33 Odo 394/2004

OZ:Stanovení výše bezdůvodného obohacení vzniklého povinné osobě užíváním věci bez právního důvodu (§3/1 a §458/1)

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (4)
Judikatura (3)
xx xxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxučních předpisů, a k možnosti přihlédnout ke zhodnocení věci povinnou osobou v době před jejím vydáním
Užívá-li povinná osoba věc bez právního důvodu x xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxpovídající částce vynakládané v daném místě a čase na užívání obdobné věci formou nájmu (obvyklé nájemné). Ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxním zhodnotila, případně aby bylo k této skutečnosti přihlédnuto při stanovení výše peněžité náhrady.
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud Čexxx xxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxstupce žalobkyně R. M., zemřelé dne 13. ledna 2005, proti žalované J. K., o zaplacení částky 504.700,- Kč, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zxx x x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xx xxxxxxx
xI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsuxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx xx xx x x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxlatit původní žalobkyni R.M. (dále jen „žalobkyně“) částku 504.700,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx x xxxx xxx xx x xxxxxxxxxi pozemky, které jí žalovaná jako předchozí vlastnice vydala na základě soudního rozhodnutí podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacíxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx zjištění soud prvního stupně dovodil, že žalované vzniká na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení, které je povinna jí podle § 451 a násl. občanského zákxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx stanovena na základě znaleckého posudku. Za období od 28. 4. 1999 do 28. 5. 2003, za něž žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení požadovala, je tedy žalxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxotila, soud prvního stupně odmítl s poukazem na § 10 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkex xx xxx xx xxxxx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně včetně závěru, že výše bezdůvodného obohacení se rovná tzv. tržnímu xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xx xxxxx xxxx xxx xxxx xezdůvodného obohacení stanovena (v souladu se závěry, jež vyslovil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 24. října 2002, sp. zn. 26 Cdo 492/2001) podle reguxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx určená rozhodnutím soudu nebyla dosud zajištěna bývalým nájemcům bytu, zatímco mezi účastnicemi nájemní vztah nikdy neexistoval. Podle odvolacího xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xobrými mravy, neboť v § 10 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. je výslovně stanoveno, že povinná osoba nemůže proti oprávněné osobě uplatňovat finanční nebo jxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx xxčanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) s tím, že jde o rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. V dovolání namítla, že napadené rozhodnutx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xx xa to, že požadavek žalobkyně odporuje dobrým mravům, jelikož nezohledňuje skutečnost, že nemovitosti byly zásluhou žalované a na její náklady podstaxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxila. Žalovaná dále zpochybnila závěr soudů obou stupňů, že výše bezdůvodného obohacení se má odvíjet od tzv. tržního nájemného. Znovu odkázala na shorx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxě závěru o placení náhrady za užívání bytu ve výši regulovaného nájemného nájemci, tím spíše by měla být přiznána jí, která nemovitosti užívala na záklaxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx Proto žalovaná navrhla, aby byly zrušeny jak napadený rozsudek, tak i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xx xx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx x xxxolacím řízení bude jako se žalobcem pokračováno s jejím jediným dědicem D. R. Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustaxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „OSŘ“).
xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx dovolací (§ 10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné. Přípustnost xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx x xx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým sxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání žalované založena, jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xx xxxxodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxisuzuje zásadní právní význam dvěma otázkám, na jejichž řešení založil odvolací soud své rozhodnutí: otázce posouzení uplatněného nároku z hlediska xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), svazku 1, pod č. C 23, vyslovil dovolací soud xxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam; rozhodnutí musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x x xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx x xxx xxxxxxxxí uplatněného nároku z pohledu § 3 odst. 1 ObčZ, podle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xoho kterého případu a postrádá tedy potřebný judikatorní přesah do obecné rozhodovací praxe soudů. Zásadní právní význam napadeného rozsudku tedy nexxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxobkyně na vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí bez právního důvodu nepovažoval za počínání odporující dobrým mravům. Jestliže zákox xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx uplatňovat žádné finanční ani jiné nároky, je zde zřejmá vůle zákonodárce vyloučit zohlednění případného zhodnocení vydávané věci, a to jakýmkoli zpxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxozhodl v rozporu s hmotným právem, když dovodil, že uplatnění nároku žalobkyně neodporuje dobrým mravům, a ani z tohoto hlediska nelze považovat otázkx xxxxxxxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxsm. c) OSŘ.
Pokud jde o druhou nastíněnou otázku, lze žalované přisvědčit, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebylo řešeno, jakým způsobem má xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx nemovitost bez právního důvodu užívá. Tato otázka tedy zakládá zásadní právní význam napadeného rozsudku odvolacího soudu a (výlučně) k jejímu řešenx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxiženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OSŘ, případně jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx zabýval jen tvrzeným nesprávným posouzením věci z hlediska shora uvedené otázky zásadního právního významu a dospěl k závěru, že dovolání není opodstxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jexxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxat. Podle odst. 2 téhož ustanovení je bezdůvodným obohacením (mimo jiné) majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu. Podle § 458 odst. 1 Obxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxkytnuta peněžitá náhrada.
Žalovaná nezpochybňuje závěr soudů obou stupňů, že pokud užívala nemovitosti, které žalobkyni vydala podle zákona č. 87xxxxx xxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x x xxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx obohacení vydat formou peněžité náhrady podle § 458 odst. 1 ObčZ. Spor je pouze ohledně výše této náhrady. Zmíněné ustanovení vyjadřuje zásadu, že má-xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxů se ustálil názor, že byl-li získán prospěch užíváním cizí věci bez právního důvodu, je majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu peněžitá částka odpovxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxu nájemného. Pokud by v období, za které je vydání bezdůvodného obohacení požadováno, bylo nájemné regulováno cenovým předpisem a účastníci případné xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxx xxx připouští cenový předpis (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. června 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, uveřejněný ve Sbírce soudních roxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xx xxxx xx xxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxí, v němž pro nově uzavírané nájemní smlouvy na byty již nebylo nájemné regulováno cenovým předpisem. Právem tedy odvolací soud (ve shodě se soudem prvnxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxžité náhrady podle § 458 odst. 1 ObčZ, je částka rovnající se obvyklému (tzv. „tržnímu“) nájemnému, jež vyčíslil ve svém posudku znalec Ing. P.Š. Ostatxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xen od nájemného z bytu, nýbrž je nutno vycházet z nájemného za užívání obdobného objektu jako celku, obvyklého v daném místě a čase (srov. rozsudek Nejvyxxxxx xxxxx xx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx 2002, sp. zn. 26 Cdo 492/2001, uveřejněný v Souboru, svazku 21, pod č. C 1503, skutečně není případný. Toto rozhodnutí řeší zcela speciální a zákonem přexxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvým předpisem, zachováno právo v bytě bydlet až do zajištění bytové náhrady, a vychází z kontinuity právního vztahu nájmu bytu a specifického vztahu mexx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxud žalovaná namítá, že i ona je povinna vyklidit nemovitosti žalobkyně až po zajištění bytové náhrady, pomíjí, že zde chybí právě ona
kontinuita
mezi sxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx - je ve vztahu k nájemnému vyjádřena odkazem § 712a ObčZ na § 696 ObčZ.
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud správně vyložil použité ustanovení § 458 xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx § 243b odst. 2 části věty před středníkem OSŘ zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci, xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx x x x xxx xxxxx x xxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2006