141/1961 Sb.

Trestní řád: Komentář

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxorského kolektivu komentáře, odborný garant druhého svazku
prof. JUDr.
Jaroslav
Fenyk,
Ph.D., DSc.
- místopředseda Ústavního soudu, vedoucx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxního svazku
PaedDr. et Mgr.
Jaroslava
Auerová
- vedoucí střediska Probační a mediační služby Třebíč
JUDr.
Pavla
Augustinová
- soudkyně Vxxxxxxx xxxxx x xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxdík
- soudce Městského soudu v Praze
doc. JUDr.
Jiří
Herczeg,
Ph.D.
- advokát, katedra trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v xxxxx
xxxx
xxx
xxxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxš
Kaiser
- advokát
xxxxx xxxx
xxxx
xxxxx
xxxxx
x xxxxxxx
xxxx xxxxx
xxx
xxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxerzity v Plzni
JUDr.
Ivo
Kouřil
- soudce Nejvyššího soudu České republiky
JUDr.
Vladimír
Král
- soudce Vrchního soudu v Praze
Mgr. et Mgxx
xxxx
xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxx
xxxxx
xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxtního zastupitelství
Mgr.
Jan
Provazník
- katedra trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
JUDr.
Alexander
Sotolxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx
xxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx
xxxxx
xxxx
xxxxx
x xx xxxxxtek nejvyššího státního zástupce
Mgr.
Lenka
Trešlová
- oddělení trestněprávní legislativy Ministerstva spravedlnosti
Mgr.
Radek
Visixxxxx
xxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx
xxxxx
xxxx
xxxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxního zastupitelství
Mgr.
Marcel
Žán
- soudce Krajského soudu v Plzni
JUDr.
Zbyněk
Žďárský
- zástupce ředitele odboru trestního řízení Nejvyšxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxÁ USTANOVENÍ
Účel zákona
JUDr. Mgr.
Jiří
Kmec,
Ph.D.
- advokát
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Ustanovení § 1 xx xxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxní účely trestního řízení (odst. 1) a definuje základní vztah nezúčastněného občana k trestnímu řízení (odst. 2). Pro účely výkladu jednotlivých ustaxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx § 8d odst. 1, § 77a odst. 1, § 88 odst. 9, § 202 odst. 2). Na dvou místech se trestní řád dovolává i účelu trestního stíhání (§ 71 odst. 1, § xx xxxxx xxx xxx xxxx xxx xx xxx xx xxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx
x xxxxx x
xx
x xxxxx xxxx x x xxxxx x xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx (trestního řádu), tak účel trestního řízení. Primárním účelem trestního řízení je, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxzení naplněn. Zákonodárce nepodává definici toho, co se myslí "náležitým" zjištěním trestného činu, dané adjektivum by v každém případě bylo vhodné cxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxoběhlo v souladu se zákonem, podobně jako následné spravedlivé potrestání pachatele takového činu.
3.
V druhé větě § 1 odst. 1 jsou vymezeny sekunxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx pohrůžku trestní sankcí stanovenou trestním zákoníkem za trestné činy v něm vyjmenované. Skutečnost, že tresty předvídané trestním zákoníkem jsox xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxího práva (v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe) zpětně posiluje autoritu zákona, který byl porušen, a přispívá tak k upevňování zákonnoxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xx mělo též předcházet a zamezovat trestné činnosti. Tento úkol může trestní řízení naplnit zejména tehdy, stane-li se trestná činnost předmětem trestnxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xkryta. V této souvislosti je významná též povinnost soudu zaměřit se při projednávání věci také na objasnění příčin, které vedly k trestné činnosti nebx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x x xxx xxxxx xxx
xx
x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxnů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti. Dikce zákona v této části sxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxhoto účelu mohou sloužit veškeré nástroje, díky kterým se nezúčastněný občan může dostat do styku s trestním řízením, zejména veřejnost řízení před soxxxx xxxx x x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxx xx x x x x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxení (viz § 8a-8d) ad.
7.
Trestní řád tedy musí upravovat postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby byly naplňovány i tyto sekundární účely trxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xízení. Nelze přitom říci, že by naplňování sekundárních účelů muselo vždy ustoupit naplňování primárního účelu. Snaha o zjištění trestného činu a idexxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxu, i když tím přijdou o možnost identifikovat jeho pachatele). Bezprostřední naplnění primárního účelu v případě již zjištěné trestné činnosti může bxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx podle § 159b).
8.
Naplňování primárního účelu či některého ze sekundárních účelů trestního řízení může také narážet na omezení pro postup orgánů čxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xtátní moc jim svěřenou mohou vykonávat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (srov. čl. 2 odst. 3 Ústavy), resp. uplatňovat jen v přípaxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxovat práva a svobody zaručené Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána (viz § 2 odst. 4). Další omezxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx literatuře i judikatuře soudů (viz např. Pl. ÚS 4/94), spravedlivý ("fair") proces sám o sobě není účelem trestního řízení. Povinnost respektovat požxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xx xx xxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxst. 2
9.
Trestní řád zakotvuje určité povinnosti občanů, jejichž plněním mohou přispět k dosažení účelu trestního řízení. Takovou povinností je nxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x 97), povinnost ihned vyhovět výzvě policejního orgánu dostavit se k podání vysvětlení v řízení o zločinu (§ xxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx trestního řízení, a to nad rámec svých povinností zakotvených v trestním řádu. Toto právo však není zcela bezbřehé, neboť se nepochybně nesmí dostat do xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xx x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx v trestním řízení.
11.
Jednotlivec také v zásadě nemá žádné subjektivní právo na zahájení trestního řízení proti jinému; součástí pozitivních poxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxje, a jeho pachatele adekvátním způsobem potrestat.
Související předpisy:
Judikatura:
Trestní oznámexx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxi občanů při prosazování veřejného zájmu na potlačování kriminality (§ 1 odst. 2). Z této pomoci fyzických a právnických osob orgánům veřejné moci k nálxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxckých a právnických osob k zahajování trestního řízení proti jinému. -
Jednou z povinností státu podle čl. 2 Úmluvy je vytvořit účinnx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxvala, zásahy do práva na život by byly beztrestné, a tudíž by ochrana garantovaná tímto právem byla pouze teoretická a iluzorní, nikoli praktická a efekxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxh Úmluva vyžaduje po státu provedení účinného vyšetřování státními orgány. -
Princip subsidiarity trestní represe a použití trestxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxx xxxxx
x xxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxo vyloučeno vyvození trestní odpovědnosti pachatele v případech společensky škodlivých činů. Při splnění všech podmínek a předpokladů stanovených xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxm sankce. Byl-li spáchán trestný čin, jehož skutková podstata byla beze zbytku ve všech znacích naplněna, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxvětví, jimiž lze zajistit náhradu škody, která byla trestným činem způsobena. V případě vzniku škody není trestní řízení primárně pojato jako pouhá saxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxí § 1 odst. 1 tr. řádu především to, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. -
xx xxxxxx x x xxxxx x xxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxrmulovaný "... aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni". -
Literatura:
xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxího řízení
JUDr. Mgr.
Jiří
Kmec,
Ph.D.
- advokát
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Ustanovení § 2 definuje v 15 odstavcíxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxá v odst. 11 se týká jen řízení před soudy).
2.
Účelem daného ustanovení je formulovat základní xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxanoveních trestního řádu nebo mohou sloužit jako vodítko při výkladu "jednoduchých" norem trestního práva procesního. Některá ustanovení jsou ostxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxeme hovořit o zásadách trestního řízení či některé jeho části (např. odst. 9).
3.
Interpretační funkce zásad trestního řízení může být poněkud proxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxx x x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx x rozporu, či jinak řečeno kdy samotný trestní řád připouští určité výjimky z této zásady. Vzhledem k tomu, že zásady trestního řízení obsažené v § 2 jsox x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxlikovat s odůvodněním, že protiřečí striktně formulované zásadě obsažené v § 2. Bylo by nicméně nepochybně žádoucí, pokud by v těchto případech byly taxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxem norem obsažených v zákonu nadřazených normách práva ústavního či mezinárodního, nelze na druhou stranu ignorovat jejich vyšší právní sílu; ta ovšex xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x x xx
x xxxxx x
xx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xbecné zásady zákonnosti výkonu státní moci uvedené v čl. 2 odst. 3 Ústavy ("Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxý zákon stanoví."); zároveň navazuje na ustanovení čl. 8 odst. 2 věta první Listiny ("Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xx xožné jen způsobem, který stanoví trestní řád.
5.
Podmínka stíhání jen ze zákonných důvodů odkazuje především k § 160 odst. 1, podle něhož policejní xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, pokud zde nejsou důvody pro odložení nebo jiné vyřízení věci podle § 159a nebo xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxeré definují, co je trestným činem, a také normy ústavního práva, které mohou omezovat použitelnost norem trestního práva z hlediska časového (
nullum xxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx x
xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx
xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxestným nemůže být výkon lidských práv a základních svobod).
6.
Podmínka stíhání jen způsobem, který stanoví zákon, potom odkazuje k celé řadě dalšxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxsobu vedení trestního stíhání jde trestní řád nad rámec požadavků Úmluvy, která takový obecný požadavek neobsahuje (s výjimkou požadavku na soud zříxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxž je odsouzení založeno na důkazu získaném v rozporu s vnitrostátním právem, ale zajímá se o to, zdali trestní řízení jako celek, zejména s ohledem na možxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxu nicméně neplatí, že by striktně jakákoli nezákonnost v postupu orgánů činných v trestním řízení měla automaticky za následek například nepoužitelnxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xx xxxxx xx xxx
x xxxxx x
xx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen. V mírnx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.").
8.
Zásada
presumpce
neviny se uplatňuje ve čtyřech základních rovxxxxxx
x
xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x
xx xxxxx xxx xxx
xx
x
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxu trestního řízení omezovat jen v míře striktně nezbytné.
9.
Obviněnému je nezbytné vinu prokázat, jinak řečeno obviněný není povinen prokazoxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx nebo že by neprokázal svoji verzi událostí. Nelze po něm požadovat, aby aktivně spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, aby vypovídal k tomu, xx xx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx aby z mlčení obviněného byly vyvozovány závěry v jeho neprospěch. Podle jeho názoru, i když by bylo v rozporu s právem mlčet, pokud by bylo odsouzení zaloxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxení obviněného v situacích, které jasně volají po vysvětlení z jeho strany, bylo bráno v potaz při hodnocení přesvědčivosti důkazů obžaloby (ESLP John xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxtňování jeho práv a orgány činné v trestním řízení jsou povinny mu to umožnit (§ 2 odst. 13).
10.
Zásada
presumpce
neviny dále vyžaduje, aby to byly oxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxně významné skutkové okolnosti je třeba uzavřít, že tato okolnost neexistuje. V důkazním řízení je třeba dosáhnout nejvyššího možného stupně jistoty xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx, je proto nezbytné se spokojit se standardem prokázání stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5).
11.
Dokud není pravomocně odsouxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxpř. v řízení o vazbě je důvodnost vazby dovozována z toho, že se obviněný "dopustil" závažného trestného činu, namísto toho, aby se hovořilo pouze o "důvxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxpř. orgány rozhodující o odškodnění za vazbu odmítnou odškodnění přiznat s tím, že byl obvinění zproštěn jen z důvodu nedostatku důkazů, nikoli proto, xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxhu trestního řízení jen v míře striktně nezbytné k dosažení účelu trestního řízení. Pokud je přece jen třeba některé tyto prostředky využít, je nutné, axx xx xxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxx omezení trvat jen nezbytně nutnou dobu a musí být nahrazeno jiným, méně omezujícím opatřením, pokud bude takové opatření dostatečné k naplnění účelu txxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx
xx xxxx
xx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxuje jako zásada legality. Tu je třeba odlišovat od obecné zásady zákonnosti trestního řízení zakotvené v odst. 1. Opakem zásady legality je zásada oporxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxadě, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. Zákon přitom předvídá dva typy výjimek ze zásxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xx - nepřípustnost trestního stíhání ad.). Druhým typem jsou případy, kdy se uplatní zásada oportunity (viz např. § 159a odst. 3 -
fakultativní
odloženx xxxxx x xxx xxxxx x x
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxžení trestního stíhání (§ 159b a násl.). V mezinárodních smlouvách nalezneme omezení zásady legality např. v čl. 21 Evropské úmluvy o předávání trestxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx (sdělení č. 85/2009 Sb. m. s.).
K odst. 4
15.
Odstavec 4 je ne zcela sourodým spojením v podstatě čtyř samostatných zásad: a) zásady oficiality (větx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxda oficiality stanoví, že - až na výjimky stanovené v trestním řádu - postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti (
ex officio
), tedy bex xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxx xxchatele i na základě vlastních poznatků a nemůže vyčkávat na podnět ze strany poškozeného či jiných osob (srov. § 158 odst. 1). Hlavními výjimkami ze zásxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x x xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxstředku. Na základě podnětu orgány činné v trestním řízení také například rozhodují o nároku poškozeného na náhradu škody, nemajetkové újmy nebo vydáxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxozeného s trestním stíháním (§ 163).
17.
Věta druhá odst. 4 dále požaduje, aby orgány činné v trestním řízení projednávaly trestní věci urychleně bxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xyla minimalizována doba, po kterou jsou tyto osoby - s ohledem na zásadu
presumpce
neviny považované za nevinné do nabytí právní moci odsuzujícího rozxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xízení civilní (byť i mezi nimi jsou taková, v nichž je třeba postupovat urychleně). Trestní řád navíc zakotvuje zostřený požadavek největší urychlenxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxch řízení, v nichž je zajištěn majetek (čímž je zasahováno do vlastnického práva vlastníka předmětného majetku, kterým nemusí být jen obviněný). V posxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xovaze zajištěného majetku. K zabezpečení rychlého projednání věci trestní řád užívá zejména různé lhůty, jež mohou být pouze pořádkové (např. § 167)x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxí váhání ustálila v názoru, že z porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě nevyplývá povinnost nepřiměřeně dlouho trvající trestní stíhání zxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xodle ní orgány činné v trestním řízení projednávají trestní věci s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou a mezinárodními smlouvami o lidskýxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx trestního řízení lze jen při splnění tří podmínek: a) musí zde existovat důvod pro takový zásah, b) zásah musí proběhnout na základě zákona, c) míra zásaxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxx
neviny - viz komentář k odst. 2), ale i veškeré další osoby, xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxstním řádu zdůrazňovat, že orgány činné v trestním řízení nemají přihlížet k obsahu petic, které zasahují do plnění jejich povinností. Striktně vzatx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxice, orgány činné v trestním řízení přihlížet mohou (v tomto smyslu že by tedy mohly přihlížet k množství petic požadujících odsouzení/osvobození obvxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxzení musejí postupovat v řízení zcela nezávisle bez jakéhokoli přihlédnutí k jakýmkoli peticím.
K odst. 5
20.
Věta první odst. 5 definuje důkazní xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxtním řízení úkol zjistit - objektivní či absolutní, a tudíž v praxi nedosažitelnou - pravdu ohledně skutkových okolností daného případu, na druhé straxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx x xxxxxxxxné míře zjištěn ve chvíli, kdy zde nejsou žádné důvody o dosaženém zjištění pochybovat, resp. kdy případné nabízející se pochyby mohou být spolehlivě oxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xrestní řízení příslušným procesním způsobem ukončit.
21.
Trestní řád doplňuje, že zjišťování skutkového stavu se děje pouze v rozsahu, který je xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxnimalizace zásahů veřejné moci do soukromé sféry jednotlivců.
22.
Při zjišťování skutkového stavu mají orgány činné v trestním řízení postupovax x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxo řízení a postupu příslušných orgánů v něm. Ke zjišťování skutkového stavu věci tak orgány činné v trestním řízení mohou využívat pouze oprávnění, ktexx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxo důkazního standardu upravuje rovněž klíčovou otázku důkazního břemene. Již ze zásady
presumpce
neviny přitom vyplývá, že toto břemeno nemůže tížix xxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xbžalovaného, vzápětí ale dodává, že to nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. Výsledkem tedy jxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x podobě "ztráty sporu" - v podmínkách trestního řízení zproštění obžaloby - v případě, že státní zástupce vinu neprokáže. V takovém případě totiž nastuxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxad, podle kterého se soud v zásadě nikdy nenachází v situaci, kdy by pro své rozhodnutí potřeboval doplnit důkazy, neboť vždy může rozhodnout tak, že rozxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxnutí, kterým způsobem je namístě trestní stíhání ukončit. Nic ho však nenutí dokazovat vinu obžalovaného namísto státního zástupce.
24.
Povinnoxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxny objasňovat stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. Cílem postupu policejního orgánu a státníhx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxípadech, kdy je státní zástupce přesvědčen, že v řízení před soudem bude schopen prokázat vinu obviněného. V této souvislosti je však třeba upozornit nx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxý se vede trestní stíhání [srov. opačné pojetí v § 226 písm. a), kdy soudu k zastavení trestního stíhání postačí, že nebylo prokázáno, že se skutek stal]. xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxnit realizací důkazů dalších, a zjištění, které ze vzájemně si odporujících důkazů jsou pravdivé, závisí jen na jejich vyhodnocení soudem po jejich prxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx povinen podat obžalobu (srov. R 28/1977). K podobnému závěru dospívá
judikatura
ovšem i ve vztahu k obligatornímu zastavení trestního stíhání podle x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x x xxx xxxxx xx xxxxxx xx x xx xxxxxxxxx.
25.
Trestní řízení je vystavěno v převážné míře na zásadě vyhledávací, pokud touto zásadou rozumíme povinnost orgánu, který má rozhodovat, sám zxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxolnosti svědčící v prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede, i bez návrhu stran (tedy především právě osoby, xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxmečným projevem opačné zásady projednací je možnost samosoudce při hlavním líčení ve zjednodušeném řízení upustit od dokazování skutečností, které xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx
xxx
x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxx xxran podílet se na objasňování skutkových okolností případu. Tak již ve větě první se hovoří o tom, že orgány činné v trestním řízení postupují při zjišťoxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxdět důkazy. Tato ustanovení jsou především na jedné straně odrazem práva obviněného na aktivní obhajobu a na straně druhé snahy o větší přenesení aktivxxx x xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xůkazní břemeno. V principu tedy zůstává zcela zachován
kontinentální
inkviziční typ trestního procesu, byť obohacený o prvky procesu akuzačního (axxxxxxxxxxxxx
xxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxím řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. Doznání obviněného by tedy nemělo být skutečností, která by zbavovala orgány čxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxstit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Doznání obviněného (přesněji řečeno výpověď obviněného takové doznání obsahující) je poxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxní věrohodné? Není vnitřně rozporné?), tak v souhrnu s dalšími důkazy (Není doznání obviněného vyvraceno jinými důkazy?). Nelze zcela vyloučit situaxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxné v odst. 5 jsou odrazem tzv. zásady materiální pravdy. Její podstatou je snaha o dobrání se dostupnými prostředky poznání skutkového stavu věci v potřxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx a tyto pochybnosti aprobovat určitými procesními pravidly. Trestní řád tak neumožňuje například vycházet z fikcí či nevyvratitelných domněnek, nexxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxe základní princip hodnocení důkazů orgány činnými v trestním řízení. Ty jsou povinny a) hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, b) pečlivx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxry je existence takových skutečností daným důkazem prokázána. Při rozhodování o těchto dvou otázkách je třeba hodnotit důkazy jak jednotlivě, tak i v jxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxedených důkazů. Požadavek pečlivě uvážit všechny okolnosti daného případu je přitom třeba vztahovat jak k okamžiku rozhodování o tom, existence jakýxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xakové okolnosti případu, jejichž existence byla v trestním řízení důkazy prokázána. Požadavek pečlivě uvažovat všechny okolnosti daného případu je xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxním řízení, aby důkazy hodnotily podle svého vlastního vnitřního přesvědčení, je tomu třeba rozumět tak, že do procesu hodnocení důkazů by nemělo být nxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xšak naplňován v zásadě pouze v případě soudů a do určité míry také v případě státního zástupce. Vnitřní přesvědčení policejního orgánu je zásadním způsxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxpce. V obou případech mohou přitom nadřízené orgány vstupovat rovněž do způsobu hodnocení důkazů, zatímco u soudu takové oprávnění soudy rozhodující x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxvede sám (srov. § 263 odst. 7).
32.
Hodnocení důkazů podle vnitřního přesvědčení však v žádném případě nelze interpretovat tak, že příslušný orgán xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xaké třeba mít vždy na paměti, že výsledek svého vnitřního přesvědčení musí příslušný orgán - zejména soud - následně přesvědčivě vyložit v odůvodnění sxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxzne do určité míry uplatnění i v protikladu k ní stojící tzv. legální teorie důkazní, a to v obou směrech, tedy jak pozitivním (tj. zákon stanoví, jakým zpxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxy), tak negativním (tj. zákon stanoví, jakým způsobem nelze určitou skutečnost dokazovat - viz např. v § 2 odst. 5 zakotvenou povinnost objasňovat podxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxí. Konkrétně je tato spolupráce upravena zejména v § 3 a § 6.
35.
Uvedená zásada, stejně jako její provedení v jednotlivých ustanoveních trestních xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxný úvod trestního řádu hned za základní zásady trestního řízení. Orgány činné v trestním řízení by nepochybně měly v prvé řadě spolupracovat s rodinou xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxčnosti a mezi nimi i se zájmovými sdruženími občanů.
36.
Výše uvedené na druhou stranu nijak nechce vhodnost spolupráce se zájmovými sdruženími obxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx x x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xolitických stran a hnutí, církve, náboženské společnosti a právnické osoby sledující charitativní účely) snižovat. Trestní řád předpokládá jejicx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xředčasně propouští na svobodu nebo se mu svoboda vůbec neodnímá (viz § 6 odst. 1, 2).
K odst. 8
37.
Řízení před soudem je v trestním řízení ovládáno záxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxa, návrh na potrestání nebo návrh dohody o vině a trestu. Tím, kdo tyto akty podává, je přitom výlučně státní zástupce, který zároveň veřejnou žalobu v říxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xd veřejného žalobce odlišná, typicky poškozený.
38.
Zásada obžalovací se projevuje rovněž v tom, že je to státní zástupce, kdo disponuje obžaloboxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxx x xxxxxxx který je uveden v žalobním návrhu, může rozhodovat (§ 220 odst. 1); není však vázán právním posouzením skutku (§ 220 odst. 3). Státní zástupce také může zx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxed středníkem) říká, že v trestním řízení před soudem rozhoduje soud buď jako senát, nebo jako samosoudce. Z druhého pravidla (věta první za středníkemx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx. Podobně jako samosoudce rozhoduje soud pouze tam, kdy to zákon výslovně stanoví. Jinými slovy, soud v trestním řízení rozhoduje v zásadě jako senát, pxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xoud v prvním stupni, činí rozhodnutí soudce. Trestní řád tedy rozeznává čtyři soudcovské formace: soudce - předseda senátu - samosoudce - senát. Rozhxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxeřejnosti kontrolovat výkon trestní spravedlnosti, jednak - díky této kontrole - poskytuje důležitou záruku obviněnému, že výkon spravedlnosti v jexx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xěci před soudem projednávají veřejně tak, aby se občané mohli projednávání zúčastnit a jednání sledovat (srov. § 199 odst. 2). Účast veřejnosti na výkoxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x2.
Ani v řízení před soudem však není možnost veřejnosti účastnit se jednání absolutní; z věty druhé vyplývá, že účast veřejnosti je pravidlem, z něhož xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxyři formy jednání soudu, z nichž ovšem pouze dvě (hlavní líčení, veřejné zasedání) počítají s účastí veřejnosti, zatímco v případě zbylých dvou (neveřxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxny utajovaných informací, mravnosti či nerušeného průběhu jednání anebo bezpečnosti či jiného důležitého zájmu svědků (blíže viz § 200 a 201). Mezinxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xájem účastníků řízení, ovšem s ohledem na to, že jde o vymezení přípustných zásahů do práva obviněného, bude v zásadě namístě dát přednost přísnější úprxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxka, by mohl být stát odpovědný například za porušení jeho práva na soukromí.
K xxxxx xx
xxx
x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxe poněkud nešťastná, neboť hovoříme-li již o jednání, implikuje to nevyhnutelně jeho ústnost. Přesnější by tedy bylo hovořit spíše o ústnosti řízení pxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxní líčení. Výjimkou z této zásady by ovšem byl institut trestního příkazu, který soudu umožňuje za určitých podmínek rozhodnout pouze na základě spisux xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxěný) nepodáním tohoto opravného prostředku možnosti ústního projednání věci vzdaly.
44.
Výrazem zásady ústnosti je i pravidlo, podle kterého se xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx důkaz výpovědí těchto osob byl proveden i tak, že se přečte protokol o jejich výpovědi (viz zejména § 211). Výslech svědka ale nemůže nahradit jeho písemxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx řízení, nikoli však pro skutková zjištění.
K odst. 12
45.
Odstavec 12 je vyjádřením zásady bezprostřednosti: soud při rozhodování v hlavním líčexx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxůže vycházet z důkazů, které nebyly provedeny vůbec nebo které sice byly provedeny, ale nikoli v hlavním líčení či zasedání, v němž soud rozhoduje. Taktx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx a za určitých podmínek dovoluje přihlédnout i k důkazům, které bezprostředně před soudem provedeny nejsou (viz zejména § 211). Ustanovení odst. 12 se rxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxouží - podobně jako zásada ústnosti (odst. 11) - rovněž k účinnému naplnění požadavku veřejnosti řízení před soudem v rámci trestního řízení.
47.
Úxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx 3, podle kterého musí být v případě změny složení senátu hlavní líčení provedeno znovu, pokud státní zástupce a obviněný nedali souhlas jen k přečtení pxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxy z pramene co možná nejbližšího zjišťované skutečnosti (tj. aby kupříkladu vyslechl v prvé řadě přímo osobu, která byla svědkem určité události, nikoxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxní.
K odst. 13
49.
Právo na obhajobu je jedním ze základních stavebních kamenů trestního řízení v demokratických společnostech. Trestní řád s tíxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x x xxx xx xxxxx xx x xxxxxxx x x xxx x xxxxx xx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxsadách trestního řízení zmiňuje výslovně již pouze povinnost orgánů činných v trestním řízení poučit toho, proti němuž se trestní řízení vede, v každéx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxa tedy musí být osoba čelící trestnímu řízení bez ohledu na své aktuální procesní postavení. Odstavec 13 přitom ze všech jednotlivých práv tvořících ve xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx povinnosti orgánů činných v trestním řízení nijak nezmenšuje, dotčená osoba musí být poučována o svých právech i v době, kdy má možnost se radit se svým oxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxň povinny mu uplatnění jeho práv umožnit. Takový požadavek není možno chápat pouze jako požadavek, aby orgány činné v trestním řízení uplatnění práv nexxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xx xx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxt tak, aby dotčená osoba mohla svá práva skutečně účinně vykonávat (pozitivní povinnost). V konkrétní rovině tedy kupříkladu nestačí poučit obviněnéxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xádně tak, aby bylo zajištěno, že obviněný vedenému trestnímu řízení dostatečně rozumí. Pokud je to nezbytné k umožnění účinného uplatnění práv, měly bx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxx
xxxtavec 14 v první větě zakotvuje češtinu jako jazyk, v němž jsou orgány činné v trestním řízení povinny vést řízení a vyhotovovat svá rozhodnutí. Současnx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx uvede, že ho ovládá [srov. zejména čl. 37 odst. 4 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy, případně též čl. 5 odst. 2 a čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy].
53x
x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxkrétní úprava institutu tlumočníka však připouští v daném ohledu výjimku: uvede-li obviněný jako jazyk, který ovládá, jazyk či dialekt, který není jaxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxnoví orgán činný v trestním řízení tlumočníka pro jazyk jeho národnosti nebo úřední jazyk státu, jehož je občanem (§ 28 odst. 1 věta třetí).
54.
V zásxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxstním řízení není povolán úroveň znalosti českého jazyka přezkoumávat. To na druhou stranu nepochybně nevylučuje, aby orgán činný v trestním řízení oxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxití práva).
K odst. 15
55.
Podobně jako v případě toho, proti komu se trestní řízení vede (viz odst. 13), jsou orgány činné v trestním řízení povinny x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx poučení má proběhnout vhodným způsobem a srozumitelně, přičemž je třeba umožnit plné uplatnění práv. Nelze se nicméně domnívat, že by zde byl v daném smxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx jiné než srozumitelné a provedené vhodným způsobem, resp. proč by uplatnění jejích práv mělo být jiné než plné. Zdůraznění těchto požadavků u poškozenxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxný zájem orgánů činných v trestním řízení o jeho práva.
56.
V tomto kontextu má své místo mezi zásadami trestního řízení nepochybně i požadavek - vyjxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxi. Trestní řízení může být pro poškozeného nejen určitou mírou
satisfakce
, ale nezřídka také může být traumatizujícím zážitkem spojeným s nutností znxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xoškozeného je např. zvláštní ustanovení o způsobu výslechu osoby mladší osmnácti let (§ 102) či možnost poškozeného učinit písemně prohlášení o tom, jxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
Judikatura:
K odst. 1
I když čl. 6 Úmluvy zaručuje právo na spravedlivý proces, nestanoví žádná pravidla týkající se přijxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x
xx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxtnost důkazu získaného nezákonným způsobem. Přísluší mu pouze zjistit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé. -
ESLP Schenk proti Švýcarsku, stížnxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxost rovná se nespravedlivosti a neústavnosti, ale pouze taková, která vede za uvedených předpokladů k vině obviněného. Také sama zákonnost limituje sxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxchatele (§ 1). Základem takovéhoto potrestání musí být skutkový stav věci zjištěný bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5). Případné nezákonnosti nelxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xroces nemůže přispět k rozhodnutí o oprávněnosti trestního obvinění proti konkrétní osobě, resp. není s to tuto oprávněnost náležitě garantovat. Proxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xízení, spravedlivost pak žádoucí kvalitou (obsahu) trestního řízení. -
Podmínky trestnosti činu je třeba interpretovat ve světxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
,
nulla poena sine lege
zakotvený v čl. 39 Listiny. -
K odst. 2
Zásadu
in dubio pro reo
nelze vykládat tak, že by jakékoli nepodstatné nxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxšením
presumpce
neviny, jestliže obecný soud srozumitelným a logickým způsobem vysvětlí, proč výpovědi svědka či obžalovaného uvěřil či nikoli; roxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx xx x
xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno. Existují-li přitom jakékoli rozumné pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného, resp. obžalovanxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxo možného stupně jistoty ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, který lze od lidského poznání požadovat, a to alespoň na úrovni obecného pravidla "prokxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxu, kterým je výpověď svědka, kterou s ohledem na další provedené důkazy nelze v žádném případě považovat za věrohodnou či věrohodnější než výpověď obžaxxxxxxxxx x
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxí jako jeden z ústavně aprobovaných důvodů pro omezení ústavně zaručené svobody projevu podle čl. 17 odst. 1 Listiny a čl. 10 Úmluvy. Jejím účelem je jedxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x nestrannosti orgánů činných v trestním řízení, zejména soudů, a nedošlo tak k ohrožení důvěry v rozhodování soudní moci. V tomto širším smyslu působí
pxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx je vedeno trestní řízení (resp. vůči níž existuje podezření, že se dopustila trestného činu). V tomto aspektu je zásada
presumpce
neviny obsažena již x xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxím řízení nebo o okolnostech, které mohou opodstatňovat závěr o tom, že se někdo dopustil trestného činu, plynou z ní ovšem určité meze, pokud jde o způsoxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x
xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxejně pravděpodobným skutkovým verzím, a soud se přikloní k verzi, jež je pro obviněného nepříznivá, porušuje princip rozhodování
in dubio pro reo
, a tíx x xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxnost dokazování. -
Vina obviněného musí být prokázána na základě důkazů, provedených v souladu s trestním řádem. Nelze usuzovat na vixx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxí orgány na falešnou stopu apod.; takový postup soudu by znamenal potlačování práva na obhajobu, byl by v rozporu s presumpcí neviny a s vyhledávací zásaxxx xxxxxxxx x x x xxxxx xx x
x xxxxx x
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx činy a podle zákona jejich pachatele spravedlivě potrestat (§ 1 odst. 1), nemůže být v právním státě nadřazen zásadě řádného zákonného procesu, z čehož xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xožnost účinně se hájit, s čímž souvisí i zásada zdrženlivosti (přiměřenosti), v souladu s níž ani do práv osob důvodně podezřelých by nemělo být zasahovxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxx x
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxincipů zaručujících právo na spravedlivý proces. Nedůvodné průtahy a nepřiměřená délka trestního řízení jsou závažným a nežádoucím jevem, který nejxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx x x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxu trestního řízení. Současně je však nutno konstatovat, že porušení tohoto práva samo o sobě nezakládá nepřípustnost trestního stíhání, a to ani s ohlexxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x
xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxm, zda je podán některou z procesních stran "návrh" na vydání takového rozhodnutí, či nikoli. Rozhodnutí o zastavení trestního stíhání je ovšem orgán čxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xrocesních stran navrhováno zastavení trestního stíhání, jedná se toliko o podnět k tomu, aby se příslušný orgán činný v trestním řízení zabýval otázkox xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxhání, pak o tom nevydává samostatné rozhodnutí (např. o tom, že se "návrh" obviněného na zastavení trestního stíhání zamítá). -
K odxxx x
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxnými, avšak nikoli jedinými zásadami trestního řízení. Za určitých okolností mohou
kolidovat
s jinými uznávanými a legitimními zásadami trestního xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xěkterých stadiích řízení, zejména v přípravném řízení, dočasně omezeny. Zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní platí pro trestní řízení xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxím líčení, eventuálně ve veřejném zasedání soudu, v nichž se rozhoduje o nejdůležitějších meritorních otázkách trestního řízení, tj. o vině a o trestux x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx tomu při provádění úkonů v přípravném řízení nelze zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní vždy plně uplatnit, pokud by jimi byly popřeny jixx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x
x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlixxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxlo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, evxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxá a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx, ačkoli byly řádně provedeny. Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená není získán co do jednotlivých dílčích koxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxx
x xxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci. Konečně třetí základní skupinou případů vad důkazního řízení jsou v řízení o ústavních stížxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. -
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxtupitelství, kdo nese odpovědnost za to, aby soudu předložená trestní věc byla podložena procesně použitelnými důkazy potřebnými k rozhodnutí o vině x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x nelze k takovému výkladů rolí těchto institucí dospět ani výkladem § 2 odst. 5 alinea ultima trestního řádu. Posledně uvedené zákonné ustanovení totiž x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxx povinen doplňovat dokazování v rozsahu potřebném pro spravedlivé rozhodnutí, které nemusí být nutně odsuzující. -
Důkazní situacxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x takových případech musí být věnována mimořádná pozornost důkladnému prověření tohoto jediného přímého usvědčujícího důkazu a takový důkaz musí být xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xoplněn jinými, byť třeba nepřímými důkazy. Taková povinnost pro ně vyplývá ze zásady oficiality a ze zásady vyhledávací (§ 2 odst. 4, 5), podle níž orgánx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxbnosti. -
Ústavní soud ve své judikatuře definoval podmínky, za kterých má pochybení v procesu dokazování, resp. při zjišťování skxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxhodovací praxe Ústavního soudu rozlišila v souvislosti s nesprávnou realizací důkazního řízení případy důkazů získaných, a tudíž posléze použitých x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, musí být soudem
a limine
vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu xxxxx x
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx připustit možnost, aby ze způsobu obhajoby bylo usuzováno na vinu obviněného za neexistence nebo slabosti jiných usvědčujících důkazů, nebo na ni usuxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx x xresumpcí neviny. -
Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vždy pečlivě posuzovat, zdali důkazní prostředek, z něhož plyne usvědčxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxho důkazu byl následně objektivním způsobem prověřen. Taktéž je pro posouzení spolehlivosti důkazů nevyhnutelné, aby byl důkazní prostředek opatřex x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx prostředek jiný (zachování integrity důkazu). Konečně musí orgány činné v trestním řízení posoudit, zdali je použitý důkazní prostředek adekvátní pxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxformaci zachytit výslechem anebo jiným zvláštním způsobem dokazování, a to při plném respektování požadavků kladených na provádění důkazů trestním xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx na obhajobu (viz čl. 6 odst. 3 Úmluvy). Pokud při provádění a hodnocení důkazů vyvstanou vážné pochybnosti o spolehlivosti použitých důkazních prostřxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxícího rozsudku. -
Zásadu "
in dubio pro reo
" nemůže státní zástupce aplikovat tak, že v přípravném řízení neopatří část důkazů významnýxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxzy, neuplatní v podané obžalobě. Takový postup je v rozporu se zásadou, že orgány činné v trestním řízení mají povinnost zjišťovat skutkový stav věci (§ x xxxxx xxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x
x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxpce o opatření důkazu podporujícího obžalobu a státní zástupce je povinen mu vyhovět, přičemž není rozhodné, zda důkaz má být opatřen na území České repxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxřen a proveden, ale i tehdy, dovozuje-li státní zástupce vinu obžalovaného z důkazu, který, tak jak byl v přípravném řízení opatřen, je v řízení před souxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx x
x xxxxx x
xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxškozené, přičemž další důkazy ve věci nelze provést, je třeba vždy rozhodnout ve prospěch obžalovaného v souladu se zásadou
in dubio pro reo
. Uplatnění xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xe dvou rozporných výpovědí nebo k žádné ze skupiny odporujících si důkazů, takže zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxčím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrne do odůvodnění svého rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady "v pochybnostech xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x
xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxená v ustanovení § 2 odst. 6. Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu jednoznačně vyplývající hranice této zásady, podle níž jsou obecné soudy (stxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxlností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Z uvedené zásady vyplývá i určitý postup a kritéria hodnocení; důkazy je nutno vyčerpávajícím způsobem pxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxené důkazy vzájemně odporují. V opačném případě, pokud výše uvedený postup není zachován a z provedených důkazů obecný soud nevyvodí přesvědčivě zjišxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx x xteré z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Procesnímu právu účastníka navrhovat důkazy odpovídá povinnost soudu xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xiní. Neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit pouze třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž oxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxx xxxxxx ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argumxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xbecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2) Listiny. -
xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxocení, procesní předpisy sice ponechávají volnost soudci obecného soudu, avšak nemůže jít o volnost absolutní, nevázanou na zkušenostmi prověřenou xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xodkladě objektivních a skutečnosti odpovídajících zjištění, protože pouze ona jsou způsobilá ospravedlnit krajní opatření spočívající ve zbavení xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x
xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx důkazů, včetně znaleckého posudku. Znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz; ani on
a priori
nepožívá větší důkazní síxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxazu, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběhu znaleckého zkoumání, věrohodnosti teoretických východisek, jixxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxžených podkladů jen proto, že nezapadají do jím vytyčené verze události. Vyvstanou-li pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, je orgán čixxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxním důkazů dalších. V případě závažných skutkových rozporů a pochybností, které se nepodaří odstranit, musí soud postupovat podle pravidla
in dubio pxx xxx
x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx, kde soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 a učinil logicky odůvodněná úplná skutková zjištění, avšak nemá-lx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx rozebral všechny námitky v podání obžalovaného uvedené, jsou-li jen poněkud smysluplné a
relevantní
. -
Obecné soudy jsou povinny dxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx zjištěných faktů a na nezdůvodněném přitakání jiným faktům; jakákoli nezdůvodněná selekce důkazů svědčících ve prospěch obviněného je nepřípustná x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxstupu nesmí naznačovat, že předjímají výsledek řízení na základě negativního hodnocení osoby obviněného. Mezi takové případy patří to, když obecný sxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxdný význam. Tak okruh důkazů, jejichž prostřednictvím soud dokazuje konkrétní skutek spáchaný v daném čase a na daném místě, nemůže uzavírat poukaz na xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxdu jednotlivě i v jejich souhrnu, tedy že zkoumá, zda výpověď svědka je logická, zda se svědek popřípadě i v okolnostech méně podstatných neodchyluje od xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxází z celé výpovědi svědka, z rozsahu a závažnosti eventuálních rozdílů v jeho výpovědích a z vysvětlení, proč k těmto rozdílům došlo. Aby mohl pak spolexxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xezpečný základ pro skutková zjištění a pro závěr o vině obviněného. -
Vina obviněného musí být prokázána na základě důkazů, provedených v xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx skutečnosti nebo se snažil svést vyslýchající orgány na falešnou stopu apod.; takový postup soudu by znamenal potlačování práva na obhajobu, byl by v rxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxkázána dalšími věrohodnými důkazy. Souhrn nepřímých důkazů k prokázání viny obviněného musí tvořit logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemnx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxo, ale současně vylučuje možnost jakéhokoli jiného závěru. -
K odst. 9
Základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a soxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x řadě svých rozhodnutí (III. ÚS 232/95, III. xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxendy a určení složení senátů na základě pravidel, obsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listixxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x
x xxxxx xx
xxyslem práva na veřejné projednání věci, ve spojení s právem vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, je poskytnout obžalovanému v trestním procesu možnxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x
x xxxxx xx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx vyplývají zejména tato procesní pravidla: a) pravidlo nezměnitelnosti složení senátu, podle něhož může rozhodovat jen soudce, který se účastnil jedxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxení před ním provedeného a v době, kdy tento dojem nebyl ještě časovým odstupem setřen; c) soud rozhoduje na základě ústního přednesu stran a ústně provexxxxxx xxxxxxx x
x xxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxm řízení zajišťují, aby skutkový stav byl hodnocen tím soudem, který důkazy provádí, a který je tak o jejich obsahu a vzájemných souvislostech nejlépe ixxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxvat. Nedodržení těchto zásad v podobě tzv. překvapivého rozhodnutí zvyšuje intenzitu případného zásahu do práva obžalované osoby na spravedlivý proxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxací soud dospěje na základě takovéhoto přehodnocení dříve provedených důkazů k závěru o nutnosti "přeměny" soudem prvního stupně uloženého trestu odxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x
x xxxxaci, kdy byly prvostupňovým soudem v hlavním líčení provedeny všechny důkazy v souladu se zásadami přímosti a bezprostřednosti a následně byly vyhodnxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xx xxxxxx xx xxdostatečné, pokud má odvolací soud na dílčí skutkové otázky (typicky pravdivost, spolehlivost či věrohodnost důkazů) jiný názor a při vlastním posouxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx. -
K odst. 14
Prohlásí-li obviněný kdykoli v průběhu řízení, že žádá pomoc tlumočníka, aby tak mohl používat svého mateřského jazykax xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx je schopen komunikovat v českém jazyce. Není-li tlumočník k žádosti obviněného zajištěn, jde o podstatnou vadu řízení, neboť tak dochází k výraznému zxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxáním prohlásil, že rozumí českému jazyku a tlumočníka nežádá. -
K odst. 15
Oběť či pozůstalí musí být v případě zásahu do práva na život do vxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xšak není automatické a může být odepřeno v úvodních fázích šetření, pokud spis obsahuje citlivé informace, které by mohly poškodit třetí osoby nebo ohrxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxvody, jako je např. ochrana práv třetích osob. Oběť však musí mít přístup do spisu alespoň po skončení šetření a v takovém rozsahu, aby mohla posoudit, zdx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x
xiteratura:
FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D., GŘIVNA, T. a kol. Trestní právo procesní. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 35-88.
ŠÁMAL, P. Základní zxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxadních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2012.
Spolupráce se zájmovými sdruženími občanů
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxx xxmentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
V daném ustanovení se jedná o konkretizaci zásady spolupráce se zájmovými sdruženími (§ 2 odst. 7). Může-li působxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx xx xx xxxxxfický vztah (např. se jedná o jeho zaměstnavatele a obviněný je v pracovním kolektivu dobře integrován), proto, že se taková právnická osoba zabývá praxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xádoucí, aby efektivita trestního řízení byla podpořena synergickým efektem spolupůsobení takové právnické osoby. Tím je možno využít pro dosažení úxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx bez faktického vlivu takové právnické osoby na obviněného, případně bezodborně vybaveného personálního a materiálního substrátu takové právnické xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxí. Toto zapojení může mít podobu spolupráce jak s orgány činnými v trestním řízení (spolupráce při odhalování trestné činnosti, při preventivním půsoxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx osob za podmínek nespojených s odnětím svobody). Toto zapojení se tedy týká zejména preventivního působení trestního řízení, a to v rámci individuálnx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxivně, tak negativně. Pozitivně jsou do něj zařazeny:
a)
odborové organizace a organizace zaměstnavatelů;
b)
občanská sdružení;
c)
církvx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx sdružovat (č. 87), jíž je Česká republika vázána (předpis č. 489/1990 Sb.). Na úrovni vnitrostátního práva se jejich postavení řídí zejména úpravou díxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x x xxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx zákon také v § 26 odst. 1 písm. a) stanovuje povinnost zápisu odborových organizací a organizací zaměstnavatelů do spolkového rejstříku. Jen právnicxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx a organizace zaměstnavatelů. Postavení těchto subjektů jakožto zájmových sdružení občanů v trestním řízení není nijak podmíněno či omezeno. Obviněxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxstují, neboť byla s účinností občanského zákoníku nahrazena spolky. Dle § 3045 odst. 1 obč. zák. se za spolky považují i občanská sdružení, vzniklá přxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx jsou zapsány v souladu s § 26 odst. 1 písm. a) zák. č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, do spolkového rejstříku. Postaxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx jen o spolky, které péči o obviněné mají jako předmět své činnosti. Výchozím předpokladem je, že takový spolek je schopen pozitivně na obviněného působxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxěn i u spolků volnočasových, kulturních, sportovních atd., jestliže bude zpravidla na jedné straně dána skutečnost, že obviněný je v činnosti takovéhx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xostoje a jednání, a jestliže na druhé straně bude dána organizačně-materiální vybavenost spolku k pozitivnímu působení na obviněného a dohled nad nímx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx
xxxxxxx
x xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx x xxxx xxxzení pojmu občanských sdružení do trestního řádu od občanských sdružení odlišovaly (nadace byla již toho času samostatnou právní formou) a odlišují xx xx xxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx na obviněné vyžaduje zejména lidskou činnost. To nijak nebrání tomu, aby se nadace a nadační fondy podílely na práci s obviněnými mimo procesy vedené dlx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxu tvořeny složkou jak personální, tak materiální, přičemž se dle ustanovení § 3045 odst. 1 obč. zák. předpokládá, že dřívější občanská sdružení mohou xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxím ústavům než spolkům. Ústav proto může být za splnění výchozího předpokladu účinného působení na obviněného a dohledu nad ním rovněž zájmovým sdružexxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxch společnostech. Tyto právnické osoby jsou registrovány v rejstříku církví a náboženských společností (§ 17 odst. 1 zák. o církvích a náboženských spxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxti s trestním řízením. Tyto právnické osoby totiž mohou vykonávat některá svá zvláštní oprávnění (§ 7 zák. o církvích a náboženských společnostech) sixx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx. Když tak např. ve vazební věznici duchovní vykonává duchovenskou činnost vůči vazebně stíhaným obviněným (např. výkonem svátosti zpovědní), nejedxx xx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxkou činnost), a to bez ohledu na to, že se tak děje na pozadí probíhajícího trestního řízení. Postavení zájmového sdružení občanů dle § 3 má tak církev či xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxtavení trestní řád nepodmiňuje.
7.
Právnické osoby sledující v předmětu své činnosti charitativní účely představují zbytkovou kategorii, jelxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxká osoba spadající do některé z těchto kategorií může být zájmovým sdružením občanů dle § 3 již jen díky své právní formě. V případě poslední kategorie oxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxna (např. Český červený kříž), o tzv. účelová zařízení, zřizovaná církví či náboženskou společností na základě § 15a zák. o církvích a náboženských spoxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xstanovení § 3050 obč. zák., případně i o příspěvkové organizace (§ 27 zák. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů), zřizované úxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxť to by porušovalo ústavní zákaz diskriminace, ale ve všech činnostech, které vychází z principů humanity, pomoci potřebným, nereciprocity, nevýdělxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxku právnických osob. Charitativní účel nemusí odpovídat jedinému předmětu činnosti takové právnické osoby, postačí, jestliže ze všech zapsaných přxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxritativní účely, nic nebrání tomu, aby byla tato
korporace
považována za právnickou osobu sledující v předmětu své činnosti charitativní účely dle txxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, zapsané v rejstříku politických stran a politických hnutí dle § 9 oxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx. Tacitně (
argumentum e silentio
legis) vylučuje pak trestní řád i další subjekty - jednotlivé fyzické osoby (§ 3 se vztahuje pouze na osoby právnickxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxelem (např. profesní komory, Všeobecná zdravotní pojišťovna atd.) a pochopitelně i organizační složky státu, které nemají samostatnou právní subjexxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxojev zásady spolupráce se zájmovými sdruženími (srov. výklad k § 2 odst. 7), ale i jako regulativní limit, neboť zájmové sdružení se nemůže domáhat zapoxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxkládá, a při dodržení všech jeho omezení, zejména co se týče poskytování informací o trestním řízení (srov. § 8a-8d).
K odst. 2
xxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xýlučnou formu zapojení, trestní řád stanovuje i jiné formy spolupráce (např. § 199 odst. 2). Spolupůsobení může mít kvalifikovanou podobu tam, kde výxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xx xx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xovinnosti, např. nabídnout záruku, podat žádost, přijmout opatření k tomu, aby obviněný žil řádným životem (srov. výklad k § 6), nebo podobu faktickoux xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxxx xpuštění od potrestání s dohledem srov. výklad k § 359a. K podmíněnému zastavení trestního stíhání srov. výklad k § 307. K podmíněnému odsouzení srov. výxxxx x x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxjmové sdružení občanů v kvalifikované podobě zapojit i při nahrazení vazby [§ 73 odst. 1 písm. a)], při výkonu trestu obecně prospěšných prací (§ 338 odsxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx
xxx
xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xodmínek, aby odsouzený po vykonání trestu žil řádným životem, zpravidla navazuje na předchozí zapojení se takového zájmového sdružení občanů do tresxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxž nemůže zájmové sdružení občanů žádný orgán činný v trestním řízení nutit, nepřistoupí-li k němu dobrovolně či nevyplývá-li taková povinnost z dřívěxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxže s odsouzeným pracovní poměr proto, že byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší jednoho roku [§ 55 odst. 1 písm. a) zxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx působit na zaměstnavatele, aby mu nabídl pracovní poměr, či se o odsouzeného sama jakkoli starat.
Související předpisy:
zák. č. xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxratura:
BERAN, K. Právnické osoby veřejného práva. Praha: Linde, 2006.
GALVAS, M. a kol. K problematice odborů jako subjektů kolektivního pracxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxum pro výzkum neziskového sektoru, 2007.
ŠVESTKA, J., FIALA, J., DVOŘÁK, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I (§ 1 až 654). Praha: Wolters Kxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxy Masarykovy univerzity v Brně
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Ustanovení § 6 podává výčet všech případů, kdy může zájmové sdrxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxován v pasáži upravující příslušný institut. Tento výčet je
taxativní
, není tedy možné jej rozšiřovat např. o možnost zájmového sdružení občanů podat xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxanovil parciálně další možnost zapojení zájmových sdružení občanů, musí tak ovšem učinit vždy výslovně.
K odst. 1
2.
Nabídka převzetí záruky vyjxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxlušného institutu hmotněprávní či procesněprávní alternativy, jakož i k monitorování jeho chování ve zkušební době a součinnosti s příslušným orgánxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxvacími pravomocemi a v případě porušení podmínek zkušební doby může o tomto nejvýše informovat příslušný orgán činný v trestním řízení. I přes odst. 3, xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxrušení povinností zkušební doby obviněným. Při posuzování, zda nabízenou záruku přijme, bude proto příslušný orgán činný v trestním řízení zvažovatx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxaví, je-li odsouzeným (R 67/1972). Proto je rozhodující zejména síla vlivu zájmového sdružení občanů a osob, které jsou v něm sdruženy, na konkrétního xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxnými, zabývá-li se jí dlouhodobě. Přihlédnuto musí být vždy i k možnostem takového sdružení monitorovat jednání obviněného a jeho postoj k trestnímu řxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx úprava podání dle § 59. Kromě obecných náležitostí by návrh měl obsahovat i vylíčení skutečností podporujících závěr, že zájmové sdružení občanů je zpxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxt. Doloženy by rovněž měly být případné důkazy k prokázání těchto tvrzení. Byť tyto náležitosti trestní řád nestanoví, jejich uvedení může výrazně naxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxevzetí záruky. Návrh musí pochopitelně být učiněn dříve, než příslušný orgán činný v trestním řízení učiní rozhodnutí o projednávané alternativě. V pxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxud v něm, eventuálně spolu s návrhem obviněného), aby měl příslušný orgán činný v trestním řízení možnost se s jeho obsahem seznámit a zvážit jej.
4.
xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx zájmového sdružení občanů závažnou pochybnost o tom, že toto bude schopno na něj efektivně pozitivně působit, souhlas však formální podmínkou není, a xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxí se liší v jednotlivých typech řízení. Při nabídnutí záruky za vazbu obviněného (§ 73 odst. 1), v řízení o podmíněném propuštění (§ 331 odst. 2), v řízení x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xx x x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx má postavení strany řízení (viz výklad k § 12 odst. 6), a tedy xxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxobody s podmíněným odkladem (§ 329), při výkonu trestu obecně prospěšných prací (§ 338 odst. 1), při podmíněném upuštění od potrestání s dohledem (§ 359xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xakové sdružení pouze nabízí záruku a řízení se nevede z jeho podnětu.
K odst. 1 písm. a)
6.
Nabídka záruky za chování obviněného v případě podmíněnéxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxx x x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xabídku záruky učiní zpravidla spolu s žádostí obviněného o podmíněné zastavení trestního stíhání, případně k dotazu příslušného orgánu činného v trexxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxx xxxx xxxxxxého sdružení občanů je zde
mutatis mutandis
stejná jako u podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody.
8.
K roli zájmového sdružení občanů při pxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x x xxx xxxxx xx
xx
x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x trestu odnětí svobody s dohledem viz výklad k § 330a odst. 1.
K odst. 1 písm. c)
10.
K roli zájmového sdružení občanů při podmíněném propuštění z výkoxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x x x xxx xxxxx xx
xxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x x50 odst. 2. Postavení zájmového sdružení občanů je zde obdobné jako v řízení o podmíněném propuštění.
12.
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxěném propuštění.
13.
I když to písm. c) výslovně nezmiňuje, může zájmové sdružení navrhnout podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu vstxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xx xxxxx xxxxto řízeních může zájmové sdružení občanů učinit návrh na podmíněné propuštění z výkonu trestu / upuštění od výkonu zbytku trestu. Na takový návrh nelze xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxstatná a řízení po podání takového návrhu má zájmové sdružení občanů postavení strany trestního řízení. Možnost podat tento návrh je ovšem podmíněna txxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxím průběhu výkonu trestu viz výklad k § 331 odst. 2. Ten se užije ve všech třech typech řízení.
K odst. 2
16.
K nahrazení vazby zárukou zájmového sdružxxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx zárukou, již nabízí, a z toho plyne, že je oprávněno učinit samostatný procesní návrh svým jménem, jako např. v případě návrhu na podmíněné propuštění. x xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xx xxxxx x
xx xxxxxxxxx
xxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxzhodování o vzetí do vazby, ale i o návrh na propuštění z vazby.
17.
K udělování milosti viz výklad k § 366. Žádost o udělení milosti podává zájmové sdrxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x x xxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxtanovení specificky omezuje toto právo zájmového sdružení občanů na podání žádosti o milost za odsouzeného, nemůže toto sdružení podat za obviněného xxxxxx x xxxxxxxx
xxx
x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxx x x xxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxvodňovalo vzetí obviněného do vazby. Trestní řád toto vyjadřuje požadavkem na vedení řádného života. Řádný život předpokládá konformitu s právním řxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxávních vztazích (rodinněprávních, pracovněprávních atd. - R 11/1968, R 56/1973, R 59/1973) i se základními celospolečensky uznávanými minimálními xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxadě žádný právní delikt), jakož podle povahy věci i učinění kroků k odstranění příčin spáchání trestného činu, např. nástupem do léčby či pokračováním x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xx xxxxxxxxx xx xx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x6/2013). Nelze sem však řadit dodržování morálních požadavků, u nichž nepanuje ve společnosti situace blízká všeobecnému konsensu (tedy požadavky vxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxvání se, budování fyzické zdatnosti atd.). Vedení řádného života je však třeba vždy posuzovat v konkrétním případě podle všech relevantních okolnostxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxo přestupku s odsouzením souvisejícího (R 54/1997), či byl-li ve zkušební době dokonce odsouzen pro nesouvisející trestný čin (R 15/1964, R 11/1966). x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx
xxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xájmového sdružení občanů za důsledky jejího nesplnění. Pokud tak obviněný řádný život ve zkušební době nevede, a v důsledku toho je zmařeno působení inxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx bylo podmíněně zastaveno, atd.), nelze vůči zájmovému sdružení občanů uplatňovat sankce, např. v podobě pořádkové pokuty (§ 66). Jedinou sankcí může xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxých a právnických osob
(Spolupráce orgánů činných v trestním řízení)
Mgr.
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x x x
xx
xxxanovení § 7 ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost vzájemné spolupráce. Dělba rolí orgánů činných v trestním řízení si vyžaduje jejich efekxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxosti a spolupráce mezi orgány činnými v trestním řízení jsou totiž dále upraveny v trestním řádu u jednotlivých institutů, např. u institutu dožádání xx xxx x xxx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxu v hlavním líčení (§ 183 odst. 1).
2.
Stanovuje-li tak někde trestní řád konkrétní podmínky pro součinnost orgánů činných v trestním řízení, nelzx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxho institutu (§ 79a odst. 1 věta druhá, § 79d odst. 1 věta druhá, § 79e odst. 1 věta druhá atd.) s pouhým odkazem na povinnost spolupráce dle § 7, pakliže stáxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxmitována nestranností a nezávislostí soudu při projednávání trestních věcí. Ustanovení § 7 proto v žádném případě nemůže odůvodnit nerovný přístup xx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xpolupráce.
(Prohlášení o majetku)
Mgr.
Jan
Provazník
- katedra trestního práva Právnické xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxevzat do trestního řádu jeho novelou provedenou zákonem č. 55/2017 Sb. ze zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xztahů zájmových osob, vyvstane-li v trestním řízení potřeba takového zjištění. Tato potřeba může vyvstat v souvislosti se zajišťováním věcí, zjišťoxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx x xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxodou tohoto institutu je, že orgány činné v trestním řízení jím získávají informace přímo „u pramene“, tj. u osoby, jejíž majetkové a ekonomické poměry xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxě široká možnost odmítnout poskytnutí informací z obavy, že by tím oslovená osoba sama sobě či osobě blízké přivodila riziko trestního stíhání, resp. žx xx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxávněných zájmů osob, vůči nimž je uplatňován, neboť při svém úspěšném uplatnění orgán činný v trestním řízení zjistí potřebné informace přímo od zájmoxx xxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xýrazně invazivnější prostředky, jakými je např. domovní prohlídka. Pokud tedy orgán činný v trestním řízení dospěje k závěru, že je nutné zjistit majexxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx-novuje, vyplývá však ze zásady šetření práv osob, proti nimž se řízení vede, resp. z obecného ústavního principu proporcionality a šetření práv osob, xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxtutu pro použití jiných, invazivnějších institutů neupravuje, není nutno trvat na jeho uplatnění ve všech případech. Může jít např. o situace, v nichž xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxodné riziko, že v okamžiku, kdy jí bude doručena výzva k tomuto prohlášení, učiní pokus o zastření svých majetkových a ekonomických poměrů (např. jde o txxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xrgány činné v trestním řízení o ní vůbec neví). V těchto případech je tedy pro dosažení účelu trestního řízení obecně a institutu prohlášení o majetku zvxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxst. 1
4.
Prohlášení o majetku je vázáno na potřebu dosažení tří účelů: 1) zjištění povahy, rozsahu či umístění věci, kterou je nutno zajistit; 2) zjišxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxdů. Jelikož se jedná o
taxativní
výčet účelů, nemůže být dosah použití tohoto ustanovení rozšiřován ani prostřednictvím analogie. Nelze tedy např. zxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxc převedl, a tak vyzvou k prohlášení o majetku plošně všechny osoby z jeho okolí v naději, že v některém z těchto prohlášení se zájmová věc objeví).
5.
x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xro důkazní účely (viz komentář k § 78), tak pro účely zajištění nástrojů a výnosů z trestné činnosti a náhradní hodnoty (viz komentář k § 79a), tak i pro účexx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxcech trestních (srov. např. § 233 odst. 1 z. m. j. s.). Vzhledem k tomu, že zajišťovací instituty lze uplatnit ve vztahu k věcem jakékoli osoby, tj. nikolx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xstanovení naznačuje, že k prohlášení o majetku ze zajišťovacích důvodů orgán činný v trestním řízení přikročí jen tehdy, má-li v úmyslu následně nějakx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxntačnímu zjištění majetkových a ekonomických poměrů určité osoby, aniž by orgán činný v trestním řízení byl přesvědčen, že zajištění bude třeba uplatxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxí určité věci uplatnit, po prohlášení o majetku zjistí, že zajištění nebude účelné např. proto, že u dané osoby není co zajišťovat. Pokud však bude výzva x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxy ani v hrubých obrysech, není to nijak na překážku jejich dalšímu uplatnění v řízení včetně uplatnění důkazního. Komentované ustanovení se uplatní u vxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxifikaci věci, která je dosud orgánům činným v trestním řízení známa jen neurčitě (např. mají informaci, že určitá osoba od obvi-něného obdržela část koxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxř. orgány činné v trestním řízení vědí pouze to, že určitá osoba od obviněného pravidelně odebírá určité zboží) či částečně. Rozsahem je jakékoli kvantxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx její fyzickou lokalizaci, a to takovým způsobem, který umožňuje její reál-né dosažení (tj. nemusí jít např. jen o uvedení adresy či geografických souřxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxt v přeneseném slova smyslu, tj. půjde např. o uvedení veřejného seznamu, veřejného rejstříku či jiné evidence, databáze nebo registru, v nichž je nehmxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxva k určité nehmotné věci vyplývají (např. licenční smlouva, patentová listina, směnka).
7.
Zjištění majetkových poměrů obviněného může být samxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxto důvod prohlášení o majetku je možný toliko za účelem zjištění majetkových poměrů obviněného, a tedy
a contrario
pro tento důvod nelze zjišťovat majxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx x x x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxch poměrů obviněného může v trestním řízení vyvstat v celé řadě situací. Typicky se bude jednat např. o úvahy soudu o tom, zda má obžalovanému být uložen nxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxní majetkového charakteru (zabrání věci či zabrání části majetku). Stejná potřeba však může vzejít i při úvahách soudu či státního zástupce o podmíněnxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx lze po obviněném požadovat, aby před podmíněným zastavením trestního stíhání uhradil celou částku či zda je přípustný jiný způsob vypořádání). Jelikxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx nikoli, podle povahy věci. Teoreticky tak připadá v úvahu výzva k prohlášení o majetku i v dalších přípa-dech, např. při zjišťování, zda určitá nabídnuxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xato možnost využitelná přinejlepším v řízeních o dalším trvání vazby), případně při rozhodování o tom, zda odsouzený, který žádá o podmíněné propuštěxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxce se vztahuje jak na instituty sloužící k zajištění majet-kových trestů, tak na instituty sloužící k zajištění ochranných opatření postihujících maxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxjetku i ve vztahu k zúčastněným osobám (k tomu viz komentář k § 42). Úpravu zajištění výkonu trestních sankcí upravuje trestní xxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxje s pojmem „výkon trestní sankce“, tj. neomezuje se pouze na sankce majetkového charakteru, je zřejmé, že právě ve vztahu k těmto sankcím bude prohlášexx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxx x x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxmu opatření zabrání věci, neboť jeho výkon trestní řád řeší toliko v § 358, který odkazuje na přiměřené použití ustanovení § 349b, upravující výkon trexxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xákonodárce, aby se rovněž na zajištění výkonu ochranného opatření zabrání věci vztahovala přiměřeně úprava zajištění výkonu trestu propadnutí věci xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
9.
K pojmu předseda senátu srov. ustanovení § 102 odst. 3, § 103 odst. 3, § 104 odst. 3 a § 105 odst. 3 zák. o soudech a soudcích. Vzhledem k tomu, že potřeba vxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxí, může se jednat o předsedu kteréhokoli článku soustavy obecných soudů. K pojmu přípravné řízení srov. komentář k § 12 odst. 10, k pojmu státní zástupce xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxním zástupcem. Formulaci „a v přípravném řízení-“ je nutno vnímat tak, že v tomto stadiu se rozšiřuje možnost vydat výzvu k prohlášení o majetku vedle soxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xyloučit, že i soud při rozhodování v přípravném řízení bude tento institut využívat, přičemž v takových případech by bylo v rozporu se zásadou vyhledávxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxčeno, např. při rozhodování o nabídce peněžité záruky při rozhodování o žádosti o propuštění obviněného z vazby.
10.
Výzva k prohlášení o majetku jx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx
b)
označení trestní věci, v níž je výzva vydána;
c)
označení adresáta, tj. osoby, která je povinna prohlášení o majetku učinit;
d)
označení osobyx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxhu majetkových nebo ekonomických poměrů zájmové osoby, které mají být zjištěny, případně jednoznačné pokyny, co má prohlášení o majetku obsahovat (§ xx xxxxx xxx
xx
xxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x x xxxledcích nevyhovění výzvě;
i)
poučení podle § 8b odst. 1, jde-li o první úkon trestního řízení, který je vůči vyzývané osobě činěn.
Trestní řád naopxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxa, tak není oprávněna přezkoumávat její důvodnost. Přesto zneužitím této výzvy může dojít k porušení práv osoby, jíž byla adresována, resp. práv osobyx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx vydána z jiného než zákonného důvodu či že její vydání bylo z jiného důvodu protiprávní, má osoba, do jejíchž práv tím bylo zasaženo, možnost proti takovxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxké obviněnému, ačkoli chyběl zákonný důvod, a osoba blízká této výzvě vyhověla), může být tato nezákonnost výzvy, pokud se jakkoli promítla do konkrétxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx v přípravném řízení státním zástupcem či policejním orgánem, nabízí se postup prostřednictvím podání žádosti o přezkum postupu podle § 157a a následnx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xni postup nenabízí (srov. § 164 odst. 2
a contrario
zák. o soudech a soudcích). V takovém případě bude namístě zvážit podání ústavní stížnosti. Jelikož xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxění prohlášení o majetku, jíž byla porušena něčí základní práva či svobody, byla přípustná. Nabízí se dvě varianty: 1) napadení posledního procesního xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx x xxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxzhodnutí ve věci samé, atd.), případně výzvy samotné, není-li zde takový prostředek (šlo o výzvu vydanou soudem a osoba, jejíž práva jí byla poru-šena, xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxsení o jejím uložení a následně napadení usnesení, jímž tato stížnost bude zamítnuta.
11.
xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxx x xaždém případě může jít o fyzickou i právnickou osobu. Pojem osoby blízké trestní řád samostatně nedefinuje a tento pojem vykládá v podstatě v intencícx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxůtou je taková lhůta, během níž je možno s přihlédnutím k rozsahu zjišťovaného majetku, složitosti ekonomických vztahů zájmové osoby, časové náročnoxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xřímá péče o závislou osobu, nastoupení k vojenskému cvičení atd.), k tomu, zda vyzvaná osoba má či nemá
relevantní
informace již shromážděny v souvislxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxťován, nebo osobě jí blízké, a k jiným relevantním faktorům připravit prohlášení o majetku a odeslat je orgánu činnému v trestním řízení, který vydal přxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxtní žádný majetek, bude zpracování prohlášení o majetku záležitostí desítek minut, u velkých právnických či podnikajících fyzických osob se spletitxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxku vyžádat i několik dní. Jedná se o tzv. lhůtu soudcovskou, a tedy není důvodu, aby orgán činný v trestním řízení nemohl případně rozhodnout, že se tato lxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxu naloženo jedním ze způsobů dle ustanovení § 60 odst. 4.
13.
Osoba, která byla k prohlášení o majetku - ať svého, ať osoby sobě blízké - vyzvána, má práxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxář k § 158 odst. 8), vypovídat jako obviněný (viz komentář k § 92 odst. 1) či vypovídat jako svědek (viz komentář k § 100). Tato skutečnost do značné míry omexxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxážně u osob, u nichž některý z důvodů odepření dán bude (zejména obvinění, osoby jim blízké, osoby, které od obviněného převzaly určité věci, a tedy jim pxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxt, že naopak vyzvaná osoba vyhoví výzvě dobrovolně (např. obviněný, který usiluje o podmíněné zastavení trestního stíhání či narovnání a bude vyzván k xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xbviněný či osoba blízká, odpovídající některé z osob ve výčtu ustanovení § 100 odst. 1, není její povinností příslušnému xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xxx xxdy nelze vnímat tak, že by vyzvanou osobu vázala k výslovnému projevu vůle odepřít učinění prohlášení o majetku analogická aplikace § 90 či § 98, která váxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx ustanovení přímo neodkazuje, jednak tím, že výslech lze rozdělit na dvě fáze (předvolání a vlastní výslech), zatímco prohlášení o majetku nikoli (po vxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxdělí či nezdůvodní, nelze jí uložit pořádkovou pokutu. Jinak tomu však bude v případech, kdy vyzvanou osobou bude osoba blízká, odpovídající některé z xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxtě stanovené k učinění prohlášení o majetku zašlou písemně příslušnému orgánu činnému v trestním řízení uplatnění svého práva nevypo-vídat s alespoň xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xýzvě nečinná, může jí příslušný orgán činný v trestním řízení uložit pořádkovou pokutu. Pokud však tato osoba důvod odepření dostatečně uvede až ve stíxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx výpověď za stejných podmínek, za jakých má vyzvaná osoba právo odepřít svědeckou výpověď či podání vysvětlení podle odkazovaných ustanovení, nelze axx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxtku byla adresována daňovému poradci či advokátovi zájmové osoby, kteří by zároveň byli jejími osobami blízkými, není na jejich vůli, zda práva odepříx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxď učiněná v rozporu se zákazem svědecké výpovědi. K tomu srov. komentář k § 99.
16.
Osoby, jimž takový důvod svědčí, výzvě vyhovět bez následku nemusxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx. Osoby, jimž by nesvědčil žádný takový důvod k odepření výpovědi či podání vysvětlení, jsou povinny výzvě k učinění prohlá-šení o majetku vyhovět. Násxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxov. komentář k odst. 4) nebo uložení pořádkové pokuty dle § 66 odst. 1, a to i vedle předvolání k podání výpovědi o majetkových poměrech. Stejný následek mxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxtný čin porušení po-vinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku dle § 227 tr. zákoníku. I o tom by tedy měla být vyzývaná osoba poučena. V souladu se zásxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxkových poměrech, či se k němu sice dostaví, ale nepodá úplnou a pravdivou výpověď o majetku. Naopak učiní-li k výzvě úmyslně nepravdivé či neúplné prohlxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xředvolána k poskytnutí výpovědi o majetkových poměrech a k tomuto předvolání se nedostaví či úmyslně stejně neposkytne úplné a pravdivé prohlášení o mxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
x xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxost v témže řízení. Naopak uložení pořádkové pokuty by zmíněná zásada nebránila, a to s ohledem na jiný zájem, jenž chrání (bezproblémový průběh řízení x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxnost osoby, proti níž se řízení vede, byla-li tato osoba vyzvána dle komentovaného ustanovení, rozhodla se nevyužít svého práva odepřít učinění prohlxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxeslené, či dokonce zcela nepravdivé výpovědi takové osobě nehrozí trestní odpovědnost za trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xdst. 2 tr. zákoníku totiž omezuje trestní odpo-vědnost pouze na svědka v tomto procesním postavení v řízení před soudem, ale kon-strukce § 227 tr. zákoxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxšení o majetku bez rozlišení jejich procesního postavení.
17.
Existuje zde však možnost argumentace pro oba závěry. Pro trestní odpovědnost osobxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xx xxestní řízení vede, žádné výjimky, jednak skutečnost, že osoba, proti níž se řízení vede, má vždy možnost odepřít splnění výzvy k učinění prohlášení o maxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxx xx xxxxx
xccusare
. V tomto závěru má osoba, proti níž se řízení vede, zkrátka možnost buď nespolupracovat vůbec, nebo spolupracovat řádně a včas. Pro závěr o vyloxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xůže uvádět nepravdu či cokoli zamlčovat, a tedy je zde otázka, zda by ústavně konformní výklad ustanovení § 227 tr. zákoníku nevyžadoval analogii s ustxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxtanovení § 227 tr. zákoníku, neboť možnost bez uvedení důvodu odepřít vyhovění výzvě k učinění prohlášení o majetku značně odlišuje její postavení napxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxx
xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxc. Zatímco totiž možnost prezen-tovat vlastní verzi skutkového děje bez obavy z obvinění z křivé výpovědi je nutno považovat za jednu z nejdůležitějšíxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxlášení o majetku sleduje zásadně jiné účely než dokazování viny (viz výše). Proto právo na materiální obhajobu možností o majetkových a ekonomických pxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxušeno nebude. Autoritativně však tato otázka dosud rozhodnuta nebyla, a jak je uvedeno výše, lze nalézt i přesvědčivé argumenty pro opačný závěr.
1xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx není-li žádný takovýto zákonný důvod pro odepření dán (k tomu srov. výklad v bodech 16 a 17). Standardně pro dostatečné poučení postačuje citace přísluxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxformace, nesmí být použity jako důkaz v trestním řízení.
K odst. 2
19.
Omezení povinnosti učinit prohlášení o majetku pouze na rozsah, v němž jsou vxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxat nové informace o zájmové osobě nad rámec těch, které jí jsou ke dni doručení výzvy známy. Vyhoví-li tedy předmětné výzvě jen v tomto rozsahu, nijak nepxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxivě požadovat, aby měl přehled o svých majetkových a ekonomických poměrech. Zájmová osoba proto nesplní své povinnosti uložené jí výzvou, pokud něktexx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxě nestará, např. již nemá k dispozici starší účetní a jiné ekonomické doklady, které ztratila, zničila či zašantročila. Komentované ustanovení se tak xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxylo sděleno zahájení dědického řízení, třetí osoba v její prospěch a bez jejího vědomí uzavřela smlouvu o určitém spořicím finančním produktu atd.).
xxx
xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxat veškeré informace, které o nich vypovídají, tj. nikoli jen informace dle písm. a) až e) - srov. formulaci „uvedla- zejména“. Nic však orgánu činnému v xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxně či v souvislosti s jednou či pouze s několika z více činností, které zájmová osoba vykonává. Ve výzvě musí být vždy uvedeno, jaké infor-mace jsou po adrxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xe v praxi budou zavedeny formuláře k prohlášení o majetku, které budou zasílány vyzvaným osobám spolu s výzvou. V takovém případě pochopitelně vyzvaná xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
x xx xxxxlášení o majetku se vztahuje ustanovení § 59 odst. 3 věta třetí, a tedy pokud vyzvaná osoba prohlášení neprovede tak, jak podle orgánu činného v trestním xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxových případech uložit toliko tehdy, jestliže vyzvaná osoba ignorovala jeho výslovný pokyn obsažený ve výzvě či mu vyhověla zjevně nedostatečným způxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x trestním řízení.
K odst. 2 písm a)
22.
K pojmu pracovněprávní vztah srov. ustanovení § 1 písm. a) a § 3 zák. práce. Pod tento pojem tedy spadá nejen hlaxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxx xák. práce). Vztahem obdobným vztahu pracovněprávnímu je zejména služební poměr podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, zákona č. 361/2003 Sb., x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x vojácích z povolání. Dále sem spadají zvláštní veřejnoprávní vztahy, které se svou povahou blíží služebním poměrům či pracovněprávním vztahům, mají xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxx x xxxtní službě a o osoby, na něž se vztahuje zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a něxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxkoli jiné penězi ocenitelné plnění, které zájmová osoba nikoli jednorázově dostává. Může se jednat např. o autorskoprávní odměny, plnění, na něž má náxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx, příjmy uvedené v ustanovení § 299 odst. 1 o. s. ř. atd.
23.
Kdo je plátcem odměny či příjmu, stanovuje vždy příslušný zákon (např. plátcem odměny z pxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxčtu jejich výše, ani rozhodné období (např. všechny odměny a příjmy za posledních pět let). Rozhodující proto bude, co uvede orgán činný v trestním řízexx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
K odst. 2 písm b)
24.
Komentované ustanovení míří na všechny druhy účtů na základě některé ze smluv o účtu dle § 2662 a násl. obč. zák., včetně účtu plaxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxavení spořitelních a úvěrních družstev upravuje zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvi-sejícíxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xank a spořitelních a úvěrních družstev. Postavení institucí elektronických peněz upravuje uvedený zákon v ustanovení § 46 a násl., postavení vydavatxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xalého rozsahu v ustanovení § 36 a násl. Obdobnou zahraniční osobou bude subjekt řídící se jiným právním řádem, oprávněný k poskytování stejných služeb xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/xxxxxx
x xxxxx x xxxx xx
xxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxzují § 1721-1723 obč. zák. Ačkoli občanský zákoník výslovně v § 496 odst. 2 stanoví, že i právo je nehmotnou věcí, a tedy i kdyby nebylo komentovaného ustxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx rozumí právo na určité plnění majetkové povahy věřitele, jímž je v intencích komentovaného ustanovení vždy zájmová osoba, kterému odpovídá po-vinnoxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx právní skutečnost. Obsáhlejší výklad tohoto pojmu by byl nadbytečný, neboť jej poskytuje dostatek občanskoprávních publikací. Komentované ustanoxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxné, ústní či konkludentní atd.) ani povahu pohledávky (např. zda jde o pohledávku peněžitou či nepeněžitou, ještě ne-splatnou, splatnou, či dokonce jxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx podmínky:
a)
jde x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxávky promlčené, o nenárokovou veřejnoprávní dávku, o niž si zájmová osoba zažádala, o pouhou dosud neakceptovanou ofertu či o nezávazný slib určitého xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xx
xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxř. dílčí smlouvy, uzavírané na základě rámcové smlouvy, pravidelné měsíční platby za poskytování určité služby atd.).
26.
Výše pohledávky je xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxetkové pohledávky. V takových případech, nestanoví-li orgán činný v trestním řízení jinak, bude pro postup při určení výše takové pohledávky postačoxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxx xxlatnost pohledávky upravuje ustanovení § 1958 a násl. obč. zák. Na rozdíl od písm. d) komentované ustanovení neobsahuje žádné omezení, a tedy pro vyhoxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxx xxz výše výklad v bodě 18), a tedy je nemůže nijak filtrovat.
K odst. 2 písm d)
27.
Pojem věci definuje § 489 obč. zák., a jelikož trestní řád užívá tohotx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxtanovení nijak pojem věci neomezuje, a tedy pro vyhovění výzvy bude potřeba podat přehled všech věcí bez rozdílu, tj. věci movité i nemovité, zapsané do xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxje ustanovení § 1115 a násl. obč. zák. Pojem výše spoluvlastnického podílu upravuje ustanovení § 1122 obč. zák. Je lhostejno, uvede-li vyzvaná osoba x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx, vztahuje se povinnost učinit prohlášení o majetku i na věci nacházející se v něm. Byť lze souhlasit s názorem, že společné jmění manželů je zvláštním drxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xpoluvlastnictví, což ostatně podporuje i podpůrné užití úpravy spoluvlastnictví podle § 712 obč. zák. K umístění srov. výše výklad v bodě 7.
28.
Kxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxezení komentovaného ustanovení spočívá v tom, že stanovuje povinnost podat pouze přehled věcí, tedy nikoli úplný a detailní seznam. I zde patrně bude v xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxt v předepsaném rozsahu každou jednotlivou věc zájmové osoby. Zejména vzájemně zaměnitelné věci nepatrné hodnoty (prádlo, kancelářské předměty, náxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxe přitom vyjít z pojmu hodnoty nikoli nepatrné podle § 138 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Věci reálné denní spotřeby naopak v prohlášení být uvedeny být nemusí. xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxná osoba vyhoví výzvě již tím, když poskytne příslušnému orgánu činnému v trestním řízení samotný přehled. Na rozdíl od rozsahu vyžadovaných informacxx xxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx a) až e), vyžádání dokladů k osvědčení či prokázání vlastnického či spoluvlastnického práva k věcem součástí výzvy být nesmí, neboť komentované ustanxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxx. 2 písm e)
29.
Svěřenský fond je upraven v ustanoveních § 1448 a násl. obč. zák. Viz k tomu blíže občanskoprávní publikace, které se tímto tématem zabxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx majetku bez vlastníka i bez právní subjektivity. Vztah zájmové osoby ke svěřenskému fondu může být podle komentovaného ustanovení dvojí - může se jednxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xá podle statutu svěřenského fondu nárok na určité majetkové plnění z tohoto fondu. I kdyby nebylo komentovaného ustanovení, musel by obmyšlený uvést v xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxkytnutí určitého majetkového plnění ze svěřenského fondu dle jeho statutu může být vázáno na splnění nejrůznějších podmínek. Povinnost uvést v prohlxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxých předpokladů může vzniknout nárok na majetkové plnění z tohoto fondu, ačkoli tyto podmínky zatím nesplnil. Vzhledem ke zvláštní povaze svěřenskéhx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx ať už je odpověď na tuto otázku jakákoli, komentované ustanovení nutí všechny obmyšlené bez rozdílu do pro-hlášení o majetku toto své postavení uvést.
xxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, která zavádí evidenci svě-řenských fondů, a tedy povinnost dostatečně xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxx xx a d) zák. č. 304/2013 Sb.].
31.
Komentované ustanovení neuvádí svěřenského správce, tedy osobu vykonávající správu majetku ve fondu a právně jedxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxanovení § 1454 obč. zák. - pak by pochopitelně svěřenský správce měl stejnou povinnost, jako zakladatel nebo obmyšlený). Pokud by tak správce měl být zxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xx xvěřenském fondu (např. by zde nebylo podezření, že do svěřenského fondu byly zahrnuty i výnosy z trestné činnosti, nástroje k ní atd.), nemohlo by takovx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx na určité majetkové plnění ze svěřenského fondu (např. na odměnu), bude povinen to uvést podle povahy tohoto nároku buď jako jiný příjem dle písm. a), nexx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x x458 odst. 1 obč. zák., osoba oprávněná vykonávat dohled podle § 1463 obč. zák.), tyto další osoby nemají zásadně žádná práva k majetku ve svěřenském fondx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxět zejména zahraniční obdoby svěřenského fondu, nesplňují-li všechny náležitosti svěřenského fondu podle občanského zákoníku, ale jejich účel či pxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx osobou s právní subjektivitou vlastním jménem této osoby na účet svěřenského fondu;
c)
vázanost správce při správě a nakládání s majetkem ve fondu staxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xvěřenského fondu podle občanského zákoníku, jestliže zákon připustí či umožní jejich vznik (např. určitá entita podobná svěřenskému fondu vznikne v xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xyzvanou osobu k učinění nového prohlášení o majetku, jednak tuto možnost omezuje na případy, kdy je důvodný předpoklad, že došlo ke změně majetko-vých xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx na to, že nebyl naplněn zákonný předpoklad pro učinění nové výzvy. Na výzvu k aktualizovanému prohlášení o majetku se pohlíží ve všech ohledech jako na nxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxx xxxxxxvení upravuje následek nevyhovění výzvě, odepření jejího splnění či po-chybností příslušného orgánu činného v trestním řízení, zda bylo výzvě skutexxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx o majetku formou ústní výpovědi. Vedle tohoto následku či spolu s ním se může uplatnit i některý z následků uvedených pod bodem 16 a 17.
35.
Poskytnutx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx osoby v rozsahu výzvy, jíž vyzvaná osoba nevyhověla řádně a včas. Není však vyloučeno, aby z důvodu procesní ekonomie na tento úkon navazoval i další výsxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxnímu stadiu trestního řízení či fázi ta-kového stadia a procesnímu postavení vyzvané osoby, a tedy že může jít jak o podání vysvětlení, tak o výslech obvxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx x xxxxx x výslechu obviněného srov. komentář k § 90 a násl. K výslechu svědka srov. komentář k § 100 a násl.
36.
Odkaz na úpravu těchto institutů je poněkud nešťxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxíku. Formulace této skutkové podstaty totiž nikterak neroz-lišuje mezi stadii či fázemi řízení, v nichž k ústnímu prohlášení o majetku má dojít, ani mexx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxohlášení o majetku jednak osoby, proti které se řízení xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx 5 a násl. Obě tyto kategorie osob se totiž nemohou dopustit trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 tr. záko-níku (chyxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xx. zákoníku však nic nebrání. V případě osoby, proti níž se řízení vede, může být pochopitelně takto sankcionována pouze úmyslně neúplná či nepravdivá xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxo sankcionována jedině tehdy, učiní-li obviněný úmyslně pouze částečně výpověď o majetkových poměrech a předstírá, že jde o výpověď úplnou. Naopak roxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxní odpovědnost podle § 227 tr. zákoníku vyvozována být nemůže, neboť i toto jeho právo je součástí úpravy, na niž komentované ustanovení odkazuje. Obdxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx. § 158 odst. 8), či svědka tam, kde má zákonný důvod odepřít výpověď (§ 100).
Související ustanovení:
§ 77b, § 92, § 100, § 125 tr. zákoníku - zák. o výkxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxvue.
2014,
č. 3
s. 68.
ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek III. § 976-1474. Praha: Wolters Kluwer, 2014.
Šxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxNDLOVÁ, N., HŮRKA, P., DOLEŽÍLEK, J. Zákoník práce. Komentář. 4. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2013.
(Součinnost ostatních subjektů)
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxí stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Obsah je možno rozdělit do několika dílčích celků:
-
dožádání státních orgánů, fyzických a právnickýxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx
x
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxmu, že byl spáchán trestný čin (odst. 1 věta druhá);
-
povinnost poskytnout orgánům činným v trestním řízení informace, které jsou předmětem bankoxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx
x
xxxxxxxxx bankovního účtu a účtu v evidenci investičních nástrojů (odst. 3);
-
ochrana utajovaných informací a povinnosti mlčenlivosti v trestním řízení pxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxx
xx
xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxování informací a jiné součinnosti orgánům činným v trestním řízení ze strany třetích osob. Tento rámec je dále konkretizován a doplňován dalšími ustaxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx práva a povinnosti třetích osob v průběhu trestního řízení při participaci na objasnění skutkového stavu věci a zajištění předmětu řízení.
K odst. 1
xx
xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xoskytovat orgánům činným v trestním řízení součinnost, jejíž potřeba vyvstane v průběhu trestního řízení. Tato povinnost je zcela konkrétní a přímo txxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxávnickým osobám. Jelikož řádné plnění úkolů orgánů činných v trestním řízení je v obecném zájmu, výklad tohoto ustanovení by měl být extenzivní tak, abx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xoci zákonodárné, výkonné i soudní), které nejsou orgány činnými v trestním řízení. Jde o pojem užší než pojem orgán veřejné moci, neboť státními orgány xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x x xdst. 1 věta první je ovšem tato skutečnost prakticky bez významu, neboť bude-li třeba určité informace, kterou disponuje samosprávný orgán (např. dixxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxsprávný orgán zřízen. Jelikož státní orgány nejsou samostatnými právnickými osobami, bylo nutno je jako adresáty této povinnosti výslovně uvést.
xx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xx xxxxxxx x x xx x x xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx svéprávné, proto by bylo možno dožádáním vyžadovat poskytnutí určitých informací i od osoby omezené na svéprávnosti či osoby nezletilé, bylo-li by v jxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxovníka takové osoby (§ 62 obč. zák.) či od zákonného zástupce nezletilce.
7.
Právnickou osobu definuje § 20 odst. 1 obč. zák. jako organizovaný útvxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxého druhu právnických osob (např. zákon o obchodních korporacích), tak i přímo ustavit jednotlivou konkrétní právnickou osobu (např. Komora dle § 40 oxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxí určité informace či o poskytnutí součinnosti (např. zapůjčení určitých specifických, běžně nedostupných předmětů pro účely rekognice, zapůjčení xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxovedení úkonu v prostorách dožádané osoby, nemůže-li jej orgán činný v trestním řízení provést jinde, atd.). Formální náležitosti dožádání nejsou v txxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxx xxxx xxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
-
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxx xxxxxxní, tj. informace či součinnost, již má dožádaný subjekt či orgán poskytnout;
-
poučení podle § 8b odst. 2, jelikož se může jednat o první či jediný koxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx
V dožádání je možno uvést i lhůtu, v níž mu má dožádaný orgán či subjekt vyhovět. Dožádání není třeba jakkoli odůvodňovat.
9.
Obsahem dožádání naopxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x tak nemůže být např. uložení vypracování odborného vyjádření či znaleckého posudku (§ 105 odst. 1), poskytnutí informací o záznamu telekomunikačníhx xxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxkládá právní erudice, nemůže být obsahem dožádání ani žádost o právní posouzení určité otázky. Právní otázky musí orgán činný v trestním řízení řešit sxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x x x xxxxx xxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxí posouzení bude záviset na konkrétních okolnostech případu, zejména na složitosti a náročnosti vyhovění žádosti, která je obsahem dožádání, jakož i xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx V případě státního orgánu bude pořádková pokuta uložena konkrétní fyzické osobě, která je za vyhovění dožádání odpovědná.
11.
Zásadně je povinnoxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xvláštním předpisem je např. § 15 odst. 14 zák. o veř. zdrav. pojištění či § 38 odst. 5 zák. č. 21/1992 Sb., o bankách. Zvláštní právní předpis, který by úhrxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx od třetích osob. Ustanovení x x xxxxx x xxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x
xxxxxxx
x
xxx
xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxgánům obecnou povinnost podávat oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. K tomu viz výklad k § 158 odst. 2. Zatímco fyzxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxý čin neoznámení trestného činu, státní orgány musí oznamovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán jakýkoli trestný čin. Jelikož státní orgxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx funkce, služebních povinností či pracovního poměru povinnost za státní orgán takové oznámení učinit. Je-li taková osoba ve služebním poměru, porušexx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xlužbě.
K odst. 2
14.
Řádné objasnění skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, má důkazní význam ve vztahu k věci samé. Podle stxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxho řízení, případně dokazování skutku po zahájení trestního stíhání. Viz komentář k § 158 odst. 3 a komentář k § 89 odst. 1. K zjištění povahy, rozsahu nebx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xa odst. 1, body 1 až 8.
15.
Bankovní tajemství je upraveno v zákoně č. 21/1992 Sb., o bankách, zejména v jeho § 38 odst. 1. Byť tento zákon neposkytujx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x stavů depozit a vymezením případů prolomení bankovního tajemství v § 38 odst. 2 až 11 zák. o bankách mu poskytuje dostatečně určitý obsah. Pojem bankovxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxikatel při výkonu charakteristických bankovních činností. Při jejich určení lze vyjít zejména z ustanovení § 1 odst. 1, 3 zák. o bankách. Za bankovní obxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx žádosti. Státní zástupce a po podání obžaloby či návrhu na potrestání soud proto takovou žádost nemusí nijak odůvodňovat, nicméně využití tohoto instxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxím řízení, nebo v řízení před soudem též potřebou výkonu rozhodnutí. To znamená, že v dané věci již musí být alespoň zahájeno trestní řízení (srov. § 158 oxxxx xx x xxxx xxx xxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxé jsou chráněny bankovním tajemstvím, bez toho, aby bylo zahájeno trestní řízení pro konkrétní podezření ze spáchání trestného činu. Orgán činný v trexxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xospěje-li k závěru, že naplněny nebyly, nesmí k důkazu získanému na základě takové žádosti přihlédnout pro jeho nezákonnost.
17.
Ačkoli trestxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx x xx xxxx xxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx žádost podává;
-
označení subjektu, jemuž je žádost adresována;
-
označení trestní věci, v souvislosti s níž byla žádost podána;
-
rozsah xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx
x
xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xi dokonce jediný kontakt banky s orgánem činným v trestním řízení v konkrétní věci; nicméně vzhledem k tomu, že zde jde o průlom do bankovního tajemství, xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxěž může, ale nemusí obsahovat lhůtu, v níž má banka požadované údaje poskytnout. Žádost se může vztahovat k údajům týkajícím se jakékoli osoby, tedy nikxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x6 odst. 1).
18.
Trestní řád rozsah vyžadovaných údajů nijak neomezuje. Žádost tak může směřovat ke konkrétnímu údaji (např. zda byla provedexx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xteré byly v určitém období z určitého účtu provedeny, či pohyby na určitém účtu v určitém období). Žádost může směřovat i k jiným bankovním obchodům, napxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxté osobě bezpečnostní schránku, atd. V žádosti lze vyžadovat i zaslání kopií, či v nutných případech dokonce originálů dokumentů souvisejících s předxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxchto údajů je stanovena § 25b odst. 1 zák. č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech. Jelikož § 25b odst. 3 písm. b) zák. č. 87/1995 Sb. přímo odxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxx
20.
Údaji z evidence investičních nástrojů a zaknihovaných cexxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx subjektů upravuje uvedený zákon zejména v ustanoveních § 92 odst. 2, 3 a § 93 odst. 2, 3, 5. K žádosti o poskytnutí údajů z evidence cenných papírů lze
mutaxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx
xxx
xxxxxxxxálními údaji získanými pro statistické účely jsou dle § 2 písm. a) zák. o st. statistic. službě údaje týkající se jednotlivé právnické nebo fyzické osoxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx x xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxem bankovního tajemství, a údajů z evidence investičních nástrojů - oprávněn kterýkoli orgán činný v trestním řízení, tedy i policejní orgán. Tato žádxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
22.
Oproti výše zmíněným dvěma skupinám údajů ovšem individuální údaje získané pro statistické účely mohou orgány činné v trestním řízení vyžxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx
Argumentum a contrario
vede k závěru, že v trestních řízeních pro jiné trestné činy tyto údaje policejní orgán vyžadovat nesmí. Jelikož § 8 odst. 2 je
lxx xxxxxxxxx
xxxx x x xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
23.
K náležitostem žádosti o poskytnutí individuálních údajů získaných pro statistické účely platí
mutatis mutandis
to, co bylo uvedeno k žádxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxní řízení pro trestný čin dle § 180 tr. zákoníku. Zpravidla bude označení trestného činu součástí identifikace trestní věci, nicméně v tomto případě by xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx 18. 3. 2017 zák. č. 55/2017 Sb.: Novelou bylo do trestního zákoníku doplněno nové ustanovení § 102a, které upravuje ochranné opatření zabrání části maxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxové okolnosti), jenž je kvalifikován jako jeden z trestných činů v § 102a tr. zákoníku. Zákonnosti opatření již vyžádaných informací není na překážku, xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xabrání části majetku. Postavení správce daně upravuje § 10 a násl. daňového řádu. Rozhodnutí o stanovení daně upravuje § 147 daňového řádu. Pro účely toxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx k § 230 odst. 1. K zajištění majetku pro výkon ochranného opatření zabrání části majetku viz komentář k § 358b. Správce daně je povinen tyto informace posxxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx podle ustanovení § 52 a násl. daňového řádu.
25.
Podmínky vyžádání údajů získaných při správě daní pro jiné účely upravuje § 53 odst. 2 daňového řxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx podání obžaloby pouze soud. Je zřejmé, že zde soud bude analogicky legitimován i v případě podání návrhu na potrestání.
26.
Poskytnutí těchto úxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xsou jimi:
-
trestné činy daňové a poplatkové (díl 2 hlavy šesté zvláštní části tr. zákoníku), týká-li se porušení povinnosti při správě daní, tedy dlx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxnámení je trestným činem (§ 367 a § 368 tr. zákoníku);
-
trestné činy dle § 212, § 254 a § 260 tr. zákoníku;
-
všechny trestné činy dle dílů 1 až 3 hlaxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxx x xxx xxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxx xxx x xxxx x xxx x x xxx xxx xxxxxxxxx
xxxxx v trestním řízení zapotřebí údajů získaných při správě daně pro objasnění okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán jiný trestný čin než některý z xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx x xxxx 13 a 19.
28.
Údaje získané postupem dle § 8 odst. 2 nelze využít jinak než pro účely řízení, v němž byly získány. Tyto údaje proto nelze použít ani v xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xokud by v takových řízeních bylo zapotřebí těchto údajů, musely by být příslušnými orgány činnými v trestním řízení vyžádány zvlášť. Tato kategorická xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxích, ve zvláštních řízeních soudních, v řízení správním, ve správním řízení soudním, v řízení daňovém či v řízení kontrolním, ale i to, že bude-li v něktxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxní spis připojen.
29.
Výjimku z tohoto omezení představuje institut spojení věci dle § 23 odst. 2, neboť v takovém případě řízení nezaniká, ale pxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xmezení nemůže být ani tzv. rozšíření trestního stíhání dle § 160 odst. 5, neboť tento postup se realizuje v rámci jediného, již probíhajícího trestního xxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxedstavuje zvláštní postup, a § 8 odst. 3 je tak
lex specialis
k § 8 odst. 1 i 2. Důvody, pro něž je možno takové sledování nařídit, jsou shodné jako důvodyx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx x x xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xx x přípravném řízení na návrh státního zástupce, po podání xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxm, že osoba, u níž je příslušný účet veden, vyrozumívá stanovený orgán činný v trestním řízení způsobem stanoveným v nařízení sledování a v tam sledovanxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxhání. Nevyžaduje se, aby šlo o účet, jehož vlastníkem či disponentem je osoba, proti níž se řízení vede či která je podezřívána ze spáchání trestného činxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxustný opravný prostředek a není třeba o něm vyrozumívat osobu, která je vlastníkem či disponentem účtu, takový postup by byl naopak kontraproduktivníx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxání nařizuje;
-
označení trestní věci, v níž je sledování nařízeno;
-
označení subjektu, kterému je povinnost sledování nařízena;
-
oznaxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxxí účtu, tj. uvedení, komu, kdy a jaké údaje mají být v rámci sledování sděleny (např. povinnost k prvnímu dni každého kalendářního měsíce informovat stáxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
-
dobu, po kterou má být sledování prováděno.
Ačkoli sledování účtu může nařídit pouze soud, povinnost sdělovat informace ze sledování účtu můxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx ním vykonává dozor.
33.
Doba, na niž se sledování účtu nařizuje, činí maximálně šest měsíců. K počítání lhůt viz § 60. Minimální délku sledovánx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxvání prodloužit, a to i opakovaně, vždy však maximálně o šest měsíců. Prodloužení sledování účtu může v přípravném řízení nařídit pouze krajský soud naxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxízený soud.
34.
K omezení použitelnosti údajů získaných při sledování účtu srov.
mutatis mutandis
výklad v bodě 23 a 24.
K odst. 4
35.
Uxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxění této povinnosti představovalo zároveň porušení povinnosti chránit utajované informace či povinnosti mlčenlivosti. Vztahuje se pouze k povinnoxxx xxx x x xxxxx xx xxxxx x x xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx x x xdst. 4 se v případech jimi předvídaných neuplatní.
36.
Z dikce "lze odepřít" lze vyvodit, že se z hlediska trestního řízení jedná o právo, nikolx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xo
a contrario
např. k explicitnímu zákazu výslechu takového subjektu v postavení svědka dle § 99. Tím ovšem nijak nejsou dotčeny povinnosti příslušnéxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxru vázán zvláštním předpisem, který upravuje ochranu utajovaných informací či povinnost mlčenlivosti. Tyto zvláštní předpisy pak zpravidla formulxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxx xx xx/2000 Sb., tiskového zákona, a dle § 41 zák. č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, která je formulována jako právo, nikolx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxž trestní řád v této souvislosti upravuje zvlášť, viz dále), nemá to za následek nepoužitelnost takto získané informace jakožto důkazu, neboť sám trexxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x x xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxo předpisu tím však pochopitelně není nijak dotčena.
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxormace musí být dle § 4 zák. o ochraně utaj. informací klasifikována jedním ze čtyř stupňů utajení a dle § 21 zák. o ochraně utaj. informací je tímto stupxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx
x xxxxxxxxx
x xx xxxxx xxx xxxxx x xxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxává seznam utajovaných informací, a příslušný adresát dožádání by tedy neměl mít v praxi problém rozpoznat, ohledně kterých informací smí dožádání odxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
38.
Ustanovení § 65 odst. 2 zák. o ochraně utaj. informací ukládá obecnou povinnost mlčenlivosti ohledně utajované informace každému, kdo k ní xxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxa možnosti odepřít dožádání využije či nikoli. Pakliže povinnosti mlčenlivosti nebyla zproštěna, musí dožádání odepřít, jinak se vystavuje riziku pxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxna ve zvláštních právních předpisech, a to v různém rozsahu pro různé okruhy subjektů. Nemá valného smyslu na tomto místě vypisovat všechna ustanovení xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx, který příslušné dožádání učinil, si tak může bez větších potíží ověřit, zda se k jím vyžadované informaci skutečně povinnost mlčenlivosti váže. Demoxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxx, § 6 odst. 9 zák. č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, § 81 odst. 1 zák. o soudech a soudcích, § 25 odst. 1 z. s. zx xxxx
xxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxž právní řád pouze garantuje, že interní povinnost mlčenlivosti uplatňující se v určitém od státu odlišném subjektu bude xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx vyžaduje se pro ni konkrétní ustanovení právního předpisu. V současné době se jedná o § 7 odst. 1 písm. e) zák. o církvích a náboženských společnostech. Pxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxspektovat, ačkoli ji sama neuložila. Jiné ustanovení garantující účinky interní povinnosti mlčenlivosti navenek náš právní řád v současnosti neznáx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x x xx xxxxx xx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxít vyhovění dožádání vázán zvláštním předpisem ukládajícím mu povinnost ochrany utajovaných informací či povinnost mlčenlivosti, toto ustanovení xx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxx 1 poskytnout utajované informace či informace, ohledně nichž jsou vázány povinností mlčenlivosti, i když povinnosti chránit utajované informace čx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxřekažení a neoznámení trestného činu dle § 367 či § 368 tr. zákoníku. Tato možnost se vztahuje nejen na povinnost vyhovovat dožádáním, ale rovněž na povxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx
xx xxxáštním právním předpisům, nemůže vyzrazení utajované skutečnosti či porušení povinnosti mlčenlivosti na základě tohoto ustanovení vyvolávat jakéxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx
42.
Ve vztahu k trestnému činu neoznámení trestného činu je nutno upozornit na § 368 odst. 3 tr. zákoníku, podle něhož se tohoto trestného činu nemůxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxlečnosti s přiznaným zvláštním právem zachovávání povinnosti mlčenlivosti, dozví-li se o trestném činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemstvx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxestného činu, tj. subjekt či orgán který oznámil příslušnému orgánu činnému v trestním řízení skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx skutečností podání takového oznámení pro konkrétní trestní řízení, které na základě jeho oznámení bylo zahájeno, zbaven povinnosti mlčenlivosti či xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxoštění povinnosti mlčenlivosti či ochrany utajovaných informací ve vztahu k trestnímu řízení.
44.
Dopad tohoto ustanovení je ovšem limitováx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxny obsahující utajovanou informaci či informaci, na niž se vztahuje povinnost mlčenlivosti (§ 78 odst. 2), uplatní se zvláštní úprava.
45.
Povxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxrných informací v souvislosti se soukromoprávní kontraktací. Nemusí jít jen o smluvně převzatou povinnost mlčenlivosti (např. smlouva sama zakazujx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x o ochranu informací, kterou zvláštní právní předpis spojuje s určitým právním jednáním (např. § 2366 odst. 2 obč. zák.). Může se jednat i o ochranu obchoxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xtrany negociace zvláštní dohodu), byť i zde zákon předpokládá určitou ochranu (§ 1730 odst. 2 obč. zák.), neboť tato je omezena toliko na zneužití či proxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx
x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxá povinnost mlčenlivosti pro trestní řízení
relevantní
a subjekt, který je jí vázán, se jí nemůže vůči orgánu činnému v trestním řízení dovolávat.
xxx
xxxxxx xx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxstnímu usvědčení ze spáchání trestného činu. Princip
nemo
tenetur se ipsum
accusare
totiž není vázán na formální postavení obviněného, a proto se můxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxx x x xxxslušný orgán činný v trestním řízení má za to, že podmínky odepření nebyly dány, může se uchýlit k uložení pořádkové pokuty (§ 66 odst. 1). Tím se otevírá mxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxní postup zpřístupnění utajované informace či zproštění povinnosti mlčenlivosti, jestliže zvláštní právní předpis takový postup nestanovuje. Drtxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxových případech nelze komentovaného ustanovení využít, neboť se nejedná o alternativu, ale o subsidiární postup. Opak by proto byl postupem
contra lexxx
x
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx řád rozlišuje ochranu utajovaných informací a povinnost mlčenlivosti jako dvě různé kategorie, uvedený zákon zpřístupnění utajovaných informací xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx bez dalších podmínek ke všem utajovaným informacím. § 58 odst. 4 zák. o ochraně utaj. informací pak odkazuje na trestní řád co do úpravy rozsahu, v němž xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx x x xxxx x x xx xxxxx x x x xxx xxxxx xx
50.
Pokud zvláštní právní xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xi informace chráněné povinností mlčenlivosti vyžadovat po předchozím souhlasu soudce. Trestní řád nestanovuje žádnou formu žádosti o souhlas ani kxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xouze vysloví souhlas s tím, aby orgán činný v trestním řízení, který žádost podal, takové informace vyžadoval. V přípravném řízení je k vyslovení souhlxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxé informace či informace, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti, vyžadovat přímo a bez toho, aby musel sám sobě udělovat souhlas.
51.
Obsahxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxému je žádost adresována;
-
označení trestní věci;
-
označení subjektu či orgánu, kterému bude dožádání adresováno;
-
označení rozsahu dxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxové informace třeba.
Obsahem žádosti naopak nemusí být odkaz na ustanovení právního řádu, které dotčenou povinnost ukládá, neboť soud zná právo.
xxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x advokacii v § 21 odst. 2 stanovuje jednoznačné a relativně velmi přísné podmínky pro zproštění povinnosti mlčenlivosti, jedná se o ustanovení
de factx
xxxxxxxxxxx
x xxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xnačné významnosti zejména pro vztah advokáta jakožto obhájce a obviněného jakožto jeho klienta. Praktický dopad spočívá rovněž v tom, že důkaz, získaxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxna. K tomu srov. i výklad k § 99 odst. 2.
K odst. 6
51.
Nezávisle na trestním řádu se řídí xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx úmluvy o zabránění mučení a nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 9/1996 Sb. m. s.), čl. 6 oxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxho dalších]. Ustanovení § 8 odst. 1 až 5 se ve vztahu k takto uložené povinnosti mlčenlivosti neužijí a postupuje se toliko podle úpravy příslušné mezinxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xkládá určitým subjektům. Tak činí např. Úmluva č. 81 o inspekci práce v průmyslu a obchodě, 1947, v čl. 15. V případě osob, které na základě mezinárodní sxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x takovém případě po nich orgány činné v trestním řízení nemohou požadovat žádnou součinnost. Srov. k tomu výklad k § 10.
Související předpisy:
xxxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky) sice obsahuje určitou možnost zproštění mlčenlivosti, nikoli však specificky ve vztahu x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxcí pro účely trestního řízení.
Udělení předchozího souhlasu soudce podle ustanovení § 8 odst. 5 trestního řádu k tomu, aby policejní orgán mohl vyžadxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxed neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, ani porušením práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x
xxxxx xx xxxxxxxxx xrestných činů a spravedlivém potrestání jejich pachatelů je legitimním případem, kdy může dojít k omezení práva na ochranu soukromí i ve vztahu k inforxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x odst. 5 trestního řádu je však třeba v každém konkrétním případě pečlivě zvažovat, v jakém rozsahu má být tento souhlas požadován a následně udělován. xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx x jakém nezbytném rozsahu, a to právě s ohledem na vyšetřování konkrétní trestné činnosti. V podané žádosti musí být rovněž zcela zřetelně a přesvědčivě xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxních službách, poskytovatele zdravotní péče obecně nezprošťuje mlčenlivosti pro účely trestního řízení. Toto zákonné ustanovení je proto třeba vylxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x způsob, jímž k němu může dojít. Ustanovením, které tak činí, je přitom ustanovení § 8 odst. 5 trestního řádu, jež v těchto případech výslovně vyžaduje přxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx
xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx x bankách. Praha: C. H. Beck, 2011.
UHEREK, P. Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků. Komplexní rozbor aktuální právní úpravy. Praha: GRAxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxx
Poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných
(Ochrana informací a informování veřejnosti orgány činnými x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xe dni 1.5.2017.
1.
Vymezují se zde obecné povinnosti orgánů činných v trestním řízení v relaci k informacím, které mají vztah k trestnímu řízenxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxce chránit, na straně druhé mají povinnost informovat veřejnost o své činnosti. Řešení tohoto napětí ve prospěch jedné z uvedených základních povinnoxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxobíhá či již bylo pravomocně skončeno. Na § 8a navazují § 8b-8d, které upravují povinnosti třetích osob ve vztahu k ochraně informací o trestním řízení x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxní osob a věcí a rovněž výjimky ze zákazu zveřejnění. Ochrana dle ustanovení § 8a-8d se vztahuje jak na informace dotýkající se osob fyzických, tak právxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxx xx xx xx xx xx x xxxxx xxx
x xxxxx x
xx
xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xa poskytování informací osobám, které jsou na trestním řízení nějakým způsobem účastny a jejichž účast vyžaduje seznámení těchto osob s informacemi o xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x xx xdst. 1 věty třetí.
3.
Povinnost prevence ohrožení objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení při informování veřejnosti vylučuje zejxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxud známých a zajištěných důkazů (a tedy i rozsah důkazů dosud neobjevených a nezajištěných), obsah jednotlivých důkazů, či dokonce plány policejního xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxechnutých svědků, a to jak nevědomému, tak i zcela záměrnému. K nevědomému ovlivnění by mohlo dojít tím, že tito svědci by si např. v televizním vysílání xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxí by tak mohl být zdeformován tzv. falešnými vzpomínkami. K záměrnému ovlivnění by mohlo dojít u svědků, kteří by se rozhodli vypovídat účelově ať již ve xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx xx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxovaných svědectví. Význam této povinnosti je tedy v nepřímé úměře s pokročilostí trestního řízení, neboť největší riziko zde vyvstává na samém počátkx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xrojednávanou věcí. Může se jednat o detaily ze soukromého života těchto osob (např. rodinné zázemí, politická orientace, vazby na veřejně známé či veřxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxti a jejím obratu atd.). Jelikož adresáty povinnosti uvedené v § 8a odst. 1 jsou pouze orgány činné v trestním řízení, nezabraňuje toto ustanovení tomux xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxých právních předpisů (např. § 31 odst. 2, 3 zák. č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, § 81, § 86, § 90 obč. zák. atd.).
xx
xxxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxaly takovým způsobem, z nějž by vyplývalo, že osoba, jejíž vina dosud nebyla vyslovena pravomocným rozsudkem soudu v trestním řízení, je pachatelem trxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxových stránkách Policie ČR), případně její poskytnutí třetí osobě s vědomím, že s ní tímto způsobem bude naloženo (např. v rámci interview s televizním xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxému okruhu osob, neboť tento okruh je jednak neurčitý, jednak nezabraňuje dalšímu šíření informace, např. převzetím jiným periodikem atd. Zveřejněnxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxx xxuhá výslovně stanovuje zákaz v přípravném řízení zveřejnit údaje umožňující identifikaci osoby, proti níž se řízení vede (bez rozlišení, zda již vůči xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx xxx
x xxxxxario
se tato povinnost nevztahuje na řízení před soudem po podání obžaloby, návrhu na potrestání či návrhu na schválení dohody o vině a trestu, neboť zdx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxavidla veřejné. K výjimkám viz výklad k § 200 odst. 1 a § 238. Tím ovšem nejsou dotčeny další povinnosti dle § 8a-8d. K pojmu poškozeného viz výklad k § 43 odxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxo za něj ve shodě s naukou považovat osobu, která svými smysly vnímala skutečnost důležitou pro trestní řízení.
8.
Nezáleží na tom, zda již určitá osxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx byla předvolána jako svědek atd.). V přípravném řízení ještě nemusí být přesný okruh a postavení relevantních osob znám, proto musí orgán činný v trestxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxožňující zjištění totožnosti jsou veškeré informace bez ohledu na formu a způsob zachycení, které samostatně či ve spojení s jinými dostupnými informxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxresa, rodné číslo atd.), ale např. i o informaci, že dotyčná osoba zastává určitou pozici (jednatel konkrétní xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxtá zvláštní práva (je např. autorem konkrétní knihy, vlastní určitou konkrétní nemovitost) či že oplývá jakýmikoli specifiky, na jejichž základě je mxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxst kdokoli (např. nahlédnutím do veřejně přístupného registru) či pouze určitý okruh osob (např. sousedé, kteří totožnost zjistí podle toho, že byla zxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xx.
Zvláštní důraz je kladen na ochranu informací o osobách mladších osmnácti let. Tento důraz není omezen toliko na osoby uvedené ve výčtu § 8a odst. 1 větx xxxxx x xx xxxxx xxx xxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxého, zúčastněné osoby či svědka. Význam tohoto ustanovení vystupuje do popředí zejména při vážení zájmů na informování veřejnosti a zájmu na ochraně sxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xx
xxx
xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xde se nad rámec § 8a-8d uplatní ještě ochrana informací, zakotvená v § 3 odst. 5 z. s. m. a zejména § 52-54 z. s. m.
K odst. 3
12.
Orgány činné v trestním xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx jako jeden z prvků veřejné kontroly činnosti orgánů trestního řízení, ale také naplňuje generálně preventivní funkci trestního práva, neboť veřejnoxx xx xxxx xx xxxxxxxx x xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxvněž o jeden z vzácných průlomů do neveřejnosti přípravného řízení, neboť tato povinnost váže všechny orgány činné v trestním řízení ve všech stadiích xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxejných sdělovacích prostředků. Nemají tak povinnost informovat jednotlivce či jejich skupiny k individuálním žádostem o informace. Tomu odpovídá i xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxsm. a) tohoto zákona]. Nejedná se ovšem o kategorický zákaz, příslušný orgán činný v trestním řízení je povinen poskytnou informaci i o probíhajícím txxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxormace o již skončeném trestním řízení (SJS 2166/2011).
14.
Veřejný sdělovací prostředek není právním řádem nijak definován. Z povahy věci se jím xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxvých informací. Typicky půjde o televizní či rozhlasové vysílání, tištěná periodika, informační servery v síti Internet atd. Přívlastek "veřejný" nxxxxxxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx prostředek, který informuje neurčitý okruh osob, byť by byl tento nějakým způsobem limitován, např. omezeným územím, na němž je distribuováno určité xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxou veřejností v rámci určité profesní komory (např. Bulletin advokacie,
Ad Notam
, Komorní listy,
Tempus
medicorum, Stavebnictví, Znalec atd.). Naoxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx závisí na zvážení příslušného orgánu činného v trestním řízení s přihlédnutím k povinnostem uloženým tomuto orgánu ustanovením § 8a odst. 1, 2. Posoudxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxním řízení v každém individuálním případě zvlášť vzhledem zejména k potřebě ochrany informací o osobách na trestním řízení zúčastněných a k taktice obxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xamozřejmě za splnění všech ostatních povinností. Poruší-li orgán činný v trestním řízení některou z povinností dle § 8a odst. 1, 2, bude tím zpravidla dxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx x xxx xxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxradit si poskytování informací platí pouze v přípravném řízení a váže policejní orgán. Státní zástupce je o tomto opatření povinen informovat policejxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxadován. Trestní řád nestanoví žádné zvláštní náležitosti vyhrazení si určitých informací, z povahy věci ovšem musí obsahovat:
-
označení státníxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxkým má policejní orgán o souhlas žádat.
Policejní orgán nemá právo toto opatření státního zástupce přezkoumávat, proto jeho součástí nemusí být oxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx zástupce nemohl vymezit jen určitý rozsah informací (např. v komplikované kauze s velkým počtem skutků a obviněných jen ve vztahu k některým z nich).
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx odst. 2 písm. b) či § 174 odst. 2 písm. f). Zpravidla půjde rovněž o kázeňský přestupek dle § 50 odst. 1 ve spojení s § 45 odst. 1 písm. a) a § 46 odst. 1 zák. č. xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xrgán je součástí soustavy orgánů činných v trestním řízení, tedy subjektem, který je oprávněn pořádkovou pokutu sám ukládat a uložení pořádkové pokutx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxrmace zveřejní a v jakém rozsahu, rozhodnou-li se nějakou informaci zveřejnit, musí se jednat o informaci pravdivou. Trestní řád totiž sice upravuje xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx x 158e odst. 2 písm. a) a c), záměnu zásilky dle § 87a či o předstíraný převod dle § 158c. Jedná se o operativně pátrací prostředky, příp. zajišťovací instxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxstním řízení. S tímto účelem by dezinformování bylo v příkrém rozporu, navíc § 8a takovou možnost výslovně ani implicitně neumožňuje. Byla by tedy v roxxxxx x x x xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xteré by přiměly skrývajícího se pachatele se přihlásit (např. by z nich v rozporu xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxel), mohlo by se jednat i o porušení zákazu donucení k doznání dle § 92 odst. 1 věta druhá.
Související předpisy:
Literaturax
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xx
xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxormací o trestním řízení. Trestní právo. 2004, č. 10, s. 2.
VANTUCH, P. Mohou orgány činné v trestním řízení informovat veřejnost o trestním řízení pxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxi)
Mgr.
Jan
Provazník
- katedra trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
xx
xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxním řízení. V odst. 1 je stanovena obecná povinnost osob, které se informace o osobách zúčastněných na trestním řízení dozvěděly v právním styku přímo ox xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx odst. 3 rozšiřuje povinnost dle odst. 2 i na informace o průběhu hlavního líčení či veřejného zasedání, odst. 4 pak tuto ochranu rozšiřuje i na zveřejněnx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx poskytnuty pro účely trestního řízení, jsou všechny osoby, které jsou na trestním řízení jakýmkoli způsobem účastny a tyto informace jim byly poskytnxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x § 8a odst. 1 větě druhé uvedené osoby v souvislosti s jeho výslechem, obhájce (§ 41 odst. 2), zmocněnec (§ 50 odst. 1, § 34 odst. 2 zák. o tr. odpovědnosti p. xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xx x xx xxxxx x xx xx xxx x xx xxxxx x xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xx x xx xxxxx x xx xx xxxx xxxxx xxxxálně-právní ochrany dětí (§ 40, § 60 odst. 2 z. s. m.), důvěrník (§ 21 odst. 1 zák. o obětech trestných činů), osoba oprávněná jednat v trestním řízení za prxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxh zajišťovacích institutů či zvláštních způsobů dokazování (např. § 85 odst. 2, § 104b odst. 1), osoba dožádaná (§ 8 odst. 1) atd.
3.
Osoby, kterým byxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxí zúčastněny, ale zvláštní právní předpis jim umožňuje získání informací obsahujících údaje dle § 8a odst. 1 věta druhá přímo od orgánů činných v trestxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxrodnímu bezpečnostnímu úřadu v řízení o vydání osvědčení [§ 107 odst. 1 ve spojení s § 95 odst. 1 písm. k) a § 97 písm. zák. o ochraně utaj. informací] či o oxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxx x xxxx x xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxí právní předpis", stejná povinnost se váže i na osoby na trestním řízení nezúčastněné, jimž příslušný orgán činný v trestním řízení umožnil nahlédnoux xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx přímo orgány činné v trestním řízení, ale např. v rámci plnění svých povinností podle jiného právního předpisu samy osoby, proti nimž se řízení vede. Tyxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxařské ošetření. V těchto případech však zpravidla bude poskytování informací o trestním řízení znemožněno povinností mlčenlivosti osoby, jíž jsou ixxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxx x xxxx xxxxxx
xx
xx xxxxxx xx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxxxxx toliko na přípravné řízení. Předmětné informace proto nesmí být výše uvedenými osobami poskytnuty po dobu celého trestního řízení a vzhledem k tomu, žx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxuhým zákazem jejich zveřejnění, ale platí i pro jakoukoli jinou formu seznámení jiné osoby s obsahem předmětných informací či jejich zpřístupnění jinx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxaci své manželce či manželu pro zajímavost bez toho, aby tento či tato s informací jakkoli dále naložila. Dále poskytnout nelze předmětné informace ani xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxní či podle zvláštního předpisu. I pokud by tak osoba, které bylo např. umožněno nahlédnout do trestního spisu dle § 65 odst. 1 věta třetí v souvislosti s xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xapotřebí např. k unesení důkazního břemena, dopustila by se porušení povinnosti dle § 8b odst. 1.
7.
Porušením povinnosti třetí osoby neposkytovax xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxních údajů, či za splnění dalších podmínek i ke spáchání trestného činu dle ustanovení § 180 tr. zákoníku. V úvahu nepřipadá uložení pořádkové pokuty dlx x xx xxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xx porušení uvedené povinnosti třetí osoba odpovídá pouze tehdy, jestliže o ní byla náležitým způsobem poučena. Poučení musí obsahovat zákonné vymezenx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx
xx xxxx xxxx
xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxem excusat. De lege aplicata však xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx bez ohledu na to, jakým způsobem se dostal k informaci umožňující ztotožnění poškozeného mladšího osmnácti let či poškozeného některým ze zde vyjmenoxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxění této povinnosti zcela irelevantní.
10.
K pojmu poškozeného viz výklad k § 43 odst. 1. K informacím umožňujícím ztotožnění a ke znaku zveřejnění xxx xxxxxx x x xx xxxxx xx xxx xxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxmžiku spáchání činu. K tomu srov. výklad k § 51a odst. 2.
11.
Výčet trestných činů zde uvedených je
taxativní
. Toto ustanovení obsahuje tři způsoby ixxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx;
-
vymezením hlavy zvláštní části tr. zákoníku (trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti);
-
vymezením následku (trestné čxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxch podle hlavy zvláštní části tr. zákoníku je rozhodující, zda do ní daný trestný čin patří, či nikoli. I když tak novelou č. 141/2014 Sb. byly do hlavy čxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xředstavení dle § 193a tr. zákoníku a trestný čin navazování nedovolených kontaktů s dítětem dle § 193b tr. zákoníku a tato novela se nepromítla do komexxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx se zákaz zveřejňování informací i na poškozené těmito dvěma nově zavedenými trestnými činy. Zpravidla poškození těmito dvěma činy budou rovněž spadax xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxlní oblasti se na ně ochrana komentovaného xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxi těžké újmy na zdraví podává § 122 odst. 2 tr. zákoníku. Vzhledem k formulaci komentovaného ustanovení se nepožaduje, aby způsobení těžké újmy na zdravx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxo jednání pachatele.
14.
O následcích porušení povinnosti dle § 8b odst. 2 platí to samé, co pro porušení povinností dle § 8b odst. 1. Viz výklad k odsxx xx xxx xx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx či prostředník získání takových obrazových snímků, obrazových a zvukových záznamů nebo jiných informací o průběhu hlavního líčení nebo veřejného zaxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxx xxxxxx x x xx xxxxx xx xody 10 až 13. K umožnění ztotožnění viz výklad k § 8a odst. 1, bod 9.
16.
K hlavnímu líčení srov. výklad k hlavě třinácté (části třetí) tr. řádu. K veřejnxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxení či veřejném zasedání upravuje § 6 odst. 3 zák. o soudech a soudcích spolu s úpravou přenosu hlavního líčení či veřejného zasedání. Zvukové záznamy lxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xvukového materiálu včetně přenosu vyžadují jeho předchozí souhlas. Pro komentované ustanovení je ale irelevantní, zda předmětný obrazový nebo zvukxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxx
xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxného v § 8b odst. 2, mohou být jakkoli získané informace bez ohledu na formu, zdroj či způsob zachycení. Může jí být např. protokol či zvukový záznam o hlavxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxého poškozeného pořízená v průběhu hlavního líčení či veřejného zasedání, ale třeba i jeho slovní popis podle vzpomínek osoby, xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxis mutandis
to samé, co pro porušení povinnosti dle § 8b odst. 1. Viz výklad k odst. 1, bod 7.
K odst. 4
20.
K rozsudku viz výklad k § 120. K právní moci roxxxxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx senátu dle § 8b odst. 4 se analogicky vztahují i na všechna další rozhodnutí
meritorní
i procesní povahy, neboť formalistickým lpěním na pojmu "rozsuxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxjmení a bydliště poškozeného, uvedeného v § 8b odst. 2, ve zveřejněném rozsudku se uplatní
ex lege
a není třeba jej jakkoli nařizovat či ve vztahu k němu čxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxtu. Může se tak jednat o zákaz zveřejnění i jiných údajů (např. místa spáchání činu, odůvodnění rozsudku, v němž se uvádí nepříjemné detaily o způsobu spxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxouzeným a poškozeným byl blízký rodinný vztah vyplývající jednoznačně ze skutkové věty, a zveřejněním údajů o odsouzeném by tedy mohl být ztotožněn i pxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxx xxbec rozsudek sdělovacím prostředkem zveřejněn).
22.
O dalších omezeních rozhoduje předseda senátu usnesením (§ 119 odst. 1 věta za středníkem), xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxučasně s rozsudkem, není však vyloučeno, aby je v případě opomenutí vydal soud, např. v řízení o mimořádném opravném prostředku, je-li toho třeba.
2xx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx x x xx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxaci odsouzeného (§ 54 odst. 3 z. s. m.).
24.
Pro následky za porušení povinnosti uložené komentovaným ustanovením platí
mutatis mutandis
to samé, xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxx xx xxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxě osobních údajů
Literatura:
HERCZEG, J. Novela náhubkového zákona: korektiv veřejného zájmu. Trestněprávní revue. 2011, č. 10, s. 285.
Hxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxnictví ve věcech mládeže a publikace obrazových snímků. Trestněprávní revue. 2007, č. 6, s. 170.
PALOVSKÝ, T. Právní regulace toku informací o probxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xx xxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxaha: C. H. Beck, 2013, s. 160.
VÁLKOVÁ, H. Ochrana soukromí a osobnosti mladistvého
versus
právo na informace, svobodu projevu a zásada veřejnostix xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxo práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxek. Ochrana před zveřejněním informací umožňujících ztotožnění určité osoby se tak poskytuje i těm osobám, o nichž byly zjištěny informace prostřednxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxby totiž nemusí v trestním řízení figurovat v postavení žádné z uvedených stran trestního řízení, případně svědka. Přesto informace, které o nich v trexxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxkter (zejména v případě informací získaných odposlechem telekomunikačního provozu), přičemž tyto instituty nemusí být ani nařízeny přímo vůči těmtx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
x.
K informacím umožňujícím zjištění totožnosti osoby viz výklad k § 8a odst. 1, bod 9. Ke zveřejnění viz výklad k § 8a odst. 1, bod 6. K nařízení odposlechu x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxxxx x x xxxd.
3.
Povinnost uložená § 8c se vztahuje na každého bez rozdílu právní osobnosti. I zde tak platí, že důvod, způsob, legálnost, okolnosti či prostřxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxnost tato povinnost chrání;
-
skutečností, že předmětné informace nebyly použity v řízení před soudem jako důkaz.
Obě tyto podmínky musí být sxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxx x xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx x xx x x xc, jakož ani jiné povinnosti uložené právním řádem.
4.
Trestní řád nepředepisuje žádnou formu ani náležitosti souhlasu, jakož ani povinnost adxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxti o tom, že souhlas byl udělen. Souhlas lze vzít zpět, ovšem z povahy věci nejpozději do doby, než bylo zveřejnění předmětných informací provedeno. Tím xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxxxasu jeho dodatečným udělením. Je-li dotčených osob více a není-li možno chráněné informace dle § 8a-8c ohledně jednotlivých dotčených osob oddělit, xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xelekomunikačního provozu, může však jít i o informace získané odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu, zajištěním údajů o telekomunikačnxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxjména v jeho odůvodnění; ve druhém případě půjde přímo o informace, které byly prostřednictvím některého z výše uvedených institutů získány, a to jak pxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxrostředkovaně (např. informace obsažené v úředním záznamu o vyhodnocení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, údajů o telekomunikačním xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx
xx
x xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxního líčení (§ 196 a násl., k dokazování viz zejména § 207 a násl.), veřejného zasedání (§ 232 a násl., k dokazování viz zejména § 235 odst. 2), neveřejnxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxm před soudem" se rozumí postup podle části třetí trestního řádu, bude provedení důkazu ve vazebním zasedání mít účinky použití důkazu v řízení před souxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxtů jako důkazu ve vazebním zasedání bude nicméně spíše výjimečným jevem.
7.
Pro následky za porušení povinnosti uložené komentovaným ustanoveníx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxx xx xxx xx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xx
VANTUCH, P. Zveřejňování odposlechů v médiích. Právní rádce. 2005, č. 8, s. 4.
(Výjimky ze zákazu zveřejnění informací dle § 8a až 8c)
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxvní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Ustanovení § 8d upravuje okruh výjimek ze zákazů zveřejnění uložených § 8a-8c ohledně určitých infxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx nezveřejnění takové informace, a proto se nevyžaduje souhlas této dotčené osoby či osoby, která by byla k udělení takového souhlasu oprávněna místo níx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxe. Odst. 3 pak upravuje "výjimku z výjimky", kdy postup podle odst. 2 není možný.
K odst. 1
2.
Jsou dány čtyři případy, kdy převažuje veřejný zájem na xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxo dosažení účelu trestního řízení;
-
umožňuje-li zveřejnění trestní řád;
-
odůvodňuje-li zveřejnění jiný veřejný zájem, který při poměření x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x x xx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx8c. Tyto výjimky nemají konkrétně stanovené adresáty. Uplatní se tak vůči všem osobám, které předmětnými chráněnými informacemi dle § 8a-8c disponuxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx projevu dle čl. 17 odst. 4 Listiny, a ESLP v této ochraně spatřuje dokonce přímo povinnost veřejných sdělovacích prostředků veřejnost informovat o všexx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxeních, zejména jedná-li se o trestní řízení celospolečenského významu (např. proti vrcholným politikům, pro ekonomickou trestnou činnost enormníhx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxejnosti přípravného řízení (ESLP Campos Daâmaso proti Portugalsku, stížnost č. 17107/05 -
zde šlo o vylíčení obsahu obžaloby v trestním řízení proti xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx řízení a zájem na ochraně informací v trestním řízení však nebudou jediné zájmy, které se zde střetávají. Vyvažován zde musí být i zájem osoby, proti níž xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x zveřejnění osobních údajů o osobě, proti které se řízení vede, v podobě její fotografie (ESLP News Verlags GmbH & CoKG proti Rakousku, stížnost č. 3xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx
4.
Ačkoli z dikce zákona vyplývá, že v prvních třech případech je zveřejnění možno
ex lege
bez dalšího a jen v posledním jmenovaném případě musí
ex xxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxna práv zakotvených ve všech třech odstavcích čl. 10 Listiny, vyžaduje, aby příslušný orgán činný v trestním řízení tyto zájmy poměřoval vždy, i když mu xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx nic jiného, než že v nich zpravidla bude míra veřejného zájmu na zveřejnění převažovat, neboť jde typově o případy, v nichž je zveřejnění mimořádně důlexxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xájmem. Ve všech čtyřech případech pak trestní řád výslovně ukládá povinnost proporcionality, tj. zveřejnění chráněných informací dle § 8a-8c pouzx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxx x x x xxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxxxé policii. Předmětem pátrání nemusí nutně být jen osoba podezřelá ze spáchání trestného činu či osoba, proti níž se již vede trestní řízení, ale i osoba pxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxo předpisu příslušný orgán činný v trestním řízení poskytne jinak chráněné informace dle § 8a-8c orgánu, který pátrání provádí.
6.
K účelu trestnxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxli se objasnit spáchání určitého činu a je nutno zveřejnit jinak § 8a-8d chráněné informace za účelem přihlášení se svědků či získání důkazního materixxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxe k činu podat bližší informace. Typický příklad je zde pořad veřejnoprávní České televize Na stopě.
7.
Zveřejněním umožněným přímo trestním řádex xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx
xx
xxxxxxnění z důvodu převažujícího veřejného zájmu. Tento obecně formulovaný důvod umožňuje zveřejnění jinak chráněných informací dle § 8a-8c vždy, když vxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxdy obviněných, kteří v průběhu trestního řízení uprchnou či se skrývají a je u nich dána vysoká nebezpečnost (např. útěk vazebně stíhaného sadistickéhx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxací dle § 8a-8c umožní potenciálním obětem přijmout potřebná opatření ke zvýšení své osobní bezpečnosti. Sem budou rovněž spadat případy zveřejnění xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx
xx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xvýšený respekt k zájmům osob mladších osmnácti let. Věk se posuzuje k okamžiku zveřejnění, nikoli k okamžiku, k němuž se vztahuje zveřejňovaná informaxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxným zájmem na informovanosti společnosti o probíhajícím trestním řízení zpravidla a v typových případech vyšší.
10.
Pro následky za porušení povxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxx xx xxx xx
x xxst. 2
11.
Další výjimkou ze zákazu zveřejňování informací dle § 8a-8c jsou situace, kdy dotčená osoba dala s takovým zveřejněním souhlas. Forma souxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xx x xxxxxxxx xxx x xxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxm, že souhlas v případě § 8d odst. 2 musí být dán výslovně. Udělení souhlasu tak nelze presumovat ani dovozovat konkludentně např. z toho, že dotčená osoxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx za mrtvou viz § 71 a násl. obč. zák. Manžel je fyzická osoba účastnící se manželství. K manželství viz § 655 a násl. obč. zák. Partnerem se rozumí osoba, kxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xe přitom právní
status
, nikoli biologický či sociální. Za dítě ve smyslu § 8d odst. 2 tak nelze považovat osobu, jejíž
status
vůči zesnulé dotčené osobx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxl osvojením právní
status
dítěte zesnulé dotčené osoby. To samé platí
mutatis mutandis
pro rodiče.
13.
Ustanovení § 8d odst. 2 věta za středníkem xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xartner, tak děti, musí souhlas dát všechny tyto osoby oprávněné. Ačkoli toto pravidlo trestní řád výslovně nestanoví, lze zde uplatnit analogicky usxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x tomu podle § 8d odst. 2 vyloučit zveřejnění chráněných informací dle § 8a-8c zesnulé dotčené osoby.
xxx
xe-li dotčená osoba v době vydávání souhlasu mladší osmnácti let, případně je-li dotčená osoba v relevantním rozsahu omezena na svéprávnosti (neboť inxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx opatrovník. K těmto pojmům viz § 457 a násl. obč. zák. . Jelikož zástupčí oprávnění končí smrtí, v případě, že taková dotčená osoba zemře či je prohlášenx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xx
xxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxt souhlas osobě, která by k tomu jinak byla oprávněna podle § 8d odst. 2 věta první ve vztahu k zesnulé dotčené osobě či dotčené osobě prohlášené za mrtvou xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxila trestného činu. Na takovou osobu se pro účely § 8d odst. 1 nahlíží, jako kdyby nebyla. Vzhledem k § 2 odst. 2 není možno za pachatele trestného činu z hxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxého činu, v jehož důsledku dotčená osoba zemřela, udělit za ni souhlas se zveřejněním chráněných informací dle § 8a-8c. Jelikož jde o zcela exemplární pxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxčnost, že je pachatelem, má být v řízení teprve postavena najisto a jakákoli xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx zásadou
presumpce
neviny. Jediné řešení by mohlo spočívat v novele, která by pojem "pachatele" nahradila pojmem "osoba, proti které se vede řízení prx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xrvní z těchto ustanovení se uplatní toliko ve vztahu k osobě, která v jiné, dřívější trestní věci byla pravomocně odsouzena za jakýkoli trestný čin, jehxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxrá zanikla. Jestliže právnická osoba zanikla s právním nástupcem, analogicky k § 8d odst. 2 věta první před středníkem souhlas uděluje tento právní náxxxxxxx xxxxxxx xx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx
x xxxxx x
xxx
x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxs za dotčenou osobu, která zesnula či byla prohlášena za mrtvou dle § 8d odst. 2 věta první před středníkem, ať už proto, že takové osoby vůbec neexistujíx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xa stejných podmínek, jako kdyby souhlas byl dán.
18.
Toto ustanovení se neuplatní ve vztahu k dotčeným osobám dle § 8d odst. 2 věta první za středníkexx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx předpisu.
19.
Jestliže bude v konkrétním případě rozpor mezi zájmy zákonného zástupce a zastupovaného, bude se tento rozpor řešit dle obecných přxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxx xxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xi je-li její právní nástupce osobou uvedenou v § 8d odst. 2 věta druhá, uplatní se na ni § 8d odst. 3 analogicky.
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxrykovy univerzity v Brně
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Na straně všech orgánů činnxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxají do oboru trestního práva. Jelikož některé z těchto otázek mohou být vyřešeny před zahájením řízení či i v jeho průběhu v jiném typu řízení (občanskopxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx § 9 odst. 2 vylučují otázky osobního stavu, neboť pro všechny závazné řešení těchto otázek spadá do výlučné pravomoci soudů v občanskoprávním řízení. xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxx x x xx xxxxx x x x x xxx xxxxx xx
x xxxxx x
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxí orgány činné v trestním řízení postupem dle § 9 odst. 1, ale v procesu dokazování (viz výklad k § 89 a násl.). Může se jednat o otázku z jakéhokoli právníhx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x x xxxxx xxx x xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx řízení je vykonatelné - srov. R 70/2013, otázka, zda pachatele vázala konkrétní povinnost, předepsaná zvláštním právním předpisem, otázka, komu svěxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxo činu křivé výpovědi dle § 346 odst. 2 tr. zákoníku, který měl nepravdivě vypovídat o okolnostech spáchání trestného činu, sám jeho pachatelem, a tedy nxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxného činu, jehož obsah určuje jiný právní předpis, v konkrétním xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx x x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx spáchání tzv. preindikativního trestného činu (§ 214-217 tr. zákoníku), a to v rozsahu, zda tento preindikativní čin byl spáchán, nebylo-li o něm dosux xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx státu (např. zda došlo k nabytí vlastnického práva podle kupní smlouvy s mezinárodním prvkem určitou osobou). Cizí právo totiž české orgány činné v trexxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xráva cizího státu tak bude řešena až v rámci hodnocení důkazů. Jelikož předmět dokazování v trestním řízení je širší než v řízení občanskoprávním, platx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxem orgány činné v trestním řízení posuzovat mohou, nejde-li o otázky, v nichž je třeba využít postupu dle § 9a.
xx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx řízení. Zásada
iura novit curia
tak v trestním řízení zavazuje nejen soudy, ale i státní zástupce a policejní orgán. Jelikož předběžná otázka je vždy oxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxčité předběžné otázky, které taková osoba prosazuje, je správné. Orgán činný v trestním řízení je povinen vyhodnotit a vyřešit předběžnou otázku samoxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx x x x xxxxx xx xxx 9.
5.
Předběžná otázka se nesmí týkat posouzení viny pachatele. Tato otázka totiž není v trestním řízení předběžnou, nýbrž celé toto řízení zpravixxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxž existujícím rozhodnutím jiného orgánu veřejné moci, i kdyby z tohoto rozhodnutí vina pachatele jednoznačně vyplývala. Dospěl-li tak např. soud v prxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxiska trestního práva takové jednání naplňovalo znak skutkové podstaty trestného činu, není soud v trestním řízení při posuzování viny závěrem tohoto xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxk proto, že o vině a trestu rozhoduje pouze soud v trestním řízení (čl. 40 odst. 1 a čl. 8 odst. 2 Listiny).
6.
Orgány činné v trestním řízení jsou při řešení předběžné otázky vázány pravomocným rozhodnutím soudu či xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxní, k nabytí právní moci takového rozhodnutí může dojít i v průběhu trestního řízení. Do doby nabytí právní moci takového rozhodnutí jsou orgány činné v xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x x x xxxxx xx xxx xx
x xxxxx x
xx
xxxx xxxanovení zakazuje orgánům činným v trestním řízení posuzovat samostatně postupem dle § 9 odst. 1 otázky osobního stavu. Řízeními ve věcech občanskoprxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
x
xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xx x xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxh, neboť ta změnu osobního stavu nezakládají;
-
řízení ve věcech nezvěstnosti a smrti (§ 50 a násl. z. ř. s.), tedy řízení o prohlášení člověka za nezvxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx
x
xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxx xx xx xxxx tedy xxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxkých (§ 399 z. ř. s.), tedy řízení o určení, zda tu partnerství je či není, řízení o neplatnost partnerství a řízení o zrušení partnerství;
-
řízení o uxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx řízení o určení a popření mateřství;
-
řízení ve věcech osvojení (§ 427 a násl.), tedy řízení o osvojení nezletilého a řízení o osvojení zletilého, mxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x
xxzení o statusových otázkách s mezinárodním prvkem (typicky uznání cizozemského rozhodnutí o otázce osobního stavu na základě § 40, § 51, § 55, § 63, § 67 oxxxx x xx xx xx xxxx
xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xx xxxxx xxxxx xx x. ř. s., neboť přívlastek "osobní" signalizuje, že se jedná toliko o statkové otázky fyzických osob.
8.
Orgány činné v trestním řízení nemohou tytx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxnamná a je nutné, aby o ní bylo v příslušném občanskoprávním řízení rozhodnuto, nezbývá orgánům činným v trestním řízení než vyčkat, až takové rozhodnuxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxeno i bez návrhu, mohou orgány činné v trestním řízení podat příslušnému soudu podnět k jeho zahájení.
9.
Omezení dle § 9 odst. 1 věta za středníkem a xxx x x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxx x xxxxxxx
x
xxxxx xxxxx xo výlučné pravomoci SDEU, v takovém případě se použije postup dle § 9a;
-
která spadá do výlučné působnosti Nejvyššího soudu při rozhodnutí o rozsahx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx
x
xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxovém případě se použije postup podle § 224 odst. 5.
Související předpisy:
Judikatura:
Výsledky, k nimž v xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxjímat do trestního řízení a toliko na jejich podkladě není možné činit závěr o existenci či neexistenci trestní odpovědnosti obviněného za trestný čin xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxx x
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxplacením byl spáchán trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák., postupuje orgán činný v trestním řízení samostatně - tuto otázku řeší jaxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxx xx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxebaže o výši výživného, které je obviněný povinen platit, již bylo vydáno pravomocné rozhodnutí v občanskoprávním řízení soudem České republiky nebo xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxhodnutí o vině pominout, zhodnotí je jako jiné důkazy podle pravidel ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. -
Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxo vyvození trestní odpovědnosti přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 trestního zákoníku.
Skutkovou a právní opoxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxu otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř. -
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx zástava z pohledu trestního práva. Státní zastupitelství. 2008, č. 7, s. 43.
FASTNER, J. K dokazování a posuzování předběžných otázek u samostatně xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
- katedra trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Zvláštní postup vyxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxx xxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxndárního unijního práva. Musí jít o normativní právní akty či právně závazné dokumenty obdobné povahy, mimo rámec předběžných otázek dle § 9a leží výkxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxdní dvůr Evropských společenství, je zvláštním orgánem soudního typu upraveným v čl. 251 a násl. SFEU. Jeho pravomoc rozhodovat o předběžných otázkácx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxx, uplatní se v těchto oblastech
mutatis mutandis
na Tribunál vše, co platí pro řízení o předběžné otázce dle § 9a pro SDEU.
K odst. 1
2.
Postup dle § 9 xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx soudu pak SDEU Nordsee, C-102/81), nikoli tedy každý orgán činný v trestním řízení. Z tohoto důvodu tedy nemůže ani žádný jiný orgán řízení přerušit. Soxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxstane (čl. 267 SFEU). Dle převažujícího názoru se v trestním řízení za takový soud považuje zpravidla až soud Nejvyšší v rámci řízení o mimořádných opraxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxž je obsažen závěr, že "opravný prostředek" je přípustný ve smyslu čl. 267 i tehdy, závisí-li jeho přípustnost na posouzení soudu, k němuž se podává (SDEx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxmu tak např. v případě rozhodování o některých zajišťovacích institutech (vazba, zajištění peněžních prostředků na účtu atd.), kde dovolání není příxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx x x xxxxxxx xbligatorního předložení (čl. 267 SFEU) existují, pochopitelně vedle případů, na které žádný unijní právní předpis nedopadá, výjimky z povinnosti přxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxa (tzv. acte éclairé);
-
situace, kdy je text unijního právního předpisu natolik zřejmý a jednoznačný, že žádné rozhodnutí SDEU o předběžné otázce xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxní věci, v níž předběžná otázka vyvstala;
-
formulaci předběžné otázky;
-
její odůvodnění;
-
označení adresáta, tj. SDEU.
6.
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx platnosti unijního právního předpisu) se s tímto skutkovým stavem pojí bez toho, aby po SDEU vyžadovala, aby odpověděl na to, jak má v konkrétním případx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxsledovně: Je možno znak Z hypotézy H unijní právní normy N vykládat tak, že jej při skutkovém stavu X naplňuje okolnost O? Uplatní se sankce S unijní právnx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxušný soud aplikoval daný unijní právní předpis.
7.
K přerušení řízení z důvodu podání předběžné otázky v působnosti SDEU viz výklad k § 224 odst. 1. Pxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xídí jeho statutem (čl. 281 SFEU) a jednacím řádem, který SDEU přijal na základě čl. 253 SFEU, obdobně jako Tribunál (čl. 254 SFEU).
K odst. 4
9.
Rozhoxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxku sporu, neboť jde toliko o otázku výkladu a aplikace unijního práva, může však pochopitelně do značné míry výsledek předurčit.
Související předpxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xoho vážou rozhodnutí ESD o předběžných otázkách: 1. část. Právní rozhledy. 2004, č. 19, s. 697.
BOBEK, M., KOMÁREK, J. Koho vážou rozhodnutí ESD o přexxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xyd. Oxford: Oxford University Press, 2014.
ŽONDRA, M. Položení předběžné otázky v kontextu českého procesního práva. Právní fórum. 2008, č. 11.
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxUriServ.do?uri=OJ:C:2012:338:0001:0006:CS:PDF.
Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení
Mgr.
Jan
Provazník
- xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxxxxxx xrgánů činných v trestním řízení znamená vyloučení jejich možnosti využít vůči vyňaté osobě oprávnění, kterými orgány činné v trestním řízení podle trxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxech orgánů činných v trestním řízení, nikoli např. jen policejního orgánu. Odst. 1 vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení do trestního řádx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxětí zpravidla není absolutní, odst. 2 pak stanoví zvláštní procesní postup pro posouzení, zda se na určitou osobu v konkrétním případě vynětí vztahujex
x xxxxx x
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xx xx xx xx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xx
xx
xxkonem se zde nerozumí pouze zákon, ale za použití argumentia fortiori rovněž i právní předpis se silou ústavního zákona, zejména Ústava. Vnitrostátní xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxx xxxxbliky (čl. 65 Ústavy);
-
soudcům Ústavního soudu České republiky (čl. 86 Ústavy);
x
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
-
státu a územně samosprávným celkům při výkonu veřejné moci (§ 6 odst. 1 zák. o tr. odpovědnosti p. o.).
Jiným osobám pak vnitrostátní právní předpxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx, zastupitele územních samosprávných celků, představitele profesních zájmových komor, členy Generálního štábu Armády České republiky, členy Polixxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxouvy, která je pro Českou republiku právně závazná, z výkonu určitých pravomocí veřejné moci (tj. omezení výkonu veřejné moci vůči takové osobě). Výsaxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxch závazků veřejné moci vůči takové osobě - viz Potočný, 2006, s. 190 a násl.). Mezinárodních smluv, které upravují výsady či imunity, je značné množstvxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x diplomatických stycích stanovuje imunitu diplomatických zástupců a členů jejich rodin žijících s nimi ve společné domácnosti (čl. 29, 31 a 37) a diploxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxtnanců (čl. 43), jakož i konzulárních kurýrů (čl. 35). Obě úmluvy obsahují i možnost vysílajícího státu se imunity ohledně diplomatických zástupců i kxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxh smluv i celá řada jiných osob (soudci Mezinárodního trestního tribunálu, funkcionáři Organizace spojených národů a některých jí zřizovaných organxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xezinárodní smlouvu, tímto pramenem může být i unijní právo. Patrně nejvýznamnějším (ani zdaleka však jediným) pramenem unijního práva relevantním z xxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx x xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxk ve vztahu k funkcionářům, členům a zaměstnancům jejích orgánů.
6.
Vynětí nebo též exempce může mít povahu hmotněprávní i procesněprávní. Má-li pxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxrávní exempce spočívá v tom, že proti určité osobě není možno vést trestní stíhání, případně že vůči ní není možno uplatňovat některé jiné trestněprocexxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxdiska možnosti vést trestní stíhání.
7.
V případech, kdy je určitá osoba vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení zahájit a vést trestní xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxvědnosti odhalit, prokázat a deklarovat příslušným trestněprocesním postupem, a to buď dočasně, nebo navždy. Vzhledem ke konstrukci
presumpce
nevxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxť jediný, kdo může vyvrátit presumpci neviny, je soud a tomu je tato možnost odepřena. Není vyloučeno, ba naopak je to relativně častým jevem, aby určitá xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxvní řád dříve znal tzv. procesní exempci s hmotněprávním účinkem, jíž byla podmíněná procesní exempce členů Parlamentu České republiky, která spočívxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxvele Ústavy ústavním zákonem č. 98/2013 Sb. ovšem bylo i zde zavedeno tzv. funkční pojetí imunity poslanců a senátorů spočívající v tom, že trestní stxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxním stíháním, vzniká zákonná překážka trestního stíhání, která po skončení mandátu odpadá. Po jejím odpadnutí tak mohou orgány činné v trestním řízenx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxkoníku] trestní odpovědnosti.
9.
Navazuje-li na uplynulý
mandát
bezprostředně
mandát
další, např. v důsledku znovuzvolení poslance či senátxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxaničený,
mandát
, a vznikne-li poslanci či senátoru
mandát
nový, je tento zcela nezávislý na mandátu předchozím. K tomu přistupuje i skutečnost, že člx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xi senátor vykonává svůj
mandát
. Dojde-li ke změně kategorie osoby, která požívá exempce (např. poslanci skončí
mandát
a následně mu vznikne
mandát
sxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
10.
Procesní exempce může být podmíněná, v takovém případě jsou její účinky podmíněny tím, že příslušný orgán odepře souhlas s příslušným procesním xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xx xxxxx 5 Ústavy). Tato podmíněnost může mít povahu odkládací, tj. dokud není udělen souhlas, nesmí orgán činný v trestním řízení ve věci pokračovat (typicky zxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxt a žádat souhlas příslušného orgánu
ex post
, přičemž není-li souhlas udělen, pozbývá daný procesní úkon své platnosti (typicky čl. 27 odst. 5 Ústavy). xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxgánu činného v trestním řízení, který o souhlas žádá;
-
označení orgánu, o jehož souhlas je žádáno;
-
označení trestní věci, v souvislosti s níž xx x xxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxí, zda je důvodné souhlas udělit či nikoli.
Je-li souhlas příslušnou komorou Parlamentu odepřen, nemůže být trestní stíhání zahájeno ani v něm nemxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxx xeského právního řádu či mezinárodního práva stanovují rovněž rozsah exempce, který zpravidla nebývá absolutní. To se týká jak hmotněprávních exempcxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxonu výsady či imunity požívá, a vznikne-li o tom pochybnost, postupovat xxx x xx xxxxx xx
xxx
xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxněprávní exempce prezidenta republiky), příp. na činy spáchané v souvislosti s výkonem určité funkce či při určitém úkonu činěném při výkonu funkce (hxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx procesního se pak exempce může týkat všech pravomocí orgánů činných v trestním řízení (vedoucí zahraniční diplomatické mise), případně jen určitých xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxřídit a vykonat domovní prohlídku jejich obydlí (§ 82 a násl.), vyzvat je k vydání věci (§ 78 odst. 1), uložit jim pořádkovou pokutu (§ 66 odst. 1), věc jim xxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xx x xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx x7). Prezidenta republiky nelze naproti tomu ani zadržet či mu uložit pořádkovou pokutu, je však možné jej vyslýchat jako svědka, vyzvat k vydání věci či xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx
xxx
xxxxxx xx x xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxt, mezinárodní právo může stanovit zákaz orgánů činných v trestním řízení určitým způsobem postupovat i ohledně místa (nedotknutelnost místa, kde se xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx mise) či předmětu (nedotknutelnost archivu diplomatické mise, majetku diplomatického zástupce) atd. Pakliže je takový zákaz pro české orgány činné x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx
x xxxxx x
xxx
xxxxx, osobní, územní či funkční rozsah exempcí, jakož i jejich podmíněnost mohou být stanoveny nejrůznějšími způsoby, umožňujícími vícero výkladů. V konxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxí řízení o stanovení rozsahu exempce v konkrétním případě. Rozhodnutí je svěřeno Nejvyššímu soudu, neboť se jedná o velmi citlivou otázku, u níž by mohlx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx s odpovědí na to, zda určitá osoba byla či nebyla vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, mělo čekat na to, až bude věc pravomocně skončena a pxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx tak může být aktivován
ex ante
sporného úkonu, ale i
ex post
, když už sporný úkon byl proveden. Aktivně legitimováni k podání návrhu Nejvyššímu soudu na xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxo možnosti obrátit se na státního zástupce s žádostí o iniciování řízení dle § 10 odst. 2. K pojmu státní zástupce a soud viz výklad k § 12 odst. 1. Dotčenou oxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x konkrétním případě popírají. Nemusí se jednat jen o osobu, proti níž se řízení vede, ale např. i osobu, u níž má být či byla provedena domovní prohlídka, axxxxx xx xxxx xxxxx xx xxx xx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxp dle § 10 odst. 2 je postupem fakultativním. Jelikož dotčená osoba má právo na iniciování řízení, stejně jako státní zástupce a soud, nejsou tyto orgánx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxní tehdy, není-li mezi dotčenou osobou a příslušným orgánem činným v trestním řízení vůbec sporu o rozsahu a aplikaci exempce.
17.
Trestní řád nepxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxx x xxxxxx xxxxx xxsí být patrné rozhodné skutkové okolnosti umožňující Nejvyššímu soudu identifikovat spornou otázku vynětí z pravomoci. Řízení dle § 10 odst. 2 se vedx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxmu. I kdyby tedy např. sporným mělo být, zda lze u určité osoby provést domovní prohlídku, přičemž by návrh nesměřoval proti otázce přípustnosti zahájexx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxody, i když v návrhu tato otázka vůbec nebyla vymezena.
18.
Postup dle § 10 odst. 2 je incidenčním posouzením, tzn. Nejvyššímu soudu v něm přísluší řxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxdno
pro futuro
zodpovědět, ale které s probíhajícím řízení, x xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx být:
-
vysloveno, zda je dotčená osoba vyňata, příp. v jakém rozsahu;
-
uvedeno, že Nejvyšší soud rozhoduje na základě § 10 odst. 2;
-
uvedeny xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xyňata z trestního stíhání), a identifikace řízení, v němž sporná otázka vyvstala.
Naproti tomu označení konkrétního ustanovení právního řádu, kxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xtížnost přípustná (§ 141 odst. 2 věta druhá a contrario). Je však možno podat proti němu ústavní stížnost.
21.
Postup dle § 10 odst. 2 se uplatní v řízxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x 92 odst. 6, § 95 odst. 2, § 120 odst. 5, § 212 odst. 1, § 233 odst. 5 atd.).
Související předpisy:
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxli jeho členům. V případě indemnity xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xoslance či senátora. K aktivaci indemnity poslanců a senátorů ve smyslu čl. 27 odst. 2 Ústavy proto musí být kumulativně splněny následující podmínkyx xxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxé sněmovny či Senátu, jejich výborů, podvýborů či komisí včetně vyšetřovacích komisí anebo na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu či těchto oxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxentní debaty v širším slova smyslu, kterými jsou poslanci, senátoři a jiné osoby, které mají právo se jednání komory či jejích orgánů účastnit (napříklxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x
xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxímu stíhání pro trestný čin, který byl spáchán v souvislosti s výkonem soudcovské funkce, i v případě, kdy osoba, která jej spáchala, již soudcovskou fuxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxlas opatřují od oprávněného orgánu přímo, nikoli prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti České republiky. Formulace "takový souhlas nebyl dánx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxn vyjádřil tak, že souhlas neuděluje. Příslušné orgány trestního řízení proto musí předtím, než dojdou k závěru, že stíhání takové osoby je vyloučeno z xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx stíháním příslušnému orgánu. Stav, kdy je zřejmé, že je třeba k trestnímu stíhání opatřit souhlas a čeká se na vyžádané vyjádření oprávněného orgánu, pxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxní v pokračování v trestním stíhání v tom smyslu, že by se prováděly jiné úkony, než je právě opatřování souhlasu. Důkazy provedené v této době jsou v dalšxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxnné v trestním řízení předložit věc Nejvyššímu soudu, aby o tom rozhodl podle § 10 odst. 2 tr. ř. Tuto otázku nemohou řešit samostatně jako otázku předběxxxx xxxxx x x xxxxx x xxx xx x
xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxpubliky, měl dopustit trestné činnosti, jež však neměla být spáchána hlasováním v uvedeném zastupitelském sboru, resp. jeho orgánech, ani výroky učixxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx x xxho stíhání bylo třeba souhlasu oprávněného orgánu [§ 10 odst. 1 a § xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxvenské socialistické republiky. Tyto závěry však neplatí, jestliže uvedené zákonodárné sbory byly v době, kdy byl obviněný jejich poslancem, žádány x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxx x
xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xydán příslušnými orgány cizího státu, nelze dovodit existenci podmínek stanovených Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích (uveřejněna pod č. 1xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx 31 citované Vídeňské úmluvy), takže by byla z tohoto důvodu vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ve smyslu § 10 odst. 1 tr. ř. a její trestnx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xx x
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xohledu trestního práva. Trestněprávní revue. 2006, č. 3, s. 65.
KRATOCHVÍL, V. Ústavní exempce, indemnita, imunita: Jak s nimi zacházet v trestním xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx
xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx
xxxxxxxx x., ONDŘEJ, J. Mezinárodní právo veřejné. Zvláštní část. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 190 a násl.
POTOČNÝ, L., ONDŘEJ, J. Mezinárodní právo veřexxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxátit svým rozhodnutím (odst. 4). Pokud je zde některý z takových důvodů, není možné trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí příslušný orgxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxho stíhání z důvodu dle § 11 zásadně vytváří překážku věci rozsouzené (překážka
rei iudicatae
), a tedy i překážku vést pro stejný skutek nové trestní stxxxxx xxxxxxxxx
xx xxx xx xxxx
xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxný v trestním řízení zjistí existenci některého z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání - k tomu viz rovněž výklad v bodě 3. V takovém případě, nemohlxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxí trestního řízení a jeho vedení až do okamžiku, kdy bylo poprvé možno důvod nepřípustnosti trestního stíhání zjistit, postup
contra legem
.
2.
K exxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxstního stíhání tedy není nutno, aby osoba, proti níž se řízení vede, existenci tohoto důvodu namítala. Dikce "nelze zahájit" a "nelze v něm pokračovat" xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xx xxxxx. Není tedy možno, aby příslušný orgán činný v trestním řízení činil další úkony např. za účelem objasnění, zda se skutek stal, a až po tomto objasnění trexxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xastupujících po skončení trestního stíhání, tj. typicky výkonu trestu, který byl uložen odsouzenému rozhodnutím, jímž bylo toto trestní stíhání ukoxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx řízení [např. odst. 1 písm. b), d), f), g) atd.] nebo může nastoupit až po zahájení trestního řízení, či dokonce až v průběhu trestního stíhání [např. odsxx x xxxxx xxx xx xx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xorma rozhodnutí o jeho ukončení. Je-li takový důvod zjištěn již před zahájením trestního stíhání (k tomu viz výklad k § 160 odst. 1 a k § 12 odst. 10), přísxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxud je však důvod nepřípustnosti trestního stíhání trvalého rázu, což jsou téměř všechny [výjimkou mohou být důvody dle odst. 1 písm. e), f), g) či a)], vexx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xxx
xx
xxxxxxxxxx či je-li zjištěn některý z důvodů nepřípustnosti dle § 11 až po zahájení trestního stíhání či v jeho průběhu, rozhodne příslušný orgán činný v trestním xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx na základě § 172 odst. 1 písm. d). Stane-li se tak po podání obžaloby, učiní tak senát trestního soudu v rámci předběžného projednání obžaloby na základě x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxud v rámci předběžného projednání tohoto návrhu na základě § 314p odst. 3 písm. c), příp. samosoudce na základě § 314c odst. 2. Stane-li se tak až v hlavním xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxt. 5. Stane-li se tak v řízení o odvolání, učiní tak soud na základě § 257 odst. 1 písm. c). Zastavit trestní stíhání pro existenci důvodu dle § 11 je možno i x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxy bylo vedeno nepřípustné trestní stíhání. K rozhodování Nejvyššího soudu o dovolání viz výklad k § 265l odst. 1 a § 265m odst. 1. K rozhodnutí Nejvyššíhx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxx x x x x xxx xxxxx xx
x xxxxx x
xx
xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxo něž je vedení trestního stíhání nepřípustné. Většina z těchto důvodů zakládá překážku věci rozsouzené, a je-li pro ně zastaveno trestní stíhání, nebxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
x xxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xůvody byla věc odložena dle § 159a odst. 2 před zahájením trestního stíhání. Některé z nich mají hmotněprávní povahu [písm. b), d)], a jsou tedy neměnnéx xxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxd dle písm. i) v situacích, kdy ke zpětvzetí souhlasu došlo až v průběhu trestního stíhání - či naopak odpadnou - např. důvod dle písm. e) v případech, kdy sx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xx
xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, neboli tzv.
abolice
. Kombinace § 11 odst. 1 písm. a) a § 159a odst. 2 zajišťují, že xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxt této pravomoci ještě před zahájením trestního stíhání, musí být věc na základě § 159a odst. 2 odložena s faktickým účinkem překážky věci rozsouzené. xxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxace) se vztahují k již uloženému trestu a směřují k jeho výkonu, ev. k jeho zahlazení poté, co již byl vykonán, tj. k situacím, kdy již vina v trestním stíháxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx slova smyslu, nýbrž formou, v níž některou ze tří Ústavou zavedených druhů milosti v širším slova smyslu (
abolice
,
agraciace
, rehabilitace) může prexxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxrmu amnestie, tedy normativně vymezené milosti, na níž je účasten blíže neurčený okruh osob, který splňuje podmínky, jež dané amnestijní rozhodnutí pxxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx x x xxxx xxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xepubliky vůči trestnímu řízení určité osoby či vůči normativně vymezeným trestním řízením dle amnestijního rozhodnutí abolici, zakládá v těchto příxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x odložení věci podle § 159a odst. 2.
8.
Postupem podle § 366 odst. 3 a § 367 písm. a) může být také po dobu rozhodování o udělení milosti dočasně zakázáxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxčasný institut mající předejít újmě na právech osoby, jíž se případná milost týká, a proto nevytváří překážku věci rozsouzené. Rozhodne-li se prezidexx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x 34 a § 35 tr. zákoníku, § 8 z. s. m., § 12 zák. o tr. odpovědnosti p. o.
K odst. 1 písm. c)
10.
K vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení viz výkxxx x x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxgánu v případě procesních imunit a souhlas cizího státu s rozšířením trestního stíhání nad rámec skutku, pro nějž byl obviněný do ČR vydán či předán. Nepxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxlas oprávněného orgánu", což předpokládá orgán veřejné moci, nikoli poškozeného.
11.
V současné době rozeznáváme tyto případy, kdy je podle našexx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxím jejího člena dle čl. 27 odst. 4 Ústavy pro všechny trestné činy (nikoli však souhlas předsedy této komory se zadržením dle čl. 27 odst. 5 Ústavy, neboť xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxdnout o tom, zda vydá souhlas s trestním stíháním);
-
souhlas Senátu s trestním stíháním ústavního soudce dle čl. 86 odst. 1 Ústavy pro všechny tresxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx stíháním soudce dle § 76 odst. 1 zák. o soudech a soudcích pro činy, jichž se soudce dopustil v souvislosti s výkonem funkce;
-
souhlas Poslanecké snxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxx
x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x 76 odst. 1 zák. o soudech a soudcích - vázány na výkon funkce. Po skončení výkonu funkce, resp. mandátu, tak překážka trestního stíhání odpadá. Aby nenaxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxímá z dosahu komentovaného ustanovení případy, v nichž odepření souhlasu příslušného orgánu zakládá toliko dočasnou překážku. Bez toho by totiž pro nxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxlas byl odepřen, přičemž usnesení o zastavení trestního stíhání by pak v takovém případě bez zmíněné zvláštní úpravy spadalo pod § 11 odst. 1 písm. h) do xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxovení právě takovému důsledku brání. Všechny výše popsané případy imunit s výjimkou imunity soudců obecných soudů jsou tak
de lege lata
toliko imunitxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxanovení § 173 odst. 1 písm. d). Pokud byl souhlas příslušného orgánu vyžádán před zahájením trestního stíhání, ale byl odepřen, je pak namístě dočasně oxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx x soudech a soudcích žádné časové omezení případného odepření souhlasu prezidenta republiky neobsahuje. Odepřením souhlasu prezidenta republiky s xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxx xxxx xxxxxx xůvod nepřípustnosti trestního stíhání dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c).
13.
Souhlas určitého orgánu může být vyžadován i pro trestní stíhání osxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxat různá specifika. Patrně nejpraktičtější (neboť trestní stíhání u nás v těchto xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx
xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx x xx xxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxle toho, na jakém území se takový poslanec nachází, a obdobně jako v případě našich poslanců a senátorů je zde nutno odlišovat hmotněprávní imunitu, souxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxta
je pak, obdobně jako v domácí úpravě, omezena toliko na dobu výkonu mandátu. Na území vlastního státu požívá imunity ve stejném rozsahu jako člen parxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxavení imunity svého člena; rovněž se poslanec Evropského parlamentu nesmí dovolávat své imunity, je-li přistižen při činu. I v případě, že bude o trestxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxvat imunity jako člen Parlamentu České republiky (resp. jako člen Poslanecké sněmovny), je nutno adresovat žádost o souhlas s jeho trestním stíháním (xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxe Evropského parlamentu vydá, či nikoli. Kromě toho se imunity může dovolat i sám člen Evropského parlamentu. Bude-li český orgán činný v trestním stíhxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxť v takovém případě rozhoduje Evropský parlament k žádosti českého orgánu činného v trestním řízení nikoli dle práva státu, za nějž byl dotyčný člen Evrxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
14.
Kromě souhlasu s trestním stíháním těchto osob jakožto negativní podmínky vynětí z pravomocí orgánů činných v trestním řízení může nutnost souhlxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xx xx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xx xx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxích trestních stíhání osob, které byly do České republiky vydány či předány cizím státem pro konkrétní úkon či pro trestní řízení pro konkrétní skutek. x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxno (či rozšířeno trestní stíhání původní) nad rámec podmínek původního vydání či předání, případně aby se pro účely nového trestního stíhání (či rozšíxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxn za udělení souhlasu či za vzdání se zásady speciality, neboť oba tyto úkony cizího státu mají stejný smysl i účel. Postup žádosti o souhlas pak upravuje xx xx xx xxx x xxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xx xx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxšil patnáctý rok života (tj. den po jeho kalendářních patnáctých narozeninách). Tento věk se samozřejmě posuzuje ke dni spáchání činu, nikoli ke dni zaxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxmu a proti dospělému) není z hlediska tohoto ustanovení
relevantní
. Ani jiné podmínky trestní odpovědnosti na straně pachatele (resp. znaky subjektu xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xstanovení
relevantní
.
K odst. 1 písm. e)
16.
Smrt není otázkou statusovou dle § 9 odst. 2, neboť pro nastoupení jejích právních účinků není třeba zvxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxloučen návrat do života, nikoli smrt klinická (R 41/1976).
xxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x x x xx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxx xx xx xx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxo jsou orgány činné v trestním řízení vázány rozhodnutím soudu v řízení podle zákona o zvláštních řízeních soudních, že určitá osoba byla prohlášena za xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxčná osoba žije, ostatně pamatuje na to § 57 z. ř. s. Dle § 76 odst. 1 obč. zák. se v takovém případě k prohlášení za mrtvého nepřihlíží. Ačkoli zde tak v přípxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxiz výklad k odst. 1 písm. c), bod 10], neboť v takovém případě bude i zde trestní stíhání zastaveno dle § 172 odst. 1 písm. d) usnesením, které spadá pod výčxx x xx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxvou otázku, ohledně níž se orgány činné v trestním řízení musí řídit rozhodnutím soudů ve zvláštním řízení soudním, platí pro orgány činné v trestním říxxxx xxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx x xx xx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xsou orgány činné v trestním řízení vázány tímto rozsudkem a § 76 odst. 1 obč. zák., který na něj navazuje, a tedy
per analogiam
nepřihlíží ani k usnesení o xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx x., neuplatní se však v řízení proti právnické osobě dle zák. o tr. odpovědnosti p. o., kde je to z povahy věci vyloučeno, a to i při užití analogiae legis. Na xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xx xxxx x xxx odpovědnosti p. o.). § 28 zák. o tr. odpovědnosti p. o. pak zakotvuje mechanismy, které brání tomu, aby došlo k zániku právnické osoby bez právního nástxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxíhání. V úvahu tak stále připadá analogické vztažení § 11 odst. 1 písm. e) na případy, kdy k zániku právnické osoby bez právního nástupce došlo ještě přex xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxu osobu postavit před soud, nicméně trestní řízení xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxvení může v takových případech, v nichž nelze očekávat, že by se zdravotní stav obviněného zlepšil do takové míry, že by ten byl schopen plnohodnotné účaxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxena na základě ustanovení § 159a odst. 2. Trestní řízení se tak končí. Změní-li se však zdravotní stav dotyčné osoby natolik, že překážka, která jejímu pxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x
xx xxxx
x
xxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xstanovení se může týkat kterékoli složky zdraví dané osoby. Musí však být natolik závažná, aby znemožňovala účast této osoby na řízení před soudem i při xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xozhodnout jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1. Lze přitom využít odbor-ného vyjádření či znaleckého posudku dle § 105 odst. 1. Srov. k tomu komentář x x xxx xxxxx x xxxxx xxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxní poruchou, která brání tomu, aby chápala smysl trestního řízení, bylo dříve možno toliko ve stadiu trestního stíhání toto stíhání přerušit podle § 17x xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxní dle § 159a odst. 2). Srov. k tomu komentář k § 173 odst. 1 písm. c). I zde pak platí možnost nařídit obnovu řízení podle § 278 odst. 2
in fine
, jestliže se zdrxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxx x xxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x
xxx iudicatae
), pokud byla věc pravomocně vyřízena po
meritorní
stránce. V takových případech brání novému projednání věci čl. 40 odst. 5 Listiny, jakox x xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xedy to, že vykonáním trestu se odsouzený vrací zpět do společnosti a veřejná moc ztrácí právo na to, jej pro stejný skutek znovu trestat. V případě, že trexxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxtenzivní zásah do práv takové osoby, že jakmile trestní řízení pravomocně skončí, pak má zásadně dotčená osoba právo na to, aby nebyla po neomezenou dobx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxo zásada však nevylučuje užití mimořádných opravných prostředků, jak ostatně stanovuje sám čl. 40 odst. 5 Listiny.
23.
K pojmu skutek viz výklax x x xx xxxxx xx x x xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x x x xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxící. Za rozsudek se považuje též trestní příkaz (§ 314e odst. 7), jestliže proti němu nebyl podán odpor (§ 314g odst. 2). Formou odsuzujícího rozsudku soxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx x xxxxx xx xx xx x. (nikoli však rozhodnutí, jímž je uznání zamítnuto dle § 125 z. m. j. s.). K právní moci rozsudku viz výklad k § 139 odst. 1.
xxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx stíhání viz výklad k § 172 odst. 1, k § 172 odst. 2, k § 188 odst. 1, k § 188 odst. 2, k § 314c odst. 1, k § 314c odst. 2, k § 314p odst. 3 písm. c), k § 314p odst. 4, k § 223 xxxxx xx x x xxx xxxxx xx x x xxxx xxxxx xx x x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxí moci usnesení viz výklad k § 140 odst. 1. K zastavení trestního stíhání dochází i v případě, že se obviněný osvědčil ve zkušební době podmíněného zastavxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xeosvědčil. Viz výklad k § 307 odst. 3. To samé platí o upuštění od trestního stíhání mladistvého (§ 70 odst. 2 z. s. m.). K zastavení trestního stíhání dochxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxního stíhání z důvodu dle § 172 odst. 2 písm. b) není překážka věci rozsouzené založena ve všech případech, k tomu srov. výklad k tomuto ustanovení.
xxx
xxxxxx
xx xxx xx xxxx
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxhodnutí, jež překážku věci rozsouzené zakládá, bylo zrušeno v předepsaném řízení. Jelikož jde vždy o rozhodnutí pravomocné, předepsaným řízením k jexx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxání, stížnosti pro porušení zákona a o obnově řízení. K řízení o dovolání viz výklad k § 265a. K řízení o stížnosti pro porušení zákona viz výklad k § 266. K řxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxt i zvláštní oprávnění nejvyššího státního zástupce rušit nezákonná rozhodnutí státních zástupců o zastavení trestního stíhání nebo postoupení věcxx x xxxx xxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx x xxx x xxx xxxxx xx xx
x xxxxx x xxxxx xx
26.
Součástí usnesení o schválení narovnání je vždy xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxsadě
ne bis in idem
stejné účinky jako rozhodnutí dle § 11 odst. 1 písm. h). Platí proto o něm
mutatis mutandis
výklad k odst. 1 písm. f), a to včetně vyloučxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
K odst. 1 písm. j)
27.
Překážku
ne bis in idem
zakládají i o rozhodnutí o postoupxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx x x xxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xxx x x xxx xxxxx xx x x xxx odst. 1 písm. b), k § 314 odst. 1 písm. a), k § 314p odst. 3 písm. b) a k § 314r odst. 5. Rozhodnout o postoupení věci je možno i v řízení o mimořádných opravných xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxaném řízení se vztahuje k rozhodnutí o postoupení věci dle některého z výše uvedených ustanovení, nikoli k případnému zrušení rozhodnutí o správní sanxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx j), zejména bod 34.
28.
Komentované ustanovení neváže účinky věci rozsouzené k tomu, aby v příslušném správním řízení, k němuž byla věc projednávaná původxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xx řízení vedlo, adekvátně potrestána. Účinky věci rozsouzené tak pro trestní řízení z důvodu dle § 11 odst. 1 písm. j) trvají i tehdy, jestliže ve správníx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxd.
xxx
xxláštní úpravu nepřípustnosti trestního stíhání právnické osoby pak obsahuje § 28 odst. 2 zák. o tr. odpovědnosti p. o. Z toho plyne, že ustanovení § 11 oxxxx x xxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xi jeho vzetí zpět srov. výklad k § 163 a k § 163a.
K odst. 1 písm. l)
31.
Toto ustanovení míří na mezinárodní smlouvy, které stanoxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxznávat neměly. Prvním významným okruhem případů je přiznání těchto účinků i některým rozhodnutím cizích států. Jelikož právo trestat (
ius
puniendix xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxnity druhého státu bez souhlasu takového státu, odsuzující rozsudek cizího státu zásadně nezakládá překážku věci rozsouzené pro české orgány činné v xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xen na pravomocná odsuzující rozhodnutí vydaná v trestním řízení. Jelikož mezi členskými státy EU platí ohledně zásady
ne bis in idem
poněkud jiný režix xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxní (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 551/1992 Sb.) z 15. května 1972 (čl. 35-37), jejímiž smluvními stranami je většina států Rady Evropy, tjx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxina, Turecko, Makedonie, Rusko, Arménie atd.
-
Úmluva o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu ve xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxranami jsou státy bývalého východního bloku.
Tyto mezinárodní smlouvy mohou stanovit zpřesnění uplatnění překážky věci rozsouzené či její bližxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xednat o rozšíření výše zmíněných účinků i na některá cizozemská rozhodnutí, ale i o rozšíření těchto účinků na některá jiná vnitrostátní rozhodnutí, kxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxu příslušné mezinárodní smlouvy k tomu příslušným orgánem, jak je to typické u Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a výkladu čl. 4 Dodatkxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
x x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx
30.
x xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxládá pojem "potrestání", užívaný čl. 4 zmíněného Dodatkového protokolu č. 7, obdobně, jako autonomně posuzuje pojem "trestný čin" ve vztahu k čl. 6 odsxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx1, č. 5102/71, 5354/72 a 5370/72 a dále precizovaných četnou další judikaturou. Pro tato kritéria je relevantní:
-
jaké právní kvalifikaci podléhá xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
x
xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xeho závažnost, tedy např. jak široký okruh osob může dotčený skutek spáchat (zda je nějak omezen -
-
např. v případě disciplinárních deliktů), jaký xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxé Británii, č. stížnosti 19380/92);
-
jak závažnou újmu představuje sankce, kterou bude dotyčný skutek postižen.
Může se tak stát, že pod důvox xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
34.
K posouzení, zda jde ve smyslu čl. 4 Dodatkového protokolu č. 7 o stejnou věc, se vychází z identity podstatných okolností daného skutku. Tenxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx pro totožný skutek nehledě na to, v jakém typu řízení je takový skutek projednáván, jestliže jde o "trestný čin" ve smyslu Engelových kritérií (ESLP Zolxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxř. v přestupkovém řízení, zakládá toto rozhodnutí překážku věci rozsouzené ve vztahu k potenciálnímu trestnímu řízení, a to i tehdy, byla-li správní sxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxní uložena proto, že příslušný správný orgán chybně kvalifikoval předmětný skutek jako přestupek, ačkoli se jednalo o trestný čin (R 13/2009). Pokud bx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxista kvalifikoval jednoznačně jako trestný čin, potrestal v blokovém řízení o přestupku) majícího za cíl vyloučit zahájení trestního stíhání pro týž xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxávní ochranu.
xxx
xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxvisí, jsou přece rozdílnými. Např. je tak možno ve správním řízení postihnout nerespektování pokynu "stůj" dopravního policisty a v trestním řízení pxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxobně nic nebrání tomu, aby ve správním řízení bylo postiženo odepření zkoušky ke zjištění, zda byl pachatel pod vlivem alkoholu, a v řízení trestním ohrxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxincipiálně toto vyloučeno není (ESLP A a B proti Norsku, stíž-nosti č. 24130/11 a č. 29758/11), v linii finančněprávní však rozšířený senát NSS rozhodlx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxx xx xxxx
xx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxném smyslu (NSS 4 Asf 210/2014). Nejvyšší soud se v trestní linii v dlouho očekávaném roz-hodnutí velkého senátu ztotožnil s tím, že (zjednodušeně řečexxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxí týž skutek, a tedy zásada
ne bis in idem
by dvojím potrestáním porušena byla. Zároveň však vycházeje z výše uvedené-ho rozhodnutí A a B proti Norsku dosxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxe a trestní sankce dvě složky téhož jednoho potrestání. Okolnosti, za nichž je takový přístup možný, lze vymezit následovně (NS 15 Tdo 832/2016):
a)
dxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxledkem vytýkaného protiprávního činu;
c)
zda paralelní vedení obou řízení v maximální možné míře předchází xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxx
xx
xxx xxxději uložená sankce v jednom řízení zohledňuje sankci uloženou dříve v druhém řízení.
Po rozboru právní úpravy a praxe českého trestního řízení a česxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxiže tak příslušný správce daně i orgán činný v trestním řízení budou postupovat s ohledem na ta uvedená kritéria, jež mohou ovlivnit (zejména zohledněnx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxx xx xxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx stejné skutkové okolnosti, které vedly k uložení daňového penále.
36.
Nejvyšší soud rovněž připustil v několika nepublikovaných rozhodnutxxxx xx xxxxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxtata obou těchto druhů sankcí jsou odlišné. Pokud tak např. došlo k uložení kárného trestu celodenního umístění do uzavřeného oddělení dle z. v. t. za txx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxně kárný senát Nejvyššího soudu konstatoval, že je možný souběh kárné a trestní odpovědnosti soudce za totožný skutek (1 Skno 1/2007), a Nejvyšší správxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxnkcí jak v kárném, tak v trestním řízení u odsouzených je ovšem třeba postupovat velmi opatrně. Evropský soud pro lidská práva zásadně (tj. s výjimkami) xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx5/98 a č. 40086/98), přičemž za trest na svobodě může být považováno i faktické prodloužení výkonu trestu v důsledku znemožnění předčasného propuštěnx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxnu trestu a kárných trestů ukládaných vězňům je velmi specifická a umožňuje např. prodlužování trestu o několik dní, čímž ve vykonávacím řízení docházx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxch podmínkách. Proto lze závěry těchto rozhodnutí považovat za souladné s výše uvedenými nepublikovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu a Nejvyššíhx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx x x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xouběh možný je. V této otázce se očekává vydání stanoviska Nejvyššího soudu.
xxx
x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxáva je možno dovodit i nepřípustnost trestního stíhání v případech, kdy trestní řízení trvalo neúměrně dlouho. Tato argumentace byla posuzována Ústaxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxx x xxx xxx xxxxxxxxxxo při ukládání trestu jakožto ke zmírňujícímu faktoru (I. ÚS 554/04), nicméně nelze dovodit, že by měly či vůbec mohly mít za následek založení nepřípusxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx
38.
Komentované xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxhodnutím cizozemského soudu, nýbrž které toliko zaručují vzájemnost při uznávání příslušného okruhu rozhodnutí v trestních věcech mezi smluvními sxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx x 11 odst. 1 písm. h); k tomu viz výklad k odst. 1 písm. h), bod 22.
39.
Komentované ustanovení se rovněž nevztahuje na uznávání účinků rozhodnutí mexx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxké orgány činné v trestním řízení upravuje § 11 odst. 2.
K odst. 1 písm. m)
40.
Účinky zásady
ne bis in idem
se tímto ustanovením xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx
xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xízení, či kdy jsou na základě mezinárodní smlouvy přiznány účinky překážky věci rozsouzené některým cizozemským rozhodnutím přímo xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx x xxxl. z. m. j. s. Jedná se tedy o vyjádření zásady aut dedere, aut punire, tedy zásady, že v případech žádosti o vydání je dožádaný stát povinen buď dotyčnou oxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxobu do zahraničí vydá, ztrácí možnost její trestní věc vyřídit sama.
41.
Dle důvodové zprávy k zák. č. 105/2013 Sb., jímž bylo ustanovení písm. kx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx xepublika důvěřuje cizímu státu natolik, že mu předá trestní řízení, měla by mu důvěřovat i natolik, aby respektovala alespoň v komentovaném ustanovenx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxx xxxxx trestní řízení předávat, naopak má-li v něj důvěru a učiní tak, předává trestní řízení s povinností uznat jeho výsledek, je-li jím jedno z v následujícíx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxsobů - pravomocným uložením trestu či ochranného opatření, které osoba, proti níž se řízení vede, vykonává či již vykonala, a to včetně případů, kdy je vxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxtí nazývají dle práva cizího státu, podstatné je pouze to, zda se jejich obsah a podstata kryjí s příslušnými typy rozhodnutí dle trestního řádu. Toto usxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxího rozsudku, příp. kde byla věc postoupena k vyřízení do příslušného správního řízení pro některý správní delikt v nejširším slova smyslu. Není však vxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxx
x xxxxx x
xxx
xxxx xxxxnovení reflektuje skutečnost, že unijní právo vytváří poněkud odlišný systém uznávání rozhodnutí členských států, resp. států účastnících se schenxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxá překážku věci rozsouzené v jiném členském státu EU či státu přidruženém k schengenskému acquis. Stěžejním je zde čl. 54 Schengenské prováděcí úmluvy xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxbo je právě vykonávána sankce nebo podle práva smluvní strany, ve které byl rozsudek vynesen, již nemůže být vykonána. Výklad tohoto článku prodělal boxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxkterým rozhodnutím všech justičních orgánů členských států EU. Uvedená novela trestního řádu reagovala jednak na vývoj judikatury SDEU, jednak na sxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
45.
Členské státy EU netřeba xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxs
to samé, co bylo uvedeno ve výkladu k § 11 odst. 1 písm. h), xxx xxx xx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxo soudu pro lidská práva a ostatně ani od praxe domácí, nicméně rozdíly se přece vyskytnout mohou. Soudy a jinými justičními orgány se rozumí ty orgány vexxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxzení rozhodnutí uvedená dále pod písm. a) a b).
K odst. 2 písm. a)
46.
Jedná se prakticky o identický okruh rozhodnutí, jaký je uveden v § 11 odst. x xxxxx xxx xxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxo předáním trestního řízení do státu, který předmětné rozhodnutí vydal.
K odst. 2 písm. b)
47.
Toto ustanovení rozšiřuje okruh rozhodnutí člexxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx stanovena podmínka, že by Česká republika do dotyčného státu musela trestní řízení předat. Překážka věci rozsouzené se tak i ve vztahu k těmto rozhodnuxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxchází z judikatury SDEU (resp. tehdy ESD). Judikaturní vývoj zde nejprve rozlišoval důvody, pro něž ke zproštění došlo. Překážku věci rozsouzené tak dxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xedostatku důkazů (SD EU Jean Leon Van Straaten, C-150/05). Jelikož však § 11 odst. 2 písm. b) nijak důvod zproštění neomezuje, bude na základě komentovxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx
xxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxhž materiální obsah a důsledky jsou srovnatelné s rozhodnutími dle § 11 odst. 1 písm. h) a i). Patří sem i rozhodnutí o zastavení trestního stíhání v důslxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx xxx xx
51.
Zda určité rozhodnutí vytváří podle práva státu, jenž je vydal, překážku věci rozsouzené, je nutno posuzovat materiálně, tj. zda důsledky takoxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxský, C-491/07). Typicky může jít o obdobu našeho odložení věci v případech, kdy k ní došlo z důvodu, pro nějž by byla dána nepřípustnost trestního stíhánx xxxx xxxxxx x x xxxx xxxxx x x x x xxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx zakládat překážku věci rozsouzené, jestliže nebylo vydáno po důkladném prošetření věci, což může být např. tehdy, když ani nebyl vyslechnut poškozenx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx xxx xx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxn členský stát či stát účastný na schengenském acquis trestní řízení ukončí bez meritorního posouzení proto, že proti osobě, vůči níž se toto řízení vedxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxtě byla spáchána převážná část trestné činnosti, osoba, proti níž se řízení vede, v něm trvale pobývá atd.), v důsledku čehož by rozhodnutí prvého státu xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx ustanovení vychází z rozsudku SD EU Mario Filimeno Miraglia, C-469/03.
K odst. 2 písm. b) bod 3.
xxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxzdíly, a to v některých případech nikoli nepodstatné. Není tak vyloučeno, že čin, který jeden takový stát nekriminalizuje (např. držení omamné či psycxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx by se trestní řízení končilo právě proto, že skutek nebyl trestným činem (např. na počátku bylo podezření, že předmětná látka přesahuje množství, jehox xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxtním řízení zahájit a vést vlastní trestní řízení a trestnost skutku posoudit v souladu s českým trestním právem hmotným.
K odst. 2 písm. b) bod 4.
xxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx v § 11 odst. 1 písm. a), c) až e), k) nebo l) srov. příslušný výklad k § 11 odst. 1.
K odst. 3
54.
I v případě důvodů nepřípustnosti trestního stíhání xxx x xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxmu srov. výklad k § 12 odst. 12.
K odst. 4
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx zájmu takové osoby tak může být očištění jejího jména a ochrana její cti prokázáním její neviny v trestním řízení a smytí všech možných pochybností, ktexx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xtíhání dle § 11 odst. 1 písm. a), b) a k) mají za cíl zásadně ochranu zájmů osoby, proti níž se řízení vede [na rozdíl např. od důvodu dle § 11 odst. 1 písm. h) xx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxobě možnost do tří dnů prohlásit, že na pokračování trestního stíhání trvá. K počítání lhůty viz výklad k § 60. Toto prohlášení může obviněný vzít zpět (R xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xe tato možnost vyloučena tehdy, jestliže trestní stíhání nebylo z některého z těchto důvodů ani zahájeno a věc byla odložena dle § 159a odst. 2. V tomto přxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxního stíhání.
57.
Pokud obviněný prohlásí, že na pokračování trestního stíhání trvá, jeho trestní stíhání bude dále postupovat běžným způsobxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx odsuzujícího.
58.
Poučení obviněného je možno provést přímo v rozhodnutí, jímž se trestní stíhání z některého z uvedených důvodů zastavuje.
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx
x
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxliky,
-
byl ustaven rozhodnutím Rady bezpečnosti Organizace spojených národů vydaným podle kapitoly VII Charty Organizace spojených národů, ktxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
x
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx VII Charty Organizace spojených národů, kterým je Česká republika vázána, s takovým mezinárodním soudem povinna spolupracovat.
Postačí splněnx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xx x xx xx xx xx xx
60.
V úvahu bude připadat zejména Mezinárodní trestní tribunál, zřízený tzv. Římským statutem (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 84/xxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x x xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
výklad k § 11 odst. 2 a k § 11 odst. 3. Výslovně je však vyloučeno založení překážky věci rozsouzené tehdy, pokud mezinárodní tribunál skončí řízení protxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxpadu. V případě Mezinárodního trestního tribunálu je toto omezení pravomoci zakotveno v čl. 5 odst. 1 Římského statutu, jemuž odpovídá i čl. 17 odst. 1 pxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx
xxxxxxxxxxx
K odst. 1 písm. a)
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx x trestním řízení při řešení otázky, zda se na obviněného vztahuje aboliční ustanovení amnestie prezidenta republiky, postupovaly v souladu se zákonexx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx byl v dalším průběhu trestního stíhání právně posouzen jako jiný trestný čin, na nějž se amnestie nevztahuje. Není přitom rozhodné, zda důvodem změny pxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxí tímto postupem neporušily základní práva nebo svobody stěžovatele zaručené ústavním pořádkem ani nezasáhly do pravomoci prezidenta republiky udíxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x
x xxxxx x xxxxx xx
xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxravedlivý proces, jestliže usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo nadřízeným orgánem zrušeno z důvodu, že tento shledá potřebným nejprve xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky na potrestání konkrétními okolnostmi vymezeného trestného činu, způsobuje přerušení běhu pxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xřed soud (překážka
ne bis in idem
), a proto se dnem právní moci odsuzujícího rozsudku podle § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku promlčecí doba staví, což znxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxrh odsouzeného podle § 306a odst. 2 tr. ř. ke zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku vydaného v řízení proti uprchlému (§ 302 a násl. tr. ř.), doba ox xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx odst. 2 tr. ř. se do promlčecí doby nezapočítává, neboť pachatele nebylo možno postavit před soud pro zákonnou překážku podle § 34 odst. 3 písm. a) tr. záxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx civilní služby poté, co za to byl stěžovatel pravomocně odsouzen, nelze pokládat za nový trestný čin. "Zásada
ne bis in idem
nalezla své místo též v čl. 4 xxxxx x xxxxxxxxx xx x x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx, jak to činí § 12 odst. 11 trestního řádu. Rozhodující přitom je, že toto ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je v České republxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, C. H. Beck, Praha 1997, str. 216).
Interpretace
předpisů trestního zákona a trestního řádu, podle níž při trvalém oxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxích vykládáno jako odmítnutí dočasné či krátkodobé. -
Není porušením zákazu opakovaného postihu za tentýž skutek ("
ne bis in idem
") ve xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xx x x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxá neumožnila styk dítěte s oprávněnou osobou podle rozhodnutí soudu, uplatněn jednak výkon rozhodnutí uložením pokuty podle § 273 odst. 1 písm. a) občaxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxx xxxx x
xxxxní o správním vyhoštění vedené pro nevycestování osoby, která byla vyhoštěna podle zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, nemx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxích svobod, ve znění jejích protokolů. Takové řízení, resp. jeho výsledek, proto nepředstavuje překážku trestního stíhání ve smyslu ustanovení § 11 oxxxx x xxxxx xx xxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx x
x xxxxx x
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx. Kritérium vycházející z právní kvalifikace činu by totiž při neexistenci harmonizace vnitrostátních trestněprávních předpisů mohlo vytvářet tolxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxvantním kritériem pro účely uplatnění čl. 54 kritérium totožnosti skutku, chápané jako soubor konkrétních okolností, které jsou vzájemně neoddělitxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x
xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxu týchž omamných látek stíhané v různých smluvních státech Schengenské prováděcí úmluvy, musí být v zásadě považovány za "tentýž čin" ve smyslu čl. 54 Sxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxho státu, kterým se obžalovaný pravomocně zprošťuje obžaloby pro nedostatek důkazů. -
SDEU Jean Leon Van Straaten, C-150/05
Různá skutková jednáxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xednak ve směnění peněžních částek rovněž pocházejících z takového nedovoleného obchodu ve směnárnách v jiném smluvním státě, nemohou být považována xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx konání jsou spojena týmž protiprávním úmyslem. -
SDEU Norma Kraaijenbrink, C-367/05
Skutkové okolnosti, které spočívají v převzetí pašovaného xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx, že bylo od počátku úmyslem obviněného, jež byl stíhán v obou smluvních státech, převézt tabák po jeho počátečním převzetí přes více smluvních států na xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx je věcí příslušných vnitrostátních orgánů. -
SDEU Jürgen Kretzinger, C-288/05
Právo Evropské unie neupravuje vztah mezi Úmluvou o ochraně lidskxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxto Úmluvou a vnitrostátní právní normou; unijní právo brání soudní praxi, která povinnost vnitrostátního soudce upustit od použití jakéhokoli ustanxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx zbavuje možnosti posoudit plně, případně ve spolupráci se Soudním dvorem, slučitelnost uvedeného ustanovení s touto Listinou. Zásada
ne bis in idem
xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxící v nesplnění povinnosti podat přiznání k DPH postupně daňovou a trestní sankci, jestliže první sankce nemá trestní povahu, což přísluší ověřit vnitxxxxxxxxxx xxxxxx x
xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x
xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxx x xxxxx xx xxxxo b) Tr. por. obvinený podľa § 11 ods. 2 Tr. por. prehlási, že trvá na prejednaní veci, pokračuje sa v trestnom stíhaní v tom jeho štádiu, v ktorom sa predtým xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xds. 2 Tr. por., t. zn., že najmä pri zmene v zložení senátu a pri uplynutí dlhšieho času musí sa hlavné pojednávanie vykonať znova. -
Právně
rxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxx xxxxx x xxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxájce (§ 41 odst. 2 tr. ř.). Proti vůli obviněného tak však může učinit jen v případě, je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho zxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxx xxxx x
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxku (jiném správním deliktu). Správní právo. 2014, č. 1-2, s. 58.
GŘIVNA, T. Zásada "
ne bis in idem
" v evropském právu. Trestněprávní revue. 2006, č. 5x xx xxxx
xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
x xxxxxxxx xxxxxx Bulletin advokacie. 2005, č. 11-12, s. 34.
xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx x x xxxxxx x xxxxxxx xxxských práv a základních svobod ve světle některých rozhodnutí Nejvyššího soudu. Státní zastupitelství. 2007, č. 2, s. 25.
POLÁK, P., KUBÍČEK, M. Záxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx
xx xxx xx xxxx
x xxxxxx x xxrávních deliktech. Trestněprávní revue. 2012, č. 3, s. 53.
PROUZA, D. Zásada
ne bis in idem
v českém trestním procesu ve světle Zelené knihy o konflixxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxx
xx xxx xx xxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxceném přípravném řízení)
Mgr.
Jan
Provazník
- katedra trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xx xxxxhují k rozhodnutím vydaným v rámci trestního stíhání. Trestní řád však zná i situace, kdy je věc kvazimeritorně rozhodnuta v průběhu zkráceného příprxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxní stíhání, které následně skončilo některým z rozhodnutí uvedených v § 11, a mezi podezřelými, jejichž věc skončila definitivně již ve stadiu zkrácenxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x x1a. Je-li tedy ve zkráceném přípravném řízení rozhodnuto jedním ze způsobů xxxxxxxxx x x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx trestní stíhání.
2.
K trestnímu stíhání viz výklad k § 12 odst. 10. K témuž skutku srov. výklad k § 12 odst. 12, k § 176 odst. 3 a k § 220 odst. 1. Ke státnímx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxípravném řízení viz výklad k § 179c odst. 2 písm. g).
K odst. 1 písm. b)
4.
K podmíněnému odložení podání návrhu na potrestání viz výklad k § 179g. K rozxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxepsaném řízení je značně komplikované, neboť proti usnesení dle ustanovení § 179h odst. 1, na nějž komentované ustanovení odkazuje, je sice přípustná xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xyřízení toto usnesení právní moci, a tedy ani nemůže zakládat překážku věci rozsouzené. Dovolání zde není přípustné (§ 265a odst. 2
a contrario
), stejxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx
x xxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x 174a odst. 1, neboť v případech rozhodnutí o osvědčení se ve zkušební době podmíněného odkladu návrhu na potrestání nedochází k zastavení trestního stxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxutí, nicméně na jejím základě by bylo možno je zrušit jen tehdy, bylo-li by vydáno v neprospěch podezřelého. Jelikož se tento ve zkušební době osvědčil, xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xe zkráceném přípravném řízení [např. zde byl dán důvod odložení věci dle ustanovení § 179c odst. 2 písm. c)], a zrušení rozhodnutí o osvědčení se podezřexxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxěn. I zde však vyvstává otázka, zda by takové řešení bylo v jeho prospěch, neboť "obyčejné" odložení xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx
x xxxxx x
xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xybraných trestných činů korupční povahy, jakož i s ním se pojícího institutu rozhodnutí o nestíhání podezřelého dle ustanovení § 159d. Jelikož v přípaxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxní věci ještě před tím, než je zahájeno trestní stíhání, přičemž již ze své povahy jde o vyřízení věci konečné, nesvědčila by podezřelému, o jehož nestíhxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxitutu rozhodnutí o nestíhání podezřelého trestní řád zakotvuje v komentovaném ustanovení účinky věci rozsouzené speciálně i pro něj. Kromě potřeby xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xůvod dočasného odložení trestního stíhání dle § 159c, že se v případě, že splní všechny podmínky a státní zástupce rozhodne o jejich nestíhání, nebudou xxxxx xxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx zvýšit jejich motivace usilovat o využití tohoto zvláštního postupu.
6.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxšího státního zástupce dle ustanovení § 174a odst. 1. Na rozdíl od rozhodnutí, že se podezřelý ve zkušební době podmíněného odkladu návrhu na potrestánx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xestíhání podezřelého není návrh na obnovu řízení přípustný (§ 277
a contrario
), ustanovení § 284 odst. 1 výslovně označuje toto rozhodnutí jako rozhxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxdnutí ve věci osoby, která měla po podezřelém, o jehož nestíhání státní zástupce rozhodl, požadovat úplatek či jiný majetkový prospěch, a ze zjištění, xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxerý postupoval podle ustanovení § 159c a dosáhl svého nestíhání dle ustanovení § 159d, uvedl původně nepravdivé informace ve snaze zakrýt svou skutečxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxení, rozhodl se jej předběhnout a falešně jej obvinit z žádosti o úplatek) či ve snaze dosáhnout trestního stíhání nevinné osoby (např. podezřelý se chcx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxbil, orgány činné v trestním řízení mu uvěří, neboť nebudou předpokládat, že by byl ochoten riskovat trestní stíhání zcela bezdůvodně).
7.
I zde můxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxní v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014.
ŠČERBA, F. K odklonům uplatňovaným ve zkráceném přípravném řízení. Bulletin advokacie. 2006, čx xx xx xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
Právní stav komentáře je xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxí definice, které trestní řád obsahuje. Tak § 3 odst. 1 vymezuje, co se rozumí zájmovým sdružením občanů, § 32 kdo je obviněným, § 42 kdo je zúčastněnox xxxxxxx x xx xxxxx xx x xxx xx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxnou váží na konkrétní instituty. Například § 85b odst. 12 definuje listinu pro účely prohlídky prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, § 87c zásxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x rozhodnutí ve věci samé. Některé pojmy užívané v trestním řádu definují jiné právní předpisy (např. "Česká advokátní komora" - § 40 zák. o advokacii, xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x x x xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxmentů, "provozovatel poštovních služeb" - § 2 písm. c) zák. č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, atd.).
2.
Trestní řád užívá ovšem i řadu pojmů, kxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxek", "usnesení"), případně se na něm shoduje teorie trestního práva procesního (např. "svědek" jakožto osoba, která svými smysly vnímala skutečnost xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxna veřejná moc při uplatňování
ius
puniendi, tedy při odhalování, objasňování, vyšetřování, stíhání a trestání trestné činnosti. Svou institucionxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxty, které nemají v trestním řízení žádný vlastní zájem, a to zejména zájem na výsledku řízení. Tomu odpovídá požadavek na jejich nestrannost (srov. § 30 xxxxx xxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxx xxxxx x x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxem tak jako žalobce v civilním soudním řízení. Obdobně není úlohou státního zástupce v řízení před soudem prokázat vinu a dosáhnout odsouzení obžalovaxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxho vývoje dokazování, k němuž až v řízení před soudem došlo).
4.
Soud je orgánem moci soudní, jehož ústavní zakotvení provádí čl. 81, 82 a čl. 90-96 xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xx xxxstné činy". Organizačně jsou soudy upraveny v zákoně o soudech a soudcích. V trestním řízení působí všechny čtyři články soustavy obecných soudů.
5x
xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxch lidských práv a svobod. Ústavní soud proto nemůže být považován za orgán činný v trestním řízení, a to ani rozhoduje-li o ústavní stížnosti jednotlivxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxy či nařídit domovní prohlídku. Ani v řízení o ústavní žalobě nemá Ústavní soud postavení orgánu činného v trestním řízení, a to přesto, že dle § 108 zák. o xx xx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxti třetí trestního řádu toliko po stránce technické, neboť řízení před soudem dle trestního řádu má svým průběhem a strukturou ke specifickému a zcelx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx x xrestu formou rozsudku, dospěje-li trestní řízení k takovému rozhodování. Mimo to je v trestním řízení soudu uložen i úkol strážce základních práv a svoxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxh opatření, zasáhnout. Pouze soud tak rozhoduje o vazbě, vydává příkaz k domovní prohlídce, prohlídce jiných prostor či k odposlechu a záznamu telekomxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xx
x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxxxxům jejich porušení viz výklad k § 13 a násl. Které soudní těleso (zda senát či samosoudce) příslušného soudu bude rozhodovat, upravuje zčásti xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx x x x xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxdovat, stanovuje rozvrh práce vytvořený předsedou příslušného soudu po projednání se soudcovskou radou (§ 41 zák. o soudech a soudcích).
8.
Ústavxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxelství. Státní zástupce v trestním řízení prosazuje veřejný zájem na adekvátní reakci prostředky trestního práva proti pachatelům trestné činnostix xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxném a účinném průběhu přípravného řízení. Na rozdíl od soudu trestní řád nesvěřuje postavení orgánu činného v trestním řízení státnímu zastupitelstxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxm pouze o formulační rozdíl bez hlubšího praktického významu, neboť to neznamená, že by orgánem činným v trestním řízení byl z pohledu trestního řádu v xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxí je pověřen zpravidla jediný státní zástupce, neznamená to, že by bylo porušením trestního řádu, pakliže by část z jeho dílčích úkolů převzal jiný státxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxnotlivých státních zástupců je vnitřní věcí soustavy státního zastupitelství a řídí se zejména zákonem o státním zastupitelství, jednacím řádem stáxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxx xdpovědnost za výsledek a zákonný průběh přípravného řízení a za hájení veřejného zájmu v případném řízení před soudem z pozice zástupce veřejné žalobyx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxestní stíhání zahajováno a vedeno jen a pouze v důvodných případech a zákonným způsobem, při dostatečném zjištění skutkového stavu a na dostatečném důxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx rovněž dbá na ochranu zájmu obětí trestné činnosti a poškozených trestnou činností. V některých případech provádí státní zástupce namísto policejníxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xízení zejména v souvislosti s tzv. odklony. Státní zástupce má tak v určitých případech i kvazirozhodovací pravomoc, neboť např. podmíněné zastavení xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx
xxxxxxrní
xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxk návrh na použití agenta může podat pouze státní zástupce vrchního státního zastupitelství (§ 158e odst. 4). O stížnosti proti usnesení státního zástxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxto stížnosti nejvyšší státní zástupce [§ 146 odst. 2 písm. b) a d)]. Nejvyšší státní zástupce má pak oprávnění do tří měsíců od právní moci rušit nezákonxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xx]. Konkrétní rozdělení úkolů a věcná příslušnost státních zástupců pro jejich patrně nejdůležitější činnosti v trestním řízení - dozor nad zachováníx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxání, postoupení věci atd.) - jsou tak svěřeny zákonu o státním zastupitelství, podzákonným předpisům a interním normativním aktům nejvyššího státníxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xx xx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xěhož působí. Toto ustanovení však nestanovuje ničeho o příslušnosti státního zástupce v přípravném řízení trestním. Tuto otázku řeší až jednací řád sx xx xx xxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx řízení. Rozhodnutí místně nepříslušného státního zástupce zakládá proto vadu řízení, neboť na činnost státního zastupitelství se analogicky uplatxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx řízení učinil nepříslušný státní zástupce, však ještě sama o sobě neznamená, že by všechny úkony v přípravném řízení byly nezákonné. Zamítne-li tak nexxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx tehdy, pakliže po zjednání nápravy příslušný státní zástupce této stížnosti vyhoví; jinak jsou tyto úkony bezvadné (4 Tz 204/2003, 3 Tz 33/2011). Pochxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxnného právního předpisu. S touto otázkou se potýkal i Ústavní soud, který dospěl k závěru, že při ústavně konformním výkladu tohoto podzákonného předpxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxx xxgány činné v trestním řízení patří xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxe zahájení úkonů trestního řízení nařídit). Tím se však jeho úkoly v trestním řízení nevyčerpávají (i v řízení před soudem policejní orgán např. provádx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, a zpravidla činí i většinu procesních úkonů přípravného řízení (zahajuje trestní stíhání, nařizuje a pxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxů a v případě, že jsou tyto nařízeny, je fakticky provádí, v případech, které nesnesou odkladu, provádí zajišťovací úkony
sua sponte
atd.).
12.
Poxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxx
x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx státního zástupce (§ 157, § 174), který disponuje vůči policejnímu orgánu širokými pravomocemi včetně možnosti provést celé vyšetřování sám [§ 174 odxxx x xxxxx xxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxího orgánu. Je to totiž státní zástupce, kdo nese odpovědnost za výsledek přípravného řízení.
K odst. 2
13.
Odstavec 2 vymezuje blíže pojem policexxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xrgánu. Výčet těchto orgánů je
taxativní
, nelze jej rozšířit ani s použitím analogie. Zásadně mají všechny orgány v tomto výčtu všechny pravomoci, kterx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxést. Tak se děje např. v § 161 odst. 2, který stanovuje pravidlo, že vyšetřování, tj. úsek přípravného řízení po zahájení trestního stíhání, provádí zásxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xx xx xx xx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxy subjekty spadající do výčtu policejního orgánu budou činné v trestním řízení stejnou měrou, po zahájení trestního stíhání vyšetřování provádí jen úxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx x xx1 odst. 6, který umožňuje kapitánovi lodi vést vyšetřování trestných činů spáchaných na této lodi při dálkové plavbě. Ostatní orgány spadající do výčtx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxi norem obsažených v trestním řádu je nutno pečlivě rozlišovat mezi pojmy policejní orgán, orgán Police ČR a orgán oprávněný vést vyšetřování, neboť txxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxech věcech, nejsou-li svěřeny jiným orgánům. Působnost ostatních orgánů spadajících do výčtu pojmu policejní orgán je vždy určitým způsobem zúžena a xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxestné činnosti, případně kombinací vícera kritérií.
16.
Věcná působnost orgánů spadajících pod výčet pojmu policejní orgán se může překrývat. Tx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xána věcná působnost i jiných orgánů spadajících pod výčet pojmu policejní orgán. Například v souvislosti s prověřováním či vyšetřováním zcela nesouvxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxný se patrně dopustil ještě trestné činnosti proti celní povinnosti, spadající do věcné působnosti pověřených celních orgánů. V takovémto případě můxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx jeho věcné působnosti, nebo tento útvar Policie ČR může ve věci zahájit úkony trestního řízení sám. Opačně (tj. zjistí-li např. jiný policejní orgán nex xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xyrozumět o zahájení úkonů trestního řízení útvar Policie ČR, který by byl jinak ve věci příslušný (k tomu srov. § 158 odst. 11 věta první). Dále však prováxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxpci, který s konečnou platností rozhodne (k tomu srov. § 158 odst. 11 věta druhá).
17.
Zvláštní úprava pak platí pro případ souběhu věcné působnosti xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxlicejní orgán. Zásadně totiž platí výlučná působnost Generální inspekce bezpečnostních sborů ve vztahu ke všem trestným činům spáchaných personálnxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxacovních úkolů) ozbrojených bezpečnostních sborů. Pravidlo výlučné působnosti je prolomeno pro zahájení úkonů trestního řízení, neboť k tomu je oprxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxčích, inspekčních či kontrolních orgánů ozbrojených xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxh sborů, což by mohlo vést i k zmaření některých důkazů v důsledku pozdějšího zahájení trestního řízení. Jakmile ale jiný policejní orgán než Generální xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxx xxičemž dál je oprávněn činit pouze neodkladné a neopakovatelné úkony (srov. § 158 odst. 12 věta první a druhá). Zásadě by tak již před zahájením trestníhx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxní trestního stíhání, je již její věcná působnost zcela výlučná (s výjimkou dožádání jiného policejního orgánu). I v případě kompetenčních konfliktů xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxeného bezpečnostního sboru byl spáchán v souvislosti s plněním jeho pracovních úkolů - pak by byla dána příslušnost Generální inspekce bezpečnostnícx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxnostních sborů) rozhoduje s konečnou platností státní zástupce (srov. § 158 odst. 12 věta třetí).
18.
S problematikou omezené a výlučné věcné půsoxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxon v trestním řízení, který učiní policejní orgán s omezenou věcnou působností mimo tuto svou působnost (např. BIS zahájí úkony trestního řízení pro trxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx mají postavení policejního orgánu pouze v mezích této působnosti, tj. mimo její rámec policejním orgánem nejsou. Mimo svou omezenou působnost tedy jexxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxdně, je třeba je zopakovat poté, co bude trestní řízení zahájeno věcně příslušným policejním orgánem. Učinil-li by takový
non
policejní orgán mimo svxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxedném řádně zahájeném a vedeném trestním řízení využít, neboť by šlo o úkon provedený v rozporu se zákonem (subjektem, který k němu není oprávněn), přičxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxektem, neboť i při takto provedené rekognici již vyvstává riziko identifikační fixace ztotožňující osoby na osobu, již ztotožnila při této první nezáxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxní (srov. § 2 odst. 1), zapovídající jiný způsob vedení trestního řízení, než jaký umožňuje zákon. Druhou je skutečnost, že výčet orgánů spadajících pox xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx
xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x usnadnění prvotních iniciačních úkonů trestního řízení u určité výseče kriminality tak, aby specializované orgány výkonné moci mohly pohotově zaháxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx xxc měla být předána příslušnému orgánu oprávněnému vést vyšetřování k zahájení trestního stíhání. Tím se má zamezit průtahům, zvýšeným nákladům a v příxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xo přesto, že trestní věc je zatím na úplném počátku a není ani jisto, že pokročí do stadia trestního stíhání. Zákonodárce tak taxativním výčtem věcí, v nixxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxli. Jiná situace je však tam, kde jde o pouhý výklad pojmu vymezujícího věcnou působnost (např. pojem "celní předpisy", "souvislost s plněním pracovníxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x
xx xxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xolicejní orgán, neboť se tak děje v mezích vytyčených zákonodárcem, který tyto pojmy blíže nedefinoval, a tedy jejich výklad ponechal na orgánech činnxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx a nestanoví ani, že by se mělo jednat o pověřené orgány. Organizace, hierarchie a rozvržení kompetencí útvarů Policie ČR je tak věcí právních a vnitřnícx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxat organizační jednotka Policie ČR, která by nespadala pod některý z jejích útvarů, a která by tedy z hlediska trestního řádu nemohla být policejním orxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxx krajských ředitelství Policie ČR.
20.
Které útvary Policie ČR, resp. které jejich konkrétní organizační jednotky jsou příslušné působit jako poxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx 2009 o plnění úkolů v trestním řízení. Tento závazný pokyn je ovšem svou povahou interním normativním aktem, a je tedy závazný toliko uvnitř organizačnx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
21.
Z předchozího závěru vyplývá, že pokud organizační jednotka Policie ČR vystupuje v trestním řízení jako policejní orgán v rozporu s pravidly pxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxo jednotky (zpravidla kázeňský přestupek dle § 50 zák. xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxka coby útvar Policie ČR (a tedy policejní orgán) v trestním řízení učinila. To je dáno tím, že závazný pokyn není právním předpisem podzákonné síly, nýbxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xelze tak nadále vycházet ze závěrů Nejvyššího soudu vtělených do rozhodnutí 7 Tdo 357/2007, které považuje závazný pokyn policejního prezidenta za prxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxvních předpisů se zákonným oprávněním služebních funkcionářů vydávat interní normativní akty. Uvedené rozhodnutí se vztahovalo ke staré právní úprxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxch předpisů jakožto interních normativních aktů pouze pro příslušníky bezpečnostních sborů. Nejedná se tak o právní předpis. Jelikož trestní řád nixxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxního předpisu, porušení závazného pokynu jakožto interního normativního aktu není způsobilé porušit zásadu zákonnosti trestního řízení (srov. § 2 oxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxdepsané právní účinky.
22.
Jinak je tomu však v případech, kdy je
ingerence
do věcné či místní příslušnosti útvaru Policie ČR jakožto policejního xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxt ji orgánu jinému [§ 157 odst. 2 písm. b)], v případě, že si státní zástupce vyhradí provedení určitého úkonu či celého vyšetřování [§ 174 odst. 2 písm. b)xx x x xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx orgán, případně státní zástupce konající dle trestního řádu ve vybraných věcech vyšetřování namísto policejního orgánu (§ 161 odst. 4). V těchto příxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxím odnětí původnímu útvaru Policie ČR, a učiní-li tak, jedná v rozporu se zákonem a takto učiněné procesní úkony nemají žádné účinky. Pokud tímto způsobxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xšechna další rozhodnutí v této věci učiněná (N 180/51 SbNU 227).
K odst. 2 písm. b)
23.
Smyslem Generální inspekce bezpečnostních sborů je zajistix xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxjich civilní zaměstnanci. Ačkoli mají všechny bezpečnostní ozbrojené sbory své vlastní vnitřní inspekční mechanismy, zákonodárce považoval za nezxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx trestné činy příslušníků ozbrojených bezpečnostních sborů a eventuálně je i vyšetřovat.
24.
Generální inspekce bezpečnostních sborů nemá pravxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xlužba ČR, Generální inspekce bezpečnostních sborů, BIS a Úřad pro zahraniční styky a informace (§ 1 odst. 1 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru přísxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxm, jimiž jsou Policie ČR, Vězeňská služba ČR, Celní správa ČR a Generální inspekce bezpečnostních sborů. Za ozbrojený bezpečnostní sbor tyto orgány vexxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxních sborů, je ve vztahu k trestným činům jejích příslušníků a zaměstnanců ČR zařazených k ní k výkonu práce její věcná příslušnost v trestním řízení omexxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxtních sborů je tak dána v několika skupinách trestných činů:
a)
V případě všech trestných činů příslušníků ozbrojených bezpečnostních sborů (přísxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxapř. zneužití pravomoci úřední osoby, přijetí úplatku atd.) či nikoli (např. neoprávněné podnikání, usmrcení z nedbalosti při dopravní nehodě během xxxxxxxxx xxxxxx
xx
x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx x xx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxý čin takového zaměstnance spáchán v souvislosti s plněním pracovních povinností u Policie ČR či nikoli. Budou sem tedy spadat např. i trestné činy, spáxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx
xx
x xřípadě těch trestných činů zaměstnanců ČR zařazených k výkonu práce k Vězeňské službě ČR nebo k Celní správě ČR, kterých se tito zaměstnanci dopustili v xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx celní orgán [viz výklad k odst. 2 písm. c)]. Věcně příslušným policejním orgánem pro řízení o trestných činech, kterých se tito zaměstnanci dopustili bxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx trestný čin spadá.
d)
V xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xezpečnostních sborů bez ohledu na to, byl-li trestný čin takového příslušníka či zaměstnance spáchán v souvislosti s plněním služebních či pracovnícx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
x xxxxxxxxx xxx xx xx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxnostních sborů založena pro celé přípravné řízení (tj. jak pro stadium tzv. prověřování před zahájením trestního stíhání, tak pro stadium vyšetřovánx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xnformovat a věc mu předat (§ 158 odst. 12). V případě sub d) je věcná příslušnost Generální inspekce bezpečnostních sborů založena pouze pro stadium proxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxstnanců ČR zařazených k výkonu práce ke Generální inspekci bezpečnostních sborů státní zástupce.
27.
Věcná příslušnost Generální inspekce bezpxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxx xxx x xxxmžiku spáchání trestného činu je pachatel např. příslušníkem či zaměstnancem ČR zařazeným u Policie ČR či zaměstnancem ČR zařazeným u Vězeňské službyx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xteré se řízení vede, ke dni zahájení trestního řízení, trestního stíhání, či dokonce ke dni meritorního rozhodnutí. Ze samotné podstaty existence Genxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxné podmínky sub a) až d) k okamžiku spáchání činu, ale až k okamžiku zahájení trestního řízení. Úkolem Generální inspekce bezpečnostních sborů je zajišxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxnostní sbory, zejména jejich samotnými příslušníky. Důvodem, proč jí tento úkol byl svěřen, je institucionální vyloučení možných interferencí těchxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x tomto řízení úlohu policejního orgánu (tj. osobami, které toto řízení vedou). Tento důvod je pak naplněn zcela stejně v případech trestního řízení proxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxekce bezpečnostních sborů má - obdobně jako útvary Policie ČR - postavení policejního orgánu v trestním řízení jako celek. Jedinou výjimkou je prověřoxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxgány. Obecně tak platí pro rozdělení činností a místní příslušnost jednotlivých organizačních jednotek Generální inspekce bezpečnostních xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx sborů. Z hlediska zvláštního postavení Generální inspekce bezpečnostních sborů je zcela pochopitelné, že tyto interní normativní akty upravující oxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxiska personálního, tak z hlediska své činnosti nemůže fungovat jako zcela otevřený a transparentní orgán veřejné moci, neboť by tím značně ztížila plnxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xezpečnostních sborů je osoba vykonávající v těchto ozbrojených bezpečnostních sborech službu dle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxý ozbrojený bezpečnostní sbor. Co se rozumí výkonem služby, stanoví § 1 odst. 4 cit. zák. Služební poměr vzniká rozhodnutím služebního funkcionáře přxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxlém by mohl vzniknout v případě příslušníků justiční stráže. Justiční stráž je však součástí Vězeňské služby ČR (vedle vězeňské stráže, správní službxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxy ČR.
30.
Na postavení příslušníka bezpečnostního sboru nemá vliv, je-li momentálně zařazen do zálohy (§ 28 a násl. cit.), neboť tím nezaniká jeho sxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxy trestný čin příslušník ozbrojeného bezpečnostního sboru zařazený do zálohy trestný čin, je jako policejní orgán v trestním řízení proti němu věcně pxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxerá je v pracovním poměru k ČR dle zákoníku práce a která je pro výkon práce zařazena k plnění pracovních úkolů právě k danému ozbrojenému bezpečnostnímx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxě) či pomocných (např. uklízečka) pozicích. Režim práv a povinností těchto "civilních" zaměstnanců je různý. Nejširší okruh práv a povinností nad rámxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxh či obdobných povinností jako policistovi (tj. příslušníkovi Policie ČR). Například § 10 odst. 3 cit. zák. ukládá "civilnímu" xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xprávy, hrozí-li nebezpečí z prodlení, dle § 112 odst. 1 cit. zák. smí "civilní" zaměstnanec provádět zjišťování tělesných znaků a měření těla. Z tohotx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx jenom u těch, jichž se dopustil v souvislosti s výkonem svých pracovních povinností. Obdobně je tomu u "civilních" zaměstnanců ČR zařazených k výkonu pxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxěstnanci Vězeňské služby ČR mají sice rovněž celou řadu dalších povinností uložených nad rámec zákoníku práce zvláštním zákonem č. 555/1992 Sb., o Věxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xx x x xx xx xxxxení s § 25 cit. zák.), nicméně vzhledem ke specifikům výkonu jejich práce v místech, kde je omezována svoboda, měl zákonodárce patrně za to, že nebude činxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxi. "Civilní" zaměstnanci Celní správy ČR mají práva a povinnosti upravené nad rámec zákoníku práce zvláštním zákonem č. 17/2012 Sb., o Celní správě Čexxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx x xx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx nebylo nutno zakládat věcnou příslušnost Generální inspekce bezpečnostních sborů ohledně všech trestných činů těchto "civilních" zaměstnanců.
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx orgánům. Dikce ustanovení § 3 odst. 1 zák. č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, naznačuje, že pověřené orgány Vězeňské xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxé služby. Zákon ani jiný právní předpis však neupravuje, které orgány v rámci Vězeňské služby ČR jsou orgány pověřenými. K jejich určení je tak příslušnx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxzeňské službě, jsou úkony jiných než pověřených orgánů Vězeňské služby ČR v trestním řízení neúčinné.
34.
Věcná příslušnost pověřených orgánů Věxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx x xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
x xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xoučasně. Věcná příslušnost tak nebude dána, půjde-li o trestný čin jiné osoby než osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody či zabezpečovací
detencx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
x ani půjde-li o trestný čin sice osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody či zabezpečovací
detence
, ale spáchaný jinde než na předepsaném místě (napxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxdu, poté, co z výkonu trestu uprchl, atd.).
35.
Pověřené orgány Vězeňské služby ČR jsou policejním orgánem pouze v úseku od zahájení trestního řízexx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxpekci bezpečnostních sborů (§ 158 odst. 1 věta druhá). Dospějí-li k závěru, že ve věci má být zahájeno trestní stíhání, musí věc předložit orgánu oprávnxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxtní řád přiznává toliko jejím "pověřeným orgánům". Soustavu orgánů celní správy tvoří Generální ředitelství cel a celní úřady (§ 1 odst. 2 zák. o Celní xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxěřeným orgánem v případech celostátního či mezinárodního významu [§ 4 odst. 1 písm. d) cit. zák.], celní úřady pak v případech ostatních [§ 8 odst. 2 písmx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx x xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx
xxx
xxcná působnost pověřených orgánů Celní správy ČR jakožto policejního orgánu je vázána na druh trestné činnosti. Lze ji rozdělit do těchto skupin:
a)
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xx x x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxíků ozbrojených sil nebo bezpečnostních sborů;
b)
trestné činy spáchané porušením právních předpisů při umístění a xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xpáchané porušením daňových předpisů upravujících daň z přidané hodnoty, a to bez ohledu na to, kdo je v daném případě správcem daně;
d)
trestné činy xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxx
xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxivní
výčet "celních předpisů" ani "předpisů o dovozu, vývozu nebo průvozu zboží". Při výkladu těchto pojmů je tedy třeba vycházet z předmětu právní úpxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxmi celními předpisy jsou zák. č. 13/1993 Sb., celní zákon, zák. č. 214/2002 Sb., o vývozu některých kulturních statků z celního území Evropských společxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xb., o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxnostních důvodů, a o změně některých zákonů, atd. Nejvýznamnějšími unijními předpisy jsou pak nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, ktxxxx xx xxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxa 2013, kterým se stanoví celní
kodex
Unie, dále pak např. nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 ze dne 22. července 2003, o přijímání opatření celních orgánx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx tato práva porušilo, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013 ze dne 12. června 2013, o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxtu právních předpisů upravujících konkrétní povinnosti při pořízení a umístění zboží v členských státech Evropské unie, která je právním nástupcem Exxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxrušení jakéhokoli právního předpisu vnitrostátního i unijního, bude-li upravovat určité povinnosti při pořízení (např. nesplnění předepsané oznaxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxlněna podmínka, že toto zboží je dopravováno přes státní hranice ČR. Způsob takové dopravy (lodní, letecká, pozemní) je přitom pochopitelně irelevanxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxliko celní úřady [§ 8 odst. 1 písm. c) zák. o Celní správě]. Celní úřady jsou v některých případech správci daně z přidané hodnoty [§ 4 odst. 1 písm. e) věta zx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxh případech správci spotřebních daní [§ 1 odst. 3 písm. a) zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], včetně spotřební daně z lihu (zásadně všechny danx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx paliv - čl. LXXIII § 1 odst. 2 téhož zákona, daň z elektřiny - čl. LXXIV § 1 odst. 2 téhož zákona). Postavení správce určité daně musí být orgánům celní spráxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxhu k trestným činům spáchaným porušením daňových předpisů, podle nichž jsou orgány celní správy správcem daně.
41.
Je sporné, zda
per analogiam
mxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxlené správy. Patrně by zde nebylo možno si vystačit s ustanovením § 161 odst. 2 daňového řádu, ale jelikož kromě tohoto ustanovení i důvod svěření do věcnx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxech (znalost věci, rychlejší provedení iniciačních úkonů atd.), je možno takovou analogii připustit.
42.
Místní příslušnost pověřených celnícx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxy o trestné činy spáchané v souvislosti s celním či daňovým řízením vedeným orgánem celní správy jakožto správcem daně či cla, postupuje se při určení míxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxost xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x x x x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxí úřady. Toto ustanovení zakládá místní příslušnost pověřených celních orgánů jakožto policejních orgánů pro trestné činy spadající do některé z výšx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxístění a pořízení zboží.
43.
Jelikož je tedy věcná i místní příslušnost pověřených celních orgánů jakožto policejních orgánů v trestním řízení stxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxé věcné působnosti oprávněny provádět pouze úkony trestního řízení před zahájením trestního stíhání. Vyšetřovacím orgánem však nejsou, proto dospěxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xmí v průběhu vyšetřování činit úkony již jen na základě dožádání příslušného orgánu činného v trestním řízení.
45.
V případě trestných činů ze skupxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxjeného bezpečnostního sboru ozbrojené síly, eventuálně jiná osoba, která by zakládala věcnou příslušnost jiného orgánu spadajícího do výčtu pojmu pxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx x xxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxt
argumentum e silentio
legis.
K odst. 2 písm. e)
46.
Organizační strukturu Vojenské policie stanovuje ministr obrany po projednání v příslušnéx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x pořádkovou službu a ochrannou a podpůrnou službu. Jelikož trestní řád nepřiznává Vojenské policii postavení policejního orgánu jakožto celku (na rxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxožka Vojenské policie. Místní příslušnost je dána interním normativním aktem.
47.
Věcná působnost pověřených orgánů Vojenské policie je vystavxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxstné činy příslušníků ozbrojených sil. Dále sem spadají i všechny trestné činy proti příslušníkům xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxtu, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené organizační složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímž majx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxjených sil bez ohledu na druh trestné činnosti a u trestných činů proti vymezeným předmětům útoku bez ohledu na to, kdo je jejich pachatelem.
48.
Příxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx dána ohledně trestných činů civilních zaměstnanců ozbrojených sil (srov. přiměřeně výklad k "civilním" zaměstnancům Policie ČR a jiných ozbrojenýcx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x x xxxxx x xxxxxxxx xx xx vojenským objektem, a v § 2 odst. 7, co se rozumí vojenským materiálem. Pravidla příslušnosti hospodaření s majetkem státu stanovuje zejm. § 8 a násl. záxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx policie nerozhodný (může však pochopitelně hrát roli pro posouzení meritu věci). Rozhodné je tedy pouze to, zda v době spáchání činu bylo k hospodaření x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxzi před zahájením trestního stíhání, tak i po jeho zahájení, neboť jde o orgán oprávněný vést vyšetřování (§ 161 odst. 7).
K odst. 2 písm. f)
50.
Postxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x x případě BIS nepřiznává věcnou příslušnost BIS jako celku, nýbrž pouze jejím pověřeným orgánům. Ustanovení § 6 zák. č. 153/1994 Sb., o zpravodajských sxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxpadá postavení pověřeného orgánu jakožto policejního orgánu dle trestního řádu odboru inspekce Bezpečnostní informační služby. Pouze tento odbor xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxlušníků BIS. Příslušníci BIS mají postavení příslušníků bezpečnostních sborů dle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostxxxx xxxxxx xxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxvodajských služeb je zvýšený zájem na tom, aby do jejich činnost jakkoli nezasahovaly třetí osoby včetně jiných policejních orgánů, pokud to již není nxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxn BIS je oprávněn činit úkony trestního řízení pouze ve fázi před zahájením trestního stíhání. Má-li pověřený orgán BIS za to, že trestní stíhání má být zxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xdst. 2 písm. g)
53.
Postavení Úřadu pro zahraniční styky a informace upravuje pouze zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republikxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxslušnost pro trestní řízení toliko pověřenému orgánu, nikoli celé zpravodajské službě. Za tímto účelem je v rámci Úřadu pro zahraniční styky a informaxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxxxt, důvody jejího zavedení i příslušnosti vyšetřovacího orgánu platí
mutatis mutandis
to, co pro BIS.
K odst. 2 písm. h)
55.
Postavení Vojenského xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxeným orgánům Vojenského zpravodajství, ani zde uvedený zvláštní zákon nestanoví k této otázce ničeho a i zde je nutno vycházet ze zák. č. 153/1994 Sb., o xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxolů policejního orgánu v trestním řízení zvláštní odbor kontroly a vnitřní bezpečnosti.
56.
Jinak lze pro Vojenské zpravodajství odkázat obdobnx xx xxx xx xxx xxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxů dvojí postavení podle toho, zda se jedná o inspekční činnost Generální inspekce bezpečnostních xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx x xxxpekční činnost samotných příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů. K první uvedené situaci srov. výklad k odst. 2 písm. b). Ve druhém uvedxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxšníků Generální inspekce bezpečnostních sborů a zaměstnanců ČR zařazených k výkonu práce ke Generální inspekci bezpečnostních sborů tak platí obdobxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxx
x xxxxx xxxxxxxxxní struktury Generální inspekce bezpečnostních sborů je odhalováním a objasňováním trestné činnosti pověřen odbor vnitřní kontroly. Ten je pověřenxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxahu ke všem trestným činům příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů a ke všem trestným činům "civilních" zaměstnanců Generální inspekce xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxka Generální inspekce bezpečnostních sborů k těmto úkonům oprávněna není.
59.
Pověřený orgán Generální inspekce bezpečnostních sborů je v rámci xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxíhání je namístě, nemůže je učinit sám a musí věc předložit orgánu příslušnému k vedení vyšetřování (§ 162 odst. 1). Tím je v tomto případě státní zástupcx xx xxx xxxxx xxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxnosti jejích pověřených orgánů spadají nejen všechny trestné činy příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů, ale i "civilních" zaměstnaxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xolicejní orgán a stanovením podmínek jejich věcné příslušnosti jakožto policejních orgánů není dotčeno oprávnění státního zástupce vykonávajícíhx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxžití tohoto oprávnění státní zástupce není vázán pravidly místní příslušnosti ani vnitřní organizace či dělby práce jednotlivých policejních orgánxx xx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxy ČR, aby zahájil úkony trestního řízení a provedl úkony prověřování ve vztahu k osobě, která pobývá na svobodě, neboť ve vztahu k této osobě není Vězeňskx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxudnictví) lze nalézt jak v Ústavě (čl. 91 odst. 1), tak v zákoně o soudech a soudcích (§ 8). V tomto případě se uplatní zásada
superfluum non nocet
(nadbytxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx x xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx
xx xxxxx
xxuze legislativně technický, neboť usnadňuje formulace dalších norem trestního řádu tím, že tyto nemusí vždy přesně označovat, na který soud (resp. čxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxx xxxxxxvení je obsahově shodné s § 9 odst. 1, 2 zák. o soudech a soudcích. Ujasňuje tedy pouze skutečnost, že právní normy trestního řádu vztahující se k okresníx xxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxý soud v Praze.
K odst. 5
64.
Ani toto ustanovení nemá na trestní řízení praktičtější dopad. Jde pouze o obsahově nerozpornou iteraci § 6 odst. 2 z. s. xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxci pojmu strany trestního řízení z hlediska jeho podstaty, podává však
taxativní
výčet stran trestního řízení. V teorii je vznášena výtka, že samotný xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xteré prosazují zájmy, pro něž je
relevantní
výsledek řízení, a které mohou být vzájemně rozporné. Pojem strany řízení je tak vnímán jako projev rovnosxx xxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx
xx xxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxoru, který v řízení prosazují. Tato výtka teorie je důvodná, nicméně trestní řád užívá pojmu strana trestního řízení i v ustanoveních, která se nemusí xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxx xx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx povahou neoplývá, § 89 odst. 2 umožňuje stranám vyhledávat, předkládat i navrhovat důkazy, a to rovněž již v přípravném řízení, atd.]. Z praktického hxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx-li tím popřen smysl příslušných ustanovení.
66.
Z hlediska terminologického je nutno odlišovat subjekt trestního řízení a stranu trestního řízxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xlastní subjektivitu), jemuž norma trestního práva procesního přiznává v trestním řízení určité původní právo či ukládá určitou povinnost. Tím subjexx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxejnost se stane subjektem trestního řízení tím, že je jí uložena pořádková pokuta dle § 66 odst. 1, a subjektem trestního řízení přestane být proto, že tuxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxní hmotné věci dle ustanovení § 78 odst. 1 a která má po jejím vydání právo na vrácení takové věci dle § 80 odst. 1). Stranou trestního řízení je pak pouze taxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx určitý kvalifikovaný zájem na výsledku trestního řízení. Lze předpokládat, že zájmem obviněného bude dosáhnout výsledku řízení pro sebe co nejmírněxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xe možno to vyčíslit majetkově, že zájmem zúčastněné osoby bude dosáhnout toho, aby její věc nebyla zabrána, a že zájmem státního zástupce bude, aby soud xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx v konkrétním řízení na jejím postavení ničeho nemění, i když je v rozporu s tímto zájmem kvalifikovaným (např. řídce se vyskytující situace, kdy se obvixxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x x xxxxxxxx xxxxxxxxého - nelze vzdát. I když se tak rozhodne např. obviněný či zúčastněná osoba svá procesní práva nevykonávat a svých jednotlivých procesních práv nevyužxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx zúčastněná osoba a v řízení před soudem též státní zástupce vzdali
pro futuro
svého postavení či en bloc svých práv, se nepřihlíží. To je dáno nejen dalexxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx i povinnosti. Poškozený se však všech svých procesních práv může vzdát dle § 43 odst. 5).
xxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx, který podává odvolání jménem obviněného na jeho příkaz); není však vyloučeno, aby jeden subjekt práva v řízení vystupoval jednou jako zástupce (obháxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxe § 151 odst. 2 věta druhá).
69.
Osobou, proti které se řízení vede, je obviněný, obžalovaný, odsouzený, ve zkráceném přípravném řízení též podezřexx x xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxavné řízení a ani nebyla zadržena, nýbrž ohledně níž dosud jen policejní orgán shromáždil ve fázi prověřování (tj. před zahájením trestního stíhání) uxxxxx
xxxxxxx
x xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx vyšetřovací verze, navíc taková osoba ještě nebyla nijak formálně seznámena s tím, že je podezřelá ze spáchání určitého skutku, ani o tom, že je v něm spaxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x tomuto ustanovení.
71.
Poškozeným je dle legální definice § 43 odst. 1 ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škodx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxx xrestným činem morálně nebo jinak poškozen, aniž by vzniklá újma byla způsobena zaviněním pachatele a její vznik byl v příčinné souvislosti s trestným čxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxx xx xxxx řízení před soudem, zejména v přípravném řízení, plní státní zástupce jiné funkce (garantuje zákonnost průběhu trestního řízení, realizuje případnx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xohody o vině a trestu, příp. jiné rozhodnutí, které mu přísluší namísto toho učinit, atd.). Pouze v řízení před soudem má státní zástupce
de iure
stejné xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xájmu. Státní zástupce je stranou trestního řízení vždy, když trestní řízení probíhá před soudem, tj. nejen v hlavním líčení, ale i ve vazebním zasedáníx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx zároveň i stranami trestního řízení, přiznává trestní řád postavení stran ještě osobám, na jejichž návrh nebo žádost se řízení vede nebo které podaly xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxe o osoby, které mají postavení stran trestního řízení. Praktický důsledek tkví v tom, že tyto osoby mají pouze taková práva a povinnosti, které trestní xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxxxi, které trestní řád přiznává či ukládá pouze konkrétním stranám (např. právo obžalovaného vyjádřit se ke všem skutečnostem a důkazům dle § 214, právo xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxx x konkrétním řízení, resp. jeho úseku, o svém návrhu či o svém opravném prostředku. Například ředitel věznice je sice stranou řízení o podmíněném propušxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx, neboť přiznává-li jí trestní řád postavení strany, a tedy možnost relativně významně ovlivnit výsledek příslušného řízení, musejí tyto osoby mít mxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxerý plní
de facto
stejný účel jako žádost odsouzeného o podmíněné propuštění, kdy v opačném případě by odsouzený právo nechat se zastoupit měl, ale zájxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxan trestního řízení, může být např. ředitel věznice u některých návrhů ve vykonávacím řízení (např. dle § 324 odst. 1, § 331 odst. 1, § 333b odst. 1), zájmoxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx xx xxxxsti o milost (§ 6 odst. 2). Může ovšem jít např. i o obhájce, který žádá o zproštění povinnosti obhajování v případech ustanovení obhájce (§ 40 odst. 1), osxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxloužení lhůty k pozorování duševního stavu (§ 117) atd. Postavení strany nikdy nemůže mít soud, a to ani xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxní rozsudku (§ 129 odst. 3
in fine
).
75.
Osobami, které podaly opravný prostředek a které zároveň nenáleží do taxativního výčtu stran trestního říxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xx x xx xxxxx x xx xx xx xxxx). Je zde přitom lhostejno, učinily-li tak v rozporu s vůlí obviněného, byly-li k tomu oprávněny (v opačném případě by orgán rozhodující o opravném prosxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx x x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxávech či povinnostech rozhodl orgán činný v trestním řízení rozhodnutím, proti němuž je přípustný opravný prostředek, např. tlumočník co do rozhodnuxx x xxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxx xýt vrácena věc, proti rozhodnutí, které učinil příslušný orgán činný v trestním řízení namísto takového vrácení (§ 80 odst. 3 věta druhá, § 81 odst. 4 větx xxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxrady hotových nákladů (§ 151 odst. 4) atd.
76.
Institut společenského zástupce v trestním řízení byl zákonodárcem zrušen. Ačkoli mu tedy komentovxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxx xx xxx x xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxo zahájeno trestní stíhání. To je dle § 160 odst. 1 zahájeno usnesením, které je nutno doručit obviněnému (§ 160 odst. 2) nejpozději do počátku prvního vxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx xx
xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx osobu, proti níž se řízení vede, pojem obviněný. Z povahy věci vyplývá něco jiného tam, kde by opak narušoval chronologickou posloupnost trestního řízxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xávrh na potrestání xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxeno pochopitelně však není, aby proti jedné osobě bylo vedeno několik různých trestních řízení, v nichž bude mít různá označení.
79.
Dojde-li k tomxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxho až do okamžiku, než jsou pro to opětovně splněny podmínky. To platí
mutatis mutandis
i tam, kde se vrací řízení před okamžik, od nějž lze označovat obvxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxící všechny podmínky řízení k posouzení soudem a jeho rozhodnutí v meritu věci. Změna označení osoby, proti níž se řízení vede, tak reflektuje skutečnoxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxji s tímto předvoláním mu doručit obžalobu (blíže srov. výklad k § 196 odst. 1 a § 198 odst. 1). Předvolání k hlavnímu líčení je stejně jako obžalobu třeba xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxn jako obžalovaný však již okamžikem, kdy soud hlavní líčení nařídil, bez ohledu na to, zda mu bylo již doručeno předvolání k hlavnímu líčení. Je tomu tak xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xouze tohoto označení, k důsledkům nedoručení předvolání k hlavnímu líčení srov. výklad k § 198 odst. 1.
K odst. 9
81.
Odsuzující je každý rozsudek, xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxu má i trestní příkaz (§ 314e odst. 7), odsuzujícím rozsudkem soud schvaluje i dohodu o vině a trestu (§ 314r odst. 4). Právní účinky včetně možnosti označxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxal odvolání např. jen poškozený do výroku o náhradě škody, nemajetkové újmy či o vydání bezdůvodného obohacení a ve zbytku rozsudek nabyl právní moci, nxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxednání obžaloby, nalézací řízení (zpravidla v podobě hlavního líčení), opravná řízení, vnitřně se členící na řízení o řádných opravných prostředcícx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx projít. Opravná řízení jsou dána k dispozici osobám oprávněným podat opravný prostředek, které jich nemusí využít, trestní řízení může skončit i bez txxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxušební době všechny podmínky), odsouzený nemusí projevit zájem o zahlazení odsouzení. Do podoby a struktury trestního řízení zasáhly četné novelizaxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxenými stadii, ale rovněž se může zcela zrealizovat v jedné jediné fázi, např. tím, že ve zkráceném přípravném řízení státní zástupce podmíněně odloží pxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxz toho, aby o vině a trestu rozhodoval soud (např. podmíněným zastavením trestního stíhání v přípravném řízení - srov. § 307 a násl.), příp. může o vině sxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxh řízení může i po jiných stránkách významně modifikovat využití zvláštních způsobů řízení dle hlavy dvacáté části třetí trestního řádu. Specifickou xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx § 314q odst. 5), pouze ve veřejném zasedání posoudí uzavřenou dohodu prizmatem zákonnosti a přiměřenosti ve skutkových intencích zjištěných v přípraxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xe věcech mládeže (např. dle § 70 z. s. m.), které trestní řád neobsahuje, neboť i zde je trestní řád
lex generalis
(výslovně to zakotvuje § 291). Výjimxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx věcech mládeže modifikuje průběh trestního řízení poměrně výrazně, přece jde pouze o modifikaci řízení podle trestního řádu, a nikoli o řízení zcela xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxením naopak nejsou ta řízení, jejichž úprava vychází z trestního řádu či jeho části subsidiárně (např. § xxx xxxx x xxx x xxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx nejsou ani ta řízení, která mají s trestním řízením sice určitou souvislost, ale trestní řád je neupravuje - např. řízení o vydání člena Parlamentu ČR k xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xdvokáta (Pl. ÚS 21/12). Rovněž trestním řízením není řízení, které pouze na trestní řízení navazuje, ale jinak je vedeno podle jiného předpisu, např. řxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxzením vedeným dle trestního řádu je řízení o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory se seznámením se s obsahem listin obsahujících údajex xx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx x xxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxjširším pojmem a spadají do něj všechna řízení vedená podle trestního řádu. Spadají sem tedy nejen řízení přípravné, nalézací a opravné, ale i vykonávaxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxí řád. Trestním řízením proto je např. řízení o podmíněném propuštění (§ 331 a násl.), nejsou jím však ty postupy při výkonu trestu odnětí svobody, kterx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xrestu proto neupravuje trestní řád, ale přímo zákon o výkonu trestu odnětí svobody (§ 52). Je možno je rovněž následně napadnout správní žalobou.
8xx
xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xroti uprchlému se zahajuje trestní stíhání doručením usnesení o zahájení trestního stíhání nikoli obviněnému, ale jeho obhájci (§ 303 odst. 1), neboť x xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx činného v trestním řízení ve věci samé je rozhodnutí, které zakládá pro řízení překážku věci rozsouzené, tedy svými důsledky je podmíněně či nepodmíněxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx x xirší než pojem řízení přípravné, neboť spadá zčásti do řízení přípravného, zčásti je však přesahuje. Trestním stíháním totiž není tzv. prověřování (vxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxzacím a v řízení odvolacím. Trestní stíhání nekončí ani tehdy, nabyl-li výrok o vině odsuzujícího rozsudku právní moci a odvolací řízení se vede pouze o xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx x x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
86.
V případě zkráceného přípravného řízení se zahajuje trestní stíhání až doručením návrhu na potrestání soudu (srov. § 314b odst. 1 věta druhá). x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx než o podání návrhu na potrestání či návrhu na schválení dohody o vině a trestu (§ 179c odst. 2).
87.
Přípravné řízení je stadiem, které začíná samotnxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xe zahajuje sepisem úředního záznamu o zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spácháx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxtředně musí následovat sepis uvedeného úředního záznamu. Přípravné řízení se vnitřně člení na postup před zahájením trestního stíhání, tzv. prověřoxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxo stíhání (viz výklad k odst. 7).
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xostatečně zjištěny v rámci jiného již probíhajícího trestního stíhání - srov. výklad k § 160 odst. 5 - může ale naopak i skončit již ve fázi prověřování, x xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xřestupkové komisi k přestupkovému řízení, orgánu stavovské samosprávy ke kárnému řízení atd.). Odložení věci ani postoupení jinému orgánu nezakládx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx pokračovat. Došlo-li by však k tomuto postoupení až po zahájení trestního stíhání (§ 171 odst. 1), překážka věci rozsouzené by již založena byla [srov. xxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxidla následovat zahájení trestního stíhání. Ve fázi trestního stíhání se trestní řízení končí:
a)
úkonem státního zástupce - směřujícím k zahájenx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xtj. zakládajícím ve věci překážku věci rozsouzené), a to ať již nepodmíněně (např. postoupení věci dle § 171 odst. 1, zastavení trestního stíhání dle § 1xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xtíhání dle § 307 a násl.),
xx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx
xx xxxx
xxxxxxxxx xrestní řízení v určitých věcech.
89.
K ukončení přípravného řízení však nedochází dočasným odložením trestního stíhání (§ 159b) ani přerušenxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xokračováno.
90.
Zkrácené přípravné řízení je zvláštní formou přípravného řízení mající za cíl umožnit významně urychlit celkovou dobu trestníhx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxduchá). Zahajuje se stejně jako standardní přípravné řízení, nicméně nečlení se vnitřně na prověřování a vyšetřování, neboť v jeho rámci nedochází k zxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxe § 179c odst. 2. Rozhodne-li se státní zástupce podat návrh na potrestání soudu, teprve jeho doručením se zahajuje trestní stíhání (§ 314b odst. 1 věta dxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxého řízení probíhá standardně. K podrobnostem srov. výklad k § 179a a násl.
91.
Jako tzv. "rozšířené" vyšetřování se označuje zvláštní postup dle x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xedy o zvláštní případ jako u zkráceného přípravného řízení,
modifikace
se týkají toliko pravidel pro provádění důkazů - k tomu srov. výklad k § 169 a lhxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x x xxxx
x xxxxx xx
xxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxx trestní řízení. Pojem pokračování je zde nutno odlišovat od pojmu opakování, neboť pakliže by obviněný jednání opakoval, tj. (za předpokladu naplněnx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxjde vždy o nový skutek, a to bez ohledu na to, zda jde o trestný čin jednorázový či jiný. Pokračování tak nabývá na významu u trestných činů pokračujících, xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxení se uplatní pouze ve vztahu k trestným činům pokračujícím, dopadá plně i na trestné činy trvající (R 32/2007) a hromadné, neboť z hlediska jednání je oxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxivní stránky skutkové podstaty trestného činu či několika sbíhajících se trestných činů. Z hlediska trestního práva hmotného se komplex všech jednánx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx je naplňována po celou dobu, po kterou trvá protiprávní stav založený či udržovaný jednáním pachatele (např. trestný čin zbavení osobní svobody podle x xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xdst. 3 písm. b) tr. zákoníku]. Jelikož k páchání dalších dílčích útoků, udržování protiprávního stavu u trestného činu trvajícího či k dalším jednotlixxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxk až po sdělení obvinění, jde z hlediska procesního o nový skutek.
95.
Sdělením obvinění je výlučně doručení listiny, jíž se zahajuje trestní stíháxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxx xxxxa prověřována orgány činnými v trestním řízení, ani neformální informace o tom, že bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání proti ní, nebylo-xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx nebylo-li dosud doručeno i obviněnému. Stejnou logikou nemůže mít účinky sdělení obvinění ani doručení usnesení o zahájení trestního stíhání v řízenx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxání je vedeno, a tudíž vůči němu nelze uplatňovat účinky § 12 odst. 11, které jsou spojeny s tím, že se obviněný dozví, že je proti němu vedeno trestní stíháxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xkutku je podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován, jakož ani doručení návrhu na potrestání soudu (jímž se zahajuje trestní stíhání - srovx xxxxxx x x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxho trestného činu xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxho trestného činu (k tomu srov. výklad k odst. 12), a je tedy třeba je zahrnout do popisu skutku v takovém dokumentu (usnesení o zahájení trestního stíhánx x xxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x x xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx rozšířit stávající trestní stíhání - k tomu srov. výklad k § 160 odst. 5. Nový skutek naopak nemůže být projednán v trestním stíhání zahájeném toliko pro xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x x x xxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx obhajobu, neboť ta může být účinná jen tehdy, lze-li ji vztáhnout ke konkrétnímu skutku a uplatnit již právě od sdělení obvinění (N 12/25 SbNU 85).
97x
xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx se skutkem rozumí: "... určitá událost ve vnějším světě záležející v jednání člověka, která může mít znaky trestného činu či trestných činů anebo nemuxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx
xxxxxxxxxx
x xlediska trestního práva. Jako skutek je taková událost vymezena v příslušném aktu orgánu činného v trestním řízení, tj. v záznamu o sdělení obvinění (nxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xe souhrn skutkových okolností popsaných v těchto aktech, nikoli jejich právní posouzení."
98.
Podstatu skutku tvoří proto jednání pachatele, za xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xásledek. Skutkem je tak možno rozumět souhrn všech okolností určité uzavřené výseče minulé reality, které jsou
relevantní
pro posouzení případné trxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx
xxx
xx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxstí popisu skutku jsou nejen ty okolnosti, v nichž příslušný orgán činný v trestním řízení spatřuje znaky skutkové podstaty trestného činu, ale i všechxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxné obraně, o existenci tzv. omluvitelných pohnutek, pro úvahy o výměře trestu a pro posouzení tzv. "viktimologického spoluzavinění" ze strany poškozxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx
xxxxxxxxní
pro některý jiný závěr orgánu činného v trestním řízení a rozhodnutí z toho závěru vycházející. Skutečnost, že taková okolnost není pojata v popisu xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxž tak např. výše způsobené škody není pojata do popisu skutku, neboť není znakem skutkové podstaty trestného činu, o nějž jde, a nepředstavuje ani jiný axxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxhodnout v adhezním řízení např. i o nároku třetí osoby, která byla zraněna jednáním obviněného, směřujícím proti poškozenému, byť zranění této třetí oxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxím pachatele v příčinné souvislosti s následkem) došlo také k vzniku majetkové či nemajetkové újmy této osoby (R 41/2002-I).
K odst. 12
101.
Na rozxxx xx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxestního práva procesního, byť z hlediska hmotněprávního představují všechny dílčí útoky pokračujícího trestného činu jeden trestný čin, tj. by měly xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxcky např. krádeže vloupáním do motorových vozidel) nikoli tak, jak je chronologicky pachatel prováděl, ale nahodile a bez apriorní znalosti jejich prxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxém nově odhaleném dílčím útoku trestného činu zahajovat nově trestní stíhání pro celý komplex všech dílčích útoků, čímž by se značně zpomalil průběh trxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxpravného řízení, muselo by znovu být zahájeno trestní stíhání, všechny tyto dílčí útoky by musely být důkazně podchyceny a znovu by musela být podána obxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xokračujícího trestného činu vést samostatné trestní řízení, a tak i když v průběhu trestního stíhání orgán činný v trestním řízení odhalí další dílčí úxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xtíhání.
102.
Dílčí útok pokračujícího trestného činu vychází z § 116 tr. zákoníku. Jde tedy o opakované naplňování skutkové podstaty stejného trexxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxslostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Při určení dodržení znaku časové souvislosti se přihlíží i k době, kterou pachatel potřebuje k přípravě xx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxou podstatu téhož trestného činu (lišící se např. znakem způsobené škody, jejíž výši pachatel ani dopředu nemusí být schopen odhadnout). Pro dodržení xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxx
xxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx řízeních o jednotlivých dílčích útocích jednoho pokračujícího trestného činu vydáno více odsuzujících rozsudků, bude pozdější odsuzující rozsudex xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xx xxxxxxxx pouze k dílčím útokům pokračujícího trestného činu, nikoli k trestným činům trvajícím či hromadným (R 11/2010). Pakliže by tak orgán činný v trestním řxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxno trestní stíhání, muselo by trestní stíhání být znovu zahájeno pro tento skutek v plném rozsahu.
105.
Jestliže dílčí útok pokračujícího trestnéxx xxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xx xxxxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxícího trestného činu, ale o nový skutek.
xxxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxů podle § 187 odst. 1 tr. zák. došlo jediným jednáním pachatele, jímž v určité době a na určitém místě prodával omamné či psychotropní látky více osobám, xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx x x x2 odst. 12 tr. ř. Pokud se za této situace v průběhu trestního stíhání v popisu skutku pouze změní (upřesní) xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx 1 tr. ř.) či v obžalobě [§ 177 písm. c) tr. ř.], pak taková změna není důvodem k postupu podle § 160 odst. 5 tr. ř., tj. k zahájení trestního stíhání pro další sxxxxxx x
x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxrov. rozhodnutí pod č. 57/2007 Sb. rozh. tr.). Jestliže se pachatel dopouštěl trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. tím, že po delší dobu (napřx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xožno rozdělit na jednotlivé dílčí útoky, pak nebude možno učinit závěr o pokračování v tomto trestném činu, byť jeho jednání vykazuje některé znaky pokxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxek jak z hlediska trestního práva hmotného, tak z hlediska trestního práva procesního. Pokud se uvedený čin neskládá z jednotlivých dílčích útoků pokrxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxchž bylo na rozdíl od obžaloby zjištěno, že pachatel nemohl jednat výše uvedeným způsobem, a to např. proto, že v určitých dnech nebyl v zaměstnání. Takoxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxx xxxx xxxxxxxxx x
x xxxxx xx
xxx xxkračování v trestném činu jde o uskutečňování společného zločinného záměru jednáním, které stále nově naplňuje skutkovou podstatu téhož trestného čxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxní jednotlivých útoků se nevyžaduje úplná totožnost způsobu spáchání, ale postačí podobnost způsobu spáchání jednotlivých útoků, přičemž tuto podmxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxanice rozkrádá tržbu za odprodané pohonné hmoty. Skutečnost, že rozkrádání zakrývá různým způsobem (neevidovaný prodej pohonných hmot za pomoci zásxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xtoků charakteru stejnorodosti, když jinak podstata jednání (zpronevěra tržby) i ostatní objektivní okolnosti činu (předmět útoku, poškozený, místx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxňování ostatních znaků jeho skutkové podstaty. Každý dílčí útok totiž musí mít všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, o jehož pokračování má xxxx x
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxlství. 2006, č. 7-8, s. 21.
FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D., GŘIVNA, T. a kol. Trestní právo procesní. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015.
KOCOUREK, J. Záxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxu. Praha: Leges, 2010.
MUSIL, J. Úloha policie v evropském kontinentálním procesu. Kriminalistika. 1997, č. 1, s. 7.
RŮŽIČKA, M. K otázce procesxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xeck, 2013.
ŠÁMAL, P., MUSIL, J., KUCHTA, J. a kol. Trestní právo procesní. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013.
TOMEK, P. Zákon o služebním poměru příslxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxk, 2014.
HLAVA DRUHÁ
SOUD A OSOBY NA ŘÍZENÍ ZÚČASTNĚNÉ
1.
Státní orgány, fyzické a právnické osoby, které vlastním jménem ovlivňují průxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxík řízení" není v trestním procesu používán zejména proto, aby byla zdůrazněna odlišnost od postavení účastníků jiných druhů procesů. Subjekty trestxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxa, proti níž se řízení vede, poškozený, zúčastněná osoba, osoby s tzv. samostatnými obhajovacími právy, orgán sociálně-právní ochrany dětí a probačnx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxné.
2.
Zvláštní postavení mezi subjekty řízení mají strany. Jsou to subjekty, které jsou podle zákona oprávněny před soudem uplatňovat nebo poxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxu rozumí ten, proti němuž se vede trestní řízení, zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce a společenský zástupce; stejné xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxzi subjekty trestního řízení státní zástupce, který je orgánem, jenž řídí a koná dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, je
dominus litxx
x x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
JUDr.
Tomáš
Durdík
- soudce Městského soudu v Praze
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Podle čl. 81 Ústavy vykonávají soudnx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xrávům, přičemž jen soud je oprávněn rozhodovat o vině a trestu za trestné činy (čl. 40 odst. 1 Listiny).
2.
Toto ustanovení přitom na základě zákonnéxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxším soudem, Nejvyšším správním soudem, vrchními, krajskými a okresními soudy (nikoli Ústavním soudem, který reprezentuje samostatnou, jednoinstaxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxta Prahy je působnost krajského soudu xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xx xx xx x xxxxx x xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxvody jsou stanoveny v příloze č. 4 k zák. o soudech a soudcích. Změna terminologie je dána i ve vztahu k obvodu města Brna, kde působnost okresního soudu vyxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xx x xxxxx x xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx x x xxxx x xxxxxxx x xxxxxích, názvy, obvody a sídla krajských soudů v příloze č. 2 k tomuto zákonu a názvy, obvody a sídla okresních soudů v příloze č. 3 citovaného zákona. V případx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xošlo ke zřízení poboček, jejichž názvy a sídla jsou stanoveny v přílohách č. 5 a 6 (pobočky krajských soudů) a v příloze č. 7 k zák. o soudech a soudcích (xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxasti trestního soudnictví. Obvodní soud pro Prahu 2 je tak příslušný k řízení v trestních věcech proti pachatelům trestných činů spáchaných porušením xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxykové látky podle § 274 tr. zákoníku, v nichž by jinak byly příslušné podle trestního řádu obvodní soudy v hlavním městě Praze. Naproti tomu Obvodní soux xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx Praze k řízení v trestních věcech týkajících se občanů České republiky, jde-li o výkon rozhodnutí cizozemského soudu podle mezinárodní smlouvy, s níž xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxí v oblasti mezinárodní justiční spolupráce naopak stanoví zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (k tomu blíže výklad k § 17, box xxxx
xx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxy, jednak na území Slovenské republiky, je pravomoc soudů České republiky dána, pokud soud se sídlem na území České republiky rozhodoval ve věci jako soxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxliky, jestliže rozhodoval ve věci jako soud druhého stupně.
5.
Nejvyšší soud jako vrcholný orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů v trestním xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxení před soudy, dále o uznání x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena, jakož i v jiných případech stanovených zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou, x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxlekomunikačního provozu a příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu podle § 314l a násl. tr. řádu nebo rozhodování o návrhu ministra spravexxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx § 218 z. m. j. s.). Nejvyšší soud v neposlední řadě sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů v trestním řízení a na jejich základě v zájmu jednotxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx zák. o soudech a soudcích.)
6.
Vrchní soudy naproti tomu rozhodují jednak v případech stanovených trestním řádem jako soudy druhého stupně ve věcxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx použití agenta podle § 158e odst. 4, o povolení použití příslušníka zahraničního bezpečnostního sboru jako agenta na území České republiky nebo o povoxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxx xxxstního řízení vedeného v České republice nebo v cizím státě podle § 59 odst. 2, 3, § 60 odst. 2, 3 a § 61 odst. 2 z. m. j. s.). (K organizaci a činnosti vrchních xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxě ve věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupni okresní soudy, které patří do jejich obvodu, jednak v případech stanovených trestním řádem a jako soudx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx.
8.
Okresní soudy, jakož i obvodní soudy na území hlavního města Prahy a Městský soud v Brně rozhodují jednak jako soudy prvního stupně, nestanoví-xx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxcích).
xx
xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx x x. s. m.), jimiž se podle § 2 odst. 2 písm. d) z. s. m. rozumí zvláštní senáty, popř. v zákonem stanovených případech předseda takového senátu nebo samosouxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxo soudu.
xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxazná vyhláška obce nově nebo podrobněji formulovala skutkové podstaty trestných činů nebo přestupků, které jsou definovány v trestním zákoně nebo v zxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x
xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xe smyslu § 41 odst. 1 písm. a) zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, které neodporuje čl. 38 odst. 1 Listiny základníxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxo soudu přidělen tak, že po dobu tohoto přidělení přestává vykonávat funkci soudce okresního soudu. Přidělení soudce lze přitom vymezit jen dobou výkoxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x
x xxxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxění pozdějších předpisů, plyne, že soudce může svou funkci vykonávat jen u jednoho konkrétně určeného soudu, k němuž byl přidělen. xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxného přidělení stává soudcem soudu, k němuž byl dočasně přidělen, a po tuto dobu nemá z hlediska výkonu soudcovské funkce žádný vztah k soudu, od něhož byx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxx. 2 písm. a) zákona o soudech a soudcích, jakož i výkon funkce takového soudce odpovídají požadavkům kladeným na zákonného soudce podle § 38 odst. 1 Listixx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxení přestává vykonávat funkci soudce okresního soudu, k němuž byl přidělen podle § 67 zák. o sudech a soudcích.
Právo na zákonného soudce nelze obcházex xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxního soudu, a na ně navazujícími změnami rozvrhu práce, na základě nichž soudce dočasně přidělený ke krajskému soudu vykonával funkci soudce i u okresnxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxx x
xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxzhodování u soudu vyššího stupně podle § 30 odst. 3 tr. ř. se považuje soudce, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně jako procesu zakončxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxvání u soudu nižšího stupně ve smyslu § 30 odst. 3 tr. ř. se nepovažuje, jestliže soudce u soudu nižšího stupně nařídil hlavní líčení a prováděl dokazováxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxe § 30 odst. 1 tr. ř. -
Literatura:
FENYK, J., SMEJKAL, L. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Komentářx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxters Kluwer, 2012.
RYCHETSKÝ, P., LANGÁŠEK, T., HERC, T. MLSNA, P. a kol. Ústava České republiky. Zákon o bezpečnosti České republiky. Komentář. Prxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxud)
JUDr.
Tomáš
Durdík
- soudce Městského soudu v Praze
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
xx
xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx jsou ze zákona povolány k projednání a rozhodnutí věci samé v prvním stupni trestního řízení.
2.
Vedle příslušnosti věcné právní teorie i soudní prxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx k projednání a rozhodnutí (tj. k vyřízení) určité trestní věci (k tomu blíže § 18), a příslušnost funkční, jež stanoví, který věcně a místně příslušný soxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxže § 252 - příslušnost krajského nebo vrchního soudu v odvolacím řízení, § 265c - příslušnost Nejvyššího soudu v řízení o dovolání, § 266 odst. 1 - přísxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
x xxxxdu hlavního města Prahy je působnost okresních soudů vykonávána obvodními soudy, jejichž názvy a obvody jsou stanoveny v příloze č. 4 k zák. o soudech a sxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xx x xxxxx x xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
4.
Podle tohoto ustanovení jsou okresní soudy příslušné k vedení nalézacího řízení, tedy k projednání a rozhodnutí věci samé v prvním stupni řízení na xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx x xx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxcně příslušný krajský soud. K tomu blíže § 17. Vedle nalézacího řízení koná okresní soud rovněž úkony v rámci vykonávacího řízení (§ 315 odst. 2), a to v něxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxhodnutí související s výkonem trestu odnětí svobody, jež činí soud (okresní či krajský), v jehož obvodu se tento trest vykonává (§ 320 odst. 2), dále o roxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxx x xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxx pravomocně uložen trest odnětí svobody, účastna vyhlášené amnestie (§ 368), jež činí vždy okresní soud, v jehož obvodu se daný trest vykonává, a to bez oxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x x xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxnává) vždy rozhoduje rovněž o změně způsobu výkonu ochranného léčení (§ 351a odst. 1) a o propuštění z ochranného léčení a jeho ukončení (§ 353 odst. 2). Vxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxna rovněž k rozhodování o změně výkonu zabezpečovací
detence
na ochranné léčení (§ 355), o dalším trvání zabezpečovací
detence
(§ 357 odst. 1) a o propxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx příslušný k rozhodnutí o zahlazení odsouzení (§ 364 a § 364a), zatímco rozhodnutí o propuštění z ochranné výchovy činí vždy ten okresní soud pro mládežx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx
xx
xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxně k rozhodnutím o vzetí obviněného do vazby (§ 73b odst. 1 ve spojení s § 68), o dalším trvání vazby (§ 73b odst. 3 ve spojení s § 72 odst. 1), o žádosti obvinxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxu k zatčení (§ 69 odst. 1), k rozhodnutí o zatčené osobě (§ 69 odst. 6), k rozhodnutí o uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí (§ 7xxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxžené zásilky (§ 87 odst. 1), k udělení souhlasu se záměnou zadržené zásilky (§ 87a odst. 1), k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního prxxxxx xx xx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami (§ 88f), zákazu zdržovat se na konkrétně vymezeném místě (§ 88g), zákazu vycestování do zahraničx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx 158a). V případech taxativně uvedených v § 146 odst. 1 písm. a) až l) je okresní soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené rozhodnutí xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xpravných prostředcích nelze pominout oprávnění okresního soudu zcela vyhovět stížnosti, jež směřuje proti jeho vlastnímu usnesení, pakliže se změnx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxích k odstranění vad odvolání či dovolání ještě před předložením dané věci k rozhodnutí příslušnému odvolacímu soudu (§ 251) či dovolacímu soudu (§ 265xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxšným rozhodovat o obžalobě za situace, kdy řízení skončilo pravomocným usnesením státního zástupce o zastavení trestního stíhání, včetně schválení xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxšnosti obecných soudů při jejich postupu v oblasti mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních obsahuje zákon o mezinárodní justiční spolupxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x dočasném předání osoby do cizího státu (§ 70 odst. 2 z. m. j. s.), vydání žádosti o předání trestního řízení po podání obžaloby do cizího státu (§ 106 odst. x xx xx xx xx xx xxxxx x xx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxhodnutí o uznání tohoto příkazu (§ 232 odst. 1 z. m. j. s.). Okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje osoba, vůči níž směřuje rozhodnutí jiného členského stxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxdnuto o přijetí některého z náhradních opatření za vazbu xx xxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxdní trvalý pobyt, a nelze-li příslušnost soudu tímto způsobem určit, je příslušným Obvodní soud pro Prahu 6. Výlučná místní příslušnost okresního souxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxst. 1 z. m. j. s.), pro řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího propadnutí nebo zabrání majetku, věcí nebo jiných majetkxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xx xxx xx xxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx svobody, dohled nebo přiměřená omezení nebo povinnosti (§ 325 odst. 1 z. m. j. s.). Naproti tomu v řízení o vyžádání osoby z cizího státu (§ 78 z. m. j. s.), jxxxx x x xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xx xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxu řídí obecnými kritérii trestního řádu. Naopak je tomu v řízení o vydání do cizího státu (§ 87 odst. 1 z. m. j. s.), dále v řízení o předání osoby do jiného člxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xx xx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxárodnímu soudu (§ 165 z. m. j. s.) a v řízení o uznání o výkon rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího nepodmíněný trest odnětí svobody nebo ochraxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xx x xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx Ustanovenie § 146a Tr. por. určuje osobitným spôsobom vecnú i miestnu príslušnosť súdov na konanie o riadnom opravnom prostriedku, v ktorom súd preskúxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx uzneseniu okresného prokurátora, ktorým bol obvinený vzatý do väzby, aj vtedy, ak je obvinený stíhaný pre trestný čin, pre ktorý je podľa § 17 ods. 1 Tr. pxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxou příslušnost samostatně. Příslušnost okresního soudu není dotčena tím, že na obviněného byla v jiné věci podána obžaloba u krajského soudu. Proto okxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xx x x xx xxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx podána u krajského soudu obžaloba ve smyslu § 17 tr. ř. -
Jestliže soud vrátí státnímu zástupci k došetření věc, která byla podle § 25 tr. ř. xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx o odnětí a přikázání věci význam pro posouzení příslušnosti soudu k řízení o nově podané obžalobě. I v takovém případě se příslušnost soudu řídí ustanovxxxxx x xxxxx xxx xx x
x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xxdána obžaloba, rozhoduje soud, který je příslušný rozhodovat v tomto procesním stadiu o vazbě, tedy soud, který obžalobu projednává. Pravidlo uvedenx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxijal soudce v přípravném řízení, jen ve stadiu před podáním obžaloby. -
Rt 93/1998
Zjistí-li krajský soud jako soud druhého stupně při rozhodování x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxx xyla na obviněného podána obžaloba, zruší napadené usnesení postupem podle § 149 odst. 1 tr. ř. O žádosti obviněného o propuštění z vazby poté rozhodne sxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxávněn rozhodnout o prodloužení vazby mladistvého, je ten soud pro mládež, vůči němuž je podřízeným soud, který věc mladistvého projednává v prvním stuxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xx xxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxdnání věci v prvním stupni věcně příslušný krajský soud pro mládež (§ 17 tr. ř.), pak je tímto nadřízeným soudem příslušný vrchní soud pro mládež.
Jestlxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxem), pak - s ohledem na nedostatek speciální právní úpravy funkční příslušnosti soudu pro rozhodování o prodloužení vazby v tomto stadiu řízení podle zxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xazby podmíněno žádným návrhem ani lhůtou, v které by jej bylo třeba učinit, může tento nadřízený soud (ve smyslu ustanovení § 47 odst. 3 shora citovaného xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x
x x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxsní soud, který uložil tento trest, ale byl přede dnem 1.1.2010 nařízen podle § 336 odst. 2 tr.ř. v tehdejším znění (tj. před novelou provedenou zákonem xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xýkonu trestu obecně prospěšných prací (např. k rozhodování o změně druhu a místa jeho výkonu podle § 336 odst. 5 tr.ř., o jeho přeměně v nepodmíněný tresx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxx xx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxzení je omezena pouze na dobu trvání přípravného řízení (§ 12 odst. 10 tr. ř.). Po ukončení přípravného řízení podáním obžaloby se příslušnost soudu řídx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xterá ve věci přicházejí v úvahu, a to včetně těch, jejichž potřeba vyvstala z procesních úkonů, k nimž došlo ještě v přípravném řízení. Proto o stížnosti xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xrvání vazby, v době po podání obžaloby rozhoduje soud [§ 146a odst. 1 písm. a) tr. ř.] příslušný k projednání obžaloby. Jelikož nejde o rozhodování o vazbx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xx x
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxí o použití amnestie podle § 368, věta druhá, tr. ř., podle které o tom, zda a do jaké míry je odsouzený účasten amnestie, rozhoduje soud, v jehož obvodu odsxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx ale též ohledně všech dalších trestů odnětí svobody, jejichž výkon byl odsouzenému nařízen (§ 321 tr. ř.)., i když s jejich výkonem se má začít až pozdějix x
x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxhož obvodu odsouzený vykonává trest odnětí svobody, neboť se uplatní tato speciální úprava příslušnosti ve vztahu k obecnému ustanovení § 315 odst. 2 txx xx x
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxers Kluwer, 2012.
KUBÍČEK, M., POLÁK, P. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014.
Šxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxář. Praha: Wolters Kluwer, 2015.
(Krajský soud)
JUDr.
Tomáš
Durdík
- soudce Městského soudu v Praze
Právní stav komentáře jx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxi trestního xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xrovedené v přípravném řízení poskytují dostatečný podklad pro možnost posouzení skutku uvedeného v žalobním návrhu jako trestného činu, o němž příslxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxě posouzen jako trestný čin, o němž přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu (srov. R 32/1977).
2.
Pakliže byly za tohoto stavu obžalobx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx x xxxx xxst. 3 písm. a) a po předběžném projednání obžaloby, popř. po předběžném projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu, rozhodnout o předložení xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxnému krajskému soudu, jemuž přísluší o žalovaném trestném činu konat řízení v prvním stupni. Obdobně bude postupováno i za situace, kdy okresní soud, u xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xe žalovaný skutek zakládá trestný čin, o kterém v prvním stupni koná řízení věcně příslušný krajský soud, pročež věc podle § 222 odst. 1 předloží k rozhoxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxx posouzení žalovaného skutku podle skutkové podstaty některého z trestných činů vymezených v § 17 je v dalším řízení možné, je při předložení věci nadřxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxlňuje všechny objektivní a subjektivní znaky skutkové podstaty některého z těchto trestných činů, tzn. že pouhá vyšší míra možnosti či pravděpodobnoxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x x xxxxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxdnutí věci samé v prvním stupni tehdy, naplňuje-li žalovaný skutek zákonné znaky některého z trestných činů, na které trestní zákoník ve zvláštní čásxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxom nikterak nepřihlíží k možné modifikaci trestní sazby, a to jak ve smyslu § 58 tr. zákoníku, tj. při mimořádném snížení trestu odnětí svobody (u mladisxxxxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxx xx xxxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx aplikaci odst. 1 nepřihlíží ke zvýšení horní hranice sazby xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xako ke snížení trestní sazby odnětí svobody stanovené v tr. zákoníku na polovinu při ukládání trestního opatření odnětí svobody mladistvému pachatexx xx xx xx xx xxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x x xožnost, že trest bude ukládán podle této trestní sazby, závisí na vyčíslení způsobené škody, pak krajský soud, k němuž byla podána obžaloba, může věc přxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxslušnosti okresního soudu, jen pokud lze reálně vyloučit možnost, že výše škody, k níž soud dospěje v hlavním líčení, přesáhne hranici, která podle § 13x xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxvním stupni je automaticky dána rovněž tehdy, pokud jde o trestný čin, za který trestní zákoník umožňuje uložit výjimečný trest, jímž se podle § 54 odstx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xýt uložen jen za zvlášť závažný zločin (tj. podle § 14 odst. 3 tr. zákoníku za úmyslný trestný čin, za který trestní zákoník stanoví trest odnětí svobodx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxní části trestního zákoníku uložen pouze za zvlášť závažné zločiny vraždy (§ 140 odst. 3 tr. zákoníku), obecného ohrožení (§ 272 odst. 3 tr. zákoníku), xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxího prostředku do ciziny (§ 292 odst. 2 a § 292 odst. 3 tr. zákoníku), vlastizrady (§ 309 odst. 1 tr. zákoníku), rozvracení republiky (§ 310 odst. 2 tr. zákxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx6 odst. 4 tr. zákoníku), válečné zrady (§ 320 odst. 1 tr. zákoníku), neuposlechnutí rozkazu (§ 375 odst. 3 tr. zákoníku), zprotivení a donucení k porušenx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxhnutí (§ 386 odst. 3 tr. zákoníku), vyhýbání se výkonu strážní, dozorčí nebo jiné služby (§ 388 odst. 2 tr. zákoníku), porušení povinnosti strážní službx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxů (§ 392 odst. 2 tr. zákoníku), porušení služební povinnosti vojáka (§ 393 odst. 4 tr. zákoníku), genocidia (§ 400 odst. 1 a § 400 odst. 2 tr. zákoníku), útxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxravy útočné války (§ 406 tr. zákoníku), styků ohrožujících mír (§ 409 odst. 2 tr. zákoníku), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedxxx xxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxoru válečných operací (§ 414 odst. 1 tr. zákoníku) a zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků (§ 415 odst. 3 tr. zákoníku).
K odst. 1 písm. a)
xx
xxxxx xx x
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxkým embryem a lidským genomem a trestných činů proti svobodě, k jejichž projednání a rozhodnutí je v prvním stupni trestního řízení vždy věcně příslušnx xxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxx xxxx xxxxxx obžaloba pro pokus zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 21 odst. 1 tr. zákoníku, může krajský soud jako soud prvního stupně při předbxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxzů provedených v přípravném řízení zřejmé, že nemůže jít o pokus vraždy, a jestliže tento závěr není závislý na budoucím hodnocení důkazů v hlavním líčexxx xxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx
x xxxt. 1 písm. b)
7.
xxxxxxx xx x
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx x xxxxx x xxxxx xxx xx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xodmínek, jež musí být v každém jednotlivém případě splněny tak, aby byla ve vztahu k tomuto trestnému činu dána věcná příslušnost krajského soudu. Těmixx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx k obchodování na regulovaném trhu bylo požádáno, nebo prostřednictvím padělků a napodobenin takovýchto investičních nástrojů. Současně (kumulatixxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx získání značného prospěchu.
8.
Naproti tomu dojde-li k odcizení některého z investičních nástrojů, nejedná se o trestný čin spáchaný prostřednixxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xoudu prvního stupně, protože investiční nástroj je zde předmětem trestného činu, a nikoli prostředkem jeho spáchání (srov. R 31/2005-II). Podmínkou xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxchán nikoli jen pouhým odcizením, zpronevěrou, zničením a zpravidla ani pouhým vylákáním některého z investičních nástrojů, ale že byl spáchán s využxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxx x xx xx xx xxx
xx
xxxxxxiční cenné papíry,
b)
cenné papíry kolektivního investování,
c)
nástroje peněžního trhu,
d)
opce
,
futures
, swapy, forwardy a jiné nástrxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxnančním indexům či finančním kvantitativně vyjádřeným ukazatelům a ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích nebo právo na dodání majetkové hxxxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxx
x
xxxxxes
, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke komoditám a z nichž vyplývá xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxební neschopnosti nebo jiné obdobné nemožnosti plnění,
h)
opce
,
futures
, swapy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke komoditám a z nichž xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxbou se sídlem v členském státě Evropské unie,
i)
opce
,
futures
, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke komoditám a z nichž vxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxh nástrojů; zejména jde o ty, které jsou zúčtovány a vypořádány prostřednictvím vypořádacího systému nebo je jejich součástí dohoda o výzvě k doplnění xxxxxxxxxx
xx
xxxx
x
xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxím povolenkám nebo míře inflace a dalším ekonomickým ukazatelům uveřejněným na úseku oficiální statistiky a z nichž vyplývá právo na vypořádání v peněxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxné obdobné nemožnosti plnění,
k)
nástroje, jejichž hodnota se vztahuje k majetkovým hodnotám, právům, závazkům, indexům nebo kvantitativně vyjxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xa evropském regulovaném trhu nebo v mnohostranném obchodním systému provozovaném osobou se sídlem v členském státě Evropské unie, jsou zúčtovány a vyxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx se podle § 3 odst. 2 z. p. k. t. rozumí cenné papíry, které jsou obchodovatelné na kapitálovém trhu, zejména:
a)
akcie nebo obdobné cenné papíry předsxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
c)
cenné papíry nahrazující cenné papíry uvedené v písm. a) a b),
d)
cenné xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx x xxx
xx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxdání v penězích a jejichž hodnota je určena hodnotou investičních cenných papírů, měnových kurzů, úrokových sazeb, úrokových výnosů, komodit nebo fixxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxu a podílové listy.
11.
Investičními nástroji naproti tomu nejsou platební nástroje, tedy např. směnky a šeky (§ 3 odst. 5 z. p. k. t.). Jeden investxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxtroji organizovaný organizátorem regulovaného trhu v souladu s povolením České národní banky, na kterém se obchoduje pravidelně a který má stanovena xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxulovaný trh, která jsou v souladu s tímto zákonem (§ 55 odst. 1 z. p. k. t.). Podmínky pro přijímání investičních nástrojů k obchodování na regulovaném trxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxgulovaného trhu stanovit v pravidlech pro přijímání investičních nástrojů k obchodování na regulovaném trhu (§ 56 odst. 1 z. p. k. t.). Organizátor regxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx 1 z. p. k. t.). Pravidla přístupu na regulovaný trh upřesňují povinnosti účastníků regulovaného trhu vyplývající z řízení a struktury regulovaného trxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xx xx xx xxxx
13.
Padělanými investičními nástroji jsou jakékoli reprodukce (kopie) v listinné podobě emitovaných (nikoli zaknihovaných) investičních nástroxx xxxxxxxxxxxx x x x xxxxx xx x xx xx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
14.
Napodobeninami investičních nástrojů jsou jakékoli reprodukce (kopie) v listinné podobě emitovaných (nikoli zaknihovaných) investičních náxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x x xxxxx xx x xx xx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xravých investičních nástrojů. Mezi napodobeniny lze řadit i pozměněné investiční nástroje, xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x x xxxxx xx x xx xx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xpraveny opět za účelem jejich využití v rozporu s původním nastavením tohoto investičního nástroje (např. grafická úprava označení emisní hodnoty akxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xro určení věcné příslušnosti krajského soudu k vedení řízení v prvním stupni, se podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejménx xxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx x xx. zákoníku rozumí prospěch dosahující částky nejméně 500 000 Kč a současně nepřesahující částku ve výši 5 000 000 Kč, která je již minimální hranicí pro xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxx xx x
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxhu zboží ve styku s cizinou a trestných činů obecně ohrožujících, k jejichž projednání a rozhodnutí je v prvním stupni trestního řízení vždy věcně příslxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx x)
17.
Jedná se o
taxativní
výčet trestných činů proti základům a proti bezpečnosti České republiky, cizího státu a mezinárodní organizace, trestnxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxo řízení vždy věcně příslušný krajský soud, a to bez ohledu na výši dolní hranice sazby trestu odnětí svobody stanovenou ve zvláštní části trestního zákxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx2016 Sb.
taxativní
výčet trestných činů uvedených pod písm. d), ve vztahu k nimž je od počátku dána věcná příslušnost krajského soudu k projednání a roxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx, financování terorismu (§ 312d tr. zákoníku), podpory a propagace terorismu (§ 312e tr. zákoníku) a vyhrožování teroristickým trestným činem (§ 312f xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxstil jednání, které naplňuje zákonné znaky skutkové podstaty některého z trestných činů výslovně uvedených v odst. 1, přičemž se tohoto jednání dopusxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx, aby bylo vůči pachateli konáno řízení pro trestný čin opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku, tzn. že se nejedná ani o případy, kdy se pachatele do stavx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xe dříve uvedl do stavu nepříčetnosti (§ 360 odst. 2 tr. zákoníku).
20.
Bude-li tak v konkrétním případě podle § 360 odst. 2 tr. zákoníku vyloučena apxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxštní části tr. zákoníku, je třeba příslušnost soudu k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni posuzovat podle obecných hledisek uvedených v § 16 a x xx xxxxx xx
xxx
xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxen rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo své jednání ovládat (§ 26 tr. zákoníku). Ve vztahu k trestnému činu opilství však tento stav nemohl vznikxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx látek. Pachatele, u něhož byla v době činu alespoň jedna ze složek jednání, tedy rozpoznávací nebo ovládací, pouze výrazněji snížena, je třeba považovxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xákoníku. Jestliže alespoň jedna z uvedených složek byla v době činu v důsledku opilosti pachatele vymizelá, lze uvažovat o trestném činu opilství podlx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxuje (srov. R 22/1993).
22.
Návykovou látkou se podle § 130 tr. zákoníku rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxk dopustil-li se činu jinak trestného, na který trestní zákoník stanoví ve zvláštní části trest mírnější, bude potrestán jen tímto trestem mírnějšímx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxh činů, všechny tyto útoky tvoří jeden trestný čin opilství podle § 360 tr. zákoníku (srov. R 16/1960).
K odst. 3
24.
Věcná příslušnost krajského sxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxichází v úvahu uložení společného trestu za podmínek § 45 tr. zákoníku, tedy rozhodnutí o vině jednotlivými dílčími útoky pokračujícího trestného činxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxtném činu blíže § 116 tr. zákoníku. Jestliže postupem podle § 45 tr. zákoníku přichází v úvahu rozhodnutí o vině obviněného pokračujícím zločinem podvxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxikace je naplněna teprve součtem škod způsobených všemi dílčími útoky pokračujícího trestného činu a že ani v jedné z věcí, v nichž se projednává určitá xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxde-li pro dílčí útoky pokračujícího trestného činu, které ve spojení s dalšími dílčími útoky, pro které již byla dříve podána obžaloba či vyhlášen odsuxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxloba přímo krajskému soudu, jehož věcná příslušnost je dána podmínkami odst. 3, je třeba, aby soud (zpravidla okresní), u něhož byla obžaloba podána, pxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xxx x xxx xxxxx x xx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxolečně nadřízenému soudu.
26.
Věcná příslušnost krajského soudu k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni řízení je ze zákona dána i v řízení o xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, je-li soudem, který by byl příslušný rozhodxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxavomocným usnesením soudu o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxní obnovy krajský soud, navrhne-li to státní zástupce s odůvodněním, že vzhledem ke skutečnostem nebo důkazům, které nově vyšly najevo, jde o trestný čxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxx
xxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx státního zástupce na uložení ochranného léčení, zabezpečovací
detence
, ochranné výchovy (§ 239 odst. 1 tr. řádu ve spojení s § 22 z. s. m.) nebo zabrání xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxetnost obviněného], stejně jako o návrhu, u kterého si rozhodnutí o ochranném opatření, jehož uložení bylo případně navrženo v obžalobě, sám vyhradí dx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx
xxx
xxxáštní ustanovení o věcné příslušnosti krajského soudu v oblasti mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních obsahuje zákon o mezinárodní juxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xádosti cizozemského orgánu o právní pomoc (§ 48 odst. 5 z. m. j. s.), s udělením souhlasu s provedením příhraničního odposlechu, včetně jeho pokračovánx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx odst. 3 z. m. j. s.), s řízením o vyžádání osoby z cizího státu (§ 78 z. m. j. s. za užití § 17 a § 26 tr. řádu), s řízením o vydání osoby do cizího státu (§ 87 odstx x xx xx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xx xx xx xxxxx x xx xxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx x xýkonu cizozemského rozhodnutí (§ 121 odst. 3 z. m. j. s.), s řízením o předání osoby mezinárodnímu soudu (výlučná příslušnost Krajského soudu v Praze, § xxx xx xx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xydání evropského zatýkacího rozkazu (§ xxx xx xx xx xx xx xxxxx x xx xxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxní osoby do jiného členského státu (§ 202 odst. 1 z. m. j. s.), s rozhodováním o uznání příkazu k zajištění vydaného justičním orgánem jiného členského stxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xx xxx x x xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxěný trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody (§ 301 odst. 1 z. m. j. s.).
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xx xxsm. c) tr. řádu v okolnostech, které mohly xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx a po celou další dobu trvání vazby již byl shledáván pouze tzv. útěkový důvod vazby dle § 67 písm. a) tr. řádu. K tomu, aby bylo možno po více než ročním trvánx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxutečnostech shledat důvodnou obavu z opakování trestné činnosti, přičemž toto nebezpečí další trestné činnosti musí hrozit bezprostředně, jinými sxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xalších spoluobviněných nijak nezohlednil ve vztahu ke stěžovateli rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, kterým tento soud rozhodl v přípravném řízxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdem, rozhodujícím o vazbě stěžovatele po podání obžaloby, k tomuto procesnímu stavu přihlédnout a řádně se vypořádat s argumentací uvedenou v usnesenx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x
Právnym posúdením skutku v obžalobe nie je súd viazaný ani pri predbežnom prejednaní obžaloby pri skúmaní otázky príslušnosti súdu (§ xxx xxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx x xxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxvaný skutok podľa iného ustanovenia zákona ako obžaloba možno však len vtedy, keď dôkazy zhromaždené a vykonané v prípravnom konaní poskytujú dostatoxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x
x xxxxxxx x xxx
xxxxxxtura
k § 16
R 44/1995 - viz
judikatura
k § 16
R 22/1996 - viz
judikatura
k § 16
Jestliže trestný čin [např. trestný čin podvodu podle § 209 odstx xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx x xxx x xxxním stupni příslušný krajský soud jen v případě, že tato směnka má povahu investičního nástroje (§ 3 odst. 1 zák. č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitáloxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx xx x xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x
xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx x x xx
Místní příslušnost
(Určení místní příslušnosti soudu)
JUDr.
Tomáš
Durdík
- soudce Městského soudu v Praze
Právní stav koxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx x xx x x xx xxcně příslušný k projednání a rozhodnutí věci samé. Na určení místní příslušnosti k projednání věci podle § 18 přitom nemá nikterak vliv skutečnost, že xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xx
x xxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx xx
3.
Základním kritériem pro určení místní příslušnosti soudu, jenž splňuje podmínky věcné příslušnosti k projednání a rozhodnutí věci samé ve smysxx x xxx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxnost určená podle místa spáchání činu má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek díky tomu, že na tomto místě lze obvykle nejlépe a xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxikovat pouze za předpokladu, že o něm nevznikají žádné pochybnosti (srov. NS 7 Td 68/2013). Místem spáchání trestného činu se přitom xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxestního zákoníku (tj. objektivní stránku trestného činu), a to formou aktivního konání či naopak opomenutí konání, k němuž byl pachatel za podmínek § xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xákoníkem, jež jsou objektem daného trestného činu. Např. bylo-li k pohrůžkám ve smyslu trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku použitx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx. Takovým následkem trestného činu mohou být i místa, kde se nachází bydliště poškozeného, přičemž je nerozhodné, zda se jedná o bydliště trvalého či přxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx, kde došlo ze strany pachatele k jednání naplňujícímu kterýkoli z nich. Pořadí, v němž jsou tyto alternativní znaky trestného činu uvedeny v ustanovenx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx).
5.
Místo, kde pachatel uskutečnil své protiprávní jednání, a místo, kde nastal škodlivý následek či účinek, přitom nemusí být totožné, tzn. že v xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxudů, u kterého státní zástupce podal obžalobu, návrh na potrestání nebo návrh na schválení dohody o vině a trestu, popř. jemuž byla věc přikázána nadřízxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xsobami na různých místech České republiky, je příslušným k projednání a rozhodnutí podané obžaloby ten soud, v jehož obvodu se kterýkoli z pachatelů doxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx x xx xxxxxxxxxx
xx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxí z více útoků, je dána místní příslušnost každého soudu, v jehož obvodu působnosti byl vykonán některý dílčí akt, z něhož se daný pokračující či hromadnx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx
xx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx trestných činů je dána místní příslušnost jednak soudu, v jehož obvodu působnosti pachatel vyvolal protiprávní stav, jakož i všech dalších věcně přísxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxx xákoníku je místem spáchání činu nejen místo, kde se pachatel zdržoval x xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xéto rozhodné době zdržoval na více místech, je místem spáchání každé z nich (srov. R 44/1971, R 47/1988).
8.
Za situace, kdy byly na téhož obviněného xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xxx xelze posuzovat místní příslušnost soudů podle § 21 odst. 2, nýbrž každý soud posuzuje otázku své místní příslušnosti samostatně podle § 18 (srov. R 2/1xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx s. z. přikázána jinému státnímu zastupitelství (srov. R 18/1998).
9.
Pro určení místní příslušnosti okresního, popř. obvodního soudu není rozhxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxx2 Sb., o stanovení územních okresů a územních obvodů Prahy, v platném znění, neboť
relevantní
je pouze skutečnost, zda je takové místo v obvodu příslušxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxa, konkrétně příloha č. 3 a příloha č. 4 k zák. o soudech a soudcích, podle níž je výlučně třeba otázku místní příslušnosti řešit (srov. KS v Praze Nt 301/20xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xoudu pro Prahu 2 nebude dána, bylo-li porušení právních předpisů silničního provozu obviněným jen prostředkem k realizaci jím pojatého úmyslu ublížix xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xx xxxxxxxxx
xxx
xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx vliv podání trestního oznámení a uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy, jež byla trestným činem poškozenému způsobena, popř. nárokx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xx xxxxxxxxx
x xxxxx x
x1.
Pakliže nelze místo, kde byl trestný čin spáchán, zjistit nebo jedná-li xx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xebo se zdržuje. Uvedená kritéria jsou vzájemně rovnocenná, tzn. že je nelze posuzovat a vyhodnocovat v zákonem stanoveném pořadí, kdy by absolutní přexxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx u kterého soudu podá obžalobu, neboť v každém konkrétním případě je vždy dána místní příslušnost jak soudu, v jehož obvodu obviněný bydlí, tak soudů, v jxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxostoupení věci) mezi těmito soudy navzájem.
12.
Rozhodujícím pro určení místní příslušnosti soudu podle těchto hledisek je přitom okamžik podánx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x1 Td 34/2010). Místo bydliště, pracoviště či pobytu obviněného v době spáchání skutku či v době zahájení trestního stíhání tak není pro určení místní přxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx soudní zásilky (srov. NS 11 Td 12/2012).
13.
Pravidlo, podle kterého nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soudx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xříslušnosti spáchán v cizině zcela, tedy tak, že v České republice nenastaly žádné skutkové okolnosti, které jsou významné pro určení příslušnosti poxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxx distančních deliktů, kdy např. k jednání sice došlo v cizině, avšak následek nastal v České republice (srov. R 30/1996).
14.
Je-li obviněný podnikxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxejného rejstříku, je jeho sídlem místo, kde má hlavní obchodní závod, popř. kde má bydliště (§ 429 obč. zák.). Za pracoviště ve smyslu zákonného hlediskx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxí, ale pouze takové místo, které má trvalejší charakter, pevnější vztah k výkonu činnosti a bývá zpravidla administrativně označováno jako sídlo nebo xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xterého státní zástupce podal obžalobu, návrh na potrestání nebo návrh na schválení dohody o vině a trestu, xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxx
xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx místo, kde byl trestný čin spáchán, ani místo, kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, nebo jsou-li tato místa mimo území České republiky, je místnx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxud, v jehož obvodu se orgány činné v trestním řízení (tj. policejní orgán či státní zástupce) poprvé dozvěděly o spáchání předmětného skutku, např. forxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxistvých vedené do právní moci meritorního rozhodnutí, ale i na fázi vykonávacího řízení, obsahuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže (§ 37 a § 39). Pxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxná ustanovení trestního řádu o výkonu odpovídajících ochranných opatření a trestů (§ 74 z. s. m.). O provinění mladistvých obviněných tak podle § 37 z. xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xeprve nelze-li žádné takové místo zjistit nebo jsou-li taková místa mimo území České republiky, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu bylo provinxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxo obviněného, může věcně a místně příslušný soud postoupit věc jinému (věcně příslušnému) soudu pro mládež, u něhož je konání trestního řízení se zřetexxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xx xxx xxxx x x xx xxxxx x xx xx xx xx xxxxxx xozhodné i místo pobytu mladistvého ve výchovném zařízení, který není jen dočasný (srov. NS 8 Td 55/2010).
18.
Je-li konáno trestní řízení proti práxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx se primárně užije ustanovení § 18 odst. 1 tr. ř. Specifická úprava podmínek pro určení místní příslušnosti soudu obsažená v § 29 zák. o tr. odpovědnosti xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxvodu má obviněná právnická osoba sídlo nebo v jehož obvodu má obviněná zahraniční právnická osoba svůj podnik nebo organizační složku. Jedná-li se o čexxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxčené podle § 3 písm. d) zák. o církvích a náboženských společnostech, v platném znění. K pojmu sídlo právnické osoby blíže v § 136, § 138 a násl. a § 429 obč. xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxodu vyšel čin najevo (k tomu blíže bod 16).
Judikatura:
Za místo spáchání trestného činu opilství podle § 201 tr. zák. [nyní § 360 tr. zákoníku] je nutno pxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x
x xxxxxxxxh činů nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 a § 270 tr. zák. [nyní § 372, § 373 a § 374 tr. zákoníku] je podle § 18 odst. l tr. ř. místně přísxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxčásti ozbrojených sil uvedené v povolávacím rozkaze. Řízení koná ten z těch soudů, u něhož podal státní zástupce obžalobu nebo jemuž byla věc postoupenx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x
xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx použito telefonu, je místem spáchání činu jak místo, kde se vyskytoval pachatel, tak místo, kde byla osoba, která měla být k něčemu přinucena. -
xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxcím vlaku musí být alespoň známo, v obvodu kterého soudu na trase jízdy vlaku k činu došlo. Všechny soudy, jejichž obvody vlak projížděl, by byly místně pxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. [nyní § 209 odst. 1 tr. zákoníku] je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, dále místo, xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxx xxxx x
xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxrá byla podle § 25 tr. ř. tomuto soudu přikázána při současném odnětí jinému soudu, a jestliže státní zástupce v téže věci podá novou obžalobu, nemá předxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxost soudu řídí ustanoveními § 16-22 tr. ř. -
R 30/1998 - obsahově shodné rozhodnutí jako R 16/1999
Převzetím cizí věci pachatelem s tíxx xx x xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxe § 248 odst. 1 tr. zák. [nyní § 206 odst. 1 tr. zákoníku]. Místo, kde pachatel věc převzal, proto není místem spáchání tohoto trestného činu ve smyslu ustxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxl nebo měl nastat následek (účinek) trestného činu (tzv. distanční delikt). O takový případ však nejde, jestliže pachatel, který má v souladu se svěřenxx xxxx xxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x
xxxxxx xxxxxxxx xxxxtného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák. [nyní § 283 tr. zákoníku], kterého se pachatel dopustí xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x
xx Státní zástupce, kterému byla věc vyšším státním zastupitelstvím přikázána k výkonu dozoru v přípravném řízení je povinen podat obžalobu u věcně a mísxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx x x xx xxxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxem, v jehož obvodu státní zastupitelství působí, nejedná se o okolnost, která soud opravňuje k procesnímu postupu podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., t.jx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxupuje podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř., t.j. po nápadu obžaloby rozhodne o předložení věci nejblíže společně nadřízenému soudu jeho a soudu, jenž je podxx xxx xxxxxxxxxx x
xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxe společnosti, v níž působil jako statutární orgán, není z hlediska místní příslušnosti podstatné faktické místo pobytu obviněného jako fyzické osobxx x
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx. f) tr. zákoníku], spáchaného nenastoupením výkonu trestu odnětí svobody na výzvu soudu, je podle § 18 odst. 1 tr.ř. místně příslušným jak soud, v jehox xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx pachatel měl nastoupit, ale nenastoupil k výkonu trestu odnětí svobody. Jestliže je těchto soudů více, podle § 22 tr.ř. koná řízení ten z nich, u něhož pxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx ximo prostory jejího sídla, je místně příslušným k projednání věci soud, v jehož obvodu je sídlo úvěrující společnosti. Místo podepsání předmětných smxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x
xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxstný čin spáchaný v pohybujícím se vlaku, si musí soud posuzující místní příslušnosti opatřit dostatek podkladů, z nichž je možné učinit závěr o místě sxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xin spáchán, je místně příslušným soud, v jehož obvodu obviněný nastoupil do vlaku a s ohledem na okolnosti případu začal realizovat svůj úmysl spáchat žxxxxxxx xxxxxxx xxxx x
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xince poškozené společnosti pojistnou událost, pak místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je soud, v jehož obvodu se nachází pobočka poškozexx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x
Za místo spáchání trestného činu ve smyslu § 18 odst. 1 tr. řádu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele, kterx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx i místa, kde se nachází bydliště poškozeného. Přitom je nerozhodné, zda se jedná o trvalé či přechodné bydliště. -
Zločin padělání a xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxní příslušnosti soudu je tak podstatné zjištění místa, kde pachatel vyrobil padělané bankovky. -
Z hlediska určení místní příslušxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xez významu okolnost, že pachatel svůj podvodný záměr dokončil zcizením cizího majetku na jiném místě. -
xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xachateli umožněno se přihlásit z příslušné IP adresy. Není proto rozhodující sídlo poskytovatele internetového připojení. -
Trexxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx může dojít jak jednáním, tak i opomenutím. Jestliže pachatel vůbec nepodal daňové tvrzení, jedná se o tzv.
omisivní delikt
. Místem je však vždy sídlo daxxxxxx xxxxxx x xx xxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx. -
Znak "doveze" uvedený ve skutkové podstatě přečinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 txx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxí místní příslušnosti soudu podle § 18 odst. 1 tr. řádu má ohledně tohoto přečinu význam též zjištění, že v obvodu dotyčného soudu došlo k jednání pachatxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx odpovědná. -
Trestní řízení konané proti mladistvému se za splnění podmínek § 73 odst. 1 písm. b) z. s. m. vede od okamžiku zahájení txxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxstupuje podle trestního řádu, takže je vyloučen postup podle § 36-88 z. s. m. Otázky hmotně právní povahy se posuzují podle § 1-35 citovaného zákona, rxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x písm. d) a § 4 tohoto zákona, takže řízení koná soud pro mládež. Osoba pachatele je totiž mladistvá ve smyslu podle § 2 odst. 1 písm. c) z. s. m. -
x xxxxxxx x xxx
xxxxxxxxxx
x x xx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxKA, Z. Příslušnost státního zastupitelství. Trestní právo. 2010, č. 9, s. 14.
KOUDELKA, Z. Příslušnost státního zastupitelství. Trestní právo. 2xxxx xx xx xx xxx
xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxx
xxxxx xx x xxxxxx xříslušnosti v případě činů jinak trestných spáchaných dětmi mladšími patnácti let. Státní zastupitelství. 2012, č. 3.
LATA, J. K místní příslušnoxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxního orgánu a státního zástupce není vždy totožná. Státní zastupitelství. 2012, č. 4, s. 57.
ŠÁMALOVÁ, M. Místní příslušnost v řízení v trestních věxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx