5 As 8/2018 - 48

Přestupky - zákon č. 200/1990 Sb.

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (6)
Judikatura (35)
x xx xxxxxx x xx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: ROYAL CROWN DATABANK, s.r.o., se sídlem Prokopova 156/11, Praha 3, zasxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxského nám. 125, Pardubice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 29. 11. 20xxx xx xx xx x xxxxxxx x xxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xx x xxxxxxx x xxxx
xx xuší
a věc
se
mu
vrací
k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsuxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním prxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxžovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem; konkrétně, nezjištěný řidič dne 8. 12. 2014 v době přex xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxagen, RZ X v rozporu s dopravní značkou IP 25a (zóna s dopravním omezením, zakazuje se stání bez platné parkovací karty nebo zaplaceného parkovacího popxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxikt byla stěžovateli podle § 125f odst. 3 zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 1500 Kč a dále mu byla na základě § 79 odst. 5 správního řádu ulxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxx
xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxce o zjištěném přestupku, vyzval stěžovatele jakožto provozovatele vozidla k úhradě částky 500 Kč, současně byl vyzván ke sdělení totožnosti řidiče, xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx x užívání, jednalo se o osobu jménem Y. L., nar. X, bytem X, P. Správní orgán této osobě zaslal na uvedenou adresu předvolání k podání vysvětlení, zásilka sx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxzeních. Z tohoto důvodu spojil správní orgán všechna řízení ve věcech jmenovaného řidiče obviněného z přestupků a vzhledem k tomu, že jmenovanému se prxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxo úřadu Pardubického kraje. Opatrovník byl předvolán k ústnímu jednání, při němž na obhajobu obviněného uvedl, že na žádné z fotografií, které jsou obsxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxlení provozovatele přitom nepostačuje k závěru, že se obviněný přestupku skutečně dopustil, neboť mohl vozidlo případně svěřit další osobě. Správní xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxcích zastavil, Následně bylo stěžovateli zasláno sdělení o zahájení správního řízení o správním deliktu provozovatele vozidla a vyrozumění o provexxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxyužil, nikterak se ani nevyjádřil. Správní orgán proto vydal rozhodnutí, kterým stěžovatele uznal vinným ze spáchání shora označeného správního delxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx zamítl.
[3] Stěžovatel napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, v ní zejména namítal, že správní orgán prvního stupně postupoval v rozporu se zákonem x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x ústnímu jednání ve věci přestupku, i když mu byly známy okolnosti zapůjčení vozidla označenému řidiči. Namítal rovněž, že nebyl důvod k zahájení správxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxů správního orgánu; tvrdil, že řízení o přestupku bylo vedeno pouze formálně za účelem zahájení řízení o správním deliktu se stěžovatelem jakožto provxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxtního obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. c) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Evropská úmluva“), jakož i člx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xřestupku nebyla stanovena lhůta k projednání správního deliktu provozovatele vozidla podle § 125f zákona o provozu na pozemních komunikacích, avšak x xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xprávní delikt lhůta projednatelnosti přestupku 1 roku.
[4] Krajský soud žádné z námitek stěžovatele nepřisvědčil a žalobu zamítl. Ke stěžejní námixxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxx x xxx x xxxx xxxx xxxxxl k jednoznačnému závěru, že „
odpovědnost fyzické osoby za správní delikt provozovatele vozidla (§ 125e odst. 5 a § 125f odst. 1
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxx
xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xa správní delikt podle citovaného zákona (§ 125e odst. 3 tohoto
zákona
per analogiam
), nikoli v roční lhůtě podle § 20 odst. 1 zákona o přestupcích.“
Dle xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx
x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxchání správního
deliktu, odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže o něm příslušný orgán nezahájil řízení do 2 let ode dne, kdy sx x xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx x xxx xxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx
xxxxxxx xxx xx xxx xxxx, správní orgán se o něm dozvěděl z oznámení městské policie dne 13. 3. 2015; správní řízení o
správním deliktu bylo zahájeno dne 11. 1. 2016 doručením sdxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x x xxxx
xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx provozu.
Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku nedostatku důvodů pro zahájení správního řízení ve věci spáchání deliktu provozovatele vozidxxx xxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxního orgánu označí za řidiče osobu, kterou nelze dohledat, nebo se jí nedaří doručovat, případně označí osobu, která odepře podání vysvětlení nebo docxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxžení či zastavení řízení o přestupku projedná správní delikt provozovatele vozidla. Dle názoru krajského soudu, pokud stěžovatel disponoval okolnoxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx celého správního řízení, dokonce ani v žalobě. Dle krajského soudu správní orgán prvního stupně v daném případě fakticky, nikoliv pouze formálně, učixxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxení městské policie včetně pořízení dokumentace, krajský soud uvedl, že stěžovatel v dané věci neuvedl žádné konkrétní námitky proti nezaujatosti a nxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxdokumentace spolu s oznámením o podezření ze spáchání přestupku, které zpracovala Městská policie Pardubice, je dostatečným důkazem o spáchání přesxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xedy včetně případné úhrady pomocí sms, jak stěžovatel tvrdil v žalobě. Krajský soud k tomu uvedl, že tvrzení o obvyklém způsobu úhrady parkovného (sms) xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxho závěru nemůže dle krajského soudu ničeho změnit ani tvrzení o tom, že řidič zde mohl parkovat a fotografie mohly být pořízeny v neděli dne 7. 12. 2014; sxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xařizovat ústní jednání v řízení o správních deliktech v situacích, kdy to není nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků; poukázal na xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x § 53 odst. 6 správního řádu učinil záznam do spisu; stěžovatel, ač byl řádně poučen, se k provedení dokazování vůbec nedostavil. S ohledem na to, že se stxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxch procesních právech.
[5] V kasační stížnosti stěžovatel především namítá, že krajský soud věc projednal v jeho nepřítomnosti; soud nařídil jedxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxdku přitom ani omluvu nevypořádal, netvrdil, že by nebyla včasná, řádná nebo důvodná. Dle názoru stěžovatele byl krajský soud povinen omluvu z jednání xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxktu provozovatele vozidla. Správní orgán totiž zahájil řízení za tvrzeného splnění podmínky dle § 125f odst. 4 písm. b) zákona o silničním provozu (toxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx opětovně tvrdí, že tato podmínka fakticky splněna nebyla, byla splněna jen „naoko“ ryze formalisticky. Dle stěžovatele to, zda se řidiči dařilo, či nexxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx
xx xxxx
xx xxxx xxxxxxxxxi doručeny byly. Tvrzení krajského soudu je tedy irelevantní, pokud by řidiči nebylo možné doručovat písemnosti, tak by mu nemohlo být doručeno ani rozxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxmocné rozhodnutí o zastavení řízení. Stěžovatel ani nesouhlasí s argumentací krajského soudu, že řízení o přestupku bylo zastaveno po právu proto, že xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx není, aby správní orgán ryze formalisticky zahájil a ukončil řízení o přestupku, aniž by však řízení reálně vedl. Smyslem správního řízení je zjistit sxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxit, zda obviněný tvrzený přestupek vůbec spáchal, či nikoliv. Tvrdí-li krajský soud, že ve správním spise nebyl obsažen žádný důkaz o vině řidiče, pak jx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxi obstarat si
relevantní
důkazní prostředky k tomu, aby vina řidiče byla prokázána, přitom tyto se mu přímo nabízely.
[7] Dle stěžovatele správní orxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xy vozidlo stálo v úseku platnosti dopravní značky IP 25a, která by ukládala řidičům za povinnost zaplatit parkovné; o stání vozidla v působnosti předměxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx x xřestupku a fotodokumentací, stěžovatel poukazuje na to, že správní orgán vycházel ze skutkového stavu, který nemá oporu ve spisech; krajský soud pro txxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx záznamům v žalobě vznesl; v žalobě namítl mimo jiné, že žádná dopravní značka na fotodokumentaci vyobrazena není. Stěžovatel nadto dále uvádí, že doprxxxx xxxxxx xxx xxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxí značky IP 25a, neznamená to, že by se řidič dopouštěl porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích tím, že by neměl za sklem parkovací lístek - sxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx, že takový názor je minimálně předčasný, neboť ze skutečnosti, že se za sklem vozidla nenachází parkovací lístek, nelze usuzovat, že parkovné nebylo uxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxpků, ve kterém je přestupek stěžovatele vymezen jedním řádkem tabulky), je pouze napsáno, že řidič
„porušil ustanovení § 4/c zák. č. 361/2000 Sb. - nepxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxla porušena určitá dopravní značka. Ze záznamu policistů tak nelze dovodit, že by vůbec prověřovali, zda bylo parkovné prostřednictvím uhrazeno. Nenx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxodává, že by strážníci takovou možnost byť prověřovali, a ze správního rozhodnutí je pak zřejmé, že ji neprověřoval ani správní orgán. Důkazní břemeno x xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxa) před několika měsíci zaslala sms, je nerealistický. Naopak bylo možné po správním orgánu požadovat, aby v případě, kdy chtěl dokázat, že parkovné nexxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xms z daného dne, a tím prokázal, že parkovné nebylo uhrazeno. Pokud tedy chtěl správní orgán důkazní břemeno unést, plně mu postačovalo, aby do spisu zalxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xak neučinil. Stěžovatel má za to, že pokud správní orgán neprokáže, že parkovné uhrazeno nebylo, jde o typický stav, kdy je na místě rozhodnout dle zásadx
xx xxxxx
xxx xxx
x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxžovatel dále rozvést; pouze zjistil, že řidič vozidla obecně platil parkovné prostřednictvím sms zprávy, a proto tuto skutečnost uvedl do žaloby a vytxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxd, nemá oporu ve spise. Pokud krajský soud uvedl, že uvedené skutečnosti stran placení parkovného uvedl stěžovatel poprvé až v žalobě a dále se s nimi nezxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx x xxx
xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx
x xxmci přestupkového řízení neprovedou dostatečně úplné dokazování rozhodných
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxx
xxxianty rozhodného skutkového děje, jež nebyly provedeným dokazováním vyvráceny, k tomu,
aby byl v řízení
před soudem úspěšný. Je případně na správníx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxné či jinak
bizarní námitky
obviněného provedením důkazů eliminoval.“
Neprovedl-li tedy správní orgán žádné dokazování, pak postačilo stěžovatxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xtotožnil se závěry krajského soudu a setrval na svém právním názoru uvedeném v odůvodnění rozhodnutí, které vydal na základě úplných a přesně zjištěnýxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxnost zamítl.
[9] Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti kasační stížnosti, jakož i splnění ostatních podmínek řízení, přezkoumal napadexx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx vadami, k nimž by byl povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Nejvyšší správní soud se především musel zabývat namítanox xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxodnou.
[11] Nejvyšší správní soud konstatuje, že tvrzený důvod neúčasti musí být hodnověrný a nemůže být pouze účelový, resp., že cílem omluvy není pxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx procesní strategie zástupce stěžovatele, při níž, tak jako v tomto případě, je při podání žaloby zástupcem (různých žalobců) Mgr. Topol, a před jednánxx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xráce od počátku řízení určenému soudci, popř. podá návrh na odročení jednání z důvodů zdravotních či jiných (srov. např. rozsudky NSS sp. zn. 9 As 149/20xxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxx x xxxx xxerým bylo rovněž rozhodováno o námitce podjatosti předsedy senátu rozhodujícího ve věci nyní přezkoumávané). Již v rozsudku ze dne 20. 4. 2017, č. j. 1 Ax xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x
xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxnce a nikoliv žalobce samotného, ačkoliv je to právě žalobce, komu je to k tíži. Stejně jako volba způsobu
komunikace se správním orgánem, je i samotná vxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxivita a vyhýbání se
doručování, nese
účastník rovněž s xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxx
xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx
xx xxxxxxx xxxxx xxe učinit i pro řízení soudní. Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod se jakkoliv odklánět od předcházejících právních závěrů v této otázce ani v nyxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xx x xxxx016 - 39, ze dne 15. 11. 2016 doručeným do datové schránky tohoto zástupce dne 21. 11. 2016, byl stěžovatel předvolán k jednání na den 29. 3. 2017. Dne 16. 3. xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxvi. K jednání se dostavil v uvedený den Mgr. Voříšek, přičemž uplatnil námitku podjatosti vůči předsedovi senátu. Jednání bylo odročeno na neurčito za xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxseda senátu JUDr. Jan Dvořák není z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen. Usnesením ze dne 11. 8. 2017, č. j. 52 A 81/2016 – 173, byl stěžovatel předvolxx x xxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx na odročení jednání, jako důvod uvedl, že právní zástupce stěžovatele v období od 26. 11. do 7. 12. 2017 bude čerpat řádnou dovolenou a má již objednaný poxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxné. Korespondence se slovenským poskytovatelem služeb je datována dnem 5. 9. 2017, tedy v době, kdy stěžovatel, resp. jeho právní zástupce byl srozuměx xx xx xxx xx xxx xx xxxxx x xxxx xxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx, které stěžovatel doložil, považoval za zcela účelový a jednání proběhlo za účasti zástupce žalovaného. V odůvodnění protokolu z jednání č. j. 52 A 81/xxxx x xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxe, si zajišťoval pobyt; odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 83/96, dle kterého ze základního práva na účast při jednání, které je zakotveno v xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxadavkům účastníka řízení či jeho právního zástupce. Krajský soud uvedl, že soukromé záležitosti nemohou mít přednost před účastí na soudním jednání a xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxterak svůj postup neodůvodnil, byť tak neučinil v odůvodnění rozsudku, což však nelze považovat za vadu, která by mohla mít za následek nezákonnost rozxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvního deliktu. Podle
§ 125e odst. 3 zákona o silničním provozu, ve znění platném v době spáchání správního
deliktu, resp. rozhodování žalovaného a vyxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxx xxx xxxx xxy se o něm
dozvěděl, nejpozději však do 4 let ode dne, kdy byl spáchán. Správní delikt stěžovatele, který je právnickou osobou, měl být xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxávní řízení o správním deliktu bylo zahájeno dne 11. 1. 2016 doručením sdělení o zahájení správního řízení
zmocněnci stěžovatele. Tedy je zjevné, že xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x x xxxx
xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxa se dopustí správního deliktu (nyní přestupku) tím, že v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxle tohoto ustanovení je nerespektování pravidel provozu na pozemních komunikacích nebo jiných povinností řidiče podle zákona o silničním provozu, kxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xne 22. 5. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 15/16, uvedl:
„Obsahem § 10
odst. 3 zákona o silničním provozu - navzdory jeho doslovnému znění - není stanovení určité povixxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxacích, jejíž obsah je vymezen v jiných ustanoveních tohoto zákona. Z tohoto
důvodu toto ustanovení, stejně jako na ně navazující § 125f odst. 1 zákona o xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx
xxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x x xxx x xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxející ustanovení zákona o silničním provozu podmiňují řízení o uložení pokuty za správní delikt podle
§ 125f odst. 1 tím, že navzdory nezbytným krokůx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxem je přednostně potrestat
právě tohoto pachatele. Takto vyjádřená subsidiarita správního deliktu činí z objektivní odpovědnosti
provozovatele xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx její varianty, která by umožňovala uložení pokuty
bez dalšího
.“ Ústavní soud v rámci testu proporcionality uvedl, že stanovená objektivní odpovědnxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxsem vlastníka, přímo neomezují právo užívat vozidlo či umožnit jeho užívání jiné osobě; vytváří se jí pouze prostor pro uložení sankce; tato ustanovenx xxxxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxxx x x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxzsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 65/2004, v němž soud vyslovil:
„Jednání, kterým byl
porušen příkaz stanovený v § 4 písm. c) zákona xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxí
komunikaci označené dopravní značkou IP 62 „Vyhrazené parkoviště“), naplňuje formální znaky skutkové
podstaty přestupku podle § 22 odst. 1 písm. xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxn zájem společnosti
(zde: organizace dopravy na místní komunikaci).“
[17] Jak vyplývá z § 125f zákona o silničním provozu, správní orgán projedná xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxx odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě [§ 125f odst. 4 písm. a)], nebo řízení o přestupku zastavil, pxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxávní delikt provozovatele vozidla vůči odpovědnosti za přestupek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014, č. j. 1 As 131/2014 – 4xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx x x x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xozidlem nezjištěný řidič spáchal přestupek, o možnosti sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku. Nejvyšší správní soud námxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
[18] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 10. 2015, č. j. 8 As 110/2015 – 46, mimo jiné uvedl: „
Pokud provozovatel vozidla k výzvě správního orgánu oxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xx xxxt. 1 věty
za středníkem zákona o přestupcích, nebo dochází-li k řetězení označených osob (označený řidič označí dalšího
řidiče atd.), je podmínka učxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxná správní delikt.“
Obdobně v rozsudku ze dne
9. 2. 2017, č. j. 1 As 301/2016 – 58, zdejší soud konstatoval:
„Budou-li mít
správní orgány reálnou příležxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx se jí nedaří doručovat, případně
označí osobu, která odepře podání vysvětlení podle § 60 odst. 1 věty za středníkem zákona o přestupcích,
nebo docházxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx x
xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xdložení či zastavení řízení o přestupku projedná
správní delikt.“
[19] V projednávané věci stěžovatel označil jako osobu řidiče pana L. Y., s udánxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxtru obyvatel jmenovanou osobu téhož data narození a zjistil adresu X, P.; doručoval rovněž na tuto adresu, zásilka se vrátila zpět se stejnými údaji. Stxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxí pachatele přestupku. Bylo přitom pouze a jedině na stěžovateli, aby si zajistil dostatečně přesné a konkrétní údaje o osobě, které motorové vozidlo zxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxestupku ztotožnit. Nelze tedy konstatovat, že by správní orgán nevyvinul úsilí k tomu, aby přestupkové řízení s řidičem mohl vést a aby zajistil jeho přxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xě v případě nezjištění totožnosti pachatele odpovídal provozovatel vozidla (viz povinnost stanovená v § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu); k tomu xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx/www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/021schuz/s021045.htm); k účelu zavedené právní úpravy se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku ze dxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxx x xxx xx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx x xxx xxxx xx xxdy zjevně proti smyslu úpravy správního deliktu provozovatele vozidla vyžadovat po správních orgánech rozsáhlé kroky směřující k určení totožnosti xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxničním provozu zjevně nevede, resp. nemůže vést k nalezení a usvědčení pachatele přestupku. Na stranu druhou, mají-li správní orgány (ať již na záklaxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx x xx xxxxxxxx To v projednávané věci správní orgán učinil, když se pokusil doručit osobě označené stěžovatelem nejen na adresu sdělenou stěžovatelem, ale i na jinou xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxu z přestupku ustanovil opatrovníka podle § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu, protože se mu prokazatelně nedařilo doručovat (k otázce doručování v příxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx, že v případě doručování a při interpretaci tohoto institutu je třeba postupovat s „
maximální
mírou racionality
“ a nepřehlížet skutečnost, že svojí xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxné moci. Jestliže tedy na straně jedné je nutno trvat na tom, aby bylo řádně doručováno, neboť v opačném případě účastníci řízení mohou být výrazně dotčexx xx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxho rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 11. 2014, č. j. 6 As 186/2014 – 29, též rozsudek ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 As 90/2010 – 95).
[22] Námitce stěžoxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxil. K otázce ustanovování opatrovníka účastníku řízení se vyjadřoval opakovaně Ústavní soud (viz např. rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 200/97 ze dne 7. 12. 1xxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xx xx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xyplývá, že zákonná ustanovení upravující možnost ustanovení opatrovníka nemohou být používána jen z důvodu urychleného vyřízení, ale nepřítomnému xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxřítomného, což představuje mj. studium spisu, podávání vyjádření, a vedení celého sporu za nepřítomného tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxku řízení, jehož pobyt není znám, musí vždy předcházet šetření o tom, zda jsou dány předpoklady pro tento postup v řízení, a současně je zapotřebí zvažovxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxna osoba podřízená orgánu veřejné moci, který vede řízení, a to právě s ohledem na z toho plynoucí konflikt mezi povinnostmi vůči zaměstnavateli a vůči úxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxžuje za řádného opatrovníka, a to zejména s ohledem na jeho motivaci zaměřenou spíše na plnění povinností vůči zaměstnavateli než na hájení zájmů stěžoxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx xx x xxxx xlynoucí konflikt mezi povinnostmi vůči zaměstnavateli a vůči účastníkovi řízení (obdobně konstatoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 2052/08, ze dxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxst. 2 (právo na vyjádření se k důkazům) Listiny základních práv a svobod tím, že žalovaný nedostatečně zjišťoval faktický pobyt stěžovatele a následnx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxt na řízení a možnost domoci se v něm svých práv. Při ustanovení opatrovníka je tedy v intencích judikatury Ústavního soudu nutno přísně vážit, aby nedošxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx práva obviněného hájil, a to účinně. Nadto věc, která je nyní předmětem soudního přezkumu, se netýká osoby řidiče, který jediný by mohl namítat porušenx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxrovník, u něhož by bylo lze dovozovat jakýkoli střet hájených zájmů, xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxele. Jak vyplynulo ze správního spisu, stěžovatel byl řádně uvědoměn o termínu, kdy lze navrhovat důkazy, doplnit řízení, seznámit se s podklady rozhoxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx dojít k jakémukoliv zkrácení jeho procesní práv. V rozsudku ze dne 22. 10. 2015, č. j. 8 As 110/2015 – 46, Nejvyšší správní soud mimo jiné dospěl k závěru, žx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx x x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxe jen tehdy, je-li to nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků (§ 49 odst. 1 s. ř. s.). Ve své následné judikatuře Nejvyšší správní soud xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx x xx x xx xx x xx xxxxxxxx x xxx xxxx xx xxx x9. 3. 2016, č. j. 1 As 7/2016 - 30, ze dne 6. 4. 2016, č. j. 3 As 260/2015 - 58, ze dne 7. 4. 2016, č. j. 5 As 122/2015 - 18, ze dne 24. 8. 2016, č. j. 2 As 85/2016 - 33, ze dxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx jednání ve fázi správního řízení vzhledem ke shromážděným důkazům v daném případě nebylo nezbytné. K porušení § 49 odst. 1 správního řádu, jenž na danou xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xovažoval za dostačující pro závěr o spáchání přestupku.
[25] Jak již bylo uvedeno, správní delikt provozovatele vozidla vymezený v § 125f zákona o sixxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xednání (spáchal přestupek), činí zákon odpovědným provozovatele vozidla za to, že svěřil řízení vozidla jinému a nezajistil, aby byly dodržovány povxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxavu, tedy i to, zda jednání již samotného řidiče vozidla (primárního přestupce) vykazuje materiální znaky tvrzeného přestupku.
[26] Z § 125f odst. 2 xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxení povinností (nezjištěného) řidiče vykazuje znaky přestupku podle téhož zákona. Správní orgán měl tedy posuzovat primárně to, zda byl spáchán přesxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxto směru je třeba přisvědčit stěžovateli v tom, že pro takový závěr neposkytuje správní spis dostatečnou oporu.
[27] I provozovatel vozidla v řízení x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxx xxxěšný, nemůže dojít k jeho potrestání za správní xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx
xxxx xxx xxx
x xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxání dopustil, resp. zda parkoval bez nutné úhrady parkovného. V tomto směru je obhajoba stěžovatele tím, že nebylo uhrazení parkovného vůbec zjišťováxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
x xx xxxxx xx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxědčit v tom, že skutečnost, že za oknem auta na fotografii není parkovací lístek, sama o sobě nemůže prokazovat, že nebylo parkovné uhrazeno.
[28] Povxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxb. V daném případě bylo tedy na místě zabývat se jednak tím, zda vozidlo skutečně stálo na místě vymezeného placeného parkování, a dále i tím, zda bylo či nxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx prověřovali, zda bylo parkovné uhrazeno; nelze tak přisvědčit závěru krajského soudu, že z úředního záznamu se podává, že parkovné nebylo uhrazeno anx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxnost (možný a v úvahu přicházející způsob úhrady) neprověřoval ani správní orgán. Byl-li obviněný řidič, potažmo stěžovatel jakožto provozovatel voxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxlu není viditelný parkovací lístek. Minimálně měl správní orgán ověřit, zda je prostřednictvím sms úhrada parkovného v daném místě vůbec možná, pokud xxxx xxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxžovateli i v tom, že z pořízené fotografie není zřejmé žádné dopravní značení, nelze z ní bez dalšího tedy zjistit, zda vozidlo skutečně stálo na daném míxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxzdů a výjezdů z ní, včetně umístění začátků a konce zóny s dopravním omezením, které by prokazovalo, že vozidlo v rozporu s uvedenou dopravní značkou stáxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxě na této adrese se dopravní značení nachází. Byla-li tato skutečnost správnímu orgánu např. známa z úřední činnosti či jiných listin, bylo na něm, aby jx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx x
xxxxxx xxxxxx xx xxx x xobě neměl sloužit jako jediný podklad
pro postih podezřelého ze spáchání přestupku, může však společně s jinými důkazy sloužit pro dokreslení situacx
x xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxicie netvoří logický řetězec důkazů, z něhož je jednoznačné, že vozidlo stěžovatele bylo zaparkováno v úseku platnosti dopravní značky IP 25a, resp. txx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxvateli přičitatelný přestupek se stal (vozidlo stálo na vyhrazeném placeném parkovišti bez úhrady parkovného), není zřejmé, z čeho tak usoudil. Nutnx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
[31] Krajskému soudu lze přisvědčit, že tuto argumentaci vznesl stěžovatel až v žalobě. Nicméně, zdejší soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 2. xx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx
xxxxxxx, automaticky neznamená, že jeho tvrzení zpochybňující zjištěný skutkový a právní stav a jim odpovídající
důkazní návrhy, které jako žalobce poprvé xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxžděné nebo účelové
jen proto, že je obviněný z přestupku neuplatnil, ač tak učinit mohl, v řízení před správními orgány. Krajský soud
však na základě sxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxdnými a důkazní návrhy k jejich prokázání odmítnout
jako nadbytečné. Tyto své závěry musí krajský soud náležitě odůvodnit. (…) V rámci přezkumu napadxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxnosti zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu
potřebném pro rozhodnutí o přestupku (§ 3 správního řádu). Pokud krajský soux xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxx xám odstranil. To může učinit porovnáním s důkazy již provedenými v řízení před správními orgány,
zopakováním důkazů již provedených nebo provedením xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxh orgánů soudem, uloží
krajský soud tuto povinnost správnímu orgánu.“
[32] Podle § 77 s. ř. s. krajský soud je při přezkoumávání žalobou napadenéxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxanovení zakládá právo soudu dokazováním ujasnit nebo upřesnit, jaký byl skutkový stav, ze kterého správní orgán ve svém rozhodnutí vycházel, ale také xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxvní kvalifikací. Provede-li krajský soud při ústním jednání důkaz, který v době vydání správního rozhodnutí neměl správní orgán k dispozici, musí jehx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxem může být v první řadě přímo zjištěno, že skutečnosti, které byly rozhodné ve správním řízení, jsou vskutku tak, jak se jevily být správním orgánům, anxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxtkovým závěrům, jsou, anebo naopak nejsou spolehlivé. Pokud je zjištěno důkazem provedeným před krajským soudem, že postupy použité správními orgánx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx důvodem pro zrušení rozhodnutí správního xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xx xx xx xxxx xxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 114/2015 - 36).
[33] Nejvyšší správní soud konstatuje, že za situace, kdy měl krajský soud nařízené jednání, pxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxsti značky, a dále, zda parkovné nebylo prostřednictvím sms, jak tvrdil v žalobě stěžovatel, zaplaceno; k tomu postačovalo např. doplnění jakéhokoli xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxce parkovacího systému, zda je v daném místě takový způsob placení sms vůbec zaveden a zda v danou hodinu a den bylo u vozidla dané státní poznávací značky xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxázané dle obsahu správního spisu, že se vytýkaný přestupek stal, zatížil své rozhodnutí v této části nepřezkoumatelností.
[34] Nejvyšší správní soxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; v něm je krajský soud vázán právním názorem výše vysloveným.
[35] V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud rovnxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxx xxx xxxxx xxxx
xxxxx xenka Matyášová
předsedkyně senátu