Obsah Dostupné filtry
Předpisy ČR (6)

22 Cdo 1853/2000 K vyklizení bytu podmíněného zajištěním bytové náhrady

Hledat v textu dokumentu:
  • Tisk
    Uložit
    Odeslat
  • Velikost písma textu
Viditelnost komentáře:
 
 

 
xx xxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxě odpovídající povinnost toto užívání až do zajištění náhradního bytu trpět (ani po zajištění náhradního ubytování nemůže svá práva uplatňovat svémoxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxx musel by nedostatek vztahu vést k zastavení řízení, nikoliv k zamítnutí žaloby) a dokonce ani to, že pokud by žalobcem tvrzené skutečnosti byly dány, byx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx uvedených v § 7 OSŘ.
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud
České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxené 20. 11. 1928, a 2) J. H., narozené 12. 10. 1925, zastoupeným advokátem, o strpění užívání bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod spx xxx xx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích (dálx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx x xx, sestávajícího ze dvou pokojů, kuchyně, předsíně, dvou sklepů a dřevníků se všemi součástmi a příslušenstvím žalobkyní do doby, než jí bude zajištěn nxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxký soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením z 2. 4. 1999, čj. 7 Co 543/99-84, zrušila věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Pxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxem I., že "odpůrkyně jsou povinny trpět užívání místností o výměře 2,3 m2, 22,4 m2, 11,5 m2 a 23,2 m2 v prvním poschodí domu čp. 18 v Č.“, výrokem II., že "odpxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxx kdy bylo požadováno uložení povinnosti odpůrkyním strpět užívání dřevníku a sklepů zastavuje“, a výrokem IV. o nákladech řízení.
Soud prvního stupnx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxx x x xxxxxxxxxx xxxx xx xx x xx xx xložena povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobkyním, nynějším žalovaným, byt v prvním poschodí domu čp. 18 v Č., sestávající z kuchyně, pokoje, míxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxn náhradní byt či poskytnuto náhradní ubytování. xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xoku 1962 a podle článků VI. a VII. zásad občanskoprávních vztahů jim byla přiznána bytová náhrada. Dále soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že se žxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxní mříž instalovaná žalovanými.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 31. března 2000, čj. 5 Co 473/2000-142, změnil rozsudek soudu prxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxx xxx xx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxx50 m2 a 23,20 m2 v prvním poschodí domu čp. 18 v Č. navrhovatelkou“ a dále jej potvrdil ve výroku II. ohledně "povinnosti odpůrkyň zdržet se veškerého jednxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxho řízení, a rozhodl, že "nevyhovuje návrhu odpůrkyň na vyslovení přípustnosti dovolání“.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx nájemní vztah mezi žalobkyní a žalovanými nikdy nevznikl, bylo nutno s odkazem na shora zmíněný rozsudek z roku 1989 dovodit, že na základě práva bydlenx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx x xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxno a užívání bytu jimi trpěno. Odvolací soud odkázal na přechodná ustanovení k zákonu č. 99/1963 Sb. (občanský soudní řád - dále jen "OSŘ“) ve znění zákoxx xx xxxxxxxx xxxx x xx xx xxx xxxxx xxx xx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx, že nárok žalobkyně v předmětné věci se odvíjí od občanskoprávního vztahu užívání prostor v předmětném domě k bydlení do doby zajištění náhradního bytx x xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxdná se o omezení vlastnického práva ve smyslu § 108 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Návrhu žaxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxní, nevyhověl. V této souvislosti konstatoval, že svoje rozhodnutí nepokládá za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Proti rozsudku odvxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx x xxx xxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx zákonem č. 30/2000 Sb. a uplatňují dovolací důvody ve smyslu § 241 odst. 3 písm. a), c) a d) OSŘ. Skutečnost, že v řízení došlo k vadě uvedené v ustanovenx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xe nájemkyní předmětného bytu. Žádná nájemní smlouva mezi ní a žalovanými nikdy neexistovala. Domáhala se tedy xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xlastnická práva žalovaných. Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích z roku 1989 nezaložil existenci bytu, ani nájemní smlouvy. Ukládá tolikx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxá právní vztah opravňující žalobkyni domáhat se u soudu omezení žalovaných na jejich vlastnickém právu. Nejsou dány podmínky pro to, aby v tomto sporu rxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a dále, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávním právním posxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xolaudační řízení. Ve výroku tohoto rozsudku není nic o tom, že by existoval nebo byl založen nově nájemní vztah mezi žalobkyní a žalovanými a postrádá zmxxxx x xxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxalací mříží na chodbě domu v domě nežije, nemá zde podmínky pro bydlení a pokud si zde ponechává svoje věci pod uzamčením bez smluvního ujednání, pak protx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xoschodí domu nejsou náležitým způsobem označeny. Je zde více místností a není na jisto postaveno, že tyto místnosti mají shodnou výměru jako místnosti xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxhraně lidských práv a základních svobod s tím, že nikdo nemůže být zbaven, s výjimkou naplnění veřejného zájmu, svého majetku. Dále na Listinu základníxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxlacího soudu, tedy nikoliv na základě zákona. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současnx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000 (hlava první, bod 17 zák. č. 30/2000 Sb., tedy podle občanského sxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xx xx xxxatněn dovolací důvod upravený v § 241 odst. 3 písm. d) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odstx xx x xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i z obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxo vztahu mezi účastníky (pokud by tomu tak bylo, musel by nedostatek vztahu vést k zastavení řízení, nikoliv k zamítnutí žaloby) a dokonce ani to, že pokux xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x x x xxx. V dané věci žalobkyně uplatnila nárok, vyplývající z tvrzené povinnosti žalobkyň trpět užívání místností; tato povinnost není veřejnoprávní a bez oxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx OSŘ ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ není dán.
Podle § 239 odst. 2 OSŘ nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxch zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Proto dovolací soud musí vycházet ze skutkového stxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění (skutkové podstaty), jaká mají účxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxx xxrávně vyložen. O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, ktxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxící). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudu vůbec. Rozhodnutí odvolaxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudu dosud neustálil, nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstaxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxH. Beck).
Zásadní význam přezkoumávaného rozhodnutí spatřuje dovolací soud v řešení otázky, zda v případě, že povinnost vyklidit byt nebo obytné mísxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxívání bytu nebo obytných místností brání, se uživatel může domáhat ochrany u soudu.
Nejvyšší soud již dříve vyslovil, že zákon č. 198/1993 Sb., o protixxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxny za nezávazné (rozsudek ze dne 27. 8. 1997, sp. zn. 22 Cdo 496/98, publikovaný v Právních rozhledech č. 12/1998). I ve vztahu k rozsudkům z této doby, ktexx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxo všechny orgány. Nadále je tedy třeba vycházet z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích z 15. 9. 1989, čj. x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx x xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx x Č., sestávající z kuchyně, pokoje, místnosti nad prádelnou a předsíně a dále část půdy, sklep a dva dřevníky, do 15 dnů poté, co jim bude vykonatelným rozxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxdmětné místnosti dříve, než jí bude poskytnut náhradní byt (viz čl. III, bod 6 zákona č. 519/1991 Sb., podle kterého pravomocné rozsudky na vyklizení byxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxání, se ve vykonávacím řízení považují za rozsudky ukládající vyklizení po poskytnutí náhradního bytu. Oprávněný se však může u soudu, který je přísluxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxlované jako vlastnice domu nepochybně odpovídající povinnost toto užívání až do zajištění náhradního bytu trpět (ani po zajištění náhradního bytu nexxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxadního bytu, mohou za splnění zákonných podmínek postupovat podle zmíněného čl. III, bod 6 zákona č. 519/1991 Sb. (to i v případě, že by se uložená povinxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxání bytu, příp. obytných místností. Realizaci práv a povinností, vyplývajících z pravomocného rozsudku, pak nelze odmítat s poukazem na hmotněprávnx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xá před těmito vztahy přednost, a to i v případě, že rozsudek není z hlediska hmotného práva správný.
Otázka, zda místnosti specifikované v tomto rozsudxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxou. V dovolání, jehož přípustnost je dána jen podle § 239 odst. 2 OSŘ, nelze úspěšně uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, ktxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxx xxzhodnutí publikované pod č. C 103 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu]. Proto se dovolací soud nemohl námitkami dovolatelek v tomto směru zabývat.
Vxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x x41 odst. 3 písm. d) dán. Vady řízení uvedené v § 241 odst. 3 písm. a) a b) OSŘ, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly dovolacím soudem zjištěnxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxi, že dovolatelky nebyly úspěšné a žalobkyni náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měla právo (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 OSŘ), xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxx xx xxxxxx xxxx
xxxxx xxxx xxxxxxx xx xx
xxxxxxxx xxxxxx