Obsah Dostupné filtry
Předpisy ČR (2)

22 Cdo 2945/2011 Hlukové imise z provozu na pozemních komunikacích

Hledat v textu dokumentu:
  • Tisk
    Uložit
    Odeslat
  • Velikost písma textu
Viditelnost komentáře:
 
 

 
xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx na základě úpravy podle § 127 obč. zák. Poskytnutí takové ochrany není vyloučeno z důvodu, že vlastník pozemní komunikace má veřejnoprávní normou uděxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxr. Jiřího Spáčila, CSc. a Mgr. Davida Havlíka v právní věci žalobců a) J. K., a b) J. K., oběma zastoupeným Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem v Brně, xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xerčanská 2023/12, 140 00 Praha 4 (v rozhodnutích soudů je žalovaná strana označena jako: „Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČ: 65993390, se sídlem v Prazx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxa 23, 323 18 Plzeň, pobočka v Praze 1, Malé nám. 1), o splnění povinnosti zdržet se imisí hluku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 51/2008, x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxkého soudu v Praze ze dne 11. února 2011, č. j. 51 Co 422/2010-106, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. května 2010, č. j. 28 C 51/2008-94, sx xxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xalobci dne 7. února 2008 proti žalované (označené jako) „Česká republika, příslušnost hospodaření s majetkem státu: Ředitelství silnic a dálnic ČR, Čxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx na pozemní komunikaci I/27 v ulici Klatovská v Plzni tak, aby hodnota ekvivalentní hladiny akustického tlaku (A LAeq,T) pro chráněné vnitřní prostory xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x x xxxxx xxx xx x xx xx xx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx x xxxx xx x xx xx xxxxx x xx xx xxx x xxxx xx xx xx x xxxxx a pro chráněné venkovní prostory a chráněné venkovní prostory staveb těchto domů v žádném z nich nepřesáhla hodnoty 70 dB (A) v době od 6 do 22 hodin a 60 dB (xx x xxxx xx xx xx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxhli změnu žaloby v její petitorní části tak, že „namísto čísla 45 dB mění číslo na 40 dB a namísto 35 dB mění číslo na 30 dB“, přičemž uvedený soud při tomto jexxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxci K. a u T. v P., která je průjezdním úsekem silnice I. třídy č. 27 (dále již „silnice I/27“). Žalovaná je na základě § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozexxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx hluku narušujícího práva a oprávněné zájmy žalobců a překračujícího hygienické limity. Žalobci pak x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx případě naplněny podmínky, aby jim byla poskytnuta soudní ochrana, neboť „žalovaný je odpovědný za jejich obtěžování (hlukem z provozu na označených xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxx008-94, žalobě zcela vyhověl, a to proti žalovanému označenému jako „Ředitelství silnic a dálnic ČR“ (dále též „ŘSD“), kterému rovněž uložil povinnosx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxx x xx 5. 2007)“, a že „V řízení bylo prokázáno, že již v r. 2007 byly překračovány hygienické limity hluku ohledně obytného domu v P., U. – roh ul. K. a U. (protokox xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxí byly v dubnu 2009 překročeny hygienické limity a to ve venkovním i vnitřním chráněném prostoru v denní i noční době (znalecký posudek č. 24 znalkyně Docx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x provedeného výslechu této znalkyně soud prvního stupně zjistil, se již z odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku nalézacího soudu nepodává. Na zákxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx x xxx xxxxx x x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxční závěr:
„Podle ustáleného výkladu je obtěžování takový výkon práva k věci, jehož důsledky působí na jinou osobu a to prokazatelně negativně. Skutexxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxí prokazatelně dlouhodobě dochází. Tomu pak odpovídá negativně formulovaný žalobní
petit
, kdy podle § 127 odst. 1 o. z. se lze domáhat jen uložení povinxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx opatření.
Obrana žalovaného, že činí opatření s dlouhodobější perspektivou (přeložka komunikací) není v této souvislosti
relevantní
, neboť na žalxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxnému povoleno provozovat uvedené zdroje hluku silnice I. třídy, při jejichž provozování dochází k nedodržení hygienických limitů hluku a to do 31. 12. xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x hlediska práva žalobců domáhat se ochrany proti imisím hluku však nemá žádný vliv.“
K odvolání označeného žalovaného ŘSD Městský soud v Praze (dále jix xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým i právním závěrem soudem prvního stupně. Žalobci jsou vlastníci domů dotxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx x xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxolání (ŘSD v odvolání totiž uvedlo: „Žalovaný je sice správcem komunikace, nikoli však jejím provozovatelem, neboť mu nepřísluší jakkoliv provoz regxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxračoval hygienické limity, je žalovanému jako správci pozemní komunikace uložena § 30 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Podle odvoxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx0 Sb.) se může domáhat v tomto případě na správci komunikace, s níž chráněné stavby bezprostředně sousedí, nejen náhrady případných škod vzniklých v důxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xe zdrojem nadlimitní hlukové zátěže neplní své povinnosti a vykonává vlastnické právo na úkor svých sousedů(,) se může domáhat ochrany svého vlastnicxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxavedlivě požadovat, aby nadále obtěžování hlukem pasivně snášeli. V řízení bylo prokázáno, že žalobci jsou dlouhodobě hlukem obtěžováni, jeho zdrojxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xrostoru a to v denní i noční době, jak vyplývá ze znaleckého posudku.“
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podalo soudy označené žalované ŘSD prostxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx x. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., které v dovolání obšírně, s odkazem na judikaturu, rozvádí. Vzhledem k xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxodem předesílá, že o dovolání rozhodoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II, bod 7. zákona č. xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx tedy subjektem, jehož soudy považovaly za žalovaného účastníka řízení, v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), se dovolací soud nejprve zabýval přípuxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxtné ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu není v souladu s právním názorem, který v obdobné věci vyslovix xxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xx xxx xxc nemění skutečnost, že odvolací soud ve věci rozhodoval dříve než Ústavní soud, takže jeho právní názor nemohl znát.
Nejvyšší soud, s ohledem na čl. 89 xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxo soudu www.nalus.usoud.cz), ve kterém český orgán ochrany ústavnosti k § 127 odst. 1 obč. zák. vyložil a odůvodnil následující právní názory, které jxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx dne 20. března 2013, sp. zn. 30 Cdo 610/2012):
1. Ustanovení § 127 odst. 1 obč. zák. je na úrovni jednoduchého práva výronem regulace vlastnického právx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxiny: „Vlastnictví zavazuje“, s navazujícím zákazem jeho zneužití na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Zákonodáxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxah vlastnického práva, ale že vlastníkova svoboda je vymezena zákonem, že vlastnictví lze vykonávat jen v jeho mezích.
2. Právní úprava tzv. sousedskxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxečného rozhodnutí sporu využití všech možností minimalizace zásahu do jednoho z nich.
3. I v případě hlukové
imise
z provozu na pozemní komunikaci se xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xá veřejnoprávní normou udělenou výjimku pro překročení hladiny hluku na této komunikaci. Je tomu tak proto, že vlastnické právo všech vlastníků má stexxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xozdílnosti při jejich výkonu. Proto také je důvodný přístup Nejvyššího soudu, který v daném případě vlastníku pozemní komunikace (v rozsudku ze dne 24x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxho práva, ale v režimu občanskoprávním, jež představuje samostatný nárok vyplývající z § 127 odst. 1 o. z. Obecně platí, že opírá-li se napadený výkon vlxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x5/1972).“
4. Ústavní soud ve své konstantní judikatuře již mnohokrát prokázal, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům formalxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xbsolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretacx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxjichž splnění má nesprávná aplikace podústavního práva obecnými soudy za následek xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx práva působí jako regulativní ideje, na něž obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévxxx xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxm právu a svobodě (srov. např. nálezy sp. zn. III. ÚS 224/98, sp. zn. III. ÚS 150/99, sp. zn. II. ÚS 476/09). Přílišný formalismus při výkladu právních norxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx.
6. S přihlédnutím k výše uvedenému jde o pochybení, pokud obecné soudy dostatečně nezohlední specifika obecného užívání místní pozemní komunikace xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxnality, je souladná s ústavními principy omezení jednoho ze základních práv – práva na ochranu majetku. V posuzovaném případě obecné soudy v situaci
koxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xousedících s pozemní komunikací, čímž zasáhly současně ústavně nekonformním způsobem do vlastnického práva stěžovatele (vlastníka místní pozemní xxxxxxxxxxxx
xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxnikace bez možnosti regulovat provoz na ní. Takové oprávnění náleží (s výjimkami stanovenými v § 24 odst. 8 zák. č. 13/1997 Sb. týkajících se případů, xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x x xx x x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxničnímu správnímu úřadu.
8. Obec jako vlastník komunikace nemůže ovlivnit negativní důsledky, které provoz na komunikaci způsobuje (mimo jiné též hxxxxxx
xxxxx
xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxogicky lze poukázat na vyloučení odpovědnosti obce za škody vyplývající z provozu na pozemních komunikacích, jež je přímo zakotveno v § 27 odst. 4 zákoxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxíkům sousedních nemovitostí za škody, které jim vznikly v důsledku stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto komunikací; neodpovídá vxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx za škodu způsobenou provozem na pozemních komunikacích zjevně vychází ze skutečnosti, že – na rozdíl od technického nebo stavebního stavu komunikací x xx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx x xx x xxxx xxedstavuje páteřní komunikaci hlavního města Prahy se silnou dopravní zátěží, má za to, že za daných podmínek a s přihlédnutím ke shora citovaným ustanoxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxlnou situaci.
Odvolací soud též vezme do úvahy závěry, které xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx např. v informačním systému ASPI pod identifikačním č. JUD 194008CZ.
Řízení ve věci je zatíženo i vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnxxx xx xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xrokázáno, že již v r. 2007 byly překračovány hygienické limity hluku ohledně domu v P., U. – roh ul. K. a U.…a obytného domu v P., ul. K.“, a že „V řízení bylo dxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxx“ V podrobnostech přitom odkázal na listinné důkazy, z nichž (v odůvodnění svého rozsudku) neučinil – kromě již zmíněného konstatování, že v daném přípxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxdnutí tudíž objektivně není schopen zjistit, jaká – z pohledu následně užité právní normy - konkrétní právně významné skutková zjištění a ze kterých důxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx x xožadavky na obsah odůvodnění rozhodnutí, vyjádřenými v § 157 odst. 2 o. s. ř.
Odvolací soud (soud prvního stupně) také nevysvětlil, proč dokazování zxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxečností) směřovala proti jinému subjektu, jehož žaloba označovala za vlastníka předmětné nemovitosti. Nedostatečné posouzení této otázky je zřejmx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxázáno i výpisy z katastru nemovitostí ke dni 1. 10. 2007 a 7. 5. 2007“), ačkoliv dovolatel (ŘSD) vlastníkem tohoto nemovitého majetku není (k tomu srov. nxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xnaleckého posudku, z rozhodnutí odvolacího soudu (když se tak nestalo prostřednictvím rozhodnutí soudu prvního stupně, který uvedenou argumentaci xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxštění v konfrontaci s argumentací dovolatele.
Z vyloženého vyplývá, že dovolání je důvodné. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle § 24xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx zrušil Nejvyšší soud rovněž rozsudek soudu prvního stupně a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x x xxxladech původního řízení (§ 243d odst. 1, část věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brnx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x x x x xx xx xx xxxxxxxx xxxxxx