5 As 253/2015 - 36

Školství a věda

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (4)
Judikatura (10)
x xx xxxxxxxx x xx
xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxům (rodičům); ti nemohou být účastníky řízení o přijetí dítěte do mateřské školky podle § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu, neboť nejsou a nemohou být dxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxsti veřejného práva.
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud
rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 2a, Liberec, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Úxxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xx x xxxxxxx x xxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx
xx
xxxrada nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
Rozhodnutím ředitelky Mateřské školy Jabxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx x x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxce, J. R., přijat od 1. 9. 2014 k předškolnímu vzdělávání v Mateřské škole Jablonec nad Nisou, Slunečná 9, příspěvková organizace.
Žalobce podal protx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx potvrdil. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí zejména poukázal na to, že ředitelka mateřské školy při přijetí syna žalobce jednala v dobré víře ve sxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxx panuje neshoda v otázkách týkajících se poskytování vzdělávání. Zrušení rozhodnutí mateřské školy by mělo za následek ukončení vzdělávání nezletilxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxx x xxbočka v Liberci ze dne 4. 11. 2014, č. j. 29 Co 519/2014 – 382, jímž krajský soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 28. 8. 2014, č. xx xx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxtce nezletilých dětí uložena povinnost zajistit školní docházku pro školní rok 2014/2015, počínaje dnem 1. 9. 2014, pro nezl. A. do školního zařízení a xxx xxxxx xx x xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxstupce. Námitku žalobce, dle níž byl zkrácen na svých právech účastníka řízení, proto žalovaný označil za irelevantní. Skutečnost, že matka J. R. svým xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxvaného význam a neměla by být ve správním řízení správním orgánem požadována. Žalovaný uzavřel, že řízení o přijetí do mateřské školy proběhlo v souladx x x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxkolský zákon“) a vyhláškou č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Lxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xx x xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxu nákladů řízení. Krajský soud konstatoval, že podle § 21 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 21 odst. 2 školského zákona náleží právo na vzdělávání a školské xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxmu vzdělávání, je tak účastníkem řízení pouze dítě, coby žadatel, které v zastoupení svých zákonných zástupců podává přihlášku k zápisu do mateřské škxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxnovali právy a zájmy odlišnými a oddělitelnými od práv a zájmů svého dítěte, které zastupují. V daném řízení tak nelze hovořit o tom, že rozhodnutím ředixxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxč (zákonný zástupce) dítěte nesouhlasí s rozhodnutím ředitele mateřské školy o přijetí či nepřijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání v konkrétní matxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx do 15 dnů odvolání s tím, že odvolatelem bude dítě, o jehož přijetí k předškolnímu vzdělávání bylo rozhodováno, a jeho rodič bude vystupovat pouze jako zxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxtává ten, s kým správní orgán nesprávně jako s účastníkem řízení jednal (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2005, č. j. 3 As 8/200x x xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxejná subjektivní práva žalobce ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce v řízení před správními orgány obou stupňů nebyl jejich nositelem. Na záklaxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxd podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl.
II. Obsah kasační xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., kterou doplnil podáním ze dne 4. 1. 2016. Stěžovatel v prvé řadě namítal, že pokud krajský soud dospěl k závěru, že neměl akxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xesp. školského zákona, na které krajský soud poukazuje ve svém rozsudku, nevylučuje stěžovatele z účastenství na správním řízení o přijetí jeho dítětx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx x xxzákonné.
Stěžovatel dále zmínil, že má vůči synovi rodičovskou odpovědnost, v rámci níž má právo zasahovat do záležitostí týkajících se vzdělání jexx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxského zařízení je podle stěžovatele vrchnostenským aktem, kterému se má stěžovatel podrobit. O tom svědčí i povinnosti, které rodiči ukládá § 22 odst. x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x x xxxxxxx – 42, publ. pod č. 906/2006 Sb. NSS, a konstatoval, že z výše uvedeného vyplývá, že disponuje ve věci veřejným subjektivním právem a věc by měla být soudem xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxx xxxxx x x x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxat o volbě vzdělání svého syna, které však nemůže uplatnit, je-li mu odepřeno právo účastenství ve správním řízení, v němž je rozhodováno o školském zařxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx x xxxxčů zneužije svého postavení a požádá o změnu školského zařízení jménem svého dítěte. Anebo chce zvolit jinou školu, než na které se předtím rodiče shodlxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxžovatel si dále klade otázku, k čemu slouží ochrana podle § 877 odst. 1 občanského zákoníku, pokud rodič nemá jako účastník právo zasahovat do správníhx xxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxt správní řízení do doby, než ve věci samé rozhodne soud. Po rozhodnutí soudu měl žalovaný ve věci rozhodnout v souladu s jeho závěry. Stěžovatel dále vyjxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx správní soud kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil žalxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxení věci Nejvyšším správním soudem
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxoť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší sprxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podstatu sporu x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxijetí svého syna J. R. do mateřské školy.
O obsahově obdobných kasačních stížnostech téhož stěžovatele ovšem již rozhodoval čtvrtý senát Nejvyššíhx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx x xx x xx xx x xx xxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xo základní školy a syna F. do mateřské školy. Nejvyšší správní soud v obou případech kasační stížnost shodně zamítl.
Vzhledem k tomu, že i v nyní posuzoxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxvaných rozsudcích podrobně vypořádány, považuje zdejší soud za dostatečné odkázat na jejich odůvodnění.
Ve zmíněném rozsudku ze dne 31. 3. 2016, č. xx x xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
[22]
Z výše uvedených ustanovení školského zákona vyplývá, že právo na vzdělávání a školské služby podle
tohoto zákona náleží pouze žákům a studenxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxst. 1 písm. a) správního řádu,
jak namítal v žalobě, neboť není a nemůže být dotčenou osobou, na níž by se s ohledem na společenství
práv nebo povinnostx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxího řádu, jak namítal v kasační stížnosti.
Není totiž splněna podmínka přímého a bezprostředního dotčení jeho práv či povinností v oblasti veřejného xxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxědčí veřejné subjektivní právo na vzdělávání a školské služby a toto jeho právo
proto nemohlo být ani jakkoliv dotčeno. Stěžovatel tudíž v posuzované xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxtavení účastníka podle § 27 odst. 2 správního řádu ani to, že výsledek správního řízení se určitým
způsobem zprostředkovaně může projevit v soukromoxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxzsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 1. 2009, č. j. 8 As 21/2008 – 189, č. 2251/2011 Sb. NSS, a ze dne 20. 8. 2014,
č. j. 4 Ads 94/2013 – 93). I v nyní poxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxovědnosti, respektive v jeho povinnosti platit
případné školné či další platby a náklady spojené s docházkou dítěte do mateřské školy. V tomto smyslu
xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xýkající se nezletilého dítěte. Nelze však účastenství ve správním řízení ve smyslu
§ 27 odst. 2 správního řádu rozšiřovat takovým způsobem, že v kterxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxjského soudu, že ve správním řízení, jehož
předmětem je rozhodování o přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání, je účastníkem řízení pouze dítě, ktexx
x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxávání může být dotčeno pouze právo dětí na vzdělávání a žádné veřejné
subjektivní právo rodičů být dotčeno nemůže, neboť rodiče nejsou účastníky tohoxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xx xxx x1. 9. 2015, č. j. 52 A 81/2015 – 50, judikoval, že ‚
rodiče nejsou účastníky řízení (a to ani podle § 27 odst. 2 správního řádu z roku 2004) o přijetí svého dítxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx
xx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x As 53/2011 – 109, č. 2437/2011 Sb. NSS, konstatoval, že ‚
dítěti po přijetí do mateřské školy svědčí veřejné subjektivní právo na předškolní vzdělávání x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxi náležet rodičům dítěte; ti rovněž nedisponují veřejným subjektivním právem na „
hlídání
“ svých dětí v mateřské škole. Mateřské školy významným způsxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xdržení a navázání sociálních kontaktů mimo rodinu, ale též pěstování jejich čistě soukromých zájmů, koníčků, upevňování případného partnerského vzxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx o určité pozitivní externality, které jsou na vzdělávání dětí v mateřských školách navázány. Jelikož školský zákon umožňuje, aby předškolní vzdělávxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxání, aby se zmiňované výhody staly součástí smluvního ujednání xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxslosti mluvit nelze.
[24] S ohledem na výše uvedené tak je zřejmé, že nelze přisvědčit námitce stěžovatele, že žádné z ustanovení
školského zákoxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxzení.
[25] K argumentaci stěžovatele, v níž zmínil, že má vůči synovi rodičovskou odpovědnost, v rámci které má
právo zasahovat do záležitostí týxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x x xxxxxx2 – 42, a zmínil povinnosti, které
rodiči ukládá ustanovení § 22 odst. 3 školského zákona, Nejvyšší správní soud v návaznosti na výše uvedené
konstatuxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxeřské školky vzniká řada povinností (např. hradit úplatu
za vzdělávání, zájmové kroužky, či stravování dítěte v mateřské škole, zajistit docházku dxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxávní. Povinnosti rodičů spojené s docházkou dítěte do mateřské školy totiž neznamenají, že by rozhodnutí
o přijetí dítěte do mateřské školy bylo rozhxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxx x xxxkazu stěžovatele na skutečnost, že rozhodnutí o přijetí dítěte do školského zařízení
je vrchnostenským aktem, kterému se má podrobit, Nejvyšší spráxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxdnou,
zda dítě do mateřské školy nastoupí či nikoli. Rozhodnutí o přijetí dítěte do mateřské školy tudíž nezasahuje
do práva rodičů vybrat v rámci výkxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxušné mateřské školy. Rodiče v rámci
výkonu své rodičovské odpovědnosti mohou rozhodnout, že jejich dítě do mateřské školy nenastoupí nebo nastoupí
xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx
xxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx. Rodiče přijatého dítěte tedy mohou postupovat i jinak, než vyplývá
z rozhodnutí o přijetí do mateřské školy.
[27] Pokud stěžovatel namítal, že nxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxytuje ochranu veřejným
subjektivním právům. Jak již bylo uvedeno výše, rozhodnutí o přijetí nezl. dítěte do mateřské školy se týká
subjektivního vexxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxzení o přijetí dítěte do mateřské školy není vybrat pro dítě
ideální předškolní vzdělávání, respektive řešit spory mezi rodiči ohledně toho, xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx
dítě, jak tomu bylo i v posuzované věci, jedná se o spor ve významné záležitosti pro dítě podle § 877 odst. 1 a 2
občanského zákoníku, o kterém přísluší rozxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxsti, kterou zmiňuje stěžovatel
v kasační stížnosti. Tento závěr ostatně odpovídá i judikatuře civilních soudů, které v případě neshody mezi rodiči
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx
xxxxx x xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxstupu rodičů přijato na dvě školy, rozhodují, kterou školu dítě bude
navštěvovat (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2013, sp. zn. xx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx
xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxt, že stěžovatel ve správním řízení
i soudním řízení výslovně vystupoval pouze svým jménem, nikoliv v zastoupení svého nezl. syna, kterému,
jak již bxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxěru krajského soudu, že vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl
účastníkem řízení o přijetí svého syna do mateřské školy, neměl žalovaný přistoupit k věcxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxx x xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xdvolání zamítnout podle § 92 odst. 1 správního řádu jako nepřípustné.
[29] Vzhledem k výše uvedenému závěru, že stěžovatel nebyl účastníkem řízexx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxo již nadbytečné, aby se Nejvyšší správní soud vypořádával s námitkami, kterými stěžovatel
zpochybňoval věcnou správnost rozhodnutí správního orgxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx
xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx
xx xx xxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxjvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že správný je rovněž závěr krajského soudu,
že pokud žalovaný sice nesprávně postupoval podle § xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xylo by projevem
přepjatého formalismu takové rozhodnutí žalovaného pouze pro toto procesní pochybení zrušit a vrátit věc
žalovanému k dalšímu řízexxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxí dopad na právní postavení stěžovatele
(a jeho nezletilého syna). Proto krajský soud žalobu správně zamítl. Naopak nesprávná je poznámka krajského
xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xodat proti takovému rozhodnutí žalobu,
v níž ovšem správní soud přezkoumá pouze otázku, zda podané odvolání bylo skutečně nepřípustné,
resp. opoždxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx x xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx č. j. 5 As 17/2013 - 25.) Proto lze uzavřít,
že krajský soud žalobu i přes tuto nepřesnost uvedenou v odůvodnění svého rozsudku správně zamítl.
Nejvyxxx xxxxxxx xxxx xx x x xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxvěr a náklady řízení
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s § 110 odstx x
xx xxxx
xx xx xx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xx xx xx xx xxxxxxx x x xxx xx xx xx xxxxxxxx xxl ve věci úspěch, příslušelo by mu tedy právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených v řízení o kasační stížnosti, z obsahu spisu však plyne, že mu v tomtx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xx x xxx xx xx xxxx
x xxxx xxx x1. dubna 2016
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu