Obsah Dostupné filtry
Předpisy ČR (1)

141/1961 Sb. Trestní řád: Komentář
Informace Znění: poslední stav textu

Hledat v textu dokumentu:
  • Tisk
    Uložit
    Odeslat
  • Velikost písma textu
Viditelnost komentáře:
 
 

 
xxxxxxxx xxx
xxxxx
xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxé republiky, vedoucí autorského kolektivu komentáře, odborný garant druhého svazku
prof. JUDr.
Jaroslav
Fenyk,
Ph.D., DSc.
- místopředseda xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxství, odborný garant prvního svazku
PaedDr. et Mgr.
Jaroslava
Auerová
- vedoucí střediska Probační a mediační služby Třebíč
JUDr.
Pavla
Axxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxaze
JUDr.
Tomáš
Durdík
- soudce Městského soudu v Praze
doc. JUDr.
Jiří
Herczeg,
Ph.D.
- advokát, katedra trestního práva Právnické fakuxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx
xxxx
xxx
xxxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxího soudu
JUDr.
Tomáš
Kaiser
- advokát
JUDr. xxxx
xxxx
xxxxx
xxxxx
x xxxxxxx
xxxx xxxxx
xxx
xxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx v Plzni
JUDr.
Ivo
Kouřil
- soudce Nejvyššího soudu České republiky
JUDr.
Vladimír
Král
- soudce Vrchního soudu v Praze
Mgr. et Mgr.
Janx
xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxx
xxxxx
xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xastupitelství
Mgr.
Jan
Provazník
- katedra trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
JUDr.
Alexander
Sotolář
- soxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx
xxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx
xxxxx
xxxx
xxxxx
x xx xxxxxxxx xxxvyššího státního zástupce
Mgr.
Lenka
Trešlová
- oddělení trestněprávní legislativy Ministerstva spravedlnosti
Mgr.
Radek
Visinger,
xxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx
xxxxx
xxxx
xxxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxupitelství
Mgr.
Marcel
Žán
- soudce Krajského soudu v Plzni
JUDr.
Zbyněk
Žďárský
- zástupce ředitele odboru trestního řízení Nejvyššího státxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx Sb., zák. č. 58/1969 Sb., zák. č. 149/1969 Sb., zák. č. 156/1969 Sb., zák. č. 48/1973 Sb., zák. č. 29/1978 Sb., zák. č. 43/1980 Sb., zák. č. 159/1989 Sb., záxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx x5/1993 Sb., zák. č. 115/1993 Sb., zák. č. 283/1993 Sb., zák. č. 292/1993 Sb., zák. č. 154/1994 Sb., zák. č. 214/1994 Sb., zák. č. 8/1995 Sb., zák. č. 152/19xx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xb., zák. č. 30/2000 Sb., zák. č. 77/2001 Sb., zák. č. 144/2001 Sb., zák. č. 265/2001 Sb., zák. č. 424/2001 Sb., zák. č. 200/2002 xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx., zák. č. 539/2004 Sb., zák. č. 587/2004 Sb., zák. č. 239/2005 Sb., zák. č. 45/2005 Sb., zák. č. 394/2005 Sb., zák. č. 413/2005 Sb., zák. č. 79/2006 Sb., záxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx č. 170/2007 Sb., zák. č. 345/2007 Sb., zák. č. 90/2008 Sb., zák. č. 121/2008 Sb., zák. č. 129/2008 Sb., zák. č. 135/2008 Sb., zák. č. 177/2008 Sb., zák. č. 2xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx9 Sb., zák. č. 218/2009 Sb., zák. č. 272/2009 Sb., zák. č. 306/2009 Sb., zák. č. 163/2010 Sb., zák. č. 219/2010 Sb., zák. č. 197/2010 Sb., zák. č. 150/2011 Sxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx, zák. č. 43/2012 Sb., zák. č. 193/2012 Sb., zák. č. 273/2012 Sb., zák. č. 390/2012 Sb., zák. č. 45/2013 Sb., zák. č. 105/2013 Sb., zák. č. 141/2014 Sb., zákx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxliky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
HLAVA PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
Účel zákona
JUDr. Mgr.
Jiří
Kmec,
xxxxx
x xxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x x x
xx
xxxxxxxxxx x x xx xxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxtiž jen účel zákona, který následuje (trestního řádu), ale také primární účel i sekundární účely trestního řízení (odst. 1) a definuje základní vztah nxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx řízení, na který se trestní řád v některých ustanoveních odvolává i výslovně (viz např. § 8d odst. 1, § 77a odst. 1, § 88 odst. 9, § 202 odst. 2). Na dvou místxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xx x xx xxxxx xxx xxx xxxx xxx xx xxx xx xxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx.
K odst. 1
2.
V první větě § 1 odst. 1 je definován jak účel zákona (trestního řádu), tak účel trestního řízení. Primárním účelem trestního řízení jxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxnných v trestním řízení tak, aby byl tento primární účel trestního řízení naplněn. Zákonodárce nepodává definici toho, co se myslí "náležitým" zjištěxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxý čin zjištěn), ale především jako požadavek, aby takové zjištění proběhlo x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xx
x xxxxx xxxx x x xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xčely trestního řízení, k nimž musí trestní řízení působit.
4.
Účelem trestního řízení je působit k upevňování zákonnosti tím, že realizuje pohrůžxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xachatelům skutečně ukládány, má nesporný zejména obecně preventivní význam. Trestání nejzávažnějších porušení zákona prostředky trestního práva xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x.
Trestní řízení by nemělo mít funkci pouze reaktivní, tedy přinášet odpověď společnosti na již spáchaný trestný čin, ale v rámci možností by mělo též pxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxí ještě předtím, než je daný trestný čin dokonán. Trestní řízení však také může odhalit související trestnou činnost, která zatím zůstávala skryta. V txxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxy její spáchání [viz § 89 odst. 1 písm. f) a § 184 odst. 1].
6.
S působením k upevňování zákonnosti jde ruku v ruce také působení k výchově občanů v duchu xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxx x xnešní době poněkud zastarale a paternalisticky, o důležitosti výchovného působení trestního řízení však nelze pochybovat. K naplňování tohoto účelx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx § 2 odst. 10), spolupráce orgánů činných v trestním řízení se zájmovými sdruženími občanů (viz § 2 odst. 7, § 3 a § 6), poskytování informací o trestním říxxxx xxxx x xxxxxx xxx
xx
xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xrestního řízení. Naplňování primárního účelu trestního řízení může teoreticky
kolidovat
s naplňováním některého ze sekundárních účelů trestního xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxentifikování jeho pachatele může zejména ustoupit povinnosti předejít či zamezit trestnému činu (orgány činné v trestním řízení xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxestné činnosti může být rovněž dočasně odloženo s cílem rozkrýt další trestné činy a identifikovat jejich pachatele (srov. institut dočasného odložexx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxní pro postup orgánů činných v trestním řízení, která mohou vyplývat zejména z ústavních limitů výkonu veřejné moci. Pro orgány činné v trestním řízení xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon (srov. čl. 2 odst. 2 Listiny). Orgány činné v trestním řízenx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x 2 odst. 4). Další omezení pro jejich činnost mohou vyplývat rovněž z jiných mezinárodněprávních dokumentů, jakož i z práva Evropské unie. Byť je to někdx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxnost respektovat požadavky práva na spravedlivý proces, jak jsou definovány zejména v čl. 36 až 40 Listiny a čl. 6 Úmluvy, pouze spoluurčuje podobu trexxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxkovou povinností je například povinnost vydat hmotnou věc důležitou pro trestní řízení (viz § 78 odst. 1), povinnost dostavit se na předvolání a vypovíxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxx xxxx xxvinnosti má v zásadě každá osoba, nikoli pouze občan České republiky.
10.
Občané mají zároveň právo pomáhat k dosažení účelu trestního řízení, a to xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xdkazem na § 1 odst. 2 kupříkladu rozhodně není možné legitimovat nejrůznější aktivity občanů suplující činnost orgánů činných v trestním řízení.
xxx
xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxerá práva a svobody ale může být povinnost státu provést účinné vyšetřování trestného činu, který taková práva či svobody porušuje, a jeho pachatele adxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxje k ochraně subjektivního práva fyzické či právnické osoby, nýbrž se v zásadě jedná o formu účasti občanů při prosazování veřejného zájmu na potlačováxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxtrestání jejich pachatelů (§ 1 odst. 1) nelze žádným způsobem dovozovat aktivní legitimaci fyzických a právnických osob k zahajování trestního řízenx xxxxx xxxxxxx x
xx xx xxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxtit příčinu smrti a případně pachatele přivést k odpovědnosti. Pokud by tato povinnost neexistovala, zásahy do práva na život by byly beztrestné, a tudxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx na justiční aparát Úmluva klade, závisí na povaze zásahu do práva na život. V některých situacích Úmluva vyžaduje po státu provedení účinného vyšetřxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x
xx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxx xxxxx
x xxn v případech, kdy již nepostačí užití nástrojů civilního práva, samozřejmě nelze zpochybňovat. To však na druhou stranu neznamená, že by bylo vyloučexx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x procesním trestním právem je povinností státu pohnat pachatele trestného činu k trestní odpovědnosti a jeho právní chování vynutit použitím sankce. xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxěných zájmů (fyzických a právnických osob) poukazem na primární existenci institutů občanského či obchodního práva nebo jiných právních odvětví, jixxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxto škody poškozenému, ale má ještě rozměr morální, etický a hodnotový. Je třeba mít na zřeteli, že smyslem trestního řízení je podle ustanovení § 1 odst. x xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x
x xxx xxxxxxxxx
xx xxxxxx x x xxxxx x xxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxulovaný "... aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni". -
Tpjn 304/2012
Literatura:
xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxo řízení
JUDr. Mgr.
Jiří
Kmec,
Ph.D.
- advokát
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Ustanovení § 2 definuje v 15 odstavcích xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x odst. 11 se týká jen řízení před soudy).
2.
Účelem daného ustanovení je formulovat základní pravidla vyjadřující řídící právní ideje, na nichž je txxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxtko při výkladu "jednoduchých" norem trestního práva procesního. Některá ustanovení jsou ostatně odrazem norem ústavního a mezinárodního práva (naxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx části (např. odst. 9).
3.
Interpretační funkce zásad trestního řízení může být poněkud problematická v případech, kdy daná zásada je sice v § 2 forxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxuští určité výjimky z této zásady. Vzhledem k tomu, že zásady trestního řízení obsažené v § 2 jsou v zásadě stejné právní síly jako všechny ostatní normy xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxobně jako zásada oficiality v odst. 4 ("Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného..."). V případě těch zásad, které jsou odrazem norem obsažených v záxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx nadřazených norem, nikoli přímo z § 2.
K odst. 1
4.
Zásada zákonnosti trestního řízení, vyjádřená v odst. 1, je provedením obecné zásady zákonnostx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx zákon.") a v čl. 2 odst. 2 Listiny ("Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví."); zárxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxkon."). Omezuje možnost stíhat osobu jako obviněného ve dvojím směru: a) musí se tak dít jen ze zákonných důvodů; b) stíhat ji je možné jen způsobem, kterx xxxxxxx xxxxxxx xxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxní trestního stíhání, nasvědčují-li prověřováním podle § 158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxho stíhání podle § 159b. Prostřednictvím této podmínky jsou do trestního řádu vtahovány normy trestního práva hmotného, které definují, co je trestnxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxx), legislativně technického a interpretačního (
nullum crimen sine lege
certa, stricta et scripta) i z hlediska věcného (trestným nemůže být výkon lixxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx řádu, která upravují průběh trestního řízení a postup příslušných orgánů v jeho rámci. Vztažením podmínky zákonnosti ke způsobu vedení trestního stíxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxíklad
judikatura
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xozporu s vnitrostátním právem, ale zajímá se o to, zdali trestní řízení jako celek, zejména s ohledem na možnost obviněného uplatnit své právo na obhajoxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxzákonnost v postupu orgánů činných v trestním řízení měla automaticky za následek například nepoužitelnost důkazu získaného na základě takového posxxxx xxxxxx xxxxxx x x xx xxxxx xx xxx
x xxxxx x
xx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen. V mírně odlišné formulaci je tato zásada zakotvena rxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu nebyla jeho vina vyslovena.").
8.
Zásada
presumpce
neviny se uplatňuje ve čtyřech základních rovinách:
-
obviněnému musí být prokazována vxxxx
x
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x
xx xxxxx xxx xxx
xx
x
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xříve, než bude jeho vina vyslovena pravomocným odsuzujícím rozsudkem;
-
obviněného je možno v průběhu trestního řízení omezovat jen v míře striktxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxlze v odsuzujícím rozsudku vyčítat, že neprokázal, že by se skutku, který je mu kladen za vinu, nedopustil, nebo že by neprokázal svoji verzi událostí. Nxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxjil.
Judikatura
ESLP je v tomto ohledu poněkud benevolentnější, neboť za určitých okolností připouští, aby z mlčení obviněného byly vyvozovány závěxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxo nebo na jeho odmítnutí odpovědět na otázky, je zřejmé, že toto právo nemůže a nemělo by bránit tomu, aby mlčení obviněného v situacích, které jasně volaxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxak bránit obviněnému v uplatňování jeho práv a orgány činné v trestním řízení jsou povinny mu to umožnit (§ 2 odst. 13).
10.
Zásada
presumpce
neviny xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxenci jakékoli trestněprávně významné skutkové okolnosti je třeba uzavřít, že tato okolnost neexistuje. V důkazním řízení je třeba dosáhnout nejvyššxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxx xxravidla stěží dosažitelný, je proto nezbytné se spokojit se standardem prokázání stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5).
11.
Dxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxonec skutečně odsouzen (např. v řízení o vazbě je důvodnost vazby dovozována z toho, že se obviněný "dopustil" závažného trestného činu, namísto toho, xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xo byl obvinění zproštěn (např. orgány rozhodující o odškodnění za vazbu odmítnou odškodnění přiznat s tím, že byl obvinění zproštěn jen z důvodu nedostxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxiněného je až do jeho pravomocného odsouzení třeba považovat za nevinného, je možno prostředky trestního práva využívat vůči němu v průběhu trestního xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxx xxxxo v míře jen opravdu nezbytné. Jestliže tedy například naplnění účelu trestního řízení vyžaduje, aby byl obviněný vzat do vazby, musí toto omezení trvax xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxení (srov. § 67
in fine
).
K odst. 3
13.
Povinnost státního zástupce stíhat všechny trestné činy, o kterých se dozví, se tradičně označuje jako zásaxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xe na rozhodnutí státního zástupce, zda trestní stíhání zahájí, či nikoli.
14.
Zásada legality se v trestním řádu uplatní pouze v případě, pokud zákxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx činných v trestním řízení, § 11 - nepřípustnost trestního stíhání ad.). Druhým typem jsou případy, kdy se uplatní zásada oportunity (viz např. § 159a oxxxx x x
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx rovněž institut dočasného odložení trestního stíhání (§ 159b a násl.). V mezinárodních smlouvách nalezneme omezení zásady legality např. v čl. 21 Evxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxropským soudem pro lidská práva (sdělení č. 85/2009 Sb. m. s.).
K odst. 4
15.
Odstavec 4 je ne zcela sourodým spojením v podstatě čtyř samostatných zxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxtic (věta čtvrtá).
16.
Zásada oficiality stanoví, že - až na výjimky stanovené v trestním řádu - postupují orgány činné v trestním řízení z úřední poxxxxxxxx x
xx xxxxxxx
xx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a ke zjištění jeho pachatele i na základě vlastních poznatků x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxlovací (viz § 2 odst. 8) a skutečnost, že přezkumné řízení je možno provést jen na základě podaného opravného prostředku. Na základě podnětu orgány činnx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xvědečného či znalečného atd. Za zvláštní omezení zásady oficiality je možno považovat institut souhlasu poškozeného s trestním stíháním (§ 163).
xxx
xxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxžnost zásahů do svých práv, kterým musejí osoby, proti kterým je trestní řízení vedeno, čelit, je žádoucí, aby byla minimalizována doba, po kterou jsou xxxx xxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxho osudu. Trestní řízení obecně patří mezi řízení, která si typově vyžadují rychlejší vyřízení než například řízení civilní (byť i mezi nimi jsou takovxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx (kdy je tak bezprostředně zasahováno do jejich práva na osobní svobodu) a trestních řízení, v nichž je zajištěn majetek (čímž je zasahováno do vlastnicxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxezeno pouze na situace, kdy je největší urychlení zapotřebí vzhledem k hodnotě a povaze zajištěného majetku. K zabezpečení rychlého projednání věci txxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxedky (např. § 72 odst. 1).
Judikatura
Nejvyššího soudu se nicméně i přes počáteční váhání ustálila v názoru, že z porušení práva na projednání věci v přixxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xromítnutím obecného požadavku šetření práv a svobod zakotveného ve větě třetí. Podle ní orgány činné v trestním řízení projednávají trestní věci s plnxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xasahovat do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, při provádění úkonů trestního řízení lze jen při splnění tří podmínek: a) musí zde existovxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx řízení. Chráněným je zde nejen obviněný (jehož v daném ohledu chrání i
presumpce
neviny - viz komentář k odst. 2), ale i veškeré další osoby, kterých se pxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xdůrazňovat, že orgány činné v trestním řízení nemají přihlížet k obsahu petic, které zasahují do plnění jejich povinností. Striktně vzato věta čtvrtá xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xinné v trestním řízení přihlížet mohou (v tomto smyslu že by tedy mohly přihlížet k množství petic požadujících odsouzení/osvobození obviněného, ale xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xostupovat v řízení zcela nezávisle bez jakéhokoli přihlédnutí k jakýmkoli peticím.
K odst. 5
20.
Věta první odst. 5 definuje důkazní standard v trxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xkol zjistit - objektivní či absolutní, a tudíž v praxi nedosažitelnou - pravdu ohledně skutkových okolností daného případu, na druhé straně ovšem vyžaxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxítnuty jako nedůvodné. Pokud pochybnosti přetrvávají, nelze považovat skutkový stav věci za zjištěný a je třeba buď dále doplnit dokazování, nebo trexxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxzbytný pro rozhodnutí daného orgánu činného v trestním řízení. Tento požadavek je odrazem jak zásady hospodárnosti trestního řízení, tak zásady minixxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně. Zdůrazňuje se tím především znovu - podobně jako v odst. 1 - zásada zákonnosti trestního řxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx jsou jim trestním řádem přiznána; zároveň musí respektovat povinnosti, které na ně trestní řád klade.
23.
Ustanovení odst. 5 kromě nezbytného důxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxviněného. Jde tedy v posledku o to, do jaké míry leží důkazní břemeno na státním zástupci a do jaké míry na soudu (byť ve vztahu k soudu se nedá hovořit o břemxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxětí ale dodává, že to nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. Výsledkem tedy je, že i přes zdůraznxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxru" - v podmínkách trestního řízení zproštění obžaloby - v případě, že státní zástupce vinu neprokáže. V takovém případě totiž nastupuje povinnost souxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xe soud v zásadě nikdy nenachází v situaci, kdy by pro své rozhodnutí potřeboval doplnit důkazy, neboť vždy může rozhodnout tak, že rozhodne o zproštění oxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxbem je namístě trestní stíhání ukončit. Nic ho však nenutí dokazovat vinu obžalovaného namísto státního zástupce.
24.
Povinnost státního zástupxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. Cílem postupu policejního orgánu a státního zástupce v průběhx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxtní zástupce přesvědčen, xx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xrestní stíhání podle § 172 odst. 1 písm. a) jen tehdy, jestliže je nepochybné, že se nestal skutek, pro který se vede trestní stíhání [srov. opačné pojetx x x xxx xxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxi skutku je pochybnost vyplývající z toho, že v provedených důkazech jsou rozpory, které je nemožné odstranit realizací důkazů dalších, a zjištění, ktxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxtřednosti a ústnosti; v takovém případě není státní zástupce oprávněn zastavit trestní stíhání, nýbrž je povinen podat obžalobu (srov. R 28/1977). K pxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx, že skutek spáchal obviněný, a to ačkoli zde je standard stejný jako v § 226 písm. c) (srov. NS 5 Tz 174/2001).
25.
Trestní řízení je vystavěno v převáxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxtí. Věta třetí odst. 5 výslovně stanoví, že v přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují okolnosti svědčící v prospěch i v neprospěch osxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxnit dokazování v rozsahu nezbytném pro své rozhodnutí (viz výše bod 23). Výjimečným projevem opačné zásady projednací je možnost samosoudce při hlavnxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx
xxx
x rozporu se zásadou vyhledávací či zásadou
presumpce
neviny není možnost stran podílet se na objasňování skutkových okolností případu. Tak již ve větx xxxxx xx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxátní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Tato ustanovení jsou především na jedné straně odrazem práva oxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxba, proti níž se řízení vede, není povinna dokazovat svoji nevinu a netíží ji důkazní břemeno. V principu tedy zůstává zcela zachován
kontinentální
inxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx. 5, která upozorňuje, že doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. Doxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xtav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Doznání obviněného (přesněji řečeno výpověď obviněného takové doznání obsahující) je pouze jedním z důkxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xení vnitřně rozporné?), tak v souhrnu s dalšími důkazy (Není doznání obviněného vyvraceno jinými důkazy?). Nelze zcela vyloučit situaci, že se obviněxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxx odrazem tzv. zásady materiální pravdy. Její podstatou je snaha o dobrání se dostupnými prostředky poznání skutkového stavu věci v potřebném rozsahu a x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxsti aprobovat určitými procesními pravidly. Trestní řád tak neumožňuje například vycházet z fikcí či nevyvratitelných domněnek, neobsahuje ustanxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxcip hodnocení důkazů orgány činnými v trestním řízení. Ty jsou povinny a) hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, b) pečlivě uvážit všechnx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxtečností má být tímto důkazem prokazována, b) do jaké míry je existence takových skutečností daným důkazem prokázána. Při rozhodování o těchto dvou otxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxenci takové skutečnosti - byla vyvozována ze všech provedených důkazů. Požadavek pečlivě uvážit všechny okolnosti daného případu je přitom třeba vztxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxním rozhodování lze v každém případě brát v úvahu pouze takové okolnosti případu, jejichž existence byla v trestním řízení důkazy prokázána. Požadavex xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxrnu.
31.
Vyžaduje-li se po orgánech činných v trestním řízení, aby důkazy hodnotily podle svého vlastního vnitřního přesvědčení, je tomu třeba roxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xodnocení důkazů než svůj vlastní. Takový požadavek je však naplňován v zásadě pouze v případě soudů a do určité míry také v případě státního zástupce. Vnxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxinen podřizovat se dohledu nadřízeného státního zástupce. V obou případech mohou xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xemají; odvolací soud je dokonce vázán hodnocením důkazů provedeným soudem prvního stupně, pokud takové důkazy znovu neprovede sám (srov. § 263 odst. 7xx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxu volnost svých úvah. Hodnocení důkazů se vždy musí řídit pravidly obecné i právní logiky a respektovat právní předpisy. Je také třeba mít vždy na pamětix xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xni zásada volného hodnocení důkazů se však v trestním řízení neuplatní zcela bezvýjimečně. V trestním řádu ojediněle nalezne do určité míry uplatnění x x xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxečnost dokazovat - viz např. v § 105 odst. 4 zakotvenou povinnost přibrat dva znalce vždy, jde-li o prohlídku a pitvu mrtvoly), tak negativním (tj. zákox xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xoté, co se obviněný doznal).
K odst. 7
34.
Podle odstavce 7 mají všechny orgány činné v trestním řízení spolupracovat se zájmovými sdruženími občaxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x x x x xx
xxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx v jednotlivých ustanoveních trestních řádu, je do značné míry reliktem minulosti; neodpovídající významu je i zařazení konkrétní úpravy spolupráce xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx měly v prvé řadě spolupracovat s rodinou obviněného a využívat jejího výchovného působení. Až na dalších místech by měly orgány činné v trestním řízení xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxt spolupráce se zájmovými sdruženími občanů (z nichž trestní řád v § 3 odst. 1 výslovně vyjmenovává odborové organizace, organizace zaměstnavatelů x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxižovat. Trestní řád předpokládá jejich úlohu jako garanta řádného chování (resp. převýchovy či nápravy) obviněného nebo odsouzeného zejména v přípxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x x xxxxx xx xxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxx xxxx xxxxxm je v trestním řízení ovládáno zásadou obžalovací, podle které soudní řízení může být iniciováno pouze na základě aktu obžaloby orgánu odlišného od soxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xterý zároveň veřejnou žalobu v řízení před soudem zastupuje. Trestní řád tedy nepočítá s žádnou možností tzv. soukromé či subsidiární žaloby, kdy by v xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xx xx xxxxxx xástupce, kdo disponuje obžalobou. Pouze státní zástupce tak především vymezuje skutek, o kterém by měl soud rozhodnout. Vymezením skutku v žalobním nxxxxx xx xxxx xxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxt. 3). Státní zástupce také může za vymezených podmínek vzít podanou obžalobu zpět (§ 182).
K odst. 9
39.
Odstavec 9 obsahuje tři pravidla týkající xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxhoduje soud buď jako senát, nebo jako samosoudce. Z druhého pravidla (věta první za středníkem) implicitně vyplývá, že v některých případech může rozhxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xo zákon výslovně stanoví. Jinými slovy, soud v trestním řízení rozhoduje v zásadě jako senát, pouze v zákonem výslovně stanovených případech rozhodujx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx tedy rozeznává čtyři soudcovské formace: soudce - předseda senátu - samosoudce - senát. Rozhodovat o vině a trestu však může pouze senát a samosoudce.
x xxxxx xx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxdnak - díky této kontrole - poskytuje důležitou záruku obviněnému, že výkon spravedlnosti v jeho případě bude probíhat řádně. Současně může být i význaxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xohli projednávání zúčastnit a jednání sledovat (srov. § 199 odst. 2). Účast xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxsti nepočítá.
42.
Ani v řízení před soudem však není možnost veřejnosti účastnit se jednání absolutní; z věty druhé vyplývá, že účast veřejnosti je xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xředvídá celkem čtyři formy jednání soudu, z nichž ovšem pouze dvě (hlavní líčení, veřejné zasedání) počítají s účastí veřejnosti, zatímco v případě zbxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx a to z důvodu ochrany utajovaných informací, mravnosti či nerušeného průběhu jednání anebo bezpečnosti či jiného důležitého zájmu svědků (blíže viz § xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxující i soukromý zájem účastníků řízení, ovšem s ohledem na to, že jde o vymezení přípustných zásahů do práva obviněného, bude v zásadě namístě dát přednxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xěkterého účastníka, by mohl být stát odpovědný například za porušení jeho práva na soukromí.
K odst. 11
43.
V odstavci 11 je formulována zásada ústxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx implikuje to nevyhnutelně jeho ústnost. Přesnější by tedy bylo hovořit spíše o ústnosti řízení před soudem, z čehož by vyplývalo, že soud zásadně nemůžx xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx trestního příkazu, který soudu umožňuje za určitých podmínek rozhodnout pouze na základě spisu. Naplnění této výjimky ale vyžaduje, aby proti trestnxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx ústního projednání věci vzdaly.
44.
Výrazem zásady ústnosti je i pravidlo, podle kterého se důkaz výpověďmi svědků, znalců a obviněného provádí zxxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxčte protokol o jejich výpovědi (viz zejména § 211). Výslech svědka ale nemůže nahradit jeho písemné sdělení adresované orgánům činným v trestním řízenxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x2
45.
Odstavec 12 je vyjádřením zásady bezprostřednosti: soud při rozhodování v hlavním líčení i ve všech typech xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxzů, které nebyly provedeny vůbec nebo které sice byly provedeny, ale nikoli v hlavním líčení či zasedání, v němž soud rozhoduje. Takto kupříkladu nelze xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxnek dovoluje přihlédnout i k důkazům, které bezprostředně před soudem provedeny nejsou (viz zejména § 211). Ustanovení odst. 12 se rovněž neuplatní taxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx zásada ústnosti (odst. 11) - rovněž k účinnému naplnění požadavku veřejnosti řízení před soudem v rámci trestního řízení.
47.
Účinné realizaci záxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxí být v případě změny složení senátu hlavní líčení provedeno znovu, pokud státní zástupce a obviněný nedali souhlas jen k přečtení podstatného obsahu pxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxě se jako součást zásady bezprostřednosti uvádí rovněž požadavek, aby soud čerpal důkazy z pramene co možná nejbližšího zjišťované skutečnosti (tj. axx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxm). Takový požadavek je samozřejmě zcela namístě, sám o sobě nicméně v odst. 12 obsažen není.
K odst. 13
49.
Právo na obhajobu je jedním ze základnícx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x x xxx xx xxst. 3, 4 Listiny a v čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy - počítá natolik samozřejmě, že v základních zásadách trestního řízení zmiňuje výslovně již pouze povinnost xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce.
50.
Poučena tedy musí být osoba čelící trestnímu řízení bez ohledu na své axxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx si obhájce. Zvolením (či ustanovením) obhájce se nicméně rozsah či intenzita xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxit se svým obhájcem.
51.
Orgány činné v trestním řízení jsou však povinny nejen toho, proti němuž se trestní řízení vede, o jeho právech poučit, ale jxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxění práv nebránily (negativní povinnost), ale současně také jako požadavek - v případě, že je to k uplatnění práv nezbytné - k uplatnění těchto práv aktixxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxt obviněného o právu na tlumočníka a případně mu jej ustanovit, ale zároveň jsou orgány činné v trestním řízení povinny kontrolovat, zda tlumočník plní xxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xráv, měly by orgány činné v trestním řízení jít nepochybně nad rámec svých povinností, které jim v tomto směru ukládá trestní řád výslovně.
K odst. 14
xxx
xxxxxxxx xx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxí. Současně v druhé větě garantuje všem (tedy nikoli jen obviněnému), kdo prohlásí, že neovládají český jazyk, právo používat svůj mateřský jazyk nebo xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxx x x xxx x xxxxx x xxxm. a) Úmluvy].
53.
Z dikce je přitom zřejmé, že volba mezi tímto jiným jazykem a mateřským jazykem náleží nikoli orgánům činným v trestním řízení, alx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxalekt, který není jazykem jeho národnosti nebo úředním jazykem státu, jehož je občanem, a pro takový jazyk nebo dialekt není zapsána žádná osoba v seznaxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xřetí).
54.
V zásadě zároveň postačí, že dotyčná osoba prohlásí, že český jazyk neovládá, není povinna svoji neznalost jakkoli prokazovat a přísluxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxý v trestním řízení odmítl dovolit používat jiný jazyk osobě, která český jazyk zcela zjevně ovládá (takový postup by bylo možné dovodit z obecné právní xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xx
xxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxnému. V daném případě trestní řád navíc upřesňuje, že toto poučení má proběhnout vhodným způsobem a srozumitelně, přičemž je třeba umožnit plné uplatxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx x x xxxxxxx xxxxy, proti které se trestní řízení vede, mělo být její poučení jiné než srozumitelné a provedené vhodným způsobem, resp. proč by uplatnění jejích práv mělx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxli poškozeného v trestním řízení a s tím spojený nedostatečný zájem orgánů činných v trestním řízení o jeho práva.
56.
V tomto kontextu má své místo mxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxou ohleduplností k poškozenému a při šetření jeho osobnosti. Trestní řízení může být pro poškozeného nejen určitou mírou
satisfakce
, ale nezřídka takx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxi se v daném směru hovoří o tzv. sekundární viktimizaci). Konkrétním příkladem naplnění požadavku ohleduplnosti a šetření osobnosti poškozeného je nxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxx xxáchaný trestný čin na jeho dosavadní život (§ 43 odst. 4).
Související předpisy:
xxxxxxxxxxx
x xxxxx x
x xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxzů jako takové; tato problematika náleží v prvé řadě vnitrostátnímu právu. ESLP tudíž nemůže v principu a
in abstracto
vyloučit přípustnost důkazu zíxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x
xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxravedlivosti a neústavnosti, ale pouze taková, která vede za uvedených předpokladů k vině obviněného. Také sama zákonnost limituje spravedlivost prxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxkladem takovéhoto potrestání musí být skutkový stav věci zjištěný bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5). Případné nezákonnosti nelze omluvit účeloxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxspět k rozhodnutí o oprávněnosti trestního obvinění proti konkrétní osobě, resp. není s to tuto oprávněnost náležitě garantovat. Proto rámcem spravexxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxivost pak žádoucí kvalitou (obsahu) trestního řízení. -
III. ÚS 623/2000
Podmínky trestnosti činu je třeba interpretovat ve světle zásad trestníxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxm, že k tomu byly splněny podmínky, je porušen ústavní princip nullum
crimen
,
nulla poena sine lege
zakotvený v čl. 39 Listiny. -
I. ÚS 3113/13
K odst. x
xxxxxx
xx xxxxx xxx xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx výpovědích svědků, musely vždy nutně vést ke zproštění obžaloby. Není porušením
presumpce
neviny, jestliže obecný soud srozumitelným a logickým zpxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxt. 6. -
III. ÚS 1806/09
Princip
presumpce
neviny vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno. Existují-li přitom jakékoli rozumxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxt zákonný podklad toliko tehdy, je-li v důkazním řízení dosaženo nejvyššího možného stupně jistoty ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, který lze od xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xokud obecné soudy založily svou argumentaci na jediném usvědčujícím důkazu, kterým je výpověď svědka, kterou s ohledem na další provedené důkazy nelzx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x
xx xx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxtavně aprobovaných důvodů pro omezení ústavně zaručené svobody projevu podle čl. 17 odst. 1 Listiny a čl. 10 Úmluvy. Jejím účelem je jednak zamezení toxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xrgánů činných v trestním řízení, zejména soudů, a nedošlo tak k ohrožení důvěry v rozhodování soudní moci. V tomto širším smyslu působí
presumpce
nevixx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxní řízení (resp. vůči níž existuje podezření, že se dopustila trestného činu). V tomto aspektu je zásada
presumpce
neviny obsažena již v čl. 10 odst. 1 Lxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx
xxxxxxxxx
xxviny nebrání informování o trestním řízení nebo o okolnostech, které mohou opodstatňovat závěr o tom, že se někdo dopustil trestného činu, plynou z ní oxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x
xxx xx xxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxání dospět k několika přibližně stejně pravděpodobným skutkovým verzím, a soud se přikloní k verzi, jež je pro obviněného nepříznivá, porušuje princix xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xxx
x x xxx x xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxí soud k tomu, aby rezignoval na úplnost dokazování. -
II. ÚS 658/14
Vina obviněného musí být prokázána na základě důkazů, provedených v souladu s trxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxi nebo se snažil svést vyslýchající orgány na falešnou stopu apod.; takový postup soudu by znamenal potlačování práva na obhajobu, byl by v rozporu s prexxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx xx x
x xxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxím snaha náležitě zjistit trestné činy a podle zákona jejich pachatele spravedlivě potrestat (§ 1 odst. 1), nemůže být v právním státě nadřazen zásadě řxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxí, xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxdezřelých by nemělo být zasahováno více, než je nezbytně nutné (§ 2 odst. 4). -
IV. ÚS 16/02
Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je bezxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxým a nežádoucím jevem, který nejen odporuje smyslu práva obviněného, ale i poškozeného na spravedlivý proces, ale je i v rozporu se základními zásadami xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xrestního stíhání, a to ani s ohledem na požadavek účinných prostředků nápravy podle čl. 13 Úmluvy. -
NS 5 Tdo 178/2002
Postup orgánů činných v trestnxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxrh" na vydání takového rozhodnutí, či nikoli. Rozhodnutí o zastavení trestního stíhání je ovšem orgán činný v trestním řízení povinen učinit jen tehdyx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxho stíhání, jedná se toliko o podnět k tomu, aby se příslušný orgán činný v trestním řízení zabýval otázkou důvodnosti dalšího pokračování v trestním stxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx (např. o tom, že se "návrh" obviněného na zastavení trestního stíhání zamítá). -
NS 11 Tvo 80/2002
K odst. 5
Zásady kontradiktornosti řízení a rovnxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxo řízení. Za určitých okolností mohou
kolidovat
s jinými uznávanými a legitimními zásadami trestního řízení, např. se zásadou vyhledávací, zásadou xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxm řízení, dočasně omezeny. Zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní platí pro trestní řízení jako celek, avšak neuplatňují se ve všech stadixxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxdu, v nichž se rozhoduje o nejdůležitějších meritorních otázkách trestního řízení, tj. o vině a o trestu. V těchto procesních formách lze vytvořit reálxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxlze zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní vždy plně uplatnit, pokud by jimi byly popřeny jiné legitimní zájmy, zejména zájem státu na efekxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x
xxxx xx xxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xízení o ústavních stížnostech lze jako první vyčlenit případy tzv. opomenutých důkazů. Jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xpomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpoxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxž negativně, či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj., soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoli byly řádxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem
a limine
vyloučen (v kontrapozici k předchozímu "opomenut") z předmětu úvax xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxh případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na sxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x
xxxx xx xxxxxx
Odsouzení pachatele trestné činnosti je v souladu s čl. 80 Ústavy České republiky primárně věcí státního zastupitelství. Je to tedy státní zastupitexxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxu v souladu s podanou obžalobou. Obecné soudy se proto nikdy nesmějí stavět do pozice pomocníka veřejné žaloby usilujícího rovněž o odsouzení, a nelze k xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxdu s ústavními principy spravedlivého procesu a z nich vyplývajícího rozvržení rolí jeho jednotlivých účastníků nutno vykládat tak, že je soud povinex xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x
xxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxx xíž v trestním řízení existuje pouze jediný usvědčující důkaz, je z poznávacího hlediska nesnadná a obsahuje v sobě riziko možných chyb a omylů. V takovýxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxdně pečlivě hodnocen. Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyvinout všemožné úsilí, aby tento jediný usvědčující důkaz byl pokud možno doplněn xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx v trestním řízení jsou povinny samy provádět další potřebné a dostupné úkony tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnostix x
xxxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxní relevanci z důvodu porušení základních práv a svobod, zejména ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Rozhodovací praxe Ústavního souxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxsy, o kterých platí, že pokud důkaz, resp. informace v něm obsažená, nebyl získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx
x xxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x
xxx xx xxxxxxx
xxxah doznání obviněného se považuje za věrohodný jen tehdy, je-li jeho věrohodnost prokázána dalšími věrohodnými důkazy; nelze připustit možnost, aby xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxostí nebo jiných charakteristik obviněného; takový postup soudu by znamenal potlačování práva na obhajobu, byl by v rozporu s presumpcí neviny. -
I. Úx xxxxxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxn způsobem, jenž nezpochybňuje spolehlivost v něm obsažené informace, a v případě pochybností o spolehlivosti takto opatřeného důkazu byl následně oxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxm, o němž nejsou pochybnosti, že mohl být jakkoli, úmyslně, z nedbalosti nebo pouhou náhodou, upraven, pozměněn nebo zaměněn za prostředek jiný (zachoxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxace, anebo je s ohledem na charakter dokazované skutečnosti zapotřebí provést kvalifikované (např. znalecké) zkoumání, či informaci zachytit výslexxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxtup lze hodnotit jako souladný s principem kontradiktornosti trestního řízení, jež podmiňuje plnohodnotnou realizaci práva na obhajobu (viz čl. 6 odxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxz viny obžalovaného ze stíhaného skutku, je povinností soudu se s nimi spolehlivě a přesvědčivě vypořádat v odůvodnění odsuzujícího rozsudku. -
I. ÚS xxxxxx
xxxxxx x
xx xxxxx xxx xxx
x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxostí rozhodných z hlediska zákonných znaků trestného činu a že skutečnosti, k jejichž objasnění měly směřovat neopatřené důkazy, neuplatní v podané oxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx x xxxxx xxx x xxxxxx xxx xdůvodněn ani zřetelem na rychlost řízení. -
R 13/1993
x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxovět, přičemž není rozhodné, zda důkaz má být opatřen na území České republiky nebo cestou právní pomoci v cizině. K takové žádosti je předseda senátu opxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxazu, který, tak jak byl v přípravném řízení opatřen, je v řízení před soudem nepoužitelný. Předseda senátu tak může učinit i mimo hlavní líčení. -
R 36/2xxx
x xxxxx x
xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxze provést, je třeba vždy rozhodnout ve prospěch obžalovaného v souladu se zásadou
in dubio pro reo
. Uplatnění této zásady je namístě, pokud soud po vyhoxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xx skupiny odporujících si důkazů, takže zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení takovéto důkazní situaxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xávěru zahrne do odůvodnění svého rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady "v pochybnostech ve prospěch", neboť soud pochybnosti nemxx x
xxx xx xxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx xx x xxxxxxxx xxxhodovací praxe Ústavního soudu jednoznačně vyplývající hranice této zásady, podle níž jsou obecné soudy (stejně jako všechny orgány činné v trestním xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxrnu. Z uvedené zásady vyplývá i určitý postup a kritéria hodnocení; důkazy je nutno vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xřípadě, pokud výše uvedený postup není zachován a z provedených důkazů obecný soud nevyvodí přesvědčivě zjištěný skutkový stav, nelze považovat procxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x
xx xx xxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud vx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxvěry (zjištění) opře a které opomene. Procesnímu právu účastníka navrhovat důkazy odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxstníka řízení lze založit pouze třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxx xxxxxx xxx xxxrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, poxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxotou) ověřeno nebo vyvráceno. Jestliže tak obecný soud nepostupuje, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesnícx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxx x
xx xx xxxxxx
xxecný soud musí dodržet vysoký standard i tam, kde jde o hodnocení vypovídací schopnosti a hodnověrnosti důkazů. Jde-li o jejich hodnocení, procesní přxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xrčitých skutečností. Důkaz musí být odrazem skutečných událostí a situací, což má garantovat, aby byl jednotlivec uznán vinným na podkladě objektivnxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xsobní svobody. -
IV. ÚS 1291/12
Ze zásad dokazování v novodobém trestním procesu vyplývá požadavek kritického hodnocení všech důkazů, včetně znaxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xx
x xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxbován všestranné prověrce nejen právní korektnosti, ale i věcné správnosti. Hodnotit je třeba celý proces utváření znaleckého důkazu, včetně přípraxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxuje své závěry, spolehlivosti metod použitých znalcem a způsobu vyvozování jeho závěrů. Znalec nesmí sám vyloučit některé z předložených podkladů jex xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxní povinen, v souladu se zásadou oficiality a zásadou vyhledávací (§ 2 odst. 4, 5), pokusit se odstranit vzniklé pochybnosti obstaráním důkazů dalšíchx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xxx xxx
x xxxxxxxxxt ve prospěch obviněného. -
I. ÚS 4457/12
Ačkoli je jistě nesporné, že odvolací soud nemůže shledat vady napadeného rozsudku tam, kde soud prvního sxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx toliko formálním, je nezbytné, aby soud, který o opravném prostředku rozhoduje, v odůvodnění svého rozhodnutí náležitým způsobem rozebral všechny nxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
x x
xxx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxžitého důkazního pramene. Soudní rozhodnutí o vině proto nemůže být založeno na pouhém apodiktickém popření některých zjištěných faktů a na nezdůvodxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxivého procesu. -
III. ÚS 888/14
Obecné soudy jsou povinny postupovat vůči obviněnému nestranně, tedy nic v jejich postupu nesmí naznačovat, že přexxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xaktéž ze skutečností souvisejících s povahovými rysy obviněného, které pro posouzení určité skutkové otázky nemají žádný význam. Tak okruh důkazů, jxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxviněného. -
I. ÚS 2726/14
Hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 musí soud provádět tak, že uváží všechny okolnosti případu jednotlivě i v jejich souhrnxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxmž v případech odchylek musí soud dotazem zjišťovat, proč k nim ve výpovědi svědka dochází. Při hodnocení důkazů pak vychází z celé výpovědi svědka, z roxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxít v úvahu i důkazy ostatní, posoudit eventuální rozpory mezi nimi, zkoumat, proč k nim dochází, a jedině tak může získat bezpečný základ pro skutková zjxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x
x xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxe usuzovat na vinu obviněného ze způsobu obhajoby, např. z toho, že obviněný záměrně vypovídal nepravdu, popíral určité skutečnosti nebo se snažil svéxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x x xxhledávací zásadou uvedenou v § 2 odst. 5. Obsah doznání obviněného se považuje za věrohodný, jenom je-li věrohodnost prokázána dalšími věrohodnými důxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxá ve svém celku nejen spolehlivě prokazuje všechny okolnosti zažalovaného skutku a usvědčuje z jeho spáchání obviněného, ale současně vylučuje možnoxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x
x xxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (III. ÚS xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny, patří dále předvídatelnost a transparentnost oxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x
xxxx xx xxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x právem vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, je poskytnout obžalovanému v trestním procesu možnost
verifikace
důkazů, směřujících vůči němu, a to xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x
xxx xx xxxx
x xxxxx xx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxdlo nezměnitelnosti složení senátu, podle něhož může rozhodovat jen soudce, který se účastnil jednání od začátku až do konce; b) pravidlo nepřerušitexxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x x xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxyl ještě časovým odstupem setřen; c) soud rozhoduje na základě ústního přednesu stran a ústně provedených důkazů. -
R III/1966
K odst. 12
Zásady přxxxxxx xx x xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xím soudem, který důkazy provádí, a který je tak o jejich obsahu a vzájemných souvislostech nejlépe informován. Zároveň posilují ústavně zaručená právx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxvého rozhodnutí zvyšuje intenzitu případného zásahu do práva obžalované osoby na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny v situaci, kdy v cestx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxí dříve provedených důkazů k závěru o nutnosti "přeměny" soudem prvního stupně uloženého trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem v trest nepodmínxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x
xxxx xx xxxxxxx
x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx provedeny všechny důkazy v souladu se zásadami přímosti a bezprostřednosti a následně byly vyhodnoceny samostatně i v souhrnu v odůvodnění zprošťujíxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx v nesouladu s výslednou důkazní situací a nemají v ní oporu. Je nedostatečné, pokud má odvolací soud na dílčí skutkové otázky (typicky pravdivost, spolxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x
xx xx xxxxxxx
K odst. 14
Prohlásí-li obviněný kdykoli v průběhu řízení, že žádá pomoc tlumočníka, aby tak mohl používat svého mateřského jazyka, je povinností oxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxikovat v českém jazyce. Není-li tlumočník k žádosti obviněného zajištěn, jde o podstatnou vadu řízení, neboť tak dochází k výraznému zkrácení práv obvxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx že rozumí českému jazyku a tlumočníka nežádá. -
R 30/2002
K odst. 15
Oběť či pozůstalí musí být v případě zásahu do práva na život do vyšetřování zapoxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxické a může být odepřeno v úvodních fázích šetření, pokud spis obsahuje citlivé informace, které by mohly poškodit třetí osoby nebo ohrozit vyšetřovánxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxř. ochrana práv třetích osob. Oběť však musí mít přístup do spisu alespoň po skončení šetření a v takovém rozsahu, aby mohla posoudit, zda vyšetřování spxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x
xx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D., GŘIVNA, T. a kol. Trestní právo procesní. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 35-88.
ŠÁMAL, P. Základní zásady trestního xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxbod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2012.
Spolupráce se zájmovými sdruženími občanů
(Zájmová sdružení občanů)
Mgr.
Jan
Proxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x x x
xx
x xxxxx xxxxxxxxxx xe jedná o konkretizaci zásady spolupráce se zájmovými sdruženími (§ 2 odst. 7). Může-li působení určité právnické osoby napomoci úspěšnému průběhu a dxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxný je v pracovním kolektivu dobře integrován), proto, že se taková právnická osoba zabývá prací s osobami ze sociálně patologického prostředí, či protxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xynergickým efektem spolupůsobení takové právnické osoby. Tím je možno využít pro dosažení účelu trestního řízení externí zdroje a kapacity, což souzxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxo, případně bezodborně vybaveného personálního a materiálního substrátu takové právnické osoby ani dosaženo být nemohlo. Ustanovení § 3 tedy vymezxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxnnými v trestním řízení (spolupráce při odhalování trestné činnosti, při preventivním působení, při dohlížení na završení resocializace podmíněně xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxojení se tedy týká zejména preventivního působení trestního řízení, a to v rámci individuální i generální prevence.
K odst. 1
2.
Okruh subjektů prxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx
xx
odborové organizace a organizace zaměstnavatelů;
b)
občanská sdružení;
c)
církve a náboženské společnosti;
d)
právnické osoby sleduxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxlad v Úmluvě o svobodě sdružování a ochraně práva se odborově sdružovat (č. 87), jíž je Česká republika vázána (předpis č. 489/1990 Sb.). Na úrovni vnitrxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x x xxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxx x x xx xxxxx x xxxxx x) stanovuje povinnost zápisu odborových organizací a organizací zaměstnavatelů do spolkového rejstříku. Jen právnické osoby založené, existujícx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx. Postavení těchto subjektů jakožto zájmových sdružení občanů v trestním řízení není nijak podmíněno či omezeno. Obviněný či odsouzený nemusí být člexxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx občanského zákoníku nahrazena spolky. Dle § 3045 odst. 1 obč. zák. se za spolky považují i občanská sdružení, vzniklá před účinností občanského zákoxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx x x xx xxst. 1 písm. a) zák. č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, do spolkového rejstříku. Postavení spolků jakožto zájmovýcx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxněné mají jako předmět své činnosti. Výchozím předpokladem je, že takový spolek je schopen pozitivně na obviněného působit a dohlížet na plnění jemu ulxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xulturních, sportovních atd., jestliže bude zpravidla na jedné straně dána skutečnost, že obviněný je v činnosti takového spolku angažován či mu na ní axxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xa druhé straně bude dána organizačně-materiální vybavenost spolku k pozitivnímu působení na obviněného a dohled nad ním.
5.
Občanským sdružením xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx
xxxxxxx
x xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxní do trestního řádu od občanských sdružení odlišovaly (nadace byla již toho času samostatnou právní formou) a odlišují se od nich i nadále (§ 3049 odstx xx x xxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx své podstaty, neboť se jedná o sdružení majetku (na rozdíl od korporací jakožto sdružení osob), zatímco účinné působení na obviněné vyžaduje zejména lxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxťováním bydlení podmíněně propuštěným odsouzeným atd.). Odlišná situace panuje u ústavů xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxější občanská sdružení mohou změnit svou právní formu i na ústav. Zákonodárce proto předpokládá, že některá dříve existující občanská sdružení se svox xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xad ním rovněž zájmovým sdružením občanů pro účely trestního řízení.
6.
Církve a náboženské společnosti jsou právnickými osobami založenými dle zxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxx. o církvích a náboženských společnostech). Církev či náboženská společnost nemá postavení zájmového sdružení občanů ve smyslu § 3 při všech aktivitxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx x xxxxxxxx x xxxoženských společnostech) sice paralelně s probíhajícím trestním řízením, ale bez toho, aby tím usilovaly o naplnění účelu zapojení zájmových sdružexx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxem svátosti zpovědní), nejedná se o vztah mezi zájmovým sdružením občanů a obviněným, ale mezi duchovním a osobou hlásící se k církvi (či osobou, na niž zxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xx xx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx občanů dle § 3 má tak církev či náboženská společnost tam, kde vykonává zvláštní práva a povinnosti, které trestní řád zájmovým sdružením občanů přizxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxují zbytkovou kategorii, jelikož působení ostatních tří kategorií v trestním řízení coby zájmových sdružení občanů je nepodmíněné zaměřením jejich xxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x x xxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx x případě poslední kategorie ovšem není rozhodující právní forma, ale účel, resp. předmět činnosti právnické osoby. Může tak jít např. o humanitární prxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxx o církvích a náboženských společnostech, která se evidují v Rejstříku evidovaných právnických osob (§ 20 zák. o církvích a náboženských společnostecxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxdě ustanovení § 3050 obč. zák., případně i o příspěvkové organizace (§ 27 zák. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů), zřizovaxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxní zákaz diskriminace, ale ve všech činnostech, které vychází z principů humanity, pomoci potřebným, nereciprocity, nevýdělečnosti a bezpodmínečnxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxaritativní účel nemusí odpovídat jedinému předmětu činnosti takové právnické osoby, postačí, jestliže ze všech zapsaných předmětů činnosti charitxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxbrání tomu, aby byla tato
korporace
považována za právnickou osobu sledující v předmětu své činnosti charitativní účely dle tohoto ustanovení.
8x
xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, zapsané v rejstříku politických stran a politických hnutí dle § 9 odst. 1 tohoto zákona, vexxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x
xxxxxxxxxx x silentio
legis) vylučuje pak trestní řád i další subjekty - jednotlivé fyzické osoby (§ 3 se vztahuje pouze na osoby právnické), obchodní
korporace
xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxory, Všeobecná zdravotní pojišťovna atd.) a pochopitelně i organizační složky státu, které nemají samostatnou právní subjektivitu.
9.
Formy zaxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xe zájmovými sdruženími (srov. výklad k § 2 odst. 7), ale i jako regulativní limit, neboť zájmové sdružení se nemůže domáhat zapojení ve formě, již by tresxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxch jeho omezení, zejména co se týče poskytování informací o trestním řízení (srov. § 8a-8d).
K odst. 2
10.
Toto ustanovení konkretizuje formu zapoxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxje i jiné formy spolupráce (např. § 199 odst. 2). Spolupůsobení může mít kvalifikovanou podobu tam, kde výslovně xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xx xx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxsti, např. nabídnout záruku, podat žádost, přijmout opatření k tomu, aby obviněný žil řádným životem (srov. výklad k § 6), nebo podobu faktickou, kde přxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxí od potrestání s dohledem srov. výklad k § 359a. K podmíněnému zastavení trestního stíhání srov. výklad k § 307. K podmíněnému odsouzení srov. výklad k § xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xdružení občanů v kvalifikované podobě zapojit i při nahrazení vazby [§ 73 odst. 1 písm. a)], při výkonu trestu obecně prospěšných prací (§ 338 odst. 1), pxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx
xxx
xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxk, aby odsouzený po vykonání trestu žil řádným životem, zpravidla navazuje na předchozí zapojení se takového zájmového sdružení občanů do trestního řxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxe zájmové sdružení občanů žádný orgán činný v trestním řízení nutit, nepřistoupí-li k němu dobrovolně či nevyplývá-li taková povinnost z dřívějšího zxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxouzeným pracovní poměr proto, že byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší jednoho roku [§ 55 odst. 1 písm. a) zák. práxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxt na zaměstnavatele, aby mu nabídl pracovní poměr, či se o odsouzeného sama jakkoli starat.
Související předpisy:
zák. č. 424/19xx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
Literatura:
xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx x xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxáva. Brno: Masarykova univerzita, 1993.
SVOBODA, F. Legislativní prostředí pro činnost církví a náboženských společností. Brno: Centrum pro výzxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx15.
(Právo zájmového sdružení občanů nabídnout záruku)
Mgr.
Jan
Provazník
- katedra trestního práva Právnické fakulty Masarykxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x x x
xx
xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxanů navrhnout převzetí záruky za obviněného či jeho jménem podávat v jeho prospěch žádosti. Každý z těchto případů je následně blíže specifikován v pasxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx
xxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxch obviněného např. odvolání jako tzv. osoba oprávněná (srov. výklad k § 247 odst. 2). To nevylučuje, aby trestní řád či jiný právní předpis stanovil paxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxli a schopnost zájmového sdružení občanů působit pozitivně na obviněného a na jeho vztah k plnění podmínek zkušební doby v rámci aplikace příslušného ixxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx v trestním řízení při následném rozhodování o tom, zda se obviněný ve zkušební době osvědčil. Tato záruka se realizuje na základě faktického působení zxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxx porušení podmínek zkušební doby může o tomto nejvýše informovat příslušný orgán činný v trestním řízení. I přes odst. 3, ukládající zájmovému sdruženx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxby obviněným. Při posuzování, zda xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xby obviněného účinně usměrnilo natolik, že povede řádný život, tedy zejména že se napraví, je-li odsouzeným (R 67/1972). Proto je rozhodující zejména xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x materiální vybavení, jakož i výsledky takového sdružení při předchozí práci s obviněnými, zabývá-li se jí dlouhodobě. Přihlédnuto musí být vždy i k moxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxjmové sdružení občanů mělo nabídku převzetí záruky učinit. Uplatní se zde tedy obecná úprava podání dle § 59. Kromě obecných náležitostí by návrh měl obxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx zkušební doby, monitorovat jej a případně usměrňovat, a jak toto hodlá prakticky činit. Doloženy by rovněž měly být případné důkazy k prokázání těchto xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxce vyhovět. Nejsou stanoveny ani formální podmínky ohledně lhůty k učinění nabídky převzetí záruky. Návrh musí pochopitelně být učiněn dříve, než příxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxdstihem (tedy před nařízením veřejného zasedání či hlavního líčení, rozhoduje-li soud v něm, eventuálně spolu s návrhem obviněného), aby měl příslušxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx
xx
xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxzetí záruky. Z logiky věci vyvolává nesouhlas obviněného s převzetím záruky určitého zájmového sdružení občanů závažnou pochybnost o tom, že toto budx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xáruku přijmout i při jeho absenci.
5.
Postavení zájmového sdružení občanů v řízení se liší v jednotlivých typech řízení. Při nabídnutí záruky za vaxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx v řízení o udělení milosti (viz výklad k odst. 3) a v řízení o zahlazení odsouzení (§ 363) má postavení strany řízení (viz výklad k § 12 odst. 6), a tedy mimo jxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx s podmíněným odkladem (§ 329), při výkonu trestu obecně prospěšných prací (§ 338 odst. 1), při podmíněném upuštění od potrestání s dohledem (§ xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxch takové sdružení pouze nabízí záruku a řízení se nevede z jeho podnětu.
K odst. 1 písm. a)
6.
Nabídka záruky za chování obviněného v případě podmínxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxx x x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxto nabídku záruky učiní zpravidla spolu s žádostí obviněného o podmíněné zastavení trestního stíhání, případně k dotazu příslušného orgánu činného v xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxx xxxx xxxmového sdružení občanů je zde
mutatis mutandis
stejná jako u podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody.
8.
K roli zájmového sdružení občanů pxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x x xxx xxxxx xx
xx
x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxní k trestu odnětí svobody s dohledem viz výklad k § 330a odst. 1.
K odst. 1 písm. c)
10.
K roli zájmového sdružení občanů při podmíněném propuštění z vxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x x x xxx xxxxx xx
xxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx k § 350 odst. 2. Postavení zájmového sdružení občanů je zde obdobné jako v řízení o podmíněném propuštění.
12.
K podmíněnému upuštění od výkonu zbytxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
x xxxx xx xxxm. c) výslovně nezmiňuje, může zájmové sdružení navrhnout podmíněné upuštění od výkonu xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxní.
14.
Ve všech těchto řízeních může zájmové sdružení občanů učinit návrh na podmíněné propuštění z výkonu trestu / upuštění od výkonu zbytku tresxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xakový návrh podat je samostatná a řízení po podání takového návrhu má zájmové sdružení občanů postavení strany trestního řízení. Možnost podat tento nxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx odsouzeného a o dosavadním průběhu výkonu trestu viz výklad k § 331 odst. 2. Ten se užije ve všech třech typech řízení.
K odst. 2
16.
K nahrazení vazby xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxvrhnout nahrazení vazby zárukou, již nabízí, a z toho plyne, že je oprávněno učinit samostatný procesní návrh svým jménem, jako např. v případě návrhu nx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xx xxxxx x
xx xxxxxxxxx
xxx xxxxxx xx xx xxxxxx xednat pouze o návrh při rozhodování o vzetí do vazby, ale i o návrh na propuštění z vazby.
17.
K udělování milosti viz výklad k § 366. Žádost o udělení mixxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x x xxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxuzeného. Jelikož toto ustanovení specificky omezuje toto právo zájmového sdružení občanů na podání žádosti o milost za odsouzeného, nemůže toto sdruxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx
xxx
x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxx x x xxxx
x xxxxx x
19.
Zájmové sdružení občanů má povinnost pozitivně působit na obviněného za účelem jeho nápravy, případně za účelem takového jeho chování, které by nxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxním řádem (tj. nepáchání další trestné činnosti, ale ani přestupků či jiných správních deliktů - R 19/1976), včetně řádného xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxčensky uznávanými minimálními standardy morálky (tj. např. obživou z poctivých zdrojů, za niž není považována např. prostituce či gamblerství, byť bx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxstupem do léčby či pokračováním v léčbě psychické poruchy či výrazného negativního antisociálního osobnostního rysu, a to za podmínky, že by se tím nenxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxnému konsensu (tedy požadavky vyplývající jen z jednotlivého či z několika náboženství, z několika světonázorů či etických systémů - např. monogamiex xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxle všech relevantních okolností. S řádným životem je slučitelné, i když se podmíněně propuštěný dopustil opakovaně přestupku nesouvisejícího s odsoxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxstný čin (R 15/1964, R 11/1966). K požadavku řádného života viz rovněž výklad k § 27b odst. 1, § 307 odst. 6, § 308 odst. 1.
20.
Vyjádření této povinnostx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x x xxxxedku toho je zmařeno působení institutu, v souvislosti s nímž byla záruka převzata (je nařízen výkon trestu u původně podmíněného odsouzení, je pokračxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxkuty (§ 66). Jedinou sankcí může být zohlednění takového selhání zájmového sdružení občanů při jeho budoucích nabídkách převzetí záruky.
Součxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxtního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Ustanovení § 7 ukládá orgánům činnxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxní těchto rolí. Jedná se o povinnost xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx dále upraveny v trestním řádu u jednotlivých institutů, např. u institutu dožádání (§ 53, § 54, § 158 odst. 4, § 161 odst. 8, § 329 odst. 1) či u institutu přexxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxstní řád konkrétní podmínky pro součinnost orgánů činných v trestním řízení, nelze je překonat pouhým odkazem na § 7. Například policejní orgán tak nexxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxx xdst. 1 věta druhá atd.) s pouhým odkazem na povinnost spolupráce dle § 7, pakliže státní zástupce neshledává užití takového institutu důvodným.
3.
xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxtních věcí. Ustanovení § 7 proto v žádném případě nemůže odůvodnit nerovný přístup ke stranám řízení jen z toho důvodu, že státní zástupce je v řízení přxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxx.
Jan
Provazník
- katedra trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx, o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů. Jedná se o jednu z možností, kterou orgány činné v trestním řízení mají za xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxého (např. v rámci úvah o tom, zda je účelné uložení určitého majetkového trestu) či výkonem majetkových sankcí. Výhodou tohoto institutu je, že orgány xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xlízkých, a to velmi snadno a rychle, což konvenuje zásadám rychlosti a hospodárnosti řízení. Nevýhodou je relativně široká možnost odmítnout poskytnxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx x již probíhajícím trestním řízení.
2.
Institut prohlášení o majetku je relativně málo invazivní, co se týče oprávněných zájmů osob, vůči nimž je upxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxx být zapojovány jiné subjekty (např. zaměstnavatelé, či dokonce třeba sousedi), případně aby musely být použity i výrazně invazivnější prostředky, jxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxoby, měl by institut prohlášení o majetku zvažovat na prvním místě. Trestní řád sice tuto povinnost výslovně nesta-novuje, vyplývá však ze zásady šetřxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx, ať už jsou v jakémkoli procesním postavení. Jelikož však trestní řád podmínku předchozího použití tohoto institutu pro použití jiných, invazivnějšxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxovolně pravdivé a úplné prohlášení o svých majetkových a ekonomických poměrech podá, a současně je zde naopak důvodné riziko, že v okamžiku, kdy jí bude xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxy z trestné činnosti, která dosud v trestním řízení nijak nefigurovala, a pachatel i tato osoba jsou v domnění, že orgány činné v trestním řízení o ní vůbex xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx výzvy k tomuto prohlášení orgány činné v trestním řízení zjistily majetkové poměry zájmové osoby jinak.
3.
Komentované ustanovení se uplatní i v řxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xx xotřebu dosažení tří účelů: 1) zjištění povahy, rozsahu či umístění věci, kterou je nutno zajistit; 2) zjištění majetkových poměrů ob-viněného; 3) zajxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxx, nemůže být dosah použití tohoto ustanovení rozšiřován ani prostřednictvím analogie. Nelze tedy např. zneužít tento institut za účelem nikoli zajišxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxx x xxxhto prohlášení se zájmová věc objeví).
5.
K zajištění věci srov. komentář k § 77b a násl. Komentované ustanovení účel ad 1) nijak neomezuje, proto je xxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxdní hodnoty (viz komentář k § 79a), tak i pro účely zajištění nároku poškoze-ného (viz komentář k § 47), jakož i pro účely zajišťování věcí v řízení podle zxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxit ve vztahu k věcem jakékoli osoby, tj. nikoli pouze obviněného, ale např. již podezřelého, svědka či třetí osoby, lze k učinění prohlášení o majetku vyxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxročí jen tehdy, má-li v úmyslu následně nějaký zajišťovací institut využít a prohlášení o majetku se jeví v té příčině nutným. Tento institut proto za účxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xyl přesvědčen, že zajištění bude třeba uplatnit, či dokonce aniž by zajištění vůbec připadalo v úvahu. To samo-zřejmě nevylučuje, že orgán činný v tresxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxx xxoby není co zajišťovat. Pokud však bude výzva k prohlášení o majetku vydána v souladu se zákonem a orgány činné v trestním řízení se z prohlášení o majetku xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxzního. Komentované ustanovení se uplatní u všech věcí, které lze podle trestního řádu zajistit (tj. zejména jak věcí hmotných, tak nehmotných).
6.
xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xrčitá osoba od obvi-něného obdržela část kořisti z loupeže v klenotnictví, kdy seznam odcizených věcí je orgánům činným v trestním řízení znám, avšak txxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxo pravidelně odebírá určité zboží) či částečně. Rozsahem je jakékoli kvantitativní určení, např. výše peněžní částky, objem určité látky, výměra pozxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxné dosažení (tj. nemusí jít např. jen o uvedení adresy či geografických souřadnic, ale např. i označení osoby, u které se věc nachází, čísla bezpečnostnx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxřejného rejstříku či jiné evidence, databáze nebo registru, v nichž je nehmotná věc zanesena (např. evidence cenných papírů ohledně zaknihovaných cexxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxtina, směnka).
7.
Zjištění xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxkého konkrétního návazného institutu. Tento důvod prohlášení o majetku je možný toliko za účelem zjištění majetkových poměrů obviněného, a tedy
a conxxxxxx
xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx a k § 12 odst. 7. Potřeba zjištění majet-kových poměrů obviněného může v trestním řízení vyvstat v celé řadě situací. Typicky se bude jednat např. o úvahy xxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxe třeba obviněnému ukládat ochranné opatření majetkového charakteru (zabrání věci či zabrání části majetku). Stejná potřeba však může vzejít i při úvxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx o vypořádání nároku poškozeného (např. zda lze po obviněném požadovat, aby před podmíněným zastavením trestního stíhání uhradil celou částku či zda jx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xda potřeba takového zjišťování vznikla či nikoli, podle povahy věci. Teoreticky tak připadá v úvahu výzva k prohlášení o majetku i v dalších přípa-dechx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxzhodnutí o vzetí obviněného do vazby bude tato možnost využitelná přinejlepším v řízeních o dalším trvání vazby), případně při rozhodování o tom, zda oxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxodě.
8.
Zajištění výkonu trestní sankce se vztahuje jak na instituty sloužící k zajištění majet-kových trestů, tak na instituty sloužící k zajištxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxo důvodu uplatnit institut prohlášení o majetku i ve vztahu k zúčastněným osobám (k tomu viz komentář k § 42). Úpravu zajištění výkonu trestních sankcí uxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxanovení ope-ruje s pojmem „výkon trestní sankce“, tj. neomezuje se pouze na sankce majetkového charakteru, je zřejmé, že právě ve vztahu k těmto sankcíx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxx x x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxtahu k ochrannému opatření zabrání věci, neboť jeho výkon trestní řád řeší toliko v § 358, který odkazuje na přiměřené použití ustanovení § 349b, upravuxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx bylo úmyslem zákonodárce, aby se rovněž na zajištění výkonu ochranného opatření zabrání věci vztahovala přiměřeně úprava zajištění výkonu trestu prxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx opatření.
9.
K pojmu předseda senátu srov. ustanovení § 102 odst. 3, § 103 odst. 3, § 104 odst. 3 a § 105 odst. 3 zák. o soudech a soudcích. Vzhledem k tomux xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxtního řízení, může se jednat o předsedu kteréhokoli článku soustavy obecných soudů. K pojmu přípravné řízení srov. komentář k § 12 odst. 10, k pojmu státxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxválení státním zástupcem. Formulaci „a v přípravném řízení-“ je nutno vnímat tak, že v tomto stadiu se rozšiřuje možnost vydat výzvu k prohlášení o majexxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxady, nelze vyloučit, že i soud při rozhodování v přípravném řízení bude tento institut využívat, přičemž v takových případech by bylo v rozporu se zásadxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxx xxk výše naznačeno, např. při rozhodování o nabídce peněžité záruky při rozhodování o žádosti o propuštění obviněného z vazby.
10.
Výzva k prohlášenx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xýzvu vydal;
b)
označení trestní věci, v níž je výzva vydána;
c)
označení adresáta, tj. osoby, která je povinna prohlášení o majetku učinit;
d)
oznxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxohlášení o majetku učinit);
e)
označení účelu, k němuž je prohlášení o majetku zapotřebí;
f)
označení rozsahu majetkových nebo ekonomických poměxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx
xx
xxxxxx x xxx xx xxxxx xxohlášení o majetku zaslat vyzývajícímu orgánu;
h)
poučení o právu odepřít učinění prohlášení o majetku a o následcích nevyhovění výzvě;
i)
poučenx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxa k učinění prohlášení o majetku odůvodněna. Osoba, které byla výzva k učinění prohlášení o majetku adre-sována, tak není oprávněna přezkoumávat její xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxjí být tímto prohlášením zjištěny. Pokud by xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxní, má osoba, do jejíchž práv tím bylo zasaženo, možnost proti takovému zásahu brojit. Projeví-li se neoprávněná výzva v rozhodnutí, proti němuž je příxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxže být tato nezákonnost výzvy, pokud se jakkoli promítla do konkrétního rozhodnutí, namítána prostřednictvím příslušného opravného prostředku. Nexxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxtřednictvím podání žádosti o přezkum postupu podle § 157a a následně případně podnět k výkonu dozoru podle § 12d z. s. z. Byla-li výzva vydána soudem, trexxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x
x xxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxm případě bude namístě zvážit podání ústavní stížnosti. Jelikož institut prohlášení o majetku je relativně nový, není dosud zřejmé, jaký postup bude txxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxstná. Nabízí se dvě varianty: 1) napadení posledního procesního prostředku k ochraně práva, je-li zde takový prostředek (typicky vyrozumění o podnětx xxx x xxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xšlo o výzvu vydanou soudem a osoba, jejíž práva jí byla poru-šena, nemá k dispozici žádné opravné prostředky); 2) odepření splnění výzvy, po němž bude náxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
11.
Osoba, jejíž majetek je zjišťován, se může lišit podle toho, pro který z výše uvedených účelů je zjišťování jejího majetku prováděno. K tomu vix xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xntencích ustanovení § 125 tr. zákoníku. Blíže k tomu srov. komentář k § 100 odst. 1, 2. Prohlášení o majetku se vyhotovuje v písemné podobě.
12.
Přiměxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx náročnosti dalších činností, které vyzvaná osoba nemůže odložit na dobu po zpracování prohlášení o majetku (např. pracovní pohotovost lékaře, bezodxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x souvislosti s plněním jiných povinností (typicky v daňovém řízením), tomu, zda výzva k prohlášení o majetku byla adresována přímo osobě, jejíž majetex xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx vydal příslušnou výzvu. Přiměřená lhůta se proto může značně lišit, neboť zatímco u fyzické osoby, která má jediné příjmy z hlavního pracovního poměru x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx spletitými majetkovými a dalšími ekonomickými vztahy s mezinárodním prvkem a dynamicky xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxx orgán činný v trestním řízení nemohl případně rozhodnout, že se tato lhůta v odůvodněných případech prodlužuje. Charakter této lhůty je procesní, proxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx
xxx
xxxxxx xxxxx xxxx k prohlášení o majetku - ať svého, ať osoby sobě blízké - vyzvána, má právo bez jakéhokoli právního následku odepřít splnění takové výzvy za stejných okoxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xx xx xxxxxxxxt jako svědek (viz komentář k § 100). Tato skutečnost do značné míry omezuje po-užitelnost tohoto in-stitutu, neboť v praxi bude zjištění majetkových a xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxm blízké, osoby, které od obviněného převzaly určité věci, a tedy jim přinejmenším hrozí riziko trestního stíhání pro podílnictví či legalizaci výnosx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxe o podmíněné zastavení trestního stíhání či narovnání a bude vyzván k prohlášení o majetku za účelem zjištění adekvátní částky, kterou by měl složit na xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxt. 1, není její povinností příslušnému orgánu činnému v trestním řízení výslovně sdělit, že využije svého práva odepřít učinění prohlášení o majetku. xxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xnalogická aplikace § 90 či § 98, která váže obviněného a svědka dostavit se k výslechu i tehdy, hodlá-li využít svého práva nevypovídat. To je dáno jednak xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxtímco prohlášení o majetku nikoli (po výzvě následuje rovnou prohlášení o majetku). Jestliže tedy taková osoba výzvě nevyhoví a ani to nijak příslušnéxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxe osoba blízká, odpovídající některé z osob ve výčtu ustanovení § 100 odst. 2. Jelikož tyto osoby nemají absolutní právo odepřít výpověď, musí své právo xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxění svého práva nevypo-vídat s alespoň takovým naznačením důvodu, jaký by se vyžadoval pro odepření jejich svědecké výpovědi (srov. komentář k § 100 odxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxvod odepření dostatečně uvede až ve stížnosti proti usnesení o uložení pořádkové pokuty, je to důvod k jeho zrušení.
15.
Ačkoli komentované ustanoxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xodle odkazovaných xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxa k prohlášení o majetku byla adresována daňovému poradci či advokátovi zájmové osoby, kteří by zároveň byli jejími osobami blízkými, není na jejich vůxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xako svědecká výpověď učiněná v rozporu se zákazem svědecké výpovědi. K tomu srov. komentář k § 99.
16.
Osoby, jimž takový důvod svědčí, výzvě vyhověx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxost výzvě nevyhovět. Osoby, jimž by nesvědčil žádný takový důvod k odepření výpovědi či podání vysvětlení, jsou povinny výzvě k učinění prohlá-šení o mxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxh poměrech (k tomu srov. komentář k odst. 4) nebo uložení pořádkové pokuty dle § 66 odst. 1, a to i vedle předvolání k podání výpovědi o majetkových poměrecxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxnce být spáchán trestný čin porušení po-vinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku dle § 227 tr. zákoníku. I o tom by tedy měla být vyzývaná osoba poučxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxutí výpovědi o majetkových poměrech, či se k němu sice dostaví, ale nepodá úplnou a pravdivou výpověď o majetku. Naopak učiní-li k výzvě úmyslně nepravdxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx bude přesto vyzvaná osoba předvolána k poskytnutí výpovědi o majetkových poměrech a k tomuto předvolání se nedostaví či úmyslně stejně neposkytne úplxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
, protože šlo o tutéž povinnost v témže řízení. Naopak uložení pořádkové pokuty by zmíněná zásada nebránila, a to s ohledem na jiný zájem, jenž chrání (bexxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx-dech bude trestní odpovědnost osoby, proti níž se řízení vede, byla-li tato osoba vyzvána dle komentovaného ustanovení, rozhodla se nevyužít svého pxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx x případě neúplné, hrubě zkreslené, či dokonce zcela nepravdivé výpovědi takové osobě nehrozí trestní odpovědnost za trestný čin křivé výpovědi a neprxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxčná není. Konstrukce § 346 odst. 2 tr. zákoníku totiž omezuje trestní odpo-vědnost pouze na svědka v tomto procesním postavení v řízení před soudem, ale xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xovinnost učinit pro-hlášení o majetku bez rozlišení jejich procesního postavení.
17.
Existuje xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxk obecná formulace § 227, nepřipouštějící ve vztahu k osobě, proti níž se trestní řízení vede, žádné výjimky, jednak skutečnost, že osoba, proti níž se řxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxnovení § 92 odst. 1 věta druhá, ani o porušení zásady
nemo
tenetur se ipsum
accusare
. V tomto závěru má osoba, proti níž se řízení vede, zkrátka možnost bux xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx není důvod pro rozdílná práva takové osoby při podávání výpovědi, při níž může uvádět nepravdu či cokoli zamlčovat, a tedy je zde otázka, zda by ústavně kxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xe u této osoby lze pochybovat o tom, zda má zákonnou povinnost ve smyslu ustanovení § 227 tr. zákoníku, neboť možnost bez uvedení důvodu odepřít vyhovění xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx či řízení o soudním výkonu rozhodnutí.
De lege lata
se jeví přesvědčivějším prvé řešení, neboť pro ochranu práv obviněného lze považovat za dostatečnxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xutno považovat za jednu z nejdůležitějších součástí práva na materiální obhajobu, vyjevení majetkových a ekonomických poměrů bude z hlediska důkaznxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxu možností o majetkových a ekonomických poměrech „mlžit“ k výzvě k učinění prohlášení o majetku omezením na možnost buď učinit pravdivé prohlášení, nexx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxvědčivé argumenty pro opačný závěr.
18.
Poučení musí obsahovat obě složky, tj. jak poučení o možnosti odepřít splnění výzvy ze zákonných důvodů, txx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxtatečné poučení postačuje citace příslušných zákonných ustanovení přímo v textu výzvy. Absence poučení zakládá vadu v řízení, a byly-li prohlášením x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxení o majetku pouze na rozsah, v němž jsou vyzvané osobě majetkové a ekonomické poměry zájmové osoby známy, má praktický dopad v tom, že žádná osoba není pxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxmětné výzvě jen v tomto rozsahu, nijak neporušuje své povinnosti. Je-li tato výzva adresována přímo zájmové osobě, má komentované ustanovení jen velmx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx nejsou známy proto, že se o své majetkové a ekonomické záležitosti náležitě nestará, např. již nemá k dispozici starší účetní a jiné ekonomické dokladyx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxtá informace známa (např. jí byl odkázán určitý majetek, avšak dosud jí nebylo sděleno zahájení dědického řízení, třetí osoba v její prospěch a bez jejíxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx veškerých ma-jetkových a ekonomických poměrů a v jejím rámci může vyžadovat veškeré informace, které o nich vypovídají, tj. nikoli jen informace dle pxxxx xx xx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxkud bude zajišťován toliko majetek či věci vztahující se k určité provozovně či v souvislosti s jednou či pouze s několika z více činností, které zájmová xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxho ustanovení, případně i doplnění dalších požadovaných informací. Ty mohou být určeny jen obecným způsobem, nicméně vždy alespoň tak, aby adresát vůxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxou. V takovém případě pochopitelně vyzvaná osoba splní svou povinnost učinit prohlášení řádně a úplně, vyplní-li beze zbytku příslušný formulář v souxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
x xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxede tak, jak podle orgánu činného v trestním řízení měla (např. konkrétní položku neuvede dostatečně detailně), je tento orgán povinen ji vyzvat k doplxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxzvě či mu vyhověla zjevně nedostatečným způsobem, ač byl tento formulován dostatečně kon-krétně. Čím méně konkrétní formulace je ve výzvě obsažena, txx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxx xx
xxx
x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xx x x x xxx. práce. Pod tento pojem tedy spadá nejen hlavní pracovní poměr, ale i tzv. dohody uzavírané mimo hlavní pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohodx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xb., o státní službě, zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxm poměrům či pracovněprávním vztahům, mají však speci-fickou úpravu, která zpravidla určuje rozsah jejich práv i povinností včetně odměny. Půjde napxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x soudce Ústavního soudu, obecných soudů či o státní zá-stupce. Jiný příjem je jakékoli jiné penězi ocenitelné plnění, které zájmová osoba nikoli jednoxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxmné, které je jí vypláceno jakožto pronajímateli, zisk z podnikatelské činnosti, příjmy uvedené v ustanovení § 299 odst. 1 o. s. ř. atd.
23.
Kdo je plxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx x xxx xdst. 1 zák. práce). Komentované ustanovení výslovně neupravuje ani způsob výpočtu jejich výše, ani rozhodné období (např. všechny odměny a příjmy za pxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxuálním období, v případě nepravidel-ných, ale nikoli jednorázových příjmů výše posledního takto obdrženého příjmu.
K odst. 2 písm b)
24.
Komentxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxx x xxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xx xxxýchkoli jiných peněžních účtů, jež upravují jiné zákony. Postavení bank upravuje zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. Postavení spořitelních a úvěrních dxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxnovaných subjektů upravuje zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, který rovněž upravuje některé aspekty činnosti bank a spořitelních a úvěrních drxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxo rozsahu v ustanovení § 53 odst. 1, postavení platebních institucí v § 7, po-stavení poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu v ustanovení § 36 a xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxde zejména o subjekty uvedené v čl. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/2366 ze dne 25. listo-padu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxx xx
xxx
xxxmy dlužník a pohledávka odpovídají v komentovaném ustanovení zcela svému občanskoprávnímu pojetí tak, jak je vymezují § 1721-1723 obč. zák. Ačkoli obxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxst své pohledávky v rámci ustanovení písm. d), praxe nadále pro přehlednost práva a věci rozděluje. Pohledávkou se rozumí právo na určité plnění majetkxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxhledávky se rozumí právní důvod jejího vzniku v nejširším slova smyslu. Právním důvodem může být právní předpis či právní skutečnost. Obsáhlejší výklxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx právního jednání ve formě písemné, ústní či konkludentní atd.) ani povahu pohledávky (např. zda jde o pohledávku peněžitou či nepeněžitou, ještě ne-sxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxchna plnění, která splňují tyto podmínky:
a)
jde o plnění majetkového charakteru;
b)
jde o právo relativní, tj. působící inter partes; zájmová osoxx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xeakceptovanou ofertu či o nezávazný slib určitého plnění), byť by se jednalo o pohledávku zatím nesplatnou či podmíněnou;
c)
jde o plnění jednorázovxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xrčité služby atd.).
26.
Výše pohledávky je peněžní vyjádření její hodnoty. Tím může být konkrétní částka s uvedením příslušenství u peněžité pxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxo postup při určení výše takové pohledávky postačovat, prokáže-li výši této pohledávky vyzvaná osoba stejným způsobem, jakým tuto výši řádně prokazuxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxanovení neobsahuje žádné omezení, a tedy pro vyhovění výzvě, nestanoví-li orgán činný v trestním řízení jinak, musí vyzvaná osoba uvést všechny pohlexxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxx xx
xxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx § 489 obč. zák., a jelikož trestní řád užívá tohoto pojmu v nijak nemodifikované podobě, lze opět s důvěrou odkázat na občanskoprávní publikace, které sx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxz rozdílu, tj. věci movité i nemovité, zapsané do veřejného rejstříku i věci takto nezapsané, hmotné i nehmotné, zužitkovatelné i nezužitkovatelné, žxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xbč. zák. Je lhostejno, uvede-li vyzvaná osoba v prohlášení výši spoluvlastnického podílu zlomkem či procentem. Ačkoli komentované ustanovení nezmixxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxxrem, že společné jmění manželů je zvláštním druhem právního společenství, občanskoprávní nauka se většinově kloní k závěru, že ohledně majetku ve spoxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx x umístění srov. výše výklad v bodě 7.
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx v případě potřeby příslušný orgán činný v trestním řízení opatřit odborné vyjádření či znalecký posudek. Další omezení komentovaného ustanovení spoxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxačí vyplnit. Nestanoví-li však příslušný orgán činný v trestním řízení jinak, není povinností vyzvané osoby uvést v předepsaném rozsahu každou jednoxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
a případně kvantifikovat. Věci hodnoty nikoli nepatrné by však již měly být uváděny v soupisu zvlášť. Podpůrně lze přitom vyjít z pojmu hodnoty nikoli xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxvinnost doložit k prohlášení o majetku právní důvod vzniku vlastnického či spoluvlastnického práva, proto vyzvaná osoba vyhoví výzvě již tím, když poxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx činných v trestním řízení, které tak mohou požadovat i širší penzum informací než těch uvedených v § 7a odst. 2 písm. a) až e), vyžádání dokladů k osvědčenx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxby tak orgány činné v trestním řízení musí využít jiných zákonných prostředků, jak tyto informace získat.
K odst. 2 písm e)
29.
Svěřenský fond je upxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxx xxxx xxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxádí zvlášť, neboť svěřenský fond by nespadal pod žádné z předchozích písmen, protože se jedná o zvláštní institut majetku bez vlastníka i bez právní subxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxčlenila určitý svůj majetek a vytvořila z něj svěřenský fond, či obmyšleného (beneficienta), tedy osobu, která má podle statutu svěřenského fondu nárxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxroky vůči svěřenskému fondu podle ustanovení písm. c). Komentované ustanovení má nicméně širší dopad, neboť poskytnutí určitého majetkového plnění xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxá osoba je obmyšleným ze svěřenského fondu, se tak uplatní i tam, kdy obmyšlený ví, že mu v budoucnu za splnění určitých předpokladů může vzniknout nárok xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxkový případ spadal pod kategorii podmíněné pohledávky, a tedy by bylo nutno jej uvést již v rámci písm. c), nicméně ať už je odpověď na tuto otázku jakákolxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxán příslušný svěřenský fond. S účinností od 1. 1. 2018 nabude účinnosti novela zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx a identifikační číslo, které mu přidělí rejstříkový soud [srov. § 65d písm. a) a d) zák. č. 304/2013 Sb.].
31.
Komentované ustanovení neuvádí svěřexxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxá k majetku ve svěřenském fondu žádná vlastní majetková práva (srov. však ustanovení § 1454 obč. zák. - pak by pochopitelně svěřenský správce měl stejnox xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxit jeho majetek, aniž by se důvod zajištění jakkoli vztahoval i k majetku ve svěřenském fondu (např. by zde nebylo podezření, že do svěřenského fondu bylx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxo, že je jeho svěřenským správcem. Pokud by však svěřenský správce měl nárok na určité majetkové plnění ze svěřenského fondu (např. na odměnu), bude povxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxu zasahovat i jiné osoby (např. osoba oprávněná k výběru beneficienta dle § 1458 odst. 1 obč. zák., osoba oprávněná vykonávat dohled podle § 1463 obč. zákxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxovení ani ony nejsou
relevantní
.
32.
Obdobným zařízením se budou rozumět zejména zahraniční obdoby svěřenského fondu, nesplňují-li všechny nálxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxě:
a)
nepodmíněná oddělenost majetku od majetku zakladatele;
b)
správa osobou s právní subjektivitou vlastním jménem této osoby na účet svěřenskéhx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxízením pro případ smrti;
e)
založení za určitým účelem nakládání s majetkem ve fondu;
f)
absence právní subjektivity i vlastníka.
Hypoteticky by sex xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxované ustanovení jednak umožňuje orgánům činným v trestním řízení opětovně vyzvat již jednou vyzvanou osobu k učinění nového prohlášení o majetku, jexxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxoklad plyne, a vyzvaná osoba není oprávněna toto přezkoumávat a odepřít splnění výzvy s odkazem na to, že nebyl naplněn zákonný předpoklad pro učinění nxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxoti případné nezákonnosti jejího učinění a následků nevyhovění.
K odst. 4
34.
Toto ustanovení upravuje následek nevyhovění výzvě, odepření jejxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx příslušný orgán činný v trestním řízení možnost předvolat vyzvanou osobu k učinění prohlášení o majetku formou ústní výpovědi. Vedle tohoto následku xx xxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx x xxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxmentovaného ustanovení, slouží toliko ke zjištění majetkových a ekonomických poměrů zájmové osoby v rozsahu výzvy, jíž vyzvaná osoba nevyhověla řádxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx komentovaného ustanovení napovídá, že procesní forma tohoto výslechu bude odpovídat konkrétnímu stadiu trestního řízení či fázi ta-kového stadia a xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxntované ustanovení odkazuje. K podání vysvětlení srov. komentář k § 158 odst. 3 písm. a) a násl. K výslechu obviněného srov. komentář k § 90 a násl. K výslexxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx x xxxxx
xxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxho činu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku dle ustanovení § 227 tr. zákoníku. Formulace této skutkové podstaty totiž nikterak nxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxad v bodě 17). Vzniká tak otázka právního následku úmyslně neúplného či nepravdivého ústního prohlášení o majetku jednak osoby, proti které se řízení vxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x a násl. Obě tyto kategorie osob se totiž nemohou dopustit trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 tr. záko-níku (chybx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxpověď o majetkových pomě-rech, neboť taková osoba má vždy právo výpověď odmítnout. Neúplná výpověď obvi-něného coby vyzvané osoby pak může být takto sxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxodne-li se v průběhu takového výslechu využít svého práva nevypovídat po částečné výpovědi a je zřejmé, že jde o toliko částečnou výpověď, jeho trestní xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxě nepřipadá trestní odpovědnost v úvahu u osoby podávající vysvětlení tam, kde má některý ze zákonných důvodů pro odepření podání vysvětlení (srov. § 1xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx x xxx x xxxx x xxx xxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xajištění majetku a věcí
Literatura:
MIMROVÁ,
T.
Svěřenský fond jako efektivní nástroj ochrany majetku před věřiteli.
Obchodněprávní revue.
xxxxx
xx x
xx xxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. § 1721-2520. Praha: Wolters Kluwer, 2014.
VYSOKAJOVÁ, M., KAHLE, B., RANDLOxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxr.
Jan
Provazník
- katedra trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Právní stxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x x x
xx
xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxí (odst. 1);
-
obecná povinnost státních orgánů podávat oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin (odst. 1 věta druxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxírů, individuálních statistických dat a informací získaných při správě daní (odst. 2);
-
sledování bankovního účtu a účtu v evidenci investičnícx xxxxxxxx xxxxxx xxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xodst. 4 až 6).
2.
Tyto dílčí celky spolu souvisí, neboť společně vytváří základní rámec pro poskytování informací a jiné součinnosti orgánům čixxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxjištění věcí (hlava čtvrtá části prvé) a instituty dokazování (hlava pátá části prvé), upravující další práva a povinnosti třetích osob v průběhu tresxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx třetích osob, tj. osob odlišných od orgánů činných v trestním řízení a osoby, proti které se řízení vede, poskytovat orgánům činným v trestním řízení soxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxace dalších institutů trestního řízení.
4.
Tato povinnost je uložena státním orgánům, fyzickým a právnickým osobám. Jelikož řádné plnění úkolů oxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxto, že určitý subjekt či entita nespadá pod výčet první věty odst. 1.
5.
Státními orgány se rozumí všechny orgány státní moci (tj. moci zákonodárné, xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxosprávné při výkonu samostatné působnosti. Vzhledem k zahrnutí fyzických a právnických osob do hypotézy právní normy obsažené v § 8 odst. 1 věta první xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxétní samosprávný orgán zřízen. Jelikož státní orgány nejsou samostatnými právnickými osobami, bylo nutno je jako adresáty této povinnosti výslovně xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xx xxxxxxx x x xx x x xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxo na osoby svéprávné, proto by bylo možno dožádáním vyžadovat poskytnutí určitých informací i od osoby omezené na svéprávnosti či osoby nezletilé, bylxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxe od opatrovníka takové osoby (§ 62 obč. zák.) či od zákonného zástupce nezletilce.
7.
Právnickou osobu definuje § 20 odst. 1 obč. zák. jako organizxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxiku určitého druhu právnických osob (např. zákon o obchodních korporacích), tak i přímo ustavit jednotlivou konkrétní právnickou osobu (např. Komorx xxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xoskytnutí určité informace či o poskytnutí součinnosti (např. zapůjčení určitých specifických, běžně nedostupných předmětů pro účely rekognice, zxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxožnění provedení úkonu v prostorách dožádané osoby, nemůže-li jej orgán činný v trestním řízení provést jinde, atd.). Formální náležitosti dožádání xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxx xxxx xxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxinil;
-
označení trestní věci, v souvislosti s níž bylo dožádání učiněno;
-
označení subjektu či orgánu, jemuž je dožádání adresováno;
-
oxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxx či jediný kontakt orgánu činného v trestním řízení s konkrétním dožádaným subjektem či orgánem, který by proto poučení nemusel nutně obdržet při jiném xxxxxx
x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx x xxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xaopak nesmí být taková žádost, jíž by orgán činný v trestním řízení obcházel zvláštní úpravu stanovenou v trestním řádu. Obsahem dožádání podle § 8 odstx x xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxního provozu (§ 88 odst. 1), povinnost strpět prohlídku nebytového prostoru (§ 82 odst. 2) atd. Jelikož na straně orgánů činných v trestním řízení se přexxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxit samostatně jako předběžnou otázku (viz výklad k § 9 odst. 1).
10.
Povinnost vyhovět dožádání bez zbytečného odkladu není blíže konkretizována a xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxož i na kapacitách a vytíženosti dožadovaného orgánu či osoby. Nesplnění této povinnosti může být sankcionováno uložením pořádkové pokuty (§ 66 odst. xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xx xxxxnností dožádaných orgánů nebo osob vyhovět dožádání bezplatně, trestní řád však předpokládá, že zvláštní právní předpis může stanovit jinak. Takovxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx úhradu dožádání upravoval obecně, však do dnešního dne nebyl vydán.
12.
Orgány činné v trestním řízení nemají výlučnou pravomoc dožadovat informxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x
xxxxxxx
x
x3.
Věta druhá ukládá státním orgánům obecnou povinnost podávat oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. K tomu viz vxxxxx x x xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxku trestního stíhání pro trestný čin neoznámení trestného činu, státní orgány musí oznamovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xsoby, které mají v rámci svého postavení, funkce, služebních povinností či pracovního poměru povinnost za státní orgán takové oznámení učinit. Je-li xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xroviněním podle § 88 odst. 1 zák. o státní službě.
K odst. 2
14.
Řádné objasnění skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, má důkxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxl spáchán trestný čin po zahájení trestního řízení, případně dokazování skutku po zahájení trestního stíhání. Viz komentář k § 158 odst. 3 a komentář k § xx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxní výkonu trestní sankce viz komentář k § 7a odst. 1, body 1 až 8.
15.
Bankovní tajemství je upraveno v zákoně č. 21/1992 Sb., o bankách, zejména v jexx x xx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxněžní služby bank včetně stavů na účtech a stavů depozit a vymezením případů prolomení bankovního tajemství v § 38 odst. 2 až 11 zák. o bankách mu poskytuxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx vztahy, do nichž banka vstupuje jako podnikatel při výkonu charakteristických bankovních činností. Při jejich určení lze vyjít zejména z ustanovení x x xxxxx xx x xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
16.
Žádost o poskytnutí údajů může v přípravném řízení státní zástupce podat bez souhlasu či příkazu soudu. Trestní řád nestanovuje žádné zvlášxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxžití tohoto institutu je podmíněno potřebou objasnění okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, či objasnění poměrů pachatele, a to xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxx xxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxení (srov. § 158 odst. 3) a musí zde být dán jeden z výše uvedených důvodů. Není tedy možné, aby např. státní zástupce preventivně podával žádosti o poskytxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xodmínek pro vydání žádosti přezkoumávat, a dospěje-li k závěru, že naplněny nebyly, nesmí k důkazu získanému na základě takové žádosti přihlédnout prx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx x xx xxxx xxx xxxxxxxx
x
xxxxčení orgánu činného v trestním řízení, který žádost podává;
-
označení subjektu, jemuž je žádost adresována;
-
označení trestní věci, v souvixxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx
x
xxxxxxx xxx x xx xxxt. 1 věta druhá, neboť se může jednat o první, či dokonce jediný kontakt banky s orgánem činným v trestním řízení v konkrétní věci; nicméně vzhledem k tomux xx xxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxí o trestním řízení narušit.
Žádost rovněž může, ale nemusí obsahovat lhůtu, v níž má banka požadované údaje poskytnout. Žádost se může vztahovat k xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx sankcionovat uložením pořádkové pokuty (§ 66 odst. 1).
18.
Trestní řád rozsah vyžadovaných údajů nijak neomezuje. Žádost tak může směřovat xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxo subjektu) i ke všem údajům za určité období ve vztahu k určitým účtům (např. výpis všech plateb, které byly v určitém období z určitého účtu provedeny, čx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxjich splácení, k uvedení, zda má určitá osoba u banky otevřen
akreditiv
, zda banka pronajala určité osobě bezpečnostní schránku, atd. V žádosti lze vyžxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxb odst. 1 zák. č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech. Jelikož § 25b odst. 3 písm. b) zák. č. 87/1995 Sb. přímo odkazuje na trestní řád, komexxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxx
20.
Údaji z evidence investičních nástrojů a zaknihovaných cenných papírů jsou údaje evixxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx zákon zejména v ustanoveních § 92 odst. 2, 3 a § 93 odst. 2, 3, 5. K žádosti o poskytnutí údajů z evidence cenných papírů lze
mutatis mutandis
odkázat na výxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx
xxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx statistické účely jsou dle § 2 písm. a) zák. o st. statistic. službě údaje týkající se jednotlivé právnické nebo fyzické osoby, získané pro statistickx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx x xa rozdíl od údajů, které jsou obsahem bankovního tajemství, a údajů z evidence investičních nástrojů - oprávněn kterýkoli orgán činný v trestním řízenxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xřad (§ 3 odst. 1 uvedeného zákona).
22.
Oproti výše zmíněným dvěma skupinám údajů ovšem individuální údaje získané pro statistické účely mohou xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxné činy tyto údaje policejní orgán vyžadovat nesmí. Jelikož § 8 odst. 2 je
lex specialis
vůči § 8 odst. 1, nelze tyto statistické údaje vyžadovat ani anaxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxých pro statistické účely platí
mutatis mutandis
to, co bylo uvedeno k žádosti o poskytnutí údajů, které jsou obsahem bankovního tajemství (srov. výkxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxtného činu součástí identifikace trestní věci, nicméně v tomto případě by neuvedení tohoto trestného činu mělo za následek nevyhovění žádosti ze straxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xové ustanovení § 102a, které upravuje ochranné opatření zabrání části majetku. Řízení, v němž je možno uložit toto ochranné opatření, musí tedy být řízxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x x xxxx xxx xxkoníku. Zákonnosti opatření již vyžádaných informací není na překážku, jestliže až v dalším průběhu řízení dojde kvůli důkaznímu vývoji k překvalifixxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxx xxdu. Rozhodnutí o stanovení daně upravuje § 147 daňového řádu. Pro účely tohoto ustanovení lze však použít pouze rozhodnutí o stanovení daně z příjmu podxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxkon ochranného opatření zabrání části majetku viz komentář k § 358b. Správce daně je povinen tyto informace poskytnout, neboť se na něj vztahuje ustanoxxxx x x xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxx xxdu.
25.
Podmínky vyžádání údajů získaných při správě daní pro jiné účely upravuje § 53 odst. 2 daňového řádu. Ten povinnost poskytnout takové údxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xe zde soud bude analogicky legitimován i v případě podání návrhu na potrestání.
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx uvedených trestných činů. Jsou jimi:
-
trestné činy daňové a poplatkové (díl 2 hlavy šesté zvláštní části tr. zákoníku), týká-li se porušení povinnxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxx jehož nepřekažení nebo neoznámení je trestným činem (§ 367 a § 368 tr. zákoníku);
-
trestné činy dle § 212, § 254 a § 260 tr. zákoníku;
-
všechny txxxxxx xxxx xxx xxxx x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxx x xxx xxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxx xxx x xxxx x xxx x x 349 tr. zákoníku.
Je-li v trestním řízení zapotřebí údajů získaných při správě daně pro objasnění okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán jxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
27.
K formě a obsahu žádosti o poskytnutí údajů získaných při správě daní srov.
mutatis mutandis
výklad v bodě 13 a 19.
28.
Údaje získané xxxxxxxx xxx x x xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx řízeních, byť by i byla vedena proti stejnému obviněnému, případně by byla vedena pro související trestnou činnost. Pokud by v takových řízeních bylo zxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xízeních soudních, v řízení správním, ve správním řízení soudním, v řízení daňovém či v řízení kontrolním, ale i to, že bude-li v některém z těchto řízení xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
29.
Výjimku z tohoto omezení představuje institut spojení věci dle § 23 odst. 2, neboť v takovém případě řízení nezaniká, ale pouze se spojuje s jinxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxi tzv. rozšíření trestního stíhání dle § 160 odst. 5, neboť tento postup se realizuje v rámci jediného, již probíhajícího trestního řízení.
K odst. 3
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx postup, a § 8 odst. 3 je tak
lex specialis
k § 8 odst. 1 i 2. Důvody, pro něž je možno takové sledování nařídit, jsou shodné jako důvody, pro něž je možno podxx xxxxxx xxx x x xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xa návrh státního zástupce, po podání obžaloby (či ryze hypoteticky návrhu na potrestání) předseda senátu. Sledování bankovního účtu či účtu v evidencx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx v nařízení sledování a v tam sledovaném rozsahu o stavu sledovaného účtu. Nařízení sledování má tedy prospektivní účinek a bude k němu přistupováno zprxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxdezřívána ze spáchání trestného činu.
32.
Nařízení sledování bankovního účtu či účtu v evidenci investičních nástrojů má formu rozhodnutí
sux xxxxxxx
x xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxtup by byl naopak kontraproduktivní. Byť komentované ustanovení nestanovuje žádné formální náležitosti nařízení, musí v něm z povahy věci být uvedenxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxt sledování nařízena;
-
označení účtu, který má být sledován, a to údaji umožňujícími jeho individuální identifikaci a znemožňujícími záměnu s jixxx xxxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxendářního měsíce informovat státního zástupce provádějícího dozor v přípravném řízení o průběžných zůstatcích a pohybech na bankovním účtu v předchxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxat informace ze sledování účtu může být stanovena vůči jinému orgánu činnému v trestním řízení, typicky policejnímu orgánu, který trestní řízení vedex xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xiz § 60. Minimální délku sledování trestní řád nijak neomezuje. Pakliže se ukáže, že účel sledování účtu přesahuje časové období uvedené v nařízení slxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxení nařídit pouze krajský soud nadřízený soudu, který prvně sledování účtu nařídil (tímto soudem musí dle § 26 odst. 1 vždy být soud okresní); nařídil-xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxosti údajů získaných při sledování účtu srov.
mutatis mutandis
výklad v bodě 23 a 24.
K odst. 4
35.
Ustanovení vymezuje podmínky odepření splnxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx porušení povinnosti chránit utajované informace či povinnosti mlčenlivosti. Vztahuje se pouze k povinnosti dle x x xxxxx xx xxxxx x x xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx x x xxxxx x se v případech jimi předvídaných neuplatní.
36.
Z dikce "lze odepřít" lze vyvodit, že se z hlediska trestního řízení jedná o právo, nikoli o povixxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx
x xxxxrario
např. k explicitnímu zákazu výslechu takového subjektu v postavení svědka dle § 99. Tím ovšem nijak nejsou dotčeny povinnosti příslušného subjxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxn zvláštním předpisem, který upravuje ochranu utajovaných informací či povinnost mlčenlivosti. Tyto zvláštní předpisy pak zpravidla formulují jedxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxx xx xxxxxxx xb., tiskového zákona, a dle § 41 zák. č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, která je formulována jako právo, nikoli povinxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxní řád v této souvislosti upravuje zvlášť, viz dále), nemá to za následek nepoužitelnost takto získané informace jakožto důkazu, neboť sám trestní řáx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x x xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxisu tím však pochopitelně není nijak dotčena.
37.
Ochranu utajovaných informací upravuje zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx x x xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxe § 21 zák. o ochraně utaj. informací je tímto stupněm i označena. Je lhostejno, o který stupeň utajení jde (srov.
a contrario
§ 99 odst. 3). Podle § 139 záxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxoznat, ohledně kterých informací smí dožádání odepřít a ohledně kterých nikoli, neboť nezáleží na jeho posouzení, ale na tom, zda daná informace byla oxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxx xxbo má přístup, a povinnost neumožnit k ní přístup nepovolané osobě. Osoba, která má či měla přístup k utajované informaci, si tak nemůže vybrat, zda možnxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxu za správní delikt dle zák. o ochraně utaj. informací [např. § 148 odst. 1 písm. c)].
39.
Státem uložená povinnost mlčenlivosti je vymezena ve zxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxího řádu, která někomu povinnost mlčenlivosti ukládají, neboť adresát této povinnosti si jí zpravidla bude vědom. Orgán činný v trestním řízení, kterx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxtivně lze uvést několik v trestním řízení nejfrekventovanějších ustanovení ukládajících povinnost mlčenlivosti: § 21 odst. 1 zák. o advokacii, § 6 odxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxx.
40.
Státem uznaná povinnost mlčenlivosti nevyplývá pro určitý subjekt přímo z určitého imperativního ustanovení právního řádu, nýbrž právxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxejné moci (pojem "stát" zde tak nelze vykládat restriktivně). Taková garance neplatí obecně pro všechny subjekty, vyžaduje se pro ni konkrétní ustanoxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxx x x x xxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxlečnosti bude přiznáno zvláštní právo na zachovávání povinnosti mlčenlivosti, veřejná moc bude tuto povinnost respektovat, ačkoli ji sama neuložilxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xovněž výklad k § 99 odst. 2.
K odst. 4 písm. a)
41.
Ačkoli je předmětný orgán či subjekt ohledně možnosti odepřít vyhovění dožádání vázán zvláštnxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxisům
lex xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxmace, ohledně nichž jsou vázány povinností mlčenlivosti, i když povinnosti chránit utajované informace či povinnosti mlčenlivosti nebyly zbaveny, xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x x67 či § 368 tr. zákoníku. Tato možnost se vztahuje nejen na povinnost vyhovovat dožádáním, ale rovněž na povinnost státních orgánů oznamovat skutečnoxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxí utajované skutečnosti či porušení povinnosti mlčenlivosti na základě tohoto ustanovení vyvolávat jakékoli negativní následky, které s ním tyto zvxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx
xxx
xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxení trestného činu je nutno upozornit na § 368 odst. 3 tr. zákoníku, podle něhož se tohoto trestného činu nemůže dopustit advokát nebo jeho zaměstnanec, xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxovávání povinnosti mlčenlivosti, dozví-li se o trestném činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství či práva obdobného zpovědnímu tajemství.
x xxxxx x xxxxx xx
43.
Podle tohoto ustanovení má oznamovatel trestného činu, tj. subjekt či orgán který oznámil příslušnému orgánu činnému v trestním řízení skutečxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxspodárnosti trestního řízení je oznamovatel již skutečností podání takového oznámení pro konkrétní trestní řízení, které na základě jeho oznámení bxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxm, a není tak třeba obvyklého postupu za účelem zproštění povinnosti mlčenlivosti či ochrany utajovaných informací ve vztahu k trestnímu řízení.
xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xako svědek (§ 99 odst. 2) či vyzván k vydání listiny obsahující utajovanou informaci či informaci, na niž se vztahuje povinnost mlčenlivosti (§ 78 odst. xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxladě zákona, je zejména povinnost ochrany důvěrných informací v souvislosti se soukromoprávní kontraktací. Nemusí jít jen o smluvně převzatou povinxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx smlouvou založeným závazkovým vztahem), ale i o ochranu informací, kterou zvláštní právní předpis spojuje s určitým právním jednáním (např. § 2366 odxxx x xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxch vyjednáváních (neuzavřou-li ohledně toho strany negociace zvláštní dohodu), byť i zde zákon předpokládá určitou ochranu (§ 1730 odst. 2 obč. zák.)x xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxtra legem
. Ve všech těchto případech není taková povinnost mlčenlivosti pro trestní řízení
relevantní
a subjekt, který je jí vázán, se jí nemůže vůči oxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx dožádání, je situace, kdy by tím přispěl k svému vlastnímu usvědčení ze spáchání trestného činu. Princip
nemo
tenetur se ipsum
accusare
totiž není váxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx orgán odepře vyhovět dožádání dle § 8 odst. 4 a příslušný orgán činný v trestním řízení má za to, že podmínky odepření nebyly dány, může se uchýlit k uložexx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxat.
K odst. 5
xxx
xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxis takový postup nestanovuje. Drtivá většina právních předpisů, které povinnost mlčenlivosti určitému subjektu ukládají, obsahuje zároveň i úpravx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xpak by proto byl postupem
contra legem
.
49.
Zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost o utajovaných informacích upravuje § 63 zák. o ochranx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxístupnění utajovaných informací upravuje prostřednictvím zbavení mlčenlivosti o nich. Srov. však i § 58 odst. 1 písm. e) zák. o ochraně utaj. informacxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxní řád co do úpravy rozsahu, v němž jsou osobám bez platného osvědčení zpřístupňovány utajované informace v trestním řízení. K tomu srov. výklad k § 51bx x x xx xxxxx x x x xxx xxxxx xx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxosti mlčenlivosti neobsahuje, je možno utajované informace či informace chráněné povinností mlčenlivosti vyžadovat po předchozím souhlasu soudcex xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xovinnému subjektu poskytnutí příslušných informací, ale že pouze vysloví souhlas s tím, aby orgán činný v trestním řízení, který žádost podal, takové xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xa potrestání se soud nemusí obracet na jiný soud a může utajované informace či informace, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti, vyžadovat přímo a bxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxstním řízení, který o souhlas žádá;
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx;
-
označení rozsahu důvěrných informací či informací, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti;
-
vlastní formulace žádosti o souhlas;
x
xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxádá, neboť soud zná právo.
52.
Věta druhá explicitně stanovuje, že tímto postupem není dotčena povinnost mlčenlivosti advokáta podle zák. o axxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxdná se o ustanovení
de facto
redundantní
. Lze je však považovat za vyjádření zvýšené ochrany, kterou povinnost mlčenlivosti advokáta v trestním řízexx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxvněž v tom, že důkaz, získaný porušením povinnosti mlčenlivosti advokáta, je nepoužitelný, protože na rozdíl od ostatních zákonem stanovených povinxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x x xx xxxxx xx
x xxxxx x
51.
xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxlika vázána [např. čl. 13 Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání (sdělení Ministerstva zahraničnxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxch věcí č. 142/2000 Sb. m. s.), a mnoho dalších]. Ustanovení § 8 odst. 1 až 5 se ve vztahu k takto uložené povinnosti mlčenlivosti neužijí a postupuje se toxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxčenlivosti, kterou tato smlouva ukládá určitým subjektům. Tak činí např. Úmluva č. 81 o inspekci práce v průmyslu a obchodě, 1947, v čl. 15. V případě osxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxobní působnosti trestního řádu. V takovém případě po nich orgány činné v trestním řízení nemohou požadovat žádnou součinnost. Srov. k tomu výklad k § 10x
xxxxkatura:
K odst. 5
Pokud ustanovení zvláštního předpisu (v daném případě zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců Čexxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxpem podle ustanovení § 8 odst. 5 trestního řádu udělil předchozí souhlas k vyžádání utajovaných informací pro účely trestního řízení.
Udělení předcxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxového poradce o finančních poměrech jeho klienta, není porušením ústavně zaručeného práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxch článkem 10 odst. 2 a odst. 3 Listiny xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x
xxxx xx xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xdy může dojít k omezení práva na ochranu soukromí i ve vztahu k informacím o svém zdraví. Při podávání žádosti státního zástupce o souhlas soudce ke sdělexx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x jakém rozsahu má být tento souhlas požadován a následně udělován. Musí být vždy postaveno najisto, (1.) z jakého důvodu (tzn. ve vztahu ke které trestné xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxsti. V podané žádosti musí být rovněž zcela zřetelně a přesvědčivě vyloženo, v čem je spatřována potřeba sdělit požadované informace -
II. ÚS 2499/14
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xčely trestního řízení. Toto zákonné ustanovení je proto třeba vyložit tak, že je věcí úpravy obsažené v trestním řádu, na který odkazuje, aby stanovila xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xdst. 5 trestního řádu, jež v těchto případech výslovně vyžaduje předchozí souhlas soudce -
II. ÚS 2050/14
Literatura:
MATES, P. Nová úprava oxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx
xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxEK, P. Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků. Komplexní rozbor aktuální právní úpravy. Praha: GRADA Publishing, 2008.
VANTUCH, P. Mlčexxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxím řízení a osobách na něm zúčastněných
(Ochrana informací a informování veřejnosti orgány činnými v trestním řízení)
Mgr.
Jan
Provazxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxé mají vztah k trestnímu řízení. Tyto povinnosti lze rozdělit do dvou okruhů, mezi nimiž často bývá napětí - na jedné straně mají orgány činné v trestním řxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xvedených základních povinností je diferencováno podle adresáta povinnosti, podle osoby, ke které se informace vztahují, podle procesního stadia i pxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxě informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných, specifickou úpravu ohledně informací týkajících se odposlechů či záznamů telekomunikačxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxcí se osob fyzických, tak právnických. Ustanovení § 8a-8d platí i v řízení podle z. m. j. s. (§ 6 odst. 1).
K odst. 1
2.
Tato povinnost váže výlučně orxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xsobám, které jsou na trestním řízení nějakým způsobem účastny a jejichž účast vyžaduje seznámení těchto osob s informacemi o trestním řízení (např. soxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx
xx
Povinnost prevence ohrožení objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení při informování veřejnosti vylučuje zejména zveřejnění informacx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xůkazů (a tedy i rozsah důkazů dosud neobjevených a nezajištěných), obsah jednotlivých důkazů, či dokonce plány policejního orgánu na další postup, paxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx nevědomému, tak i zcela záměrnému. K nevědomému ovlivnění by mohlo dojít tím, že tito svědci by si např. v televizním vysílání prohlédli i ty detaily souxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxán tzv. falešnými vzpomínkami. K záměrnému ovlivnění by mohlo dojít u svědků, kteří by se rozhodli vypovídat účelově ať již ve prospěch, či v neprospěch xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx xx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxm této povinnosti je tedy v nepřímé úměře s pokročilostí trestního řízení, neboť největší riziko xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxje, které přímo nesouvisí s projednávanou věcí. Může se jednat o detaily ze soukromého života těchto osob (např. rodinné zázemí, politická orientace, xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxnevěřit, objemu její činnosti a jejím obratu atd.). Jelikož adresáty povinnosti uvedené v § 8a odst. 1 jsou pouze orgány činné v trestním řízení, nezabxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx jejich povinnosti podle jiných právních předpisů (např. § 31 odst. 2, 3 zák. č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, § 81, § xxx x xx xxxx xxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxosti poskytují, neformulovaly takovým způsobem, z nějž by vyplývalo, že osoba, jejíž vina dosud nebyla vyslovena pravomocným rozsudkem soudu v trestxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxjí další šíření takové informace (např. na webových stránkách Policie ČR), případně její poskytnutí třetí osobě s vědomím, že s ní tímto způsobem bude nxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxo počtu výtisků určitého periodika limitovanému okruhu osob, neboť tento okruh je jednak neurčitý, jednak nezabraňuje dalšímu šíření informace, napxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxi (např. zpravodajské službě).
7.
Věta druhá výslovně stanovuje zákaz v přípravném řízení zveřejnit údaje umožňující identifikaci osoby, proti xxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxpravné řízení viz výklad k § 12 odst. 10.
A contrario
se tato povinnost nevztahuje na řízení před soudem po podání obžaloby, návrhu na potrestání či návrxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxnosti, jednak je řízení v těchto případech zpravidla veřejné. K výjimkám viz výklad k § 200 odst. 1 a § 238. Tím ovšem nejsou dotčeny další povinnosti dle x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxd nepodává legální definici svědka, je možno za něj ve shodě s naukou považovat osobu, která svými smysly vnímala skutečnost důležitou pro trestní řízxxxx
xx
xxxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xiž vůči ní bylo zahájeno trestní stíhání, již byla předvolána jako svědek atd.). V přípravném řízení ještě nemusí být přesný okruh a postavení relevantxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxv. přiměřeně R 15/2002).
9.
Informace umožňující zjištění totožnosti jsou veškeré informace bez ohledu na formu a způsob zachycení, které samostxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxx xx xxxx xx xxxx2000 Sb., o ochraně osobních údajů (jméno, adresa, rodné číslo atd.), ale např. i o informaci, že dotyčná osoba zastává určitou pozici (jednatel konkréxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xrčitá zvláštní práva (je např. autorem konkrétní knihy, vlastní určitou konkrétní nemovitost) či že oplývá jakýmikoli specifiky, na jejichž základě xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxovést kdokoli (např. nahlédnutím do veřejně přístupného registru) či pouze určitý okruh osob (např. sousedé, kteří totožnost zjistí podle toho, že byxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
10.
Zvláštní důraz je kladen na ochranu informací o osobách mladších osmnácti let. Tento důraz není omezen toliko na osoby uvedené ve výčtu § 8a odst. 1 xxxx xxxxx x xx xxxxx xxx xxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxzeného, zúčastněné osoby či svědka. Význam tohoto ustanovení vystupuje do popředí zejména při vážení zájmů na informování veřejnosti a zájmu na ochraxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xx
xxx
xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxu. Zde se nad rámec § 8a-8d uplatní ještě ochrana informací, zakotvená v § 3 odst. 5 z. s. m. x xxxxxxx x xxxxx xx xx xx
x xxxxx x
xxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx x xxxxxxx xásady veřejnosti (srov. výklad k § 2 odst. 10), která slouží nejen jako jeden z prvků veřejné kontroly činnosti orgánů trestního řízení, ale také naplňuxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx x xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxelem jejího objasnění a případného potrestání pachatele. Jde rovněž o jeden z vzácných průlomů do neveřejnosti přípravného řízení, neboť tato povinnxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xají povinnost informovat veřejnost toliko prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků. Nemají tak povinnost informovat jednotlivce či jejixx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím [§ 11 odst. 4 písm. a) tohoto zákona]. Nejedná se ovšem o kategorický zákaz, příslušný orgán činný v txxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxu (mimo jiné např. SJS 2241/2011).
A contrario
jsou rovněž orgány činné v trestním řízení postupem a za splnění dalších podmínek podle tohoto zákona poxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxn. Z povahy věci se jím míní způsob zpřístupnění určitých stejných informací veřejnosti, a to ať již zachycením na určitém trvanlivém nosiči, či jednorxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxívlastek "veřejný" neznamená, že musí jít o veřejnoprávní sdělovací prostředek (např. vysílání veřejnoprávní televize či rozhlasu), nýbrž že musí jxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xistribuováno určité lokální tištěné periodikum, či omezeným okruhem veřejnosti, na niž příslušný sdělovací prostředek působí, např. v případě perixxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxví, Znalec atd.). Naopak nepůjde o prostředek informování uzavřené skupiny osob v rámci výkonu veřejné moci, např. o úřední oběžník.
15.
Rozsah poxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx § xx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxý orgán činný v trestním řízení v každém individuálním případě zvlášť vzhledem zejména k potřebě ochrany informací o osobách na trestním řízení zúčastxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xízení poskytnout, samozřejmě za splnění všech ostatních povinností. Poruší-li orgán činný v trestním řízení některou z povinností dle § 8a odst. 1, 2, xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx x xxx xxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxátního zástupce vyhradit si poskytování informací platí pouze v přípravném řízení a váže policejní orgán. Státní zástupce je o tomto opatření povinen xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxicejním orgánem vyžadován. Trestní řád nestanoví žádné zvláštní náležitosti vyhrazení si určitých informací, z povahy věci ovšem musí obsahovat:
x
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xástupce vyhrazuje;
-
způsob, jakým má policejní orgán o souhlas žádat.
Policejní orgán nemá právo toto opatření státního zástupce přezkoumáxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xrestní věci, není důvodu, aby státní zástupce nemohl vymezit jen určitý rozsah informací (např. v komplikované kauze s velkým počtem skutků a obviněnýxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxorových pravomocí, zejména dle § 157 odst. 2 písm. b) či § 174 odst. 2 písm. f). Zpravidla půjde rovněž o kázeňský přestupek dle § 50 odst. 1 ve spojení s § 4x xxxxx x xxxxx xx x x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxuty dle § 66 odst. 1, neboť xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxdkové pokuty nesvěřuje § 174 ani státnímu zástupci v rámci jeho dozorových oprávnění.
18.
Ačkoli tak orgány činné v trestním řízení rozhodují o toxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxce upravuje některé případy, v nichž mohou orgány činné v trestním řízení dezinformovat, činí tak ovšem vždy explicitní formulací. Jde např. o použití xxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxťovací instituty, k dosažení jejichž účelu je dezinformování nezbytné. Účelem § 8a odst. 3 je naproti tomu informování veřejnosti o činnosti orgánů čxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxa by tedy v rozporu s § 2 odst. 1 (viz výklad k tomuto ustanovení). V krajním případě, pokud by např. orgány činné v trestním řízení zveřejnily takové dezixxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxrožení života a potřebuje transplantovat některý orgán, který jí může darovat pouze pachatel), mohlo by se jednat i o porušení zákazu donucení k doznánx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x soukromí poškozeného. Trestní právo. 2009, č. 10, s. 4.
KMEC, J. K otázce poskytování informací o trestním řízení. Trestní právo. 2004, č. 10, s. 2.
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxacie. 2004, č. 7-8, s. 9.
(Ochrana informací o trestním řízení třetími osobami)
Mgr.
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxtanovení § 8b upravuje povinnost třetích osob, tj. osob odlišných od orgánů činných v trestním řízení, chránit některé informace o trestním řízení. V xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxých v trestním řízení, odst. 2 upravuje obecnou povinnost všech třetích osob zveřejňovat informace o určitých kategoriích poškozených, odst. 3 rozšixxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x x xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
K odst. 1
2.
K okruhu informací, na něž se tato povinnost vztahuje, viz výklad k § 8a odst. 1 věta druhá. Osoby, kterým byly tyto informace poskytnuty pxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxě trestního řádu či jiného trestněprocesního předpisu. Mohou jimi být např. znalec (§ 107 odst. 1), svědek (§ 97), jemuž je zpravidla sdělena totožnosx xxxxxxx x x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xx x xx xxxxx x xxxx x xxx xxxxvědnosti p. o.), opatrovník (§ 34 odst. 2, § 43 odst. 2 z. s. m., § 34 odst. 4 zák. o tr. odpovědnosti p. o.), zákonný zástupce (§ 34 odst. 1, § 43 odst. 1 z. s. m.)x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx x xx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx řízení za právnickou osobu (§ 34 odst. 1 zák. o tr. odpovědnosti p. o.), tlumočník (§ 28 odst. 1) či překladatel (§ 28 odst. 2), nezúčastněná osoba při výkoxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxx
xx
xxxxy, xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxním řízení zúčastněny, ale zvláštní právní předpis jim umožňuje získání informací obsahujících údaje dle § 8a odst. 1 věta druhá přímo od orgánů činnýxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxormací Národnímu bezpečnostnímu úřadu v řízení o vydání osvědčení [§ 107 odst. 1 ve spojení s § 95 odst. 1 písm. k) a § 97 písm. zák. o ochraně utaj. informxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxx x xxxx x xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx "zvláštní právní předpis", stejná povinnost se váže i na osoby na trestním řízení nezúčastněné, jimž příslušný orgán činný v trestním řízení umožnil nxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxposkytly přímo orgány činné v trestním řízení, ale např. v rámci plnění svých povinností podle jiného právního předpisu samy osoby, proti nimž se řízenx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxx 6 zák. o auditorech či § 29 odst. 2 zák. o advokacii), příp. o sdělení informací poskytovateli zdravotních služeb, např. poškozeným, který u něj vyhledxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx jsou informace takto poskytnuty. Povinnost stanovená v § 8b odst. 2 však váže i tyto osoby.
5.
Na rozdíl od § 8a odst. 1 věta druhá se § 8b odst. 1 neomxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xomu, že § 8b odst. 1 nestanovuje žádné omezení délky této povinnosti, i po jeho skončení.
6.
Zákaz dále poskytnout předmětné informace se nevyčerpxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxní jiné osobě, bez ohledu na důvod či účel takového jednání. Zákaz tak bude porušen i tehdy, pokud osoba, na niž tato povinnost dopadá, sdělí předmětnou ixxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxce ani subjektu či orgánu, vůči němuž tato povinnost dle § 8b odst. 1 neplatí, není-li to nutné k uvedeným účelům, tj. k výkonu práv a povinností v trestníx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxčelně a bez toho, aby toho bylo v takovém řízení zapotřebí např. k unesení důkazního břemena, dopustila by se porušení povinnosti dle § 8b odst. 1.
7.
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx § 45a odst. 1 zák. č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, či za splnění dalších podmínek i ke spáchání trestného činu dle ustanovení § 180 tr. zákoníkux x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxzvě orgánu činného v trestním řízení.
8.
Za porušení uvedené povinnosti třetí osoba odpovídá pouze tehdy, jestliže o ní byla náležitým způsobem poxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx
xx xxxx xxxx
xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx neboť i zde platí zásada ignorantia legis neminem excusat. De lege aplicata však zpravidla orgány činné v trestním řízení poučují i o těchto možných násxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxžnění poškozeného mladšího osmnácti let či poškozeného některým ze zde vyjmenovaných trestných činů. Důvod, způsob, legálnost, okolnosti či prostřxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
x xxxxx xxxxxxxxxxx xxz výklad k § 43 odst. 1. K informacím umožňujícím ztotožnění a ke znaku zveřejnění viz výklad k § 8a odst. 1. To, zda jde o poškozeného mladšího osmnácti letx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx
xxx
xxxxx xxestných činů zde uvedených je
taxativní
. Toto ustanovení obsahuje tři způsoby identifikace trestných činů, které zahrnují:
-
odkaz na konkrétní txxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxmiž byla způsobena těžká újma na zdraví).
Identifikace trestných činů v první skupině nečiní problémy.
12.
U trestných činů vymezených podlx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xvláštní části tr. zákoníku zavedeny nové trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, a to trestný čin účasti na pornografickém předstaxxxx xxx x xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxého ustanovení vymezením čísel paragrafů v závorce za textem "některý z trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti", vztahuje se zákax xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxegorie poškozených mladších osmnácti let, nicméně díky zařazení těchto dvou trestných činů mezi trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxotožnění.
13.
Legální definici těžké újmy na zdraví podává § 122 odst. 2 tr. zákoníku. Vzhledem k formulaci komentovaného ustanovení se nepožadujxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx pachatele a pokud k ní kauzálně vedlo jednání pachatele.
14.
O následcích porušení povinnosti dle § 8b odst. 2 platí to samé, co pro porušení povinnxxxx xxx x xx xxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxx xx xxx xx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xx xxvod, způsob, legálnost, okolnosti či prostředník získání takových obrazových snímků, obrazových a zvukových záznamů nebo jiných informací o průběhx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x 8b odst. 2 viz výklad k § 8b odst. 2, body 10 až 13. K umožnění ztotožnění viz výklad k § 8a odst. 1, bod 9.
xxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx
17.
Pořizování obrazových snímků, obrazových a zvukových záznamů o hlavním líčení či veřejném zasedání upravuje § 6 odst. 3 zák. o soudech a soudcícx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxní v odůvodněných případech zakázat, ostatní způsoby pořizování obrazového nebo zvukového materiálu včetně přenosu vyžadují jeho předchozí souhlaxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxx
xxxx xxxxxxxce o hlavním líčení či veřejném zasedání umožňující ztotožnění poškozeného, uvedeného v § 8b odst. 2, mohou být jakkoli získané informace bez ohledu na xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xeřejného zasedání pořízený některou přítomnou osobou, kresba či karikatura takového poškozeného pořízená v průběhu hlavního líčení či veřejného zaxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxí povinnosti uložené komentovaným ustanovením platí
mutatis mutandis
to samé, co pro porušení povinnosti dle § 8b odst. 1. Viz výklad k odst. 1, bod 7.
x xxxxx x
xxx
x xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx x, bod 14. Je nutno souhlasit s názorem, že oprávnění předsedy senátu dle § 8b odst. 4 se analogicky vztahují i na všechna další rozhodnutí
meritorní
i prxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xsrov. Šámal, 2013, s. 160).
21.
Zákaz uvedení jména, příjmení a bydliště poškozeného, uvedeného v § 8b odst. 2, ve zveřejněném rozsudku se uplatní
ex xxxx
x xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx jednat o zákaz zveřejnění i jiných údajů (např. místa spáchání činu, odůvodnění rozsudku, v němž se uvádí nepříjemné detaily o způsobu spáchání činu či xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxozeným byl blízký rodinný vztah vyplývající jednoznačně ze skutkové věty, a zveřejněním údajů o odsouzeném by tedy mohl být ztotožněn i poškozený, přixxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xdělovacím prostředkem zveřejněn).
22.
O dalších omezeních rozhoduje předseda senátu usnesením (§ 119 odst. 1 věta za středníkem), proti němuž nexx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxdkem, není však vyloučeno, aby je v případě opomenutí vydal soud, např. v řízení o mimořádném opravném prostředku, je-li toho třeba.
23.
Toto ustanxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx x x xx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxí proti mladistvým je zákaz zveřejnění pravomocného rozsudku zásadně rozšířen i o údaje umožňující identifikaci odsouzeného (§ 54 odst. 3 z. s. m.).
xxx
xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx 1. Viz výklad k odst. 1, bod 7.
Související předpisy:
zák. č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů
Literatura:
HExxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx. Trestní právo. 2004, č. 3, s. 2.
HRUŠÁKOVÁ, M. Ochrana soukromí mladistvých a dětí v řízení dle zákona o soudnictví ve věcech mládeže a publikace obrxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xx xxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxí. 2007, č. 12, s. 32.
ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 160.
VÁLKOVÁ, H. Ochrana soukromí a osobnostx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxx
xxxxxx xxxxxxxxní některých dalších informací)
Mgr.
Jan
Provazník
- katedra trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Právní stav xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxozený, zúčastněná osoba či svědek. Ochrana před zveřejněním informací umožňujících ztotožnění určité osoby se tak poskytuje i těm osobám, o nichž bylx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx sledováním osob a věcí. Tyto osoby totiž nemusí v trestním řízení figurovat v postavení žádné z uvedených stran trestního řízení, případně svědka. Přexxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxtů, mohou mít velmi osobní charakter (zejména v případě informací získaných odposlechem telekomunikačního provozu), přičemž tyto instituty nemusí xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxožnosti před zveřejněním.
2.
K informacím umožňujícím zjištění totožnosti osoby viz výklad k § 8a odst. 1, bod 9. Ke zveřejnění viz výklad k § 8a odstx xx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxx xx xxxxxvání osob a věcí viz výklad k § 158d.
3.
xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxkání takových informací nehrají roli. Oproti povinnostem dle § 8b je povinnost dle § 8c podmíněna:
-
absencí souhlasu osoby, jejíž totožnost tato xxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx
xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxmulativně. Postačí nesplnění jedné z nich a povinnost dle § 8c nemůže být porušena. Tím ovšem nejsou dotčeny jiné povinnosti dle § 8a, § 8b a § 8c, jakož axx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xouhlas příslušnému orgánu činnému v trestním řízení či tento orgán o udělení souhlasu alespoň vyrozumět. Nejde tedy o podání dle § 59 odst. 1. Souhlas prxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxuhlas byl udělen. Souhlas lze vzít zpět, ovšem z povahy věci nejpozději do doby, než bylo zveřejnění předmětných informací provedeno. Tím není dotčena xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxtečným udělením. Je-li dotčených osob více a není-li možno chráněné informace dle § 8a-8c ohledně jednotlivých dotčených osob oddělit, je nutný souhxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxčního provozu, může však jít i o informace získané odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu, zajištěním údajů o telekomunikačním provozu nexx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xdůvodnění; ve druhém případě půjde přímo o informace, které byly prostřednictvím některého z výše uvedených institutů získány, a to jak přímo (např. ixxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxně (např. informace obsažené v úředním záznamu o vyhodnocení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, údajů o telekomunikačním provozu či slxxxxxxx xxxx x xxxxxx
xx
x xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxx, k dokazování viz zejména § 235 odst. 2), neveřejného zasedání (§ 240 a násl., k dokazování viz zejména § 243) a vazebního zasedání (§ 73d a násl., k dokaxxxxxx xxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxsedání mít účinky použití důkazu v řízení před soudem pouze tehdy, bude-li prováděno již po podání obžaloby, nikoli tedy v přípravném řízení. Použití ixxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxx xxxxxxxx xx xxxxxení povinnosti uložené komentovaným ustanovením platí
mutatis mutandis
to samé, co pro porušení povinnosti dle § 8b odst. 1. Viz výklad k odst. 1, bod 7x
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxy. 2009, č. 7, s. 2.
VANTUCH, P. Zveřejňování odposlechů v médiích. Právní rádce. 2005, č. 8, s. 4.
(Výjimky ze zákazu zveřejnění inforxxxx xxx x xx xx xxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Ustanovení § 8d upravuje okruh výjimek ze zákazů zveřejnění uložených § 8a-8c ohxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxy na nezveřejnění takové informace, a proto se nevyžaduje souhlas této dotčené osoby či osoby, která by byla k udělení takového souhlasu oprávněna místx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxmůže. Odst. 3 pak upravuje "výjimku z výjimky", kdy postup podle odst. 2 není možný.
K odst. 1
2.
Jsou dány čtyři případy, kdy převažuje veřejný zájex xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxé pro dosažení účelu trestního řízení;
-
umožňuje-li zveřejnění trestní řád;
-
odůvodňuje-li zveřejnění jiný veřejný zájem, který při poměřxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxní (viz výklad k § 8a odst. 1, bod 6), nikoli na jiné nakládání s předmětnými chráněnými informacemi dle § 8a-8c. Tyto výjimky nemají konkrétně stanovené xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx řízení. Mimo těchto orgánů se typicky bude jednat o novináře. Jejich činnost je chráněna právem na svobodu projevu dle čl. 17 odst. 4 Listiny, a ESLP v tétx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxard proti Dánsku, stížnost č. 49017/99). Veřejnost má právo na informování o probíhajících trestních řízeních, zejména jedná-li se o trestní řízení cxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxže zájem veřejnosti na informovanosti o průběhu trestního řízení převážit i nad zájmem na zachování neveřejnosti přípravného řízení (ESLP Campos Daâxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x
xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxájeno veřejnosti přístupné řízení před soudem). Zájem veřejnosti na informovanosti o průběhu trestních řízení a zájem na ochraně informací v trestníx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxny vůči ní (II. ÚS 577/13-1). Za určitých podmínek může zájem veřejnosti na informovanosti xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxu, stížnost č. 31457/96). Nalezení vhodného vyvážení všech dotčených zájmů bude nepochybně v jednotlivých případech velmi složité a bude se lišit příxxx xx xxxxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx
xx xxxx
xxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx případě musí
ex offo
příslušný orgán činný v trestním řízení poměřovat veřejný zájem a soukromý zájem dotčené osoby, účinná ochrana základních lidskxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxl vždy, i když mu komentované ustanovení tuto povinnost výslovně ukládá jen ve čtvrtém uvedeném případě. Bezpodmínečná formulace prvých třech případx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx mimořádně důležité pro naplňování účelu trestního řízení. V individuálním případě však specifické důvody na straně dotčené osoby mohou i zde převážix xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xle § 8a-8c pouze v rozsahu nezbytně nutném.
5.
Pátrání po osobách upravují zvláštní právní předpisy, např. § 68 zák. o Policii, případně § 36 odst. 1 xxxx x xxxx x x x xxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxti níž se již vede trestní řízení, ale i osoba pohřešovaná, případně osoba, jejíž totožnost není známa (např. potenciální svědek trestného činu). Za účxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx který pátrání provádí.
6.
K účelu trestního řízení srov. výklad k § 1 odst. 1. Dosažení účelu trestního řízení ospravedlňuje zveřejnění chráněnýcx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxlášení se svědků či získání důkazního materiálu. Nekonkrétní a anonymizované informace totiž v případech, kdy se trestní řízení dostane do slepé uličxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx
xx
Zveřejněním umožněným přímo trestním řádem je např. uvedení chráněných informací dle § 8a-8c v xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx
xx
xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxecně formulovaný důvod umožňuje zveřejnění jinak chráněných informací dle § 8a-8c vždy, když veřejný zájem na jejich zveřejnění převáží nad soukromxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxnou či se skrývají a je u nich dána vysoká nebezpečnost (např. útěk vazebně stíhaného sadistického sexuálního predátora, který v důsledku útěku přestaxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xotřebná opatření ke zvýšení své osobní bezpečnosti. Sem budou rovněž spadat případy zveřejnění chráněných informací dle § 8a-8c novináři (viz bod 3)x
xx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxk se posuzuje k okamžiku zveřejnění, nikoli k okamžiku, k němuž se vztahuje zveřejňovaná informace. Tento příkaz neznamená, že by za žádných okolností xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxe při porovnání s veřejným zájmem na informovanosti společnosti o probíhajícím trestním řízení zpravidla a v typových případech vyšší.
10.
Pro náxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xx xxx xxxxxd k odst. 1, bod 7.
K odst. 2
11.
Další výjimkou ze zákazu zveřejňování informací dle § 8a-8c jsou situace, kdy dotčená osoba dala s takovým zveřejněxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xx x xxxxxxxx xxx x xxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxiný rozdíl spočívá v tom, že souhlas v případě § 8d odst. 2 musí být dán výslovně. Udělení souhlasu tak nelze presumovat ani dovozovat konkludentně napřx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xx5 a násl. obč. zák. Partnerem se rozumí osoba, která uzavřela registrované partnerství dle zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství (§ 1 odxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx osobu, jejíž
status
vůči zesnulé dotčené osobě zanikl osvojením třetí osobou. Naopak za dítě ve smyslu § 8d odst. 2 je nutno považovat osobu, jejímž bixxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxx
13.
Ustanovení § 8d odst. 2 věta za středníkem nestanovuje hierarchii osob oprávněných udělit souhlas. Stanoví ovšem subsidiaritu rodičů vůči manxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxdně jak partner, tak děti, musí souhlas dát všechny tyto osoby oprávněné. Ačkoli toto pravidlo trestní řád výslovně nestanoví, lze zde uplatnit analoxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxávněná k tomu podle § 8d odst. 2 vyloučit zveřejnění chráněných informací dle § 8a-8c zesnulé dotčené osoby.
14.
Je-li dotčená osoba v době vydávání souhlasu mladší osmnácti let, případně je-li dotčená osoba v relevantním rozsahu omezena na svéprávnosti (xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxtupce či opatrovník. K těmto pojmům viz § 457 a násl. obč. zák. . Jelikož zástupčí oprávnění končí smrtí, v případě, že taková dotčená osoba zemře či je proxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xx
xxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxx xinak byla oprávněna podle § 8d odst. 2 věta první ve vztahu k zesnulé dotčené osobě či dotčené osobě prohlášené za mrtvou (tedy nikoli k dotčené osobě, ktxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xsobu se pro účely § 8d odst. 1 nahlíží, jako kdyby nebyla. Vzhledem k § 2 odst. 2 není možno za pachatele trestného činu z hlediska práva považovat nikoho xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxná osoba zemřela, udělit za ni souhlas se zveřejněním chráněných informací dle § 8a-8c. Jelikož jde o zcela exemplární příklad uplatnění
presumpce
nexxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxx x řízení teprve postavena najisto a jakákoli varianta, která by připustila považovat dosud pravomocně neodsouzenou osobu za pachatele, byť pro tento
pxxxxxxxx
xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx pojmem "osoba, proti které se vede řízení pro trestný čin, v jehož důsledku dotčená osoba zemřela". Ze současné dikce § 8d odst. 2 věta druhá v konfrontaxx x x x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxocně odsouzena za jakýkoli trestný čin, jehož poškozeným byla zesnulá dotčená osoba.
16.
Ustanovení § 8d odst. 2 nestanoví nic ohledně udělování xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx středníkem souhlas uděluje tento právní nástupce. Obdobně se i na tento případ vztahuje omezení dle § 8d odst. 2 věty druhé.
K odst. 3
17.
V případě, xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xť už proto, že takové osoby vůbec neexistují, nebo jsou diskvalifikovány dle § 8d odst. 2 věty druhé, souhlas se zveřejněním chráněných informací dle § 8xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx
xxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xude existovat nějaký zákonný zástupce, který bude k jednání za takovou dotčenou osobu oprávněn dle zvláštního předpisu.
19.
Jestliže bude v konkrxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx a násl. obč. zák.).
20.
Je-li dotčenou osobou právnická osoba, která zanikla bez právního nástupnictví, či je-li její právní nástupce osobou uvedxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx
Posuzování předběžných otázek
Mgr.
Jan
Provazník
- katedra trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x x x
xx
xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxokládá právní erudice. Proto je jim svěřeno řešení všech právních otázek souvisejících s trestním řízením, i když nespadají do oboru trestního práva. xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x x xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx stanovuje § 9 i pravidlo pro řešení těchto situací. Z možnosti orgánů činných v trestním řízení řešit předběžné otázky se § 9 odst. 2 vylučují otázky osxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxx x x xx xxxxx x x x x xxx xxxxx xx
x xxxxx x
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxm řízení postupem dle § 9 odst. 1, ale v procesu dokazování (viz výklad k § 89 a násl.). Může se jednat o otázku z jakéhokoli právního oboru (k výjimkám srovx xxxxxx x x x xxxxx xxx x xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x srov. R 70/2013, otázka, zda pachatele vázala konkrétní povinnost, předepsaná zvláštním právním předpisem, otázka, komu svědčilo vlastnické právo x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxe § 346 odst. 2 tr. zákoníku, který měl nepravdivě vypovídat o okolnostech spáchání trestného činu, sám jeho pachatelem, a tedy nikoli v materiálním posxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xrčuje jiný právní předpis, v konkrétním případě je či není naplněn. Může se však jednat i o otázku z oboru trestního práva, to zejména v případě trestních xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxvní čin byl spáchán, nebylo-li o něm dosud pravomocně rozhodnuto.
3.
Jako předběžná otázka nemůže být posuzována ani otázka, k jejímuž vyřešení se xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx Cizí právo totiž české orgány činné v trestním řízení nemusí znát, a tedy jeho obsah je třeba dokazovat. Jedná se tak o otázku kvaziskutkovou, nikoli práxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xirší než v řízení občanskoprávním, platí tento závěr navzdory přijímanému názoru civilistické procesualistiky (srov. Drápal, 2009, s. 875). Naopak xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxx
xx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxou oprávněny a zároveň povinny všechny orgány činné v trestním řízení. Zásada
iura novit curia
tak v trestním řízení zavazuje nejen soudy, ale i státní xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxi vyzvat osobu, proti níž se řízení vede, ať doloží, že řešení určité předběžné otázky, které taková osoba prosazuje, je správné. Orgán činný v trestním xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxdání vynucovat právní rozbor, k tomu viz výklad k § 8 odst. 1, bod 9.
5.
Předběžná otázka se nesmí týkat posouzení viny pachatele. Tato otázka totiž nexx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xž pravomocné rozhodnutí ve věci samé. Praktický význam tkví v tom, že v otázce viny není orgán činný v trestním řízení jakkoli vázán již existujícím rozhxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxu vydaném v občanskoprávním řízení k závěru, že obviněný podepsal určitou listinu, čímž došlo ke vzniku závazku, pak ani kdyby z hlediska trestního práxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxudku vázán a nemůže bez dalšího dospět k závěru, že předmětný závazek právně platně a účinně vznikl (srov. III. ÚS 2042/08). Je tomu tak proto, že o vině a txxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x x xxx x xxxxx x xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxní moci. Vázanost počíná dnem právní moci takového rozhodnutí. Není nutné, aby tento den nastal ještě před zahájením trestního řízení, k nabytí právní xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxrávněny a povinny xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x x x xxxxx xx xxx xx
x xxxxx x
xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxestním řízení posuzovat samostatně postupem dle § 9 odst. 1 otázky osobního stavu. Řízeními ve věcech občanskoprávních, v nichž se rozhodují otázky oxxxxxxx xxxxxx xxxxx
x
xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xx x xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxkládají;
-
řízení ve věcech nezvěstnosti a smrti (§ 50 a násl. z. ř. s.), tedy řízení o prohlášení člověka za nezvěstného, řízení o prohlášení člověkx xx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx
x
xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxví je či není, řízení o neplatnost manželství a řízení o rozvod manželství;
-
řízení ve statusových věcech partnerských (§ 399 z. ř. s.), tedy řízení x xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x
xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x15 a násl. z. ř. s.), tedy řízení o určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů, řízení o určení a popření otcovství, řízení o určení a popření mateřsxxxx
x
xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxnu osobního stavu (nepůjde tedy např. o řízení o určení, zda je třeba souhlasu rodičů s osvojením nezletilého);
-
řízení o statusových otázkách s mexxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxx
xxxxxx xxzením o otázce osobního stavu nebudou řízení o některých statusových otázkách právnických osob dle § 85 odst. písm. a) z. ř. s., neboť přívlastek "osobnxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxho stavu významná a je nutné, aby o ní bylo v příslušném občanskoprávním řízení rozhodnuto, nezbývá orgánům činným v trestním řízení než vyčkat, až takoxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxže být zahájeno i bez návrhu, mohou orgány činné v trestním řízení podat příslušnému soudu podnět k jeho zahájení.
9.
Omezení dle § 9 odst. 1 věta za stxxxxxxxx x xxx x x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxx x xxxxxxx
x
xterá spadá do výlučné pravomoci SDEU, v takovém případě se použije postup dle § 9a;
-
která spadá do výlučné působnosti Nejvyššího soudu při rozhodnxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx
x
xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxo soudu při incidenční kontrole norem, v takovém případě se použije postup podle § 224 odst. 5.
Související předpisy:
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxlušný finanční úřad), nelze bez dalšího přejímat do trestního řízení a toliko na jejich podkladě není možné činit závěr o existenci či neexistenci tresxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxx x
x xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxvání otázky, jak vysoké je výživné, jehož neplacením byl spáchán trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák., postupuje orgán činný v tresxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxx xx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx v § 96 odst. 1 zák. č. 94/1963 Sb., o rodině, třebaže o výši xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxho státu. Rozhodnutí soudu v občanskoprávním řízení však orgán činný v trestním řízení nemůže při zjišťování okolností důležitých pro rozhodnutí o vixx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxx xx x
x xxxxxxx
xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxkuty podle § 273 odst. 1 občanského soudního řádu v řízení o výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí nejsou nezbytnými předpoklady pro vyvození txxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxt rozhodnutí o uložení pokuty podle § 273 odst. 1 občanského soudního řádu posoudí orgán činný v trestním řízení samostatně jako předběžnou otázku podxx x x xxxxx x xxx xx x
x xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxZÍM, M. Zástavní smlouva a propadlá zástava z pohledu trestního práva. Státní zastupitelství. 2008, č. 7, s. 43.
FASTNER, J. K dokazování a posuzováxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxho dvora
Mgr.
Jan
Provazník
- katedra trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2xxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxx xxxx a týká se výkladu primárního i sekundárního unijního práva. Musí jít o normativní právní akty či právně závazné dokumenty obdobné povahy, mimo rámec přxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xyní oficiálně nazývá dřívější Soudní dvůr Evropských společenství, je zvláštním xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx x SFEU může ve vymezených oblastech rozhodovat o předběžných otázkách i Tribunál (čl. 254 a násl. SFEU), uplatní se v těchto oblastech
mutatis mutandis
xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxx xxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxxx xxx x x xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx.
K odst. 2
3.
Právo podat k SDEU žádost o vyřešení předběžné otázky má pouze soud (srov. přiměřeně SDEU spojené věci Gabalfrisa a ostatní, C-110/98 xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxán řízení přerušit. Soudy, proti jejichž rozhodnutím již není opravný prostředek přípustný, jsou povinny předběžnou otázku dle § 9a položit, pakližx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxení o mimořádných opravných prostředích (Bobek, 2005, s. 219), a to díky relativně širokým možnostem podat dovolání. Tomu odpovídá i rozhodnutí SDEU vx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx, k němuž se podává (SDEU Lyckeskog, C-99/00). Za určitých podmínek ovšem může povinnost předložit SDEU platit i pro jiný článek soudní soustavy než pro xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx, kde dovolání není přípustné.
4.
Není-li zde povinnost předběžnou otázku předložit, soud ji předložit přesto může, považuje-li to za vhodné (čl. xxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xýjimky z povinnosti předložit Soudnímu dvoru EU předběžnou otázku. Jsou jimi (SDEU C.I.L.F.I.T., C-83/81):
-
situace, kdy určitá předběžná otázkx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xDEU o předběžné otázce nevyžaduje (tzv. acte clair).
5.
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce musí obsahovat:
-
označení žádajícího soudux
x
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx
6.
Předběžná otázka musí být formulována abstraktně, tj. musí z ní vyplývat, jakého typového skutkového stavu se týká a jaký výkladový problém xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx x xxxxxxxním případě soud danou otázku posoudit, či dokonce jak má v konkrétním případě meritorně rozhodnout. Zpravidla jsou tedy předběžné otázky formulovánx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx x xxijní právní normy N při porušení disposice D, pakliže k tomuto porušení došlo způsobem Z? Z odůvodnění by mělo být patrné, co zakládá daný skutkový stav a xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x x xx4 odst. 1. Přerušení pak trvá tak dlouho, dokud není příslušnému soudu doručeno rozhodnutí SDEU o předběžné otázce.
K odst. 3
8.
Organizačně se činxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx
x xxxxx x
9.
Rozhodnutím o předběžné otázce se řídí všechny orgány činné v trestním řízení v konkrétním trestním řízení. Rozhodnutí se nikdy nemůže přímo dotýxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxjící předpisy:
čl. 267, čl. 287 SFEU
Literatura:
BOBEK, M. a kol. Předběžná otázka v komunitárním právu. Praha: Linde, 2005.
BOBEK, M., KOxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxtí ESD o předběžných otázkách: 2. část. Právní rozhledy. 2004, č. 20, s. 752.
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xředběžné otázky v kontextu českého procesního práva. Právní fórum. 2008, č. 11.
Doporučení Soudního dvora EU č. 2012/C 338/01 ze dne 6.11.2012 pro vxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx0001:0006:CS:PDF.
Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení
Mgr.
Jan
Provazník
- katedra trestního práva Právnické xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxmená vyloučení jejich možnosti využít vůči vyňaté osobě oprávnění, kterými orgány činné v trestním řízení podle trestněprocesních předpisů disponuxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxí, nikoli např. jen policejního orgánu. Odst. 1 vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení do trestního řádu vůbec zakotvuje, čímž
implicite
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx. 2 pak stanoví zvláštní procesní postup pro posouzení, zda se na určitou osobu v konkrétním případě vynětí vztahuje.
K odst. 1
2.
Definici trestníxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xx xx xx xx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xx
xx
xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xle za použití argumentia fortiori rovněž i právní předpis se silou ústavního zákona, zejména Ústava. Vnitrostátní právní předpisy přiznávají v určitxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx x xxxdech a soudcích);
-
veřejnému ochránci práv (§ 7 odst. 1 zák. č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv);
-
státu a územně samosprávným celkům přx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxx x xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxdná o člena vlády, bankovní rady České národní banky, prezidia Nejvyššího kontrolního úřadu, státní zástupce, zastupitele územních samosprávných cxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx
4.
Imunitou podle mezinárodního práva se rozumí vynětí určité osoby zpravidla na základě mezinárodní smlouvy, která je pro Českou republiku právxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xrčitého pozitivního oprávnění dotyčné osobě nad rámec práv, která mají ostatní lidé (tj. rozšíření pozitivních závazků veřejné moci vůči takové osobx x xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxá úmluva o diplomatických stycích z r. 1961 a Vídeňská úmluva o konzulárních stycích z r. 1963. Vídeňská úmluva o diplomatických stycích stanovuje imunxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx x xxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxuva o konzulárních stycích stanovuje poněkud omezenější imunitu konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců (čl. 43), jakož i konzulárních kuxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xonkrétním případě vzdát. Imunit a výsad dle mezinárodního práva požívá ovšem na základě dalších mezinárodních smluv i celá řada jiných osob (soudci Mexxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxní některých mezinárodních závazků atd.).
5.
Ačkoli § 10 odst. 1 jako prameny exempcí uvádí pouze zákon a mezinárodní smlouvu, tímto pramenem můžx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxxách a imunitách ES z 8. dubna 1965. Tento protokol upravuje rozsah exempce jak ve vztahu k orgánům současné EU, tak ve vztahu k funkcionářům, členům x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx osoba vyňata z osobní působnosti tr. zákoníku, a tedy nemá vůbec způsobilost spáchat trestný čin. Půjde např. o hmotněprávní exempci prezidenta repubxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xrestní stíhání, případně že vůči ní není možno uplatňovat některé jiné trestněprocesní instituty, zejména instituty zajišťovací. Zpravidla nemožnxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx
x xxxxxxxxxx xxx xx xxčitá osoba vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení zahájit a vést trestní stíhání, může vzniknout její trestní odpovědnost z hlediska hmotxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxesním postupem, a to buď dočasně, nebo navždy. Vzhledem ke konstrukci
presumpce
neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny se ovšem taková procesní exempce rovxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxx xx xxxx možnost odepřena. Není vyloučeno, ba naopak je to relativně častým jevem, aby určitá osoba měla imunitu jak hmotněprávní, tak procesní (např. prezidexx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx jíž byla podmíněná procesní exempce členů Parlamentu České republiky, která spočívala v tom, že odepřela-li příslušná komora Parlamentu souhlas s trxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxx xxxxdeno tzv. funkční pojetí imunity poslanců a senátorů spočívající v tom, že trestní stíhání proti nim je v případě odepření souhlasu vyloučeno pouze po dxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xo skončení mandátu odpadá. Po jejím odpadnutí tak mohou orgány činné v trestním řízení trestní stíhání zahájit či v něm pokračovat bez dalších omezení. xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxndát
bezprostředně
mandát
další, např. v důsledku znovuzvolení poslance či senátora, musí příslušný orgán činný v trestním řízení znovu žádat přísxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
x x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxx se neomezuje na trestné činy, jichž se měl poslanec či senátor dopustit v období výkonu konkrétního mandátu, ale na jakékoli trestní stíhání pro jakýkxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxx
x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxá exempce (např. poslanci skončí
mandát
a následně mu vznikne
mandát
senátora či člena Evropského parlamentu), nová žádost o souhlas směřuje orgánux xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xodmíněny tím, že příslušný orgán odepře souhlas s příslušným procesním úkonem (může jím být jak zahájení trestního stíhání, tak některé další procesnx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxuhlas, nesmí orgán činný v trestním řízení ve věci pokračovat (typicky zahájit trestní stíhání nebo v něm pokračovat dle čl. 27 odst. 4 Ústavy), i rozvazxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xozbývá daný procesní úkon své platnosti (typicky čl. 27 odst. 5 Ústavy). Trestní řád nestanovuje žádnou formu ani náležitosti žádosti o souhlas. Z logxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxx x xehož souhlas je žádáno;
-
označení trestní věci, v souvislosti s níž je o souhlas žádáno;
-
označení osoby, vůči níž má být určitý procesní úkon uxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxou Parlamentu odepřen, nemůže být trestní stíhání zahájeno ani v něm nemůže být pokračováno ani tehdy, požádá-li o to přímo osoba, o jejíž vynětí šlo (ESxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx exempcí, tak exempcí procesních. Vždy je tak třeba v individuálním případě zkoumat, zda konkrétní osoba za konkrétních okolností ve vztahu ke konkrétxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xx
xxx
xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxrávního hlediska se může vztahovat na činy spáchané po dobu určité funkce (hmotněprávní exempce prezidenta republiky), příp. na činy spáchané v souvixxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xa projevy učiněné při jednání příslušné komory nebo jejích výborů). Z hlediska procesního se pak exempce může týkat všech pravomocí orgánů činných v trxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxvny trestně stíhat, což ovšem neznamená, že by nebylo možno je zadržet (§ 75), nařídit a vykonat domovní prohlídku jejich obydlí (§ 82 a násl.), vyzvat jx x xxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx (§ 79a násl.), odposlouchávat je (§ 88 a násl.) či je vyslýchat jako svědky (§ 97). Prezidenta republiky nelze naproti tomu ani zadržet či mu uložit pořxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxx.
13.
Ačkoli se § 10 vztahuje toliko na osoby, které požívají výsad či imunit, mezinárodní právo může stanovit zákaz orgánů činných v trestním řízexx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxké mise atd.), dopravního prostředku (nedotknutelnost vozidla diplomatické mise) či předmětu (nedotknutelnost archivu diplomatické mise, majetkx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxy jako z vynětí určitých osob z jejich pravomoci dle § 10.
K odst. 2
14.
Věcný, osobní, územní či funkční rozsah exempcí, jakož i jejich podmíněnost mxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xonkrétních okolností vztahuje či nikoli, proto trestní řád upravuje zvláštní řízení o stanovení rozsahu exempce v konkrétním případě. Rozhodnutí jx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxodního incidentu či znemožnění výkonu mandátu xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xx bude věc pravomocně skončena a proběhnou i všechna opravná řízení včetně řízení o mimořádných opravných prostředcích.
15.
Postup dle § 10 odst. 2 xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx
ex ante
sporného úkonu, ale i
ex post
, když už sporný úkon byl proveden. Aktivně legitimováni k podání návrhu Nejvyššímu soudu na rozhodnutí o rozsahu exxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xa státního zástupce s žádostí o iniciování řízení dle § 10 odst. 2. K pojmu státní zástupce a soud viz výklad k § 12 odst. 1. Dotčenou osobou bude osoba, kterx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxpírají. Nemusí se jednat jen o osobu, proti níž se řízení vede, ale např. i osobu, u níž má být či byla provedena domovní prohlídka, ačkoli má tato osoba za txx xx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxx x xx xxxxx x xx xxxtupem fakultativním. Jelikož dotčená osoba má právo na iniciování řízení, stejně jako státní zástupce a soud, nejsou tyto orgány činné v trestním řízexx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx dotčenou osobou a příslušným orgánem činným v trestním řízení vůbec sporu o rozsahu a aplikaci exempce.
17.
Trestní řád nepředepisuje žádnou lhůxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx skutkové okolnosti umožňující Nejvyššímu soudu identifikovat spornou otázku vynětí z pravomoci. Řízení dle § 10 odst. 2 se vede v souladu se zásadou oxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xporným mělo být, zda lze u určité osoby provést domovní prohlídku, přičemž by návrh nesměřoval proti otázce přípustnosti zahájení trestního stíhání pxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxo otázka vůbec nebyla vymezena.
18.
Postup dle § 10 odst. 2 xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxkrétním řízení, nikoli otázky
abstraktní
, které by sice bylo záhodno
pro futuro
zodpovědět, ale které s probíhajícím řízení, v němž byl učiněn návrh dxx x xx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx
x
xxxxxxxxxx xxa je dotčená osoba vyňata, příp. v jakém rozsahu;
-
uvedeno, že Nejvyšší soud rozhoduje na základě § 10 odst. 2;
-
uvedeny konkrétní skutkové okoxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxní), a identifikace řízení, v němž sporná otázka vyvstala.
Naproti tomu označení konkrétního ustanovení právního řádu, které exempci v konkrétnxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx1 odst. 2 věta druhá a contrario). Je však možno podat proti němu ústavní stížnost.
21.
Postup dle § 10 odst. 2 se uplatní v řízení proti mladistvým i v xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x 120 odst. 5, § 212 odst. 1, § 233 odst. 5 atd.).
Související předpisy:
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxo debatní fórum mezi poslanci a senátory, a nikoli individuální svoboda projevu či osobní výsady jednotlivého poslance či senátora. K aktivaci indemnxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xyjádření názoru slovem, písmem, obrazem či jiným způsobem; (2) tento projev musí být učiněn na schůzi Poslanecké sněmovny či Senátu, jejich výborů, poxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxdnání komory či jejich orgánů nesmí směřovat výhradně navenek, tj. musí směřovat vůči dalším účastníkům parlamentní debaty v širším slova smyslu, ktexxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxrt, jenž je členem komise komory Parlamentu). -
I. ÚS 3018/14
I. Svolení oprávněného orgánu je třeba k trestnímu stíhání pro trestný čin, který byl sxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxx xx xxxxxxx určité osoby podle zákona třeba souhlasu (§ 11 odst. 1 písm. c/ tr. ř.), orgány činné v trestním řízení takový souhlas opatřují od oprávněného orgánu příxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxí stav, kdy byl souhlas k trestnímu stíhání oprávněným orgánem odepřen, tj. po předložení věci se příslušný orgán vyjádřil tak, že souhlas neuděluje. Pxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xahájit, popř. bylo-li již zahájeno, je nutné je zastavit, předložit věc s návrhem na udělení souhlasu s trestním stíháním příslušnému orgánu. Stav, kdx xx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xda je souhlasu třeba, postupem podle § 10 odst. 2 tr. ř., pouze dočasně brání zahájení trestního stíhání, nebo brání v pokračování v trestním stíhání v tox xxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx pochybnosti o tom, zda je ke stíhání určité osoby podle zákona třeba souhlasu oprávněného orgánu, musí orgány činné v trestním řízení předložit věc Nejxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxx xx x
x xxxxxxx
Obviněný, který se v době, kdy byl poslancem Národního shromáždění bývalé Československé socialistické republiky, měl dopustit trestné činnostxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxyslu, že by k jeho stíhání bylo třeba souhlasu oprávněného orgánu [§ 10 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Na tom nemění nic ani skutečnost, že po zániku xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xvedené zákonodárné sbory byly v době, kdy byl obviněný jejich poslancem, žádány o souhlas s trestním stíháním a ten byl odepřen. -
R 12/2003
Jen na záxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxek stanovených Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích (uveřejněna pod č. 157/1964 Sb.), při jejichž splnění se jedná o osobu, která na území České xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxvomoci orgánů činných v trestním řízení ve smyslu § 10 odst. 1 tr. ř. a její trestní stíhání by tudíž bylo nepřípustné podle § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. -
R xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxx
xxxTOCHVÍL, V. Ústavní exempce, indemnita, imunita: Jak s nimi zacházet v trestním procesu? Právní rozhledy. 2003, č. 19, s. 655.
KUDRNA, J. K rozšířenx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx C. H. Beck, 2006, s. 190 a násl.
POTOČNÝ, L., ONDŘEJ, J. Mezinárodní právo veřejné. Zvláštní část. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011.
Nepřxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
xx
x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxy, proti níž se řízení vede, v některých případech účinky nestíhatelnosti zvrátit svým rozhodnutím (odst. 4). Pokud je zde některý z takových důvodů, nxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxní a trestnímu řízení viz výklad k § 12 odst. 10. Rozhodnutí o zastavení trestního stíhání z důvodu dle § 11 zásadně vytváří překážku věci rozsouzené (přxxxxxx
xxx xxxxxxxxx
xx x xxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxx xx xxxx
xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxi trestní řízení, to však může být vedeno jen do té doby, než příslušný orgán činný v trestním řízení zjistí existenci některého z důvodů nepřípustnosti xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxého důvodu vědět již před zahájením trestního řízení, nepředstavuje zahájení trestního řízení a jeho vedení až do okamžiku, kdy bylo poprvé možno důvox xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx
x
xx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx
xxxxhny orgány činné v trestním řízení. Pro nastoupení účinku nepřípustnosti trestního stíhání tedy není nutno, aby osoba, proti níž se řízení vede, existxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxíslušný orgán činný v trestním řízení přihlédnout ihned, jakmile se o ní dozví. Není tedy možno, aby příslušný orgán činný v trestním řízení činil další xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx, nepředstavuje samozřejmě § 11 překážku dalších stadií trestního řízení, nastupujících po skončení trestního stíhání, tj. typicky výkonu trestu, xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxvod nepřípustnosti trestního stíhání může být dán již při zahájení trestního řízení [např. odst. 1 písm. b), d), f), g) atd.] nebo může nastoupit až po zaxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xx xx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxí či zjištění důvodu nepřípustnosti trestního stíhání, se odvíjí i procesní forma rozhodnutí o jeho ukončení. Je-li takový důvod zjištěn již před zaháxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x x x xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxx xx xdloží usnesením, xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxýjimkou mohou být důvody dle odst. 1 písm. e), f), g) či a)], vedl by tento důvod příslušný orgán činný v trestním řízení k odložení věci podle stejného usnxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xxx
xx
xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx x xx až po zahájení trestního stíhání či v jeho průběhu, rozhodne příslušný orgán činný v trestním řízení o zastavení trestního stíhání. Stane-li se tak přex xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xbžaloby, učiní tak senát trestního soudu v rámci předběžného projednání obžaloby na základě § 188 odst. 1 písm. c), příp. samosoudce na základě § 314c odxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxě § 314p odst. 3 písm. c), příp. samosoudce na základě § 314c odst. 2. Stane-li se tak až v hlavním líčení, učiní tak soud na základě § 223 odst. 1. Stane-li se xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xákladě § 257 odst. 1 písm. c). Zastavit trestní stíhání pro existenci důvodu dle § 11 je možno i v řízení o mimořádných opravných prostředcích, ostatně txxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx Nejvyššího soudu o dovolání viz výklad k § 265l odst. 1 a § 265m odst. 1. K rozhodnutí Nejvyššího soudu v řízení o stížnosti pro porušení zákona viz výklad x xxx xxxxx x x x x xxx xxxxx xx
x xxxxx x
xx
xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xěchto důvodů zakládá překážku věci rozsouzené, a je-li pro ně zastaveno trestní stíhání, nebude již zpravidla možno v téže věci proti téže osobě trestnx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
x xxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xrestního stíhání. Některé z nich mají hmotněprávní povahu [písm. b), d)], a jsou tedy neměnné, většina z nich má však ryze procesní povahu, a tak se mohou x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxjící osoba, která byla prohlášena za mrtvou].
K odst. 1 písm. a)
6.
Milostí se zde míní pouze pravomoc prezidenta republiky dle čl. 63 odst. 1 písm. jx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxx
x xxxxxxxxx x x1 odst. 1 písm. a) a § 159a odst. 2 zajišťují, že trestní řád vyhovuje tomuto ustanovení Ústavy, které používá širšího termínu "trestní řízení", nikoxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxx s faktickým účinkem překážky věci rozsouzené. Milostí ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) se ovšem nemíní pravomoci prezidenta podle čl. 62 písm. g) Ústavy, xxxxx xxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxn, tj. k situacím, kdy již vina v trestním stíhání byla předepsaným způsobem konstatována a trest se stal nebo má stát vykonatelným.
7.
Amnestií se pro účely tohoto ustanovení rozuxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxva smyslu, nýbrž formou, v níž některou ze tří Ústavou zavedených druhů milosti v širším slova smyslu (
abolice
,
agraciace
, rehabilitace) může prezidexx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xmnestie, tedy normativně vymezené milosti, na níž je účasten blíže neurčený okruh osob, který splňuje podmínky, jež dané amnestijní rozhodnutí předexxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx x x xxxx xxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxliky vůči trestnímu řízení určité osoby či vůči normativně vymezeným trestním řízením dle amnestijního rozhodnutí abolici, zakládá v těchto případexx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxžení věci podle § 159a odst. 2.
8.
Postupem podle § 366 odst. 3 a § 367 písm. a) může být také po dobu rozhodování o udělení milosti dočasně zakázáno, axx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxý institut mající předejít újmě na právech osoby, jíž se případná milost týká, a proto nevytváří překážku věci rozsouzené. Rozhodne-li se prezident mixxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xx x § 35 tr. zákoníku, § 8 z. s. m., § 12 zák. o tr. odpovědnosti p. o.
K odst. 1 písm. c)
10.
K vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení viz výklad k x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx v případě procesních imunit a souhlas cizího státu s rozšířením trestního stíhání nad rámec skutku, pro nějž byl obviněný do ČR vydán či předán. Nepatří xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xprávněného orgánu", což předpokládá orgán veřejné moci, nikoli poškozeného.
11.
V současné době rozeznáváme tyto případy, kdy je podle našeho prxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxtné činy (nikoli však souhlas předsedy této komory se zadržením dle čl. 27 odst. 5 Ústavy, neboť tento souhlas nemá dopad na celé trestní řízení); v takovxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
souhlas Senátu s trestním stíháním ústavního soudce dle čl. 86 odst. 1 Ústavy pro všechny trestné činy (o jeho zadržení srov.
mutatis mutandis
výklad x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx pro činy, jichž se soudce dopustil v souvislosti s výkonem funkce;
-
souhlas Poslanecké sněmovny s trestním stíháním veřejného ochránce práv dle § x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
12.
V současné době jsxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx skončení výkonu funkce, resp. mandátu, tak překážka trestního stíhání odpadá. Aby nenastala překážka věci rozsouzené v případech, v nichž trestní stxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxní souhlasu příslušného orgánu zakládá toliko dočasnou překážku. Bez toho by totiž pro nastoupení důvodu nepřípustnosti trestního stíhání dle § 11 odxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxní by pak v takovém případě bez zmíněné zvláštní úpravy spadalo pod § 11 odst. 1 písm. h) do výčtu pravomocných rozhodnutí, jimiž se trestní věc skončí, a xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxpady imunit s výjimkou imunity soudců obecných soudů jsou tak
de lege lata
toliko imunitami dočasnými, a proto neudělí-li příslušný orgán souhlas, nexxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxgánu vyžádán před zahájením trestního stíhání, ale byl odepřen, je pak namístě dočasně odložit trestní stíhání dle ustanovení § 159b odst. 3. Jinak je txxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx souhlasu prezidenta republiky neobsahuje. Odepřením souhlasu prezidenta republiky s trestním stíháním soudce pro trestný čin, jehož se měl dopustix x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxt. 1 písm. c).
13.
Souhlas určitého orgánu může být vyžadován i pro trestní stíhání osob, jež požívají imunit podle mezinárodního či unijního právax x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxíhání u nás v těchto věcech již byla vedena) je
imunita
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx x xx xxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxlanec nachází, a obdobně jako v případě našich poslanců a senátorů je zde nutno odlišovat hmotněprávní imunitu, související s hlasováním či názory při xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx
xx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxavě, omezena toliko na dobu výkonu mandátu. Na území vlastního státu požívá imunity ve stejném rozsahu jako člen parlamentu tohoto státu, na území jinéxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xe poslanec Evropského parlamentu nesmí dovolávat své imunity, je-li přistižen při činu. I v případě, že bude o trestní stíhání českého zástupce v Evropxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxské republiky (resp. jako člen Poslanecké sněmovny), je nutno adresovat žádost o souhlas s jeho trestním stíháním (resp. zbavením imunity) Evropskémx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxkoli. Kromě toho se imunity může dovolat i sám člen Evropského parlamentu. Bude-li český orgán činný v trestním stíhání chtít iniciovat trestní stíhánx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxský parlament k žádosti českého orgánu činného v trestním řízení nikoli dle práva státu, za nějž byl dotyčný člen Evropského parlamentu zvolen, ale na zxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxáním těchto osob jakožto negativní podmínky vynětí z pravomocí orgánů činných v trestním řízení může nutnost souhlasu vyplývat i z požadavků zásady spxxxxxxxx xxx xx xx xx xx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xx xx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xyly do České republiky vydány či předány cizím státem pro konkrétní úkon či pro trestní řízení pro konkrétní skutek. V těchto případech se vyžaduje souhxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxvodní) nad rámec podmínek původního vydání či předání, případně aby se pro účely nového trestního stíhání (či rozšíření původního trestního stíhání) xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xx zásady speciality, neboť oba tyto úkony cizího státu mají stejný smysl i účel. Postup žádosti o souhlas pak upravuje z. m. j. s., k tomu srov. § 85 odst. 3 z. xx xx xx xx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xx jeho kalendářních patnáctých narozeninách). Tento věk se samozřejmě posuzuje ke dni spáchání činu, nikoli ke dni zahájení řízení. Vytváří tak překážxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxka tohoto ustanovení
relevantní
. Ani jiné podmínky trestní odpovědnosti na straně pachatele (resp. znaky subjektu skutkové podstaty trestného činuxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x
x xxxxx x písm. e)
16.
Smrt není otázkou statusovou dle § 9 odst. 2, neboť pro nastoupení jejích právních účinků není třeba zvláštního rozhodnutí soudu, a protx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxrt klinická (R 41/1976).
17.
Prohlášení za mrtvého upravuje § xx xxxxx x x x xx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxx xx xx xx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxzány rozhodnutím soudu v řízení podle zákona o zvláštních řízeních soudních, že určitá osoba byla prohlášena za mrtvou, a není-li dosud takového rozhoxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx x 57 z. ř. s. Dle § 76 odst. 1 obč. zák. se v takovém případě k prohlášení za mrtvého nepřihlíží. Ačkoli zde tak v případě již probíhajícího trestního stíháxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxx xxx xxxx xxxoť v takovém případě bude i zde trestní stíhání zastaveno dle § 172 odst. 1 písm. d) usnesením, které spadá pod výčet § 11 odst. 1 písm. h), tedy do výčtu praxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx v trestním řízení musí řídit rozhodnutím soudů ve zvláštním řízení soudním, platí pro orgány činné v trestním řízení vše, co v této souvislosti platí prx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx x xx xx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxny tímto rozsudkem a § 76 odst. 1 obč. zák., který na něj navazuje, a tedy
per analogiam
nepřihlíží ani k usnesení o zastavení trestního stíhání pro prohlxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxnické osobě dle zák. o tr. odpovědnosti p. o., kde je to z povahy věci vyloučeno, a to i při užití analogiae legis. Na rozdíl od fyzické osoby totiž zák. o tr. xxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx x xx xxxx x xxx xxxxvědnosti p. o. pak zakotvuje mechanismy, které brání tomu, aby došlo k zániku právnické osoby bez právního nástupce v průběhu trestního řízení. Je zde xxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxické vztažení § 11 odst. 1 písm. e) na případy, kdy k zániku právnické osoby bez právního nástupce došlo ještě před zahájením trestního stíhání.
K odsxx x xxxxx xx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxstní řízení muselo formálně stále být vedeno, resp. po zahájení trestního stíhání muselo být přerušeno na základě § 173 odst. 1 písm. b). Díky komentovaxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx x), a nebylo-li trestní stíhání ještě zahájeno, může být trestní věc odložena na základě ustanovení § 159a odst. 2. Trestní řízení se tak končí. Změní-li xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xodle § 278 odst. 2
in fine
.
20.
Těžká choroba ve smyslu komentovaného ustanovení se může týkat kterékoli složky zdraví dané osoby. Musí však být natoxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xómatu). Zda jde o takovou chorobu, to musí orgány činné v trestním řízení rozhodnout jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1. Lze přitom využít odbor-néxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxel jako ustanovení předchozí. Byla-li po činu určitá osoba stižena duševní poruchou, která brání tomu, aby chápala smysl trestního řízení, bylo dříve xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxestního stíhání, případně odložení věci před zahájením trestního stíhání dle § 159a odst. 2). Srov. k tomu komentář k § 173 odst. 1 písm. c). I zde pak platx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x
xx xxxx
x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxx x xxxxxx xxsady
ne bis in idem
, spočívající v založení překážky věci rozsouzené (
rei iudicatae
), pokud byla věc pravomocně vyřízena po
meritorní
stránce. V takoxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxm trestu, zásada
ne bis in idem
vyjadřuje tzv. expiační funkci trestu, tedy to, že vykonáním trestu se odsouzený vrací zpět do společnosti a veřejná moc xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx atd.), vyjadřuje zásada
ne bis in idem
ochranu právní jistoty osoby, pro níž se řízení vedlo, neboť trestní řízení a potenciální následky, které může pxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxné úvahy orgánů činných v trestním řízení. Tato zásada však nevylučuje užití mimořádných opravných prostředků, jak ostatně stanovuje sám čl. 40 odst. x xxxxxxxx
xxx
x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx xx x x xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x x x xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xůže být jak rozsudek odsuzující, tak zprošťující. Za rozsudek se považuje též trestní příkaz (§ 314e odst. 7), jestliže proti němu nebyl podán odpor (§ 3xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxí rozhodnutí postupem dle § 118 a násl. z. m. j. s. (nikoli však rozhodnutí, jímž je uznání zamítnuto dle § 125 z. m. j. s.). K právní moci rozsudku viz výklax x x xxx xxxxx xx
24.
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx x x xxx xxxxx xx x x xxx xxxxx xx x x xxx xxxxx xx x x xxxx xxxxx xx x x xxxx xxxxx xx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx, k § 314p odst. 4, k § 223 odst. 1, k § 223 odst. 2, k § 314r odst. 5, k § 257 odst. 1 písm. c). Zastavit trestní stíhání je možno i v řízení o mimořádných opravných xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxbě podmíněného zastavení trestního stíhání, příp. když marně uplynula lhůta k tomu, aby příslušný orgán činný v trestním řízení rozhodl, že se obviněnx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx x xxxxxxxxx xrestního stíhání dochází rovněž při schválení narovnání, nicméně tento případ má vlastní důvod dle § 11 odst. 1 písm. i). Nutno ovšem podotknout, že v přxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx x xxmuto ustanovení.
25.
Zásada
ne bis in idem
je komentovaným ustanovením relativizována, neboť toto připouští, aby její účinky byly vyloučeny xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxedepsaným řízením k jeho zrušení nemůže být řízení o řádném opravném prostředku. Být jím naopak může a pravidelně i bude řízení o mimořádném opravném prxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxna viz výklad k § 266. K řízení o obnově řízení viz výklad k § 277. Kromě řízení o mimořádném opravném prostředku může předepsaným řízením pro účely komentxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxní nebo postoupení věci, k tomu srov. výklad k § 174a odst. 1. Tento postup je použitelný pouze ve vztahu k usnesením o zastavení trestního stíhání dle § 17x x xxx x xxx xxxxx xx xx
x xxxxx x xxxxx xx
26.
Součástí usnesení o schválení narovnání je vždy obligatorně výrok o zastavení trestního stíhání. K xxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxe § 11 odst. 1 písm. h). Platí proto o něm
mutatis mutandis
výklad k odst. 1 písm. f), a to včetně vyloučení účinků překážky věci rozsouzené v případě zrušexx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xízení. K tomu viz výklad k § 171, k § 188 odst. 1 písm. b), k § 222 odst. 2, k § 257 odst. 1 písm. b), k § 314 odst. 1 písm. a), k § 314p odst. 3 písm. b) a k § 314r odst. 5x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxd k odst. 1 písm. f), bod 25. Zrušení rozhodnutí o postoupení věci v předepsaném řízení se vztahuje k rozhodnutí o postoupení věci dle některého z výše uvexxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxciplinárním přestupku atd.). Srov. k tomu však i výklad k § 11 odst. 1 písm. j), zejména bod 34.
28.
Komentované ustanovení neváže účinky věci rozsouzené k toxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxm řízení, byla věc pravomocně vyřešena či aby v něm byla osoba, proti níž se řízení vedlo, adekvátně potrestána. Účinky věci rozsouzené tak pro trestní řxxxxx x xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx ze spáchání přestupku či jiného správního deliktu, kárného provinění atd.
xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxní § 11 odst. 1 písm. j) se v trestním řízení proti právnické osobě neuplatní.
K odst. 1 písm. k)
30.
K odepření souhlasu poškozxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x x xxx x x x xxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxé stanovují povinnost přiznávat účinky věci rozsouzené některým rozhodnutím, u nichž by tyto účinky české orgány činné v trestním řízení jinak povinnxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x
xxx
xxniendi) je bytostným projevem státní suverenity a v mezinárodním právu platí tzv. zásada svrchované rovnosti, díky níž jeden stát nemůže zasahovat do xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx činné v trestním řízení. Mezinárodní smlouvy pochopitelně mohou okruh rozhodnutí cizího státu zakládajících překážku věci rozsouzené rozšířit i dáxx xxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxxxxxx xxný režim (srov. výklad k odst. 2), jsou v současné době aktuální zejména dvě následující mezinárodní smlouvy:
-
Evropská úmluva o předávání trestníxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxopy, tj. i řada států, které nejsou členskými státy EU (ke zvláštnímu režimu překážky
ne bis in idem
mezi členskými státy EU srov. výklad k odst. 2), napřx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx
x
xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx jsou státními příslušníky (vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 123/1980 Sb.) z 19. května 1978 (čl. 11 a 13), jejímiž smluvními stranami jsou sxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxm je rozšíření účinků překážky věci rozsouzené některými lidskoprávními smlouvami. Zde se nemusí jednat o rozšíření výše zmíněných účinků i na některx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxí nemusí být v mezinárodní smlouvě stanoveno explicitně, nýbrž může být dovozeno i na základě výkladu příslušné mezinárodní smlouvy k tomu příslušným xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxx xn idem
) k ní, prováděného ESLP.
xxx
x xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxné v trestním řízení, a to tím, že samostatně vykládá pojem "potrestání", užívaný čl. 4 zmíněného Dodatkového xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxx x xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxtifikovaných v rozhodnutí ESLP Engel proti Nizozemsku, stížnosti č. 5100/71, č. 5101/71, č. 5102/71, 5354/72 a 5370/72 a dále precizovaných četnou daxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
x
xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xprávní delikt, finančněprávní delikt atd.);
-
jaká je materiální povaha deliktu a jeho závažnost, tedy např. jak široký okruh osob může dotčený skxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx x
x
xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xompenzační atd.), jakou roli hraje zavinění při ukládání sankce (ESLP Benham proti Velké Británii, č. stížnosti 19380/92);
-
jak závažnou újmu přxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xx xxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxde možno podřadit i jiná rozhodnutí orgánu veřejné moci než ta vydaná v trestním řízení.
34.
K posouzení, zda jde ve smyslu čl. 4 Dodatkového proxxxxxx xx x x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x tuzemské rozhodovací praxe i doktríny (R 40/2015). Překážka věci rozsouzené je tak dána pro totožný skutek nehledě na to, v jakém typu řízení je takový sxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxo k poměrně rigidnímu převzetí závěrů ESLP, a tak je-li za jeden skutek uložena sankce např. v přestupkovém řízení, zakládá toto rozhodnutí překážku věxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx rozsouzené je v takovém případě založena i tehdy, byla-li správní sankce v blokovém řízení uložena proto, že příslušný správný orgán chybně kvalifikoxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxu (např. pachatel podplatí dopravního policistu, aby jej za skutek, který by jinak policista kvalifikoval jednoznačně jako trestný čin, potrestal v bxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxestní stíhání by zahájeno být mohlo. Takovémuto obcházení zákona totiž nelze přiznat právní ochranu.
35.
Výše uvedené rovněž nevylučuje, aby byly samostatně postiženy v různých typech řízení dva skutky, které ač spolu úzce souvisí, jsou přece rozdílnxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xe pachatel následně do tohoto policisty najížděl svým vozidlem, byť na sebe skutky bezprostředně navazovaly (R 10/2007). Obdobně nic nebrání tomu, abx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxé látky (R 3/2012).Palčivá je rovněž otázka, zda překážku
ne bis in idem
vytváří předchozí uložení penále v daňovém řízení. Principiálně toto vyloučexx xxxx xxxxx x x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxstní sankce zakládá překážku
ne bis in idem
ve vztahu k uložení tzv. daňového penále, neboť se jedná o tutéž věc ve shora nastíněném smyslu (NSS 4 Asf 210/xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx které naplňují pojem krácení daně, představují v daňovém řízení (tj. zejména při ukládání daňového penále) a v trestním řízení týž skutek, a tedy zásadx
xx xxx xx xxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x x xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxch okolností představují trestní a daňové řízení ve smyslu shora uvedeného Dodatkového protokolu totéž řízení a daňové penále a trestní sankce dvě sloxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxedují stejný konkrétní cíl a vzájemně se v něm doplňují;
b)
vedení obou těchto řízení je právně i fakticky předvídatelným následkem vytýkaného protixxxxxxxx xxxxx
xx
xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxí nemá nepřiměřený dopad na postavení osoby, proti níž se obě řízení vedou;
d)
zda později uložená sankce v jednom řízení zohledňuje sankci uloženou dxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx uložení daňového penále a trestní sankce x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxéria, jež mohou ovlivnit (zejména zohlednění dříve uložené sankce), nezakládá dříve uložené daňové penále překážku
ne bis in idem
v trestním řízení, xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxustil v několika nepublikovaných rozhodnutích, že překážku
ne bis in idem
nezakládá u totožného skutku v případě uložení disciplinární sankce a náslxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxstění do uzavřeného oddělení dle z. v. t. za to, že pachatel napadl spoluvězně, není tím založena překážka následného vedení trestního stíhání pro trexxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxožný skutek (1 Skno 1/2007), a Nejvyšší správní soud možný souběh disciplinární a trestní odpovědnosti studenta za totožný skutek, který se týkal jeho xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxud pro lidská práva zásadně (tj. s výjimkami) považuje každý trest na svobodě za "potrestání" ve smyslu čl. 4 Dodatkového protokolu č. 7. (ESLP Ezeh a Conxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x důsledku znemožnění předčasného propuštění (ESLP Cambell a Fell proti Velké Británii, stížnosti č. 7819/77 a č. 7878/77). U těchto judikátů je však třxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxkolik dní, čímž ve vykonávacím řízení dochází ke změně rozsahu trestu uloženého soudem, a rovněž v otázce předčasného ukončení výkonu trestu mají orgáxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxi rozhodnutími Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. K souběhu trestního postihu a daňového penále viz rozsudek ESLP A a B proti Norsku, stížnxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
x xxxxx xx xxxxxxxa rovněž argumentace osob, proti nimž bylo vedeno trestní řízení stižené průtahy, že z judikatury Evropského soudu pro lidská práva je možno dovodit i nxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xamítl s tím, že nelegitimní průtahy sice představují zásah do práva na spravedlivý proces (II. ÚS 7/03) a musí k nim být přihlédnuto při ukládání trestu jxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxího stíhání (I. ÚS 41/03).
38.
Komentované ustanovení však nedopadá na mezinárodní smlouvyx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx zaručují vzájemnost při uznávání příslušného okruhu rozhodnutí v trestních věcech mezi smluvními státy. Jestliže je nutno rozhodnutí (typicky rozsxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xxx x xxxx xxx xxxxxx x xxxxx x xxxxx h), bod 22.
39.
Komentované ustanovení se rovněž nevztahuje na uznávání účinků rozhodnutí mezi členskými státy EU či států účastnících se schexxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxt. 2.
K odst. 1 písm. m)
40.
Účinky zásady
ne bis in idem
se tímto ustanovením rozšiřují nejen na případy, kdy se uznává rozhodnxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx
xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx přiznány účinky překážky věci rozsouzené některým cizozemským rozhodnutím přímo bez nutnosti uznání, ale rovněž v případech, kdy v cizině trestní říxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx, tedy zásady, že v případech žádosti o vydání je dožádaný stát povinen buď dotyčnou osobu vydat, nebo proti ní sám vést trestní řízení či ji potrestat. Obx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx.
41.
Dle důvodové xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx. Logika tohoto ustanovení vychází z toho, že pokud Česká republika důvěřuje cizímu státu natolik, že mu předá trestní řízení, měla by mu důvěřovat i natxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxblika nemá k cizímu státu důvěru, nemá mu v první řadě vůbec trestní řízení předávat, naopak má-li v něj důvěru a učiní tak, předává trestní řízení s povinxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxdy, skončí-li řízení v cizině některým z předepsaných způsobů - pravomocným uložením trestu či ochranného opatření, které osoba, proti níž se řízení vxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxoštění obžaloby. Je irelevantní, jak se dotčená rozhodnutí nazývají dle práva cizího státu, podstatné je pouze to, zda se jejich obsah a podstata kryjí x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxlo využito odklonu, který nemá povahu či účinky odsuzujícího rozsudku, příp. kde byla věc postoupena k vyřízení do příslušného správního řízení pro něxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xle odst. 11 odst. 1 písm. j).
K odst. 2
43.
Toto ustanovení reflektuje skutečnost, že unijní právo vytváří poněkud odlišný systém uznávání rozhxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxnky, za nichž rozhodnutí některého z těchto států vyvolává překážku věci rozsouzené v jiném členském státu EU či státu přidruženém k schengenskému acqxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxcí zásadu
ne bis in idem
pro týž čin (podle českého práva však skutek) ve vztahu k pravomocnému odsouzení za předpokladu, že v případě odsouzení již byla xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx prodělal bouřlivý vývoj v judikatuře ESD, nynějšího SDEU, jíž byl podstatě rozšířen okruh rozhodnutí, která zakládají překážku věci rozsouzené.
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx některým rozhodnutím všech justičních orgánů členských států EU. Uvedená novela trestního řádu reagovala jednak na vývoj judikatury SDEU, jednak nx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
45.
Členské státy EU netřexx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxdis
to samé, co bylo uvedeno ve výkladu k § 11 odst. 1 písm. h), bod 23. Je však nutno mít na paměti, že SDEU ve své judikatuře k totožnosti skutku dospěl k vlaxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xohou. Soudy a jinými justičními orgány se rozumí ty orgány veřejné moci členského státu EU či státu přidruženého k schengenskému acquis, které podle prxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx x xxx
x xxxxx x xxxxx xx
46.
Jedná se prakticky o identický okruh rozhodnutí, jaký je uveden v § 11 oxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxíněno předáním trestního řízení do státu, který předmětné rozhodnutí vydal.
K odst. 2 písm. b)
47.
Toto ustanovení rozšiřuje okruh rozhodnutx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx není stanovena podmínka, že by Česká republika do dotyčného státu musela trestní řízení předat. Překážka věci rozsouzené se tak i ve vztahu k těmto rozhxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxku vychází z judikatury SDEU (resp. tehdy ESD). Judikaturní vývoj zde nejprve rozlišoval důvody, pro něž ke zproštění došlo. Překážku věci rozsouzené xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxdku nedostatku důkazů (SD EU Jean Leon Van Straaten, C-150/05). Jelikož však § 11 odst. 2 písm. b) nijak důvod zproštění neomezuje, bude na základě komexxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx
49.
Za rozhodnutí, které má účinky zastavení trestního stíhání, je třeba považovat taková rozhodnutxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx x xxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxní x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx xxx 1.
51.
Zda určité rozhodnutí vytváří podle práva státu, jenž je vydal, překážku věci rozsouzené, je nutno posuzovat materiálně, tj. zda důsledkx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx Turanský, C-491/07). Typicky může jít o obdobu našeho odložení věci v případech, kdy k ní došlo z důvodu, pro nějž by byla dána nepřípustnost trestního sxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxx xxxxx x x x x xxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx práva zakládat překážku věci rozsouzené, jestliže nebylo vydáno po důkladném prošetření věci, což může být např. tehdy, když ani nebyl vyslechnut pošxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx xxx xx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxy jeden členský stát či stát účastný na schengenském acquis trestní řízení ukončí bez meritorního posouzení proto, že proti osobě, vůči níž se toto řízexx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxém státě byla spáchána převážná část trestné činnosti, osoba, proti níž se řízení vede, v něm trvale pobývá atd.), v důsledku čehož by rozhodnutí prvého xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx. Toto ustanovení vychází z rozsudku SD EU Mario Filimeno Miraglia, C-469/03.
K odst. 2 písm. b) bod 3.
52.
Toto ustanovení reflektuje skutečnoxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxstatné. Není tak vyloučeno, že čin, který jeden takový stát nekriminalizuje (např. držení omamné či psychotropní látky v určitém množství), jiný stát xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxutek nebyl trestným činem (např. na počátku bylo podezření, že předmětná látka přesahuje množství, jehož držení není trestné, ale v průběhu řízení bylx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxení a trestnost skutku posoudit v souladu s českým trestním právem hmotným.
K odst. 2 písm. b) bod 4.
xxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x x1 odst. 1 písm. a), c) až e), k) nebo l) srov. příslušný výklad k § 11 odst. 1.
K odst. 3
54.
I v případě důvodů nepřípustnosti trestního stíhání dle x xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xrov. výklad k § 12 odst. 12.
K odst. 4
55.
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxkové osoby tak může být očištění jejího jména a ochrana její cti prokázáním její neviny v trestním řízení a smytí všech možných pochybností, které na ní oxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xle § 11 odst. 1 písm. a), b) a k) mají za cíl zásadně ochranu zájmů osoby, proti níž se řízení vede [na rozdíl např. od důvodu dle § 11 xxxxx x xxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxanovení této osobě možnost do tří dnů prohlásit, že na pokračování trestního stíhání trvá. K počítání lhůty viz výklad k § 60. Toto prohlášení může obvinxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx x xxxci ustanovení je tato možnost vyloučena tehdy, jestliže trestní stíhání nebylo z některého z těchto důvodů ani zahájeno a věc byla odložena dle § 159a odxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxhájeného trestního stíhání.
57.
Pokud obviněný prohlásí, že na pokračování trestního stíhání trvá, jeho trestní stíhání bude dále postupovax xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xovahu rozsudku odsuzujícího.
58.
Poučení obviněného je možno provést přímo v rozhodnutí, jímž se trestní stíhání z některého z uvedených důvoxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx
x
xxx xxxxxxn mezinárodní smlouvou podle čl. 10a Ústavy České republiky,
-
byl ustaven rozhodnutím Rady bezpečnosti Organizace spojených národů vydaným podxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
x
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxi Organizace spojených národů vydaného podle kapitoly VII Charty Organizace spojených národů, kterým je Česká republika vázána, s takovým mezinárodxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxlnění podmínek dle § 145 xxxxx x xxxxx xx x xx xx xx xx xx
xxx
x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxerstva zahraničních věcí č. 84/2009 Sb. m. s.), neboť dosavadní "jednorázové" trestní tribunály postupně svou činnost utlumují. K obdobnému užití odxxx x x x xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx x x xx xxxxx x x x x xx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxdní tribunál skončí řízení proto, že v jeho průběhu zjistí nedostatek své působnosti, případně tehdy, zjistí-li nedostatek své pravomoci spočívajícx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx, jemuž odpovídá i čl. 17 odst. 1 písm. d) Římského statutu.
Související předpisy:
Dodatkový protokol č. 7,
xxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxe zvláštní části trestního zákona.
Orgány činné v trestním řízení při řešení otázky, zda se na obviněného vztahuje aboliční ustanovení amnestie prezxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxdně jako trestný čin, na nějž se amnestie vztahuje, byl v dalším průběhu trestního stíhání právně posouzen jako jiný trestný čin, na nějž se amnestie nevxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxí soud konstatuje, že orgány činné v trestním řízení tímto postupem neporušily základní práva nebo svobody stěžovatele zaručené ústavním pořádkem anx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x
xxxx xx xxxxxx
x xxxxx x xísm. b)
xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xůvodu, že tento shledá potřebným nejprve jeho formulace zpřesnit či ověřit v něm uvedená tvrzení dalším šetřením, avšak které lze jinak hodnotit jako sxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxestného činu, způsobuje přerušení běhu promlčecí doby.
I. ÚS 1553/11
Pravomocný odsuzující rozsudek vytváří zákonnou překážku, pro kterou není xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx
xx xxx xx xxxx
xx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xr. zákoníku promlčecí doba staví, což znamená, že od právní moci takového rozsudku promlčecí doba neběží a po jeho případném zrušení pokračuje (srov. x xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxoti uprchlému (§ 302 a násl. tr. ř.), doba od právní moci odsuzujícího rozsudku vydaného v řízení proti uprchlému (§ 302 a násl. tr. ř.) do vyhlášení rozhoxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxu překážku podle § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spočívající v překážce
ne bis in idem
[srov. § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.].
R 52/2011
K odst. 1 písm. j)
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxx xxxxxvatel pravomocně odsouzen, nelze pokládat za nový trestný čin. "Zásada
ne bis in idem
nalezla své místo též v čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Toto usxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxx x xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxu. Rozhodující přitom je, že toto ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je v České republice podle čl. 10 Ústavy bezprostřednx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xx x. Beck, Praha 1997, str. 216).
Interpretace
předpisů trestního zákona a trestního xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxé odmítnutí ve svých důsledcích vykládáno jako odmítnutí dočasné či krátkodobé. -
I. ÚS 400/97
Není porušením zákazu opakovaného postihu za tentýx xxxxxx xx
xx xxx xx xxxx
xx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xx x x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx byl vůči povinné osobě, která neumožnila styk dítěte s oprávněnou osobou podle rozhodnutí soudu, uplatněn jednak výkon rozhodnutí uložením pokuty poxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xr. zák. -
R 10/2006
Řízení o správním vyhoštění vedené pro nevycestování osoby, která byla vyhoštěna podle zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců nx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxx x xxxraně lidských práv a základních svobod, ve znění jejích protokolů. Takové řízení, resp. jeho výsledek, proto nepředstavuje překážku trestního stíháxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx x
x xxxxxxx
x odst. 2
Možnost rozdílných právních kvalifikací téhož činu ve dvou různých členských státech nemůže být překážkou pro uplatnění čl. 54. Kritérium vxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xvobodě pohybu v schengenském prostoru, kolik existuje trestněprávních systémů ve smluvních státech. Za těchto podmínek je jediným relevantním kritxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx, nezávisle na právní kvalifikaci tohoto činu. -
SDEU Leopold Henri Van Esbroeck, C-436/04
Trestné činy spočívající ve vývozu a dovozu týchž omamnxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xrováděcí úmluvy. Zásada
ne bis in idem
zakotvená v čl. 54 Schengenské prováděcí úmluvy se uplatní i na rozhodnutí soudních orgánů smluvního státu, ktexxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x
xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxnom smluvním státě, jednak ve směnění peněžních částek rovněž pocházejících z takového nedovoleného obchodu ve směnárnách v jiném smluvním státě, nexxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx, že uvedená skutková konání jsou spojena týmž protiprávním úmyslem. -
SDEU Norma Kraaijenbrink, C-367/05
Skutkové okolnosti, které spočívají v xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxznačují skutečností, že bylo od počátku úmyslem obviněného, jež byl stíhán v obou smluvních státech, převézt tabák po jeho počátečním převzetí přes víxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxouzení v tomto ohledu je věcí příslušných vnitrostátních orgánů. -
SDEU Jürgen Kretzinger, C-288/05
Právo Evropské unie neupravuje vztah mezi Úmxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xrávy zaručenými touto Úmluvou a vnitrostátní právní normou; unijní právo brání soudní praxi, která povinnost vnitrostátního soudce upustit od použixx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxlývá ze znění Listiny nebo z příslušné judikatury, jelikož vnitrostátní soud zbavuje možnosti posoudit plně, případně ve spolupráci se Soudním dvorxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxáděcí úmluvy) nebrání tomu, aby členský stát uložil za totéž jednání spočívající v nesplnění povinnosti podat přiznání k DPH postupně daňovou a trestnx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x
xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x
Ak po zastavení trestného stíhania z dôvodu uvedeného v § 11 ods. 1 písm. a) alebo b) Tr. por. obvinený podľa § 11 ods. 2 Tr. por. prehlási, že trvá na prejednxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxtup súdu pri pokračovaní v hlavnom pojednávaní analogicky ustanovenie § 219 ods. 2 Tr. por., t. zn., že najmä pri zmene v zložení senátu a pri uplynutí dlhxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x
x xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxx xxxxx x xxx xxx xx xxxxxěný na projednání věci trvá, může xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxůsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena (§ 41 odst. 4 tr. ř.). -
R 35/2000-I
Literatura:
GŘIVNA, T. Koxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxx
xxxxxxx xx xxxxxx x
xx xxx xx xxxx
x x xxxxpském právu. Trestněprávní revue. 2006, č. 5, s. 133.
JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo Evropské unie. Praha: Leges, 2014.
KOCINA, J. K rozsahu aplxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxx
xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxr, 2012.
POLÁK, P. Princip
ne bis in idem
dle článku 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve světle některých rozhodnuxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014.
PRÁŠKOVÁ, H. Princip
ne bis in idem
v řízení o správních deliktech. Trestněprávní revue. 2012, č. 3, s. 53.
xxxxxxx xx xxxxxx
xx xxx xx xxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxx
xx xxx xx xxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx Trestněprávní revue. 2006, č. 6, s. 163.
(Překážka věci rozsouzené ve zkráceném přípravném řízení)
Mgr.
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxx xomentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Překážky věci rozsouzené založené některým rozhodnutím dle § 11 se vztahují k rozhodnutím vydaným v rámci trxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xahájení trestního stíhání. Aby nevznikla neodůvodněná nerovnost mezi obviněnými, vůči nimž bylo zahájeno trestní stíhání, které následně skončilo xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx konečným kvazimeritorním rozhodnutím ve zkráceném přípravném řízení přiznávat zvláštní ustanovení, jímž je § 11a. Je-li tedy ve zkráceném přípravnxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxuzené a pro týž skutek již nelze zahájit trestní stíhání.
2.
K trestnímu stíhání viz výklad k § 12 odst. 10. K témuž skutku srov. výklad k § 12 odst. 12, k x xxx xxxxx x x x x xxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xx
Ke schválení narovnání ve zkráceném přípravném řízení viz výklad k § 179c odst. 2 písm. g).
K odst. 1 písm. b)
4.
K podmíněnému odložení podání návrhx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx x x 179h odst. 2. Zrušení rozhodnutí v předepsaném řízení je značně komplikované, neboť proti usnesení dle ustanovení § 179h odst. 1, na nějž komentované uxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxdy je-li podána, nenabývá až do jejího vyřízení xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x
x xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxx xbnova řízení (§ 277
a contrario
). Zrušení takového usnesení nespadá ani pod kasační oprávnění nejvyššího státního zástupce dle ustanovení § 174a odsxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xrotože to zde ještě nebylo ani zahájeno (srov. ustanovení § 314b odst. 1). Stížnost pro porušení zákona je sice přípustná i proti tomuto rozhodnutí, nicxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxa založena překážka věci rozsouzené, prakticky by se tak mohlo jednat jen o situace, v nichž by porušení zákona spočívalo v nesprávném postupu ve zkrácexxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xkušební době podmíněného odložení návrhu na potrestání by tak bylo pro podezřelého výhodnější proto, že tento byl dalším postupem zcela očištěn. I zde xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xozhodnutí o osvědčení se ano.
K odst. 2
xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxu zvláštního případu dočasného odložení trestního stíhání xxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxanovení § 159d. Jelikož v případě těchto institutů (obdobně jako u schválení narovnání ve zkráceném přípravném řízení či podmíněném odložení návrhu nx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx by podezřelému, o jehož nestíhání bylo rozhodnuto dle ustanovení § 159d, překážka věci rozsouzené dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. h) až j). Pro tuto spexxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxciálně i pro něj. Kromě potřeby systematicky vyřešit důsledky tohoto zvláštního postupu je hlavním účelem komentovaného ustanovení zaručit podezřexxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xx xx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxne o jejich nestíhání, nebudou muset obávat, že by z důvodu absence překážky věci rozsouzené proti nim mohlo být v budoucnu pro stejný skutek přesto zaháxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxdnutí státního zástupce o nestíhání podezřelého zrušeno, bude typicky využití kasačního oprávnění nejvyššího státního zástupce dle ustanovení § 17xx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xodezřelého pod toto kasační oprávnění spadá. Může jít i o řízení o obnově řízení, neboť ač proti rozhodnutí o nestíhání podezřelého není návrh na obnovu xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx
x xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx zrušené v obnoveném řízení. Toto ustanovení cílí na situace, kdy je v obnoveném řízení zrušeno konečné rozhodnutí ve věci osoby, která měla po podezřelxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxynulo, že rozhodnutí o nestíhání podezřelého bylo nedůvodné. Typicky půjde o případy, v nichž podezřelý, který postupoval podle ustanovení § 159c a dxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx skutečnosti on, kdo úplatek nabídl jako první, byl odmítnut a ze strachu, že na něj "oblát" podá trestní oznámení, rozhodl se jej předběhnout a falešně jxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxsti o úplatek třetí osobě a spoléhá se na to, že když učiní falešné doznání, že úplatek k žádosti třetí osoby slíbil, orgány činné v trestním řízení mu uvěřxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
x xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xpatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014.
ŠČERBA, F. K odklonům uplatňovaným ve zkráceném přípravném řízení. Bulletin advokacie. 2xxxx xx xx xx xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x Brně
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Ustanovení § 12 obsahuje legální definice něxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxumí zájmovým sdružením občanů, § 32 kdo je obviněným, § 42 kdo je zúčastněnou osobou, § 43 odst. 1, 2 kdo je poškozeným, § 89 odst. 2 co může sloužit za důxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxu pro účely prohlídky prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, § 87c zásilku pro účely zadržení, otevření, záměny a sledování zásilek, § 158b odstx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xiné právní předpisy (např. "Česká advokátní komora" - § 40 zák. o advokacii, "úředník Probační a mediační služby" - § 6 zák. o PMS, "datová schránka" - § 2 zxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxx x poštovních službách, atd.).
xx
xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xcela instinktivní (např. "vazba", "rozsudek", "usnesení"), případně se na něm shoduje teorie trestního práva procesního (např. "svědek" jakožto osxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx řízení jsou ty orgány, kterými je realizována veřejná moc při uplatňování
ius
puniendi, tedy při odhalování, objasňování, vyšetřování, stíhání a trxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxným subjektům trestního řízení jde o subjekty, které nemají v trestním řízení žádný vlastní zájem, a to zejména zájem na výsledku řízení. Tomu odpovídá xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxov. § 2 odst. 5 věta pátá) a v této fázi trestního řízení má veřejná žaloba s obhajobou kontradiktorní postavení, neznamená to, že by státní zástupce měl nx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x dosáhnout odsouzení obžalovaného za každou cenu, i kdyby byl státní zástupce vnitřně přesvědčen, že obžalovaný se žádného trestného činu nedopustil xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx provádí čl. 81, 82 a čl. 90-96 Ústavy, přičemž v trestním řízení toto institucionální zakotvení navazuje na čl. 40 odst. 1 Listiny, podle níž "Jen soud roxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxustavy obecných soudů.
5.
Naopak pod pojem soud dle § 12 odst. 1 nespadá Ústavní soud, neboť tento soud je zvláštním orgánem moci soudní určeným k ocxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxxxx x xstavní stížnosti jednotlivce směřující proti rozhodnutí, nečinnosti či jinému zásahu orgánu činného v trestním řízení. Ústavní soud proto nemůže naxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx a to přesto, že dle § 108 zák. o ÚS se v tomto řízení užijí ustanovení trestního řádu o řízení před soudem, nestanoví-li řečený zákon jinak. Jde totiž pouxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxd je orgánem činným v trestním řízení proto, že pouze jemu je vyhrazeno rozhodování o vině a trestu formou rozsudku, dospěje-li trestní řízení k takovémx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx řádu, zejména zajišťovacích prostředků, operativně pátracích prostředků či předběžných opatření, zasáhnout. Pouze soud tak rozhoduje o vazbě, vydxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxivnější předběžná opatření atd.
7.
K pravomoci a příslušnosti soudů, jakož i k následkům jejich porušení viz výklad k § 13 a násl. Které soudní tělexx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxvení § 2 odst. 9 a § 314a a násl. Které konkrétní soudní oddělení bude ve věci rozhodovat, stanovuje rozvrh práce vytvořený předsedou příslušného soudx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxitucionální zakotvení státního zástupce je upraveno zákonem o státním zastupitelství. Státní zástupce v trestním řízení prosazuje veřejný zájem na xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxsti (ani činů vyžadujících uložení ochranného opatření) nedopustily, a na zákonném a účinném průběhu přípravného řízení. Na rozdíl od soudu trestní řxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxhto orgánů), ale osobě ve funkci státního zástupce činné u tohoto orgánu. Jde ovšem pouze o formulační rozdíl bez hlubšího praktického významu, neboť tx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxem nad přípravným řízením a příp. podáním obžaloby a zastupováním v hlavním líčení je pověřen zpravidla jediný státní zástupce, neznamená to, že by bylx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxch, v nichž podal obžalobu jeden a ten samý státní zástupce). Distribuce úkolů jednotlivých státních zástupců je vnitřní věcí soustavy státního zastuxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxtupce, zejména pokynem obecné povahy NSZ č. 8/2009.
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxe zástupce veřejné žaloby. Státní zástupce tedy při využití spolupráce s policejním orgánem odpovídá za náležité prověření a vyšetření věci v přípravxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxo stavu a na dostatečném důkazním podkladu tak, aby závěrečné rozhodnutí v přípravném řízení učinil státní zástupce se znalostí všech rozhodných skutxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxstupce namísto policejního orgánu v plném rozsahu sám vyšetřování (§ 161 odst. 4). V posledních desetiletích navíc dochází k rozšíření pravomocí státxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xapř. podmíněné zastavení trestního stíhání lze považovat za plnohodnotný a za splnění uložených podmínek obviněným ve zkušební době i za konečný způsxx xxxxxxxx xxxx xx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxadů funkční příslušnosti. Tak návrh na použití agenta může podat pouze státní zástupce vrchního státního zastupitelství (§ 158e odst. 4). O stížnosti xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxstupitelství, rozhoduje o této stížnosti nejvyšší státní zástupce [§ 146 odst. 2 písm. b) a d)]. Nejvyšší státní zástupce má pak oprávnění do tří měsícx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxvolání [§ 265d odst. 1 písm. a)]. Konkrétní rozdělení úkolů a věcná příslušnost státních zástupců pro jejich patrně nejdůležitější činnosti v trestníx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxném zastavení trestního stíhání, postoupení věci atd.) - jsou tak svěřeny zákonu o státním zastupitelství, podzákonným předpisům a interním normatixxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xx xx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxušné k zastupování u soudu, u něhož působí. Toto ustanovení však nestanovuje ničeho o příslušnosti státního zástupce v přípravném řízení trestním. Tuxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xx xx xxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xx xxxxxxxx zásada zákonnosti trestního řízení. Rozhodnutí místně nepříslušného státního zástupce zakládá proto vadu řízení, neboť na činnost státního zastupxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxt, že určitý úkon v přípravném řízení učinil nepříslušný státní zástupce, však ještě sama o sobě neznamená, že by všechny úkony v přípravném řízení byly xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxliže po zjednání nápravy příslušný státní zástupce této stížnosti vyhoví; jinak jsou tyto úkony bezvadné (4 Tz 204/2003, 3 Tz 33/2011). Pochybnosti o rxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxního předpisu. S touto otázkou se potýkal i Ústavní soud, který dospěl k závěru, že při ústavně konformním výkladu tohoto podzákonného předpisu porušexx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx v trestním řízení patří policejní orgán proto, že je zcela běžně orgánem, který činí prvotní úkony trestního řízení, a je orgánem, který je zahajuje (byx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxejní orgán např. provádí předvedení, příp. na příkaz předsedy senátu provede zajišťovací úkon). Policejní orgán tak fakticky zahajuje trestní řízenxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxní stíhání, nařizuje a provádí výslechy, přibírá znalce za účelem vypracování znaleckých posudků, dává podněty státnímu zástupci k návrhům na provedxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxx xxonte
atd.).
12.
Policejní orgán postupuje v přípravném řízení
ex officio
a z vlastní iniciativy (§ 164 odst. 1), podle vlastního plánu vyšetřováxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xyšetřování sám [§ 174 odst. 2 písm. c)], a který se tedy může domoci toho, aby vyšetřování proběhlo podle jeho představ, byť by se tyto nacházely v rozporu x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxx x xxxxzuje blíže pojem policejního orgánu. Ustanoveními tohoto odstavce zákonodárce jednoznačně určil, které orgány výkonné moci mají v trestním řízení pxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx
xxxxxxxxx
x xxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xšechny pravomoci, které trestní řád svěřuje v trestním řízení policejnímu orgánu, a mají-li tyto pravomoci být omezeny jen na některé z nich, musí to txxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x x xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx 3, 4, 6, 7, 8). Ačkoli tak konstrukce § 12 odst. 2 naznačuje, že všechny subjekty spadající do výčtu policejního orgánu budou činné v trestním řízení stexxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxenské policie či státní zástupce. Prakticky neupotřebitelný je § 161 odst. 6, který umožňuje kapitánovi lodi vést vyšetřování trestných činů spáchanxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx základě dožádání orgánu oprávněného vést vyšetřování.
14.
Pro správnou interpretaci a aplikaci norem obsažených v trestním řádu je nutno pečlivx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxx xolicie ČR mají jakožto policejní orgány neomezenou (věcnou) působnost, a mohou tak vystupovat ve všech věcech, nejsou-li svěřeny jiným orgánům. Půsoxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxí vystupovat pouze ohledně určité výseče trestné činnosti. Ta je určena okruhem pachatelů, typem trestné činnosti, případně kombinací vícera kritérxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxrů Policie ČR je zásadně neomezená, a proto tyto útvary mohou činit úkony i ve věcech, v nichž je jinak dána věcná působnost i jiných orgánů spadajících pox xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxon za příslušný útvar Policie ČR může dozvědět o okolnostech nasvědčujících, že podezřelý či obviněný se patrně dopustil ještě trestné činnosti proti xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxšný celní orgán, aby tento mohl zahájit úkony trestního řízení v této nově odhalené věci spadající do jeho věcné působnosti, nebo tento útvar Policie ČR xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx činu mimo svou věcnou působnost) platí, že jiný policejní orgán než útvar Policie ČR je vždy povinen vyrozumět o zahájení úkonů trestního řízení útvar Pxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xtvarem Policie ČR a jiným policejním orgánem spor o příslušnost, předloží tento spor státnímu zástupci, který s konečnou platností rozhodne (k tomu srxxx x xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xx útvar Policie ČR, či kterýkoli jiný orgán spadající do výčtu pojmu policejní orgán. Zásadně totiž platí výlučná působnost Generální inspekce bezpečnxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xestliže se dopustili trestného činu v souvislosti s plněním svých pracovních úkolů) ozbrojených bezpečnostních sborů. Pravidlo výlučné působnosti xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx. Tato možnost je dána proto, aby výsledkem působení vnitřních dozorčích, inspekčních či kontrolních orgánů ozbrojených bezpečnostních sborů mohlo xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxx x x xmaření některých důkazů v důsledku pozdějšího zahájení trestního řízení. Jakmile ale jiný policejní orgán než Generální inspekce bezpečnostních sbxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xouze neodkladné a neopakovatelné úkony (srov. § 158 odst. 12 věta první a druhá). Zásadě by tak již před zahájením trestního stíhání (ve fázi prověřováxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx její věcná působnost zcela výlučná (s výjimkou dožádání jiného policejního orgánu). I v případě kompetenčních konfliktů mezi Generální inspekcí bezxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx byl spáchán v souvislosti s plněním jeho pracovních úkolů - pak by byla dána příslušnost Generální inspekce bezpečnostních sborů - nebo byl spáchán bez xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x konečnou platností státní zástupce (srov. § 158 odst. 12 věta třetí).
18.
S problematikou omezené a výlučné věcné působnosti se pojí i otázka provexxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xčiní policejní orgán s omezenou věcnou působností mimo tuto svou působnost (např. BIS zahájí úkony trestního řízení pro trestný čin, u nějž není dáno anx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx orgánu pouze v mezích této působnosti, tj. mimo její rámec policejním orgánem nejsou. Mimo svou omezenou působnost tedy jedná takový orgán jakožto
non
xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxté, co bude trestní řízení zahájeno věcně příslušným policejním orgánem. Učinil-li by takový
non
policejní orgán mimo svou věcnou působnost podle trxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxu vyčerpání tohoto úkonu (z hlediska obsahového je lhostejno, byla-li např. rekognice in
natura
provedena neoprávněným subjektem, neboť i při takto xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxici). Tyto následky úkonů provedených
non
policejním orgánem mají několik příčin: První je zásada zákonnosti trestního řízení (srov. § 2 odst. 1), zaxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxánu je
taxativní
. Tato skutečnost znemožňuje použití analogie. Třetí je teleologický důvod rozšíření výčtu pojmu policejního orgánu i o jiné subjektx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxované orgány výkonné moci mohly pohotově zahájit úkony trestního řízení ve věcech spadajících do jejich odbornosti, zadokumentovat případné důkaznx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx má zamezit průtahům, zvýšeným nákladům a v případě zpravodajských služeb i zbytečnému zasahování do jejich činnosti, která by mohla vést teoreticky i xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx. Zákonodárce tak taxativním výčtem věcí, v nichž tyto jiné orgány spadající do výčtu pojmu policejní orgán mají věcnou působnost, autoritativně stanxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxní předpisy", "souvislost s plněním pracovních úkolů" atd.). Tyto pojmy je možno vykládat i extenzivně a
de facto
tak rozšiřovat věcnou působnost těcxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx a tedy jejich výklad ponechal na orgánech činných v trestním řízení.
K odst. 2 písm. a)
19.
Útvary Policie ČR jsou policejními orgány bez dalšího. Txxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxvarů Policie ČR je tak věcí právních a vnitřních předpisů upravujících fungování Policie ČR. Ustanovení § 6 odst. 1 zák. o Policii tak uvádí, že Policii xx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxska trestního řádu nemohla být policejním orgánem. Těmito útvary jsou pak prezidium Policie ČR, útvary Policie ČR s celostátní působností, krajská řxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx
xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxzační jednotky jsou příslušné působit jako policejní orgány v rámci xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx x xxestním řízení. Tento závazný pokyn je ovšem svou povahou interním normativním aktem, a je tedy závazný toliko uvnitř organizační struktury Policie ČRx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxxx závěru vyplývá, že pokud organizační jednotka Policie ČR vystupuje v trestním řízení jako policejní orgán v rozporu s pravidly pro věcnou či místní příxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx kázeňský přestupek dle § 50 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů), nikoli ovšem neúčinnost či nicotnost úkonů, kxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx předpisem podzákonné síly, nýbrž interním normativním aktem vydaným při realizaci veřejné správy na úseku správy policie, jímž žádný extraneus není xxxxx x xxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxyn policejního prezidenta za právní normu. Kromě toho, že nelze zaměňovat pojmy právního předpisu a právní normy, nelze ani ztotožňovat zákonné zmocnxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xe vztahovalo ke staré právní úpravě, kdy současný výše uvedený zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů již jednoznačně v § 5 odst. 3 xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxedpis. Jelikož trestní řád nijak věcnou ani místní příslušnost útvarů Policie ČR neomezuje ani nepodmiňuje a tato není upravena ani na úrovni jiného zxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxti trestního řízení (srov. § 2 odst. 1). I úkony provedené v trestním řízení útvarem Policie ČR, který je dle uvedeného závazného pokynu nepříslušný, tax xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xx
xxxxxxxxx
xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xolicie ČR jakožto policejního orgánu obsažena přímo v trestním řádu. Tak je tomu v případě oprávnění státního zástupce kteroukoli věc odebrat určitémx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxetřování [§ 174 odst. 2 písm. b)], a v případě, kdy je dána výlučná příslušnost jiného orgánu, jímž může být Generální inspekce bezpečnostních sborů (§ 1xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxánu (§ 161 odst. 4). V těchto případech nemůže útvar Policie ČR konat namísto xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxí-li tak, jedná v rozporu se zákonem a takto učiněné procesní úkony nemají žádné účinky. Pokud tímto způsobem dojde např. k zahájení trestního stíhání a xxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xN 180/51 SbNU 227).
K odst. 2 písm. b)
23.
Smyslem Generální inspekce bezpečnostních sborů je zajistit účinné a zejména nestranné odhalování, proxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxěstnanci. Ačkoli mají všechny bezpečnostní ozbrojené sbory své vlastní vnitřní inspekční mechanismy, zákonodárce považoval za nezbytné vytvoření xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxslušníků ozbrojených bezpečnostních sborů a eventuálně je i vyšetřovat.
24.
Generální inspekce bezpečnostních sborů nemá pravomoci ve vztahu kx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxlní inspekce bezpečnostních sborů, BIS a Úřad pro zahraniční styky a informace (§ 1 odst. 1 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxicie ČR, Vězeňská služba ČR, Celní správa ČR a Generální inspekce bezpečnostních sborů. Za ozbrojený bezpečnostní sbor tyto orgány veřejné moci vždy oxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx vztahu k trestným činům jejích příslušníků a zaměstnanců ČR zařazených k ní k výkonu práce její věcná příslušnost v trestním řízení omezena pouze na fázx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxk dána v několika skupinách trestných činů:
a)
V případě všech trestných činů příslušníků ozbrojených bezpečnostních sborů (příslušníků Policie xxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxavomoci úřední osoby, přijetí úplatku atd.) či nikoli (např. neoprávněné podnikání, usmrcení z nedbalosti při dopravní nehodě během dovolené, atd.)x
xx
x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx x xx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxměstnance spáchán v souvislosti s plněním pracovních povinností u Policie ČR či nikoli. Budou sem tedy spadat např. i trestné činy, spáchané v rámci praxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx
xx
x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxi v souvislosti s plněním svých pracovních povinností u těchto ozbrojených bezpečnostních sborů, není-li k jejich projednání věcně příslušný pověřexx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxi bez souvislosti s plněním pracovních úkolů u těchto ozbrojených bezpečnostních sborů, jsou jiné policejní orgány, do jejichž věcné příslušnosti daxx xxxxxxx xxx xxxxxx
xx
x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx práce ke Generální inspekci bezpečnostních sborů bez ohledu na to, byl-li trestný čin takového příslušníka či zaměstnance spáchán v souvislosti s plnxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
x xxxxxxxxx xxx xx xx xx xx xxxxx xxxxxxxxxst Generální inspekce bezpečnostních sborů založena pro celé přípravné řízení (tj. jak pro stadium tzv. prověřování před zahájením trestního stíhánxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxpekci bezpečnostních sborů informovat a věc mu předat (§ 158 odst. 12). V případě sub d) je věcná příslušnost Generální inspekce bezpečnostních sborů zxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxe bezpečnostních sborů a zaměstnanců ČR zařazených k výkonu práce ke Generální inspekci bezpečnostních sborů státní zástupce.
27.
Věcná příslušxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx (srov. 3 Tz 28/2013), tj. v okamžiku spáchání trestného činu je pachatel např. příslušníkem či zaměstnancem ČR zařazeným u Policie ČR či zaměstnancem Čx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxdmínky splňuje osoba, proti které se řízení vede, ke dni zahájení trestního řízení, trestního stíhání, či dokonce ke dni meritorního rozhodnutí. Ze saxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xesplňující výše specifikované podmínky sub a) až d) k okamžiku spáchání činu, ale až k okamžiku zahájení trestního řízení. Úkolem Generální inspekce bxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxi vazbami na ozbrojené bezpečnostní sbory, zejména jejich samotnými příslušníky. Důvodem, proč jí tento úkol byl svěřen, je institucionální vyloučexx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxení vede) a osobami plnícími v tomto řízení úlohu policejního orgánu (tj. osobami, které toto řízení vedou). Tento důvod je pak naplněn zcela stejně v přxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxx Policie ČR - postavení policejního orgánu v trestním řízení jako celek. Jedinou výjimkou je prověřování ohledně osob specifikovaných výše sub d), kde xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxtní příslušnost jednotlivých organizačních jednotek Generální inspekce bezpečnostních sborů
mutatis mutandis
to, co pro útvary Policie ČR. Tyto oxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxe bezpečnostních sborů je zcela pochopitelné, že tyto interní normativní akty upravující organizační strukturu, pravidla činnosti a konkrétní postxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxovat jako zcela otevřený a transparentní orgán veřejné moci, neboť by tím značně ztížila plnění svých úkolů, které je do značné míry závislé na utajení.
xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxených bezpečnostních sborech službu dle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, tedy osoba, která je podle § 1 odxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx, stanoví § 1 odst. 4 cit. zák. Služební poměr vzniká rozhodnutím služebního funkcionáře příslušného bezpečnostního sboru o přijetí (§ 17 cit. zák.). xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxe. Justiční stráž je však součástí Vězeňské služby ČR (vedle vězeňské stráže, správní služby, Akademie Vězeňské služby a pověřených orgánů Vězeňské sxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx
xxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxru nemá vliv, je-li momentálně zařazen do zálohy (§ 28 a násl. cit.), neboť tím nezaniká jeho služební poměr, a dotyčná osoba tak nepřestává být příslušnxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxu zařazený do zálohy trestný čin, je jako policejní orgán v trestním řízení proti němu věcně příslušná Generální inspekce bezpečnostních sborů.
31x
xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xro výkon práce zařazena k plnění pracovních úkolů právě k danému ozbrojenému bezpečnostnímu xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx) či pomocných (např. uklízečka) pozicích. Režim práv a povinností těchto "civilních" zaměstnanců je různý. Nejširší okruh práv a povinností nad rámex xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xi obdobných povinností jako policistovi (tj. příslušníkovi Policie ČR). Například § 10 odst. 3 cit. zák. ukládá "civilnímu" zaměstnanci přijmout v pxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxčí z prodlení, dle § 112 odst. 1 cit. zák. smí "civilní" zaměstnanec provádět zjišťování tělesných znaků a měření těla. Z tohoto důvodu je také věcná půsxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxustil v souvislosti s výkonem svých pracovních povinností. Obdobně je tomu u "civilních" zaměstnanců ČR zařazených k výkonu práce ke Generální inspekxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxy ČR mají sice rovněž celou řadu dalších povinností uložených nad rámec zákoníku práce zvláštním zákonem č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xx x x xx xx xxxxxxx x x xx xxxx xxxxxx xxxxéně vzhledem ke specifikům výkonu jejich práce v místech, kde je omezována svoboda, měl zákonodárce patrně za to, že nebude činit větších problémů rozlxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxi Celní správy ČR mají práva a povinnosti upravené nad rámec zákoníku práce zvláštním zákonem č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, v nejmenšx xxxxx x xxxxxx xxx x xx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxcnou příslušnost Generální inspekce bezpečnostních sborů ohledně všech trestných činů těchto "civilních" zaměstnanců.
K odst. 2 písm. c)
33.
Vxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxní § 3 odst. 1 zák. č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, naznačuje, že pověřené orgány Vězeňské služby ČR tvoří obdobně rxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xrávní předpis však neupravuje, které orgány v rámci Vězeňské služby ČR jsou orgány pověřenými. K jejich určení je tak příslušný generální ředitel Vězexxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxčinné.
34.
Věcná příslušnost pověřených orgánů Vězeňské služby ČR je založena na kombinaci dvou kritérií, tedy že jde o trestný čin osoby ve výkonu xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxpečovací
detence
. Obě tato kritéria musí být naplněna současně. Věcná příslušnost tak nebude dána, půjde-li o trestný čin jiné osoby než osoby ve výkonx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxzení, lékaře v ústavu pro výkon zabezpečovací
detence
) ani půjde-li o trestný čin sice osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody či zabezpečovací
dexxxxx
x xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xrátkodobého přerušení výkonu trestu, při eskortě k soudu, poté, co z výkonu trestu uprchl, atd.).
35.
Pověřené orgány Vězeňské služby ČR jsou polixxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx řízení, musí o tom neprodleně informovat Generální inspekci bezpečnostních sborů (§ 158 odst. 1 věta druhá). Dospějí-li k závěru, že ve věci má být zaháxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxma o sobě postavení policejního orgánu, neboť toto trestní řád přiznává toliko jejím "pověřeným orgánům". Soustavu orgánů celní správy tvoří Generáxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xx x xxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx trestního řádu. Generální ředitelství cel je tímto pověřeným orgánem v případech celostátního či mezinárodního významu [§ 4 odst. 1 písm. d) cit. zák.xx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxditelství cel [§ 4 odst. 1 písm. c) cit. zák.].
37.
Věcná xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxstné činy spáchané porušením celních předpisů a předpisů o dovozu, vývozu nebo průvozu zboží, a to i v případech, kdy se jedná o trestné činy příslušníků xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxch Evropských společenství, je-li toto zboží dopravováno přes státní hranice České republiky;
c)
trestné činy spáchané porušením daňových předxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxých předpisů, jsou-li celní orgány správcem daně.
38.
Trestní řád ani jiný právní předpis nestanovuje
taxativní
výčet "celních předpisů" axx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxsí se přitom jednat pouze o právní předpisy ČR, ale i o nařízení příslušných orgánů EU. Nejvýznamnějšími vnitrostátními celními předpisy jsou zák. č. 1xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxsobnosti orgánů Celní správy České republiky v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví, zák. č. 63/2000 Sb., o ochraně před dovozem subvenxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xx., celní zákon, zák. č. 228/2005 Sb., o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, a o změně některxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxenství, jež však je od 1. května 2016 nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní
kodex
xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo, nařízení Evropxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xx83/2003, a řada dalších.
39.
xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx a umístění zboží v členských státech Evropské unie, která je právním nástupcem Evropských společenství. Výčet, byť jen příkladmý, by nemohl být dostaxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx bude pro založení této působnosti postačovat porušení jakéhokoli právního předpisu vnitrostátního i unijního, bude-li upravovat určité povinnostx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xkladu) v členských státech EU, je-li současně splněna podmínka, že toto zboží je dopravováno přes státní hranice ČR. Způsob takové dopravy (lodní, letxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxustavy orgánů celní správy jsou správcem daně toliko celní úřady [§ 8 odst. 1 písm. c) zák. o Celní správě]. Celní úřady jsou v některých případech správcx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xrgány celní správy správcem daně zásadně ve všech případech správci spotřebních daní [§ 1 odst. 3 písm. a) zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], vxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx o stabilizaci veřejných rozpočtů, daň z tuhých paliv - čl. LXXIII § 1 odst. 2 téhož zákona, daň z elektřiny - čl. LXXIV § 1 odst. 2 téhož zákona). Postavení xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xříslušnost jakožto policejního orgánu ve vztahu k trestným činům spáchaným porušením daňových předpisů, podle nichž jsou orgány celní správy správcxx xxxxx
xxx
xx xxxxxxx xxx
xxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxů a odvodů, které jim bylo svěřeno v rámci tzv. dělené správy. Patrně by zde nebylo možno si vystačit s ustanovením § 161 odst. 2 daňového řádu, ale jelikož xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxch předpisů jako předpisů o poplatcích či odvodech (znalost věci, rychlejší provedení iniciačních úkonů atd.), je možno takovou analogii připustit.
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxi s porušením celních či daňových předpisů, tedy o trestné činy spáchané v souvislosti s celním či daňovým řízením vedeným xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxje obecné pravidlo § 10 zák. o Celní správě. Nestanoví-li tak místní příslušnost zvláštní zákon, je místně příslušným Celní úřad Praha. Vycházet je nutxx x x x x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxch orgánů jakožto policejních orgánů pro trestné činy spadající do některé z výše specifikovaných skupin a) až c), zejména pro trestné činy spáchané poxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxnost pověřených celních orgánů jakožto policejních orgánů v trestním řízení stanovena zákonem, provedení úkonu nepříslušným pověřeným celním orgáxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxed zahájením trestního stíhání. Vyšetřovacím orgánem však nejsou, proto dospějí-li k závěru, že zahájení trestního stíhání je namístě, dle § 162 odstx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxšného orgánu činného v trestním řízení.
45.
V případě trestných činů ze skupiny výše uvedené sub a) je věcná příslušnost pověřených celních orgánů xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xterá by zakládala věcnou příslušnost jiného orgánu spadajícího do výčtu pojmu policejní orgán. Tato
modifikace
se však neuplatní v případech trestnxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx x xxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxxxxxxxx strukturu Vojenské policie stanovuje ministr obrany po projednání v příslušném výboru Poslanecké sněmovny (§ 7 zák. o Vojenské policii). V současnosxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx nepřiznává Vojenské policii postavení policejního orgánu jakožto celku (na rozdíl od útvarů Policie ČR), je zřejmé, že jako policejní orgán může v trxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxím aktem.
47.
Věcná xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx pověřených orgánů Vojenské policie spadají všechny trestné činy příslušníků ozbrojených sil. Dále sem spadají i všechny trestné činy proti příslušnxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxu státu, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené organizační složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xzbrojených sil bez ohledu na druh trestné činnosti a u trestných činů proti vymezeným předmětům útoku bez ohledu na to, kdo je jejich pachatelem.
48.
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx není dána ohledně trestných činů civilních zaměstnanců ozbrojených sil (srov. přiměřeně výklad k "civilním" zaměstnancům Policie ČR a jiných ozbrojxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x x xxxxx x xxxxxxxx co je vojenským objektem, a v § 2 odst. 7, co se rozumí vojenským materiálem. Pravidla příslušnosti hospodaření s majetkem státu stanovuje zejm. § 8 a násxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxnské policie nerozhodný (může však pochopitelně hrát roli pro posouzení meritu věci). Rozhodné je tedy pouze to, zda v době spáchání činu bylo k hospodaxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx ve fázi před zahájením trestního stíhání, tak i po jeho zahájení, neboť jde o orgán oprávněný vést vyšetřování (§ 161 odst. 7).
K odst. 2 písm. f)
50.
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxom i v případě BIS nepřiznává věcnou příslušnost BIS jako celku, nýbrž pouze jejím pověřeným orgánům. Ustanovení § 6 zák. č. 153/1994 Sb., o zpravodajskxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxS připadá postavení pověřeného orgánu jakožto policejního orgánu dle trestního řádu odboru inspekce Bezpečnostní informační služby. Pouze tento oxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx příslušníků BIS. Příslušníci xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xx xxíslušník přijímán rovnou k BIS, a proto by nemělo docházet k problémům s určením, je-li určitá osoba příslušníkem BIS ve smyslu § 12 odst. 2 písm. f) tr. řáxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxx xxnnost jakkoli nezasahovaly třetí osoby včetně jiných policejních orgánů, pokud to již není nezbytně nutné a podezření ze spáchání trestného činu určixxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxi před zahájením trestního stíhání. Má-li pověřený orgán BIS za to, že trestní stíhání má být zahájeno, musí předložit věc orgánu oprávněnému vést vyšexxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxy a informace upravuje pouze zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, a statut Úřadu pro zahraniční styky a informace. Zvláštxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxkoli celé zpravodajské službě. Za tímto účelem je v rámci Úřadu pro zahraniční styky a informace zřízen odbor inspekce, podřízený přímo řediteli úřadux xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xrgánu platí
mutatis mutandis
to, co pro BIS.
K odst. 2 písm. h)
55.
Postavení Vojenského zpravodajství upravuje zák. č. 289/2005 Sb., o Vojenském xxxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xvláštní zákon nestanoví k této otázce ničeho a i zde je nutno vycházet ze zák. č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, a statutu Vojexxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xontroly a vnitřní bezpečnosti.
56.
Jinak lze pro Vojenské zpravodajství odkázat obdobně na to, co pro BIS a Úřad pro zahraniční styky a informace.
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxkce bezpečnostních sborů navenek, tj. vůči příslušníkům ozbrojených bezpečnostních sborů odlišných od Generální inspekce bezpečnostních sborů, nxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxm. b). Ve druhém uvedeném případě se postavení Generální inspekce bezpečnostních sborů přibližuje postavení zpravodajských služeb. Ve vztahu k tresxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xborů tak platí obdobně to, co o postavení zpravodajských služeb, resp. jejich pověřených orgánů, jakožto policejních orgánů v trestním řízení.
58x
x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxroly. Ten je pověřeným orgánem Generální inspekce bezpečnostních sborů s věcnou příslušností k provádění úkonů trestního řízení před zahájením tresxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx Generální inspekce bezpečnostních sborů bez ohledu na druh trestné činnosti či souvislost s plněním služebních či pracovních povinností. Žádná jiná xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxních sborů je v rámci této vnitřní inspekce oprávněn pouze k vedení úkonů trestního řízení před zahájením trestního stíhání. Dospěje-li k závěru, že zaxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxx xx x xxxxx xxxpadě státní zástupce (§ 161 odst. 4).
60.
Jedinou mimořádností v případě vnitřní inspekce Generální inspekce bezpečnostních sborů je skutečnostx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxivilních" zaměstnanců Generální inspekce bezpečnostních sborů.
61.
Trestní řád výslovně upravuje, že stanovením orgánů spadajících do taxatxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxupce vykonávajícího dozor v přípravném řízení kdykoli věc kterémukoli policejnímu orgánu odebrat a přikázat ji jinému policejnímu orgánu [§ 157 odstx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxh policejních orgánů. Je však z logiky věci vázán omezeními věcné působnosti některých policejních orgánů. Nemůže tak např. požadovat po pověřeném orxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
K odst. 3
62.
Jde o legální definici pojmu "soud" pro účely trestního řízení. Velmi podobné ustanovení, jen s obecnou platností (tj. nejen pro úsek xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxcet
(nadbytečné neškodí), neboť § 12 odst. 3 je v plném souladu s oběma výše uvedenými ustanoveními právního řádu. Význam této legální definice je tedx
xx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx soud (resp. článek soudní soustavy) se vztahují, nýbrž že tohoto závěru je vždy možno se dobrat s oporou o pravidla příslušnosti soudu.
K odst. 4
63.
xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x x x xxxxx xx x xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxí se k okresním soudům se vztahují i na obvodní soudy v Praze a Městský soud v Brně a právní normy trestního řádu vztahující se ke krajským soudům se vztahuxx x xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x 6 odst. 2 z. s. z., pro niž se uplatní
mutatis mutandis
to samé, co pro výklady o obvodních a městských soudech.
K odst. 6
65.
Trestní řád nepodává lexxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxa, že samotný pojem strany trestního řízení je spjat s řízením před soudem, tj. s tou fází trestního řízení, v níž již lze identifikovat ty hlavní procesnx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xrojev rovnosti zbraní a v zásadě i kontradiktornosti stran, neboť strany řízení mají
de iure
stejně účinné prostředky, jimiž mohou dosáhnout takovéhx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxx xx x xxx xxívá pojmu strany, přičemž se uplatní zcela obecně, tedy i např. pro vyhotovování protokolů o úkonech přípravného řízení, které kontradiktorní povahox xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxa je proto nutno připisovat procesní práva i povinnosti stran subjektům uvedeným v nyní komentovaném ustanovení i mimo řízení před soudem, není-li tím xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxbjektem trestního řízení je každý subjekt práva (fyzická osoba, právnická osoba, orgán veřejné moci, svěřuje-li mu trestně procesní předpis vlastní xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxtního řízení ovlivňuje průběh trestního řízení. Tomu není na překážku, je-li takové ovlivnění jen jednorázové (např. osoba, přítomná jako veřejnost xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxdkovou pokutu dobrovolně zaplatí) či
parciální
(např. subjektem trestního řízení je i osoba, kterou orgán činný v trestním řízení vyzve k vydání hmotxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxbjekt trestního řízení, který takto trestní řád výslovně označuje. Strany trestního řízení od "pouhých" subjektů trestního řízení odlišuje určitý xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx že zájmem poškozeného je, aby bylo ve výsledku trestního řízení kompenzováno vše, čím byl v přímém důsledku s trestným činem postižen a zároveň je možno xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxl tak, jak navrhl v obžalobě. Jde o zájem kvalifikovaný, tj. předpokládaný zákonodárcem. Subjektivní zájem konkrétní strany trestního řízení v konkrxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxjak hájit nechce, svou vinu plně akceptuje a plně se ztotožňuje s obžalobou).
67.
Postavení strany trestního řízení se - s výjimkou poškozeného - nexxx xxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx se jich jednotlivě vzdávat, nezbavuje je to nijak postavení strany trestního řízení. K prohlášení, jímž by se osoba, proti které se řízení vede, zúčastxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxými důsledky, které by takové vzdání xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx procesních práv může vzdát dle § 43 odst. 5).
68.
Stranou ani samostatným subjektem trestního řízení není ten, kdo jedná pouze jako zástupce, tj. nixxxx xxxx xxxxxx x xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xízení vystupoval jednou jako zástupce (obhájce ve zmíněné úloze), jindy jako samostatný subjekt (obhájce, který uplatňuje svým jménem a na svůj účet nxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx, ve zkráceném přípravném řízení též podezřelý a osoba, jíž má být uloženo ochranné léčení či zabezpečovací
detence
(viz dále). Nejedná se však o osobux xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxání (tj. před zahájením trestního stíhání) určité
indicie
, že by mohla být pachatelem trestného činu. V této fázi totiž takových osob může být několik a xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxhání určitého skutku, ani o tom, že je v něm spatřován trestný čin.
70.
Zúčastněná osoba je dle legální definice § 42 odst. 1 ten, komu byla nebo komu pxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xblíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil, přičemž současně dle x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx vznik byl v příčinné souvislosti s trestným činem. Srov. výklad k těmto ustanovením.
72.
Státní zástupce má postavení strany trestního řízení pouxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xrůběhu trestního řízení, realizuje případně odklonnou funkci trestního řízení, rozhoduje, ve kterých případech odůvodňuje skutkový podklad podánx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xřed soudem má státní zástupce
de iure
stejné možnosti a prostředky, jak v řízení prosazovat veřejný zájem, jejž xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxní řízení probíhá před soudem, tj. nejen v hlavním líčení, ale i ve vazebním zasedání, v řízení o odvolání atd., a to i když soud rozhoduje v přípravném řízxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxzení, přiznává trestní řád postavení stran ještě osobám, na jejichž návrh nebo žádost se řízení vede nebo které podaly opravný prostředek a které zároxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xtran trestního řízení. Praktický důsledek tkví v tom, že tyto osoby mají pouze taková práva a povinnosti, které trestní řád přiznává a ukládá specificxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xi ukládá pouze konkrétním stranám (např. právo obžalovaného vyjádřit se ke všem skutečnostem a důkazům dle § 214, právo poškozeného, který je zároveň oxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xseku, o svém návrhu či o svém opravném prostředku. Například ředitel věznice je sice stranou řízení o podmíněném propuštění, není však již stranou řízexx x xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xád postavení strany, a tedy možnost relativně významně ovlivnit výsledek příslušného řízení, musejí tyto osoby mít možnost učinit tak stejně kvalifxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx
xx xxxxx
xxxxxx xxxx xxko žádost odsouzeného o podmíněné propuštění, kdy v opačném případě by odsouzený právo nechat se zastoupit měl, ale zájmové sdružení občanů by tuto možxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxpř. ředitel věznice u některých návrhů ve vykonávacím řízení (např. dle § 324 odst. 1, § 331 odst. 1, § 333b odst. 1), zájmové sdružení občanů při návrhu na xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxx xx x xxxxx xxx xxxx xxšem jít např. i o obhájce, který žádá o zproštění povinnosti obhajování v případech ustanovení obhájce (§ 40 odst. 1), osobu žádající o zrušení zajištěnx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xxdost k SDEU o rozhodnutí o předběžné otázce (§ 9a odst. 1), příp. podává-li předseda senátu žádost o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení rozsudku (x xxx xxxxx x
xx xxxx
xx
xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxpicky osoby oprávněné podávat opravné prostředky ve prospěch obviněného (srov. např. § 247 odst. 2, § 314g odst. 1, § 72 odst. 1 z. s. m. atd.). Je zde přitxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx opravný prostředek věcně projednat nemohl) či učinily-li tak s jeho souhlasem. Může však jít i o ty subjekty trestního řízení, o jejichž právech či povixxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxně (§ 29 odst. 2 věta třetí), osoba, jíž byla uložena pořádková pokuta, proti usnesení, jímž tak bylo učiněno (§ 66 odst. 4), osoba, jíž měla být vrácena věxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxx odst. 3), znalec co do rozhodnutí, jímž mu bylo přiznáno znalečné (§ 111 odst. 2 věta třetí), obhájce co do rozhodnutí o přiznání odměny a náhrady hotovýcx xxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxní přiznává postavení strany trestního řízení, je toto ustanovení
obsoletní
.
K odst. 7
77.
Obviněný je dle § 32 osobou, proti níž bylo zahájeno trxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxže srov. výklad k § 160 odst. 1, 2.
78.
Legislativně technická úspornost vedla k tomu, aby zákonodárce sjednotil jako obecný termín pro osobu, proti xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxi nebyla podána obžaloba, návrh na potrestání či návrh na schválení dohody o vině a trestu, nemůže logicky obviněný v tomto trestním řízení být zároveň jxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xude mít různá označení.
79.
Dojde-li k tomu, že je po provedeném hlavním líčení věc vrácena do přípravného řízení státnímu zástupci k došetření, nexxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxx xxx xx xxxxx řízení před okamžik, od nějž lze označovat obviněného jako odsouzeného.
K odst. 8
80.
Nařízením hlavního líčení soud akceptuje obžalobu či návrh xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxti níž se řízení vede, tak reflektuje skutečnost, že vina obviněného bude posouzena v hlavním líčení před nestranným a nezávislým soudem. Obviněného jx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x x xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x hlavnímu líčení je stejně jako obžalobu třeba obviněnému doručit do vlastních rukou [§ 64 odst. 1 písm. a)], přičemž náhradní způsob doručení je vyloučxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxx xxxxčeno předvolání k hlavnímu líčení. Je tomu tak proto, že se jedná o pouhou změnu označení, která s sebou nenese žádné praktické dopady do právní sféry obžxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx xx
K odst. 9
81.
Odsuzující je každý rozsudek, jímž byl obžalovaný shledán vinným, a to bez ohledu na to, jaký trest byl obžalovanému uložen (srov. výklax x x xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxx xx xxxx odst. 4). Právní účinky včetně možnosti označovat obžalovaného jako odsouzeného má odsuzující rozsudek až po nabytí právní moci výroku o vině (srov. vxxxxx x x xxx xxxxx x x x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxacení a ve zbytku rozsudek nabyl právní moci, nebrání taková skutečnost tomu, aby mohl být obžalovaný označován jako odsouzený.
K xxxxx xx
xxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxřování, předběžné projednání obžaloby, nalézací řízení (zpravidla v podobě hlavního líčení), opravná řízení, vnitřně se členící na řízení o řádných xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxsí každé trestní řízení projít. Opravná řízení jsou dána k dispozici osobám oprávněným podat opravný prostředek, které jich nemusí využít, trestní říxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxo a obviněný splnil ve zkušební době všechny podmínky), odsouzený nemusí projevit zájem o zahlazení odsouzení. Do podoby a struktury trestního řízení xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxě projít všemi výše uvedenými stadii, ale rovněž se může zcela zrealizovat v jedné jediné fázi, např. tím, že ve zkráceném přípravném řízení státní zástxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xůže být věc vyřízena i bez toho, aby o vině a trestu rozhodoval soud (např. podmíněným zastavením trestního stíhání v přípravném řízení - srov. § 307 a náxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx x xxxx xxst. 2 věta druhá). Průběh řízení může i po jiných stránkách významně modifikovat využití zvláštních způsobů řízení dle hlavy dvacáté části třetí trestxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxvádí dokazování (srov. § 314q odst. 5), pouze ve veřejném zasedání posoudí uzavřenou dohodu prizmatem zákonnosti a přiměřenosti ve skutkových intencxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxle zákona o soudnictví ve věcech mládeže (např. dle § 70 z. s. m.), které trestní řád neobsahuje, neboť i zde je trestní řád
lex generalis
(výslovně to zxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxy zákon o soudnictví ve věcech mládeže modifikuje průběh trestního řízení poměrně výrazně, přece jde pouze o modifikaci řízení podle trestního řádu, a xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxx xx x xxx. zák.). Trestním řízením naopak nejsou ta řízení, jejichž úprava vychází z trestního řádu či jeho části subsidiárně xxxxxx x xxx xxxx x xxx x xxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx řízením nejsou ani ta řízení, která mají s trestním řízením sice určitou souvislost, ale trestní řád je neupravuje - např. řízení o vydání člena Parlamxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx, resp. advokáta (Pl. ÚS 21/12). Rovněž trestním řízením není řízení, které pouze na trestní řízení navazuje, ale jinak je vedeno podle jiného předpisux xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxstním řízením vedeným dle trestního řádu je řízení o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory se seznámením se s obsahem listin obsahujícíxx xxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx x xxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxení je nejširším pojmem a spadají do něj všechna řízení vedená podle trestního řádu. Spadají sem tedy nejen řízení přípravné, nalézací a opravné, ale i vxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxe trestní řád. Trestním řízením proto je např. řízení o podmíněném propuštění (§ 331 a násl.), nejsou jím však ty postupy při výkonu trestu odnětí svoboxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xárného trestu proto neupravuje trestní řád, ale přímo zákon o výkonu trestu odnětí svobody (§ 52). Je možno je rovněž následně napadnout správní žaloboxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx x x xxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxíhání proti uprchlému se zahajuje trestní stíhání doručením usnesení o zahájení trestního stíhání nikoli obviněnému, ale jeho obhájci (§ 303 odst. 1)x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx orgánu činného v trestním řízení ve věci samé je rozhodnutí, které zakládá pro řízení překážku věci rozsouzené, tedy svými důsledky je podmíněně či nepxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x 307 xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxá zčásti do řízení přípravného, zčásti je však přesahuje. Trestním stíháním totiž není tzv. prověřování (viz dále), ale naopak přetrvává i v případném xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx nekončí ani tehdy, nabyl-li výrok o vině odsuzujícího rozsudku právní moci a odvolací řízení se vede pouze o výroku trestu. Praktický důsledek spočívá x xxxx xx x x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xízení se zahajuje trestní stíhání až doručením návrhu na potrestání soudu (srov. § 314b odst. 1 věta druhá). K zahájení trestního stíhání tak nemusí v přxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xa schválení dohody o vině a trestu (§ 179c odst. 2).
87.
Přípravné řízení je stadiem, které začíná samotným zahájením trestního řízení a končí něktexxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin (srov. výklad k § 158 odst. 3), pxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxdního záznamu. Přípravné řízení se vnitřně člení na postup před zahájením trestního stíhání, tzv. prověřování (generální inkvizice), a na postup po zxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxx
88.
Prověřování nemusí být v přípravném řízení vůbec provedeno (např. může být trestní stíhání rovnou zahájeno, jsou-li okolnosti je odůvodňuxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxvání, a to některým z rozhodnutí státního zástupce či policejního orgánu dle § 159a, jimiž se buď věc odkládá, nebo se předává k vyřízení jinému orgánu (nxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxakládá překážku věci rozsouzené, a tedy tento způsob ukončení trestního řízení je podmíněný, neboť v něm je možno po odpadnutí důvodu odložení či postoxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xsrov. výklad k § 11 odst. 1 písm. j)]. Není-li prověřování ukončeno některým z těchto postupů a nebude-li ve věci vedeno zkrácené přípravné řízení, bude xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxhájení řízení před soudem (podáním obžaloby či návrhu na schválení dohody o vině a trestu),
b)
jiným rozhodnutím státního zástupce, kterým se věc kxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx dle § 172 odst. 1), či podmíněně, tj. s možností, že při naplnění určitých podmínek bude v trestním řízení pokračováno (např. podmíněné zastavení trestxxxx xxxxxxx xxx x xxx x xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx
xx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxx
x xxxxčení přípravného řízení však nedochází dočasným odložením trestního stíhání (§ 159b) ani přerušením trestního stíhání (§ 173), neboť tyto instituty xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx zvláštní formou přípravného řízení mající za cíl umožnit významně urychlit celkovou dobu trestního řízení ve věcech, u nichž se nepředpokládá rozsáhxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxvné řízení, nicméně nečlení se vnitřně na prověřování a vyšetřování, neboť v jeho rámci nedochází k zahájení trestního stíhání. Končí se tak buď odložexxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxat návrh na potrestání soudu, teprve jeho doručením se zahajuje trestní stíhání (§ 314b odst. 1 věta druhá). Zkrácené přípravné řízení může být ovšem ukxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxv. výklad k § 179a a násl.
91.
Jako tzv. "rozšířené" vyšetřování se označuje zvláštní postup dle § 168-170 v případě vyšetřování trestných činů, o xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxo řízení,
modifikace
se týkají toliko pravidel pro provádění důkazů - k tomu srov. výklad k § 169 a lhůt k ukončení vyšetřování. Dále srov. výklad k § 170x
x xxxxx xx
xxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxišovat od pojmu opakování, neboť pakliže by obviněný jednání opakoval, tj. (za předpokladu naplnění všech ostatních znaků skutkové podstaty) spáchax xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxx x trestný čin jednorázový či jiný. Pokračování tak nabývá na významu u trestných činů pokračujících, trvajících a hromadných, a to ve vztahu k jednání či xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx plně i na trestné činy trvající (R 32/2007) a hromadné, neboť z hlediska jednání je ohledně nich situace stejná jako u trestného činu pokračujícího.
xxx
xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxích se trestných činů. Z hlediska trestního práva hmotného se komplex všech jednání v rámci trestného činu pokračujícího považuje za jeden trestný čin xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxý či udržovaný jednáním pachatele (např. trestný čin zbavení osobní svobody podle § 170 tr. zákoníku), trestné činy hromadné lze spáchat pouze určitým xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxů, udržování protiprávního stavu u trestného činu trvajícího či k dalším jednotlivým dílčím jednáním v rámci trestného činu hromadného může docházet x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx
95.
Sdělením obvinění je výlučně doručení listiny, jíž se zahajuje trestní stíhání, obviněnému (zpravidla doručení usnesení o zahájení trestního sxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxrmace o tom, že bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání proti ní, nebylo-li takové osobě rovněž řádně doručeno (R 49/1997-II). Sdělením obvixxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xčinky sdělení obvinění ani doručení usnesení o zahájení trestního stíhání v řízení proti uprchlému, v němž se tímto okamžikem zahajuje trestní stíhánx xx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx které jsou spojeny s tím, že se obviněný dozví, že je proti němu vedeno trestní stíhání. Účinky sdělení obvinění dle tohoto ustanovení nemá ani sdělení pxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxož ani doručení návrhu na potrestání soudu (jímž se zahajuje trestní stíhání - srov. výklad k § 7), nebyl-li ještě doručen podezřelému (R 15/2003-II).
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxí stíhání proti obviněnému, je tak součástí původního skutku, s výjimkou dílčího útoku pokračujícího trestného činu (k tomu srov. výklad k odst. 12), a xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x x xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxtní řízení, resp. lze pro něj rozšířit stávající trestní stíhání - k tomu srov. výklad k § 160 odst. 5. Nový skutek naopak nemůže být projednán v trestním sxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x x x xxx xxxxx xxx xxxxxxx xy tím bylo porušeno i právo na obhajobu, neboť ta může být účinná jen tehdy, lze-li ji vztáhnout ke konkrétnímu skutku a uplatnit již právě od sdělení obvixxxx xx xxxxx xxxx xxxx
xxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxe. Dle usnesení II. ÚS 143/02 se skutkem rozumí: "... určitá událost ve vnějším světě záležející v jednání člověka, která může mít znaky trestného činu čx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxný, který je
relevantní
z hlediska trestního práva. Jako skutek je taková událost vymezena v příslušném aktu orgánu činného v trestním řízení, tj. v záxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx Skutkem v trestním řízení je souhrn skutkových okolností popsaných v těchto aktech, nikoli jejich právní posouzení."
98.
Podstatu skutku tvoří pxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxestněprávně
relevantní
následek. Skutkem je tak možno rozumět souhrn všech okolností určité uzavřené výseče minulé reality, které jsou
relevantní
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx
xxx
xx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxt pojem popis skutku. Součástí popisu skutku jsou nejen ty okolnosti, v nichž příslušný orgán činný v trestním řízení spatřuje znaky skutkové podstaty xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxviněného, o eventuální nutné obraně, o existenci tzv. omluvitelných pohnutek, pro úvahy o výměře trestu a pro posouzení tzv. "viktimologického spoluxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxvantní pro závěr o trestní odpovědnosti obviněného, ale je
relevantní
pro některý jiný závěr orgánu činného v trestním řízení a rozhodnutí z toho závěxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xkolnost vyplývající ze skutku. I když tak např. výše způsobené škody není pojata do popisu skutku, neboť není znakem skutkové podstaty trestného činu, x xxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxenému nahradit. Soud může rovněž rozhodnout v adhezním řízení např. i o nároku třetí osoby, která byla zraněna jednáním obviněného, směřujícím proti pxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxhaným skutkem (protiprávním jednáním pachatele v příčinné souvislosti s následkem) došlo také k vzniku majetkové či nemajetkové újmy této osoby (R 41xxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxx
xx xxxxxx xx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxje za samostatné skutky z hlediska trestního práva procesního, byť z hlediska hmotněprávního představují všechny dílčí útoky pokračujícího trestnéxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx pokračujících trestných činů (typicky např. krádeže vloupáním do motorových vozidel) nikoli tak, jak je chronologicky pachatel prováděl, ale nahodxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxé v trestním řízení by musely při každém nově odhaleném dílčím útoku trestného činu zahajovat nově trestní stíhání pro celý komplex všech dílčích útokůx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx, musela by věc být vrácena zpět do přípravného řízení, muselo by znovu být zahájeno trestní stíhání, všechny tyto dílčí útoky by musely být důkazně podcxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xx je však možno o každém dílčím útoku pokračujícího trestného činu vést samostatné trestní řízení, a tak i když v průběhu trestního stíhání orgán činný v xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxh zahájit nové, samostatné trestní stíhání.
102.
Dílčí útok pokračujícího trestného činu vychází z § 116 tr. zákoníku. Jde tedy o opakované naplňoxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxm způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Při určení dodržení znaku časové souvislosti se přihlíží i k době, kxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxdílných trestných činů (R 37/1987). Nerozhodné však je, naplňuje-li pokaždé jinou skutkovou podstatu téhož trestného činu (lišící se např. znakem zpxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx útoky byly spáchány na území ČR (R 30/1987).
xxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx rozsudků, bude pozdější odsuzující rozsudek ukládat společný trest dle § 45 tr. zákoníku, nabyly-li již předchozí odsuzující rozsudky právní moci.
xxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx2010). Pakliže by tak orgán činný v trestním řízení zjistil, že obviněný se dopustil skutku, v němž tento orgán spatřuje trvající či hromadný trestný čixx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
xxxx
Jestliže dílčí útok pokračujícího trestného činu byl spáchán až po sdělení obvinění, uplatní se postup dle § 12 odst. 11, a z hlediska trestního řízení xxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxx
Judikatura:
K odst. 11
Jestliže ke spáchání trestného činu nedovolené výroby a xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxal omamné či psychotropní látky více osobám, pak jejich prodej ve vztahu k jednotlivým osobám nepředstavuje dílčí útoky pokračujícího trestného činu xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx x x xx xxxxx xx xxx xx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx okruh osob, kterým pachatel prodával omamné nebo psychotropní látky, oproti vymezení těchto osob v usnesení o zahájení trestního stíhání (§ 160 odst. x xxx xxx xx x xxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xkutek. -
R 6/2008
x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x. 57/2007 Sb. rozh. tr.). Jestliže se pachatel dopouštěl trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. tím, že po delší dobu (např. několika let) na svéx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxotlivé dílčí útoky, pak nebude možno učinit závěr o pokračování v tomto trestném činu, byť jeho jednání vykazuje některé znaky pokračování v trestném čxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxtního práva hmotného, tak z hlediska trestního práva procesního. Pokud se uvedený čin neskládá z jednotlivých dílčích útoků pokračujícího trestného xxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxx xx xbžaloby zjištěno, že pachatel nemohl jednat výše uvedeným způsobem, a to např. proto, že v určitých dnech nebyl v zaměstnání. Taková část žalovaného jexxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxx xxxx xxxxxxxxx x
x xxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx činu jde o uskutečňování společného zločinného záměru jednáním, které stále nově naplňuje skutkovou podstatu téhož trestného činu a kde jednotlivé úxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxů se nevyžaduje úplná totožnost způsobu spáchání, ale postačí podobnost způsobu spáchání jednotlivých útoků, přičemž tuto podmínku je třeba vykládax x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx za odprodané pohonné hmoty. Skutečnost, že rozkrádání zakrývá různým způsobem (neevidovaný prodej pohonných hmot za pomoci zásahů do počitadel čerpxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxnorodosti, když jinak podstata jednání (zpronevěra tržby) i ostatní objektivní okolnosti činu (předmět útoku, poškozený, místo činu atd.) jsou stejxxx x
x xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx naplňuje tento znak objektivní stránky skutkové podstaty určitého stejného trestného činu, ale i naplňování ostatních znaků jeho skutkové podstatyx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx x
x xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx Poznámky k pojetí organizace a působnosti veřejné žaloby v posledních deseti letech. Státní xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxUREK, J. Zákon o soudech a soudcích. Praha: C. H. Beck, 2015.
KOUDELKA, Z., RŮŽIČKA, M., VONDRUŠKA, F. Zákon o státním zastupitelství s komentářem a jxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xx
xxxxxxxx xx x xxxzce procesní samostatnosti policejního orgánu. Státní zastupitelství. 2008, č. 10, s. 16.
ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 7. vyd. Prxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxměru příslušníků bezpečnostních sborů s komentářem. 2. vyd. Praha: ANAG, 2012.
VANGELI, B. Zákon o Policii České republiky. Komentář. 2. vyd. Prahxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx
xxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxivňují průběh trestního řízení a disponují za tím účelem určitými procesními právy nebo povinnostmi, označujeme jako subjekty trestního řízení. Pojxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxekty trestního řízení jsou podle českého trestního řádu zejména:
a)
orgány činné v trestním řízení, tj. soud, státní zástupce a policejní orgán,
xx
xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxí a probační úředník v řízení proti mladistvým,
c)
osoby další, za určitých okolností např. svědkové, znalci a tlumočníci, a to pouze tehdy, pokud uxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxle zákona oprávněny před soudem uplatňovat nebo podporovat obžalobu nebo proti obžalobě sebe nebo jiného obhajovat. Ustanovení § 12 odst. 6 však vymexxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xa jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek.
3.
Je třeba vyzdvihnout roli, kterou má mezi subjekty trestního řízexx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxxxx xxxxx
x x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xrgánem obžaloby (stranou řízení).
Oddíl první
Pravomoc a příslušnost soudů
Výkon trestního soudnictví
JUDr.
Tomáš
Durdík
- soxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxvislé soudy, jež jsou podle čl. 90 Ústavy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, přičemž jen soud je oxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxnost obecných soudů, které vykonávají soudnictví v trestních věcech. Podle čl. 91 Ústavy je soustava soudů tvořena Nejvyšším soudem, Nejvyšším spráxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxudnictví), přičemž Nejvyšší správní soud vykonává působnost toliko v oblasti správního soudnictví. V obvodu hlavního města Prahy je působnost krajsxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xx xx xx x xxxxx x xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxž názvy a obvody jsou stanoveny v příloze č. 4 k zák. o soudech a soudcích. Změna terminologie je dána i ve vztahu k obvodu města Brna, kde působnost okresníxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xx x xxxxx x xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx x x xxxx x xxxxech a soudcích, názvy, obvody a sídla krajských soudů v příloze č. 2 k tomuto zákonu a názvy, obvody a sídla okresních soudů v příloze č. 3 citovaného zákonxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxboček, jejichž názvy a sídla jsou stanoveny v přílohách č. 5 a 6 (pobočky krajských soudů) a v příloze č. 7 k zák. o soudech a soudcích (pobočky okresnícx xxxxxxx
xx
xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxudnictví. Obvodní soud pro Prahu 2 je tak příslušný k řízení v trestních věcech proti pachatelům trestných činů spáchaných porušením právních předpisx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx § 274 tr. zákoníku, v nichž by jinak byly příslušné podle trestního řádu obvodní soudy v hlavním městě Praze. Naproti tomu Obvodní soud pro Prahu 6 je, nexxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx x xxestních věcech týkajících se občanů České republiky, jde-li o výkon rozhodnutí cizozemského soudu podle mezinárodní smlouvy, s níž vyslovil souhlas xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxrodní justiční spolupráce naopak stanoví zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (k tomu blíže výklad k § 17, bod 28).
4.
V dalšxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xlovenské republiky, je pravomoc soudů České republiky dána, pokud soud se sídlem na území České republiky rozhodoval ve věci jako soud prvního stupně. xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxhodoval ve věci jako soud druhého stupně.
5.
Nejvyšší soud jako vrcholný orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů v trestním řízení zajišťuje jxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxe o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů, vyžaduje-li to zvláštní právní předpis nebo mezinárodní smlouva, s níž vyslovil souhlas Pxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xmlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena (např. vedení řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a zxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxra spravedlnosti na přezkoumání rozhodnutí soudu o přípustnosti vydání osoby do cizího státu při souběhu žádosti o vydání s evropským zatýkacím rozkaxxx xxxxx x xxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu. (K organizaci a činnosti Nejvyššího soudu blíže § 14 zák. o soudech a soudcích.)
6.
Vrchní soxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxské soudy, které patří do jejich obvodu, jednak v dalších zákonem stanovených případech (např. o povolení použití agenta podle § 158e odst. 4, o povolenx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xříslušníka Generální inspekce bezpečnostních sborů, jako agenta na území cizího státu, a to pro účely trestního řízení vedeného v České republice nebx x xxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xx x xx xxxxx xx x x x xx xxxxx x xx xx xx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx)
7.
Krajské soudy rozhodují jednak v případech stanovených trestním řádem jako soudy druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupnx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx stanovených případech (k organizaci a činnosti krajských soudů blíže § 29-32 zák. o soudech a soudcích).
8.
Okresní soudy, jakož i obvodní soudy na xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxx x x xxxxxxx xxkonem stanovených případech (k organizaci a činnosti okresních soudů blíže § 33-36 zák. o soudech a soudcích).
9.
Ve věcech mladistvých a při posuzxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx x xx xx xxxx xxxxx xx xxxxx x x xxxxx x xxxx. d) z. s. m. rozumí zvláštní senáty, popř. v zákonem stanovených případech předseda takového senátu nebo samosoudce, jež jsou za takovýmto účelem zříxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
Judikatura:
Je nepřípustné, aby obecně závazná vyhláška obce nově nebo podrobněji formuloxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x
xxx xx 47/93
Za dočasné přidělení soudce okresního soudu k výkonu soudcovské činnosti u krajského soudu ve smyslu § 41 odst. 1 písm. a) zákona č. 335/1991 Sbxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xen takové rozhodnutí předsedy krajského soudu, kterým je soudce k výkonu soudcovské funkce u krajského soudu přidělen tak, že po dobu tohoto přidělení xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xrůběhu přidělení vyřídit. -
R 8/1996
Z ustanovení § 67 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, plyne, že soudce může sxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx soudce k jinému soudu podle § 68 tohoto zákona, a proto se takový soudce na dobu dočasného přidělení stává soudcem soudu, k němuž byl dočasně přidělen, a px xxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxení soudce okresního soudu k výkonu funkce u krajského soudu podle § 68 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o soudech a soudcích, jakož i výkon funkce takového xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxe k výkonu funkce u krajského soudu dočasně přidělen tak, že po dobu takového přidělení přestává vykonávat funkci soudce okresního soudu, k němuž xxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xpřerušeno" dočasné přidělení soudce za účelem jeho rozhodování v konkrétné věci u okresního soudu, a na ně navazujícími změnami rozvrhu práce, na záklxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx 1 Listiny (k tomu též č. 8/1996 Sb. rozh. tr.) -
R 36/2012-I
Za soudce vyloučeného z rozhodování u soudu vyššího stupně podle § 30 odst. 3 tr. ř. se povxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxnutím souvisejícím (např. o vazbě, o zajištění majetku obviněného). Za účast na rozhodování u soudu nižšího stupně ve smyslu § 30 odst. 3 tr. ř. se nepovxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxuvisející. Uvedená skutečnost podle okolností zakládá důvod pro vyloučení soudce podle § 30 odst. 1 tr. ř. -
R 76/2013
Literatura:
FENYK, J.x xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx ŠIMÍČEK, V., WAGNEROVÁ, E. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2012.
RYCHETSKÝ, P., LANGÁŠEK, T., HERC, T. MLxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxentář. I. díl. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013.
ŽATECKÁ, E., HRUŠÁKOVÁ, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx
Právní xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxtavy obecných soudů, jehož články jsou ze zákona povolány k projednání a rozhodnutí věci samé v prvním stupni trestního řízení.
2.
Vedle příslušnoxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx téhož druhu a stupně) je příslušný k projednání a rozhodnutí (tj. k vyřízení) určité trestní věci (k tomu blíže § 18), a příslušnost funkční, jež stanovíx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xpravných prostředcích (k tomu blíže § 252 - příslušnost krajského nebo vrchního soudu v odvolacím řízení, § 265c - příslušnost Nejvyššího soudu v řízxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxlení obnovy řízení).
3.
V obvodu hlavního města Prahy je působnost okresních soudů vykonávána obvodními soudy, jejichž názvy a obvody jsou stanovxxx x xxxxxxx xx x x xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xx x xxxt. 2 zák. o soudech a soudcích).
4.
Podle tohoto ustanovení jsou okresní soudy příslušné k vedení nalézacího řízení, tedy k projednání a rozhodnutí xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx x xx xx xxxxxx xx xxxx xxxstným činům, nejedná-li se o případ zákonné výjimky, kdy je k vedení řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud. K tomu blíže § 17. Vedle nalézacxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxx xěci činný jako soud prvního stupně rovněž v rámci nalézacího řízení. Konkrétně se jedná o rozhodnutí související s výkonem trestu odnětí svobody, jež čxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxdmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a o tom, zda a do jaké míry je osoba, jíž byl pravomocně uložen trest odnětí svobody, účastna vyhlášenx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxacím řízení (§ 324 odst. x x xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x) a o propuštění z ochranného léčení a jeho ukončení (§ 353 odst. 2). Výlučná příslušnost okresního soudu (v jehož obvodu se nachází detenční ústav, ve ktxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xx 355), o dalším trvání zabezpečovací
detence
(§ 357 odst. 1) a o propuštění ze zabezpečovací
detence
(§ 357 odst. 2). Okresní soud, v jehož obvodu má odsxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x propuštění z ochranné výchovy činí vždy ten okresní soud pro mládež, v jehož obvodu se ochranná výchova vykonává (§ 84 odst. 1 z. s. m.).
5.
Okresní soud je věcně příslušný rovněž k provedení některých úkonů v rámxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxx x xx xxxxxxx x x xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xx xxxxxní s § 72 odst. 1), o žádosti obviněného o propuštění z vazby, nevyhověl-li této žádosti státní zástupce (§ 73b odst. 2 za užití § 71a), o změně důvodů vazbx xx xxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxzu vycestování do zahraničí (§ 77a), k vydání příkazu k domovní prohlídce (§ 83), k vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků (§ 83a odst. 1), k uxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx a záznamu telekomunikačního provozu (§ 88 odst. 2), k vydání příkazu k vydání údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu (§ 88a odst. 1), k uložení pxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxolečenských akcí a styku s určitými osobami (§ 88f), zákazu zdržovat se na konkrétně vymezeném místě (§ 88g), zákazu vycestování do zahraničí (§ 88h) a zxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxípadech taxativně uvedených v § 146 odst. 1 písm. a) až l) je okresní soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené rozhodnutí vydal, rovxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxe proti jeho vlastnímu usnesení, pakliže se změna původního rozhodnutí nedotkne práv jiné strany trestního řízení (tzv.
autoremedura
podle § 146 odsxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxvolacímu soudu (§ 251) či dovolacímu soudu (§ 265h). Okresní soud je rovněž věcně příslušný k projednání návrhu na povolení obnovy řízení, pokud ve věci xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání (§ 281 odst. xx xxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxch obsahuje zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a to jednak v souvislosti s vyřízením žádosti cizozemského orgánu o právní poxxx xx xx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxní po podání obžaloby do cizího státu (§ 106 odst. 1 z. m. j. s. za užití § 16 tr. řádu) a uznání příkazu k zajištění vydaného justičním orgánem jiného člensxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx vůči níž směřuje rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie, je příslušný k řízení o uznání a výkonu tohoto vykonatelného rozhodnutí jiného členxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx osoba v České republice, je dána příslušnost okresního soudu, v jehož obvodu tato osoba má nebo měla poslední trvalý pobyt, a nelze-li příslušnost soudx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxx x xxxonu rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění (§ 263 odst. 1 z. m. j. s.), pro řízení o uznání a výkonu roxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xx xxx xx xxx xxxení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího trest nespojený se zbavením osobní svobody, dohled nebo přiměřená omezení nebo pxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xx xx xx xx xxxx xxxxx x x xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxho státu Evropské unie včetně vydání evropského zatýkacího rozkazu (§ xxx xx xx xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxx x řízení o předání osoby do jiného členského státu Evropské unie (§ 202 odst. 1 z. m. j. s.), v řízení o uznání a výkon cizozemského rozhodnutí (§ 121 odst. 3 zx xx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xx xxx x x xxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxný trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody (§ 301 odst. 1 z. m. j. s.), kde je založena výlučná příslušnost krajskxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xx x xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxov na konanie v prvom stupni. Ustanovenie § 146a Tr. por. určuje osobitným spôsobom vecnú i miestnu príslušnosť súdov na konanie o riadnom opravnom prosxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxr. o sťažnosti podanej proti uzneseniu okresného prokurátora, ktorým bol obvinený vzatý do väzby, aj vtedy, ak je obvinený stíhaný pre trestný čin, pre xxxxx xx xxxxx x xx xxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x
x xxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxudů, posuzuje každý z nich svou příslušnost samostatně. Příslušnost okresního soudu není dotčena tím, že na obviněného byla v jiné věci podána obžalobx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xx x x xx xxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxx ř. -
R 44/1995
Jestliže soud vrátí státnímu zástupci k došetření věc, která byla podle § 25 tr. ř. tomuto soudu přikázána při současném odnětí jinéxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxlušnosti soudu k řízení o nově podané obžalobě. I v takovém případě se příslušnost soudu řídí ustanoveními § 16-22 tr. ř. -
R 22/1996
O zrušení peněžxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx rozhodovat v tomto procesním stadiu o vazbě, tedy soud, který obžalobu projednává. Pravidlo uvedené v první větě tohoto ustanovení, podle něhož o zrušxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx podáním obžaloby. -
R 93/1998
Zjistí-li krajský soud jako soud druhého stupně při rozhodování o stížnosti proti usnesení o zamítnutí žádosti obvixxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xsnesení postupem podle § 149 odst. 1 tr. ř. O žádosti obviněného o propuštění z vazby poté rozhodne soud příslušný k projednání obžaloby. -
R 31/1999
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxže a o změně některých zákonů (zákona o soudnictví ve věcech mládeže), oprávněn rozhodnout o prodloužení vazby mladistvého, je ten soud pro mládež, vůčx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xx xxx xxxx xxx xx tímto nadřízeným soudem příslušný krajský soud pro mládež; je-li k projednání věci v prvním stupni věcně příslušný krajský soud pro mládež (§ 17 tr. ř.)x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxdku před nadřízeným soudem pro mládež (např. v řízení před odvolacím soudem), pak - s ohledem na nedostatek speciální právní úpravy funkční příslušnosxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x tr. ř. Protože podle tohoto ustanovení není rozhodnutí o prodloužení vazby podmíněno žádným návrhem ani lhůtou, v které by jej bylo třeba učinit, může xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x
x xxxxxxx
x x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xento trest, ale byl přede dnem 1.1.2010 nařízen podle § 336 odst. 2 tr.ř. v tehdejším znění (tj. před novelou provedenou zákonem č. 41/2009 Sb.) soudem, x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxspěšných prací (např. k rozhodování o změně druhu a místa jeho výkonu podle § 336 odst. 5 tr.ř., o jeho přeměně v nepodmíněný trest odnětí svobody podle § xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x
x xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxx xx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx dobu trvání přípravného řízení (§ 12 odst. 10 tr. ř.). Po ukončení přípravného řízení podáním obžaloby se příslušnost soudu řídí obecnými hledisky uvexxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx v úvahu, a to včetně těch, jejichž potřeba vyvstala z procesních úkonů, k nimž došlo ještě v přípravném řízení. Proto o stížnosti obviněného podané protx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxdání obžaloby rozhoduje soud [§ 146a odst. 1 písm. a) tr. ř.] příslušný k projednání obžaloby. Jelikož nejde o rozhodování o vazbě tohoto obviněného v přxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxnovení § 30 odst. 2 věty druhé tr. ř. -
R 35/2012
Výjimka z místní příslušnosti soudu k rozhodnutí o použití amnestie podle § 368, věta druhá, tr. ř., pxxxx xxxxx x xxxx xxx x xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxjen ohledně trestu odnětí svobody, který odsouzený odpykává v době rozhodnutí o použití amnestie, ale též ohledně všech dalších trestů odnětí svobodyx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxx x
x xxxxxx
x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx svobody v trest domácího vězení (§ 57a tr. zákoníku) je podle § 320 odst. 2 tr. ř. příslušný soud, v jehož obvodu odsouzený vykonává trest odnětí svobodyx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxx xx x
x xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xUBÍČEK, M., POLÁK, P. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014.
ŠÁMAL, P. a kol. Trestní xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxwer, 2015.
(Krajský soud)
JUDr.
Tomáš
Durdík
- soudce Městského soudu v Praze
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
xx
xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxdmínky věcné příslušnosti krajského soudu pro fázi odvolacího řízení jsou upraveny samostatně, a to v § 252. Jestliže důkazy shromážděné a provedené v xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xízení v prvním stupni krajskému soudu, je tento soud příslušný k projednání věci v prvním stupni i tehdy, když v obžalobě je tento skutek právně posouzen xxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xa schválení dohody o vině a trestu podány u (věcně nepříslušného) okresního soudu, je třeba postupovat podle § 188 odst. 1 písm. a) či § 314p odst. 3 písm. xx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxodnutí o příslušnosti tomu soudu, který je nejblíže společně nadřízen okresnímu soudu, u něhož byla podána obžaloba, jakož i konkrétně určenému krajsxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx podána obžaloba, na základě výsledků provedeného dokazování v rámci hlavního líčení a po zhodnocení provedených důkazů dospěje k závěru, že žalovaný xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xísm. a), kdy stačí, že právní posouzení žalovaného skutku podle skutkové podstaty některého z trestných činů vymezených v § 17 je v dalším řízení možnéx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxerý je předmětem řízení, naplňuje všechny objektivní a subjektivní znaky skutkové podstaty některého z těchto trestných činů, tzn. že pouhá vyšší mírx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x x xxxxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxo soudu k projednání a rozhodnutí věci samé v prvním stupni tehdy, naplňuje-li žalovaný skutek zákonné znaky některého z trestných činů, na které trestxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxdle tohoto kritéria se přitom nikterak nepřihlíží k možné modifikaci trestní sazby, a to jak ve smyslu § 58 tr. zákoníku, tj. při mimořádném snížení tresxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxx xx xxxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxdy. Stejným způsobem se při aplikaci odst. 1 nepřihlíží ke zvýšení horní hranice sazby trestu odnětí svobody ukládaného pachateli trestného činu spácxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxíku na polovinu při ukládání trestního opatření odnětí svobody mladistvému pachateli (§ 31 z. s. m.).
4.
Je-li věcná příslušnost krajského soudu xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx vyčíslení způsobené škody, pak krajský soud, k němuž byla podána obžaloba, může věc předložit podle § 188 odst. 1 písm. a) k rozhodnutí o příslušnosti a xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxt, že výše škody, k níž soud dospěje v hlavním líčení, přesáhne hranici, která podle § 138 tr. zákoníku a § 17 odst. 1 zakládá věcnou příslušnost krajskéxx xxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx čin, za který trestní zákoník umožňuje uložit výjimečný trest, jímž se podle § xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxm může být uložen jen za zvlášť závažný zločin (tj. podle § 14 odst. 3 tr. zákoníku za úmyslný trestný čin, za který trestní zákoník stanoví trest odnětí xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx zvláštní části trestního zákoníku uložen pouze za zvlášť závažné zločiny vraždy (§ 140 odst. 3 tr. zákoníku), obecného ohrožení (§ 272 odst. 3 tr. zákoxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xopravního prostředku do ciziny (§ 292 odst. 2 a § 292 odst. 3 tr. zákoníku), vlastizrady (§ 309 odst. 1 tr. zákoníku), rozvracení republiky (§ 310 odst. 2 xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxví (§ 316 odst. 4 tr. zákoníku), válečné zrady (§ 320 odst. 1 tr. zákoníku), neuposlechnutí rozkazu (§ 375 odst. 3 tr. zákoníku), zprotivení a donucení k pxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xr. zákoníku), zběhnutí (§ 386 odst. 3 tr. zákoníku), vyhýbání se výkonu strážní, dozorčí nebo jiné služby (§ 388 odst. 2 tr. zákoníku), porušení povinnoxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxlního stavu vojáků (§ 392 odst. 2 tr. zákoníku), porušení služební povinnosti vojáka (§ 393 odst. 4 tr. zákoníku), genocidia (§ 400 odst. 1 a § 400 odst. 2 xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx. zákoníku), přípravy útočné války (§ 406 tr. zákoníku), styků ohrožujících mír (§ 409 odst. 2 tr. zákoníku), použití zakázaného bojového prostředku a xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx), xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx
x xxst. 1 písm. a)
6.
Jedná se o
taxativní
výčet trestných činů proti životu, trestných činů souvisejících s neoprávněným nakládáním s lidskými tkáněmx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx věcně příslušný krajský soud, a to bez ohledu na výši dolní hranice sazby trestu odnětí svobody stanovenou ve zvláštní části trestního zákoníku. Věc, v xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xtupně při předběžném projednání obžaloby postoupit okresnímu soudu z důvodu, že jde o trestný čin ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, jexxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxů v hlavním líčení, při kterém by měla být odstraněna případná pochybnost o možnosti kvalifikovat skutek jako pokus trestného činu vraždy (srov. R 10/1xxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xx
xxxxxxx xx x
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx x xxxxx x xxxxx xxx xx xi d), nýbrž o nastavení obecných podmínek, jež musí být v každém jednotlivém případě splněny tak, aby byla ve vztahu k tomuto trestnému činu dána věcná přxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxaném trhu, nebo o jejichž přijetí k obchodování na regulovaném trhu bylo požádáno, nebo prostřednictvím padělků a napodobenin takovýchto investičníxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxnu je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu.
8.
Naproti tomu dojde-li k odcizení některého z investičních nástrojů, nejedná se o xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxíslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně, protože investiční nástroj je zde předmětem trestného činu, a nikoli prostředkem jeho spáchání xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxčnost, že byl daný trestný čin spáchán nikoli jen pouhým odcizením, zpronevěrou, zničením a zpravidla ani pouhým vylákáním některého z investičních nxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxx x xx xx xx xxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxu,
d)
opce
,
futures
, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke kurzu nebo hodnotě cenných papírů, měnovým kurzům, úrokové míxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xypořádání v penězích nebo právo na dodání majetkové hodnoty, k níž se jejich hodnota vztahuje,
e)
nástroje umožňující přenos úvěrového rizika,
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxx
x
xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxvo na vypořádání v penězích nebo právo alespoň jedné strany zvolit, zda si přeje vypořádání v penězích, není-li využití tohoto práva odvislé od platebnx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxx
x
xxxxxxx
x xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxlývá právo na dodání této komodity a se kterými se obchoduje na evropském regulovaném trhu nebo v mnohostranném obchodním systému provozovaném osobou xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xx
xxxx
x
xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxývá právo na dodání této komodity, které nejsou uvedené v písmenu h), nejsou určené pro obchodní účely a mají znaky jiných derivátových investičních náxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxištění,
j)
opce
,
futures
, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke klimatickým ukazatelům, přepravním tarifům, emisním pxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxh nebo právo alespoň jedné strany zvolit, zda si přeje vypořádání v penězích, není-li xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxm hodnotám, právům, závazkům, indexům nebo kvantitativně vyjádřeným ukazatelům, které nejsou uvedené v písm. j) a mají znaky jiných derivátových invxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxou se sídlem v členském státě Evropské unie, jsou zúčtovány a vypořádány prostřednictvím vypořádacího systému nebo je jejich součástí dohoda o výzvě k xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x x xxxxx x xx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxvém trhu, zejména:
a)
akcie nebo obdobné cenné papíry představující podíl na společnosti nebo jiné právnické osobě,
b)
dluhopisy nebo obdobné xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx x xxx
xx
xxxxx xxxxxx xpravňující k nabytí nebo zcizení investičních cenných papírů uvedených v písm. a) a b),
e)
cenné papíry, ze kterých vyplývá právo na vypořádání v pexxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxh indexů či jiných kvantitativně vyjádřených ukazatelů.
Cennými papíry kolektivního investování jsou zejména akcie investičního fondu a podílxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xx x xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxtroj přitom může podle svých vlastností vykázat znaky i více druhů investičních nástrojů.
12.
Regulovaným trhem je trh s investičními nástroji orxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxa pro přijímání investičních nástrojů k obchodování na regulovaném trhu, pravidla obchodování na regulovaném trhu a pravidla přístupu na regulovaný xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxví zákon o podnikání na kapitálovém trhu. Další podmínky nebo informační povinnosti emitenta než stanovené tímto zákonem může organizátor regulovanxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xtanoví a dodržuje transparentní pravidla přístupu na regulovaný trh, která stanoví objektivní kritéria pro tento přístup (§ 63 odst. 1 z. p. k. t.). Praxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxhodování na regulovaném trhu a pravidel pro zúčtování a vypořádání obchodů uzavřených na regulovaném trhu (§ 63 odst. 2 z. p. k. t.).
13.
Padělanými xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx v § 3 odst. 1, 2 z. p. k. t., které byly zhotoveny za účelem jejich záměrného využití (záměny) namísto pravých investičních nástrojů.
14.
Napodobenixxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxných v § 3 odst. 1, 2 z. p. k. t., které byly zhotoveny v nižší kvalitě než samotné padělky, a to za účelem jejich záměrného využití namísto pravých investičxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxoje definované v § 3 odst. 1, 2 z. p. k. t. emitované v listinné podobě, jež byly upraveny opět za účelem jejich využití v rozporu s původním nastavením tohxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxx xejíž dosažení je v případech uvedených v odst. 1 písm. b) obligatorním znakem pro určení věcné příslušnosti krajského soudu k vedení řízení v prvním stuxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxci škody velkého rozsahu. Obdobně i značným prospěchem se podle § 138 odst. 2 tr. zákoníku rozumí prospěch dosahující částky nejméně 500 000 Kč a současxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxx xxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxx xx x
xxxativní
výčet trestných činů proti závažným pravidlům tržní ekonomiky a oběhu zboží ve styku s cizinou a trestných činů obecně ohrožujících, k jejichx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxí svobody stanovenou ve zvláštní části trestního zákoníku.
x xxxxx x xxxxx xx
xxx
xxxxx xx x
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxanizace, trestných činů proti obraně státu a trestných činů proti míru, jakož i válečných trestných činů, k jejichž projednání a rozhodnutí je v prvním xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxti trestního zákoníku.
18.
V souvislosti se závazky České republiky na poli mezinárodního boje s terorismem se novelou trestního řádu provedenox xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx k projednání a rozhodnutí věci samé v prvním stupni trestního řízení, rozšiřuje o nově konstituované trestné činy účasti na teroristické skupině (§ 31xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxným činem (§ 312f tr. zákoníku).
K odst. 2
19.
Dalším předpokladem pro určení věcné příslušnosti krajského soudu pro konání řízení v prvním stupni xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx 1, přičemž se tohoto jednání dopustil ve stavu nepříčetnosti, který si přivodil požitím nebo aplikací návykové látky zaviněně, tedy úmyslně, či alespxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxx o případy, kdy se pachatele do stavu nepříčetnosti přivedl v úmyslu trestný čin spáchat (tzv. opití se na kuráž), ani o případy, kdy spáchal trestný čin z xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx odst. 2 tr. zákoníku vyloučena aplikace ustanovení § 360 odst. 1 tr. zákoníku, tzn. že pachatel nebude stíhán pro trestný čin opilství, nýbrž pro něktexx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxecných hledisek uvedených v § 16 a § 17 odst. 1.
21.
xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxrávnost svého jednání nebo své jednání ovládat (§ 26 tr. zákoníku). Ve vztahu k trestnému činu opilství však tento stav nemohl vzniknout v důsledku diagxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x něhož byla v době činu alespoň jedna ze složek jednání, tedy rozpoznávací nebo ovládací, pouze výrazněji snížena, je třeba považovat za zmenšeně příčexxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xlespoň jedna z uvedených složek byla v době činu v důsledku opilosti pachatele vymizelá, lze uvažovat o trestném činu opilství podle § 360 tr. zákoníku, xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx).
22.
Návykovou látkou se podle § 130 tr. zákoníku rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx. 1 tr. zákoníku je pachatel obecně ohrožen trestem odnětí svobody v sazbě od tří let do deseti let, avšak dopustil-li se činu jinak trestného, na který txxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xi přivodil požitím alkoholických nápojů, dopustil více útoků, které by jinak zakládaly více trestných činů, všechny tyto útoky tvoří jeden trestný čix xxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxni řízení je dána i tehdy, koná-li se řízení o dílčích útocích pokračujícího trestného činu, za které přichází v úvahu uložení společného trestu za podmxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxty některého z trestných činů výslovně uvedených v odst. 1 nebo v odst. 2. K podmínkám pokračování v trestném činu blíže § 116 tr. zákoníku. Jestliže postxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx založení příslušnosti krajského soudu jako soudu prvního stupně je nerozhodné, že tato právní kvalifikace je naplněna teprve součtem škod způsobenýxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxx x xxxxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxde-li pro dílčí útoky pokračujícího trestného činu, které ve spojení s dalšími dílčími útoky, pro které již byla dříve podána obžaloba či vyhlášen odsuxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxloba přímo krajskému soudu, jehož věcná příslušnost je dána podmínkami odst. 3, je třeba, aby soud (zpravidla okresní), u něhož byla obžaloba podána, pxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xxx x xxx xxxxx x xx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxolečně nadřízenému soudu.
26.
Věcná příslušnost krajského soudu k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni řízení je ze zákona dána i v řízení o xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, je-li soudem, který by byl příslušný rozhodxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxzení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o pxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxhodne o návrhu na povolení obnovy krajský soud, navrhne-li to státní zástupce s odůvodněním, že vzhledem ke skutečnostem nebo důkazům, které nově vyšlx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxx
xxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxostatně podaném návrhu státního zástupce na uložení ochranného léčení, zabezpečovací
detence
, ochranné výchovy (§ 239 odst. 1 tr. řádu ve spojení s § xx xx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxho zástupcem pro nepříčetnost obviněného], stejně jako o návrhu, u kterého si rozhodnutí o ochranném opatření, jehož uložení bylo případně navrženo v xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxebo odst. 3.
28.
Zvláštní ustanovení o věcné příslušnosti krajského soudu v oblasti mezinárodní justiční xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxvní pomoc v cizím státě (§ 40 odst. 1 z. m. j. s.), dále s vyřízením žádosti cizozemského orgánu o právní pomoc (§ 48 odst. 5 z. m. j. s.), s udělením souhlasu s xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxx x xxxxxxxxxxxx xnformací z evidence Rejstříku trestů cizozemským orgánům (§ 66 odst. 3 z. m. j. s.), s řízením o vyžádání osoby z cizího státu (§ 78 z. m. j. s. za užití § 17 x x xx xxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx 106 odst. 1 z. m. j. s. za užití § 17 tr. řádu), s řízením o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí (§ 121 odst. 3 z. m. j. s.), s řízením o předání osoby mezinxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxx xx xx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xx s.), s řízením o předání osoby z jiného členského státu, včetně vydání evropského zatýkacího rozkazu (§ 192 z. m. j. s. za užití § 17 tr. řádu), s řízením o xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x z. m. j. s.), s rozhodováním o uznání příkazu k zajištění vydaného justičním orgánem jiného členského státu a zajištění jeho výkonu (§ 232 odst. 1 z. m. j. xxx x x xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxí spojené se zbavením osobní svobody (§ 301 odst. 1 z. m. j. s.).
Judikatura:
Městský soud v Praze shledal důvod vazby dle § 67 písm. c) tr. řádu x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxnesením stížnostního soudu a po celou další dobu trvání vazby již byl shledáván pouze tzv. útěkový důvod vazby dle § 67 písm. a) tr. řádu. K tomu, aby bylo mxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx nebo v jiných konkrétních skutečnostech shledat důvodnou obavu z opakování trestné činnosti, přičemž toto nebezpečí další trestné činnosti musí hroxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx trvání vazby stěžovatele a dalších spoluobviněných nijak nezohlednil ve vztahu ke stěžovateli rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, kterým tento sxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxy. Nesplnění povinnosti soudem, rozhodujícím o vazbě stěžovatele po podání obžaloby, k tomuto procesnímu stavu přihlédnout a řádně se vypořádat s argxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx základních práv a svobod. -
I. ÚS 3109/13
Právnym posúdením skutku v obžalobe nie je súd viazaný ani pri predbežnom prejednaní obžaloby pri skúmaní xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx x xxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxxx xoho, že súd posudzuje zažalovaný skutok podľa iného ustanovenia zákona ako obžaloba možno však len vtedy, keď dôkazy zhromaždené a vykonané v prípravnxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x
x xxxxxxx
x xxxxxxx x xxx
xxxxxxxxxx
x x xx
x xxxxxxx x xxx
xxxxxxxxxx
x x xx
x xxxxxxx x xxx
xxxxxxxxxx
x x xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxstný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku] byl spáchán prostřednictvím směnky, je podle § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve znění účinnxx xx xxxxxxxx x xxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx xx xxxxx004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů) a byla přijata k obchodování na regulovaném trhu nebo o její přijetí k obchodováxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx xx x xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x
x xxxxxxx
xxxxxxxxxx:
viz literatura k § 16
Místní příslušnost
(Určení místní příslušnosti soudu)
JUDr.
Tomáš
Durdík
- soudce Městského soudx x xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx je za podmínek § 16 a § 17 věcně příslušný k projednání a rozhodnutí věci samé. Na určení místní příslušnosti k projednání věci podle § 18 přitom nemá nixxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xx
x xxxxx xxxx xxxže § 12 odst. 3.
3.
Základním kritériem pro určení místní příslušnosti soudu, jenž splňuje podmínky věcné příslušnosti k projednání a rozhodnutí vxxx xxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xrestu. Příslušnost určená podle místa spáchání činu má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek díky tomu, že na tomto místě lze obxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xe však možné aplikovat pouze za předpokladu, že o něm nevznikají žádné pochybnosti (srov. NS 7 Td 68/2013). Místem spáchání trestného činu se přitom rozxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxního zákoníku (tj. objektivní stránku trestného činu), a to formou aktivního konání či naopak opomenutí konání, k němuž byl pachatel za podmínek § 112 xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxníkem, jež jsou objektem daného trestného činu. Např. bylo-li k pohrůžkám ve smyslu trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku použito texxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxkovým následkem trestného činu mohou být i místa, kde se nachází bydliště poškozeného, přičemž je nerozhodné, zda se jedná o bydliště trvalého či přechxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxe došlo ze strany pachatele k jednání naplňujícímu kterýkoli z nich. Pořadí, v němž jsou tyto alternativní znaky trestného činu uvedeny v ustanovení zvxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
5.
Místo, kde pachatel uskutečnil své protiprávní jednání, a místo, kde nastal škodlivý následek či účinek, přitom nemusí být totožné, tzn. že v konxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx, u kterého státní zástupce podal obžalobu, návrh na potrestání nebo návrh na schválení dohody o vině a trestu, popř. jemuž byla věc přikázána nadřízenýx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxami na různých místech České republiky, je příslušným x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx x xx xxxxxxxxx.
6.
V případě pokračování v trestném činu a u hromadných trestných činů, které se skládají z více útoků, je dána místní příslušnost každého soudu, v xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxrh na potrestání, popř. návrh na schválení dohody o vině a trestu.
7.
V případě trvajících trestných činů je dána místní příslušnost jednak soudu, v xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxávní stav následně udržoval. Např. u trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 196 tr. zákoníku je místem spáchání činu nejen místo, kde se pachaxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xe pachatel v této rozhodné době zdržoval na více místech, je místem spáchání každé z nich (srov. R 44/1971, R 47/1988).
8.
Za situace, kdy byly na téhox xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xx xxxxx xx x 23 odst. 3), nelze posuzovat místní příslušnost soudů podle § 21 odst. 2, nýbrž každý soud posuzuje otázku své místní příslušnosti samostatně podle § 18 xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x 12a odst. 2 z. s. z. přikázána jinému státnímu zastupitelství (srov. R 18/1998).
9.
Pro určení místní příslušnosti okresního, popř. obvodního soxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxy č. 564/2002 Sb., o stanovení územních okresů a územních obvodů Prahy, v platném znění, neboť
relevantní
je pouze skutečnost, zda je takové místo v obvxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxkonná úprava, konkrétně příloha č. 3 a příloha č. 4 k zák. o soudech a soudcích, podle níž je výlučně třeba otázku místní příslušnosti řešit (srov. KS v Praxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx Obvodního soudu pro Prahu 2 nebude dána, bylo-li porušení právních předpisů silničního provozu obviněným jen prostředkem k realizaci jím pojatého úmxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xx xxxxxxxxx
xxx
xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxkové újmy, jež byla trestným činem poškozenému způsobena, popř. nároku na vydání bezdůvodného obohacení, které obviněný na úkor poškozeného trestnýx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xrestný čin spáchaný mimo území České republiky, je místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo sx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxt mělo místo, kde obviněný fakticky bydlí. Z hlediska stanovení místa projednání a rozhodnutí věci tak bude záležet na postupu státního zástupce, u ktexxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxhž obvodech obviněný pracuje nebo se aktuálně zdržuje. Za daného stavu je tedy vyloučena možnost předložení věci k rozhodnutí o jejím přikázání (postoxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxaloby, neboť soud k tomuto okamžiku zkoumá svou příslušnost, a tedy i místo bydliště, pracoviště či místo současného pobytu obviněného (srov. NS 11 Td 3xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxšnosti soudu nikterak podstatné. Z hlediska určení místní příslušnosti soudu má naopak význam mimo jiné i zjištění místa, kde si obviněný přebírá soudxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxhož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, se v případech, kdy byl čin spáchán v cizině, uplatní jen tehdy, pokud byl čin z hlediska určení příslxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xísta spáchání. V jiných případech se postupuje podle § 18 odst. 1, který je z hlediska místní příslušnosti ustanovením základním. Tak je tomu u tzv. distxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxem ve smyslu § 420 obč. zák., pak je jeho sídlo určeno adresou zapsanou ve veřejném rejstříku. Nezapisuje-li se fyzická osoba jako podnikatel do veřejnéxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx určení místní příslušnosti soudu však nelze považovat všechna místa, v nichž může obviněný xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xpravidla administrativně označováno jako sídlo nebo provozovna (srov. R 56/1995).
15.
Je-li podle těchto kritérií dána místní příslušnost více xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx a trestu, popř. jemuž byla věc přikázána nadřízeným soudem. K tomu blíže § 22.
16.
Jestliže nelze aplikovat předchozí dvě kritéria, tzn. že nelze zjxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx, je místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci ten soud, v jehož obvodu působnosti vyšel daný čin najevo. V konkrétním případě se bude zpravidla jxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx např. formou podaného trestního oznámení.
17.
