6 Ads 88/2006 - 78

Postoupení věci rozšířenému senátu

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Judikatura (1)
x xxx xxxxxxx x xx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxzdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: L'OREAL Česká republika, s. r. o.,
se sídlem Praha 5, Plzeňská 213/11, zastoupen Mgr. Šárkou Kxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 6. 9. 2005, č. j. 323 - 6003 - 2117 - 21.6.2005/Hů, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xxx xxxxxxx x xxx xxxxxx
xxx
xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xe dne 29. 3. 2005, č. j. 12 Cad 24/2005 - 48, rozhodl o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované (dále jen "stěžovatelka") ze dne 6. 9. 2005, č. j. 323 - 6003 - xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx zahraniční pracovníci žalobce, konkrétně jeden švýcarský a několik francouzských občanů, kteří pro žalobce vykonávali práci na základě pracovních xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xmyslu zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů. Rozsudek Městského soudu Praze vycházel z názoru, že xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx o sociálním zabezpečení ze dne 10. července 1996, která vstoupila v platnost 1. července 1997 a byla publikována pod č. 267/1997 Sb. Tato smlouva je přixxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxezpečení ze dne 27. července 2001, která vstoupila v platnost 1. září 2002 a byla publikována pod č. 94/2002 Sb. m. s. Městský soud v Praze argumentoval txxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx x xx xx/2004 ze dne 29. dubna 2005. Při výkladu smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo zaujal Nejvyšší správní soud stanovixxxx xx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxva tedy vychází z toho, že každý ze smluvních států má právní předpisy týkající se odvětví a soustav sociálního zabezpečení uvedené ve věcném obsahu smlxxxx xxxx x xxxxx xx xxx xxx x xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxdle německých právních předpisů, pak při použití čl. 6 smlouvy o pojistné povinnosti zaměstnance je třeba vycházet z toho, že se na něho vztahuje pojisxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxlášené mezinárodní smlouvy, x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxo než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Podle § 5 písm. b) zákona o nemocenském pojištění jsou z pojištění vyňati cizí státní příslušníci, kteří nexxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxvních předpisů. Česko-německá smlouva přitom nestanoví nic jiného ohledně vynětí z pojištění ve smyslu § 5 písm. b) zákona o nemocenském pojištění (účxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx pro zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů byl do 31. 12. 2003 vyňat z pojištění podle ustanovení § 5 písm. bx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxo zaměstnance, dospěl k závěru, že švýcarský zaměstnanec, o jehož účast na nemocenském pojištění se vedl v předmětném řízení spor, byl rovněž vyloučen x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxek na státní politiku zaměstnanosti.
Pokud se týká ostatních pracovníků žalobce, kteří byli francouzskými státními občany, Městský soud v Praze ozxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxx x. 215/1949 Sb., ve znění dodatkové dohody publikované pod č. 68/l970 Sb. Dle čl. 1 § 1 této úmluvy českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci poxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxd za stejných podmínek jako státní příslušníci každého z těchto států za podmínek, že prokáží svoji státní příslušnost podle právních předpisů každéhx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x x x xxxxx xx x xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxud se týkají pracovníků v pracovním poměru a pracujících jim na roveň postavených, právní předpisy o nemocenském pojištění zaměstnanců. Podle čl. 3 § 1 xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxě jejich zaměstnání. Je nesporné, že francouzští státní občané žalobce vykonávají zaměstnání na území České republiky a z toho důvodu je výklad čl. 3 § 1 xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxm předpisům o sociálním zabezpečení a požívají výhod za stejných podmínek jako státní příslušníci každého z těchto států. Pokud tedy státní příslušníx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x sociálním zabezpečení v rozsahu, ve kterém je mohou požívat státní příslušníci druhého smluvního státu, tedy čeští státní občané. Francouzští státnx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xeské republiky pak nemohou být vyňati z pojištění podle ustanovení § 5 písm. b) zákona o nemocenském pojištění (účinného do 31. 12. 2003), neboť vyňati pxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxdy čl. 1 § 1 Česko-francouzské úmluvy a jejich postavení v systému sociálního zabezpečení České republiky jako čeští státní občané nejsou tedy pro systxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxnském pojištění. Vynětí z pojištění vylučuje podle Městského soudu v Praze rovněž ustanovení čl. 9 § 1 a čl. 13 § 1 Česko-francouzské úmluvy, které jsou zxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx x x xx xxx x x xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xísm. a). Bylo by to dále v rozporu s oddílem 1 čl. 5 Česko-francouzské úmluvy v části "Pojištění pro případy nemoci, mateřství a smrti".
Stěžovatelka nxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx x50/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen "s. ř. s."), tedy že je rozhodnutí soudu nezákonné pro nesprávné posouzení právní otázky v předcházejícím říxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxnce žalobce, konkrétně jeho účasti na nemocenském pojištění ve smyslu zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějšícx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxá mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací, která vstoupila v platnost 1. 7. 1997, a která byla publikována pod č. 267/1997 Sb. (dále jen Česko-xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xx xx xx xxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxy o práci v zahraničí uzavřené mezi společností L'OREAL SUISSE S. A. se sídlem ve Švýcarsku a společnosti L'OREAL Česka republika, s. r. o., přičemž tato xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxeba považovat za smlouvu ve smyslu článku 10 Ústavy České republiky ve znění pozdějších předpisů, tedy smlouvu, která má přednost před vnitrostátní prxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx x x x1 v oddílu II. Stěžovatelka poukazuje na to, že článek 6 jednoznačně stanoví, že s výhradou článků 7 až 10 se pojišťovací povinnost osob uvedených v článkx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxavatele se sídlem na území jednoho smluvního státu, kteří jsou vysláni přechodně k výkonu práce na území druhého smluvního státu, zůstávají během prvnxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx). Tuto právní úpravu nelze ovšem podle stěžovatelky v posuzovaném případě použít, protože výkon práce dotyčného zaměstnance v České republice neměl xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx, že podle oddílu II, článku 4, odst. 1 a 2 Správního ujednání k provádění Česko-švýcarské smlouvy ze dne 10. 6. 1996 v případech vyslání ve smyslu článku 7 xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx tiskopisu osvědčení, že dotyčná osoba podléhá právním předpisům vysílajícího státu. Stěžovatelka potvrzuje, že zaměstnanec ani vysílající organixxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xx xxx x. 2003 českým právním předpisům, a to dle článku 6 Česko-švýcarské xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxitiku zaměstnanosti v České republice.
Stěžovatelka ve svém závěru o nezákonnosti napadeného rozsudku vychází z mezinárodně právní závaznosti Čexxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx 10 část věty za středníkem ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, má uzavřená mezinárodní smlouva, jíž xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxouvy bylo podle stěžovatelky přitom stanovit příslušnost k právním předpisům v oblasti sociálního zabezpečení, tzn. vyloučit účast migrujících praxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xx x tomto kontextu odkázala stěžovatelka i na článek 3 § 1 Všeobecné úmluvy o sociální bezpečnosti mezi Československem a Francií ze dne 12. 10. 1948, publxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxm, povinnost být sociálně pojištěna v místě výkonu zaměstnání. S ohledem na tuto skutečnost a na zásadu rovného nakládání se státními příslušníky druhxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxx x x x xxxxxxxxxxxxxxxxx úmluvy), nepřichází podle stěžovatelky v úvahu vynětí z pojištění švýcarských a francouzských státních občanů ve smyslu ustanovení § 5 písm. b) zákonx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxjištěni v českém systému sociálního zabezpečení a zároveň nebyl doložen žádný předepsaný doklad o vyslání těchto zaměstnanců do České republiky. Práxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xákon o nemocenském pojištění vyloučil z účasti na sociálním zabezpečení cizí státní příslušníky, kteří mají uzavřenou pracovní smlouvu podle cizích xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xředmětném období jsou vyňati cizí státní příslušníci, kteří mají uzavřenu pracovní smlouvu dle cizích právních předpisů a na území České republiky nexxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxků, u kterých je účast na nemocenském pojištění založena mezinárodními smlouvami. Tomuto výkladu nasvědčuje podle stěžovatelky i přijetí zákona č. 4xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx zahrnuty všechny osoby činné na základě pracovního vztahu uzavřeného podle cizích právních předpisů. Přechodná ustanovení zákona č. 424/2003 Sb. pxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxzinárodní smlouvou.
Na základě shora uvedených stěžovatelka má za to, že v období od 1. 9. 2002 do 30. 4. 2003 byl švýcarský zaměstnanec žalobce účastex xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxx xxx xxxxx x xxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxtní politiku zaměstnanosti podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxdek soudu vzešel (§ 102 s. ř. s.), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Rozsudek krajského soudu byl stěžovatelce doručen dne 3. 5. 2006, xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxvení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Vzhledem k tomu je kasační stížnost přípustná.
Jádrem sporné otázky je, zda byli státní příslušníci cizího státu, kxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx do 31. 12. 2003 vyňati na základě ustanovení § 5 písm. b) zákona o nemocenském pojištění z nemocenského pojištění přesto, že mezi Českou republikou a příxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xrávního řádu státu místa výkonu práce za stejných podmínek jako v případě vlastních občanů.
Nejvyšší správní soud přitom shodnou právní otázku již řxxxxx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxhází z názoru, že příslušný článek mezinárodní smlouvy (konkrétně v jeho případě čl. 6 Česko-německé smlouvy) je pouze kolizní normou, která odkazuje xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxek, tj. i s ustanovením § 5 písm. b) ve znění do 31. 12. 2003.
V četných rozsudcích týkajících se francouzských státních občanů, nejpregnantněji však v xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx jde o vztah mezinárodních smluv k zákonu o nemocenském pojištění, je třeba vycházet při interpretaci ze smyslu smluv o sociálním zabezpečení. Tím je, jxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxvány v dané zemi občanům vlastním. Pokud by tedy osoby spadající pod osobní rozsah aplikace smluv o sociálním zabezpečení byly vyloučeny z nemocenskéhx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xrvně vysloveného a zastává názor uvedený na druhém místě. Řešení otázky dosud odlišně posuzované judikaturou je přitom pro posouzení kasační stížnosxx xxxxxxxx
xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx přípustné.
xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxrie Turková, JUDr. Miluše Došková a JUDr. Milada Tomková. Účastníci mohou namítnout podjatost těchto soudců (§ 8 odst. 1 s. ř. s.) do jednoho týdne od doxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx
Zpět na text

Související dokumenty