6 Ads 87/2013 - 131

Prodejní úsek ve smyslu zák. č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
Judikatura (2)
x xxx xxxxxxx x xxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxelně oddělená fyzicky, technologicky a zpravidla i personálně tak, aby bylo minimalizováno riziko mikrobiologické kontaminace živočišných produkxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxným specifickým režimem úschovy potravin (např. s jinou teplotou úschovy), prodejními úseky nejsou.
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx: ZIMBO CZECHIA s. r. o., se sídlem Na Zátorách 8, Praha 7, zastoupené JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem, se sídlem Šaldova 34/466, Praha 8, proti žalovanéx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxx/103/9/2008-SŘ, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2013, č. j. 30 A 80/2011 - 141,
takto:
Rozsudek Krxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xx x xxxxxxx x xxxx
xx xxxx
x xxx
xx xxxxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxx
[1] Rozhodnutím žalované ze dne 11. 5. 2011, č. j. AD963-25/103/9/2008-SŘ, bylo změněno rozhodnutí inspektorátu v Praze ze dne 26. 9. 2008, č. j. BF126xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o potravinách“), při analogickém použití zásady absorpční podle x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xýši 1000 Kč. Správního deliktu se žalobkyně měla dopustit tím, že ve své provozovně na adrese ul. Jana Kouly, Český Brod, nezajistila dne 19. 12. 2005 při xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x10/2004 Sb., o podmínkách a požadavcích na provozní a osobní hygienu při výrobě potravin a jejich uvádění do oběhu s výjimkou prodeje, kromě potravin žixxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxny údaji v souladu s § 7 zákona o potravinách, čímž nesplnila povinnost uloženou opatřením orgánu dozoru podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx x xdstranění nedostatků zjištěných při kontrole provedené dne 16. 3. 2006.
[2] Proti shora uvedenému rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu ke Kxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xx x xxxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxtnost obou výše uvedených rozhodnutí správního orgánu. To odůvodnil tím, že dle § 16 odst. 1 písm. b) bod 2 zákona o potravinách vykonávají orgány veterixxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xajec nebo k prodeji zvěřiny. Rozhodující pro posouzení věcné
kompetence
při státním dozoru v daném případě bylo podle názoru krajského soudu určení, xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxeje čerstvého masa zásadní pro zabránění kontaminace ostatních potravin, neboť i sama žalovaná uvádí, že krájení čerstvého masa je považováno za úpraxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xx kontrole sýrů v prodejně žalobkyně Novák Maso – Uzeniny, provozovna v Českém Brodě, nebyla věcně příslušná žalovaná, neboť se jedná o prodejnu, kde při xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx orgány veterinární správy a nikoliv žalovaná. Po citaci § 76 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxdána věcně příslušnými správními orgány. Ačkoli žalovaná byla příslušná ke kontrole dodržování hygienických podmínek při zacházení s potravinami jxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xři značení sýrů, tedy výrobků živočišného původu, nelze oddělit jednu část rozhodnutí od druhé, a proto krajský soud vyslovil nicotnost rozhodnutí jaxx xxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. V prvé řadě považovala za nepřezkoumatelné a nesprávné závěry krajského soudu ohledně nxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxí vyplývá, že prodejna v žádném případě není rozdělena na úseky, aniž by specifikoval, na základě jakých fotografií k tomu dospěl a jakým způsobem je hodxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx původu, takže nelze dospět k závěru, že není vůbec věcně příslušná ve smyslu § 77 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpixx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx i krajský soud), bylo pro posouzení věci podstatné posoudit, zda byla provozovna členěna na prodejní úseky. K tomu stěžovatelka uvedla, že oddělení čáxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxozovně žalobkyně vymezovaly prodejní úseky s určitým teplotním režimem a dalšími specifickými hygienickými požadavky. Stěžovatelka také zdůraznixx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xrodeji zvěřiny, mají věcnou příslušnost kontrolovat povinnosti při prodeji potravin živočišného původu nikoli orgány státní veterinární správy, axx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xistě přesvědčivěji, než jak to učinil krajský soud. Stěžovatelka dále napadla postup krajského soudu, jenž měl zpochybnit její Listinou základních pxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xapadeného rozsudku věnoval nepřiměřený prostor vyjádření žalobkyně a vlastní úvahu nahradil odkazem na předchozí vyjádření účastníků řízení.
[4x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxšlo a ohledně výkladu § 16 zákona o potravinách mezi nimi panuje shoda. Stěžovatelka dále konstatovala, že
judikatura
ohledně kompetencí dozorových xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx v provozovně žalobce vykonal, byl také ke kontrole věcně příslušný, do této doby však soudy podrobně neanalyzovaly § 16 odst. 1 písm. b) bod 2 zákona o potxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx kompetenčních ustanovení a neučinil tak ani krajský soud, podala stěžovatelka kasační stížnost. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadenx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx předběžného opatření podle § 38 s. ř. s. s tím, že právní názor zaujatý krajským soudem zásadně zasahuje do zavedené praxe kontrol potravin živočišnéhx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xseky nekontroluje, neboť má za to, že podle zákona a Dohody o vzájemné součinnosti a spolupráci mezi Ministerstvem zemědělství, SZPI a SVS ze dne 21. 7. 2xxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xakupovat potraviny živočišného původu v době, kdy provozovny žalobkyně nebudou pod žádnou úřední kontrolou.
[6] Usnesením ze dne 19. 12. 2013, č. j. x xxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx x. v tom, že vynětí prodejny žalobkyně z dosahu úřední kontroly potravin živočišného původu, které se zde uvádějí do oběhu, by mohlo vést k vážné újmě třetxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx velmi obsáhle vyjádřila. Ztotožnila xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xze interpretovat pouze způsobem, který je pro adresáta právní normy příznivější. Dle jejího názoru ani zákon o SZPI neumožňuje stěžovatelce kontroloxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xveterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a z důvodové zprávy k němu je dle žalobkyně dána pravomoc orgánů veterinární správy ke kontrole zaříxxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xad zákon a stěžovatelka tak narušila předvídatelnost práva i princip právní jistoty, neboť ignorovala judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle níx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxzi orgány státní kontroly, odmítla námitky stěžovatelky napadající procesní postup soudu a brojila i proti usnesení o předběžném opatření v této věcix xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxka replikou. V ní odmítla žalobkyní provedený výklad zákona o SZPI a namítla, že z něho jasně vyplývá její věcná příslušnost ke kontrole potravin. Setrvxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xůže lišit, může se jednat o samostatné chladicí pulty, ale také jen o oddělení jednotlivých prodejních úseků v rámci jednoho chladicího pultu přepážkaxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxštěno formou přepážek v jednom dlouhém chladicím pultu. Stěžovatelka též poukázala na znění Dohody o součinnosti. O porušení principu
ne bis in idem
bx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xení přenos věcné působnosti mezi správními orgány, ale striktně v mezích zákona vymezení okruhů jednotlivými orgány kontrolovaných skutečností, a žxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxch orgánů s cílem dosažení stavu, kdy nebude kontrolována ze strany žádného z nich. Stěžovatelka závěrem své repliky poukázala na rozsudek ze dne 11. 12x xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxcotnost, neboť se nejednalo o případ absolutní věcné nepříslušnosti stěžovatelky.
[9] Ústavním soud usnesením ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 677/14x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxxx, že nedošlo k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, posuzované usnesení mělo zákonný základ, bylo vydáno příslušným orgánem, nejxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xxrávní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti něxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xx xx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxmitkám stěžovatelky, jež se dají podřadit pod § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Problematika nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x As 5/2003 - 52, ze dne 25. 5. 2006, č. j. 2 Afs 154/2005 - 245, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz)x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxvání zásady volného hodnocení důkazů nebo při utváření právního závěru, z jakého důvodu soud považoval žalobní námitky za liché či mylné, proč nepovažxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxodů se bude jednat rovněž v případech, kdy soud opomněl vypořádat některou z uplatněných námitek nebo pokud odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahujx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxkovém rozhodnutí na posuzovaný případ. Nejvyšší správní soud má za to, že žádnou z výše uvedených vad napadený rozsudek netrpí. Krajský soud v odůvodněxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxal sice podstatnou část odůvodnění napadeného rozsudku rekapitulaci vyjádření žalobkyně a vlastní posouzení jádra sporu je poměrně stručné, v daném xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx soudem použitý odkaz na shodná vyjádření účastníků i následná aplikace jím provedeného výkladu právního pojmu „prodejní úsek“. O přezkoumatelnosti xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxky stěžovatelky napadající procesní postup krajského soudu. Podle ustanovení § 50 s. ř. s. platí, že
„z důležitých důvodů může být jednání odročeno. Sxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx času seznámit se s replikou žalobkyně a připravit vyjádření k ní. Tato replika však byla pouhou reakcí na vyjádření stěžovatelky k žalobě a nebyly v ní upxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx jí byl nejméně deset dní před nařízeným jednáním znám rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2013, č. j. 30 A 114/2010 – 217, kterým byla v obdobném přxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xx xx xx xxxx xx xxxxxxxxx faktická nemožnost kvalifikovaně se účastnit xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx č. j. 2 Afs 5/2005 – 96, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2004, č. j. 5 Ads 63/2003 – 35). Krajský soud sice mohl řízení o této věci přeruxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxrávněním předsedy senátu, nikoli jeho povinností. Procesnímu postupu krajského soudu tedy nelze z hlediska zákonnosti nic vytknout.
[13] Nejvyššx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xrovozovny žalobkyně byla věcně příslušná stěžovatelka. Při řešení této otázky je třeba vyjít z § 16 odst. 1 zákona o potravinách, dle něhož
ke kontrole dxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxdržováním povinností stanovených tímto zákonem
a zvláštním právním předpisem pro poskytování stravovacích služeb,
2. vykonávají státní dozor xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxí šíření infekčních onemocnění nebo jiného poškození zdraví z potravin,
b) orgány veterinární správy vykonávají státní dozor
1. nad dodržovánxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
původu,
2. při prodeji surovin a potravin živočišného původu v tržnicích a na tržištích,
při prodeji potravin živočišného původu v prodejnách a prxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xři příchodu surovin a potravin
živočišného původu z členských států Evropské unie,
c) Státní zemědělská a potravinářská inspekce vykonává stáxxx xxxxx
xx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxx
xx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xýrobků a
3. nad ohlášením zásob,
4. ve vstupním místě stanoveném v § 3 odst. 4 písm. d);
d) Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský vykonáxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
[14] Z citovaného ustanovení je zřejmé, že stěžovatelka vykonává státní dozor při výrobě a uvádění potravin do oběhu [§ 16 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx tak má při výrobě a uvádění potravin do oběhu působnost obecnou, naopak orgány veterinární správy mají působnost speciální, která obecnou působnost vxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxe dochází k úpravě masa, mléka, ryb, drůbeže, vajec nebo k prodeji zvěřiny. S krajským soudem lze souhlasit v tom, že při rozlišování toho, co je a co není úxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx s nimiž zákon o potravinách v § 16 odst. 1 písm. b) bod 2 spojuje speciální působnost orgánů veterinární správy, jsou vzhledem k absenci tepelné či jiné texxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxě. Proto i jiné potraviny živočišného původu, které se nacházejí ve stejných prodejnách nebo prodejních úsecích, kontrolují orgány veterinární spráxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxx x xxxxxx x potravinách, spojený s rizikem kontaminace, bude se tedy nepochybně jednat i o krájení masa. To lze dovodit i z důvodové zprávy k veterinárnímu zákonu zx xxx xx xxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxmi, je plně slučitelná s předpisy Evropských společenství,
které vyžadují např., aby výroba a zpracování masa byly pod soustavnou kontrolou a odpověxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx Přitom lze vyjít z názoru krajského soudu, že prodejní úsek je samostatná a fyzicky oddělená část prodejny, přičemž fyzické oddělení je zejména u prodexx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xdraví lidí před jeho poškozením nebo ohrožením živočišnými produkty [srov. § 2 písm. b) veterinárního zákona], musí být toto oddělení zřetelné natolixx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxavinách, tj. např. z čerstvého masa. Zásadně nelze přijmout výklad stěžovatelky, že jednotlivé prodejní úseky mohou tvořit samostatné chladicí pultx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxo režimu úschovy potravin (např. jinou teplotou úschovy). Riziko kontaminace je při aktivních činnostech souvisejících se syrovými potravinami přixxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxům či zařízením, tj. o prodejní úsek se nebude jednat v případě, že jsou k úpravě čerstvých potravin uvedených v § 16 odst. 1 písm. b) bod 2 zákona o potravinxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxem k riziku kontaminace musí být prodejní úseky samostatné i ve vztahu k jednotlivým pracovníkům, kteří jsou při své činnosti obvykle pověřeni manipulxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxavuje rizikové potraviny a zároveň i jiné potraviny živočišného původu, např. připravuje nezpracované (syrové) maso a následně balí sýry.
[16] Proxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xe tedy prodejní úsek bude blížit samostatné prodejně, což je zřejmé i z dikce zákona, jenž prodejní úsek i prodejnu staví naroveň; opačný výklad by ostatxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xmístěním mobilní fyzické přepážky mezi jednotlivé druhy potravin uložených v jednom chladicím pultu či jejím vynětím), což by podstatně ztěžovalo, pxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxně jako z fotodokumentace obsažené ve spisu je zřejmé, že v kontrolované provozovně byly sýry odděleny od ostatních druhů potravin průhlednými skleněxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xsek“, a tím i vylučuje věcnou příslušnost stěžovatelky ke kontrole sýrů v nyní posuzovaném případě. Krajský soud tedy nepochybil, když v nyní posuzovaxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxinnosti je v prvé řadě třeba uvést, že tato dohoda nemá vliv na posouzení věci samé, neboť stěžovatelka zakládala svou věcnou příslušnost ke kontrole na xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxx xedošlo k nepřípustnému rozšíření působnosti stěžovatelky oproti působnosti stanovené jí v dané oblasti zákonem.
[18] S ohledem na čl. 79 odst. 1 Úsxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxěna působnosti orgánů dozoru (shodně viz nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. IV ÚS 150/01, dostupný z http://nalus.usoud.cz/:
„kompetencx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxx veřejnoprávní smlouvy výslovně předpokládal.“
). Jelikož jsou hranice věcné působnosti orgánů státní kontroly potravin vymezeny zákonem (§ 16 zákoxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxvní. V této souvislosti zároveň nelze přijmout názor stěžovatelky, že Dohoda o součinnosti byla Nejvyšším správním soudem posouzena a shledána zákonxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxko komplexní posouzení obsahu Dohody o součinnosti. Vzhledem k povaze a smyslu předběžného opatření podle § 38 s. ř. s., jímž je pouze zatímní upravení xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxahu Dohody o součinnosti.
[19] Jelikož stěžovatelka nebyla k vydání napadeného rozhodnutí věcně příslušná, zbývá posoudit, zda tento nedostatek vxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx ve věcech, které jim byly svěřeny zákonem nebo na základě zákona. Podle § 77 odst. 1 správního řádu je nicotné rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní oxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xovněž i nezhojitelnými. Nicotný je správní akt, který trpí natolik intenzivními vadami, že jej vůbec za rozhodnutí ani považovat nelze. Takovými vadaxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povixxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxíží z úřední povinnosti (srov. např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 6 A 76/2001 - 96, publikovaný pod č. xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxí správního orgánu o veřejných subjektivních právech považovat, a který není s to vyvolat veřejnoprávní účinky.
[21] Vzhledem k uplatnění zásady
prxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxolávat příslušné právní důsledky a působit tak na sféru práv a povinností jejich adresátů; v případě nicotných správních rozhodnutí se neuplatní ani txxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx, nikdo není povinen nicotné správní rozhodnutí respektovat a řídit se jím. Nicotnost nelze zhojit ani uplynutím času (k podrobnému vymezení pojmu nicxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxe 13. 5. 2008, č. j. 8 Afs 78/2006 – 74, publ. pod č. 1629/2008 Sb. NSS).
[22] S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že nicotnost ve smyslu § 77 odst. 1 správnxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxodovat o právech a povinnostech osob ve veřejné správě bude rozhodovat v konkrétní věci. Věcnou příslušnost samozřejmě nelze vymezovat individuálněx xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx znaky a tyto skupiny obsahově spřízněných věcí pak svěřuje k rozhodování jednotlivým správním orgánům. Absolutní nedostatek věcné příslušnosti nasxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx x nyní posuzovaném případě se však s přihlédnutím k celé koncepci zákonného vymezení pravomocí v oblasti kontroly potravin o takový případ absolutní věxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx povinností stanovených tímto zákonem působí tyto orgány dozoru: a) orgány ochrany veřejného zdraví, b) orgány veterinární správy, c) Státní zemědělxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx stěžovatelka je nepochybně orgánem kompetentním ke kontrole potravin (a to včetně kontrol balených sýrů, avšak za jiných podmínek, než v tomto případxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxy ke kontrole potravin ostatně vyplývá z jejího názvu i ze zákona o SZPI, viz např. § 3 odst. 1 tohoto zákona: „
Inspekce u fyzických a právnických osob (dálx
xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxrobky
.“ Jako zřejmě
absurdní
je třeba odmítnout výklad žalobkyně, jež pomocí důvodové zprávy k citovanému zákonu a gramatického výkladu interpretuxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx x
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx x
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxlní definice obsažené v § 2 písm. b) zákona o SZPI sám produkt zemědělské prvovýroby (s výjimkou živočišných produktů), stěží si tak lze představit potrxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxotvuje ústavní zákaz dvojího potrestání za tentýž skutek, nikoli obecný zákaz překrývání věcných příslušností dvou správních orgánů. Žalobkyně dálx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxx3, sp. zn. IV ÚS 150/01. Tento nález však striktně rozlišuje mezi působností a pravomocí správních orgánů: „
Pravomocí státního orgánu je třeba chápat sxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxx xxxxx xxxxxétním věcným vymezením
otázek realizovaných v procesu výkonu pravomoci.“
Žalovaná nijak svou pravomoc nepřekročila, neboť může udělovat sankce za xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxx správní soud tedy uzavírá, že shora uvedená rozhodnutí vydaná orgány Státní zemědělské a potravinářské inspekce netrpí takovými vadami, které by mohxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxvyšší správní soud proto kasační stížnosti pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem podle § 103 odst. 1 písm. xx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xx xrajský soud v dalším řízení názorem vysloveným v tomto rozsudku vázán.
[25] V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační sxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxx xxx xxxxx xxxx
xxxxx xxxx xxxxxa
předseda senátu
Zpět na text

Související dokumenty