22 Cdo 3309/2012

Převod příslušenství věci

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (5)
xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxsle na tomto převodu. Ve smlouvě o převodu nemovitosti musí být proto vedle věci hlavní uvedeny a řádně identifikovány také věci, jež jsou jejím příslušxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxx xozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) Městské čxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x x xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxslo osoby 00063487, zastoupených JUDr. Josefem Holubem, advokátem se sídlem v Kladně, Klinerova 1504/24, proti žalovaným: 1) Z. H., zastoupenému JUDxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxx xx xx xxx xx sídlem v Opavě, Předměstí, Hradecká 646/4, identifikační číslo osoby 65142756, zastoupené JUDr. Miroslavem Syllou, advokátem se sídlem v Českém Kruxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxx xxx xxx xx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x Praze ze dne 2. dubna 2012, č. j. 39 Co 443/2011-425, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná 3) je povinna zaplatit žalobcům a) a b) každému na náhraxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxbci a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručnéodůvodnění
(§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu x xx xx xxxx
xxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxavil (výrok I.), uložil žalovaným 1) a 3), aby vyklidili celoplošná garážová stání, garáže a pozemek v rozsudku uvedené, to vše do 15 dnů od právní moci roxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx k odvolání žalovaných 1) a 3) rozsudkem ze dne 2. dubna 2012, č. j. 39 Co 443/2011-425, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku II. s upřesněním, xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxbci a), a dále ve výrocích III. a IV. o náhradě nákladů řízení. Rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podalx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxnost odkazuje. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxx xxx xxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xx xx
xxxxxxxx xxxx xxípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xtátním vlastnictví podle § 126 odst. 2 obč. zák. se uvádí, že nejde o otázku zásadního právního významu, neboť zákonná úprava je naprosto jednoznačná a xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx x xxx xx xxazku 2 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck – dále jen „Soubor“). I nevlastník, který má xxxxx xxx xxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x x xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xviz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2001, sp. zn. 26 Cdo 446/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2013, sp. zn. 26 Cdo 324xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx žádat o vydání věci proti třetím osobám je obdobný nároku vlastníka se podává, že jde o nárok věcněprávní; směřuje proti každému, kdo věc neoprávněně zaxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxjí.
K námitce, že právo na vydání věci není totožné s právem vlastnickým: Důsledně vzato je tomu tak, nicméně jak literatura (viz např. Švestka, J., Češxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x
xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx práva se zvláštním zřetelem k vlastnickým žalobám, Socialistická zákonnost č. 2/1971, a řada dalších), stejně jako
judikatura
vychází z toho, že vlaxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxx x xx xxxxx xsnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2011, sp. zn. 28 Cdo 546/2011). Proto ani obdobné právo toho, kdo je oprávněn mít věc u sebe, na ochranu proti nxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxby zaniknout (např. právo mít věc u sebe zanikne), nemůže se však promlčet. Tuto dvojí stránku jiného než vlastnického či držitelova práva mít věc u sebe xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx i „vlastnickému právu“ k pohledávkám poskytuje stejná absolutní ochrana, jako vlastnictví ke věcem hmotným, a tudíž jsou tyto nároky vůči třetím osobxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxx xxxx xxxx x xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxchodního zákoníku, není pro posouzení věci podstatné. V judikatuře není pochyb o tom, že pro posouzení určitosti smlouvy o převodu nemovitostí je význxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxi novější
judikatura
, která sice připouští, aby v případě, že kupující se na základě vůle stran ujme držby pozemku ve smlouvě neuvedené, byla jeho držba xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxo k nemovitosti na základě smlouvy.
Není žádný důvod pro to, aby uvedené neplatilo pro převod nemovitostí v procesu privatizace; odkazy na privatizačxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xe dne 29. března 2011, sp. zn. 32 Cdo 2858/2010), tím je v dané věci kupní smlouva.
K údajné vadě řízení, spočívající v tom, že ve věci rozhodl dokonce v prvxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).
"Tvrzená nevykonatelnost výroku nemůže založit zásadní právní význam rozhodnutí z hlediska pxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx x xýkon rozhodnutí" (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 5177/2008, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudx xx x xxxxxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxm svého přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. 2x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx dovolatel vlastníkem užívaných věcí, má oprávněný uživatel právo domoci se jejich vyklizení. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 2x xxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxě do úvahy, pokud výkon práva na ochranu vlastnictví vážně poškodí uživatele věci, aniž by vlastníkovi přinesl odpovídajících prospěch, a vyhovění žaxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxč. zák. V dané věci vyklizení přinese žalobci nepochybně hospodářský prospěch, nejde tedy o výkon práva jen z důvodů „šikany“; není tu ani jiný závažný dxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxovaly; pozdější
judikatura
na nich nic nezměnila. Ostatně již v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. července 1985, sp. zn. 4 Cz 25/85, publikovaném pxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx a to buď zároveň s věcí hlavní, nebo nezávisle na tomto převodu; nepřechází však vždy bez xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxx jejím příslušenstvím.“ Ve sjednocujícím rozsudku ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000 (publikovaném pod č. 75/2004 Sbírky soudních rozhodnutí x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxím předpokladem k tomu, aby mohlo příslušenství na jinou osobu spolu s věcí hlavní přejít, vyjádření vůle toto příslušenství převést, a to v písemné forxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxně určitě pro to, aby mohla vyvolat právní účinky sledované účastníky.“ Pokud dovolatel poukazuje na články v odborném tisku, lze jej odkázat na rozbor xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx x xxxxních názorů tam uvedených vyšel i velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 18. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 83xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxslušenství bez dalšího přecházelo na nabyvatele; jde tu jen o vyvratitelnou domněnku, jejíž uplatnění je nutně omezeno jak na věci, podmínkou jejichž xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxkoumá otázku existence dobré víry držitele, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (usnesení Nejvyššího soudu ze xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx Dopis předsedy Fondu národního majetku ČR ze dne 13. července 1998, na který dovolatelka odkazuje, svědčí spíše v neprospěch její dobré víry; podává se x xxxx xx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxa vzít do úvahy, že šlo jen o názor smluvní protistrany; FNM nebyl státním orgánem. Za této situace je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturox xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xěj objektivně musela vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří, popř. pochybnost, že je subjektem práva, jehož obsah vykonává“ (rozsudek Nejvyxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx 1843/2000, Soubor č. C 1176, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1659/2005, C 4243). Není rozhodující, že subjektivně snad držitxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243x xxxxx xx x xxx xxxxx x x x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxm v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce záxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xx xx x xx x x xxxxx xx x x xxxx xx x x xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxx xx x x xx xxxt. 3 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „axxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxní) 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 378,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.). Náhrada čxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxatelné rozhodnutí, mohou se žalobci domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 19. března 2014
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu