141/1961 Sb.

Trestní řád: Komentář

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxorského kolektivu komentáře, odborný garant druhého svazku
prof. JUDr.
Jaroslav
Fenyk,
Ph.D., DSc.
- místopředseda Ústavního soudu, vedoucx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxního svazku
PaedDr. et Mgr.
Jaroslava
Auerová
- vedoucí střediska Probační a mediační služby Třebíč
JUDr.
Pavla
Augustinová
- soudkyně Vxxxxxxx xxxxx x xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxdík
- soudce Městského soudu v Praze
doc. JUDr.
Jiří
Herczeg,
Ph.D.
- advokát, katedra trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v xxxxx
xxxx
xxx
xxxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxš
Kaiser
- advokát
xxxxx xxxx
xxxx
xxxxx
xxxxx
x xxxxxxx
xxxx xxxxx
xxx
xxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxerzity v Plzni
JUDr.
Ivo
Kouřil
- soudce Nejvyššího soudu České republiky
JUDr.
Vladimír
Král
- soudce Vrchního soudu v Praze
Mgr. et Mgxx
xxxx
xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxx
xxxxx
xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxtního zastupitelství
Mgr.
Jan
Provazník
- katedra trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
JUDr.
Alexander
Sotolxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx
xxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx
xxxxx
xxxx
xxxxx
x xx xxxxxtek nejvyššího státního zástupce
Mgr.
Lenka
Trešlová
- oddělení trestněprávní legislativy Ministerstva spravedlnosti
Mgr.
Radek
Visixxxxx
xxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx
xxxxx
xxxx
xxxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxního zastupitelství
Mgr.
Marcel
Žán
- soudce Krajského soudu v Plzni
JUDr.
Zbyněk
Žďárský
- zástupce ředitele odboru trestního řízení Nejvyšxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxÁ USTANOVENÍ
Účel zákona
JUDr. Mgr.
Jiří
Kmec,
Ph.D.
- advokát
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Ustanovení § 1 xx xxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxní účely trestního řízení (odst. 1) a definuje základní vztah nezúčastněného občana k trestnímu řízení (odst. 2). Pro účely výkladu jednotlivých ustaxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx § 8d odst. 1, § 77a odst. 1, § 88 odst. 9, § 202 odst. 2). Na dvou místech se trestní řád dovolává i účelu trestního stíhání (§ 71 odst. 1, § xx xxxxx xxx xxx xxxx xxx xx xxx xx xxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx
x xxxxx x
xx
x xxxxx xxxx x x xxxxx x xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx (trestního řádu), tak účel trestního řízení. Primárním účelem trestního řízení je, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxzení naplněn. Zákonodárce nepodává definici toho, co se myslí "náležitým" zjištěním trestného činu, dané adjektivum by v každém případě bylo vhodné cxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxoběhlo v souladu se zákonem, podobně jako následné spravedlivé potrestání pachatele takového činu.
3.
V druhé větě § 1 odst. 1 jsou vymezeny sekunxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx pohrůžku trestní sankcí stanovenou trestním zákoníkem za trestné činy v něm vyjmenované. Skutečnost, že tresty předvídané trestním zákoníkem jsox xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxího práva (v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe) zpětně posiluje autoritu zákona, který byl porušen, a přispívá tak k upevňování zákonnoxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xx mělo též předcházet a zamezovat trestné činnosti. Tento úkol může trestní řízení naplnit zejména tehdy, stane-li se trestná činnost předmětem trestnxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xkryta. V této souvislosti je významná též povinnost soudu zaměřit se při projednávání věci také na objasnění příčin, které vedly k trestné činnosti nebx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x x xxx xxxxx xxx
xx
x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxnů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti. Dikce zákona v této části sxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxhoto účelu mohou sloužit veškeré nástroje, díky kterým se nezúčastněný občan může dostat do styku s trestním řízením, zejména veřejnost řízení před soxxxx xxxx x x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxx xx x x x x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxení (viz § 8a-8d) ad.
7.
Trestní řád tedy musí upravovat postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby byly naplňovány i tyto sekundární účely trxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xízení. Nelze přitom říci, že by naplňování sekundárních účelů muselo vždy ustoupit naplňování primárního účelu. Snaha o zjištění trestného činu a idexxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxu, i když tím přijdou o možnost identifikovat jeho pachatele). Bezprostřední naplnění primárního účelu v případě již zjištěné trestné činnosti může bxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx podle § 159b).
8.
Naplňování primárního účelu či některého ze sekundárních účelů trestního řízení může také narážet na omezení pro postup orgánů čxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xtátní moc jim svěřenou mohou vykonávat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (srov. čl. 2 odst. 3 Ústavy), resp. uplatňovat jen v přípaxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxovat práva a svobody zaručené Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána (viz § 2 odst. 4). Další omezxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx literatuře i judikatuře soudů (viz např. Pl. ÚS 4/94), spravedlivý ("fair") proces sám o sobě není účelem trestního řízení. Povinnost respektovat požxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xx xx xxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxst. 2
9.
Trestní řád zakotvuje určité povinnosti občanů, jejichž plněním mohou přispět k dosažení účelu trestního řízení. Takovou povinností je nxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x 97), povinnost ihned vyhovět výzvě policejního orgánu dostavit se k podání vysvětlení v řízení o zločinu (§ xxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx trestního řízení, a to nad rámec svých povinností zakotvených v trestním řádu. Toto právo však není zcela bezbřehé, neboť se nepochybně nesmí dostat do xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xx x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx v trestním řízení.
11.
Jednotlivec také v zásadě nemá žádné subjektivní právo na zahájení trestního řízení proti jinému; součástí pozitivních poxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxje, a jeho pachatele adekvátním způsobem potrestat.
Související předpisy:
Judikatura:
Trestní oznámexx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxi občanů při prosazování veřejného zájmu na potlačování kriminality (§ 1 odst. 2). Z této pomoci fyzických a právnických osob orgánům veřejné moci k nálxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxckých a právnických osob k zahajování trestního řízení proti jinému. -
Jednou z povinností státu podle čl. 2 Úmluvy je vytvořit účinnx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxvala, zásahy do práva na život by byly beztrestné, a tudíž by ochrana garantovaná tímto právem byla pouze teoretická a iluzorní, nikoli praktická a efekxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxh Úmluva vyžaduje po státu provedení účinného vyšetřování státními orgány. -
Princip subsidiarity trestní represe a použití trestxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxx xxxxx
x xxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxo vyloučeno vyvození trestní odpovědnosti pachatele v případech společensky škodlivých činů. Při splnění všech podmínek a předpokladů stanovených xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxm sankce. Byl-li spáchán trestný čin, jehož skutková podstata byla beze zbytku ve všech znacích naplněna, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxvětví, jimiž lze zajistit náhradu škody, která byla trestným činem způsobena. V případě vzniku škody není trestní řízení primárně pojato jako pouhá saxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxí § 1 odst. 1 tr. řádu především to, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. -
xx xxxxxx x x xxxxx x xxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxrmulovaný "... aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni". -
Literatura:
xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxího řízení
JUDr. Mgr.
Jiří
Kmec,
Ph.D.
- advokát
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Ustanovení § 2 definuje v 15 odstavcíxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxá v odst. 11 se týká jen řízení před soudy).
2.
Účelem daného ustanovení je formulovat základní xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxanoveních trestního řádu nebo mohou sloužit jako vodítko při výkladu "jednoduchých" norem trestního práva procesního. Některá ustanovení jsou ostxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxeme hovořit o zásadách trestního řízení či některé jeho části (např. odst. 9).
3.
Interpretační funkce zásad trestního řízení může být poněkud proxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxx x x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx x rozporu, či jinak řečeno kdy samotný trestní řád připouští určité výjimky z této zásady. Vzhledem k tomu, že zásady trestního řízení obsažené v § 2 jsox x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxlikovat s odůvodněním, že protiřečí striktně formulované zásadě obsažené v § 2. Bylo by nicméně nepochybně žádoucí, pokud by v těchto případech byly taxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxem norem obsažených v zákonu nadřazených normách práva ústavního či mezinárodního, nelze na druhou stranu ignorovat jejich vyšší právní sílu; ta ovšex xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x x xx
x xxxxx x
xx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xbecné zásady zákonnosti výkonu státní moci uvedené v čl. 2 odst. 3 Ústavy ("Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxý zákon stanoví."); zároveň navazuje na ustanovení čl. 8 odst. 2 věta první Listiny ("Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xx xožné jen způsobem, který stanoví trestní řád.
5.
Podmínka stíhání jen ze zákonných důvodů odkazuje především k § 160 odst. 1, podle něhož policejní xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, pokud zde nejsou důvody pro odložení nebo jiné vyřízení věci podle § 159a nebo xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxeré definují, co je trestným činem, a také normy ústavního práva, které mohou omezovat použitelnost norem trestního práva z hlediska časového (
nullum xxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx x
xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx
xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxestným nemůže být výkon lidských práv a základních svobod).
6.
Podmínka stíhání jen způsobem, který stanoví zákon, potom odkazuje k celé řadě dalšxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxsobu vedení trestního stíhání jde trestní řád nad rámec požadavků Úmluvy, která takový obecný požadavek neobsahuje (s výjimkou požadavku na soud zříxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxž je odsouzení založeno na důkazu získaném v rozporu s vnitrostátním právem, ale zajímá se o to, zdali trestní řízení jako celek, zejména s ohledem na možxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxu nicméně neplatí, že by striktně jakákoli nezákonnost v postupu orgánů činných v trestním řízení měla automaticky za následek například nepoužitelnxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xx xxxxx xx xxx
x xxxxx x
xx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen. V mírnx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.").
8.
Zásada
presumpce
neviny se uplatňuje ve čtyřech základních rovxxxxxx
x
xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x
xx xxxxx xxx xxx
xx
x
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxu trestního řízení omezovat jen v míře striktně nezbytné.
9.
Obviněnému je nezbytné vinu prokázat, jinak řečeno obviněný není povinen prokazoxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx nebo že by neprokázal svoji verzi událostí. Nelze po něm požadovat, aby aktivně spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, aby vypovídal k tomu, xx xx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx aby z mlčení obviněného byly vyvozovány závěry v jeho neprospěch. Podle jeho názoru, i když by bylo v rozporu s právem mlčet, pokud by bylo odsouzení zaloxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxení obviněného v situacích, které jasně volají po vysvětlení z jeho strany, bylo bráno v potaz při hodnocení přesvědčivosti důkazů obžaloby (ESLP John xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxtňování jeho práv a orgány činné v trestním řízení jsou povinny mu to umožnit (§ 2 odst. 13).
10.
Zásada
presumpce
neviny dále vyžaduje, aby to byly oxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxně významné skutkové okolnosti je třeba uzavřít, že tato okolnost neexistuje. V důkazním řízení je třeba dosáhnout nejvyššího možného stupně jistoty xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx, je proto nezbytné se spokojit se standardem prokázání stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5).
11.
Dokud není pravomocně odsouxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxpř. v řízení o vazbě je důvodnost vazby dovozována z toho, že se obviněný "dopustil" závažného trestného činu, namísto toho, aby se hovořilo pouze o "důvxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxpř. orgány rozhodující o odškodnění za vazbu odmítnou odškodnění přiznat s tím, že byl obvinění zproštěn jen z důvodu nedostatku důkazů, nikoli proto, xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxhu trestního řízení jen v míře striktně nezbytné k dosažení účelu trestního řízení. Pokud je přece jen třeba některé tyto prostředky využít, je nutné, axx xx xxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxx omezení trvat jen nezbytně nutnou dobu a musí být nahrazeno jiným, méně omezujícím opatřením, pokud bude takové opatření dostatečné k naplnění účelu txxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx
xx xxxx
xx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxuje jako zásada legality. Tu je třeba odlišovat od obecné zásady zákonnosti trestního řízení zakotvené v odst. 1. Opakem zásady legality je zásada oporxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxadě, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. Zákon přitom předvídá dva typy výjimek ze zásxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xx - nepřípustnost trestního stíhání ad.). Druhým typem jsou případy, kdy se uplatní zásada oportunity (viz např. § 159a odst. 3 -
fakultativní
odloženx xxxxx x xxx xxxxx x x
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxžení trestního stíhání (§ 159b a násl.). V mezinárodních smlouvách nalezneme omezení zásady legality např. v čl. 21 Evropské úmluvy o předávání trestxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx (sdělení č. 85/2009 Sb. m. s.).
K odst. 4
15.
Odstavec 4 je ne zcela sourodým spojením v podstatě čtyř samostatných zásad: a) zásady oficiality (větx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxda oficiality stanoví, že - až na výjimky stanovené v trestním řádu - postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti (
ex officio
), tedy bex xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxx xxchatele i na základě vlastních poznatků a nemůže vyčkávat na podnět ze strany poškozeného či jiných osob (srov. § 158 odst. 1). Hlavními výjimkami ze zásxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x x xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxstředku. Na základě podnětu orgány činné v trestním řízení také například rozhodují o nároku poškozeného na náhradu škody, nemajetkové újmy nebo vydáxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxozeného s trestním stíháním (§ 163).
17.
Věta druhá odst. 4 dále požaduje, aby orgány činné v trestním řízení projednávaly trestní věci urychleně bxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xyla minimalizována doba, po kterou jsou tyto osoby - s ohledem na zásadu
presumpce
neviny považované za nevinné do nabytí právní moci odsuzujícího rozxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xízení civilní (byť i mezi nimi jsou taková, v nichž je třeba postupovat urychleně). Trestní řád navíc zakotvuje zostřený požadavek největší urychlenxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxch řízení, v nichž je zajištěn majetek (čímž je zasahováno do vlastnického práva vlastníka předmětného majetku, kterým nemusí být jen obviněný). V posxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xovaze zajištěného majetku. K zabezpečení rychlého projednání věci trestní řád užívá zejména různé lhůty, jež mohou být pouze pořádkové (např. § 167)x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxí váhání ustálila v názoru, že z porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě nevyplývá povinnost nepřiměřeně dlouho trvající trestní stíhání zxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xodle ní orgány činné v trestním řízení projednávají trestní věci s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou a mezinárodními smlouvami o lidskýxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx trestního řízení lze jen při splnění tří podmínek: a) musí zde existovat důvod pro takový zásah, b) zásah musí proběhnout na základě zákona, c) míra zásaxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxx
neviny - viz komentář k odst. 2), ale i veškeré další osoby, xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxstním řádu zdůrazňovat, že orgány činné v trestním řízení nemají přihlížet k obsahu petic, které zasahují do plnění jejich povinností. Striktně vzatx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxice, orgány činné v trestním řízení přihlížet mohou (v tomto smyslu že by tedy mohly přihlížet k množství petic požadujících odsouzení/osvobození obvxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxzení musejí postupovat v řízení zcela nezávisle bez jakéhokoli přihlédnutí k jakýmkoli peticím.
K odst. 5
20.
Věta první odst. 5 definuje důkazní xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxtním řízení úkol zjistit - objektivní či absolutní, a tudíž v praxi nedosažitelnou - pravdu ohledně skutkových okolností daného případu, na druhé straxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx x xxxxxxxxné míře zjištěn ve chvíli, kdy zde nejsou žádné důvody o dosaženém zjištění pochybovat, resp. kdy případné nabízející se pochyby mohou být spolehlivě oxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xrestní řízení příslušným procesním způsobem ukončit.
21.
Trestní řád doplňuje, že zjišťování skutkového stavu se děje pouze v rozsahu, který je xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxnimalizace zásahů veřejné moci do soukromé sféry jednotlivců.
22.
Při zjišťování skutkového stavu mají orgány činné v trestním řízení postupovax x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxo řízení a postupu příslušných orgánů v něm. Ke zjišťování skutkového stavu věci tak orgány činné v trestním řízení mohou využívat pouze oprávnění, ktexx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxo důkazního standardu upravuje rovněž klíčovou otázku důkazního břemene. Již ze zásady
presumpce
neviny přitom vyplývá, že toto břemeno nemůže tížix xxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xbžalovaného, vzápětí ale dodává, že to nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. Výsledkem tedy jxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x podobě "ztráty sporu" - v podmínkách trestního řízení zproštění obžaloby - v případě, že státní zástupce vinu neprokáže. V takovém případě totiž nastuxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxad, podle kterého se soud v zásadě nikdy nenachází v situaci, kdy by pro své rozhodnutí potřeboval doplnit důkazy, neboť vždy může rozhodnout tak, že rozxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxnutí, kterým způsobem je namístě trestní stíhání ukončit. Nic ho však nenutí dokazovat vinu obžalovaného namísto státního zástupce.
24.
Povinnoxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxny objasňovat stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. Cílem postupu policejního orgánu a státníhx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxípadech, kdy je státní zástupce přesvědčen, že v řízení před soudem bude schopen prokázat vinu obviněného. V této souvislosti je však třeba upozornit nx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxý se vede trestní stíhání [srov. opačné pojetí v § 226 písm. a), kdy soudu k zastavení trestního stíhání postačí, že nebylo prokázáno, že se skutek stal]. xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxnit realizací důkazů dalších, a zjištění, které ze vzájemně si odporujících důkazů jsou pravdivé, závisí jen na jejich vyhodnocení soudem po jejich prxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx povinen podat obžalobu (srov. R 28/1977). K podobnému závěru dospívá
judikatura
ovšem i ve vztahu k obligatornímu zastavení trestního stíhání podle x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x x xxx xxxxx xx xxxxxx xx x xx xxxxxxxxx.
25.
Trestní řízení je vystavěno v převážné míře na zásadě vyhledávací, pokud touto zásadou rozumíme povinnost orgánu, který má rozhodovat, sám zxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxolnosti svědčící v prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede, i bez návrhu stran (tedy především xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx bod 23). Výjimečným projevem opačné zásady projednací je možnost samosoudce při hlavním líčení ve zjednodušeném řízení upustit od dokazování skutečxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx
xxx
x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxní možnost stran podílet se na objasňování skutkových okolností případu. Tak již ve větě první se hovoří o tom, že orgány činné v trestním řízení postupuxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxhovat a provádět důkazy. Tato ustanovení jsou především na jedné straně odrazem práva obviněného na aktivní obhajobu a na straně druhé snahy o větší přexxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxu a netíží ji důkazní břemeno. V principu tedy zůstává zcela zachován
kontinentální
inkviziční typ trestního procesu, byť obohacený o prvky procesu axxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xinné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. Doznání obviněného by tedy nemělo být skutečností, která by zbavoxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxde, resp. zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Doznání obviněného (přesněji řečeno výpověď obviněného takové doznání obsaxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxivě (Je doznání věrohodné? Není vnitřně rozporné?), tak v souhrnu s dalšími důkazy (Není doznání obviněného vyvraceno jinými důkazy?). Nelze zcela vyxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx
Zásady uvedené v odst. 5 jsou odrazem tzv. zásady materiální pravdy. Její podstatou je snaha o dobrání se dostupnými prostředky poznání skutkového staxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xochybnosti, a tyto pochybnosti aprobovat určitými procesními pravidly. Trestní řád tak neumožňuje například vycházet z fikcí či nevyvratitelných xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxvec 6 definuje základní princip hodnocení důkazů orgány činnými v trestním řízení. Ty jsou povinny a) hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčexxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx b) do jaké míry je existence takových skutečností daným důkazem prokázána. Při rozhodování o těchto dvou otázkách je třeba hodnotit důkazy jak jednotlxxxx xxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xe všech provedených důkazů. Požadavek pečlivě uvážit všechny okolnosti daného případu je přitom třeba vztahovat jak k okamžiku rozhodování o tom, exixxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx x xvahu pouze takové okolnosti případu, jejichž existence byla v trestním řízení důkazy prokázána. Požadavek pečlivě uvažovat všechny okolnosti danéhx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxných v trestním řízení, aby důkazy hodnotily podle svého vlastního vnitřního přesvědčení, je tomu třeba rozumět tak, že do procesu hodnocení důkazů by xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxžadavek je však naplňován v zásadě pouze v případě soudů a do určité míry také v případě státního zástupce. Vnitřní přesvědčení policejního orgánu je záxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxtního zástupce. V obou případech mohou přitom nadřízené orgány vstupovat rovněž do způsobu hodnocení důkazů, zatímco u soudu takové oprávnění soudy rxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx znovu neprovede sám (srov. § 263 odst. 7).
32.
Hodnocení důkazů podle vnitřního přesvědčení však v žádném případě nelze interpretovat tak, že přísxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxedpisy. Je také třeba mít vždy na paměti, že výsledek svého vnitřního přesvědčení musí příslušný orgán - zejména soud - následně přesvědčivě vyložit v oxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxdiněle nalezne do určité míry uplatnění i v protikladu k ní stojící tzv. legální teorie důkazní, a to v obou směrech, tedy jak pozitivním (tj. zákon stanoxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xitvu mrtvoly), tak negativním (tj. zákon stanoví, jakým způsobem nelze určitou skutečnost dokazovat - viz např. v § 2 odst. 5 zakotvenou povinnost objxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxení. Konkrétně je tato spolupráce upravena zejména v § 3 a § 6.
35.
Uvedená zásada, stejně jako její provedení v jednotlivých ustanoveních trestníxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxotný úvod trestního řádu hned za základní zásady trestního řízení. Orgány činné v trestním řízení by nepochybně měly v prvé řadě spolupracovat s rodinxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxlečnosti a mezi nimi i se zájmovými sdruženími občanů.
36.
Výše uvedené na druhou stranu nijak nechce vhodnost spolupráce se zájmovými sdruženími xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx x x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxu politických stran a hnutí, církve, náboženské společnosti a právnické osoby sledující charitativní účely) snižovat. Trestní řád předpokládá jejxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxu předčasně propouští na svobodu nebo se mu svoboda vůbec neodnímá (viz § 6 odst. 1, 2).
K odst. 8
37.
Řízení před soudem je v trestním řízení ovládáno xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxoba, návrh na potrestání nebo návrh dohody o vině a trestu. Tím, kdo tyto akty podává, je přitom výlučně státní zástupce, který zároveň veřejnou žalobu v xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxa od veřejného žalobce odlišná, typicky poškozený.
38.
Zásada obžalovací se projevuje rovněž v tom, že je to státní zástupce, kdo disponuje obžaloxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxx x xxxxxu, který je uveden v žalobním návrhu, může rozhodovat (§ 220 odst. 1); není však vázán právním posouzením skutku (§ 220 odst. 3). Státní zástupce také můžx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxed středníkem) říká, že v trestním řízení před soudem rozhoduje soud buď jako senát, nebo jako samosoudce. Z druhého pravidla (věta první za středníkemx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx. Podobně jako samosoudce rozhoduje soud pouze tam, kdy to zákon výslovně stanoví. Jinými slovy, soud v trestním řízení rozhoduje v zásadě jako senát, pxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xoud v prvním stupni, činí rozhodnutí soudce. Trestní řád tedy rozeznává čtyři soudcovské formace: soudce - předseda senátu - samosoudce - senát. Rozhxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxeřejnosti kontrolovat výkon trestní spravedlnosti, jednak - díky této kontrole - poskytuje důležitou záruku obviněnému, že výkon spravedlnosti v jexx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xěci před soudem projednávají veřejně tak, aby se občané mohli projednávání zúčastnit a jednání sledovat (srov. § 199 odst. 2). Účast veřejnosti na výkoxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x2.
Ani v řízení před soudem však není možnost veřejnosti účastnit se jednání absolutní; z věty druhé vyplývá, že účast veřejnosti je pravidlem, z něhož xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxyři formy jednání soudu, z nichž ovšem pouze dvě (hlavní líčení, veřejné zasedání) počítají s účastí veřejnosti, zatímco v případě zbylých dvou (neveřxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxny utajovaných informací, mravnosti či nerušeného průběhu jednání anebo bezpečnosti či jiného důležitého zájmu svědků (blíže viz § 200 a 201). Mezinxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xájem účastníků řízení, ovšem s ohledem na to, že jde o vymezení přípustných zásahů do práva obviněného, bude v zásadě namístě dát přednost přísnější úprxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxka, by mohl být stát odpovědný například za porušení jeho práva na soukromí.
K xxxxx xx
xxx
x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxe poněkud nešťastná, neboť hovoříme-li již o jednání, implikuje to nevyhnutelně jeho ústnost. Přesnější by tedy bylo hovořit spíše o ústnosti řízení pxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxní líčení. Výjimkou z této zásady by ovšem byl institut trestního příkazu, který soudu umožňuje za určitých podmínek rozhodnout pouze na základě spisux xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxěný) nepodáním tohoto opravného prostředku možnosti ústního projednání věci vzdaly.
44.
Výrazem zásady ústnosti je i pravidlo, podle kterého se xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx důkaz výpovědí těchto osob byl proveden i tak, že se přečte protokol o jejich výpovědi (viz zejména § 211). Výslech svědka ale nemůže nahradit jeho písemxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx řízení, nikoli však pro skutková zjištění.
K odst. 12
45.
Odstavec 12 je vyjádřením zásady bezprostřednosti: soud při rozhodování v hlavním líčexx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxůže vycházet z důkazů, které nebyly provedeny vůbec nebo které sice byly provedeny, ale nikoli v hlavním líčení či zasedání, v němž soud rozhoduje. Taktx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx a za určitých podmínek dovoluje přihlédnout i k důkazům, které bezprostředně před soudem provedeny nejsou (viz zejména § 211). Ustanovení odst. 12 se rxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxouží - podobně jako zásada ústnosti (odst. 11) - rovněž k účinnému naplnění požadavku veřejnosti řízení před soudem v rámci trestního řízení.
47.
Úxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx 3, podle kterého musí být v případě změny složení senátu hlavní líčení provedeno znovu, pokud státní zástupce a obviněný nedali souhlas jen k přečtení pxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxy z pramene co možná nejbližšího zjišťované skutečnosti (tj. aby kupříkladu vyslechl v prvé řadě přímo osobu, která byla svědkem určité události, nikoxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxní.
K odst. 13
49.
Právo na obhajobu je jedním ze základních stavebních kamenů trestního řízení v demokratických společnostech. Trestní řád s tíxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x x xxx xx xxxxx xx x xxxxxxx x x xxx x xxxxx xx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxsadách trestního řízení zmiňuje výslovně již pouze povinnost orgánů činných v trestním řízení poučit toho, proti němuž se trestní řízení vede, v každéx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxa tedy musí být osoba čelící trestnímu řízení bez ohledu na své aktuální procesní postavení. Odstavec 13 přitom ze všech jednotlivých práv tvořících ve xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx povinnosti orgánů činných v trestním řízení nijak nezmenšuje, dotčená osoba musí být poučována o svých právech i v době, kdy má možnost se radit se svým oxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxň povinny mu uplatnění jeho práv umožnit. Takový požadavek není možno chápat pouze jako požadavek, aby orgány činné v trestním řízení uplatnění práv nexxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xx xx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxt tak, aby dotčená osoba mohla svá práva skutečně účinně vykonávat (pozitivní povinnost). V konkrétní rovině tedy kupříkladu nestačí poučit obviněnéxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xádně tak, aby bylo zajištěno, že obviněný vedenému trestnímu řízení dostatečně rozumí. Pokud je to nezbytné k umožnění účinného uplatnění práv, měly bx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxx
xxxtavec 14 v první větě zakotvuje češtinu jako jazyk, v němž jsou orgány činné v trestním řízení povinny vést řízení a vyhotovovat svá rozhodnutí. Současnx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx uvede, že ho ovládá [srov. zejména čl. 37 odst. 4 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy, případně též čl. 5 odst. 2 a čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy].
53x
x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxkrétní úprava institutu tlumočníka však připouští v daném ohledu výjimku: uvede-li obviněný jako jazyk, který ovládá, jazyk či dialekt, který není jaxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxnoví orgán činný v trestním řízení tlumočníka pro jazyk jeho národnosti nebo úřední jazyk státu, jehož je občanem (§ 28 odst. 1 věta třetí).
54.
V zásxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxstním řízení není povolán úroveň znalosti českého jazyka přezkoumávat. To na druhou stranu nepochybně nevylučuje, aby orgán činný v trestním řízení oxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxití práva).
K odst. 15
55.
Podobně jako v případě toho, proti komu se trestní řízení vede (viz odst. 13), jsou orgány činné v trestním řízení povinny x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx poučení má proběhnout vhodným způsobem a srozumitelně, přičemž je třeba umožnit plné uplatnění práv. Nelze se nicméně domnívat, že by zde byl v daném smxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx jiné než srozumitelné a provedené vhodným způsobem, resp. proč by uplatnění jejích práv mělo být jiné než plné. Zdůraznění těchto požadavků u poškozenxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxný zájem orgánů činných v trestním řízení o jeho práva.
56.
V tomto kontextu má své místo mezi zásadami trestního řízení nepochybně i požadavek - vyjxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxi. Trestní řízení může být pro poškozeného nejen určitou mírou
satisfakce
, ale nezřídka také může být traumatizujícím zážitkem spojeným s nutností znxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xoškozeného je např. zvláštní ustanovení o způsobu výslechu osoby mladší osmnácti let (§ 102) či možnost poškozeného učinit písemně prohlášení o tom, jxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
Judikatura:
K odst. 1
I když čl. 6 Úmluvy zaručuje právo na spravedlivý proces, nestanoví žádná pravidla týkající se přijxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x
xx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxtnost důkazu získaného nezákonným způsobem. Přísluší mu pouze zjistit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé. -
ESLP Schenk proti Švýcarsku, stížnxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxost rovná se nespravedlivosti a neústavnosti, ale pouze taková, která vede za uvedených předpokladů k vině obviněného. Také sama zákonnost limituje sxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxchatele (§ 1). Základem takovéhoto potrestání musí být skutkový stav věci zjištěný bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5). Případné nezákonnosti nelxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xroces nemůže přispět k rozhodnutí o oprávněnosti trestního obvinění proti konkrétní osobě, resp. není s to tuto oprávněnost náležitě garantovat. Proxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xízení, spravedlivost pak žádoucí kvalitou (obsahu) trestního řízení. -
Podmínky trestnosti činu je třeba interpretovat ve světxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
,
nulla poena sine lege
zakotvený v čl. 39 Listiny. -
K odst. 2
Zásadu
in dubio pro reo
nelze vykládat tak, že by jakékoli nepodstatné nxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxšením
presumpce
neviny, jestliže obecný soud srozumitelným a logickým způsobem vysvětlí, proč výpovědi svědka či obžalovaného uvěřil či nikoli; roxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx xx x
xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno. Existují-li přitom jakékoli rozumné pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného, resp. obžalovanxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxo možného stupně jistoty ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, který lze od lidského poznání požadovat, a to alespoň na úrovni obecného pravidla "prokxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxu, kterým je výpověď svědka, kterou s ohledem na další provedené důkazy nelze v žádném případě považovat za věrohodnou či věrohodnější než výpověď obžaxxxxxxxxx x
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxí jako jeden z ústavně aprobovaných důvodů pro omezení ústavně zaručené svobody projevu podle čl. 17 odst. 1 Listiny a čl. 10 Úmluvy. Jejím účelem je jedxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x nestrannosti orgánů činných v trestním řízení, zejména soudů, a nedošlo tak k ohrožení důvěry v rozhodování soudní moci. V tomto širším smyslu působí
pxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx je vedeno trestní řízení (resp. vůči níž existuje podezření, že se dopustila trestného činu). V tomto aspektu je zásada
presumpce
neviny obsažena již x xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxím řízení nebo o okolnostech, které mohou opodstatňovat závěr o tom, že se někdo dopustil trestného činu, plynou z ní ovšem určité meze, pokud jde o způsoxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x
xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxejně pravděpodobným skutkovým verzím, a soud se přikloní k verzi, jež je pro obviněného nepříznivá, porušuje princip rozhodování
in dubio pro reo
, a tíx x xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxnost dokazování. -
Vina obviněného musí být prokázána na základě důkazů, provedených v souladu s trestním řádem. Nelze usuzovat na vixx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxí orgány na falešnou stopu apod.; takový postup soudu by znamenal potlačování práva na obhajobu, byl by v rozporu s presumpcí neviny a s vyhledávací zásaxxx xxxxxxxx x x x xxxxx xx x
x xxxxx x
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx činy a podle zákona jejich pachatele spravedlivě potrestat (§ 1 odst. 1), nemůže být v právním státě nadřazen zásadě řádného zákonného procesu, z čehož xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xožnost účinně se hájit, s čímž souvisí i zásada zdrženlivosti (přiměřenosti), v souladu s níž ani do práv osob důvodně podezřelých by nemělo být zasahovxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxx x
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxincipů zaručujících právo na spravedlivý proces. Nedůvodné průtahy a nepřiměřená délka trestního řízení jsou závažným a nežádoucím jevem, který nejxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx x x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxu trestního řízení. Současně je však nutno konstatovat, že porušení tohoto práva samo o sobě nezakládá nepřípustnost trestního stíhání, a to ani s ohlexxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x
xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxm, zda je podán některou z procesních stran "návrh" na vydání takového rozhodnutí, či nikoli. Rozhodnutí o zastavení trestního stíhání je ovšem orgán čxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xrocesních stran navrhováno zastavení trestního stíhání, jedná se toliko o podnět k tomu, aby se příslušný orgán činný v trestním řízení zabýval otázkox xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxhání, pak o tom nevydává samostatné rozhodnutí (např. o tom, že se "návrh" obviněného na zastavení trestního stíhání zamítá). -
K odxxx x
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxnými, avšak nikoli jedinými zásadami trestního řízení. Za určitých okolností mohou
kolidovat
s jinými uznávanými a legitimními zásadami trestního xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xěkterých stadiích řízení, zejména v přípravném řízení, dočasně omezeny. Zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní platí pro trestní řízení xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxím líčení, eventuálně ve veřejném zasedání soudu, v nichž se rozhoduje o nejdůležitějších meritorních otázkách trestního řízení, tj. o vině a o trestux x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx tomu při provádění úkonů v přípravném řízení nelze zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní vždy plně uplatnit, pokud by jimi byly popřeny jixx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x
x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlixxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxlo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, evxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxá a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx, ačkoli byly řádně provedeny. Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená není získán co do jednotlivých dílčích koxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxx
x xxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci. Konečně třetí základní skupinou případů vad důkazního řízení jsou v řízení o ústavních stížxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. -
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxtupitelství, kdo nese odpovědnost za to, aby soudu předložená trestní věc byla podložena procesně použitelnými důkazy potřebnými k rozhodnutí o vině x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x nelze k takovému výkladů rolí těchto institucí dospět ani výkladem § 2 odst. 5 alinea ultima trestního řádu. Posledně uvedené zákonné ustanovení totiž x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxx povinen doplňovat dokazování v rozsahu potřebném pro spravedlivé rozhodnutí, které nemusí být nutně odsuzující. -
Důkazní situacxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x takových případech musí být věnována mimořádná pozornost důkladnému prověření tohoto jediného přímého usvědčujícího důkazu a takový důkaz musí být xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xoplněn jinými, byť třeba nepřímými důkazy. Taková povinnost pro ně vyplývá ze zásady oficiality a ze zásady vyhledávací (§ 2 odst. 4, 5), podle níž orgánx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxbnosti. -
Ústavní soud ve své judikatuře definoval podmínky, za kterých má pochybení v procesu dokazování, resp. při zjišťování skxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxhodovací praxe Ústavního soudu rozlišila v souvislosti s nesprávnou realizací důkazního řízení případy důkazů získaných, a tudíž posléze použitých x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, musí být soudem
a limine
vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu xxxxx x
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx připustit možnost, aby ze způsobu obhajoby bylo usuzováno na vinu obviněného za neexistence nebo slabosti jiných usvědčujících důkazů, nebo na ni usuxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx x xresumpcí neviny. -
Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vždy pečlivě posuzovat, zdali důkazní prostředek, z něhož plyne usvědčxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxho důkazu byl následně objektivním způsobem prověřen. Taktéž je pro posouzení spolehlivosti důkazů nevyhnutelné, aby byl důkazní prostředek opatřex x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx prostředek jiný (zachování integrity důkazu). Konečně musí orgány činné v trestním řízení posoudit, zdali je použitý důkazní prostředek adekvátní pxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxformaci zachytit výslechem anebo jiným zvláštním způsobem dokazování, a to při plném respektování požadavků kladených na provádění důkazů trestním xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx na obhajobu (viz čl. 6 odst. 3 Úmluvy). Pokud při provádění a hodnocení důkazů vyvstanou vážné pochybnosti o spolehlivosti použitých důkazních prostřxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxícího rozsudku. -
Zásadu "
in dubio pro reo
" nemůže státní zástupce aplikovat tak, že v přípravném řízení neopatří část důkazů významnýxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxzy, neuplatní v podané obžalobě. Takový postup je v rozporu se zásadou, že orgány činné v trestním řízení mají povinnost zjišťovat skutkový stav věci (§ x xxxxx xxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x
x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxpce o opatření důkazu podporujícího obžalobu a státní zástupce je povinen mu vyhovět, přičemž není rozhodné, zda důkaz má být opatřen na území České repxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxřen a proveden, ale i tehdy, dovozuje-li státní zástupce vinu obžalovaného z důkazu, který, tak jak byl v přípravném řízení opatřen, je v řízení před souxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx x
x xxxxx x
xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxvaného a poškozené, přičemž další důkazy ve věci nelze provést, je třeba vždy rozhodnout ve prospěch obžalovaného v souladu se zásadou
in dubio pro reo
. xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxit k žádné ze dvou rozporných výpovědí nebo k žádné ze skupiny odporujících si důkazů, takže zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Poxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrne do odůvodnění svého rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady "v pochxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x
xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxzů, vyslovená v ustanovení § 2 odst. 6. Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu jednoznačně vyplývající hranice této zásady, podle níž jsou obecnx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxí všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Z uvedené zásady vyplývá i určitý postup a kritéria hodnocení; důkazy je nutno vyčerpávajícím xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxe si provedené důkazy vzájemně odporují. V opačném případě, pokud výše uvedený postup není zachován a z provedených důkazů obecný soud nevyvodí přesvěxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxožil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada voxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Procesnímu právu účastníka navrhovat důkazy odpovídá povinxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xůvodů tak činí. Neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit pouze třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xx ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazux xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především čl. 36 odst. xx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxx x
xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xůkazů. Jde-li o jejich hodnocení, procesní předpisy sice ponechávají volnost soudci obecného soudu, avšak nemůže jít o volnost absolutní, nevázanou xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxdnotlivec uznán vinným na podkladě objektivních a skutečnosti odpovídajících zjištění, protože pouze ona jsou způsobilá ospravedlnit krajní opatřxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x
xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xritického hodnocení všech důkazů, včetně znaleckého posudku. Znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz; ani on
a priori
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxes utváření znaleckého důkazu, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběhu znaleckého zkoumání, věrohodnosti texxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxm vyloučit některé z předložených podkladů jen proto, že nezapadají do jím vytyčené verze události. Vyvstanou-li pochybnosti o věcné správnosti znalxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxniklé pochybnosti obstaráním důkazů dalších. V případě závažných skutkových rozporů a pochybností, které se nepodaří odstranit, musí soud postupovxx xxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xxx xxx
x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxdy napadeného rozsudku tam, kde soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 a učinil logicky odůvodněná úplná skutkxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxodnutí náležitým způsobem rozebral všechny námitky v podání obžalovaného uvedené, jsou-li jen poněkud smysluplné a
relevantní
. -
xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxm popření některých zjištěných faktů a na nezdůvodněném přitakání jiným faktům; jakákoli nezdůvodněná selekce důkazů svědčících ve prospěch obviněxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx, tedy nic v jejich postupu nesmí naznačovat, že předjímají výsledek řízení na základě negativního hodnocení osoby obviněného. Mezi takové případy paxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxové otázky nemají žádný význam. Tak okruh důkazů, jejichž prostřednictvím soud dokazuje konkrétní skutek spáchaný v daném čase a na daném místě, nemůžx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxhny okolnosti případu jednotlivě i v jejich souhrnu, tedy že zkoumá, zda výpověď svědka je logická, zda se svědek popřípadě i v okolnostech méně podstatxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxcení důkazů pak vychází z celé výpovědi svědka, z rozsahu a závažnosti eventuálních rozdílů v jeho výpovědích a z vysvětlení, proč k těmto rozdílům došlxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx x xxxině tak může získat bezpečný základ pro skutková zjištění a pro závěr o vině obviněného. -
Vina obviněného musí být prokázána na základě důxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxvdu, popíral určité skutečnosti nebo se snažil svést vyslýchající orgány na falešnou stopu apod.; takový postup soudu by znamenal potlačování práva nx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx-li věrohodnost prokázána dalšími věrohodnými důkazy. Souhrn nepřímých důkazů k prokázání viny obviněného musí tvořit logickou a ničím nenarušovanxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx spáchání obviněného, ale současně vylučuje možnost jakéhokoli jiného závěru. -
K odst. 9
Základní právo na zákonného soudce (tj. přxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xoudu. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (III. ÚS 232/95, III. xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxendy a určení složení senátů na základě pravidel, obsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listixxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x
x xxxxx xx
xxyslem práva na veřejné projednání věci, ve spojení s právem vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, je poskytnout obžalovanému v trestním procesu možnxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x
x xxxxx xx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx vyplývají zejména tato procesní pravidla: a) pravidlo nezměnitelnosti složení senátu, podle něhož může rozhodovat jen soudce, který se účastnil jedxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxení před ním provedeného a v době, kdy tento dojem nebyl ještě časovým odstupem setřen; c) soud rozhoduje na základě ústního přednesu stran a ústně provexxxxxx xxxxxxx x
x xxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxm řízení zajišťují, aby skutkový stav byl hodnocen tím soudem, který důkazy provádí, a který je tak o jejich obsahu a vzájemných souvislostech nejlépe ixxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxvat. Nedodržení těchto zásad v podobě tzv. překvapivého rozhodnutí zvyšuje intenzitu případného zásahu do práva obžalované osoby na spravedlivý proxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxací soud dospěje na základě takovéhoto přehodnocení dříve provedených důkazů k závěru o nutnosti "přeměny" soudem prvního stupně uloženého trestu odxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x
x xxxxaci, kdy byly prvostupňovým soudem v hlavním líčení provedeny všechny důkazy v souladu se zásadami přímosti a bezprostřednosti a následně byly vyhodnxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xx xxxxxx xx xxdostatečné, pokud má odvolací soud na dílčí skutkové otázky (typicky pravdivost, spolehlivost či věrohodnost důkazů) jiný názor a při vlastním posouxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx. -
K odst. 14
Prohlásí-li obviněný kdykoli v průběhu řízení, že žádá pomoc tlumočníka, aby tak mohl používat svého mateřského jazykax xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx je schopen komunikovat v českém jazyce. Není-li tlumočník k žádosti obviněného zajištěn, jde o podstatnou vadu řízení, neboť tak dochází k výraznému zxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxáním prohlásil, že rozumí českému jazyku a tlumočníka nežádá. -
K odst. 15
Oběť či pozůstalí musí být v případě zásahu do práva na život do vxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xšak není automatické a může být odepřeno v úvodních fázích šetření, pokud spis obsahuje citlivé informace, které by mohly poškodit třetí osoby nebo ohrxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxvody, jako je např. ochrana práv třetích osob. Oběť však musí mít přístup do spisu alespoň po skončení šetření a v takovém rozsahu, aby mohla posoudit, zdx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x
xiteratura:
FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D., GŘIVNA, T. a kol. Trestní právo procesní. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 35-88.
ŠÁMAL, P. Základní zxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxadních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2012.
Spolupráce se zájmovými sdruženími občanů
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxx xxmentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
V daném ustanovení se jedná o konkretizaci zásady spolupráce se zájmovými sdruženími (§ 2 odst. 7). Může-li působxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx xx xx xxxxxfický vztah (např. se jedná o jeho zaměstnavatele a obviněný je v pracovním kolektivu dobře integrován), proto, že se taková právnická osoba zabývá praxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xádoucí, aby efektivita trestního řízení byla podpořena synergickým efektem spolupůsobení takové právnické osoby. Tím je možno využít pro dosažení úxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx bez faktického vlivu takové právnické osoby na obviněného, případně bezodborně vybaveného personálního a materiálního substrátu takové právnické xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxí. Toto zapojení může mít podobu spolupráce jak s orgány činnými v trestním řízení (spolupráce při odhalování trestné činnosti, při preventivním půsoxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx osob za podmínek nespojených s odnětím svobody). Toto zapojení se tedy týká zejména preventivního působení trestního řízení, a to v rámci individuálnx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxivně, tak negativně. Pozitivně jsou do něj zařazeny:
a)
odborové organizace a organizace zaměstnavatelů;
b)
občanská sdružení;
c)
církvx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx sdružovat (č. 87), jíž je Česká republika vázána (předpis č. 489/1990 Sb.). Na úrovni vnitrostátního práva se jejich postavení řídí zejména úpravou díxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x x xxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx zákon také v § 26 odst. 1 písm. a) stanovuje povinnost zápisu odborových organizací a organizací zaměstnavatelů do spolkového rejstříku. Jen právnicxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx a organizace zaměstnavatelů. Postavení těchto subjektů jakožto zájmových sdružení občanů v trestním řízení není nijak podmíněno či omezeno. Obviněxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxstují, neboť byla s účinností občanského zákoníku nahrazena spolky. Dle § 3045 odst. 1 obč. zák. se za spolky považují i občanská sdružení, vzniklá přxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx jsou zapsány v souladu s § 26 odst. 1 písm. a) zák. č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, do spolkového rejstříku. Postaxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx jen o spolky, které péči o obviněné mají jako předmět své činnosti. Výchozím předpokladem je, že takový spolek je schopen pozitivně na obviněného působxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxěn i u spolků volnočasových, kulturních, sportovních atd., jestliže bude zpravidla na jedné straně dána skutečnost, že obviněný je v činnosti takovéhx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xostoje a jednání, a jestliže na druhé straně bude dána organizačně-materiální vybavenost spolku k pozitivnímu působení na obviněného a dohled nad nímx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx
xxxxxxx
x xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx x xxxx xxxzení pojmu občanských sdružení do trestního řádu od občanských sdružení odlišovaly (nadace byla již toho času samostatnou právní formou) a odlišují xx xx xxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx na obviněné vyžaduje zejména lidskou činnost. To nijak nebrání tomu, aby se nadace a nadační fondy podílely na práci s obviněnými mimo procesy vedené dlx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxu tvořeny složkou jak personální, tak materiální, přičemž se dle ustanovení § 3045 odst. 1 obč. zák. předpokládá, že dřívější občanská sdružení mohou xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxím ústavům než spolkům. Ústav proto může být za splnění výchozího předpokladu účinného působení na obviněného a dohledu nad ním rovněž zájmovým sdružexxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxch společnostech. Tyto právnické osoby jsou registrovány v rejstříku církví a náboženských společností (§ 17 odst. 1 zák. o církvích a náboženských spxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxti s trestním řízením. Tyto právnické osoby totiž mohou vykonávat některá svá zvláštní oprávnění (§ 7 zák. o církvích a náboženských společnostech) sixx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx. Když tak např. ve vazební věznici duchovní vykonává duchovenskou činnost vůči vazebně stíhaným obviněným (např. výkonem svátosti zpovědní), nejedxx xx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxkou činnost), a to bez ohledu na to, že se tak děje na pozadí probíhajícího trestního řízení. Postavení zájmového sdružení občanů dle § 3 má tak církev či xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxtavení trestní řád nepodmiňuje.
7.
Právnické osoby sledující v předmětu své činnosti charitativní účely představují zbytkovou kategorii, jelxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxká osoba spadající do některé z těchto kategorií může být zájmovým sdružením občanů dle § 3 již jen díky své právní formě. V případě poslední kategorie oxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxna (např. Český červený kříž), o tzv. účelová zařízení, zřizovaná církví či náboženskou společností na základě § 15a zák. o církvích a náboženských spoxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xstanovení § 3050 obč. zák., případně i o příspěvkové organizace (§ 27 zák. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů), zřizované úxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxť to by porušovalo ústavní zákaz diskriminace, ale ve všech činnostech, které vychází z principů humanity, pomoci potřebným, nereciprocity, nevýdělxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxku právnických osob. Charitativní účel nemusí odpovídat jedinému předmětu činnosti takové právnické osoby, postačí, jestliže ze všech zapsaných přxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxritativní účely, nic nebrání tomu, aby byla tato
korporace
považována za právnickou osobu sledující v předmětu své činnosti charitativní účely dle txxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, zapsané v rejstříku politických stran a politických hnutí dle § 9 oxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx. Tacitně (
argumentum e silentio
legis) vylučuje pak trestní řád i další subjekty - jednotlivé fyzické osoby (§ 3 se vztahuje pouze na osoby právnickxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxelem (např. profesní komory, Všeobecná zdravotní pojišťovna atd.) a pochopitelně i organizační složky státu, které nemají samostatnou právní subjexxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxojev zásady spolupráce se zájmovými sdruženími (srov. výklad k § 2 odst. 7), ale i jako regulativní limit, neboť zájmové sdružení se nemůže domáhat zapoxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxkládá, a při dodržení všech jeho omezení, zejména co se týče poskytování informací o trestním řízení (srov. § 8a-8d).
K odst. 2
xxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xýlučnou formu zapojení, trestní řád stanovuje i jiné formy spolupráce (např. § 199 odst. 2). Spolupůsobení může mít kvalifikovanou podobu tam, kde výxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xx xx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xovinnosti, např. nabídnout záruku, podat žádost, přijmout opatření k tomu, aby obviněný žil řádným životem (srov. výklad k § 6), nebo podobu faktickoux xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxxx xpuštění od potrestání s dohledem srov. výklad k § 359a. K podmíněnému zastavení trestního stíhání srov. výklad k § 307. K podmíněnému odsouzení srov. výxxxx x x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxjmové sdružení občanů v kvalifikované podobě zapojit i při nahrazení vazby [§ 73 odst. 1 písm. a)], při výkonu trestu obecně prospěšných prací (§ 338 odsxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx
xxx
xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xodmínek, aby odsouzený po vykonání trestu žil řádným životem, zpravidla navazuje na předchozí zapojení se takového zájmového sdružení občanů do tresxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxž nemůže zájmové sdružení občanů žádný orgán činný v trestním řízení nutit, nepřistoupí-li k němu dobrovolně či nevyplývá-li taková povinnost z dřívěxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxže s odsouzeným pracovní poměr proto, že byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší jednoho roku [§ 55 odst. 1 písm. a) zxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx působit na zaměstnavatele, aby mu nabídl pracovní poměr, či se o odsouzeného sama jakkoli starat.
Související předpisy:
zák. č. xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxratura:
BERAN, K. Právnické osoby veřejného práva. Praha: Linde, 2006.
GALVAS, M. a kol. K problematice odborů jako subjektů kolektivního pracxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxum pro výzkum neziskového sektoru, 2007.
ŠVESTKA, J., FIALA, J., DVOŘÁK, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I (§ 1 až 654). Praha: Wolters Kxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxy Masarykovy univerzity v Brně
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Ustanovení § 6 podává výčet všech případů, kdy může zájmové sdrxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxován v pasáži upravující příslušný institut. Tento výčet je
taxativní
, není tedy možné jej rozšiřovat např. o možnost zájmového sdružení občanů podat xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxanovil parciálně další možnost zapojení zájmových sdružení občanů, musí tak ovšem učinit vždy výslovně.
K odst. 1
2.
Nabídka převzetí záruky vyjxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxlušného institutu hmotněprávní či procesněprávní alternativy, jakož i k monitorování jeho chování ve zkušební době a součinnosti s příslušným orgánxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxvacími pravomocemi a v případě porušení podmínek zkušební doby může o tomto nejvýše informovat příslušný orgán činný v trestním řízení. I přes odst. 3, xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxrušení povinností zkušební doby obviněným. Při posuzování, zda nabízenou záruku přijme, bude proto příslušný orgán činný v trestním řízení zvažovatx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxaví, je-li odsouzeným (R 67/1972). Proto je rozhodující zejména síla vlivu zájmového sdružení občanů a osob, které jsou v něm sdruženy, na konkrétního xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxnými, zabývá-li se jí dlouhodobě. Přihlédnuto musí být vždy i k možnostem takového sdružení monitorovat jednání obviněného a jeho postoj k trestnímu řxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx úprava podání dle § 59. Kromě obecných náležitostí by návrh měl obsahovat i vylíčení skutečností podporujících závěr, že zájmové sdružení občanů je zpxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxt. Doloženy by rovněž měly být případné důkazy k prokázání těchto tvrzení. Byť tyto náležitosti trestní řád nestanoví, jejich uvedení může výrazně naxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxevzetí záruky. Návrh musí pochopitelně být učiněn dříve, než příslušný orgán činný v trestním řízení učiní rozhodnutí o projednávané alternativě. V pxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxud v něm, eventuálně spolu s návrhem obviněného), aby měl příslušný orgán činný v trestním řízení možnost se s jeho obsahem seznámit a zvážit jej.
4.
xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx zájmového sdružení občanů závažnou pochybnost o tom, že toto bude schopno na něj efektivně pozitivně působit, souhlas však formální podmínkou není, a xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxí se liší v jednotlivých typech řízení. Při nabídnutí záruky za vazbu obviněného (§ 73 odst. 1), v řízení o podmíněném propuštění (§ 331 odst. 2), v řízení x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xx x x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx má postavení strany řízení (viz výklad k § 12 odst. 6), x xxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxětí svobody s podmíněným odkladem (§ 329), při výkonu trestu obecně prospěšných prací (§ 338 odst. 1), při podmíněném upuštění od potrestání s dohledem xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxdech takové sdružení pouze nabízí záruku a řízení se nevede z jeho podnětu.
K odst. 1 písm. a)
6.
Nabídka záruky za chování obviněného v případě podmxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxx x x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xroto nabídku záruky učiní zpravidla spolu s žádostí obviněného o podmíněné zastavení trestního stíhání, případně k dotazu příslušného orgánu činnéhx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxx xxxx xájmového sdružení občanů je zde
mutatis mutandis
stejná jako u podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody.
8.
K roli zájmového sdružení občanx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x x xxx xxxxx xx
xx
x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxzení k trestu odnětí svobody s dohledem viz výklad k § 330a odst. 1.
K odst. 1 písm. c)
10.
K roli zájmového sdružení občanů při podmíněném propuštění x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x x x xxx xxxxx xx
xxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxad k § 350 odst. 2. Postavení zájmového sdružení občanů je zde obdobné jako v řízení o podmíněném propuštění.
12.
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxěném propuštění.
13.
I když to písm. c) výslovně nezmiňuje, může zájmové sdružení navrhnout podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu vstxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xx xxxxx xxxxto řízeních může zájmové sdružení občanů učinit návrh na podmíněné propuštění z výkonu trestu / upuštění od výkonu zbytku trestu. Na takový návrh nelze xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxstatná a řízení po podání takového návrhu má zájmové sdružení občanů postavení strany trestního řízení. Možnost podat tento návrh je ovšem podmíněna txxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxím průběhu výkonu trestu viz výklad k § 331 odst. 2. Ten se užije ve všech třech typech řízení.
K odst. 2
16.
K nahrazení vazby zárukou zájmového sdružxxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx zárukou, již nabízí, a z toho plyne, že je oprávněno učinit samostatný procesní návrh svým jménem, jako např. v případě návrhu na podmíněné propuštění. x xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xx xxxxx x
xx xxxxxxxxx
xxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxzhodování o vzetí do vazby, ale i o návrh na propuštění z vazby.
17.
K udělování milosti viz výklad k § 366. Žádost o udělení milosti podává zájmové sdrxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x x xxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxtanovení specificky omezuje toto právo zájmového sdružení občanů na podání žádosti o milost za odsouzeného, nemůže toto sdružení podat za obviněného xxxxxx x xxxxxxxx
xxx
x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxx x x xxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxvodňovalo vzetí obviněného do vazby. Trestní řád toto vyjadřuje požadavkem na vedení řádného života. Řádný život předpokládá konformitu s právním řxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxávních vztazích (rodinněprávních, pracovněprávních atd. - R 11/1968, R 56/1973, R 59/1973) i se základními celospolečensky uznávanými minimálními xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxadě žádný právní delikt), jakož podle povahy věci i učinění kroků k odstranění příčin spáchání trestného činu, např. nástupem do léčby či pokračováním x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xx xxxxxxxxx xx xx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x6/2013). Nelze sem však řadit dodržování morálních požadavků, u nichž nepanuje ve společnosti situace blízká všeobecnému konsensu (tedy požadavky vxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxvání se, budování fyzické zdatnosti atd.). Vedení řádného života je však třeba vždy posuzovat v konkrétním případě podle všech relevantních okolnostxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxo přestupku s odsouzením souvisejícího (R 54/1997), či byl-li ve zkušební době dokonce odsouzen pro nesouvisející trestný čin (R 15/1964, R 11/1966). x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx
xxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xájmového sdružení občanů za důsledky jejího nesplnění. Pokud tak obviněný řádný život ve zkušební době nevede, a v důsledku toho je zmařeno působení inxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx bylo podmíněně zastaveno, atd.), nelze vůči zájmovému sdružení občanů uplatňovat sankce, např. v podobě pořádkové pokuty (§ 66). Jedinou sankcí může xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxých a právnických osob
(Spolupráce orgánů činných v trestním řízení)
Mgr.
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x x x
xx
xxxanovení § 7 ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost vzájemné spolupráce. Dělba rolí orgánů činných v trestním řízení si vyžaduje jejich efekxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxosti a spolupráce mezi orgány činnými v trestním řízení jsou totiž dále upraveny v trestním řádu u jednotlivých institutů, např. u institutu dožádání xx xxx x xxx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxu v hlavním líčení (§ 183 odst. 1).
2.
Stanovuje-li tak někde trestní řád konkrétní podmínky pro součinnost orgánů činných v trestním řízení, nelzx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxho institutu (§ 79a odst. 1 věta druhá, § 79d odst. 1 věta druhá, § 79e odst. 1 věta druhá atd.) s pouhým odkazem na povinnost spolupráce dle § 7, pakliže stáxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxmitována nestranností a nezávislostí soudu při projednávání trestních věcí. Ustanovení § 7 proto v žádném případě nemůže odůvodnit nerovný přístup xx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xpolupráce.
(Prohlášení o majetku)
Mgr.
Jan
Provazník
- katedra trestního práva Právnické xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxevzat do trestního řádu jeho novelou provedenou zákonem č. 55/2017 Sb. ze zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xztahů zájmových osob, vyvstane-li v trestním řízení potřeba takového zjištění. Tato potřeba může vyvstat v souvislosti se zajišťováním věcí, zjišťoxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx x xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxodou tohoto institutu je, že orgány činné v trestním řízení jím získávají informace přímo „u pramene“, tj. u osoby, jejíž majetkové a ekonomické poměry xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxě široká možnost odmítnout poskytnutí informací z obavy, že by tím oslovená osoba sama sobě či osobě blízké přivodila riziko trestního stíhání, resp. žx xx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxávněných zájmů osob, vůči nimž je uplatňován, neboť při svém úspěšném uplatnění orgán činný v trestním řízení zjistí potřebné informace přímo od zájmoxx xxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xýrazně invazivnější prostředky, jakými je např. domovní prohlídka. Pokud tedy orgán činný v trestním řízení dospěje k závěru, že je nutné zjistit majexxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx-novuje, vyplývá však ze zásady šetření práv osob, proti nimž se řízení vede, resp. z obecného ústavního principu proporcionality a šetření práv osob, xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxtutu pro použití jiných, invazivnějších institutů neupravuje, není nutno trvat na jeho uplatnění ve všech případech. Může jít např. o situace, v nichž xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxodné riziko, že v okamžiku, kdy jí bude doručena výzva k tomuto prohlášení, učiní pokus o zastření svých majetkových a ekonomických poměrů (např. jde o txxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xrgány činné v trestním řízení o ní vůbec neví). V těchto případech je tedy pro dosažení účelu trestního řízení obecně a institutu prohlášení o majetku zvxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxst. 1
4.
Prohlášení o majetku je vázáno na potřebu dosažení tří účelů: 1) zjištění povahy, rozsahu či umístění věci, kterou je nutno zajistit; 2) zjišxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxdů. Jelikož se jedná o
taxativní
výčet účelů, nemůže být dosah použití tohoto ustanovení rozšiřován ani prostřednictvím analogie. Nelze tedy např. zxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxc převedl, a tak vyzvou k prohlášení o majetku plošně všechny osoby z jeho okolí v naději, že v některém z těchto prohlášení se zájmová věc objeví).
5.
x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xro důkazní účely (viz komentář k § 78), tak pro účely zajištění nástrojů a výnosů z trestné činnosti a náhradní hodnoty (viz komentář k § 79a), tak i pro účexx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxcech trestních (srov. např. § 233 odst. 1 z. m. j. s.). Vzhledem k tomu, že zajišťovací instituty lze uplatnit ve vztahu k věcem jakékoli osoby, tj. nikolx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xstanovení naznačuje, že k prohlášení o majetku ze zajišťovacích důvodů orgán činný v trestním řízení přikročí jen tehdy, má-li v úmyslu následně nějakx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxntačnímu zjištění majetkových a ekonomických poměrů určité osoby, aniž by orgán činný v trestním řízení byl přesvědčen, že zajištění bude třeba uplatxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxí určité věci uplatnit, po prohlášení o majetku zjistí, že zajištění nebude účelné např. proto, že u dané osoby není co zajišťovat. Pokud však bude výzva x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxy ani v hrubých obrysech, není to nijak na překážku jejich dalšímu uplatnění v řízení včetně uplatnění důkazního. Komentované ustanovení se uplatní u vxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxifikaci věci, která je dosud orgánům činným v trestním řízení známa jen neurčitě (např. mají informaci, že určitá osoba od obvi-něného obdržela část koxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxř. orgány činné v trestním řízení vědí pouze to, že určitá osoba od obviněného pravidelně odebírá určité zboží) či částečně. Rozsahem je jakékoli kvantxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx její fyzickou lokalizaci, a to takovým způsobem, který umožňuje její reál-né dosažení (tj. nemusí jít např. jen o uvedení adresy či geografických souřxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxt v přeneseném slova smyslu, tj. půjde např. o uvedení veřejného seznamu, veřejného rejstříku či jiné evidence, databáze nebo registru, v nichž je nehmxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxva k určité nehmotné věci vyplývají (např. licenční smlouva, patentová listina, směnka).
7.
Zjištění majetkových poměrů obviněného může být samxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxto důvod prohlášení o majetku je možný toliko za účelem zjištění majetkových poměrů obviněného, a tedy
a contrario
pro tento důvod nelze zjišťovat majxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx x x x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxch poměrů obviněného může v trestním řízení vyvstat v celé řadě situací. Typicky se bude jednat např. o úvahy soudu o tom, zda má obžalovanému být uložen nxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxní majetkového charakteru (zabrání věci či zabrání části majetku). Stejná potřeba však může vzejít i při úvahách soudu či státního zástupce o podmíněnxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx lze po obviněném požadovat, aby před podmíněným zastavením trestního stíhání uhradil celou částku či zda je přípustný jiný způsob vypořádání). Jelikxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx nikoli, podle povahy věci. Teoreticky tak připadá v úvahu výzva k prohlášení o majetku i v dalších přípa-dech, např. při zjišťování, zda určitá nabídnuxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xato možnost využitelná přinejlepším v řízeních o dalším trvání vazby), případně při rozhodování o tom, zda odsouzený, který žádá o podmíněné propuštěxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxce se vztahuje jak na instituty sloužící k zajištění majet-kových trestů, tak na instituty sloužící k zajištění ochranných opatření postihujících maxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxjetku i ve vztahu k zúčastněným osobám (k tomu viz komentář k § 42). Úpravu zajištění výkonu trestních sankcí upravuje trestní xxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxje s pojmem „výkon trestní sankce“, tj. neomezuje se pouze na sankce majetkového charakteru, je zřejmé, že právě ve vztahu k těmto sankcím bude prohlášexx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxx x x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxmu opatření zabrání věci, neboť jeho výkon trestní řád řeší toliko v § 358, který odkazuje na přiměřené použití ustanovení § 349b, upravující výkon trexxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xákonodárce, aby se rovněž na zajištění výkonu ochranného opatření zabrání věci vztahovala přiměřeně úprava zajištění výkonu trestu propadnutí věci xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
9.
K pojmu předseda senátu srov. ustanovení § 102 odst. 3, § 103 odst. 3, § 104 odst. 3 a § 105 odst. 3 zák. o soudech a soudcích. Vzhledem k tomu, že potřeba vxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxí, může se jednat o předsedu kteréhokoli článku soustavy obecných soudů. K pojmu přípravné řízení srov. komentář k § 12 odst. 10, k pojmu státní zástupce xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxním zástupcem. Formulaci „a v přípravném řízení-“ je nutno vnímat tak, že v tomto stadiu se rozšiřuje možnost vydat výzvu k prohlášení o majetku vedle soxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xyloučit, že i soud při rozhodování v přípravném řízení bude tento institut využívat, přičemž v takových případech by bylo v rozporu se zásadou vyhledávxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxčeno, např. při rozhodování o nabídce peněžité záruky při rozhodování o žádosti o propuštění obviněného z vazby.
10.
Výzva k prohlášení o majetku jx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx
b)
označení trestní věci, v níž je výzva vydána;
c)
označení adresáta, tj. osoby, která je povinna prohlášení o majetku učinit;
d)
označení osobyx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxhu majetkových nebo ekonomických poměrů zájmové osoby, které mají být zjištěny, případně jednoznačné pokyny, co má prohlášení o majetku obsahovat (§ xx xxxxx xxx
xx
xxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x x xxxledcích nevyhovění výzvě;
i)
poučení podle § 8b odst. 1, jde-li o první úkon trestního řízení, který je vůči vyzývané osobě činěn.
Trestní řád naopxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxa, tak není oprávněna přezkoumávat její důvodnost. Přesto zneužitím této výzvy může dojít k porušení práv osoby, jíž byla adresována, resp. práv osobyx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx vydána z jiného než zákonného důvodu či že její vydání bylo z jiného důvodu protiprávní, má osoba, do jejíchž práv tím bylo zasaženo, možnost proti takovxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxké obviněnému, ačkoli chyběl zákonný důvod, a osoba blízká této výzvě vyhověla), může být tato nezákonnost výzvy, pokud se jakkoli promítla do konkrétxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx v přípravném řízení státním zástupcem či policejním orgánem, nabízí se postup prostřednictvím podání žádosti o přezkum postupu podle § 157a a následnx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xni postup nenabízí (srov. § 164 odst. 2
a contrario
zák. o soudech a soudcích). V takovém případě bude namístě zvážit podání ústavní stížnosti. Jelikož xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxění prohlášení o majetku, jíž byla porušena něčí základní práva či svobody, byla přípustná. Nabízí se dvě varianty: 1) napadení posledního procesního xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx x xxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxzhodnutí ve věci samé, atd.), případně výzvy samotné, není-li zde takový prostředek (šlo o výzvu vydanou soudem a osoba, jejíž práva jí byla poru-šena, xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxsení o jejím uložení a následně napadení usnesení, jímž tato stížnost bude zamítnuta.
11.
xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxx x xaždém případě může jít o fyzickou i právnickou osobu. Pojem osoby blízké trestní řád samostatně nedefinuje a tento pojem vykládá v podstatě v intencícx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxůtou je taková lhůta, během níž je možno s přihlédnutím k rozsahu zjišťovaného majetku, složitosti ekonomických vztahů zájmové osoby, časové náročnoxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xřímá péče o závislou osobu, nastoupení k vojenskému cvičení atd.), k tomu, zda vyzvaná osoba má či nemá
relevantní
informace již shromážděny v souvislxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxťován, nebo osobě jí blízké, a k jiným relevantním faktorům připravit prohlášení o majetku a odeslat je orgánu činnému v trestním řízení, který vydal přxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxtní žádný majetek, bude zpracování prohlášení o majetku záležitostí desítek minut, u velkých právnických či podnikajících fyzických osob se spletitxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxku vyžádat i několik dní. Jedná se o tzv. lhůtu soudcovskou, a tedy není důvodu, aby orgán činný v trestním řízení nemohl případně rozhodnout, že se tato lxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxu naloženo jedním ze způsobů dle ustanovení § 60 odst. 4.
13.
Osoba, která byla k prohlášení o majetku - ať svého, ať osoby sobě blízké - vyzvána, má práxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxář k § 158 odst. 8), vypovídat jako obviněný (viz komentář k § 92 odst. 1) či vypovídat jako svědek (viz komentář k § 100). Tato skutečnost do značné míry omexxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxážně u osob, u nichž některý z důvodů odepření dán bude (zejména obvinění, osoby jim blízké, osoby, které od obviněného převzaly určité věci, a tedy jim pxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxt, že naopak vyzvaná osoba vyhoví výzvě dobrovolně (např. obviněný, který usiluje o podmíněné zastavení trestního stíhání či narovnání a bude vyzván k xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xbviněný či osoba blízká, odpovídající některé z osob ve výčtu ustanovení § 100 odst. 1, není její povinností příslušnému xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xxx xxdy nelze vnímat tak, že by vyzvanou osobu vázala k výslovnému projevu vůle odepřít učinění prohlášení o majetku analogická aplikace § 90 či § 98, která váxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx ustanovení přímo neodkazuje, jednak tím, že výslech lze rozdělit na dvě fáze (předvolání a vlastní výslech), zatímco prohlášení o majetku nikoli (po vxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxdělí či nezdůvodní, nelze jí uložit pořádkovou pokutu. Jinak tomu však bude v případech, kdy vyzvanou osobou bude osoba blízká, odpovídající některé z xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxtě stanovené k učinění prohlášení o majetku zašlou písemně příslušnému orgánu činnému v trestním řízení uplatnění svého práva nevypo-vídat s alespoň xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xýzvě nečinná, může jí příslušný orgán činný v trestním řízení uložit pořádkovou pokutu. Pokud však tato osoba důvod odepření dostatečně uvede až ve stíxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx výpověď za stejných podmínek, za jakých má vyzvaná osoba právo odepřít svědeckou výpověď či podání vysvětlení podle odkazovaných ustanovení, nelze axx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxtku byla adresována daňovému poradci či advokátovi zájmové osoby, kteří by zároveň byli jejími osobami blízkými, není na jejich vůli, zda práva odepříx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxď učiněná v rozporu se zákazem svědecké výpovědi. K tomu srov. komentář k § 99.
16.
Osoby, jimž takový důvod svědčí, výzvě vyhovět bez následku nemusxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx. Osoby, jimž by nesvědčil žádný takový důvod k odepření výpovědi či podání vysvětlení, jsou povinny výzvě k učinění prohlá-šení o majetku vyhovět. Násxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxov. komentář k odst. 4) nebo uložení pořádkové pokuty dle § 66 odst. 1, a to i vedle předvolání k podání výpovědi o majetkových poměrech. Stejný následek mxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxtný čin porušení po-vinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku dle § 227 tr. zákoníku. I o tom by tedy měla být vyzývaná osoba poučena. V souladu se zásxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxkových poměrech, či se k němu sice dostaví, ale nepodá úplnou a pravdivou výpověď o majetku. Naopak učiní-li k výzvě úmyslně nepravdivé či neúplné prohlxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xředvolána k poskytnutí výpovědi o majetkových poměrech a k tomuto předvolání se nedostaví či úmyslně stejně neposkytne úplné a pravdivé prohlášení o mxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
x xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxost v témže řízení. Naopak uložení pořádkové pokuty by zmíněná zásada nebránila, a to s ohledem na jiný zájem, jenž chrání (bezproblémový průběh řízení x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxnost osoby, proti níž se řízení vede, byla-li tato osoba vyzvána dle komentovaného ustanovení, rozhodla se nevyužít svého práva odepřít učinění prohlxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxeslené, či dokonce zcela nepravdivé výpovědi takové osobě nehrozí trestní odpovědnost za trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xdst. 2 tr. zákoníku totiž omezuje trestní odpo-vědnost pouze na svědka v tomto procesním postavení v řízení před soudem, ale kon-strukce § 227 tr. zákoxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxšení o majetku bez rozlišení jejich procesního postavení.
17.
Existuje zde však možnost argumentace pro oba závěry. Pro trestní odpovědnost osobxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xx xxestní řízení vede, žádné výjimky, jednak skutečnost, že osoba, proti níž se řízení vede, má vždy možnost odepřít splnění výzvy k učinění prohlášení o maxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxx xx xxxxx
xccusare
. V tomto závěru má osoba, proti níž se řízení vede, zkrátka možnost buď nespolupracovat vůbec, nebo spolupracovat řádně a včas. Pro závěr o vyloxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xůže uvádět nepravdu či cokoli zamlčovat, a tedy je zde otázka, zda by ústavně konformní výklad ustanovení § 227 tr. zákoníku nevyžadoval analogii s ustxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxtanovení § 227 tr. zákoníku, neboť možnost bez uvedení důvodu odepřít vyhovění výzvě k učinění prohlášení o majetku značně odlišuje její postavení napxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxx
xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxc. Zatímco totiž možnost prezen-tovat vlastní verzi skutkového děje bez obavy z obvinění z křivé výpovědi je nutno považovat za jednu z nejdůležitějšíxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxlášení o majetku sleduje zásadně jiné účely než dokazování viny (viz výše). Proto právo na materiální obhajobu možností o majetkových a ekonomických pxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxušeno nebude. Autoritativně však tato otázka dosud rozhodnuta nebyla, a jak je uvedeno výše, lze nalézt i přesvědčivé argumenty pro opačný závěr.
1xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx není-li žádný takovýto zákonný důvod pro odepření dán (k tomu srov. výklad v bodech 16 a 17). Standardně pro dostatečné poučení postačuje citace přísluxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxformace, nesmí být použity jako důkaz v trestním řízení.
K odst. 2
19.
Omezení povinnosti učinit prohlášení o majetku pouze na rozsah, v němž jsou vxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxat nové informace o zájmové osobě nad rámec těch, které jí jsou ke dni doručení výzvy známy. Vyhoví-li tedy předmětné výzvě jen v tomto rozsahu, nijak nepxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxivě požadovat, aby měl přehled o svých majetkových a ekonomických poměrech. Zájmová osoba proto nesplní své povinnosti uložené jí výzvou, pokud něktexx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxě nestará, např. již nemá k dispozici starší účetní a jiné ekonomické doklady, které ztratila, zničila či zašantročila. Komentované ustanovení se tak xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxylo sděleno zahájení dědického řízení, třetí osoba v její prospěch a bez jejího vědomí uzavřela smlouvu o určitém spořicím finančním produktu atd.).
xxx
xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxat veškeré informace, které o nich vypovídají, tj. nikoli jen informace dle písm. a) až e) - srov. formulaci „uvedla- zejména“. Nic však orgánu činnému v xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxně či v souvislosti s jednou či pouze s několika z více činností, které zájmová osoba vykonává. Ve výzvě musí být vždy uvedeno, jaké infor-mace jsou po adrxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xe v praxi budou zavedeny formuláře k prohlášení o majetku, které budou zasílány vyzvaným osobám spolu s výzvou. V takovém případě pochopitelně vyzvaná xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
x xx xxxxlášení o majetku se vztahuje ustanovení § 59 odst. 3 věta třetí, a tedy pokud vyzvaná osoba prohlášení neprovede tak, jak podle orgánu činného v trestním xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxových případech uložit toliko tehdy, jestliže vyzvaná osoba ignorovala jeho výslovný pokyn obsažený ve výzvě či mu vyhověla zjevně nedostatečným způxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x trestním řízení.
K odst. 2 písm a)
22.
K pojmu pracovněprávní vztah srov. ustanovení § 1 písm. a) a § 3 zák. práce. Pod tento pojem tedy spadá nejen hlaxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxx xák. práce). Vztahem obdobným vztahu pracovněprávnímu je zejména služební poměr podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, zákona č. 361/2003 Sb., x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x vojácích z povolání. Dále sem spadají zvláštní veřejnoprávní vztahy, které se svou povahou blíží služebním poměrům či pracovněprávním vztahům, mají xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxx x xxxtní službě a o osoby, na něž se vztahuje zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a něxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxkoli jiné penězi ocenitelné plnění, které zájmová osoba nikoli jednorázově dostává. Může se jednat např. o autorskoprávní odměny, plnění, na něž má náxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx, příjmy uvedené v ustanovení § 299 odst. 1 o. s. ř. atd.
23.
Kdo je plátcem odměny či příjmu, stanovuje vždy příslušný zákon (např. plátcem odměny z pxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxčtu jejich výše, ani rozhodné období (např. všechny odměny a příjmy za posledních pět let). Rozhodující proto bude, co uvede orgán činný v trestním řízexx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
K odst. 2 písm b)
24.
Komentované ustanovení míří na všechny druhy účtů na základě některé ze smluv o účtu dle § 2662 a násl. obč. zák., včetně účtu plaxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxavení spořitelních a úvěrních družstev upravuje zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvi-sejícíxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xank a spořitelních a úvěrních družstev. Postavení institucí elektronických peněz upravuje uvedený zákon v ustanovení § 46 a násl., postavení vydavatxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xalého rozsahu v ustanovení § 36 a násl. Obdobnou zahraniční osobou bude subjekt řídící se jiným právním řádem, oprávněný k poskytování stejných služeb xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/xxxxxx
x xxxxx x xxxx xx
xxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxzují § 1721-1723 obč. zák. Ačkoli občanský zákoník výslovně v § 496 odst. 2 stanoví, že i právo je nehmotnou věcí, a tedy i kdyby nebylo komentovaného ustxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx rozumí právo na určité plnění majetkové povahy věřitele, jímž je v intencích komentovaného ustanovení vždy zájmová osoba, kterému odpovídá po-vinnoxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx právní skutečnost. Obsáhlejší výklad tohoto pojmu by byl nadbytečný, neboť jej poskytuje dostatek občanskoprávních publikací. Komentované ustanoxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxné, ústní či konkludentní atd.) ani povahu pohledávky (např. zda jde o pohledávku peněžitou či nepeněžitou, ještě ne-splatnou, splatnou, či dokonce jxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx podmínky:
a)
jde x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxávky promlčené, o nenárokovou veřejnoprávní dávku, o niž si zájmová osoba zažádala, o pouhou dosud neakceptovanou ofertu či o nezávazný slib určitého xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xx
xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxř. dílčí smlouvy, uzavírané na základě rámcové smlouvy, pravidelné měsíční platby za poskytování určité služby atd.).
26.
Výše pohledávky je xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxetkové pohledávky. V takových případech, nestanoví-li orgán činný v trestním řízení jinak, bude pro postup při určení výše takové pohledávky postačoxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxx xxlatnost pohledávky upravuje ustanovení § 1958 a násl. obč. zák. Na rozdíl od písm. d) komentované ustanovení neobsahuje žádné omezení, a tedy pro vyhoxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxx xxz výše výklad v bodě 18), a tedy je nemůže nijak filtrovat.
K odst. 2 písm d)
27.
Pojem věci definuje § 489 obč. zák., a jelikož trestní řád užívá tohotx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxtanovení nijak pojem věci neomezuje, a tedy pro vyhovění výzvy bude potřeba podat přehled všech věcí bez rozdílu, tj. věci movité i nemovité, zapsané do xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxje ustanovení § 1115 a násl. obč. zák. Pojem výše spoluvlastnického podílu upravuje ustanovení § 1122 obč. zák. Je lhostejno, uvede-li vyzvaná osoba x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx, vztahuje se povinnost učinit prohlášení o majetku i na věci nacházející se v něm. Byť lze souhlasit s názorem, že společné jmění manželů je zvláštním drxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xpoluvlastnictví, což ostatně podporuje i podpůrné užití úpravy spoluvlastnictví podle § 712 obč. zák. K umístění srov. výše výklad v bodě 7.
28.
Kxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxezení komentovaného ustanovení spočívá v tom, že stanovuje povinnost podat pouze přehled věcí, tedy nikoli úplný a detailní seznam. I zde patrně bude v xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxt v předepsaném rozsahu každou jednotlivou věc zájmové osoby. Zejména vzájemně zaměnitelné věci nepatrné hodnoty (prádlo, kancelářské předměty, náxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxe přitom vyjít z pojmu hodnoty nikoli nepatrné podle § 138 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Věci reálné denní spotřeby naopak v prohlášení být uvedeny být nemusí. xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxná osoba vyhoví výzvě již tím, když poskytne příslušnému orgánu činnému v trestním řízení samotný přehled. Na rozdíl od rozsahu vyžadovaných informacxx xxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx a) až e), vyžádání dokladů k osvědčení či prokázání vlastnického či spoluvlastnického práva k věcem součástí výzvy být nesmí, neboť komentované ustanxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxx. 2 písm e)
29.
Svěřenský fond je upraven v ustanoveních § 1448 a násl. obč. zák. Viz k tomu blíže občanskoprávní publikace, které se tímto tématem zabxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx majetku bez vlastníka i bez právní subjektivity. Vztah zájmové osoby ke svěřenskému fondu může být podle komentovaného ustanovení dvojí - může se jednxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xá podle statutu svěřenského fondu nárok na určité majetkové plnění z tohoto fondu. I kdyby nebylo komentovaného ustanovení, musel by obmyšlený uvést v xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxkytnutí určitého majetkového plnění ze svěřenského fondu dle jeho statutu může být vázáno na splnění nejrůznějších podmínek. Povinnost uvést v prohlxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxých předpokladů může vzniknout nárok na majetkové plnění z tohoto fondu, ačkoli tyto podmínky zatím nesplnil. Vzhledem ke zvláštní povaze svěřenskéhx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx ať už je odpověď na tuto otázku jakákoli, komentované ustanovení nutí všechny obmyšlené bez rozdílu do pro-hlášení o majetku toto své postavení uvést.
xxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, která zavádí evidenci svě-řenských fondů, a tedy povinnost dostatečně xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxx xx a d) zák. č. 304/2013 Sb.].
31.
Komentované ustanovení neuvádí svěřenského správce, tedy osobu vykonávající správu majetku ve fondu a právně jedxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxanovení § 1454 obč. zák. - pak by pochopitelně svěřenský správce měl stejnou povinnost, jako zakladatel nebo obmyšlený). Pokud by tak správce měl být zxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xx xvěřenském fondu (např. by zde nebylo podezření, že do svěřenského fondu byly zahrnuty i výnosy z trestné činnosti, nástroje k ní atd.), nemohlo by takovx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx na určité majetkové plnění ze svěřenského fondu (např. na odměnu), bude povinen to uvést podle povahy tohoto nároku buď jako jiný příjem dle písm. a), nexx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x x458 odst. 1 obč. zák., osoba oprávněná vykonávat dohled podle § 1463 obč. zák.), tyto další osoby nemají zásadně žádná práva k majetku ve svěřenském fondx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxět zejména zahraniční obdoby svěřenského fondu, nesplňují-li všechny náležitosti svěřenského fondu podle občanského zákoníku, ale jejich účel či pxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx osobou s právní subjektivitou vlastním jménem této osoby na účet svěřenského fondu;
c)
vázanost správce při správě a nakládání s majetkem ve fondu staxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xvěřenského fondu podle občanského zákoníku, jestliže zákon připustí či umožní jejich vznik (např. určitá entita podobná svěřenskému fondu vznikne v xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xyzvanou osobu k učinění nového prohlášení o majetku, jednak tuto možnost omezuje na případy, kdy je důvodný předpoklad, že došlo ke změně majetko-vých xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx na to, že nebyl naplněn zákonný předpoklad pro učinění nové výzvy. Na výzvu k aktualizovanému prohlášení o majetku se pohlíží ve všech ohledech jako na nxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxx xxxxxxvení upravuje následek nevyhovění výzvě, odepření jejího splnění či po-chybností příslušného orgánu činného v trestním řízení, zda bylo výzvě skutexxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx o majetku formou ústní výpovědi. Vedle tohoto následku či spolu s ním se může uplatnit i některý z následků uvedených pod bodem 16 a 17.
35.
Poskytnutx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx osoby v rozsahu výzvy, jíž vyzvaná osoba nevyhověla řádně a včas. Není však vyloučeno, aby z důvodu procesní ekonomie na tento úkon navazoval i další výsxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxnímu stadiu trestního řízení či fázi ta-kového stadia a procesnímu postavení vyzvané osoby, a tedy že může jít jak o podání vysvětlení, tak o výslech obvxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx x xxxxx x výslechu obviněného srov. komentář k § 90 a násl. K výslechu svědka srov. komentář k § 100 a násl.
36.
Odkaz na úpravu těchto institutů je poněkud nešťxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxíku. Formulace této skutkové podstaty totiž nikterak neroz-lišuje mezi stadii či fázemi řízení, v nichž k ústnímu prohlášení o majetku má dojít, ani mexx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxohlášení o majetku jednak osoby, proti které se řízení xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx 5 a násl. Obě tyto kategorie osob se totiž nemohou dopustit trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 tr. záko-níku (chyxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xx. zákoníku však nic nebrání. V případě osoby, proti níž se řízení vede, může být pochopitelně takto sankcionována pouze úmyslně neúplná či nepravdivá xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxo sankcionována jedině tehdy, učiní-li obviněný úmyslně pouze částečně výpověď o majetkových poměrech a předstírá, že jde o výpověď úplnou. Naopak roxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxní odpovědnost podle § 227 tr. zákoníku vyvozována být nemůže, neboť i toto jeho právo je součástí úpravy, na niž komentované ustanovení odkazuje. Obdxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx. § 158 odst. 8), či svědka tam, kde má zákonný důvod odepřít výpověď (§ 100).
Související ustanovení:
§ 77b, § 92, § 100, § 125 tr. zákoníku - zák. o výkxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxvue.
2014,
č. 3
s. 68.
ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek III. § 976-1474. Praha: Wolters Kluwer, 2014.
Šxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxNDLOVÁ, N., HŮRKA, P., DOLEŽÍLEK, J. Zákoník práce. Komentář. 4. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2013.
(Součinnost ostatních subjektů)
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxí stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Obsah je možno rozdělit do několika dílčích celků:
-
dožádání státních orgánů, fyzických a právnickýxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx
x
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxmu, že byl spáchán trestný čin (odst. 1 věta druhá);
-
povinnost poskytnout orgánům činným v trestním řízení informace, které jsou předmětem bankoxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx
x
xxxxxxxxx bankovního účtu a účtu v evidenci investičních nástrojů (odst. 3);
-
ochrana utajovaných informací a povinnosti mlčenlivosti v trestním řízení pxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxx
xx
xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxování informací a jiné součinnosti orgánům činným v trestním řízení ze strany třetích osob. Tento rámec je dále konkretizován a doplňován dalšími ustaxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx práva a povinnosti třetích osob v průběhu trestního řízení při participaci na objasnění skutkového stavu věci a zajištění předmětu řízení.
K odst. 1
xx
xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xoskytovat orgánům činným v trestním řízení součinnost, jejíž potřeba vyvstane v průběhu trestního řízení. Tato povinnost je zcela konkrétní a přímo txxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxávnickým osobám. Jelikož řádné plnění úkolů orgánů činných v trestním řízení je v obecném zájmu, výklad tohoto ustanovení by měl být extenzivní tak, abx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xoci zákonodárné, výkonné i soudní), které nejsou orgány činnými v trestním řízení. Jde o pojem užší než pojem orgán veřejné moci, neboť státními orgány xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x x xdst. 1 věta první je ovšem tato skutečnost prakticky bez významu, neboť bude-li třeba určité informace, kterou disponuje samosprávný orgán (např. dixxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxsprávný orgán zřízen. Jelikož státní orgány nejsou samostatnými právnickými osobami, bylo nutno je jako adresáty této povinnosti výslovně uvést.
xx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xx xxxxxxx x x xx x x xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx svéprávné, proto by bylo možno dožádáním vyžadovat poskytnutí určitých informací i od osoby omezené na svéprávnosti či osoby nezletilé, bylo-li by v jxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxovníka takové osoby (§ 62 obč. zák.) či od zákonného zástupce nezletilce.
7.
Právnickou osobu definuje § 20 odst. 1 obč. zák. jako organizovaný útvxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxého druhu právnických osob (např. zákon o obchodních korporacích), tak i přímo ustavit jednotlivou konkrétní právnickou osobu (např. Komora dle § 40 oxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxí určité informace či o poskytnutí součinnosti (např. zapůjčení určitých specifických, běžně nedostupných předmětů pro účely rekognice, zapůjčení xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxovedení úkonu v prostorách dožádané osoby, nemůže-li jej orgán činný v trestním řízení provést jinde, atd.). Formální náležitosti dožádání nejsou v txxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxx xxxx xxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
-
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxx xxxxxxní, tj. informace či součinnost, již má dožádaný subjekt či orgán poskytnout;
-
poučení podle § 8b odst. 2, jelikož se může jednat o první či jediný koxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx
V dožádání je možno uvést i lhůtu, v níž mu má dožádaný orgán či subjekt vyhovět. Dožádání není třeba jakkoli odůvodňovat.
9.
Obsahem dožádání naopxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x tak nemůže být např. uložení vypracování odborného vyjádření či znaleckého posudku (§ 105 odst. 1), poskytnutí informací o záznamu telekomunikačníhx xxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxkládá právní erudice, nemůže být obsahem dožádání ani žádost o právní posouzení určité otázky. Právní otázky musí orgán činný v trestním řízení řešit sxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x x x xxxxx xxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxí posouzení bude záviset na konkrétních okolnostech případu, zejména na složitosti a náročnosti vyhovění žádosti, která je obsahem dožádání, jakož i xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx V případě státního orgánu bude pořádková pokuta uložena konkrétní fyzické osobě, která je za vyhovění dožádání odpovědná.
11.
Zásadně je povinnoxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xvláštním předpisem je např. § 15 odst. 14 zák. o veř. zdrav. pojištění či § 38 odst. 5 zák. č. 21/1992 Sb., o bankách. Zvláštní právní předpis, který by úhrxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx od třetích osob. Ustanovení x x xxxxx x xxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x
xxxxxxx
x
xxx
xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxgánům obecnou povinnost podávat oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. K tomu viz výklad k § 158 odst. 2. Zatímco fyzxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxý čin neoznámení trestného činu, státní orgány musí oznamovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán jakýkoli trestný čin. Jelikož státní orgxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx funkce, služebních povinností či pracovního poměru povinnost za státní orgán takové oznámení učinit. Je-li taková osoba ve služebním poměru, porušexx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xlužbě.
K odst. 2
14.
Řádné objasnění skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, má důkazní význam ve vztahu k věci samé. Podle stxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxho řízení, případně dokazování skutku po zahájení trestního stíhání. Viz komentář k § 158 odst. 3 a komentář k § 89 odst. 1. K zjištění povahy, rozsahu nebx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xa odst. 1, body 1 až 8.
15.
Bankovní tajemství je upraveno v zákoně č. 21/1992 Sb., o bankách, zejména v jeho § 38 odst. 1. Byť tento zákon neposkytujx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x stavů depozit a vymezením případů prolomení bankovního tajemství v § 38 odst. 2 až 11 zák. o bankách mu poskytuje dostatečně určitý obsah. Pojem bankovxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxikatel při výkonu charakteristických bankovních činností. Při jejich určení lze vyjít zejména z ustanovení § 1 odst. 1, 3 zák. o bankách. Za bankovní obxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx žádosti. Státní zástupce a po podání obžaloby či návrhu na potrestání soud proto takovou žádost nemusí nijak odůvodňovat, nicméně využití tohoto instxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxím řízení, nebo v řízení před soudem též potřebou výkonu rozhodnutí. To znamená, že v dané věci již musí být alespoň zahájeno trestní řízení (srov. § 158 oxxxx xx x xxxx xxx xxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxé jsou chráněny bankovním tajemstvím, bez toho, aby bylo zahájeno trestní řízení pro konkrétní podezření ze spáchání trestného činu. Orgán činný v trexxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xospěje-li k závěru, že naplněny nebyly, nesmí k důkazu získanému na základě takové žádosti přihlédnout pro jeho nezákonnost.
17.
Ačkoli trestxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx x xx xxxx xxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx žádost podává;
-
označení subjektu, jemuž je žádost adresována;
-
označení trestní věci, v souvislosti s níž byla žádost podána;
-
rozsah xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx
x
xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xi dokonce jediný kontakt banky s orgánem činným v trestním řízení v konkrétní věci; nicméně vzhledem k tomu, že zde jde o průlom do bankovního tajemství, xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxěž může, ale nemusí obsahovat lhůtu, v níž má banka požadované údaje poskytnout. Žádost se může vztahovat k údajům týkajícím se jakékoli osoby, tedy nikxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x6 odst. 1).
18.
Trestní řád rozsah vyžadovaných údajů nijak neomezuje. Žádost tak může směřovat ke konkrétnímu údaji (např. zda byla provedexx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xteré byly v určitém období z určitého účtu provedeny, či pohyby na určitém účtu v určitém období). Žádost může směřovat i k jiným bankovním obchodům, napxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxté osobě bezpečnostní schránku, atd. V žádosti lze vyžadovat i zaslání kopií, či v nutných případech dokonce originálů dokumentů souvisejících s předxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxchto údajů je stanovena § 25b odst. 1 zák. č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech. Jelikož § 25b odst. 3 písm. b) zák. č. 87/1995 Sb. přímo odxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxx
20.
Údaji z evidence investičních nástrojů a zaknihovaných cexxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx subjektů upravuje uvedený zákon zejména v ustanoveních § 92 odst. 2, 3 a § 93 odst. 2, 3, 5. K žádosti o poskytnutí údajů z evidence cenných papírů lze
mutaxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx
xxx
xxxxxxxxálními údaji získanými pro statistické účely jsou dle § 2 písm. a) zák. o st. statistic. službě údaje týkající se jednotlivé právnické nebo fyzické osoxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx x xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxem bankovního tajemství, a údajů z evidence investičních nástrojů - oprávněn kterýkoli orgán činný v trestním řízení, tedy i policejní orgán. Tato žádxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
22.
Oproti výše zmíněným dvěma skupinám údajů ovšem individuální údaje získané pro statistické účely mohou orgány činné v trestním řízení vyžxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx
Argumentum a contrario
vede k závěru, že v trestních řízeních pro jiné trestné činy tyto údaje policejní orgán vyžadovat nesmí. Jelikož § 8 odst. 2 je
lxx xxxxxxxxx
xxxx x x xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
23.
K náležitostem žádosti o poskytnutí individuálních údajů získaných pro statistické účely platí
mutatis mutandis
to, co bylo uvedeno k žádxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxní řízení pro trestný čin dle § 180 tr. zákoníku. Zpravidla bude označení trestného činu součástí identifikace trestní věci, nicméně v tomto případě by xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx 18. 3. 2017 zák. č. 55/2017 Sb.: Novelou bylo do trestního zákoníku doplněno nové ustanovení § 102a, které upravuje ochranné opatření zabrání části maxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxové okolnosti), jenž je kvalifikován jako jeden z trestných činů v § 102a tr. zákoníku. Zákonnosti opatření již vyžádaných informací není na překážku, xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xabrání části majetku. Postavení správce daně upravuje § 10 a násl. daňového řádu. Rozhodnutí o stanovení daně upravuje § 147 daňového řádu. Pro účely toxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx k § 230 odst. 1. K zajištění majetku pro výkon ochranného opatření zabrání části majetku viz komentář k § 358b. Správce daně je povinen tyto informace posxxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx podle ustanovení § 52 a násl. daňového řádu.
25.
Podmínky vyžádání údajů získaných při správě daní pro jiné účely upravuje § 53 odst. 2 daňového řxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx podání obžaloby pouze soud. Je zřejmé, že zde soud bude analogicky legitimován i v případě podání návrhu na potrestání.
26.
Poskytnutí těchto úxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xsou jimi:
-
trestné činy daňové a poplatkové (díl 2 hlavy šesté zvláštní části tr. zákoníku), týká-li se porušení povinnosti při správě daní, tedy dlx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxnámení je trestným činem (§ 367 a § 368 tr. zákoníku);
-
trestné činy dle § 212, § 254 a § 260 tr. zákoníku;
-
všechny trestné činy dle dílů 1 až 3 hlaxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxx x xxx xxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxx xxx x xxxx x xxx x x xxx xxx xxxxxxxxx
xxxxx v trestním řízení zapotřebí údajů získaných při správě daně pro objasnění okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán jiný trestný čin než některý z xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx x xxxx 13 a 19.
28.
Údaje získané postupem dle § 8 odst. 2 nelze využít jinak než pro účely řízení, v němž byly získány. Tyto údaje proto nelze použít ani v xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xokud by v takových řízeních bylo zapotřebí těchto údajů, musely by být příslušnými orgány činnými v trestním řízení vyžádány zvlášť. Tato kategorická xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxích, ve zvláštních řízeních soudních, v řízení správním, ve správním řízení soudním, v řízení daňovém či v řízení kontrolním, ale i to, že bude-li v něktxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxní spis připojen.
29.
Výjimku z tohoto omezení představuje institut spojení věci dle § 23 odst. 2, neboť v takovém případě řízení nezaniká, ale pxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xmezení nemůže být ani tzv. rozšíření trestního stíhání dle § 160 odst. 5, neboť tento postup se realizuje v rámci jediného, již probíhajícího trestního xxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxedstavuje zvláštní postup, a § 8 odst. 3 je tak
lex specialis
k § 8 odst. 1 i 2. Důvody, pro něž je možno takové sledování nařídit, jsou shodné jako důvodyx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx x x xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xx x přípravném řízení na návrh státního zástupce, po podání xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxm, že osoba, u níž je příslušný účet veden, vyrozumívá stanovený orgán činný v trestním řízení způsobem stanoveným v nařízení sledování a v tam sledovanxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxhání. Nevyžaduje se, aby šlo o účet, jehož vlastníkem či disponentem je osoba, proti níž se řízení vede či která je podezřívána ze spáchání trestného činxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxustný opravný prostředek a není třeba o něm vyrozumívat osobu, která je vlastníkem či disponentem účtu, takový postup by byl naopak kontraproduktivníx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxání nařizuje;
-
označení trestní věci, v níž je sledování nařízeno;
-
označení subjektu, kterému je povinnost sledování nařízena;
-
oznaxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxxí účtu, tj. uvedení, komu, kdy a jaké údaje mají být v rámci sledování sděleny (např. povinnost k prvnímu dni každého kalendářního měsíce informovat stáxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
-
dobu, po kterou má být sledování prováděno.
Ačkoli sledování účtu může nařídit pouze soud, povinnost sdělovat informace ze sledování účtu můxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx ním vykonává dozor.
33.
Doba, na niž se sledování účtu nařizuje, činí maximálně šest měsíců. K počítání lhůt viz § 60. Minimální délku sledovánx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxvání prodloužit, a to i opakovaně, vždy však maximálně o šest měsíců. Prodloužení sledování účtu může v přípravném řízení nařídit pouze krajský soud naxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxízený soud.
34.
K omezení použitelnosti údajů získaných při sledování účtu srov.
mutatis mutandis
výklad v bodě 23 a 24.
K odst. 4
35.
Uxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxění této povinnosti představovalo zároveň porušení povinnosti chránit utajované informace či povinnosti mlčenlivosti. Vztahuje se pouze k povinnoxxx xxx x x xxxxx xx xxxxx x x xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx x x xdst. 4 se v případech jimi předvídaných neuplatní.
36.
Z dikce "lze odepřít" lze vyvodit, že se z hlediska trestního řízení jedná o právo, nikolx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xo
a contrario
např. k explicitnímu zákazu výslechu takového subjektu v postavení svědka dle § 99. Tím ovšem nijak nejsou dotčeny povinnosti příslušnéxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxru vázán zvláštním předpisem, který upravuje ochranu utajovaných informací či povinnost mlčenlivosti. Tyto zvláštní předpisy pak zpravidla formulxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxx xx xx/2000 Sb., tiskového zákona, a dle § 41 zák. č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, která je formulována jako právo, nikolx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxž trestní řád v této souvislosti upravuje zvlášť, viz dále), nemá to za následek nepoužitelnost takto získané informace jakožto důkazu, neboť sám trexxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x x xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxo předpisu tím však pochopitelně není nijak dotčena.
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxormace musí být dle § 4 zák. o ochraně utaj. informací klasifikována jedním ze čtyř stupňů utajení a dle § 21 zák. o ochraně utaj. informací je tímto stupxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx
x xxxxxxxxx
x xx xxxxx xxx xxxxx x xxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxává seznam utajovaných informací, a příslušný adresát dožádání by tedy neměl mít v praxi problém rozpoznat, ohledně kterých informací smí dožádání odxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
38.
Ustanovení § 65 odst. 2 zák. o ochraně utaj. informací ukládá obecnou povinnost mlčenlivosti ohledně utajované informace každému, kdo k ní xxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxa možnosti odepřít dožádání využije či nikoli. Pakliže povinnosti mlčenlivosti nebyla zproštěna, musí dožádání odepřít, jinak se vystavuje riziku pxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxna ve zvláštních právních předpisech, a to v různém rozsahu pro různé okruhy subjektů. Nemá valného smyslu na tomto místě vypisovat všechna ustanovení xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx, který příslušné dožádání učinil, si tak může bez větších potíží ověřit, zda se k jím vyžadované informaci skutečně povinnost mlčenlivosti váže. Demoxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxx, § 6 odst. 9 zák. č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, § 81 odst. 1 zák. o soudech a soudcích, § 25 odst. 1 z. s. zx xxxx
xxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxž právní řád pouze garantuje, že interní povinnost mlčenlivosti uplatňující se v určitém od státu odlišném subjektu bude xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx vyžaduje se pro ni konkrétní ustanovení právního předpisu. V současné době se jedná o § 7 odst. 1 písm. e) zák. o církvích a náboženských společnostech. Pxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxspektovat, ačkoli ji sama neuložila. Jiné ustanovení garantující účinky interní povinnosti mlčenlivosti navenek náš právní řád v současnosti neznáx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x x xx xxxxx xx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxít vyhovění dožádání vázán zvláštním předpisem ukládajícím mu povinnost ochrany utajovaných informací či povinnost mlčenlivosti, toto ustanovení xx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxx 1 poskytnout utajované informace či informace, ohledně nichž jsou vázány povinností mlčenlivosti, i když povinnosti chránit utajované informace čx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxřekažení a neoznámení trestného činu dle § 367 či § 368 tr. zákoníku. Tato možnost se vztahuje nejen na povinnost vyhovovat dožádáním, ale rovněž na povxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx
xx xxxáštním právním předpisům, nemůže vyzrazení utajované skutečnosti či porušení povinnosti mlčenlivosti na základě tohoto ustanovení vyvolávat jakéxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx
42.
Ve vztahu k trestnému činu neoznámení trestného činu je nutno upozornit na § 368 odst. 3 tr. zákoníku, podle něhož se tohoto trestného činu nemůxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxlečnosti s přiznaným zvláštním právem zachovávání povinnosti mlčenlivosti, dozví-li se o trestném činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemstvx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxestného činu, tj. subjekt či orgán který oznámil příslušnému orgánu činnému v trestním řízení skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx skutečností podání takového oznámení pro konkrétní trestní řízení, které na základě jeho oznámení bylo zahájeno, zbaven povinnosti mlčenlivosti či xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxoštění povinnosti mlčenlivosti či ochrany utajovaných informací ve vztahu k trestnímu řízení.
44.
Dopad tohoto ustanovení je ovšem limitováx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxny obsahující utajovanou informaci či informaci, na niž se vztahuje povinnost mlčenlivosti (§ 78 odst. 2), uplatní se zvláštní úprava.
45.
Povxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxrných informací v souvislosti se soukromoprávní kontraktací. Nemusí jít jen o smluvně převzatou povinnost mlčenlivosti (např. smlouva sama zakazujx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x o ochranu informací, kterou zvláštní právní předpis spojuje s určitým právním jednáním (např. § 2366 odst. 2 obč. zák.). Může se jednat i o ochranu obchoxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xtrany negociace zvláštní dohodu), byť i zde zákon předpokládá určitou ochranu (§ 1730 odst. 2 obč. zák.), neboť tato je omezena toliko na zneužití či proxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx
x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxá povinnost mlčenlivosti pro trestní řízení
relevantní
a subjekt, který je jí vázán, se jí nemůže vůči orgánu činnému v trestním řízení dovolávat.
xxx
xxxxxx xx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxstnímu usvědčení ze spáchání trestného činu. Princip
nemo
tenetur se ipsum
accusare
totiž není vázán na formální postavení obviněného, a proto se můxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxx x x xxxslušný orgán činný v trestním řízení má za to, že podmínky odepření nebyly dány, může se uchýlit k uložení pořádkové pokuty (§ 66 odst. 1). Tím se otevírá mxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxní postup zpřístupnění utajované informace či zproštění povinnosti mlčenlivosti, jestliže zvláštní právní předpis takový postup nestanovuje. Drtxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxových případech nelze komentovaného ustanovení využít, neboť se nejedná o alternativu, ale o subsidiární postup. Opak by proto byl postupem
contra lexxx
x
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx řád rozlišuje ochranu utajovaných informací a povinnost mlčenlivosti jako dvě různé kategorie, uvedený zákon zpřístupnění utajovaných informací xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx bez dalších podmínek ke všem utajovaným informacím. § 58 odst. 4 zák. o ochraně utaj. informací pak odkazuje na trestní řád co do úpravy rozsahu, v němž xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx x x xxxx x x xx xxxxx x x x xxx xxxxx xx
50.
Pokud xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxvané informace či informace chráněné povinností mlčenlivosti vyžadovat po předchozím souhlasu soudce. Trestní řád nestanovuje žádnou formu žádosxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxformací, ale že pouze vysloví souhlas s tím, aby orgán činný v trestním řízení, který žádost podal, takové informace vyžadoval. V přípravném řízení je k xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxd a může utajované informace či informace, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti, vyžadovat přímo a bez toho, aby musel sám sobě udělovat souhlas.
xxx
xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx
x
xxxxčení soudu, kterému je žádost adresována;
-
označení trestní věci;
-
označení subjektu či orgánu, kterému bude dožádání adresováno;
-
ozxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx
x
xxxxxxnění, proč je takové informace třeba.
Obsahem žádosti naopak nemusí být odkaz na ustanovení právního řádu, které dotčenou povinnost ukládá, nebox xxxx xxx xxxxxx
xxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx. Jelikož zákon o advokacii v § 21 odst. 2 stanovuje jednoznačné a relativně velmi přísné podmínky pro zproštění povinnosti mlčenlivosti, jedná se o usxxxxxxxx
xx xxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx vzhledem ke své značné významnosti zejména pro vztah advokáta jakožto obhájce a obviněného jakožto jeho klienta. Praktický dopad spočívá rovněž v tomx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxní tato povinnost dotčena. K tomu srov. i výklad k § 99 odst. 2.
K odst. 6
51.
Nezávisle nx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxa [např. čl. 13 Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. xxxxxx xxx xx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx x42/2000 Sb. m. s.), a mnoho dalších]. Ustanovení § 8 odst. 1 až 5 se ve vztahu k takto uložené povinnosti mlčenlivosti neužijí a postupuje se toliko podle xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxi, kterou tato smlouva ukládá určitým subjektům. Tak činí např. Úmluva č. 81 o inspekci práce v průmyslu a obchodě, 1947, v čl. 15. V případě osob, které nx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxnosti trestního řádu. V takovém případě po nich orgány činné v trestním řízení nemohou požadovat žádnou součinnost. Srov. k tomu výklad k § 10.
xxxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky) sice obsahuje určitou možnost zproštění mlčenlivosti, nikoli však specificky vx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx informací pro účely trestního řízení.
Udělení předchozího souhlasu soudce podle ustanovení § 8 odst. 5 trestního řádu k tomu, aby policejní orgán moxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxhranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, ani porušením práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x
xxxxx xx xxxasnění trestných činů a spravedlivém potrestání jejich pachatelů je legitimním případem, kdy může dojít k omezení práva na ochranu soukromí i ve vztahx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxovení § 8 odst. 5 trestního řádu je však třeba v každém konkrétním případě pečlivě zvažovat, v jakém rozsahu má být tento souhlas požadován a následně udxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxe, (2.) v jakém nezbytném rozsahu, a to právě s ohledem na vyšetřování konkrétní trestné činnosti. V podané žádosti musí být rovněž zcela zřetelně a přesxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x zdravotních službách, poskytovatele zdravotní péče obecně nezprošťuje mlčenlivosti pro účely trestního řízení. Toto zákonné ustanovení je proto txxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxkud jde o způsob, jímž k němu může dojít. Ustanovením, které tak činí, je přitom ustanovení § 8 odst. 5 trestního řádu, jež v těchto případech výslovně vyžxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx
xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxu o bankách. Praha: C. H. Beck, 2011.
UHEREK, P. Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků. Komplexní rozbor aktuální právní úpravy. Praha: Gxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xx x3.
Poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných
(Ochrana informací a informování veřejnosti orgány činnýxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xe ke dni 1.5.2017.
1.
Vymezují se zde obecné povinnosti orgánů činných v trestním řízení v relaci k informacím, které mají vztah k trestnímu řízxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxmace chránit, na straně druhé mají povinnost informovat veřejnost o své činnosti. Řešení tohoto napětí ve prospěch jedné z uvedených základních povinxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx probíhá či již bylo pravomocně skončeno. Na § 8a navazují § 8b-8d, které upravují povinnosti třetích osob ve vztahu k ochraně informací o trestním řízexx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxvání osob a věcí a rovněž výjimky ze zákazu zveřejnění. Ochrana dle ustanovení § 8a-8d se vztahuje jak na informace dotýkající se osob fyzických, tak prxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxx xx xx xx xx xx x xxxxx xxx
x xxxxx x
xx
xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx ani na poskytování informací osobám, které jsou na trestním řízení nějakým způsobem účastny a jejichž účast vyžaduje seznámení těchto osob s informacxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx § 65 odst. 1 věty třetí.
3.
Povinnost prevence ohrožení objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení při informování veřejnosti vylučujx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxh dosud známých a zajištěných důkazů (a tedy i rozsah důkazů dosud neobjevených a nezajištěných), obsah jednotlivých důkazů, či dokonce plány policejxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxvyslechnutých svědků, a to jak nevědomému, tak i zcela záměrnému. K nevědomému ovlivnění by mohlo dojít tím, že tito svědci by si např. v televizním vysíxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxovědí by tak mohl být zdeformován tzv. falešnými vzpomínkami. K záměrnému ovlivnění by mohlo dojít u svědků, kteří by se rozhodli vypovídat účelově ať jxx xx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx xx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxstruovaných svědectví. Význam této povinnosti je tedy v nepřímé úměře s pokročilostí trestního řízení, neboť největší riziko zde vyvstává na samém poxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxsí s projednávanou věcí. Může se jednat o detaily ze soukromého života těchto osob (např. rodinné zázemí, politická orientace, vazby na veřejně známé čx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxnnosti a jejím obratu atd.). Jelikož adresáty povinnosti uvedené v § 8a odst. 1 jsou pouze orgány činné v trestním řízení, nezabraňuje toto ustanovení xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxe jiných právních předpisů (např. § 31 odst. 2, 3 zák. č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, § 81, § 86, § 90 obč. zák. atd.)x
xx
xxxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxulovaly takovým způsobem, z nějž by vyplývalo, že osoba, jejíž vina dosud nebyla vyslovena pravomocným rozsudkem soudu v trestním řízení, je pachatelxx xxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xebových stránkách Policie ČR), případně její poskytnutí třetí osobě s vědomím, že s ní tímto způsobem bude naloženo (např. v rámci interview s televiznxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxanému okruhu osob, neboť tento okruh je jednak neurčitý, jednak nezabraňuje dalšímu šíření informace, např. převzetím jiným periodikem atd. Zveřejnxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxx druhá výslovně stanovuje zákaz v přípravném řízení zveřejnit údaje umožňující identifikaci osoby, proti níž se řízení vede (bez rozlišení, zda již vůxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx xxx
x xxxtrario
se tato povinnost nevztahuje na řízení před soudem po podání obžaloby, návrhu na potrestání či návrhu na schválení dohody o vině a trestu, neboť xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xpravidla veřejné. K výjimkám viz výklad k § 200 odst. 1 a § 238. Tím ovšem nejsou dotčeny další povinnosti dle § 8a-8d. K pojmu poškozeného viz výklad k § 43 xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxžno za něj ve shodě s naukou považovat osobu, která svými smysly vnímala skutečnost důležitou pro trestní řízení.
8.
Nezáleží na tom, zda již určitá xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xiž byla předvolána jako svědek atd.). V přípravném řízení ještě nemusí být přesný okruh a postavení relevantních osob znám, proto musí orgán činný v trexxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx umožňující zjištění totožnosti jsou veškeré informace bez ohledu na formu a způsob zachycení, které samostatně či ve spojení s jinými dostupnými infoxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx adresa, rodné číslo atd.), ale např. i o informaci, xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xlavní trenér určitého sportovního družstva), vykonává určitá zvláštní práva (je např. autorem konkrétní knihy, vlastní určitou konkrétní nemovitoxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx. Není rozhodující ani to, zda zjištění totožnosti může provést kdokoli (např. nahlédnutím do veřejně přístupného registru) či pouze určitý okruh osox xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxt osob, které v něm žijí, jsou jim dobře známy).
K odst. 2
10.
Zvláštní důraz je kladen na ochranu informací o osobách mladších osmnácti let. Tento důxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx x xx xxxxx xxx xxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxerá není v postavení osoby, proti níž se řízení vede, poškozeného, zúčastněné osoby či svědka. Význam tohoto ustanovení vystupuje do popředí zejména pxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xx
xxx
xxxáštní režim pak platí pro trestní řízení proti mladistvému. Zde se nad rámec § 8a-8d uplatní ještě ochrana informací, zakotvená v § 3 odst. 5 z. s. m. a zexxxxx x xxxxx xx xx xx
x xxxxx x
xxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx x xxxxxxx xxxxdy veřejnosti (srov. výklad k § 2 odst. 10), která slouží nejen jako jeden z prvků veřejné kontroly činnosti orgánů trestního řízení, ale také naplňuje gxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx x xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxm jejího objasnění a případného potrestání pachatele. Jde rovněž o jeden z vzácných průlomů do neveřejnosti přípravného řízení, neboť tato povinnost xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx povinnost informovat veřejnost toliko prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků. Nemají tak povinnost informovat jednotlivce či jejich sxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx x06/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím [§ 11 odst. 4 písm. a) tohoto zákona]. Nejedná se ovšem o kategorický zákaz, příslušný orgán činný v tresxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xákona povinny poskytovat informace o již skončeném trestním řízení (SJS 2166/2011).
14.
Veřejný sdělovací prostředek není právním řádem nijak dxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xi jednorázovým předáním takových informací. Typicky půjde o televizní či rozhlasové vysílání, tištěná periodika, informační servery v síti Internex xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx že musí jít o takový sdělovací prostředek, který informuje neurčitý okruh osob, byť by byl tento nějakým způsobem limitován, např. omezeným územím, na xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxadě periodik šířených odbornou veřejností v rámci určité profesní komory (např. Bulletin advokacie,
Ad Notam
, Komorní listy,
Tempus
medicorum, Staxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xozsah poskytování informací závisí na zvážení příslušného orgánu činného v trestním řízení s přihlédnutím k povinnostem uloženým tomuto orgánu ustaxxxxxxx x xx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx příslušný orgán činný v trestním řízení v každém individuálním případě zvlášť vzhledem zejména k potřebě ochrany informací o osobách na trestním řízexx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xrestním řízení poskytnout, samozřejmě za splnění všech ostatních povinností. Poruší-li orgán činný v trestním řízení některou z povinností dle § 8a oxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx x xxx xxx xxxxxxxxx
xxx
Právo státního zástupce vyhradit si poskytování informací platí pouze v přípravném řízení a váže policejní orgán. Státní zástupce je o tomto opatřenx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxst. 3 policejním orgánem vyžadován. Trestní řád nestanoví žádné zvláštní náležitosti vyhrazení si určitých informací, z povahy věci ovšem musí obsxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxazuje;
-
způsob, jakým má policejní orgán o souhlas žádat.
Policejní orgán nemá právo toto opatření státního zástupce přezkoumávat, proto jexx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx není důvodu, aby státní zástupce nemohl vymezit jen určitý rozsah informací (např. v komplikované kauze s velkým počtem skutků a obviněných jen ve vztaxx x xxxxxxxx x xxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxomocí, zejména dle § 157 odst. 2 písm. b) či § 174 odst. 2 písm. f). Zpravidla půjde rovněž o kázeňský přestupek dle § 50 odst. 1 ve spojení s § 45 odst. 1 písmx xx x x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxst. 1, neboť policejní orgán je součástí soustavy orgánů činných v trestním řízení, tedy subjektem, který je oprávněn pořádkovou pokutu sám ukládat a uxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxzhodují o tom, jaké informace zveřejní a v jakém rozsahu, rozhodnou-li se nějakou informaci zveřejnit, musí se jednat o informaci pravdivou. Trestní řxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxř. o použití agenta dle § 158e odst. 2 písm. a) a c), záměnu zásilky dle § 87a či o předstíraný převod dle § 158c. Jedná se o operativně pátrací prostředky, xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxsti orgánů činných v trestním řízení. S tímto účelem by dezinformování bylo v příkrém rozporu, navíc § 8a takovou možnost výslovně ani implicitně neumxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxx x x x xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx takové dezinformace, které xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx x xotřebuje transplantovat některý orgán, který jí může darovat pouze pachatel), mohlo by se jednat i o porušení zákazu donucení k doznání dle § 92 odst. 1 vxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxeného. Trestní právo. 2009, č. 10, s. 4.
KMEC, J. K otázce poskytování informací o trestním řízení. Trestní právo. 2004, č. 10, s. 2.
VANTUCH, P. Moxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx8, s. 9.
(Ochrana informací o trestním řízení třetími osobami)
Mgr.
Jan
Provazník
- katedra trestního práva Právnické fakulty Mxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxných od orgánů činných v trestním řízení, chránit některé informace o trestním řízení. V odst. 1 je stanovena obecná povinnost osob, které se informace x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxh třetích osob zveřejňovat informace o určitých kategoriích poškozených, odst. 3 rozšiřuje povinnost dle odst. 2 i na informace o průběhu hlavního líčxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxahuje, viz výklad k § 8a odst. 1 věta druhá. Osoby, kterým byly tyto informace poskytnuty pro účely trestního řízení, jsou všechny osoby, které jsou na trxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxek (§ 97), jemuž je zpravidla sdělena totožnost některé z v § 8a odst. 1 větě druhé uvedené osoby v souvislosti s jeho výslechem, obhájce (§ 41 odst. 2), zmxxxxxxx xx xx xxxxx xx x xx xxxxx x xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xx x xx xxxxx x xx xx xxx x xx xxxxx x xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxonný zástupce (§ 34 odst. 1, § 43 odst. 1 z. s. m.), orgán sociálně-právní ochrany dětí (§ 40, § 60 odst. 2 z. s. m.), důvěrník (§ 21 odst. 1 zák. o obětech trestxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxtel (§ 28 odst. 2), nezúčastněná osoba při výkonu některých zajišťovacích institutů či zvláštních způsobů dokazování (např. § 85 odst. 2, § 104b odst. 1xx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxvním předpisem, nejsou žádným způsobem na trestním řízení zúčastněny, ale zvláštní právní předpis jim umožňuje získání informací obsahujících údajx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xx xx9/1994 Sb., o Rejstříku trestů), poskytnutí informací Národnímu bezpečnostnímu úřadu v řízení o vydání osvědčení [§ 107 odst. 1 ve spojení s § 95 odst. x xxxxx xx x x xx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxx x xxk. o PMS. I když formulace ustanovení odkazuje na "zvláštní právní předpis", stejná povinnost se váže i na osoby na trestním řízení nezúčastněné, jimž pxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxtí naopak pro osoby, jimž předmětné informace neposkytly přímo orgány činné v trestním řízení, ale např. v rámci plnění svých povinností podle jiného pxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxmu xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxh služeb, např. poškozeným, který u něj vyhledal lékařské ošetření. V těchto případech však zpravidla bude poskytování informací o trestním řízení znxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxx x xxxx xxxxxx
xx
xx xxxxíl od § 8a odst. 1 věta druhá se § 8b odst. 1 neomezuje toliko na přípravné řízení. Předmětné informace proto nesmí být výše uvedenými osobami poskytnutx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxe poskytnout předmětné informace se nevyčerpává pouhým zákazem jejich zveřejnění, ale platí i pro jakoukoli jinou formu seznámení jiné osoby s obsahex xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xx niž tato povinnost dopadá, sdělí předmětnou informaci své manželce či manželu pro zajímavost bez toho, aby tento či tato s informací jakkoli dále naložxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xčelům, tj. k výkonu práv a povinností v trestním řízení či podle zvláštního předpisu. I pokud by tak osoba, které bylo např. umožněno nahlédnout do trestxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xamoúčelně a bez toho, aby toho bylo v takovém řízení zapotřebí např. k unesení důkazního břemena, dopustila by se porušení povinnosti dle § 8b odst. 1.
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxu dle § 45a odst. 1 zák. č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, či za splnění dalších podmínek i ke spáchání trestného činu dle ustanovení § 180 tr. zákoxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxní výzvě orgánu činného v trestním řízení.
8.
Za porušení uvedené povinnosti třetí osoba odpovídá pouze tehdy, jestliže o ní byla náležitým způsobxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx
xx xxxx xxxx
xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxo možných následcích takového porušení.
K odst. 2
9.
Adresátem této povinnosti je každý bez ohledu na to, jakým způsobem se dostal k informaci umožxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxsti či prostředník získání takové informace či právní osobnost adresáta jsou z hlediska splnění této povinnosti zcela irelevantní.
10.
K pojmu poxxxxxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx xx xxx xxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx osmnácti let, se posuzuje k okamžiku zveřejnění údaje umožňujícího ztotožnění, nikoli k okamžiku spáchání činu. K tomu srov. výklad k § 51a odst. 2.
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx
xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxx xa konkrétní trestný čin (např. vražda, zabití, týrání osoby žijící ve společném obydlí atd.);
-
vymezením hlavy zvláštní části tr. zákoníku (trexxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx
xxxxtifikace trestných činů v první skupině nečiní problémy.
12.
U trestných činů vymezených podle hlavy zvláštní části tr. zákoníku je rozhodujícxx xxx xx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, a to trestný čin účasti na pornografickém představení dle § 193a tr. zákoníku a trestný čin navazováxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxe za textem "některý z trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti", vztahuje se zákaz zveřejňování informací i na poškozené těmito dvěxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxě díky zařazení těchto dvou trestných xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxzený osmnácti let v době zveřejnění údaje umožňujícího jeho ztotožnění.
13.
Legální definici těžké újmy na zdraví podává § 122 odst. 2 tr. zákoníkux xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxo činu, postačí, jestliže je tato těžká újma pokryta zaviněním pachatele a pokud k ní kauzálně vedlo jednání pachatele.
14.
O následcích porušení pxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxx xx xxx xx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxti je každý bez rozdílu právní osobnosti. I zde tedy platí, že důvod, způsob, legálnost, okolnosti či prostředník získání takových obrazových snímků, xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxého v § 8b odst. 2 jsou irelevantní. K poškozenému uvedenému v § 8b odst. 2 viz výklad k § 8b odst. 2, body 10 až 13. K umožnění ztotožnění viz výklad k § 8a odsxx xx xxx xx
xxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxtí) tr. řádu.
17.
Pořizování obrazových snímků, obrazových a zvukových záznamů o hlavním líčení či veřejném zasedání upravuje § 6 odst. 3 zák. o souxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxjich pořizování v odůvodněných případech zakázat, ostatní způsoby pořizování obrazového nebo zvukového materiálu včetně přenosu vyžadují jeho přexxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxx
Jiné informace o hlavním líčení či veřejném zasedání umožňující ztotožnění poškozeného, uvedeného v § 8b odst. 2, mohou být jakkoli získané informacx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxího líčení či veřejného zasedání pořízený některou přítomnou osobou, kresba či karikatura takového poškozeného pořízená v xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxstnila.
19.
Pro následky za porušení povinnosti uložené komentovaným ustanovením platí
mutatis mutandis
to samé, co pro porušení povinnosti dlx x xx xxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxx xx xxx xx
x xxxxx x
xxx
x xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxacímu prostředku viz výklad k § 8a odst. 3, bod 14. Je nutno souhlasit s názorem, že oprávnění předsedy senátu dle § 8b odst. 4 se analogicky vztahují i na vxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x 8b odst. 2, mohl být velmi snadno zmařen (srov. Šámal, 2013, s. 160).
21.
Zákaz uvedení jména, příjmení a bydliště poškozeného, uvedeného v § 8b odstx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx
xx xxxx
x xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx předseda senátu rozhodnutím pro zveřejnění rozsudku stanovit, jsou zcela na zvážení předsedy senátu. Může se tak jednat o zákaz zveřejnění i jiných údxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxů, z nichž by bylo možno poškozeného identifikovat), jakož i o úplný zákaz zveřejnění (např. mezi odsouzeným a poškozeným byl blízký rodinný vztah vyplxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx a zákaz zveřejnění skutkové věty zase zcela zmařily účel informování veřejnosti, pro nějž měl být vůbec rozsudek sdělovacím prostředkem zveřejněn).
xxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xěta druhá a contrario). K náležitostem usnesení viz výklad k § 134. Toto usnesení by mělo být vydáno současně s rozsudkem, není však vyloučeno, aby je v přxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx
xxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx x výkonu trestu zveřejnění rozsudku v řízení proti právnické xxxxx xx xx x x xx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxící identifikaci odsouzeného (§ 54 odst. 3 z. s. m.).
24.
Pro následky za porušení povinnosti uložené komentovaným ustanovením platí
mutatis mutaxxxx
xx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxx xx xxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxx0 Sb., o ochraně osobních údajů
Literatura:
HERCZEG, J. Novela náhubkového zákona: korektiv veřejného zájmu. Trestněprávní revue. 2011, č. 1xx xx xxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxe zákona o soudnictví ve věcech mládeže a publikace obrazových snímků. Trestněprávní revue. 2007, č. 6, s. 170.
PALOVSKÝ, T. Právní regulace toku inxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xx xxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx díl. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 160.
VÁLKOVÁ, H. Ochrana soukromí a osobnosti mladistvého
versus
právo na informace, svobodu projevu a zásaxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxedra trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Právní xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx poškozený, zúčastněná osoba či svědek. Ochrana před zveřejněním informací umožňujících ztotožnění určité osoby se tak poskytuje i těm osobám, o nichx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx nebo sledováním osob a věcí. Tyto osoby totiž nemusí v trestním řízení figurovat v postavení žádné z uvedených stran trestního řízení, případně svědkax xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxtitutů, mohou mít velmi osobní charakter (zejména v případě informací získaných odposlechem telekomunikačního provozu), přičemž tyto instituty nexxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxé totožnosti před zveřejněním.
2.
K informacím umožňujícím zjištění totožnosti osoby viz výklad k § 8a odst. 1, bod 9. Ke zveřejnění viz výklad k § 8a xxxxx xx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxx xx xledování osob a věcí viz výklad k § 158d.
3.
Povinnost uložená § 8c se vztahuje na každého bez rozdílu právní osobnosti. I zde tak platí, že důvod, způxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxxx
x
absencí souhlasu osoby, jejíž totožnost tato povinnost chrání;
-
skutečností, že předmětné informace nebyly použity v řízení před soudem jako důxxxx
xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxx x xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxeny jiné povinnosti dle § 8a, § 8b a § 8c, jakož ani jiné povinnosti uložené právním řádem.
4.
Trestní řád nepředepisuje žádnou formu ani náležitoxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x jakékoli formě, která nezavdává pochybnosti o tom, že souhlas byl udělen. Souhlas lze vzít zpět, ovšem z povahy věci nejpozději do doby, než bylo zveřejxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx chráněných informací dle § 8a-8c bez souhlasu jeho dodatečným udělením. Je-li dotčených osob více a není-li možno chráněné informace dle § 8a-8c ohlxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxzení či provedení odposlechu nebo záznamu telekomunikačního provozu, může však jít i o informace získané odposlechem a záznamem telekomunikačního pxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxhu a záznamu telekomunikačního provozu, zejména v jeho odůvodnění; ve druhém případě půjde přímo o informace, které byly prostřednictvím některého z xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxmu pořízeném o sledování osob a věcí), tak zprostředkovaně (např. informace obsažené v úředním záznamu o vyhodnocení odposlechu a záznamu telekomunixxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx
xx
x xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x x xxx xxst. 2. Řízení před soudem může mít formu hlavního líčení (§ 196 a násl., k dokazování viz zejména § 207 a násl.), veřejného zasedání (§ 232 a násl., k dokxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxí viz zejména § 73g odst. 3). Jelikož "řízením před soudem" se rozumí postup podle části třetí trestního řádu, bude provedení důkazu ve vazebním zasedánx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxací získaných některým z uvedených institutů jako důkazu ve vazebním zasedání bude nicméně spíše výjimečným jevem.
7.
Pro následky za porušení poxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxx xx xxx xx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx09, č. 7, s. 2.
VANTUCH, P. Zveřejňování odposlechů v médiích. Právní rádce. 2005, č. 8, s. 4.
(Výjimky ze zákazu zveřejnění informací xxx x xx xx xxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Ustanovení § 8d upravuje okruh výjimek ze zákazů zveřejnění uložených § 8a-8c ohlednx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxtčené osoby na nezveřejnění takové informace, a proto se nevyžaduje souhlas této dotčené osoby či osoby, která by byla k udělení takového souhlasu opráxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxa udělit nemůže. Odst. 3 pak upravuje "výjimku z výjimky", kdy postup podle odst. 2 není možný.
K odst. 1
2.
Jsou dány čtyři případy, kdy převažuje vexxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx
x
xxxxx xxxxxjnění nutné pro dosažení účelu trestního řízení;
-
umožňuje-li zveřejnění trestní řád;
-
odůvodňuje-li zveřejnění jiný veřejný zájem, kterx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x x xx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxi informacemi dle § 8a-8c. Tyto výjimky nemají konkrétně stanovené adresáty. Uplatní se tak vůči všem osobám, které předmětnými chráněnými informacexx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxněna právem na svobodu projevu dle čl. 17 odst. 4 Listiny, a ESLP v této ochraně spatřuje dokonce přímo povinnost veřejných sdělovacích prostředků veřexxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxajících trestních řízeních, zejména jedná-li se o trestní řízení celospolečenského významu (např. proti vrcholným politikům, pro ekonomickou tresxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxmem na zachování neveřejnosti přípravného řízení (ESLP Campos Daâmaso proti Portugalsku, stížnost č. 17107/05 -
zde šlo o vylíčení obsahu obžaloby v xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxti o průběhu trestních řízení a zájem na ochraně informací v trestním řízení však nebudou jediné zájmy, které se zde střetávají. Vyvažován zde musí být i xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxanosti ospravedlnit i zveřejnění osobních údajů o osobě, proti které se řízení vede, v podobě její fotografie (ESLP News Verlags GmbH & CoKG proti Rxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxšit případ od případu.
4.
Ačkoli z dikce zákona vyplývá, že v prvních třech případech je zveřejnění možno
ex lege
bez dalšího a jen v posledním jmenxxxxxx xxxxxxx xxxx
xx xxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxh lidských práv, zejména práv zakotvených ve všech třech odstavcích čl. 10 Listiny, vyžaduje, aby příslušný orgán činný v trestním řízení tyto zájmy poxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx případů tak neznamená nic jiného, než že v nich zpravidla bude míra veřejného zájmu na zveřejnění převažovat, neboť jde typově o případy, v nichž je zveřxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xřevážit nad veřejným zájmem. Ve všech čtyřech případech pak trestní řád výslovně ukládá povinnost proporcionality, tj. zveřejnění chráněných infoxxxxx xxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxx. o GIBS a § 4 odst. 1 písm. c) zák. o Vojenské policii. Předmětem pátrání nemusí nutně být jen osoba podezřelá ze spáchání trestného činu či osoba, proti nxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxm vypátrání osoby dle zvláštního právního předpisu příslušný orgán činný v trestním řízení poskytne jinak chráněné informace dle § 8a-8c orgánu, ktexx xxxxxxx xxxxxxxx
xx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxformací dle § 8a-8c např. tehdy, nedaří-li se objasnit spáchání určitého činu a je nutno zveřejnit jinak § 8a-8d chráněné informace za účelem přihlášxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx ztěžují uvědomění si, že určitá osoba může k činu podat bližší informace. Typický příklad je zde pořad veřejnoprávní České televize Na stopě.
7.
Zvxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxmu viz výklad k § 199 odst. 1.
8.
Zveřejnění z důvodu převažujícího veřejného zájmu. Tento obecně formulovaný důvod umožňuje zveřejnění jinak chráxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxly neveřejné. Může se jednat např. o případy obviněných, kteří v průběhu trestního řízení uprchnou či se skrývají a je u nich dána vysoká nebezpečnost (nxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx, kdy zveřejnění jinak chráněných informací dle § 8a-8c umožní potenciálním obětem přijmout potřebná opatření ke zvýšení své osobní bezpečnosti. Sex xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx
xx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx veřejného zájmu trestní řád přikazuje zvýšený respekt k zájmům osob mladších osmnácti let. Věk se posuzuje k okamžiku zveřejnění, nikoli k okamžiku, x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx let, nicméně naznačuje, že význam těchto zájmů bude při porovnání s veřejným zájmem na informovanosti společnosti o probíhajícím trestním řízení zprxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xo pro porušení povinnosti dle § 8b odst. 1. Viz výklad k odst. 1, bod 7.
K odst. 2
11.
Další výjimkou ze zákazu zveřejňování informací dle § 8a-8c jsou xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xx x xxxxxxxu dle § 8c. Viz výklad k tomuto ustanovení, bod 4. Jediný rozdíl spočívá v tom, že souhlas v případě § 8d odst. 2 musí být dán výslovně. Udělení souhlasu tak xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
K úmrtí fyzické osoby viz § 26 odst. 1 obč. zák. K prohlášení fyzické osoby za mrtvou viz § 71 a násl. obč. zák. Manžel je fyzická osoba účastnící se manželxxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxovaném partnerství (§ 1 odst. 2). Dítětem je přímý potomek. Rozhodující je přitom právní
status
, nikoli biologický či sociální. Za dítě ve smyslu § 8d odxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxx xovažovat osobu, jejímž biologickým rodičem je třetí osoba, ale jíž vznikl osvojením právní
status
dítěte zesnulé dotčené osoby. To samé platí
mutatix xxxxxxxx
xxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xěchto osob. Mohou-li souhlas dát jak manžel, tak děti, případně jak partner, tak děti, musí souhlas dát všechny tyto osoby oprávněné. Ačkoli toto pravixxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xomáhat všechny pozůstalé osoby blízké, může každá osoba oprávněná k tomu podle § 8d odst. 2 vyloučit zveřejnění chráněných informací dle § 8a-8c zesnxxx xxxxxxx xxxxxx
14.
Je-li dotčená osoba v době vydávání souhlasu mladší osmnácti let, případně je-li doxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxsti k právním úkonům), uděluje za ni souhlas její zákonný zástupce či opatrovník. K těmto pojmům viz § 457 a násl. obč. zák. . Jelikož zástupčí oprávnění xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx. 3.
15.
Ustanovení § 8d odst. 2 věta druhá pak odpírá právo udělit souhlas osobě, která by k tomu jinak byla oprávněna podle § 8d odst. 2 věta první ve xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx rozsahu na svéprávnosti), pakliže se vůči této dotčené osobě dopustila trestného činu. Na takovou osobu se pro účely § 8d odst. 1 nahlíží, jako kdyby nexxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxem. Paradoxně tedy § 8d odst. 2 věta druhá umožňuje pachateli trestného činu, v jehož důsledku dotčená osoba zemřela, udělit za ni souhlas se zveřejněnxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxivnost takového závěru pachateli tuto možnost odepřít, neboť skutečnost, xx xx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xachatele, byť pro tento
parciální
účel, by byla v příkrém rozporu se zásadou
presumpce
neviny. Jediné řešení by mohlo spočívat v novele, která by pojex xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx 2 věta druhá v konfrontaci s § 2 odst. 2 totiž jednoznačně plyne, že první z těchto ustanovení se uplatní toliko ve vztahu k osobě, která v jiné, dřívější xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxví nic ohledně udělování souhlasu za dotčenou právnickou osobu, která zanikla. Jestliže právnická osoba zanikla s právním nástupcem, analogicky k § 8x xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx
x odst. 3
17.
V případě, že není žádné osoby oprávněné udělit souhlas za dotčenou osobu, která zesnula či byla prohlášena za mrtvou dle § 8d odst. 2 věta pxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxáněných informací dle § 8a-8c se nevyžaduje a tyto lze zveřejňovat za stejných podmínek, jako kdyby souhlas byl dán.
18.
Toto ustanovení se neuplaxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxerý bude k jednání za takovou dotčenou osobu oprávněn dle zvláštního předpisu.
19.
Jestliže bude v konkrétním případě rozpor mezi zájmy zákonného xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxx xxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxx osobou právnická osoba, která zanikla bez právního nástupnictví, či je-li její právní nástupce osobou uvedenou v § 8d odst. 2 věta druhá, uplatní se na nx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxvnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Na straxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxzením, i když nespadají do oboru trestního práva. Jelikož některé z těchto otázek mohou být vyřešeny před zahájením řízení či i v jeho průběhu v jiném typx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx předběžné otázky se § 9 odst. 2 vylučují otázky osobního stavu, neboť pro všechny závazné řešení těchto otázek spadá do výlučné pravomoci soudů v občanxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxx x x xx xxxxx x x x x xxx xxxxx xx
x xxxxx x
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx faktické neposuzují orgány činné v trestním řízení postupem dle § 9 odst. 1, ale v procesu dokazování (viz výklad k § 89 a násl.). Může se jednat o otázku z xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x x xxxxx xxx x xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxhodnutí ve správním řízení je vykonatelné - srov. R 70/2013, otázka, zda pachatele vázala konkrétní povinnost, předepsaná zvláštním právním předpisxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxl pachatel trestného činu křivé výpovědi dle § 346 odst. 2 tr. zákoníku, který měl nepravdivě vypovídat o okolnostech spáchání trestného činu, sám jeho xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxkové podstaty trestného xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx x x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x případě trestních řízení pro trestné činy, které vyžadují spáchání tzv. preindikativního trestného činu (§ 214-217 tr. zákoníku), a to v rozsahu, zda xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xejímuž vyřešení se vyžaduje znalost práva cizího právního státu (např. zda došlo k nabytí vlastnického práva podle kupní smlouvy s mezinárodním prvkex xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxtkovou, nikoli právní. Tato kvazipředběžná otázka podle práva cizího státu tak bude řešena až v rámci hodnocení důkazů. Jelikož předmět dokazování v txxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx09, s. 875). Naopak předběžné otázky řídící se unijním právem orgány činné v trestním řízení posuzovat mohou, nejde-li o otázky, v nichž je třeba využít xxxxxxx xxx x xxx
xx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xprávněny a zároveň povinny všechny orgány činné v trestním řízení. Zásada
iura novit curia
tak v trestním řízení zavazuje nejen soudy, ale i státní zásxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxzvat osobu, proti níž se řízení vede, ať doloží, že řešení určité předběžné otázky, které taková osoba prosazuje, je správné. Orgán činný v trestním řízxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxí vynucovat právní rozbor, k tomu viz výklad k § 8 odst. 1, bod 9.
5.
Předběžná otázka se nesmí týkat posouzení viny pachatele. Tato otázka totiž není v xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xx x xxxxce viny není orgán činný v trestním řízení jakkoli vázán již existujícím rozhodnutím jiného orgánu veřejné moci, i kdyby z tohoto rozhodnutí vina pachaxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx listinu, čímž došlo ke vzniku závazku, pak ani kdyby z hlediska trestního práva takové jednání naplňovalo znak skutkové podstaty trestného činu, není xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxě platně a účinně vznikl (srov. III. ÚS 2042/08). Je tomu tak proto, že o vině a trestu rozhoduje pouze soud v trestním řízení (čl. 40 odst. 1 a čl. 8 odst. 2 Lxxxxxxxx
6.
Orgány činné v trestním řízení jsou při řešení pxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx, aby tento den nastal ještě před zahájením trestního řízení, k nabytí právní moci takového rozhodnutí může dojít i v průběhu trestního řízení. Do doby nxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxány" viz výklad k § 8 odst. 1, bod 5.
K odst. 2
7.
Toto ustanovení zakazuje orgánům činným v trestním řízení posuzovat samostatně postupem dle § 9 odstx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
x
xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xx x xxsl. z. ř. s.), nepůjde však o řízení o podpůrných opatřeních, neboť ta změnu osobního stavu nezakládají;
-
řízení ve věcech nezvěstnosti a smrti (§ 5x x xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx
x
xxxxxx ve statusových věcech manželských (§ xxx x xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxx xx xxxxusových věcech partnerských (§ 399 z. ř. s.), tedy řízení o určení, zda tu partnerství je či není, řízení o neplatnost partnerství a řízení o zrušení partxxxxxxxx
x
xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxení a popření otcovství, řízení o určení a popření mateřství;
-
řízení ve věcech osvojení (§ 427 a násl.), tedy řízení o osvojení nezletilého a řízenx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxm nezletilého);
-
řízení o statusových otázkách s mezinárodním prvkem (typicky uznání cizozemského rozhodnutí o otázce osobního stavu na základx x xxx x xxx x xxx x xxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxx
xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxob dle § 85 odst. písm. a) z. ř. s., neboť přívlastek "osobní" signalizuje, že se jedná toliko o statkové otázky fyzických osob.
8.
Orgány činné v trexxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xtázka osobního stavu významná a je nutné, aby o ní bylo v příslušném občanskoprávním řízení rozhodnuto, nezbývá orgánům činným v trestním řízení než vyxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxení, které může být zahájeno i bez návrhu, mohou orgány činné v trestním řízení podat příslušnému soudu podnět k jeho zahájení.
9.
Omezení dle § 9 odsxx x xxxx xx xxxxxxxxxx x xxx x x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxx x xtázku:
-
která spadá do výlučné pravomoci SDEU, v takovém případě se použije postup dle § 9a;
-
která spadá do výlučné působnosti Nejvyššího soudx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx
x
xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxovém případě se použije postup podle § 224 odst. 5.
Související předpisy:
Judikatura:
Výsledky, k nimž v xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxjímat do trestního řízení a toliko na jejich podkladě není možné činit závěr o existenci či neexistenci trestní odpovědnosti obviněného za trestný čin xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxx x
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxplacením byl spáchán trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák., postupuje orgán činný v trestním řízení samostatně - tuto otázku řeší jaxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxx xx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxebaže o výši výživného, které je obviněný povinen platit, již bylo vydáno pravomocné rozhodnutí v občanskoprávním řízení soudem České republiky nebo xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxhodnutí o vině pominout, zhodnotí je jako jiné důkazy podle pravidel ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. -
Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxo vyvození trestní odpovědnosti přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 trestního zákoníku.
Skutkovou a právní opoxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxu otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř. -
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxá zástava z pohledu trestního práva. Státní zastupitelství. 2008, č. 7, s. 43.
FASTNER, J. K dokazování a posuzování předběžných otázek u samostatnx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
- katedra trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Zvláštní postup vxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxx xxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxundárního unijního práva. Musí jít o normativní právní akty či právně závazné dokumenty obdobné povahy, mimo rámec předběžných otázek dle § 9a leží výxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxudní dvůr Evropských společenství, je zvláštním orgánem soudního typu upraveným v čl. 251 a násl. SFEU. Jeho pravomoc rozhodovat o předběžných otázkáxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxx), uplatní se v těchto oblastech
mutatis mutandis
na Tribunál vše, co platí pro řízení o předběžné otázce dle § 9a pro SDEU.
K odst. 1
2.
Postup dle § x xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xnakům soudu pak SDEU Nordsee, C-102/81), nikoli tedy každý orgán činný v trestním řízení. Z tohoto důvodu tedy nemůže ani žádný jiný orgán řízení přerušxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxmi vyvstane (čl. 267 SFEU). Dle převažujícího názoru se v trestním řízení za takový soud považuje zpravidla až soud Nejvyšší v rámci řízení o mimořádnýcx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx, v němž je obsažen závěr, že "opravný prostředek" je přípustný ve smyslu čl. 267 i tehdy, závisí-li jeho přípustnost na posouzení soudu, k němuž se podávx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xude tomu tak např. v případě rozhodování o některých zajišťovacích institutech (vazba, zajištění peněžních prostředků na účtu atd.), kde dovolání nexx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx x x xxxpadě obligatorního předložení (čl. 267 SFEU) existují, pochopitelně vedle případů, na které žádný unijní právní předpis nedopadá, výjimky z povinnoxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxřešena (tzv. acte éclairé);
-
situace, kdy je text unijního právního předpisu natolik zřejmý a jednoznačný, že žádné rozhodnutí SDEU o předběžné oxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxxxxx trestní věci, v níž předběžná otázka vyvstala;
-
formulaci předběžné otázky;
-
její odůvodnění;
-
označení adresáta, tj. SDEU.
6.
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx platnosti unijního právního předpisu) se s tímto skutkovým stavem pojí bez toho, aby po SDEU vyžadovala, aby odpověděl na to, jak má v konkrétním případx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxsledovně: Je možno znak Z hypotézy H unijní právní normy N vykládat tak, že jej při skutkovém stavu X naplňuje okolnost O? Uplatní se sankce S unijní právnx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxušný soud aplikoval daný unijní právní předpis.
7.
K přerušení řízení z důvodu podání předběžné otázky v působnosti SDEU viz výklad k § 224 odst. 1. Pxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xídí jeho statutem (čl. 281 SFEU) a jednacím řádem, který SDEU přijal na základě čl. 253 SFEU, obdobně jako Tribunál (čl. 254 SFEU).
K odst. 4
9.
Rozhoxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxku sporu, neboť jde toliko o otázku výkladu a aplikace unijního práva, může však pochopitelně do značné míry výsledek předurčit.
Související předpxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xoho vážou rozhodnutí ESD o předběžných otázkách: 1. část. Právní rozhledy. 2004, č. 19, s. 697.
BOBEK, M., KOMÁREK, J. Koho vážou rozhodnutí ESD o přexxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xyd. Oxford: Oxford University Press, 2014.
ŽONDRA, M. Položení předběžné otázky v kontextu českého procesního práva. Právní fórum. 2008, č. 11.
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxUriServ.do?uri=OJ:C:2012:338:0001:0006:CS:PDF.
Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení
Mgr.
Jan
Provazník
- xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxxxxxx xrgánů činných v trestním řízení znamená vyloučení jejich možnosti využít vůči vyňaté osobě oprávnění, kterými orgány činné v trestním řízení podle trxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxech orgánů činných v trestním řízení, nikoli např. jen policejního orgánu. Odst. 1 vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení do trestního řádx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxětí zpravidla není absolutní, odst. 2 pak stanoví zvláštní procesní postup pro posouzení, zda se na určitou osobu v konkrétním případě vynětí vztahujex
x xxxxx x
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xx xx xx xx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xx
xx
xxkonem se zde nerozumí pouze zákon, ale za použití argumentia fortiori rovněž i právní předpis se silou ústavního zákona, zejména Ústava. Vnitrostátní xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxx xxxxbliky (čl. 65 Ústavy);
-
soudcům Ústavního soudu České republiky (čl. 86 Ústavy);
x
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
-
státu a územně samosprávným celkům při výkonu veřejné moci (§ 6 odst. 1 zák. o tr. odpovědnosti p. o.).
Jiným osobám pak vnitrostátní právní předpxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx, zastupitele územních samosprávných celků, představitele profesních zájmových komor, členy Generálního štábu Armády České republiky, členy Polixxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxouvy, která je pro Českou republiku právně závazná, z výkonu určitých pravomocí veřejné moci (tj. omezení výkonu veřejné moci vůči takové osobě). Výsaxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxch závazků veřejné moci vůči takové osobě - viz Potočný, 2006, s. 190 a násl.). Mezinárodních smluv, které upravují výsady či imunity, je značné množstvxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x diplomatických stycích stanovuje imunitu diplomatických zástupců a členů jejich rodin žijících s nimi ve společné domácnosti (čl. 29, 31 a 37) a diploxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxtnanců (čl. 43), jakož i konzulárních kurýrů (čl. 35). Obě úmluvy obsahují i možnost vysílajícího státu se imunity ohledně diplomatických zástupců i kxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxh smluv i celá řada jiných osob (soudci Mezinárodního trestního tribunálu, funkcionáři Organizace spojených národů a některých jí zřizovaných organxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xezinárodní smlouvu, tímto pramenem může být i unijní právo. Patrně nejvýznamnějším (ani zdaleka však jediným) pramenem unijního práva relevantním z xxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx x xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxk ve vztahu k funkcionářům, členům a zaměstnancům jejích orgánů.
6.
Vynětí nebo též exempce může mít povahu hmotněprávní i procesněprávní. Má-li pxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxrávní exempce spočívá v tom, že proti určité osobě není možno vést trestní stíhání, případně že vůči ní není možno uplatňovat některé jiné trestněprocexxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxdiska možnosti vést trestní stíhání.
7.
V případech, kdy je určitá osoba vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení zahájit a vést trestní xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxvědnosti odhalit, prokázat a deklarovat příslušným trestněprocesním postupem, a to buď dočasně, nebo navždy. Vzhledem ke konstrukci
presumpce
nevxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxť jediný, kdo může vyvrátit presumpci neviny, je soud a tomu je tato možnost odepřena. Není vyloučeno, ba naopak je to relativně častým jevem, aby určitá xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxvní řád dříve znal tzv. procesní exempci s hmotněprávním účinkem, jíž byla podmíněná procesní exempce členů Parlamentu České republiky, která spočívxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxvele Ústavy ústavním zákonem č. 98/2013 Sb. ovšem bylo i zde zavedeno tzv. funkční pojetí imunity poslanců a senátorů spočívající v tom, že trestní stxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxním stíháním, vzniká zákonná překážka trestního stíhání, která po skončení mandátu odpadá. Po jejím odpadnutí tak mohou orgány činné v trestním řízenx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxkoníku] trestní odpovědnosti.
9.
Navazuje-li na uplynulý
mandát
bezprostředně
mandát
další, např. v důsledku znovuzvolení poslance či senátxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxaničený,
mandát
, a vznikne-li poslanci či senátoru
mandát
nový, je tento zcela nezávislý na mandátu předchozím. K tomu přistupuje i skutečnost, že člx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xi senátor vykonává svůj
mandát
. Dojde-li ke změně kategorie osoby, která požívá exempce (např. poslanci skončí
mandát
a následně mu vznikne
mandát
sxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
10.
Procesní exempce může být podmíněná, v takovém případě jsou její účinky podmíněny tím, že příslušný orgán odepře souhlas s příslušným procesním xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xx xxxxx 5 Ústavy). Tato podmíněnost může mít povahu odkládací, tj. dokud není udělen souhlas, nesmí orgán činný v trestním řízení ve věci pokračovat (typicky zxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxt a žádat souhlas příslušného orgánu
ex post
, přičemž není-li souhlas udělen, pozbývá daný procesní úkon své platnosti (typicky čl. 27 odst. 5 Ústavy). xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxgánu činného v trestním řízení, který o souhlas žádá;
-
označení orgánu, o jehož souhlas je žádáno;
-
označení trestní věci, v souvislosti s níž xx x xxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxí, zda je důvodné souhlas udělit či nikoli.
Je-li souhlas příslušnou komorou Parlamentu odepřen, nemůže být trestní stíhání zahájeno ani v něm nemxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxx xeského právního řádu či mezinárodního práva stanovují rovněž rozsah exempce, který zpravidla nebývá absolutní. To se týká jak hmotněprávních exempcxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxonu výsady či imunity požívá, a vznikne-li o tom pochybnost, postupovat xxx x xx xxxxx xx
xxx
xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxněprávní exempce prezidenta republiky), příp. na činy spáchané v souvislosti s výkonem určité funkce či při určitém úkonu činěném při výkonu funkce (hxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx procesního se pak exempce může týkat všech pravomocí orgánů činných v trestním řízení (vedoucí zahraniční diplomatické mise), případně jen určitých xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxřídit a vykonat domovní prohlídku jejich obydlí (§ 82 a násl.), vyzvat je k vydání věci (§ 78 odst. 1), uložit jim pořádkovou pokutu (§ 66 odst. 1), věc jim xxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xx x xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx x7). Prezidenta republiky nelze naproti tomu ani zadržet či mu uložit pořádkovou pokutu, je však možné jej vyslýchat jako svědka, vyzvat k vydání věci či xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx
xxx
xxxxxx xx x xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxt, mezinárodní právo může stanovit zákaz orgánů činných v trestním řízení určitým způsobem postupovat i ohledně místa (nedotknutelnost místa, kde se xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx mise) či předmětu (nedotknutelnost archivu diplomatické mise, majetku diplomatického zástupce) atd. Pakliže je takový zákaz pro české orgány činné x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx
x xxxxx x
xxx
xxxxx, osobní, územní či funkční rozsah exempcí, jakož i jejich podmíněnost mohou být stanoveny nejrůznějšími způsoby, umožňujícími vícero výkladů. V konxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxí řízení o stanovení rozsahu exempce v konkrétním případě. Rozhodnutí je svěřeno Nejvyššímu soudu, neboť se jedná o velmi citlivou otázku, u níž by mohlx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx s odpovědí na to, zda určitá osoba byla či nebyla vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, mělo čekat na to, až bude věc pravomocně skončena a pxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx tak může být aktivován
ex ante
sporného úkonu, ale i
ex post
, když už sporný úkon byl proveden. Aktivně legitimováni k podání návrhu Nejvyššímu soudu na xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxo možnosti obrátit se na státního zástupce s žádostí o iniciování řízení dle § 10 odst. 2. K pojmu státní zástupce a soud viz výklad k § 12 odst. 1. Dotčenou oxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x konkrétním případě popírají. Nemusí se jednat jen o osobu, proti níž se řízení vede, ale např. i osobu, u níž má být či byla provedena domovní prohlídka, axxxxx xx xxxx xxxxx xx xxx xx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxp dle § 10 odst. 2 je postupem fakultativním. Jelikož dotčená osoba má právo na iniciování řízení, stejně jako státní zástupce a soud, nejsou tyto orgánx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxní tehdy, není-li mezi dotčenou osobou a příslušným orgánem činným v trestním řízení vůbec sporu o rozsahu a aplikaci exempce.
17.
Trestní řád nepxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxx x xxxxxx xxxxx xxsí být patrné rozhodné skutkové okolnosti umožňující Nejvyššímu soudu identifikovat spornou otázku vynětí z pravomoci. Řízení dle § 10 odst. 2 se vedx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxmu. I kdyby tedy např. sporným mělo být, zda lze u určité osoby provést domovní prohlídku, přičemž by návrh nesměřoval proti otázce přípustnosti zahájexx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxody, i když v návrhu tato otázka vůbec nebyla vymezena.
18.
Postup dle § 10 odst. 2 je incidenčním posouzením, tzn. Nejvyššímu soudu v něm přísluší řxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxdno
pro futuro
zodpovědět, ale které s probíhajícím řízení, x xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx být:
-
vysloveno, zda je dotčená osoba vyňata, příp. v jakém rozsahu;
-
uvedeno, že Nejvyšší soud rozhoduje na základě § 10 odst. 2;
-
uvedeny xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xyňata z trestního stíhání), a identifikace řízení, v němž sporná otázka vyvstala.
Naproti tomu označení konkrétního ustanovení právního řádu, kxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xtížnost přípustná (§ 141 odst. 2 věta druhá a contrario). Je však možno podat proti němu ústavní stížnost.
21.
Postup dle § 10 odst. 2 se uplatní v řízxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x 92 odst. 6, § 95 odst. 2, § 120 odst. 5, § 212 odst. 1, § 233 odst. 5 atd.).
Související předpisy:
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxli jeho členům. V případě indemnity xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xoslance či senátora. K aktivaci indemnity poslanců a senátorů ve smyslu čl. 27 odst. 2 Ústavy proto musí být kumulativně splněny následující podmínkyx xxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxé sněmovny či Senátu, jejich výborů, podvýborů či komisí včetně vyšetřovacích komisí anebo na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu či těchto oxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxentní debaty v širším slova smyslu, kterými jsou poslanci, senátoři a jiné osoby, které mají právo se jednání komory či jejích orgánů účastnit (napříklxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x
xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxímu stíhání pro trestný čin, který byl spáchán v souvislosti s výkonem soudcovské funkce, i v případě, kdy osoba, která jej spáchala, již soudcovskou fuxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxlas opatřují od oprávněného orgánu přímo, nikoli prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti České republiky. Formulace "takový souhlas nebyl dánx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxn vyjádřil tak, že souhlas neuděluje. Příslušné orgány trestního řízení proto musí předtím, než dojdou k závěru, že stíhání takové osoby je vyloučeno z xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx stíháním příslušnému orgánu. Stav, kdy je zřejmé, že je třeba k trestnímu stíhání opatřit souhlas a čeká se na vyžádané vyjádření oprávněného orgánu, pxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxní v pokračování v trestním stíhání v tom smyslu, že by se prováděly jiné úkony, než je právě opatřování souhlasu. Důkazy provedené v této době jsou v dalšxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxnné v trestním řízení předložit věc Nejvyššímu soudu, aby o tom rozhodl podle § 10 odst. 2 tr. ř. Tuto otázku nemohou řešit samostatně jako otázku předběxxxx xxxxx x x xxxxx x xxx xx x
xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxpubliky, měl dopustit trestné činnosti, jež však neměla být spáchána hlasováním v uvedeném zastupitelském sboru, resp. jeho orgánech, ani výroky učixxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx x xxho stíhání bylo třeba souhlasu oprávněného orgánu [§ 10 odst. 1 a § xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxvenské socialistické republiky. Tyto závěry však neplatí, jestliže uvedené zákonodárné sbory byly v době, kdy byl obviněný jejich poslancem, žádány x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxx x
xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xydán příslušnými orgány cizího státu, nelze dovodit existenci podmínek stanovených Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích (uveřejněna pod č. 1xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx 31 citované Vídeňské úmluvy), takže by byla z tohoto důvodu vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ve smyslu § 10 odst. 1 tr. ř. a její trestnx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xx x
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xohledu trestního práva. Trestněprávní revue. 2006, č. 3, s. 65.
KRATOCHVÍL, V. Ústavní exempce, indemnita, imunita: Jak s nimi zacházet v trestním xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx
xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx
xxxxxxxx x., ONDŘEJ, J. Mezinárodní právo veřejné. Zvláštní část. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 190 a násl.
POTOČNÝ, L., ONDŘEJ, J. Mezinárodní právo veřexxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxstíhatelnosti zvrátit svým rozhodnutím (odst. 4). Pokud je zde některý z takových důvodů, není možné trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x zastavení trestního stíhání z důvodu dle § 11 zásadně vytváří překážku věci rozsouzené (překážka
rei iudicatae
), a tedy i překážku vést pro stejný skuxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxx xx xxxx
xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xx xx xxxxx xxx xříslušný orgán činný v trestním řízení zjistí existenci některého z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání - k tomu viz rovněž výklad v bodě 3. V takovxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxedstavuje zahájení trestního řízení a jeho vedení až do okamžiku, kdy bylo poprvé možno důvod nepřípustnosti trestního stíhání zjistit, postup
contrx xxxxx
x
xx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xepřípustnosti trestního stíhání tedy není nutno, aby osoba, proti níž se řízení vede, existenci tohoto důvodu namítala. Dikce "nelze zahájit" a "nelzx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xakmile se o ní dozví. Není tedy možno, aby příslušný orgán činný v trestním řízení činil další úkony např. za účelem objasnění, zda se skutek stal, a až po txxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xrestního řízení, nastupujících po skončení trestního stíhání, tj. typicky výkonu trestu, který byl uložen odsouzenému rozhodnutím, jímž bylo toto txxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxx xahájení trestního řízení [např. odst. 1 písm. b), d), f), g) atd.] nebo může nastoupit až po zahájení trestního řízení, či dokonce až v průběhu trestního xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xx xx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx odvíjí i procesní forma rozhodnutí o jeho ukončení. Je-li takový důvod zjištěn již před zahájením trestního stíhání (k tomu viz výklad k § 160 odst. 1 a k x xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxci rozsouzené. Pokud je však důvod nepřípustnosti trestního stíhání trvalého rázu, což jsou téměř všechny [výjimkou mohou být důvody dle odst. 1 písm. xxx xxx xx xx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xxx
4.
Nastane-li či je-li zjištěn některý z důvodů nepřípustnosti dle § 11 až po zahájení trestního stíhání či v jeho průběhu, rozhodne příslušný orgán xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx státní zástupce na základě § 172 odst. 1 písm. d). Stane-li se tak po podání obžaloby, učiní tak senát trestního soudu v rámci předběžného projednání obžxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxstu, učiní tak soud v rámci předběžného projednání tohoto návrhu na základě § 314p odst. 3 písm. c), příp. samosoudce na základě § 314c odst. 2. Stane-li sx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xákladě § 314r odst. 5. Stane-li se tak v řízení o odvolání, učiní tak soud na základě § 257 odst. 1 písm. c). Zastavit trestní stíhání pro existenci důvodu dxx x xx xx xxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxě pro případy, kdy bylo vedeno nepřípustné trestní stíhání. K rozhodování Nejvyššího soudu o dovolání viz výklad k § 265l odst. 1 a § 265m odst. 1. K rozhoxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxx x x x x xxx xxxxx xx
x xxxxx x
xx
xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxupinu důvodů, pro něž je vedení trestního stíhání nepřípustné. Většina z těchto důvodů zakládá překážku věci rozsouzené, a je-li pro ně zastaveno tresxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
x xxx xxxxxce, kdy pro tyto důvody byla věc odložena dle § 159a odst. 2 před zahájením trestního stíhání. Některé z nich mají hmotněprávní povahu [písm. b), d)], a jxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxbyly - např. důvod dle písm. i) v situacích, kdy ke zpětvzetí souhlasu došlo až v průběhu trestního stíhání - či naopak odpadnou - např. důvod dle písm. e) v xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xx
xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, neboli tzv.
abolice
. Kombinace § 11 odst. 1 písm. a) a § 159a odst. 2 zajišťují, že xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxt této pravomoci ještě před zahájením trestního stíhání, musí být věc na základě § 159a odst. 2 odložena s faktickým účinkem překážky věci rozsouzené. xxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxace) se vztahují k již uloženému trestu a směřují k jeho výkonu, ev. k jeho zahlazení poté, co již byl vykonán, tj. k situacím, kdy již vina v trestním stíháxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx slova smyslu, nýbrž formou, v níž některou ze tří Ústavou zavedených druhů milosti v širším slova smyslu (
abolice
,
agraciace
, rehabilitace) může prexxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxrmu amnestie, tedy normativně vymezené milosti, na níž je účasten blíže neurčený okruh osob, který splňuje podmínky, jež dané amnestijní rozhodnutí pxxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx x x xxxx xxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xepubliky vůči trestnímu řízení určité osoby či vůči normativně vymezeným trestním řízením dle amnestijního rozhodnutí abolici, zakládá v těchto příxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x odložení věci podle § 159a odst. 2.
8.
Postupem podle § 366 odst. 3 a § 367 písm. a) může být také po dobu rozhodování o udělení milosti dočasně zakázáxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxčasný institut mající předejít újmě na právech osoby, jíž se případná milost týká, a proto nevytváří překážku věci rozsouzené. Rozhodne-li se prezidexx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x 34 a § 35 tr. zákoníku, § 8 z. s. m., § 12 zák. o tr. odpovědnosti p. o.
K odst. 1 písm. c)
10.
K vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení viz výkxxx x x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxgánu v případě procesních imunit a souhlas cizího státu s rozšířením trestního stíhání nad rámec skutku, pro nějž byl obviněný do ČR vydán či předán. Nepxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxlas oprávněného orgánu", což předpokládá orgán veřejné moci, nikoli poškozeného.
11.
V současné době rozeznáváme tyto případy, kdy je podle našexx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxím jejího člena dle čl. 27 odst. 4 Ústavy pro všechny trestné činy (nikoli však souhlas předsedy této komory se zadržením dle čl. 27 odst. 5 Ústavy, neboť xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxdnout o tom, zda vydá souhlas s trestním stíháním);
-
souhlas Senátu s trestním stíháním ústavního soudce dle čl. 86 odst. 1 Ústavy pro všechny tresxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx stíháním soudce dle § 76 odst. 1 zák. o soudech a soudcích pro činy, jichž se soudce dopustil v souvislosti s výkonem funkce;
-
souhlas Poslanecké snxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxx
x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x 76 odst. 1 zák. o soudech a soudcích - vázány na výkon funkce. Po skončení výkonu funkce, resp. mandátu, tak překážka trestního stíhání odpadá. Aby nenaxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxímá z dosahu komentovaného ustanovení případy, v nichž odepření souhlasu příslušného orgánu zakládá toliko dočasnou překážku. Bez toho by totiž pro nxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxlas byl odepřen, přičemž usnesení o zastavení trestního stíhání by pak v takovém případě bez zmíněné zvláštní úpravy spadalo pod § 11 odst. 1 písm. h) do xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxovení právě takovému důsledku brání. Všechny výše popsané případy imunit s výjimkou imunity soudců obecných soudů jsou tak
de lege lata
toliko imunitxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxanovení § 173 odst. 1 písm. d). Pokud byl souhlas příslušného orgánu vyžádán před zahájením trestního stíhání, ale byl odepřen, je pak namístě dočasně oxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx x soudech a soudcích žádné časové omezení případného odepření souhlasu prezidenta republiky neobsahuje. Odepřením souhlasu prezidenta republiky s xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxx xxxx xxxxxx xůvod nepřípustnosti trestního stíhání dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c).
13.
Souhlas určitého orgánu může být vyžadován i pro trestní stíhání osxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxat různá specifika. Patrně nejpraktičtější (neboť trestní stíhání u nás v těchto xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx
xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx x xx xxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxle toho, na jakém území se takový poslanec nachází, a obdobně jako v případě našich poslanců a senátorů je zde nutno odlišovat hmotněprávní imunitu, souxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxta
je pak, obdobně jako v domácí úpravě, omezena toliko na dobu výkonu mandátu. Na území vlastního státu požívá imunity ve stejném rozsahu jako člen parxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxavení imunity svého člena; rovněž se poslanec Evropského parlamentu nesmí dovolávat své imunity, je-li přistižen při činu. I v případě, že bude o trestxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxvat imunity jako člen Parlamentu České republiky (resp. jako člen Poslanecké sněmovny), je nutno adresovat žádost o souhlas s jeho trestním stíháním (xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxe Evropského parlamentu vydá, či nikoli. Kromě toho se imunity může dovolat i sám člen Evropského parlamentu. Bude-li český orgán činný v trestním stíhxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxť v takovém případě rozhoduje Evropský parlament k žádosti českého orgánu činného v trestním řízení nikoli dle práva státu, za nějž byl dotyčný člen Evrxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
14.
Kromě souhlasu s trestním stíháním těchto osob jakožto negativní podmínky vynětí z pravomocí orgánů činných v trestním řízení může nutnost souhlxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xx xx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xx xx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxích trestních stíhání osob, které byly do České republiky vydány či předány cizím státem pro konkrétní úkon či pro trestní řízení pro konkrétní skutek. x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxno (či rozšířeno trestní stíhání původní) nad rámec podmínek původního vydání či předání, případně aby se pro účely nového trestního stíhání (či rozšíxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxn za udělení souhlasu či za vzdání se zásady speciality, neboť oba tyto úkony cizího státu mají stejný smysl i účel. Postup žádosti o souhlas pak upravuje xx xx xx xxx x xxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xx xx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxšil patnáctý rok života (tj. den po jeho kalendářních patnáctých narozeninách). Tento věk se samozřejmě posuzuje ke dni spáchání činu, nikoli ke dni zaxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxmu a proti dospělému) není z hlediska tohoto ustanovení
relevantní
. Ani jiné podmínky trestní odpovědnosti na straně pachatele (resp. znaky subjektu xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xstanovení
relevantní
.
K odst. 1 písm. e)
16.
Smrt není otázkou statusovou dle § 9 odst. 2, neboť pro nastoupení jejích právních účinků není třeba zvxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxloučen návrat do života, nikoli smrt klinická (R 41/1976).
xxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x x x xx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxx xx xx xx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx jsou orgány činné v trestním řízení vázány rozhodnutím soudu v řízení podle zákona o zvláštních řízeních soudních, že určitá osoba byla prohlášena za mxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxná osoba žije, ostatně pamatuje na to § 57 z. ř. s. Dle § 76 odst. 1 obč. zák. se v takovém případě k prohlášení za mrtvého nepřihlíží. Ačkoli zde tak v přípaxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxz výklad k odst. 1 písm. c), bod 10], neboť v takovém případě bude i zde trestní stíhání zastaveno dle § 172 odst. 1 písm. d) usnesením, které spadá pod výčex x xx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxou otázku, ohledně níž se orgány činné v trestním řízení musí řídit rozhodnutím soudů ve zvláštním řízení soudním, platí pro orgány činné v trestním řízxxx xxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx x xx xx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxou orgány činné v trestním řízení vázány tímto rozsudkem a § 76 odst. 1 obč. zák., který na něj navazuje, a tedy
per analogiam
nepřihlíží ani k usnesení o zxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xx, neuplatní se však v řízení proti právnické osobě dle zák. o tr. odpovědnosti p. o., kde je to z povahy věci vyloučeno, a to i při užití analogiae legis. Na rxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xx xxxx x xxx xdpovědnosti p. o.). § 28 zák. o tr. odpovědnosti p. o. pak zakotvuje mechanismy, které brání tomu, aby došlo k zániku právnické osoby bez právního nástuxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxhání. V úvahu tak stále připadá analogické vztažení § 11 odst. 1 písm. e) na případy, kdy k zániku právnické osoby bez právního nástupce došlo ještě před xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx osobu postavit před soud, nicméně trestní řízení muselo formálně stále být vedeno, resp. po zahájení xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxat, že by se zdravotní stav obviněného zlepšil do takové míry, že by ten byl schopen plnohodnotné účasti v řízení před soudem, být trestní stíhání zastavxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxení se tak končí. Změní-li se však zdravotní stav dotyčné osoby natolik, že překážka, která jejímu postavení před soud původně bránila, odpadla, je možxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x
xx xxxx
x
xxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxé osoby. Musí však být natolik závažná, aby znemožňovala účast této osoby na řízení před soudem i při využití všech dostupných kompenzačních mechanismx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx xx xze přitom využít odbor-ného vyjádření či znaleckého posudku dle § 105 odst. 1. Srov. k tomu komentář k § 173 odst. 1 písm. b).
K odst. 1 písm. g)
21.
Totx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxstního řízení, bylo dříve možno toliko ve stadiu trestního stíhání toto stíhání přerušit podle § 173 odst. 1 písm. c). Komentované ustanovení umožňuje xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x x xxx xxxt. 1 písm. c). I zde pak platí možnost nařídit obnovu řízení podle § 278 odst. 2
in fine
, jestliže se zdravotní stav dotyčné osoby zlepší.
K odst. 1 písm. hx
xxx
xxx x xxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x
xxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx
xeritorní
stránce. V takových případech brání novému projednání věci čl. 40 odst. 5 Listiny, jakož i čl. 4 Dodatkového protokolu č. 7. V případě, že trexxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xo společnosti a veřejná moc ztrácí právo na to, jej pro stejný skutek znovu trestat. V případě, že trestní řízení skončí jinak (zproštěním obžaloby, zasxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxáv takové osoby, že jakmile trestní řízení pravomocně skončí, pak má zásadně dotčená osoba právo na to, aby nebyla po neomezenou dobu držena v nejistotěx xxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxčuje užití mimořádných opravných prostředků, jak ostatně stanovuje sám čl. 40 odst. 5 Listiny.
23.
K pojmu skutek viz výklad k § 12 odst. 12 a k poxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x x x xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xovažuje též trestní příkaz (§ 314e odst. 7), jestliže proti němu nebyl podán odpor (§ 314g odst. 2). Formou odsuzujícího rozsudku soud schvaluje rovněž xxxxxx x xxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxodnutí, jímž je uznání zamítnuto dle § 125 z. m. j. s.). K právní moci rozsudku viz výklad k § 139 odst. 1.
xxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxad k § 172 odst. 1, k § 172 odst. 2, k § 188 odst. 1, k § 188 odst. 2, k § 314c odst. 1, k § 314c odst. 2, k § 314p odst. 3 písm. c), k § 314p odst. 4, k § 223 odst. 1, k § 223 odxxx xx x x xxxx xxxxx xx x x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xiz výklad k § 140 odst. 1. K zastavení trestního stíhání dochází i v případě, že se obviněný osvědčil ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xýklad k § 307 odst. 3. To samé platí o upuštění od trestního stíhání mladistvého (§ 70 odst. 2 z. s. m.). K zastavení trestního stíhání dochází rovněž při scxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxvodu dle § 172 odst. 2 písm. b) není překážka věci rozsouzené založena ve všech případech, k tomu srov. výklad k tomuto ustanovení.
25.
Zásada
ne xxx xx xxxx
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxkážku věci rozsouzené zakládá, bylo zrušeno v předepsaném řízení. Jelikož jde vždy o rozhodnutí pravomocné, předepsaným řízením k jeho zrušení nemůžx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xro porušení zákona a o obnově řízení. K řízení o dovolání viz výklad k § 265a. K řízení o stížnosti pro porušení zákona viz výklad k § 266. K řízení o obnově říxxxx xxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxvnění nejvyššího státního zástupce rušit nezákonná rozhodnutí státních zástupců o zastavení trestního stíhání nebo postoupení věci, k tomu srov. výxxxx x x xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx x xxx x xxx xxxxx xx xx
x xxxxx x xxxxx xx
26.
Součástí usnesení o schválení narovnání je vždy xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxsadě
ne bis in idem
stejné účinky jako rozhodnutí dle § 11 odst. 1 písm. h). Platí proto o něm
mutatis mutandis
výklad k odst. 1 písm. f), a to včetně vyloučxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
K odst. 1 písm. j)
27.
Překážku
ne bis in idem
zakládají i o rozhodnutí o postoupxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx x x xxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xxx x x xxx xxxxx xx x x xxx odst. 1 písm. b), k § 314 odst. 1 písm. a), k § 314p odst. 3 písm. b) a k § 314r odst. 5. Rozhodnout o postoupení věci je možno i v řízení o mimořádných opravných xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxaném řízení se vztahuje k rozhodnutí o postoupení věci dle některého z výše uvedených ustanovení, nikoli k případnému zrušení rozhodnutí o správní sanxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx j), zejména bod 34.
28.
Komentované ustanovení neváže účinky věci rozsouzené k tomu, aby v příslušném správním řízení, k němuž byla věc projednávaná původxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xx řízení vedlo, adekvátně potrestána. Účinky věci rozsouzené tak pro trestní řízení z důvodu dle § 11 odst. 1 písm. j) trvají i tehdy, jestliže ve správníx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxd.
xxx
xxláštní úpravu nepřípustnosti trestního stíhání právnické osoby pak obsahuje § 28 odst. 2 zák. o tr. odpovědnosti p. o. Z toho plyne, že ustanovení § 11 oxxxx x xxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xi jeho vzetí zpět srov. výklad k § 163 a k § 163a.
K odst. 1 písm. l)
31.
Toto ustanovení míří na mezinárodní smlouvy, které stanoxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxznávat neměly. Prvním významným okruhem případů je přiznání těchto účinků i některým rozhodnutím cizích států. Jelikož právo trestat (
ius
puniendix xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxnity druhého státu bez souhlasu takového státu, odsuzující rozsudek cizího státu zásadně nezakládá překážku věci rozsouzené pro české orgány činné v xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xen na pravomocná odsuzující rozhodnutí vydaná v trestním řízení. Jelikož mezi členskými státy EU platí ohledně zásady
ne bis in idem
poněkud jiný režix xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxní (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 551/1992 Sb.) z 15. května 1972 (čl. 35-37), jejímiž smluvními stranami je většina států Rady Evropy, tjx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxina, Turecko, Makedonie, Rusko, Arménie atd.
-
Úmluva o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu ve xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxranami jsou státy bývalého východního bloku.
Tyto mezinárodní smlouvy mohou stanovit zpřesnění uplatnění překážky věci rozsouzené či její bližxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xednat o rozšíření výše zmíněných účinků i na některá cizozemská rozhodnutí, ale i o rozšíření těchto účinků na některá jiná vnitrostátní rozhodnutí, kxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxu příslušné mezinárodní smlouvy k tomu příslušným orgánem, jak je to typické u Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a výkladu čl. 4 Dodatkxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
x x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx
30.
x xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxládá pojem "potrestání", užívaný čl. 4 zmíněného Dodatkového protokolu č. 7, obdobně, jako autonomně posuzuje pojem "trestný čin" ve vztahu k čl. 6 odsxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx1, č. 5102/71, 5354/72 a 5370/72 a dále precizovaných četnou další judikaturou. Pro tato kritéria je relevantní:
-
jaké právní kvalifikaci podléhá xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
x
xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xeho závažnost, tedy např. jak široký okruh osob může dotčený skutek spáchat (zda je nějak omezen -
-
např. v případě disciplinárních deliktů), jaký xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxé Británii, č. stížnosti 19380/92);
-
jak závažnou újmu představuje sankce, kterou bude dotyčný skutek postižen.
Může se tak stát, že pod důvox xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
34.
K posouzení, zda jde ve smyslu čl. 4 Dodatkového protokolu č. 7 o stejnou věc, se vychází z identity podstatných okolností daného skutku. Tenxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx pro totožný skutek nehledě na to, v jakém typu řízení je takový skutek projednáván, jestliže jde o "trestný čin" ve smyslu Engelových kritérií (ESLP Zolxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxř. v přestupkovém řízení, zakládá toto rozhodnutí překážku věci rozsouzené ve vztahu k potenciálnímu trestnímu řízení, a to i tehdy, byla-li správní sxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxní uložena proto, že příslušný správný orgán chybně kvalifikoval předmětný skutek jako přestupek, ačkoli se jednalo o trestný čin (R 13/2009). Pokud bx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxista kvalifikoval jednoznačně jako trestný čin, potrestal v blokovém řízení o přestupku) majícího za cíl vyloučit zahájení trestního stíhání pro týž xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxávní xxxxxxxx
xxx
xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxlu úzce souvisí, jsou přece rozdílnými. Např. je tak možno ve správním řízení postihnout nerespektování pokynu "stůj" dopravního policisty a v trestnxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx2007). Obdobně nic nebrání tomu, aby ve správním řízení bylo postiženo odepření zkoušky ke zjištění, zda byl pachatel pod vlivem alkoholu, a v řízení trxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx řízení. Principiálně toto vyloučeno není (ESLP A a B proti Norsku, stíž-nosti č. 24130/11 a č. 29758/11), v linii finančněprávní však rozšířený senát Nxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxx xx xxxx
xx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxra nastíněném smyslu (NSS 4 Asf 210/2014). Nejvyšší soud se v trestní linii v dlouho očekávaném roz-hodnutí velkého senátu ztotožnil s tím, že (zjednodxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxtním řízení týž skutek, a tedy zásada
ne bis in idem
by dvojím potrestáním porušena byla. Zároveň však vycházeje z výše uvedené-ho rozhodnutí A a B proti xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxňové penále a trestní sankce dvě složky téhož jednoho potrestání. Okolnosti, za nichž je takový přístup možný, lze vymezit následovně (NS 15 Tdo 832/20xxxx
xx
xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxtelným následkem vytýkaného protiprávního činu;
c)
zda xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxd na postavení osoby, proti níž se obě řízení vedou;
d)
zda později uložená sankce v jednom řízení zohledňuje sankci uloženou dříve v druhém řízení.
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxe a trestní sankce v zásadě uvedeným kritériím vyhovuje. Jestliže tak příslušný správce daně i orgán činný v trestním řízení budou postupovat s ohledem xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxx xx xxxx
x trestním řízení, které se vede pro skutek, jehož součástí jsou stejné skutkové okolnosti, které vedly k uložení daňového penále.
36.
Nejvyššx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxární sankce a následně sankce trestní, neboť smysl, účel i podstata obou těchto druhů sankcí jsou odlišné. Pokud tak např. došlo k uložení kárného trestx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxho stíhání pro trestný čin proti zdraví (3 Tdo 309/2014). Obdobně kárný senát Nejvyššího soudu konstatoval, že je možný souběh kárné a trestní odpovědnxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xterý se týkal jeho studia (8 As 41/2010). Ve vztahu k ukládání sankcí jak v kárném, tak v trestním řízení u odsouzených je ovšem třeba postupovat velmi opaxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx 7. (ESLP Ezeh a Connors proti Velké Británii, stížnosti č. 39665/98 a č. 40086/98), přičemž za trest na svobodě může být považováno i faktické prodloužexx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxxx xudikátů je však třeba vždy vzít do úvahy, že britská úprava výkonu trestu a kárných trestů ukládaných vězňům je velmi specifická a umožňuje např. prodluxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxu trestu mají orgány moci výkonné mnohem větší vliv než v domácích podmínkách. Proto lze závěry těchto rozhodnutí považovat za souladné s výše uvedenýmx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx x x x xxoti Norsku, stížnost č. 24130/11 a 29785/11, podle nějž tento souběh možný je. V této otázce se očekává vydání stanoviska Nejvyššího soudu.
xxx
x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxá práva je možno dovodit i nepřípustnost trestního stíhání v případech, kdy trestní řízení trvalo neúměrně dlouho. Tato argumentace byla posuzována Úxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxx x xxx xxx xxxxxxxnuto při ukládání trestu jakožto ke zmírňujícímu faktoru (I. ÚS 554/04), nicméně nelze dovodit, že by měly či vůbec mohly mít za následek založení nepříxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx
38.
Komentovxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx rozhodnutím cizozemského soudu, nýbrž které toliko zaručují vzájemnost při uznávání příslušného okruhu rozhodnutí v trestních věcech mezi smluvníxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xle § 11 odst. 1 písm. h); k tomu viz výklad k odst. 1 písm. h), bod 22.
39.
Komentované ustanovení se rovněž nevztahuje na uznávání účinků rozhodnutx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx české orgány činné v trestním řízení upravuje § 11 odst. 2.
K odst. 1 písm. m)
40.
Účinky zásady
ne bis in idem
se tímto ustanovexxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx
xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxím řízení, či kdy jsou na základě mezinárodní xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxestní řízení proběhlo a bylo skončeno proto, že do ciziny bylo předáno postupem dle § 105 a násl. z. m. j. s. Jedná se tedy o vyjádření zásady aut dedere, aux xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxstat. Obě tyto možnosti jsou adekvátně
relevantní
, proto tím, že Česká republika určitou osobu do zahraničí vydá, ztrácí možnost její trestní věc vyříxxx xxxxx
xxx
xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx. 54 Schengenské prováděcí úmluvy. Logika tohoto ustanovení vychází z toho, že pokud Česká republika důvěřuje cizímu státu natolik, že mu předá trestnx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxí stát učiní. Pokud tedy Česká republika nemá k cizímu státu důvěru, nemá mu v první řadě vůbec trestní řízení předávat, naopak má-li v něj důvěru a učiní txxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxx xxxsouzené je zde tak založena jen tehdy, skončí-li řízení v cizině některým z předepsaných způsobů - pravomocným uložením trestu či ochranného opatřeníx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxy bylo pravomocně rozhodnuto o zproštění obžaloby. Je irelevantní, jak se dotčená rozhodnutí nazývají dle práva cizího státu, podstatné je pouze to, zxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx trestní stíhání zastaveno, kdy bylo využito odklonu, který nemá povahu či účinky odsuzujícího rozsudku, příp. kde byla věc postoupena k vyřízení do přxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xozhodnutím mezinárodní smlouva dle odst. 11 odst. 1 písm. j).
K odst. 2
43.
Toto ustanovení reflektuje skutečnost, že unijní právo vytváří ponxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx. 1. Jsou zde proto stanoveny podmínky, za nichž rozhodnutí některého z těchto států vyvolává překážku věci rozsouzené v jiném členském státu EU či státx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxch práv Evropské unie), přikazující xxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxkonána nebo je právě vykonávána sankce nebo podle práva smluvní strany, ve které byl rozsudek vynesen, již nemůže být vykonána. Výklad tohoto článku prxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxouzené některým rozhodnutím všech justičních orgánů členských států EU. Uvedená novela trestního řádu reagovala jednak na vývoj judikatury SDEU, jxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
45.
Členské státy Ex xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxs xxxxxxxx
xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxl k vlastním závěrům. Ty nejsou příliš odlišné od závěrů Evropského soudu pro lidská práva a ostatně ani od praxe domácí, nicméně rozdíly se přece vyskytxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxdle právního řádu takového státu mají pravomoc činit v trestním řízení rozhodnutí uvedená dále pod písm. a) a b).
K odst. 2 písm. a)
46.
Jedná se xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxvá v tom, že nastoupení překážky věci rozsouzené zde není podmíněno předáním trestního řízení do státu, který předmětné rozhodnutí vydal.
K odst. 2 pxxxx xx
xxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxké republice zakládají překážku věci rozsouzené. Rovněž zde není stanovena podmínka, že by Česká republika do dotyčného státu musela trestní řízení pxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxnání účinku překážky věci rozsouzené i zprošťujícímu rozsudku vychází z judikatury SDEU (resp. tehdy ESD). Judikaturní vývoj zde nejprve rozlišoval xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xinu (SD EU Giuseppe Francesco Gasparini, C-467/04) či v důsledku nedostatku důkazů (SD EU Jean Leon Van Straaten, C-150/05). Jelikož však § 11 odst. 2 píxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx bez ohledu na důvod.
xxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xřeba považovat taková rozhodnutí, jejichž materiální obsah a důsledky jsou srovnatelné s rozhodnutími dle § 11 odst. 1 písm. h) a i). Patří sem i rozhodxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxxx xxxxxx, C-385/01).
K odst. 2 písm. b) bod 1.
51.
Zda určité rozhodnutí vytváří podle práva státu, jenž je vydal, překážku věci rozsouzené, je nutno posxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xx xxxx xxxxxxxx nové trestní řízení (SD EU Vladimir Turanský, C-491/07). Typicky může jít o obdobu našeho odložení věci v případech, kdy k ní došlo z důvodu, pro nějž by bxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxx xxxxx x x x x xxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxhání nemusí vždy z pohledu unijního práva zakládat překážku věci rozsouzené, jestliže nebylo vydáno po důkladném prošetření věci, což může být např. txxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx xxx xx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxxx se předchází
absurdní
situaci, kdy jeden členský stát či stát účastný na schengenském acquis trestní řízení ukončí bez meritorního posouzení proto, xx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxení předáno (např. ve druhém členském státě byla spáchána převážná část trestné činnosti, osoba, proti níž se řízení vede, v něm trvale pobývá atd.), v dxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxům účastným na schengenském acquis. Toto ustanovení vychází z rozsudku SD EU Mario Filimeno Miraglia, C-469/03.
K xxxxx x xxxxx xx xxx xx
xxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxm acquis stále panují rozdíly, a to v některých případech nikoli nepodstatné. Není tak vyloučeno, že čin, který jeden takový stát nekriminalizuje (napxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xydáno rozhodnutí, jímž by se trestní řízení končilo právě proto, že skutek nebyl trestným činem (např. na počátku bylo podezření, že předmětná látka přxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxch orgánů činných v trestním řízení zahájit a vést vlastní trestní řízení a trestnost skutku posoudit v souladu s českým trestním právem hmotným.
K odxxx x xxxxx xx xxx xx
xxx
x xxxxxxm obdobným těm uvedeným v § 11 odst. 1 písm. a), c) až e), k) nebo l) srov. příslušný výklad k § 11 odst. 1.
K odst. 3
54.
I v případě důvodů nepřípustnxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx samostatný skutek. K tomu srov. výklad k § 12 odst. 12.
K odst. 4
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxtní řízení, může mít na takovou osobu velmi negativní difamující vliv. V nejlepším zájmu takové osoby tak může být očištění jejího jména a ochrana její cxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xení meritorně posouzena a rozhodnuta. Jelikož důvody nepřípustnosti trestního stíhání dle § 11 odst. 1 písm. a), b) a k) mají za cíl zásadně ochranu záxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxzhodnutí učiněných v trestním řízení], ponechává komentované ustanovení této osobě možnost do tří dnů prohlásit, že na pokračování trestního stíhánx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxího stíhání a ve věci se dále nepokračuje.
56.
Vzhledem k dikci ustanovení je tato možnost vyloučena tehdy, jestliže trestní stíhání nebylo z něxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx nepředpokládá, že by vůči této osobě působily difamující účinky zahájeného trestního stíhání.
57.
Pokud obviněný prohlásí, že na pokračovánx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxak uložit trest. K tomu srov. výklad k § 227. Takovýto rozsudek nemá povahu rozsudku odsuzujícího.
58.
Poučení obviněného je možno provést přímx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx
x
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx České republiky,
-
byl ustaven rozhodnutím Rady bezpečnosti Organizace spojených národů vydaným podle kapitoly VII Charty Organizace spojenýcx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
x
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxle kapitoly VII Charty Organizace spojených národů, kterým je Česká republika vázána, s takovým mezinárodním soudem povinna spolupracovat.
Posxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xx x xx z. m. j. s.
60.
V úvahu bude připadat zejména Mezinárodní trestní tribunál, zřízený tzv. Římským statutem (sdělení Ministerstva zahraničnícx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x x xxxxx
xxxxxxs mutandis
výklad k § 11 odst. 2 a k § 11 odst. 3. Výslovně je však vyloučeno založení překážky věci rozsouzené tehdy, pokud mezinárodní tribunál skončí xxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxažnosti případu. V případě Mezinárodního trestního tribunálu je toto omezení pravomoci zakotveno v čl. 5 odst. 1 Římského statutu, jemuž odpovídá i člx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx
xxdikatura:
K xxxxx x xxxxx xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx.
Orgány činné v trestním řízení při řešení otázky, zda se na obviněného vztahuje aboliční ustanovení amnestie prezidenta republiky, postupovaly v sxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxestie vztahuje, byl v dalším průběhu trestního stíhání právně posouzen jako jiný trestný čin, na nějž se amnestie nevztahuje. Není přitom rozhodné, zdx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx v trestním řízení tímto postupem neporušily základní práva nebo svobody stěžovatele zaručené ústavním pořádkem ani nezasáhly do pravomoci prezidenxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x
x xxxxx x xxxxx xx
xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxušení práva na spravedlivý proces, jestliže usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo nadřízeným orgánem zrušeno z důvodu, že tento shledá poxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxkratického právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky na potrestání konkrétními okolnostmi vymezeného trestného činu, způsobuje xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xkutek postavit před soud (překážka
ne bis in idem
), a proto se dnem právní moci odsuzujícího rozsudku podle § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku promlčecí dxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxe-li proto na návrh odsouzeného podle § 306a odst. 2 tr. ř. ke zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku vydaného v řízení proti uprchlému (§ 302 a násxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxupem podle § 306a odst. 2 tr. ř. se do promlčecí doby nezapočítává, neboť pachatele nebylo možno postavit před soud pro zákonnou překážku podle § 34 odstx x xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xyhýbání se výkonu civilní služby poté, co za to byl stěžovatel pravomocně odsouzen, nelze pokládat za nový trestný čin. "Zásada
ne bis in idem
nalezla sxx xxxxx xxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xx x x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx 40 odst. 5 Listiny, jak to činí § 12 odst. 11 trestního řádu. Rozhodující přitom je, že toto ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, C. H. Beck, Praha 1997, str. 216).
Interpretace
předpisů trestního zákona a trestního řádu, podlx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxí ve svých důsledcích vykládáno jako odmítnutí dočasné či krátkodobé. -
Není porušením zákazu opakovaného postihu za tentýž skutek ("
xx xxx xx xxxx
xx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xx x x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxvinné osobě, která neumožnila styk dítěte s oprávněnou osobou podle rozhodnutí soudu, uplatněn jednak výkon rozhodnutí uložením pokuty podle § 273 odxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxx xxxx x
Řízení o správním vyhoštění vedené pro nevycestování osoby, která byla vyhoštěna podle zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území Česxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxých práv a základních svobod, ve znění jejích protokolů. Takové řízení, resp. jeho výsledek, proto nepředstavuje překážku trestního stíhání ve smyslx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx x
x xxxxx x
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxlatnění čl. 54. Kritérium vycházející z právní kvalifikace činu by totiž při neexistenci harmonizace vnitrostátních trestněprávních předpisů mohlx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xe jediným relevantním kritériem pro účely uplatnění čl. 54 kritérium totožnosti skutku, chápané jako soubor konkrétních okolností, které jsou vzájexxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x
xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx vývozu a dovozu týchž omamných látek stíhané v různých smluvních státech Schengenské prováděcí úmluvy, musí být v zásadě považovány za "tentýž čin" ve xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xrgánů smluvního státu, kterým se obžalovaný pravomocně zprošťuje obžaloby pro nedostatek důkazů. -
SDEU Jean Leon Van Straaten, C-150/05
Různá sxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxuvním státě, jednak ve směnění peněžních částek rovněž pocházejících z takového nedovoleného obchodu ve směnárnách v jiném smluvním státě, nemohou bxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxdená skutková konání jsou spojena týmž protiprávním úmyslem. -
SDEU Norma Kraaijenbrink, C-367/05
Skutkové okolnosti, které spočívají v převzexx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxí skutečností, že bylo od počátku úmyslem obviněného, jež byl stíhán v obou smluvních státech, převézt tabák po jeho počátečním převzetí přes více smluxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx v tomto ohledu je věcí příslušných vnitrostátních orgánů. -
SDEU Jürgen Kretzinger, C-288/05
Právo Evropské unie neupravuje vztah mezi Úmluvou o xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xaručenými touto Úmluvou a vnitrostátní právní normou; unijní právo brání soudní praxi, která povinnost vnitrostátního soudce upustit od použití jakxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxo z příslušné judikatury, jelikož vnitrostátní soud zbavuje možnosti posoudit plně, případně ve spolupráci se Soudním dvorem, slučitelnost uvedenéxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxmu, aby členský stát uložil za totéž jednání spočívající v nesplnění povinnosti podat přiznání k DPH postupně daňovou a trestní sankci, jestliže první xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x
xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x
xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxo stíhania z dôvodu uvedeného v § 11 ods. 1 písm. a) alebo b) Tr. por. obvinený podľa § 11 ods. 2 Tr. por. prehlási, že trvá na prejednaní veci, pokračuje sa v txxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx v hlavnom pojednávaní analogicky ustanovenie § 219 ods. 2 Tr. por., t. zn., že najmä pri zmene v zložení senátu a pri uplynutí dlhšieho času musí sa hlavné xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x
xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxx xxxxx x xxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxvá, může za obviněného (jeho jménem) učinit i jeho obhájce (§ 41 odst. 2 tr. ř.). Proti vůli obviněného tak však může učinit jen v případě, je-li obviněný zxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxx xxxx x
xxxxxxxxxxx
xxxxNA, T. Konkurence trestního řízení a řízení o přestupku (jiném správním deliktu). Správní právo. 2014, č. 1-2, s. 58.
GŘIVNA, T. Zásada "
ne bis in idex
x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx
xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx x xxxsahu aplikace zásady
ne bis in idem
v trestním právu. Bulletin advokacie. xxxxx xx xxxxxx xx xxx
xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxx xxxxxx x xxxxxxxxx č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve světle některých rozhodnutí Nejvyššího soudu. Státní zastupitelství. 2007, č. 2, s. 25.
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx
xe bis in idem
v řízení o správních deliktech. Trestněprávní revue. 2012, č. 3, s. 53.
PROUZA, D. Zásada
ne bis in idem
v českém trestním procesu ve svěxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxx
xx xxx xx xxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx
xxxxxxxxa věci rozsouzené ve zkráceném přípravném řízení)
Mgr.
Jan
Provazník
- katedra trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brnx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxhodnutím dle § 11 se vztahují k rozhodnutím vydaným v rámci trestního stíhání. Trestní řád však zná i situace, kdy je věc kvazimeritorně rozhodnuta v pxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx nimž bylo zahájeno trestní stíhání, které následně skončilo některým z rozhodnutí uvedených v § 11, a mezi podezřelými, jejichž věc skončila definitixxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxní ustanovení, jímž je § xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx), je tím založena překážka věci rozsouzené a pro týž skutek již nelze zahájit trestní stíhání.
2.
K trestnímu stíhání viz výklad k § 12 odst. 10. K témxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x x xx xxxxx xxx x x xxx xxxxx x x x x xxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxklad k § 179a.
K odst. 1 písm. a)
3.
Ke schválení narovnání ve zkráceném přípravném řízení viz výklad k § 179c odst. 2 písm. g).
K odst. 1 písm. b)
4.
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxné domněnce osvědčení se viz výklad k § 179h odst. 2. Zrušení rozhodnutí v předepsaném řízení je značně komplikované, neboť proti usnesení dle ustanovexx x xxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx jedná o řádný opravný prostředek, a tedy je-li podána, nenabývá až do jejího vyřízení toto usnesení právní moci, a tedy ani nemůže zakládat překážku věcx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x
x xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx
x xxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxadá ani pod kasační oprávnění nejvyššího státního zástupce dle ustanovení § 174a odst. 1, neboť v případech rozhodnutí o osvědčení se ve zkušební době pxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxst. 1). Stížnost pro porušení zákona je sice přípustná i proti tomuto rozhodnutí, nicméně na jejím základě by bylo možno je zrušit jen tehdy, bylo-li by vxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxnat jen o situace, v nichž by porušení zákona spočívalo v nesprávném postupu ve zkráceném přípravném řízení [např. zde byl dán důvod odložení věci dle usxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xxxo pro podezřelého výhodnější proto, že tento byl dalším postupem zcela očištěn. I zde však vyvstává xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxvědčení se ano.
K odst. 2
xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xřípadu dočasného odložení trestního stíhání dle § 159c v případě oznámení vybraných trestných činů korupční povahy, jakož i s ním se pojícího instituxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxravném řízení či podmíněném odložení návrhu na potrestání) dochází k vyřízení věci ještě před tím, než je zahájeno trestní stíhání, přičemž již ze své pxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxtanovení § 11 odst. 1 písm. h) až j). Pro tuto specifickou procesní povahu institutu rozhodnutí o nestíhání podezřelého trestní řád zakotvuje v komentxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxem komentovaného ustanovení zaručit podezřelým, u nichž připadá zvláštní důvod dočasného odložení trestního stíhání dle § 159c, že se v případě, že spxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxlo být v budoucnu pro stejný skutek přesto zahájeno trestní stíhání. Tím se má zvýšit jejich motivace usilovat o využití tohoto zvláštního postupu.
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxjvyššího státního zástupce dle ustanovení § 174a odst. 1. Na rozdíl od rozhodnutí, že se podezřelý ve zkušební době podmíněného odkladu návrhu na potrexxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxtí o nestíhání podezřelého není návrh na obnovu řízení přípustný (§ 277
a contrario
), ustanovení § 284 odst. 1 výslovně označuje toto rozhodnutí jako xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xozhodnutí ve věci osoby, která měla po podezřelém, o jehož nestíhání státní zástupce rozhodl, požadovat úplatek či jiný majetkový prospěch, a ze zjištxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxý, který postupoval podle ustanovení § 159c a dosáhl svého nestíhání dle ustanovení § 159d, uvedl původně nepravdivé informace ve snaze zakrýt svou skxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xznámení, rozhodl se jej předběhnout a falešně jej obvinit z žádosti o úplatek) či ve snaze dosáhnout trestního stíhání nevinné osoby (např. podezřelý sx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxy slíbil, orgány činné v trestním řízení mu uvěří, neboť nebudou předpokládat, že by byl ochoten riskovat trestní stíhání zcela bezdůvodně).
7.
I zxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014.
ŠČERBA, F. K odklonům uplatňovaným ve zkráceném přípravném řízení. Bulletin advokacie. 20xxx xx xx xx xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xrně
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxá se ovšem o jediné legální definice, které trestní řád obsahuje. Tak § 3 odst. 1 vymezuje, co se rozumí zájmovým sdružením občanů, § 32 kdo je obviněnýxx x xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xx x xxx xx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx definice, které se většinou váží na konkrétní instituty. Například § 85b odst. 12 definuje listinu pro účely prohlídky prostor, v nichž advokát vykonxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxšetřování, § 265a odst. 2 rozhodnutí ve věci samé. Některé pojmy užívané v trestním řádu definují jiné právní předpisy (např. "Česká advokátní komorxx x x xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x x x xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxorizované konverzi dokumentů, "provozovatel poštovních služeb" - § 2 písm. c) zák. č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, atd.).
2.
Trestní řád uxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx (např. "vazba", "rozsudek", "usnesení"), případně se na něm shoduje teorie trestního práva procesního (např. "svědek" jakožto osoba, která svými smxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxny, kterými je realizována veřejná moc při uplatňování
ius
puniendi, tedy při odhalování, objasňování, vyšetřování, stíhání a trestání trestné činxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxtního řízení jde o subjekty, které nemají v trestním řízení žádný vlastní zájem, a to zejména zájem na výsledku řízení. Tomu odpovídá požadavek na jejicx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxx xxxxx x x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxledku řízení soukromý zájem tak jako žalobce v civilním soudním řízení. Obdobně není úlohou státního zástupce v řízení před soudem prokázat vinu a dosáxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxř. v důsledku neočekávaného vývoje dokazování, k němuž až v řízení před soudem došlo).
4.
Soud je orgánem moci soudní, jehož ústavní zakotvení provxxx xxx xxx xx x xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxoduje o vině a trestu za trestné činy". Organizačně jsou soudy upraveny v zákoně o soudech a soudcích. V trestním řízení působí všechny čtyři články sousxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxaně ústavnosti a základních lidských práv a svobod. Ústavní soud proto nemůže být považován za orgán činný v trestním řízení, a to ani rozhoduje-li o ústxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx. vzít stěžovatele do vazby či nařídit domovní prohlídku. Ani v řízení o ústavní žalobě nemá Ústavní soud postavení orgánu činného v trestním řízení, a tx xxxxxxx xx xxx x xxx xxxx x xx xx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx o subsidiární využití části třetí trestního řádu toliko po stránce technické, neboť řízení před soudem dle trestního řádu má svým průběhem a struktuxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxzeno rozhodování o vině a trestu formou rozsudku, dospěje-li trestní řízení k takovému rozhodování. Mimo to je v trestním řízení soudu uložen i úkol strxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx prostředků či předběžných opatření, zasáhnout. Pouze soud tak rozhoduje o vazbě, vydává příkaz k domovní prohlídce, prohlídce jiných prostor či k odpxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xx
x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxti soudů, jakož i k následkům jejich porušení viz výklad k § 13 a násl. Které soudní těleso (zda senát či samosoudce) příslušného xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx x x x xxxx x xxxxx xxxxx xxxxrétní soudní oddělení bude ve věci rozhodovat, stanovuje rozvrh práce vytvořený předsedou příslušného soudu po projednání se soudcovskou radou (§ 41 xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxe je upraveno zákonem o státním zastupitelství. Státní zástupce v trestním řízení prosazuje veřejný zájem na adekvátní reakci prostředky trestního pxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxnného opatření) nedopustily, a na zákonném a účinném průběhu přípravného řízení. Na rozdíl od soudu trestní řád nesvěřuje postavení orgánu činného v xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx zástupce činné u tohoto orgánu. Jde ovšem pouze o formulační rozdíl bez hlubšího praktického významu, neboť to neznamená, že by orgánem činným v trestnxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx obžaloby a zastupováním v hlavním líčení je pověřen zpravidla jediný státní zástupce, neznamená to, že by bylo porušením trestního řádu, pakliže by čáxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx státní zástupce). Distribuce úkolů jednotlivých státních zástupců je vnitřní věcí soustavy státního zastupitelství a řídí se zejména zákonem o státxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx č. 8/2009.
9.
Státní zástupce nese odpovědnost za výsledek a zákonný průběh přípravného řízení a za hájení veřejného zájmu v případném řízení před xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx věci v přípravném řízení tak, aby bylo trestní stíhání zahajováno a vedeno jen a pouze v důvodných případech a zákonným způsobem, při dostatečném zjištxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxzhodných skutečností. Státní zástupce rovněž dbá na ochranu zájmu obětí trestné činnosti a poškozených trestnou činností. V některých případech proxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xravomocí státního zástupce v trestním řízení zejména v souvislosti s tzv. odklony. Státní zástupce má tak v určitých případech i kvazirozhodovací praxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxu některých případů funkční příslušnosti. Tak návrh na použití agenta může podat pouze státní zástupce vrchního státního zastupitelství (§ 158e odstx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxšího státního zastupitelství, rozhoduje o této stížnosti nejvyšší státní zástupce [§ 146 odst. 2 písm. b) a d)]. Nejvyšší státní zástupce má pak oprávxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xprávněn podat dovolání [§ 265d odst. 1 písm. a)]. Konkrétní rozdělení úkolů a věcná příslušnost státních zástupců pro jejich patrně nejdůležitější čixxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx (např. o podmíněném zastavení trestního stíhání, postoupení věci atd.) - jsou tak svěřeny zákonu o státním zastupitelství, podzákonným předpisům a ixxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xx xx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx je zásadně příslušné k zastupování u soudu, u něhož působí. Toto ustanovení však nestanovuje ničeho o příslušnosti státního zástupce v přípravném řízxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xx xx xxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx se na ni vztahuje zásada zákonnosti trestního řízení. Rozhodnutí místně nepříslušného státního zástupce zakládá proto vadu řízení, neboť na činnost xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxmotná skutečnost, že určitý úkon v přípravném řízení učinil nepříslušný státní zástupce, však ještě sama o sobě neznamená, že by všechny úkony v přípraxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxledné úkony přípravného řízení nezákonné jen tehdy, pakliže po zjednání nápravy příslušný státní zástupce této stížnosti vyhoví; jinak jsou tyto úkoxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx regulována z významné části na úrovni podzákonného právního předpisu. S touto otázkou se potýkal i Ústavní soud, který dospěl k závěru, že při ústavně kxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
xxx
xxxxxxjní orgán je blíže xxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxení, a je orgánem, který je zahajuje (byť mu státní zástupce může zahájení úkonů trestního řízení nařídit). Tím se však jeho úkoly v trestním řízení nevyxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxán tak fakticky zahajuje trestní řízení, prověřuje okolnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, a zpravidla činí i většinu procesních úkoxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxy státnímu zástupci k návrhům na provedení zajišťovacích úkonů a v případě, že jsou tyto nařízeny, je fakticky provádí, v případech, které nesnesou odkxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxx
x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxt. 1), podle vlastního plánu vyšetřování. Podléhá však dozoru státního zástupce (§ 157, § 174), který disponuje vůči policejnímu orgánu širokými pravxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxstav, byť by se tyto nacházely v rozporu s představami policejního orgánu. Je to totiž státní zástupce, kdo nese odpovědnost za výsledek přípravného říxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxny výkonné moci mají v trestním řízení postavení policejního orgánu. Výčet těchto orgánů je
taxativní
, nelze jej rozšířit ani s použitím analogie. Zásxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxt omezeny jen na některé z nich, musí to trestní řád výslovně uvést. Tak se děje např. v § 161 odst. 2, který stanovuje pravidlo, že vyšetřování, tj. úsek pxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xx xx x, 7, 8). Ačkoli tak konstrukce § 12 odst. 2 naznačuje, že všechny subjekty spadající do výčtu policejního orgánu budou činné v trestním řízení stejnou mxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx policie či státní zástupce. Prakticky neupotřebitelný je § 161 odst. 6, který umožňuje kapitánovi lodi vést vyšetřování trestných xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxlivé úkony na základě dožádání orgánu oprávněného vést vyšetřování.
14.
Pro správnou interpretaci a aplikaci norem obsažených v trestním řádu jx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
Pouze útvary Policie ČR mají jakožto policejní orgány neomezenou (věcnou) působnost, a mohou tak vystupovat ve všech věcech, nejsou-li svěřeny jiným xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xrestním řízení vystupovat pouze ohledně určité výseče trestné činnosti. Ta je určena okruhem pachatelů, typem trestné činnosti, případně kombinací xxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xůsobnost útvarů Policie ČR je zásadně neomezená, a proto tyto útvary mohou činit úkony i ve věcech, v nichž je jinak dána věcná působnost i jiných orgánů sxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxcí procesní úkon za příslušný útvar Policie ČR může dozvědět o okolnostech nasvědčujících, že podezřelý či obviněný se patrně dopustil ještě trestné čxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxozumět příslušný celní orgán, aby tento mohl zahájit úkony trestního řízení v této nově odhalené věci spadající do jeho věcné působnosti, nebo tento útxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxání trestného činu mimo svou věcnou působnost) platí, že jiný policejní orgán než útvar Policie ČR je vždy povinen vyrozumět o zahájení úkonů trestního xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxikne-li mezi útvarem Policie ČR a jiným policejním orgánem spor o příslušnost, předloží tento spor státnímu zástupci, který s konečnou platností rozhxxxx xx xxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx sborů a jiného policejního orgánu, ať už jím je útvar Policie ČR, či kterýkoli jiný orgán spadající do výčtu pojmu policejní orgán. Zásadně totiž platí vxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxů ČR zařazených k výkonu práce k těmto sborům, jestliže se dopustili trestného činu v souvislosti s plněním svých pracovních úkolů) ozbrojených bezpečxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxjen Generální inspekce bezpečnostních sborů. xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xýt rovnou zahájení trestního řízení, a nemuselo se tedy vyčkávat na aktivitu ze strany Generální inspekce bezpečnostních sborů, což by mohlo vést i k zmxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxrů zahájí úkony trestního řízení, je povinen informovat o tom Generální inspekci bezpečnostních sborů a věc jí předat, přičemž dál je oprávněn činit poxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxí) měla úkony přípravného řízení vykonávat Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ve fázi vyšetřování, tj. po zahájení trestního stíhání, je již jxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxečnostních sborů a jiným policejním orgánem (např. o to, zda trestný čin zaměstnance ČR zařazeného k výkonu práce u ozbrojeného bezpečnostního sboru bxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxx xouvislosti s plněním těchto úkolů - pak by byla dána příslušnost jiného policejního orgánu než Generální inspekce bezpečnostních sborů) rozhoduje s kxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxení úkonu věcně nepříslušným policejním orgánem a právních následků takového úkonu. Jde tedy o to, jaké účinky bude mít úkon v trestním řízení, který učxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxx xxx podezření, že by jej spáchal příslušník BIS). Z dikce trestního řádu vyplývá, že policejní orgány s omezenou působností mají postavení policejního oxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxx
policejní orgán dle trestního řádu, a tedy jím učiněné úkony jsou nicotné, a byly-li učiněny z materiálního hlediska důvodně, je třeba je zopakovat potxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxstního řádu úkon neodkladný či neopakovatelný, byl by tím tento definitivně zmařen a jeho výsledků by nebylo možno v následném řádně zahájeném a vedenxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxrpání tohoto úkonu (z hlediska obsahového je lhostejno, byla-li např. rekognice in
natura
provedena neoprávněným subjektem, neboť i při takto provexxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx Tyto následky úkonů provedených
non
policejním orgánem mají několik příčin: První je zásada zákonnosti trestního řízení (srov. § 2 odst. 1), zapovídxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx
xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxekty než o útvary Policie ČR. Tento důvod spočívá v usnadnění prvotních iniciačních úkonů trestního řízení u určité výseče kriminality tak, aby speciaxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxazně nezbytné skutečnosti a rozhodnout, zda by věc měla být předána příslušnému orgánu oprávněnému vést vyšetřování k zahájení trestního stíhání. Tíx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxky i ke kompromitaci utajovaných skutečností, a to přesto, že trestní věc je zatím na úplném počátku a není ani jisto, že pokročí do stadia trestního stíhxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xtanovil, kdy tyto příčiny naplněny jsou a kdy nikoli. Jiná situace je však tam, kde jde o pouhý výklad pojmu vymezujícího věcnou působnost (např. pojem "xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x
xx xxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx těchto jiných orgánů spadajících do výčtu pojmu policejní orgán, neboť se tak děje v mezích vytyčených zákonodárcem, který tyto pojmy blíže nedefinovxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxo. Trestní řád nijak neomezuje jejich působnost a nestanoví ani, že by se mělo jednat o pověřené orgány. Organizace, hierarchie a rozvržení kompetencx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxcii ČR tvoří útvary. Tím je dáno, že nemůže existovat organizační jednotka Policie ČR, která by nespadala pod některý z jejích útvarů, a která by tedy z hlxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxká ředitelství Policie ČR a útvary zřízené v rámci krajských ředitelství Policie ČR.
20.
Které útvary Policie ČR, resp. které jejich konkrétní orgxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xolicejního prezidenta č. 30/2009 ze dne 21. dubna 2009 o plnění úkolů v trestním řízení. Tento závazný pokyn je ovšem svou povahou interním normativním xxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxm, proti kterým se řízení vede, poškozeným atd.).
21.
Z předchozího závěru vyplývá, že pokud organizační jednotka Policie ČR vystupuje v trestním xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxliko disciplinární odpovědnost xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx ovšem neúčinnost či nicotnost úkonů, které taková organizační jednotka coby útvar Policie ČR (a tedy policejní orgán) v trestním řízení učinila. To je xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxávy policie, jímž žádný extraneus není vázán a není z něj ani oprávněn. Nelze tak nadále vycházet ze závěrů Nejvyššího soudu vtělených do rozhodnutí 7 Tdx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxy, nelze ani ztotožňovat zákonné zmocnění k vydávání podzákonných právních předpisů se zákonným oprávněním služebních funkcionářů vydávat interní xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxních sborů již jednoznačně v § 5 odst. 3 stanovuje závaznost služebních předpisů jakožto interních normativních aktů pouze pro příslušníky bezpečnxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x tato není upravena ani na úrovni jiného zákonného či podzákonného právního předpisu, porušení závazného pokynu jakožto interního normativního aktu xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxeného závazného pokynu nepříslušný, tak vyvolávají veškeré pro ně předepsané právní účinky.
22.
Jinak je tomu však v případech, kdy je
ingerence
xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xástupce kteroukoli věc odebrat určitému policejnímu orgánu a přikázat ji orgánu jinému [§ 157 odst. 2 písm. b)], v případě, že si státní zástupce vyhradx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxx x x xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxální inspekce bezpečnostních sborů (§ 158 odst. 12) jakožto policejní orgán, případně státní zástupce konající dle trestního řádu ve vybraných věcexx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx státní zástupce v rámci svých dozorových pravomocí věc přikázal po jejím odnětí původnímu útvaru Policie ČR, a učiní-li tak, jedná v rozporu se zákonem x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxna např. instituty dozoru státního zástupce, jsou následně nulitní i všechna další rozhodnutí v této věci učiněná (N 180/51 SbNU 227).
K odst. 2 písm. xx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxstili příslušníci ozbrojených bezpečnostních sborů a v některých případech i jejich civilní zaměstnanci. Ačkoli mají všechny bezpečnostní ozbrojexx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxcionálně odděleného orgánu, kterému by svěřil pravomoc prověřovat potenciální trestné činy příslušníků ozbrojených bezpečnostních sborů a eventuxxxx xx x xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xe totiž rozumí Policie ČR, Hasičský záchranný sbor ČR, Celní správa ČR, Vězeňská služba ČR, Generální inspekce bezpečnostních sborů, BIS a Úřad pro zahxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx sborů je opatřena pravomocemi toliko ve vztahu k ozbrojeným bezpečnostním sborům, jimiž jsou Policie ČR, Vězeňská služba ČR, Celní správa ČR a Generálxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxuje. Ačkoli je ozbrojeným bezpečnostním sborem i Generální inspekce bezpečnostních sborů, je ve vztahu k trestným činům jejích příslušníků a zaměstnxxxx xx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xyl spáchán trestný čin.
25.
Věcná příslušnost Generální inspekce bezpečnostních sborů je tak dána v několika skupinách trestných činů:
a)
V přxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxy-li tyto trestné činy spáchány v souvislosti s výkonem služby v těchto sborech (např. zneužití pravomoci úřední osoby, přijetí úplatku atd.) či nikolx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx
x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xR zařazených k výkonu práce k Policii ČR, a to rovněž bez ohledu na to, byl-li trestný čin takového zaměstnance spáchán v souvislosti s plněním pracovnícx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxsně dotyčná osoba zaměstnancem ČR zařazeným k výkonu práce k Policii ČR.
c)
V případě těch trestných činů zaměstnanců ČR zařazených k výkonu práce k xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxých bezpečnostních sborů, není-li k jejich projednání věcně příslušný pověřený celní orgán [viz výklad k odst. 2 písm. c)]. Věcně příslušným policejnxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxčnostních sborů, jsou jiné policejní orgány, do jejichž věcné příslušnosti daný trestný čin spadá.
d)
x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx bezpečnostních sborů bez ohledu na to, byl-li trestný čin takového příslušníka či zaměstnance spáchán v souvislosti s plněním služebních či pracovníxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
x xxxxxxxxx xxx xx xx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxčnostních sborů založena pro celé přípravné řízení (tj. jak pro stadium tzv. prověřování před zahájením trestního stíhání, tak pro stadium vyšetřováxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx informovat a věc mu předat (§ 158 odst. 12). V případě sub d) je věcná příslušnost Generální inspekce bezpečnostních sborů založena pouze pro stadium prxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxěstnanců ČR zařazených k výkonu práce ke Generální inspekci bezpečnostních sborů státní zástupce.
27.
Věcná příslušnost Generální inspekce bezxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxx xxx x xxamžiku spáchání trestného činu je pachatel např. příslušníkem či zaměstnancem ČR zařazeným u Policie ČR či zaměstnancem ČR zařazeným u Vězeňské službxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx které se řízení vede, ke dni zahájení trestního řízení, trestního stíhání, či dokonce ke dni meritorního rozhodnutí. Ze samotné podstaty existence Gexxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxané podmínky sub a) až d) k okamžiku spáchání činu, ale až k okamžiku zahájení trestního řízení. Úkolem Generální inspekce bezpečnostních sborů je zajixxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxčnostní sbory, zejména jejich samotnými příslušníky. Důvodem, proč jí tento úkol byl svěřen, je institucionální vyloučení možných interferencí těcxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx v tomto řízení úlohu policejního orgánu (tj. osobami, které toto řízení vedou). Tento důvod je pak naplněn zcela stejně v případech trestního řízení prxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxpekce bezpečnostních sborů má - obdobně jako útvary Policie ČR - postavení policejního orgánu v trestním řízení jako celek. Jedinou výjimkou je prověřxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xrgány. Obecně tak platí pro rozdělení činností a místní příslušnost jednotlivých organizačních xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxními akty Generální inspekce bezpečnostních sborů. Z hlediska zvláštního postavení Generální inspekce bezpečnostních sborů je zcela pochopitelnéx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxální inspekce bezpečnostních sborů jak z hlediska personálního, tak z hlediska své činnosti nemůže fungovat jako zcela otevřený a transparentní orgáx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxužby ČR, Celní správy ČR a Generální inspekce bezpečnostních sborů je osoba vykonávající v těchto ozbrojených bezpečnostních sborech službu dle zákoxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xráva a povinnosti ČR vůči ní vykonává příslušný ozbrojený bezpečnostní sbor. Co se rozumí výkonem služby, stanoví § 1 odst. 4 cit. zák. Služební poměr vxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx bezpečnostnímu sboru. Jediný výkladový problém by mohl vzniknout v případě příslušníků justiční stráže. Justiční stráž je však součástí Vězeňské slxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxí stráži jsou vždy příslušníky Vězeňské služby ČR.
30.
Na postavení příslušníka bezpečnostního sboru nemá vliv, je-li momentálně zařazen do záloxx xx xx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxna na příslušné služební místo. Spáchá-li tedy trestný čin příslušník ozbrojeného bezpečnostního sboru zařazený do zálohy trestný čin, je jako policxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xzbrojenému bezpečnostnímu sboru je osoba, která je v pracovním poměru k ČR dle zákoníku práce a která je pro výkon práce zařazena k plnění pracovních úkxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx), technických (např. správce počítačové sítě) či pomocných (např. uklízečka) pozicích. Režim práv a povinností těchto "civilních" zaměstnanců je rxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxrému zákon o Policii klade celou řadu stejných či obdobných povinností jako policistovi (tj. příslušníkovi Policie ČR). Například § xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxž je jinak příslušný jiný orgán veřejné správy, hrozí-li nebezpečí z prodlení, dle § 112 odst. 1 cit. zák. smí "civilní" zaměstnanec provádět zjišťováxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxilního" zaměstnance Policie ČR, nikoli jenom u těch, jichž se dopustil v souvislosti s výkonem svých pracovních povinností. Obdobně je tomu u "civilníxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxk. práce nemají.
32.
"Civilní" zaměstnanci Vězeňské služby ČR mají sice rovněž celou řadu dalších povinností uložených nad rámec zákoníku práce xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxohlídky či odnětí věci (§ 11 a § 12 ve spojení s § 25 cit. zák.), nicméně vzhledem ke specifikům výkonu jejich práce v místech, kde je omezována svoboda, měx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx úkolů, a trestnou činností, která nikoli. "Civilní" zaměstnanci Celní správy ČR mají práva a povinnosti upravené nad rámec zákoníku práce zvláštním xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx x xx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxetí osobu k prokázání totožnosti. Proto nebylo nutno zakládat věcnou příslušnost Generální inspekce bezpečnostních sborů ohledně všech trestných čxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxtavení přiznává toliko jejím pověřeným orgánům. Dikce ustanovení § 3 odst. 1 zák. č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xtráž, správní služba a Akademie Vězeňské služby. Zákon ani jiný právní předpis však neupravuje, které orgány v rámci Vězeňské služby ČR jsou orgány povxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxvá jak z trestního řádu, tak ze zákona o Vězeňské službě, jsou úkony jiných než pověřených orgánů Vězeňské služby ČR v trestním řízení neúčinné.
34.
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx x xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xdnětí svobody a zabezpečovací
detence
x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
x xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xoučasně. Věcná příslušnost tak nebude dána, půjde-li o trestný čin jiné osoby než osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody či zabezpečovací
detencx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
x ani půjde-li o trestný čin sice osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody či zabezpečovací
detence
, ale spáchaný jinde než na předepsaném místě (napxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxdu, poté, co z výkonu trestu uprchl, atd.).
35.
Pověřené orgány Vězeňské služby ČR jsou policejním orgánem pouze v úseku od zahájení trestního řízexx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxpekci bezpečnostních sborů (§ 158 odst. 1 věta druhá). Dospějí-li k závěru, že ve věci má být zahájeno trestní stíhání, musí věc předložit orgánu oprávnxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxtní řád přiznává toliko jejím "pověřeným orgánům". Soustavu orgánů celní správy tvoří Generální ředitelství cel a celní úřady (§ 1 odst. 2 zák. o Celní xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxěřeným orgánem v případech celostátního či mezinárodního významu [§ 4 odst. 1 písm. d) cit. zák.], celní úřady pak v případech ostatních [§ 8 odst. 2 písmx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx x xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx
xxx
xxcná působnost pověřených orgánů Celní správy ČR jakožto policejního orgánu je vázána na druh trestné činnosti. Lze ji rozdělit do těchto skupin:
a)
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xx x x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxíků ozbrojených sil nebo bezpečnostních sborů;
b)
trestné činy spáchané porušením právních předpisů při umístění a xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xpáchané porušením daňových předpisů upravujících daň z přidané hodnoty, a to bez ohledu na to, kdo je v daném případě správcem daně;
d)
trestné činy xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxx
xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxivní
výčet "celních předpisů" ani "předpisů o dovozu, vývozu nebo průvozu zboží". Při výkladu těchto pojmů je tedy třeba vycházet z předmětu právní úpxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxmi celními předpisy jsou zák. č. 13/1993 Sb., celní zákon, zák. č. 214/2002 Sb., o vývozu některých kulturních statků z celního území Evropských společxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xb., o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxnostních důvodů, a o změně některých zákonů, atd. Nejvýznamnějšími unijními předpisy jsou pak nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, ktxxxx xx xxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxa 2013, kterým se stanoví celní
kodex
Unie, dále pak např. nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 ze dne 22. července 2003, o přijímání opatření celních orgánx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx tato práva porušilo, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013 ze dne 12. června 2013, o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxtu právních předpisů upravujících konkrétní povinnosti při pořízení a umístění zboží v členských státech Evropské unie, která je právním nástupcem Exxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxrušení jakéhokoli právního předpisu vnitrostátního i unijního, bude-li upravovat určité povinnosti při pořízení (např. nesplnění předepsané oznaxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxlněna podmínka, že toto zboží je dopravováno přes státní hranice ČR. Způsob takové dopravy (lodní, letecká, pozemní) je přitom pochopitelně irelevanxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxliko celní úřady [§ 8 odst. 1 písm. c) zák. o Celní správě]. Celní úřady jsou v některých případech správci daně z přidané hodnoty [§ 4 odst. 1 písm. e) věta zx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxh případech správci spotřebních daní [§ 1 odst. 3 písm. a) zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], včetně spotřební daně z lihu (zásadně všechny danx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx paliv - čl. LXXIII § 1 odst. 2 téhož zákona, daň z elektřiny - čl. LXXIV § 1 odst. 2 téhož zákona). Postavení správce určité daně musí být orgánům celní spráxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxhu k trestným činům spáchaným porušením daňových předpisů, podle nichž jsou orgány celní správy správcem daně.
41.
Je sporné, zda
per analogiam
mxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxlené správy. Patrně by zde nebylo možno si vystačit s ustanovením § 161 odst. 2 daňového řádu, ale jelikož kromě tohoto ustanovení i důvod svěření do věcnx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxech (znalost věci, rychlejší provedení iniciačních úkonů atd.), je možno takovou analogii připustit.
42.
Místní příslušnost pověřených celnícx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxy o trestné činy spáchané v souvislosti s celním či daňovým řízením vedeným orgánem celní správy jakožto správcem daně či cla, postupuje se při určení míxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxost xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x x x x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxí úřady. Toto ustanovení zakládá místní příslušnost pověřených celních orgánů jakožto policejních orgánů pro trestné činy spadající do některé z výšx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxístění a pořízení zboží.
43.
Jelikož je tedy věcná i místní příslušnost pověřených celních orgánů jakožto policejních orgánů v trestním řízení stxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxé věcné působnosti oprávněny provádět pouze úkony trestního řízení před zahájením trestního stíhání. Vyšetřovacím orgánem však nejsou, proto dospěxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xmí v průběhu vyšetřování činit úkony již jen na základě dožádání příslušného orgánu činného v trestním řízení.
45.
V případě trestných činů ze skupxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxjeného bezpečnostního sboru ozbrojené síly, eventuálně jiná osoba, která by zakládala věcnou příslušnost jiného orgánu spadajícího do výčtu pojmu pxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx x xxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxt
argumentum e silentio
legis.
K odst. 2 písm. e)
46.
Organizační strukturu Vojenské policie stanovuje ministr obrany po projednání v příslušnéx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x pořádkovou službu a ochrannou a podpůrnou službu. Jelikož trestní řád nepřiznává Vojenské policii postavení policejního orgánu jakožto celku (na rxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxožka Vojenské policie. Místní příslušnost je dána interním normativním aktem.
47.
Věcná působnost pověřených orgánů Vojenské policie je vystavxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxstné činy příslušníků ozbrojených sil. Dále sem spadají i všechny trestné činy proti příslušníkům xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxtu, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené organizační složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímž majx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxjených sil bez ohledu na druh trestné činnosti a u trestných činů proti vymezeným předmětům útoku bez ohledu na to, kdo je jejich pachatelem.
48.
Příxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx dána ohledně trestných činů civilních zaměstnanců ozbrojených sil (srov. přiměřeně výklad k "civilním" zaměstnancům Policie ČR a jiných ozbrojenýcx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x x xxxxx x xxxxxxxx xx xx vojenským objektem, a v § 2 odst. 7, co se rozumí vojenským materiálem. Pravidla příslušnosti hospodaření s majetkem státu stanovuje zejm. § 8 a násl. záxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx policie nerozhodný (může však pochopitelně hrát roli pro posouzení meritu věci). Rozhodné je tedy pouze to, zda v době spáchání činu bylo k hospodaření x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxzi před zahájením trestního stíhání, tak i po jeho zahájení, neboť jde o orgán oprávněný vést vyšetřování (§ 161 odst. 7).
K odst. 2 písm. f)
50.
Postxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x x případě BIS nepřiznává věcnou příslušnost BIS jako celku, nýbrž pouze jejím pověřeným orgánům. Ustanovení § 6 zák. č. 153/1994 Sb., o zpravodajských sxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxpadá postavení pověřeného orgánu jakožto policejního orgánu dle trestního řádu odboru inspekce Bezpečnostní informační služby. Pouze tento odbor xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxlušníků BIS. Příslušníci BIS mají postavení příslušníků bezpečnostních sborů dle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostxxxx xxxxxx xxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxvodajských služeb je zvýšený zájem na tom, aby do jejich činnost jakkoli nezasahovaly třetí osoby včetně jiných policejních orgánů, pokud to již není nxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxn BIS je oprávněn činit úkony trestního řízení pouze ve fázi před zahájením trestního stíhání. Má-li pověřený orgán BIS za to, že trestní stíhání má být zxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xdst. 2 písm. g)
53.
Postavení Úřadu pro zahraniční styky a informace upravuje pouze zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republikxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxslušnost pro trestní řízení toliko pověřenému orgánu, nikoli celé zpravodajské službě. Za tímto účelem je v rámci Úřadu pro zahraniční styky a informaxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxxxt, důvody jejího zavedení i příslušnosti vyšetřovacího orgánu platí
mutatis mutandis
to, co pro BIS.
K odst. 2 písm. h)
55.
Postavení Vojenského xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxeným orgánům Vojenského zpravodajství, ani zde uvedený zvláštní zákon nestanoví k této otázce ničeho a i zde je nutno vycházet ze zák. č. 153/1994 Sb., o xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxolů policejního orgánu v trestním řízení zvláštní odbor kontroly a vnitřní bezpečnosti.
56.
Jinak lze pro Vojenské zpravodajství odkázat obdobnx xx xxx xx xxx xxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxů dvojí postavení podle toho, zda se jedná o inspekční činnost Generální inspekce bezpečnostních xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx x xxxpekční činnost samotných příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů. K první uvedené situaci srov. výklad k odst. 2 písm. b). Ve druhém uvedxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxšníků Generální inspekce bezpečnostních sborů a zaměstnanců ČR zařazených k výkonu práce ke Generální inspekci bezpečnostních sborů tak platí obdobxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxx
x xxxxx xxxxxxxxxní struktury Generální inspekce bezpečnostních sborů je odhalováním a objasňováním trestné činnosti pověřen odbor vnitřní kontroly. Ten je pověřenxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxahu ke všem trestným činům příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů a ke všem trestným činům "civilních" zaměstnanců Generální inspekce xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxka Generální inspekce bezpečnostních sborů k těmto úkonům oprávněna není.
59.
Pověřený orgán Generální inspekce bezpečnostních sborů je v rámci xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxíhání je namístě, nemůže je učinit sám a musí věc předložit orgánu příslušnému k vedení vyšetřování (§ 162 odst. 1). Tím je v tomto případě státní zástupcx xx xxx xxxxx xxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxnosti jejích pověřených orgánů spadají nejen všechny trestné činy příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů, ale i "civilních" zaměstnaxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xolicejní orgán a stanovením podmínek jejich věcné příslušnosti jakožto policejních orgánů není dotčeno oprávnění státního zástupce vykonávajícíhx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxžití tohoto oprávnění státní zástupce není vázán pravidly místní příslušnosti ani vnitřní organizace či dělby práce jednotlivých policejních orgánxx xx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxy ČR, aby zahájil úkony trestního řízení a provedl úkony prověřování ve vztahu k osobě, která pobývá na svobodě, neboť ve vztahu k této osobě není Vězeňskx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxudnictví) lze nalézt jak v Ústavě (čl. 91 odst. 1), tak v zákoně o soudech a soudcích (§ 8). V tomto případě se uplatní zásada
superfluum non nocet
(nadbytxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx x xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx
xx xxxxx
xxuze legislativně technický, neboť usnadňuje formulace dalších norem trestního řádu tím, že tyto nemusí vždy přesně označovat, na který soud (resp. čxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxx xxxxxxvení je obsahově shodné s § 9 odst. 1, 2 zák. o soudech a soudcích. Ujasňuje tedy pouze skutečnost, že právní normy trestního řádu vztahující se k okresníx xxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxý soud v Praze.
K odst. 5
64.
Ani toto ustanovení nemá na trestní řízení praktičtější dopad. Jde pouze o obsahově nerozpornou iteraci § 6 odst. 2 z. s. xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxci pojmu strany trestního řízení z hlediska jeho podstaty, podává však
taxativní
výčet stran trestního řízení. V teorii je vznášena výtka, že samotný xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xteré prosazují zájmy, pro něž je
relevantní
výsledek řízení, a které mohou být vzájemně rozporné. Pojem strany řízení je tak vnímán jako projev rovnosxx xxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx
xx xxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxoru, který v řízení prosazují. Tato výtka teorie je důvodná, nicméně trestní řád užívá pojmu strana trestního řízení i v ustanoveních, která se nemusí xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxx xx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx povahou neoplývá, § 89 odst. 2 umožňuje stranám vyhledávat, předkládat i navrhovat důkazy, a to rovněž již v přípravném řízení, atd.]. Z praktického hxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx-li tím popřen smysl příslušných ustanovení.
66.
Z hlediska terminologického je nutno odlišovat subjekt trestního řízení a stranu trestního řízxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xlastní subjektivitu), jemuž norma trestního práva procesního přiznává v trestním řízení určité původní právo či ukládá určitou povinnost. Tím subjexx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxejnost se stane subjektem trestního řízení tím, že je jí uložena pořádková pokuta dle § 66 odst. 1, a subjektem trestního řízení přestane být proto, že tuxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxní hmotné věci dle ustanovení § 78 odst. 1 a která má po jejím vydání právo na vrácení takové věci dle § 80 odst. 1). Stranou trestního řízení je pak pouze taxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx určitý kvalifikovaný zájem na výsledku trestního řízení. Lze předpokládat, že zájmem obviněného bude dosáhnout výsledku řízení pro sebe co nejmírněxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xe možno to vyčíslit majetkově, že zájmem zúčastněné osoby bude dosáhnout toho, aby její věc nebyla zabrána, a že zájmem státního zástupce bude, aby soud xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx v konkrétním řízení na jejím postavení ničeho nemění, i když je v rozporu s tímto zájmem kvalifikovaným (např. řídce se vyskytující situace, kdy se obvixxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x x xxxxxxxx xxxxxxxxého - nelze vzdát. I když se tak rozhodne např. obviněný či zúčastněná osoba svá procesní práva nevykonávat a svých jednotlivých procesních práv nevyužxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx zúčastněná osoba a v řízení před soudem též státní zástupce vzdali
pro futuro
svého postavení či en bloc svých práv, se nepřihlíží. To je dáno nejen dalexxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx i povinnosti. Poškozený se však všech svých procesních práv může vzdát dle § 43 odst. 5).
xxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx, který podává odvolání jménem obviněného na jeho příkaz); není však vyloučeno, aby jeden subjekt práva v řízení vystupoval jednou jako zástupce (obháxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxe § 151 odst. 2 věta druhá).
69.
Osobou, proti které se řízení vede, je obviněný, obžalovaný, odsouzený, ve zkráceném přípravném řízení též podezřexx x xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxavné řízení a ani nebyla zadržena, nýbrž ohledně níž dosud jen policejní orgán shromáždil ve fázi prověřování (tj. před zahájením trestního stíhání) uxxxxx
xxxxxxx
x xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx vyšetřovací verze, navíc taková osoba ještě nebyla nijak formálně seznámena s tím, že je podezřelá ze spáchání určitého skutku, ani o tom, že je v něm spaxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x tomuto ustanovení.
71.
Poškozeným je dle legální definice § 43 odst. 1 ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škodx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxx xrestným činem morálně nebo jinak poškozen, aniž by vzniklá újma byla způsobena zaviněním pachatele a její vznik byl v příčinné souvislosti s trestným čxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxx xx xxxx řízení před soudem, zejména v přípravném řízení, plní státní zástupce jiné funkce (garantuje zákonnost průběhu trestního řízení, realizuje případnx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xohody o vině a trestu, příp. jiné rozhodnutí, které mu přísluší namísto toho učinit, atd.). Pouze v řízení před soudem má státní zástupce
de iure
stejné xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xájmu. Státní zástupce je stranou trestního řízení vždy, když trestní řízení probíhá před soudem, tj. nejen v hlavním líčení, ale i ve vazebním zasedáníx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx zároveň i stranami trestního řízení, přiznává trestní řád postavení stran ještě osobám, na jejichž návrh nebo žádost se řízení vede nebo které podaly xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxe o osoby, které mají postavení stran trestního řízení. Praktický důsledek tkví v tom, že tyto osoby mají pouze taková práva a povinnosti, které trestní xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxxxi, které trestní řád přiznává či ukládá pouze konkrétním stranám (např. právo obžalovaného vyjádřit se ke všem skutečnostem a důkazům dle § 214, právo xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxx x konkrétním řízení, resp. jeho úseku, o svém návrhu či o svém opravném prostředku. Například ředitel věznice je sice stranou řízení o podmíněném propušxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx, neboť přiznává-li jí trestní řád postavení strany, a tedy možnost relativně významně ovlivnit výsledek příslušného řízení, musejí tyto osoby mít mxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxerý plní
de facto
stejný účel jako žádost odsouzeného o podmíněné propuštění, kdy v opačném případě by odsouzený právo nechat se zastoupit měl, ale zájxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxan trestního řízení, může být např. ředitel věznice u některých návrhů ve vykonávacím řízení (např. dle § 324 odst. 1, § 331 odst. 1, § 333b odst. 1), zájmoxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx xx xxxxsti o milost (§ 6 odst. 2). Může ovšem jít např. i o obhájce, který žádá o zproštění povinnosti obhajování v případech ustanovení obhájce (§ 40 odst. 1), osxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxloužení lhůty k pozorování duševního stavu (§ 117) atd. Postavení strany nikdy nemůže mít soud, x xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxhotovení rozsudku (§ 129 odst. 3
in fine
).
75.
Osobami, které podaly opravný prostředek a které zároveň nenáleží do taxativního výčtu stran trestxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xx x xx xxxxx x xx xx x. atd.). Je zde přitom lhostejno, učinily-li tak v rozporu s vůlí obviněného, byly-li k tomu oprávněny (v opačném případě by orgán rozhodující o opravnxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx x x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxichž právech či povinnostech rozhodl orgán činný v trestním řízení rozhodnutím, proti němuž je přípustný opravný prostředek, např. tlumočník co do roxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxx xxž měla být vrácena věc, proti rozhodnutí, které učinil příslušný orgán činný v trestním řízení namísto takového vrácení (§ 80 odst. 3 věta druhá, § 81 odsxx x xxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxny a náhrady hotových nákladů (§ 151 odst. 4) atd.
76.
Institut společenského zástupce v trestním řízení byl zákonodárcem zrušen. Ačkoli mu tedy koxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxx xx xxx x xx xxxxxxx xxxxx níž bylo zahájeno trestní stíhání. To je dle § 160 odst. 1 zahájeno usnesením, které je nutno doručit obviněnému (§ 160 odst. 2) nejpozději do počátku prxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx xx
xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxmín pro osobu, proti níž se řízení vede, pojem obviněný. Z povahy věci vyplývá něco jiného tam, kde by opak narušoval chronologickou posloupnost trestnxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxloba, návrh xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxzeným. Vyloučeno pochopitelně však není, aby proti jedné osobě bylo vedeno několik různých trestních řízení, v nichž bude mít různá označení.
79.
xxxxxxxx x xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxko obžalovaného až do okamžiku, než jsou pro to opětovně splněny podmínky. To platí
mutatis mutandis
i tam, kde se vrací řízení před okamžik, od nějž lze xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxvadné a splňující všechny podmínky řízení k posouzení soudem a jeho rozhodnutí v meritu věci. Změna označení osoby, proti níž se řízení vede, tak reflekxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxlat a nejpozději s tímto předvoláním mu doručit obžalobu (blíže srov. výklad k § 196 odst. 1 a § 198 odst. 1). Předvolání k hlavnímu líčení je stejně jako oxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxný je označován jako obžalovaný však již okamžikem, kdy soud hlavní líčení nařídil, bez ohledu na to, zda mu bylo již doručeno předvolání k hlavnímu líčexxx xx xxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xochopitelně pouze tohoto označení, k důsledkům nedoručení předvolání k hlavnímu líčení srov. výklad k § 198 odst. 1.
K odst. 9
81.
Odsuzující je kaxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxícího rozsudku má i trestní příkaz (§ 314e odst. 7), odsuzujícím rozsudkem soud schvaluje i dohodu o vině a trestu (§ 314r odst. 4). Právní účinky včetně mxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x x xxxxx xxxtliže tedy podal odvolání např. jen poškozený do výroku o náhradě škody, nemajetkové újmy či o vydání bezdůvodného obohacení a ve zbytku rozsudek nabyl xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxednání obžaloby, nalézací řízení (zpravidla v podobě hlavního líčení), opravná řízení, vnitřně se členící na řízení o řádných opravných prostředcícx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx projít. Opravná řízení jsou dána k dispozici osobám oprávněným podat opravný prostředek, které jich nemusí využít, trestní řízení může skončit i bez txxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxušební době všechny podmínky), odsouzený nemusí projevit zájem o zahlazení odsouzení. Do podoby a struktury trestního řízení zasáhly četné novelizaxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxenými stadii, ale rovněž se může zcela zrealizovat v jedné jediné fázi, např. tím, že ve zkráceném přípravném řízení státní zástupce podmíněně odloží pxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxz toho, aby o vině a trestu rozhodoval soud (např. podmíněným zastavením trestního stíhání v přípravném řízení - srov. § 307 a násl.), příp. může o vině sxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxh řízení může i po jiných stránkách významně modifikovat využití zvláštních způsobů řízení dle hlavy dvacáté části třetí trestního řádu. Specifickou xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx § 314q odst. 5), pouze ve veřejném zasedání posoudí uzavřenou dohodu prizmatem zákonnosti a přiměřenosti ve skutkových intencích zjištěných v přípraxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xe věcech mládeže (např. dle § 70 z. s. m.), které trestní řád neobsahuje, neboť i zde je trestní řád
lex generalis
(výslovně to zakotvuje § 291). Výjimxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx věcech mládeže modifikuje průběh trestního řízení poměrně výrazně, přece jde pouze o modifikaci řízení podle trestního řádu, a nikoli o řízení zcela xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxením naopak nejsou ta řízení, jejichž úprava vychází z trestního řádu či jeho části subsidiárně (např. § xxx xxxx x xxx x xxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx nejsou ani ta řízení, která mají s trestním řízením sice určitou souvislost, ale trestní řád je neupravuje - např. řízení o vydání člena Parlamentu ČR k xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xdvokáta (Pl. ÚS 21/12). Rovněž trestním řízením není řízení, které pouze na trestní řízení navazuje, ale jinak je vedeno podle jiného předpisu, např. řxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxzením vedeným dle trestního řádu je řízení o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory se seznámením se s obsahem listin obsahujících údajex xx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx x xxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxjširším pojmem a spadají do něj všechna řízení vedená podle trestního řádu. Spadají sem tedy nejen řízení přípravné, nalézací a opravné, ale i vykonávaxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxí řád. Trestním řízením proto je např. řízení o podmíněném propuštění (§ 331 a násl.), nejsou jím však ty postupy při výkonu trestu odnětí svobody, kterx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xrestu proto neupravuje trestní řád, ale přímo zákon o výkonu trestu odnětí svobody (§ 52). Je možno je rovněž následně napadnout správní žalobou.
8xx
xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xroti uprchlému se zahajuje trestní stíhání doručením usnesení o zahájení trestního stíhání nikoli obviněnému, ale jeho obhájci (§ 303 odst. 1), neboť x xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx činného v trestním řízení ve věci samé je rozhodnutí, které zakládá pro řízení překážku věci rozsouzené, tedy svými důsledky je podmíněně či nepodmíněxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx x xirší než pojem řízení přípravné, neboť spadá zčásti do řízení přípravného, zčásti je však přesahuje. Trestním stíháním totiž není tzv. prověřování (vxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxzacím a v řízení odvolacím. Trestní stíhání nekončí ani tehdy, nabyl-li výrok o vině odsuzujícího rozsudku právní moci a odvolací řízení se vede pouze o xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx x x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
86.
V případě zkráceného přípravného řízení se zahajuje trestní stíhání až doručením návrhu na potrestání soudu (srov. § 314b odst. 1 věta druhá). x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx než o podání návrhu na potrestání či návrhu na schválení dohody o vině a trestu (§ 179c odst. 2).
87.
Přípravné řízení je stadiem, které začíná samotnxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xe zahajuje sepisem úředního záznamu o zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spácháx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxtředně musí následovat sepis uvedeného úředního záznamu. Přípravné řízení se vnitřně člení na postup před zahájením trestního stíhání, tzv. prověřoxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxo stíhání (viz výklad k odst. 7).
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxdňující dostatečně zjištěny v rámci jiného již probíhajícího trestního stíhání - srov. výklad k § 160 odst. 5 - může ale naopak i skončit již ve fázi provxxxxxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxu (např. přestupkové komisi k přestupkovému řízení, orgánu stavovské samosprávy ke kárnému řízení atd.). Odložení věci ani postoupení jinému orgánu xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxstoupení pokračovat. Došlo-li by však k tomuto postoupení až po zahájení trestního stíhání (§ 171 odst. 1), překážka věci rozsouzené by již založena byxx xxxxxx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xude zpravidla následovat zahájení trestního stíhání. Ve fázi trestního stíhání se trestní řízení končí:
a)
úkonem státního zástupce - směřujícím x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xěc končí (tj. zakládajícím ve věci překážku věci rozsouzené), a to ať již nepodmíněně (např. postoupení věci dle § 171 odst. 1, zastavení trestního stíhxxx xxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxestního stíhání dle § 307 a násl.),
xx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx
xx xxxx
xxxxxxxxx trestní řízení v určitých věcech.
89.
K ukončení přípravného řízení však nedochází dočasným odložením trestního stíhání (§ 159b) ani přerušexxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx pokračováno.
90.
Zkrácené přípravné řízení je zvláštní formou přípravného řízení mající za cíl umožnit významně urychlit celkovou dobu trestníxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxoduchá). Zahajuje se stejně jako standardní přípravné řízení, nicméně nečlení se vnitřně na prověřování a vyšetřování, neboť v jeho rámci nedochází k xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xle § 179c odst. 2. Rozhodne-li se státní zástupce podat návrh na potrestání soudu, teprve jeho doručením se zahajuje trestní stíhání (§ 314b odst. 1 věta xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxného řízení probíhá standardně. K podrobnostem srov. výklad k § 179a a násl.
91.
Jako tzv. "rozšířené" vyšetřování se označuje zvláštní postup dlx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx tedy o zvláštní případ jako u zkráceného přípravného řízení,
modifikace
se týkají toliko pravidel pro provádění důkazů - k tomu srov. výklad k § 169 a lxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x x xxxx
x xxxxx xx
xxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxe trestní řízení. Pojem pokračování je zde nutno odlišovat od pojmu opakování, neboť pakliže by obviněný jednání opakoval, tj. (za předpokladu naplněxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xůjde vždy o nový skutek, a to bez ohledu na to, zda jde o trestný čin jednorázový či jiný. Pokračování tak nabývá na významu u trestných činů pokračujícíchx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx, že komentované ustanovení se uplatní pouze ve vztahu k trestným činům pokračujícím, dopadá plně i na trestné činy trvající (R 32/2007) a hromadné, nebxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxnání jakožto znak objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu či několika sbíhajících se trestných činů. Z hlediska trestního práva hmotnéhx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxí, že objektivní stránka je naplňována po celou dobu, po kterou trvá protiprávní stav založený či udržovaný jednáním pachatele (např. trestný čin zbavxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku]. Jelikož k páchání dalších dílčích útoků, udržování protiprávního stavu u trestného činu trvajíxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxmezuje, že stane-li se tak až po sdělení obvinění, jde z hlediska procesního o nový skutek.
95.
Sdělením obvinění je výlučně doručení listiny, jíž sx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxce o tom, že je určitá osoba prověřována orgány činnými v trestním řízení, ani neformální informace o tom, že bylo vydáno usnesení o zahájení trestního sxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxání obhájci obviněného, nebylo-li dosud doručeno i obviněnému. Stejnou logikou nemůže mít účinky sdělení obvinění ani doručení usnesení o zahájení txxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xe proti němu trestní stíhání je vedeno, a tudíž vůči němu nelze uplatňovat účinky § 12 odst. 11, které jsou spojeny s tím, že se obviněný dozví, že je proti nxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxení, ze spáchání jakého skutku je podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován, jakož ani doručení návrhu na potrestání soudu (jímž se zahajuxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx x x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx, hromadného či trvajícího trestného činu xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxho trestného činu (k tomu srov. výklad k odst. 12), a je tedy třeba je zahrnout do popisu skutku v takovém dokumentu (usnesení o zahájení trestního stíhánx x xxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x x xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx rozšířit stávající trestní stíhání - k tomu srov. výklad k § 160 odst. 5. Nový skutek naopak nemůže být projednán v trestním stíhání zahájeném toliko pro xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x x x xxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx obhajobu, neboť ta může být účinná jen tehdy, lze-li ji vztáhnout ke konkrétnímu skutku a uplatnit již právě od sdělení obvinění (N 12/25 SbNU 85).
97x
xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx se skutkem rozumí: "... určitá událost ve vnějším světě záležející v jednání člověka, která může mít znaky trestného činu či trestných činů anebo nemuxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx
xxxxxxxxxx
x xlediska trestního práva. Jako skutek je taková událost vymezena v příslušném aktu orgánu činného v trestním řízení, tj. v záznamu o sdělení obvinění (nxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xe souhrn skutkových okolností popsaných v těchto aktech, nikoli jejich právní posouzení."
98.
Podstatu skutku tvoří proto jednání pachatele, za xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xásledek. Skutkem je tak možno rozumět souhrn všech okolností určité uzavřené výseče minulé reality, které jsou
relevantní
pro posouzení případné trxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx
xxx
xx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxstí popisu skutku jsou nejen ty okolnosti, v nichž příslušný orgán činný v trestním řízení spatřuje znaky skutkové podstaty trestného činu, ale i všechxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxné obraně, o existenci tzv. omluvitelných pohnutek, pro úvahy o výměře trestu a pro posouzení tzv. "viktimologického spoluzavinění" ze strany poškozxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx
xxxxxxxxní
pro některý jiný závěr orgánu činného v trestním řízení a rozhodnutí z toho závěru vycházející. Skutečnost, že taková okolnost není pojata v popisu xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxž tak např. výše způsobené škody není pojata do popisu skutku, neboť není znakem skutkové podstaty trestného činu, o nějž jde, a nepředstavuje ani jiný axxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxhodnout v adhezním řízení např. i o nároku třetí osoby, která byla zraněna jednáním obviněného, směřujícím proti poškozenému, byť zranění této třetí oxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxím pachatele v příčinné souvislosti s následkem) došlo také k vzniku majetkové či nemajetkové újmy této osoby (R 41/2002-I).
K odst. 12
101.
Na rozxxx xx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxestního práva procesního, byť z hlediska hmotněprávního představují všechny dílčí útoky pokračujícího trestného činu jeden trestný čin, tj. by měly xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxcky např. krádeže vloupáním do motorových vozidel) nikoli tak, jak je chronologicky pachatel prováděl, ale nahodile a bez apriorní znalosti jejich prxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxém nově odhaleném dílčím útoku trestného činu zahajovat nově trestní stíhání pro celý komplex všech dílčích útoků, čímž by se značně zpomalil průběh trxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxpravného řízení, muselo by znovu být zahájeno trestní stíhání, všechny tyto dílčí útoky by musely být důkazně podchyceny a znovu by musela být podána obxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xokračujícího trestného činu vést samostatné trestní řízení, a tak i když v průběhu trestního stíhání orgán činný v trestním řízení odhalí další dílčí úxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xtíhání.
102.
Dílčí útok pokračujícího trestného činu vychází z § 116 tr. zákoníku. Jde tedy o opakované naplňování skutkové podstaty stejného trexxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxslostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Při určení dodržení znaku časové souvislosti se přihlíží i k době, kterou pachatel potřebuje k přípravě xx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxi pokaždé jinou skutkovou podstatu téhož trestného činu (lišící se např. znakem způsobené škody, jejíž výši pachatel ani dopředu nemusí být schopen odxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxx
xxxx
xxxxx x xxxxxxxa oddělených trestních řízeních o jednotlivých dílčích útocích jednoho pokračujícího trestného činu vydáno více odsuzujících rozsudků, bude pozděxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxx
xxxxxxxxxx x 12 odst. 12 se vztahuje pouze k dílčím útokům pokračujícího trestného činu, nikoli k trestným činům trvajícím či hromadným (R 11/2010). Pakliže by tak xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xež pro který bylo zahájeno trestní stíhání, muselo by trestní stíhání být znovu zahájeno pro tento skutek v plném rozsahu.
105.
Jestliže dílčí útok xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xx xxxxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxx útok takového pokračujícího trestného činu, ale o nový skutek.
xxxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxchotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. došlo jediným jednáním pachatele, jímž v určité době a na určitém místě prodával omamné či psychotrxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx § 89 odst. 3 tr. zák. a § 12 odst. 12 tr. ř. Pokud se za této situace v průběhu trestního stíhání v popisu skutku pouze změní (upřesní) okruh osob, kterým paxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxx xx x xxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxx xxxx xxx xxková změna není důvodem k postupu podle § 160 odst. 5 tr. ř., tj. k zahájení trestního stíhání pro další skutek. -
U pokračování v trestném činx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxtliže se pachatel dopouštěl trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. tím, že po delší dobu (např. několika let) na svém pracovišti průběžně prodáxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxde možno učinit závěr o pokračování v tomto trestném činu, byť jeho jednání vykazuje některé znaky pokračování v trestném činu ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xlediska trestního práva procesního. Pokud se uvedený čin neskládá z jednotlivých dílčích útoků pokračujícího trestného činu ve smyslu § 12 odst. 12 trx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxel nemohl jednat výše uvedeným způsobem, a to např. proto, že v určitých dnech nebyl v zaměstnání. Taková část žalovaného jednání se pak neuvede v popisu xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxx xxxx xxxxxxxxx x
x xxxxx xx
xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxlečného zločinného záměru jednáním, které stále nově naplňuje skutkovou podstatu téhož trestného činu a kde jednotlivé útoky jsou charakterizovány xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxost způsobu spáchání, ale postačí podobnost způsobu spáchání jednotlivých útoků, přičemž tuto podmínku je třeba vykládat v souvislosti s obsahem spoxxxxxxx xxxxxxx
xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx Skutečnost, že rozkrádání zakrývá různým způsobem (neevidovaný prodej pohonných hmot za pomoci zásahů do počitadel čerpacích stojanů, zakrývání roxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxata jednání (zpronevěra tržby) i ostatní objektivní okolnosti činu (předmět útoku, poškozený, místo činu atd.) jsou stejné. -
Dílčím xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxho skutkové podstaty. Každý dílčí útok totiž musí mít všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, o jehož pokračování má jít. -
Litexxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxx
FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D., GŘIVNA, T. a kol. Trestní právo procesní. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015.
KOCOUREK, J. Zákon o soudech a soudcích. Pxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
MUSIL, J. Úloha policie v evropském kontinentálním procesu. Kriminalistika. 1997, č. 1, s. 7.
RŮŽIČKA, M. K otázce procesní samostatnosti policejxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xUSIL, J., KUCHTA, J. a kol. Trestní právo procesní. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013.
TOMEK, P. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sbxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxx xRUHÁ
SOUD A OSOBY NA ŘÍZENÍ ZÚČASTNĚNÉ
1.
Státní orgány, fyzické a právnické osoby, které vlastním jménem ovlivňují průběh trestního řízení a disxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx procesu používán zejména proto, aby byla zdůrazněna odlišnost od postavení účastníků jiných druhů procesů. Subjekty trestního řízení jsou podle česxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx, poškozený, zúčastněná osoba, osoby s tzv. samostatnými obhajovacími právy, orgán sociálně-právní ochrany dětí a probační úředník v řízení proti mlxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
2.
Zvláštní postavení mezi subjekty řízení mají strany. Jsou to subjekty, které jsou podle zákona oprávněny před soudem uplatňovat nebo podpoxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxzumí ten, proti němuž se vede trestní řízení, zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce a společenský zástupce; stejné posxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xubjekty trestního řízení státní zástupce, který je orgánem, jenž řídí a koná dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, je
dominus litis
, x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxDr.
Tomáš
Durdík
- soudce Městského soudu v Praze
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Podle čl. 81 Ústavy vykonávají soudní mox xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxům, přičemž jen soud je oprávněn rozhodovat o vině a trestu za trestné činy (čl. 40 odst. 1 Listiny).
2.
Toto ustanovení přitom na základě zákonného zxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx soudem, Nejvyšším správním soudem, vrchními, krajskými a okresními soudy (nikoli Ústavním soudem, který reprezentuje samostatnou, jednoinstančnx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xrahy je působnost krajského soudu vykonávána Městským soudem v Praze a působnost xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xx xx xx x xxxxx x xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx x x xxxx x xxxxxxh a soudcích. Změna terminologie je dána i ve vztahu k obvodu města Brna, kde působnost okresního soudu vykonává Městský soud v Brně (§ 9 odst. 2 zák. o soudxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx x x xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxloze č. 2 k tomuto zákonu a názvy, obvody a sídla okresních soudů v příloze č. 3 citovaného zákona. V případě krajských soudů v Ústí nad Labem, Ostravě, Česxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xsou stanoveny v přílohách č. 5 a 6 (pobočky krajských soudů) a v příloze č. 7 k zák. o soudech a soudcích (pobočky okresních soudů).
3.
Zákon o soudexx x xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxahu 2 je tak příslušný k řízení v trestních věcech proti pachatelům trestných činů spáchaných porušením právních předpisů silničního, železničního, xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xinak byly příslušné podle trestního řádu obvodní soudy v hlavním městě Praze. Naproti tomu Obvodní soud pro Prahu 6 je, nestanoví-li zvláštní právní pxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx občanů České republiky, jde-li o výkon rozhodnutí cizozemského soudu podle mezinárodní smlouvy, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká repubxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxopak stanoví zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (k tomu blíže výklad k § 17, bod 28).
4.
V dalším trestním řízení ve věcechx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxomoc soudů České republiky dána, pokud soud se sídlem na území České republiky rozhodoval ve věci jako soud prvního stupně. Za této podmínky je stížnost xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxhého stupně.
5.
Nejvyšší soud jako vrcholný orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů v trestním řízení zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodovxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xozhodnutí cizozemských soudů, xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxna, jakož i v jiných případech stanovených zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká repuxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxů o telekomunikačním provozu podle § 314l a násl. tr. řádu nebo rozhodování o návrhu ministra spravedlnosti na přezkoumání rozhodnutí soudu o přípustxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxeduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů v trestním řízení a na jejich základě v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska k rozhoxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxroti tomu rozhodují jednak v případech stanovených trestním řádem jako soudy druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupni krajské soxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxití příslušníka zahraničního bezpečnostního sboru jako agenta na území České republiky nebo o povolení použití příslušníka Policie ČR, popř. přísluxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxím státě podle § 59 odst. 2, 3, § 60 odst. 2, 3 a § 61 odst. 2 z. m. j. s.). (K organizaci a činnosti vrchních soudů blíže § 25-28 zák. o soudech a soudcích.)
7x
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxesní soudy, které patří do jejich obvodu, jednak v případech stanovených trestním řádem a jako soudy prvního stupně (§ 17), popř. v dalších zákonem staxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxmí hlavního města Prahy a Městský soud v Brně rozhodují jednak jako soudy prvního stupně, nestanoví-li trestní řád jinak (§ 16), jakož i v dalších zákonxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xx
xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx x xx xx m.), jimiž se podle § 2 odst. 2 písm. d) z. s. m. rozumí zvláštní senáty, popř. v zákonem stanovených případech předseda takového senátu nebo samosoudcex xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxudu.
xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxá vyhláška obce nově nebo podrobněji formulovala skutkové podstaty trestných činů nebo přestupků, které jsou definovány v trestním zákoně nebo v zákoxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x
xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxyslu § 41 odst. 1 písm. a) zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, které neodporuje čl. 38 odst. 1 Listiny základních pxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxudu přidělen tak, že po dobu tohoto přidělení přestává vykonávat funkci soudce okresního soudu. Přidělení soudce lze přitom vymezit jen dobou výkonu fxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x
x xxxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx pozdějších předpisů, plyne, že soudce může svou funkci vykonávat jen u jednoho konkrétně určeného soudu, k němuž byl přidělen. Stejná zásada platí i prx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxlen, a po tuto dobu nemá z hlediska výkonu soudcovské funkce žádný vztah k soudu, od něhož byl přidělen.
Rozhodnutí předsedy krajského soudu o dočasném xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxkového soudce odpovídají požadavkům kladeným na zákonného soudce podle § 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") jen tehdy, je-lx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxž byl přidělen podle § 67 zák. o sudech a soudcích.
Právo na zákonného soudce nelze obcházet organizačním patřením předsedy krajského soudu, jímž bylo xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxladě nichž soudce dočasně přidělený ke krajskému soudu vykonával funkci soudce i u okresního soudu. Takový výkon funkce soudce je porušením čl. 38 odstx x xxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxx x
xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx xx xxvažuje soudce, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně jako procesu zakončeného rozhodnutím ve věci samé či rozhodnutím s takovým rozhoxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xx xxxxvažuje, jestliže soudce u soudu nižšího stupně nařídil hlavní líčení a prováděl dokazování, aniž by učinil rozhodnutí ve věci samé či rozhodnutí s ním sxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx x
xxxxxxxxxxx
xxxxxx x., SMEJKAL, L. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2012.
POSPÍŠIL, I., LANGÁŠEK, T.x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xLSNA, P. a kol. Ústava České republiky. Zákon o bezpečnosti České republiky. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015.
ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Koxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx
x xxxxce Městského soudu v Praze
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Jde o stanovení pravidel xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx a rozhodnutí věci samé v prvním stupni trestního řízení.
2.
Vedle příslušnosti věcné právní teorie i soudní praxe rozlišují též příslušnost místnxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxzení) určité trestní věci (k tomu blíže § 18), a příslušnost funkční, jež stanoví, který věcně a místně příslušný soud věc projedná a rozhodne v dalších fxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxo vrchního soudu v odvolacím řízení, § 265c - příslušnost Nejvyššího soudu v řízení o dovolání, § 266 odst. 1 - příslušnost Nejvyššího soudu v řízení o sxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx okresních soudů vykonávána obvodními soudy, jejichž názvy a obvody jsou stanoveny v příloze č. 4 k zák. o soudech a soudcích (§ 9 odst. 1 cit. zák.). V obxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xx x xxxxx x xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxresní soudy příslušné k vedení nalézacího řízení, tedy k projednání a rozhodnutí věci samé v prvním stupni řízení na podkladě podané obžaloby, návrhu xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx x xx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud. K tomu blíže § 17. Vedle nalézacího řízení koná okresní soud rovněž úkony v rámci vykonávacího řízenx xx xxx xxxxx xxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx Konkrétně se jedná o rozhodnutí související s výkonem trestu odnětí svobody, jež činí soud (okresní či krajský), v jehož obvodu se tento trest vykonává xx xxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxx x xx xxké míry je osoba, jíž byl pravomocně uložen trest odnětí svobody, účastna vyhlášené amnestie (§ 368), jež činí vždy okresní soud, v jehož obvodu se daný txxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x x xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx se ochranné léčení vykonává) vždy rozhoduje rovněž o změně způsobu výkonu ochranného léčení (§ 351a odst. 1) a o propuštění z ochranného léčení a jeho ukxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xktuálně vykonává) je dána rovněž k rozhodování o změně výkonu zabezpečovací
detence
na ochranné léčení (§ 355), o dalším trvání zabezpečovací
detencx
xx xxx xxxxx xx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xěl bydliště, je výlučně příslušný k rozhodnutí o zahlazení odsouzení (§ 364 a § 364a), zatímco rozhodnutí o propuštění z ochranné výchovy činí vždy ten xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx
xx
xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxně k rozhodnutím o vzetí obviněného do vazby (§ 73b odst. 1 ve spojení s § 68), o dalším trvání vazby (§ 73b odst. 3 ve spojení s § 72 odst. 1), o žádosti obvinxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxu k zatčení (§ 69 odst. 1), k rozhodnutí o zatčené osobě (§ 69 odst. 6), k rozhodnutí o uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí (§ 7xxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxžené zásilky (§ 87 odst. 1), k udělení souhlasu se záměnou zadržené zásilky (§ 87a odst. 1), k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního prxxxxx xx xx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami (§ 88f), zákazu zdržovat se na konkrétně vymezeném místě (§ 88g), zákazu vycestování do zahraničx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx 158a). V případech taxativně uvedených v § 146 odst. 1 písm. a) až l) je okresní soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené rozhodnutí xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xpravných prostředcích nelze pominout oprávnění okresního soudu zcela vyhovět stížnosti, jež směřuje proti jeho vlastnímu usnesení, pakliže se změnx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxích k odstranění vad odvolání či dovolání ještě před předložením dané věci k rozhodnutí příslušnému odvolacímu soudu (§ 251) či dovolacímu soudu (§ 265xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxšným rozhodovat o obžalobě za situace, kdy řízení skončilo pravomocným usnesením státního zástupce o zastavení trestního stíhání, včetně schválení xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxšnosti obecných soudů při jejich postupu v oblasti mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních obsahuje zákon o mezinárodní justiční spolupxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x dočasném předání osoby do cizího státu (§ 70 odst. 2 z. m. j. s.), vydání žádosti o předání trestního řízení po podání obžaloby do cizího státu (§ 106 odst. x xx xx xx xx xx xxxxx x xx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxhodnutí o uznání tohoto příkazu (§ 232 odst. 1 z. m. j. s.). Okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje osoba, vůči níž směřuje rozhodnutí jiného členského stxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxdnuto o přijetí některého z náhradních opatření za vazbu xx xxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxdní trvalý pobyt, a nelze-li příslušnost soudu tímto způsobem určit, je příslušným Obvodní soud pro Prahu 6. Výlučná místní příslušnost okresního souxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxst. 1 z. m. j. s.), pro řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího propadnutí nebo zabrání majetku, věcí nebo jiných majetkxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xx xxx xx xxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx svobody, dohled nebo přiměřená omezení nebo povinnosti (§ 325 odst. 1 z. m. j. s.). Naproti tomu v řízení o vyžádání osoby z cizího státu (§ 78 z. m. j. s.), jxxxx x x xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xx xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxu řídí obecnými kritérii trestního řádu. Naopak je tomu v řízení o vydání do cizího státu (§ 87 odst. 1 z. m. j. s.), dále v řízení o předání osoby do jiného člxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xx xx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxárodnímu soudu (§ 165 z. m. j. s.) a v řízení o uznání o výkon rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího nepodmíněný trest odnětí svobody nebo ochraxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xx x xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx Ustanovenie § 146a Tr. por. určuje osobitným spôsobom vecnú i miestnu príslušnosť súdov na konanie o riadnom opravnom prostriedku, v ktorom súd preskúxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx uzneseniu okresného prokurátora, ktorým bol obvinený vzatý do väzby, aj vtedy, ak je obvinený stíhaný pre trestný čin, pre ktorý je podľa § 17 ods. 1 Tr. pxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxou příslušnost samostatně. Příslušnost okresního soudu není dotčena tím, že na obviněného byla v jiné věci podána obžaloba u krajského soudu. Proto okxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xx x x xx xxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx podána u krajského soudu obžaloba ve smyslu § 17 tr. ř. -
Jestliže soud vrátí státnímu zástupci k došetření věc, která byla podle § 25 tr. ř. xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx o odnětí a přikázání věci význam pro posouzení příslušnosti soudu k řízení o nově podané obžalobě. I v takovém případě se příslušnost soudu řídí ustanovxxxxx x xxxxx xxx xx x
x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xxdána obžaloba, rozhoduje soud, který je příslušný rozhodovat v tomto procesním stadiu o vazbě, tedy soud, který obžalobu projednává. Pravidlo uvedenx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxijal soudce v přípravném řízení, jen ve stadiu před podáním obžaloby. -
R 93/1998
Zjistí-li krajský soud jako soud druhého stupně při rozhodování o xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxx xxla na obviněného podána obžaloba, zruší napadené usnesení postupem podle § 149 odst. 1 tr. ř. O žádosti obviněného o propuštění z vazby poté rozhodne soxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxví ve věcech mládeže), oprávněn rozhodnout o prodloužení vazby mladistvého, je ten soud pro mládež, vůči němuž je podřízeným soud, který věc mladistvéxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xx xxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxd pro mládež; je-li k projednání věci v prvním stupni věcně příslušný krajský soud pro mládež (§ 17 tr. ř.), pak je tímto nadřízeným soudem příslušný vrchxx xxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xízení před odvolacím soudem), pak - s ohledem na nedostatek speciální právní úpravy funkční příslušnosti soudu pro rozhodování o prodloužení vazby v txxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xozhodnutí o prodloužení vazby podmíněno žádným návrhem ani lhůtou, v které by jej bylo třeba učinit, může tento nadřízený soud (ve smyslu ustanovení § 4x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x
x x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxných prací nenařídil okresní soud, který uložil tento trest, ale byl přede dnem 1.1.2010 nařízen podle § 336 odst. 2 tr.ř. v tehdejším znění (tj. před noxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxnům týkajícím se dalšího výkonu trestu obecně prospěšných prací (např. k rozhodování o změně druhu a místa jeho výkonu podle § 336 odst. 5 tr.ř., o jeho pxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxx x. k úkonům v přípravném řízení je omezena pouze na dobu trvání přípravného řízení (§ 12 odst. 10 tr. ř.). Po ukončení přípravného řízení podáním obžalobx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxným ke všem rozhodnutím, která ve věci přicházejí v úvahu, a to včetně těch, jejichž potřeba vyvstala z procesních úkonů, k nimž došlo ještě v přípravném xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxx xxxxx xxxxxxm do 31.12.2011) o dalším trvání vazby, v době po podání obžaloby rozhoduje soud [§ 146a odst. 1 písm. a) tr. ř.] příslušný k projednání obžaloby. Jelikož xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xx x
xxxxxxa z místní příslušnosti soudu k rozhodnutí o použití amnestie podle § 368, věta druhá, tr. ř., podle které o tom, zda a do jaké míry je odsouzený účasten amnxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxává v době rozhodnutí o použití amnestie, ale též ohledně všech dalších trestů odnětí svobody, jejichž výkon byl odsouzenému nařízen (§ 321 tr. ř.)., i kxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxx x
x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxle § 320 odst. 2 tr. ř. příslušný soud, v jehož obvodu odsouzený vykonává trest odnětí svobody, neboť se uplatní tato speciální úprava příslušnosti ve vxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxx xx x
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx a řízení proti nim. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2012.
KUBÍČEK, M., POLÁK, P. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015.
(Krajský soud)
JUDr.
Tomáš
Durdík
- soudce Městského xxxxx x xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxou upraveny samostatně, a to v § 252. Jestliže důkazy shromážděné a provedené v přípravném řízení poskytují dostatečný podklad pro možnost posouzení sxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxní věci v prvním stupni i tehdy, když v obžalobě je tento skutek právně posouzen jako trestný čin, o němž přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu sxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxho soudu, je třeba postupovat podle § 188 odst. 1 písm. a) či § 314p odst. 3 písm. a) a po předběžném projednání obžaloby, popř. po předběžném projednání xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxresnímu soudu, u něhož byla podána obžaloba, jakož i konkrétně určenému krajskému soudu, jemuž přísluší o žalovaném trestném činu konat řízení v prvníx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxvního líčení a po zhodnocení provedených důkazů dospěje k závěru, že žalovaný skutek zakládá trestný čin, o kterém v prvním stupni koná řízení věcně příxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xx xxxxx xx Na rozdíl od postupu podle § 188 odst. 1 písm. a), kdy stačí, že právní posouzení žalovaného skutku podle skutkové podstaty některého z trestných činů vyxxxxxxxx x x xx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxt o závěr okresního soudu, že skutek, který je předmětem řízení, naplňuje všechny objektivní a subjektivní znaky skutkové podstaty některého z těchto xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x x xxxxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxecně je dána věcná příslušnost krajského soudu k projednání a rozhodnutí věci samé v prvním stupni tehdy, naplňuje-li žalovaný skutek zákonné znaky něxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxí věcné příslušnosti krajského soudu podle tohoto kritéria se přitom nikterak nepřihlíží k možné modifikaci trestní sazby, a to jak ve smyslu § 58 tr. záxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxx xx xxxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxýšení horní hranice trestu odnětí xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 108 tr. zákoníku, stejně jako ke snížení trestní sazby odnětí svobody stanovené v tr. xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xx xxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx soudu určena na základě dolní hranice sazby hrozícího trestu odnětí svobody podle odst. 1 a možnost, že trest bude ukládán podle této trestní sazby, závxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxosti a nejblíže společně nadřízený soud je podle § 24 odst. 1 oprávněn rozhodnout o věcné příslušnosti okresního soudu, jen pokud lze reálně vyloučit mxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxajského soudu.
5.
Věcná příslušnost krajského soudu k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni je automaticky dána rovněž tehdy, pokud jde o trxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxcet až do třiceti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. Výjimečný trest přitom může být uložen jen za zvlášť závažný zločin (tj. podle § 14 odst. 3 xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xrestní zákoník ve zvláštní části výslovně dovoluje. Výjimečný trest může být podle zvláštní části trestního zákoníku uložen pouze za zvlášť závažnx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290 odst. 2 tr. zákoníku), zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny (§ 292 odst. 2 a § 292 odst. 3 tr. zákxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx teroru (§ 312 odst. 1 tr. zákoníku), sabotáže (§ 314 odst. 3 tr. zákoníku), vyzvědačství (§ 316 odst. 4 tr. zákoníku), válečné zrady (§ 320 odst. 1 tr. zákoxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xákoníku), vyhýbání se výkonu služby (§ 384 odst. 2 tr. zákoníku), zběhnutí (§ 386 odst. 3 tr. zákoníku), vyhýbání se výkonu strážní, dozorčí nebo jiné slxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxstoru (§ 391 odst. 3 tr. zákoníku), ohrožování morálního stavu vojáků (§ 392 odst. 2 tr. zákoníku), porušení služební povinnosti vojáka (§ 393 odst. 4 trx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x x x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxy lidí (§ 402 odst. 2 tr. zákoníku), agrese (§ 405a tr. zákoníku), přípravy útočné války (§ 406 tr. zákoníku), styků ohrožujících mír (§ 409 odst. 2 tr. zákxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx perzekuce obyvatelstva (§ 413 odst. 3 tr. zákoníku), plenění v prostoru válečných operací (§ 414 odst. 1 tr. zákoníku) a zneužití mezinárodně uznávanýxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xx
xxxxx xx x
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxejících s neoprávněným nakládáním s lidskými tkáněmi a orgány, lidským embryem a lidským genomem a trestných činů proti svobodě, k jejichž projednání x xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxnovenou ve zvláštní části trestního zákoníku. Věc, v níž byla podána obžaloba pro pokus zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 21 odstx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxx ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, jestliže je z důkazů provedených v přípravném řízení zřejmé, že nemůže jít o pokus vraždy, a jestliže xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx skutek jako pokus trestného činu vraždy (srov. R 10/1994-I).
K odst. 1 písm. b)
xx
xxxxxxx xx x
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx x xxxxx x xxxxx xxx xx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxch podmínek, jež musí být v každém jednotlivém případě splněny tak, aby byla ve vztahu k tomuto trestnému činu dána věcná příslušnost krajského soudu. Txxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxetí k obchodování na regulovaném trhu bylo požádáno, nebo prostřednictvím padělků a napodobenin takovýchto investičních nástrojů. Současně (kumulxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xebo získání značného prospěchu.
8.
Naproti tomu dojde-li k odcizení některého z investičních nástrojů, nejedná se o trestný čin spáchaný prostřexxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxko soudu prvního stupně, protože investiční nástroj je zde předmětem trestného činu, a nikoli prostředkem jeho spáchání (srov. R 31/2005-II). Podmínxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxx spáchán nikoli jen pouhým odcizením, zpronevěrou, zničením a zpravidla ani pouhým vylákáním některého z investičních nástrojů, ale že byl spáchán s vxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxx x xx xx xx xxx
xx
xxxestiční cenné papíry,
b)
cenné papíry kolektivního investování,
c)
nástroje peněžního trhu,
d)
opce
,
futures
, swapy, forwardy a jiné náxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx, finančním indexům či finančním kvantitativně vyjádřeným ukazatelům a ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích nebo právo na dodání majetkoxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxx
x
xxtures
, swapy, xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxit, zda si přeje vypořádání v penězích, není-li využití tohoto práva odvislé od platební neschopnosti nebo jiné obdobné nemožnosti plnění,
h)
opcx
x
xxxxxxx
x xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxropském regulovaném trhu nebo v mnohostranném obchodním systému provozovaném osobou se sídlem v členském státě Evropské unie,
i)
opce
,
futures
, xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxu h), nejsou určené pro obchodní účely a mají znaky jiných derivátových investičních nástrojů; zejména jde o ty, které jsou zúčtovány a vypořádány prosxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxx
x
xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx jejichž hodnota se vztahuje ke klimatickým ukazatelům, přepravním tarifům, emisním povolenkám nebo míře inflace a dalším ekonomickým ukazatelům uvxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxí v penězích, není-li využití tohoto práva odvislé od platební neschopnosti nebo jiné obdobné nemožnosti plnění,
k)
nástroje, jejichž hodnota se xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx x xxxx xxxxx xxxých derivátových investičních nástrojů; zejména jde o ty, které jsou obchodovány na evropském regulovaném trhu nebo v mnohostranném obchodním systéxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxčástí dohoda o výzvě k doplnění zajištění.
10.
Investičními cennými papíry se podle § 3 odst. 2 z. p. k. t. rozumí cenné papíry, které jsou obchodxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxuhopisy nebo obdobné cenné papíry představující právo na splacení dlužné částky,
c)
cenné papíry nahrazující cenné papíry uvedené v písm. a) a b),
xx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx x xxx
xx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx na vypořádání v penězích a jejichž hodnota je určena hodnotou investičních cenných papírů, měnových kurzů, úrokových sazeb, úrokových výnosů, komodxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxního fondu a podílové listy.
11.
Investičními nástroji naproti tomu nejsou platební nástroje, tedy např. směnky a šeky (§ 3 odst. 5 z. p. k. t.). Jedxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxxčními nástroji organizovaný organizátorem regulovaného trhu v souladu s povolením České národní banky, na kterém se obchoduje pravidelně a který má sxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxupu na regulovaný trh, která jsou v souladu s tímto zákonem (§ 55 odst. 1 z. p. k. t.). Podmínky pro přijímání investičních nástrojů k obchodování na regulxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxizátor regulovaného trhu stanovit v pravidlech pro přijímání investičních nástrojů k obchodování na regulovaném trhu (§ 56 odst. 1 z. p. k. t.). Organixxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x§ 63 odst. 1 z. p. k. t.). Pravidla přístupu na regulovaný trh upřesňují povinnosti účastníků regulovaného trhu vyplývající z řízení a struktury reguloxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xx xx x. t.).
13.
Padělanými investičními nástroji jsou jakékoli reprodukce (kopie) v listinné podobě emitovaných (nikoli zaknihovaných) investičníxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x x xxxxx xx x xx xx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxrojů.
14.
Napodobeninami investičních nástrojů jsou jakékoli reprodukce (kopie) v listinné podobě emitovaných (nikoli zaknihovaných) investxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x x xxxxx xx x xx xx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx namísto xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx investiční nástroje definované v § 3 odst. 1, 2 z. p. k. t. emitované v listinné podobě, jež byly upraveny opět za účelem jejich využití v rozporu s původnxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
Značnou škodou, jejíž dosažení je v případech uvedených v odst. 1 písm. b) obligatorním znakem pro určení věcné příslušnosti krajského soudu k vedení řxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxx která tvoří hranici škody velkého rozsahu. Obdobně i značným prospěchem se podle § 138 odst. 2 tr. zákoníku rozumí prospěch dosahující částky nejméně xxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxx xxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
16.
Jedná se o
taxativní
výčet trestných činů proti závažným pravidlům tržní ekonomiky a oběhu zboží ve styku s cizinou a trestných činů obecně ohrožxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xazby trestu odnětí svobody stanovenou ve zvláštní části trestního zákoníku.
K odst. 1 písm. d)
17.
Jedná se o
taxativní
výčet trestných činů protx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx jakož i válečných trestných činů, k jejichž projednání a rozhodnutí je v prvním stupni trestního řízení vždy věcně příslušný krajský soud, a to bez ohlexx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxy na poli mezinárodního boje s terorismem se novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 455/2016 Sb.
taxativní
výčet trestných činů uvedených pox xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxzšiřuje o nově konstituované trestné činy účasti na teroristické skupině (§ 312a tr. zákoníku), financování terorismu (§ 312d tr. zákoníku), podpory x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxst, že se pachatel dopustil jednání, které naplňuje zákonné znaky skutkové podstaty některého z trestných činů výslovně uvedených v odst. 1, přičemž sx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxsti. Současně je třeba, aby bylo vůči pachateli konáno řízení pro trestný čin opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku, tzn. že se nejedná ani o případy, kxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx spočívající v tom, že se dříve uvedl do stavu nepříčetnosti (§ 360 odst. 2 tr. zákoníku).
20.
Bude-li tak v konkrétním případě podle § 360 odst. 2 tr. zxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxtný čin uvedený ve zvláštní části tr. zákoníku, je třeba příslušnost soudu k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni posuzovat podle obecných hledxxxx xxxxxxxxx x x xx x x xx xxxxx xx
xxx
xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxbě spáchání činu schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo své jednání ovládat (§ 26 tr. zákoníku). Ve vztahu k trestnému činu opilství však txxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxí některé z návykových látek. Pachatele, u něhož byla v době činu alespoň jedna ze složek jednání, tedy rozpoznávací nebo ovládací, pouze výrazněji sníxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku. Jestliže alespoň jedna z uvedených složek byla v době činu v důsledku opilosti pachatele vymizelá, lze uvažovat o trestxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxož zákonné znaky naplňuje (srov. R 22/1993).
22.
Návykovou látkou se podle § 130 tr. zákoníku rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a oxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxak dopustil-li se činu jinak trestného, na který trestní zákoník stanoví ve zvláštní části trest mírnější, bude potrestán jen tímto trestem mírnějšíxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxch činů, všechny tyto útoky tvoří jeden trestný čin opilství podle § 360 tr. zákoníku (srov. R 16/1960).
K odst. 3
24.
Věcná příslušnost krajského xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xřichází v úvahu uložení společného trestu za podmínek § 45 tr. zákoníku, tedy rozhodnutí o vině jednotlivými dílčími útoky pokračujícího trestného čixxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxstném činu blíže § 116 tr. zákoníku. Jestliže postupem podle § 45 tr. zákoníku přichází v úvahu rozhodnutí o vině obviněného pokračujícím zločinem podxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxfikace je naplněna teprve součtem škod způsobených všemi dílčími útoky pokračujícího trestného činu a že ani v jedné z věcí, v nichž se projednává určitx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxude-li pro dílčí útoky pokračujícího trestného činu, které ve spojení s dalšími dílčími útoky, pro které již byla dříve podána obžaloba či vyhlášen odsxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxaloba přímo krajskému soudu, jehož věcná příslušnost je dána podmínkami odst. 3, je třeba, aby soud (zpravidla okresní), u něhož byla obžaloba podána, xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xxx x xxx xxxxx x xx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xpolečně nadřízenému soudu.
26.
Věcná příslušnost krajského soudu k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni řízení je ze zákona dána i v řízení x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xčetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, je-li soudem, xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxo pravomocným rozsudkem, a řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx rozhodoval okresní soud, rozhodne o návrhu na povolení obnovy krajský soud, navrhne-li to státní zástupce s odůvodněním, že vzhledem ke skutečnostem xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxx
xxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxušný rovněž k rozhodnutí o samostatně podaném návrhu státního zástupce na uložení ochranného léčení, zabezpečovací
detence
, ochranné výchovy (§ 239 xxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxx x x xx xx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx zastaveno usnesením státního zástupcem pro nepříčetnost obviněného], stejně jako o návrhu, u kterého si rozhodnutí o ochranném opatření, jehož uloxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xodmínek odst. 1 nebo odst. 2 anebo odst. 3.
28.
Zvláštní ustanovení o věcné příslušnosti krajského soudu v oblasti mezinárodní justiční spoluprácx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x cizím státě (§ 40 odst. 1 z. m. j. s.), dále s vyřízením žádosti cizozemského orgánu o právní pomoc (§ 48 odst. 5 z. m. j. s.), s udělením souhlasu s provedeníx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x evidence Rejstříku trestů cizozemským orgánům (§ 66 odst. 3 z. m. j. s.), s řízením o vyžádání osoby z cizího státu (§ 78 z. m. j. s. za užití § 17 a § 26 tr. řáxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x z. m. j. s. za užití § 17 tr. řádu), s řízením o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí (§ 121 odst. 3 z. m. j. s.), s řízením o předání osoby mezinárodnímu sxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxx xx xx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xx xxxx x xxxxním o předání osoby z jiného členského státu, xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xx xx xx xx xxxxx x xx xxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxo státu (§ 215 odst. 5 z. m. j. s.), s řízením o předání osoby do jiného členského státu (§ 202 odst. 1 z. m. j. s.), s rozhodováním o uznání příkazu k zajištění xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xx xxx x x xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxí jiného členského státu ukládajícího nepodmíněný trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody (§ 301 odst. 1 z. m. jx xxxx
xxxxxxxxxxx
xěstský soud v Praze shledal důvod vazby dle § xx xxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxžovatele zrušen usnesením stížnostního soudu a po celou další dobu trvání vazby již byl shledáván pouze tzv. útěkový důvod vazby dle § 67 písm. a) tr. řádxx x xxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxx xosavadním jednání nebo v jiných konkrétních skutečnostech shledat důvodnou obavu z opakování trestné činnosti, přičemž toto nebezpečí další trestnx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxzhodování o dalším trvání vazby stěžovatele a dalších spoluobviněných nijak nezohlednil ve vztahu ke stěžovateli rozhodnutí Obvodního soudu pro Praxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxtů k nahrazení vazby. Nesplnění povinnosti soudem, rozhodujícím o vazbě stěžovatele po podání obžaloby, k tomuto procesnímu stavu přihlédnout a řádnx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. -
Právnym posúdením skutku v obžalobe nie je súd viazaný ani pri predbežnom prejednaní obxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx x xxxxx xx xr. por. v dôsledku toho, že súd posudzuje zažalovaný skutok podľa iného ustanovenia zákona ako obžaloba možno však len vtedy, keď dôkazy zhromaždené a vxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxetrenie. -
R 12/1982 - viz
judikatura
k § 16
R 44/1995 - viz
judikatura
k § 16
R 22/1996 - viz
judikatura
k § 16
Jestliže trestnx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xx ve znění účinném od 1.1.2010 k řízení o něm v prvním stupni příslušný krajský soud jen v případě, že tato směnka má povahu investičního nástroje (§ 3 odstx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx xx x xxx. o podnikání na kapitálovém trhu. -
Literatura:
viz literatura k § 16
Místní příslušnost
(Určení místní příslušxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxx x xxxxxxxxx xxxxxdel pro určení konkrétního okresního či krajského soudu, který je za podmínek § 16 a § 17 věcně příslušný k projednání a rozhodnutí věci samé. Na určení xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxx než padesáti, lety (srov. NS 11 Td 25/2002).
K odst. 1
2.
K pojmu soud blíže § 12 odst. 3.
3.
Základním kritériem pro určení místní příslušnosti sxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx obžaloby či návrhu na potrestání, popř. návrhu na schválení dohody o vině a trestu. Příslušnost určená podle místa spáchání činu má přednost před příslxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxla bývá i nejpůsobivější výchovný účinek trestního řízení. Dané pravidlo je však možné aplikovat pouze za předpokladu, že o něm nevznikají žádné pochyxxxxxx xxxxxx xx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxé ze skutkových podstat uvedených ve zvláštní části trestního zákoníku (tj. objektivní stránku trestného činu), a to formou aktivního konání či naopxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxě porušení nebo ohrožení hodnot chráněných trestním zákoníkem, jež jsou objektem daného trestného činu. Např. bylo-li k pohrůžkám ve smyslu trestnéhx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxx xxxba, která měla být k něčemu přinucena (srov. R 31/1988). Takovým následkem trestného činu mohou být i místa, kde se nachází bydliště poškozeného, přičexx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxativních znaků jeho skutkové podstaty, je každé místo, kde došlo ze strany pachatele k jednání naplňujícímu kterýkoli z nich. Pořadí, v němž jsou tyto axxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxx xxstní příslušnosti soudu žádný význam (srov. R 17/1996).
5.
Místo, kde pachatel uskutečnil své protiprávní jednání, a místo, kde nastal škodlivý nxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xěc projedná a rozhodne ten z více místně příslušných soudů, u kterého státní zástupce podal obžalobu, návrh na potrestání nebo návrh na schválení dohodx x xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxvisejících trestných činů, postupně páchán různými osobami na různých místech České republiky, je příslušným k projednání a rozhodnutí podané obžalxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx x xx xxxxxxxxxx
xx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxém činu a u hromadných trestných činů, které se skládají z více útoků, je dána místní příslušnost každého soudu, v jehož obvodu působnosti byl vykonán něxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxení dohody o vině a trestu.
7.
V případě trvajících trestných činů je dána místní příslušnost jednak soudu, v jehož obvodu působnosti pachatel vyvoxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxestného činu zanedbání povinné výživy podle § 196 xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxx xx xxxxovala oprávněná osoba, jíž mělo být výživné placeno. Pakliže se pachatel v této rozhodné době zdržoval na více místech, je místem spáchání každé z nich (xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx
xx
xx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx x xevede se dosud o nich společné řízení (k tomu blíže § 20 odst. 1, § 23 odst. 3), nelze posuzovat místní příslušnost soudů podle § 21 odst. 2, nýbrž každý soud xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx, že daná trestní věc byla nadřízeným státním zástupcem podle § 12a odst. 2 z. s. z. přikázána jinému státnímu zastupitelství (srov. R 18/1998).
9.
xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xdvozována, zařazeno v příloze č. 1, popř. v příloze č. 2 vyhlášky č. 564/2002 Sb., o stanovení územních okresů a územních obvodů Prahy, v platném znění, xxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxy obvodních soudů v hlavním městě Praze přitom řeší speciální zákonná úprava, konkrétně příloha č. 3 a příloha č. 4 k zák. o soudech a soudcích, podle níž xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xx xxxx x soudech a soudcích však nebude aplikováno, tzn. že příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 2 nebude dána, bylo-li porušení právních předpisů silničníxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xx xxxxxx2).
10.
Na určení místní příslušnosti soudu podle § 18 odst. 1 nemá žádný vliv podání trestního oznámení a uplatnění nároku na náhradu škody nebo nexxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxestným činem získal, v trestním řízení (srov. NS 7 Td 68/2013).
K odst. 2
11.
xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxjednání a rozhodnutí věci soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje. Uvedená kritéria jsou vzájemně rovnocenná, tzn. že je nelze posxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxednání a rozhodnutí věci tak bude záležet na postupu státního zástupce, u kterého soudu podá obžalobu, neboť v každém konkrétním případě je vždy dána míxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xedy vyloučena možnost předložení věci k rozhodnutí o jejím přikázání (postoupení věci) mezi těmito soudy navzájem.
12.
Rozhodujícím pro určení mxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxx bydliště, pracoviště či místo současného pobytu obviněného (srov. NS 11 Td 34/2010). Místo bydliště, pracoviště či pobytu obviněného v době spáchání xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xoudu má naopak význam mimo jiné i zjištění místa, kde si obviněný přebírá soudní zásilky (srov. NS 11 Td 12/2012).
13.
Pravidlo, podle kterého nelzexxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xxx čin spáchán v cizině, uplatní jen tehdy, pokud byl čin z hlediska určení příslušnosti spáchán v cizině zcela, tedy tak, že v České republice nenastaly žáxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xx x hlediska místní příslušnosti ustanovením základním. Tak je tomu u tzv. distančních deliktů, kdy např. k jednání sice došlo v cizině, avšak následek naxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxejném rejstříku. Nezapisuje-li se fyzická osoba jako podnikatel do veřejného rejstříku, je jeho sídlem místo, kde má hlavní obchodní závod, popř. kde xx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxchž může obviněný provozovat podnikatelskou činnost, např. nákup zboží, ale pouze takové místo, které má trvalejší charakter, pevnější vztah k výkonx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx příslušnost více soudů, bude věc projednána a rozhodnuta xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx nadřízeným soudem. K tomu blíže § 22.
16.
Jestliže nelze aplikovat předchozí dvě kritéria, tzn. že nelze zjistit ani místo, kde byl trestný čin spácxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxhodnutí věci ten soud, v jehož obvodu působnosti vyšel daný čin najevo. V konkrétním případě se bude zpravidla jednat o soud, v jehož obvodu se orgány činxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxní.
17.
Specifickou úpravu podmínek pro určení místní příslušnosti soudu, jež dopadá nejen na řízení ve věcech mladistvých vedené do právní moci mxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xx x x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxíl 13 z. s. m. upravující výkon rozhodnutí ustanovení zvláštní, užijí se i na výkon ochranných a trestních opatření obecná ustanovení trestního řádu x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xx xx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xx xx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx soud pro mládež, v jehož obvodu mladistvý bydlí, a nemá-li stálé bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje. Teprve nelze-li žádné takové míxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xísto činu zjistit, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Pakliže to vyžaduje prospěch mladistvého obviněného, může věcně a místxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxelnější (§ 39 z. s. m.). Pro určení místní příslušnosti soudu pro mládež podle § 24 tr. řádu a § 37 odst. 1 z. s. m. je přitom rozhodné i místo pobytu mladistxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx x xx xxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxšným k projednání a rozhodnutí věci ten okresní nebo krajský soud, v jehož obvodu byl stíhaný trestný čin spáchán, tzn. že se primárně užije ustanovení § xx xxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx situace, kdy nelze místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině. V těchto případech koná řízení ten soud, v jehož obvodu má obviněná právnická osoxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xxxx xxx. nebo ze zákona, jímž byla zřízena. V případě registrovaných církví a náboženských společností se jedná o sídlo určené podle § 3 písm. d) zák. o církvícx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxx x xxx x xxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xjistit nebo jsou-li mimo území České republiky, koná řízení proti právnické osobě věcně příslušný soud, v jehož obvodu vyšel čin najevo (k tomu blíže box xxxx
xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxnapilý řidič na motorovém vozidle projíždí, a ne tedy jen místo, kde s jízdou bylo započato. -
U trestných činů nenastoupení služby v ozbrojxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx x x xxx xxx xxxx xxxxx x xxxx x xxx x x xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxlávacím rozkaze, tak soud místa, kde nenastoupil službu u součásti ozbrojených sil uvedené v povolávacím rozkaze. Řízení koná ten z těch soudů, u něhož xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x
xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxní podle § 235 odst. 1 tr. zák. [nyní § 175 odst. 1 tr. zákoníku] použito telefonu, je místem spáchání činu jak místo, kde se vyskytoval pachatel, tak místxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxsto činu zjistit. V případě trestného činu spáchaného v jedoucím vlaku musí být alespoň známo, v obvodu kterého soudu na trase jízdy vlaku k činu došlo. Vxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxzdy vlaku. -
Místem spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. [nyní § 209 odst. 1 tr. zákoníku] je jednak místo, kde se pacxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxx xxxx x
Jestliže soud vrátí státnímu zástupci k došetření věc, která byla podle § 25 tr. ř. tomuto soudu přikázána při současném odnětí jinému soudu, a jestlxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x řízení o nově podané obžalobě. I v takovém případě se příslušnost soudu řídí ustanoveními § 16-22 tr. ř. -
R 30/1998 - obsahově shodné rozxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx x xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxní stránky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. [nyní § 206 odst. 1 tr. zákoníku]. Místo, kde pachatel věc převzal, pxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx vyloučit, že k jednání pachatele dojde na jiném místě, než na kterém nastal nebo měl nastat následek (účinek) trestného činu (tzv. distanční delikt). O xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxojí a tím způsobí poškozenému škodu. -
Místem spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů pxxxx x xxx xxx xxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxky každé místo, kterým pachatel při vývozu drog projede. -
I. Státní zástupce, kterému byla věc vyšším státním zastupitelstvím přikázána x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx x x xx xxxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxx xojde k podání obžaloby státním zástupcem u jiného soudu, než který je soudem, v jehož obvodu státní zastupitelství působí, nejedná se o okolnost, která xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxbnosti o tom, zda je či není soudem příslušným k projednání obžaloby, postupuje podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř., t.j. po nápadu obžaloby rozhodne o předxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x
xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxynulo, že se obviněný podstatné části žalovaného jednání dopustil v sídle společnosti, v níž působil jako statutární orgán, není z hlediska místní příxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. g) tr. zák. [nyní § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku], spáchaného nenastoupením výkonu trestu odnětí svobody na xxxxx xxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxupení trestu odnětí svobody, tak soud, v jehož obvodu je věznice, do které pachatel měl nastoupit, ale nenastoupil k výkonu trestu odnětí svobody. Jestxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x
Podepsal-li obviněný, který je stíhán pro trestný čin zpronevěry, úvěrovou smlouvu jako statutární orgán úvěrované společnosti mimo prxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxní v takovém případě rozhodné. -
Při určení místní příslušnosti soudu k projednání a rozhodnutí věci, jejímž předmětem je trestný čxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxní trestného činu. Je-li k projednání a rozhodnutí věci příslušných více soudů a současně nelze přesně určit, v obvodu kterého z nich byl trestný čin spáxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxný trestný čin. -
Pokud jednal obviněný v úmyslu vylákat pojistné plnění na pojistiteli a telefonicky oznámil na zákaznické lince pxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxlečnosti, do které jsou směřovány a přijímány hovory o oznámení pojistných událostí a ve které následně dochází i k vyřizování těchto událostí. -
xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxnilo objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Takovým následkem trestného činu mohou být i místxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x
xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxnění peněz podle § 233 odst. 2 alinea první tr. zákoníku je dokonán již tím, že pachatel bankovky vyrobí v úmyslu udat je jako pravé. Pro určení místní příxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx soudu u trestného činu podvodu má význam zjištění místa, kde došlo k obohacení pachatele a tím i k dokonání tohoto trestného činu. V tomto směru je bez výzxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x
xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx, ve kterém bylo pachateli umožněno se přihlásit z příslušné IP adresy. Není proto rozhodující sídlo poskytovatele internetového připojení. -
xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxh plateb, k němuž může dojít jak jednáním, tak i opomenutím. Jestliže pachatel vůbec nepodal daňové tvrzení, jedná se o tzv.
omisivní delikt
. Místem je vxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxní nepodal vůbec. -
Znak "doveze" uvedený ve skutkové podstatě přečinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem poxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxatele. Pro určení místní příslušnosti soudu podle § 18 odst. 1 tr. řádu má ohledně tohoto přečinu význam též zjištění, že v obvodu dotyčného soudu došlo x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxkový čin trestně odpovědná. -
Trestní řízení konané proti mladistvému se za splnění podmínek § 73 odst. 1 písm. b) z. s. m. vede od okaxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxních úkonů tak postupuje podle trestního řádu, takže je vyloučen postup podle § 36-88 z. s. m. Otázky hmotně právní povahy se posuzují podle § 1-35 citoxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxnovení § 2 odst. 2 písm. d) a § 4 tohoto zákona, takže řízení koná soud pro mládež. Osoba pachatele je totiž mladistvá ve smyslu podle § 2 odst. 1 písm. c) z. xx xx x
x xxxxxxx x xxx
xxxxxxxxxx
x x xx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxpitelství. 2013, č. 1.
KOUDELKA, Z. Příslušnost státního zastupitelství. Trestní právo. 2010, č. 9, s. 14.
KOUDELKA, Z. Příslušnost státního zxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxx
xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx, č. 3, s. 38.
LATA, J. K místní příslušnosti v případě činů jinak trestných spáchaných dětmi mladšími patnácti let. Státní zastupitelství. 2012, č. xx
xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxní příslušnost z pohledu policejního orgánu a státního zástupce není vždy totožná. Státní zastupitelství. 2012, č. 4, s. 57.
ŠÁMALOVÁ, M. Místní přxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxdvodu podle § 209 tr. zák. Státní zastupitelství. 2012, č. 4.
Společné