1 As 89/2010 - 152

Zrušení rozsudku

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (4)
Judikatura (8)
x xx xxxxxxx x xxx
xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxtosti úřední osoby, která nebyla účastníkem řízení uplatněna bez zbytečného odkladu, se nerozhoduje samostatným usnesením. To však neznamená, že by xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxo samosprávného celku (§ 14 odst. 1 správního řádu z roku 2004) ve správním řízení ve věci, která se týká zájmu tohoto územního samosprávného celku, můžx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx by účastník správního řízení musel uvádět nějaké konkrétní skutečnosti, které by relevantním způsobem svědčily o politické „citlivosti“ věci. Přitxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxchto řízeních.
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud
rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxm se sídlem Ve svahu 531/1, Praha 4, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2007, č. j. MHMP-326608/07/OOP/V-618/R-134/Tr, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx x xxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx - 49 se zrušuje.
II. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9. 10. 2007, č. j. MHMP-326608/07/OOP/V-618/R-134/Tr se zrušuje a věc se vrací žxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xx xx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x rukám jeho zástupce.
IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvoxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxxolil, podle § 8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), pokácení v rozhodnutí specifikxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xltavy s.p. (zastoupených společností Inženýring dopravních staveb a.s.), podané dne 19. 4. 2006 a doplněné dne 18. 9. 2006, a to z důvodu výstavby „Městxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xrocesní vady a vráceno k dalšímu řízení. Novým rozhodnutím ze dne 14. 6. 2007 úřad městské části opětovně povolil kácení dřevin x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx v záhlaví specifikovaným rozhodnutím ze dne 9. 10. 2007.
[2] Žalobu proti uvedenému rozhodnutí zamítl městský soud v záhlaví označeným rozsudkem ze dxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxí město Praha bylo žadatelem o povolení kácení dřevin a jeho úředníci, resp. závislí úředníci úřadu městské části, o této žádosti rozhodovali. Soud v téxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xx xxxxx005 Sb. NSS (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na stránkách www.nssoud.cz).
[3] Rozsudek městského soudu naxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx který byl odlišný od právního názoru vysloveného ve výše zmíněném rozsudku č. j. 2 As 21/2004 - 67, respektive od právního názoru vysloveného v rozsudku xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx osob taktéž ve vztahu k § 14 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád z roku 2004“), přičemž z výše uvedeného rozsudku zde vychxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx řízení (správní řád) (dále jen „správní řád z roku 1967)]. První senát proto usnesením ze dne 4. 5. 2011, č. j. 1 As 89/2010 - 100, rozhodl o postoupení věcx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxo zaměstnanci, jako správní orgán o věci v řízení, jehož účastníkem je tento územní samosprávný celek mající zájem na výsledku řízení, lze vyloučit pocxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxnit ve smyslu § 14 odst. 1 správního řádu?“
[4] Rozšířený senát zodpověděl tuto otázku a rozhodl o vrácení věci k projednání a rozhodnutí prvnímu senátu xxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxlností řešil žalovaný a městský soud i ve dvou dalších věcech, o nichž jsou před Nejvyšším správním soudem vedena řízení pod sp. zn. 1 As 19/2010 a sp. zn. x xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxx x xx xxxxxxx xxxxx žalovaný napadené správní rozhodnutí v řízení xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx x xx xxxx xxx xxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxčování
II. Shrnutí odůvodnění napadeného rozsudku městského soudu
1 As 89/2010 - 153
[6] Městský soud se předně zabýval žalobními námitkami týkajxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxo byla žalobcem poprvé vznesena až v odvolání proti rozhodnutí úřadu městské části ze dne 20. 11. 2006, a tak k ní nelze přihlížet, s ohledem na ustanovení x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxdstav. Ve vztahu k namítané podjatosti pracovníků žalovaného městský soud odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek č. j. 2 As 21/20xx x xxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxvolení k pokácení dřevin. Zaměstnance žalovaného však vázaly povinnosti vyplývající ze zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xy svědčily tomu, že pracovníci žalovaného těmto povinnostem nedostáli. K případu nuceného odchodu Ing. arch. K. soud nemohl přihlédnout, neboť se jedxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxolení kácení dřevin mělo být zpracováno stanovisko EIA [procesem podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx dovodit, že by podmínkou vydání rozhodnutí podle § 8 odst. 1 tohoto zákona byla existence stanoviska EIA. Stanovisko EIA není zahrnuto ani v taxativníx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxlným podkladem v řízení o stavebním povolení městského okruhu a vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně byla výrokem tohoto rozhodnutí oxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xx xxtahu k otázce podjatosti u pracovníků správního orgánu prvního stupně namítl, že existují i takové případy podjatosti, kdy je podjatost natolik zjevnxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xám svou podjatost neoznámí, mohou toto porušení § 14 odst. 3 správního řádu namítat v odvolání. Ve vtahu k odmítnutí podjatosti u pracovníků žalovanéhx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxostí, které by spočívaly v důvodné obavě z ovlivňování. Stěžovatel přitom podle svého tvrzení uváděl xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxmatelný pro nedostatek důvodů.
[9] Právní úprava dle stěžovatele vylučuje úřední osoby z rozhodování na základě pochybností o nepodjatosti,
judikaxxxx
xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxra
Nejvyššího správního soudu, z níž městský soud vycházel, v podstatě deroguje právní úpravu k otázkám podjatosti, čímž umožňuje prosazování stavexxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx. arch. K., stěžovatel uvedl, že tajemníkovi magistrátu jsou známy skutečnosti o případech, kdy byli neposlušní úředníci donucení k odchodu z úřadu, a xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx požadavek uvedený zástupcem žalovaného při jednání před soudem, který v reakci na tvrzení stěžovatele, že někteří úředníci v soukromých rozhovorech xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx xx xepřiznali, že jednají stranně ve prospěch svého zaměstnavatele. Krom rizika ztráty zaměstnání by tím také přiznali, že při vedení správního řízení věxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxěrem, který podléhá posouzení EIA. Městský soud se dle stěžovatele dopustil nesprávného právního posouzení věci, jestliže dospěl k závěru, že povolexx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxňoval, že kácení dřevin nenaplňuje znaky záměru či koncepce dle § 3 písm. a) a b) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, čímž přistoupil na „salxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxterá byla povolena žalobou napadeným rozhodnutím). Není zřejmé, proč by stanovisko EIA mělo být podkladem pro územní rozhodnutí, ale už ne pro rozhodnxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx.
[11] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti postavil za závěry vyvozené městským soudem z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. xxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxtosti úředníků. V mnoha případech by tak muselo docházet ke změně místní příslušnosti a v řadě věcí by musel rozhodovat sousední věcně příslušný správnx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxní, často se shodným politickým přesvědčením. Bylo by tak jednoduché poukazovat na příbuznost politických cílů, nebo i cílů koncepčních k rozvoji obcx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxí podle místní příslušnosti, která mimo jiné také zajišťuje posuzování věci na základě znalosti místních podmínek a potřeb. Stěžovatelem je tak
de facxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxní povinnosti tím, že se někomu nařídí, aby předložil svůj záměr, natož k řízení o povolení kácení podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Proces EIA je xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxů, které nelze v řízení o povolení kácení vůbec zajistit, tím méně požadovat od žadatele o povolení kácení. Účelem řízení o povolení kácení dřevin bylo pxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxnahraditelných dřevin, nebo v takovém rozsahu, který zásadním způsobem ovlivní poměry dané lokality, aniž by to bylo s ohledem na deklarovaný důvod žáxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxebního. Navíc, rozhodnutí o povolení kácení je sice samostatným rozhodnutím, jeho vykonatelnost je však obvykle vázána na vydání příslušného stavebxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx x x xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
x xx xxxxxxx x xxx
xxxx xxxxxxx xxxxxosti je důvodná.
[14] Nejvyšší správní soud se předně zabýval námitkami týkajícími se podjatosti pracovníků správních orgánů rozhodujících ve věcix xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xIV.A.1). Následně shrnul závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ohledně tzv. „systémového rizika podjatosti“ úředníků územního samxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxé posoudil kasační námitky, podle nichž mělo být v této věci jedním z podkladů rozhodnutí o kácení dřevin rovněž stanovisko EIA (IV.B).
IV.A.1 Posouzexxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxmatelnost napadeného rozsudku zejména v tom, že městský soud vypořádal tvrzenou podjatost úředních osob žalovaného „nekonkrétně“, tj. „paušálním“ xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxí, jimiž se městský soud nezabýval.
[16] Jak Nejvyšší správní soud ověřil ze správního spisu, stěžovatel vznesl námitku podjatosti úředníků správníxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxíků úřadu městské části na politickém vedení Prahy 7, které výstavbu městského okruhu výrazně prosazuje“. K tomu dodal, že v úvahu je třeba vzít také nesxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xozhodnutí „v samotném jeho základu“. Zároveň vznesl (z téhož důvodu) námitku podjatosti vůči všem úředníkům odvolacího orgánu a požadoval, aby vůči nxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxel tuto námitku někdy v průběhu správního řízení blíže rozvedl. Rovněž v žalobě zůstaly jeho námitky na úrovni obecných tvrzení o „výrazném prosazovánxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xěkteří úředníci v soukromých hovorech poukazují na tlak, kterému čelí v souvislosti s kariérní závislostí na vedení města, přičemž jako konkrétní příxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxjatosti tak v zásadě vycházela z koncepce tzv. „systémové podjatosti“ úředníků samosprávných celků (zastánci této koncepce argumentují, že na úřednxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxlek, jehož jsou zaměstnanci).
[18] Jestliže v reakci na takto obecně formulovanou námitku městský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního souxx xx xx x xx xxxxxxx x xx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxch úředních osob žalovaného, pak zcela jistě nelze hovořit o tom, že by napadený rozsudek městského soudu byl v daném bodě nepřezkoumatelný pro nedostaxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxků a byť tak učinil ve vztahu k dané otázce za působnosti správního řádu z roku 1967, úprava podjatosti úředních osob obsažená ve správním řádu z roku 20xx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx senátu NSS ohledně tzv. „systémového rizika podjatosti“ úředníků územních
samosprávných celků
[19] Městský soud při posouzení otázky podjatosti xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxci podala žádost o pokácení stromu obec a o této žádosti rozhodoval orgán obce, městský úřad. Příslušnost tohoto orgánu vydat rozhodnutí o takové žádosxx xx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxo orgán ochrany přírody, vykonává tím na tomto úseku státní správu. Obecní úřad tedy jako orgán obce, jakožto jednotky územní samosprávy, vykonává půsxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xrgány obce jsou přitom povolány k výkonu státní správy v celé řadě dalších oblastí, např. ve věcech stavebního řízení, živnostenského podnikání, požáxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xbce je obec sama. Zákonodárce přistoupil k takovému zákonnému a přitom ústavně konformnímu řešení, které připouští, aby v kterémkoliv stupni správníxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxovník takového orgánu v daném řízení nevystupuje prvotně jako zaměstnanec, nýbrž jako úředník územně samosprávného celku, mezi jehož základní povinxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxích činností veřejný xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxání [§ 16 odst. 1 písm. a), b), c) a f) cit. zákona]. Tyto povinnosti pak má úředník i při výkonu státní správy, která byla na orgán samosprávy zákonem přenexxxx xx x xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xejvyššího správního soudu třeba vnímat právě i v souvislosti s tím, že tito úředníci jsou v mnoha případech povoláni k rozhodování o věcech týkajících sx xxxx xx xxxxxx xxxx
xx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxtěna, předpokládána a vyžadována, nemůže být bez dalšího důvodem podjatosti pracovníka orgánu územně samosprávného celku, a to i přes pracovní či jinx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxedníka byly v takových případech dány, musela by přistoupit ještě další skutečnost, např. důvodná obava z ovlivňování úředníka ze strany jeho zaměstnxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xoudu rovněž v tom, že „v případě jejího uznání by došlo k vyloučení všech pracovníků správního orgánu, tedy
de facto
vyloučení celého správního orgánux xxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxedpisu, nepočítají s možností přenést působnost rozhodnout v konkrétní věci na jiný správní orgán, ani s možností, že by si orgán instančně nadřízený pxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx obsahují ustanovení, jež mají zajistit jednotný výkon přenesené státní správy orgány územních samosprávných celků prostřednictvím institutu dozoxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxrov. § 126 zákona č. 128/2000 Sb. a § 81 odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb.).“
[21] Nejvyšší správní soud tedy v uvedeném rozsudku v zásadě dovodil, že vztah zxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxení ve věcech, na nichž má daný územní pokračování
1 As 89/2010 - 155
samosprávný celek zájem. K tomu, aby pochybnosti o podjatosti konkrétního úřednxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxsti obsaženou ve správním řádu z roku 2004. Ostatně jádro předmětné právní otázky je jak v případě správního řádu z roku 1967, tak správního řádu z rokx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx x xxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx názorem. V nynější věci rozhodující senát Nejvyššího správního soudu ovšem s tímto právním názorem nesouhlasil, a tak inicioval řízení před rozšířenxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxto řízení rozhodl usnesením č. j. 1 As 89/2010 - 119, v němž sice na jednu stranu odmítl „přísné pojetí systémové podjatosti“ (zastávané prvním senátem)x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxx xak sice na jedné straně dospěl k závěru, že „v případech, kdy rozhoduje úředník územního samosprávného celku ve věci, která se přímo nebo nepřímo týká toxxxx xxxxxx xxxx
x xxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxi“, kvůli němuž je třeba otázku jeho případné podjatosti „posuzovat se zvýšenou opatrností oproti věcem, které se zájmů územního samosprávného celku xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxedku tohoto zaměstnaneckého poměru by mohl být jeho postoj k věci ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky.“ K pochybám o nepodjatosti přitom podle rozxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxosti a 'podezřívavosti' při posuzování důvodů pro vyloučení úřední osoby z úkonů v řízení.“ Důvody k uvedenému podezření mohou představovat „takové sxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxsobit na příslušnou úřední osobu prostřednictvím jejího zaměstnaneckého vztahu k územnímu samosprávnému celku“ (viz body [62] až [63] cit. usnesení xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxpříklad jevy v politické či
mediální
sféře, jež předcházejí příslušnému správnímu řízení či je doprovázejí a naznačují zvýšený zájem o výsledek řízexx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxnitelů či jiných v rámci daného územního samosprávného celku vlivných osob (např. zákulisních aktérů místní politiky či podnikatelských subjektů) nx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxlad z různých mediálních vyjádření, předvolebních slibů, konkrétních investičních či jiných obchodních počinů, předchozích snah nasměrovat určitx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx rozhodované věci, její kontroverznost či politický význam a s tím spojené zájmy.“ Zjevně a bez dalšího uvedenými skutečnostmi budou „podezření z nátlxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx] Oproti tomu „signálem nadkritické míry „systémového rizika podjatosti“ xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx k pochybám o nepodjatosti úředníka územního samosprávného celku samotná skutečnost, že jím vydané stavební povolení se dotkne majetkových či jiných xxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx o běžné, obecně vzato nekontroverzní a v měřítkách daného územního celku ve své podstatě nevýznamné dotčení“ (bod [64] citovaného rozhodnutí rozšířexxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxomaticky vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věcech, které mají dopady na tento celek, přesto je zřejmé, že jeho rozhodnutí představuje nemalý pxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xritizuje neduhy současného českého modelu územní veřejné správy a zdůrazňuje nutnost promítnout povědomí o jejich existenci do rozhodování o podjatxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxonávají z podstatné části orgány územních samosprávných celků jakožto politických entit ovládaných místními či regionálními politickými reprezenxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx Je tomu tak proto, že v modelu, v němž v posledku o osudech zaměstnanců územního samosprávného celku rozhoduje místní či regionální politická reprezenxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxsobem, fakticky nelze v rámci územní samosprávné jednotky zajistit skutečně úplné oddělení politických a zákonných hledisek při výkonu veřejné spráxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxx xx xxxxx x xxxx x xx xxxxx x xxxxvního řádu z roku 2004 (resp. § 9 odst. 1 správního řádu z roku 1967) v pochybnostech dát přednost vyloučení všech úředních osob příslušného správního xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxšší správní soud nejprve podotýká, že žalovaný a následně i městský soud se odmítli zabývat tvrzenou podjatostí úředních osob úřadu městské části s tímx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x řízení před správním orgánem prvního stupně. Podle stěžovatele však v případech „zjevné“ podjatosti úředních osob účastníci řízení legitimně očekáxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxjatost neoznámí, mohou toto porušení správního řádu namítat v odvolání.
[29] Nejvyšší správní soud se s výkladem žalovaného a městského soudu neztoxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxhlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil.“ Formulaci „k námitce se nepřihxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xx xx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxkové námitce nerozhoduje samostatným usnesením. Účastník, který námitku podjatosti podá „opožděně“, pouze ztrácí procesní „privilegium“ kvalifixxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxk proto, že podjatost nastává přímo ze zákona při splnění podmínek stanovených v § 14 odst. 1 správního řádu z roku 2004 (rozhodnutí o podjatosti určité xxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxého odkladu“, sdělí mu, že nebude o jeho námitce rozhodovat usnesením, ale bude s ní nakládat jako s neformálním podnětem, na jehož základě tvrzenou podxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxa podjatost některé pokračování
1 As 89/2010 - 156
z úředních osob, bude na místě postupovat podle § 14 odst. 4 uvedeného zákona (tzn. určit jinou úředxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxní osobou, pak je nutno na takové vydání rozhodnutí nahlížet jako na vadu řízení, která podle § 89 odst. 2 zpravidla bude důvodem pro zrušení napadeného rxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xanou právní otázku nesprávně, zabývat se měl otázkou podjatosti úředních osob správních orgánů obou stupňů. Navíc jeho závěry ohledně tvrzené podjatxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxifikována. Nejvyšší správní soud proto přistoupil ke zhodnocení otázky podjatosti dotčených úředníků z hlediska kritérií popsaných v předmětném usxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxi“ věci, v níž správní orgány rozhodovaly, případně zda už jen samotná povaha a podstata této věci postačovala k závěru o podjatosti úředních osob úřadu xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxvuje velmi významnou a silně kontroverzní stavbu, která je předmětem četných sporů (ať již ohledně toho, v jaké podobě má být uskutečněna, nebo dokonce xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xématem, které již dlouhou dobu nerezonuje pouze v pražské komunální politice, ale i na celorepublikové úrovni (typicky v nedávné době v souvislosti s pxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxutečnosti soudu či správnímu orgánu obecně známé, případně známé z úřední činnosti, a k rozlišení notoriet známých celostátně a notoriet známých místxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxx xx xxx xen z těchto důvodů je na místě x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxosti“, jak o ní hovoří usnesení zdejšího soudu č. j. 1 As 89/2010 - 119.
[32] V nyní posuzovaném správním řízení tomu tak ale nebylo. Nutno připomenout, žx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxu, avšak Nejvyšší správní soud vidí kvalitativní rozdíl mezi rozhodováním o povolení kácení dřevin podle § 8 zákona o ochraně přírody a krajiny a např. xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxěné řízení (případně na řízení o vydání stavebního povolení nebo na řízení, v nichž jsou vydávána některá závazná stanoviska sloužící jako podklad pro xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxutí, kterým kácení povolil, zároveň stanovil, že kácení musí být provedeno po nabytí právní moci rozhodnutí o povolení předmětné stavby, a otázky, ktexx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxé riziko podjatosti“ příslušných úředníků již z povahy dané věci.
[33] Stěžovatel zároveň zůstal jak ve správním, tak v soudním řízení na úrovni obecnxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xeodkázal na žádné konkrétní jevy v politické či
mediální
sféře, které by naznačovaly zvýšený zájem o výsledek daného řízení (o povolení kácení dřevinx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxe nějž byla údajně coby „neposlušná“ úřednice „odejita“ z odboru územního řízení Magistrátu hl. m. Prahy Ing. arch. K., nemělo žádný bezprostřední vztxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx celků.
[34] Nelze tak učinit závěr, že by pracovníci úřadu městské části a magistrátu byli vyloučeni z projednávání a rozhodování této věci.
IV.B Posxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx
xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxkladů pro rozhodnutí o povolení kácení dřevin mělo být stanovisko EIA. Městský soud se dle něj dopustil nesprávného posouzení předmětné právní otázkyx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxřádání dané žalobní námitky městským soudem za nepřezkoumatelné, městský soud jasně a zřetelně uvedl, z jakých důvodů se s argumentací stěžovatele uvxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx kácení dřevin přijaté v nynější věci představuje rozhodnutí nutné k provedení stavby příslušné části pražského městského okruhu, což je záměr, který xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxka (tj. stanoviska EIA) nelze vydat rozhodnutí nebo opatření nutná k provedení záměru v žádném správním ani jiném řízení nebo v jiném postupu podle zvláxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxuzování podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (což žalovaný nerozporuje), pak stanovisko EIA mělo být jedním z podkladů rozhodnutí roxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx x xxxx xx xxxxxx xxxx xxbýval právě otázkou, zda stanovisko EIA má být využito a zohledněno pouze pro rozhodování ve stavebním řízení (v rozhodnutí o umístění stavby, ve stavexxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxh (tzv. složkových) zákonů. Dovodil přitom, že posléze uvedená varianta je správná. V daném případě tak konstatoval, že stanovisko EIA musí být „závazxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x x xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxsahu, v jakém se vztahuje k posuzovanému předmětu řízení, tj. v rozsahu posouzení vlivů dálnice D8, úsek Lovosice - Řehlovice, na krajinný ráz a na zvlášxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xx x x xxx xxx xxxxx x x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx bezpochyby aplikovat také na toto řízení.
[39] Městský soud argumentoval tím, zákon o ochraně přírody a krajiny, ani vyhláška č. 395/1992 Sb. neuvádxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxsudku č. j. 1 As 91/2009 - 83, ustanovení § 10 odst. 4 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí pokračování
1 As 89/2010 - 157
je obecným procesníx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx práva. Stejně tak neobstojí argument, podle nějž poznámka pod čarou k § 10 odst. 4 uvedeného zákona neodkazuje na zákon o ochraně přírody a krajiny. Výčex xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxx x xxxxxxy řízení
[40] S ohledem na shora uvedené rozhodl Nejvyšší správní soud o zrušení napadeného rozsudku. Stěžovatel kasační stížností požadoval zrušenx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxční stížnosti (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). Dnem 1. 1. 2012 však nabyla účinnosti novela soudního řádu správního provedená zákonem č. 303/2011 Sb. Podle § 11x xxxxx x xx xx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxudu a věc mu vrátí k dalšímu řízení, pokud ve věci sám nerozhodl způsobem podle odst. 2. Podle § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxvahy věci sám rozhodnout o zrušení rozhodnutí správního orgánu nebo vyslovení jeho nicotnosti; ustanovení § 75, § 76, a § 78 se použijí přiměřeně.
[41] xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx, zda je namístě pouze zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení, či zda je racionální současné zrušení rozhodnuxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xtanovisko EIA. Rozhodnutí žalovaného by z tohoto důvodu mělo být městským soudem zrušeno, na čemž nemůže nic změnit jakékoliv doplnění řízení městskýx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx x xxxxxx xxxxxx xxjvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil kasační stížností napadený rozsudek městského soudu. Věc mu však nevrátil k dalšímu řízení, nebox xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx x x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxho. Žalovanému podle § 78 odst. 4 s. ř. s. kasační soud věc vrací k dalšímu řízení, v němž je podle odst. 5 téhož ustanovení vázán právním názorem v tomto roxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx řízení.
[45] Podle § 60 odst. 1 ve spojitosti s § 120 s. ř. s. má úspěšný stěžovatel právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů proti účastníkovi, ktxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxěnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2012, přičemž za jeden úkon přísluší xxxxxx xxxxx xx xx xx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxx xd placení soudních poplatků z žaloby a z kasační stížnosti byl stěžovatel osvobozen usneseními městského soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 9 Ca 417/2007 - 28, x xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx x xxx
xxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxve advokátem JUDr. Petrem Kužvartem, se sídlem Za Zelenou liškou 967/B, Praha 4, později Mgr. Pavlem Černohousem. Advokáti náklady řízení konkrétně nxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, účast při jednání městského soudu, sepsání kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifuxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxx x xxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx řízení ve výši 9.600 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho nynějšího zástupce.
[48] Žalovaný nebxx xx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xx xxxxxxxxxx x x xxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxdy v souvislosti s plněním povinnosti, kterou by jí uložil soud, právo na náhradu nákladů řízení proto nemá ani ona (§ 60 odst. 5 ve spojitosti s § 120 s. ř. sxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxx xxx xxxxx xxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx