Obsah Dostupné filtry
Předpisy ČR (7)

30 Cdo 5270/2009 Odpovědnost za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb.; škoda způsobená nesprávným úředním postupem; náhrada materiální újmy

Hledat v textu dokumentu:
  • Tisk
    Uložit
    Odeslat
  • Velikost písma textu
Viditelnost komentáře:
 
 

 
xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxušení řízení
Odročení jednání
Je-li důvodem přerušení řízení společný zájem stran v řízení, nelze se stavem zákonem upravené procesní nečinnosti xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxi opakovaně žádají o odročení jednání z důvodu snahy o mimosoudní dohodu, aniž by k této dohodě došlo. Opakované odročování jednání za účelem mimosoudnxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxkládat nesprávný úřední postup, tedy nepřiměřenou délku řízení přičitatelnou státu.
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. 30 Cdo 5xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx. Pavla Vrchy, ve věci žalobců: a) R. K. a b) Ing. M. K. , obou zastoupených Janem Kozákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti žalované Českx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxx sp. zn. 26 C 245/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2009, č. j. 13 Co 334/2009 - 36, takto:
Rozsudek Městského xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxx x xxx
xx xxxxxxx
x
xxx xx xxxxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxx xxše identifikovaným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 3. 2009, č. j. 26 C 245/2009 - 26, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxtem byla žaloba o vydání majetkového podílu na transformaci družstva proti žalovanému Zemědělskému družstvu Troubelice "v likvidaci" ve výši 563.00xxx xxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxno dne 30. 12. 1993 a do doby rozhodování odvolacího soudu nebylo skončeno. Městský soud v Praze se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvníxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxsp. jeho orgánu. Odvolací soud uvedl, že dobu řízení, které prozatím trvá více než patnáct let, nelze s ohledem na všechny podstatné skutečnosti klást k xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxjším způsobem přispěly. Ze strany soudu docházelo k procesním úkonům ve standardních časových periodách, soudní jednání byla rušena na žádost žalobcxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xx xx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxhu účastníků usnesením ze dne 2. 2. 1996, v řízení bylo pokračováno krátce před uplynutím roční lhůty. Jednání xxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxádali o odročení dalších dvou nařízených jednání, a poté požádali o přerušení řízení z důvodu probíhajícího vedlejšího řízení, v němž uplatnili proti xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxlatněném proti Zemědělskému družstvu Troubelice "v likvidaci". K tomuto jejich návrhu bylo řízení přerušeno od 9. 9. 1998 do 10. 2. 2003. Z dalšího jednxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xpětovně změnou žalobního návrhu. Dne 16. 12. 2004 zemřela původní žalobkyně R. P., přičemž do 2. 8. 2005 se řešila otázka právního nástupnictví po ní. Poxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxného byl dne 18. 1. 2006 prohlášen konkurs, proto bylo původní řízení přerušeno.
Žalobci uplatnili u žalované žádost o přiznání přiměřeného zadostiuxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxení v řízení byla vyvolávána jednak opakovanými omluvami žalobců a jejich žádostmi o odročení jednání, opakovanými návrhy na přerušení řízení, jakož x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxx xxx xxxxx x xxx xx xx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxsního nástupnictví, a nakonec bylo řízení přerušeno podle § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Pokud mezi jednotlivými xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxení, nelze tedy dovodit odpovědnost státu za eventuelně vzniklou nemajetkovou újmu. Krom toho žalobci neprokázali ani konkrétněji netvrdili, jaká nxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Za otázky zásadního právního významu považují:
1) otázku přiměřenosti či nepřiměřenosti délky soudního říxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxm nárokem;
2) otázku, zda je nutno prokazovat faktickou nemajetkovou újmu žalobců, či zda sama skutečnost dlouhotrvajícího řízení umožňuje konstatxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxní jednání.
Žalobci dovodili, že pokud je Obvodní soud pro Prahu 2 vyzval, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, měli za to, že žalobní nxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xesouhlasí s tvrzením, že soud konal tak, jak konat měl, zejména v samém počátku řízení, kdy teprve po roce od podání žaloby vyzval žalovaného, aby se k žalxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxodnění. Navrhli rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaná ve vyjádření k doxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxvení § 115a o. s. ř. Stěžejním důkazem ve sporech o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vzniklou v souvislosti s nesprávným úředním postupem, je přísxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxi sp. zn. 21 C 218/93 provedl, řízení tedy není zatíženou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaná navrhla dovolání jxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném po 1. 7. 2009 (dále jen " o. s. ř.").
Dovolání bylo podáno včas, oxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx x xxx xxxxx x x. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu nexx xxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxcím soudem zrušen podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xx xxxxxx stránce zásadně významné. Dle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je přípustné, neboť otázky v dovolání uplatněné pod bodem 1) a 2), sxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxetkovou újmu, byly odvolacím soudem posouzeny v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. Odvolací soud nadto řízení zatížil vadou, která mohla mít za nxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx
xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xx xxých předchozích rozhodnutích uvedl, že při posuzování předpokladů odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou neprojednáním věci v přiměřexx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxého soudu pro lidská práva vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1614/2009. Všechny xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xx
xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxávo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, je třeba nejprve vyřešit otázku, xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxmově odlišit průtahy v řízení, které jsou zapříčiněny tím, že soud či jiný státní orgán nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a celkovou délku říxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Jinými slovy řečeno, k poruxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očexxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx výše přiměřeného zadostiučinění, a která vyplývají z judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Poté, co je stanovena celková délka řízení, je proxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxvatele v řízení v sázce (srov. např. rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 29. 3. 2006, ve věci
Apicella proti Itálii,
stížnost č. 64890/01, odst. 66, nebo rxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx b) až e) OdpŠk lze dospět k závěru, zda věc byla projednána v přiměřené době či nikoliv.
Odvolací soud se v posuzované věci zaměřil na výčet okolností, ktxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxé délky řízení. Ze zjištěných skutkových okolností případu tak nevyvodil žádný právní závěr o přiměřenosti či nepřiměřenosti celkové délky řízení, kxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxx xxxení je v zásadě třeba započítávat i dobu, po kterou bylo řízení přerušeno. Bude tedy zpravidla započitatelná doba, po níž bylo řízení přerušeno proto, žx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx z účastníků (§ 263 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení) či pro nutnost vyčkat zjištění okruhu dědiců k posouzení otázky právního náxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxsledku shodného návrhu účastníků (§ 110 o. s. ř.). Obdobně doba, po níž bylo řízení přerušeno proto, že soud požádal Soudní dvůr Evropských společenstxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxvají do celkové doby řízení, ne ve všech případech se jedná o prodloužení řízení přičitatelné státu. Stále totiž platí, že pouze příčiny prodloužení říxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx
xxxxxxxx xxxx x xxxxxdku ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009, ve vztahu xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxx xx x x xxxxxxx xxxpadě třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokraxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxli ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, proxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx § 110 o. s. ř., jehož účelem je poskytnout účastníkům časový prostor pro možné mimosoudní vyřešení sporu, nejedná se o prodloužení řízení přičitatelnx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx řízení společný zájem stran v řízení, nelze se stavem zákonem upravené procesní nečinnosti soudu spojovat úvahu o nesprávném úředním postupu. Přerušxxx xxxxxx xxxxx x xxx xx xx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxoudní dohodu, aniž by k této dohodě došlo. I v takovém případě je příslušný orgán povinen reagovat na vzniklou procesní situaci za využití všech jemu dosxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxudního jednání stran bez stanovení lhůt a povinností uložených účastníkům podat soudu informaci o výsledku takového jednání může takto v konečném důsxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx x. s. ř. pokud probíhá jiné řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Smyslem ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat pxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xterou se nutně původní řízení prodlouží.
Je-li na místě postup podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., jsou hlavní a vedlejší řízení natolik spojena, že byxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, doba probíhajícího řízení vedlejšxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx aby posoudily řízení jako celek a přitom se zabývaly tím, zda soudy původní řízení vedly ve smyslu jeho účelu (§ 6 o.s.ř.) a podle povinnosti soudu při nexxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxniklé nemajetkové újmy postupoval odvolací soud v rozporu s názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 958/2009, pxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám nemajetková újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění vx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx soudu o nutnosti prokazovat existenci nemajetkové újmy je tedy nesprávný.
Odvolací soud nadto zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nespxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxo jeho povinností vyzvat je podle § 118a odst. 2 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a následně podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazů na jejich pxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxili, nemůže odvolací soud rozhodnout o odvolání bez nařízení jednání, má-li pochybnosti o zjištění skutkového stavu věci soudem prvního stupně a hodlxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxili ani neprokázali vznik konkrétní újmy nemajetkového charakteru. Otázku prokazování vzniku nemajetkové újmy však soud prvního stupně ve svém rozhxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxvý proces, neboť účastníci řízení se k vyslovenému právnímu názoru odvolacího soudu nemohli vyjádřit (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 9. 20xxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxení, jak tvrdí dovolatelé, nedopustil, když o žalobě rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. Ustanovení § 115a o. s. ř. stanoví, že k projednáxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxa účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Smyslem ustanovení § 115a o. s. ř. je zajistit hospodáxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xakovýmto postupem soudu souhlasit, což žalobci učinili přípisem ze dne 26. 2. 2009 (č. l. 21), ke kterému připojili své vyjádření ve věci. Ustanovení § 1xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx
Jelikož je právní posouzení nároku žalobců odvolacím soudem v otázce posouzení přiměřenosti celkové délky řízení neúplné a tudíž nesprávné a nadto jx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxu soudu k dalšímu řízení.
Dovolací soud přitom zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i v závislém výroku o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud xx xxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xx xx xxxxxxx x x xxx xx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxí vyslovenými
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Protx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxx xxx xxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xx
xxxxxxxx xxxxxx