Obsah Dostupné filtry
Předpisy ČR (9)

23 Cdo 1308/2011 Zjišťování obsahu cizího práva

Hledat v textu dokumentu:
  • Tisk
    Uložit
    Odeslat
  • Velikost písma textu
Viditelnost komentáře:
 
 

 
xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx má zjišťovat obsah cizího práva jakýmkoli dostupným, spolehlivým způsobem; může si opatřit znalost cizího práva přímo sám z pramenů jemu dostupných, xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxstníků, zejména jde-li o cizí právnické osoby, které mají vlastní právníky, nebo jsou-li účastníci zastoupeni advokáty, kteří mají možnost opatřit sx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xrávu, vydaného příslušným orgánem cizího státu, případně si opatřit posudek příslušného znalce.
ROZSUDEK
Nejvyšší soud
České republiky rozhodx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx, 497, Sec. 1, Kang Fu Rd., Wu – Chi Town, Taichung, Taiwan, R. O. C., zastoupené JUDr. Martinem Kubánkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, nám. Republiky 10xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxdlem v Praze 2, Mikovcova 7, o zaplacení USD 86 808,58 s příslušenstvím, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 168/2007, o dovolání žalobxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxxxadu 2010, č. j. 8 Cmo 304/2010-127, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Podanou žalobou se žalobkyně domáhá po žalovxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxD. Zboží, které bylo určeno žalované, bylo k přepravě naloženo na plavidlo společnosti MOL na Tchajvanu, přičemž k přechodu nebezpečí škody na dodávanxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx dne 9. června 2010, č. j. 8 Cm 168/2007-99, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 86 808,58 USD s 1,8% úrokem z prodlení od 8. 7. 2006 do zaplacení (výrxx xxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxchní soud v Praze usnesením ze dne 18. září 2009, č. j. 8 Cmo 267/2009-70, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že je třeba nadále zabývax xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx za zboží, které žalovaná nepřevzala.
Soud prvního stupně ke sporné otázce, došlo-li k uzavření smlouvy mezi účastníky, vyšel ze zjištění, že se žalovxxxx xxxxxxx xxxx xx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxort uzavřené dne 1. 10. 2005 o odměně za služby prováděné společností Twin-Sport na základě zmocnění, které vyplývá z prodejních faktur vydaných mezinxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xx xx xx x xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxné M. A. P. S. (jednajícím za žalovanou), byla připojena proforma faktura k objednávce IE 03, kterou byla vyčíslena cena 132 421 USD. Proforma faktura obxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xx xx xxdostí o provedení kontroly. Proforma faktura vystavená žalobkyní dne 14. 10. 2005 obsahuje označení odeslání - leden, místo určení Hamburg, „JÍZDNÍ Kxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xx xxx xxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxeného dokazování dospěl soud prvního stupně nejprve k závěru, že za žalobkyni jednala pracovnice společnosti Twin-Sport GmbH na základě řádného zastxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xx xxxx xxxxxno dopravci a na které žalobkyně vystavila dne 7. 3. 2006 fakturu č. D20-06030014 znějící na částku 86 808,58 USD, a to včetně ujednání ohledně doložky FOxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xe dne 14. 10. 2005). Na objednávky žalované reagovala v souladu s obchodními podmínkami žalobkyně tím, že vystavila „proforma fakturu“, ve které označxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxma faktury“ tyto emailovou zprávou odsouhlasila. S ohledem na výjimku, kterou učinila Čínská lidová republika v souladu s ustanovením čl. 12 Úmluvy Oxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xmluvy písemná forma. Jednání, které probíhalo mezi žalovanou a zástupcem žalobkyně emailovou formou, soud prvního stupně vyložil jako písemnou formx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxxa prvnímu dopravci k přepravě pro žalovanou jako kupující. Jestliže žalobkyně splnila svou povinnost vyplývající pro ni z uzavřené kupní smlouvy, je žxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xx xídeňské úmluvy ve sjednané výši uvedené na proforma faktuře.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. listopadu 2010, č. j. 8 Cmo 304xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III).
Odvolací soud k závěrům soudu prvního stupně ohledně dodržení požadavku písxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxle odvolacího soudu zcela jasný (pro účely této Úmluvy písemná forma zahrnuje telegram a dálnopis), Vídeňskou úmluvu nelze ani
per analogiam
vyložit xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xx xvedeném závěru odvolací soud současně uvedl, že pro eventualitu vzniku smlouvy bez nutnosti písemné formy vyšel z toho, že uzavírají-li smlouvu stranx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx kolizní normy obsažené v § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen jako „ZMPS“), je nutné na formu xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxony, jejichž důsledkem by byl vznik bezformální smlouvy a dospěl k tomu, že i kdyby bylo možné emaily pokládat za písemnou formu, pak s ohledem na obsah koxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxzniklo právo na zaplacení kupní ceny zboží, které žalovaná nepřevzala, a ani na úroky z prodlení s placením vyúčtované ceny zboží.
Rozhodnutí odvolacxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xaná věc byla řešena odvolacím soudem v rozporu s hmotným právem zejména v těchto otázkách:
- zjištění obsahu čínského práva ohledně požadavku na formu xxxxx xxxxxxxx
x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx
x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxěn jednat za žalobkyni.
Žalobkyně uplatnila dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř.
Žalobkyně předně nesouhlasí s tím, jax xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xýhrady dovodil, že formu smlouvy je nutné posuzovat podle hmotného čínského práva, nikoli podle čl. 13 Vídeňské úmluvy. Odvolací soud se ale nezabýval xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxadu vůči jejímu čl. 11, změnila se v mezidobí čínská právní úprava uzavírání smluv, která již nyní obecně umožňuje uzavírání smluv v jakékoli formě, přixxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxcí soud sice odkázal na čínské právo, ale další posuzování činil podle práva českého. Odvolací soud současně pominul úpravu v § 53 ZMPS, který ukládá jusxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxti. Kdyby přitom odvolací soud úpravu rozhodného práva zjistil, musel by dojít k závěru, že čínské právo již nepožaduje písemnou formu a pro uzavření smxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxpěl k nesprávnému právnímu posouzení věci.
Dovolatelka dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že přílohy emailů neobsahovaly
relevantní
prxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xalovanou se nejednalo o první obchodní kontakt, ale o dlouhodobý obchodní vztah. Žalovaná se pravidelně účastnila mezinárodních setkání distributoxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxx x xxx xx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxentovány dodací a platební podmínky a ceník zboží pro rok 2006. Tato skutečnost má význam pro posouzení praxe zavedené mezi žalobkyní a žalovanou při hoxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxkož i dalšími výše popsanými skutečnostmi, které představují zavedenou praxi mezi žalobkyní a žalovanou, došel by dle dovolatelky k závěru, že návrh bxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx vezme náležitý zřetel na všechny rozhodné okolnosti případu, včetně jednání o smlouvě, praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, zvyklostí a následnéxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxuvy. Takový závěr odvolacího soudu neobstojí s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 49/08 ani vůči znění čl. 18 Vídeňské úmluvy.
Jestliže mezi stranami došlo xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx 02 a IE 03 mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny a již i částečně plněny.
Závěr odvolacího soudu, že proforma faktury by bylo stejně nutné vykládat jaxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxednávky. Nejedná se tedy o dodatek týkající se místa dodání ve smyslu čl. 19 odst. 3 Vídeňské úmluvy, který by představoval podstatnou změnu podmínek naxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xe smyslu čl. 19 odst. 3 Vídeňské úmluvy, jelikož se nejedná o placení, ale následek pozdního zaplacení kupní ceny.
Dovolatelka dále namítá, že i kdyby pxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxledně objednávky IE 02 byla
akceptace
provedena formou emailu žalované ze dne 14. 10. 2005, ve kterém žalovaná souhlasně reagovala na zaslání opravenx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx emailem dne 29. 9. 2005. Na tuto zprávu žalovaná neodpověděla. Nicméně s odkazem na praxi zavedenou mezi stranami žalobkyně namítá, že mlčení může být pxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xruhé strany včas učinit námitky. V případě, že tak neučiní, platí, že nabídku akceptuje. S ohledem na to, že předmětem první dodávky, kterou žalovaná přxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xalovanou uzavřena nejpozději v okamžiku převzetí zboží, které bylo předmětem první dodávky, žalovanou. Takový závěr je dle žalobkyně v souladu s čl. 1x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxlacího soudu, že úkony vůči žalované nečinila žalobkyně. Odvolací soud pominul zastoupení ve vztahu mezi žalobkyní a zástupcem a poté mezi zástupcem a xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxrvisních platbách za jízdní kola FUJI & SE (smlouva x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxtupce rozdíly mezi výrobními cenami zboží a cenami FUJI/SE, a to na základě faktur vystavených mezinárodním distributorům jízdních kol FUJI/SE. Profxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxxé dodávce zboží žalované. Jestliže odvolací soud dovodil, že žalobkyně nebyla zastoupena, resp. že jednání společnosti Twin-Sport GmbH nebylo jednáxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxaze a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalovaná namítá, že nikdy s žalobkyní nejednala o doložce FOB. Mezi žalxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x přechodu vlastnictví a nebezpečí na zboží došlo až při jeho přebírání v Praze. Nikdy nebylo nasmlouváno, že by žalovaná měla nést nějaké riziko při naloxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxlo a v tomto směru vypovídala nejednoznačně. Ve věci nebyla uzavřena písemná smlouva, věc byla řešena řadou telefonátů. Proforma fakturu žalovaná nikxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxra.
Dále žalovaná uvádí, že doložka FOB nebyla nikdy sjednána a zavedená praxe mezi stranami byla taková, že k přechodu rizika, ztráty a poškození zbožx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xoud“) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012 s výjimkou v zákoně uvedenou) se podává x xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx zákony.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou včas, obsahuje stanovené náležixxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx x xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx
xx xxxxxxní, že dovolání je přípustné ve smyslu § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud svým rozhodnutím změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, posuxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxavření kupní smlouvy formou podle čl. 13 Vídeňské úmluvy, na straně druhé vzhledem k výhradě Čínské lidové republiky k Vídeňské úmluvě by podle odvolacxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxx xx xxxxxské úmluvy učiněného odvolacím soudem je třeba předně uvést, že je třeba přihlédnout k době, v níž Vídeňská úmluva vznikala, kdy elektronická komunikaxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx jsou zcela jasné, neobstojí. Vídeňská úmluva za písemnou formu považovala i tehdy moderní prostředky xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxlován „For the purposes of this Convention "writing" includes telegram and telex“, rusky „Для целе&#xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx80; под “письменной формlxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx;общения по телеграфу &xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xoit s'entendre également des communications adressées par télégramme ou par télex“. Z obsahu těchto autentických verzí je zřejmé, že vzhledem k použixxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x3 Vídeňské úmluvy neobsahuje konečný (
taxativní
) výčet podob, jež lze považovat za písemnou formu. Pro uvedené dvě formy platí, že zaznamenaná informxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxky komunikace jako jsou fax a email. Tak starší literatura devadesátých let minulého století, tedy v době, kdy elektronická komunikace teprve začala bxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xed.): Handbuch des Kaufvertragsrechts in den EG-Staaten einschl. Österreich, Schweiz und UN-Kaufrecht. 1. vydání. Köln : Verlag
Dr.
Otto Schmidt, 1xxxx xxxx xxx xxxxx xx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxá plní stejné funkce jako papírová forma komunikace, tj. schopnost uchovat obsah informace a být pro adresáta srozumitelná. Strany se mohou dohodnoutx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxtní kurýrní službou. Jestliže strany nijak nevymezily svou představu o písemné formě, lze předpokládat, že elektronická komunikace je zahrnuta v požxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx. V teorii shodně CISG-AC Opinion no 1, Electronic Communications under CISG, 2003. Professor Christina Ramberg (dostupné na http://www.cisg.law.pxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx
x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxy zavedly, nebo zvyklostí něco jiného, lze podle čl. 13 Vídeňské úmluvy pro její účely považovat za písemnou formu i email.
Vláda Čínské lidové republixx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xx x xxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxkajícími se ustanovení čl. 11. Při ratifikaci Vídeňské úmluvy vláda České a Slovenské Federativní Republiky prohlásila, že se necítí vázána ustanovexxx xxx x xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxže podle ustanovení mezinárodního práva soukromého se má použít právního řádu některého smluvního státu. Za situace, kdy Česká republika i Čína v rozhxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xl. 1 odst. 1 písm. a). Srov. shodně Kapitán, Z. Podmínky aplikovatelnosti Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. Právní fórum 7/2008, s. 275.
xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxxx x xxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxdeňské úmluvy týkajícími se ustanovení čl. 11, nelze vyjít z čl. 11, podle něhož smlouva o koupi nemusí být uzavřena nebo prokazována písemně a nevyžaduxx xx x xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxx místo podnikání, učiní takovou výhradu podle čl. 96, jako v daném případě Čínská lidová republika, neznamená to automaticky nutnost uzavření smlouvy xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx06, s. 556).
Za situace, kdy Čínská lidová republika učinila výhradu k čl. 11 Vídeňské úmluvy, nelze formu ujednání účastníků posuzovat podle tohoto čxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxromém a procesním, a podle § 4 ve spojení s § 10 pro posouzení formy aplikovat čínské právo.
V projednávané věci je tak pro posouzení formy uzavření kupní xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxv. shodně Michael R. Will ed., The CISG and China: Dialog Deutschland-Schweiz VII, Faculté de droit, Université de Genève (1999), s. 7-22 (dostupxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx
xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx jednání je úzce spojena s platností právního jednání. Při řešení této otázky je třeba vypořádat se s ustanovením čl. 4 písm. b) Vídeňské úmluvy, podle něxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxovení nebo jakékoli zvyklosti. Vídeňská úmluva však v čl. 11 až 13 otázky formy právních jednání reguluje, proto není prostor pro výluku dle citovaného xxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxe třeba aplikovat čl. 13 Vídeňské úmluvy (výhrada Čínské lidové republiky se týká toliko čl. 11 Vídeňské úmluvy).
Odvolací soud však obsah čínského prxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xustiční orgán všechna potřebná opatření; pokud mu obsah cizího práva není znám, může si za tím účelem vyžádat také informaci od ministerstva spravedlnxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x x x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxádření (odst. 2).
Ustanovení § 53 odst. 1 a 2 zákona č. 97/1963 xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxost cizího práva přímo sám z pramenů jemu dostupných, jsou-li dostatečně spolehlivé, zejména s ohledem na možnost změn, ke kterým v cizím právním řádu mxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxci zastoupeni advokáty, kteří mají možnost opatřit si od svého zahraničního spojení příslušné prameny, literaturu nebo vyjádření a posudky, jakož i pxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx (shodně nález Ústavního soudu ze dne 3. dubna 2011, sp. zn. Pl. ÚS 2/11).
Tvrdí-li účastník, že v řízení řešená právní otázka by měla být posouzena podle xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxného práva, podle něhož by daná otázka měla být posouzena, a aby k jeho zjištění poskytl soudu potřebnou součinnost, včetně případného předložení osvěxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxebná opatření k jeho zjištění, např. nařízením znaleckého posudku, příp. využitím postupu podle § 53 zákona č. 97/1963, o mezinárodním právu soukroméx x xxxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxžít, zjistit, je třeba použít náhrady za nezjištěné cizí právo. Zákon neposkytuje v takovém případě oporu pro použití práva jiného státu ani pro použitx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx
xxx xxxx
xxxxxx xrávo české (shodně k této zásadě srov. Kučera, Z.: Mezinárodní právo soukromé. 7. opravené a doplněné vydání. Brno, Plzeň: Nakladatelství Doplněk, Vyxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxi, Praha: Orbis, 1976, s. 50; ve vazbě na nemožnost zjištění nebo nezjištění v přiměřené době zvolil zákonodárce aplikaci českého práva i v nové právní úxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xro posouzení formy předmětné kupní smlouvy, nezjišťoval. Jeho právní posouzení je neúplné, tudíž nesprávné.
Vzhledem k uvedenému proto dovolacímu xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x dalšímu řízení (ustanovení § 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 2 věta první citovaného ustanovení).
Dospěje-li soud k závěru, že byla mezi účxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxčí na zboží a nárok na zaplacení kupní ceny podle čl. 66 až 69 Vídeňské úmluvy.
Právním názorem dovolacího soudu je odvolací soud (soud prvního stupně) v xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx x x xxx xxxxx x xx xx xxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxt. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx