20 Cdo 2850/99

Opatrovník pro řízení a zástupce s procesní plnou mocí

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (7)
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx
I. Byl-li účastníku řízení ustanoven opatrovník, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky formulované v ustanovení § 29 odst. 2 o. s. ř., a uvedené mělo zx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxx účastníku byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem.
II. O nesprávný postup soudu v průběhu řízení jde i tehdxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxo osobou v řízení jako se zástupcem účastníka jednal.
III. Předpoklady pro ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 2 o. s. ř. nejsou splněny, jestliže xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxx xčastníka řízení na území České republiky, přitom není dostačující pouhé vyžádání zprávy z Centrální evidence obyvatel.
IV. Skutečnost, že účastník xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx x. ř., je-li to nezbytné k zajištění účinné ochrany práv a povinností nepřítomného účastníka. Ustanovením opatrovníka zastoupení opatrovance na záklxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx
x odůvodnění:
Okresní soud rozsudkem ze dne 27. července 1998, čj. 10 C 303/95-51, přivolil k výpovědi z nájmu ve výroku označeného bytu v Praze 6, dané žxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxěr prvního žalovaného skončí posledním dnem měsíce, v němž uplyne tříměsíční výpovědní lhůta počítaná od prvního dne měsíce následujícího po právní mxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxčení nájmu a druhou a třetího žalované do tří měsíců od právní moci rozsudku. Soud uvedl, že v řízení šlo jednak o přivolení k výpovědi z nájmu bytu mezi žalxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxvnímu žalovanému svědčilo právo osobního užívání bytu (na základě rozhodnutí o přidělení náhradního bytu ze dne 7. května 1990 a dohody o užívání bytu zx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x11 odst. 1 písm. h) obč. zák. jsou splněny. Právo na přístřeší (dle § 712 odst. 5 obč. zák.) soud prvnímu žalovanému odepřel, s tím, že jeho bytová potřeba xx xx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xe druhá žalovaná neprokázala, že by byla s nájemcem v příbuzenském poměru dle § xxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx - podle ustanovení § 178 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. - jeden rok) předtím, než společnou domácnost trvale opustil, a že nemají vlastní byt. Žalovaní všxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxt. Druhá žalovaná rovněž nemohla žít ve společné domácnosti s prvním žalovaným, neboť v době, kdy se do bytu nastěhovala (dle jejího tvrzení 31. října 19xxxx xxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxx užívají bez právního důvodu.
K odvolání prvního a druhé žalovaných krajský soud rozsudkem ze dne 31. května 1999, čj. 39 Co 537/98-73, rozsudek soudu xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx žalobu zamítl. Soud prvního stupně podle odvolacího soudu správně zjistil skutkový stav věci a nepochybil ani tím, jak o věci rozhodl vůči prvnímu žaloxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxl výpovědní důvod dle § 711 odst. 1 písm. h) obč. zák., obsažený ve výpovědi tvořící součást žaloby. Nesprávně však bylo rozhodnuto o věci ve vztahu ke druxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx odst. 2 obč. zák.). Bez zřetele k tomu, zda druhá žalovaná sdílela s prvním žalovaným společnou domácnost, je u ní jako u osoby, jež není v přímém vztahu k pxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxoba, jejíž postavení vymezuje ustanovení § 712a obč. zák., s jejím bydlení v bytě souhlasí. Za trvání nájemního poměru je k vyklizení takové osoby aktivxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxatrovníkem, jenž splňuje podmínku ustanovení § 241 odst. 1 občanského soudního řádu - dále též jen "o. s. ř.", jelikož je současně advokátem) a druhá žaxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx odstavci výroku). Přípustnost dovolání opírají o ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., namítajíce, že je dán dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. d) xx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxímu žalovanému možnost procesní obrany. V tom, že nebyl proveden navržený důkaz výslechem prvního žalovaného (např. dožádaným soudem v Londýně), bylx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxince 1997, což vedlo k ustanovení opatrovníka pro řízení prvnímu žalovanému. Přitom ze zprávy Ministerstva vnitra Slovenské republiky ze dne 27. květxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxvolací soud k tomu, aby nepřehlížel vadu řízení před soudem prvního xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xalované. Nesprávné právní posouzení věci pak dovolatelé spatřují v tom, jak soud vyřešil otázku přechodu nájmu bytu, uvádějíce, že již počátkem roku 1xxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxoláním dotčené části) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout, xxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x obč. zák., ve spojení s ustanovením § 708 obč. zák. Tvrzení, že měl být proveden výslech prvního žalovaného, je podle žalobce účelovou snahou dovolatexx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxh právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu, ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání druhé žalované není přípustné.
V intenxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx
xxx xxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx x xxxx x363/96, uveřejněném v časopise Soudní
judikatura
č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, jakož i v dalších svých rozhodnutích formuloval a odůvodnil závěr, xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. První žalovaný a druhá žalovaná mají ve sporu postavení samostatných společníků v rozepxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xéhož bytu. Stejně jako první žalovaný není účastníkem právního vztahu řešeného žalobou na vyklizení druhé žalované, není ani druhá žalovaná účastna v xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxa v poměrech žalované žádná újma odstranitelná jeho zrušením. Dovolání druhé žalované tedy není subjektivně přípustné. Nejvyšší soud je proto podle § xxxx xxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxlo ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, věty první (
per analogiam
), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. právo na xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu). Náklady žalobce pak sestávají z odměny ve výši jednoho úkonu právní služby (vyjádřexx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xx xx xx x x xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx x x xxxxxxxx xxhrady ve výši 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky), z čehož podíl připadající na druhou žalovanou činí 37,50 Kč. Nejvyšší soud proto žalobci jejich náhradu k tíži xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
Dle § 236 odst. 1 o. s. ř., dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx x xxx x x xxx xx xx xx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxcího soudu neměl povahu výroku měnícího, nýbrž potvrzujícího a nejde ani o situaci předjímanou ustanovením § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek ze dxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xx xx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a první žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal (odstavec 2).
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xx xx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolaxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxlatel.
Ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hledxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a 49/1998 Sxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x časopise Soudní
judikatura
č. 20, ročník 1998, pod číslem 146, i v mnoha dalších rozhodnutích xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxst, že soud neprovede účastníkem řízení navržený důkaz není vadou řízení dle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. (při splnění dalších okolností by mohlo jít maxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxtech odkazuje, nevidí Nejvyšší soud důvodu odchýlit se ani v této věci. Vytýká-li tedy dovolatel soudu, že neprovedl důkaz jeho výslechem, lze na tomto xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxíka (jako osobě neznámého pobytu), ač pro to nebyly splněny zákonné předpoklady. Podle ustanovení § 29 o. s. ř. není-li zastoupen ten, kdo nemůže před sxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxis (odstavec 1). Pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo dxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx, že žalobce již v žalobě podané 22. prosince 1995 udával, že první žalovaný je neznámého pobytu a žádal, aby mu soud ustanovil opatrovníka; poté, co se soxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx ze dne 6. dubna 1996, došlého soudu dne 9. dubna 1996 (srov. č. l. 11), předložil procesní plnou moc, kterou první žalovaný dne 3. června 1996 zmocnil k zasxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxika), s tím, že jmenovaný plnou moc uvedeného dne před notářem osobně podepsal, přičemž jako adresa jeho bydliště se v ověřovací doložce uvádí "Košice, xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x dne 17. dubna 1996 se mu dostalo odpovědi, podle které byl jmenovaný trvale stále hlášen na adrese bytu v P., s tím, že přechodný pobyt v ČR hlášen nemá. Přexxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx dne 26. června 1996 vrátilo zpět s poznámkou doručné pošty, že adresát se na uvedené adrese nezdržuje. K tomu právní zástupce druhé a třetího žalovaných xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxi", s tím, že zástupce není schopen soudu sdělit, kdy se první žalovaný vrátí z Anglie zpět. Soud prvního stupně na tuto informaci reagoval tím, že zástupxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxržuje a po marném uplynutí lhůty k odpovědi usnesením ze dne 4. prosince 1996, čj. 10 C 303/95-20, ustavil opatrovnicí prvního žalovaného (jako osoby nexxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxl jako bezpředmětné, uváděje, že tím, že žalovaná současně soudu sdělila adresu prvního žalovaného v Anglii, rozhodnutí o ustanovení opatrovníka zanxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxx xxxxxx xxxx xrátil zpět s poznámkou, že takové adresy zde není ("no such address in"). Nový pokus o doručení zásilky na touž adresu uskutečnil soud v prosinci 1997, přxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxx xx x xxx/95-39, jímž soud prvního stupně ustanovil opatrovníkem prvního žalovaného (jako osoby neznámého pobytu) JUDr. M. G. Poté již otázka pobytu prvního žxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx sice dne 19. května 1999 požádal Centrální evidenci obyvatel SR o sdělení adresy trvalého, případně přechodného, pobytu prvního žalovaného, odpovědx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx. V průběhu tohoto jednání se odvolací soud pobytem prvního žalovaného zabýval jen potud, že jeho opatrovník soudu sdělil, že se mu s opatrovancem nepodxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxe ustanovení § 29 odst. 2 o. s. ř. lze ustanovit opatrovníka účastníku, který má procesní způsobilost, avšak nemůže se řízení účastnit a vykonávat tak pxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxdem pro ustanovení opatrovníka podle tohoto ustanovení není (na rozdíl od úpravy obsažené v § 29 odst. 1 o. s. ř.) nebezpečí z prodlení. Důvod, pro který sx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xoudní řád. Komentář. 3. vydání, Praha, C. H. Beck 1997, str. 85 (dále též jen "Komentář")]. Požadavek, aby soud přistoupil k ustanovení opatrovníka účaxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxardně uplatňován též v soudní praxi [srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 21/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen "R 21/xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx 2 o. s. ř. jen tehdy, jestliže opatření učiněná ke zjištění adresy zůstala bezvýsledná, byl formulován např. ve Sborníku IV. Nejvyššího soudu, SEVT, Pxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx právu soukromém a procesním, a mezinárodních smluv, projednaném a schváleném občanskoprávním kolegiem bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27. srpxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx zdůrazněno, že neúplné vyšetření předpokladů pro ustanovení opatrovníka podle ustanovení § 29 o. s. ř. odporuje úpravě uvedené v tomto ustanovení a pxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxáno s odůvodněním, že účastníku řízení byla odňata možnost účastnit se řízení a že mu vydané rozhodnutí nebylo řádně doručeno. Proto ustanovení opatroxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxzině není znám nebo jemuž se nepodařilo písemnost doručit na známou adresu v cizině; toto šetření se provádí prostřednictvím orgánů národních výborů (xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxí žijí v ČSSR (nyní v ČR), vyžádáním spisů od soudních i jiných orgánů, u nichž probíhalo řízení ve věci, jež se týká účastníka, jehož pobyt v cizině není znxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxsahově značně odlišnou od ostatních případů opatrovnictví. Pojmovým znakem tohoto zastoupení založeného rozhodnutím soudu je, že vztah mezi zástupxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxutí soudu o zproštění opatrovníka jeho funkce, nýbrž z povahy věci plyne, že odpadne-li podmínka neznámého pobytu účastníka, zastoupení zaniká samo sxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxž rozsah se omezuje jen na zastupování účastníka, jehož pobyt není znám. Odpadne-li podmínka neznámého pobytu účastníka, zaniká tím současně oprávněxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxy podmínky formulované v ustanovení § 29 odst. 2 o. s. ř., a uvedené mělo za následek, že soud nejednal s účastníkem, nebo s jiným jeho zástupcem (např. s jexx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxt před soudem (shodně srov. opět Komentář, str. 85, ale i důvody R 49/1998).
Zmatečností podle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je řízení postiženo i tehdyx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx x rozporu se zájmy opatrovance. Soud prvního stupně se touto otázkou výslovně zabýval v usnesení o ustanovení opatrovníka ze dne 9. ledna 1998, přičemž dxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxího žalovaného. Tento závěr není správný. Druhá žalovaná se totiž v řízení od počátku brání žalobě poukazem na to, že na ni (ve smyslu § 179 odst. 1 obč. zákxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx Právo nájmu bytu prvním žalovaným je tedy z pohledu procesního postoje druhé žalované neslučitelné s právem, jež k bytu uplatňuje ona sama. Odtud logicxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xvrdit a prokazovat, že prvnímu žalovanému právo nájmu bytu trvá. Jeho zájmy v řízení tedy mohly být v rozporu se zájmy jeho opatrovance. Nápravu této zmaxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxy pro střet zájmů) nemohlo být účinné ani zastoupení prvního žalovaného druhou žalovanou, prokazované pro řízení před soudem prvního stupně (nikoli jxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx7 odst. 1 písm. f) o. s. ř. by byla dána], i kdyby jeho závěr, že zájmy žalovaných nejsou v kolizi, byl správný. Pak by totiž nebylo možné xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx účastník řízení, jehož pobyt není (nyní) znám, si dříve zvolil zástupce s plnou mocí pro celé řízení (s procesní plnou mocí), obecně nebrání soudu v ustaxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx x xxxxx, že opatrovník účastníka ustanovený soudem podle cit. ustanovení má širší pravomoci než zástupce účastníka na základě plné moci; může totiž zmocnit jxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxého Nejvyššího soudu ČSR z 9. října 1986, Cpj 227/85, uveřejněné pod číslem 17/1987 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo zastupování účastnxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxníku řízení, jehož pobyt není znám, je vhodným opatřením, jestliže práva a povinnosti, jež má opatrovník za nepřítomného účastníka plnit, dosud řádně xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxní plné moci, kterou účastník neznámého pobytu dříve udělil jiné osobě. Jinak řečeno, jestliže soudem ustanovený opatrovník nevypoví zastoupení zalxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xadále jednat. Podle obsahu spisu soud prvního stupně s druhou žalovanou jako se zástupkyní prvního žalovaného od 4. prosince 1996 (kdy vydal první usnexxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxdku. Jednáním konaným dne 20. května 1996, 13. března 1998, 9. dubna 1998 a 27. května 1998 sice jmenovaná byla osobně přítomna, avšak z protokolů o těchtx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxx xx xxxxx xxxx x xízení nebyly splněny předpoklady pro ustanovení opatrovníka dle § 29 odst. 2 o. s. ř. Soud se v rozhodném období dostatečně nezabýval zjišťováním pobyxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx x x xxxxxcích závěrů formulovaných v R 21/1971, ve Sborníku IV. a v R 26/1987 - předcházet ustanovení opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám, musí být dostxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxvězení otázky, zda je znám jiný pobyt prvního žalovaného v České republice (než v bytě v P.), měl ovšem soud prvního stupně ke dni 9. lednu 1998 k dispozici xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxo pouze dotazem u tohoto orgánu míti za dostatečné k přijetí opatření podle § 29 odst. 2 o. s. ř. Soud měl též prověřit, zda žalovaný není ve vazbě nebo ve výxxxx xxxxxx xx xxxxx xx x xxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxky a Slovenské republiky měl soud požádat o zjištění údajů o pobytu žalovaného též ve Slovenské republice (ve vazbě na tam udanou adresu v Košicích). Uvexxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxí takového opatření, a uvedené mělo za následek, že dále jednal pouze s tímto opatrovníkem, jehož zájmy navíc byly (mohly být) v rozporu se zájmy opatrovxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxí fázi řízení ani odvolací soud.
Jelikož řízení je postiženo zmatečností dle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednáxx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x nákladech řízení mezi žalobcem a prvním žalovaným zrušil; protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx x x x xx xx xxx.
Otázkou, zda je dán dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. se již Nejvyšší soud nezabýval, maje její řešení za daného procesního stavu za přexxxxxxx