Obsah Dostupné filtry
Předpisy ČR (11)

III. ÚS 148/97 Právo obviněného v trestním řízení

Hledat v textu dokumentu:
  • Tisk
    Uložit
    Odeslat
  • Velikost písma textu
Viditelnost komentáře:
 
 

 
xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxx xx xxxxxx
xxxx xx xxxxxx xxx xoučástí rozhodování o vazbě není přezkoumávání pravdivosti výpovědí obviněného, resp. obžalovaného. Za maření nebo ztížení dosažení účelu trestníxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx. Mezi ně patří i popírání viny nebo uvádění nepravdivých okolností.
Uvalení vazby v důsledku kontroverzních výpovědí obviněného (
nota bene
srovnxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxvědnosti a působit v rámci dokazování ve svůj prospěch, nutno proto považovat jednak za donucování obviněného přiznat vinu, a tudíž za porušení čl. 14 oxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxbod, jakož i za postup, ve kterém absentuje zákonné a ústavně konformní zdůvodnění vazby ve smyslu čl. 8 odst. 2 Listiny, ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listinx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxx x xxxxxxx x xx xxxxxx x xx xxxxx xx xxx xx
xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxalizací zásahů do pravomoci jiných orgánů, jinak řečeno, v případě dosažení ochrany ústavnosti je Ústavním soudem nutno volit pouze taková kasační, rxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxodl dne 25. září 1997 ve věci ústavní stížnosti J. H. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. března 1997, sp. zn. 4 To 144/97, a proti usnexxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x x x x x x
xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxx xx xxe 24. března 1997, sp. zn. 4 To 144/97, se z r u š u j e .
2. Návrh na zrušení usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 10. února 1997, sp. zn. Nt 153/97, se z a x x x x x
x x x x x x x x x x
xx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xe stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. března 1997, sp. zn. 4 To 144/97, jímž bylo zrušeno usnesení Okresního soxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxkladních právech a svobodách, vyplývajících x xxx x xxxxx xx x x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xracoviště Kadaň, ČVS: OVV-3277/96, jenž byl na základě vyžádání Ústavnímu soudu doručen dne 23. května 1997, bylo zjištěno následující:
Usnesením xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xxxxxzování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., počínaje dnem 11. září 1996 vzat do vazby, a to z důxxxx xxx x xx xxxxx xxx xx xxx xx
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxe 10. února 1997, č. j. Nt 153/97-3, vazba prodloužena do 11. června 1997. Do uvedeného rozhodnutí obviněný J. H., takto stěžovatel v řízení před Ústavníx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xrušil a zároveň rozhodl o prodloužení vazby do 11. května 1997. Uvedené, ústavní stížností napadené, rozhodnutí o prodloužení vazby odůvodnil poukazxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx uvedl výpověď (procesně však neúčinnou), kde doznal trestnou činnost, která je mu kladena za vinu, avšak když byl vyslýchán po sdělení obvinění, své poxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxivosti prvního přístupu obviněného k celé věci jde při jeho výpovědi v rámci sděleného obvinění o evidentní snahu vyhnout se trestní odpovědnosti a půsxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxx ústavní stížnosti, směřující do rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. března 1997, sp. zn. 4 To 144/97, navrhovatel v první řadě namítá pxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxislosti poukazuje na nález Ústavního soudu publikovaný pod č. 23/1997 Sb.
Dále v ústavní stížnosti stěžovatel napadenému rozhodnutí Krajského souxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxcky nutí obviněného k tomu, aby se doznal, pokud chce dosáhnout propuštění z vazby, což považuje za stojící v příkrém rozporu s požadavkem zákona, že obvxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxzby nemůže být okolnost, že obviněný popírá trestnou činnost nebo že odmítá vypovídat, a zároveň vazby nesmí být nikdy zneužito k tomu, aby obviněný byl xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx být z hlediska držení ve vazbě horší, než postavení obviněného, který se doznává, jelikož institut vazby sleduje xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx činu, do dne sdělení obvinění dostatek času k možnému ovlivnění svědků, neučinil tak a soud neuvedl žádné argumenty ve prospěch možnosti takového jednxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xředmětné ústavní stížnosti. Teprve po urgenci ze dne 2. září 1997 bylo toto Ústavnímu soudu dne 8. září 1997 doručeno.
Předsedkyně senátu 4 To Krajskéxx xxxxx x xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxdném případě neshledává důvodnými úvahy o možném pochybení z pohledu argumentace uvedené v ústavní stížnosti. Ohledně námitek porušení v čl. 8 odst. 3 xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxho soudu v Ústí nad Labem vyslovuje přesvědčení, že tyto měly být směřovány proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 13. září 1996, č. j. Nt 903/9xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxm právního institutu vazby je vymezení ústavně akceptovatelných důvodů omezení osobní svobody obviněného, resp. obžalovaného, s cílem znemožnit zmxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxzení, jež umožňuje orgánům činným v trestním řízení uskutečnění a ukončení tohoto řízení.
Účelem trestního řízení přitom není jenom "spravedlivé poxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxického právního státu, je tudíž ve vztahu k demokratickému právnímu státu účelem samým o sobě.
Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxsu, jak vyplývají z čl. 36 a následujících Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl. 1 Ústavy. Jedním z těchto principů, představujícím součást prxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx je i povinnost soudů svá rozhodnutí odůvodnit, a to v trestním řízení v případě usnesení způsobem zakotveným v ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř.
Podle § 13x xxxxx x xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxé, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejicxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxení svým významem a účinky blíží nebo prakticky rovnají rozsudku, přičemž mezi xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxními závěry soudu na straně druhé. V případě, jestli odůvodnění neobsahuje konkrétní důkazy, jakož i v případě, že je posuzované rozhodnutí soudu pro nxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxočež nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 1 Ústavy.
V posuzované věcxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x. H., který nejprve doznal trestnou činnost, která je mu kladena za vinu, avšak když byl vyslýchán po sdělení obvinění, své postoje změnil, z čehož je dovxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx8) i doktríny (P. Šámal, V. Král, J. Baxa, F. Púry, Trestní řád. Komentář. Praha 1995, s. 265) za maření ve smyslu § 67 písm. b) tr. ř. nelze nikdy považovat xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxech ani obviněný nepůsobí na osoby či věci, což je podmínkou koluzní vazby.
Podle čl. 14 odst. 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politickýcx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x x x xxx xxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxkem je i skutečnost, že za případnou nepravdivou výpověď nemůže být trestně odpovědný podle § 175 tr. z.
Účelem ani součástí rozhodování o vazbě není xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xozhodnutí o vazbě, nelze nikdy považovat jednání, jež je součástí práva obviněného, resp. obžalovaného, na obhajobu. Mezi ně patří i popírání viny nebx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxx xxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxním obvinění s jeho výpovědí po sdělení obvinění), v čemž je soudem spatřována evidentní snaha vyhnout se trestní odpovědnosti a působit v rámci dokazoxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxktu o občanských a politických právech, za omezení práva na obhajobu dle čl. 40 odst. 3, 4 Listiny základních práv a svobod, jakož i za postup, ve kterém axxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxx x Ústavy, a ve smyslu § 67 písm. b) tr. ř.
V důvodech svého zrušujícího xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x na něj následujícím rozhodováním o vzetí do vazby, nutno konstatovat, že toto porušení měl možnost namítat cestou ústavní stížnosti v návaznosti na prxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxx
Vzhledem k výše uvedeným důvodům s poukazem na porušení čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 3, 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy a člx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xx97, sp. zn. 4 To 144/97, zrušil.
Zrušením usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. března 1997, sp. zn. 4 To 144/97, se vytváří prostor pro opětxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxzoru, vyjádřeného v tomto nálezu. Ústavní soud při posuzování ústavnosti napadeného usnesení Okresního soudu v Chomutově proto vycházel z analogie pxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxu ústavnosti nutno spojovat s minimalizací zásahů do pravomoci jiných orgánů, jinak řečeno, v případě dosažení ochrany ústavnosti je Ústavním soudem xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxeného důvodu Ústavní soud návrh na zrušení usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 10. února 1997, sp. zn. Nt 153/97, zamítl.
P o u č e n í:
Proti rozhoxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx
x xxxx xxx xxxx xxxx