8 Afs 33/2009 - 172

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
x xxx xxxxxxx x xxx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xazance a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Jana Passera, v právní věci žalobce:
OBAL CENTRUM s. r. o.
se sídlem Veská 35, Sezemice, zastoupeného JUDr. Mxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxc Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2006, čj. 2766/130/2006-An, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradxx xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxx x xxxx
xx xxušuje
a věc
se vrací
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 9. 2006, čj. 2766/130/2006-An, zamítl odvolánx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x80131/05/248912/3009, kterými byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2000 ve výši 247 720 Kč a za zxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxx xxx xxx
xxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx ze dne 21. 6. 2007, čj. 31 Ca 219/2006 - 68, zrušil napadané rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.
III.
Nejvyšší správní soud ke kasační xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxký soud poté rozsudkem ze dne 13. 2. 2009, čj. 31 Ca 144/2008 - 137, opět zrušil rozhodnutí žalovaného a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.
Krajský xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxcházel z důkazů opatřených v rámci daňových řízení s jinými daňovými subjekty a získaných na základě protokolů zachycujících výpovědi J. Š. v rámci jinxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x x6 odst. 4 písm. e) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"). Podle krajského soudu
"(t)oto xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
x xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xýpovědí je v daném případě brzdou pro vyslovení jakýchkoli závěrů důkazního řízení".
Dále krajský soud přisvědčil žalobní námitce, že žalovaný nezxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxo jeho právo vyplývající z § 16 odst. 4 písm. e) daňového řádu.
Krajský soud shledal obdobné procesní pochybení i v případě výpovědi Ing. Dušana Kačmarxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx dle § 16 odst. 4 písm. e) daňového řádu.
Krajský soud naopak nepřisvědčil námitce zpochybňující postup správce daně, který svědkům před jejich výslexxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxí se hodnocení důkazů ve vztahu k neuznání nákladů na propagaci žalobce na hudebním CD. Krajský soud uvedl, že
"žalovaný nepostupoval v souladu s daňovýx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxětné logo prezentováno, a tudíž ani nebylo možno ověřit tvrzení, že předmětné logo bylo umístěno na 20.000 kusech CD
Pouhé obecné konstatování o provexxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xeshledal důvodnou námitku poukazující na nedostatek řádného projednání zprávy o výsledku daňové kontroly. Tvrdil-li žalobce, že v doručené obálce oxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxí odpovídající tomuto předvolání, bylo povinností žalobce dbát na ochranu svých práv. Žalobce si měl podle krajského soudu zásilku řádně zkontrolovaxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxil ani námitce zpochybňující zákonnost zahájení daňové kontroly, doplněnou odkazem na současnou rozhodovací praxi Ústavního soudu. Ten požaduje foxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxená daň je nižší, než měla být. Krajský soud konstatoval, že z protokolu o zahájení daňové kontroly ze dne 28. 4. 2003, je jednoznačně seznatelné, že daňoxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxěřena na náklady vynaložené daňovým subjektem na reklamu a propagaci. Uvedený právní závěr nemůže být podle krajského soudu změněn tím, že z protokolu x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx explicitně nevyplývají. Krajský soud uvedl, že žalobce nemohl mít
"při zahájení této další kontroly ani náznak pochybností o tom, že se jedná o daňovou xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
x
x
x
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxo soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v přexxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxx
xxxxxx
x
xxxxxx xxi daňovém řízení"
§ 31 odst. 4 a § 36 daňového řádu. Konstatoval, že během celého daňového řízení postupoval v souladu s platnými právními předpisy a rozxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxh důkazních prostředků.
V případě výpovědi J. Š. krajský soud podle stěžovatele nesprávně posoudil otázku využití důkazů opatřených v jiných daňovxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxh xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxní žalobce zopakován, proto nebylo zkráceno právo žalobce dle § 16 odst. 4 písm. e) daňového řádu zaručeno. Žalobce tohoto práva také odpovídajícím způxxxxx xxxxxxx
xx xx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xznámen. Daňový subjekt se však výslechu nezúčastnil.
K výslechům Ing. Dušana Kačmarika a Ing. M. M. stěžovatel uvedl, že v těchto případech vycházel xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx obsahující původní výpovědi těchto osob nebyly dle stěžovatele vůbec zahrnuty mezi důkazní prostředky použité v daňovém řízení. V případě výpovědi Ixxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xle zmíněného ustanovení.
Co do výslechu L. B. jako osoby přezvědné stěžovatel uvedl, že nařídil správci daně provést opakovaný výslech této osoby za xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí stěžovatele ve vztahu k neuznání nákladů na propagaci žalobce na hudebním CD stěžovatel odkázal na příslušnou pasáx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxtné společnosti bylo umístěno na 20.000 ks CD, čímž došlo k neprokázání přijetí zdanitelného plnění v uvedeném rozsahu"
. Stěžovatel uvedl, že tento záxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxbci.
VI.
Žalobce navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Uvedl, že
"k opakování výslechů jednotlivých osob sice docházelo, avšak správce daně poté vyxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x
xxxxx žalobce správce daně také provedl některé opakované výslechy nezákonně, protože vyslýchaným osobám předestřel jejich původní výpovědi. Na tomto míxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxdků v rozhodnutí stěžovatele neznamená, že poznatky získané na základě provedení těchto důkazních prostředků nebyly použity jako důkaz. Žalobce je pxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxebním CD žalobce namítl, že správním orgánům prokázal veškeré skutečnosti o uskutečnění předmětného zdanitelného plnění. Hodnocení příslušných důxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxvací praxe soudů využívat důkazních prostředků získaných v jiných řízeních bez toho, aby byla žalobci zajištěna práva, která mu podle zákona náležejíx
xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 2x x xx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxx x xxm, že při těchto výpovědích nebylo respektováno právo žalobce dle § 16 odst. 4 písm. e) daňového řádu.
Nejvyšší správní soud úvodem připomíná, že ústaxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx
xx xxxx
x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xšem prováděným důkazům, je nutno respektovat i v daňovém řízení, jak ostatně setrvale judikuje i Ústavní soud (srov. nález ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. Úx xxxxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xlyne, že úpravu § 16 odst. 4 písm. e) daňového řádu je třeba považovat za jeden z nástrojů zajištění principu "rovnosti zbraní" v daňovém řízení, jež napoxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x
xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxnovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji"
. Nejvyšší správní soud v odůvodnění rozsudku ze dne 30. 1. 2008, čj. 2 Afs 24/2007 - 119, č. 1572/2xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxxt jeho výpovědi, neboť se svědek k rozhodným otázkám vyjádří v logice náhledu jak správce daně, tak stěžovatele a oba tyto náhledy tak lze konfrontovat a xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxazu a jakémukoli jeho obcházení je třeba důsledně bránit. Klíčovou vlastností svědecké výpovědi, odlišující ji od jiných důkazních prostředků, je roxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xýpovědi proto lze činit i z jeho nonverbálního projevu a celkového dojmu, kterým působí. V rozporu se zákonem proto je snaha správce daně o účelové vyhýbxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx".
Pro úplnost je možno dodat, že právo daňového subjektu zakotvené v § 16 odst. 4 písm. e) daňového řádu nelze v žádném případě omezovat pouze pro přípax xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxx x xxx č. 1021/2007 Sb. NSS). Tímto právem přitom daňový subjekt disponuje i vůči osobám přezvědným (srov. rozsudek ze dne 24. 7. 2007, čj. 2 Afs 194/2006 - 52, wxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxých řízeních tehdy, nebylo-li při jejich provádění zajištěno právo žalobce založené § 16 odst. 4 písm. e) daňového řádu.
Nejvyšší správní soud se již xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx řízeních. Konstatoval přitom, že
"(l)istiny, z nichž je patrný obsah výpovědí svědků z jiných řízení, mohou ovšem být za splnění určitých podmínek takx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxě proto, aby se správce daně vyhnul povinnosti umožnit daňovému subjektu být přítomen výslechu xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xx d. ř.) a aby se do sféry správce daně dostaly zákonným způsobem (nelze tedy například jako důkazu užít listiny, jež byla součástí spisu, k jehož obsahu spxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx x xejich obsahem a případně navrhnout další důkazy, které by zjištění vyplývající z dotyčných listin upřesnily, korigovaly či vyvrátily. V případě, že vxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx-li možno příslušného svědka předvolat - nejvhodnější cestou zpravidla bude jeho výslech, při němž mu budou nejasnosti předestřeny. Svědka je třeba vxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
x
x
xxxxxxdek ze dne 30. 1. 2008, čj. 2 Afs 24/2007 - 119, č. 1572/2008 Sb. NSS).
Obdobně pak Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 11. 2004, čj. 2 Afs 50/2004 - 76 xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxazu (podle § 12 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků je protokol o ústním jednání veřejnou listinou)"
. Ke shodnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx
x
xxxxx x xxsového hlediska netýkal daňového řízení ve zmíněné společnosti, ale byl pořízen v jiném daňovém řízení, nemá podle Nejvyššího správního soudu sama o sxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xx xxxxx uvést, že důkazy opatřené v rámci jiných řízení, byť by šlo o svědecké výpovědi, nelze
a priori
vyloučit z použití v rámci jiných daňových řízení, pro jexxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx povinnosti umožnit daňovému subjektu přítomnost u výpovědi dané osoby a možnost klást jí otázky. Dále musí být tyto důkazy i v jiném řízení pořízeny v soxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxadně navrhnout provedení dalších důkazních prostředků, které by daná zjištění upřesnily, korigovaly či vyvrátily.
V případě, kdy jsou poznatky z vxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xozporů. Nejvhodnějším způsobem zpravidla bude provedení výslechu dotyčné osoby. Je přitom nepochybné, že takovou osobu bude třeba vyslechnout zejmxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxm daně z listin zachycujících výpovědi osob v jiných řízeních příznivé.
V neposlední řadě pak z dosavadní judikatury vyplývá, že v případě rozporu mexx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx v příslušném daňovém řízení je logickou a legitimní cestou předestřít vyslýchaným osobám obsah jejich předchozích xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxí s jinými daňovými subjekty, protože při provádění těchto důkazních prostředků nebylo respektováno právo žalobce podle § 16 odst. 4 písm. e) daňového xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
x
xxxxxxší správní soud konstatuje, že krajský soud tuto právní otázku posoudil nesprávně. Závěr krajského soudu, že
a priori
není možné hodnotit důkazy získxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxo výpovědím a klást vypovídajícím osobám otázky, je totiž v rozporu se shora vymezenými závěry plynoucími z rozhodovací praxe Nejvyššího správního soxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxující výpovědi osob v jiných řízeních, dotýkají-li se předmětu správcem daně vedeného daňového řízení. Je přitom zřejmé, že z povahy věci nemohl v jinýxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxé podmínky pro zahrnutí takových listin mezi důkazní prostředky v daňovém řízení vedeném proti žalobci.
V případě, kdy správce daně zahrnul listiny xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx byly výše nastíněné podmínky splněny, nikoliv bez dalšího konstatovat procesní pochybení, které mohlo mít vliv na
meritorní
posouzení věci. Obezřexxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xistinách zachyceny, vyslechl znovu v rámci daňového řízení žalobce, a to již za jeho plné účasti, který v rámci těchto výslechů svého práva zakotveného x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxpořádali s případným rozporem listin zachycujících výpovědi J. Š. v jiných daňových řízeních a výpověďmi této osoby v daném daňovém řízení. Mohl se zabxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxzhodovací praxí Nejvyššího správního soudu.
Lze proto uzavřít, že shledal-li krajský soud bez dalšího procesní pochybení, protože správce daně zaxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxínky pro zahrnutí těchto listin mezi důkazní prostředky, ani se nezabýval tím, jak se správce daně a stěžovatel v odůvodnění svých rozhodnutích zabývaxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx nemohl ztotožnit ani s námitkou žalobce, že opakované výslechy osob byly správcem daně provedeny nezákonně, protože vypovídajícím osobám byl předesxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx předestření předchozí výpovědi je možným a žádoucím instrumentem odstraňování případných rozporů mezi poznatky získanými na základě provedení xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxx3, čj. 180596/03/248932/1132, byl proveden v souladu s daňovým řádem, protože termín výslechu byl daňovému subjektu řádně oznámen. Krajský soud se toxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxosti související s výslechem D. D. pod své závěry, které obecně shledaly postup daňových orgánů nezákonným, odkazuje Nejvyšší správní soud na své předxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xypořádat, pak by jeho rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné.
Dále se Nejvyšší správní soud zabýval stížní námitkou, týkající se posouzení výpovědi Ingx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx x xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xe spisů vyplývá, že výpověď Ing. Dušana Kačmarika ze dne 23. 6. 2003, zachycená v protokolu čj. 122564/03/248932/7330, byla učiněna při ústním jednání x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx x xxxxxx xxxxxxxu jednání zachyceného v protokolu plyne, že Ing. Kačmarik byl předvolán k podání vysvětlení
"k realizaci reklamy provedené sportovním klubem
D. A. G. x xxxx xxxx
x
x
x x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx soud nepřisvědčil stěžovateli v tvrzení, že daná výpověď nebyla zahrnuta mezi důkazní prostředky. Správce daně totiž předmětný protokol zmiňuje v boxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxutí odkazuje. Stížní námitka je přesto důvodná. Krajský soud se měl s ohledem na shora pojednanou otázku použití listin, zachycujících výpovědi osob v xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxedal-li krajský soud implicitně procesní pochybení, týkající se zahrnutí výpovědi Ing. Kačmarika ze dne 23. 6. 2003 mezi důkazní prostředky v daňovém xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xe výpovědi Ing. M. M. ze dne 2. 7. 2003, z hlediska její způsobilosti být důkazním prostředkem v daňovém řízení vedeném proti žalobci.
Ze spisu vyplynuxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxla učiněna přímo v souvislosti s daňovým řízením vedeným proti žalobci, a to aniž by bylo žalobci zaručeno jeho právo dle § 16 odst. 4 písm. e) daňového řádxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxení vedeného proti žalobci, jedná se o jinou situaci než ve shora popsaných případech.
I tato výpověď však byla v daném daňovém řízení zopakována, proxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxakování výslechu mělo být zcela zřejmě právě odstranění popsané procesní vady. Z rozhodnutí stěžovatele navíc nevyplývá, že by přihlédl k poznatkům, xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxo vztahu. Namítaná procesní vada pak neměla ve výsledku za následek nezákonnost meritorního rozhodnutí. I tato stížní námitka proto xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxského vztahu, pouze posouzením zákonnosti výpovědi Ing. M. Žalobce však v žalobě také namítl, že stěžovatel neosvědčil jako důkazy některé žalobcem nxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx x xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xouto žalobní námitkou v její úplnosti.
Nejvyšší správní soud se zabýval také stížní námitkou týkající se výpovědi L. B. ze dne 12. 6. 2003 jako osoby přxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxhu této osoby za účasti daňového subjektu. Správce daně jej provedl a zaznamenal a žalobce tak nebyl ani v případě této výpovědi zkrácen na svých právechx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxil. Stěžovatel proto nařídil správci daně v odvolacím řízení provést výslech opakovaně, a to za účasti žalobce (přípis ze dne 7. 8. 2006, čj. 2766a/130/xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xe přitom zřejmé, že se žalobce této výpovědi účastnil a využil svého práva dle § 16 odst. 4 písm. e) daňového řádu. V rámci odůvodnění rozhodnutí pak stěžoxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xx xxxxx x xxty čtvrté daňového řádu může
"(v) rámci odvolacího řízení
odvolací orgán výsledky daňového řízení doplňovat, odstraňovat vady řízení anebo toto dopxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxné výpovědi přezvědné osoby a správce daně tak učinil, přičemž napadené rozhodnutí stěžovatele se v příslušné části odůvodnění opírá pouze o poznatky xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xabýval stížní námitkou vztahující se k závěru krajského soudu o nepřezkoumatelnosti části odůvodnění rozhodnutí stěžovatele co do neuznaných náklaxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxo, v rámci které šarže a v kolika kusech CD bylo předmětné logo prezentováno, a tudíž nelze ověřit
tvrzení, že logo
bylo umístěno na 20.000 ks CD"
. Krajsxx xxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxy danou skutečnost neprokázaly".
Krajský soud založil tento závěr na jedné větě rozhodnutí stěžovatele, aniž se zabýval jejím zařazením v rámci celxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxil, není rozdílu mezi konstatováním, které učinil žalovaný, a mezi případným výčtem všech svědků s konstatováním, že žádný z nich určitou skutečnost nxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxlečnostmi Bon Art Music spol. s r. o. a MARK PROFI&MILITECH s. r. o., a s ní souvisejících úvah správních orgánů. Krajský soud by se tak měl v dalším řízxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxkého soudu nezákonným, proto jej zrušil a vrátil věc krajskému xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx
xxxxxxxx
xxxxi tomuto rozsudku
nejsou
opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. října 2009
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu
Zpět na text

Související dokumenty


Vlevo vyberte vztahy, o které máte zájem.