2 As 47/2016 - 44

Správní řízení: zveřejnění informace či písemnosti na elektronické úřední desce

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
Judikatura (3)
Správní řízení: zveřejnění informace či písemnosti na elektronické úřední desce
Pokud zákonodárce stanoví povinnost zveřejňovat určitou informaci či písemnost na elektronické úřední desce (§ 25 odst. 2 věta druhá správního řádu), je třeba v rámci úřední činnosti zajistit patřičnou dokumentaci toho, že tak bylo vskutku zákonem stanoveným způsobem učiněno.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2016, čj. 2 As 47/2016-44)
Prejudikatura:
č. 1519/2008 Sb. NSS.
Věc:
Spolek Občanské sdružení - Šance proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, za účasti 1) spolku Spolek občanské solidarity Rumburk a 2) spolku Sdružení evropské a globální spolupráce Ústí nad Labem, o umístění stavby a stavební povolení, o kasační stížnosti žalovaného.
Městský úřad Rumburk, stavební úřad (dále jen "stavební úřad"), rozhodl dne 10. 11. 2010 o umístění stavby
"Areál čerpací stanice PHM na části pozemkových parcel č. 2314/1, 2314/3, 2314/4, 2313/2 a na části stavebního pozemku č. 2314/2 včetně přípojek na IS, vše v k. ú. Rumburk"
a současně vydal stavební povolení na tuto stavbu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž žalovaný dne 25. 1. 2012 rozhodl tak, že výrok I. rozhodnutí stavebního úřadu částečně změnil a výrok II. zrušil.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Krajský soud rozsudkem ze dne 3. 2. 2016, čj. 15 A 39/2012-74, zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dle krajského soudu byla důvodná námitka žalobce, že doklady doručované mu prostřednictvím veřejné vyhlášky nebyly současně zveřejněny způsobem umožňujícím dálkový přístup, a tudíž se nemohl zúčastnit veřejného jednání ve věci. Žalovaný dle krajského soudu neunesl důkazní břemeno, které bylo na jeho straně, když vycházel pouze z důkazů ve spise, aniž by provedl dokazování.
Předmětný spis obsahuje
"žádanku o zveřejnění na úřední desce"
, dle které Bc. Lenka Ž. požadovala, aby bylo oznámení zahájení spojeného územního a stavebního řízení a nařízení veřejného ústního jednání zveřejněno na fyzické úřední desce a elektronické úřední desce v době od 24. 9. 2010 do 11. 10. 2010. Tuto žádanku převzal odbor tajemníka dne 24. 9. 2010. Podpis osoby přebírající žádanku je nečitelný. Dále je ve spise vedeném stavebním úřadem založen stejnopis předmětného oznámení s doložkou, ze které vyplývá, že tato písemnost byla vyvěšena na úřední desce příslušného správního orgánu od 24. 9. 2010 do 11. 10. 2010. Datum vyznačení doložky není uvedeno. Až v rámci odvolacího řízení byl správní spis doplněn stejnopisem předmětné písemnosti, na kterém je kromě již výše zmíněné doložky strojem dopsána poznámka:
"Zveřejněné též na elektr. úřední desce MěÚ Rumburk"
. Tato poznámka je opatřena totožným razítkem a stejně nečitelným podpisem. Ani u této poznámky není uvedeno datum, kdy byla na stejnopis vyznačena. Dle krajského soudu nelze z těchto písemností zcela určitě dovodit, zda skutečně došlo ke zveřejnění předmětné písemnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup, neboť vzbuzují pochybnost, zda stejnopis písemnosti opatřený doložkou o zveřejnění na elektronické úřední desce nebyl do správního spisu založen až v rámci odvolacího řízení. Dle krajského soudu ani v případě, že by přihlédl k uvedené doložce, z této doložky není patrno, kdy byla vyhotovena a po jakou dobu a v jakém období byla případně předmětná písemnost elektronicky na dálku dostupná. Žalovaný proto neprokázal zveřejnění předmětné písemnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. V kasační stížnosti uvedl, že důkazní břemeno neleží na jeho straně, a tudíž se domnívá, že žalobce neuvedl žádný důkaz vyvracející stěžovatelovy závěry plynoucí ze spisu. I přes tuto skutečnost stěžovatel dle svého vyjádření činil všechny nezbytné kroky k tomu, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Stěžovatel v kasační stížnosti odkázal na odůvodnění odvolacího rozhodnutí v dané věci a své vyjádření k žalobě ze dne 18. 5. 2012. Dále zdůraznil, že není povinen vést archiv úřední desky příslušného stavebního úřadu a ani tak nečiní. Dle stěžovatelova názoru však příslušná potvrzení a ověření v daném případě potvrdila zveřejnění dotčené písemnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup, o čemž stěžovatel neměl a nemá pochyby. Námitka žalobce uvedená v žalobě však ve stěžovatelovi vzbuzuje pochybnosti o její účelovosti a může vyústit v to, že odvolací správní orgány budou nuceny naplnění dané skutečnosti (zveřejnění na elektronické úřední desce) v každém jednotlivém případě odvolacího řízení zkoumat z úřední povinnosti, aniž by bylo její nenaplnění odvolateli namítáno. V příloze pak stěžovatel zaslal nový důkaz o zveřejnění opatření stavebního úřadu způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
III.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
(...) [13] Stěžovatel prvně namítá, že nenese důkazní břemeno ve věci prokázání zveřejnění písemnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Tento jeho názor je však chybný, neboť ve správním řízení leží důkazní břemeno ohledně doručení písemností účastníkům správního řízení na správních orgánech (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2015, čj. 2 As 15/2015-56).
[14] Dále stěžovatel i přes popření důkazního břemene na své straně namítá, že písemnosti, na které odkázal v předchozích stupních řízení (žádanka a doložka zveřejnění písemnosti elektronicky), nad důvodnou pochybnost prokazují zveřejnění písemnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Dle Nejvyššího správního soudu krajský soud správně vyhodnotil, že z těchto písemností založených ve spisu nelze s dostatečnou mírou jistoty dovodit, zda došlo ke zveřejnění předmětné písemnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. V případě důvodných pochybností je správní orgán povinen uvést důkazy, které dosvědčují, že bylo řádně doručeno dle § 25 odst. 2 správního řádu. V opačném případě znamená neprokázání zveřejnění písemnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup nad důvodné pochybnosti neunesení důkazního břemene správním orgánem, a tudíž nedoručení písemnosti dle zákona.
[15] Stěžovatel se v dané věci nemůže odvolávat na skutečnost, že není ze zákona povinen vést archiv elektronické úřední desky stavebního úřadu. V případě, kdy zde jsou důvodné pochybnosti o zveřejnění písemnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup, je správní orgán povinen uvést důkazy vyvracející tyto pochybnosti. Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2007, čj. 11 Ca 27/2007-75, č. 1519/2008 Sb. NSS,
bylo-li podanou žalobou zpochybněno zveřejnění obsahu úřední desky způsobem umožňujícím dálkový přístup podle § 26 odst. 1 správního řádu, zákon nestanoví, jakým způsobem se toto zveřejnění prokazuje. Soud může provést dokazování ke zjištění, zda zveřejnění způsobem umožňujícím dálkový přístup bylo provedeno, či nikoliv, a zda webová prezentace žalovaného byla v rozhodném období funkční, a to např. souborem obsahujícím rozhodnutí zveřejněné na úřední desce a výpisem vstupů do zveřejněného dokumentu prostřednictvím webových stránek žalovaného.
Pokud v tomto případě stěžovatel nevedl archiv úřední desky, bylo možné např. dohledat osobu odpovědnou za zveřejňování písemností na elektronické úřední desce a pokusit se na základě jejího svědectví zjistit, zda písemnost byla na elektronické úřední desce zveřejněna. Podobně mohly být svědecky
"vytěženy"
případně i další osoby, pokud by v rozhodnou dobu elektronickou úřední desku sledovaly či s ní jinak pracovaly. Též připadalo v úvahu - pokud by to bylo technicky možné - zjistit podstatný obsah elektronické úřední desky v rozhodné době za pomoci analýzy dostupných úložišť dat nebo jiných nosičů informací používaných při její administraci, případně analýzy dat uložených u jiných subjektů stahujících si a uchovávajících si data z internetu (např. internetového vyhledavače Google). Není úkolem Nejvyššího správního soudu předjímat, jaké všechny důkazy by s ohledem na konkrétní okolnosti případu, zejména používanou technologii v oblasti informačních a komunikačních technologií a okruh osob, které s elektronickou úřední deskou v rozhodné době pracovaly či se s jejím obsahem seznamovaly, bylo možno provést s nadějí na úspěch při zjišťování rozhodných skutečností. Nejvyšší správní soud se nicméně ztotožňuje s krajským soudem v tom, že stěžovatel vycházel pouze z jím pořízených důkazů, avšak nevedl další dokazování, ačkoli přinejmenším bylo namístě zvážit, zda a v jakém rozsahu lze takové dokazování provést. Stěžovatel tedy neunesl důkazní břemeno ve věci zveřejnění předmětné písemnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup, a proto je stěžovatelova námitka i v této věci nedůvodná.
[16] Stěžovatel v závěru uvádí svoje pochybnosti o tom, že odvolací správní orgány budou nuceny naplnění dané skutečnosti (zveřejnění na elektronické úřední desce) v každém jednotlivém případě odvolacího řízení zkoumat z úřední povinnosti, aniž by bylo její nenaplnění odvolateli namítáno. K tomu lze uvést pouze, že pokud zákonodárce stanoví povinnost určitou informaci či písemnost takovýmto způsobem zveřejňovat, zřejmě má za to, že toto zveřejnění plní nějaký důležitý účel (typicky zajistit jednoduchý a dobře dostupný přístup k dané informaci či písemnosti neurčitému okruhu osob); jinak by jistě správním orgánům neukládal provádění něčeho zbytečného, a přitom administrativně poměrně náročného. V takovém případě je tedy třeba, předpokládáme-li, že zveřejnění na elektronické úřední desce není samoúčelné a zbytečné, v rámci úřední činnosti zajistit patřičnou dokumentaci toho, že tak bylo vskutku zákonem stanoveným způsobem učiněno. Jinak řečeno, po správním orgánu se zde požaduje obdobný způsob dokumentace, jaký je při doručování jednotlivým konkrétně určeným osobám standardně vyžadován uchováváním doručenek či jiných dokladů o doručení ve správním spisu. To není nic, co by po správním orgánu nebylo možno spravedlivě požadovat.