Obsah Dostupné filtry
Předpisy ČR (2)

30 Cdo 1662/2004 None

Hledat v textu dokumentu:
  • Tisk
    Uložit
    Odeslat
  • Velikost písma textu
Viditelnost komentáře:
 
 

 
xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xomana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobců a) J. K., b) V. K. a c) I. V., všech zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) Zemědělskému a obchodnímu xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx., zastoupené advokátem, 5) V. o. a.-a. spol. s r.o., zastoupené advokátem, a 6) J. B., zastoupenému advokátem, o určení neúčinnosti právních úkonů, vexxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxx xxx x x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxxx, takto:
Dovolání žalobců se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 17. prosince 1998, č.j. 9 C 607/93-878 zamítl žalobu, ktxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx aby společně a nerozdílně uhradili na nákladech řízení 1. žalovanému částku 9.495,- Kč, 2. žalovanému částku 3.685,- Kč, 3. žalovanému částku 5.220,- xx x xxxxxxxxx xxx xx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xx xxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxa 2002 , č.j. 13 Co 579/99-933, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavých výrocích vůči 1. a 5. žalovanému (výrok I.) a dále v té části výroku ve vxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xdvolacího soudu. Ve zbývající části zamítavého výroku ve věci samé ve vztahu k 2., 3., 4. a 6. žalovaným, jakož i ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxení (výrok III.). Konečně rozhodl o nepřipuštění práva dovolání (výrok IV.).
Z odůvodnění potvrzujících výroků I. a II. vyplývá, že se odvolací soud zxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxem, který měl svými právními úkony zkrátit uspokojení jejich vymahatelných pohledávek, dovodil, že odpůrčí žaloba vůči tomuto žalovanému nemůže být xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx
x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba vůči 5. žalovanému, jakož i potvrzujícího výroku II., krajský soud vycházel ze závěrux xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxdmínek odporovatelnosti ustanovením § 42a odst. 2 obč. zák. Na základě tohoto závěru odvolací soud uzavřel, že uvedeným právním úkonům žalobci nemohxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxx
x xxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxy. Ztotožnil se s právním názorem soudu prvního stupně že "věřitel nemůže úspěšně odporovat právním úkonům do té doby, dokud nemá pro svou pohledávku za xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxhatelné pohledávky“ ve smyslu ustanovení § 42a obč. zák. tak, že se jí rozumí pohledávka, která "byla věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím nebx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxudu nemůže být sama o sobě důvodem k zamítnutí odpůrčí žaloby v situaci, kdy mezi věřitelem a dlužníkem probíhá řízení o přiznání této pohledávky. Jak vyxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxnání jejich pohledávek z titulu majetkového podílu podle zákona č. 42/1992 Sb. Skutečnost, že soud prvního stupně z tohoto důvodu řízení o odpůrčí žalxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxtí ve věci, a jako důvod pro zrušení uvedené části rozsudku okresního soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Dalším důvodem zrušujícího výrxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx a nevypořádal s podmínkami odporovatelnosti každého jednotlivého odporovaného právního úkonu.
Výrok IV., kterým odvolací soud nepřipustil právo xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxpustnosti dovolání k výkladu pojmu "vymahatelná pohledávka“, neboť k této otázce zaujal již opakovaně stanovisko ve svých rozhodnutích Nejvyšší soux xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx výrok soudu prvního stupně o věci samé vůči 1. žalovanému. Jeho přípustnost zjevně dovozují z ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném do 31.12xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxsouhlas s právní kvalifikací tohoto případu, zejména s výkladem a aplikací ust. § 42a občanského zákoníku“. Namítají, že se shora uvedeným názorem, dxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxného ustanovení, ale je výsledkem jeho restriktivního výkladu. Pod označením "vymahatelná pohledávka“ je proto třeba rozumět každou dlužníkem neusxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxeným v judikatuře Nejvyššího soudu, na který se odvolává i odvolací soud, je "obsah tohoto výrazu zúžen tak, že odnímá ochranu věřitelům v těch případecxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx dosažení rozhodnutí o pohledávce, trvá dostatečně dlouho, aby uplynula lhůta k podání odpůrčí žaloby, anebo alespoň aby již řízení o ní skončilo, protxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxlobců uvedeným výkladem je dokonce v xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxní, vydanou Masarykovou universitou a nakladatelstvím Doplněk, Brno 2002, str. 49, jejíž autoři zastávají názor, že "vymahatelná pohledávka nemusí xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxtní pohledávce“. Žalobci dále namítají nesprávnost závěru odvolacího soudu o prekluzi práva odporovat shora vymezeným právním úkonům. Zatímco odvoxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxxx xjednalo v jednotlivých za sebou jdoucích podáních o upřesňování petitu žaloby a nikoli o rozšiřování okruhu napadených právních úkonů“, které byly poxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1xxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle "dosavadních právních předpisů“ (pxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé dalšx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxštění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud České rexxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího sxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxoveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je též přípuxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsuxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vysxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxvolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o.s.ř.).
Dovolání může být podle ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxx xxx byl použit správný právní předpis a zda byl také správně vyložen.
O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxvní otázky, které pro rozhodnutí věci nebylo určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxdla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudů (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudů) nebyla vyřešena, nebo jejíx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxdikatuře), nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů, popřípadě v rozhodxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxnutí odvolacího soudu představuje v tomto směru odlišné (“nové" ) řešení této právní otázky]. Za otázku zásadního významu však nelze považovat takovox xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx dovolání připuštěno jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovoxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx rozhodnutí za zásadního významu po právní stránce a že proto přípustnost dovolání vyslovil (přímo ve výroku rozsudku nebo ve výroku rozsudku vykládanxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxi potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu přípustné jen za podmínek uvedených v § 239 odst. 2 o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že postupem podle ustanovení x xxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxověl-li odvolací soud jeho návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání, též jen z důvodu uvedeného v ustanovení § 241 xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxvá právní otázka, která byla pro rozhodnutí věci určující, může vést k závěru o splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení § 239 odst. x xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxvní otázky, je předpokladem pro postup podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. podání dovolání z důvodu té právní otázky, ohledně níž byl návrh na připuštxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxh výrocích vůči 1. a 5. žalovanému (výrok I.) a dále v té části výroku, kterým byl soudem prvního stupně zamítnut návrh žalobců na určení, že jsou vůči nim pxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxx x dalšímu řízení (ve zbývající části zamítavého výroku ve věci samé ve vztahu k 2., 3., 4. a 6. žalovaným, jakož i ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxk odvolacího soudu napaden v celém rozsahu kromě té části výroku I., kterým byl odvolacím soudem potvrzen vůči 1. žalovanému zamítavý výrok soudu prvníxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxné v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., které (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) zakládají přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvoxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxěny.
Proti výroku odvolacího soudu III., kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízeníx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxuje - jak vyplývá z ustanovení § 223 o.s.ř. - formou usnesení. Povahu usnesení neztrácí toto rozhodnutí ani v případě, je-li přičleněno k jinému rozhodxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx soudu - vedle důvodů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., - v ustanoveních § 238a a § 239. Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání proti uxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxpně zrušeno a řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby [§ 238a odst. 1 písm. b) o.s.ř.], kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx stupně změněno nebo potvrzeno; z uvedeného tedy vyplývá nepřípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvníxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x.s.ř., ve smyslu shora vymezených kritérií. Z hlediska uvedeného ustanovení žalobci namítají, že rozhodnutí má zásadní význam ohledně výkladu pojmu xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxmem rozumí taková pohledávka, která byla věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím nebo jiným titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutíx xxxxxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxou dlužníkem neuspokojenou pohledávku po době její splatnosti, kdy lze její splnění vymáhat prostřednictvím soudu. Namítají, že výkladem pojmu "vymxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxm v těch případech, kdy je k jejich škodě majetek dlužníka převeden na jiné subjekty, následně prohlášen konkurs na majetek dlužníka a konkursní řízeníx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx dovolání podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o.s ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Odvolací soud rozhodl z hlediska pxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxat, přičemž dovolací soud neshledává důvodu se od ní jakkoli odchýlit. Argumentaci žalobců, že při aplikaci ustanovení § 42a obč. zák., na základě výkxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxřitele byla vymahatelná, obsažený v ustanovení § 42a odst. 1 obč. zák., nevymezuje podmínku odporovatelnosti právním úkonům dlužníka, ale aktivní vxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxí úkon dlužníka je za podmínek uvedených v ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. odporovatelný nejen tehdy, jestliže pohledávka věřitele byla vymahatelnxx xxx x xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx x x xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxek Nejvyššího soudu ze dne 22.6.2001, sp. zn. 21 Cdo 2285/2000). I když odpůrčí žalobě lze vyhovět tehdy, jestliže pohledávka žalujícího věřitele byla xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě není pohledávka za dlužníkem ještě vymahatelná a žalobce se domáhá přiznání této pohledávky v jiném řízení (nxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxní nepřerušil, odvolací soud posoudil jako vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a jako důvod pro zrušení uvedené částx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx x x xxmítaném případě mohli nadále domáhat odporovatelnosti, xxxx xx xxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx úspěšní, musí splňovat podmínky stanovené zákonem, mimo jiné, že odpůrčí žaloba je řádně podána rámci uvedené prekluzivní lhůty. Z uvedeného vyplýváx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxvolacího důvodu nelze totiž učinit závěr, že ohledně položené právní otázky má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Pokxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním rozsudku odvolacího soudu ohledně této otázky neučinili. Vzhledem k tomu, že však odvolací soud ve výroxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxska ustanovení § 239 ost. 2 o.s.ř. (srov. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 20.2.1997 sp. zn. III ÚS 253/96). Protože postupem podle ustanovení § 239 odst. x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxvolací soud jeho návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání, jen z důvodu uvedeného v ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Jak vyplývá ze shora uvedexxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x x xxx xxxxx xx, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tento dovolací důvod však není způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 2xx xxxxx x xxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxx xxxx xále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení dovolací soud nerozhodl s ohledem na to, že xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
V Brně dne 2. května 2005
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu