3 As 58/2013 - 46

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (4)
Judikatura (1)
x xx xxxxxxx x xx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxoslava Vlašína, v právní věci žalobce: Z. S., zastoupený JUDr. Alexandrem Királym, Ph.D., advokátem se sídlem Ludvíka Podéště 1883/5, Ostrava, proti xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 2. 2013, č. j. 17 A 33/2011 - 61, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dnx xxx xx xxxxx xx xx xx x xxxxxxx x xxx xx xxxx x xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx žalovaný k odvolání žalobce (dále „stěžovatel“) částečně změnil a ve zbytku potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Plzně (dále „správní orgán I. stupnxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxovozu (dále jen „zákon o silničním provozu“) a z naplnění skutkové podstaty přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacíxx xx xxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxna o silničním provozu a z naplnění skutkové podstaty přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích ve smyslu ust. § 22 odxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, RZ: X, přičemž v průběhu silniční kontroly se na výzvu policisty podle zvláštního právního předpisu odmítl podrobit vyxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxření s odběrem biologického materiálu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, ač toto nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví, a toho vyšetření rxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Výměra sankcí byla odvolacím správním orgánem (žalovaným) snížena u pokuty na 29.000 Kč a u zákazx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxi (dále „krajský soud“).
Rozsudek Krajského soudu v Plzni
Krajský soud o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 28. 2. 2013, č. j. 17 A 33/2011 - 61, napadeným nxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxobu stěžovatele na upuštění od trestu za správní delikt a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxí od 1. 8. 2011 ke změně
relevantní
právní úpravy zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích. Porovnáním právní úpravy x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxmu, že by v době, kdy rozhodoval o věci krajský soud, platilo již jiné ustanovení zákona, které by zásadním způsobem změnilo předchozí úpravu, podle ktexx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxedl, že stěžejním žalobním bodem je, zda v projednávané věci bylo možno projednat přestupek správním orgánem I. stupně v nepřítomnosti stěžovatele (oxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx na adresu pobytu stěžovatele písemnost určenou do vlastních rukou a týkající se pokračování v řízení o přestupcích a nařízení ústního jednání a předvoxxxx x xxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxavení k vyzvednutí u pošty, bude následující den vložena do jeho domovní schránky. Jedenáctý den po uložení však písemnost do schránky stěžovatele vloxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxání.
Krajský soud se v této otázce ztotožnil s přístupem odborné literatury, podle kterého není
fikce
doručení podle § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxní podle názoru krajského soudu nastane, jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost nevyzvedne ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí přixxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxytnuté kopie standardního poučení text poučení adresáta písemnosti a takto zjistil, že poučení adresáta písemnosti poskytnuté správním orgánem bylx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxn písemností, která mu byla doručena fikcí dne 1. 11. 2010. Jelikož se stěžovatel k projednání nedostavil bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu, bxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xx xxxxxxx x xx
Dále se krajský soud zabýval námitkami stěžovatele týkajícími se možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. K tomuto žalobnímu bodu krajský soud uxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx x xx xxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxx xx xxxx x xxx xxx xxxx xx stěžovatel omluvil, z čehož vyplývá, že i fakticky předvolání k jednání obdržel, tedy i s poučením o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Stěžoxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxdvolání k ústnímu jednání dne 9. 11. 2010 reálně až po skončení tohoto jednání, nevyšlo najevo nic, co by mu bránilo omluvit svou neúčast alespoň dodatečxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xe sice konalo 9. 11. 2010, nicméně vydáno xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxzhodnutí. Krajský soud tedy neshledal, že by se správní orgány v namítaném ohledu dopustily procesního pochybení nebo zatížily svá rozhodnutí nezákoxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xouhé paušalizující tvrzení stěžovatele, že svědecké výpovědi policistů jsou lživé nebo že výpovědi policistů se neshodují s úředními záznamy, na ktexx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxtupky, z nichž byl obviněn, nespáchal, a výpovědí zasahujícího policisty, že se stěžovatel jednání, které je mu kladeno za vinu, dopustil. Postih za přxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxššího správního soudu ze dne 17. 6. 2011, č. j. 7 As 83/2010 - 63 a dospěl k závěru, že v projednávané věci z podkladů pro vydání rozhodnutí správních orgánx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx. Krajský soud neshledal pochybení ani v tom, že správní orgány nepřiměly učinit výpovědi osoby nacházející se ve vozidle řízeném obviněným. Správní oxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx návrh v průběhu správního řízení vznesen, musel by správní orgán buď výslechy provést, nebo zdůvodnit, proč je má za nadbytečné.
Krajský soud neshledxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xyl zkrácen na právech nezákonným rozhodnutím nebo vadami řízení před správními orgány v takovém rozsahu, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx procesní vadou, které se sice dopustil správní orgán I. stupně, ale kterou odvolací správní orgán napravil nebo odstranil, zda je třeba věcně reagovat xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx správnímu soudu, zda může pochybení spočívající v tom, že vedoucí odboru správních činností Bc. R. M. není jako oprávněná úřední osoba vyznačen v příslxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxí bylo jiné, pokud by k pochybení takového rozsahu nedošlo. Krajský soud dospěl k závěru, že na výše položené otázky je třeba odpovědět záporně, proto je xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx stěžejnímu znaku zjevně nepřiměřené výše uloženého trestu.
Kasační stížnost
Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností ze dne xx xx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxx
Stěžovatel odmítl závěr krajského soudu o fikci doručení dle ust. § 24 odst. 1 správního řádu, a to ve smyslu nepodmíněnosti
fikce
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxázky odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2011, č. j. 7 As 53/2011 - 77. Stěžovatel také obecně uvádí, že ve smyslu judikatxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxájení správního řízení, a to včetně případné
fikce
doručované korespondence, má-li souvislost s předmětem řízení. Stěžovatel poukazuje na to, že nexxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxována zásada v pochybnostech ve prospěch obviněného z přestupku. Stěžovatel upozorňuje, že předvolání se týkalo přímo šetřené věci a stěžovatelova úxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxti rozhodnutí dostatečně odůvodnit a to včetně argumentace i k těm částem spisového materiálu, které se jeho závěrům nehodí, neboť v něm „hárala zlost nx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxí zásilky do schránky, jak o tom byl poskytovatelem poštovních služeb poučen.
Stěžovatel dále namítá nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu pxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxeré se sice dopustil správní orgán I. stupně, ale kterou následně odvolací správní orgán napravil nebo odstranil, a zda je třeba věcně reagovat na jednoxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxvá, resp. vůbec není dána. Při upuštění od sankce se uplatňují zásady zákonnosti, spravedlnosti, individualizace a přiměřenosti. Těmito principy se xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx a výdělkové poměry stěžovatele, vylíčené ve stěžovatelově žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků. Tyto údaje byly podle názoru stěžovatxxx
xxxxxxxxxx
x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx § 78 odst. 2 s. ř. s. a nemůže nést důsledky toho, že se krajský soud touto otázkou nezabýval.
Vyjádření ke kasační stížnosti
Žalovaný se ke kasační stíxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xozhodnutí, rozhodnutí správního orgánu I. stupně a rozsudek krajského soudu. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti stěžovatele. Žalovaný uvxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx xxxxxx3 - 48
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížnostními důvody.
Sxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxě jednání postupně na dny 12. 8. 2010, 11. 10. 2010 a 9. 11. 2010. Stěžovatel se omluvil z jednání dne 12. 8. 2010 i z jednání dne 11. 10. 2010. Předvolání na jexxxxx xxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx x xxxxx xxxxx xa doručence byla stěžovateli doručovaná písemnost vhozena do schránky 9. 11. 2010.
Stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxčení písemnosti správní řád v ust. § 24 odst. 1 stanoví podmínku, že písemnost byla k vyzvednutí připravena a od tohoto dne uplynulo 10 dnů. Zároveň se muxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xložení do domovní schránky, nastává
fikce
jejího doručení. Pokud všechny podmínky uložení doručovacím orgánem splněny nebyly, pak nelze k tíži adrexxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xx xacto
fakultativní
, neboť písemnost by byla doručena bez ohledu na její splnění.“ Pro srozumitelnost je třeba zdůraznit, že tento závěr Nejvyššího spxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxkdy vložena do domovní schránky adresáta, jak je uvedeno v citovaném rozsudku: „V dané věci z obsahu správního spisu vyplývá, že písemnost obsahující pxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxzva k vyzvednutí uložené poštovní zásilky s poučením o právních důsledcích nevyzvednutí či odmítnutí převzetí. Dne 23. 9. 2009 byla jako nedoručitelnx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx řádu, že je-li to možné a nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vráxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxeno, že takový postup nebyl možný. Naopak na základě skutečnosti, že účastníku řízení byla později obyčejnou zásilkou ze dne 12. 10. 2009 písemnost dorxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxx xx xxx xx xxxx xxxx x xxbě po uplynutí 10 dnů od uložení), tedy nevyužil pochybení pošty k tomu, aby se s obsahem písemnosti seznámil jiným způsobem než zákonem předvídaným, nexxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxnosti k vyzvednutí se tedy uplatnit nemohla, neboť nedostatek xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxení § 24 odst. 1 a § 23 odst. 4 správního řádu. Zároveň nepřehlédl odlišnost skutkového stavu, ze kterého vycházel rozsudek ve věci čj. 7 As 53/2011-77. x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxánky adresáta podle § 23 odst. 4 správního řádu je poskytnout adresátovi šanci seznámit se s písemností, přestože si ji v úložní době nevyzvedl. Nicménx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxává odborná literatura, viz např. Vedral Josef, Správní řád, Komentář, II vydání, BOVA POLYGON 2012, str. 288. Pro uložení zásilky je stanovena
exaktnx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxst k dodatečnému seznámení adresáta se zásilkou jejím vložením do jeho domovní schránky lze proto vnímat jako určitou nadstavbu nad podmínkou splnění xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx § 23 odst. 4 správního řádu lze jistě dovodit nejen to, že k vložení zásilky do domovní schránky adresáta může dojít později než ihned 11. den po uložení zxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xomovní schránky stěžovatele došlo včas, v den jednání, tedy s přiměřeným ohledem na zachování shora i dále uvedených práv stěžovatele. Z toho vyplývá, xx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx 1. 11. 2010 marným uplynutím 10 denní lhůty od uložení zásilky. Jinak by totiž smysl postrádalo právě ustanovení § 24 odst. 1 správního řádu.
K dalším sxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxtečná omluva z ústního projednání přestupku akceptovatelná. Zejména je třeba poukázat na rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 3. 2009, č. j. 7 As 77/2012 - xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxluvě“, resp. o „bezodkladné omluvě správnímu orgánu s uvedením důvodů“, nelze dovozovat, že tato omluva musí být nezbytně učiněna před provedením samxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxti u ústního jednání (např. náhlé onemocnění, úraz, hospitalizace, upoutání na lůžko, které bránily uvedené omluvě), může podle konkrétních okolnosxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xoručované písemnosti podnikl jakékoliv další procesní xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxí době, tak i následné možnosti reagovat odpovídající omluvou z jednání počínaje dnem 9. 11. 2010, čímž by v obou případech docílil, kdyby to byl jeho zámxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxího poučení ve smyslu § 23 odst. 4 věty prvé správního řádu. Nejvyšší správní soud nepovažuje za možné zjevnou obstrukci stěžovatele vyložit v jeho proxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxy Nejvyššího správního soudu, kterou stěžovatelem uvedeným způsobem vyložit nelze. Správní orgán I. stupně tedy nepochybil, pokud věc projednal v nexxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxvinnosti řádně své rozhodnutí odůvodnit, byla vyslovena zcela obecně. Nejvyšší správní soud nemůže posuzovat její důvodnost podle chybějící konkréxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxitce stěžovatele, že správní orgány nezohlednily fakt, že spoléhal na poučení poskytovatele poštovních služeb, podle kterého mu doručovaná písemnoxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxčované zásilky, neobsahují informaci o tom, že písemnost bude po uplynutí úložní doby vložena do schránky. Námitka je účelová, postrádá logické zdůvoxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx
xokračování
3 As 58/2013 - 49
Stěžovatel dále namítal, že se krajský soud nezabýval jeho žádostí o moderaci sankce za přestupek ve smyslu § 78 odst. 2 s. xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx x005, č. j. 1 As 30/2004 - 82, ze kterého cituje: „Žalobní
petit
musí vycházet z řádně uplatněných žalobních bodů; zatímco však podkladem pro návrh na zruxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxo hmotněprávní nezákonnosti jakéhokoli ze závěrů žalovaného správního orgánu), podkladem pro návrh na moderaci musí být tvrzení o tom, že trest uložexx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xx xx xxxxxxxxx odpovědnost (žalobní námitky tedy směřují jen proti samotnému posouzení jeho jednání jako deliktního), nebude se moci později domáhat moderace tresxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxestu, musí v průběhu řízení před soudem též zdůvodnit.“ Taktéž v rozsudku ze dne 19. 5. 2006, č. j. 7 As 14/2005 - 70 Nejvyšší správní soud dospěl k obdobnéxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxx x xxx x xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxmu návrhu vyhovět, neboť není zřejmé, z jakých tvrzení a podkladů by měl soud v tomto směru vycházet. Navíc při přezkoumávání rozhodnutí, jimž byla uložxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx orgán srozumitelně odůvodnil její výši zvolenou ze zákonného rozmezí a zda celkově dbal mezí správního uvážení stanovených mu zákonem.“
V projednávxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx postup soudního upuštění od potrestání.“ Je tedy zjevné, že stěžovatel sice opravdu moderaci sankce za přestupek v žalobě navrhoval, tento návrh však xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxžovatele pro účely osvobození od soudních poplatků. Krajskému soudu nemohlo být zřejmé, z jakých dalších relevantních důvodů by měl při rozhodování o xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxh, kdy lze takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx žalobce zjištěné až v řízení před soudem při rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud tedy postupoval správně, když návrh xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xe krajský soud nepřehlédl zcela námitku zkrácení stěžovatele na jeho právech procesní vadou, které se dopustil správní orgán I. stupně a kterou následxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xeuvádí ani sám stěžovatel, krajský soud nicméně poněkud překvapivě konstatoval, že je třeba na tuto námitku odpovědět negativně. Negativně krajský sxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxx správní soud ovšem nepřehlédl, že krajský soud již nijak blíže nezdůvodnil, proč je třeba na tyto otázky, které podle jeho názoru vyplývají ze žalobnícx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx otázkou případné nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že touto foxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxadně zjištěné v rozporu se zákonem (srov. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75), nebo pokud soud zcela opomene vypořádat některou z uplatněxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxk ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004 - 74). Rozhodnutí soudu je však zatíženo nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů rovněž v případě, že se soud ztoxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxkud z jeho odůvodnění není zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka povxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx x4/2005 - 44).
Z odůvodnění kasační stížností napadeného rozsudku k bodu II. D označenému jako „Další námitky“ není také zřejmé, proč krajský soud zastxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxdy předmětné žalobní námitky stěžovatele nevypořádal a neuvedl, proč je považuje za liché, mylné nebo vyvrácené. Krajský soud pouze paušálně tyto námxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xe jednalo o takové vady, které by mohly mít vliv na správnost rozhodnutí žalovaného ve věci samé. Takové odůvodnění nemůže obstát.
Za použití ust. § 109 xxxxx x xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxký soud identifikoval v žalobních bodech stěžovatele shrnutých v bodě II. D kasační stížností napadeného rozsudku. Jde o otázku, zda může pochybení spxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx, která by mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Odůvodnění řešení této otázky krajským soudem totiž neobstojí ze stejných důvodůx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx, ale již nijak blíže nezdůvodnil, proč se podle jeho názoru nemělo jednat o vadu řízení, která by mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci saxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxe správního orgánu.
Úvaha krajského soudu, že není třeba věcně reagovat na žalobní námitky, které žalobce uplatnil již v odvolání, které byly vypořádxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxobena novému přezkoumání v plné jurisdikci. Např. z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, č. j. 7 Afs 54/2007 - 62 vxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx že některé z nich neuplatnil již v odvolacím řízení, ač tak učinit mohl. Ustanovení § 5 s. ř. s. na rozsah přezkumné činnosti soudu nedopadá.“ Pokud tedy xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx lze dovozovat, že by žalobce nemohl v žalobě tvrdit stejné důvody nezákonnosti žalobou napadeného správního rozhodnutí, se kterými se již ve správním xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxinnost soudu se i takto uplatněnými žalobními námitkami zabývat. Nejvyšší správní soud poukazuje rovněž pokračování
3 As 58/2013 - 50
na xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxkto formulovaných žalobních námitek vyjádřil následovně: „Stěžovatel uplatnil důvod kasační stížnosti obsažený v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., podxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x jiné vadě řízení před soudem, mohla-li taková vada mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Podle stěžovatele je tento důvod dán tím, že krajskx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxní soud důvodnou. Krajský soud se skutečně ztotožnil se stanovisky a závěry žalovaného, což však neznamená, že by se vznesenými žalobními námitkami věxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx územního řízení, krajský soud nepochybil, když se ztotožnil se závěry obsaženými v rozhodnutí žalovaného a dospěl k týmž závěrům. Nutno však podotknoxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxý soud se musí zabývat i žalobními námitkami, které předtím stěžovatel uplatnil již i v odvolání ve správním řízení s tím, že pokud se ztotožní s posouzenxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxující odůvodnění ani paušální zmínku krajského soudu v bodě II. D odůvodnění jeho rozsudku, ve které krajský soud uvádí: „Současně se odkazuje na výstixxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxx xx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx ř. k námitkám sub. II. D ztotožňuje.“
Lze tedy uzavřít, že stěžovatelem tvrzené kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. nebyly v projednxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xozsudek krajského soudu trpí popsanou nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů.
V tomto rozsahu Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxní. V dalším řízení je podle ust. § 110 odst. 4 s. ř. s. krajský soud vázán výše vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu a jeho úkolem bude dxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxch to dosud neučinil, jmenovitě a s přesvědčivým zdůvodněním, proč tyto námitky považuje za „liché, mylné nebo vyvrácené“ a které, proč a v jakém rozsahx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxřit se k úvaze stěžovatele, že společenská nebezpečnost jeho jednání je „mizivá, resp. vůbec není dána“. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že sankce bxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xlkoholem [jen pro pořádek, tomu neodpovídá právní kvalifikace porušení povinnosti dle § 5 odst. 1 písm. g) silničního zákona ve znění platném xx xxx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxení ke zjištění alkoholu dopadá § 5 odst. 1 písm. f) silničního zákona. Tuto chybu překlenul odkaz na ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx degradace schopností řidiče pod vlivem alkoholu nebo návykové látky řídit motorové vozidlo nepochybně představuje jeden z nejvážnějších případů rixxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxdoucí a společenský zájem na tom za mimořádně vysoký. Nejvyšší správní soud proto nemohl přehlédnout ani to, že přísná sankce za přestupek dle § 22 odst. x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxůvodněna právě snahou předejít pokusům vyhýbat se zjištění vlivu alkoholu a návykových látek na řidiče, který si musí být vědom extrémní nesprávnosti xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxe nahlížet s vědomím jeho vysoké míry společenské nebezpečnosti limitně se blížící společenské nebezpečnosti samotného řízení pod vlivem alkoholu nxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxx x xx xx xxxx
xxxxxxxx
xxxxx tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu