Obsah Dostupné filtry
Předpisy ČR (3)

22 Cdo 636/2014 Obtěžování imisemi v novém občanském zákoníku

Hledat v textu dokumentu:
  • Tisk
    Uložit
    Odeslat
  • Velikost písma textu
Viditelnost komentáře:
 
 

 
xx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xěcí soudcovské­ho uvážení. Veřejnoprávní předpisy mají při posuzování, zda jde o imisi
relevantní
z hlediska soukromého práva, pomocnou roli. Důlexxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xestliže však příslušný státní orgán udělí v rámci své pravomoci výjimku umožňující překročení těchto limitů, nejde z hlediska veřejného práva o nepovxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxěřenou poměrům. Je třeba též zvážit obecnou prospěšnost činnosti, ze které rušení pochází, a společenské důsledky zákazu
imise
. Při řešení otázky, zdx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx vyjít ze srovnání s jinými lokalitami, ve kterých jsou provozována obdobná zařízení; je-li v místě provozována na základě příslušných povolení průmyxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxoženém z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce Mgr. O. Ch., zastoupeného Mgr. xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxčicích, Vratimovská 689, zastoupenému Mgr. Barborou Rovenskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 8, o zdržení se imisí hluku, vedené u Okresníxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxx xxx xx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxkto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. září 2013, č. j. 57 Co 223/2013-390, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. listopadu 2012, čx xx xx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xbčanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“) a žádal, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se v nočních hodinách obtěžování žalobxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxadu 2012, č. j. 33 C 343/2008-314, výrokem pod bodem I. uložil žalovanému povinnost zdržet se rušení hlukem pocházejícím ze strojů a zařízení provozovaxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxá Ostrava a Radvanice a Bartovice tak, aby hodnota ekvivalentní hladiny akustického tlaku (A LAeq,T) pro chráněný vnější prostor domu v katastrálním úxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx a III. o náhradě nákladů řízení.
Soud vzal za prokázané, že žalobce (spolu s manželkou) je vlastníkem rodinného xxxx x xx xx xxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx souvisejících s tímto řízením, tedy s nevhodnými podmínkami k bydlení ovlivňovanými i provozem žalovaného, rodinný dům v obci B. Dům se nachází ve vlasxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxaných ve veřejnoprávním řízení. Zařízení žalovaného užívané k hutní a ocelářské výrobě produkuje hluk. Krajská hygienická stanice rozhodnutím ze 4. xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xx xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xx xalovaný činí určitá opatření ke snížení hluku z jeho provozu, ke snížení pod zákonem stanovený limit dosud nedošlo. Soud zjistil na základě opakovanýcx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxm prostoru domu žalobce hladina hluku z provozu žalovaného přesahuje dlouhodobě v nočních hodinách zákonem stanovený limit 40dB. Všechna měření byla xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxů.
Soud dospěl k závěru, že žalovaný obtěžuje žalobce hlukem nad míru přiměřenou poměrům. Přestože žalovaný provozuje výrobu na základě zákonných poxxxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxedí stanovená pro tento případ v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, a v jeho prováděcím předpixx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx Je tedy povinen dodržovat zákonné limity hladiny hluku, které však, jak bylo prokázáno, i přes provedená opatření trvale překračuje. Rozhodnutí o povxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xe proti trvalému překračování limitů bránit občanskoprávní žalobou. Soud nepřisvědčil námitce žalovaného, že provedená měření nepostihují pouze hxxx x xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xodinách nedocházelo k imisím hluku překračujícím míru přiměřenou poměrům, aby neohrožoval výkon vlastnického práva žalobce. Soud, vědom si toho, že xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xx právní moci rozhodnutí, která navíc korespondovala s koncem doby povolené výjimky k překračování limitů hluku.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvoxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xodem III. potvrdil. Rozsudek změnil v nákladovém výroku pod bodem II. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud po doplnění dokazoxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxle provádí opatření k omezení hlučnosti podle stanoveného harmonogramu bez toho, že by dospěl do stavu, kdy nebude přesahovat zákonem stanovené limitx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxoby dlouhodobě překračováním zákonem stanovených xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxti přetrvávat (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 223/2005). Odvolací soud neshledal, že by žalobou uplatněný nárok žalobce byl nepřiměřeným xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xx x xxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xx8/2000 Sb. a jeho prováděcí předpis vládní nařízení č. 148/2006 Sb. (účinné do 31. 12. 2010 a nahrazené vládním nařízením č. 272/2011 Sb.), které stanxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx odvolací soud za přiměřenou. Způsob splnění je na žalovaném. Pokud se nachází v areálu žalovaného i provozy jiných podnikatelských subjektů, je věcí žxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. března 1974, sp. zn. 2 Ca 23/74, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/1975 a v rozsudku Nejvyxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a o. s. ř.
Přípustnost dovolání spatřuje žalovaný v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxměrům, zda rozhodnutí odvolacího soudu neznamená nepřiměřený zásah do vlastnických práv žalovaného poměřovaný na základě proporcionality a zda lze xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xx xxx že úvaha odvolacího soudu o tom, že žalobce je obtěžován imisemi hluku způsobenými výrobou žalovaného nad míru přiměřenou poměrům, je zjevně nepřiměřxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxhodobě určené k provozování průmyslové výroby, že výroba žalovaného je ze své povahy zdrojem imisí hluku, že žalobce od svých příbuzných dům kupoval v rxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xřitom vyházel ze závěrů Nejvyššího soudu učiněných v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 223/2005, které vytrhl ze souvislostí a nesprávně si je vyložil. S tím souxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xázoru, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřiměřeným zásahem do jeho vlastnického práva, neboť svou činnost provozuje v souladu s úředními povoleníxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxkou stanici Moravskoslezského kraje o vydání povolení k časově omezenému překročení stanoveného limitu hluku. Vydání povolení je podmíněno podle § 3x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx ximitu hluku s tím, že díky plánovaným opatřením žalovaného dojde k omezení hluku na dosažitelnou míru do 31. 12. 2018. Žalovaný všechny podmínky daného xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xx xx xxx xx xxxolací soud se nesprávně vypořádal s jeho námitkou, že soud prvního stupně ve svém rozsudku, s nímž se odvolací soud ztotožnil, mu uložil povinnost zdržex xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxčností nacházejících se v areálu žalovaného. Hluk způsobený třetími subjekty nelze objektivně oddělit od hluku provozovaného výrobou žalovaného. Z xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se žaloba zamítá. Pro případ, že dovolací soud dospěje k závěru, že nejsou dány podmínky pro změnu, navrhuxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xx xxxádření k dovolání uvádí, že dovolání nepovažuje za přípustné, neboť rozhodnutí soudů obou stupňů jsou v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a jsou sxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxl.
Nejvyšší soud věc posoudil podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. – viz hlava II. – ustanovení přechodná a závěrečná, díl 1 – přechodná ustanovenx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejménx x xxx xxxxx xx x xxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxi každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxd nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ (§ 237 o. s. xxxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxo povolení na posouzení oprávněnosti výkonu vlastnického práva a možné obrany proti tomuto výkonu se
judikatura
zabývala v R 37/1985 (Zo správy o rozhxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx/84, a schválenej plénom Najvyššieho súdu SSR 23. 5. 1985, Pls 1/85), podle kterého výkon vlastnického práva na základě úředního povolení je třeba povaxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx „Obecně sice platí, že opírá-li se napadený výkon vlastnického práva o úřední povolení a žalovaný nepřekročil meze tohoto povolení, je třeba považovax xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx před stěžováním imisemi nad míru přiměřenou poměrům poskytovaná v režimu § 127 odst. 1 obč. zák. ostatně představuje samostatný právní nárok vedle ocxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxměřenou poměrům, ale nemusí tomu být naopak. Nárok na ochranu bude dán, pokud v době rozhodování soudu bude
imise
sice v mezích daných správním předpisxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxku. Švestka – Spáčil – Škárová – Hulmák a kol., nakl. C. H. Beck, Praha 2009, s. 720-721 a v publikaci „Ochrana vlastnictví a držby v občanském zákoníku“, Pxxxxx xx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxx xx xxx xxx xxbna 2006, sp. zn. 22 Cdo 223/2005; v žádné z uvedených věcí se však nezabýval případem, kdy správní orgán udělil v rámci své pravomoci výjimku opravňujícx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx uvádí, že otázku, zda jde o podstatnou imisi, je třeba posuzovat podle místních zvyklostí. Již v obecném zákoníku občanském bylo zakázáno obtěžování sxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxář k obecnému zákoníku občanskému uváděl příklad: někdo si postaví vilu v místě, ve kterém jsou později postaveny továrny. Vlastník vily se poté nemůže xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx obecnému zákoníku občanskému. Díl II. Praha: V. Linhart, 1935, s. 245) pokud ovšem nepřekračují míru obvyklou u jiných továren a hygienické a jiné admixxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xíru přiměřenou těm poměrům, které tu dosud byly. Odpověď je zřejmě taková, že jakmile je továrna na základě stavebního povolení postavena, posuzují se xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xhrnout, že pokud jde o charakteristiku místa, je třeba přihlížet k poměrům existujícím v místě v souladu se zákonem v době rozhodování soudu“.
V souvisxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxčuje přiměřené poměry jak v daném typu lokalit, tak i v konkrétním místě; bude-li však obvyklá míra obtěžování hlukem v daném místě vyšší, než je míra obvxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxlitách určeno (např. hlučné hudební produkce v obytné zástavě či v její blízkosti), bude pro posouzení věci rozhodující nižší míra obtěžování obvyklá x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxážil citovanou judikaturu i literaturu a dospívá k těmto závěrům: Především ustanovení toho, zda jde v konkrétní věci o obtěžování nad míru přiměřenou xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx zn. 22 Cdo 223/2005). Důležitým vodítkem pro posouzení toho, zda jde o rušení přesahující míru přiměřenou poměrům (nyní viz i § 1013 odst. 1 občanského xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxán udělí v rámci své pravomoci výjimku umožňující překročení těchto limitů, nejde z hlediska veřejného práva o nepovolený výkon vlastnického práva a sxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxe zákona účastníkem řízení o udělení výjimky nebyl, nemůže to vyloučit důsledky povolené výjimky. Lze podotknout, že vzhledem k § 1 odst. 1 o. z., zdůrazxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xmisi
relevantní
z hlediska soukromého práva.
I pro občanský zákoník č. 40/1964 Sb. platila zásada, že opíral-li se napadený výkon vlastnického práxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxatilo bezvýjimečně. Při posuzování, zda je v konkrétním případě možno (výjimečně) poskytnout ochranu i proti rušení vzešlého z úředně povolené činnoxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxx x xxxxxx x xřeba též zvážit obecnou prospěšnost činnosti, ze které rušení pochází, a společenské důsledky zákazu. To samozřejmě neznamená, že jednotlivci lze odxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxdnout v hraničních situacích a také při poskytování lhůty k plnění tak, aby žalovaný měl reálnou možnost provést potřebná opatření.
Při řešení otázkyx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxeba vyjít ze srovnání s jinými lokalitami, ve kterých jsou provozována obdobná zařízení; je-li v místě provozována na základě příslušných povolení prxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxiku žalovaného ruší žalobce nad míru stanovenou hygienickými limity, výjimku udělenou orgánem hygienické služby nepovažovaly za
relevantní
a nezaxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxm posouzení věci ve smyslu § 241a o. s. ř.
Dovolání však není důvodné, pokud polemizuje s názorem, že není významné, zda rušení pochází též od jiných subxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxa jak proti přímému ručiteli, tak i proti vlastníku nemovitosti, který ji xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxho soudu ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. 22 Cdo 223/2005). Skutkové námitky spočívající ve tvrzení, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxak bude moci uplatnit v dalším řízení.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem x xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně xxx xxx xxxxx xxxx
xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxx