Obsah Dostupné filtry
Předpisy ČR (7)

IV. ÚS 55/94 Práva účastníka soudního řízení

Hledat v textu dokumentu:
  • Tisk
    Uložit
    Odeslat
  • Velikost písma textu
Viditelnost komentáře:
 
 

 
xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxx xx xxxxx
xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx spravedlivé a zda v něm byly respektovány principy, zakotvené v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, jakož i zásady čl. 6 Úmluvy o ochraně lidskýxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxpření práva na soudní ochranu.
2. Je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx;
Ústavní soud
rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně z 29. 12. 1993, sp. zn. 16 Co 238/92, za účasti Krajskéhx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x x x x x
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx x x x x u š u j e.
O d ů v o d n ě n í
Ústavní stížností ze dne 31. 3. 1994, která byla na výzvu Ústavního soudu doplněna právní zástupkyní stěžovatele dne 6. 5. 1994x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xároku. Jak uvádí stěžovatel, vyzval dne 1. 4. 1991 Obecní úřad v B. k vydání nemovitosti - pozemku, p. č. 2238 o výměře 224 m2 v k. ú. B.. Vzhledem k tomu, že obxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxx1, sp. zn. 4C 550/91 jeho návrhu vyhověl a uložil obci povinnost uzavřít dohodu o vydání věci. Tento rozsudek napadla obec odvoláním v lednu 1992. Od té doxx xx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxden rok, požádal v březnu 1993 o sdělení, kdy bude v jednání pokračováno. Jeho dotaz zůstal bez odpovědi, a proto 3. 6. 1993 navštívil soudkyni, která věc xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxx xxx xxx xx93, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Jihlavě zrušen, řízení bylo zastaveno a věc byla postoupena k dalšímu řízení Pozemkovému úřadu v Jihlavě. Tomxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxitostí vedena jako pastvina, jedná se o zemědělskou půdu a není tedy dána pravomoc soudu, ale pozemkového úřadu.
Stěžovatel vytýká postupu soudu přexxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx x xxxxx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxmkového úřadu uplatnit. V postoji soudu spatřuje záměrně negativní postoj k jeho restitučnímu nároku a způsob vyřízení považuje za naprosto byrokratxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxělské výrobě a jde fakticky o parcelu stavební. Podle jeho názoru tedy soud prvého stupně postupoval správně, když případ posoudil podle zákona č. 87/1xxx xxx x x xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx v článku 95 Ústavy a článku 38 Listiny základních práv a svobod. Podle jeho názoru postup soudu porušil jeho právo na to, aby věc byla projednána veřejněx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xx xvedla ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 27. 5. 1994, že podle jejího názoru je třeba za zemědělskou půdu považovat i takovou, která zemědělsky xxxxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxem dána vysokým nápadem věcí, který není přiměřený počtu soudců vyřizujících odvolání. Ponechává na posouzení Ústavního soudu, zda tento článek byl pxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxec B. se k ústavní stížnosti vyjádřila prostřednictvím své právní zástupkyně. Ve vyjádření, které bylo Ústavnímu soudu doručeno 12. 8. 1994, se obec nexxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx/1991 Sb., ač o tento zákon stěžovatel svůj nárok v návrhu neopíral, ale vydání pozemku požadoval s odvoláním na zákon č. 229/1991 Sb., t. j. zákon o půdě. xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxx xx xxxxxxxx, že ústavní stížnost by neměla být připuštěna proto, že stěžovatel nevyčerpal všechny opravné prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytujxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxnost by měla být zamítnuta resp. odmítnuta. Při jednání dne 14. 9. 1994 pak vedlejší účastník dále uvedl, že je třeba vzít zřetel na ustanovení § 4 odst. 2 zxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx podle zvláštního přepisu. Dále pak doplnil své vyjádření v tom směru, že v roce 1940 byla z iniciativy bývalého vlastníka provedena v pozemkové knize zmxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xozemkový úřad v Jihlavě. Ten ve vyjádření z 20. 6. 1994, doplněném dne 27. 6. 1994, sdělil, že stěžovatelův nárok nevede a že lhůta pro uplatnění nároku zaxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xředstavuje
lex specialis
, který vylučuje postup podle
lex generalis
. Vzhledem k tomu, že oprávněná osoba nárok neuplatnila ve lhůtě do 31. 1. 1993 podlx x x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxn. 4C 550/91, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost byla podána v zákonem předepsané lhůtě. Dále se soud zabýval otázkou, zda stěžovatel xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx stížnosti mělo předcházet dovolání podle § 237 písm. f) OSŘ. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, u kterého soud nejprve posuzuje jeho přípusxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxhla být odmítnuta pouze taková stížnost, kde zcela nepochybně bylo dovolání přípustné. V případě, že přípustnost takového dovolání není jednoznačnáx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxidentně nepřípustného) podáno bylo, ale bylo dovolacím soudem odmítnuto.
Jádro ústavní stížnosti spočívá v názoru stěžovatele, že odvolací soud nxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxazů, které byly provedeny vesměs Okresním soudem v Jihlavě, dospěl k závěru, že stížnost je důvodná.
Podle ustanovení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxudem. Tato Úmluva je ve smyslu čl. 10 Ústavy bezprostředně závazná a má přednost před zákonem. Principy této Úmluvy, pokud jde o právo na soudní ochranxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxřísluší mu tedy posuzovat celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, případně nahrazovat hodnocení soudů svým vlastním hodnocením. Ústavnímu soudu vxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxncích Listiny a Úmluvy. V daném případě je nesporné, že Krajský soud v Brně svým postupem
de facto
odepřel stěžovateli poskytnutí práva na soudní ochxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxá strana ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že pozemek je v centru obce, nikdy zemědělsky využíván nebyl a není, že se jedná ve skutečnosti o stavební parcxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxat, neboť byl zastavěn. Zákon č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích je obecnou restituční normou, kterou nelze použít pouze v případech, kdy jx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xemědělské půdy využívané k zemědělské výrobě, včetně souvisejících obytných a hospodářských budov, lesní půdy a vodních ploch. Musí tedy jít nejen o pxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxického práva je rovněž podmínkou pro případný postup podle x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxáno právo na spravedlivý proces. Rozhodnutí soudu nemá oporu v provedených důkazech a ve svých důsledcích staví stěžovatele do situace, kdy by svoje prxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx šlo o nalezení formálního argumentu pro vyřízení starého případu.
Stěžovateli lze rovněž přisvědčit v tom, že v řízení došlo ke zcela zbytečným průtxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxňujícího rozsudku z 8. 4. 1992, který se týkal nákladů řízení, odvolací soud ve věci neučinil žádné úkony po dobu takřka dvou let, aby pak bez jednání řízexx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xtavu, těžko však ve věci samé. Navíc pak je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly rxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx
x xxxx uvedených důvodů proto dospěl soud k závěru, že napadené usnesení a zejména pak řízení, které mu předcházelo, je v rozporu s čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
x x x x x x xx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 14. září 1994