Obsah Dostupné filtry
Předpisy ČR (22)

Pl. ÚS 11/04 K návrhu na zrušení § 77k odst. 6 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (220/2005 Sb.)

Hledat v textu dokumentu:
  • Tisk
    Uložit
    Odeslat
  • Velikost písma textu
Viditelnost komentáře:
 
 

 
xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx xx xxxxx
xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xrčitá omezení základních práv, Ústavní soud připomíná, že na projednávanou materii je třeba nahlížet z hlediska vynucování ústavního zákazu diskrimxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxx x x xxx x xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx prověřování, které je plně v rukou výkonné moci s uplatněním široké diskrece, neměly diskriminační charakter a zda nebyly poznamenány libovůlí. Vedlx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xterý stanoví, že "Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím."
Ústavní pořádek ČR (čl. 81 a 82 Ústavy ČR) stanoví, že sxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xrocesu (čl. 1 odst. 1 Ústavy, Hlava pátá Listiny). Tato ustanovení lze vykládat jako institucionální záruky materiálně chápaného výkonu soudní mocix x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxěný do soustavy obecných soudů, avšak musí jít o orgán nezávislý, jehož členové disponují nezávislostí a nestranností při svém rozhodování. Dále musí xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxu (kupř. zásadu nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci či zásadu slyšeny musí být obě strany), přičemž vykonatelné rozhodnutí již nelze dalším mocenskxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxutně - lze se k nim pouze přibližovat - což je dáno jejich sociální povahou. Nezávislostí se rozumí vyloučení možnosti účinně působit na svobodnou tvorbx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx x obecné, tak v konkrétní rovině. Nezávislost je vztahovou kategorií, která se úzce pojí s pojmem moci, chápané jako možnost vnucovat vůli jiným (Weber, xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx. Dlouhodobý právní a politický vývoj liberálních demokracií vygeneroval ze zkušeností indikátory nezávislosti a nestrannosti, z nichž lze utvářet xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxého) stavu rozhodujícího subjektu (na této úrovni právě dochází k nežádoucímu ovlivnění svobodného úsudku), je nelze právními nástroji uchopit. Nesxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxa schopnosti aktérů (s potenciálním zájmem na určitém výsledku či průběhu sporu) ovlivnit vznik, trvání a zánik funkce člena soudního orgánu (tribunáxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxistence potenciální možnosti ovlivnit kariéru soudce, tak možností přivodit zánik jeho funkce. Ke statusu nezávislosti nesporně patří i garance fixxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx.
Při posuzování nestrannosti a nezávislosti nelze zcela odhlédnout ani od jevové stránky věci, kdy je za validní kritérium považováno i tzv. zdání nxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxiální povahu soudního rozhodování, z níž vyplývá, že i když třeba ve skutečnosti neexistuje (jak v subjektivní, tak v objektivní poloze) reálný důvod k xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
x xx xxxxxx k justici totiž platí obecný sociologický poznatek tzv. Thomasův teorém (srov. např. in Kolektiv, Velký sociologický slovník, I., Praha, Karolinum, xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx x ve svých důsledcích - chybí obecná důvěra, že rozhodnutí je spravedlivým rozhodnutím nezávislého na nestranného tribunálu. Přitom důvěra v právo patxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xüttler, JUDr. Pavel Holländer, JUDr. Ivana Janů, JUDr. Dagmar Lastovecká, JUDr. Jiří Nykodým, JUDr. Pavel Rychetský, JUDr. Miloslav Výborný, JUDr. Exxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxt. 6 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, ve znění platném dne 30.9.2004, takto:
Ustanovení § 77k odst. 6 zákona č. 148/1998 Sxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
Odůvodnění
I. (rekapitulace návrhu a jeho přípustnost)
Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 19.2.2004, požádal Krajský soud v Brně pxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxi 30.9.2003 (dále "ZOUS"), protože při rozhodování věci žaloby Ing. P.P. proti Kolegiu na úseku ochrany utajovaných skutečností při Nejvyšším státníx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxbliky. Na tomto návrhu krajský soud setrval, přestože v mezidobí od přerušení řízení za účelem předložení věci Ústavnímu soudu došlo ke zrušení části zxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxtném znění), jehož existence byla prvotním důvodem podání návrhu na zahájení řízení podle ust. § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxsobilosti státního zástupce může mít vliv na jeho kariérní postup, přesto však existují důvody další (uvedené i v původním návrhu). V předmětné věci naxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxu s § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu a že se jedná o návrh přípustný (§ 66 zákona o Ústavním soudu per eliminationem).
Podstatou návrhu krajského soxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxhraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva") a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Kolegium rozhoduje o opravxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxicejního prezidenta (§ 77a ZOUS), rozhodnutí o stížnosti bezpečnostně prověřovaných osob proti nevydání (zániku platnosti) osvědčení či potvrzenx xx xx x x xx x xxxxxx xxxxx xx x x x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxkoumávání shora uvedených rozhodnutí nezávislým orgánem původně právní úprava vůbec nepřipouštěla. Teprve po zásahu Ústavního soudu byla nejprve zxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx - "Sb. n. u." - sv. 23, str. 105, nebo ve Sbírce zákonů pod č. 322/2001 nebo v elektronické podobě na www.
judikatura
.cz, dále "nález Pl. ÚS 11/2000"). Náslxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxí osvědčení žalobou (§ 73 odst. 2 ZOUS), na straně druhé pak toto rozhodnutí (spolu s dalšími rozhodnutími uvedenými výše) napadnout též opravným prosxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxsahy vznikla velmi nepřehledná situace, a to zejména pokud jde o možnost nezávislého přezkumu rozhodnutí o nevydání osvědčení (§ 75 odst. 5 ZOUS), kterx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxutí Kolegia (tedy včetně rozhodnutí o opravných prostředcích proti dalším rozhodnutím, jak jsou popsána výše) přitom výslovně soudnímu přezkumu nepxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxodnutí vydané na základě ust. § 75 odst. 1 a 5 zákona o ochraně utajovaných skutečností, neboť pouze tento individuální správní akt vydaný ve věci vydání xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx lidská práva (dále "ESLP") ve věci Incal proti Turecku, kde byly v případě xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxaly rovněž čtyřletého obnovitelného mandátu. Krajský soud závěrem návrhu upozornil na výše citovaný nález Ústavního soudu, v němž byla konstatována xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxxím k charakteru příslušné funkce šlo o ochranu i značně zvláštní a diferencovanou.
Řízení o podaném návrhu bylo usnesením Pléna Ústavního soudu ze dnx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxky jmenoval dvanáctého soudce Ústavního soudu. Ústavní soud dnem 22. 6. 2004 pokračoval v řízení a soudce zpravodaj si vyžádal v souladu s ustanovením x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx dotčena aplikací ustanovení, jehož zrušení se požaduje.
II. (rekapitulace vyjádření)
A) Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR zastoupená předsedox xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxrhovatel postupoval v souladu s ust. čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR, podle kterého lze postupovat pouze tehdy, dojde-li obecný soud k závěru, že zákon, který xx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxatel však opakovaně požaduje posouzení otázky, zda Kolegium splňuje požadavky stanovené Úmluvou. Bez ohledu na výše uvedené však Poslanecká sněmovnx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxx xxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxP podle Poslanecké sněmovny posuzuje nezávislost určitého tribunálu dle individuálních okolností a jakékoli závěry nelze paušalizovat, což má doklxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x aktivních armádních důstojníků, který posuzoval činy spáchané civilisty. Poslanecká sněmovna konstatovala, že není důvod zpochybňovat subjektivxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxěno tzv. hodnocení odborné způsobilosti, nebylo by možné z mechanismu provádění hodnocení dovozovat závěr o narušení nezávislosti Kolegia. Plnění úxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxon funkce státního zástupce, nutno chápat "pouze jako zákonnou garanci uznání činnosti vykonané státním zástupcem v Kolegiu.,kdyby této formulace nxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xubordinace
člena kolegia ve vztahu k nejvyššímu státnímu zástupci (zejména § 7a odst. 4 zákona o státním zastupitelství). Kritéria nezávislosti trxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxi a nestrannosti Kolegia. Nakonec i výběr a jmenování soudců zajišťují a provádějí exekutivní xxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxenů. Ve specifickém případě členů Kolegia tomu tak není. Jeho členové, jako státní zástupci působící u Nejvyššího státního zastupitelství, jsou osobxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx ani jiný prospěch. Člen není materiálně motivován, aby ve své funkci setrval a členství naopak znamená dodatečnou pracovní zátěž a omezení možnosti věxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxečností". Poslanecká sněmovna zdůraznila, že zásadně odmítá myšlenku, že by ze strany exekutivy mohl být v jednotlivých případech vyvíjen nátlak na čxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxentuální neprodloužení funkčního období člena nijak nepoškozuje, naopak je spíše zbaven pracovního zatížení. Členství v Kolegiu je spíše morální voxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxivňovat nebo se podvoloval jakémukoli nátlaku. Nelze proto hovořit o objektivně opodstatněných pochybnostech o nezávislosti Kolegia, jak to požaduxx
xxxxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xamotná existence Kolegia je závislá na rozhodnutí jednotlivých státních zástupců, aby se stali členy, resp. aby v Kolegiu setrvali, k čemuž je nelze nuxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxna do dne 30.6.2005. Provizorní úprava řešila situaci, která nastala po přijetí nálezu Pl. ÚS 11/2000, kdy měl být po zrušení části ZOUS poskytnut vládě xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx funkční období členů Kolegia dvouleté. Navzdory možným věcným nedostatkům Poslanecká sněmovna nesdílí názor, že úprava postavení Kolegia a řízení pxxx xxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxdření ze dne 30.7.2004 uvedl, že v Senátu, který byl dobře obeznámen s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 11/2000, nakonec převážil názor, že návrh xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx Některé pochybnosti o vhodnosti tohoto řešení rozptylovali zastánci popisovaného názoru poukazem na omezenou platnost zákona s tím, že v daném obdobx xxxx x xxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxch důvodů.
Na okraj Senát poznamenal, že kriteria posuzování míry nezávislosti a nestrannosti soudu (tribunálu) nastavená teorií ústavního právax xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxbezpečení soudců. Vlastní nezávislost soudců se zaručuje jejich exkluzivním jmenováním bez zásadního vlivu vlády a legislativy (v ČR prezidentem rexxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxdvolatelnost, xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxkcemi a jinou výdělečnou činností a se zárukami k vyloučení všech legitimních pochybností o nestrannosti. V subjektivní rovině nestrannosti je vyžadxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx zákazem jejího ohrožování (např. zákazem zasílání peticí soudům). Při porovnání daných kritérií s úpravou požadavků na zabezpečení nezávislosti a nxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxnamné diference. Jistým kvalitativním nedostatkem nezávislosti Kolegia je podle Senátu jmenování v působnosti vlády a rámcové začlenění do vztahů sxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx podle judikatury Ústavního soudu obsahuje Listina některá základní práva, jež jsou svou povahou sociálními hodnotami plnícími funkci spíše jen ideáxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxu základními právy bez dalšího, u práva na svobodnou volbu povolání je předpokládána jeho konkretizace zákonem. Z tohoto pohledu se Senátu jeví omezenx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxosti dané materie nejsou kompatibilní s obvyklou soudní praxí. Bezpečnostní prověrka není vždy založena na nepochybných důkazech, vzniká často na záxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxmus či zlovůli "v podstatě rozhodnutí". Utajované skutečnosti probírané při přezkumu musí být zároveň efektivně chráněny. Senát upozornil, že vysloxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxkovaly trestní právo (srov. Incal proti Turecku, Findlay proti Spojenému království). Přezkum rozhodnutí o nevydání osvědčení k práci s utajovanými xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx a jehož věc vymezila i konkrétní předmět řízení před Ústavním soudem. Ing. P. ve svém vyjádření uvedl, že pro výkon svého povolání musel jako voják mít bexxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xe dni 31.12.2003 vyřazen ze služebního poměru u Armády ČR.
D) Bez vyzvání, resp. na základě aktivity Poslanecké sněmovny, zaslal Ústavnímu soudu vyjáxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxslativních předloh na úseku utajovaných skutečností vkládá do rukou NBÚ (viz např. návrh nové zákonné úpravy zaslaný Ústavnímu soudu ve věci Pl. ÚS 41/xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxxx řízení tedy mají názory NBÚ zásadní vliv). Ve světle těchto okolností považoval Ústavní soud za
relevantní
zabývat se i tímto nevyžádaným vyjádřenímx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxzhodnutí se proto jeví nadbytečným. Tento orgán v sobě v maximální možné míře zahrnuje jak nezávislost na výkonném administrativním aparátu xxxxx xx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxtována objektivita rozhodování a nedochází k tomu, že by se s utajovanými skutečnostmi mohla seznámit osoba, o níž se rozhoduje, anebo její právní zástxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxajovaná skutečnost předložena osobě nepovolané. Může dojít jak k narušení mezinárodní spolupráce v oblasti zpravodajských služeb a vyšetřovacích oxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxdní řízení ve věcech bezpečnostních prověrek včetně neomezeného provádění důkazů hrozí závažným vyzrazením utajovaných skutečností. Teoreticky bx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xyjádření ředitel NBÚ uvedl obdobné argumenty uplatněné v řízení ve věci nálezu Pl. ÚS 11/2000, která skončila zrušením zákazu soudního přezkumu rozhoxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xráv. Ostatně ani Ústavní soud prý nedospěl k závěru, že by takové rozhodování přímo porušovalo právo na svobodnou volbu povolání. Osvědčení jako kladnx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx, držitel osvědčení může být, opět jen v případech, kdy je k tomu důvod, určen k přístupu k utajované skutečnosti. Pouze stát rozhoduje o tom, co je a není uxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxsuzovat vhodnost osoby, jíž může být umožněn tento přístup. Kolegium je jakousi nadstavbou nad státní administrativou a zcela supluje postavení soudxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx00, kde připustil, že velmi zřetelný bezpečnostní zájem státu může být legitimním ospravedlněním pro určitou míru zásahu do práv jednotlivce. Ústavnx xxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx, že Kolegium střet řeší. Naopak vůči soudním přezkumu vznáší zásadní námitku, protože podle ust. § 45 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu sprxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxou skutečností (§ 45 odst. 5 s. ř. s.: "Do částí spisu . které . z nahlížení nebyly vyloučeny, smí nahlížet pouze účastník a jeho zástupce, popřípadě též oxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xpisu. jimiž byl nebo bude prováděn důkaz soudem. Z nahlížení nelze dále vyloučit ani ty části spisu, do nichž měl účastník právo nahlížet v řízení před spxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxde se v oznámení pouze odkaz na podklady, ze kterých Úřad vycházel."). Utajení je podle NBÚ v tomto případě legitimní.
Legislativa
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxklý. I tam, kde je nejvyšším přezkumným orgánem soud, není umožněno dotčené osobě, ani jejímu zástupci, aby se seznámili s výsledky šetření, které bylo xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx Byly-li podkladem rozhodnutí, pouze se bez dalšího konstatují. V Dánsku věc přezkoumává ministerstvo spravedlnosti a osobě není dána možnost seznámxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxdně omezena. K utajované či citlivé informaci má přístup výlučně soudce. Slovenská úprava má zakotven soudní přezkum (analogicky jako dříve v ČR podle xxxxx xxxx xx xx xxx xxx xxxx
xxxxxxxxxx
x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxi skutečnostmi. Litevská úprava omezuje procesní práva stejně jako úprava holandská.
V Turecku a Španělsku nemá prověřovaná osoba možnost jakkoli zxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxředek". Podobný trend se nyní uplatňuje v Itálii. I tyto země jsou vázány Úmluvou a i v těchto zemích jsou ustanovení obdobná čl. 36 odst. 2 Listiny. V těcxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxčeno získat komplexní mezinárodní srovnání dané materie, ale princip naznačený v citovaném nálezu Ústavního soudu, tedy omezení procesních práv jedxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxup. Vývoj západních demokracií historicky nepřinesl zásadní nedůvěru ve státní administrativu, popř. v činnost bezpečnostních složek, resp. občanx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxládá počet opravných prostředků. Ve Spojeném království, Francii či Belgii jde statisticky o několik podání ročně (do deseti), v ČR jich jen loni bylo cxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx
xxtavní soud se dotázal ředitele NBÚ, aby sdělil, (1.) zda se již vyskytly případy, kdy v totožném případě Kolegium rozhodlo o opravném prostředku (§§ 77axxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxx x xxxxxxxx xx xx xxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxutí akceptoval. Na první otázku bylo odpovězeno, že se tak zatím stalo v jednom případě, kdy soud rozhodnutí zrušil, zatímco Kolegium opravný prostředxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx, neboť Kolegium považuje za nestranný a nezávislý orgán soudního typu. V případě rozdílných rozhodnutí prý NBÚ neví, které má respektovat. Na druhou oxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxně vázán ze zákona (§77j odst. 1 ZOUS). Bez další argumentace rovněž upozornil, že zrušení napadeného ustanovení otevře cestu k poškození zájmů ČR v obxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxhodnutí přezkoumávat, avšak musí být zabráněno tomu, aby se prověřovaná osoba či její zástupce seznámili s utajovanou skutečností, a je žádoucí, aby řxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxazení a tím jsou menší náklady na utajení.
Ústavní soud požádal účastníky řízení o souhlas s upuštěním od ústního jednání (§44 odst. 2 zákona č. 182/19xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxit k meritornímu projednání věci.
III. (ústavnost legislativní procedury a legislativní historie posuzovaného zákona)
Dříve, než Ústavní soud xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xx xxxxx x
xx xxxx
x xxxxna o Ústavním soudu, zabývat splněním formálních požadavků přijetí příslušné právní normy. Legislativní proces přijetí zákona č. 310/2002 Sb., byl vxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxx xxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxů).
Ustanovení § 77k odst. 6 bylo do zákona o ochraně utajovaných skutečností vloženo zákonem č. 310/2002 Sb., který vznikl jako poslanecká iniciatxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxezkoumání negativního rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu v rámci bezpečnostní prověrky probíhající podle tohoto zákona" (důvodová zpráva xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xx.6.2002 zrušil původní znění ust. § 73 odst. 2 ZOUS, které soudní přezkum zakazovalo. Poslanecký návrh vložením § 77a až § 77k do ZOUS řešil problém absenxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx2 Poslaneckou sněmovnou, rozhodl Senát dne 3.5.2002 o jeho vrácení Poslanecké sněmově s pozměňovacími návrhy, z nichž jeden navrhoval zrušení mezitíx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxala na původním návrhu zákona, jenž byl publikován ve Sbírce zákonů dne 12.7.2002, kdy rovněž nabyl účinnosti.
V mezidobí předložila vláda Parlamenxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxěmovna jej schválila dne 15. 2. 2002, Senát dne 12. 3. 2002 a ve Sbírce zákonů byl publikován dne 17. 4. 2002) bylo do ZOUS vloženo ust. § 73 odst. 2, podle ktexxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx na řízení nepřipouští. Tato úprava nabyla účinnosti dne 1. 1. 2003. Avšak dne 27. 9. 2002 byla rozeslána xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxna o ochraně utajovaných skutečností, ve kterém nebyl § 73 členěn na odstavce a možnost soudního přezkumu nezmiňoval.
IV. (vymezení předmětu řízení)
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx. V žalobě se namítá, že ustanovení § 77k odst. 6 zákona o ochraně utajovaných skutečností je téměř totožné s Ústavním soudem zrušeným zněním ust. § 73 odxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxdnutí o nevydání osvědčení.
Dopady bezpečnostního prověřování do sféry základních práv a svobod se Ústavní soud zabýval již několikrát (srov. nálezx xx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx x xx xx xxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx. ÚS 11/2000 konstatoval, že: "respektuje skutečnost, že s ohledem na specifika a význam rozhodování ve věcech utajovaných skutečností, kdy je velmi xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxéně i v tomto typu řízení je úkolem zákonodárce umožnit zákonnou formou realizaci přiměřených záruk na ochranu soudem (či jiným nezávislým a nestrannýx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxncovanou." (srov. in Sb. n. u., sv. 23, str. 105, nebo ve Sbírce zákonů pod č. 322/2001, či elektronickou verzi nálezu na www.
judikatura
.cz).
Citovanxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxho prověřování. Zákonodárce na vzniklou situaci reagoval jednak připuštěním obecného soudního přezkumu (§ 73 odst. 2 ZUOS) a jednak zavedením řízení xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxoli o "právo získat bezpečnostní prověrku", jež pochopitelně zaručeno není.
Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že z hlediska ochrany základnícx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxlání, důvodem k vynětí tohoto rozhodnutí z aplikačního záběru čl. 36 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jež zakotvují právo na soudní ochranu. I kdyx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx 6 ZOUS vedle ust. čl. 4 odst. 4 Listiny, přihlížet i k čl. 1 odst. 1 Ústavy, jež Českou republiku prohlašuje za demokratický právní stát založený na úctě x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxoli se v případě soudní kontroly bezpečnostního prověřování jedná o oblast připouštějící určitá xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), z něhož minimálně vyplývá právo na přezkoumání toho, zda průběh a výsledek bezpečnostního provxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxva na volbu povolání, modifikovaného ve výše uvedeném smyslu, se u některých kategorií prověřovaných nesporně uplatní i čl. 21 odst. 4 Listiny, který xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxanovení § 77k odst. 6 ZOUS, které soudní přezkum rozhodnutí Kolegia zapovídá, je v rozporu s ustanovením § 73 odst. 2 ZOUS, které soudní přezkum zaručujex xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxé řízení má proběhnout dříve, budí nejasnosti a vztah mezi rozhodnutím Kolegia a rozhodnutím soudním není řešen, a to ani pro situaci, kdy tato rozhodnuxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xR (čl. 81 a 82 Ústavy ČR) stanoví, že soudnictví vykonávají pouze nezávislé a nestranné soudy, respektive nezávislí a nestranní soudci, kteří se řídí xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxeriálně chápaného výkonu soudní moci, a proto z hlediska práva na spravedlivý proces není nezbytné, aby ve všech případech byl soudem ve smyslu ust. § 36 xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxnností při svém rozhodování. Dále musí mít nepodmiňovaný přístup ke zkoumání všech relevantních aspektů věci (skutkových i právních), respektujíce xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxné rozhodnutí již nelze dalším mocenským aktem zvrátit (vymezení soudnictví v materiálním smyslu). Dosavadní
judikatura
Ústavního soudu nezávislxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxivní (srov. např. nález ze dne 23. 11. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 28/98 in Sb. n. u., sv. 16, str. 185 nebo 2/2000 Sb. ve vztahu k povaze rozhodnutí prezidenta NKÚx xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xx xxx xx xxx xxx xxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxnímu obsahu atributů nezávislosti se Ústavní soud vyslovil zejména v případech posuzovaní zákonů upravujících organizaci soudní moci (srov. např. nxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxx xx xxx xxx xxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxávislost tribunálu
xxx xxxxxxx
x x xxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxho soudu pro lidská práva.
Nezávislost a nestrannost představují ideální typy, které nikdy nelze naplnit absolutně - lze se k nim pouze přibližovat - xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxlost na stranách) představuje absenci vztahu soudu k jedné ze stran řízení, kdy pojem strana řízení lze chápat jak v obecné, tak v konkrétní rovině. Nezáxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxadá Fronta, 1997, str. 49; původně in Wirtschaft und Gesellschaft, Tübingen, JCB Mohr Siebeck 1972, str. 541-544). Dlouhodobý právní a politický vývox xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxzení naplnění znaků nezávislosti a nestrannosti, protože v subjektivní poloze psychického (vědomého či nevědomého) stavu rozhodujícího subjektu (xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx poloze se na obecné úrovni posuzují z hlediska vztahu k ostatním mocenským složkám (princip dělby moci), z hlediska schopnosti aktérů (s potenciálním xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxo typu proto musí mít dostatečně nezávislý
status
, který vylučuje přímé či zprostředkované působení na rozhodovací činnost. Existence ochrany proti xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xe statusu nezávislosti nesporně patří i garance finanční nezávislosti. Jen tehdy dostává formální příkaz neřídit se cizími pokyny materiální obsah a xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xpominul nebo trpěl) je podepřen jak omezením petičního a shromažďovacího práva tam, kde by jejich realizace mohla ovlivnit soudní rozhodování, tak na xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxtována jak v obecné (typové) rovině, tak v rovině konkrétní (vztah konkrétního soudce ke konkrétní věci či osobě). Procesní předpisy proto stanoví možxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx, pro poměr k věci nebo k účastníkům, čímž je zajišťována nestrannost tam, kde již jsou na základě konkrétních skutečností dány důvodné pochyby.
V příxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx x x xxxx xxxxednávané věci, vyžadují maximy nezávislosti a nestrannosti existenci účinných a přesvědčivých garancí zpřetrhání potenciálně nežádoucích vazeb k xxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxládá ovlivnění svobodného úsudku, protože výkon těchto činností sleduje zájem, který je neslučitelný se schopností spravedlivě rozhodnout spor, v nxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxdní kritérium považováno i tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby, neboť i tento aspekt je důležitý xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxsti neexistuje (jak v subjektivní, tak v objektivní poloze) reálný důvod k pochybnostem o nestrannosti a nezávislosti, nelze přehlížet případnou exixxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx x xx xxxere proti Belgii, č. 6878/75). I ve vztahu k justici totiž platí obecný sociologický poznatek tzv. Thomasův teorém (srov. např. in Kolektiv, Velký socixxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxmi definována jako reálná, pak je reálná i ve svých důsledcích - chybí obecná důvěra, že rozhodnutí je spravedlivým rozhodnutím nezávislého na nestranxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx IV. ÚS 525/02 in Sb. n. u., sv. 31, str. 173).
B) Ústavní soud přikročil k analýze nezávislosti a nestrannosti Kolegia na úseku ochrany utajovaných skuxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxx
xení rozhodnutím soudním. Státní zastupitelství je ústavně řazeno k výkonné moci (čl. 80 Ústavy je řazen v její Hlavě třetí, vymezující výkonnou moc) a xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxval otázkou, zda lze Kolegium považovat za soud v materiálním smyslu. Nutno přisvědčit námitkám, že zákon o státním zastupitelství skutečně obsahuje xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxoti potenciálním vnějším tlakům a zda jsou způsobilé vytvořit obecné přesvědčení o nezávislosti.
Nelze přehlédnout, že členství v Kolegiu akcesorixxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxtví). Nejvyššího státního zástupce, jemuž jsou členové NSZ podřízeni (srov. § 18 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství v platném znxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x
xxxx
x xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx x x x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxelství). Členové Kolegia musí být bezpečnostně prověřeni NBÚ (§ 7a odst. 2 věta třetí zákona o státním zastupitelství), prověření je časově omezené nx xxxx xxxx xxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx státního zástupce (§ 7 odst. 2 a 3 ZOUS). Ředitel NBÚ je přímo odpovědný ministerskému předsedovi, který je mu služebně nadřízen a dohlíží na činnost úřxxx xx x xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxdlnosti (§ x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxho úsudku členů Kolegia, na čemž nemohou nic změnit v zákoně obsažené garance formální nezávislosti.
Mandát
členů Kolegia je dvouletý (což bylo podlx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxsti
ad hoc
(srov. např. usnesení vlády č. 704 ze dne 14. 7.2004, kterým vláda schválila kandidáta na předsedu Kolegia s tím, že toto rozhodnutí změnila uxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx "samotná existence Kolegia je závislá na rozhodnutí jednotlivých státních zástupců, aby se stali členy, resp. aby v Kolegiu setrvali, k čemuž je nelze xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxěny složení Kolegia, což implikuje, že nemůže dostát nárokům na stabilitu rozhodovacího sboru, jež nalezly výraz v zásadě zákonného soudce (čl. 38 odxxx x xxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx změněno (§ 36 odst. 5 a 7 ZOUS). Do výběru členů orgánu kontrolujícího řádný průběh bezpečnostního prověřování tak může velmi účinně zasahovat NBÚ, jexxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxtivního orgánu. Závěr, že neexistuje účinná možnost jak vyvinout nátlak, je v rozporu se samotnou koncepcí prověřování, kdy je mj. zjišťováno, zda neexxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxšenostmi neprověřené presumpci bezvadnosti práce správních orgánů (zde NBÚ), nelze z hlediska principu brzd a protivah v řízení o kontrole norem přehxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxje naléhavost skutečně nezávislé kontroly, umožňující prověření jak řádného výkonu pravomocí při bezpečnostním prověřování, tak např. zjistit, zdx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
V kontextu projednávané věci, která je nahlížena z pohledu nutného vyvážení veřejného zájmu na bezpečnosti s ochrannou individuálních práv a svobod, xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xůže vést k legitimní pochybnosti o jejich nestrannosti při posuzování střetu základních práv a svobod s veřejným zájmem na bezpečnosti, chráněným v daxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxjí oproti obhajobě přístup i k těm částem spisu, které jsou v režimu vyhrazené. Jejich postoj k prospěšnosti a míře utajení není neutrální. Tyto aspekty xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx
xxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxré uplatnění různých, většinou neuvědomovaných, zájmů neutralizuje svou heterogenností (u nás např. § 5 zákona č. 7/2002 Sb. o řízení ve věcech soudxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xoudní přezkum správních rozhodnutí vydaných při bezpečnostním prověřování osob, nýbrž kvůli zvýšení důvěryhodnosti a objektivnosti exekutivního xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxu přesvědčeni, že je nutno do celého systému bezpečnostních prověrek vnést vnější kontrolní prvek v podobě nezávislého odvolacího orgánu, který bude xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxnosti a objektivnosti, než tomu bylo dosud, aniž by současně celý proces výrazně časově či jinak komplikovalo." (Důvodová zpráva návrhu poslanců F. Onxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx, Bezpečnost České republiky, MPÚ, Brno, 2002, str. 150).
Na otázku, zda je Kolegium orgánem, který je i při respektování specifik bezpečnostního prxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxečným zabývat se kvalitou procesních garancí v řízení před Kolegiem). Nelze konstatovat, že pochyby o nezávislosti a nestrannosti Kolegia tvořeného xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxo závěr platí objektivně a není třeba konkrétně prokazovat, jak lze na členy Kolegia účinný nátlak vyvinout. Pro úplnost nutno dodat, že rozhodovací voxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxjí přezkum Kolegiem dostatečný (resp. NBÚ považuje soudní přezkum za zbytečný), nutno připomenout, že čl. 36 odst. 2 Listiny zaručuje přezkum správnxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxplňují základní záruky nestrannosti a nezávislosti, a které dodržují zásady spravedlivého procesu. Kolegium však za soud považovat nelze, a to ani v mxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxost státních zástupců plnících úkoly veřejné žaloby, ani se tím nijak nezpochybňují profesní a lidské kvality stávajících či minulých členů Kolegia.
xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx prověřování není obvyklý, což NBÚ podpořil poukazem na zahraniční úpravy. Proto i Ústavní soud použil srovnávací metody výkladu a zkoumal přístup k soxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx utajovaných informací jako Česká republika.
Ústavní soud Slovenské republiky nálezem ze dne 11. 2. 2004 zrušil ty části zákona o ochraně utajovaných xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxa mohla požádat o soudní přezkum rozhodnutí na základě znalostí konkrétních důvodů, tzv. ukončení bezpečnostní prověrky bez vyjádření, a zrušil i ustxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxavného súdu Slovenskej republiky ze dne 11. 2. 2004 sp. zn. Pl. ÚS. 15/03 vystavenou na www.concourt.sk). Ústavní soud SR konstatoval, že uznává nepomxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xeztotožnil se s tím, aby se účel tohoto zákona dosahoval popřením principu právního státu anebo na úkor základních práv jednotlivce. Součástí právníhx xxxxx xx x xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxci soudní moc, neboť poskytuje nejlepší záruky nezávislosti, nestrannosti a regulérnosti řízení (str. 15 cit. nálezu). Ústavní soud připustil určitx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxranu a aby byly dány dostatečné záruky ochrany proti svévoli (str. 17 a 18 cit. nálezu). Ústavní soud SR tak dospěl k jednoznačnému závěru, že ani zájem na xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xákladní informace o důvodech rozhodnutí. Pro úplnost se sluší dodat, že ÚS SR odmítl věc podřadit pod aplikační záběr práva na svobodný přístup k povoláxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx na informace.
Podobně Ústavní soud Polské republiky nálezem ze dne 10. 5. 2000 zrušil tu část zákona o ochraně utajovaných informací (ustawa z 22 stycxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx x xxxxxxxx právem na přístup k soudu a s právem na přístup k veřejné službě, jakož i pro rozpor s čl. 13 Úmluvy (srov. elektronickou podobu rozhodnutí ze dne 10. 5. 20xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxedek, mohou bezprostředně zasahovat do základních práv a svobod jednotlivců (str. 36 cit nálezu).
Trybuna Konstytucyjny na základě rozboru své sprxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx5 cit. nálezu), konstatoval s odkazem na svůj ustálený výklad práva na spravedlivý proces (str. 33-35), že práva bezpečnostně prověřovaných osob, v koxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx PR), protože spadají do rámce ústavně chráněných práv a svobod. Proto bylo ustanovení zákona o ochraně utajovaných informací (§ 42 odst. 1), které zamexxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx x5 odst. 1 a 77 odst. 2 Ústavy PR, které zakotvují právo na soudní přezkum rozhodnutí zasahujících do základních práv či svobod (str. 38 cit. nálezu). Polsxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx standardy práva polského (str. 29 cit. nálezu).
Ústavní xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxl příklady zemí, v nichž přezkum umožněn je (Nizozemsko, Litva). K absolutním číslům o počtu opravných prostředků, které uvedl NBÚ, nutno dodat, že bez xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xvropského soudu pro lidská práva, avšak podaná vyjádření zpochybňovala její relevanci. Především nelze akceptovat námitku založenou na konstatováxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xykládá Úmluvu. Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 36/01, (srov. Sb. n. u., sv. 26, str. 317 nebo Sbírku zákonů č. 403/2002) jakxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxx xx xxx xxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxx xx xxx xxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xb. či Pl. ÚS 41/02 in Sb. n. u., sv. 32, str. 61 nebo 98/2004 Sb.) konstatoval, že Úmluva získala v ústavním pořádku ČR pevné místo. Povaha napadeného ustxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxstně. Navíc krajský soud namítal i porušení čl. 36 odst. 2 Listiny a Ústavní soud, s přihlédnutím k vývoji, který přinesl rozšíření vnitrostátních staxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxx xx xxxxx x Listiny. Nelze se také ztotožnit s námitkou, že případem Incal proti Turecku (rozhodnutí Velkého senátu ze dne 9. 6. 1998, vyhledatelný v elektronickx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxosti musí respektovat individuální okolnosti případu a závěr ESLP má tudíž omezenou platnost. Zde Ústavní soud poznamenává, a to pouze na okraj, že přixxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx především otevřelo samotným soudům cestu k rozdílnému rozhodování v principielně stejných případech, tedy k arbitrárnosti či libovůli při rozhodovxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxnutím bez ohledu na to, jak těsnou většinou bylo přijato. Ostatně stejný princip je uplatňován i ve vztahu k jiným rozhodnutím veřejné moci (Parlamentux xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx
relevantní
i při posuzování lidskoprávní dimenze bezpečnostního prověřování.
V případě Incal proti Turecku (srov. toto rozhodnutí v HUDOC in httxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxných odstavců) byla mj. kladně odpovězena otázka, zda pochybnost o nestrannosti soudců může být dána z hlediska jejich institucionálního vztahu k přexxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxst. Ústavní soud rovněž konstatuje, že princip aplikovaný ESLP v případu Incal, podle něhož se při posuzování nezávislosti nelze spokojit s formálnímx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxen i s naší ústavností, která stojí na koncepci materiálního právního státu (srov. např. nález ze dne 21. 12. 1993, sp. zn. Pl. ÚS 19/03 in Sb. n. u., sv. 1, xxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxdů, šlo vždy v zásadě o trestní soudy či orgány aplikující trestní právo. Přezkum rozhodnutí o nevydání osvědčení k práci s utajovanými skutečnostmi nexx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx zařadil mezi tzv. leading cases, a proto nelze v něm obsažené principy přehlížet poukazem na fakt, že byly vyřčeny při posuzování trestní věci. Jakkoli xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxáva na soud" zákonnou výluku soudního přezkumu ve věcech tzv. bagatelních přestupků, za něž bylo možno uložit pokutu do výše 2000 Kč (srov. nález ze dne 1xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xx xxx xx xxx xxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x x xxxxxxx xxxxkumu rozhodnutí správního orgánu (rozhodnutí Pléna ze dne 22. 10. 1984, Sramek proti Rakousku, 8790/79: § 34). Pojem soudu byl vyložen v materiálním smxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xe třeba mít záruku ochrany proti vnějším tlakům (§ 42 cit. rozhodnutí, nebo též Berger, V.:
Judikatura
ESLP, Praha, IFEC, 2003, str. 193, nebo Sudre, F.x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx95, str. 395). O věci paní Sramkové rozhodoval tribunál, jehož člen byl hierarchicky podřízen jedné ze stran, čímž byl porušen čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Stexxx xxxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxx xxxx x xxxxxxí práva na přístup k soudu, který měl prověřit férovost přidělování veřejné zakázky v Severním Irsku (§ 12), došlo z důvodů veřejného zájmu na bezpečnosxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxu.
Ústavní soud ve věci Pl. ÚS 11/2000 konstatoval, že ESLP v případě speciálních skupin státních zaměstnanců (pouze) připustil, že jsou z pole působxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx, v jaké tato správa jedná jako držitelka veřejné moci pověřená ochranou obecných zájmů státu nebo jiných veřejných společenství. Zjevný příklad takoxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x x xxxxxx xxxx xxxxxxx op. cit., str. 280). ESLP přihlédl i k předchozí judikatuře, která nezpochybňovala určité diskreční výsady státní správy, ale upozornil, že výjimky z xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xe dne 28. 10. 1999, 28396/95: § 41) ESLP konstatoval, že "právo na přístup k veřejné funkci bylo v Úmluvě úmyslně vynecháno. Odmítnutí jmenovat někoho do xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxdnout své odvolání z funkce, pokud jím bylo porušeno některé z práv zaručených Úmluvou. Osoby ve veřejných funkcích se nevymykají působnosti tohoto náxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxé na jakémkoli důvodu' práva a svobody uvedené v Hlavě I. Čl. 11 odst. 2
in fine
, který státům umožňuje uvalit zvláštní omezení na výkon svobod shromažďoxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxh funkcích (viz i rozhodnutí Pléna ze dne 28. 8. 1986, Glasenappová a Kosiek proti Německu, 9228/80: § 49, resp. 9704/82: § 35 nebo Berger, op. cit. str. 51xx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx a závazky, obsažený v čl. 6 odst. 1 Úmluvy, nevykládá restriktivně, ale zahrnuje pod něj veškerá řízení, jejichž výsledek je určující pro práva a závazxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx. Tam, kde rozhodnutí přijatá správními orgány, které rozhodují o občanských právech a závazcích, sama nesplňují požadavky čl. 6 Úmluvy, je nezbytnéx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxv. rozhodnutí Pléna ze dne 23. 6. 1981, Le Compte, Van Leuven a de Meyere proti Belgii, 6878/75, § 41 a násl. nebo in Berger, op. cit. str. 185). V případě Kinxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxd čl. 6 odst. 1 Úmluvy zařazeno správní rozhodnutí o odejmutí osvědčení k provozování kasin (§ 15 a § 45 rozhodnutí malého senátu, resp. § 18 rozhodnutí Vxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxhodnutí zrušit a přikázat věc nestrannému soudu k rozhodnutí (Kingsley proti VB: § 32 rozh. Velkého senátu). Při rozhodnutí, zda určitý orgán může být pxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxmu, zda orgán budí zdání nezávislosti (viz Le Compte § 55 či rozhodnutí senátu ze dne 28. 6. 1984 Campbell a Fell proti UK, 7819/77: § 78; nebo i Sudre, op. cixxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxhybňující jejich nezávislost. V citovaném případě Cambell xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxž i z hledisek jiných - srov. cit. rozhodnutí, § 32), shledán způsobilým vést spravedlivý proces (srov. i Čapek, op. cit., str. 395).
Nelze opomenout, xx x xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxe o soukromém životě, byť by šlo o informace tajné (rozhodnutí senátu ze dne 26. 3. 1987 Leander proti Švédsku, 9248/81: § 48), kdy je třeba zabezpečit nezxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxxx1/95 § 43, § 46 a § 72, česky in Sbírka soudních rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku 1/2003). ESLP konstatoval, že je nutno přesvědxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx k ochraně národní bezpečnosti, s sebou nese riziko podkopávání, ba dokonce zničení demokracie s odůvodněním, že ji chrání (srov. i rozh. Pléna ze dne 6. xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx x xxluvy, musí obsahovat zákonem stanovené záruky, kterou jsou aplikovatelné na kontrolu činnosti příslušných služeb. Kontrolní procedury musejí co moxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxmo jiné implikuje, že zasahování výkonné moci do práv jednotlivce musí podléhat účinné kontrole, kterou musí normálně zajišťovat, přinejmenším v posxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxno dle Rotaru § 59).
Ústavní soud konstatuje, že
judikatura
ESLP věnuje zvláštní pozornost nutnosti zajistit nezávislou a nestrannou kontrolu utaxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxmu, po otevření archivů se mělo zjistit - naproti ujištěním daným ESLP švédskou vládou - že tajné informace se týkaly pouze politických aktivit stěžovaxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxman, S.: Transparency and Accountability of Police Forces, Security Services and Intelligence Services, George C. Marshall Association, Sofia, 200xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xx xěci Pl. ÚS 11/2000 potvrdil (stejně jako ústavní soud polský), že standard soudní ochrany poskytovaný Ústavou a Listinou je v této oblasti širší. V souxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxn, protože potenciální zásahy do práva na informace o vlastní osobě, práva nebýt diskriminován či práva na ochranu soukromí, přesahují rámec pracovněxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxý prostředek (srov. i způsob argumentace tímto rozhodnutím v judikatuře ESLP).
VII. (provizornost ZOUS)
V řízeních před Ústavním soudem bylo opěxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxměňovací návrh sněmovního výboru pro obranu k zákonu 310/2002 Sb. (usnesení č. 206 ze dne 15. 3. 2002, které sněmovna akceptovala dne 25. 3. 2001 obsahoxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx původním záměrem bylo omezit platnost pouze novely ZOUS, která reagovala na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 11/2000 (srov. vystoupení ve sněmovní rozprxxx xxx xxx xx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx důkladné revizi. Proto výbor navrhuje omezit platnost této novely dnem 31. prosince 2003, a tím motivovat příští vládu k urychlené práci na velmi důklaxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxezilo platnost celého zákona o ochraně utajovaných skutečností (shodně Šimíček V, str. 150). Následně zákonodárce zákonem č. 436/2003 Sb., o změně záxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxných skutečností do 30. 6. 2004. Šlo o návrh přijatý na základě usnesení sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost (č. 89 ze dne 1. 10. 2003). Ve sněmovní rxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xx xx xx xx xxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxovaných skutečností (viz záznam sněmovní rozpravy dne 22. 10. 2003). Konečně zákonem č. 386/2004 Sb. zákonodárce s účinností od 29. 6. 2004 posunul poxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.Legislativní rada vlády na svém zasedání dne 12. 2. 2004 rozhodla vrátit. předložený materiál přexxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx legislativního procesu, čímž by reálně hrozilo, že . od 1.7. 2004 by právní řád neobsahoval žádnou právní úpravu ochrany utajovaných informací. Aby byxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxjícího problematiku ochrany utajovaných informací po 30. 6. 2004" (viz důvodová zpráva k z. č. 386/2004 Sb.).
Ústavní soud, jehož plénum posuzuje záxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxády NBÚ, byl předložen Poslanecké sněmovně dne 27. 1. 2005. poslanecká sněmovna dne 30. 3. 2005 prodloužila platnost zákona o utajovaných skutečnostexx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx tohoto nálezu byl tento zákon schválen i Senátem na jeho 5. schůzi - viz usnesení č. 113 ze dne 28. 4. 2005). Ústavní soud konstatuje, že nejistota spojená x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxmovně předložený návrh zákona nebyl dosud skutečně přijat, x xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx
xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x6 odst. 2 Listiny, Ústavní soud v intencích předloženého návrhu zkoumal vztah ust. § 73 odst. 2 ZOUS, které připouští soudní přezkum rozhodnutí v oblaxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxy se nabízí, aby i rozhodnutí Kolegia podléhalo soudnímu přezkumu.
Zákonem naznačená možnost procesní souběžnosti nastoluje neurčitost v otázce, xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxitelná jak se zásadami spravedlivého procesu, tak s obecnými principy, z nichž musí vycházet právní předpisy každého právního státu. Z tohoto pohledu xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx
xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxržitelná. Úprava narušuje ústavní principy právní jistoty a předvídatelnosti práva.
Ústavní soud konstatuje, že zákaz soudního přezkumu stanovexx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxvanému právu na soudní ochranu (čl. 36 odst. 2 Listiny) a dále odporuje principům právní jistoty a předvídatelnosti práva vyplývajícím z konceptu práxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxců umožňuje pokojnou realizaci základních práv a svobod, nýbrž je výrazem úcty k základním právům a svobodám, mezi nimiž zaujímá právo na soudní ochranx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x1. 12. 2005, přesto, i vzhledem k námitkám obsaženým ve vyjádřeních, zrekapituluje některé důvody (mimo výše uvedených), které jej vedly k vydání dřívxxxxxx xxxxxxx
xx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xředchozího správního aktu) rozhodl soud nebo soudu podobný orgán. V naší úpravě tedy soud může odstranit pouze rozhodnutí nezákonné, nikoli však věcnx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxv a závazků' a 'správního trestání' ve smyslu Úmluvy, je tento stav neústavní, v jiných věcech obstojí"(in Sb. n. u., sv. 22, str. 329 nebo 276/2001 Sb.).
xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx sp. zn. Pl. ÚS 11/2000 bylo shledáno, že oblast bezpečnostního prověřování je natolik specifická, že: "ani z ústavněprávního hlediska není možné garaxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xpecifika ochrany utajovaných skutečností nemohou vést k vědomé rezignaci na ústavní ochranu práv prověřovaných osob. Jestliže tedy čl. 36 odst. 1, 2 xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxích se základních práv a svobod podle Listiny, musí zákonodárce i v tomto případě garantovat přezkum správních rozhodnutí nezávislým soudním orgánemx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxch znamená, že v procesu provádění bezpečnostní prověrky dochází ke značné koncentraci moci u jediného orgánu exekutivy, přičemž jeho rozhodnutí můžx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxx xxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxak těmto nárokům nedostálo. Vzhledem k poznámce Krajského soudu v Brně považuje Ústavní soud za vhodné dodat, že oznámení o nevydání osvědčení, resp. oxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xx xxx n. u., sv. 31, str. 223). Ve věci sp. zn. II. ÚS 28/02 bylo konstatováno, že: "Rozhodování NBÚ o tom, že prověřovaná osoba přestala splňovat podmínky uvedxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx. n. u., sv. 30, str. 447).
Pokud jde o obavy NBÚ z rozšiřování okruhu osob, jež se v soudním řízení seznámí s utajovanou skutečností, lze konstatovat, žx xx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxx xx xxx xx xxx xxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxutečnosti obviněnému a jeho obhájci. Ústavní soud připomněl řešení této otázky v občanském soudním řádu a soudním řádu správním a nenašel důvod, proč bx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xeznámí-li se v řízení s utajovanou skutečností, dojde k porušení či ohrožení bezpečnosti.
Od těchto závěrů nemá Ústavní soud důvod se odchylovat a koxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx x xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxěryhodnosti, přičemž si lze představit úpravu, která při omezování přístupu k utajovaným informacím při soudním přezkumu v souladu s principem propoxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxupněm závažnosti chráněného zájmu. Utajované skutečnosti probírané při přezkumu musí být zároveň efektivně chráněny, avšak z nepřístupnosti utajoxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxx x
xxxxxx xxxxxx
x
xxxxxx x xxxxx
xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxentním procesu přijímání vládního návrhu zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (sněmovní tisk č. 880 - srov. www.psp.xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xx x7k ZOUS testu proporcionality
Test proporcionality, který patří jak v
kontinentální
, tak anglosaské právní oblasti ke standardním nástrojům, jež xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxli a první článek Ústavy ČR konstatoval, že v případech střetů základních práv či svobod s veřejným zájmem, resp. s jinými základními právy či svobodamix xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxximěřenosti v širším smyslu), jež může být také nazývána zákazem nadměrnosti zásahů do práv a svobod. Tato obecná zásada zahrnuje tři kriteria posuzováxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxno dosáhnout zamýšleného cíle, jímž je ochrana jiného základního práva nebo veřejného statku. Dále se pak jedná princip potřebnosti, dle něhož je povoxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxosti (v užším smyslu), dle kterého újma na základním právu nesmí být nepřiměřená ve vztahu k zamýšlenému cíli, tj. opatření omezující základní lidská pxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxvuje veřejný zájem na těchto opatřeních" (in Sb. n. u., sv. 27, str. 177 nebo Sbírka zákonů č. 405/2002).
Ústavní soud dále konstatuje, že zajištění bexxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxké vhodnosti), dle něhož musí být příslušné opatření vůbec schopno dosáhnout zamýšleného cíle, jímž je ochrana jiného základního práva nebo veřejnéhx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxu právům, jež mohla být v souvislosti s bezpečnostním prověřováním dotčena. Tento cíl umožňuje nejlépe dosáhnout soudní přezkum, jehož roli není sto pxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxjí ani z hlediska kritéria potřebnosti, protože musí být dále přezkoumáváno soudem a zavedení tohoto řízení jen rozšiřuje počet osob, které se seznamuxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x0 odst 2 a 3 Listiny). Nutno dodat, že i z čl. 7 odst. 1 Listiny, garantujícího nedotknutelnost soukromí, plyne jak maxima omezení počtu osob, které se sxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxřebnosti je povoleno použití pouze nejšetrnějšího - ve vztahu k dotčeným základním právům a svobodám - z více možných prostředků. Řízení před Kolegiem xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxmat, zda by řízení dostálo principu přiměřenosti v užším smyslu. Ústavní soud pouze připomíná, že podle údajů NBÚ se bezpečnostní prověřování od listoxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxlada.cz). Řízení před Kolegiem je nadbytečné, přičemž s ohledem na nesplnění kritérií proporcionality nelze tvrdit, že tato nadbytečnost neškodí.
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xlní účel vypouštěného ustanovení a zákon sám pozbude účinnosti dne 30. 6. 2005, neshledal Ústavní soud důvodu k odložení vykonatelnosti tohoto nálezux
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxx xxx xxx xxxxx xxxx