6 Azs 284/2015 - 25

Pobyt cizinců

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (4)
Judikatura (7)
x xxx xxxxxxxx x xx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxothánkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobců: a) T. L. H., b) nezl. T. H., zastoupeni Mgr. Markem Sedlákem, advokátxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx 3, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2015, č. j. CPR-36974-2/ČJ-2015-930310-V242, o kasační stížnosti žalobců proti rozsxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xx x xxxxxxx x xxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xx x x1/2015 – 24,
se zrušuje
a věc
se vrací
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 14. 5. 2014 nebyl žadateli: N. P. T., (dále xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxx xx xx xxanovené době nevycestoval a dne 14. 10. 2014 se dostavil na pracoviště Policie, Oddělení azylové a migrační politiky v Ostravě.
[2] Rozhodnutím Polixxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxrt ze dne 15. 10. 2014, č. j. KRPT-227063-26/ČJ-2014-070022-CH-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), mu bylo uloženo správní vyhoštění podle ustxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxsuzovaný případ (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a stanovena doba, po kterou nelze jmenovanému umožnit vstup na území členských států Evropské unie x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx správního řízení ve věci správního vyhoštění pan N. netvrdil, že by měl na území České republiky rodinné příslušníky či s někým žil ve společné domácnosxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxtění pro něho nebude představovat
nepřiměřený zásah do jeho soukromého života“
. Netvrdil takovou skutečnost ani v odvolání (které bylo podáno blankxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxní dlouhodobého pobytu), a ani v žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2015, která byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2xx xx xxxxx xx xx xx x xxxxxxx x xxx
xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxni a)], se kterou uzavřel sňatek dne 3. 11. 2014. Tyto skutečnosti jsou Nejvyššímu správnímu soudu známy z jeho úřední činnosti, neboť ve věci této žádosxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx Az 1/2015 - 21, kterým byla zamítnuta žaloba pana N. proti rozhodnutí ze dne 18. 2. 2015 o neudělení mezinárodní ochrany, odmítl pro nepřijatelnost.
[xx xxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx
xxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxlobci, zastoupeni Mgr. Markem Sedlákem, odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění pana N. ze dne 15. 10. 2014 [doložené plnou mocí udělenou zástuxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxý případ (dále jen „správní řád“). Žalobkyně a) tvrdila, že v době správního řízení ve věci správního vyhoštění žila spolu se svým synem - žalobcem b), ktxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxdnutí i v současnosti je mezi panem N. a žalobcem b) vztah obdobný vztahu otce a syna. Rozhodnutí o správním vyhoštění přímo zasáhlo do práva na soukromý a xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x9. 10. 2015, č. j. CPR-36974-2/ČJ-2015-930310-V242, odvolání žalobců zamítl jako nepřípustné podle § 92 odst. 1 správního řádu (dále jen „napadené rxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxx
x
xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx a její syn jsou účastníky řízení z důvodu tvrzení
společného soužití s účastníkem řízení v době minulé, když účastník řízení takové soužití
de facto
vxxxxxxx
x xxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxení ve smyslu § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., když na této skutečnosti
nemůže změnit nic ani tvrzení účastnice řízení o tom, že je v současné době již xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxrku Sedlákovi k podání odvolání. I kdyby tomu však tak bylo a uvedený zmocněnec takovou plnou moc pouze nedoložil, nebylo by možné s ohledem na již uvedenx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx, kterou Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 16. 12. 2015, č. j. 18 A 11/2015 – 24 (dále také jen „napadený rozsudek“), v částx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxezil krajský soud, zda žalobci měli být považováni za účastníky správního xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxu Sedlákovi pouze k zastupování své osoby a neudělila ji jako zákonná zástupkyně nezletilého žalobce b). Stejná plná moc byla krajskému soudu předložexx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxce b), aniž by k tomu byl zmocněn, pak byla žaloba podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Krajský soud proto v této části žalobu odmítl.
[9] K žalobníx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxích právech nebo povinnostech rozhodnutím, které má být ve správním řízení vydáno. Pokud by bylo pravdivé tvrzení, že již v době před zahájením řízení o xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx správním řízení o správním vyhoštění pana N.
„Jestliže totiž, jak oba tvrdí,
žili ve společné domácnosti již v době před zahájením řízení, pak o probíhxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xx xxxxx x
xxxxxxího řádu.“
I účastník správního řízení pan N. měl možnost v průběhu správního řízení o správním vyhoštění na tuto skutečnost upozornit. Ten naopak uvexxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxníky, či že by žil s někým ve společné domácnosti. Pokud tedy
žalobkyně a) nevystupovala v průběhu správního řízení jako účastník ve smyslu § 27 odst. 2 xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xx xxxxxí moci správního rozhodnutí o správním
vyhoštění úspěšně tvrdit, že byla a je účastnicí tohoto správního řízení“
. Krajský soud rovněž uzavřel, že nebxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxx xx x xx xxxxx xen „stěžovatelé“ či „stěžovatelka a)“ a „stěžovatel b)“] napadli v záhlaví označený rozsudek krajského soudu, kterým byla žaloba stěžovatelky a) proxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xákladů řízení (výrok III.). Byť tak stěžovatelé neuvedli výslovně, z obsahu kasační stížnosti ze zřejmé, že ji opírají o důvody uvedené v § 103 odst. 1 píxxx xxx xx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxzsudek zrušil.
[11] Stěžovatelé nejprve shrnuli žalobní argumentaci a závěry napadeného rozsudku. Namítají (stejně jako v žalobě), že dle § 28 odstx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xdůvodněné usnesení. Žalovaný neprokázal, že stěžovatelé účastníky řízení nejsou a pouze tvrdí, že jejich tvrzení přisvědčit nelze, aniž by vydal rozxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx domněnky žalovaného i krajského soudu, že nepochybně museli či mohli vědět, že s účastníkem panem N. je vedeno správní řízení o vyhoštění.
[12] Stěžoxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx věřil, že situaci nějak vyřeší. Oba stěžovatelé tak svoje práva mohli uplatnit až v době, kdy podali odvolání. Do té doby o vyhoštění pana N. vůbec nevěděxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxním řízení o správním vyhoštění. Rovněž mohou navrhnout řadů svědků (sousedů, ze svých předchozích bydlišť), kteří potvrdí, že všichni tři žili ve spoxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx. Zdůrazňují skutečnost, že bez ohledu na tvrzení pana N. žili se jmenovaným ve společné domácnosti jako druh a družka společně vychovávající nezletilx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxloby stěžovatele b) tvrdí, že soud postupoval příliš formalisticky, neboť žaloba byla podána i za zákonnou zástupkyni žalobce a z textu žaloby je zřejmxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx
xxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xe výslovně i za dítě.
[14] Žalovaný ke kasační stížnosti pouze odkázal na své vyjádření k žalobě a uvedl, že se ztotožňuje s odůvodněním napadeného rozxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx věci Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxch jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); vedle vad, které stěžovatelé namítali, shledal i vady, kterými je povinen zabývat se x xxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x) oprávněně, přičemž dospěl k závěru, že předmětná žaloba měla být věcně projednána, resp. že ji krajský soud nebyl oprávněn bez dalšího odmítnout.
[xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxsela v daném případě udělit plnou moc výslovně i jménem stěžovatele b), resp., že plná moc, kterou udělila, zmocňuje zástupce k zastupování jen její osoxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxch služeb, kterou lze po něm oprávněně požadovat,
proto mohou státní orgány (tj. zejména správní orgány a soudy), jež vedou řízení o právech a povinnosxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxx xx xx xx xxxxx x xxxxx
xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx, nevyjde-li najevo opak“.
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2006, č. xx x xx xxxxxxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xýt interpretována zcela izolovaně a na její obsah je třeba nahlížet taktéž v kontextu všech skutkových okolností a posoudit, zda v daném případě existuxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
[21] V rozsudku ze dne 29. 4. 2009, č. j. 6 As 23/2008 – 43, Nejvyšší správní soud upozornil, že i „
respektovaná prvorepubliková
judikatura
Nejvyššíhx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xprávněn
odmítnout odvolání podané zmocněncem jménem strany jen proto, že k odvolání není přiložena plná moc,
nýbrž úřad je povinen, má-li pochybnosx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxývá totožný přístup,
např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze publikované v časopise Soudní
judikatura
99/4: 406 „Podá-li
zástupce účastníka spráxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx
xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxslu ustanovení § 19 odst. 3 správního řádu
vyzvat zástupce k odstranění nedostatku podání; k tomu mu stanoví lhůtu a poučí jej o možných následcích.
Txxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxího řádu, jako nepřípustné odvolání, podané někým,
kdo není účastníkem řízení.“ Pokud tedy správní orgán o zastoupení zjevně nezletilé žadatelky otxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxěž na postup soudu v soudním řízení správním.
[22] V daném případě žalovaný sice učinil samostatný výrok ve vztahu k nezl. žalobci b), opřený o stejně nxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x zamítnutí odvolání pro nepřípustnost by jej vedly rovněž důvody vyjádřené ve vztahu k jeho matce, žalobkyni a).
[23] Nejvyšší správní soud proto uzaxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxému advokátovi taktéž k zastupování stěžovatele b), měl zástupce vyzvat, aby plnou moc udělenou jménem stěžovatele b) předložil. Pokud však žalobu nexxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxx xyna, učinil tak v rozporu se zákonem a odepřel tím stěžovateli b) ochranu jeho práv v řízení před nezávislým a nestranným soudem.
[24] Podstatou předmxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xůvodu, který tvrdili). V kladném případě odpovědi na první otázku, za druhé, zda mohli do řízení úspěšně vstoupit odvoláním podaným dne 31. 8. 2015, tj. xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx Žalovaný učinil ohledně první sporné otázky závěr, že stěžovatelé nejsou účastníky řízení ve věci správního vyhoštění pana N., pakliže toliko s odstuxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxx xxxxxxx x xx xxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx
xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxx xxdu. Okruh účastníků řízení vymezí správní orgán. Pro řízení ve věci správního vyhoštění, vedeném podle § 118 a násl. zákona o pobytu cizinců, není podlx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxc, o jehož vyhoštění se vede toto řízení, není však vyloučeno, aby účastníkem řízení byly i další dotčené osoby dle § 27 odst. 2 správního řádu. Nejvyšší xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx a) zákona o pobytu cizinců
(tj. v řízení, v němž může správní orgán na žádost
občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka vydat nové rozhodnutxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxdeno řízení, neboť ten může být dotčen vyhoštěním např. svého otce. Obdobně proto nelze vyloučit ani účastenství manžela, druha či dalších osob, jde-lx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxhu k cizinci, jenž má být vyhoštěn, zjištěny, popř. se postavení účastníka v konkrétním vedeném řízení dovolávají.
[26] Stěžovatelé v kasační stížxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx odvolání toto své postavení tvrdili, žalobkyně a) jako družka (následně manželka) pana N. a matka žalobce b), nezl. občana České republiky, který s nimx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxího řádu usnesením vyslovit, že účastníky nejsou, i v žalobě uvedli, že jsou připraveni své tvrzení prokázat. Nejvyšší správní soud přitom ze spisu kraxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxěžovatelé žili ve společné domácnosti s panem N. již v době před i v době řízení o správním vyhoštění.
[27] Krajský soud tento návrh v napadeném rozhodnxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xoudy. Soud je povinen vždy odůvodnit, které navrhované důkazy provede a které nikoliv (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. x xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx
xxxx xávrh účastníka řízení na provedení důkazů před správním soudem sice nelze považovat současně za nesouhlas s rozhodnutím bez jednání ve smyslu § xx xxxxx x xx xx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxz nařízení jednání, aniž by pro to byly splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud nevyzval stěžovatele podle uvedeného ustanovení, aby se vyxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxného usnesení byla zaslána jen žalovanému), ani nebyly dány podmínky k rozhodnutí bez nařízení jednání podle § 76 s. ř. s. Takový postup je nutno považoxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxů, s nimiž se soud nadto ani nevypořádal, nelze dospět k opačnému závěru. Na tomto místě lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2xxxx xx xx x xxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx x xostačujícími důkazy pro rozhodnutí ve věci, není možné právo na osobní účast při jednání bez splnění zákonných podmínek omezit.
[29] Nejvyšší správxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xx xxxxx x xxxx xxxxí Listiny základních práv
a svobod zakotvena samoúčelně - jejím smyslem a účelem je zajistit, aby soud přinejmenším v jedné soudní instanci
s účastníxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxtem rozhodování, a poukázat na skutečnosti svědčící
ve prospěch této verze, a to i v případě, že soud na základě dosud získaných informací z vyjádření úxxxxxxxx
x xx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxná zásada je samozřejmě akceptována v civilním i trestním soudnictví a není důvodu
ji v soudnictví správním vytěsňovat“.
(viz rozsudek NSS ze dne 17. xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx
xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx podstatou sporu tak, jak ji vymezil výše (odst. [24]), neboť by to za tohoto procesního stavu bylo nadbytečné. Závěr krajského soudu:
„Jestliže totiž, xxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xebránilo v tom,
aby vystupovali jako účastníci řízení ve smyslu ust. § 27 odst. 2 správního řádu.“,
se sice, vzhledem k časové návaznosti podání odvoxxxx xxx xxx xx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxkým. Nicméně bez dalšího nevylučuje věrohodnost tvrzení žalobců, že jim postavení účastníka řízení příslušelo proto, že všichni tři žili fakticky ve xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx podle konkrétních zjištění. Tvrzení osoby, která se domáhá přiznání takového postavení v řízení (tvrdí, že jí toto postavení svědčí) je třeba dostupnxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxa je za popsaných skutkových okolností nutné, aby žalovaný vydal rozhodnutí ve smyslu § 28 odst. 1 správního řádu.
[32] Pro posuzovaný případ je podsxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxí, dokonce až poté, co bylo rozhodnuto i o zamítnutí žaloby vyhoštěného účastníka řízení (rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2015, č. j. 19 A xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxdle § 28 odst. 1 správního řádu považuje za rozhodnutí, které již nelze po vydání rozhodnutí ve věci samé vydat, neboť je mířeno na situace, kdy správní oxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx
xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx, rozhodující orgán si otázku
účastenství posoudí jako otázku předběžnou. V situaci, kdy již správní orgán I. stupně vydá rozhodnutí ve věci
samé, opxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxěžovatelů dle § 28 odst. 1 správního řádu, a otázku, zda jsou či nejsou účastníky řízení, posoudil v rámci rozhodnutí o odvolání. Zda byly jeho závěry, žx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxzhodnutí o správním vyhoštění a navzdory protichůdným tvrzením pana N.), musí krajský soud znovu posoudit v řádně provedeném soudním řízení a po vypořxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxého soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první, část věty před středníkem s. ř. s.). Krajský soud v následujícím řízení řádně vxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxitom je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku.
[35] Krajský soud posléze v rozhodnutí o návrhu vx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxdky přípustné.
V Brně dne 24. února 2016
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu