9 As 80/2016 - 43

Životní prostředí - ochrana přírody a krajiny

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (10)
Judikatura (1)
x xx xxxxxxx x xx
xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxstatný soudní přezkum stanoviska EIA je vyloučen, neboť závazné stanovisko naplňující znaky § 149 odst. 1 správního řádu nesplňuje definiční znaky rxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxmci žaloby proti rozhodnutí vydanému v navazujícím řízení. Přezkum stanoviska EIA je tímto způsobem umožněn § 75 odst. 2 soudního řádu správního.
ČESxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxna Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobců: a) JUDr. M. T., zast. JUDr. Pavlem Ungrem, advokátem se sídlem Purkyňova 547/43, Plzeň, b) Jxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx 1, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 9. 2014, č. j. SBS 24612/2014/ČBÚ-22/1 a ze dne 23. 9. 2014, č. j. SBS 24612/2014/ČBÚ-22/2, v řízení o kasační sxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xx x xxxxxxxx x xxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxx
x
xxx
Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce a) (dále jxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jeho žalobu proti dvěma shora specifixxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxěžovatele proti rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Sokolově ze dne 10. 3. 2006, č. j. 576/465/Ing.Ct/06, kterým stanovil společnosti Sedlecký kaoxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxl o zamítnutí jeho odvolání proti rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Sokolově ze dne 26. 11. 2010, č. j. SBS 37328/2010/1, kterým byla uvedené společxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx prostoru Jenišov konstatoval, že řízení v uvedené věci bylo zahájeno na základě návrhu společnosti xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxx xx xxxx x xxx xxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xx xxxxx xxx xxsouzení otázky účastenství v probíhajícím řízení o stanovení dobývacího prostoru Jenišov byla určující existence hmotněprávního vztahu konkrétní xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxx x xxxx xxxxxxxx správního řízení a v jeho průběhu byly prokazatelně pozemky ve vlastnictví právních předchůdců stěžovatele a žalobkyně b). Podle názoru soudu nelze pxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xtali se fyzickými osobami, kterým svědčilo vlastnické právo k pozemkům.
[5] Právní předchůdci stěžovatele a žalobkyně b) však žádné právně
relevanxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxceptaci jejich právního nástupnictví po předchozích vlastnících učinili první procesní úkon směřující k dosažení účastenství ve vedeném řízení až dxx xxx xx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxla podle názoru soudu důvodem pro vyslovení nepřípustnosti odvolání, ale žalovaný měl posuzovat výše uvedené skutečnosti z pohledu včasnosti podanéxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a pokud nikoli, bylo namístě vyhodnotit podané oxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx vada řízení, která svojí podstatou nemohla mít vliv na rozhodnutí konečné.
[6] Ve vztahu k rozhodnutí o povolení hornické činnosti v dobývacím prostxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxu, který podpořil judikaturou Nejvyššího správního soudu. Krajský soud mj. konstatoval, že otázka účastenství v řízení není závislá výlučně na procexxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxckých i právnických osob, jako potenciálních účastníků správních řízení.
[7] Rozhodnutí žalovaného neshledal ani nicotná. K ostatním žalobním náxxxxxxx xxxx xxxx x x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxečnou podstatou je tvrzená nesprávná aplikace právních předpisů v rovině věcné. Soud však v tomto ohledu zdůraznil, že předmětem řízení před žalovanýx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xdmítl pro nepřípustnost dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s ve spojení s § 68 písm. a) s. ř. s. pro nevyčerpání řádných opravných prostředků v řízení před správxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx ř. s. V jeho případě dospěl k závěru, že nesplňuje zákonné podmínky, za kterých by se stal účastníkem řízení o stanovení dobývacího prostoru i řízení o pxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[10] Je si vědom, že zásadní otázkou, kterou je nutné hodnotit, je včxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxní obrany, a to i po uplynutí formálně stanovených lhůt, za situace, kdy skutkové okolnosti naznačují nedostatek dobré víry a porušení zákonem stanovexxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxího řádu je nutné vykládat v souladu s nálezem Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 3138/10, tj. že při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjex xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxzuje na záměrné nesprávné vymezení účastníků řízení ze strany správního orgánu prvního stupně. Ani hlavní účastník řízení (těžařská společnost) nebxx x xxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxu věc (dále jen „horní zákon“), měla tato společnost povinnost doložit seznam fyzických a právnických osob, které připadaly v úvahu jako účastníci řízxxxx
xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xřesahuje jeho vlastní zájem, protože těžba bude v blízkosti až stovek rodinných domů, což bude mít za následek vliv na zdraví těchto lidí. Posuzovaná věx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxd, který by měl lhůty obsažené v tomto ustanovení za absolutně objektivní. Tyto lhůty považuje za relativně objektivní, kdy korektiv dané relativnostx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxm nebylo, a byly vytvořeny překážky se o takovém řízení dozvědět.
[13] Stěžovatel dále uvádí, že uplatňoval právo na zrušení stanoviska k posouzení vxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xalobní body. Vzhledem k tomu, že krajský soud nevyčerpal celý předmět řízení, resp. nerozhodl o návrhu stěžovatele na rozsudečný výrok, zatížil své říxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxnout přímo správní žalobou. Má za to, že stanovisko EIA je rozhodnutím ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[14] Nejvyššímu správnímu soudu navrhuje, xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxký úřad nebyl apriorně povinen jednat jako s účastníky řízení se všemi obyvateli obce Jenišov. Samotná realizace záměru xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxsních limitů pro prašný spad. Vyjmenoval podmínky, na základě kterých dospěl prvoinstanční správní orgán k závěru, že nedojde k omezování ani dotčení xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxho procesu ElA, nebyl o záměru a o pravomocně stanoveném dobývacím prostoru svými právními předchůdci (majiteli dotčených nemovitostí) informován a xxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xa vinu správnímu orgánu, který po skončení procesu ElA vedl navazující řízení o stanovení dobývacího prostoru a následně o povolení hornické činnostix xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xrolamování právní jistoty všech účastníků řízení.
[16] Navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[17] xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxi (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[18] Předmětem sporu v projednávané věci byla pouze otázka včasnosti xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxjský soud proto nemohl výše specifikovaná rozhodnutí přezkoumat v rovině věcné, ale pouze v rovině procesní z hlediska včasnosti uplatněného řádného xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxávanou věc charakterizovat tak, že dne 29. 6. 2005 k návrhu Sedlecký kaolin a. s. bylo zahájeno před Obvodním báňským úřadem v Sokolově řízení o stanovenx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxx xákona stanovil dobývací prostor Jenišov ve specifikovaném plošném rozsahu pro těžbu ložiska Jenišov - výsypka vyhrazeného nerostu kaolin s tím, že dxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx x007 manželé M. T. a Mgr. E. T. jako kupující nabyli od prodávajících manželů Ing. Č. K. a Z. K. pozemek parc. č. X v Jenišově. Kupní smlouvou uzavřenou dne 22x xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx x xx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx x x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxpňové rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Sokolově ze dne 10. 3. 2006 ve věci stanovení dobývacího prostoru získal do své dispozice dne 10. 7. 2014. Dnx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxedené společnosti dne 1. 7. 2010. Prvostupňový orgán vydal dne 26. 11. 2010 rozhodnutí o povolení hornické činnosti, č. j. SBS 24612/2014/ČBÚ-22/2. Dnx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxní.
[21] Stěžovatel trvá na tom, že je opomenutým účastníkem obou správních řízení a zdůrazňuje, že s veřejností nebylo jednáno záměrně. Rozhodnutí xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx výše uvedeným rozhodnutím odvolání.
[22] Odvolání bylo přezkoumáno v režimu správního řádu. V situaci, kdy již správní orgán I. stupně vydá rozhodnxxx xx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxkem řízení byla, nepochybně dopadá § 84 správního řádu, který v odst. 1 stanoví, že osoba, která byla účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo správním orgáxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xšak do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků; zmeškání úkonu nelze prominout. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro účaxxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx § 27 odst. 2) a účastníky řízení podle zvláštního zákona (viz § 27 odst. 3 správního řádu).
[24] Podle § 28 odst. 2 horního zákona účastníky řízení o staxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxdnutím o stanovení dobývacího prostoru přímo dotčena. Obec, v jejímž územním obvodu se dobývací prostor nachází a obce, v jejichž území obvody mohou býx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxnném pro posuzovanou věc (dále jen „zákon o hornické činnosti“), účastníky řízení o povolení hornické činnosti jsou žadatel, investor, vlastník důlnxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxnost vykonávána.
[25] Výše uvedené zvláštní zákony vymezují účastníky řízení o stanovení dobývacího prostoru a povolení hornické činnosti taxatixxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xždy třeba vycházet z toho, zda osobám, jimž postavení účastníka řízení přiznává zvláštní zákon, rozhodnutí má nebo nemá založit, změnit nebo zrušit prxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxnou osobu, na kterou se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu. (srov. VEDRAL, J.,
Správní řád. xxxxxxxx
x xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx
xxxx xxxx xx xx xxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxdě je nutné procesní postavení stěžovatele posuzovat optikou tzv. vedlejšího účastníka řízení ve smyslu § xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx stěžovatel nebyl. Není ani dotčenou osobou, na kterou se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxnnosti, které mohou být povolením hornické činnosti dotčeny. Svědčilo by mu proto účastenství dle § 27 odst. 2 správního řádu.
[27] Jelikož stěžovatxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, kterým je xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx správní orgán oznámil. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 1. 2008, č. j. 1 As 45/2007 - 48, konstatoval, že „[s]
oučasně je třeba vnímat ustanovení x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxé mu nebylo oznámeno. Toto ustanovení je přitom nutno vztáhnout nejen na případy,
kdy se účastník sice účastnil celého správního řízení, avšak konečnx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx
xxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xx xxx
xxxečné rozhodnutí doručeno nebylo.
[28] Rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru v Jenišově nabylo právní moci dne 6. 4. 2006. Odvolání bylo podánx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xovněž dne 25. 7. 2014. V projednávané věci je tedy nepochybné, že stěžovatel podal odvolání opožděně, po uplynutí jednoroční objektivní lhůty. Sám si jx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxl měl mít možnost procesní obrany, a to i po uplynutí zákonem stanovených lhůt. Lhůty stanoví v procesním právu časové období, ve kterém je třeba učinit uxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxout. Nedodržení zákonné procesní lhůty má vždy určité procesní důsledky, v případě odvolacího správního řízení dojde k zamítnutí podaného odvolání pxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx není výkladem hledajícím smysl či účel zákona, nýbrž výkladem „contra legem“, kterým by navíc soud zasáhl do právní jistoty ostatních účastníků řízenxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx změnit. Výtky stěžovatele k průběhu obou správních řízení, především k tomu, že se jej neúčastnila ani jedna fyzická osoba, soud z pohledu běžného občaxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxého soudu, že otázka účastenství není závislá výlučně na procesní aktivitě správního orgánu, event. navrhovatele, jehož návrhem je správní xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx1] Z obsahu správního spisu soud zjistil, že veřejného projednání posudku a současně dokumentace dle § 17 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na žxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xenišova. K povědomí o záměru mělo přispět také vyvěšení stanoviska k posouzení vlivů provedeného záměru na životní prostředí na úřední desce dotčenýcx xxxxx xx xxxxxx x xxxx xx x xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxnit dotaz na příslušné orgány v obci. Primárně však měl příslušné informace získat od prodávajícího při uzavírání kupní smlouvy na nemovitosti, příp. x xxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxko EIA a domáhal se jeho zrušení, měl za to, že toto stanovisko lze napadnout žalobou dle § 65 s. ř. s.). Soud zdůrazňuje, že krajský soud tyto námitky žádnýx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxeré však správní orgány vůbec neaplikovaly, neboť předmětem řízení před žalovaným bylo toliko posouzení procesních otázek přípustnosti, případně vxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxmu žalobou napadených rozhodnutí.
[34] S názorem stěžovatele, že stanovisko EIA lze samostatně napadnout správní žalobou, se ztotožnit nelze. Ustxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx zákona o posuzování vlivů na životní prostředí není samostatně přezkoumatelné ve správním soudnictví. V souladu s čl. 9 Úmluvy o přístupu k informacíxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x. 124/2004 Sb. m. s. (dále jen „Aarhuská úmluva“), a čl. 10a směrnice o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí čx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxčného rozhodnutí, jehož je stanovisko podkladem (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007, č. j. 1 As 13/2007 – 63, publ. pod č. 1461/xxxx xxx xxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx x xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxtajícího soudní přezkum stanovisek vydávaných právě dle § 10 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí uvedl následující:
„Je tak zřejmé, že přexxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxhodnutím, jehož podkladem bude právě toto stanovisko.“
(srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2006, xxx xxx xx xx xxxxxxxx
xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xtanovisko EIA formu závazného stanoviska ve smyslu § 149 odst. 1 správního řádu. Samostatný soudní přezkum stanoviska EIA je rovněž vyloučen, stejně jxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx toliko o akt podkladový, jenž se subsumuje pod správní rozhodnutí). Závazné stanovisko, naplňující znaky § 149 odst. 1 správního řádu, totiž nesplňujx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx a postupu, který předcházel jeho vydání, je možný pouze v rámci žaloby proti rozhodnutí vydanému v navazujícím řízení. Přezkum stanoviska EIA je tímto xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx
xxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx x. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 80).
[36] Krajský soud částečně pochybil v tom, že formálně správně měl žalobu v části týkající se návrhu na zrušenx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xozsudku. Do práv stěžovatele proto postupem soudu zasaženo být nemohlo. Zrušení napadeného rozsudku pouze z tohoto důvodu by bylo pouhým formalismemx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. x xx xx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xoud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nejsouopravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu