Pl. ÚS 26/16 - 1

K návrhu na zrušení zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb (8/2018 Sb.)

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (34)
Judikatura (46)
Předpisy EU a SDEU (4)
xxxxx xxxxx
xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů. Takové procedurální pochybení však nemusí být důvodem pro dxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx x xstavy České republiky) a se zásadou ochrany ústavnosti [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky].
II. Elektronická evidence tržeb zavexxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxí povinnosti neporušuje samotnou podstatu a smysl práva podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), či sekundárně právo vlastnit majetxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxty, ve znění pozdějších předpisů, bariéru výkonu podnikání; není ani souborem opatření výrazně rozšiřujících rozsah poskytovaných údajů týkajícícx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxe plateb prováděných bezhotovostním převodem peněžních prostředků, k němuž dává příkaz plátce prostřednictvím příjemce, kterým je poplatník tržbu xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxb podle § 5 zákona č. 112/2016 Sb. V testu proporcionality neobstojí ani § 20 odst. 1 písm. b) a odst. 2 stanovící povinnost uvádět na účtenkách daňové idexxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxhranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů podle čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xx xxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxtelné pod předmět prováděného zákona, nicméně sám zákon, kromě zcela obecného kritéria znemožnění nebo zásadního ztížení hospodárného výkonu činnoxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxrnuty nebudou, popř. s ohledem na chybějící meze též nejistotu, zda tam někdo (a kdo konkrétně) zahrnut bude. Takto formulovaná zmocňovací ustanovení xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxx xxxxxní „náběhu“ zbývajících etap elektronické evidence tržeb.
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
 
xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxsefa Fialy (soudce zpravodaje), Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx, jejímž jménem jedná poslanec Marek Benda, zastoupené doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem, sídlem Optátova 874/46, Brno, na zrušení zákoxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xx x xx x x xxxxx xxx x xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x x xxxxx xxxačení písmene "a)", v čárce za slovem "tržby" a ve slovech "nebo b) vydání příkazu k jejímu provedení, pokud byl tento příkaz vydán dříve.", § 20 odst. 1 píxxx xx x x xx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxé republiky, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
I. Ustanovení § 5 písm. b), část ustanovení § 18 odst. 2 spočívající v označení písmene "a)", čárky xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxx x) ve slovech "do konce patnáctého kalendářního měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona" a písm. c) zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, se rušx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx
xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxosince 2018.
III. Nařízení vlády č. 376/2017 Sb., o vyloučení některých tržeb z evidence tržeb, pozbývá platnosti uplynutím dne 31. prosince 2018.
Ixx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxx xx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxlanců (dále jen "navrhovatelka") na zrušení zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb (dále také "citovaný zákon" nebo "zákon č. 112/2016 Sb." nebo "zákxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxx/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle navrhovatelky došlo při přijímání zákona o evidenxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx x xx x xx x xx xxxxx xx x xx odst. 4 a § 37 odst. 3 zákona č. 112/2016 Sb. jsou věcně v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.
xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx 2016 (schváleným ve hlasování č. 28) byla ukončena rozprava ve třetím čtení k vládnímu návrhu zákona o evidenci tržeb. Tomu však předcházel jiný zásah sxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxánil některým poslancům vystoupit ve třetím čtení a vyjádřit se tak k návrhu zákona. Navrhovatelkou namítané procesní vady pak byly završeny usneseníx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxém Poslaneckou sněmovnou. Napadenými usneseními, jakož i napadeným postupem předsedy Poslanecké sněmovny, tak byl dle navrhovatelky porušen čl. 1 Úxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xx. 21 odst. 1 Listiny.
3. Podle navrhovatelky má vláda České republiky (dále jen "vláda") jen oprávnění zákon navrhnout, nikoliv vynucovat jeho přijetxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxo předložení, spojí-li s tím vláda žádost o vyslovení důvěry. To se však v daném případě nestalo. Nelze dle navrhovatelky přehlížet, že zákon č. 90/1995 xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxit rozpravu, nejsou-li do ní přihlášeni další řečníci. Jednací řád navíc umožňuje Poslanecké sněmovně hlasovat jen o opětovném otevření rozpravy, nixxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxvně právo státnímu orgánu - Poslanecké sněmovně ukončit rozpravu bez ohledu na přihlášené poslance do rozpravy, nemůže si takové právo tato ústavní inxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xroto je evidentním zneužitím moci a omezením práv opozice, že při projednávání návrhu zákona o evidenci tržeb nebylo umožněno vystoupit v době míru a poxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxje, že uvedený postup vedoucí k omezení práv některých poslanců byl dlouhodobě připravován. Nešlo tedy o náhodný
exces
, ale o předem připravené spolčexx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxné. Podle navrhovatelky by tak Ústavní soud měl ve věci nařídit jednání a přikročit k výslechům svědků, konkrétně k výslechu tehdejšího ministra finanxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxo předsedy poslaneckého klubu ČSSD Romana Sklenáka, předsedy poslaneckého klubu ANO 2011 Jaroslava Faltýnka a bývalého předsedy poslaneckého klubu xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx x x x x x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxou přiměřenosti narušení mezí ústavních práv a nemožností alternativního postupu vůči "malým" poplatníkům daně z příjmů. Konkrétně tak rozporovaná xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxslosti zmiňuje existenci tzv. daňových paušálů pro "malé" poplatníky daně z příjmů umožňujících snížit jejich zátěž). Připomíná, že Ústavní soud již xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx Byť tehdy napadená ustanovení vycházela z legitimní snahy zákonodárce omezit vznik a zneužívání účelově založených obchodních společností hrajícíxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxaly alternativní způsoby dosažení tohoto cíle, které pro "malé" distributory pohonných hmot nepředstavovaly tak enormní zátěž [srov. k tomu nález spx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxx xx xxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxhovatelky napravena ani argumentem zachování rovnosti, neboť to, že napadená právní úprava nerozlišuje mezi jednotlivými podnikateli s odkazem na fxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxě. Navrhovatelka v daném kontextu zmiňuje zavedení tzv. kontrolního hlášení podle § 100 odst. 1 a podle § 101c - § 101i zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xodnikatele "rdousící efekt", který je narušením práva na podnikání. Stát totiž mohl koncipovat například systém kontrolních hlášení k dani z přidané xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xovahy, přičemž neexistují dostatečné záruky, že nashromážděná data se nedostanou do rukou neoprávněných osob. Snaha zabránit daňovým únikům je sice xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxiž podstatný rozdíl, zda finanční úřad může určité informace ověřit v jednotlivém případě kontrolou u konkrétního subjektu, anebo jsou dostupné ve vzxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxdstavují rozpor se zásadou, že povinnosti, včetně povinností daňových, mohou být ukládány toliko zákonem. Přitom tržby ve zjednodušené evidenci a trxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxeno společně s návrhem citovaného zákona, byť to vyžaduje § 86 odst. 4 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Výjimky z povinností stanovených v daňové rexxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxe právě citovaný zákon [navrhovatelka v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/12 ze dne 23. 7. 2013 xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xle toliko její místopředsedkyní, což je v rozporu s čl. 51 Ústavy. Ústava totiž nezná pozici místopředsedy Poslanecké sněmovny; místopředseda Poslaxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxa svěřuje subjektu jinému, když tak sama výslovně nestanoví. Navrhovatelka v daném kontextu odkazuje na nález sp. zn. Pl. ÚS 1/2000 ze dne 5. 4. 2000 (N xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxodní rady, rušit samosprávná usnesení zastupitelstev obcí. Ústavní soud však tehdy konstatoval, že v daném případě musí mít přednost Ústava jako přexxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxí a vedlejší účastnice řízení
10. Ústavní soud dle § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyžádal vyjádření účastníků řízení Poslanecké sněmovny a Senátx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxxna o Ústavním soudu).
11. Poslanecká sněmovna ve svém vyjádření nejprve stručně zrekapitulovala průběh legislativního procesu s tím, že podle jejíhx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxt přijetí předmětného zákona, respektive napadených ustanovení, a aby rozhodl o návrhu na jejich zrušení.
12. Nad tento rámec pak předseda Poslaneckx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxt rozhodnutí o návrzích zákonů přijatých sněmovní většinou patří i podle názoru Ústavního soudu mezi nejzákladnější práva sněmovní opozice nebo jejixx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx xxdné musí být garantována práva a oprávnění opozice, na druhé straně však musí být přihlédnuto k tomu, že politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxon. Naopak kroky opozice, které by ve svém důsledku vedly až k samotné destrukci jednání Poslanecké sněmovny, nemohou být připuštěny, neboť by mohlo jíx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxu-li do ní přihlášení další řečníci, je předseda Poslanecké sněmovny toho názoru, že v daném případě bylo postupováno v souladu s Ústavou a v souladu s pxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxmů vládní
koalice
, na straně druhé xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxního soudu není legislativní činnost možné považovat za zásah orgánů veřejné moci s tím, že i postup předsedy Poslanecké sněmovny spadá do rámce legislxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxovatelky, že zákon nebyl podepsán předsedou Poslanecké sněmovny, ale místopředsedkyní Poslanecké sněmovny, pak uvedl, že podle jednacího řádu Poslxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxí místopředsedové Poslanecké sněmovny práva a povinnosti předsedy Poslanecké sněmovny (srov. k tomu zejména § 30 jednacího řádu Poslanecké sněmovnyxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxdsedy Poslanecké sněmovny (z toho důvodu nelze souhlasit s tvrzením navrhovatelky, že Ústava nezná pojem místopředsedy Poslanecké sněmovny). V dosxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxecké sněmovny, což je v daném případě právě Jaroslava Jermanová. Předseda Poslanecké sněmovny proto považuje podpis zákona o evidenci tržeb první mísxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxe rámcově popsán obsah návrhu na zrušení citovaného zákona, respektive jeho jednotlivých ustanovení, a poté následuje stručná rekapitulace průběhu xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxpravy na půdě Senátu. Konkrétně je zmíněno vystoupení Jana Veleby, Iva Valenty, Petra Víchy, Veroniky Vrecionové, Miloše Vystrčila, Václava Hampla, xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx je možno dohledat na příslušných internetových stránkách Senátu. Podle Senátu je pak na Ústavním soudu, aby návrh na zrušení citovaného zákona, popříxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx
xxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx respektive jeho shora citovaných částí, vyjádřil tehdejší první místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš.
15. K tvrzeným vadám procesu přxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxch, a to při porušení některé normy zakotvené přímo v Ústavě, anebo když by v důsledku porušení jednacího řádu Poslanecké sněmovny došlo k porušení někxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxci tržeb porušeno. Skutečnost, že byla předčasně ukončena rozprava o návrhu zákona ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně, nepředstavuje podle jejího xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxí návrhu zákona v Poslanecké sněmovně a v jejich výborech, případně ve druhém čtení. Naopak ve třetím čtení lze navrhnout pouze xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxměňovacích návrhů, popřípadě lze v rámci třetího čtení podat návrh na opakování druhého čtení. Opoziční poslanci ovšem ve třetím čtení vystupovali s pxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxních poslanců jako menšiny účastnící se projednávání návrhu zákona, na druhou stranu však nereflektuje skutečnost, že i tato menšina poslanců zneužíxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxeb představuje vůči "malým" daňovým subjektům nepřiměřenou zátěž. Též z § 97 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxnci stanovené zákonem (například v účetnictví podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů). Vedle vedení evidence uložexx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx správné zjištění a stanovení daně. Administrativní náklady spojené s plněním těchto
ad hoc
uložených zvláštních záznamů jsou ve srovnání s povinnosxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxajů o platbách, které se vyznačují nižší nebo nejasnou mírou dohledatelnosti vůči správci daně. Cílem evidence tržeb je tak narovnání podnikatelskéhx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxžeb podléhali všichni, kdo jsou poplatníky daní z příjmů. Naopak evidence tržeb se nedotýká těch, kteří si přivydělávají například prodejem rukodělnxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xamostatně na vlastní účet a odpovědnost za účelem dosažení zisku.
17. Namítá-li navrhovatelka, že nebyla dostatečně využita možnost spojení kontroxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxdiným univerzálním opatřením. Jednotlivé oblasti je nutné ošetřit selektivně, aby bylo možné dosáhnout požadované efektivity odpovídající všeobexxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x ximiž jsou spojeny určité administrativní náklady, by neměla bránit tomu, aby v jiné oblasti byly zavedeny nástroje další. Institut kontrolního hlášexx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxto dosavadního
ad hoc
sběru dat, nelze vnímat pouze jako jednostranné zvyšování administrativních nákladů, neboť jde především o reakci na technickx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxizovat si pouze konkrétní software nebo hardware a bude záležet na něm, které řešení nabízené na trhu, splňující danou funkcionalitu, zvolí. Nelze rovxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxa o daních z příjmů.
18. Jde-li o rozsah údajů, které má správce daně pravomoc získat a shromažďovat, pak podle § 9 odst. 3 daňového řádu může správce danx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xx xxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx stranu poskytování údajů daňovými subjekty je pro správu daní klíčové. Správa daní je postup, jehož charakteristickým rysem je skutečnost, že důkaznx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xotřebná pro správu daní. Napadá-li tedy navrhovatelka poskytování údajů správci daně, implicitně tak napadá samotnou podstatu správy daní. Možnost xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 101/2000 Sb."), tak daňový řád, kde je ochrana osobních údajů upravenx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx tržbě a informace o identifikaci podnikatele a prodejny, kde tato tržba byla uskutečněna. Jde tak o údaje, které by správce daně získal i za použití dosaxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxí daňových povinností a hodnotí-li je jako bezbřehé zmocnění pro výjimky stanovené nařízením vlády, pak podle vlády především přehlíží závěry plenárxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx bude podstatné posoudit, zda z dikce zmocnění není zjevné, že zákonodárce zmocňuje vládu k normotvorbě, která jí ústavně nepřísluší. Při posuzování vxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxastnictví, tedy institutu, jehož se zákon o evidenci tržeb nijak nedotýká. Uvedená ustanovení totiž neukládají povinnosti, naopak zakládají právo nxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxeném režimu tím, že evidence tržeb standardním způsobem by znemožnila nebo zásadně ztížila plynulý a hospodárný výkon činností, ze které tyto tržby plxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx ztížilo plynulý a hospodárný výkon činnosti a tuto překážku by nebylo lze odstranit ani evidováním ve zjednodušeném režimu. I v případě nařízení vlády xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx xx xe pak konečně týká údajné absence podpisu předsedy Poslanecké sněmovny, vláda se domnívá, že v nyní posuzovaném xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xx x xxxx xprávněn, tedy příslušnou místopředsedkyní Poslanecké sněmovny.
21. Veřejná ochránkyně práv přípisem ze dne 22. 7. 2016 informovala Ústavní soud o txxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxe řízení byla zaslána navrhovatelce na vědomí a k případné replice. Navrhovatelka svého práva podat repliku využila.
23. K vyjádření Poslanecké sněmxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx x x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxavou stanoveným způsobem. Ústava neumožňuje zastupování předsedy Poslanecké sněmovny při podpisu zákona, tedy jde o ústavní právo a povinnost přexxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxocesu zanedbatelné zdržení. Tedy ani materiálně nebyl tento krok odůvodněn.
24. K vyjádření Senátu navrhovatelka upozorňuje, že z projevů jednotlixxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxnovanosti vládních senátorů, aniž bylo jakýmkoliv způsobem reagováno na uvedené vady legislativního procesu v Poslanecké sněmovně či vady věcného oxxxxx xxxxxxx
xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxpem je i zákonnost při výkonu státní moci, kam spadá i moc zákonodárná. Jsou-li tedy porušena zákonná pravidla legislativního procesu, je porušen ústaxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxí nařízení vlády, nikoliv zákonné zmocnění, pak s tímto argumentem lze souhlasit, ale nikoliv tehdy, když určitá úprava je ústavně vyhrazena zákonu a txxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxož zákon stanoví povinnost určitého způsobu daňové evidence, musí stanovit i ostatní působnost, tedy na koho se tato daňová evidence vztahuje. Z tohotx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxáda, že rozsáhlé zmocnění pro její nařízení bylo do zákona vloženo jako prvek rychlé reakce, pak takový argument je dosti obecný a lze ho aplikovat na jakxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx v Parlamentu.
26. Dne 24. 11. 2016 navrhovatelka doplnila svoji repliku tak, že souhlasí s eventuální změnou zákona o evidenci tržeb tak, že evidenci txxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxsti.
27. Dne 20. 12. 2016 navrhovatelka na tuto argumentaci navázala odkazem na nález ze dne 6. 12. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 32/15 (40/2017 Sb.; kontrolní hláxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xstavního soudu v tomto nálezu použitá však nelze na zákon o evidenci tržeb bez dalšího xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxx x tím, že povinnost evidence tržeb může způsobit ukončení činnosti například podnikajících důchodců. Nadto, stejně jako Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxi tržeb podléhají.
28. Dne 9. 2. 2017 navrhovatelka doplnila dosavadní argumentaci odkazem na § 18 odst. 2 písm. b) zákona o evidenci tržeb, podle něhož xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx vydán dříve". Finanční správa si podle navrhovatelky uvědomila nemožnost realizace citovaného ustanovení vůči internetovým obchodům. Proto přistxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx Takovýto přístup správce daně je sice podle navrhovatelky správný, nicméně svědčí o tom, že v případě § 18 odst. 2 písm. b) zákona o evidenci tržeb jde o nexxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxhovatelka rovněž domnívá, že samotné sledování bezhotovostních plateb v rámci evidence tržeb, tak jak jsou vymezeny v § 5 písm. b) zákona o evidenci tržxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxní účet a bezhotovostními platbami vymezenými ustanovením § 5 písm. b) zákona o evidenci tržeb. Nepřistoupí-li tedy Ústavní soud ke zrušení celého zákxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxsmene "a)", čárce za slovem "tržby" a slov "nebo b) vydání příkazu k jejímu provedení, pokud byl tento příkaz vydán dříve".
29. Dne 17. 2. 2017 k uplatněnx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxo pokynu), kde se konstruuje rozdíl mezi hlavní a minoritní činností, přičemž se používá kritérium objemu plateb z minoritní činnosti (resp. minoritnxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxovatelky pochopitelná snaha finanční správy omezit zákonem předvídané plošné působení evidence tržeb i na
marginální
prodeje velmi malých prodejcxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxnodárce omezit rozsah subjektů podléhajících evidenci tržeb, měl tak učinit zákonem, nikoliv dokonce metodickým pokynem. V opačném případě byl podlx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx xxx xxx xxx 2017 navázala navrhovatelka na své podání ze dne 24. 11. 2016 tak, že "malé" podnikatele, jež by podle jejich názoru neměli evidenci tržeb podléhat, by mxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxx xx xxsíčně). Podle navrhovatelky by tak Ústavní soud mohl postupovat obdobně, jako v případě nálezu sp. zn. Pl. ÚS 28/13 ze dne 10. 7. 2014 (N 137/74 SbNU 93; 1xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx na ochranu soukromí odporuje, xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxtavní soud zrušit i ustanovení § 20 písm. b) zákona o evidenci tržeb. Závěrem svého doplnění navrhla, aby Ústavní soud vydal tento nález:
"Zrušuje se záxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xx x xx x xx x x xxxxx xxx x xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x spočívající v označení písmene "a)", čárku za slovem "tržby" a slova "nebo b) vydání příkazu k jejímu provedení, pokud byl tento příkaz vydán dříve", § 2x xxxxx x xxxxx xx x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xaně z příjmů fyzických osob, kteří mají menší rozhodný příjem než 1 800 000 Kč ročně.".
IV.
Vyjádření účastníků řízení k doplnění návrhu (repliky) navxxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxnecká sněmovna se k uvedeným doplněním nevyjádřila.
33. Senát po seznámení se s obsahem doplnění setrval na svém původním vyjádření s tím, že jej považxxx xx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxušení § 18 odst. 2 písm. b) zákona o evidenci tržeb, znamenalo by to, že by se za uskutečnění plateb učiněných platební branou na internetu muselo považovxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxx. 2 písm. b) citovaného zákona stanovisko, lze to považovat za běžnou a legitimní praxi. Metodiky vznikají zejména pro potřeby sjednocení postupu podřxxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxodiky platí, že nemohou odporovat textu zákona, nýbrž se mají snažit o co možná jeho nejlepší interpretaci za účelem větší srozumitelnosti pro uživatexx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxozornil, že když by bezhotovostní platby nepodléhaly evidenci, finanční správa by nezískala komplexní obraz tržeb poplatníka a tím by byla znemožněnx xxxxxxx xxx x xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xákazníky k placení kartou za účelem vyhýbání se evidence tržeb. Tvrdí-li totiž navrhovatelka, že bezhotovostní platby jsou obecně lehce dohledatelnxx xxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxovostních platebních služeb zjišťovat informace například o větší skupině poplatníků postupem podle § 57 odst. 3 daňového řádu, představovalo by to nxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxci zákona o evidenci tržeb o posouzení možnosti zahájení evidence tržeb z ,minoritní' činnosti poplatníka až v pozdější fázi, než kam spadá povinnost txxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxx vyjádření týkající se § 18 odst. 2 písm. b) citovaného zákona, xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xé které situace, s cílem zajistit jednotnou aplikační praxi. I kdyby však podle tehdejšího ministra financí vznikly Ústavnímu soudu pochybnosti o sprxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxt neústavnost samotného zákona, když ani sama navrhovatelka tuto eventuální souvislost nijak nevysvětluje.
V.
Upuštění od ústního jednání
37. Úsxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx x xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xoudu. K návrhu na výslech svědků se vyjádří níže.
VI.
Procesní předpoklady posouzení návrhu, průběh legislativního procesu a posouzení jeho ústavnx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xe skupina 41 poslanců [§ 64 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Návrh je přípustný a splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti. Podle § 68 odstx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxu stanovené
kompetence
, zda byl přijat ústavně předepsaným způsobem a zda jeho obsah je v souladu s ústavními zákony.
VI./a Průběh legislativního prxxxxx
xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxpsp.cz, www.senat.cz) zjistil následující skutečnosti.
40. Vládní návrh zákona o evidenci tržeb byl poslancům rozeslán jako tisk 513/0 dne 4. 6. 201xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxčtový výbor jako garanční.
41. První čtení proběhlo dne 19. 6. 2015 a dne 10. 7. 2015 na 29. schůzi a návrh zákona byl přikázán k projednání výborům (usnesxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxský výbor projednal návrh zákona a vydal dne 4. 9. 2015 záznam z jednání doručený poslancům jako tisk 513/2.
42. Ve druhém čtení bylo dne 18. 9. 2015 projexxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxx xx xxx xxxxxi. Podané pozměňovací návrhy byly zpracovány jako tisk 513/3, který byl rozeslán dne 8. 10. 2015. Rozpočtový výbor vydal usnesení, které bylo poslancůx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxx xx xx xxxxx xxx xx xxxx, 29. 1. 2016 a 10. 2. 2016. Dne 10. 2. 2016 byl návrh zákona schválen, když ze 145 přítomných poslanců pro něj hlasovalo 105, proti byli 3 poslanci a 37 se zdrxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxí, a to dne 18. 2. 2016, přičemž v senátní evidenci jde o tisk č. 200/0. Návrh byl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako výboru garaxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxí. Dále byl návrh xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx 2016, a sice na 20. schůzi, kde přijal své 96. usnesení, jímž doporučil plénu Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxa schválil, když pro něj ze 72 přítomných senátorů hlasovalo 43, proti bylo 20 senátorů a 9 se zdrželo hlasování.
45. Zákon byl doručen prezidentu repubxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxx x xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxyl dne 1. 12. 2016.
46. V průběhu řízení před Ústavním soudem došlo k dílčí novelizaci zákona o evidenci tržeb, a to zákonem č. 183/2017 Sb., kterým se měnx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx její 239. částí) byla změněna část čtvrtá zákona o evidenci tržeb s rubrikou přestupky (před novelou správní delikty) a pod ní náležející § 28 až § 30 a § 33 xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxx Také v případě této novely jde o vládní návrh zákona, jenž byl poslancům rozeslán jako tisk 929/0 dne 5. 10. 2016. Zpravodajem byl poslanec JUDr. Ing. Lukxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xx xxx xchůzi. Třetí čtení proběhlo během 56. schůze dne 7. 4. 2017 a téhož dne byl návrh zákona schválen, když ze 169 přítomných poslanců pro něj hlasovalo 119, pxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxe 9. 5. 2017, přičemž v senátní evidenci jde o tisk č. 125/0. Návrh byl přikázán ústavněprávnímu výboru jako výboru garančnímu. Poté byl tisk zařazen na 7x xxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxx x xxx xxx xxxxxxxxx x xxxlášení zákona ve Sbírce zákonů došlo dne 28. 6. 2017 v částce 66 pod č. 183/2017 Sb., když jeho část 239 nabyla účinnosti dne 1. 7. 2017.
VI./b Posouzení úsxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxený zákon - nikoli jeho dílčí novela specifikovaná shora - byl přijat v rozporu s principem vázanosti státní moci zákonem (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odsxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxí veřejných (čl. 21 odst. 1 Listiny), tedy v rozporu s postuláty, na nichž je založen samotný demokratický právní stát ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy. Ač k txxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxrhu zákona byla usnesením Poslanecké sněmovny ukončena a Poslanecká sněmovna vyslovila s vládním návrhem citovaného zákona ve znění přijatých pozměxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxkyní, což je podle jejího názoru v rozporu s čl. 51 Ústavy.
A
50. Ke skupině námitek týkajících se tvrzeného rozporu vlastního přijímání zákona o evidexxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxx xálezů, v nichž formuloval východiska zcela uplatnitelná i v nyní posuzované věci. V nálezu ze dne 2. 10. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 5/02 (N 117/28 SbNU 25; 476/20xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxm. Z toho plyne, že "ne (...) každá vůle parlamentního orgánu, ale toliko taková, která zákon, ať již zákon ústavní nebo prostý (o jejím jednacím řádu), rxxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxvní soud zdůraznil, že formální vady v legislativním procesu nemohou bez dalšího vést k derogaci jím posuzovaného právního předpisu, neboť takovýto pxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxbytých práv. V nálezu ze dne 1. 3. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 55/10 (N 27/60 SbNU 279; 80/2011 Sb.) pak Ústavní soud vyslovil, že k derogaci právního předpisu zohlxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx přímo k porušení Ústavy či jiné části ústavního pořádku nebo k porušení některého z ustanovení tzv. podústavního práva (například jednacího řádu Posxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxa ochrana volné soutěže politických stran a ochrana menšin, zejména pak parlamentní opozice (srov. zejména čl. 5 a čl. 6 Ústavy a čl. 22 Listiny). Tato xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxx xxx xxx xx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx v tam posuzované situaci došlo k porušení jednacího řádu Poslanecké sněmovny, nicméně nešlo "o pochybení takové intenzity, které by s ohledem na celkoxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxzu). To dle mínění Ústavního soudu platilo proto, že výsledkem zákonodárné procedury jako celku byly - Ústavním soudem tehdy posuzované - zákony, u nicxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxěhu jejich projednávání toto stanovisko veřejně (a nejen na parlamentní půdě) projevit, případně navrhnout změny těchto předloh zákonů (srov. bod 21xx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx x xkončení rozpravy ve třetím čtení vládního návrhu zákona o evidenci tržeb (sněmovní tisk 513), schválenému hlasováním č. 28 v rámci 37. schůze Poslanecxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxm Poslaneckou sněmovnou a c) jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu předsedy Poslanecké sněmovny, který při projednávání vládníhx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx jejich ústavní stížnosti a nyní posuzovaný návrh na zrušení zákona podle § 64 zákona o Ústavním soudu překrývají. Zmíněné ústavní stížnosti Ústavní sxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxtavním soudu]. Stěžovatelé totiž nenapadli platný (vyhlášený) zákon či jeho jednotlivá ustanovení, ale žádali, aby Ústavní soud zasáhl do průběhu lexxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxavního soudu a byl-li by takový návrh projednán, překročil by tím Ústavní soud pravomoci svěřené mu Ústavou. Nadto tehdejší navrhovatelé (stěžovatelxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxrávněné k podání ústavních stížností. K napadenému postupu předsedy Poslanecké sněmovny (jímž zabránil stěžovatelům vystoupit ve třetím čtení při pxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxh orgánu veřejné moci, neboť postup předsedy Poslanecké sněmovny spadá do samotné interní řídící pravomoci, do níž Ústavnímu soudu nepřísluší zasahoxxxx
xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xšak v rozsahu namítaných vad legislativního procesu opět - a jak bylo vysvětleno nesprávně - argumentačně tenduje ke klasifikaci těchto vad jako zásahx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx bylo ukázáno na stručném přehledu nálezové judikatury, jsou však
relevantní
jiná východiska. Takto nahlíženo, je podstatné především to, aby členoxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxaný nález sp. zn. Pl. ÚS 55/10 nebo nález ze dne 19. 4. 2011 sp. zn. 53/10 (N 75/61 SbNU 137; 119/2011 Sb.)]. V nálezu ze dne 30. 6. 2015 sp. zn. Pl. ÚS 21/14 (1xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxx xx
xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxí příslušného návrhu zákona, když zástupci občanů musí veřejně zdůvodňovat a obhajovat své návrhy a veřejnost má možnost kontrolovat jejich činnost. xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxx xx xx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xx xxxx x xxx 2. 2016, tedy ve stanovených jednacích dnech připadajících na středu a pátek v souladu s podmínkami stanovenými v § 95 a § 95a jednacího řádu Poslanecké xxxxxxxxx
xxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxpil s určitým procedurálním návrhem a vrátil tu diskusi vlastně zpátky k tématu, které tady řešíme. My tady dneska diskutujeme, pokud jsem to dobře počíxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxtšina z nich zazněla, přestože jsou opakovány stále ze strany předkladatelů stejné argumenty a ze strany odpůrců tytéž. Domnívám se, že těch 38 hodin dexxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxvy hlasovali, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky bude o vládním návrhu zákona o evidenci tržeb, sněmovní tisk 513, třetí čtení, a o vládxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxacích návrzích k těmto tiskům hlasovat ve středu 10. února 2016 v 11 hodin". Hlasovaní o tomto návrhu je evidováno pod číslem 26. Z přihlášených 94 poslanxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx
xxx xxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxky Jan Hamáček, jako předsedající 37. schůze Poslanecké sněmovny uvedl: "Ano. Je 11 hodin a v souladu s usnesením Poslanecké sněmovny přikročíme k hlasxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x zvedne ruku. (Hluk a protesty v sále.) Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování má číslo 28, přihlášeno je 157, pro 96, proti 50, tento návrh byl přijat."
56x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxvrh nikdo nepodal. Nato Jan Hamáček odvětil, že šlo o jeho vlastní návrh a jeho vlastní rozhodnutí. Proti tomu vznesl námitku poslanec Miroslav Kalousex x xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxováno o námitce Zbyňka Stanjury a Miroslava Kalouska (hlasování č. 29 a č. 30); hlasující většina námitky nepodpořila. Hlasováním č. 42 pak bylo přijatx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxslaneckou sněmovnou.
57. Podle § 58 odst. 4 jednacího řádu Poslanecké sněmovny platí, že "[k]do není přítomen v jednacím sále v okamžiku, kdy je mu uděxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx předsedající, předá [podle odst. 5 téhož ustanovení] řízení schůze." Podle § 59 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny se "Poslanecká sněmovna [xxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxje na poslance pověřeného přednést k věci stanovisko poslaneckého klubu.". Podle § 59 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny se "Sněmovna [...] mxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxročí stanovenou řečnickou lhůtu, může na to předsedající poslance upozornit a volat jej k věci. Vybočuje-li poslanec svým projevem z mezí slušnosti, mxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxova rozhodne Sněmovna bez rozpravy." Podle § 66 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny "[p]ředsedající rozpravu ukončí, nejsou-li do rozpravy pxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx i zpravodaj se mohou závěrečného slova vzdát. [...] Sněmovna se [podle odst. 3] může usnést bez rozpravy na opětovném otevření rozpravy, a to do zahájenx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxní nově zahájené rozpravy platí ustanovení odstavce 2 obdobně." Podle § 95 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny se "[v]e třetím čtení [...] koná xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxky vyplývají z přednesených pozměňovacích návrhů, popřípadě podat návrh na opakování druhého čtení".
58. Z citace uvedených ustanovení jednacího řxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxdu se zákonem (konkrétně v souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny, když sama Ústava ani jiná část ústavního pořádku v tomto ohledu podrobnosti nxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xro usměrnění rozpravy dává (např. odejmutí slova, odchyluje-li se řečník od projednávané věci s tím, že obsah rozpravy třetího čtení je poměrně úzce vyxxxxx xxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxání návrhu zákona o evidenci tržeb dosáhly takové intenzity, aby přes značnou zdrženlivost Ústavní soud přistoupil k derogaci uvedeného zákona. Takoxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxmokratického právního státu na poli "parlamentního" práva obecně, resp. v takto tvrzené intenzitě.
59. Předně je nutno odkázat na již zmíněný § 95 odsxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxých, písemných nebo tiskových chyb, které logicky vyplývají z přednesených pozměňovacích návrhů, popřípadě podat návrh na opakování druhého čtení. xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxovatelný, byť není zcela jistě úplně vyloučen. Navrhovatelka sama v daném kontextu ovšem podrobnější argumentaci nenabízí. Naopak i z délky rozpravy x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxěr hovoří nejen počet dní, kdy se rozprava ve třetím čtení konala, ale také její celkové časové rozložení xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxci chyb (včetně možnosti reagovat na změny vyvolané pozměňovacími návrhy), tak pro podání návrhu na opakování druhého čtení.
60. Nad tento rámec - a toxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx.eltrzby.cz) se podává, že Ministerstvem financí byly na dané téma pořádány odborné konference i přednášky] a návrhem zákona se zabývaly nejrůznější xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxské republiky dostupný též na http://www.eltrzby.cz nebo projekt Hospodářské komory České republiky dostupný na https://www.eet-ano-ale.cz). Nexxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxbsahového" hlediska (to znamená aspektu dotýkajícího se toho, co zákon stanoví, že býti má) nelze samozřejmě přehlížet vlastní procesní stránku popixxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxdnost a kontrolu jejich postupu (parafrázováno podle Filip, Jan: Opakované hlasování sněmovny jako ústavní problém aneb parlamentní většina nemůže xxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxy Jana Hamáčka těmto pravidlům neodpovídal, nicméně nedošlo k narušení elementárních předpokladů pro přijímání obecně závazných normativních aktůx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxě splněny a Poslanecká sněmovna setrvala, na čem se usnesla [srov. k tomu v širších souvislostech například Pierre, Eugene. Traité de droit politique éxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxnf.fr)].
62. Tvrdí-li navrhovatelka v souvislosti s námitkami o vadách legislativního procesu, že šlo podle jejího přesvědčení ze strany parlamentxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxky, pak k tomu Ústavní soud uvádí, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepřísluší mu hodnotit politické důvody shora popsaného postupu Poslanecxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxl k výslechu navrhovatelkou v narativní části (bod 4. i.f.) jmenovaných svědků.
63. Nezbývá tedy než uzavřít, že v procesu přijímání zákona o evidenci xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx x daném případě bylo v rozporu s hodnotami právního státu, tedy zejména s principem právní jistoty (čl. 1 odst. 1 Ústavy) a se zásadou ochrany ústavnosti [xxx xx x xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxx
x
xxx xxxxxxxxx xxxxxxvatelka přezkoumávanému zákonu absenci podpisu předsedy Poslanecké sněmovny, pak v této souvislosti Ústavní soud nepřehlédl, že ale zároveň nikolix xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxli a zmíněné podpisy jsou aktem ryze formálním, osvědčujícím toliko skutečnost, že byl zákon přijat (např. V. Knapp k významu podpisu zákona ústavními xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xouhým osvědčením o přijetí právního předpisu (...), pro subjekty podepisování znamená jen povinnost podepsat schválený předpis", in Tvorba práva a jxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xaké podpis ústavních činitelů uvedených v čl. 51 Ústavy není conditio
sine qua non
pro publikaci a tím pro platnost a účinnost přijatého zákona (viz Slxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x. H. Beck, 2016, s. 518; Hřebejk, J., In: Pavlíček, V., Hřebejk, J. Ústava a ústavní řád České republiky. Komentář. 1. díl. Ústavní systém. 2. vydání. Prxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxk, 1997, s. 76). Odborná literatura dospěla též k závěru, že "předseda Poslanecké sněmovny svým podpisem osvědčuje, že po řízení, jež proběhlo v Parlamxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxvní soud ve svém nálezu ze dne 14. 7. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 23/04 (N 137/38 SbNU 9; 331/2005 Sb.), neboť rozlišil mezi podpisem předsedy Poslanecké sněmovny xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx předsedy Poslanecké sněmovny funkci identifikační a verifikační, ve druhém případě - tedy v režimu čl. 51 Ústavy - toliko funkci oznamovací (dle V. Scxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxepisovány, promulgovány a vyhlašovány?, In: Pocta doc. JUDr. Vladimíru Mikule k 65. narozeninám. Praha: ASPI, 2002, s. 138). To dále znamená, že předsxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxijatý zákon, ani kdyby měl pochybnosti o jeho ústavnosti, ať rázu věcného či procesního (Suchánek, R. Čl. 51 [Podepisování zákonů], in Bahýľová, L., Fixxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxí praxi, která s odkazem na § 29 odst. 1 písm. g) a § 30 odst. 1 a 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny připouští zastoupení předsedy Poslanecké sněmovnx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxva mlčí, je ovšem možno z ústavního hlediska akceptovat (viz Suchánek, R. tamtéž a srov. Hřebejk, J, cit. d. s. 198). Komentářová xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxké republiky; Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 499 a s. 501), že s ohledem na rozpuštění Poslanecxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxo podpisem předsedovi vlády [jeden z těchto zákonů byl následně podroben i ústavněprávnímu přezkumu Ústavním soudem - viz nález ze dne 23. 8. 2016 sp. znx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxo (a ani nemohlo dojít) k porušení ústavnosti postupu při přijímání napadených zákonů.
VII.
Hodnocení vlastního obsahu napadeného zákona a jeho jedxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xx x x x x x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xximěřeným narušením ústavních práv "malých" poplatníků daně z příjmů
65. Text napadených ustanovení citovaného zákona je následující:
§ 3
Určení sxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x
xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xx xxedmětem evidence tržeb jsou evidované tržby poplatníka.
§ 4
Vymezení evidované tržby
1) Evidovanou tržbou je platba, která splňuje formální náležxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx tržbu a je
a) určena k následnému čerpání nebo zúčtování, které zakládají rozhodný příjem, nebo
b) následným čerpáním nebo zúčtováním té platby, ktexx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x x
xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xříjem ze samostatné činnosti, která je podnikáním, s výjimkou příjmu, který
1. není předmětem daně z příjmů,
2. je z hlediska obvykle přijímaných tržxx xxxxxxxxx xxxx
xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx
xx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xterá je podnikáním, s výjimkou příjmu, který
1. není předmětem daně z příjmů,
2. je z hlediska obvykle přijímaných tržeb ojedinělý,
3. podléhá dani vxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx
xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxetní jednotkou, příjmy podle zákona o daních z příjmů, které by poplatník měl, pokud by nebyl účetní jednotkou.
3) Pro účely tohoto zákona je rozhodným xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxem daně z příjmů u jejího společníka. Tento příjem není pro účely tohoto zákona příjmem tohoto společníka.
66. Podle navrhovatelky je povinnost evidoxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny, jakož i práva podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny. Tuto argumentaci navrhovatelka doplnila podáním ze dne 2xx xxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxní podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o dani z přidané hodnoty"). Konečně, jak uvedeno xxxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xozhodný příjem je menší než 1 800 000 Kč ročně.
67. K argumentaci navrhovatelky je třeba předně poznamenat, že zákon o evidenci tržeb nepřináší žádnou dxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxíná toliko z toho důvodu, že mnozí poplatníci elektronická zařízení, jež odpovídají požadavkům plynoucím z citovaného zákona, již vlastnili a používxxx xx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxci daně doložit své příjmy za rozhodné období. K posouzení tedy zbývá, zda nově uložená forma evidenční povinnosti není nepřiměřeně zatěžující.
68. Jxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxumentačně diferencovala. Je zjevné, že vzhledem k charakteru posuzované úpravy, nutno hodnotit jako primární právě zásah do práva podnikat, když zásxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxstě připomíná, že v souladu s čl. 26 Listiny je třeba rozlišovat přístup k právu podnikat (jde o svobodu podnikání - odst. 1) a výkon povolání nebo jiné hoxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxavy čtvrté Listiny mezi tzv. hospodářská, sociální a kulturní práva. Ústavní soud se problematikou těchto práv ve své judikatuře zabýval opakovaně. xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxx6 (N 55/48 SbNU 629; 116/2008 Sb.), navázal na svou předchozí judikaturu a dal jasně najevo, že ústavně zakotvená hospodářská, sociální a kulturní práxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxká práva. Ustanovení čl. 41 odst. 1 Listiny, podle něhož se práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxně v rukou zákonodárce a pouze sekundárně a v omezené míře lze ústavní garance hospodářských, sociálních a kulturních práv považovat za otázku judiciáxxxx
xxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xx xxx xx xxx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxx x Listiny i samotná povaha těchto práv vylučují, aby metodologie jejich přezkumu byla totožná s metodologií užívanou ve vztahu k ostatním základním prxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxého legitimního cíle a která tak činí způsobem, jejž si lze představit jako rozumný prostředek k jeho dosažení, byť nemusí jít o prostředek nejlepší, nexxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxp. z ústavního pohledu nemůže být) ani v oblasti regulace sociálních a ekonomických práv zcela neomezené a může být podrobeno přezkumu Ústavním soudemx
xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxých práv v hlavě čtvrté Listiny tzv. test rozumnosti [odlišující se od testu proporcionality - srov. k tomu zobecnění jeho judikatury in Červínek, Zdexxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
x xx xx xxxxx xx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxektovat poměrně rozsáhlou diskreci zákonodárce, tak potřebu vyloučit jeho případné excesy a skládá se ze čtyř následujících kroků:
1. Vymezení smysxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxé realizace jeho esenciálního obsahu.
3. Posouzení, zda zákonná úprava sleduje legitimní cíl; tedy zda není svévolným zásadním snížením celkového sxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxjvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší.
72. V daném kontextu je tedy podle Ústavního soudu nezbytné definovat smysl a podstatu práva podnikat. Prxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx materie
relevantní
) má nejen význam čistě ekonomický (odrážející ekonomické ukazatele jako životní úroveň atp.), ale představuje též prostředek sexxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx zakotvuje například čl. 1 odst. 1 Ústavy [srov. k tomu nález ze dne 11. 9. 2009 sp. zn. IV. ÚS 27/09 (N 200/54 SbNU 489) a nebo nález ze dne 25. 11. 2003 sp. znx xx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxodnou volbu povolání, xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxjnoprávní povahy při výběru a výkonu jinak právem dovolených činností, vykazuje-li jednotlivec pro tyto činnosti potřebné předpoklady. Veřejná subxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xvobody autonomie jednotlivce, do něhož nepřísluší veřejné moci zasahovat, nýbrž je to do jisté míry veřejná moc, která pozitivně formuje podmínky pro xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx x
xxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xp. zn. I. ÚS 504/03. Byť se základních práv podle čl. 26 Listiny - jak již bylo vysvětleno - lze domáhat pouze v mezích prováděcích zákonů, platí i pro tentx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxnosti musí zohlednit i možnost tvorby zisku [srov. k tomu nález ze dne 23. 5. 2000 sp. zn. Pl. ÚS 24/99 (N 73/18 SbNU 135; 167/2000 Sb.)]. Podle Ústavního sxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxlivce), jednak rovina materiálněprávní, kdy taková svoboda jednotlivce je zároveň podstatnou náležitostí demokratického právního státu, a jednak xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xak dospívá k závěru, že zavedení elektronické evidence tržeb podstatu a smysl (čl. 4 odst. 4 Listiny) práva podnikat neporušuje, a zavedení nové formy exxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xařízení ukládají data o uskutečněných transakcích (obchodech) do autonomní fiskální paměti nebo je odesílají vzdáleným přístupem do datových úložixx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx a správci daně doložit příjmy z podnikatelské činnosti vyplývá z řady platných a účinných zákonných ustanovení [kromě zákona o účetnictví lze zmínit xxxxx x x x x xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xaně z příjmů rozdíl zdanitelných příjmů a relevantních výdajů (nákladů)]. Zákonodárcem zvolené technické řešení se dále váže k již existujícím povinxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxkoliv vlastnosti a parametry těchto zařízení (včetně připojení k internetu), není podle jeho názoru z uvedených důvodů přiměřené srovnávat nyní posuxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x x xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxx xx xxxxx x xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx
xxxxx
xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxečně zohledňuje případné náklady spojené se zavedením a fungováním evidence tržeb [např. zákon o daních z příjmů počítá s jednorázovou slevou na této xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xx x xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx služeb pod první sníženou sazbu daně z přidané hodnoty ve výši 15 % (srov. přílohu 2 k zákonu o dani z přidané hodnoty)].
75. Z uvedeného Ústavní soud dovoxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxdného technického řešení (viz širokou škálu hardwarových a softwarových produktů nabízených řadou specializovaných subjektů) může eventuálnímu nxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xodnikatelského prostředí, což je v dané souvislosti nepochybně pozitivní motiv. Ani sama navrhovatelka přesvědčivě netvrdí, že by nová forma evidenxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx x xxxxxxxx xrgumentem se ostatně nedávno vypořádal Ústavní soud Rakouské republiky ve svém nálezu ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. G 606/2015 - srov. odst. 3.2.3 tohoto nálxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx je spojena povinnost používat registrační pokladnu, neboť ani on nepřisvědčil námitce, že by nová povinnost měla na "menší" subjekty likvidační efekxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx x xxxxxx xxxxxx není podle Ústavního soudu důvodný názor, že nová forma evidenční povinnosti porušuje samotnou podstatu a smysl práva podnikat (či sekundárně práva vxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxu ve své ekonomické činnosti nepokračovat, a to například proto, že pro ně není komfortní používat nové technologie.
78. Při posouzení, zda hodnocená xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx o plošně zacílené hlášení údajů o platbách vyznačujících se nízkou nebo nejasnou mírou dohledatelnosti vůči správci daně. Cílem evidence tržeb je takx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxní úpravy evidence tržeb je účinný výběr daní, jako jednoho ze zdrojů prostředků, které stát využívá k zajišťování svého fungování, respektive jím plnxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxní hlavních principů navrhované právní úpravy]. Skutečnost, že evidence k naplňování těchto cílů přispívá, nezpochybňuje ani sama navrhovatelka.
xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx podle Ústavního soudu třeba porovnat eventuální řešení, jež mohl zákonodárce zvolit místo elektronické evidence. Alternativu k elektronické on-lixx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxtupněm mezi posuzovanou on-line variantou a dosavadním způsobem evidence jsou v zahraničí používané registrační pokladny s autonomním fiskálním daxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx xx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx). Doplnění stávajícího systému pomocí řešení založeného na registračních pokladnách s autonomním fiskálním datovým úložištěm by jistě splnilo zákxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxo nelze sledovat zásadní rozdíl) a navíc by tato varianta vyžadovala pravidelný sběr dat. Rozhodl-li se tedy zákonodárce pro on-line řešení, zvolil cexxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxal Internet of Things. New York: Apress, 2016). Řešení zvolené v právní úpravě tak lze z ústavního hlediska označit za rozumné.
80. Není úkolem Ústavníxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xedy elektronická evidence tržeb - není ať už z jakéhokoliv důvodu nebo vůči kterémukoliv adresátu ústavně konformní - přistoupil by k jeho derogaci. Odxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx, neboť tato věc se týkala zcela odlišné problematiky (platů soudců), když nadto v řízení sp. zn. Pl. ÚS 28/13 šlo - na rozdíl od právě posuzované věci - o kxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xízení, z něhož tento návrh obecného soudu vzešel. V této souvislosti nelze přehlédnout různé návrhy politických subjektů na úpravu osobní působnosti xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx
2) Neúměrná zátěž daňového poplatníka vyvolaná synergickým efektem
mezi evidencí tržeb a kontrolním hlášením - omezení práva podnikat
xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxí" podnikatele "rdousící efekt". K tomuto okruhu námitek musí Ústavní soud nejprve poznamenat, že ústavností institutu kontrolního hlášení podle § 1xx x x xxxx x xxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxx xxxx xxx xxx Pl. ÚS 32/15 nepřistoupil, byť dílčí ustanovení jeho právní úpravy zrušil. Ke tvrzení o negativním synergickém efektu Ústavní soud konstatuje, že naxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxho soudu i Nejvyššího správního soudu [srov. například nález ze dne 20. 5. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 1/08 (N 91/49 SbNU 273; 251/2008 Sb.) nebo rozsudek Nejvyššxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx tedy výkonu podnikání).
82. Nic takového však navrhovatelka netvrdí (respektive nepředkládá žádnou
relevantní
argumentaci) a ani Ústavní soud taxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx x přidané hodnoty dopadají, vyžaduje v pravidelných intervalech vyplnit elektronický tiskopis a ten autorizačními kanály (vždy pomocí internetu) odxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxnem definované formě. S navrhovatelkou možno jistě souhlasit v tom, že velká část daňových subjektů podléhajících dani z přidané hodnoty (a "zatíženýxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xx xxxx xhodné, aby oba systémy evidence mohly být pokryty jedním softwarovým řešením. Podle názoru Ústavního soudu však ve vztahu mezi evidencí tržeb a kontroxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxx x xxajů plynoucích například z evidence tržeb jednoduše zjistit, zda a v jaké výši byl uplatněn odpočet daně z přidané hodnoty. V dané relaci tak není porušexx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxž zjistily nebo zjistit mohly [srov. k tomu například nález ze dne 2. 12. 1998 sp. zn. Pl. ÚS 46/97 (N 148/12 SbNU 371; 312/1998 Sb., kdy se Ústavní soud vymxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxx xx. zn. Pl. ÚS 42/04 (N 112/41 SbNU 379; 405/2006 Sb.), kde zhodnotil jako neústavní povinnost stanovící mužům (a jen mužům) podat přihlášku k účasti na důxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx postižením)]. Celou věc lze vysvětlit podle Ústavního soudu zjednodušeně (byť přesto dostatečně přiléhavě) tak, že ne u každého poskytnutého zboží čx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxmo jiné rozlišuje, zda se poskytuje plnění z tuzemska, zda plátce přiznávající daň je osobou usazenou v tuzemsku atp.; podle § 19 odst. 2 zákona o evidencx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxou částku v režimu daně z přidané hodnoty pro cestovní služby a pro prodej použitého zboží). Při dnešních možnostech informačních technologií je předsxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxně mohl sám určit nebo je získat například z činnosti jiného orgánu. Je to zkrátka daňový subjekt, kdo má na významnou část těchto proměnných vliv nebo je xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxho technického řešení, jak zmíněno shora; takové úvahy se ale nacházejí zcela mimo ústavněprávní dimenzi.
3) Rozpor evidence tržeb s ochranou soukroxx
xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx), nález ze dne 1. 12. 2008 sp. zn. I. ÚS 705/06 (N 207/51 SbNU 577) a další]. Sám nález sp. zn. Pl. ÚS 32/15 konkrétně odkazuje na nález, jímž Ústavní soud zxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx/24/ES z 15. 3. 2006, o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxx10 (N 52/60 SbNU 625; 94/2011 Sb.)]. V citovaném nálezu Ústavní soud - a po něm shodně Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku z 8. 4. 2014 ve spojených vxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxurčení. Jednou z primárních funkcí práva a státu v demokracii podle Ústavního soudu je totiž zajišťování prostoru pro rozvoj a seberealizaci individuxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxvo na respekt k soukromému životu i garancí na sebeurčení ve smyslu rozhodování jednotlivce o sobě samém. Toto právo na informační sebeurčení - zakotvexx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxformace z jeho soukromí zpřístupněny jiným subjektům. Právě řečené má určující význam nejen pro svobodný rozvoj a seberealizaci jednotlivce ve spolexxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxého bratra") je iluzorní nejen právo na soukromí, ale také jeden z pilířů našeho sociokulturního okruhu, tedy možnost svobodné volby. V návaznosti na txxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxsíce informací zasahujících do soukromí každého jednotlivce, ačkoliv on sám do ní vědomě nikoho nevpustil a vpustit nechtěl. K těmto závěrům pak Soudnx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xalším okolnostem - nebylo významné, že tato neumožňovala seznámit se bez dalšího s vlastním obsahem elektronických sdělení přenášených mobilními síxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxoliv o čem komunikují). I totiž jen uchovávání schematicky naznačených vedlejších informací mohlo mít podle Soudního dvora Evropské unie nepřípustnx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxformací docházelo bez informování dotčených osob, v nich podle Soudního dvora Evropské unie mohlo vyvolat dojem, že jejich soukromí je pod neustálým dxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xaňového subjektu a jeho právem na informační sebeurčení, a to právě s ohledem na judikaturní xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xstavního soudu SRN (srov. k tomu přehledy judikatury jak v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/10, tak v rozsudku C-293/12 a C-594/12)].
85. V prvé řadě musel Ústavnx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x
xxxxxantní
judikatury Evropského soudu pro lidská práva (srov. k tomu například často citované rozhodnutí Niemietz proti Německu ze dne 16. 12. 1992, číslx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx pro lidská práva zaujal stanovisko, že není možné ani potřebné pokusit se nalézat přesnou definici "soukromí" nebo "soukromého života". To zvláště prxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxna závěr odst. 29 rozsudku Niemietz proti Německu). Vzhledem k tomu, jak široce je koncipován okruh daňových subjektů, na něž evidence tržeb dopadá, nexx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxx xxx xx xx/10 upozornil Ústavní soud, že přestože tehdy posuzovaný zákon neumožňoval zjistit obsah hlasové nebo datové komunikace, patřičnou analýzou bylo mxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xsrov. níže) - v případě evidence tržeb nejde [s ohledem na různý stupeň ochrany v příslušných sociálních vazbách - pozice veřejné osoby, postavení soukxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxně o určitých aspektech působení daňového subjektu informace získávané elektronickou evidencí vypovídají.
86. Dále je nutno vyjít z toho, že právo nx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx x xxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxé situaci tedy právo na ochranu soukromí (autonomní sféry konkrétního subjektu) není v dispozici zákonodárce ve smyslu čl. 41 odst. 1 Listiny, jak tomu xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxrý se neomezuje toliko na ochranu podstaty a smyslu základního práva (svobody), ale jeho eventuální omezení je poměřováno kritériem vhodnosti. Ústavxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxazem k optimalizaci [k jejímu zobecnění srov. shora citovaný Červínek, Zdeněk. Standardy přezkumu ústavnosti v judikatuře Ústavního soudu.
Jurisprxxxxxx
x xx xx xxxxx xx xx x xx xxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxx xxx xxx xx xxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxaci se sestává ze tří kroků: 1) testování vhodnosti, tj. zda-li zákonodárcem zvolené opatření je způsobilé dosáhnout sledovaného cíle; 2) poměřováníx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xda negativa spojená se zákonodárcem přijatým opatřením nezastíní sledovaný pozitivní efekt (jde tak o zvažování v kolizi xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxení identifikovatelnosti hůře dohledatelných plateb a prakticky zlepšení výběru daní, zejména daně z příjmů. I z testu rozumnosti vyplynulo, že v přexxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxternativních způsobů - tedy současná evidence založená na účetních metodách, podložená jednotlivými doklady, kdy přiznaná a odvedená daň musí s těmixx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxktivity) srovnatelný.
88. Zbývá tedy zjistit - tentokráte ve vztahu k právu na ochranu autonomní sféry (soukromí) a k právu na informační sebeurčení dxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xájmu - tedy ve zlepšení výběru daní - přináší. Citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 24/10 (srov. jeho bod 37.) mimo jiné vyžaduje, aby při případném střetu záklaxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxtelné právní úpravy umožňující dotčeným jednotlivcům upravit své chování tak, aby se nedostaly do styku s omezující normou. Striktně musí být definovxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxzu sp. zn. Pl. ÚS 32/15 Ústavní soud konstatoval, že si lze těžko představit účinný nástroj správce daně, který by neshromažďoval údaje o transakcích dxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx x xx xxxt. 1 písm. b) a písm. c) daňového řádu]. Okruh údajů vyžadovaných od daňového subjektu však musí být specifikován zákonem s tím, že konkrétní údaje mohox xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x x xxxxx x daňového řádu, podle níž sběr dat správcem daně je možný jen potud, je-li to nezbytně nutné pro správné zjištění a stanovení daně a zabezpečení jejich úhxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxlivosti či vymezení nakládání s nimi. Úprava ochrany údajů není nadto omezena jen na jejich samotné zpracování správcem daně, ale je provázána napříklxx x xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxx xxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxé evidenci eviduje platba poplatníkovi, která je uskutečněna:
a) v hotovosti,
b) bezhotovostním převodem peněžních prostředků, k němuž dává příkax xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxx
xx xxxxxxxx
xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxdobný formám podle písmen a) až d), nebo
f) započtením
kauce
nebo obdobné jistoty složené některým ze způsobů platby podle písmen a) až e).
90. Podle § xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx evidována,
d) pořadové číslo účtenky,
e) datum a čas přijetí tržby nebo vystavení účtenky, pokud je vystavena dříve,
f) celková částka tržby,
g) bexxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxeb určených k následnému čerpání nebo zúčtování,
k) celková částka plateb, které jsou následným čerpáním nebo zúčtováním platby,
l) daňové identifxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxx z přidané hodnoty,
n) celková částka v režimu daně z přidané hodnoty pro cestovní službu,
o) celková částka v režimu daně z přidané hodnoty pro prodej pxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx
xx xxx xaňové identifikační číslo,
c) označení provozovny, ve které je tržba uskutečněna,
d) označení pokladního zařízení, na kterém je tržba evidována,
xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxxxxxx kód poplatníka,
i) údaj, zda je tržba evidována v běžném nebo zjednodušeném režimu.
(2) Údajem o evidované tržbě uváděným na účtence je také daňové idxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxnce fiskální identifikační kód, je povinen na účtence uvádět svůj podpisový kód.
92. Ustanovení § 25 zákona o evidenci tržeb poplatníkovi ukládá povixxxxx xxx x xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxdenci tržeb je prodávající povinen kupujícímu vystavit účtenku a přijatou tržbu zaevidovat v modalitách v tomto ustanovení uvedených.
93. V návaznoxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx x xxx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxcím závěrům. Evidence tržeb není souborem opatření, jež by výrazně rozšiřovala rozsah poskytovaných údajů týkajících se autonomní sféry daňového suxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxktive správce daně) a pravidla, jak s nimi nakládat, jsou stanovena zákonem. Zákon dále upravuje, jak postupovat, jsou-li tato pravidla porušena, a to xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxx5). Při obchodním vztahu, na nějž evidence vzhledem k povaze tržby dopadá, jak subjekt, jenž službu nebo zboží nabízí, tak subjekt, jenž ji (ho) kupuje, xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxším - s argumentační výhradou uvedenou níže - bezhotovostní převody), nejde tedy o plošné opatření. Právní úpravu evidence tržeb dále Ústavní xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxzanou s ochrannými ustanoveními v navazujících právních předpisech (srov. shora).
94. Kromě uvedených aspektů je však třeba si podle Ústavního soudx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx tržby tak, jak je uvádí § 5 zákona o evidenci tržeb. Několikrát již bylo zmíněno, že účelem citovaného zákona je - technicky pojato - lepší dohledatelnosx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx subjekt a kdy platba nemá (respektive nemusí mít) žádnou stopu v elektronické podobě. Uvedené ovšem obecně neplatí pro platby uskutečněné bezhotovosxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxret či své banky, a jednak prostřednictvím příjemce (typicky obchodníka), který je poplatníkem a který má tržbu v souladu s nyní posuzovaným zákonem zaxxxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x x xxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xílů zákona o evidenci tržeb. Zahrnutí tohoto typu plateb do systému jednotné evidence lze považovat za efektivní - správce daně specifikované platby nxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxedků, k němuž dává příkaz plátce prostřednictvím příjemce, kterým je poplatník tržbu evidující, neobstojí podle Ústavního soudu ve třetím kroku testx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxsti tržeb podle § 5 citovaného zákona.
96. Důvodová zpráva (srov. její citace shora) k tomuto aspektu poněkud neurčitě uvádí, že účelem vymezení tržeb xx xxxxxx x x xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx tržbami tvoří komplexní celek" [komentář - srov. Hrabětová, Daniela a kol. Zákon o evidenci tržeb: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 12 x x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx, aby daňové subjekty měly v souladu s nálezem sp. zn. Pl. ÚS 24/10 zachovánu možnost - zvláště, neodporuje-li to smyslu a účelu posuzovaného zákona - téxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxženo riziko zranitelnosti jejich autonomní sféry. Smyslem evidence tržeb totiž podle Ústavního soudu není (a nemá být), aby správce daně měl co možná nxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x x x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxkona napomůže úplnosti analytických informací zpracovávaných správcem daně (tyto ostatně budou neúplné už jen proto, že evidenci nepodléhají bezhoxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xp. zn. Pl. ÚS 24/10 je totiž nutno chápat i tak, že se nevymezuje toliko proti zvýšenému riziku ohrožení konkrétní osoby, o níž jsou údaje získávány, ale xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxsela mít nutně přímo negativní konsekvence. Z těchto důvodů Ústavní soud přistoupil ke zrušení § 5 písm. b) zákona x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxatelné a není tedy dostatečně silný a legitimní zájem státu na jejich plošné evidenci. Zpochybňuje-li vláda ve svém vyjádření dohledatelnost bezhotoxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx nástroje, jak informace o bezhotovostních platbách bez ohledu na evidenci tržeb získat (srov. povinnost poskytovatelů platebních služeb poskytovax xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x x x xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxšťované funkce zabezpečit i jinak. Tímto prizmatem musí být posuzovaný zákon nahlížen a aplikován i v budoucnu. Takový výklad není v rozporu ani s jinak xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxucímu technologickému vývoji. Tuto okolnost Ústavní soud plně respektuje, což znamená, že ukáže-li praxe u konkrétní skupiny bezhotovostních převoxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxedatelné, pak zákonodárce jistě bude moci na takovou situaci reagovat a danou platbu přesněji vymezit.
97. Ze shora citovaného § 19 a z § 20 zákona o evidxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxznamuje toliko správce daně mající povinnost dodržovat k jejich ochraně opatření stanovená jinými právními předpisy (srov. k tomu v podrobnostech box xxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xomentář, s. 80) "ten, od něhož evidovaná tržba plyne", má k takto získaným údajům povinnosti směřující k jejich ochraně jen omezené (srovnej k tomu dálexx xx x xxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxvé identifikační číslo podle § 130 odst. 2 daňového řádu obsahuje kód "CZ" a kmenovou část tvořenou obecným identifikátorem (nebo vlastním identifikxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxxxxké osoby je to identifikační číslo.
98. Byť rodné číslo není citlivým údajem podle § 4 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb. - to znamená, že nic nevypovídá napxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xodle § 4 písm. a) téhož zákona. Rodné číslo je identifikátorem osoby požívajícím vyšší ochrany, což se odráží mimo jiné v tom, že podmínky nakládání s ním xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx. Podle § 13c tohoto zákona lze rodná čísla využívat, jen vyplývá-li to z působnosti orgánů stanovené zákonem nebo stanoví-li tak zvláštní zákon nebo se xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxlížen ani § 5 zákona č. 101/2000 Sb., podle něhož lze - souhrnně řečeno - osobní údaje (tedy i rodné číslo) uchovávat a zpracovávat jen v rozsahu, způsobem x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx xxtence vydané poplatníkem - fyzickou osobou - bylo, až na výjimky, uvedeno její daňové identifikační číslo, tedy ve svém důsledku rodné číslo. Jistě by bxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxektivnějšího zpracování a vyhledávání údajů, neboť rodné číslo se jako identifikátor objevuje v mnoha evidencích a počítačových systémech (srov. k txxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxt uvádět na účtence daňové identifikační číslo je způsobilé i v tomto případě shora definovaného cíle dosáhnout (je tedy naplněn první předpoklad již zxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxalitě možných (stejně efektivních) řešení nejšetrnější k dotčeným základním právům - tedy k právu na ochranu soukromí a právu na informační sebeurčenxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx x xxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx x xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxtníka a fiskální identifikační kód. Souhrnně se k těmto identifikátorům v důvodové zprávě k zákonu o evidenci tržeb podává (odhlédnuto od technické spxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xe jako další nezaměnitelný znak poplatníka používá ještě poplatníkovi přidělené daňové identifikační číslo, a to jak v situaci, kdy tržbu eviduje sám xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x x xx xxxxx x xxxxxxxého zákona]. Tu ovšem Ústavní soud musí konstatovat, že zákon o evidenci tržeb a jím vytvořený systém pracuje s několikerými identifikátory, jež jsou nx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxní úpravy nevyplývá, proč by mělo být přiměřené vystavovat poplatníka jen těžko ohraničitelnému riziku, že jeho rodné číslo je vytištěno na každé účtexxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x x xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxvinnosti daňové identifikační číslo uvádět - nemůže zmíněné riziko dostatečně zmírnit.
101. Z těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že stanovíxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xe o fyzickou osobu, obsahuje jeho rodné číslo, pak takové řešení není dostatečně šetrné k právu na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňoxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxdřenou v platné, byť dosud neúčinné, regulaci komunitárního práva - viz Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochranx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxbních údajů)]. Argumentem pro závěr opačný nemůže být ani okolnost, že například u fyzických osob jako orgánů obchodních korporací je jejich rodné čísxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxanovení právních předpisů, kde se daňové identifikační číslo používá, Ústavní soud nemůže při posuzování nynější věci podrobit přezkumu, neboť je váxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxx xx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxší použití daňového identifikačního čísla a tedy i rodného čísla.
102. V návaznosti na právě uvedené se Ústavní soud musí vypořádat ještě se skutečnosxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx x x x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxsm. b) zákona o evidenci tržeb, podle něhož "[u]skutečněním evidované tržby je [...] a) přijetí evidované tržby, nebo [...] b) vydání příkazu k jejímu pxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxentář, s. 71) se podává, že toto ustanovení, respektive jeho část, se týká jak plateb kartou na platebním terminálu, tak plateb kartou na internetu a ve sxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxstane do jeho dispozice. Mezi zákazníka a poplatníka tak vstupuje zprostředkovatel, jenž příkaz zákazníka k provedení tržby (tedy k zaplacení) uskutxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx x x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx se uplatní východiska o dostatečné transparentnosti a dohledatelnosti konkrétní tržby realizované prostřednictvím karetní transakce. Ustanovenx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x x x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xýklad zákona o evidenci tržeb - přistoupil Ústavní soud i ke zrušení tohoto ustanovení, resp. jeho části vymezené ve výroku I. tohoto nálezu.
103. Kromx x x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxedení, pokud byl tento příkaz vydán dříve" a § 20 odst. 1 písm. b) a odst. 2 citovaného zákona lze ovšem uznat, že evidence tržeb ještě stále dostatečně šetxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxí
a priori
možno konstatovat, že by omezení práva na informační sebeurčení bylo oním negativem, jež by přesahovalo z ústavního pohledu pozitiva přináxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxm okamžiku význam, protože samy ekonomické subjekty budou používat technologie umožňující řádnou správu daní (například budou ještě více využívat bxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx, stejně jako posuzování efektivity a účelnosti celého systému - nedotýkají-li se ústavních limitů - však Ústavnímu soudu nepřísluší hodnotit.
4) Poxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxt napadených ustanovení je následující:
§ 10
Tržby ve zjednodušeném režimu
2) Ve zjednodušeném režimu se mohou evidovat také tržby, jejichž evidovxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x xx
xxxxx xxloučené z evidence tržeb
4) Evidovanou tržbou nejsou také tržby, jejichž evidování běžným způsobem by znemožnilo nebo zásadně ztížilo plynulý a hospxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxřízením vláda.
§ 37
Dočasně vyloučené tržby
3) Vláda může stanovit nařízením, že některé tržby nejsou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona dočasnx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxády, aby svým nařízením podle čl. 78 Ústavy stanovila tržby, které lze evidovat ve zjednodušeném režimu podle § 23 zákona o evidenci tržeb. Zmíněné zjexxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxx xx xxkutečnění dané tržby. Sám zákon o evidenci tržeb výslovně stanoví, že ve zjednodušeném režimu se mohou evidovat tržby z prodeje zboží a služeb na palubě xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xubjekt evidující tržby ve zjednodušeném režimu podle § 10 odst. 1 a odst. 2 citovaného zákona bude k evidenci ve zjednodušeném režimu potřebovat povolexxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xx x xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx evidence. Dále umožňuje vládě, aby za podmínek podle odst. 4 téhož ustanovení, stanovila seznam vyloučených tržeb, tedy aby za podmínek odst. 4 seznam xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxe budou evidovat v elektronické evidenci, nicméně až od zákonem stanoveného dne po jeho účinnosti. Vláda může podle § 37 odst. 3 zákona o evidenci tržeb sxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxzích vydávat nařízení.
Judikatura
Ústavního soudu a následně též tuto judikaturu reprodukující komentářová literatura [srov. např. Jäger, P. Čl. 7x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxers Kluwer, 2015, s. 720 a násl.] jsou zajedno v tom, že nařízení musí být vydáno oprávněným orgánem [kterým je vláda jako celek - k pojmu vláda a její normoxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxa a povinnosti [nález ze dne 14. 2. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 (N 30/21 SbNU 261; 96/2001 Sb.) tento aspekt schematicky, ale výstižně, vysvětluje tak, že xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxx xxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx 78 Ústavy - nepotřebuje výslovné zákonné zmocnění, na druhou stranu zákon musí dávat zjevný prostor pro regulaci formou nařízení. Vedle těchto výsloxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxní dané samotnou Listinou - jejím čl. 11 odst. 5 - podle něhož daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona, jež je ostatně jen speciální úpravou obecnxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xx xx xxxxxxxx
xxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x prvé řadě posoudit, zda z dikce zákonného zmocnění v napadených ustanoveních nelze dovodit, že zákonodárce zmocnil vládu k normotvorbě, která jí ústaxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxxxxce, byla-li by vláda zmocněna upravit otázky ústavně vyhrazené zákonodárci; kromě již zmíněného ukládání primárních práv a povinností by také šlo o stxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxx xxx xx xdst. 3, čl. 79 odst. 1 a 2 a další). V daném kontextu tak Ústavní soud v minulosti zrušil např. zákonné zmocnění, které zmocňovalo vládu k regulaci oblastí xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx bezplatnou zdravotní péči smí definovat jen zákon] či zákonné zmocnění, které v rozporu s čl. 39 Listiny delegovalo vymezení skutkové podstaty trestxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xby se sféra ochrany základních práv a svobod dostala pod pravomoc moci výkonné, která k tomu není oprávněna.
109. Dále by šlo o situaci, kdy je ze samotnéxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx dané obsahem a účelem prováděného zákona). Limity podzákonné normotvorby vlády vyžadované čl. 78 Ústavy by pak nebylo možno dovodit ani ze samotného xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxtech, kde došlo podle čl. 10a Ústavy k přenesení pravomocí na mezinárodní organizaci nebo instituci [srov. k tomu nález ze dne 8. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 50xxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxnění].
111. V daném případě není pochyb o tom - vycházeje z uvedených podmínek a limitů pro vydání nařízení vlády - že pro vydání předvídaného nařízení vxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xjednodušeného režimu nebo dokonce, kdy může dojít k úplnému vynětí některých tržeb z jakékoliv evidence, vymezuje toliko tak, že evidence některých txxxx x xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xásadně ztížila xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxupit svým nařízením, aniž by musela zohlednit nějaké výslovné kritérium zákona. Všechna tři zákonná zmocnění tak dávají vládě možnost upravit otázky xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxnu činnosti, vládě žádné hranice nedává, což vytváří prostor pro prováděcí normotvorbu vedoucí k možné diskriminaci těch, kteří do těchto zvýhodněnýxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xakýchkoli kritérií lze usuzovat už jen z toho, že zákon používá naprosto stejného uvedeného obecného kritéria jak pro úplné vyloučení z evidence, tak pxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxí do zjednodušeného režimu (teoreticky by tak nějaká příští vláda mohla změnit, popř. zcela
eliminovat
povinnost vést předmětnou evidenci, aniž by k xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xákona o evidenci tržeb, kterým je nařízení vlády č. 376/2017 Sb., o vyloučení některých tržeb z evidence tržeb, jímž byly z evidence tržeb trvale vyloučxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xx xxx xxx x xxxxozovně, ve které se v tomto období uskutečňují pouze tyto tržby. Proti excesivnímu (či až absurdnímu) výkladu i aplikaci výše citovaných zmocnění tak zxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxvány a v jakém režimu. Jak již bylo ale řečeno, takový přístup není přípustný. I v případě elektronické evidence tržeb musí být primárně zákonem definovxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxmi X a Y na právě posuzovaný případ, zákonodárcem formulovaná zmocňovací ustanovení neobstojí, neboť nelze určit, co je Y (tedy zda vláda překročila nexx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx
xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxx xxxxtavního přenesení
kompetence
moci zákonodárné na moc výkonnou i rozměr porušení principu rovnosti a zákazu diskriminace. Ať už by totiž Ústavní soud xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxosti [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 36/01 ze dne 25. 6. 2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.)], tak jako tak jen přiměřené a racionální rozlišování či rozdílnx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxhu pro uplatňování základních práv. In: Wagnerová, E. et al. (eds.). Listina základních práv a svobod: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2012, sx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxe jen navrhovatelkou zmiňovaným "Doplněním Metodického pokynu k aplikaci zákona o evidenci xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxt podle klasifikace NACE" - primárně žádné další povinnosti či omezení základních práv a svobod neukládají (naopak se některé daňové subjekty z povinnxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xohou být v horším postavení než ty, u kterých k vynětí došlo. Sám zákonodárce musí dostatečně určit - racionálně a předvídatelně - eventuální možnosti vxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxvněž ke zrušení § 10 odst. 2, § 12 odst. 4 a § 37 odst. 3 zákona o evidenci tržeb.
113. Rozhodl-li Ústavní soud o zrušení zmocnění vlády (§ 10 odst. 2, § 12 odstx x x x xx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxovení citovaného zákona. Dospěl přitom k závěru o nezbytnosti zrušení "náběhu" zbývajících etap elektronické evidence tržeb, a to z následujících důxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x x x xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxplatníky před možnými tvrdostmi". Důvodová zpráva připustila, že v době přípravy zákona nebylo možné uzavřít výčet budoucích způsobů podnikání a obcxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxx a že způsob implementace elektronické evidence tržeb se dostal částečně mimo rámec přípustného zásahu do svobody, resp. práva podnikat. Z pravidel tvxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xe zasahováno do podmínek podnikání. Pravidla pro vedení elektronické evidence tržeb sice bezprostředně nezasahují do vlastního způsobu samotného pxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx zasáhnout do práva podnikat s dopadem na již podnikající osoby, tak na osoby, které teprve hodlají využít možnost svobodně se rozhodnout, zda budou podxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx o sobě však ještě nemusí být neústavním zásahem, čili porušením tohoto práva podle čl. 26 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 3 Listiny.
114. Ústavní soud se nxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxtanovení (viz sub 113.), nemají dopad na některé části zákona, zejména na ty, proti kterým argumentace především směřovala. Zde nemohl přistoupit na zxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxmotné zvoleného řešení pro evidenci tržeb bylo v každém ohledu neústavním, a tudíž ústavně nepřípustným řešením. Z hlediska vymezení podmínek pro výkxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x
xxxx xxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxdnikající nemůže sám ovlivnit, neboť je jen jejich "destinatářem") třeba uvést, že zvolené řešení neklade nové požadavky na vlastní podnikatelskou čxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxtavní soud (viz výše) neshledal stanovení takových podmínek, nebo dokonce omezení, jež by bránily ve svobodném xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxkteré skupiny osob mimo situace, či skupiny, již zčásti zákonem předpokládané v rámci zmocnění pro nařizovací činnost vlády). Stejně tak Ústavní soud x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxho práva, která by byla objektivně, nebo dokonce úmyslně, v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny z jeho realizace vyloučena (zásahem do podstaty a smyslu tohoxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xztahu veřejné moci a podnikatelů, ale též povinnosti státu vytvářet rovné podmínky pro všechny nositele tohoto práva v rámci konkurenčního prostředíx
xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxi tohoto zákona" a písm. c) tohoto ustanovení je právě to, a jen to, že zvolené řešení pro 3. a 4. fázi zavádění nové evidence bylo přijato bez všestranného xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xinými podnikateli a pro zavedení elektronické evidence - tzv. objektivní podmínky nezávislé na způsobilosti nositele základního práva podnikat). Mxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxo hodnocení z hlediska ústavnosti bez významu. Ústavní soud respektuje skutečnost, že zákonodárce nemůže dohlédnout všude a předvídat vše, nicméně mxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxí lesa létají třísky, pro regulační opatření v právním státě nemá místo.
117. K takovému vyhodnocení však v plném rozsahu nedošlo, jak dokazuje dodatexxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxe po zavedení plošné regulace se začíná zvažovat, zda byla v takovém rozsahu nutná a žádoucí. Proto stejně jako bude třeba v zákoně vymezit skupiny, kterx x xx xx xxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx, které s ohledem na jejich specifikum, případně malý rozsah jejich podnikatelské činnosti, nebude nezbytné pod tuto jinak plošnou a povinnou regulacx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxtické zavedení elektronické evidence tržeb může vést k případům nepřiměřeně tvrdého dopadu na určité skupiny poplatníků, měl tak učinit hned, aby si vxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx tržeb, aniž by to jinak k podnikání potřebovali.
118. Jedním ze znaků právního státu je i předvídatelnost a právní jistota. Bylo by v rozporu se zásadamx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxložit určité finanční prostředky a úsilí ke splnění zákonné povinnosti, která by pro ně byla vzápětí zrušena, ať již na základě vyhodnocení dopadů reguxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxx x xx xxxtu jako takovému.
119. Proto Ústavní soud přistoupil i ke zrušení xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxx. 1 písm. b), jakož i ke zrušení celého písm. c) tohoto ustanovení zákona o evidenci tržeb, a to uplynutím dne 28. února 2018, tj. tak, aby případně vyloučix xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxu o neústavnosti zvoleného řešení, nýbrž jen odstranění důsledků porušení pravidel právní jistoty a předvídatelnosti práva pro poslední dvě skupiny xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxkládané fáze zavádění elektronické evidence tržeb zvolí, a jak přímo v zákoně vymezí skupiny osob z této povinnosti vyňatých, popř. povinných vést jen xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxx
xxxxx
xxxxxx
x20. Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud částečně návrhu vyhověl a zrušil podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu § 5 písm. b), část ustanovení § 18 odsxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx, dále zrušil § 20 odst. 1 písm. b) a odst. 2, § 37 odst. 1 písm. b) ve slovech "do konce patnáctého kalendářního měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx x x xx xxxxx xx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxěru o rozporu těchto ustanovení s ústavním pořádkem. Účinky nálezu jsou stanoveny tak, aby mohly být upraveny všechny systémy zajištující evidenci trxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxoučení některých tržeb z evidence tržeb, Ústavní soud vyslovil - z důvodů uvedených shora v bodech 112 a 113 - podle § 70 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, že xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxtavním soudu zamítl, neboť shledal, že i přes výše rekapitulované vady legislativního procesu by zrušení celého zákona o evidenci tržeb zasáhlo ústaxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxdená ustanovení § 3, § 4 a § 6 zákona o evidenci tržeb nejsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.
122. Jakkoliv Ústavní soud podanému návrhu s vxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xudicatae
pro případný budoucí přezkum jednotlivých nynějším návrhem nenapadených ustanovení zákona o evidenci tržeb. Nyní provedený přezkum zákoxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxní úpravy, a je proto obtížné a přesahující nejen možnosti, ale především roli Ústavního soudu (viz příkaz k sebeomezení) zcela domýšlet, jakým způsobxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx možno překlenout ústavně konformním výkladem. V dané souvislosti je vhodné připomenout, že nynější návrh je posuzován v řízení o kontrole norem (tzv.
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxz § 74 zákona o Ústavním soudu) - srov. k tomu přiměřeně nález sp. zn. Pl. ÚS 1/08 (bod 114.), jakož i v rámci řízení o tzv. konkrétní kontrole norem podle člx xx xxxxx x xxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
x xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx7
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu
__________
Odlišné stanovisko soudkyně Milady Tomkové k části výroku I. nálezu sp.zn. Pl. ÚS 26xxx x xxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxytí účinnosti tohoto zákona" a písm. c) zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb. Tím bylo - stručně řečeno - zabráněno postupnému zařazování některých xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xtap elektronické evidence tržeb"). V rozporu se zákonem o Ústavním soudu (č. 182/1993 Sb.), tak jak je Ústavním soudem dlouhodobě a ustáleně vykládánx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xcitl mimo meze stanovené zákonem (čl. 2 odst. 3 a čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), nadto v podstatě bxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
2. Čl. 87 odst. 1 písm. a) svěřuje Ústavnímu soudu rozhodování o zrušení zákonů, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. V souladu s čl. 88 odst. 1 Ústavy xxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx takový návrh může učinit i senát nebo plénum Ústavního soudu, ovšem jen v souvislosti s vlastním rozhodováním). S tím, že Ústavní soud při kontrole norex xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxhé, navrhovatele tíží břemeno tvrzení (viz i § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
3. Skutečnost, že je Ústavní soud vázán petitem návrhu, je v judikatuxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x x xxxxovějších rozhodnutích (viz např. nález sp. zn. Pl. ÚS 5/16 ze dne 11. 10. 2016 nebo usnesení sp. zn. Pl. ÚS 25/16 ze dne 14. 11. 2017). K postupu ultra
petixxx
xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxtanovení na ustanovení návrhem nenapadená (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 3/02 ze dne 13. 8. 2002). Jedinou ustálenou výjimkou tak je situace, kdy "v důsledku xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx tj. ztrácí opodstatněnost své normativní existence" (nález sp. zn. Pl. ÚS 15/01 ze dne 31. 10. 2001); o tuto výjimku však nyní zjevně nešlo, a proto dále xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xx tom, že navrhovatele zatěžuje břemeno tvrzení. Proto "brojí-li navrhovatel proti obsahovému nesouladu zákona s ústavním pořádkem, pro účely ústavnxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxx důvod namítané protiústavnosti" (nález sp. zn. Pl. ÚS 7/03 ze dne 18. 8. 2004). Neunese-li navrhovatel toto břemeno, "nelze než považovat takový návrx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxx xx xxx xxx xx xxxxx. Přezkoumat tak Ústavní soud může "pouze ta ustanovení, k nimž se upíná explicitní tvrzení a argumentace navrhovatele," ve zbytku musí být návrh odmítxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxdních smluv s ústavním pořádkem (nález sp. zn. Pl. ÚS 19/08 ze dne 26. 11. 2008): "Ústavní soud se zde přiklonil k závěru (vycházejícímu analogicky z jehx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdmětné mezinárodní smlouvy."
5. Z uvedeného plyne závěr, že jakkoli není Ústavní soud vázán odůvodněním návrhu, "jeho postup nemůže být projevem libxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxud využil určitého návrhu a bez jakékoliv souvislosti s uplatněnou argumentací v
abstraktní
rovině předestřel vlastní argumentační linii, na jejímx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxiko pro způsob jeho přijetí, aniž by byl současně namítán jeho věcný nesoulad, a kdy nález o tom, zda tento předpis byl přijat způsobem stanoveným ústavnxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx Pl. ÚS 1/12 ze dne 27. 11. 2012).
6. Srovnání argumentace uplatněné v bodech 113 a násl. nálezu s návrhem skupiny poslanců (včetně celé řady jeho doplněxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx 6. 2016 je koncipován poměrně jednoznačně. Navrhovatelka se domáhala zrušení celého zákona o evidenci tržeb z důvodu tvrzených vad legislativního prxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx x xx x xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxkona o xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxky, narušují právo na soukromí, případně jsou v rozporu s výhradou zákona. Hned třikrát navrhovatelka svůj návrh doplnila, přičemž v prvním doplnění nxxxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxx xx x xxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx x doplněním č. 3 došlo k rozšíření eventuálního petitu na zrušení § 20 odst. 1 písm. b) - uvádění daňového identifikačního čísla na účtence - a k navržení daxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxb, kteří mají menší rozhodný příjem než 1 800 000 Kč ročně.
8. O § 37 odst. 1 písm. b) a c) se navrhovatelka ani v jednom z těchto čtyř podání (ani ve svých replxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxušit (a to nikoli jen ve vztahu k malým poplatníkům), natožpak že by v tomto směru přednesla
relevantní
argumentaci, a unesla tak břemeno tvrzení. Konexxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxdoma, a pokud některá ustanovení zákona ke zrušení z důvodu jejich obsahu nenavrhla, činila tak zcela záměrně.
9. Návrh na zrušení § 37 odst. 1 písm. b) vx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxečnosti učinila jen v rámci návrhu na zrušení celého zákona z důvodu tvrzených vad legislativního procesu (navrhovaný rozsahový výrok byl užší, dopadxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxvním procesu Ústavní soud důvody ke zrušení zákona neshledá - samozřejmě nezbavuje (viz např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/14 ze dne 30. 6. 2015, bod. 246). Naxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxane. Ostatně i zákon o Ústavním soudu v § 68 odst. 2 rozlišuje dvě fáze přezkumu norem: 1) zda je jejich obsah souladný s ústavním pořádkem a 2) zda byly přixxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxšuje právě v tom směru, že zatímco k přezkumu přijetí a vydání normy přistupuje při podání návrhu z úřední povinnosti, při přezkumu obsahu normy vychází x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xchýlila se k až zarážející míře soudcovského aktivismu, kdy se bez ohledu na argumenty navrhovatelky mířící výhradně k vadám legislativního procesu k xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxosti pokusila, viz dále) chopila tématu postupného zařazování některých tržeb mezi evidované tržby, které zákonodárce pojednal v závěrečných (tzv. xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxismem. Naopak je projevem xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxh práv a svobod). Z této povinnosti není vyňat ani Ústavní soud. Naopak lze mít za to, že vzhledem k jeho postavení (a k absenci "hlídače", neboť akty Ústavxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx tvrdí, že činí skrz zásadu sebeomezování. O to více udivující je laxní přístup většiny pléna k respektování limitů jeho kompetencí, zvláště pak když je xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xejvyššího soudu Spojených států amerických ve věci "Planned Parenthood of Southeastern Pennsylvania v. Casey" poznamenal, že každý orgán veřejné moxx xx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxr.
12. Bylo by minimálně očekávatelné, že pokud se již většina pléna rozhodla vzdor vlastní více než dvacetileté judikatuře rozvolnit podmínky přezkxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxx xx otázce zařazení dočasně vyloučených tržeb mezi tržby evidované věnují, však budí mírně řečeno rozpaky.
13. Většina pléna v bodu 113 konstatuje, že muxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxdle všeho jediné vypořádání většiny s otázkou rozsahu přezkumu zákona o evidenci tržeb. Vysvětlení, proč s uvedeným souvisí právě § 37 odst. 1 písm. b) a xx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx tím bez dalšího dány nebyly. Možnou oporu pro takový postup by bylo snad možno shledat v již citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/12, kde Ústavní soud zcela výxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxkon). Ovšem tehdy Ústavní soud zohlednil právě to, že ačkoli výslovně samostatně dané ustanovení napadeno nebylo, plně na ně dopadaly argumenty navrhxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxodněnému závěru, že je možné ke zrušení daného ustanovení přistoupit za situace, kdy by bez tohoto zrušení nedošlo k odčinění protiústavních dopadů naxxxxxx xxxxxxx
xxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xx x xx xato ustanovení dopadala argumentace navrhovatelky (a už vůbec ne, že by bez zrušení citovaných ustanovení nebyly ústavněprávní deficity jiných ustaxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx 116 je, že "zvolené řešení pro 3. a 4. fázi zavádění nové evidence bylo přijato bez všestranného zvážení všech možných dopadů na zbývající část subjektůxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxany malých poplatníků (viz odst. 1 doplnění návrhu č. 2 ze dne 17. 2. 2017, na což navázala doplněním č. 3 obsahujícím rozsahový výrok, kterým by se zákon zxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxzí se otázka, proč nebyla ze stejných důvodů přezkoumána a zrušena i další ustanovení (a naopak bylo konstatováno, že všechny důsledky přece nelze předxxxxxx xxx xxxxx
xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xstanoveními nedošlo k uložení povinnosti, která by mohla být následně zrušena, to za situace, kdy hned na dvou místech (body 114 a 119) většina zároveň kxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx, pak v podstatě po zákonodárci žádá nemožné (což do jisté míry v bodě 116 přiznává); koneckonců i Ústavní soud v řízeních o
abstraktní
kontrole norem obxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxétních situací (paradoxně tak většina pléna činí i nyní v bodě 122, jak již bylo řečeno).
16. Netvrdím, zda je ustanovení § 37 odst. 1 písm. b) ve slovech "xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxozumitelně netvrdí ani většina, která tato ustanovení přesto ruší). Podstatou je, že se těmito ustanoveními Ústavní soud neměl z hlediska jejich obsaxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xx x ní dokázala vypořádat, bylo by na místě daleko preciznější a srozumitelnější vysvětlení důvodů, pro které jsou dotyčná ustanovení protiústavní (práxx xx xx xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx že při přijímání regulačních opatření v právním státě při kácení lesa nemají létat třísky (bod 116); dodávám, že při uplatňování moci orgánu ochrany úsxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxce Josefa Fialy k nálezu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 26/16
1. Podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, uplatňuji odlišné stanovisko k části výroku I.x xxxxxx xxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx x12/2016 Sb., o evidenci tržeb, a k bodům 113. až 119. odůvodnění nálezu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 26/16.
2. Plně se připojuji k odlišnému stanovisku soudkyně xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx
x. K meritu dále dodávám, že Ústavní soud většinovým rozhodnutím odsunout náběh 3. a 4. fáze zavádění elektronické evidence tržeb (veden údajným zájmem xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx neakceptovatelnou nerovnost mezi množinou podnikatelů poskytujících ubytovací a stravovací služby a provozujících velkoobchod a maloobchod, na sxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxx xxxxx xx xx xxxx xnapř. advokátů, lékařů, zemědělců, řemeslníků atd.), na straně druhé.
4. Disentní xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xstatními partiemi odůvodnění).
V Brně 12. prosince 2017
Josef Fiala
__________
Odlišné stanovisko Vojtěcha Šimíčka, Jaromíra Jirsy, Tomáše xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx
xx
xxxxxx x xx xxxx, A. Jay: Jistě, pane premiére 1, Aurora, 2004, str. 78-80 (zkrácená citace):
Profesor Rosenblum chtěl vědět, proč jaderné síly odstrašují Rusy od tohxx xxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx.," váhal jsem, "vy myslíte, že ne?"
"A vy myslíte, že ano?"
"Jako poslední možnost, ano. Určitě." Znova jsem o tom uvažoval. "Aspoň si to myslím."
"Co xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxelamte si s tím hlavu. Proč by se Rusové měli snažit obsadit celou Evropu? Nejsou schopni ovládnout ani Afghánistán. Ne, jestli na nás něco zkusí, bude to xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx x xxchodního Berlína přejedou hranice, aby pomohli. Zeptal se mě, jestli bych v takovéhle situaci zmáčkl knoflík.
Samozřejmě, že ne. Rosenblum přikývl a xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xak nepatrnému narušení hranic.
"Předpokládejme, že tam východní Němci pošlou pár vojáků A pak další, aby pomohli zvládnout nepokoje, tvrdí. Načež jsxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxáhnou. Zmáčknete knoflík?"
Znovu jsem zavrtěl hlavou.
Profesor Rosenblum si opět vzal slovo. "Dobře, scénář číslo dvě. Ruská armáda při manévrech "xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxi Německo, Belgii, Holandsko a Francii. Jejich tanky dorazily k Lamanšskému průlivu a připravují se k invazi. Je teď jaderný knoflík ta poslední možnosxxx
xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xx xx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xx xaderný knoflík tou poslední možností? Picadilly? Benzínová pumpa ve Watfordu? Reform Club?"
"Když to takhle postavíte, jaderné zbraně nemají smyslxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxko podle ustanovení § 14 zákona o Ústavním soudu, jelikož máme za to, že návrhu mělo být vyhověno a zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb měl být jako protxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxně trpělivosti, protože povinností spojených s podnikáním je obrovské xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxý je i podle judikatury Ústavního soudu výsledkem společenské smlouvy, by proto měl vždy dobře vážit zavedení každé nové povinnosti, která podnikatelxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxně nezhoršuje podnikatelské prostředí. Tato opatření by přitom neměl posuzovat izolovaně, nýbrž v kontextu omezení již stávajících. Lapidárně řečexxx xxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxného přezkumu je pak zvážit, zda není namístě již "zmáčknout knoflík".
Máme totiž za to, že ne vždy je daňová disciplína tou největší hodnotou (legitimxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx v podnikání riskují svou existenci, místo aby se nechali zaměstnat. A těmto lidem, především těm drobnějším mezi nimi, tedy lidem s obratem (což není toxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xýnosu (který je zde tak jako tak
marginální
). Ekonomika totiž bude robustní a přežije těžké časy lépe právě tehdy, bude-li v ní dostatečná diverzita a soxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx samostatní živnostníci, podnikající důchodci, studenti atd.). Pro řadu právě těchto lidí je však EET tou příslovečnou "poslední kapkou", která je vyxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxu a dotačnímu státu. Vzniká tak malá hyperbohatá elita, a dále pak jen hůře či lépe placení zaměstnanci. Můžeme se tak dostat do rozporu s materiální podsxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxtvené v čl. 26 odst. 1 Listiny znamená právo na svobodnou volbu každého, jakým způsobem si bude opatřovat své prostředky k životu. Právo rozhodnout se, xxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx x xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxikat je odvozeno od práva vlastnit majetek a svobodně s ním nakládat. Souvisí však i se zákazem nucených prací. Svědčí o tom zkušenosti z minulého totalixxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xříživnictví nutila každého, aby byl zaměstnán. Nutila jej k tomu, aby byl závislý na téměř jediném zaměstnavateli, a to na státu. Pomiňme velmi malou skxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxdnom či několika málo zaměstnavatelích, není svobodná společnost. Proto je právo podnikat jedním ze základních práv vytvářejících podmínky pro spolxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxektu neodpovídá.
Prvotním smyslem práce a podnikání je totiž vytváření materiálních hodnot a poskytovaní služeb ostatním členům společnosti. Skutxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx financuje své potřeby ze zdaňování jiných skutečností (kupř. nemovitého majetku, přírodního bohatství, vkladů na účtech, bankovních xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxoumat, zda již byly vyčerpány všechny méně invazivní a obtěžující možnosti, které má k dispozici ke kontrole správného a spravedlivého výběru daní. Nix xxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxtrnout na pouhém konstatování, že zavedení EET velmi pravděpodobně povede ke zvýšení výběru daní (jedná se o opatření, které obstojí v "testu rozumnosxxxx x xxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxela nepodloženým!) politickým dojmem, že nikdo daně neplatí a je proto namístě zpřísnění jejich výběru, totiž považujeme za podobně nerozumné a ve svýxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxlosofií napadeného zákona a není řešitelná odstraněním pouze několika jeho nejkřiklavějších zásahů do soukromí a svobody podnikání.
Při posuzovánx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxkkoliv totiž obecně platí, že zákony, které se dotýkají hospodářských, sociálních a kulturních práv uvedených v čl. 41 odst. 1 Listiny, jsou při zkoumáxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxady:
a) Při postupu podle testu racionality dospějeme při druhém kroku k závěru, že zákonná úprava neguje jádro ústavně garantovaného hospodářského xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxkže zákonnou úpravou nelze ústavní záruky hospodářských práv zcela negovat, protože jinak by jejich ústavní úprava postrádala jakýkoliv praktický sxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxdskými právy a právy hospodářskými a sociálními je neostrá, proto někdy zásah do hospodářského práva znamená současně i zásah do základního lidského pxxxxx xxxxx xx x xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxo s právem vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny).
Imanentní
součástí vlastnického práva je právo s vlastním majetkem disponovat, smluvně s ním nakxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxsahem do práva vlastnického. Negativním projevem takového zásahu může být např. stanovení maximálních cen, za které může podnikatel své zboží prodávxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxručené čl. 26 odst. 2 Listiny je také jen jiným vyjádřením základního práva činit vše, co není zákonem zakázáno.
c) Za zjevnou zákonnou regulací hospoxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxme označit jako skutečně základní práva (vlastnické právo, informační sebeurčení, rovnost v příležitostech).
Jsme přesvědčeni, že posuzovaný příxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxípadě drobných živnostníků zasahuje samu podstatu práva podnikat a opatřovat si prostředky pro své životní potřeby prací. Hranice mezi právem podnikxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx způsobem realizace jeho práva pracovat. EET u drobných podnikatelů tak zasahuje přímo jádro jejich práva opatřovat si prostředky pro své životní potřxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxučuje. Zadruhé, v zavedení EET je implicitně obsažen i zásah do práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života a neoprávněným shrxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx disponoval. Jen příkladmo: pokud v souvislosti se zavedením EET musí být přijato 400 nových úředníků (viz důvodová zpráva k zákonu - sněmovní tisk č. 51xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx spíše, že stávající technické možnosti umožňovaly finanční správě i bez EET vytipovat podezřelé daňové subjekty a na ně se cíleně zaměřit při následné xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxk bude dít ve významnější míře v poměru k celkovým daňovým příjmům státu. Nic takového ostatně neplyne ani z oficiálních vyjádření Ministerstva financx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxní ústavního testu racionality, resp. proporcionality při hodnocení zásahů do ústavně zaručených základních práv.
Ve shodě s názorem navrhovatelů xxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx právo svobodně podnikat, o rovnost a o zásah do informačního sebeurčení.
1. Zavedení EET představuje nové finanční náklady pro každého podnikatele. xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxtby za používaný software a o další obtížně vyčíslitelné náklady (účetnictví, proškolení zaměstnanců, papír na účtenky apod). Je přitom zřejmé, že daxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx, nicméně např. zaměstnávají zaměstnance a platí daně jiné, takže se rozhodně nejedná o "černé pasažéry" našeho daňového či sociálního systému (příklxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxdnikatel nevystačí s jedním technickým zařízením, nýbrž musí mít těchto zařízení více (podniká-li např. v několika malých prodejnách současně). Jinxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx tvrdíme, že zavedení EET logicky postihuje především ty nejmenší živnostníky, protože právě u nich se platí převážně hotovostně. Lapidárně řečeno: pxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx jen klientů pár. Nemluvě ani o tom, že EET se vůbec netýká bezhotovostních plateb, které zákonná úprava vyžaduje vždy, pokud se jedná o vyšší částky než 1xxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xlatby jsou
ex lege
vyňaty z režimu EET a naopak v tomto systému zůstávají všechny platby, které jsou často i zcela
marginální
. Paradoxně je tak EET z povaxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxx xak nejde jen o bezprostřední finanční náklady, nýbrž i o zatížení podnikající osoby další starostí, kterých však má již nyní "nad hlavu". Nelze přehlédxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxsko, že se mají smířit s tím, že jsou oběťmi čtvrté průmyslové revoluce, jak je uvedeno v bodě 79 nálezu, pak v této souvislosti zní značně necitlivě.
Ze sxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xovinnost, která by se bezprostředně a cíleně dotýkala majetkové sféry těch, na něž povinnost evidence dopadá." Toto tvrzení totiž není pravdivé. Ostaxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxx x xxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxe na podnikatele. Podotýkáme však, že tato sleva nic podstatného neřeší: je malá, netýká se všech a je pouze jednorázová a vstupní, zatímco vedení EET je xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxm způsobem kompenzováno (jiná situace by například byla, slevil-li by stát každý rok fakticky vynaložené náklady na provoz EET - ovšem ve formě skutečnx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxdů či vesnických hospod), které, poctivě a správně uchopeno, nejenže prospívá podnikatelům, ale zejména v menších obcích umožňuje jejich občanům schxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxřeně odkazujeme na závěry Spolkového ústavního soudu ve věci "Rasterfahndung" (1 BvR 518/02; volně přeloženo jako "rastrovací stíhání či prověřovánxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xa ochranu před neomezeným získáváním, ukládáním, užíváním a předáváním individualizovaných údajů. Je zde dokonce výslovně uvedeno, že rovněž prevexxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxko jsou bezpečnost státu nebo ohrožení života či svobody jedince a za toto ohrožení nelze ani považovat zahraničně politickou mezinárodní situaci, ktxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxdnout, že zcela zásadní změna nastala v rychlosti poskytování, dostupnosti a centralizaci těchto informací. To ve xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxx zřejmé, že informace mají jinou cenu v čase, takže je skutečně zcela zásadní rozdíl mezi tím, jsou-li podnikatelé povinni poskytovat informace o své čixxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxnlivosti, spojený s výkonem některých činností a profesí (typicky lékaři, advokáti či daňoví poradci). Zavedením EET totiž dochází k paušálnímu zásaxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxst, že se jedná o informace on-line, totiž v některých případech může vést k odhalení identity klientů a konkrétních poskytovaných služeb.
Další rizixx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxm místě". Ačkoliv nelze vycházet z apriorní premisy nepoctivosti státní správy, nelze současně ani vycházet z toho, že koncentrované údaje o daňových xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxanému návrhu proto mělo být v plném rozsahu vyhověno. Pokud totiž Ústavní soud hodlá s odkazem na test racionality tolerovat i natolik razantní a nedifexxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xptika jeho přezkumu by totiž měla být opačná: nikoliv setrvat na konstatování, že další regulace a omezení ještě obstojí, protože koneckonců možná přixxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxadní (vlastnické, ochrana soukromí), takže Ústavní soud měl namísto testu rozumnosti důsledně aplikovat test proporcionality.
A poté "zmáčknout kxxxxxxxx x xx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx
x xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxá
David Uhlíř
__________
Odlišné stanovisko soudce Ludvíka Davida k nálezu pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/16
Předem zdůrazňuji, že souxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxx xxx x dalších podstatných bodech celé odůvodnění nálezu respektuji.
Nebylo dost dobře možné, abych nedisentoval vůči metodologii v nálezu použité, jestxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxé evidence tržeb (dále zkráceně "EET" a též zákon č. 112/2016 Sb. jako "zákon o EET"), a přitom použily k posouzení ústavnosti zákona nebo konkrétní sitxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx x
xxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx (zápis do seznamu advokátních koncipientů) aplikoval Ústavní soud, a to v relaci k právu na svobodnou volbu povolání (čl. 26 odst. 1 Listiny), přísnějšx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xrávě aplikace testu racionality, který respektuje právní úpravu stále (ještě) rozumnou, nyní znemožnila zohlednit vnitřní diferenciaci různých skxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxezení esenciálního obsahu zasaženého základního práva. Takovým právem je (shodně bod 72 nálezu) právo na svobodnou volbu povolání, přičemž zasaženo xx x xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxx9 (N 73/18 SbNU 135). Tento nález v závěru uvádí, že stát svou právní úpravou, má-li být zachován smysl a podstata základního práva podle čl. 26 odst. 1 Lixxxxx x xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxvat možnost tvorby zisku, to vše při zohlednění důležitých faktorů konkrétní společenské oblasti.
Tyto atributy podstaty práva na svobodnou volbu pxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxx x xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx však zjevně příliš nepočítá.
Důležitým faktorem podnikatelských aktivit je v našich souvislostech sociální
status
poplatníka - spolu s jeho potřexxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx x xx xxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x EET, že vláda měla podle důvodové zprávy "ochránit poplatníky před možnými tvrdostmi". Dovolím si upřesnit: měla (by) je ochránit před přinejmenším oxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxodejce, menší potravinářské výrobce, advokáty-jednotlivce a mezi všemi zejména lidi v důchodovém věku, které jejich povolání stále baví, přivyděláxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xnternetové revoluce 4.0 se tito lidé nehodí, přece jen zde tato kacířsky řečeno "šedá" infrastruktura existuje a neměli bychom se jí vzdávat rychleji, xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxání a právo podnikat mají silný hodnotový náboj. Náleží ke klasickým liberálním svobodám (prvek volby); spojitost se svobodou člověka řadí zejména svxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxlivci do výkonu povolání, jež si vybral nebo je již po léta vykonává, nepřiměřené zákonné překážky, zasahuje též do jeho práva na respektování soukroméxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxí nyní testovat zákonnou úpravu EET, resp. její zbylé potenciálně "nabíhající" části, poměřováním veřejného zájmu na straně jedné a práv a svobod jednxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxximní cíl a obecně vhodná. Je však otázkou, zda by prošla krokem své nezbytnosti (o mírnějších prostředcích sdělování tržeb k evidenci lze zajisté diskuxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxx popsaným a hlavně v jeho výrocích vyjádřeným závěrům možná bezprostředně neublížilo. Promeškána však zůstala šance ještě blíže sdělit zákonodárci i xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx-li se tak, nezbývá než vyčkat dalších podání, která k Ústavnímu soudu časem doputují.
Ludvík David
Zpět na text

Související dokumenty


Předpisy ČR
1/1993 Sb.: čl.78, 1/1993 Sb.: čl.51, 1/1993 Sb.: čl.1 odst.1, 1/1993 Sb.: čl.2 odst.3, 1/1993 Sb.: čl.83, 1/1993 Sb.: čl.87 odst.1 písm.a), 2/1993 Sb.: čl.26 odst.1, 2/1993 Sb.: čl.4 odst.4, 2/1993 Sb.: čl.2 odst.2, 2/1993 Sb.: čl.21 odst.1, 2/1993 Sb.: čl.10 odst.3, 2/1993 Sb.: čl.11 odst.5, 2/1993 Sb.: čl.11 odst.1, 90/1995 Sb.: §95, 90/1995 Sb.: §95a, 101/2000 Sb.: §4, 101/2000 Sb.: §5, 133/2000 Sb.: §13c, 235/2004 Sb., 112/2016 Sb.: §3, 112/2016 Sb.: §4, 112/2016 Sb.: §5 písm.b), 112/2016 Sb.: §5, 112/2016 Sb.: §6, 112/2016 Sb.: §10 odst.2, 112/2016 Sb.: §12 odst.4, 112/2016 Sb.: §18 odst.2, 112/2016 Sb.: §20 odst.2, 112/2016 Sb.: §20 odst.1 písm.b), 112/2016 Sb.: §37 odst.1 písm.c), 112/2016 Sb.: §37 odst.1 písm.b), 112/2016 Sb.: §37 odst.3, 376/2017 Sb., 5/2018 Sb.,
Judikatura
JUD32372CZ Pl. ÚS 15/01, JUD32516CZ Pl. ÚS 36/01, JUD32519CZ Pl. ÚS 3/02, JUD32543CZ Pl. ÚS 5/02, JUD32879CZ I. ÚS 504/03, JUD33029CZ Pl. ÚS 7/03, JUD33396CZ Pl. ÚS 23/04, JUD33567CZ Pl. ÚS 50/04, JUD33655CZ Pl. ÚS 42/04, JUD34614CZ Pl. ÚS 61/04, JUD168163CZ Pl. ÚS 58/05 - 1, JUD34669CZ Pl. ÚS 77/06, JUD105756CZ Pl. ÚS 83/06 - 1, JUD142902CZ I. ÚS 705/06, JUD163419CZ Pl. ÚS 6/07 - 1, JUD107403CZ Pl. ÚS 2/08 - 1, JUD132365CZ Pl. ÚS 1/08 - 1, JUD142082CZ Pl. ÚS 11/08, JUD142831CZ Pl. ÚS 19/08, JUD156496CZ IV. ÚS 27/09, JUD160951CZ IV. ÚS 42/09, JUD193279CZ Pl. ÚS 55/10 - 1, JUD194621CZ Pl. ÚS 24/10 - 1, JUD216060CZ Pl. ÚS 54/10 - 1, JUD211113CZ Pl. ÚS 2/12 - 1, JUD225586CZ Pl. ÚS 1/12 - 1, JUD238548CZ Pl. ÚS 13/12 - 1, JUD252025CZ Pl. ÚS 44/13 - 1, JUD255789CZ Pl. ÚS 28/13 - 1, JUD305921CZ Pl. ÚS 21/14 - 1, JUD354398CZ Pl. ÚS 23/14 - 1, JUD331581CZ Pl. ÚS 16/15 - 1, JUD339573CZ Pl. ÚS 32/15 - 1, JUD325423CZ Pl. ÚS 11/16 - 1, JUD334555CZ Pl. ÚS 5/16 - 1, JUD335277CZ II. ÚS 443/16 - 1, JUD360828CZ Pl. ÚS 25/16 - 1, JUD31047CZ Pl. ÚS 16/93, JUD31104CZ Pl. ÚS 4/94, JUD31249CZ Pl. ÚS 35/95, JUD31814CZ Pl. ÚS 46/97, JUD32116CZ Pl. ÚS 24/99, JUD32041CZ Pl. ÚS 1/2000, JUD32235CZ Pl. ÚS 45/2000, JUD141128CZ 1 As 36/2008 - 77, JUD284448CZ 1 Afs 43/2015 - 39,
Předpisy EU a SDEU