6 As 17/2013 - 28

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (4)
x xx xxxxxxx x xx
xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx x energetických odvětvích, je též vlastník energetického zařízení, které sloužilo k výkonu licencované činnosti.
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xídlem Chodov, Komenského 1077, zastoupeného JUDr. Vladislavem Bílkem, advokátem, se sídlem Klatovy, Čs. Legií 143, proti žalovanému: Energetický rxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xíjna 1307/2, zastoupené JUDr. Petrem Orctem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Na Vyhlídce 53, týkající se žaloby proti rozhodnutí předsedkyně žalovxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xx j. 62 A 15/2011 - 60, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. února 2013, č. j. 62 A 15/2011 - 60,
a rozhodnutí předsedkyně Energetického reguxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx
xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační
stížnosti celkem 16 200 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Vladislava Bílka, advokáta
se sídlem Klatovxx xxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xx xxxxzení případu
[1] V roce 2002 udělil Energetický regulační úřad společnosti MARSERVIS, s. r. o. (dále jen „společnost MARSERVIS“) licenci k provádění xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxou město Chodov (dále též „žalobce“) pronajalo společnosti MARSERVIS své rozvodné tepelné zařízení na 25 let (do konce roku 2018). V dubnu 2010 však nabxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx nájemního poměru vyplývajícího z výše uvedené smlouvy a tuto smlouvu označil za absolutně neplatnou, jelikož záměr tuto smlouvu uzavřít nebyl zákonex xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xicence pro rozvod tepelné energie.
[2] Usnesením ze dne 20. dubna 2011 č. j. 09901-94/2010-ERU Energetický regulační úřad výše uvedené řízení přerušxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxnictví rozvodných tepelných zařízení v k. ú. Dolní Chodov. Toto vlastnictví měla společnost MARSERVIS nabýt investicemi do rozvodného tepelného zařxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx, správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
[3] Proti rozhodnutí o přerušení řízení podal žalobce rozklad, ač s ním dosud jako s účastníkem řízení jedxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xozvodného tepelného zařízení není účastníkem řízení o zrušení licence podle § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkoxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxení o zrušení licence se nerozhoduje o vlastnickém nebo jiném právu držitele licence k energetickému zařízení, které je používáno k výkonu licencovanx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xrně (dále též „krajský soud“). V ní mimo jiné namítal, že se účastenství v řízení domáhá mimo jiné i proto, že k tomu, aby mohla být udělena nová licence na rxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx podmínky pro její udělení. Kromě toho upozornil též na fakt, že žaloba na určení vlastnictví se týká jen některých částí rozvodného tepelného zařízeníx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxx důvodu by tedy měl Energetický regulační úřad pokračovat v řízení o zrušení licence.
[5] Krajský soud však žalobu zamítl v návětí uvedeným rozsudkem. xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxuhlas státu s výkonem určité podnikatelské činnosti. Jde tedy výhradně o vztah mezi státem, jehož jménem vystupuje Energetický regulační úřad, a podnxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxsu, jde tedy o zánik oprávnění k výkonu podnikatelské činnosti. Okamžikem zrušení licence zanikají práva podnikatele provozovat rozvodné tepelné zaxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx xx xx x xs 18/2008-74 a na rozsudek rozšířeného senátu ze dne 25. listopadu 2008 č. j. 6 As 12/2007-140. Krajský soud proto uzavřel, že „osud podnikatelského opxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx nezpochybňuje, že zrušení licence se může zprostředkovaně dotknout i jiných osob, ovšem takové dotčení není dotčením přímým, a nezakládá tak účastenxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx x xx
xxx xxxxxxx xxxxxost a průběh řízení o ní
[6] V kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu žalobce (dále též „stěžovatel“) namítl, že napadené rozhodnutí nebere xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxzení, stejně jako genezi vzniku celého problému a důvody, proč se stěžovatel účasti v řízení o zrušení licence musí domáhat. Žalovaný svým procesním poxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx určení vlastnictví podané u Okresního soudu v Sokolově a směřující proti majetku stěžovatele nejsou postaveny na relevantních důkazech a jejich účelxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xožnosti jeho využití, protože Energetický regulační úřad neplní své povinnosti podle energetického zákona.
[7] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasačxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxech dotčen ani hypoteticky. Rozhodováním o licenci pro podnikání totiž žádným způsobem nedochází k zásahu do vlastnických práv stěžovatele, neboť roxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxoci Energetického regulačního úřadu rozhodnout otázku sporného vlastnictví částí energetického zařízení, to může učinit jedině obecný soud. Pokud xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx x x x xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxí poskytnout k výkonu licencované činnosti jinému subjektu. Vyřešení otázky určení vlastnických práv k částem rozvodného zařízení, jež je předmětem xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx smyslu předběžné otázky jak ji vymezuje § 57 správního řádu.
[8] Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti na výzvu soudu nevyjádřila.
III. xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxnotil jako přípustnou, neboť byla podána včas (§ 106 odst. 2 a 4 soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“) osobou oprávněnou (§ 102 s. ř. s.) a stěžovxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx x. Kasační stížnost není nepřípustná ani z jiných důvodů stanovených zákonem (§ 104 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud dále zkoumal, zda napadené rozhodnxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x x x xx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxedal.
[10] Nejvyšší správní soud poté kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.
[11] Pokud jde o právní úpravu, energetický zákon v § x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx doložit vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti. Není-li žadatel o licence vlastníkex xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxě po dobu, na kterou má být licence udělena.“ Jelikož energetický zákon nemá vlastní úpravu účastenství ve správních řízeních, která jsou podle něj vedxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx vedlejšího účastníka správního řízení. Takovými účastníky jsou podle § 27 odst. 2 xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xa okraj podotýká, že bude-li v dalším textu označovat stěžovatele jako vlastníka energetického zařízení, nikterak tím nepředjímá výsledek soudního xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xe pouze vlastnictví některých částí energetického zařízení, jednak z faktu, že u společnosti MARSERVIS jakožto druhého potenciálního vlastníka enexxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx stížnosti povstává, je tedy otázka, zda za daných skutkových okolností měl být za účastníka řízení o zrušení licence považován stěžovatel (město Chodxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxmu tak bylo, znamenalo by to, že se měl žalovaný s podaným rozkladem stěžovatele proti přerušení řízení vypořádat věcně, nikoliv jej zamítnout jako nepxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxvý na nyní řešenou situaci. V rozsudku ze dne 31. srpna 2009 č. j. 8 As 18/2008-74 (všechna zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná na www.nxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxnout práv nebo povinností vlastníka sousedního pozemku, který vyjadřoval obavu z obtěžování provozováním plynárenského zařízení (těžebního plynoxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xařízení, jehož provozem se cítil být obtěžován. Je ovšem pravda, že Nejvyšší správní soud podpořil svou argumentaci též úvahou, že licenční správní říxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xožné uznat přímé dotčení práv či povinností jiných osob než žadatele o licenci. Vzhledem ke skutkovým okolnostem případu však nelze tento rozsudek čísx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xak Nejvyšší správní soud v tomto řízení vůbec nedotkl.
[15] Obdobně v rozsudku rozšířeného senátu č. j. 6 As 12/2007-140 ze dne 25. listopadu 2008, takxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxě. Jednalo se o jednoho z několika autobusových dopravců, jenž dosud provozoval mezinárodní linkovou dopravu na určité trase, kam byl rozhodnutím kraxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxovatelových práv. Stojí nicméně za zmínku, že nad rámec nutného odůvodnění Nejvyšší správní soud připustil, že „o typově odlišnou situaci by se mohlo jxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxu subjektu. Před uplynutím daného období by nicméně chtěla liberalizovat daný trh k ekonomické škodě daného subjektu. V podobných případech by bylo moxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxx xx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xprávní soud zabýval typově odlišnými skutkovými okolnostmi a otázka vyrůstající z kasační stížnosti pokračování 6 As 17/2013 - 30
tak zůstává otevřexx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxí účastník v obecné rovině poměrně vstřícná. Jak Nejvyšší správní soud uvedl např. v rozsudku ze dne 28. dubna 2004 č. j. 6 A 31/2001-91 (tj. ještě ve vztaxx x x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxdu), „k tomu, aby měl určitý subjekt postavení účastníka řízení, postačí pouhý hmotněprávní předpoklad existence jeho práv, právem chráněných zájmů xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxje sice správní řád, ale odpověď na to, koho svou definicí správní řád za účastníka řízení povolává, dávají předpisy hmotného práva. Znakem účastníka řxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xe účastníkem řízení je.“
[17] Stěžovatel takovéto dotčení na hmotných právech dovozuje především ze svého vlastnického práva k energetickému zařízxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxcence, přičemž je nutno vyjít z faktu, že energetické zařízení může sloužit k výkonu licencované činnosti v jedné chvíli pouze jednomu provozovateli. xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xnergetickým zařízením existencí vydané licence omezen a její zrušení se tudíž může na jeho právech a povinnostech významně projevit - v případě zrušenx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx takové žádosti, ale není ani příliš reálné předpokládat, že by mohl být úspěšný ve snaze pronajmout své energetické zařízení nějakému novému zájemci pxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx jako přímé a tudíž zakládající vedlejší účastenství vlastníka věci již v některých svých dřívějších rozhodnutích. Například v rozsudku ze dne 3. červxxxx xxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx studniční vrt, z něhož má být voda dle povolení odebírána. Nejvyšší správní soud své rozhodnutí o možném dotčení stěžovatelčiných práv odůvodnil náslxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxávního řízení. Pouhé zřízení věcného břemene totiž ještě neopravňuje osobu, v jejíž prospěch je břemeno zřízeno, k odběru vod, je-li tento vázán na povxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxětný studniční vrt, přičemž podle smlouvy o zřízení věcného břemene z 20. 10. 1993 se na parcele nachází vodohospodářské zařízení - studna a liniová staxxx x xxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xx xxxx trvání věcného břemene a v rozsahu věcnému břemeni odpovídajícím. Stěžovatelka pak pro případ, že by povolený odběr mohl přesáhnout rozsah plynoucí z xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xtěžovatelky.“
[19] Obdobně uvažoval například i Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 27. dubna 2006 č. j. 15 Ca 114/2005-23, publ. pod č. 1587/xxxx xxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxnutím. Krajský soud uvedl: „Soud má za to, že výkon práva myslivosti může omezit vlastníka pozemků (v případě zahrnutí pozemků do honitby) při realizacx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxi vnímat spíše ten vlastník pozemků, který nedal žádost či souhlas o přičlenění svých pozemků k honitbě. … To, že výkon práva myslivosti se může dotknout xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxbního pozemku, která je upravena v § 52 a násl. zákona o myslivosti.“
[20] Za inspirativní pro nyní řešenou kauzu lze označit též rozsudek Nejvyššího spxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xovozoval své účastenství z toho, že jeho pozemky s letištěm sousedí, a neuspěl (obdobně jako vlastník pozemku sousedícího s plynárenským zařízením ve xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xebyl totožný s jeho provozovatelem, účastníkem řízení bude: „Ke stěžovatelově námitce, že při akceptaci „užšího“ náhledu na předmět daného řízení by xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxávní soud uvádí, že u těchto osob naopak důvod k účastenství v řízení existuje. Ten je možno dovodit z ustanovení § 30 odst. 2 písm. d) zákona o civilním letxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxávní vztah k letišti, a dokladem osvědčujícím souhlas vlastníka letiště s provozováním letiště, není-li vlastník současně provozovatelem letiště.x
xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxž prostřednictvím má být tato licence realizována, se daleko více, než postavení vlastníka pozemku sousedícího s energetickým zařízením, podobá sitxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxtuaci vlastníka pozemku přičleněného do honitby, jehož účastenství v řízení o uznání honitby dovodil v publikovaném rozsudku Krajský soud v Ústí nad Lxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxozřejmé.
[22] Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že se ve výše uvedených případech jedná o dotčení soukromého, nikoliv veřejného subjektivního pxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xx xxxx x x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxmě lze, přinejmenším v určitých případech, považovat i dotčení xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xx tato otázka mohla v budoucnu stát předmětem dalších úvah, neboť cílem správního rozhodování je typicky upravit závazně veřejná, nikoliv soukromá subxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx, má tato osoba zpravidla k dispozici soukromoprávní prostředky obrany - například vlastník energetického zařízení může podat na jeho neoprávněného xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxka studny vůči tomu, kdo by z ní odebíral vodu neoprávněně nad rámec věcného břemene.
[23] Přesto však Nejvyšší správní soud v nyní posuzovaném případě xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxt dotčení subjektivních práv veřejných založená přímo energetickým zákonem. V návaznosti na zrušení licence, nebo dokonce již v návaznosti na pouhé zxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxované činnosti (z důvodu naléhavé potřeby a ve veřejném zájmu) tak, že vlastník svá energetická zařízení poskytne jinému držiteli licence a takové užíxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxstník argumentovat nedostatkem naléhavé potřeby či veřejného zájmu, ale již těžko může zpochybňovat důvody pokračování 6 As 17/2013 - 31
pro zánik lixxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxgetického zařízení bude mít (na rozdíl od nyní posuzované věci) zájem na zachování licence aktuálního provozovatele a tento svůj zájem bude chtít v řízxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xx xxxporu výše uvedené argumentace je možno poukázat například na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 1998 sp. zn. 5 A 40/94, v němž se řešila otázkxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xde provedl následující úvahu: „Podle ustanovení § 4b zákona o geologických pracích platí zadavatel na základě vydaného povolení pro vyhledávání a průxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxzkumného území a v dalších letech se vždy o 1 000 Kč za každý takový kilometr zvyšuje. Tato úhrada je spatná do tří měsíců od začátku platnosti povolení, poxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xracích je zřejmé, že rozhodnutí o povolení geologických a průzkumných prací zakládá nárok obcí na uvedenou úhradu, jejíž výše a splatnost je stanovena xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x x x xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxiska doby její splatnosti. Takovéto informace nemůže obec, tj. subjekt, který je právě prováděním geologických prací dotčen a za to mu náleží uvedená úxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxučeno rozhodnutí správního orgánu o vydání příslušného povolení. Jako účastník může také obec poukázat na nesprávně určené průzkumné území a s tím souxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xx xxxtom zřejmé, že Energetický regulační úřad si byl výše uvedené možnosti dotčení práv stěžovatele vedeným správním řízením dobře vědom, neboť napříklax xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxu stanovit včas nového provozovatele tepelného zařízení“ (dopis ze dne 29. září 2010, č. j. 09901-22/2010-ERÚ). Také před vydáním rozhodnutí o přerušxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxízení společností MARSERVIS“, a dokonce k tomu stěžovateli stanovil lhůtu 5 pracovních dnů (dopis ze dne 30. března 2011, č. j. 09901- 91/2010-ERÚ). Enxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxané rozhodnutí ve věci a vyžadoval od něj součinnost, která neměla spočívat jen v poskytnutí podkladů pro rozhodnutí, nýbrž v poskytnutí stanoviska či xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx že nepovažuje za praktické dovozovat z nyní posuzované věci dalekosáhlé obecné závěry např. v tom směru, že by účastníkem řízení o udělení licence podlx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxzení. Specifické skutkové okolnosti nyní posuzované věci nicméně podle Nejvyššího správního soudu odůvodňují závěr, že stěžovatel jakožto vlastníx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx vznikla situace, kdy vlastník zařízení může být dotčen na právu užívat předmět svého vlastnictví dalším trváním či naopak zrušením licence pro rozvod xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xařízení pro převzetí povinnosti nad rámec licence jinému držiteli licence na základě rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, která se otevírá jxx xxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxě se stěžovatelem i fakticky jednal jako s účastníkem řízení, který může být vydaným rozhodnutím dotčen na svých právech. Těmito skutečnostmi byla zalxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxl. Žalovaný se tudíž měl námitkami proti přerušení řízení uplatněnými stěžovatelem v jeho rozkladu zabývat věcně.
[27] Tento závěr přijímá Nejvyšší xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxího řízení podle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu. Jedná se tudíž o rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení před správním orgánem, a na které dopadx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xx xx xxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx x009 č. j. 4 As 48/2008-23 a ze dne 30. srpna 2008 č. j. 3 As 64/2007-62). Byť tedy stěžovatel dosáhl svého cíle sledovaného správní žalobou, resp. kasační xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxx závěru o nutnosti přerušit řízení podle § xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdu, ale též rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Pravomoc Nejvyššího správního soudu k současnému zrušení rozhodnutí správního orgxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxpřichází v úvahu jakékoliv doplnění řízení či vypořádání dalších žalobních námitek městským soudem. Krajský soud by s odkazem na tento rozsudek pouze xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xapadený rozsudek krajského soudu. Věc mu však nevrátil k dalšímu řízení, neboť podle § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. současně zrušil žalobou napadené rozxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxhož ustanovení vázán právním názorem v tomto rozsudku vysloveným.
[29] Nejvyšší správní soud tak je posledním soudem, který o věci rozhodl, proto musx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxo na náhradu důvodně vynaložených nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 3 000 Kč za podání žaloxx x x xxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx v obou stupních zastoupen advokátem. Pokud jde o úkony právní služby, soud vycházel ze skutečností zjevných ze soudního spisu. Za zastoupení v řízení pxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xx7/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012]. Za zastxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxního tarifu ve znění účinném od 1. ledna 2013]. Celkem jde tedy o dva úkony právní služby podle advokátního tarifu účinného do 31. prosince 2012 a o jeden úxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx x x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx tarifu účinného do 31. prosince 2012 činila 2 100 Kč, podle § 7 bodu 5, aplikovaného na základě § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu v platném znění činí 3 xxx xxx
xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx x xx
xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxm tedy jde o částku 8 200 Kč. Zmocněný advokát nedoložil, že by byl plátcem daně z přidané hodnoty a ani údaje z veřejných evidencí tomu nenasvědčují. Celkxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxu bez obtíží realizovat.
[30] Pokud jde o osobu zúčastněnou na řízení, Nejvyšší správní soud jí v řízení žádné povinnosti, z nichž by jí mohly vzniknout xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxudním řízení (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. října 2013
JUDr. Bohuslax xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx