1 As 97/2011 - 52

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (2)
x xx xxxxxxx x xx
xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x správního řádu z roku 2004). Přitom platí, že důkaz svědectvím policistů má sice obecně vysokou vypovídací hodnotu, jeho existence však neznamená, žx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxi jeví být vhodné a které si mohou při vynaložení přiměřeného úsilí obstarat.
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud
rozhodl v senátě složeném z předsedkynx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxem Solniční 11, Brno, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlíxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x Brně ze dne 22. 6. 2011, č. j. 57 A 22/2011 - 30, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2011, č. j. 57 A 22/2011 - 30, se zrušuje a věc se vrací tomxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xměstský úřad“) uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. f) xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxtit tím, že dne 16. 6. 2010 řídil motorové vozidlo a při jeho řízení držel za jízdy v ruce telefonní přístroj. Správní orgán za spáchání uvedeného přestupxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxzhodnutí zamítl žalovaný v záhlaví specifikovaným rozhodnutím ze dne 25. 1. 2011, žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl krajský soud výše uvedenxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxdnění svého rozsudku nejprve označil za nepravdivé tvrzení žalobce, podle něhož mu nebylo umožněno osobně se zúčastnit jednání před městským úřadem kxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxolán, avšak bez náležité omluvy se nedostavil. Pracovníci správního orgánu jej vyslechli již dne 26. 8. 2010, kdy se na městský úřad dostavil z vlastní ixxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxžnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, což neučinil.
[3] Krajský soud dále konstatoval, že pokládá přestupkové jednání žalobce za prokáxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxé kontrole silničního provozu, a protože není prokázáno, že by měli k žalobci jakýkoli vztah. Vědomým poskytnutím nepravdivých údajů by se nadto vystaxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxěru nic nemění ani odlišná výpověď žalobce. I v situaci, kdy proti verzi xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 As 19/2007 - 114, a ze dne 25. 7. 2006, č. j. 6 As 47/2005 - 84 (všechna uváděná rozhodnutx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxé barvy, neboť mu z prstu na pravé ruce prosakovala přes náplast krev, krajský soud neuvěřil. Pokud by byl žalobce skutečně vážněji zraněn a ošetřen dopoxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xdy vypisoval druhou stranu oznámení přestupku. Je také velmi nepravděpodobné, že by žalobce na své poranění neupozornil policisty poté, co mu sdělili xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxal krajský soud rovněž tvrzení žalobce, že policisté nemohli vidět, zda drží mobilní telefon, nebo jiný předmět. Není důvod nevěřit tvrzením policistxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxstů, dle kterých měl skla světlá. V případě tmavých skel by si od něj na místě vyžádali atest k příslušným úpravám. K odbornému vyjádření Ing. Ladislava Mxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxnný důkaz, při jehož vypracování vycházel uvedený odborník pouze z údajů sdělených mu žalobcem, neboť při prohlídce nebyl nikdo další přítomen. Toto oxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx 2008, č. j. 3 As 23/2007 - 108, podle nějž je provádění důkazů v přestupkovém řízení úkolem správního orgánu, který je povinen přesně a úplně zjistit skutxxxx xxxxx
xxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxy soudu o tom, že jej neznali a neměli důvod jej poškodit. Sporným bylo pouze vyhodnocení speciální věrohodnosti svědků, tedy zda mohli v inkriminované xxxx x xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx vyvrácení toho, co je mu kladeno za vinu, opatřil „objektivizující důkaz“ v podobě „posudku“ vypracovaného znalcem z oboru dopravy. Znalec provedl na xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx nepřijatelný. Měla-li být stěžovatelova obhajoba efektivní, pak jeho důkazní možnosti byly prakticky vyčerpány předložením uvedeného posudku. Zpxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxdnotu než důkaz předložený obviněným přestupcem, je nepřípustný. Všechny důkazy jsou rovnocenné a je třeba je náležitým a zodpovědným způsobem vyhodxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx.cz), opačný přístup by byl v rozporu s kontradiktorní povahou dokazování a znemožňoval by plnohodnotnou účast procesních stran na řízení a s tím souvixxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xo ústavněprávní oblasti“. Měl-li krajský soud pochybnosti o vstupních informacích při zadávání posudku, eventuálně o spolehlivosti metod použitýcx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxnou expertízou, přinejmenším prověrkou za účasti obviněného, svědků a znalce uskutečněnou na místě samém. Z těchto důvodů byla činnost krajského souxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
[6] Stěžovatel dále vyslovil nesouhlas s hodnocením předloženého lékařského potvrzení o ošetření jeho zranění. Označil je za projev „jurisdikční lxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxchž vyslovení ovšem ani správní orgán, ani soud nebyly kompetentní. Oznámení o přestupku není veřejnou listinou, jež by prokazovala sama o sobě úplnosx x xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxedkovateli byli zakročující policisté, aniž by měl stěžovatel reálnou možnost údaje v této listině uvedené ovlivnit. Jestliže mělo stěžovatelovo zrxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx
x xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xím předloženém důkazu, kterým se potvrzovalo jeho zranění, vyvstaly pochybnosti, pak šlo o pochybnosti odstranitelné, např. výslechem lékařky, ktexx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxx xxx xxx
x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxi v této otázce provedením dalšího dokazování. Krajský soud dle stěžovatele při formulování svých kategorických závěrů pominul, že z „judikatorního xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxečně také uvedl, že již v žalobě namítal, že v přestupkovém řízení bylo porušeno jeho právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, a to bezprostředně před vxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxdně předchází vydání rozhodnutí ve věci samé a kdy je ukončeno dokazování, mohl uplatnit další skutková tvrzení a navrhnout či předložit důkazní prostxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxán tedy postupoval v rozporu s právním názorem vysloveným v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2003, č. j. 7 A 112/2002 - 36, a ze dne 28. 6x xxxxx xx xx x xx xxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxlovaným. Tímto byl zkrácen na svém právu na to, aby byl uvedený důkaz posuzován ve správním řízení ve dvou instancích. Krajský soud se s danou žalobní námxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxační stížnost je důvodná.
III.
[10] Nejvyšší správní soud zjistil ze správního a soudního spisu následující pro posouzení věci podstatné skutečnosxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xx xx xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxem hlídky Policie ČR, která se za ním vydala a zastavila jej s tím, že spáchal dopravní přestupek, protože při řízení držel v ruce telefonní přístroj. Stěxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx že stěžovatel držel mobil tak, jako by psal SMS nebo hledal kontakt. Stěžovatel na druhou stranu oznámení uvedl, že policisté nestáli ve vzdálenosti 6-x xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx x xx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxěžovateli oznámeno zahájení řízení o přestupku a byl předvolán na městský úřad k ústnímu jednání na den 22. 9. 2010 s tím, že téhož dne bude také proveden vxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx přestupku. K tomu dodal, že v inkriminovaný moment jel nejvyšší povolenou rychlostí, tj. 90 km/h. Policisté stáli ve vzdálenosti 10-12 metrů od silnicxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx x xx xxxx xxxxx xxxxx x xxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx co přesně v ruce drží. Na potvrzení svého poranění doložil lékařskou zprávu vystavenou dne 17. 6. 2010 lékařkou MUDr. I. M., podle níž byl dne 16. 6. 2010 oxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxžel v ruce mobilní telefon. Oba seděli ve vozidle, ve vzdálenosti 7-10 metrů od silnice, ve výhledu na silnici jim nebránila žádná překážka. Boční sklo dxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxádali by si patřičný atest. Nevšimli si ani toho, že by stěžovatel při následné kontrole něco držel v ruce.
[12] Dne 17. 12. 2010 doplnil stěžovatel odvoxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxrafiemi provedení „znaleckého experimentu“ na místě, kde mělo dojít ke spáchání přestupku. Při experimentu dospěl k závěru, že policisté měli možnosx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxla.
[13] Lze tak shrnout, že stěžovatel byl sankcionován za porušení § 22 odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o přestupcích ve znění účinném do 31. 7. 2011, podle xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx hovorové nebo záznamové zařízení.“ Spor ve věci je v zásadě skutkový, tedy zda bylo dostatečně prokázáno, že se stěžovatel dopustil uvedeného jednáníx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxých tvrzení. Stěžovatel tento závěr zpochybňuje s tím, že jeho tvrzení a jím předkládané či navrhované důkazy jsou bagatelizovány, nebo nebyly vůbec pxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx
x xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxgány i krajský soud postavily odůvodnění svých rozhodnutí především na tezi o presumpci věrohodnosti výpovědi policistů. Odkázaly přitom na judikatxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxného z přestupku a správní orgán xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxoval, že existence rozporů mezi jednotlivými důkazy není ničím neobvyklým. Správní orgán je v takové situaci povinen důkazní postup řádně popsat a logxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xerzí. V rozsudku ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 As 19/2007 - 114, pak Nejvyšší správní soud ve vztahu k osobě policisty a věrohodnosti jeho výpovědi uvedl, „že nxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxn svoji služební povinnost při níž je vázán závazkem, aby případný zásah do práv a svobod osob, jimž by v souvislosti s jeho činností mohla vzniknout újmax xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxi uvedené zásady překročil“. Citovaný
judikát
tedy vychází z úvahy, že u svědka, který nemá žádný zájem na výsledku řízení, bude spíše pravděpodobné, xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx proto zpravidla věrohodnějším svědectví policisty.
[16] Nejvyšší správní soud sice v nedávné době v některých takových případech zpochybnil rovněx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx x xxxxxxm na konkrétní a specifické okolnosti dané věci (v cit. věci pro šikanózní jednání vůči dotčenému řidiči, spočívající v ničím neodůvodněné a nanejvýš rxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx nemění (ke shodnému závěru srov. rozsudek ze dne 24. 8. 2011, č. j. 1 As 42/2011 - 114, body [40] až [44] odůvodnění).
[17] V takto obecné rovině tedy lze s xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xo, že jádro sporu leží jinde, a to v otázce, zda postupovaly správní orgány tak, aby zjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ve smyslu § 3 sxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxštění skutkového stavu.
[18] Jak je patrno z výše uvedené rekapitulace obsahu správního spisu, městský úřad se při zjišťování skutkového stavu omezix xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxazů. Stěžovatel totiž od samého počátku namítal, že jeho vozidlo je vybaveno tónovanými skly, což výrazně snižuje viditelnost dovnitř vozidla, a protx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxicisty mohla „zmást“ skutečnost, že v inkriminovaný moment držel v ruce tmavý kapesník, aby zabránil krvácení z poranění, které si ten den přivodil. Měxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx skly a že ze svého místa zřetelně viděli, že stěžovatel držel při řízení mobilní telefon. Stěžovatelův „příběh“ ohledně jeho zranění shledal městský úxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxlecký posudek (a tedy ani za důkaz), neboť odborného vyjádření lze použít k objasnění skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí - ty přitom v daném xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx informace, z nichž znalec vycházel, byly jednostranně poskytnuty pouze stěžovatelem a že jsou tudíž zavádějící (informace o tónovaných sklech, o polxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxí období, jiné počasí, přední sklo bylo při „experimentu“ velmi špinavé, navíc policisté viděli stěžovatele ze strany, nikoli čelně atd.).
[19] Nejvxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xvrzení, podle nějž se v momentu, kdy jej pozorovali policisté, pohyboval maximální povolenou rychlostí. To však neplatí pro všechna jeho tvrzení - v přxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxi vynaložení přiměřeného úsilí obstarat. Otázku, zda bylo stěžovatelovo vozidlo vybaveno tónovanými skly, lze přece relativně snadno ověřit ohledáxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxveno již v době, kdy mělo dojít ke spáchání přestupku. V případě, že by skla stěžovatelova vozidla skutečně byla tónovaná, by bylo dále možné zjistit, v jxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxt tak například, jaký je výhled na silnici z místa, kde stála policejní hlídka. S ohledem na takto učiněná zjištění by mohl správní orgán případně zvážitx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxěžovatel při řízení. Nic z právě uvedeného však správní orgány neučinily a rovnou se - s odkazem na presumpci správnosti výpovědi policistů - odvolaly nx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxaložení nepřiměřených nákladů ověřit, je nutno takový postup správních orgánů hodnotit jako chybný. Důkaz svědectvím policistů má jistě vysokou vypxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxx věci možné získat.
[20] V situaci, kdy správní orgány pochybily již v tom, že nedostatečně zjistily skutkový stav, není Nejvyšší správní soud oprávněx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxc vidět, staly by se další úvahy o tom, zda stěžovatel mohl držet kapesník namísto mobilu, bezpředmětnými). K některým ze stěžovatelových námitek se všxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx vztahu k jeho údajnému zranění) uvádí zdejší soud následující. Pracovníci správních orgánů, které ve věci rozhodovaly, stejně jako soudci krajského xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxdnotit přesvědčivost a logickou konzistentnost výpovědi stěžovatele. Opačný závěr by, dovedeno
ad absurdum
, znamenal, že by si správní orgány x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xšak nemá být suplování činnosti správních orgánů a soudů při obstarávání podkladů pro rozhodnutí, či dokonce při posuzování právních otázek; znalci bx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx potud, že se nejedná o znalecký posudek, neboť nebylo vypracováno na vyžádání správního orgánu. Stále však může sloužit jako důkaz, byť „pouze“ jako lixxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxna stejná důkazní hodnota listinnému důkazu jako znaleckému posudku (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06, na nějž příhxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxxx se rozhodne jej přijmout, pak se s ním musí řádně vypořádat. Postup žalovaného byl tudíž vnitřně rozporný, neboť ten předmětné odborné vyjádření nepovxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxl za listinný důkaz.
[23] Stěžovatel konečně také namítl, že neměl možnost důkaz ve formě vyjádření znalce Mandáka předložit dříve než v odvolacím řízxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxx x6. 8. 2010 stěžovatel potvrdil, že je srozuměn s tím, že výslech svědků se bude konat až dne 22. 9. 2010, že tímto bude dle názoru správního orgánu shromažďxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxní, a to nejpozději do 10 dnů ode dne výslechu svědků. Uvedený důkaz pak stěžovatel předložil až v průběhu měsíce prosince 2010. Zároveň není pravdou, že xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxx xxx xxxx xxxxxxxx že správní orgány pochybily především v tom, že nedostatečně zjistily skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Skutková podstata, z níž žaloxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxé rozhodnutí správního orgánu zrušit. Nejvyšší správní soud zároveň nijak nepředjímá, jaké budou závěry případného dalšího řízení před správními orxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxtenci rozumných pochybností, že se stěžovatel daného jednání nedopustil, a tím pro aplikaci zásady
in dubio pro reo
.
IV. [25] Z výše uvedených důvodů Nxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxxx x xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xrajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven v odůvodnění tohoto rozsudku.
[26] O náhradě nákladů řízení o kasačxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxé.
V Brně dne 8. září 2011
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu
Zpět na text

Související dokumenty