8 Afs 71/2011 - 144

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
x xxx xxxxxxx x xxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxida Hipšra v právní věci žalobce: L. U, zastoupeného Mgr. Petrem Poláchem, advokátem se sídlem Bezručova 52, Blansko, adresa pro doručování Koliště 55x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx02-705050, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2011, čj. 31 Ca 186/2009 - 103, takto:
I. Rozsudek Krajskéhx xxxxx x xxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx-705050, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na nákladech soudního řízení částku
21 400 Kč, x xx xx xx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxe vyplacen z účtu
Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Polácha do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. 1x xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx roku 2006 ve výši 270 780 Kč, daňovou ztrátu ve výši 0 Kč a stanovil nárok na daňový
bonus
ve výši 0 Kč. K odvolání žalobce žalovaný změnil rozhodnutím ze dnx xxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxx xxx
xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xx xx 186/2009 - 103, zamítl.
3. Krajský soud zdůraznil, že základ daně z příjmů mohou ovlivnit, resp. snížit pouze takové výdaje (nákladové položky), kterx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxlovně vyloučeny z daňových výdajů § 25 téhož zákona. Daňově uznatelným výdajem je pouze výdaj, jehož faktické vynaložení v konkrétní výši daňový subjexx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxdajů ovlivňujících základ daně. Žalobce neprokázal, že jím uplatněné výdaje, byly výdaji na dosažení, zajištění a udržení příjmů podle § 24 odst. 1 zákxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxcizeny třetí osobě, nemohlo žalobce zprostit důkazní povinnosti.
4. Dále krajský soud nesouhlasil s námitkou, že správce daně byl povinen stanovit dxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), proto nebyla splněna. Pouze ze skutečnosti, že daňový subjekt nebyx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxém řízení v dostatečném rozsahu, včetně výslechu svědka a za součinnosti třetích osob. Žalobce nenavrhl další důkazní prostředky. Správce daně i žaloxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx na http://nalus.usoud.cz).
5. Žalovaný dospěl podle krajského soudu ke správnému závěru o daňové uznatelnosti příjmů a daňové neuznatelnosti výdaxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxo pořízením však správní orgány nesporným způsobem vyvrátily či zpochybnily. Pokud by hodnota zboží byla stanovena např. znaleckým posudkem, byla by xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxil.
6. Závěrem krajský soud nezohlednil námitku, že zboží reálně existovalo a pokud je žalobce prodal, musel je i nějakým způsobem nabýt, s čímž musely xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxl proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
8. Stěžovatel především namítl, že správní orgány xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxx xx x xxxxxxxxh uplatňovaných výdajů ve výši 894 000 Kč. Za situace, kdy žalovaný neuznal více než 95 % uplatňovaných výdajů, byly splněny podmínky pro stanovení daně xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxx x xxx x xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xx9/2006 - 142 (všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), podle nichž je třeba stanovit daň podle pomůcxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x daným automobilům ani jejich koupi, nemohl zároveň zpochybnit náklady na jejich pořízení jako výdaj pro stanovení dílčího základu daně podle § 10 zákoxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xemožnost prokázat nákup vozidel byla způsobena objektivními okolnostmi - odcizením účetních dokladů.
10. Rozhodnutí krajského soudu i správních oxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xrgány veřejné moci. Vlastnictví stěžovatele k předmětným vozidlům totiž uznal orgán vedoucí evidenci motorových vozidel, který jej do této evidence xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxaly.
11. Zároveň stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
IV. 12. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V. 13. Nexxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
14. Kasační stížnost je důvodná.
15. V posuzované věci je rozhoduxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxe přednostně xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxmeno - tedy povinnost předložit takové podklady, které mohou dostatečným způsobem prokázat jeho tvrzení (viz § 31 odst. 9 daňového řádu). K prokázání sxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxé nejsou získány v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Správce daně však těmito návrhy není vázán a teprve v důkazním řízení osvědčí, které z pxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxze z toho dovodit, že správce daně je povinen prokazovat tvrzené skutečnosti za daňový subjekt (viz např. rozsudky Nejvyššího právního soudu ze dne 30. xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxx x xxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx jen v případech uvedených v § 31 odst. 8 daňového řádu.
17. Stanovení daně podle pomůcek je postupem „náhradním“, který nastupuje, pokud shromážděné dxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxě podle pomůcek představuje průlom do základní zásady daňového řízení vyjádřené v § 2 odst. 9 uvedeného zákona, která daňovému subjektu zaručuje právo xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxx x xxxx xřed použitím pomůcek je proto potřeba zvážit, zda v případě zpochybnění tvrzení a důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem existují ještě xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx o daních z příjmů. Stěžovatel byl na základě výzvy správce daně (doručené dne 18. 5. 2007) povinen vyvrátit pochybnosti o údajích na ř. 207 (hmotný majetxx x xxx xxx xxx x xx xxx xxxxxxx x xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxxcích příjmů a výdajů (viz § 43 odst. 1 a § 31 odst. 9 daňového řádu). Stěžovatel předložil pouze „přehled“ o pořízení a prodeji šesti vozidel a sdělil, že doxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxdaje ve výši 894 000 Kč a prokázal, že se jedná o výdaje, které byly vynaloženy na dosažení příjmů podle § 10 zákona o daních z příjmů. Na tuto výzvu stěžovatxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx x xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxla, protože si přibližně pamatoval výši zisku z prodeje vozidel. V protokolu o ústním jednání ze dne 19. 12. 2007 stěžovatel dále uvedl, že přesně neví, kxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxyčných dokumentů (kupních smluv o nákupu vozidel z Itálie), nebyly samy o sobě způsobilé prokázat, že stěžovatel skutečně zaplatil za nakoupená vozidxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxo.
19. V této souvislosti Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že neunesení důkazního břemene je třeba posuzovat objektivně. Otázka, zda daňový subjekx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxzeno či zničeno (blíže xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxjům uplatňovaným stěžovatelem byly odcizeny, proto nemá na posuzovanou věc vliv.
20. Nejvyšší správní soud však přisvědčil stěžovateli, že v posuzoxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxm. Pokud správce daně zpochybnil a neuznal podstatnou část účetnictví, je stěží udržitelný závěr, že vypovídací schopnost účetnictví jako celku byla xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx x x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxje z účetnictví, které není úplné či průkazné, byly použity jako jedna z možných pomůcek (tamtéž).
21. Na závěru o povinnosti správce daně stanovit daň xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxnaložené “ na jeho dosažení. Toto ustanovení je speciálním ustanovením ve vztahu k § 5 odst. 1 zákona o daních z příjmů (§ 24 odst. 1 téhož zákona), nikoliv xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xpřesňuje základ daně (dílčí základ daně) tím, že omezuje možný rozsah výdajů, které by jinak mohly u jiných příjmů běžně přicházet v úvahu, pouze na „výdxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxx x xříjmů.
22. Správce daně měl stanovit daň podle pomůcek tím spíše, pokud stěžovatel věrohodně neprokázal ani správnost svých příjmů, což krajský soud xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx v souvislosti s prodejem dovezených vozidel uskutečněným svědkem R. Š. Stěžovatel tak nesplnil ani svou povinnost prokázat správnost přiznaných příxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxxx přiznané výši (912 000 Kč), na základě důkazních prostředků, které si obstaral bez součinnosti stěžovatele (na základě svého šetření, výzev a za součixxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxdnalo o výdaje, které musely být pro dosažení příjmů zcela logicky vynaloženy, byť jejich skutečná výše nebyla spolehlivě prokázána. Jiný způsob než úxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx prokázané příjmy, které měly stěžovateli plynout z prodeje vozidel, a vycházel z předpokladu, že stěžovatel vozidla nabyl. V této souvislosti zdejší xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxsob pro její stanovení (blíže viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2007, čj. 2 Afs 184/2006 - 123, či nálezy Ústavního soudu ze dne 1xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx x xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx daně) příjem snížený o výdaje, nelze na výdaje zcela rezignovat a nerespektovat pravidla pro stanovení daně. Uzná-li správce daně určitou část příjmů xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxá, že v posuzované věci bylo namístě, aby se správce daně zaměřil na zkoumání skutečného obsahu právních úkonů - tedy úkonů vztahujících se ke koupi a proxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx prostředky utržené za jejich prodej, byly zcela v režii R. Š., nikoliv stěžovatele. Ačkoliv by stěžovatel mohl být považován po formální stránce (dle exxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xím, kdo auta nakupoval, zajišťoval jejich opravy, údržbu, čištění, dovoz do ČR a následný prodej, byl pouze R. Š., který také vše financoval. V dalším říxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x R. Š., který v oboru nákup a prodej ojetých automobilů podniká.
25. Lze uzavřít, že správní orgány postupovaly v rozporu s § 31 odst. 2 a 5 daňového řádu, jxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxh věcech v rozsudcích ze dne 16. 1. 2012, čj. 7 Afs 87/2011 - 135, a ze dne 21. 3. 2012, čj. 5 Afs 76/2011 - 141, na jejichž odůvodnění pro stručnost odkazuje.
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxže již v řízení před krajským soudem byly dány důvody pro takový postup [§ 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.], a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odstx x xx xx xxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxinku kasační stížnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, čj. 2 Azs 3/2003 - 44, č. 173/2004 Sb. NSS ).
28. Vzhledem k tomu, že xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxta druhá s. ř. s.). Podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s., má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, ktxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxními soudy bylo zrušení správního rozhodnutí, které napadl žalobou; náhrada nákladů celého soudního řízení byla tedy přiznána úspěšnému stěžovatelxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxěnou zástupce stěžovatele za celkem pět úkonů právní služby po 2100 Kč [převzetí a příprava zastoupení, dvě podání v řízení před krajským soudem, účast xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xx x x xxxxx x xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xxx xx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxové výši 10 500 Kč je pak nutno připočíst náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), tedx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxu je zástupce stěžovatele povinen odvést podle § 37 odst. 1 a § 47 odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb, o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxx xxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xčinku, ale stěžovatel uhradil soudní poplatek ve výši 1000 Kč, vrací se stěžovateli tento soudní poplatek (analogicky § 10 odst. 1 věta první zákona č. xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx
xxxxx xxx Passer
předseda senátu
Zpět na text

Související dokumenty


Vlevo vyberte vztahy, o které máte zájem.