1 As 55/2012 - 32

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (3)
x xx xxxxxxx x xx
xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby, vylučuje souběžnou aplikaci § 15 odst. 4 téhož zákona, podle něhož se o tom, kdo je x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx § 15 odst. 4 citovaného zákona, nejde o vadu řízení.
II. Správní orgán může pokračovat v řízení již po (nepravomocném) rozhodnutí o námitce podjatostx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxrávní soud
rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: JUDr. E. xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2011, čj. KrÚ 26445/2011/ODSHI/14, v řízení o kasační stížnxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xx x xxxxxxx x xxx xxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxx xe zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnxxxxx
xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxx
xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxpku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění do xxx xx xxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxx 4. 2010 v době okolo 17:23 hod. na silnici číslo I/37 u obce Čeperka ve směru od Hradce Králové na Pardubice, jako řidič motorového vozidla Mercedes-Benzx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxod, tedy v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec stanovenou zvláštním právním předpixxx x xx xxxx x xxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxdnou. Žalobní námitky byly do značné míry identické s námitkami v kasační stížnosti.
II.
Argumenty obsažené v kasační stížnosti a vyjádření žalovanxxx
xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx podstatné a nepodstatné. Všechny námitky se vesměs týkají tvrzených vad řízení před správním orgánem I. stupně, resp. před žalovaným. Na jednom místě xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xoudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu xxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xprávního soudu
[5] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.)x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxkami, podle nichž žalovaný rozhodoval o neexistujícím rozhodnutí správního orgánu I. stupně [kasační námitka podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., čásx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxvaznosti rozhodování stěžovatelovy věci v souvislosti s vyřizováním jeho námitky podjatosti [§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., část III.C.]. Námitkou pxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., část III.D.]. Konečně soud zvážil, zda ve věci proběhlo úplné dokazování a zda nebyl protiprávně pominut důkaz navržený sxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxazňuje, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné. Má tomu tak být proto, že žalovaný uvedl nesprávné datum vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně 1x xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx (v žalobě stěžovatel dovozoval nicotnost).
[9] Nejvyšší správní soud k tomu jen stručně podotýká, že se stěžovatel mýlí. Třebaže v tomto stěžovateli xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xsprávní řád“) se vydáním rozhodnutí rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle § 19, popřípadě jiný úkon k jeho doručxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxo orgánu I. stupně čj. OSA/P-726/10-D/74 je uvedeno: "VYPRAVENO DNE: 1. 2. 2011". Rozhodnutí správního orgánu I. stupně tedy bylo vskutku vydáno dne 1. xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxravě tu totiž vůbec není.
[10] Námitka je proto nedůvodná.
III.B.
Určení oprávněné úřední osoby
[11] Stěžovatel dále tvrdí, že ve správním spise nexxx x xxxxxxx x x xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x názorem krajského soudu, že tato vada neměla vliv na správnost napadeného rozhodnutí, ovšem pokud by to byla vada jediná. Součet menších vad, kterými jxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx x xxxx xxx xx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxu, provede záznam do spisu. Ani v tomto ohledu správní orgán I. stupně zákon neporušil. Stěžovatel i krajský soud se mýlí, že snad ve spise musela být formxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx z moci úřední, a to podle § 46 odst. 1 správního řádu. Stalo se tak sdělením o zahájení správního řízení ze dne 10. 6. 2010, čj. OSA/P-726/10-D/7. Podle § 4x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxdní osoby. Ustanovení § 46 odst. 1 je ve vztahu speciality k § 15 odst. 4 (shodně Vedral, J. Správní řád. komentář, Praha, BOVA POLYGON 2012, s. 201). Ve sděxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xx xx xxxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxce oddělení přestupků“.
[13] Nemělo tedy žádný smysl, aby vedle sdělení o zahájení řízení byl do spisu ještě vložen dokument, opětovně určující oprávxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xědom, kdo je oprávněnou úřední osobou. Již ve svém prvním podání ze dne 16. 6. 2010 uvedl E. M. jako osobu vyřizující jeho věc. Jeho pozdější argumentace sx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx
[15] Stěžovatel dále namítá, že má-li mít rozhodnutí o vyloučení pracovníka správního orgánu smysl, musí rozhodnutí o námitce předcházet rozhodnutí x xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxé. Kdyby se prý chtěl chovat účelově, mohl se nechat zastoupit třebas advokátem z Rumunska.
[16] V daném případě Nejvyšší správní soud ze správního spixx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxch osob primátor Statutárního města Pardubice dne 28. 6. 2010 nevyhověl. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel dne 23. 7. 2010 odvolání. Žalovaný rozxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx úřední osoby nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování ve věci přestupku žalobce (rozhodnutí vydáno 1. 11. 2010). Následně však bylo rozhodnutí o xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxx xyla vrácena žalovanému k novému projednání. V novém posouzení námitky podjatosti ze dne 3. 3. 2011 rozhodoval žalovaný pouze o nepodjatosti primátora xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxa, že návrhu na vyloučení oprávněných úředních osob se nevyhovuje.
[17] Nejvyšší správní soud se shoduje se žalovaným, že v souladu s § 14 odst. 2 správxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xámitce podjatosti, tedy o vydání usnesení, kterým se námitce vyhoví či nikoli. Ustanovení § 76 xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxo mohl pokračovat v řízení proti stěžovateli již po (nepravomocném) rozhodnutí o námitce podjatosti ze dne 28. 6. 2010, byť samozřejmě nesl riziko, že oxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxocné, tedy předcházelo vydání rozhodnutí ve věci samé a byly splněny zákonné požadavky pro vydání rozhodnutí. I po všech dalších procesních peripetiíxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xato kasační námitka je tedy nedůvodná.
[18] Stěžovatel dále namítá, že o vině a sankci za přestupek rozhodoval v prvním stupni správní orgán, který „je xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxdinou důvodnou pochybnost, že by jakákoliv úřední osoba měla vnitřní motivaci rozhodovat v dané věci jinak než podle zákona. Uvedená námitka je formulxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxoto závěru není třeba dále rozvádět (srov. k tomu přiměřeně rozsudek NSS ze dne 24. 8. 2011, čj. 1 As 42/2011 - 115, body 40-44).
[19] Ani jedna z námitek (sxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxžovatel uplatnil, že mu nebylo umožněno řádně projednat věc za jeho účasti. To přesto, že řádně a včas předložil omluvu z ústního jednání nařízeného na dxx xx xx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxluvy nebo náležitého důvodu. Stěžovatel se omluvil pro zlomeninu v zápěstí, kterou utrpěl o něco více než 24 hodin před plánovaným jednáním. Žalobce řáxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxho právní zástupce, kterému chyběl „osobní prožitek“, jak se celá situace odehrála.
[21] Ze správního spisu plyne, že stěžovatel se nejprve domáhal oxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx
xxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxím jednání dne 8. 7. 2010 předložil stěžovatelův zástupce Mgr. Plíšek správnímu orgánu prvního stupně lékařskou zprávu, ze které vyplývá, že dne 6. 7. 2xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx a následná kontrola měla proběhnout za týden. Lékařská zpráva neobsahovala žádné omezení, co se týče pohybu pacienta, ani nepředepisovala klid na lůžxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxvních orgánů takový, aby nebyl s to dorazit z Hradce Králové do Pardubic.
[22] Nejvyšší správní soud souhlasí s oběma správními orgány a krajským soudexx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxle nedostavit se ke správnímu řízení. Jakkoliv je zlomené zápěstí jistě nepříjemným zraněním, neomezuje žádným způsobem možnost dostavit se k ústnímx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxuje, že v důsledku zranění nemohl brát nic do ruky - k tomu lze jen poznamenat, xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxr argumentace nebude úspěšný. Ve všední den jistě bylo jednoduché dostat se z Hradce Králové do Pardubic veřejnou dopravou. Navíc nebylo lze ani vyloučxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx aby bylo uvedeno, jak tedy měla lékařská zpráva vypadat. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že je v prvé řadě na posouzení správního orgánu, zda předložxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Zákon nestaxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxadá do diskrečního oprávnění svěřeného správnímu orgánu ustanovením § 74 zákona o přestupcích (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2008, čj. 2 As 16/2008 - 4xxx
xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx
xx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxezenému protahování správního řízení. Je zřejmé, že vzhledem ke smyslu zákona se za náležitou omluvu bude považovat taková, která skutečně znemožňujx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx osoby a tedy znemožňující dostavit se na místo nařízeného jednání.
[25] Stěžovatelův právní zástupce se ústního jednání účastnil a jeho práva nijak oxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxovatel též rozsudkem NSS ze dne 14. 5. 2009, čj. 7 As 28/2009 - 99 nebo ze dne 12. 3. 2009, čj. 7 As 9/2009 - 66. K tomu uvádí Nejvyšší správní soud následujícíx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxx x xxluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (vyhlášena pod č. 209/1992 Sb.), ve znění pozdějších protokolů, uplatní též na přestupkové řízení. Obxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx jednání o přestupku podle § 74 zákona o přestupcích, ledaže by odmítl, ač byl řádně předvolán, se k projednání přestupku dostavit, nebo se nedostavil bex xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxdmínky ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, došlo by k porušení základního práva tohoto obviněného podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxx x xxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxch v jeho věci nebyl žádný prostor pro pochybnosti. Jádro odlišnosti stěžovatelovy věci a věci vedené u NSS pod sp. zn. 7 As 9/2009 bylo to, že v posléze uvxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx x xx xxxxxxx xxx xlo o omluvu z důvodu předem plánované cesty do zahraničí.
[27] Kasační námitka není důvodná. O porušení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích ani o porušení pxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx x xxxxvního řádu, podle něhož správní orgán dbá, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Stěžovatel toxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxed krajským soudem, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Nad rámec nezbytně nutného lze jen dodat, že stěžovatel ani žádné „rozdílné“ případy neuvxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxávní orgán I. stupně měl vyslechnout stěžovatele jindy (s odkazy na stěžovatelova podání ze dne 16. 7. 2010 a 9. 9. 2010). Argumentace v bodě B žaloby se toxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xxpřijetí omluvy na den 8. 7. 2010 mělo být i to, že správní orgány stěžovatele později nikdy nevyslechly (čtvrtá strana žaloby dole, pátá strana nahoře). xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu, kterou stěžovatel v kasační stížnosti naznačuje. Ostatně na podání ze dne 16. 7. 2010 a 9. 9. 2010, kterými kasační stížnost nově argumentuje, žaloba xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx
xxxx xxxxxxx ke skutečnosti, že si stěžovatel musel ruku ledovat, aby předešel otoku, a že si tedy asi měl „zajistit přenosnou chladničku“, zdejší soud nepřihlédl, xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx1] Za další pochybení považuje stěžovatel neúplné dokazování před správním orgánem I. stupně. To zejména proto, že nebyl vyslechnut navržený svědek Mxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxažil vyhnout nebezpečně manévrujícímu vozidlu. Stěžovatel neměl čas na snížení rychlosti svého vozidla od okamžiku ukončení manévru do okamžiku měřxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxelem navrhovaný výslech svědka Mgr. J. L. neprovedl a tvrzení stěžovatele považoval za účelové. V řízení před správním orgánem I. stupně byli vyslechnxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxpně ve svém rozhodnutí konstatoval, že nevylučuje, že stěžovatel předjížděl jiné vozidlo, což jej donutilo překročit nejvyšší povolenou rychlost. Vxxxxxxx xxxx xxx xx xx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxmohlo, neboť stěžovatel svou jízdou žádný útok nebo nebezpečí neodvracel. S tímto názorem souhlasil i žalovaný. Z fotografie (č. l. 3 správního spisu) xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxti až v místě „na rovince“. Tento policista musel vozidlo stěžovatele nejprve v bezprostřední době před změřením rychlosti zaměřit. Na fotografii (č. xx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xím v dálce je vidět jiné vozidlo světlé barvy sjíždějící z kopce. Lze tak usoudit, že v době pořízení předmětné fotografie se stěžovatelovo vozidlo nachxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxnému vozidlu a došlo tak ke zvýšení rychlosti jeho vozidla, nemění nic na tom, že mu měřícím zařízením byla naměřena rychlost 131 km/hod, a to až po určité xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxvatel dostatek času na to, aby v místě měření rychlosti jel povolenou rychlostí 90 km/hod. Z fotografie (č. l. 3 správního spisu) nevyplývá, že by byl stěxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxosti. Podle svědka Š. nebyl stěžovatel ohrožován jiným vozidlem, v případě jakýchkoli pochybností by byla situace nahlášena. Svědek S. nevyloučil, žx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xěmito závěry žalovaného se ztotožnil i krajský soud.
[33] Nejvyšší správní soud k tomu uvádí následující. Pokud by stěžovatel postupně rychlost snižxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxzpečně jedoucím vozidlem. Mnohomluvnou stěžovatelovu argumentaci lze zodpovědět velmi lapidárně: pokud snad stěžovatel nebyl s to jiné vozidlo přexxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxnek nutné obrany nebo krajní nouze podle § 2 odst. 2 zákona o přestupcích.
[34] Pokud se jedná o stěžovatelovu námitku, že v přestupkovém řízení nebyl prxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xadbytečnou. I v případě, že by snad tvrzené předjíždění nebezpečně manévrujícího vozidla výpovědí navrženého svědka prokázal, nebyla by takováto skxxxxxxxx x xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx5] Správní orgán není, jak správně uvedl krajský soud, vázán jakýmkoliv návrhem účastníka řízení na provedení důkazů. Pokud provedení důkazů správní xxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xx xne 22. 4. 2002 (N 52/26 SbNU 63)]. Tak tomu bylo i v projednávané věci. Stěžovatel v přestupkovém řízení před vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxvyhověl, neboť považoval tento důkaz za nadbytečný a měl za to, že pokud by byl proveden, nepřineslo by jeho provedení významnější skutečnosti mající dxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxítnout v případě, že o skutkovém stavu již neexistují žádné důvodné pochybnosti a případné další dokazování by již bylo nadbytečné. Zjišťování skutkoxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx x2. 7. 2009, čj. 1 As 44/2009 - 101).
[36] Stěžovatel konečně kritizuje svědka, zasahujícího policistu Š., že si ne všechny skutečnosti přesně pamatovaxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxé paměti zapomíná určité detaily skutkového stavu, jehož byl svědkem. Pokud by snad svědek vypověděl i s odstupem času o věci naprosto přesné detaily, šxx xx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx. S ohledem na čas a vzdálenosti na nich udané by totiž musel stěžovatel jet rychlostí cca 279 km/hod, což určitě nejel. Na provedeném měření tedy „něco nexxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx
xxx
Závěr a náklady řízení
[39] Nejvyšší správní soud shrnuje, že se žalovaný ani správní orgán I. stupně nedopustili naprosto žádné procesní chyby, a to i xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx, jak má rozhodnutí o přestupku vypadat. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že kasační stížnost je nedůvodná, a proto ji dle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítxx
xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xx xxxxxxx x x xxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx jejich náhradu právo. Žalovanému nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady převyšující jeho obvyklou úřední činnost. Proto Nejvyšší spráxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxx xxx xxxxxx x012
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu