7 As 13/2005 - 62

Řízení před soudem: náležitosti plné moci

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (3)
Ej 392/2005
Řízení před soudem: náležitosti plné moci
Při posuzování, jestli písemná plná moc nebo ústní prohlášení účastníka o udělení plné moci (do protokolu) mají potřebné náležitosti, je třeba vzít především v úvahu, zda spolehlivě prokazují oprávnění označeného zástupce jednat za účastníka řízení. V případě, že je možné bez pochybností takové oprávnění dovodit z obsahu plné moci, popřípadě z okolností, za kterých byla písemná plná moc soudu doručena nebo za kterých bylo učiněno ústní prohlášení, nemají případné vady plné moci za řízení význam.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2005, čj. 7 As 13/2005-62)
Věc:
Hermann W. (Spolková republika Německo) proti Krajskému úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce brojil žalobou ze dne 5. 8. 2004 proti rozhodnutí žalovaného. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 20. 8. 2004 žalobce vyzval, aby doložil plnou moc k sepsání a podání žaloby a jeho zastupování před soudem ve lhůtě 15 dnů, a dále k odstranění vad v náležitostech žaloby. Zástupce žalobce kromě doplnění a upřesnění žaloby předložil soudu fotokopii plné moci ze dne 5. 8. 2004 a požádal o prodloužení lhůty k předložení originálu do konce měsíce září 2004. Fotokopie plné moci je ze dne 5. 8. 2004 a je určena k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. V podání ze dne 16. 9. 2004 předložil žalobce soudu originál plné moci ze dne 5. 8. 2004, ve které po úvodním textu:
„aby mě obhajoval, resp. ve všech právních věcech zastupoval, aby vykonával veškeré úkony, přijímal doporučované písemnosti ...“
je text:
„Tuto plnou moc uděluji ... jako zvláštní plnou moc k sepsání a podání žaloby a zastupování před soudem“
.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11. 1. 2005 žalobu odmítl s odůvodněním, že žalobce nepředložil plnou moc se všemi náležitostmi, neboť plná moc jednak neobsahovala odkaz na soudní řád správní, jednak v ní nebyla uvedena konkrétní věc, jednak posléze předložený originál plné moci neodpovídal svým textem původně zaslané kopii plné moci. Konečně soud zpochybňoval, zda předložená plná moc a kopie plné moci byla vůbec projevem vůle žalobce k sepsání a podání žaloby a jeho zastupování před soudem. Z těchto důvodů pak žaloba nesplňovala podmínky řízení, neboť na jedné straně nebyla samotným žalobcem podepsána a na druhé straně nebylo možné přihlédnout k plné moci postižené shora uvedenými vadami.
Proti uvedenému rozhodnutí krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, ve které uvedl, že podal krajskému soudu žalobu, ke které připojil toliko kopii plné moci. Usnesením krajského soudu byl pak vyzván, aby mimo jiné předložil plnou moc svého zástupce k sepsání a podání žaloby a k zastupování před soudem. Protože je státním občanem SRN a bývá často na cestách, požádal jeho zástupce podáním ze dne 9. 9. 2004 o prodloužení lhůty k doložení originálu plné moci, a to do konce měsíce září 2004. Této žádosti soud 15. 9. 2004 vyhověl. Při návštěvě stěžovatele v kanceláři zástupce došlo k podpisu nové plné moci, jelikož stěžovatel u sebe neměl originál plné moci. Text této plné moci se liší od textu uvedeného na faxové kopii z toho důvodu, že se stěžovatel řídil pokynem soudu ze dne 20. 8. 2004, který požadoval plnou moc k sepsání a podání žaloby a zastupování stěžovatele před soudem, nikoliv tedy pouze k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, jak bylo uvedeno ve faxové kopii původní plné moci. Originál byl zaslán Krajskému soudu v Plzni, následně Krajský soud v Plzni opět stěžovatele vyzval k zaslání plné moci ve lhůtě 15 dnů, neboť dle názoru soudu plná moc neobsahovala zmocnění pro řízení podle soudního řádu správního. Vzhledem k tomu, že stěžovatel žije v SRN, požádal jeho zástupce krajský soud o prodloužení 15 denní lhůty do konce ledna 2005, avšak v mezidobí krajský soud rozhodl.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Udělení plné moci je třeba soudu vždy prokázat. To se může stát listinou obsahující prohlášení účastníka, jímž pověřuje zmocněnce svým zastupováním. Tuto písemnou plnou moc lze nahradit prohlášením účastníka učiněným ústně do protokolu. Při posuzování, zda písemná plná moc nebo ústní prohlášení účastníka o udělení plné moci mají potřebné náležitosti, je třeba vzít především v úvahu, zda spolehlivě prokazují oprávnění označeného zástupce jednat za účastníka řízení; smyslem těchto procesních úkonů je totiž prokázat soudu udělení plné moci. V případě, že je možné bez pochybností takové oprávnění dovodit z obsahu plné moci, ústního prohlášení účastníka, popřípadě z okolností, za kterých byla písemná plná moc soudu doručena nebo za kterých bylo učiněno ústní prohlášení, nemají případné vady v písemné plné moci nebo vady ústního prohlášení účastníka o udělení plné moci za řízení význam. V projednávané věci je nepochybné, že plná moc předložená na výzvu krajského soudu byla předložena ve věci touto výzvou vymezené. Není tedy nejmenších pochyb, jaké věci se týká, kdo je zmocnitelem a kdo zmocněncem. Tento závěr se logicky promítá i do řešení konkrétních námitek stěžovatele, které v jejich souhrnu lze shledat důvodnými.
Nejvyšší správní soud především musí přisvědčit stěžovateli, že mu nelze vytýkat, že předloženou plnou moc upravil na základě výslovné výzvy krajského soudu. Obtížně totiž stěžovateli může být krajským soudem vytýkáno, že předložená plná moc má jiný obsah, když mu tento odlišný obsah ve výzvě sám předepsal.
Nejvyšší správní soud rovněž nepokládá za vadu, že plná moc stěžovatele neobsahuje výslovný odkaz na soudní řád správní. Pokud v minulosti Nejvyšší správní soud na této podmínce trval, bylo to za zcela jiné situace v souvislosti s řízením o kasační stížnosti, kdy se stěžovatel dovolával plné moci předložené před účinností soudního řádu správního, tedy v době, kdy předložená plná moc objektivně nemohla zahrnovat též oprávnění k zastupování v řízení o kasační stížnosti.