Obsah Dostupné filtry
Předpisy ČR (7)

I. ÚS 148/02 Porušení procesních pravidel a právo na soudní ochranu a spravedlivý proces

Hledat v textu dokumentu:
  • Tisk
    Uložit
    Odeslat
  • Velikost písma textu
Viditelnost komentáře:
 
 

 
xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx xx xxxxxx
xxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx, že by pokrývalo veškeré případy porušení kogentních procesních ustanovení v objektivní poloze, jinými slovy samotné porušení procesních pravidel xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxudní a jinou právní ochranu je totiž třeba vždy zkoumat, jak porušení procesních předpisů zkrátilo jednotlivce na možnosti uplatňovat jednotlivá proxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxe samoúčelně, nýbrž jeho cílem je dosažení vzniku, změny či zániku hmotných práv a povinností fyzických či právnických osob. Tato skutečnost se musí nuxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxtivních procesních pravidel by mohlo být zásahem do subjektivního práva na spravedlivý proces, které by skutečně jednotlivce omezilo v některém konkxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxdněn oproti jinému účastníkovi řízení či zkrácen na svých hmotných právech. <
Ústavní soud
rozhodl dnešního dne v senátu ve věci ústavní stížnosxx xxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností podanou včas (§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xx x xxx x xx xxxxx x xxxxx xxx xxxadl stěžovatel v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu.
Napadeným rozsudkem Krajský soud v Plzni zamítl žaloby stěžovatele proti Finančnímu xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxžovatele proti platebním výměrům Finančního úřadu v Chodově č. 990000084 ze dne 28. 6. 1999, č. j. 19525/99/156970, a č. 990000078 ze dne 27. 5. 1999, č. jx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxvní stížnosti uvedl, že v průběhu řízení správce daně porušil řadu ustanovení zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxhodnutí) vydané v tomto řízení stěžovatelovu zástupci. Bez provedení daňové kontroly nebo vytýkacího řízení vyměřil správce daně daň podle pomůcek, x xx x xxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxatele tak správce daně učinil bez splnění zákonných podmínek pro použití pomůcek.
Rozhodnutí ze dne 27. 5. 1999 měl podle xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxí) právnímu zástupci. Správce daně poté, co stěžovatel podal na výzvu správce daně dne 17. 5. 1999 daňové přiznání ve výši nula, neprovedl ani daňovou koxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxaje.
Rozhodnutími Finančního ředitelství v Plzni byla odvolání stěžovatele proti oběma rozhodnutím Finančního úřadu v Chodově zamítnuta.
Krajxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxi uvedl, že Krajský soud v Plzni sice připustil, že se daňové orgány dopustily celé řady vytýkaných procesních pochybení, avšak uzavřel, že tato pochybxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxel v odvolacím řízení prokazoval svoje tvrzení, přičemž uzavřel, že v druhém případě stěžovatel nevyhověl výzvě finančního ředitelství k předložení xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxx x poplatků může odvolací orgán výsledky daňového řízení doplňovat, odstraňovat vady řízení, avšak použití tohoto ustanovení je v případě, že byla daň xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxe pomůcek. Postup finančního ředitelství proto vybočil z mezí § 50 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků, přičemž k postupu podle § 50 odst. 3 již nebyl oxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxsah jeho přezkumné činnosti byl již omezen § 50 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků.
Krajský soud podle stěžovatele navíc nerespektoval požadavek xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxx xxxxxx xxxxxxxxsti, že nálezem Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 16/99, publikovaném pod č. 276/2001 Sb., byla zrušena celá část pátá o. s. ř.
Stěžovatel se proto x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxkladní práva podle čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), podle kterého lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona, pxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxní soud nálezem napadený rozsudek zrušil.
K výzvě Ústavního soudu reagoval na podanou ústavní stížnost Krajský soud v Plzni, zastoupený předsedou sxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx x napadaný rozsah přezkumu daňových rozhodnutí, odkázal soud na pátou xxxx xx xx xx xx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxm Ústavního soudu byla zrušena pátá část o. s. ř. nezbavuje soud povinnosti řídit se v době rozhodování platným a účinným zněním zákona, neboť tato část xxxx xxxxxxx xx x xxx xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxnost odmítl.
Finanční ředitelství v Plzni ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že se zcela ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Plzni, a vzxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxvní soud si k posouzení námitek uplatněných v ústavní stížnosti vyžádal jednak spis Krajského soudu v Plzni spisové značky 30 Ca 223/2000, jednak spisy xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdu v Chodově Ústavní soud zjistil, že správce daně stěžovatele vyzval výzvou č. 990000001 ze dne 22. 4. 1999 k podání daňového přiznání k dani darovací. Dxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xyl stěžovatel vyzván, aby svým podpisem potvrdil pravost plné moci. Platebním výměrem č. 990000078 ze dne 27. 5. 1999 byla stěžovateli vyměřena na záklxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxznání k dani darovací. V tomto případě, jak vyplynulo ze spisového materiálu, stěžovatel na výzvu nereagoval a daňové přiznání nepodal. Finanční úřad x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xtěžovatelových námitek dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná.
Právo na soudní a jinou právní ochranu garantované čl. xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xamotné porušení procesních pravidel stanovených procesními právními předpisy ještě nemusí samo o sobě znamenat porušení práva na spravedlivý procexx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xa možnosti uplatňovat jednotlivá procesní práva a konat procesní úkony, jež by byly způsobilé přivodit pro jednotlivce příznivější rozhodnutí ve věcx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxckých osob. Tato skutečnost se musí nutně odrážet také v rovině základních práv a svobod, v daném případě ve sféře vymezení rozsahu práva na spravedlivý xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxě jednotlivce omezilo v některém konkrétním subjektivním procesním právu, například v nemožnosti provést konkrétní stěžovatelem zamýšlený procesxx xxxxx xxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx vyplynulo, že soud se zabýval všemi námitkami, jež stěžovatel uplatnil také v ústavní stížnosti, a jejichž podstatou je porušení procesních pravidel xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xx xx xx xx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxen přihlížet pouze k takovým procesním vadám, které mohly mít vliv na zákonnost správního rozhodnutí. Soud přitom dospěl k závěru, že vady řízení nemohxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxesními vadami. Na druhou stranu postupem odvolacího orgánu byl dán stěžovateli dostatečný prostor pro uplatnění procesních úkonů, kterými mohl prokxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xůkazy či důkazní návrhy, které by tuto schopnost měly, stěžovatel již dále nečinil, a to například ani v řízení o ústavní stížnosti. Jeho argumentace jix xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxložil shora, takové porušení ještě nezaložilo zásah do stěžovatelova subjektivního základního práva, a to ani práva na spravedlivý proces. Takový záxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxavněprávní argumentací podanou Ústavním soudem.
Na druhou stranu Ústavnímu soudu nezbylo, než souhlasit s námitkou stěžovatele týkající se absenxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xx xx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxtavní soud svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 16/99 danou úpravu k 31. 12. 2002 zrušil. Nicméně obecný soud mohl i podle této úpravy provádět důkazy týkající se prxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xx jeho subjektivních práv stěžovatel v předchozím řízení před správním soudem nenavrhl a nebyly navrhovány ani v řízení před Ústavním soudem.
Pokud txxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxvině, neobstojí v tomto kontextu ani jeho námitka týkající se porušení ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny, podle něhož lze daně a poplatky ukládat jen na zxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxněprávní.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k zásahu do základních práv stěžovxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxna č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení:
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27x xxxxx xxxx