7 Afs 37/2018 - 51

Daně - daň z příjmů

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (3)
Judikatura (20)
x xxx xxxxxxx x xx
xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx v zákoně č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) povinnost vyrozumět vždy daňový subjekt před zahájením
exekuce
o výši jeho nedoplatků a upozornit jxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxdy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: EVOL a. s., se sídlem Komořany 146, zastoupen Ing. Radkem xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxí o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2017, č. j. 30 Af 26/2014 - 67,
takto:
Rozsudek Krajského soudu x xxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxx x xxx
xx xxxxxxx
x xxx
xx xxxxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xe dne 30. 5. 2013, č. j. 204560/13/4000-27900-107911 (dále též „exekuční příkaz“), nařídil Specializovaný finanční úřad (dále též „správce daně“) daxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxx xxxxxx xx xx xxxx x xxx xxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx, 983 586,99 Kč související úrok z prodlení ke dni 28. 5. 2013, 1 512 288 Kč související penále a 71 548 Kč exekuční náklady), jakož i daňovou exekuci úroku z xxxxxxxx x xxxxxx x xxx xxx xx xx xxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxxu příkazu podal žalobce odvolání, ve kterém uvedl, že správce daně jej měl z důvodu dlouhodobě vykazovaného přeplatku na jeho osobním daňovém účtu před xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxx/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“). Dále pak namítal, že správce daně zahrnul do exekučního příkazu i úrok z proxxxxxx x xx xxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxnou výši úroku z prodlení.
[3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 12. 2013, č. j. 32460/13/5000-14503-711090 (dále též „rozhodnutí o odvolání“), odvolxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x zákona x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxtala, protože žalobce musel mít zcela konkrétní vědomost o existenci nedoplatku, a to z důvodu doručení dvou rozhodnutí o odvolání, kterými byla pravoxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxobce, že došlo ke zkrácení jeho práva na obranu, pokud správce daně přistoupil k exekuci úroku z prodlení, aniž by předtím jeho výši sdělil žalobci pomocx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx
xxx
xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx“), ve které uvedl, že z důvodu přeplatku na jeho osobním daňovém účtu ke dni 4. 3. 2013 bylo účelné, aby správce daně vydal vyrozumění o výši nedoplatků dlx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx. Vydání vyrozumění bylo namístě i z důvodu, že stav osobního daňového účtu (zobrazený přes daňovou informační schránku) žalobce vykazoval nespolehlxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xedoplatků. Žalovaný vůbec nevysvětlil, proč v případě žalobce nebylo účelné předmětné vyrozumění učinit. Žalobce dále namítl, že správce daně do
exexxxx
xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx x xx x xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxobce nebylo na místě předmětný platební výměr vydat.
[5] V reakci na vyjádření žalovaného k žalobě doručil žalobce krajskému soudu repliku, ve které xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx v žalobcově případě nebylo na místě vydat. Vydání předmětného vyrozumění bylo v případě žalobce účelné, neboť žalobce předpokládal, že přeplatek evixxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxení. Žalobce nezpochybňoval ani fakultativnost vydání platebního výměru na úrok z prodlení. Žalovaný však neosvětlil, proč tento v případě žalobce nxxxxxxx
xxxx
xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxx x xalšímu řízení. Uvedený rozsudek krajského soudu byl ke kasační stížnosti žalovaného pro nepřezkoumatelnost zrušen rozsudkem Nejvyššího správního xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxx x017, č. j. 30 Af 26/2014 - 67, opětovně zrušil rozhodnutí žalovaného. Dospěl k závěru, že pokud za nastalých okolností správce daně nevyužil postup podlx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxnnost rozhodnutí správce daně i žalovaného. Jakkoli je vyrozumění o výši nedoplatku fakultativním úkonem, nemůže při jeho vydávání správce daně postxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx využíváno v co nejširší míře a jeho vynechání by naopak mělo být výjimečným postupem v případech bezúčelnosti či hrozby nebezpečí z prodlení. Na základx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxu správný. Skutkové okolnosti totiž vedly k situaci, kdy bylo pro žalobce velmi obtížné zjistit, jaký je jeho aktuální stav osobního daňového účtu, a nx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxzumění žalobce o jeho nedoplatku tak bylo v rozporu se zásadami součinnosti a procesní ekonomie. Uvedená procesní vada měla nadto vliv na zákonnost rozxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xaně hradit nemusel. Krajský soud dále v rozsudku konstatoval, že správce daně měl žalobce platebním výměrem informovat o výši vzniklého úroku z prodlexxx xxxx xxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxrozumění dle § 153 odst. 3 daňového řádu (a nevydání platebního výměru na úrok z prodlení) adekvátně nezdůvodnily. Z uvedených důvodů proto zrušil napxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxho výměru na úrok z prodlení a vyrozumění žalobce o výši nedoplatku.
IV.
[8] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxtářové literatury a nadto v textu rozsudku uvedl, že žaloba není důvodná (ačkoliv žalobě ve skutečnosti vyhověl a zrušil napadené rozhodnutí stěžovatxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxňového řádu, který přiblížil spíše k předchozí právní úpravě obsažené v § 73 odst. 1 zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků [(dále jen „ZSDP“ nebo xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxzumění podle § 153 odst. 3 daňového řádu
obligatorní
charakter. To ostatně stvrzuje i samotným krajským soudem citovaný komentář k daňovému řádu. V uxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx se k vymáhání neprodleně). Obdobně však argumentuje krajský soud ohledně nutnosti vyrozumět daňový subjekt dle § 153 odst. 3 daňového řádu, který je ovxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx x xxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxované výjimky) xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxkt o nedoplatku by správce daně měl jen v odůvodněných případech, kdy se jedná o jinak spolupracující subjekt plnící si své povinnosti, či půjde o bagatexxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxce
, jak nesprávně tvrdí krajský soud. Je to právě neformálnost a nezávaznost daného vyrozumění, které jsou určujícími atributy tohoto institutu. Takxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxm citovaný komentář. Stěžovatel dále poukázal na důsledky postupu krajského soudu. Pokud vyrozuměním není vázán ani daňový subjekt ani správce daně, xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx nezávislosti na exekučním řízení). Správce daně je tak fakticky oprávněn přistoupit k daňové exekuci mimo jiné i okamžitě po vyrozumění daňového subjxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxí vyrozumění dle § 153 odst. 3 daňového řádu nemůže mít vliv na zákonnost daňové
exekuce
, mimo jiné i s ohledem na to, že na rozdíl od výzvy dle § 73 odst. 1 ZSxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxst. 3 daňového řádu v co nejširší možné míře vyvěrá ze samotné jeho povahy. S ohledem na výraznou neformálnost vyrozumění si lze jen stěží představit spxxx x xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxého vyrozumění nelze dovozovat ani v daném konkrétním případě. Za situace, kdy žalobci běžně vznikaly nedoplatky, které tento pak ve své podstatě hradxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xrátil mu věc k dalšímu řízení.
V.
[11] Žalobce podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterých vyslovil nesouhlas s názory stěžovatele. Ze spisx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxm úhrady daně. Vyrozumění podle § 153 odst. 3 daňového řádu má správce daně provést, pokud se jedná o komunikující daňový subjekt, který v jednom případx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx žádným notorickým dlužníkem, zůstala ze strany stěžovatele nezodpovězena (žalobce je přesvědčen, že správce daně vyrozumění ve své praxi neprovádíxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx 13 444 443 Kč, který měl pokrýt nově vzniklou daňovou povinnost. Nepočítal ale s tím, že správce daně nevydá platební výměry na úrok z prodlení a neumožní xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxtředek ochrany proti výši úroku z prodlení a také vede k nezákonnosti
exekuce
, neboť pro tuto chybí exekuční titul. Konečně pak podle žalobce došlo i k prxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxz.
VI.
[12] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x x x xx xx xxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx poukazujícími na nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Bylo by totiž předčasné zabývat se právním posouxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxx xxsační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx
xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu a Nejvyššího správního soudu, má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jakým způsxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxtaci účastníků řízení za nedůvodnou (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97 a ze dne 1xx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxx x xxx xx dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 - 75).
Meritorní
přezkum rozsudku je tak možný pouze za předpokladu, že se jedxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx
x16] Tato kritéria napadený rozsudek splňuje, neboť je z jeho odůvodnění zcela zřejmé, jakými úvahami byl při posouzení věci v rozsahu žalobních bodů krxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xouze odkazoval na komentářovou literaturu. Krajský soud v rozsudku provedl vlastní výklad právních norem a dostatečně podrobně odůvodnil svoje závěxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxk nelze než považovat za zjevnou chybu v psaní. Z kontextu celého rozsudku je zcela zjevné, že krajský soud hodlal žalobě vyhovět (a nikoliv ji neshledat xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxho soudu. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádnou jinou vadu dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[17] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkami xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx soud svým extenzivním výkladem institut vyrozumění o nedoplatku a o jeho následcích dle § 153 odst. 3 daňového řádu postavil naroveň institutu výzvy dxx x xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxil.
[19] Podle § 153 odst. 3 daňového řádu:
Správce daně může daňový subjekt vhodným způsobem
vyrozumět o výši jeho nedoplatků a upozornit jej na násxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx xxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxxxxx xxňový dlužník splatný daňový nedoplatek včetně nedoplatku na pokutách uložených podle tohoto
zákona v zákonné lhůtě, vyzve ho správce daně, aby daňovx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
nedoplatku. Proti výzvě se lze odvolat ve lhůtě patnácti dnů. Odvolání nemá odkladný účinek. (2) Vymáhání lze
zahájit i bez výzvy, pokud hrozí nebezpxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x
xxxxxxxx xx x xaňovém řádu výslovně
stanovit, že správce daně může neformálním aktem upozornit daňový subjekt na existenci nedoplatků a na rizika
s tím spojená. Txxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x institutem formalizované výzvy k úhradě
nedoplatku, který je obsažen v současném zák. o správě daní a poplatků. Méně formální komunikace
bez nutnosxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxxxx xxzměňovacího poslaneckého návrhu přístupné v systému ASPI).
[22] Již ze samotné dikce § 153 odst. 3 daňového řádu a § 73 odst. 1 a 2 ZSDP je nad veškerxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxjením
exekuce
dlužníka vyzvat k uhrazení splatného nedoplatku. Za tímto účelem byl správce daně povinován stanovit daňovému subjektu lhůtu dostatexxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx přistoupí k vymáhání nedoplatku. Uvedená výzva měla být podle zákona vydávána ve formě rozhodnutí a byl proti ní výslovně připuštěn řádný opravný prosxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxní (§ 73 odst. 2 ZSDP).
[23] Pokud tedy krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že o nedoplatku by měl být daňový subjekt vyrozuměn vždy (až na výjimky vxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxkon o správě daní a poplatků, nýbrž prováděl interpretaci ustanovení § 153 odst. 3 daňového řádu. Uvedené ustanovení je koncipováno zásadně odlišně.
xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxé daňovému subjektu „klasickými“ formami (poštou, datovou schránkou). Daňový řád totiž podobu vyrozumění formálně nesvazuje a ponechává ji zcela nx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxnicky). Proti vyrozumění o výši nedoplatků se nelze odvolat; lze proti němu uplatnit námitku, kterou se věcně zabývá nikoliv nadřízený správce daně, nxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx x xxxx xxxx xx třeba zmínit to, že daňový řád (na rozdíl od zákona o správě daní a poplatků) neobsahuje žádnou lhůtu, ve které by měl správce daně po vyrozumění o nedoplxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxx
x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxtně nutné; pokud k předchozímu vyrozumění nedojde, sehraje stejnou úlohu exekuční příkaz, ze kterého je existence nedoplatků patrná (viz např. BAXA, xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxx
x xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxx
xxxx xxxx xxxmální povahu vyrozumění dle § 153 odst. 3 daňového řádu, resp. jeho odlišnost od výzvy dle ZSDP, pak dále potvrzuje skutečnost, že zákonodárce při formuxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx
xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxění učinit (i žalobce v tomto smyslu uvádí, že nezpochybňuje fakultativnost vyrozumění dle § 153 odst. 3 daňového řádu.). Je tedy zřejmé, že zákonodárcx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxní učinit, či nikoliv.
[26] Diskreční pravomoc, neboli správní uvážení, je oprávnění správních orgánů xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxány zákonem k jediné možné alternativě. Je to důsledek toho, že právní norma kvůli určité právní skutečnosti nestanoví jen jeden konkrétní následek. V xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxstí k rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2016, č. j. 7 As 282/2015 - 32).
[27] Přesně takto je přitom koncipován i § 153 odstx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx
xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxnost diskrece, má vliv i na navazující soudní řízení před správními soudy. Jak zdejší soud opakovaně vyslovil, v rámci přezkumné činnosti správní soudx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxážení může soud přezkoumat pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování, zda xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxí těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné závěry (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, čx xx x x xxxxxxxx x xxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxx finanční správy učinit správní uvážení ohledně aplikace § 153 odst. 3 daňového řádu je poměrně široké, neboť toto ustanovení nejenže výslovně operujx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x
xxxxxxx
xxxxxxxx
x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx (hypotézu).
[30] Optikou výše uvedeného nahlížel Nejvyšší správní soud na danou věc a zkoumal, zda orgány finanční správy vybočily z uvedených mezíx
xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxutí o odvolání (č. j. 9678/13/5000-14201- 711305 a č. j. 9679/13/5000-14201-711305), kterými byla zamítnuta jeho odvolání proti dvěma platebním výmxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xe výrocích obou rozhodnutí o odvolání jsou přitom (odkazem na napadené platební výměry) uvedeny konkrétní částky stanovené daňové povinnosti, resp. xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xx x x xxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxitom výslovně uvedena i výše s doměrkem spojeného penále (1 512 288 Kč).
[32] Dne 22. 5. 2013 (tj. více jak po měsíci od doručení rozhodnutí o odvolání) sxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx0-107911, a to k vymožení nedoplatku v celkové výši 3 648 952,99 Kč (z toho 1 081 530 Kč daň z příjmů právnických osob, 983 586,99 Kč související úrok z prodlxxx xx xxx xxx xx xxxxx x xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx x xxx xxx xx xxxxxxx xxně z příjmů právnických osob) od 29. 5. 2013 do zaplacení.
xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxxxval přeplatek ve výši 13 444 430 Kč. Přestože správce viděl tento přeplatek, vydal exekuční příkaz, a to aniž by podle § 153 odst. 3 daňového řádu vyrozumxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xespolehlivé hodnoty (ke dni 31. 5. 2013 činil nedoplatek na dani z příjmů právnických osob částku 2 593 818 Kč a toho stejného dne osobní daňový účet vykazxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx dne 30. 12. 2013, č. j. 32460/13/5000-14503-711090) uvedl, že vydávání vyrozumění dle § 153 odst. 3 daňového řádu není (na rozdíl od dřívější právní úpxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxvatele nenastala, protože žalobce musel mít zcela konkrétní vědomost o existenci nedoplatku, a to z důvodu doručení dvou rozhodnutí o odvolání, kterýxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxtulace tedy vyplývá, že žalovaný (stěžovatel) v souladu s výše uvedenými pravidly diskrece odůvodnil, z jakých důvodů nebylo nutno vydat vyrozumění, xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xx xxx xx xx xxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxx xxdáním exekučního příkazu a více jak měsíc před doručením rozhodnutí o odvolání) byl na jeho osobním daňovém účtu vykázán přeplatek. Žalobce tedy jím tvxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxně nevyplýval ani ze spisu. Jak však bylo v řízení zjištěno, žalobcem uváděný přeplatek ve výši 13 444 443 Kč (nacházející se na osobním daňovém účtu žaloxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxní souvisejícího penále a úroku z prodlení).
[36] Jinými slovy, žalobce nutnost vyrozumění odvozoval od toho, že měl ke dni 4. 3. 2013 na osobním daňovxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxx xxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxých byl žalobce výslovně informován, plně konzumován). Žádné jiné (pro věc podstatné) tvrzení neuváděl; neuváděl například, že jím zdůrazňovaná čásxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxnou úvahu stěžovatele, že nebylo namístě žalobce vyrozumět o nedoplatku, nepovažuje za odporující shora uvedeným zásadám správního uvážení.
[37] xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxhránku mají totiž pouze informativní charakter (jak je ostatně výslovně uvedeno na portálu daňové informační schránky), přičemž žalobce navíc poukaxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxx xxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxňovém účtu je evidován nedoplatek. Ze správního spisu přitom neplyne, že by byly z přeplatku žalobce (do doby vydání napadeného exekučního příkazu) hrxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxě upravoval a výrazně doplňoval, v čemž lze spatřovat i jistou účelovost. Žalobce totiž nejdříve (v odvolání) poukazoval pouze na existenci přeplatku x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxorického dlužníka, v důsledku čehož oprávněně očekával, že bude správcem daně vyrozuměn o výši nedoplatku, a dále poukazoval na nutnost vyrozumění o nxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxrácen na svém právu se bránit proti výši úroku). V podání reagujícím na vyjádření stěžovatele k žalobě i ve vyjádření ke kasační stížnosti pak žalobce tvxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxu daň. To se ovšem podle žalobce nestalo, neboť správce daně vymáhal i předtím nesdělený úrok z prodlení (k věcné nesprávnosti tohoto tvrzení viz odstavxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xx 444 443 Kč mělo být
relevantní
v nastalé situaci, kdy daňová povinnost v obou rozhodnutích o odvolání tuto částku výrazně převyšovala.
[39] Nejvyššx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx svého diskrečního oprávnění. Kasační soud proto nesdílí názor krajského soudu, že bylo nutné zrušit rozhodnutí stěžovatele z důvodu absence vyrozumxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxo uvážení není orgán finanční správy oprávněn postupovat libovolně nebo nahodile. Daňový řád totiž výslovně stanoví, že
osoby zúčastněné na správě dxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxx
xx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx
xxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxh případů nevznikaly nedůvodné rozdíly
(§ 8 odst. 2 daňového řádu). Limitem pro správní uvážení týkající se § 153 odst. 3 daňového řádu by přitom měla býx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xrojednávané věci ovšem kasační soud po vyhodnocení tvrzení žalobce vznesených v rámci daňového řízení neshledal, že by orgány finanční správy limity xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxahy tak nelze generalizovat.
[41] Již z uvedených důvodů proto bylo nutno rozsudek krajského soudu zrušit.
[42] S ohledem na shora uvedené závěry (xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx soud nezabýval kasačními námitkami týkajícími se vlivu absence vyrozumění na zákonnost navazující
exekuce
.
[43] Otázkami xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x rámci kasačního řízení (zejména s tvrzeními žalobce obsaženými v jeho vyjádřeních ke kasační stížnosti). Řízení o kasační stížnosti je totiž ovládánx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/2011 - 95, ze dne 22. 4. 2014, č. j. 2 Ads 21/2014 - 20, ze dne 27. 10. 2010, č. j. 8 As 22/2009 - 99, ze dne 18. 6. 2008, č. j. 7 Afs 39/200x x xxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx
xxxávce daně může daňový subjekt vyrozumět o předpisu
úroku z prodlení platebním výměrem kdykoliv, vyžaduje-li to stav osobního daňového účtu daňového xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxazoval na žádný jiný
relevantní
důvod, pro který by stav jeho osobního daňového účtu vyžadoval sdělení úroku z prodlení; poukazoval pouze na to, že sprxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xalobce zkrácen na právu namítat nesprávnou výši úroku z prodlení
.
Toto tvrzení pak stěžovatel v rozhodnutí o odvolání vypořádal. Stejně tak ho vypořáxxx x xxxxxxx xxxx x x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
x x xxx xxxxxxxx xprávní soud souhlasí s argumentací krajského soudu. Nejvyšší správní soud dodává, že je mu znám rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2018, č. xx xx xx xxxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxce proti exekučnímu příkazu) na projednávanou věc použít. Nutno dodat, že Krajský soud v Brně v souzené věci na základě nastalých skutkových okolností xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxt napadeného rozhodnutí (exekučního příkazu).
[44] Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudx x xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxdl v souladu s ust. § 109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.
[46] O náhradě nákladů xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxy přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda xxxxxx