Specifickou úpravu podmínek pro určení místní příslušnosti soudu, jež dopadá nejen na řízení ve věxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xx a § 39). Pouze tehdy, neobsahuje-li oddíl 13 z. s. m. upravující výkon rozhodnutí ustanovení zvláštní, užijí se i na výkon ochranných a trestních opatřxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xx xx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxle § 37 z. s. m. primárně koná řízení ten soud pro mládež, v jehož obvodu mladistvý bydlí, a nemá-li stálé bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje nebo prxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxo provinění spácháno. Jestliže nelze místo činu zjistit, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Pakliže to vyžaduje prospěch mlaxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx se zřetelem na zájmy mladistvého nejúčelnější (§ 39 z. s. m.). Pro určení místní příslušnosti soudu pro mládež podle § 24 tr. řádu a § 37 odst. 1 z. s. m. je xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx x xx xxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xroti právnické osobě, je místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci ten okresní nebo krajský soud, v jehož obvodu byl stíhaný trestný čin spáchánx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxáchán v cizině. V těchto případech koná řízení ten soud, v jehož obvodu má obviněná právnická osoba sídlo nebo v jehož obvodu má obviněná zahraniční právxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxh osob vedeného podle § 120 a násl. obč. zák. nebo ze zákona, jímž byla zřízena. V případě registrovaných církví a náboženských společností se jedná o síxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxx x xxx x xxxxx x x xx9 obč. zák. Pakliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou-li mimo území České republiky, koná řízení proti právnické osobě věcně příslušný soud, v jehxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xx xutno pokládat všechna místa, kterými podnapilý řidič na motorovém vozidle projíždí, a ne tedy jen místo, kde s jízdou bylo započato. -
R 4/1966
U trexxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx x x xxx xxx xxxx xxxxx x xxxx x xxx x x xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxušný jak soud místa, kde se pachatel zdržoval v okamžiku uplynutí 24 hodin po lhůtě stanovené v povolávacím rozkaze, tak soud místa, kde nenastoupil sluxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxstoupena nepříslušným soudem. -
R 2/1981
Bylo-li k pohrůžkám ve smyslu trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. [nyní § 175 odst. 1 tr. záxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x
R 31/1988
Podle § 18 odst. 1 tr.ř. je možné místní příslušnost posuzovat jen tehdy, když lze místo činu zjistit. V případě trestného činu spáchanéhx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx místně příslušné podle § 18 odst. 1 tr. ř. pouze za předpokladu, že by byl čin páchán po celou dobu jízdy vlaku. -
R 35/1989
Místem spáchání trestného xxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxe místo, kde vznikla škoda, a také místo, kde se pachatel obohatil (§ 18 odst. 1 tr. ř.). -
R 53/1994
Jestliže soud vrátí státnímu zástupci k došetření xxxx xxxxx xxxx xxxxx x xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xemá předcházející rozhodnutí o odnětí a přikázání věci význam pro posouzení příslušnosti soudu k řízení o nově podané obžalobě. I v takovém případě se pxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx x
x xxxxxxx
x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxlem s tím, že s ní bude určitým způsobem nakládat, ještě nejsou naplňovány zákonné znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zpronevěxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxslu ustanovení § xx xxxxx x xxx xxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xyloučit, že k jednání pachatele dojde na jiném místě, než na kterém nastal nebo měl nastat následek (účinek) trestného činu (tzv. distanční delikt). O txxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxjí a tím způsobí poškozenému škodu. -
R 16/1999
Místem spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů poxxx x xxx xxx xxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxy každé místo, kterým pachatel při vývozu drog projede. -
R 3/2002
I. Státní zástupce, kterému byla věc vyšším státním zastupitelstvím přikázána k xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx x x xx xxxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxx xxjde k podání obžaloby státním zástupcem u jiného soudu, než který je soudem, v jehož obvodu státní zastupitelství působí, nejedná se o okolnost, která sxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxnosti o tom, zda je či není soudem příslušným k projednání obžaloby, postupuje podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř., t.j. po nápadu obžaloby rozhodne o předlxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x
xx x xx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxnulo, že se obviněný podstatné části žalovaného jednání dopustil v sídle společnosti, v níž působil jako statutární orgán, není z hlediska místní přísxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x
xx xx xx xxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. g) tr. zák. [nyní § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku], spáchaného nenastoupením výkonu trestu odnětí svobody na vxxxx xxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxpení trestu odnětí svobody, tak soud, v jehož obvodu je věznice, do které pachatel měl nastoupit, ale nenastoupil k výkonu trestu odnětí svobody. Jestlxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxána nadřízeným soudem. -
NS 11 Td 34/2009
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxho sídla, je místně příslušným k projednání věci soud, v jehož obvodu je sídlo úvěrující společnosti. Místo podepsání předmětných smluv není v takovém xxxxxxx xxxxxxxxx x
xx xx xx xxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx v pohybujícím se vlaku, si musí soud posuzující místní příslušnosti opatřit dostatek podkladů, z nichž je možné učinit závěr o místě spáchání trestnéhx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxtně příslušným soud, v jehož obvodu obviněný nastoupil do vlaku a s ohledem na okolnosti případu začal realizovat svůj úmysl spáchat žalovaný trestný čxxx x
xx xx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxolečnosti pojistnou událost, pak místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je soud, v jehož obvodu se nachází pobočka poškozené společnosti, dx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x
xx xx xx xxxxxxx
Za místo spáchání trestného činu ve smyslu § 18 odst. 1 tr. řádu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele, které naplnilo objektxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxx xx xxxhází bydliště poškozeného. Přitom je nerozhodné, zda se jedná o trvalé či přechodné bydliště. -
NS 11 Td 20/2012
Zločin padělání a pozměnění peněz pxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xoudu je tak podstatné zjištění místa, kde pachatel vyrobil padělané bankovky. -
NS 11 Td 25/2012
Z hlediska určení místní příslušnosti soudu u tresxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxst, že pachatel svůj podvodný záměr dokončil zcizením cizího majetku na jiném místě. -
NS 11 Td 33/2012
Pro určení místní příslušnosti soudu ve věci xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xP adresy. Není proto rozhodující sídlo poskytovatele internetového připojení. -
NS 11 Td 36/2012
Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné poxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx tvrzení, jedná se o tzv.
omisivní delikt
. Místem je však vždy sídlo daňového úřadu, a to jak v případech, kdy pachatel podal daňové tvrzení s uvedením nepxxxxxxxxx xxxxxx xxx x x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x
xx xx xx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku spočívá v dopravení látky na území České republiky. Přitom se nevyžadxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxznam též zjištění, že v obvodu dotyčného soudu došlo k jednání pachatele, který sice s látkou nedisponoval osobně, ale prostřednictvím jiné osoby, ktexx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x
xx xx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxnění podmínek § 73 odst. 1 písm. b) z. s. m. vede od okamžiku zahájení trestního stíhání podle trestního řádu. U mladistvého, který v době zahájení trestxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxxxy hmotně právní povahy se posuzují podle § 1-35 citovaného zákona, resp. podle příslušných ustanovení trestního zákoníku.
Za splnění podmínek podlx x xx xxxxx x xx xx xx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx x x x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx totiž mladistvá ve smyslu podle § 2 odst. 1 písm. c) z. s. m. -
NS 8 Td 16/2013
R 43/2014 - viz
judikatura
k § 16
Literatura:
HACKL, V., ŽĎÁRSKÝx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxství. Trestní právo. 2010, č. 9, s. 14.
KOUDELKA, Z. Příslušnost státního zastupitelství. Trestní právo. 2014, č. 2, s. 42.
KOUDELKA, Z. Dny právx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxx
xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx x. K místní příslušnosti v případě přečinu zanedbání povinné výživy. Státní zastupitelství. 2012, č. 3.
NEDVĚDĚL, P., RŮŽIČKA, P. Místní příslušnoxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxx
xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xízení v trestních věcech mladistvých. Trestněprávní revue. 2010, č. 11.
ŽĎÁRSKÝ, Z. K místní příslušnosti v případě trestného činu podvodu podle § xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxdu v Praze
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
K odst. 1
1.
Jde o stanovení pravidel pro konání společného řízení, a to v kterémkoli jeho staxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xztahu k nimž by jinak byla konána oddělená řízení. Jde i o to, aby soud mohl obviněnému, který spáchal více trestných činů, uložit úhrnný nebo souhrnný trxxx xx xx xxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxe zákona č. 265/2001 Sb., která výrazně zasáhla do tohoto ustanovení (především v návaznosti na současné znění § 11 odst. 3 a § 12 odst. 12), se zásadně koxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xak mělo být především u pokračování v trestném činu a u trestného činu hromadného a trvajícího, kde se společné řízení koná, pokud tomu nebrání důležité xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxčinný souběh), zásadně pak v případech, kdy jde o trestné činy spáchané různými osobami (obviněnými), které však spolu skutkově i důkazně souvisí (napxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx x xxxx x xxx, § 217, § 364, § 365, § 366, § 367 a § 368 tr. zákoníku, popř. některé z forem úplatkářství podle § 331, § 332 a § 333 tr. zákoníku). V ostatních případech lze xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx, byť formálně budou splněna výše uvedená kritéria, tehdy, brání-li takovému postupu důležité důvody, např. situace, kdy u souvisejících trestných čxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxho stíhání ve smyslu § 173 odst. 1 písm. b) nebo vyvstane-li potřeba provedení, resp. doplnění časově náročného dokazování ve vztahu k některému z dílčxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxt o spáchání dalších dílčích útoků pokračujícího trestného činu.
3.
Pokračování v trestném činu je definováno v § 116 tr. zákoníku. K pojmu pokračuxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx anebo takovýto protiprávní stav udržuje, aniž by jej sám dříve vyvolal (např. neplnění zákonné vyživovací povinnosti podle § 196 tr. zákoníku, zbavenx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xtoků, jež jsou vedeny společným záměrem pachatele čin spáchat. Mnohost útoků je tedy podmínkou trestní odpovědnosti pachatele a přímým znakem skutkoxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx hromadí, vyrobí nebo sobě či jinému opatřuje zbraně, nikoli pouze jednu zbraň]. Na rozdíl od pokračujícího trestného činu, kde každý jednotlivý dílčí xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxst. 12), nelze odděleně projednat a rozhodnout jednotlivé útoky hromadného trestného činu nebo jednotlivé části trvajícího trestného činu, neboť ty xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx
xx
xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx spojení věcí ke společnému řízení. Není vadou řízení, která by zakládala existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d), jestliže soud v rámcx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx, neboť nejzazším okamžikem pro zmíněný postup je až prohlášení soudu o skončení dokazování podle § 216 odst. 1.
5.
Ustanovení § 20 lze při zachovánx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxých, podáno více samostatných obžalob či návrhů na potrestání, a to u téhož soudu. Skutečnost, zda byly všechny věci, u kterých přichází v úvahu jejich sxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x hlediska aplikace § 20 nepodstatná. Jestliže však bylo na téhož obviněného podáno více samostatných obžalob či návrhů na potrestání u různých soudů txxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxáním jen jednomu z nich.
6.
Pravidla pro konání společného řízení dopadají na všechna stadia trestního řízení, tzn. že jsou obecně platná nejen pro xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxika státních zástupců, vykonává dozor ten, který je příslušný k výkonu dozoru nad vyšetřováním vedeným proti pachateli trestného činu nebo ohledně nexxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxx
x xxxxx x
xx
xxxxxxxx xx xxxxxx xedení společného řízení ke spojení jednak věci, kde je za podmínek § 314a a násl. dána příslušnost k rozhodnutí samosoudci, a věci, o které přísluší konxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxdcem nelze aplikovat.
8.
Zvláštní úprava podmínek konání společného řízení, a to jak v případě více mladistvých, tak v případě mladistvého a dospěxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xx xx xx xxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx koná společné řízení, pokud to je vhodné z hlediska všestranného a objektivního objasnění věci, hospodárnosti a rychlosti řízení s přihlédnutím k osoxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xakové společné řízení koná soud pro mládež, a pokud jde o mladistvého, užije se i ve společném řízení ustanovení zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Nxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxž věc dospělého a postoupí ji příslušnému obecnému soudu.
9.
Zvláštní úprava podmínek konání společného řízení dopadá rovněž na případy společnéxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxěné právnické osobě a obviněné fyzické osobě, jestliže jejich trestné činy spolu souvisejí a pokud tomu nebrání důležité důvody. Společné řízení přitxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxstných činů obviněná právnická osoba i fyzická osoba, koná společné řízení soud, který je příslušný konat řízení proti obviněné fyzické osobě. Ve spolxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxovéhoto společného řízení prováděny úkony trestního řízení ve vztahu k oběma těmto osobám, provádějí se zpravidla nejprve ve vztahu k fyzické osobě.
Judikatura:
Rozhodnutí policejního orgáxx x xxxxxxx xxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxmnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit"; bylo nezbytné - s ohledem na § 137 odst. 3 in fine trestního xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxaly v rozporu s § 137 odst. 1, 3 trestního řádu a předmětné rozhodnutí o spojení věcí zákonem stanoveným postupem nebylo vydáno.
Ne každé případné poruxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx svobod konkrétního stěžovatele; pouze nesprávná aplikace práva, kterou lze opodstatněně kvalifikovat jako takovou aplikaci, jež má za následek porxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxjné moci ani převážně, ani výlučně jen v jeho formálním vyjádření. Naopak, ať už při konkrétní, či
abstraktní
kontrole norem či při přezkumu výkonu stáxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxálním pojetí, tímto přístupem Ústavní soud mimo jiné respektuje doktrínu materiálního právního státu, na kterou se ve své judikatuře opakovaně odvolxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxny významné okolnosti svědčící nejen v neprospěch, ale i ve prospěch obviněného, a aby orgány činné v tomto řízení ke všem těmto okolnostem náležitě přixxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxžovatele. V této souvislosti je třeba uvážit, zda se jedná o zásah, který zřetelně vedl k negaci či k nepřiměřenému (a v tom rámci tudíž ústavně neakceptoxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxocesních) ústavně zaručených základních práv, a to zejména tehdy, je-li předtím, jakož i následně jejich realizace v průběhu procesu řádně umožněna.
xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xásadě jen tehdy, jestliže dospěje k názoru, že namítané a důvodné procesní pochybení ze strany orgánu veřejné moci vede k závěru, že proces jako celek byx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxuaci, kdy ze strany orgánů veřejné moci sice k určitému pochybení došlo, avšak jeho intenzita a existující příčinná souvislost mezi porušením práva a jxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x
xx xx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxledky. Jeho posláním je kromě jiného zaručit, aby soud při ukládání trestu uložil úhrnný trest, řídě se zásadami v cit. ustanovení uvedenými. Při uložexx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx xxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xyjadřuje celkové hodnocení projednávaných trestných činů téhož obžalovaného. -
R 13/1963
Ak xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxžký trestný čin, postúpi vec podľa 188 ods. 1 písm. a) Tr. por. súdu, u ktorého bola podaná obžaloba pre najťažší trestný čin, pokiaľ so zreteľom na stav koxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x
x xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xx xéhož obviněného podány dvě nebo více obžalob u různých soudů téhož druhu a stupně a nevede se dosud o nich společné řízení (§ 20 odst. 1, § 23 odst. 3 tr. ř.), xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxx xx xxxxxxx x xxxovém případě podmínky pro konání společného řízení, lze dosáhnout spojení těchto věcí podle § 23 odst. 3 tr. ř., jen jestliže předtím budou věci ostatníx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx byl příslušný konat společné řízení podle § 21 odst. 2, § 22 tr. ř. Jsou-li však v konkrétním případě dány další důležité důvody ve smyslu § 25 odst. 1 tr. řxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x
x xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxdů, posuzuje každý z nich svou příslušnost samostatně. Příslušnost okresního soudu není dotčena tím, že na obviněného byla v jiné věci podána obžaloba x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xx x x xx xxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx x xiné věci byla na obviněného podána u krajského soudu obžaloba ve smyslu § 17 tr. ř. -
R 44/1995
Jestliže soud vrátí státnímu zástupci k došetření věcx xxxxx xxxx xxxxx x xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx předcházející rozhodnutí o odnětí a přikázání věci význam pro posouzení příslušnosti soudu k řízení o nově podané obžalobě. I v takovém případě se přísxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx x
x xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxliže je to nutné pro všestranné a objektivní objasnění věci a není-li to na újmu mladistvého (§ 38 odst. 2 z. s. m.). Při posuzování, zda jsou splněny uvedexx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx. -
R 42/2016-II.
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
KOUDELKA, Z. Příslušnost státního zastupitelství. Trestní právo. 2010, č. 9, s. 14.
KUBÍČEK, M., POLÁK, P. Zákon o mezinárodní justiční spoluprxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxNTUCH, P. K možnostem sjednání dohody o vině a trestu. Trestní právo. 2012, č. 12, s. 4.
ŽATECKÁ, E., HRUŠÁKOVÁ, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládežxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx v Praze
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
K odst. 1
1.
Jde o zakotvení pravidla, kterak stanovit věcnou příslušnost soudu pro konání spoxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxičemž k projednání některého z nich je dána věcná příslušnost krajského soudu, zatímco u jiného je dána věcná příslušnost okresního soudu. Za daného stxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxpadech, kdy jsou dány podmínky pro konání společného řízení o více trestných činech, k jejichž projednání je podle § 16 věcně příslušným toliko okresnx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xe za podmínek § 20 příslušný ke konání společného řízení, vede řízení i o těch souvisejících trestných činech, k jejichž projednání není podle kritérix xxxxxxxxx x x xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx
xx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx odst. 1, § 23 odst. 3), nelze posuzovat místní příslušnost soudů podle § 21 odst. 2, ale každý soud posuzuje otázku své místní příslušnosti podle § 18. Jsoxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxtním soudům postupem podle § 25 odst. 1 odňaty a přikázány jednomu soudu.
3.
Věci přitom budou zpravidla přikázány tomu soudu, který by byl v případx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x x xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx odst. 1, např. důvody procesní ekonomie, mohou být věci přikázány i soudu jinému (srov. R 2/1983).
4.
Toto ustanovení výslovně dopadá na určení příxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xíce policejních orgánů či více státních zástupců pro vedení společného přípravného řízení. K tomu blíže § 16 jednacího řádu s. z. a čl. 11a závazného poxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxx xstanovení modifikuje pravidla místní příslušnosti uvedená v § 18, je-li pro účely společného řízení dána věcná příslušnost více různých soudů téhož dxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxkých soudů, je příslušnost k jejich společnému projednání určena vzájemnou povahou a mírou trestní součinnosti jednotlivých obviněných, popř. mírox xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxslušnými toliko okresní soudy, je k vedení řízení příslušný ten z nich, který je příslušný konat řízení o nejtěžším z trestných činů. Závažnost trestnýxx xxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxtatu ve zvláštní části trestního zákoníku. Pro řešení otázky příslušnosti soudu podle § 21 odst. 2 je přitom rozhodující trestní sazba odnětí svobody xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxány pro některou z forem účastenství [§ 24 odst. 1 písm. a) až c) tr. zákoníku], přičemž k projednání věci je obecně příslušných více soudů téhož druhu a stxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxi se o kombinaci obou výše uvedených případů, tedy o projednání více trestných činů spáchaných více osobami v postavení jak pachatelů, popř. spolupachxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xěcně a místně příslušný konat řízení proti obviněnému, jenž je pachatelem nejtěžšího z projednávaných trestných činů. Jelikož trestní řád neřeší výxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xízení o všech stejně závažných trestných činech jsou všechny soudy, které jsou příslušné konat řízení o jednotlivých trestných činech. Jde tedy o přípxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx návrh na schválení dohody o vině a trestu nebo jemuž byla věc přikázána nadřízeným soudem (srov. R 12/1972).
8.
Jelikož zákon o soudnictví ve věcech xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xe dána věcná příslušnost více soudů pro mládež (různých stupňů či téhož stupně), užije se podle § 1 odst. 3 z. s. m. i v trestních věcech mladistvých obecnx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxx xx xx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx konání společného řízení vedeného jak proti právnické osobě, tak proti osobě fyzické (§ 31 odst. 1 věta druhá zák. o tr. odpovědnosti p. o.), byť jde o praxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xe společně projednávaných trestných činů. Jsou-li dány podmínky pro konání společného řízení o stejně závažném činu nebo více stejně závažných činecxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxx x místně příslušný konat řízení proti fyzické osobě. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob naproti tomu specificky neřeší situaci, kdy jsou sxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx § 1 odst. 2 zák. o tr. odpovědnosti p. o. dopadá obecná úprava trestního řádu, tedy § 21 odst. 1, 2.
Související předpisy:
xxx xxa závazného pokynu policejního prezidenta č. 103/2013 o plnění některých úkolů policejních orgánů Police České republiky v trestním řízení
Judixxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xds. 1 písm. a) Tr. por.]. Postúpiť vec pri predbežnom prejednaní obžaloby podľa § 188 ods. 1 písm. a) Tr. por. v dôsledku toho, že súd posudzuje zažalovaný xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xkutkový podklad pre právne posúdenie zažalovaného skutku; inak súd vec vráti prokurátorovi na došetrenie. -
R 61/1972
Ak pri dvoch trestných činoxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxvnym druhom trestu, za ťažší treba považovať ten trestný čin, za ktorý zákon nehrozí aj týmto ďalším alternatívnym druhom trestu. -
R 2/1992
Při posxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx § 53 odst. 2 písm. b) tr. zák. [nyní § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku] umožňujícímu uložit peněžitý trest bez současného uložení trestu odnětí svobody i x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx nepřichází v úvahu postoupení věci podle § xxx xxx xx x
x xxxxxxx
x xxxxxxx x xxx
xxxxxxxxxx
x x xx
x xxxxxxx x xxx
xxxxxxxxxx
x x xx
xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx x x xx
Příslušnost několika soudů
JUDr.
Tomáš
Durdík
- soudce Městského soudu v Praze
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
1.
Toto uxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xak v důsledku konání společného řízení o více trestných činech či o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu, popř. o všech částech txxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x x xxx xxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxstného činu) v obvodu územní působnosti více soudů (k tomu blíže § 18). V praxi se může jednat např. o spáchání trestného činu vydírání podle § 175 tr. zákoxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxvě, tak místo, kam byl adresován.
2.
Je-li v konkrétní trestní věci dána příslušnost více soudů, pak řízení koná ten (věcně a místně příslušný) soudx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx. V rámci úvah o určení příslušnosti některého z více místně příslušných soudů je vhodné zvážit mimo jiné okolnosti, které se vztahují k osobě obviněnéhx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxozená osoba, která uplatnila nárok na náhradu škody.
3.
x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx x x xxxx
xx
x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx x x xxxx
xx
x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx a trestu blíže § 175b a § 180.
6.
K přikázání věci nadřízeným soudem blíže § 25.
7.
Toto ustanovení nikterak nedopadá na postavení ostatních orgxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxřování) či státních zástupců (k výkonu dozoru nad postupem policejního orgánu ve fázi přípravného řízení), neboť ve vztahu k těmto subjektům je daná otxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xx x xxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxění některých úkolů policejních orgánů Police České republiky v trestním řízení.
8.
Naproti tomu specifickou právní úpravu obsahuje zákon o mezixxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxdosti současně dána místní příslušnost několika soudů, vyřídí danou věc soud, jemuž byla tato žádost postoupena Ministerstvem spravedlnosti, nebo v xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxt. 6 z. m. j. s.). V případě přijetí žádosti cizozemského orgánu o právní pomoc Ministerstvem spravedlnost je tímto ústředním orgánem daná žádost postoxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xx xx xxxx x xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxi nebo úkon právní pomoci nenáročnější (§ 48 odst. 6 z. m. j. s.).
Související předpisy:
xxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxení
Judikatura:
Za místo spáchání trestného činu opilství podle § 201 tr. zák. [nyní § 360 tr. zákoníku] je nutno pokládat všechna místa, kterýxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x
x xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xyl spáchán naplněním více alternativních znaků jeho skutkové podstaty, je každé místo, kde došlo ze strany pachatele k jednání naplňujícímu kterýkolx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx místa spáchání činu a tedy ani pro určení místní příslušnosti soudu podle § 18 odst. 1 tr. ř. -
R 17/1996
Miestom spáchania trestného činu zanedbanix xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx xx x xxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxnnosti, ako i miesto, kde mala pobyt oprávnená osoba, u ktorej bola znížená alebo ohrozená úroveň výživy. -
R 44/1971
R 2/1983 - viz
judikatura
k § 20
xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxání činu jak místo, kde se vyskytoval pachatel, tak místo, kde byla osoba, která měla být k něčemu přinucena. -
R 31/1988
Pro řešení otázky, který z víxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx zvláštní části trestního zákona, a nikoli sazba modifikovaná podle § 42 tr. zák. o ukládání trestů zvlášť nebezpečným recidivistům [nyní institut mixxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx x
x xxxxxxx
x xxxxxx x xxx
xxxxxxxxxx
x x xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx, jímž někoho uvedl v omyl, dále místo, kde vznikla škoda, a také místo, kde se pachatel obohatil (§ 18 odst. 1 tr. ř.). -
R 53/1994
R 22/1996 - viz
judikaxxxx
x x xx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxx xx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx xxx xxxx xo ukončení přípravného řízení podáním obžaloby se příslušnost soudu řídí obecnými hledisky uvedenými v ustanoveních § 16-22 tr. ř. a soud příslušný pxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxocesních úkonů, k nimž došlo ještě v přípravném řízení. Proto o stížnosti obviněného podané proti usnesení, jímž rozhodl státní zástupce v přípravném xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xx xx. ř.] příslušný k projednání obžaloby. Jelikož nejde o rozhodování o vazbě tohoto obviněného v přípravném řízení, nejsou soudci, kteří rozhodují o takxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xx x
x xxxxxxx
xiteratura:
viz literatura k § 20
Vyloučení a spojení věci
JUDr.
Tomáš
Durdík
- soudce Městského soudu v Praze
Právní stav xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx obviněného, o nichž bylo doposud vedeno společné řízení, k samostatnému projednání a xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxestní věci urychleně bez zbytečných průtahů, přičemž s největším urychlením mají projednávat zejména vazební věci a věci, ve kterých byl zajištěn majxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xbviněným, načež jeden z nich po podání obžaloby přestane komunikovat s orgány činnými v trestním řízení (zatímco ostatní jsou za podmínek § 67 a § 68 stxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxněného, který se hlavnímu líčení vyhýbá, u tohoto úkonu zajistit za pomoci příkazu k zatčení (§ 69), popř. vůči jehož osobě budou v budoucnu splněny podmxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxho řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí (vyloučená věc bude nadále vedena pod novou spisovou značkou téhož senátu, který o vyloučení rozhodlxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x vyloučení věci ze společného řízení bude zpravidla situace, kdy ve vztahu k některému z více společně projednávaných skutků budou po podání obžaloby dxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx nařízení hlavního líčení, popř. pro vydání trestního příkazu (§ 314e) či některého z meritorních usnesení, jimiž se trestní stíhání končí [§ 188 odst. x xxxxx xxx xxx xxx xxxxx x xx x xxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxt situaci, kdy odvolací soud shledá, že ve společném řízení je napadený rozsudek vadný jen ohledně některého z trestných činů nebo některého z obžalovaxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxstupci, zatímco ohledně zbývající trestné činnosti nebo ostatních obžalovaných lze rozhodnout (srov. R 19/1985).
3.
Dané ustanovení o vyloučenx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxincip platí i u hromadných a trvajících trestných činů, u kterých nelze rozhodnout o vyloučení některého z dílčích útoků hromadného trestného činu nebx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxhodnutí o vyloučení některého z dílčích útoků ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí za podmínek odst. 1 vyloučeno, neboť podle § xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xich není založena překážka věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k ostatním dílčím útokům (§ 11 odst. 3).
5.
O vyloučení věci ze společného řízení roxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
x.
O vyloučení věci ze společného řízení lze rozhodnout v jakékoli fázi trestního řízení, tedy nejen v řízení přípravném či v řízení před soudem prvního xxxxxxx xxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxčení věci ze společného řízení lze § 23 aplikovat nejen na rozhodovací praxi soudu, ale i na postup státního zástupce či policejního orgánu ve fázi přípxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxta č. 103/2013 o plnění některých úkolů policejních orgánů Police České republiky v trestním řízení nemění.
8.
O vyloučení věci ze společného řízexx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxžnost přípustná (§ 141 odst. 2). Podmínky pro vyhotovení zjednodušeného usnesení, které neobsahuje odůvodnění, budou splněny pouze v případě rozhodxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxejním orgánem v rámci přípravného řízení.
K odst. 2
9.
Soud, který byl věcně a místně příslušným ke konání společného řízení o trestných činech vícx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxo společného řízení vyloučil. Výjimku z tohoto pravidla představují situace, kdy byla dána věcná příslušnost k vedení společného řízení o více trestnxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx x x xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxli povinen) ji postoupit místně příslušnému okresnímu soudu. Nevyužije-li však krajský soud této zákonné možnosti, pak rozhoduje v senátě složeném zx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxx999). Proti usnesení, kterým krajský soud vyloučí věc ze společného řízení a postoupí ji okresnímu soudu k projednání a rozhodnutí, není stížnost přípxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xospěje k závěru, že sám není k projednání a rozhodnutí této věci věcně či místně příslušným, může rozhodnout o jejím předložení k rozhodnutí o příslušnoxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxsm. a), tj. rozhodnutím senátu v rámci předběžného projednání obžaloby, popř. podle § 314c odst. 1 písm. a), tj. rozhodnutím samosoudce po přezkoumání xxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxrestání či samostatné návrhy na schválení různých dohod o vině a trestu. Základním kritériem pro spojení více věcí je přitom splnění zákonných podmínex xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxuze za předpokladu, že všechny obžaloby, návrhy na potrestání či návrhy na schválení dohod o vině a trestu byly státním zástupcem podány u téhož soudu (bxx xxxxxx xx xxx xxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxy podány u různých soudů, byť téhož druhu a stupně, lze spojení těchto věcí ke společnému řízení dosáhnout toliko postupem podle § 25, tj. odnětím věcí osxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxx xxxxxxxxxx x spojení ke společnému řízení lze aplikovat bez ohledu na skutečnost, zda bylo v různých věcech podáno více samostatných obžalob nebo více samostatnýcx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxba a v jiné návrh na potrestání. Naproti tomu vzhledem ke specifické povaze institutu dohody o vině a trestu, o jejímž schválení soud rozhoduje pouze ve vxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx samostatná obžaloba (či návrh na potrestání), jednak samostatný návrh na schválení dohody o vině a trestu, pakliže ve věci, kde byla původně podána obžxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx dohody o vině a trestu.
13.
O spojení více věcí ke společnému řízení soud rozhoduje vždy podle vlastního uvážení s přihlédnutím k povaze a okolnostex xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xnačkou té věci, v níž byla samostatná obžaloba (či návrh na potrestání) podána jako první, bez ohledu na charakter a závažnost vzájemně spojovaných věcxx
xxx
x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx x xxxxerém z mimořádných opravných prostředků. Stížnost pro porušení zákona a dovolání, které byly podány v téže věci, přitom Nejvyšší soud projedná ve spolxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx
xxx
xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxostatných obžalob, tedy ve fázi řízení před soudem, lze dle pravidel analogie tento postup vztáhnout i na fázi přípravného řízení, kdy by o spojení více xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxtupce či policejní orgán.
16.
O spojení více věcí ke společnému řízení orgány činné v trestním řízení rozhodují formou usnesení (§ 119 odst. 1, 2 a § xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxsení, které neobsahuje odůvodnění, budou splněny pouze v případě rozhodnutí vydaných ve fázi vykonávacího řízení či v případě rozhodnutí činěných v rxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
podle čl. 11a odst. 3 věta druhá závazného pokynu policejního prezidenta č. 103/2013 o plnění některých úkolů polxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxx xe adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat i s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení; v opaxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx x
xx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx xola pôvodne spoluobvinená a u ktorej toto procesné postavenie zaniklo vylúčením veci zo spoločného konania (§ 23 ods. 1 Tr. por.), prípadne skončením txxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx.
Ak sa ešte vedie spoločné trestné stíhanie, nemôže byť spoluobvinený vypočutý o trestnej činnosti iného spoluobvineného ako svedok, a to ani vtedy, xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxovedi, ktorú osoba, ktorá sa vypočúva ako svedok (prípadne by prichádzal do úvahy jej výsluch ako svedka, keby tu neboli prekážky uvedené v § 211 ods. 2 píxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxx xxxx x xxx xxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxogicky aj v prípade, ak sa proti osobám zúčastneným na trestnom čine (spolupáchateľom, účastníkom, podielnikom a pod.) viedlo trestné stíhanie od začxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxené v § 211 ods. 2 písm. a) Tr. por.) v trestnej veci inej, na trestnom čine zúčastnenej osoby. -
R 45/1978
Spáchal-li obviněný po vyhlášení odsuzujícxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxsudku spojeny podle § 23 odst. 3 tr. ř. ke společnému projednání a rozhodnutí. V takovém případě je třeba uložit samostatné tresty, a nikoli úhrnný tresx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx x
x xxxxxxx
x xxxxxx x xxx
xxxxxxxxxx
x x xx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxní nebo ustanovení nebo v dalším průběhu trestního řízení vymezeno jinak, vztahuje se i na trestní stíhání pro trestné činy (přečiny), ohledně nichž byxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxx xxxx x
x xxxxxxx
xx xxxxxxx súd, ktorému bola podľa § 295 Tr.por. [nyní § 39 z. s. m.] postúpená trestná vec niekoľkých xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxe už ohľadne tejto veci vysloviť svoju nepríslušnosť; podľa § 23 ods. 2 Tr.por. sa totiž príslušnosť okresného súdu, ktorý vec vylúčil, nemení. Ak ale súx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxxxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x
x 42/1989
Jestliže byly podle § 23 odst. 3 tr. ř. spojeny ke společnému řízení dvě věci, v každé z nichž byl obviněný ve vazbě, je nutno obě řízení i z hledxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x
x xxxxxxx
x xxxxxxx x xxx
xxxxxxxxxx
x x xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxní, vyloučí podle § 23 odst. 1 tr. ř. věc ze společného řízení, zůstává podle § 23 odst. 2 tr. ř. jeho příslušnost zachována jak ve vztahu k původní věci, txx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x
x xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx obviněného v jedné jeho trestní věci, je soud prvního stupně povinen doručit mu podle § 196 odst. 1 tr. ř. opis obžaloby nejen v této věci, ale po spojení s xxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxjení věcí totiž obhájce obhajuje obviněného pro všechny skutky a trestné činy.
Doručení opisů všech obžalob obhájci je natolik významné pravidlo zajxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxají skutků a trestných činů uvedených v obžalobách, jež obhájci nebyly doručeny, a věc vrátit v tomto rozsahu soudu prvního stupně k novému projednání a xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x
x xxxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxk. [nyní § 175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku] lze pokládat osobu, která vnímala skutečnosti, jež mohou být podkladem pro rozhodnutí orgánů činných v trexxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxní § 97 a násl. tr. ř. (k tomu č. 15/2002 Sb.rozh.tr.).
Svědkem v materiálním smyslu však není osoba, která je pachatelem (§ 9 odst. 1 tr. zák.) [nyní § 22 oxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxxx x xx5 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku].
Jestliže je jako svědek vyslýchána osoba, jejíž trestní věc byla podle § 23 odst. 1 tr. ř. vyloučena ze společného řízexx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxmálně, jelikož hmotně právně je pachatelem. Vyděračské jednání spolupachatele (dříve spoluobviněného) takové osoby spáchané na ní v souvislosti s jxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xodle § 235 odst. 1 tr. zák. [nyní § 175 odst. 1 tr. zákoníku], nikoli též podle odst. 2 písm. e) tr. zák. [nyní § 175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku]. -
R 13/20xx
xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx x x xx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxe
Právní stav komentáře je ke dni 1.5.2017.
K odst. 1
1.
Jde o stanovení pravidel pro postup soudu, u něhož byla podána obžaloba, návrh na potrestxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xx xx xx xxx xxxxx xxxxx byla přikázána nadřízeným soudem (§ 25) v případě, že tento soud dospěje k závěru, že není k projednání a rozhodnutí dané věci věcně a místně příslušný. Oxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x z. s. m. postoupena příslušným soudem pro mládež přímo některému z obecných soudů, který však dospěje k závěru, že není k projednání této věci věcně a míxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxx xx xxxxxx xx x xx xx xx xxxx xx xxxxxx xxxvu tak xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxuž byla věc postoupena či přikázána jiným soudem, tuto věc předloží k rozhodnutí o příslušnosti tomu soudu, který je nejblíže společně nadřízen jednak xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxné trestní věci. Z výše uvedeného tedy jasně plyne, že vyjma případů řešených v § 39 z. s. m. nelze věc přímo postoupit jinému soudu, jehož příslušnost k pxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxlušnosti, může dojít jak ve fázi řízení před soudem prvního stupně [tj. v rámci předběžného projednání obžaloby podle § 188 odst. 1 písm. a), při projednxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxálení dohody o vině a trestu podle § 314p odst. 3 písm. a)], tak ve fázi odvolacího řízení [§ 257 odst. 1 písm. a)].
3.
Při posouzení věcné a místní příslxxxxxxxx x xx xxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx.
4.
Nejblíže společně nadřízeným soudem může být za podmínek tohoto ustanovení jednak krajský soud, pakliže je okresním soudem v obvodu působnosxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx k rozhodnutí tzv. kompetenčního sporu je naproti tomu dána tehdy, jestliže je jedním krajským soudem v působnosti tohoto vrchního soudu namítána místxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu namítána místní příslušnost jiného okresního soudu v obvodu působnosti druhého krajského soudu, přičemž oba krajské soudy spadají do obvodu působnxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxosti tohoto vrchního soudu věcnou příslušnost některého z krajských soudů nacházejících se rovněž v obvodu působnosti daného vrchního soudu, popř. nxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxi téhož vrchního soudu. Nejvyšší soud je za daného stavu příslušným k rozhodnutí tzv. kompetenčního sporu tehdy, je-li některým z okresních soudů v obvxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx) nebo je-li některým z krajských soudů v obvodu působnosti Vrchního soudu v Praze namítána místní příslušnost některého z krajských soudů v obvodu půsxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxrým z okresních xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx, popř. naopak je-li namítána některým z krajských soudů v obvodu jednoho vrchního soudu věcná příslušnost některého z okresních soudů v obvodu druhéhx xxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxdině zákonnými hledisky rozhodnými pro určení příslušnosti. Je-li tedy podle těchto hledisek místně příslušný jiný soud a soud rozhodující o sporu mu xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xoudu nadřízen, musí věc předložit tomu soudu, který je společně nadřízen příslušnému soudu i soudům vedoucím spor o příslušnost (srov. R 57/1994).
xx
xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxány samostatné obžaloby či návrhy na potrestání pro jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu, které však ve svém souhrnu naplňují zákonné xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxest (§ 45 tr. zákoníku). Pakliže o části těchto útoků již bylo pravomocně rozhodnuto okresním či krajským soudem, zatímco pro zbylé dílčí útoky byla podxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx některého z trestných činů výslovně uvedených v § 17 věcně příslušným, je třeba vyvolat tzv. kompetenční spor postupem podle § 188 odst. 1 písm. a) či § xxxx xxxxx x xxxxx xxx
xx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxsm. a)] nemůže soud, jemuž byla věc přikázána podle § 24 nebo § 25 nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový podklad pro posouzení příslušnosti mezitím xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx
xx
x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x x x xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxost přípustná jen tehdy, jedná-li se o rozhodnutí samosoudce po podání obžaloby či návrhu na potrestání [§ 314c odst. 1 písm. a) odst. 5], přičemž podanx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xdst. 2). K podmínkám pro vyhotovení zjednodušeného usnesení, které neobsahuje odůvodnění, blíže § 136 odst. 3.
9.
Identická pravidla platí i pro rxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxu příslušnému k projednání dané věci, a jenž tak sám věc postoupí k rozhodnutí o kompetenčním sporu tomu soudu, který je společně nadřízen soudu, jenž věx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxd, jemuž byla věc předložena k rozhodnutí o příslušnosti (tj. k rozhodnutí kompetenčního sporu), současně rozhodnout o delegaci, tedy o odnětí věci věxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx x x xxxx x xxdmínkám rozhodnutí o delegaci blíže § 25.
11.
V případě kompetenčních sporů vzniklých ve fázi přípravného řízení mezi státními zástupci je způsob xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxecifické úpravy vtělené do čl. 12, 13 a 14 závazného pokynu policejního prezidenta č. 103/2013 o plnění některých úkolů policejních orgánů Police Českx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xteroukoli věc a učinit taková opatření, aby byla přikázána jinému policejnímu orgánu. Vznikne-li při provádění opatření či úkonů ve fázi přípravného xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxx být věc předložena k posouzení státnímu zástupci, jehož stanovisko je pro všechny dotčené subjekty závazné (§ 158 odst. 11 věta druhá).
12.
V trestxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xávrh na potrestání, vyžaduje-li to prospěch mladistvého, postoupit věc přímo (tedy nikoli prostřednictvím nejblíže společně nadřízeného soudu) jixxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxa takto věc postoupena, se závěrem, že je soudem, u něhož má být konání trestního řízení se zřetelem na zájmy mladistvého nejúčelnější, postupuje podle x xx xxxxx x xxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xýt příslušný podle rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti. V ostatních případech se při pochybnostech o příslušnosti soudu, tj. na řxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xx xx x xxxxx x xx xx xxxx
xxxxxxxxxcí předpisy:
čl. 1xx xx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
Judikatura:
Proti uzneseniu, ktorým súd pri predbežnom prejednaní obžaloby postúpenej mu iným súdom neuzná svoju príslušnosť (§ 188 ods. 1 písmx xx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x
x xxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxx xxx xxxx xxxxx x xx x. s. m.], môže vysloviť svoju nepríslušnosť a vyvolať tým spor o príslušnosť len bezprostredne potom, keď mu bola vec postúpená. Nemôže to urobiť po uznaxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx treba považovať aj určenie termínu hlavného pojednávania. Za uznanie príslušnosti však nemožno považovať taký procesný úkon, ktorým súd, ktorému boxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xx xxlnené podmienky uvedené v § 295 Tr. por. [nyní § 39 z. s. m.], môže súd, ktorému bola vec postúpená, aj po uznaní príslušnosti a v ktoromkoľvek štádiu trestxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x
x xxxxxxx
x xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xostupovat podle § xx xxxxx x xxx xx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxx xxxxxušným k jejímu projednání, může rozhodnout podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. o jejím předložení k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který je nejblíže spxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxx xxxx x
x xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxí o návrhu na povolení obnovy řízení ve věci, v níž v prvním stupni rozhodoval okresní soud, je podmíněno podáním odůvodněného návrhu státním zástupcem xxxxx x xxx xxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xx
xxx xxxxxxxxx
, tj. předložením věci vrchnímu soudu k vydání rozhodnutí podle § 24 odst. 1 tr. ř. s odůvodněním, že ve skutku, jehož se návrh na povolení obnovy týká, je xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x
x xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx posouzení skutku podle § 190 odst. 2 tr. ř. a § 225 odst. 2 tr. ř. má i doručení rozhodnutí o příslušnosti soudu podle § 24 odst. 1 tr. ř., v němž je uvedena moxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x
x xxxxxx