5 Afs 76/2012 - 28

Daňové řízení: doručování do datové schránky

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (2)
Judikatura (2)
Daňové řízení: doručování do datové schránky
k § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů
Na počítání lhůty podle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, se nevztahuje pravidlo pro počítání času uvedené v § 33 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty, a to i v případě, že konec lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2013, čj. 5 Afs 76/2012-28)
Prejudikatura:
č. 2131/2010 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 57/2004 Sb. US (sp. zn. II. ÚS 157/03).
Věc:
Společnost s ručením omezeným STASEK proti Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně o daň z příjmů, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím Finančního úřadu v Třeboni byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2007.
Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala. Její odvolání žalovaný zamítl dne 22. 12. 2011 (zde ještě Finanční ředitelství v Českých Budějovicích, které s účinností od 1. 1. 2013 bylo dle § 19 odst. 1 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, zrušeno a jeho právním nástupcem se ve smyslu § 7 písm. a) zákona č. 456/2011 Sb. ve spojení s § 69 zákona s. ř. s., stalo Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně, s nímž bylo v řízení pokračováno).
Následně žalobkyně podala žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ji usnesením ze dne 2. 10. 2012, čj. 10 Af 162/2012-47, odmítl. Dle krajského soudu byla žaloba podána opožděně (dne 2. 3. 2012).
Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost. Nezákonnost napadeného usnesení spatřovala zejména v tom, že dle soudu nemá při zjišťování dne doručení rozhodnutí fikcí význam, že tímto dnem byla neděle a státní svátek. Soud v odůvodnění usnesení argumentoval § 17 odst. 1 větou třetí zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, podle kterého "[d]
oručuje-li se způsobem podle tohoto zákona, ustanovení jiných právních předpisů se nepoužijí
". Dle stěžovatelky však toto ustanovení upravuje pouze způsob doručování, nikoliv počítání lhůt. A jelikož uvedený zákon nemá speciální úpravu pro počítání lhůt, musí se použít právní předpis, podle něhož bylo rozhodnutí finančního úřadu vydáno, tedy daňový řád. Dle jeho § 33 odst. 4 "[p]
řipadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den
". Dle stěžovatelky tedy v daném případě k doručení fikcí došlo až den následující po neděli, tedy v pondělí dne 2. 1. 2012. Z tohoto důvodu byla také zachována dvouměsíční lhůta k podání žaloby, pokud byla podána dne 2. 3. 2012. Dle stěžovatelky je uvedený výklad § 33 odst. 3 daňového řádu jediný možný, protože jinak by ve vztahu doručování do datové schránky a doručování poštou docházelo k nerovnosti v postavení účastníků řízení.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Předmětem sporu ve věci je posouzení, zda krajský soud postupoval správně, pokud žalobu odmítl pro její opožděnost.
Nejvyšší správní soud především předesílá, že v daném případě bylo stěžovatelce správním orgánem doručováno prostřednictvím datové schránky. Uvedený postup vyplývá zejména z § 42 daňového řádu, dle kterého se "[o]
sobě, která má zpřístupněnou datovou schránku doručuje elektronicky podle jiného právního předpisu
", přičemž v poznámce pod čarou se odkazuje na zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.
Podle § 17 odst. 1 tohoto zákona platí, že "[u]
možňuje-li to povaha dokumentu, orgán veřejné moci jej doručuje jinému orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje na místě. Umožňuje-li to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě. Doručuje-li se způsobem podle tohoto zákona, ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob doručení se nepoužijí.
" Citovaný zákon tak zakotvuje pro orgány veřejné moci povinnost obligatorního doručování prostřednictvím datových schránek, je-li takový postup možný.
Podle § 17 odst. 3 citovaného zákona je dokument, který byl prostřednictvím datové schránky odeslán a dodán do datové schránky adresáta, "
doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu
". Pokud se tato osoba do datové schránky nepřihlásí ve lhůtě 10 dnů ode dne dodání dokumentu do této schránky, považuje se tato písemnost za doručenou uplynutím posledního dne desetidenní lhůty, s výjimkou, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení (§ 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů).
Dodáním do datové schránky se z faktického hlediska rozumí okamžik, od kterého je datová zpráva dostupná v datové schránce příjemce zprávy. Okamžik doručení se posuzuje ve všech případech, kdy orgán veřejné moci činí podání vůči jinému orgánu veřejné moci, fyzické osobě, podnikající fyzické osobě či právnické osobě.
Jak je výše uvedeno, dle § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nepřihlásí-li se do datové schránky osoba "
ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení
". Předmětem doručování byla v daném případě daňová písemnost; doručování v rámci správy daní upravuje daňový řád. Doručování právnickým osobám upravuje § 45 a násl. daňového řádu, přičemž z § 47 o účincích doručení vyplývá, že náhradní doručení vyloučeno není. Žalobou napadené rozhodnutí tedy bylo doručeno za použití
právní fikce
dle § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, takové doručení má stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou.
V daném případě bylo stěžovatelce rozhodnutí o odvolání vydané Finančním ředitelstvím v Českých Budějovicích dne 22. 12. 2011 doručováno prostřednictvím datové schránky. Z elektronické doručenky vyplývá, že předmětné rozhodnutí bylo do datové schránky dodáno rovněž dne 22. 12. 2011. Jelikož se stěžovatelka do datové schránky ve lhůtě 10 dnů od dodání písemnosti nepřihlásila, došlo k doručení za použití
fikce
, a to dne 1. 1. 2012.
Namítá-li stěžovatelka, že dne 1. 1. 2012 nemohlo k doručení fikcí dojít, a to vzhledem k tomu, že se jednalo o den pracovního klidu, tj. neděli a současně státní svátek, neshledal tuto námitku Nejvyšší správní soud za důvodnou.
Nejvyšší správní soud při posouzení věci bral v potaz dosavadní judikaturu, která vycházela při posouzení okamžiku doručení fikcí (v případech správního řádu i "
starého
" správního řádu - zákona č. 71/1967 Sb.*)) z
interpretace
zákona pro účastníka příznivější, totiž, že i přes nedůsledné rozlišování doby a lhůty, účinky doručení nastanou vždy až následující den, připadne-li konec lhůty (resp. úložní doby označené za lhůtu) na sobotu, neděli nebo svátek (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, čj. 9 As 55/2009-45, rozsudek ze dne 3. 2. 2010, čj. 1 As 78/2009-76, též rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. II. ÚS 157/03, č. 57/2004 Sb. ÚS).
Ve věci nyní projednávané však závěry výše učiněné platí pouze v případě doručování poštou, nikoliv při doručování do datové schránky, neboť je zde třeba vycházet ze zásadní odlišnosti od doručování poštou, a to z neomezeného přístupu k datové schránce.
Z uvedené zásadní odlišnosti vychází např. i závěr poradního sboru ministra ke správnímu řádu ze dne 14. 12. 2009, č. 84/2009, v němž se mimo jiné konstatuje:
"Poradní sbor ministra vnitra ke správnímu řádu se zabýval otázkou týkající se počítání lhůty při doručování podle § 17 odst. 4 zákona [...] o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Ve smyslu § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů nepřihlásí-li se do datové schránky osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty. Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů používá v uvedeném ustanovení pojmu lhůta, stejně jako
[...]
správní řád ve znění pozdějších předpisů v § 24 odst. 1. Vyvstává tedy otázka, zda se při počítání této lhůty uplatní pravidla pro počítání času uvedená v § 40 odst. 1 správního řádu, zejména v odst. 1 písm. c) - připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší pracovní den. Ve vztahu k § 24 odst. 1 správního řádu se touto otázkou zabýval poradní sbor ministra vnitra ke správnímu řádu, který dospěl k závěru (jedná se o závěr č. 1/2005), že lze s ohledem na dosavadní praxi a judikaturu doporučit počítání této lhůty podle pravidla obsaženého v § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu. Poradní sbor však v odůvodnění závěru připouští i možnost odlišného výkladu. Vyzvednutí uložené písemnosti (přihlášení do datové schránky) není úkonem vázaným na lhůtu ve smyslu uvozovací věty k § 40 odst. 1 správního řádu, tento úkon může být učiněn i po uplynutí lhůty 10 dnů. Výklad příznivější pro adresáty veřejné správy byl poradním sborem doporučen s ohledem na judikaturu, která zohledňovala možnosti faktického převzetí písemnosti. Tento aspekt však v případě doručování prostřednictvím datové schránky odpadá, neboť přihlásit se do datové schránky je možné kdykoli. Na základě této skutečnosti a rovněž z důvodu, že přihlášení do datové schránky není úkonem vázaným na lhůtu ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 správního řádu, lze učinit závěr, že pro počítání lhůty 10 dnů podle
§ 17 odst. 4 zákona [o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů]
se pravidlo vyplývající z § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu neuplatní a
fikce
doručení nastoupí desátý den ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky adresáta, bez ohledu na to, zda poslední den této lhůty připadl na pracovní den, sobotu, neděli nebo svátek. V opačné situaci, tedy při provádění úkonů vůči orgánu veřejné moci, je úkon učiněn již okamžikem dodání do datové schránky (a to i v případě, že se jedná o sobotu, neděli či svátek).
"
Otázkou odlišností doručování písemností do datových schránek se Nejvyšší správní soud zabýval, byť se zde jednalo o doručování do datové schránky žalobcem soudu, např. v usnesení ze dne 15. 7. 2010, čj. 9 Afs 28/2010-79, č. 2131/2010 Sb. NSS, v němž se mimo jiné konstatuje, že "
není přijatelné, aby orgán veřejné moci (zde soud) vlastním postupem (zejména svým pasivním přístupem či nečinností -nepřihlášením oprávněné osoby do datové schránky) určil okamžik, kdy mu bude podání účastníka řízení předáno, tedy kdy z procesněprávního hlediska vyvolá účastníkem zamýšlené důsledky. To vše navíc v situaci, kdy podání účastníka je dodáno do datové schránky orgánu veřejné moci, a tedy se objektivně a fakticky nachází v jeho dispoziční sféře.
"
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že na počítání lhůty podle § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů se nevztahuje pravidlo pro počítání času uvedené v § 33 odst. 3 daňového řádu. Nepřihlásíli se do datové schránky osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty, a to i v případě, že připadne konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek.
Lze jen, nad rámec uvedeného, podotknout, že
fikce
doručení předpokládá, že si adresát písemnost v úložní lhůtě mohl vyzvednout, avšak zaviněně tak neučinil. V případě, že z vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek § 48 daňového řádu požádat o vyslovení neúčinnosti doručení (srov. k tomu rozsudek ze dne 10. 2. 2010, čj. 1 As 2/2010-80). Skutečnost, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost vyzvednout, musí adresát prokázat. Při uznání důvodnosti podané žádosti, ať už správcem daně v prvním stupni, nebo odvolacím orgánem, nastává
fikce
doručení ke dni oznámení rozhodnutí o neúčinnosti rozhodnutí. Neúčinnosti doručení se však stěžovatelka nedomáhala.
V posuzovaném případě tedy podala stěžovatelka žalobu proti rozhodnutí správního orgánu v pátek dne 2. 3. 2012. Dvouměsíční lhůta pro podání žaloby však marně uplynula ve čtvrtek 1. 3. 2012; předmětná žaloba tak byla podána opožděně. K povaze lhůty pro podání žaloby ve správním soudnictví se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 5. 1. 2006, čj. 2 As 45/2005-65, v němž uvedl, že "[u]
stanovení § 72 odst. 1 s. ř. s., které k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu obecně stanovuje poměrně dlouhou lhůtu dvou měsíců, dává i práva neznalým osobám dostatek času k tomu, aby k ochraně svých subjektivních veřejných práv učinily patřičné kroky, například tím, že vyhledají právní pomoc u advokáta a o možných cestách, jak správní rozhodnutí vydané odvolacím správním orgánem napadnout, se s ním poradí
". Stěžovatelka tak měla dostatečně dlouhou lhůtu na to, aby včas podala žalobu k soudu, učinila-li tak na samém sklonku této lhůty, musela být srozumněna i s možným rizikem opožděného podání žaloby. Jelikož zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout (§ 72 odst. 4 s. ř. s.), nebylo lze než žalobu pro opožděnost odmítnout.
*)
S účinností od 1. 1. 2006 nahrazen zákonem č. 500/2004 Sb.