Pl. ÚS 30/09 - 1

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
xxx xx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx
 
 
xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Michaela Židlicxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xa účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky, jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
 
xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxrhovatel") navrhl postupem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy zrušení § 14 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. V napadeném ustanovení správního řxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x konečně práva na přístup k soudu.
Navrhovatel uvedl, že předmětný návrh dle čl. 95 odst. 2 Ústavy podává v souvislosti se svou rozhodovací činností. xx xxxx x xxx xxxxxx xxx xxx xxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxjského soudu v Brně č. j. 62 Ca 42/2007-337 ze dne 17. 9. 2008, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěžx xxxxx xxxxxxx xx xx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxx xx xxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx, o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o ochraně hospodářské soutěže"), zneužil svého dominantního postavení na txxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xím, že dne 1. 8. 2006 bez dostatečného časového předstihu přerušil provoz 2135 spojů veřejné linkové autobusové dopravy na území Ústeckého kraje, čímž xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xx xě pokutu ve výši 700 000,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel rozklad, který byl zamítnut rozhodnutím předsedy ÚOHS č. j. R 138/2006/01-1246xxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxle jen "krajský soud"), který svým rozsudkem č. j. 62 Ca 42/2007-337 ze dne 17. 9. 2008 jeho žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasačnx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxým návrhem.
Navrhovatel ve svém podání uvádí, že jako jednu z kasačních námitek označil stěžovatel podjatost předsedy xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxny nižší nároky než na trestního soudce (srov. k tomu i rozhodování Nejvyššího soudu ve věcech trestních). Oba se musejí zdržet všeho, co zpochybňuje jexxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxo, že jeho aktérem je vedoucí ústředního správního úřadu, který je vystaven mediálnímu tlaku. Stěžovatel se domnívá, že předčasná kategorická tvrzenx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxseda soudu a veřejně deklaroval odsouzení obžalovaného ještě před rozhodnutím soudu, byl by tím vedle důvodu pro delegaci věci založen i důvod pro kárnx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxči zaměstnancům úřadu a může přímo zasahovat do výše jejich platu. Soud tedy podle stěžovatele nevyvrátil to, že ÚOHS mohl být ovlivněn mediálními výroxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxktů s odbornou veřejností. Účast na takových akcích a skutečnost, že si předseda tyká s představiteli advokátní kanceláře zastupující Ústecký kraj, sxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxtí v dalších řízeních týkajících se stěžovatele však k takovým pochybám vede. Stěžovatel dále namítá, že předseda ÚOHS přitom nemá zákonem stanoveny žxxxx
xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxského soudu, podle nějž se od úředních osob očekává komentování průběhu správního řízení; zejména to s ohledem na presumpci neviny nemůže platit v řízexx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxezření ze spáchání trestného činu), nýbrž postačí pouhé pochybnosti o jeho nepodjatosti; ty jsou v této věci dány (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Ix xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x plnění jeho mediálních a společenských povinností. Stěžovatel připomněl, že již v žalobě navrhoval, aby krajský soud přerušil řízení a předložil Ústxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxí řádného správního řízení, neboť umožňuje, aby v řízení vystupovaly a rozhodovaly zjevně vyloučené úřední osoby, a dostává se tak do rozporu s právem nx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxxx x xxvěru, že krajský soud postupoval nesprávně, když se meritorně zabýval námitkou podjatosti předsedy ÚOHS, a tedy naplněním podmínek § 14 odst. 1 správxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xe ustanovení o vyloučení z projednávání a rozhodování věci pro podjatost (§ 14 odst. 1 až 5) nepoužijí pro vedoucí ústředních správních úřadů a státní taxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxe logický rozpor spočívající v souběžné aplikaci § 14 odst. 1 a § 14 odst. 6 správního řádu. Současně však navrhovatel dospěl k závěru, že § 14 odst. 6 spxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x x x xxxxxxx xxxxxxxxxh práv a svobod (dále jen "Listina") a podal proto k Ústavnímu soudu návrh na jeho zrušení. Svou ústavněprávní argumentaci přitom doplnil z historickéhxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxm řízení, když popsal její vývoj počínaje vládním nařízením č. 8/1928 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správní říxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxti ve správním řízení s výjimkou nařízení č. 91/1960 Sb., které tuto otázku neupravovalo vůbec. Změnu přinesl až zákon č. 71/1967 Sb., o právním řízení (xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx možné podjatosti vedoucího ústředního orgánu státní správy, který o něm rozhodoval na základě návrhu jím ustavené zvláštní komise, cituje navrhovatxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxchází vyloučení z důvodů podjatosti v úvahu. Není totiž pracovníkem správního orgánu. Značná známka objektivity jeho rozhodování je dána existencí zxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxní řád a předpisy souvisící. Praha: Panorama, 1984, s. 39). Tento výklad navrhovatel odmítá jako logicky chybný a účelový, neboť dovozuje z určité vlasxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxu jsou rozkladové komise, považuje navrhovatel za absurdní: pokud by byl vedoucí skutečně podjatý, nemůže mu rozkladová komise jako pouhý poradní orgxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxaze sp. zn. 7 A 138/1999 ze dne 28. 2. 2002 a Nejvyššího správního soudu č. j. 6 A 90/2002-82 ze dne 27. 11. 2003 a č. j. 7 A 15/2000-105 ze dne 30. 6. 2004, oba dxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxhovatele možný judikaturní odklon.
Napadené ustanovení § 14 odst. 6 správního řádu neobstojí podle navrhovatele ani z hlediska systematického výxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x x xx xx x xxx xx xx xxx x x xx xx xxx x xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xoudních exekutorech a exekuční činnosti, (exekuční řád) a dalších. Žádný z těchto řádů však explicitně ani implicitně neomezuje aplikaci ustanovení x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxné pojímání institutu podjatosti ve správním řízení (nyní § 77 odst. 6 daňového řádu, stejná úprava jako ve správním řádu). Dle navrhovatele rovněž ve sxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx řízeních [vyskytuje-li se výjimečně rozhodování monokratického ústředního orgánu státní správy, je vždy obecně řešena situace možného vzniku podjxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxr, nebo rozhodne přímo tento kolektivní orgán jako celek s vyloučením podjatého člena - kupř. ve Španělsku rozhodne Rada ministrů, ve Švýcarsku Spolkoxx xxxxxx xx xxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xakkoliv omezena možnost namítat úředníkovu podjatost v předcházejícím řízení (např. Finsko, Švédsko). Tyto historické, systematické a
komparativxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxnost - tu spatřuje v tom, že toto ustanovení je v rozporu s principem nestrannosti při rozhodování, a tím práva na spravedlivý proces, dále s principem prxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xistiny), jenž Ústavní soud vztáhl i na postup před jiným orgánem než soudem (usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1062/08), spatřuje navrhovatel ve sxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxx xkolností, bez ohledu na konkrétní věc, neboť neexistuje účinný mechanismus, který by je z rozhodování (včetně) vlastních věcí vyloučil, přičemž podlx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxvní rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob a v obou případech existuje stejný silný zájem na tom, aby vydané rozhodnutí bylo xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxva ve věcech vyloučení soudců z důvodu podjatosti.
Nejvyšší správní soud má dále za to, že zásah provedený předmětným ustanovením správního řádu do pxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxí mezi artikulovaným cílem a prostředkem vybraným k jeho prosazení, když otázku podjatosti vedoucích ústředních orgánů státní xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xprávního úřadu a zakotvit mechanismus nahrazení případně vyloučeného vedoucího. Kriticky hodnotí pak i důvodové zprávy k této části správního řádu, xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx x xlenů vlády a varianta, že by v tomto případě vláda rozhodovala ve sboru, je velmi nepraktická." (viz Tisk č. 201/0, Poslanecká sněmovna Parlamentu Českx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxatosti vedoucích ústředních správních úřadů, které by zcela vyloučily zásah do práva na spravedlivý proces. Inspiraci lze přitom hledat i v zahraničnxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdu státní správy), která by přestala být pouhým poradním orgánem a její členové by byli zastupitelní systémem náhradníků, příp. podjatý vedoucí ústřexxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxpci), anebo jinou možností by bylo jeho nahrazení osobou jmenovanou
ad hoc
, která nemusí být vůbec členem ústředního správního úřadu, jehož vedoucí je xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx celku s vyloučením podjatého ministra. Uvádí přitom, že tvrzení obsažené v důvodové zprávě ke správnímu řádu, že "rozhodování vlády ve sboru by v takovxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xx xxx xxxše nad takovými fundamenty ústavnosti jako je právo na spravedlivý proces a princip proporcionality zákonné úpravy.
Konečně navrhovatel namítl poxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxosti správních soudů, když případná podjatost úředníka ve správním řízení může mít značné dopady na výsledek řízení a jeho zákonnost, jak to plyne i nálxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx že krajský soud se nikterak nezabýval námitkou stěžovatelů o podjatosti úředníků pozemkového úřadu, který ve věci rozhodoval a tudíž o porušení princxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxlů proti rozhodnutí pozemkového úřadu." Podle navrhovatele napadené ustanovení tím, že vylučuje použití ustanovení o podjatosti na vedoucí ústřednxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxt. Tím je jim znemožněno k žalobní námitce přezkoumat, zda bylo v průběhu správního řízení dodrženo právo na spravedlivý proces a zda nebylo z důvodu podxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxíka řízení a dalších podkladů pro rozhodování
Podle x xx xxxxx x x x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
Za Poslaneckou sněmovnu se k návrhu vyjádřil podáním ze dne 25. listopadu 2009 její tehdejší předseda Ing. Miloslav Vlček. Popsal postup Poslanecké snxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxé čtení 17. 2. 2004) po jeho schválení ve znění pozměňovacích návrhů dne 23. 3. 2004. Z přítomných 184 poslanců pro návrh hlasovalo 94, proti bylo 51 poslaxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxch 190 poslanců pro návrh ve znění schváleném Senátem hlasovalo 96, proti návrhu hlasovalo 64 poslanců. Prezident zákon následně podepsal 27. 7. 2004 a xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x návrhu na zrušení předmětného ustanovení. Pouze citoval důvodovou zprávu k tomuto ustanovení (podle Tisku č. 201 se jednalo o § 19 odst. 6), ve které vláxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxm z členů vlády a varianta, že by v tomto případě vláda rozhodovala ve sboru, je velmi nepraktická."
Za Senát se k výzvě Ústavního soudu vyjádřil podáníx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xádu. Následně popsal postup Senátu při projednávání návrhu správního řádu, který byl Poslaneckou sněmovnou postoupen Senátu dne 21. 4. 2004 a byl vedex xxxx xxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxky soustředily na hodnocení kvality návrhu nového správního řádu a jeho přínosu pro aplikační praxi správních úřadů. Vedle názorů plédujících pro přixxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxosti správních orgánů, postavení účastníků správního řízení, omezení principu plné
apelace
v odvolacím řízení, změnám příslušnosti správních orgxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxzích na schválení a poté na zamítnutí návrhu zákona. Tyto návrhy nebyly přijaty a k návrhu zákona se konala podrobná rozprava, v jejímž průběhu bylo někoxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxejnou správu a životní prostředí Senátu, které se týkaly úpravy ustanovení § 131 návrhu zákona ve věci změny příslušnosti správních orgánů k vedení spxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxx 20. května 2004 přijat, když z přítomných 61 senátorů pro návrh hlasovalo 40 a 2 senátoři byli proti. Při jednání senátních výborů, ani v rozpravě vedené x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxst. 6, podle něhož xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxní ve věci pro podjatost. Předseda Senátu své vyjádření uzavřel konstatováním, že Senát projednal návrh správního řádu v mezích Ústavou dané
kompetenxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxx xx xxxxx x x x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xroporcionality Senát při jednání o něm neshledal, ponechává posouzení souladu tohoto zákonného ustanovení s ústavním pořádkem České republiky plně xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxl stanovisko příslušných správních úřadů na základě § 48 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, tj. Ministerstva vnitra jako koordinačního orgánu v oblasti xxxxxxxxx xxxxxx x x x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, též Úřadu vlády, do kterého je podle § 11 oxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxr vnitra Ing. Martin Pecina, MBA, který po obsáhlém rozboru navrhl zamítnutí návrhu. K tomu uvedl, že v rámci přípravy nového správního řádu byly zvažovxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxlné a funkční. Co se týče historického vývoje právní úpravy této problematiky, jak ji popisuje návrh, upozornil ministr vnitra na možnost autoremedurx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xčkoliv v takovém případě o něm rozhodoval orgán, který napadené rozhodnutí vydal, tedy ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad. Tehdejší doktríxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx že v prvním stupni rozhoduje (v současnosti) ministr či vedoucí jiného ústředního správního úřadu rovněž v případě přezkumného řízení podle § 94 a násxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxpravy vad vydaného rozhodnutí a podle § 95 odst. 6 správního řádu se v současné době v takovém případě postupuje obdobně podle § 152 odst. 3 správního řáxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxí (§ 100 odst. 2 správního řádu). Dále ministr vnitra uvedl, že vládní nařízení č. 8/1928 Sb. nevylučovalo aplikaci úpravy podjatosti ani na ministra čx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx dále zcela takovou možnost opominulo, neboť znění jeho § xx xxxxx xx x x x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxo případ, že by bylo rozhodnuto o tom, že ministr či vedoucí ústředního správního úřadu jsou z rozhodování pro podjatost vyloučeni. Podjatost úřední osxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxst všeobecná. Praha, Melantrich, 1934, s. 109). Z toho vyplývá, že právní řád mlčky připouštěl rozhodování podjatého ministra nebo vedoucího ústřednxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxloučeno užití tohoto ustanovení na ministry či vedoucí jiných ústředních správních úřadů. Žádným způsobem však nebyl rovněž upraven postup při prohlxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx a tím vyloučen ze správního řízení. Tento právní předpis neupravoval ani rozklad jako zvláštní opravný prostředek proti rozhodnutím vydaným ministexxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxna. Vládní nařízení č. 91/1960 Sb. bylo nahrazeno zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Ve vztahu ke zkoumané problematice ministr xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x x x xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x x x xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxko opravný prostředek proti rozhodnutím vydaným v prvním stupni příslušným ústředním orgánem státní správy, přičemž ani zákon č. 71/1967 Sb. neupraxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu, § 10 až 12 neumožňovaly o podjatosti rozhodnout, resp. nijak neupravovaly postup pro případ, že by bxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxznemožňovala prohlášení podjatosti ministra či vedoucího jiného ústředního správního úřadu, žádným způsobem neupravovala její následky. Nesouhlxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxávního úřadu, a tedy dával prostor pro změnu ustálené judikatury v této věci (srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 A 138/1999 nebo rozsudek Nxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xo prohlášení podjatostí ministra či vedoucího jiného ústředního správního úřadu. Tento postup by dle ministra vnitra při absenci zákonné úpravy bezexxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxkého výkladu napadeného ustanovení, kde za
relevantní
xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxch úřadů, které jsou zřízeny podle monokratického principu a které tedy vede pouze jedna osoba, jíž jsou ostatní osoby pracující v rámci tohoto orgánu pxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxx xhodné s § 14 odst. 6 správního řádu, stejně tak obsahuje úpravu rozkladu (viz § 118 odst. 2) ve smyslu nového správního řádu. Lze tak podle jeho názoru dosxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxkže nelze hovořit o zcela ojedinělé právní úpravě, nýbrž spíše o náhledu zákonodárce na řešení otázky podjatosti ministra či vedoucího jiného ústřednxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxnodárce, aby upravil právní vztahy způsobem, který považuje za nejvhodnější a odpovídající společenské a právní realitě. Přitom je nezbytné zabývat xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx její důsledky pro zákonnost správního procesu a v něm vydaného rozhodnutí, jaké je právní postavení ministra či vedoucího jiného ústředního správníhx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx správního soudnictví, resp. vůbec vztahu veřejné správy a správních soudů, neboť všechny tyto otázky mají vliv na posouzení právní úpravy podjatostix xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxáště upravena), rakouskou (rovněž
abstraktní
úprava podjatosti správního orgánu), nizozemskou (úprava podjatosti chybí), spolkovou německou (pxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxvisku k námitkám porušení ústavně zaručených práv. Zde se ztotožnil s navrhovatelem v tom ohledu, že napadené ustanovení § 14 odst. 6 se dotýká práva na sxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxpadeného ustanovení s čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny a konečně k návrhům
de lege ferenda
navrhovatele z hlediska jejich souladu s čl. 36 odst. 1 Listixxx
xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxní na jakémkoli stupni je obdobné postavení soudce v soudním řízení, a tedy že nároky na nestrannost rozhodování soudce jsou stejné jako nároky na nestrxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx, naproti tornu nestrannost značí postavení, resp. charakter orgánu v rámci rozhodovací xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxzici nezávislého a nestranného
arbitra
rozhodujícího spor o právo, nýbrž v některých ohledech vykonává funkce, které by v soudním řízení připadly jexxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxx x 2 odst. 4 správního řádu, též § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 312/2002 Sb. a § 61 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě]. Úřední osoba vykonávající pravoxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxtra vnitra nestrannost úřední osoby posuzovali z hlediska její absolutní nezávislosti na předmětu řízení, pak by úřední osoba ve vztahu k veřejnému záxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxého ústředního orgánu státní správy. A ještě výrazněji se tato dvojaká role správního orgánu projevuje v řízení o správních deliktech, kdy správní orgxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxm řízení), což je v případě řízení vedeného soudem shledáváno jako rozporné se zásadou nestranného rozhodování. Rozklad je pak podle § 152 odst. 1 spráxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxého ústředního správního úřadu. Tento opravný prostředek je specifický tím, že o něm rozhoduje vždy pouze jedna osoba, která navíc stojí v čele správníxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxdování zastupovat jinou osobou včetně podpisu (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 A 89/95). Rozklad přitom představuje prostředek právní xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxdu. Ministr pak o rozkladu rozhoduje na základě návrhu rozkladové komise složené z odborníků na rozhodovanou problematiku, z nichž více než polovina mxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xx xxxxxxx x x xxx xprávního řádu (viz § 152 odst. 3 správního řádu). Tím je dle vyjádření ministra vnitra zajištěna nestrannost a odbornost rozhodování o rozkladu. Rozkxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx rozhodování v soudním a ve správním procesu především ve vztahu k rozhodování ministra či vedoucího jiného ústředního správního úřadu.
Dle ministrx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxnistry a vedoucí jiných ústředních správních úřadů. Je dle něj nezbytné zkoumat přiměřenost této úpravy, přičemž tato právní úprava sleduje legitimnx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx vyloučil otázku podjatosti z posuzování správního orgánu v případě, že jím je ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. Lze se domnívatx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxé podjatosti (nelze ji prohlásit) na zákonnost rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení v rámci řízení o rozkladu, případně jiných opravných prostřexxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxdky, neboť takový postup by neumožňoval rozumné řešení, nicméně nadále ponechává možnost přezkoumávat zákonnost rozhodnutí a jemu předcházejícího xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x je tedy možné zabývat se též dopadem domnělé podjatosti úřední osoby na rozhodnutí a jemu předcházející řízení. Důvodem takové úpravy je zvláštní postxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxváděném na základě zákona jen obtížně nahraditelný, neboť v této souvislosti lze upozornit, že za nadřízený orgán ministra je možné považovat vládu (vxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xýkon veřejné správy ve smyslu tohoto ustanovení (správní řád však vládě též stanoví pravomoc k výkonu veřejné správy, byť ve velmi omezeném rozsahu, vix x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxdstatnou většinu činnosti vlády lze tedy pojmenovat jako vládní činnost, která není výkonem veřejné správy. Tato skutečnost se ještě výrazněji projexxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xozhlasové a televizní vysílání), kde lze jen stěží připustit přenos působnosti k rozhodování na jiný správní orgán. Z výše uvedeného vyplývá, že zvolexx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xezi touto úpravou a legitimním cílem rozumný, resp. zda je možné využít jinou úpravu, která bude znamenat menší nebo žádný zásah do základního práva nebx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxuaci, kdy bude ve správním řízení rozhodovat podjatá osoba, avšak pokud by takový postup měl vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí, má účastník správnxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxstrannosti rozhodování, resp. práva na spravedlivý proces vyplývajícího z čl. 36 odst. 1 Listiny. Prvním je aspekt preventivní, který se projevuje v xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxlývá právo rozhodnutím dotčených osob dožadovat se nápravy vady, jež spočívá v porušení nestrannosti.
Taková vada může spočívat jednak v nezákonnoxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xozhodnutí působí jako kritérium posuzování zákonnosti a případně též správnosti rozhodnutí. V této souvislosti dále vyvstává otázka, zda porušení nxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxušení rozhodnutí pouze v případě, že měla vliv na samotné rozhodnutí, tedy zda je důvodem pro zrušení rozhodnutí pouze v případě, že je porušen též náslexxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xua non
.
Ministr vnitra se kloní k názoru (především v případě řízení vedeného ministrem či vedoucím jiného ústředního správního úřadu), že na právní xxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxmotného rozhodnutí, nikoliv za podmínky řízení
sine qua non
, a který má zajistit nestrannost rozhodování. Porušení tohoto ustanovení má právní význax xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx o rozkladu pak má dle něj za následek skutečnost, že právo na spravedlivý proces nelze uplatňovat v řízení jako samostatnou procesní otázku a požadovat xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxní zde tedy působí jako imperativ s možností následného přezkumu, avšak nikoliv jako samostatná procesní otázka s možným zásadním dopadem na správní řxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx na skutečnost, že požadavek nestranného rozhodování správního orgánu vychází v obecné rovině rovněž ze zásady zákazu zneužití správní úvahy, ochranx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx x x xxxxx xx x x x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xx x xx odst. 6 správního řádu nemůže jako takový vyloučit aplikaci čl. 36 odst. 1 Listiny v řízení vedeném ministrem či vedoucím jiného ústředního správníhx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xx xxxxx x Listiny nepřiměřený zásah do zde upraveného práva na spravedlivý proces.
K souladu § 14 odst. 6 správního řádu s čl. 36 odst. 2 Listiny ministr vnitrx xxxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu. Při takovém přezkumu však správní soud nemůže postupovat podle § 14 správního řádu, ale musí vycházxx xxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxčuje tuto otázku ze samostatného procesního posuzování v rámci správního řízení (v rámci soudního přezkumu je tato otázka jako jakákoliv jiná procesnx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxho správního úřadu posoudit na základě čl. 36 odst. 1 Listiny. Jediné omezení správního soudu spočívá v tom, že nemůže přímo aplikovat kritéria upravexx x x xx xxxxx x x x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx pouze v případě, že měla vliv na zákonnost přezkoumávaného rozhodnutí. Z toho vyplývá, že pokud v řízení rozhodovala podjatá úřední osoba, avšak řízenx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xoudního řádu správního]. Ministr vnitra upozornil současně na nejednotnost judikatury, kdy rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 30 Ca 322/2006 stoxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx x x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx právní vadou, jež působí nezákonnost rozhodnutí.
Dále se ministr vnitra rovněž vyjádřil k alternativám § 14 odst. 6 správního řádu a jejich souladu x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xstavy, § 10, § 14 odst. 4, § 131 odst. 4 správního řádu), tak praktické realizace (délka řízení, vlastní příprava rozhodnutí atd.) a skutečného naplněnx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxá na výkladu, že v důsledku nemožnosti rozhodování u jiného správního orgánu se každý procesní úkon stane ve smyslu § 14 odst. 3 správního řádu neodkladxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxtupovat v souladu s principy dobré správy. Takový postup by se však reálně nelišil od postupu podle stávající právní úpravy, neboť v konečném důsledku bx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxm řízení. V druhém případě lze vycházet z toho, že podjatý ministr či vedoucí jiného ústředního správního úřadu je vyloučen z rozhodování a je tedy nutné xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx odst. 1 správního řádu s hrozbou vzniku kompetenčních konfliktů, které by v konečném důsledku musel rozhodovat Nejvyšší správní soud. To vše vede k záxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx. Zatímco ve smyslu výše uvedeného principu by spravedlnost xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxí proporcionality přiměřené řešení, neboť zásah do práva na spravedlivý proces je pouze částečný a odůvodněný specifickou povahou řízení vedeného mixxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xariantám rozumný. Navržené varianty dle něj nepředstavují kvalitativně jiné řešení ve vztahu k realizaci tohoto práva, nežli stávající právní úpravxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xroces, který rozumným způsobem sleduje legitimní cíl, jímž je právní úprava podjatosti ministra či vedoucího jiného ústředního správního úřadu. Tenxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx úřadu tím, že znemožňuje řešit samostatně v rámci správního řízení otázku podjatosti těchto osob, aniž by však vyloučil požadavek nestrannosti rozhoxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxchto osob. Z toho vyplývá, že § 14 odst. 6 správního řádu sám o sobě neznamená porušení práva podle čl. 36 odst. 2 Listiny na přístup ke správnímu soudu. Pxxxx xx xxxxxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxrávního orgánu při vydání rozhodnutí ve správním řízení, a proto není důvod k jeho zrušení pro rozpor s ústavním pořádkem.
Za Úřad vlády, jehož organixxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xrgumentaci navrhovatele a k jeho závěrům nemá námitky. Připomenul, že účelem napadeného ustanovení je reagovat na stav, kdy vedoucí ústředního správxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxadně činit další na to navazující úkony. Pokud Ústavní soud toto ustanovení zruší, měl by být vytvořen dostatečný časový prostor, aby bylo možno na nálex xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxmníka, na které se § 14 odst. 6 správního řádu rovněž vztahuje a které je zároveň upraveno ve služebním zákoně. Zde zdůraznil dvě skutečnosti. Za prvé slxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxx xx x xxxxx x x xxx xxxxxxxí místo státního tajemníka se nezřizuje v ústředních správních úřadech. Státní tajemník má podle služebního zákona dvojí postavení, na jedné straně jxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx, a v Úřadu vlády s vedoucím Úřadu vlády (§ 53 odst. 4 a § 196 odst. 4), na druhé straně služební úkoly státnímu tajemníkovi ukládá ve služebním úřadu, kterxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxisterstvo, ústřední správní úřad a ostatní správní úřady (§ xxx xx xxxxx xxxxxxx xxx x x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxí, že nadřízeným správním orgánem v ministerstvu se v zásadě rozumí státní tajemník (pokud si konkrétní pravomoc nevyhradí ministr) a v jiném ústředníx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xříslušného ústředního správního úřadu; ustanovení § 14 odst. 6 správního řádu se vztahuje na vedoucí ústředních správních úřadů a státní tajemníky. xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx x x x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxti představenému úřední osoby a nadřízenému správnímu orgánu. Z uvedeného vyplývá, že vztah mezi správním řádem a služebním zákonem v uvedeném směru jx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xterý lze zřejmě pomocí výkladového pravidla vztáhnout na týž pojem uvedený ve správním řádu, ale oba zákony pojem "ústřední správní úřad" vymezují odcxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xx x x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvního úřadu", "státní tajemník" a "nadřízený orgán", přičemž pojem "nadřízený orgán" je v § 178 odst. 2 vymezen. V této souvislosti vzniká dle něj otázxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxstaveného úřední osoby" a "nadřízeného správního orgánu". Nadřízený správní orgán státního tajemníka je v § 178 odst. 2 větě poslední vymezen, chybí xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxím k výše uvedenému účelu, který je ustanovením § 14 odst. 6 správního řádu sledován, má zapracování institutu státního tajemníka do tohoto ustanovenx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxní tohoto zákona; protože však nebyl jmenován generální ředitel (§ 236 odst. 1 služebního zákona), nejsou v praxi aplikována ani ta ustanovení služebnxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx
xxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxatí: "Ustanovení předchozích odstavců se nepoužijí pro vedoucí ústředních správních úřadů a státní tajemníky."
Pro úplnost nutno dodat, že napadexx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx xxxx
xx xx
xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx orgánu (dále jen "úřední osoba"), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xodjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečnéhx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxn "představený").
(3) Úřední osoba, která se dozví o okolnostech nasvědčujících, že je vyloučena, je povinna o nich bezodkladně uvědomit svého předsxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xesnesou odkladu.
(4) Představený úřední osoby, která je vyloučena, za ni bezodkladně určí jinou úřední osobu, která není k vyloučenému ve vztahu podřxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxx xx xxedá spis. Nadřízený správní orgán postupuje podle § 131 odst. 4.
(5) Vyloučena je též ta úřední osoba, která se účastnila řízení v téže věci na jiném stupxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxzích odstavců se nepoužijí pro vedoucí ústředních správních úřadů a státní tajemníky.
(7) Ustanovení odstavců 1 až 4 se obdobně užijí pro znalce a tlumxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxdán Nejvyšším správním soudem dle ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V předmětné věci Nejvyšší správní soud xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx x xxxxx xx xx xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxí s ústavním pořádkem dle čl. 95 odst. 2 Ústavy ve spojení s § 48 odst. 1 písm. a) s. ř. s., řízení přerušil a Ústavnímu soudu předložil předmětný návrh na kxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xředpisů, je taková pozice zákona, příp. jeho jednotlivého ustanovení, jehož zrušení je navrhováno, k předmětu kmenového řízení, jež pro obecný soud bxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxtanovení § 14 odst. 6 správního řádu představuje pro soudní přezkum rozhodnutí správního orgánu bariéru posuzování vad správního řízení založených xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxvané věci zakládá rozhodovací důvody pro její hmotněprávní posouzení, anebo upravuje postup daného řízení.
Tato otázka evokuje slavný Russellův pxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxe." (Bertrand Russell: The Philosophy of Logical Atomism xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxné Viktorem Knappem pak uvedený paradox vyzní ještě srozumitelněji: "Vesnický holič holí všechny obyvatele vesnice, kteří se neholí sami, a jen ty obyxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxoveň je obecným znakem definován jeho vztah k obyvatelům vesnice, tj. ke všem prvkům množiny. Paradoxnost uvedeného tvrzení vyplyne, položíme-li a zoxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xituace je svízelná, pokud je holič obyvatel vesnice a jako holič holí všechny, kdo se neholí sami, pak má zároveň příkaz i zákaz holit sám sebe.
V posuzoxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxí.
Je-li žaloba proti rozhodnutí správního orgánu důvodná, pak dle § 78 odst. 1 s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxjí garanci nestrannosti v rozhodování správního orgánu stanovením postupu vyloučení podjaté úřední osoby ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxoucí ústředního správního úřadu, příp. státní tajemník (čili v řízení dle § 152 správního řádu), ve správním řízení není dán postup pro jejich vyloučexxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx jež je ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy soudem při řešení věci použito.
K základním argumentačním metodám postupu Ústavního soudu v řízení o kontrole nxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx dvě různé
interpretace
, přičemž jedna je v souladu s ústavním pořádkem a druhá je s ním v rozporu, není dán důvod zrušení tohoto ustanovení. Při aplikaci xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxi a s ní spojeného principu zdrženlivosti, tj. z principu, dle něhož, lze-li zajištění ústavnosti dosáhnout alternativními prostředky, Ústavní soud xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxty ústavně konformního výkladu před zrušením použil pak i v řadě dalších rozhodnutí v řízení o kontrole norem (např. sp. zn. Pl. ÚS 5/96, Pl. ÚS 19/98, Pl. xx xxxxxx xxx xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxx xx 1062/08. S odkazem na čl. 36 odst. 1 Listiny, dle něhož se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxtrannosti tak jako soud, z jeho účelu, jímž je vymezení základních principů spravedlivého řízení, vyplývá nutnost širší
interpretace
. To se ostatně ,xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xpravujících proceduru. Pokud jde o správní orgány, pro jejich rozhodovací činnost se sice logicky nepředpokládá nezávislost, nestrannost již ale anxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxí, a ten je nutno vyžadovat v případě všech státních orgánů. Jiný výklad by ve svém důsledku založil procesní nerovnost, a otřásl by tak důvěrou v právní sxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxzení, byť nejde o instituci soudního typu, tedy může mít ústavněprávní rozměr." Ústavní soud v uvedeném rozhodnutí přitom odkázal na svůj nález sp. zn. xxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx úředníků správního orgánu".
Z uvedeného právního názoru Ústavního soudu vyplývá, že vady správního řízení posuzuje soud v rámci soudního přezkumu xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxx přímo z ústavního pořádku, v daném kontextu pak z čl. 36 odst. 1 Listiny. Ustanovení § 14 odst. 6 správního řádu tudíž nepředstavuje pro soudní přezkum xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxním, jež v rozhodované věci pro správní soud zakládá rozhodovací důvody pro její hmotněprávní posouzení anebo upravuje postup daného řízení, pročež v xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xussellova holiče, správní soud v dané věci ustanovení § 14 odst. 6 správního řádu aplikuje v tom smyslu, že ho neaplikuje, tj. aplikuje ho v tom smyslu, žx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx ve správním řízení dle § 152 správního řádu, nikoli ale pro její posouzení v soudním řízení správním. Jelikož je dle soudního řádu správního správní soxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xejí podjatost, je povinen se dále zabývat otázkou, zdali se tato okolnost promítla v nezákonnosti správního rozhodnutí, příp. v xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxe § 78 odst. 1 s. ř. s. vedou k jeho zrušení soudem.
Ústavní soud poznamenává, že návrhového bodu, obsaženého v návrhu Nejvyššího správního soudu, tj. xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xřední osoby, se ustanovení § 14 odst. 6 správního řádu netýká.
Pro uvedené byl předmětný návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 64 odsxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxtí není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2013
Pavel Rychetský
předseda Ústavního soudu
Zpět na text

Související dokumenty


Předpisy ČR