5 Afs 75/2011 - 57

Zneužití práva z hlediska DPH v podobě založení obchodní společnosti a přesunu části aktivit na ni z důvodu daňové výhody

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
Předpisy EU a SDEU (2)
x xxx xxxxxxx x xx
xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xystému daně z přidané hodnoty) postačuje v určitých případech všeobecný právní kontext včetně obecných právních zásad vnitrostátního práva, pokud jx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxn práva zneužívajícím způsobem, musí soud ověřit, zda na projednávanou věc nelze uplatnit také obecné právní zásady, z nichž by mohl zákaz dovolávat se xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxahu jím provedených úkonů, přičemž unijní ani vnitrostátní právo nebrání tomu, aby i založení obchodní společnosti bylo v daňovém řízení za určitých oxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx obvyklých obchodních transakcí, a to ani tehdy, pokud je činnost daňového subjektu v souladu se striktním formalistickým výkladem příslušných předpxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xudmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci žalobce: M. O., zastoupeného JUDr. Pavlem Šedivým, adxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxní o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2011, č. j. 10 Af 36/2011 - 26, takto:
I. Kasační stížxxxx xx xxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla zxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxutím Finančního úřadu v Táboře (dále jen „správce daně“) a byla potvrzena rozhodnutí správce daně, jímž byla stěžovateli dodatečně vyměřena daň z přidxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx x xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx zahájil u stěžovatele ve dnech 15. 10. 2009 a 26. 1. 2010 daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za období I. až IV. čtvrtletí 2008, I. až Ixx xxxxxxxxx xxxx x xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxh hostinskou činnost ve dvou nonstop barech v Táboře a v Bechyni.
[3] Prostory v Bechyni byly stěžovateli pronajaty manžely P. za cenu 156 000 Kč ročně a pxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxx xx xxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxůběhu daňové kontroly předložil smlouvy o podnájmu nebytových prostor, kterými část výše uvedených prostor, kde byly výherní hrací automaty umístěnxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxyni od 1. 1. 2005, přičemž cena podnájmu činila 156 000 xx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxOP spol. s r.o. za cenu ročního nájemného ve výši 1 Kč. [5] Při ústním jednání dne 18. 11. 2009 zástupce stěžovatele sdělil k obchodním vztahům stěžovatelx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxjící v nonstop barech byli v pracovněprávním vztahu vůči těmto společnostem, přičemž poměrná část výdajů byla přeúčtována stěžovateli. Stěžovatel ox xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxle. Správce daně na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že společnosti Ouška s.r.o. a TAKOP spol. s r.o. byly vytvořeny účelově z důvodu vykxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx společností byl podíl poskytovaný provozovateli výherních hracích automatů a obě společnosti neměly žádné jiné ekonomické odůvodnění, než získání xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxlovosti transakcí. Stěžovatel k těmto kontrolním zjištěním nevznesl žádné námitky a vzal závěr správce daně tak, jak vyplývá z protokolu o seznámení s xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxá období. Proti dodatečným platebním výměrům se stěžovatel odvolal. Odvolání byla žalovaným zamítnuta s odůvodněním, že pokud stěžovatel u plnění týxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx z přidané hodnoty, ve znění rozhodném pro posuzovaná období (dále jen „zákon o DPH“), neboť přestože formálně došlo k naplnění zákonných podmínek, aby xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxčínání bylo získání daňové výhody pro stěžovatele ve formě nepřiznání a neuhrazení daně na výstupu. [8] Stěžovatel napadl rozhodnutí žalovaného o odvxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx žaloba není důvodná a postupem dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ji zamxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxsejících s umístěním a provozem výherních hracích automatů: „Z kontrolního zjištění finančních orgánů vyplynula snaha žalobce vyhnout se zdanění těxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxbce jediným jednatelem a společníkem v daňovém přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2005 vykázala jako jediné výnosy tržby ve výši 933 000 Kč, xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxa rovněž žalobcem jako jediným společníkem a jednatelem založena bezprostředně před tím, než žalobce v roce 2006 umístil na adrese v Táboře další výherxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxstí pro registraci plátce DPH za 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Ani společnost TAKOP s.r.o. jinou xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxk bylo žalobou namítáno.
II. Shrnutí kasační stížnosti [9] Proti shora označenému rozsudku krajského soudu podal stěžovatel u zdejšího soudu včasnox xxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xxx xx x xx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxeného nesprávného posouzení právních otázek krajským soudem, nesrozumitelnosti a vadám řízení spočívajících v tom, že skutková podstata, z níž žaloxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx [11] Dle stěžovatele je napadený rozsudek krajského soudu nesprávný a rozporný zejména v té části, v níž soud převzal argumentaci žalovaného, dle kterx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxnosti s ručením omezeným, těmto pronajal část svých provozoven a v důsledku oddělení příjmů z provozování hracích automatů od příjmů a činnosti restauxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxdčil argumentaci stěžovatele týkající se svobody rozhodování, pokud jde o rozhodnutí, zda podnikat jako fyzická či právnická osoba, avšak současně pxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxování tržeb za služby související s umísťováním a zajištěním výherních automatů. Stěžovatel se s právě uvedeným závěrem krajského soudu neztotožňujxx xxxx xx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx bude předmět podnikání těchto společností ani činit závěr, že tyto společnosti
de facto
nepodnikají, ani rozhodnout, že jejich příjmy nejsou výsledxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxajský soud, nesprávně vyhodnotily jak po právní stránce, tak po stránce skutkové daný případ a byť formálně odmítají, že by nutily stěžovatele podnikax xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xx xxzdůvodnil ekonomický smysl a reálné opodstatnění společností Ouška, s.r.o. a TAKOP spol. s r.o. Stěžovatel byl kontrolován jako fyzická osoba. V rámcx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx výdělečně činné. Nelze po něm požadovat, aby zdůvodňoval, proč ve stejné nemovitosti vykonávají činnost jiné právní subjekty, a to jenom proto, že jsox xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxjné, zda jsou vlastněny jednou osobou či více osobami. Stěžovatel rovněž uvedl, že nemá důvod tvrdit něco jiného než to, že provozuje společnosti s cílex xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx že různé druhy podnikání obsahují různou formu osobní účasti podnikatele, různé množství podílu lidské práce atd. V případě provozování hracích autoxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xejedná o podnikání, ve kterém by xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxsluhu a platit všechny příslušné poplatky a náklady s provozem těchto přístrojů a s provozem příslušných prostor spojených.“ [15] Na základě výše uvedxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxných společnostech a předmět podnikání těchto společností převzal vysloveně pouze na sebe coby osobu samostatně výdělečně činnou. Stěžovatel vlastxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xakto podnikat a nedomnívá se, že by tímto postupem docházelo k obcházení zákona s tím, že do budoucna by jedna společnost měla provozovat obě dvě místa jax x xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 10 Af 36/2011 - 26, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
III. Shrnutí vyjádření žalovaného [17] Žalovaný se ve svém vyjádření xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxštění služeb souvisejících s umístěním a provozem výherních hracích automatů. [18] Společnost Ouška s.r.o. byla zapsána do obchodního rejstříku dne xxx xxx xxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxr k umístění výherních hracích automatů. Stejný den byla uzavřena smlouva o spolupráci při jejich provozování se společností Campanula - Vega spol. s rxxx x x xxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxi AKCENTA CZ a. s. pronajal další nebytové prostory pro provozování nonstop baru v Táboře a v těchto prostorách umístil 9 výherních hracích automatů. Odxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xroto znamenalo navýšení komisionářské odměny, stanovené podílem z hrubých tržeb těchto přístrojů a představovalo pro společnost Ouška s. r. o. reálnx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxxx x xxx x x xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxného založil dne 21. 6. 2006 další společnost, která vykazovala odměnu týkající se těchto dalších 9 výherních hracích automatů. Podnájemní smlouva na xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxí Ouška s.r.o. podnájemní smlouvu za úplatu ve výši 156 000 Kč ročně a se společností TAKOP spol. s r. o. podnájemní smlouvu s výší nájemného, která byla sjxxxxxx xx xxxx x xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xx5 000 Kč a v roce 2009 částku 898 000 Kč. Stěžovatel neměl dle žalovaného žádný důvod provádět nadbytečné úkony (založení společností, uzavírání podnájxxxxxx xxxxx x xxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxvateli výherních hracích automatů. Toto jednání postrádá z ekonomického hlediska smysl a jeho cílem bylo získání zvýhodnění, které mu z takového jednxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx stěžovatel mohl vybrat výhodnější daňový režim, tedy zneužitím práva navodil takový stav, kterým byl popřen základní princip podnikání jako činnostx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
IV. Posouzení věci [22] Stěžovatel se včas podanou kasační stížností (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) domáhá přezkumu rozhodnutí krajského soudu, které vzešlo x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx5 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto neshledal žádné důvody pro nepřípustnost kasační stížnosti. [23] Nejvyšší správní soud přezkoumal kaxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx Neshledal přitom v dosavadním řízení vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [24] Kasační stížnost není důvodxxx
x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxdně si zvolit formu podnikání, nelze než s ním souhlasit, přičemž je třeba zdůraznit, že právo stěžovatele na volbu formy podnikání ani právo na založenx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxit si pro určitou část své podnikatelské činnosti obchodní společnost. Rozhodnutí, zda bude daňový subjekt podnikat jako fyzická osoba, či zda prostřxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxikání z příslušného právního předpisu.
[27] V projednávané věci provozoval stěžovatel jako fyzická osoba hostinskou činnost ve dvou zařízeních. Soxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxtován. Byl tedy oprávněn založit obě společnosti s ručením omezeným. Stejně tak stěžovateli nic nebránilo rozhodnout, kterou část své podnikatelské xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxhodní společnosti budou poskytovat služby související s umísťováním a zajištěním výherních automatů, bylo předmětné rozhodnutí stěžovatele plně v xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxele jako podnikající fyzické osoby a jím založených obchodních společností.
K zákazu zneužití práva [28] Institut zneužití práva povýtce nenachází x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx nebyly jeho ideje použitelné. Jinými slovy, to, že konkrétní norma pojem zneužití práva neužívá, neznamená, že by v této oblasti ke zneužívání práva či xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxí právní důsledky (nález Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 374/06, dostupný na internetové adrese nalus.usoud.cz).
[29] Zákazem znexxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 - 48 (všechna rozhodnutí zdejšího xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx situace, kdy určité chování - nahlédnuto formálně […] - odpovídá dikci právního předpisu, avšak je současně pociťováno jako zjevně nespravedlivé, jexxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xávěrům dospěl zdejší soud i v řadě jiných případů, kde shledal zneužití práva na straně daňového subjektu, ať již se tyto věci týkaly DPH nebo daně z příjmx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx x xxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx x xxx xx xx xxx xxx xxx xx08, č. j. 5 Afs 61/2008 - 80).
[30] Koncept zneužití práva, jak se rozvinul v rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, vychází z obdobných předpokxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx a další, C-367/96, Recueil, s. I-2843 (všechna rozhodnutí Soudního dvora jsou dostupná na internetové adrese www.
curia
.eu): „Každý právní řád, kterx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxána způsobem, který je protiprávní, nadměrný nebo překroucený.“
[31] Vnitrostátní právní úprava DPH je založena na šesté směrnici Rady ze dne 17. 5. 1xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxES ze dne 28. 11. 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice 2006/112“). V tomto ohledu je proto třeba připomenout, že veškeré vxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxa, aby tak dosáhly výsledku jím zamýšleného. Tento požadavek konformního výkladu sice nejde tak daleko, aby směrnice sama o sobě a nezávisle na vnitrosxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxnformní s unijním právem (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 8. 10. 1987, Kolpinghuis Nijmegen, 80/86, Recueil, s. 3969 a ze dne 26. 9. 1996x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxých právních zásad vnitrostátního práva, pokud je tímto zaručeno dostatečně přesné a plné uplatnění směrnice. Dle názoru generální advokátky Kokott xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxkovém případě, jako je v tomto řízení, kdy vnitrostátní právní úprava neobsahuje výslovné ustanovení, které by zakazovalo výkon práva zneužívajícím xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxt například daňová irelevantnost fiktivních obchodů nebo zákaz dovolávat se určitých daňových výhod zneužívajícím způsobem.“ [33] K tomu, aby bylo mxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxedení zákazu zneužívajících praktik vyplývajícího z unijního práva. Naopak, je za tímto účelem možné využít také obecná ustanovení vnitrostátního pxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx 53). S ohledem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního a Nejvyššího správního soudu je přitom zcela zřejmé, že v právním řádu České republiky je existencx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xNejvyšší správní soud podotýká, že […] zákaz zneužití práva je pravidlo českého vnitrostátního práva, včetně práva veřejného, které vyplývá z povahy xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx důstojnosti patří mimo jiné i úcta k harmonickému sociálnímu řádu tvořenému právem a odepření ochrany jednání, které práva vědomě a záměrně využívá v rxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxtury Soudního dvora, které je třeba respektovat, a zákon o DPH vykládat tak, aby okruh plnění, jež jsou systémem DPH pokryta, nebyl v rozporu s unijním prxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxíjem státu. Daňoví poplatníci si mohou uspořádat svoje podnikání tak, aby si snížili svou daňovou povinnost. Na druhé straně však taková svoboda existxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx I-1609 přitom plátci daně lze odepřít jim nárokované daňové zvýhodnění s odkazem na porušení zákazu zneužití pokud a) výsledkem dotčených plnění přes xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxch tuto směrnici bylo získání daňového zvýhodnění, jehož poskytnutí by bylo v rozporu s cílem sledovaným těmito ustanoveními a b) ze všech objektivnícx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xlnění mohou mít jiné odůvodnění než pouhé dosažení daňových zvýhodnění vůči daňovým orgánům.
[36] Závěry z rozsudku Halifax byly potvrzeny a dále rozxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xituace, kdy je hlavním účelem dotčeného nebo dotčených plnění dosažení daňového zvýhodnění, nebo zda se o zneužívající praktiku jedná pouze tehdy, poxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxstí a mj. uvedl, že: „[…] vnitrostátní soud může při posuzování, které mu přísluší provést, vzít v úvahu čistě umělý charakter těchto plnění, jakož i práxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xx xxxkání daňového zvýhodnění představuje hlavní sledovaný cíl, přes případné vedle toho existující hospodářské cíle vycházející z hledisek týkajících xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxí orgány nemohou omezit na použití předem určených obecných kritérií, ale musí provést v každém konkrétním případě celkový přezkum dotčené operace (rxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx jak je nastínil Soudní dvůr ve výše uvedených rozhodnutích, je proto třeba zkoumat i v nyní posuzovaném případě. [38] Co se týče prvního kritéria, lze xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxí. Tento výsledek je v rozporu s cílem sledovaným unijním právem, a sice zdaněním všeho, co představuje protiplnění, které se získá nebo má získat na zákxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxích ustanovení šesté směrnice (a na ní navazující směrnice 2006/112) a toto plnění běžně podléhá DPH (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ve věci xxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxy, podle níž nesmí být s podobnými službami a zbožím zacházeno z hlediska DPH odlišně, přičemž tyto musí na území každého členského státu nést stejné daňxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx C-454/98, Recueil, s. I-6973), která brání tomu, aby se srovnatelným zbožím a se srovnatelnými hospodářskými operacemi, které se v důsledku toho nachxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxkož i ze dne 23. 10. 2003, Komise v. Německo, C-109/02, Recueil, s. I-12691).
[39] Nejvyšší správní soud má za to, že první podmínka stanovena Soudním dvxxxx xx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxe něhož musí ze všech objektivních okolností vyplývat, že hlavním účelem dotčených plnění je získání daňového zvýhodnění. Nemusí se přitom jednat o účxx xxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxzet i z právních, hospodářských nebo personálních vztahů mezi stěžovatelem a jím založenými subjekty. Správce daně v tomto smyslu postupoval správněx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx aby vysvětlil, zda jeho ekonomická činnost nemá jiný účel, než pouhé dosažení daňového zvýhodnění. V tomto případě však i přes poskytnutý prostor stěžxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxednal podnájem se společností Ouška s.r.o. ve výši 156 000 Kč a se společností TAKOP spol. s r.o. ve výši 1 Kč ročně. Přitom odměna za služby spojené se zajixxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xoho mít mnohem nižší odměnu, než mohl sám získat. Z ekonomického hlediska jednání stěžovatele postrádalo smysl. Společnosti Ouška s.r.o. a TAKOP spolx x xxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xaně neexistoval pro založení společností Ouška s.r.o. a TAKOP spol. s r.o. žádný konkrétní hospodářský důvod, ale cílem bylo pouze získání daňových výxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxla v případě neexistence společností Ouška s.r.o. a TAKOP spol. s r.o. (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 22. 12. 2010, Weald Leasing, C-1xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxitých okolností shledáno v rozporu se zákazem zneužití práva. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 12. 9. 2006, Cadbury Schweppes, C-196/04, Recueil, s. I-799x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxčně usazena a vykonávala zde skutečnou hospodářskou činnost, avšak netýká se čistě vykonstruovaných operací, zbavených hospodářské podstaty.“ Ke sxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xemůže jít tak daleko, aby zahrnovalo zneužívající praktiky hospodářských subjektů, tedy operace, jež nejsou uskutečněny v rámci obvyklých obchodníxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxm členském státě za cílem využití výhodnějších právních předpisů, zajisté sama o sobě nestačí pro učinění závěru o existenci zneužití právní úpravy Spxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxnout se dani obvykle dlužné již nespadá pod ochranu, kterou směrnice 69/335 musí poskytovat ve prospěch společností, na které se vztahuje.“ I když byly xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxx xx xx xxx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx zejména s ohledem na skutečnost, že ustanovení o svobodě pohybu v rámci Evropské unie představuji základ fungování vnitřního trhu. Pokud Soudní dvůr uxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xrobíhající řízení.
[43] Přestože tedy stěžovatel formálně naplnil zákonné předpoklady pro zaplacení nižší DPH, ze skutečného obsahu a významu jeho xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxá mu umožnila získat daňové zvýhodnění, na nějž by bez vytvoření zákonem vyžadovaného „scénáře“ nedosáhl. Obohatil se tak nejen na úkor státního rozpoxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxho dvora i zdejšího soudu zneužitím práva. Jednání stěžovatele je tedy třeba hodnotit jako jednání zdánlivě právem dovolené, které má však ve skutečnoxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxerá je pro něho daňově nejvýhodnější, od situace, kdy právě jediným smyslem dané činnosti či transakce je získání nelegitimního daňového zvýhodnění. xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxostí nabýt povahy zneužití veřejného subjektivního práva daňového subjektu. Jak uvedl generální advokát Maduro ve věci Halifax: „Daňové právo by se nxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxu se striktním formalistickým výkladem příslušných daňových ustanovení a zákonodárce výslovně nepřijal opatření, aby zabránil takovému chování.“ xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx nejsou uskutečněna v rámci obvyklých obchodních podmínek, postrádají jakýkoli ekonomický smysl a jsou deklarována pouze s cílem získat zneužívajícxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxaznit, že založení obchodních společností stěžovatelem samo o sobě samozřejmě není v rozporu se žádným právním předpisem. Stěžovateli zajisté nic nexxxxx x xxxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx práv, které pro něj vyplývají z daňových xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx nebrání stěžovateli v tom, aby si svobodně zvolil formu svého podnikání, nicméně nesmí tak činit způsobem, který je toliko formální, bez konkrétního oxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xdyž neshledal v postupu daňových orgánů nezákonný zásah do práva svobodného podnikání stěžovatele. [46] Stěžovatel dále v kasační stížnosti namítalx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxto obecné tvrzení však nijak nekonkretizoval, pouze v obecné rovině namítal nezákonnost správního a soudního rozhodnutí, aniž by ke svým tvrzením o poxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxnnosti položit předběžnou otázku
[47] Nejvyšší správní soud jakožto soud, proti jehož rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, se zabýval rovxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxzku týkající se správné aplikace zásady zákazu zneužití práva na projednávanou situaci. Výjimkou z této povinnosti by mohla být pouze situace, kdy se k xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx že neponechává prostor pro jakoukoliv rozumnou pochybnost o jeho výkladu (acte clair) (rozsudek Soudního dvora ze dne 29. 2. 1984, CILFIT, 77/83, Recuxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxx x xx x xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxx
xxxx xxjvyšší správní soud dospěl k závěru, že v daném případě jsou splněny podmínky pro uplatnění výjimky z povinnosti Nejvyššího správního soudu předložit xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx je podložen rozsáhlou judikaturou Soudního dvora týkající se otázek aplikace unijního práva v oblasti DPH - viz výše. Z těchto důvodu Nejvyšší správní xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxí stížnost stěžovatele jako nedůvodnou zamítl. [50] Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl v souladu s § 109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x x xx xdst. 1 věta první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxé náklady s tímto řízením nad rámec běžné činnosti nevznikly, takže mu Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomutx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx
Zpět na text

Související dokumenty


Předpisy ČR
Předpisy EU a SDEU