Obsah Dostupné filtry
Předpisy ČR (6)
Judikatura (3)

IV. ÚS 63/05 K podmínkám vydání rozsudku pro zmeškání

Hledat v textu dokumentu:
  • Tisk
    Uložit
    Odeslat
  • Velikost písma textu
Viditelnost komentáře:
 
 

 
xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx xx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxnění procesních práv žalovaného. Soud proto musí v každém jednotlivém případě dříve, než přistoupí k vydání rozsudku pro zmeškání, resp. než rozhodne x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xsou omluvitelné. Při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání, resp. při rozhodování o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškánxx xx xxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxx by měl v každém jednotlivém případě přihlédnout rovněž k povaze předmětu sporu. Ústavní soud má za to, že k vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxvá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně soudní řízení protahuje. x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxnit se, není vydání rozsudku pro zmeškání namístě. Prioritou v soudním řízení musí v takovém případě zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení, ktxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxstníků (§ 1, § 3 o.s.ř.). Podmínky pro vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech nenx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. října 2004 č. j. 8 Cmo 85/2004-224 za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a JUDr. M. Š., správcx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxx xxx xxxx xx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxx x004 č. j. 8 Cmo 85/2004-224 se zrušují.
II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dnx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xoudu v Hradci Králové, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku částku 365.487,10 Kč s příslušenstvím. Má za to, že vydáním napaxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxle jen "Listina"). V odůvodnění ústavní stížnosti uvedla, že v rámci řízení o žalobě právního předchůdce vedlejšího účastníka B., a. s., obdržela dne 1xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xx vedlejšího účastníka, požádala soud o přezkoumání těchto skutečností a následném vyrozumění o dalším postupu. K nařízenému jednání se nedostavila. xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx předvolánku nelze považovat za předvolánku řádnou za situace, kdy jako žalobce byl na předvolánce označen subjekt, který již nebyl na základě postoupxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx skutečnosti, podle jejího tehdejšího přesvědčení pro spor rozhodné, z nichž zároveň dovozovala, že žaloba projednávána nebude. V podání, jež stěžovxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxu informaci nesdělil, dle jejího názoru tak postupoval v rozporu s ust. § 5 o.s.ř a v důsledku toho zkrátil její právo jednat před soudem. K tomu přihlédl xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxm Nejvyššího soudu (ze dne 21. srpna 2003 č. j. 29 Odo 155/2002-204). V odůvodnění dovolací soud uvedl, že občanský soudní řád ve znění účinném před 1. ledxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxní pohledávky nemělo na okruh účastníků vliv až do uplatnění procesního nástupnictví společnosti A., s. r. o. u soudu, k čemuž došlo až 7. června 2000. Z txxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxávním názorem dovolacího soudu, rozhodl opačně a odvolání stěžovatelky odmítl. Podle názoru stěžovatelky usnesení Vrchního soudu v Praze porušuje jxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x x x xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx povinnosti soudu dle § 5 o.s.ř. Stěžovatelka má za to, že bylo na soudu, aby jí vyrozuměl, že nařízené jednání se konat bude, a o procesním nástupnictví jx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxš formalistické, opírající se pouze o formální právní zdůvodnění okamžiku, kdy došlo k procesnímu nástupnictví. Z tohoto důvodu navrhuje jeho zrušenxx
x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx xx xxx xxx xxxadené usnesení odvolacího soudu co do výroku I. bylo vydáno v souladu s právním názorem soudu dovolacího, obsaženého v jeho shora citovaném usnesení, a xx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxs.ř., § 244 odst. 1 a § 142 odst. 1 a 146 xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Za vedlejšího účastníka se k ústavní stížnosti vyjádřil JUDr. M. Š., správce konkursní podstaty úpadce A., ax xx xxxxxx xxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxzoru Nejvyššího soudu, vyjádřeného v jeho usnesení ze dne 21. srpna 2003 č. j. 29 Odo 155/2002-204, je věcně správné a s jeho závěry se ztotožňuje. Navrhuxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxtavní soud rozhodl bez nařízení jednání. Vzhledem k uvedenému a dále s ohledem na to, že Ústavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasněnx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xstavním soudu").
Ústavní soud si k posouzení stížnosti vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 34 Cm 305/99, z nějž zjistil, že společnoxx xxx xx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxd zaslal dne 14. dubna 2000 stěžovatelce předvolání k jednání na den 7. června 2000 (č. l. 44 spisu) s poučením, že nedostaví-li se k jednání bez důvodné a vxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxučeno 17. dubna 2000. Dne 10. května 2000 bylo doručeno krajskému soud podání stěžovatelky nadepsané jako "Odvolání proti předvolání ve věci 34 Cm 305/xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxelce společnosti A., s. r. o. (vedlejší účastník v řízení před Ústavním soudem), se žádostí, aby byly výše uvedené skutečnosti přezkoumány a stěžovatexxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xxx xx xxx xx xxxxxx xxxx xdoručené do spisu 7. června 2000) učiněné k výzvě soudu ke sdělení procesního stanoviska, že na základě postoupení pohledávky ze dne 27. prosince 1999 dxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx února 2000. Společnost A., s. r. o., proto navrhla, aby, s odvoláním na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 1996 sp. zn. 2 Cdon 554/96, soud nadálx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xx xostavil právní zástupce žalobkyně, stěžovatelka nikoliv. K návrhu žalobkyně pak soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání č. j. 34 Cm 305/99-67 tak, že výroxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxši 2.304,- Kč po právní moci rozsudku, výrokem III. uložil žalované (stěžovatelce) uhradit žalobkyni částku 250.295,10 Kč s výrokem specifikovaným pxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xří dnů od právní moci rozsudku. Návrh stěžovatelky na zrušení rozsudku Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 7. listopadu 2000 č. j. 34 Cm 305/99xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. srpna 2001 č. j. 8 Cmo 101/2001-114 rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ve výrocích III. a IV. zrušil a v tomxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxdnání stěžovatelka předvolána, již původní žalobkyně (B., a. s.) nebyla účastnicí řízení. I když soud prvního stupně nemohl o této skutečnosti vědět, xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxní otázku účastenství v řízení, měl postupem dle § 5 o.s.ř. žalovanou (stěžovatelku) poučit, že v řízení na straně žalující bude pokračovat se společnxxxx xxx xx xx xxx x xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxníkem v řízení před Ústavním soudem) rozhodl tak, že usnesení Vrchního soudu zrušil (usnesením ze dne 21. srpna 2003 č. j. 29 Odo 155/2002-204). Vysvětlxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xařízeno. Správnost závěru soudu prvního stupně, že tyto předpoklady jsou splněny, se váže výlučně k tomuto okamžiku. Ani odvolací soud nemůže přihlédxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xošlo (podle právní úpravy účinné před 1. lednem 2001) k tzv. singulární sukcesi, přecházela na sukcesora (bez zřetele k tomu, že tento institut nebyl v oxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx) s uplatňováním nebo bráněním postoupených práv spojená, včetně práv a povinností procesních. Šlo o přímé procesní nástupnictví, takže ke změně v osoxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx x xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xoudu přitom institut singulární sukcese nelze směšovat s institutem záměny účastníků ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř., jenž se může uplatnit jen pro případx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxní účinném před 1. lednem 2001 spojoval účinky singulární sukcese teprve s uplatněním procesního nástupnictví u soudu. Do té doby se okruh účastníků říxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x999, tedy nemohla mít vliv na to, od kterého data se stala společnost A., s. r. o., účastnicí řízení na straně žalující, jelikož procesní nástupnictví foxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxx xí od 27. prosince 1999 již nesvědčila aktivní věcná legitimace neboť přestala být věřitelkou xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xeho vyhotovení i doručení byla účastnicí řízení (žalobkyní) stále společnost B., a. s. Obsahem podání stěžovatelky však nebyla informace o tom, že se žxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxyrozumění o dalším postupu", ji nezbavil povinnosti se k nařízenému jednání dostavit a v případě, že tak bez řádné a včasné omluvy neučiní, nést procesnx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xostatečným potvrzením faktu, že je povinna se řídit podle obdrženého předvolání.
Vrchní soud v Praze, vázán právním názorem dovolacího soudu, usnexxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxx xx xx xx Cm 305/1999-67 do výroku III., pokud jím bylo žalované (stěžovatelce) uloženo zaplatit žalobkyni (vedlejšímu účastníku) částku 19.408.10 Kč s výrokxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxdnutí krajského soudu zrušil a řízení co do této částky zastavil, výrokem III. nařídil krajskému soudu opravu rozsudku ze dne 7. června 2000 č. j. 34 Cm 30xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx (vedlejšímu účastníku) na nákladech řízení částku 35.583,40 Kč, na nákladech odvolacího řízení 35.120,- Kč a na nákladech dovolacího řízení částku 2xxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxpadá petitem ústavní stížností všechny výroky rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud se však z hlediska svých kompetencí mohl zabývat pouze těmi, xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xyzická nebo právnická osoba oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřeníx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxedního opravného prostředku, který jí zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z tohoto pohledu jeví se Ústavnímu soudu stížnost podaná proti označenému xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxlání přípustné, avšak stěžovatelkou podáno nebylo. Stěžovatelka tak nevyčerpala všechny opravné prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxně částečné zpětvzetí žaloby a v tomto ohledu i zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla stěžovatelce uložena povinnost k zaplacení částky 2xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxzení bránila, sdílí stejný osud, neboť v tomto případě není možné dovodit možnost dotčení jejích základních práv. V této části je stížnost třeba odmítnxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxvěru, že stížnost splňuje podmínky předepsané zákonem o Ústavním soudu [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2, 4 zákona o Ústavním soudu] a jako txxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xiž v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není soudem nadřízeným obecným soudům, a že mu nepřísluší posuzovat věcnou stránku rozhodnutí obecných soudů, xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxt, zda řízení jako celek bylo spravedlivé, resp. zda v něm byla naplněna ustanovení hlavy páté Listiny se zřetelem k Úmluvě o ochraně lidských práv a záklxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xterý rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích. Ústavní soud se sice ztotožňuje se závěrem dovolacího soudu stran uplatnění procesního nástuxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxx xx xx xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxhování účelu institutu rozsudku pro zmeškání a respektování jeho právního rámce daného § 153b o.s.ř.
Ustanovení občanského soudního řádu, ve zněnx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxladě singulární sukcese v průběhu řízení, mlčí,
judikatura
v těchto otázkách (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. září 1997 sp. zn. 2 Cdxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxím s dnešním zněním ust. § 107a o.s.ř., totiž že v případech singulární sukcese dochází ke změně účastníka, je však třeba ji před soudem uplatnit. Tomu odxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xe tak stalo až podáním společnosti A., s. r. o., doručeným soudu prvního stupně faxem dne 7. června 2000 (č. l. 54 spisu). V době, kdy soud nařídil jednání, xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxa jako žalobkyně uvedena právě společnost B., a. s., přičemž jinou výtku stěžovatelka vůči doručení předvolání ani dříve ani nyní neuplatňuje, tak bylx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxdek). Tato možnost byla upravena novelou občanského soudního řádu, tj. zákonem č. 171/1993 Sb., s cílem urychlit rozhodování xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxh. Pokud je žalovaný v řízení zastoupen advokátem, je třeba vztahovat účinky zmeškání i na zástupce účastníka.
Podle ust. § 153b odst. 1 o. s. ř., zmeškxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx x § 118b o.s.ř. nejméně třicet dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jexxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxstech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 4 cit. ust. zmešká-li žalovanx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxřídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání. Pokud žalovaný kromě návrhu na zrušení rozsudku soxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxní se nepřihlíží (odst. 5 cit. ust.).
Rozsudek pro zmeškání (tzv. kontumační rozsudek) je zvláštním druhem rozsudku. Je to typický institut klasickxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxsponovat. Jde o rozsudek pojatý jako sankce za nedostavení se k soudu. Sankce spočívá v tom, že soud rozhoduje v nepřítomnosti strany, která se bez omluvx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxho stavu zjištěného soudem, neboť zde platí
fikce
, že tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech (skutková tvrzení) se považují za nesporná a sxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xydat může, ale nemusí. Zákon ponechává na úvaze soudu, zda i tam, kde jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady, je vhodné o věci rozhodnout koxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx použitím neurčitého pojmu umožňuje. Ústavně soudní přezkoumání rozhodnutí soudu není v těchto případech vyloučeno, ale je omezeno, protože se může txxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxx, ohledně něhož to ústavní zákon nebo mezinárodní smlouva o lidských právech a základních svobodách nedovoluje.
Zavedení institutu rozsudku pro zmexxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxtí (neúčastí na nařízeném soudním jednání) - délku soudního řízení prodlužuje. Současná procesní občanskoprávní úprava tedy usiluje o to donutit účaxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx
xx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx možnost uplatnění procesních práv žalovaného. Na tomto místě je třeba připomenout, že podle ust. § 3 o.s.ř., je občanské soudní řízení jednou ze záruk xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx stanoví, že soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se může kaxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxnotlivém případě dříve, než přistoupí k vydání rozsudku pro zmeškání, resp. než rozhodne o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, pečlivě uvážit, zdx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxu pro zmeškání, resp. při rozhodování o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání, by měl soud vzít v úvahu rovněž předchozí procesní aktivitu xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxze předmětu sporu. (viz nález Ústavního soudu ze dne 10 března 2005, sp. zn. III. ÚS 428/04).
V případě, kdy jinak aktivní žalovaná se na první ve věci nařxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxní domnívala, že jednání se konat nebude, protože mezi jeho dosavadními účastníky není vzhledem k postoupení pohledávky na jiného věřitele o čem jednaxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxhodu pohledávky, je zjevné, že stěžovatelka v řízení procesní aktivitu vyvíjela, vyčkávala však vyjádření soudu o jeho dalším postupu poté, co došlo kx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxky není žalovaný hmotněprávní vztah, konáno nebude.
Pokud však již soud prvního stupně zvolil takový postup (tj. vydal-li rozsudek pro zmeškání), byxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxdě je totiž třeba vzít zřetel především na účel soudního řízení, kterým je ochrana práv účastníků řízení (soudy jsou povolány k tomu, aby zákonem stanovxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxtitut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxastník neúmyslně pro svůj omyl zmešká první jednání soudu, ale je zřetelný jeho zájem účastnit se soudního řízení a bránit se, není vydání rozsudku pro zxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1, § 3 o.s.ř.). Podmínky pro vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xofistikované zdůvodňování zjevné nespravedlnosti, a tím dotčení smyslu ust. § 1 a § 3 o. s. ř., čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny (sp. zn. III. ÚS 127xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxx xxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxávané věci rozhodných skutečností dospěl tedy Ústavní soud k závěru, že pokud Vrchní soud v Praze nevyhověl návrhu stěžovatelky (žalované) na zrušení xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podané ústavní stížnosti v části směřující proti výrokům I. a akcesorickým usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne xxx xxxxx xxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxx x x x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxající části stížnost dle ust. § 43 odst. 1 písm. c) a e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení:
Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxx xxx xxx xxxxx xxxx