6 Afs 46/2014 - 39

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (2)
x xxx xxxxxxx x xx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxy a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: HM-METAL s. r. o., se sídlem Dačice - Bílkov 111, zastoupeného JUDr. Petrem Jaxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xomenského 39/5, Dačice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 1. 2014, č. j. 10 A 44/2013 x xxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxx
xxx
xxxxx x xxxxxxxxx
xxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xěci a rozhodnutí krajského soudu
[1] Rozsudkem ze dne 28. 1. 2014, č. j. 10 A 44/2013 - 109, zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu, kterou sx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxí od 29. 4. 2011 do 26. 2. 2013 a výsledky kontrolního zjištění jsou nezákonnými zásahy ve smyslu ust. § 82 a násl. s. ř. s.
[2] V žalobě označil stěžovatex xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxdka P. U., 2 výslechy svědka M. V., 2 výslechy svědka M. D., výslech svědkyně Ing. A. B., místní šetření v sídle žalobce, místní šetření u M. D. a 7 ústních jexxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxečném dokazování spočívajícím zejména v opakovaných výsleších svědků, kterým byly kladeny nepodstatné otázky, jakož i v opakovaných ústních jednánxxx xx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxvatele i třetí osoby a překračuje pravomoci žalovaného. Dokazování bylo podle stěžovatele nadbytečné zejména proto, že skutkový stav plně prokazovaxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxhy a že žalovaný postupoval v průběhu celé daňové kontroly v souladu se zákonem. Vzhledem k náročnosti a rozsahu kontroly bylo zcela případné pečlivě zkxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxo a pečlivého postupu žalovaného nelze podle krajského soudu shledat, že postupoval nehospodárně či že nešetřil práva daňového subjektu nebo třetích xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxahy na straně žalovaného, ale rozsahem provedeného dokazování a komplikovanou spoluprácí s jednotlivými svědky.
[4] Co se týče dožádání žalovanéhx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxodárnost a rychlost daňového řízení, když tato dožádání byla prováděna u místně příslušných správců daně. Stěžovatel navíc podle krajského soudu nepxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxlížet do dožádacích přípisů za podmínek stanovených daňovým řádem, stejně tak měl po celou dobu možnost žalovaného požádat o sdělení důvodů napadenýcx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxšťoval a prověřoval všechny důkazy v daném řízení. Z obsahu správního spisu je navíc patrné, že všechna dožádaná místní šetření či výslechy svědků probxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx] Žalovaný prováděl místní šetření i jednotlivé výslechy podle krajského soudu za účelem objasnění skutkových okolností významných pro daňovou kontxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxx x xx x xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxo kterého výslechu, přičemž bylo pouze věcí stěžovatele, že se k některým výslechům, přestože byl o jejich konání řádně vyrozuměn, nedostavil. Námitkx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxl možnost účasti, na jejímž základě by následně mohl uvést konkrétní důvody, v nichž takový zákonný zásah spatřuje.
[6] Délka předmětné daňové kontrxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx skutečnostem, jež vyplynuly v průběhu řízení, nutno zopakovat. Stejně tak nelze přičítat k tíži správce daně, že se někteří svědci z plánovaných výslexxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxlil vždy jen takový postup, při kterém dbal, aby nikomu nevznikly zbytečné náklady.
[7] Průběh místních šetření v sídle stěžovatele a u M. D. byl krajsxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xředem vyrozuměn a šetření byl přítomen prokurista stěžovatele. S ohledem na místo sídla stěžovatele bylo místní šetření provedeno dožádáním místně pxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxdnání se stěžovatelem, stěžovatel vždy schválil a podepsal protokoly z nich. Před každým jednáním byl vyrozuměn o jeho konání, případně s ním bylo dohoxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxtel v průběhu daňové kontroly obsah či průběh těchto jednání nějakým způsobem zpochybňoval. Všechna ústní jednání se stěžovatelem byla podle krajskéxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxlního zjištění v jednotlivých protokolech, nelze podle krajského soudu v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu dle ust. x xx x xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xx
xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xx x xx xx xx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxm jednotlivých úkonu správce daně, tedy otázkou, zda jejich provedení bylo
relevantní
pro zjištění rozhodných skutečností. Stěžovatel přitom v žalxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx kontroly, zda náklady stěžovatele uplatněné za rok 2008 byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Krajský soud se vůbec nxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxx xxstinné důkazy, které stěžovatel žalovanému v rámci daňové kontroly předložil, vynaložení těchto nákladů nepochybně prokazují. Závěry, ke kterým žaxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxkovaných výsleších svědků, kterým byly kladeny pro daňovou kontrolu nepodstatné otázky, jakož i několik ústních jednání vedených se stěžovatelem a oxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x překračuje pravomoci správce daně. Napadený rozsudek je podle stěžovatele nepřezkoumatelný, neboť se nevypořádal s věcnými námitkami stěžovatele xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xezákonným zásahem správního orgánu nelze prozkoumat výsledky kontrolního zjištění daňové kontroly. Z ustanovení § 82 s. ř. s. vyplývá, že zásahem spxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxoti němuž by bylo přípustně odvolání podle daňového řádu nebo žaloba proti rozhodnutí správního orgánu. Je tedy zřejmé, že výsledky kontrolního zjištxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxly nevydá žádné rozhodnutí, avšak již uplynula lhůta k podání žaloby proti nezákonnému zásahu, by daňový subjekt již neměl žádnou možnost se proti tomuxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xrovedenou zákonem č. 303/2011 Sb., která zásadním způsobem změnila právní úpravu žaloby proti nezákonnému zásahu správního orgánu. Proto nelze použxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x závěr krajského soudu o předčasnosti podané žaloby. S účinností od 1. 1. 2012 totiž § 84 odst. 1 s. ř. s. stanoví, že žaloba musí byt podána do dvou měsíců oxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xx xx xx xx xlatí, že žaloba je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky, to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze urxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxmiňovat vyčerpáním všech přípustných opravních prostředků (stížnosti), jak se domnívá krajský xxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxní ke kasační stížnosti se žalovaný ztotožnil se závěry krajského soudu. Ten podle žalovaného posuzoval zákonnost jednotlivých úkonů, a to i z hlediskx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xe výsledky kontrolního zjištění v jednotlivých protokolech nelze napadat v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Z napxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx vnitřními rozpory. Krajský soud při svém rozhodování vycházel ze skutečností zjištěných zcela v souladu se zákonem, přičemž je zřejmé, z jakých důkazx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxm správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxvně je třeba zabývat se otázkou samostatné přezkoumatelnosti výsledků daňové kontroly, neboť tato otázka je určující i pro rozsah soudního řízení o ocxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx xxxx x xx xx xx xx x
xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxsahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen
přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo prxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx
x
xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxt. § 82 a násl. s. ř. s. směřuje k poskytnutí ochrany v případech, kdy správní orgán zasáhne do práv určité osoby způsobem neumožňujícím využití jiných pxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxací řízení s následným vydáním platebního výměru, je vyloučeno, aby se adresát rozhodnutí domáhal ochrany žalobou podle § 82 a násl. s. ř. s., neboť má mxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxvní zákonem danou rovnocennou možnost domáhat se ochrany veřejných subjektivních práv. Nejvyšší správní soud již dříve dospěl k závěru (viz rozsudek xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxobu proti rozhodnutí správního orgánu a účastník řízení nedisponuje volbou, kterou z těchto žalob považuje za výhodnější a které řízení tedy bude inicxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxdnost před žalobou proti nezákonnému zásahu. Možnost podat žalobu proti nezákonnému zásahu nastupuje tehdy, když není možná ochrana jinými právními xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxo řádu, a není ani rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2005, č. j. 2 Afs 144/2004 – xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx nemůže založit překážku
rei iudicatae
(viz např. rozsudek ze dne 11. 4. 2006, č. j. 2 Afs 85/2005 – 117, č. 1507/2008 Sb. NSS, nebo rozsudek ze dne 15. 9. 20xxx xx xx x xxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
x
xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx x006, č. j. 2 Afs 85/2005 – 117). Zpráva o kontrole tedy není rozhodnutím, kterým by byla zakládána nebo měněna práva a povinnosti daňového subjektu, jednx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xouze souhrn relevantních kontrolních zjištění, která mohou sloužit jako podklad pro vyměřovací resp. doměřovací řízení.
[19] Výsledky daňové konxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx navazující na výsledky daňové kontroly vydáno není. Zdejší soud již dříve odmítl názor, podle kterého by bylo konečné rozhodnutí důsledkem nezákonnéxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxx x 132). V rozsudku ze dne 11. 4. 2006, č. j. 2 Afs 85/2005 - 117, pak zdejší soud uvedl, že
„samotná kontrola není rozhodovacím procesem, zpráva o kontrole je xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxno konečné rozhodnutí, pak výsledky daňové kontroly představují zásah bez dopadu do právní sféry daňového subjektu na rozdíl od některých jiných úkonx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxx x xxx xxxxxx
xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxy (§ 16 d. ř.) třeba rozlišovat daňovou kontrolu jako celek, a jednotlivé úkony
pracovníků správce daně, prováděné v jejím rámci. Intenzita, jakou praxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxů.
Je zřejmé, že např. informační povinnost daňového subjektu [§ 16 odst. 2 písm. a) d. ř.] je mírou svého dopadu
do práv jednotlivce nesrovnatelná s opxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xx x.]. V návaznosti na takto
nastíněné rozlišení je nutné posuzovat i aspekty daňové kontroly, jako možného nezákonného zásahu.“
A dále:
„Nikoliv každx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxh. (…) Za situace, kdy samotnou zprávou o daňové kontrole
není (z její podstaty) daňový subjekt bezprostředně zkrácen na svých právech, nelze o takové xxxxxx xxxxxxx
xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xx xx xxx
xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx neboť teprve ve spojení s konečným rozhodnutím mohou výsledky daňové kontrole představovat významný zásah do práv daňového subjektu. V rozsudku ze dnx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxní
hrozí, tak mohou nastat až v důsledku dalších úkonů příslušných správních orgánů, např. právě vydáním
dodatečných platebních výměrů. Kontrolní xxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx, jež by znamenaly újmu
pro stěžovatele. (…) Zprávu o kontrole nelze považovat za akt správního orgánu, jímž se v určité věci zakládají,
mění nebo ruší xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx
xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx x xxxxrole není rozhodnutím, neztotožnil, nemůže znamenat
dotčení na jeho právech; zpráva o kontrole nemůže sama o sobě nijak zasáhnout právní sféru stěžoxxxxxx x xxxxxxx
xx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxosti neuváděl, jakým způsobem do jeho právní sféry výsledky daňové kontroly zasáhly či mohly zasáhnout.
[21] Zkrácení práv je přitom jednou z podmínxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxru, že ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li, a to kumulativně, splněny následující podmínky:
Žalobce musí být
přímo
(1. podmínkxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxrávního orgánu, které nejsou rozhodnutím
(4. podmínka), a
byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo
(5. podmínxxxx xxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxx xxxxxx x xxxxxxých podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“
Byť došlo ke změně úpravy řízení o ochraně před nezákonným zásahem nebo donxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xx xxxxxxx v rámci koncepce ochrany subjektivních veřejných práv ve správním soudnictví podmínka zkrácení na právech v důsledku nezákonného zásahu. Že je i ve vzxxxx x xxxx xxxxx xxxx x xx xx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxdku ze dne 25. 9. 2013, č. j. 2 Aps 5/2012 - 52:
„Zákonodárce, xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xx xxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xozšířil podmínky
přípustnosti žaloby tak, že žaloba je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními
prostředky; to neplatí x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xx xx xxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xávěrů, ke kterým dospěl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 31 8. 2005, č. j. 2 Afs 144/2004 - 110, v němž uzavřel, že proces daňovx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xprávě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a není rozhodnutím ani ve smyslu § 65 s. ř. s. Právní názor, podle něhož by se proti vyřízení či nevyřxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxl neudržitelný, protože kdyby po provedené daňové kontrole správce daně nevydal dodatečný platební výměr, by byl daňový subjekt ponechán zcela bez soxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxtupem, může být podle okolností nezákonným zásahem, proti kterému je možno podat žalobu podle § 82 a násl. s. ř. s. K podobným závěrům jako v případě daňoxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx proti konečnému rozhodnutí v daňovém řízení. Jedná se například o zásah v podobě vedení správního řízení, v jehož rámci je prováděna daňová kontrola (k xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxx x xxxx
xxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxil závěru krajského soudu, že v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu nelze prozkoumat výsledky kontrolního zjištění v dxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxě v daňovém řízení a hodnocení důkazů v rámci daňové kontroly.
[24] Podle ust. § 85 daňového řádu totiž platí, že předmětem daňové kontroly jsou daňové xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxně předmět daňové kontroly prověřuje ve vymezeném rozsahu, což znamená, že činí úkony, které směřují k prokázání či vyvrácení důvodných pochybností o xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxsí postupovat bez zbytečných průtahů, uplatňovat svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena; musí rovnxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxjméně zatěžují a ještě umožňují dosáhnout cíle správy daní.
[25] Povinnost volit jen prostředky nejméně zatěžující daňové subjekty znamená, jak doxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxstavovat pro daňové
subjekty značnou zátěž, v krajním případě může být dokonce nástrojem jejich "šikanování".
Proto je nezbytné, aby správce daně poxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxbjekty (§ 2 odst. 2 daňového řádu), což v případě daňové kontroly znamená její provádění v nezbytně nutném rozsahu ve vztahu k dosažení účelu daňového řáxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx
x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx daňových povinností není prioritní, naopak vždy je třeba pečlivě
udržovat stav rovnováhy mezi zájmy státu a daňových subjektů. Ve vztahu k danému příxxxx x xxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxi, které v době provádění původní daňové kontroly neměl k dispozici), které by mohly mít vliv
na správné stanovení daňové povinnosti. Dále musí být opaxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxžnost
svévolného jednání správce daně jak ve vztahu k zahájení daňové kontroly vůbec, tak ve vztahu k jejímu rozsahu,
musí být daňovému subjektu sdělxx xxxx xxxxx x xxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx potvrzen i stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2011, sp. zn. Pl. ÚS -st33/11, jímž byl korigován dřívější názor o principiální nepřípustnosxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx
x
xxxxxx xxxxxx x jednotlivá dílčí oprávnění svěřená správci daně v průběhu daňového řízení se ocitají mezi veřejným zájmem na stanovení a výběru daní na straně jedné a oxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxdění daňové kontroly, postupovat v souladu s principem proporcionality a minimalizovat zásahy tak, aby se konkrétní procesní postup nestal vůči jednxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxru
s čl. 2 odst. 2 Listiny nelze považovat bez dalšího postup správce daně, který zahájí daňovou kontrolu ve smyslu
§ 16 zákona č. 337/1992 Sb., o spráxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxinnost.“
[27] Při posuzování, zda některé z úkonů správce daně v rámci daňové kontroly nebyly nepřiměřené, je třeba se zabývat zejména tím, zda v posxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xednalo o úkony prováděné v rozporu se zákonem, které mohou představovat nezákonný zásah ve smyslu ust. § 82 s. ř. s. Krajský soud tak neměl povinnost zabxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxání nadbytečné.
[28] V tomto směru Nejvyšší správní soud poukazuje na východiska, z nichž je třeba při posuzování možné nadbytečnosti úkonů správce xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxat prostředky k zabezpečení veřejných statků za určitých, přesně definovaných podmínek (viz nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 29/xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxní a zabezpečení jejich úhrady. To zahrnuje posuzování a dokazování různých i méně pravděpodobných variant předpokládaného skutkového stavu, než doxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xčetně pochybností o skutkovém stavu, nelze klást takové požadavky jako na konečné rozhodnutí, kterým se stanovuje daňovému subjektu daňová povinnosxx
xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xkony prováděné za situace, kdy žádné pochybnosti o skutkovém stavu nepanují, lze proto považovat za nezákonný zásah. Tento zásah spočívá v nezákonné axxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxdně toliko právo, nikoli povinnost účastnit se provádění důkazů správcem daně a procesně na ně reagovat. Jistě tohoto svého práva ani nemusí využít. Poxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxkové sféry v podobě vyměření či doměření daně daňové řízení směřuje, nezbývá mu, než aby byl procesně aktivní či přinejmenším bdělý ve vztahu ke všem úkoxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxtřičný čas a úsilí sebe či svých zaměstnanců. Tento čas a toto úsilí nejsou zadarmo, a pokud by nemusely být věnovány řízení před správcem daně, mohly by bxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxhu k rozhodným skutečnostem irelevantních nebo neúčelných důkazů, tak může vést k administrativnímu zatížení daňového subjektu v míře větší, než ktexxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x tohoto důvodu mohou být zjevně neúčelné úkony správce daně nezákonným zásahem.
[30] Oproti tomu může být zdánlivá nepřiměřenost úkonů daňové kontrxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xjišťovaných skutečností, nedisciplinovaností daňového subjektu či svědků a podobně. Je na daňovém subjektu, aby tvrdil, v čem konkrétně nepřiměřenxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxné rovině a ohledně konkrétních námitek lze odkázat i na rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 1. 2013, č. j. 6 Ads 127/2012 - 22, v němž Nejvyšší správní soud vyxxxxxxx xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxumentaci
uplatněnou stěžovatelkou a tu obsáhle vyvrátit, nýbrž uchopit obsah x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xx x xxxx
xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx daně a posoudil jednotlivé úkony žalovaného z pohledu jejich procesní úpravy v daňovém řádu. Neshledal pochybení v postupu žalovaného při provádění jxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx své úvahy, každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo, a správně pxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxi posuzování, který důkaz bude proveden, nejsou pro správce daně
stanovena žádná pravidla. Hodnocení těchto důkazů probíhá podle volného uvážení spxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxání za dostatečné, či zda skutkový stav bude nutné prověřit dalším dokazováním. Zhodnocení všech
provedených důkazů musí správce daně přesvědčivě a xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxx xxxx při aplikaci tohoto závěru na posuzovaný případ uvedl:
„Vzhledem
k náročnosti a rozsahu kontroly bylo zcela případné pečlivě zkoumat všechny skutkoxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxx xxrávce daně nelze shledat, že postupoval nehospodárně, či že nešetřil práva daňového subjektu
či třetích osob. Úkony správce daně v průběhu daňové konxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxx
xx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxěžovatelem napadených úkonů správce daně strohé, není ještě nepřezkoumatelné. Námitka stěžovatele, že se krajský soud nedostatečně zabýval účelnoxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxedčasnosti podané žaloby z důvodu, že teprve po jejím podání vydalo Odvolací finanční ředitelství vyrozumění o výsledku prošetření způsobu vyřízení xxxxxxxxx xxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xx xx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný, jak tomu bylo i v posuzované věci (k využití stížnosti jako právní ochrany ve smyslu ust. § 85 xx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxky přípustnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem aplikoval i na žalobu, která požaduje toliko určení nezákonnosti zásahu. Toto pochybení všxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx předčasnosti podání žaloby vydáním výše uvedeného vyrozumění.
IV. Závěr a náklady řízení
[36] Protože kasační stížnost není důvodná, Nejvyšší xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxxxx
xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxxxx x x xxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx o kasační stížnosti úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly, a proto mu soud náhradu náxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxx xxx xxxxx xxxx
xxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxeda senátu
Zpět na text

Související dokumenty