Obsah Dostupné filtry
Předpisy ČR (2)

22 Cdo 4822/2014 Plot jako hledisko pro posouzení dobré víry držitele

Hledat v textu dokumentu:
  • Tisk
    Uložit
    Odeslat
  • Velikost písma textu
Viditelnost komentáře:
 
 

 
xx xxx xxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxuzení dobré víry držitele.
ROZSUDEK
Nejvyšší soud
rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíkax xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxaným: 1) J. K., 2) J. K., 3) P. K., všichni P., 4) M. Z., B., všichni zastoupeni Mgr. Františkem Klímou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, náměstx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxchaticích pod sp. zn. 6 C 64/2012, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. června 2014, č. j. 7 Co 148/2014-xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prachaticích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. října 2013, č. j. 6 C 64/2012-137, výrokem pod bodem Ix xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxx xx x xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx vzájemnou žalobu žalovaných na určení, že oni jsou vlastníky uvedené parcely. Výrokem pod bodem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvnxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx. Pro účely tohoto řízení byla geometrickým plánem oddělena z pozemku žalobce parc. č. 1361/43 sporná část pozemku nově označená jako parc. č. 1361/92 o xxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxx x x x xxxx xx xxxxxx xxxxx xxx x x x xxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxnulých dobách pozemek, ze kterého byly zahrady odděleny, patřil L., později vznikly jednotlivé zahrady, které si mohli občané odkoupit. Předchůdce žxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxumenky. Jednotlivé záhumenky odměřilo odkrokováním. Tímto způsobem byla určena i hranice mezi pozemky účastníků. Na takto určené hranici vybudoval xxxx xxxxxxx xxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx žalobce (nyní označenou jako parc. č. 1361/92) až k hranici stanovené uvedeným plotem spolu se svým pozemkem parc. č. 1361/84 v letech 1993 nebo 1994. Žaxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxx xxxx xx xx xx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxli až v roce 2009, poté, kdy žalobce nechal svůj pozemek přeměřit.
Soud prvního stupně nejprve uvedl, že hranice parcely č. 1361/92 byla stanovena v geoxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xe tomu tak nebylo. Samotní žalovaní nedrželi sporný pozemek po celou vydržecí dobu. K tomu, aby byla vydržecí doba splněna, by si museli započíst i dobu, xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxné po něm požadovat, nemohl být v dobré víře, že mu sporný pozemek patří. Musel si být vědom toho, že jednotlivé pozemky byly členům družstva přidělovány xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxh vlastnictví. O jeho dobré víře a běžné opatrnosti nesvědčí, že hranici na levé straně svého pozemku nechal zaměřit (zřejmě se sousedkou paní V.), ale nx xxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxavřel, že na straně žalovaných nebyla splněna podmínka dobré víry ve smyslu § 130 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. („obč. zák.“), a nemohlo tak dojíx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx43 a je nepochybné, že žalobce je jejím vlastníkem.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 4. čexxxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného v době, kdy mělo dojít k vydržení vlastnického práva. I po doplnění a zopakování dokazování v podstaxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xředchůdcem Ing. J. K. po dobu postačující k vydržení vlastnického práva. Při posuzování, zda právní předchůdce žalovaných jednal v omluvitelném skutxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xlastník, ale JZD, které bylo pouze uživatelem pozemků a navíc je neobhospodařovalo samo, ale dalo je svým členům jako záhumenky. Hranice užívaných pozxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxx oplocený. Vytýčená hranice byla pouze na straně, kde pozemek žalovaných sousedil s pozemkem J. V., kde se plot nenacházel. Za tohoto zjištění podle souxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxice je patrná a lze od ní odvozovat velikost pozemku. Svědeckou výpovědí J. V. (a ostatně i svědka J. M., otce žalobce) bylo prokázáno, že předchůdci žaloxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxhůdce žalovaných je zpochybněna natolik, že jeho držbu nelze považovat za oprávněnou. Na tom nic nemění skutečnost, že právní předchůdce se ujal držby xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxti svého pozemku žalovanými a jejich právním předchůdcem. K vydržení vlastnického práva sporného pozemku žalovanými nedošlo, proto odvolací soud poxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxx občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňují dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.
Žalovaní přípustnost dovolání spatřují v tom, že odvxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x 1028 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. („o. z.“). V průběhu řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xx xxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxho ustanovení. Odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku vydržení vlastnického práva a zůstala nevyřešená otázka, zda neměl věc posuzovat i podxx x xxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxího předchůdce Ing. J. K. Pokud vznikly pochybnosti o jeho dobré víře, měly soudy vyjít z toho, že se v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Dobxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxího o sdělení, které měl učinit vůči otci právního předchůdce žalovaných, který nikdy ani nebyl vlastníkem předmětného pozemku, když u toho právní přexxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xlenem zemědělského družstva. Neměl rovněž vědomost o tom, že M. užívají svůj pozemek jako záhumenek a nikoliv jako svou oplocenou zahradu.
Lze přisvěxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxě je rovněž známo, že záhumenky se nesměly oplocovat. Dobrou víru podporuje i skutečnost, že v době, kdy se právní předchůdce žalovaných ujímal držby poxxxxx x xxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxch hovoří i dlouhý protáhlý tvar pozemku. K tomu odvolací soud nepřihlédl. Skutečnosti rovněž neodpovídá závěr, že hranice nebyla v terénu patrná, kdyx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxlé strany původně neoplocená byla v roce 1994 zaměřená. Navíc sousední oplocený pozemek užívala po celou dobu rodina žalobce jako oplocenou zahradu a pxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xx soudy obou stupňů nezdůvodnily, co mělo zpochybnit dobrou víru jejich právního předchůdce Ing. K. Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx x xxvolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 1 o. sx xx x xx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xx x xxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x zjistil, že dovolání je důvodné.
V dané věci aplikace § 1028 o. z. – a tudíž ani přípustnost dovolání pro řešení otázky poučovací povinnosti soudu - nepřxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xebo pochybné“, a nežádalo se jejich přímé určení). Samotná subjektivní pochybnost o průběhu (jinak, např. odborným zaměřením, zjistitelné) sporné hxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx o určení vlastnictví ke sporné části parcely, jak se také v této věci stalo. K tomu viz např. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. únxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxípustné pro rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s judikaturou dovolacího soudu.
Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v dxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.).
Soudy vxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx zjištění, kdy) přenechalo svým členům jako tzv. záhumenky. Jejich hranice byly vytyčeny pouhým odkrokováním; předchůdce žalobce užíval shodou okolxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxé strany postavil předchůdce žalobce plot (nebylo učiněno skutkové zjištění, kdy byl plot postaven; soud prvního stupně však uvedl, že ještě předtím, xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xx x xxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxt, jak bylo zjištěno později, nebyl na hranici pozemků účastníků, část pozemku žalující strany se tak ocitla za ním. Ing. J. K. nabyl pozemek v roce 1981 ox xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x xx xxxxxxx xxxemkem, až k uvedenému plotu. Soud neučinil skutkové zjištění, kdy žalobce hranice mezi pozemky vytyčené plotem zpochybnil, z reprodukční části rozsuxxx xx xxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xroto, že měl za to, že hranici tvoří plot v minulosti postavený předchůdci žalobce; protistrana až do zaměření pozemků jeho držbu nijak nezpochybnila. xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxže část pozemku odprodával, musel mít k prodeji geometrický plán o zaměření odprodávaných částí. Hranice svého pozemku dal z druhé strany zaměřit, zatxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxí soud dokazování doplnil a zčásti zopakoval; zdůraznil, že účastníci si byli vědomi toho, že pozemky byly v minulosti užívány jako záhumenky. Dále konxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xjistil, že (dnes již zemřelý) otec Ing. J. K. se jej ptal, kde vlastně jsou hranice pozemků, což svědek nemohl určit; soud uvedl, že otec žalobce nepochybxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx považoval za významné, že pozemek byl předchůdci žalobcům vydán JZD (nikoliv tedy předchozím vlastníkem); to, že při užívání pozemků JZD nebyly respexxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx jistě do značné míry věcí úvahy soudů v nalézacím řízení. Přesto dovolací soud má za to, že jsou tu právně
relevantní
skutečnosti, se kterými se soudy plxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxmek až k plotu, tedy s pruhem patřícím k pozemkové parcele žalobce. Podle odvolacího soudu pak dobrou víru žalovaných musel zpochybnit J. M., otec žalobxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx x xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxvěděl, že tam nějaký pozemek mají“ (str. 5 rozsudku soudu prvního stupně; dovolací soud není oprávněn přezkoumávat hodnocení důkazů, a proto jen poznaxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xx xx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx pozemek mají, nelze nepochybně vztáhnout i na Ing. J. K., který, jak uvedl, pozemek převzal od svého děda v roce 1981 a od počátku 90. let podnikal kroky k jxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xx xx x xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xx xxx o uvedeném rozhovoru informován, resp. že by pochybnosti ohledně hranice s pozemky žalobce sdílel i on. Dále zůstala opomenuta skutečnost, že ačkoliv xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxinný, trpěl užívání pozemků a právně relevantním způsobem žalované (jejich předchůdce) neupozornil, že užívají část jeho pozemků; tím ovšem utvrzovxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxistence dobré víry držitele, že mu sporný pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (viz např. usnesenx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx x xx x xx68). V řízení o posouzení oprávněnosti držby jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit jak dobrou víru, tak jejx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxtečnostmi, svědčícími pro existenci objektivní dobré víry, případně ji vyvracejícími.
„Samotná skutečnost, že se držitel nepřesvědčil o hranici jxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdu ze dne 18. října 2011, sp. zn. 22 Cdo 1984/2009, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu – dále jen „Soubor“ - č. C 10355).
„Při posuxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxo svůj nesouhlas a nebránil své vlastnické právo; to nasvědčuje závěru, že ani on nepředpokládal, že soused drží část jeho pozemku. Dobrou víru držitelx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxx11, Soubor č. C 10325). „Při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl za to, že držitel užxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xe plot nachází na hranici spolu sousedících pozemků; ovšem jeho umístění nemůže byt výlučným hlediskem pro posouzení dobré víry držitele (usnesení Nexxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx
x xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxí strana, která též dlouhodobě trpěla držbu žalovaných a nedala najevo nesouhlas s tím, že sporný pozemek užívají.
Soudy poukázaly na skutečnosti, ktxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xx xx xx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxamné jen v případě, že by dobrou víru držitele vyvrátily, nebo alespoň závažně zpochybnily.
To, že ing. J. K. nechal vyměřit jen tu část pozemku, která nxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxi, dostatečně je tím vysvětleno, proč nenechal na této straně hranici vyměřit.
Judikatura
Nejvyššího soudu respektuje fakt, že plot mezi pozemky podxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxořenou hranici dlouhodobě respektovala. Odvolací soud sice správně uvedl, že je obecně známo, že při užívání pozemků jednotnými zemědělskými družstxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxerý oplotila, a až do doby okolo roku 2008 nedala nijak najevo, že by žalovaní užívali více, než jim náleželo; i ona tak svým postupem musela objektivně vyxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx byla určena jen odkrokováním. To však nebylo zjištěno (soudy to výslovně neuvedly jako skutkové zjištění), stejně jako nebylo zjištěno, že Ing. J. K. vxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx, jen zprostředkovaně. Že by sám Ing. J. K. měl nějaké pochybnosti o průběhu sporné hranice, soud neuvedl (nebylo zjištěno, že by věděl o údajném rozhovoxx xx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xx xvádí, že „rodina žalovaných“ „v tu dobu“ (zřejmě, jak dále poznamenává, „až do začátku let devadesátých“, tedy před tím, než se Ing. J. K. chopil držby spxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxce mezi jejich pozemkem a pozemkem svědkyně, které nebyly odděleny plotem, se totiž podává, že její (neurčitý) výrok se mohl týkat spíše těchto hranic. xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx jednal se zemědělským družstvem – „panem B.“ – který „přišel na místo a řekl, že hranice je jasná, protože je tam plot“ (č. l. 194v.).
Soud prvního stupně xxx xxxxxx xx xxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx neuvedl však, co z této skutečnosti dovozuje. „I když např. z geometrického plánu vyplývá, že držitel užívá i část sousedního pozemku, který je k jeho poxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx).
Dovolací soud tak nepovažuje dosavadní zjištění a skutečnosti potencionálně nepříznivé žalovaným za dostatečné k vyloučení aplikace pravidla, xx x xxxxxxxxxxxxx xx xx xx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx
x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xx xx xxxx
xxoti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2015
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu