22 Cdo 2409/2002

Určení průběhu hranice mezi pozemky soudem

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (2)
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxu
ze dne 18. března 2003, sp. zn.
22 Cdo 2409/2002
Z odůvodnění.
Okresní soud v Rakovníku (dále "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 26. června 2000x xx xx x x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxohmotnými mezníky na lomových bodech hranice D a C v protokolu o vytýčení hranice pozemků, vypracovaným společností P. v. o. s., ze dne 23. 4. 1998, který xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxou podanou poté, co je stavební úřad odkázal na soud postupem podle § 137 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxedmětné stavby na domnělé společné hranici pozemků v místě oplocení ve skutečnosti zasahuje do jejich pozemku - není správně vytyčená hranice pozemkuxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxx xxx xx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx 1. 1990 jsou manž. J. a H. Ř.". Znalec z oboru geodézie a kartografie L. Č. však ve svém znaleckém posudku z 8. 7. 1997 konstatoval, že "společnou hranici mexx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx Pro takovéto rozhodnutí pak znalec nabídl soudu tři varianty. K výzvě soudu prvního stupně k upřesnění žalobního petitu změnila žalobkyně se souhlasex xxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxhází. Soud prvního stupně pak zvolil jednu ze znalcem nabízených variant, podle níž objednal u společnosti P., v. o. s. se sídlem v R. vytýčení sporné hraxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxan byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku a ve výrocích o nákladech řízení zrušen usnesením Krajského soudu v Praze (dále "odvolací soxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že žalobkyni ve výzvě k upřesnění žaloby nesprávně poučil, neboť jde o žalobu podle § 126 občanského xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxti jejího pozemku. Určení hranice pozemků je pro toto rozhodnutí jen předběžnou otázkou a v případě neshody stran lze o vytýčení hranice požádat katastxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala (kromě rozšíření žaloby o návrhy na odstranění plotu, který žalovaní mezitím zbudovali, a na náhradu škody, jež soux xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx pozemků z 26. 1. 1990, které provedlo Středisko geodézie P., č. protokolu 329994-160. Soud prvního xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xx xx x x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxdech řízení. Zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že na požadovaném určení žalobkyně nemá naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudnxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxovaní dle tvrzení žalobkyně užívají bez právního důvodu konkrétní části jejího pozemku. Soud se snažil dle dispozic Krajského soudu v Praze vést žalobxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxícím petitu, jak je popsán výše, trvala."
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem ze dne 13. března 2002, č. j. 25 Co 471/2001-397, potvrdil rozsuxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x tím, že i když žalobkyně má pravdu, že bez určení hranice nelze dospět k závěru, zda je neoprávněně zasahováno do jejího práva, bude tuto otázku řešit soux xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx, není v této věci namístě názor, že žaloba na určení důvodnosti námitek vznesených ve stavebním řízení podaná na základě postupu stavebního úřadu podlx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xx xxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxcího soudu z 28. 8. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1528/2000, publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 11/2001). Žalobkyně totiž podle odvolacího soudu neuplatnxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxků a takovéto rozhodnutí soudu nepřísluší. S takovýmto nárokem nebyla ze stavebního řízení odkázána, a tak je otázku naléhavého právního zájmu na požaxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxru o zásadním právním významu napadeného rozsudku, jak byli účastníci poučeni, ale též podle § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ. Nesouhlasila s názorem odvolacxxx xxxxxx xx xx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xyla odkázána rozhodnutím stavebního úřadu podle § 137 odst. 2 a 3 stavebního zákona a že žaloba na určení hranice vychází z její občanskoprávní námitkx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx orgán pak nemůže ve svém odkazu předurčovat znění petitu žaloby, s níž se odkázaný účastník obrátí na soud, a je naprosto nerozhodné, zda žaloba zněla na xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxx xízení.
Žalovaní ve svém vyjádření k dovolání vyslovili názor, že poučil-li odvolací soud účastníky o možnosti podat dovolání v případě, že dovolací sxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx x xxxx xožno aplikovat písmeno b) tohoto xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxpadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zaxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxeným rozsudkem byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a tak přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ nepřipadá v úvahu. Podle písm. b) xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolaxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx sporné hranice, byť nikoli podle představ žalobkyně, vycházeje z názoru, že nelze-li spolehlivě stanovit, kde se tato hranice nachází, je namístě jejx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx přesnou hranici zjistit, zamítl, bylo to důsledkem právního názoru odvolacího soudu, že žalobkyně se měla domáhat zdržení se neoprávněných zásahů do xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxd. Je tedy zřejmé, že jinak nezávislé rozhodnutí věci soudem prvního stupně zde bylo usměrněno tím, že tento soud byl povinen vycházet ze závazného (§ 22x xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxhlasit, pokud se domnívají, že poučení obsažené v písemném vyhotovení rozsudku odvolacího soudu vylučuje přípustnost dovolání podle jiných ustanovxxx xxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxx xSŘ vyplývá z textu zákona. Ostatně § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ v současném znění (na rozdíl od § 239 odst. 1 OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxvat se tím, zda je napadený rozsudek rozhodnutím po právní stránce zásadního významu.
Dovolací soud tedy přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle x xxx xxxxx x x x xxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxx xx x xx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 věta druhá OSŘ), nebyly z obsahu spisu zjištěny. Proto se dovolací soud zabýval jen tvrzeným nesprávným právnxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxx jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. že ze skutkových zjištxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxobkyně svojí žalobou řeší situaci, kdy se dostupnými prostředky nepodařilo zjistit, kde se hranice mezi pozemky účastníků nachází. Nejde tedy o subjexxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxit a žalobce je také schopen v žalobním petitu svoji verzi sporné hranice vyjádřit. Jen v takovém případě by měl místo názor odvolacího soudu, vyjádřený x xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xřípadně § 80 písm. c) OSŘ, ovšem s požadavkem na určení vlastnictví k přesně specifikované části pozemku. Rozhodnutí o takto formulované určovací žaloxx xx xxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxitou a je třeba ji znovu vytýčit, mělo by v tomto smyslu vydané soudní rozhodnutí, i když by "určovalo" hranici,
konstitutivní
charakter a nejednalo by xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx, a z tohoto hlediska skutečně není právní posouzení věci soudy obou stupňů správné, neboť byl aplikován nesprávný právní předpis.
V ustanovení § 80 OSx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx než tam uvedeném nároku, pokud ovšem zákon takové rozhodnutí připouští. Odvolací soud v souvislosti s úvahami o naléhavém právním zájmu žalobkyně na uxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxe, neboť s ohledem na to, že nejde o žádný z případů uvedených v § 80 OSŘ, musela by možnost vydat takovéto rozhodnutí vyplývat z konkrétního zákonného ustxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxkona. Navíc i když hranici sousedních pozemků nelze zjistit, tato hranice objektivně existuje, vlastnictví sousedů je tím dané a vytýčení nové hranicx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxnku 11 Listiny základních práv x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxu sp. zn. 22 Cdo 1528/2000, ze kterého žalobkyně zřejmě dovozuje, že právě rozhodnutí stavebního úřadu podle § 137 zákona č. 50/1976 Sb. vytváří zákonnx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxán na soud ve stavebním řízení, nelze zamítnout pro nedostatek naléhavého právního zájmu, jelikož nejde o žalobu podle § 80 písm. c) OSŘ. Rozhodně však x xxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxdy že jde o žalobu v § 80 OSŘ výslovně neuvedenou, opírající se o § 137 odst. 2 a 3 stavebního zákona) mohou mít místo pouze v případě, že žalobce bude v mezíxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx uvedených ustanovení (např. "námitka vznesená ve stavebním řízení vedeném u ., že ., je oprávněná"). Tak tomu ovšem v daném případě nebylo, a tak argumexxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xrávem. Pouze v některých případech vyplývajících ze zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), by bylo možnx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxhu návrhem na opravu chyb v katastrálním operátu podle § 8 katastrálního zákona). O takovýto případ se ovšem nejedná. Postup podle § 43 odst. 2 OSŘ (s přixxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx xx xx x x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxdstatě neupravila) nepřipadá v úvahu, jelikož žaloba nevykazuje nedostatky, které brání pokračování řízení. Je tedy třeba vycházet z toho, že kdyby uxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxým možným řešením zamítnutí žaloby s tím, že uplatněný nárok nemá oporu v platném právu.
Z uvedeného je zřejmé, že i když ne se všemi právními názory odvoxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxným výkladem správného právního předpisu a zamítnutí žaloby věcně správným rozhodnutím.
Zpět na text

Související dokumenty