8 Afs 151/2016 - 54

Daně - daň z přidané hodnoty

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (5)
Judikatura (10)
x xxx xxxxxxxx x xx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxlly a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: JARÝ s.r.o., IČ: 609 31 663, se sídlem Semtín 105, Pardubice, zast. JUDr. xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2015, č. j. 25146/15/5300-21443-706986, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hrxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxx x xxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxx
xxx
xxxxx x xxxxxxxxx
xxxx
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Finanční úřad pro Pardubický kraj (dále jen „správce daně“) vyměřil žalxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xa zdaňovací období září 2010 ve výši 34.452 Kč. Odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru žalovaný zamítl a platební výměr potvrdil rozhodnutím ze dnx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxlobkyně neunesla své důkazní břemeno o shodě faktického stavu se stavem formálně právním deklarovaným fakturou č. B15/2010 vystavenou společností Ixxxxxxx xx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxž uplatnila nárok na odpočet daně z přidané hodnoty ve zdaňovacím období září 2010.
II.
[2] Proti napadenému rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxch námitek, jež rozčlenil do tří skupin, neshledal opodstatněnou.
[3] První skupinu námitek, že daňové řízení bylo nezákonné, neboť správce daně vexx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx a že důkazy pořízené mimo daňovou kontrolu proto byly „
pořízeny nezákonně
“, krajský soud vypořádal s odkazem na stávající judikaturu Nejvyššího spráxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxže způsobit nezákonnost procesního postupu či rozhodnutí z řízení vzešlého a také lhůty pro vydání rozhodnutí (pokud jsou obecně závazným právním přexxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx. Zdůraznil, že správce daně má v okamžiku, kdy rozpozná, že se postup k odstranění pochybností začíná svým rozsahem vymykat zákonným mantinelům, tentx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xízení, postup k odstranění pochybností a následná daňová kontrola) nebyl optimální, neměla by tato skutečnost vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci saxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxí, resp. postupu k odstranění pochybností, krajský soud shledal, že důkazy byly získány v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 337/1192 Sb., o xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxelnost) žádný vliv, neboť dokazovat (provádět důkazy) lze i v průběhu vytýkacího řízení, resp. postupu k odstranění pochybností.
[4] Ani druhou námxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx
xxx xxměření daně počala běžet od konce příslušného zdaňovacího období (tedy od 30. 9. 2010) za účinnosti zákona o správě daní a poplatků. Dne 9. 11. 2012 (tedy xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxídané § 148 odst. 3 daňového řádu, tj. došlo k přerušení běhu prekluzivní lhůty. Lhůta pro stanovení daně tak nemohla uplynout dříve než 9. 11. 2015, žaloxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxek, v němž žalobce polemizoval se závěrem, že nebylo prokázáno, že dodavatelem Cu katod byla společnost ISTROSAN a že byl článkem řetězce společností vxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxt ISTROSAN dodala žalobci uvedené Cu katody, tedy že zdanitelné plnění se uskutečnilo tak, jak je popsáno v daňovém dokladu č. B15/2010. Jako správný poxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxány daňové doklady na tuzemská plnění, za účelem překrytí intrakomunitárního dodání zboží z jiného členského státu, s cílem neodvedení daně při tomto xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxstí z důvodů, které podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.; navrhla zrušit napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného a věc vrátit žalovanémx x xxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxu k odstranění pochybností týkající se daně z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2010, které předcházely daňové kontrole, a to proto, že správce dxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxx xx xxx xx. 2012). Krajský soud, který v napadeném rozsudku tomuto názoru stěžovatelky nepřisvědčil, vyšel z judikatury Nejvyššího správního soudu, která nenx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx x xxx xxxxxxx x xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xozporu s daňovým řádem, použil-li postup k odstranění pochybností namísto daňové kontroly. Předpokládaná délka prověřování daňových povinností daxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xěc (sp. zn. 52 Af 2/2014), týkající se daně z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2010, v níž na základě její kasační stížnosti Nejvyšší správní soux x xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxudu, jaký vyslovil nyní. Napadený rozsudek je v uvedených závěrech nejen v rozporu s rozsudkem druhého senátu, ale i s předchozím rozsudkem téhož krajsxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxobě přisvědčil a zrušil rozhodnutí správních orgánů obou stupňů se závěrem, že pokud v určité fázi postupu k odstranění pochybností vyplynula potřeba xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxx i s § 7 odst. 1 a 2 daňového řádu a tím porušil právo na řádné projednání věci podle čl. 38 Listiny základních práv a svobod. V kontextu uvedeného rozsudku xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxspektoval.
[8] Nakonec stěžovatelka opět namítla, že uplynula
prekluzivní lhůta
k vyměření daně. Pro její běh je rozhodný okamžik zahájení vytýkaxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xpůsobem prodlužuje lhůty k vyměření daně. To by znamenalo, že poté, co tři roky vede správce daně postup k odstranění pochybností a následně přejde do rexxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xx xxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xvedeného důvodu považuje vydaný platební výměr za nezákonný. Krajský soud se podle stěžovatelky s námitkou
prekluze
řádně nevypořádal.
IV.
[9] xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx. Nesouhlasil s kasačními námitkami a měl za to, že správce daně nevybočil z mezí daných zákonem; s ohledem na konkrétní okolnosti tohoto případu provádxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxhájením daňové kontroly. Platební výměr tak byl vydán po provedené daňové kontrole a stěžovateli nebyla upřena žádná práva. Tvrzení, že krajský soud v xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxtupu stran jeho délky, považoval za účelově vyňaté z rozsudku bez vynechání navazujícího obsahu. To platí i pro námitky vztahující se k údajně nepřípadxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx uvedla, že žádná konkrétní práva jí upřena nebyla a že její výtky směřují především vůči délce daňového řízení.
[10] Žalovaný se neztotožnil ani s txxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxo soudu pod sp. zn. 52 Af 2/2014 a u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 Afs 32/2015 – poznámka kasačního soudu). Zásadní rozdíl spočívá v tom, že v prxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx řízení postupem k odstranění pochybností a daňovou kontrolu nevedl. Uvedená skutková i právní odlišnost těchto případů pak vylučuje zásah do legitimxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxaným pramenem práva.
[11] Nakonec k námitce uplynutí prekluzivní lhůty žalovaný odkázal na napadený rozsudek, s nímž se v posouzení této otázky ztotxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxdnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti podle § 109 odst. 3, 4 s. ř. s.
[13] Kasační stížnost není důvodná.
[14] Nejvyxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxedla. Jedná se totiž o vadu, k níž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.) a její důvodnost by sama o sobě postačovala ke zrušení nxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx x něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o skutečnostech pro věc podstatných, resp. jakým způsobem rozhodné skutečxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku neshledal. Krajský soud naopak přehledně popsal rozhodný skutkový stav a s žalobními námitkami se řádně a sxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxlka oprávněně namítá uplynutí prekluzivní lhůty pro vyměření daně. Stěžovatelka tvrdila, že
prekluzivní lhůta
k vyměření daně započala běžet již dnxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxx5, stalo se tak po uplynutí prekluzivní lhůty.
[16] Jak správně krajský soud vyslovil, na věc dopadala v době do 31. 12. 2010 příslušná ustanovení zákoxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxzsudku č. j. 2 Afs 32/2015 - 41).
Prekluzivní xxxxx
xxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx x xx xx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xx uplynula 30. 9. 2013.
[17] V průběhu této lhůty došlo k jejímu přerušení. Stalo se tak okamžikem doručení výzvy k odstranění pochybností učiněné spráxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx pochybností, jež správce daně má vůči uplatněnému nároku na odpočet daně, a to jak ve vztahu k plnění poskytnutému společností ISTROSAN, tak i společnoxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxcím ze stávající judikatury kasačního soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 7. 2008, č. j. 9 Afs 110/2007 - 102), v důsledku čehož bylo lze tuxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xonce roku 2010, v němž byla stěžovatelka seznámena se zahájením vytýkacího řízení zmíněnou výzvou. Potud tedy lze také stěžovatelce přisvědčit, že prxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxího úkonu správce daně, který by znovu přerušil její běh, uplynula by
prekluzivní lhůta
dne 31. 12. 2013.
[18] V právě souzeném případě však, jak nepoxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxrh na pokračování v dokazování ze dne 23. 10. 2012, zahájil správce daně daňovou kontrolu. Zahájení daňové kontroly je však podle § 148 odst. 3 daňového řxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxzsudku ze dne 20. 2. 2015, č. j. 5 Afs 71/2013 - 37 a na něj navázal stejnou úvahou i druhý senát v odst. [20] svého rozsudku. Na tomto místě Nejvyšší správní xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxážení o tom, která v průběhu daňového řízení nastoupivší skutečnost běh prekluzivní lhůty přeruší či nikoliv; ani soudu nyní nepřísluší hodnotit, zda xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxou, že správce daně účelově prodloužil prekluzivní lhůtu v důsledku toho, že přibližně dva roky vedl vytýkací řízení (resp. postup k odstranění pochybxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxužení prekluzivní lhůty, nutno poukázat na to, co správně vyslovil již krajský soud v napadeném rozsudku. Pokud měl stěžovatel za to, že v průběhu daňovxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx svá práva hájit cestou žaloby podle § 82 a násl. s. ř. s., resp. se mohl domáhat vydání rozhodnutí skrze žalobu podle x xx x xxxx xx xx xx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxm prodlužování daňového řízení. Taková námitka je však zcela nepřípadná, stejně jako tvrzení, že se krajský soud s námitkou
prekluze
v napadeném rozsxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxna úkony správce daně, s nimiž tento účinek zákon o správě daní a poplatků, resp. daňový řád spojuje. Krajský soud nepochybil, pokud dovodil, že k vyměřxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xx xxxx x
xxxxxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxxní daně by uplynula teprve 9. 11. 2015. Uvedená námitka je proto nedůvodná.
[21] V dalším stěžovatelka poukazovala na zásadu legitimního očekávání, xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xx xxxxxx - 140, v němž ve věci týkající se stěžovatelky a nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty za předchozí zdaňovací období srpen 2010 vyslovil nezákonnosx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxtební výměr), stejně jako navazující rozhodnutí žalovaného o odvolání proti platebnímu výměru, zrušil.
[22] Nejvyšší správní soud ani tuto námitkx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xod sp. zn. 52 Af 2/2014 (která se týkala stěžovatelky a nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2010), správce daně ukončil xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxí řízení, v němž po 1. 1. 2011 pokračoval postupem k odstranění pochybností, zahájil dne 9. 11. 2012 daňovou kontrolu, a teprve ta vyústila ve vydání platxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxí ve věci sp. zn. 52 Af 2/2014 tak nejsou beze zbytku přenositelné, a žádné legitimní očekávání u stěžovatelky tudíž rozsudek č. j. 52 Af 2/2014 - 140 nemxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xšech svých stadiích optimální, přesto nezpůsobila jakýkoliv zásah do stěžovatelčiných procesních práv, a proč postupy správních orgánů nepovažovax xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxnách 4-6, aniž má Nejvyšší správní soud k vyřčeným závěrům další doplnění. S krajským soudem se ve vypořádání námitek, týkajících se délky daňového řízxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxní soud dodává, že je mu z úřední činnosti známo, že rozsudek krajského soudu ze dne 21. 3. 2016, č. j. 52 xx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxx16 - 28. Mimo jiné v něm vyslovil, že
„[d]ovozovat za pomoci
tzv. „doktríny ovoce z otráveného stromu“, že skutková zjištění pocházející z excesivně prxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxx xxx x xxxikatuře správních soudů.
(…)
Zvolí-li žalobce jako prostředek obrany žalobu, kterou
napadne rozhodnutí o stanovení daňové povinnosti, může požadxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx x xxx xmyslu,
zda jsou použitelná pro doměření daně.“
Uvedené závěry tak zcela odpovídají na stěžovatelčinu výtku, podle níž
„[p]ředpokládaná délka provxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxi se s druhým senátem v těchto úvahách plně shoduje.
[25] Kasační soud uzavírá, že napadený rozsudek nejen, že nezasahuje legitimní očekávání stěžovxxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxny 4-5 napadeného rozsudku), ani tou, která se bezprostředně týká stěžovatelky, a ani nedošlo k vyměření daně z přidané hodnoty po uplynutí prekluzivnx xxxxxx
xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[27] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 1xx xx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxhradu nákladů řízení o kasační stížnosti svědčilo, v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Náhrada xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx
xxxxx Jiří Palla
předseda senátu