6 Azs 186/2016 - 30

Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (5)
x xxx xxxxxxxx x xx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: A. H., zastoupen JUDr. Štěpánkou Mikovou, advokátkou, se sídlem 28. října 1001/13, 110 00 Praha 1, proti xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxlovaného ze dne 3. 12. 2014, č. j. OAM-208/LE-BE03-P06-2014, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2016, č. j. xx xx xxxxxxx x xxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx
xxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx x xxxxxxxxx
xxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Průběh řízení
[1] Žalobce byl dne 16. 9. 2014 zajištěn za účelem správního vyhoštění, dne 19. 9. 2014 učinix x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxátním příslušníkem Ukrajiny, naposledy žil v obci V. ve Vinnické oblasti. Do České republiky přicestoval v roce 2006 za prací, do roku 2010 zde pobýval nx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xloužil jako důstojník a matka mu sdělila, že mu již třikrát přišlo předvolání. V zemi původu má bývalou manželku, nezletilou dceru a rodiče, které finanxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxcené jako ohrožení bezpečnosti státu. Za trest by mohl také být nasazen do „první linie“ v místě největších bojů. S ozbrojeným konfliktem nesouhlasí. Jxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxkyni, přičemž žije ve stejném domě jako ona a její manžel, její manželství je však již však pouze formální. Z tohoto důvodu by se na něj měla vztahovat doplxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxí“), tak, že se mezinárodní ochrana žalobci podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „záxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxx 7. 2016, č. j. 49 Az 29/2014 – 44, (dále jen „napadený rozsudek“) jako nedůvodnou zamítl. Shledal, že otázkou možného povolání žalobce do armády se žalovxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxrojeného konfliktu, v němž je ohrožena svrchovanost státu a jeho územní celistvost, je zcela legitimní a nemůže bez dalšího představovat akt pronáslexxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxo trest za nedostavení se k předvolání je ničím nepodloženou spekulací žalobce, která nemá oporu ve zprávách shromážděných žalovaným ani v jiných dokuxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxě zajetí v ozbrojeném konfliktu by byl podroben výslechu za použití mučicích technik. Na Ukrajině byl trest smrti zrušen již v roce 2000 a ve zbytku se jedxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxxx xxx xx pronásledování považováno trestní stíhání nebo trest za odepření výkonu vojenské služby za konfliktu, jestliže by výkon vojenské služby zahrnoval zxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxcoval plnění branné povinnosti a nařízené mobilizace i prostředky trestního práva.
[4] Krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného (který je doxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxná o Doněckou a Luhanskou oblast). Vinnická oblast s problematickými oblastmi přímo nesousedí, toto místo není střety ukrajinských vojsk se separatixxx xxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxí B. Podle ustanovení § 20 odst. 1 zákona o azylu, je účastníkem řízení ve věci mezinárodní ochrany žadatel o udělení mezinárodní ochrany, azylant, osoxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xaní B. zcela zjevně nespadá ani do jedné z uvedených kategorií. S ohledem na zásadu
lex specialis derogat legi generali
je nutno dát speciální úpravě zxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxise je nadto zřejmé, že by poskytla informace toliko o osobě (charakteru) žalobce a o svém vztahu k němu, což však nejsou skutečnosti, které by byly azyloxx
xxxxxxxxxx
x
xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx zcela nepatřičný. Jedná se o program přesídlení krajanů, a to nejen volyňských Čechů, a podmínky tohoto programu se na žalobce nevztahují.
II. Kasačxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xako dotčené osoby (vedlejší účastnice řízení) bylo procesním pochybením žalovaného. Vymezení účastníka řízení dle § 20 zákona o azylu je sice speciáxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx právech nebo povinnostech. Zákon o azylu nemá vlastní úpravu dotčených osob a chybí-li ve vztahu k těmto osobám úprava speciální, použije se úprava obexxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xx xx xx x x xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxán i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak. Pokud krajský soud dále dovozuje, že by paní B. neposkytla žádné azylově
relevantní
infoxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xřípadě jeho zadržení povstaleckými skupinami mu hrozí, že bude vystaven mučivému zacházení, nebo bude vystaven užití vybraných bojových prostředkůx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxx že postačuje i potenciální hrozba, že těmto praktikám může být vystaven, když na jedné straně není věrohodné prokázání v jeho možnostech a zároveň obecxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxjský soud se měl přiklonit k ochraně nejzákladnějších lidských práv stěžovatele. Obdobné závěry platí i pro obavy stěžovatele, že v souvislosti s vyhýxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxazuje, že na jedné straně ukrajinští občané, kteří se hlásí k české národnosti a žijí zcela mimo oblast konfliktu, jsou repatriováni s poukazem na nebezxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxým žadatelem o mezinárodní ochranu. Takový přístup je diskriminační.
[10] Stěžovatel taktéž nesouhlasí se závěrem krajského soudu, který neshledxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxí, je schopen si zde najít práci, má zde rodinné a sociální zázemí, kamarády a naučil se česky. Na Ukrajině nebyl již několik let, nemá tam majetek, nemá tax xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxsační stížnosti setrvává na závěrech, které učinil v napadeném rozhodnutí. Ohledně možného účastenství paní B. ve správním řízení naprosto souhlasí x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxx xxxxx se sice netýká azylového řízení, nicméně obecné závěry lze vztáhnout i na případ stěžovatele. Pokud je okruh účastníků předmětného řízení zcela jednoxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxhního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2002, č. j. 5 A 175/2000 – 24, podle něhož nepřísluší postavení účastníka řízení jiným osobám tam, kde
zvláštní zákon určuxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x
x xxxxxxxxx
x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx x x xx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx
xex specialis derogat legi generali
přednost zákonu zvláštnímu,
speciálnímu, přičemž za speciální je nutno považovat tu normu, jež má užší vymezeníx xx xx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx x xx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxnoznačně a tedy způsobem, který nepřipouští jiný výklad.
III. Posouzení kasační stížnosti
[12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasačnx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxí stížnosti pro nepřijatelnost odůvodněno. Přestože by v tomto případě bylo namístě kasační stížnost odmítnout bez odůvodnění, Nejvyšší správní soux xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxx x xxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxcech mezinárodní ochrany odmítne pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele; k tomu, kdy je kasačnx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx j. 1 Azs 13/2006 – 39, Nejvyšší správní soud uvedl:
O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky
může jednat v následujících typových případech: 1) xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxost se týká právních
otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni
krajských souxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxvní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná,
že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně. 4) Dxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxé mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení
se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: ax xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxzet
i v budoucnu. b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxné intenzity,
o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné.
Nevýrazná pochybení předevšxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxl k otázce přijatelnosti xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx
xxxlové řízení je prostředkem poskytnutí ochrany těm příslušníkům cizích
států, kteří jsou na území státu původu vystaveni pronásledování ve smyslu toxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxgalizaci pobytu na území České republiky či jako možnost získat zde pracovní povolení
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2005, čx xx x xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxít a udržet práci, a v zemi původu nemá majetek ani partnerku, pro účely řízení o mezinárodní ochraně k těmto důvodům nelze přihlížet.
[15] Nejvyšší spxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx jenž by dosahoval takové intenzity, že by byl každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Jedná xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx x. 7 Azs 265/2014 - 17, usnesení ze dne 25. 3. 2015, č. j. 3 Azs 259/2014 – 26, usnesení ze dne 18. 9. 2015, č. j. 2 Azs 194/2015 – 28, či usnesení ze dne 10. 12. 2015x xx xx x xxx xxxxxxxx x xxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx x xxx xxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxředu Ukrajiny, přičemž stěžovatel netvrdí, že by mu v zemi původu hrozilo individuální nebezpečí z důvodu samotné existence ozbrojeného konfliktu (vx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxející z místa méně intenzivního ozbrojeného konfliktu prokázat dostatečnou míru individualizace ve vztahu
ke zvýšenému riziku svévolného násilí sxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxzsudku ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 4/2004 – 49:
Odmítání nástupu
k výkonu základní vojenské služby, která je ve státě původu povinná, nelze bez dalšího xxxxxxxxx xx xxxxx
xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxo s reálně projeveným politickým přesvědčením nebo náboženstvím
. V rozsudku ze dne 7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012 – 44, Nejvyšší správní soud uvedl:
Samoxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx
xxxxx xx xxxxx vojenské služby byl spojen s rizikem účasti při bojových akcích ve válečném konfliktu
. Obdobně v takové situaci není dán ani důvod doplňkové xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xe dne 17. 6. 2015, č. j. 6 Azs 86/2015 – 31, ze dne 22. 7. 2015, č. j. 2 Azs 160/2015 – 43, nebo ze dne 10. 9. 2015, č. j. 2 Azs 175/2015 – 34.
[17] V rozsudku ze dne 9x xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx xxx xx xxxx xx uvádí, že
lidé vyhýbající se odvodu do armády… mohou dostat trest pohybující se od správní
pokuty až po odnětí svobody v délce 2 až 5 roků. Za vyhýbání se oxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx,
kdo byli uznáni za vinné, byli odsouzeni k administrativní pokutě, veřejné službě nebo dostali podmíněný trest
. Ani to nesvědčí o existenci nebezpexx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxetou za neochotu splnit povolávací rozkaz postaven do „přední linie“, lze hodnotit ve shodě s krajským soudem jako nepodložené spekulace. Z informací x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xxmi původu, jelikož dle vlastních slov Ukrajinu navštívil naposledy v roce 2008. Z informací, které má zprostředkovaně, odkazuje obecně na média či sděxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xopírají. Ani zde není jasné, z čeho stěžovatel tyto informace čerpá. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by byl stěžovatel v případě návratu do země původu vyxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx
xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxaně dle zákona o azylu. Odkaz na tento program tudíž není pro posuzovaný případ
relevantní
, což stěžovateli dostatečně ozřejmil již krajský soud v napaxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x x0 zákona o azylu
účastníkem řízení podle tohoto zákona je a)
žadatel o udělení mezinárodní ochrany, b) azylant, c) osoba požívající doplňkové ochranxx xx xxxxxx x xxxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxzení je
taxativní
, nelze jej tudíž žádným způsobem rozšiřovat. Ostatně, i v důvodové zprávě k zákonu o azylu se uvádí, že
jiné osoby s ohledem na specifikxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxi generali
je nutno dát citované speciální úpravě přednost před obecnou úpravou obsaženou v § 27 správního řádu, a to nejen před prvním odstavcem tohoxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xež definicí další skupiny účastníků řízení. V úvahu nepřichází ani aplikace ustanovení § 28 správního řádu, jelikož v posuzovaném případě k žádným poxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx soudu, ať už jde o žalovaným citovaný rozsudek ze dne 26. 3. 2009, č. j. 5 As 24/2008 – 92, ve vztahu k řízení dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně něxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxx x xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx
xxxativní
výčet účastníků řízení obsažený ve speciálním zákoně má za následek vyloučení obecné definice účastníků řízení obsažené v § 27 správního řáxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx zákona o azylu vyloučeno.
[21] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podlx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxostředky přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2016
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu