2/1993 Sb.

Listina základních práv a svobod: Komentář

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (2)
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx
xx xxx xxx xxxxxxxx xxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxího pořádku České republiky
Eliška
Wagnerová
Vojtěch
Šimíček
Tomáš
Langášek
Ivo
Pospíšil
Hynek
Baňouch
Jiří
Baroš
Mixxxx
xxxxx
xxxx
xxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx x0.9.2011.
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
Právní předpisy, mezinárodní smlouvy a další prameny

ABGB
    Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch (rakouskx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx 
    x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxnů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů
BGB 
    Bürgerliches Gesetzbuch (německý občanský zákoník)
BVerfGE
    Bundesverfassungsgerichts Entsxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxx xx
    xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxrešové, Václava 
    Žáka, Michala Krause, Jana Kasala, Zdeňka Malíka, Jaroslava Ortmana, Jana Kalvody, lva Palkosky, 
    Karla Holomka a Ivany Janů na vydání xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
    xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx
    xxkon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů
Dodatkový protokol k Úmluvě
    Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a zákxxxxxxx xxxxxxx 
    xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx 
xxx xx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx 
    x x xxxxx xxxxxxx xákonů 
FS tisk 223
    Federální xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx 
    xx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx, Z. Masopusta, J. Maštálky, 
    J. Mečla, P. Měráka, J. Oleje, G. Rothmayerové, J. Vodehnala a dalších na vydání 
    ústavního zákona o základních právech a svoxxxxxx
xx xxxx xxx  
    xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx 
    xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx ktorým sa vyhlasuje Listina základných práv a slobôd
FS tisk 331  
    Federální shromáždění ČSFR 1990-1992, VI. volební období, tisk č. 331: návrh České nárxxxx xxxx 
    xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx
xx xxxx xxx  
    xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxí období, tisk č. 392: Správa ústavno právnych 
    výborov Snemovne ľudu a Snemovne národov k návrhu Slovenskej národnej rady na vydanie ústavného 
    zákona, xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxx x x xxxxxx 
    xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxa ľudských práv 
    a slobôd (tlač 331) 
GG 
    Základní zákon SRN
horní zákon 
    zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství 
lázeňský zákon
    zákon xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx 
    xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxkterých souvisejících zákonů 
    (lázeňský zákon)
Listina
    Listina základních práv a svobod, vyhlášená zákonem č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje 
    LISTINA xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx 
    xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxva 
    České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti 
    ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx 
    xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx
xxxxxxx xx 
    xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxx  
    xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxdářských, sociálních a kulturních právech, vyhlášený pod č. 120/1976 Sb.
MPOPP
    Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, vyhlášený pod č. xxxxxxxx xxx
xx xx xx
    xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxx
    xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xozdějších předpisů
obecní zřízení
    zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů
obch. zák.
    zákon č. 513/1991 Sb., obcxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx
    xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xx x x xxxxxx
    xxxxxxxx xx x x xxxxxx x xxxxxxx xxdských práv a základních svobod, vyhlášený pod č. 209/1992 Sb.
Rámcová úmluva
    Rámcová úmluva Rady Evropy o ochraně národnostních menšin, vyhlášená pox xx xxxxxxx xxx
xx xx xx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx 
    xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx 
    xxxxuva o Evropské unii
SFEU
    Smlouva o fungování Evropské unie
spr. ř.
    zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
stavební zákon
    zákon xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx 
    xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxm, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání 
    (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
tr. ř.
    zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxx
    xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
    xxxxxx x xxhraně lidských práv a základních svobod, vyhlášená pod č. 209/1992 Sb.
Ústava
    ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších xxxxxxxx
xxxx
    xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx 
    xx xxxxx xxxxxxxxch předpisů 
zákon na ochranu zvířat proti týrání
    zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxx
    xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxx
    xxxxx xx xxxx1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, 
    ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisx
xxxxx x xxx 
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
    xxxxn č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských 
    společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženskýxx xxxxxxxxxxxxxxx 
    xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx 
xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, 
 ve znění pozdějších předpisů
zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny
    zákon č. 9xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xrách, ve znění pozdějších předpisů
zákon o matrikách, jménu a příjmení
    zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejxxxxx xxxxxxx
    xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxě některých zákonů, 
    ve znění pozdějších předpisů
zákon o ochraně přírody a krajiny 
    zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějšíxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxní způsobilosti
zákon o pedagogických pracovnících
    zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů,
    ve znění pozdějšíxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxanách
    zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, 
    ve znění pozdějších předpisů
zákon o pozemních komunikacích
    zxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx 
xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
    xxxxx x. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení 
    a o některých právních poměrech vojáků v záloze, ve znění pozdějších předpxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxx  
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxahů k půdě a jinému zemědělskému majetku 
    (zákon o půdě), ve znění pozdějších předpisů
zákon o rodině
    zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších pxxxxxxx 
xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
    xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxních exekutorů
zákon o sdružování
    zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů
zákon o shromažďování
    zákon č. 84/1990 Sb., o xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx
    xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxudů 
    a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů
zákon o státní památkové péči
    zákon č. 20/1987 Sb., o stxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxxx plavbě
    zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů
zákon o vojácích z povolání
    zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povoláxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxících zákonů,
    ve znění pozdějších předpisů
zákon o výkonu vazby
    zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů 
zákon o vysokých xxxxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx 
    xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxvlastnění
    zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě 
    (zákon o vyvlastnění)
zákon o znalcích a tlumočnícícx
    xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx předpisů
živnostenský zákon
    zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)


Instituce

CC       Conseil Constitutionnel (Ústavní rxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx      xxxxx xxxxxxx xxxx
xx       xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx      xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx
xxxx     xvropský soud pro lidská práva
EU       Evropská unie
FS       Federální shromáždění
ICC      Mezinárodní trestní soud
ICTR     Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu
ICTx     xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx 
xxx      xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xx       xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxx   xxxxxxxx xxxx xxx
xxS      Nejvyšší správní soud
OSN      Organizace spojených národů
RE       Rada Evropy
SNR      Slovenská národní rada
SPS      Soud prvního stupně
SVS      Soud pro veřejnou službu
Tx       xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx 
xxxxx    xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx
xxxxx    xxxxxxxx xxxxxxxxce spojených národů pro palestinské uprchlíky na blízkém východě 
ÚS       Ústavní soud [České republiky]
ÚS ČSFR  Ústavní soud České a Slovenské Federativní xxxxxxxxx
xxx      xxxxx xxx xxxxxx xxxxx
xxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxluce. Dnes lze přes veškerou kritiku tvrdit, že jde o práva univerzální, neboť se k nim alespoň
verbálně
hlásí státy OSN; konečně čl. 55 písm. c) Charty Oxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xemění.
Lidská práva (po "zpozitivizování" na národní úrovni v evropském kontextu nazývaná základní práva) jsou fundamentálním stavebním kamenex xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxům politického myšlení a jednání. Tak se postupně i v myslích jednotlivců usazovalo přesvědčení o tom, že výkon veškeré státní (veřejné) moci má být pomxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xořádcích jednotlivých států. Idea, původ a koncepce lidských práv náleží k velkým tématům naší doby a fenoménem lidských práv se zabývá mnoho vědeckýcx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdy ovšem doslova střetu kultur (civilizací), jakož i v důsledku střetů "mainstreamové" domácí kultury s domácími subkulturami, s nimiž jsme v poslednxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxá vrozená práva, která jsou nezadatelná a neporušitelná, má staletí trvající tradici, která čerpá z rozmanitých duchovně-kulturních, eticko-nábožxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxě. xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxxxx x xx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxko-kulturní výzvy. Původní triáda Johna Locka "life, liberty and property" se v průběhu času rozšiřovala a v roce 1948 došla lidská práva globálního vyxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxdy a všude chápána jako důstojná, což je požadavek plynoucí z lidství samého. V tomto smyslu šlo o práva přirozená, která posléze získávala mravní rozměx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx atd. Ve své historii byla tato práva svázána s různými duchovními proudy, které konfrontovaly tehdejší moc s bojem proti jejím absolutním nárokům.
x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxtům vděčíme za myšlenku, dle které stojí přirozené právo nad pozitivním zákonem. Pozoruhodnou triádu práv - isonomia (rovnost před právem), isogoria xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxtě i Aristoteles odůvodňoval otroctví přirozenou nerovností mezi lidmi. Až stoikové (Zénón z Kitia, 3. stol. před Kr.) považovali lidi za rovnoprávné x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxsaře-filosofa Marca Aurelia byl zdůrazněn individualismus. Přesto tyto myšlenky nenašly přímé vyústění v lidských právech, která by dala základ uspxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx nejen přímo k myšlence lidské důstojnosti, nýbrž i k uznání schopnosti člověka ohledně svého sebeurčení, schopnosti k osobní svobodě a rovnosti všech xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxirozeného práva, které se stalo dalším dílčím zdrojem při pozdější artikulaci lidských práv.
Bylo-li přirozené právo v počáteční fázi křesťanstvx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxi proudy. Člověk je nyní chápán jako lidská bytost nadaná rozumem - tedy osoba. V roce 1589 učí hugenot Hugo Donellus, že právo na vlastní osobu zahrnuje pxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxincipu subsidiarity) postuluje rovnost všech lidí a suverenitu lidu. Panství, které produkuje moc, má spočívat na dobrovolném podrobení se moci, svoxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxt přirozená práva lidí nezcizitelná, každý státní suverén je má respektovat, a to proto, že jsou svázána s rozumnou podstatou člověka. Samuel Pufendorx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xespektovat všeobecné povinnosti, nesmějí ctihodného muže bezdůvodně urážet, zasahovat do jeho vlastnictví a proti jeho tělesné integritě. Pufendoxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxěka, nerozpoznal ještě ten jejich účel (vlastnost), že vytvářejí kolem individua sféru, do které je státu (veřejné moci) zapovězeno vstupovat. Jeho cxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxzením, která stanoví objektivní právo, které se bude odvíjet z práva přirozeného. O tom, co slouží obecnému blahu, měl ovšem rozhodovat výhradně suverxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxující jejich svobodný rozvoj, účelem státu bylo zajištění bezpečnosti a blahobytu. Přirozená svoboda se v takto vymezeném účelu státu rozpouštěla; dxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xěli angličtí státovědci a filosofové. John Milton (17. století), básník a státní sekretář Olivera Cromwella, prosazoval právo na sebeurčení jednotlxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xřirozená práva (natural rights), ta však měla mít platnost jen v přirozeném, předstátním stavu. Protože by však takový stav vedl k "
bellum
omnium
contxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxmentu, stále v diskusi spojené s Petition of Right z roku 1628 zdůrazňoval význam existence a platnosti "fundamental rights" Angličanů. Ti měli mít přexxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxtice, která žádala práva jako vyrovnávající moment k prerogativům krále. Zákonný tvar získal její obsah až v
Habeas Corpus
Act z roku 1679, poté Declarxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxe (17.-18. století) prohlásil základní práva (život, svoboda, vlastnictví) za platná a účinná i po uzavření společenské smlouvy, a tudíž uplatnitelnx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xe stejně jako u jiných velkých fenoménů, které dodnes zanechaly otisk v dějinách, nelze nalézt jednotné duchovně-historické kořeny lidských resp. záxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xdůvodnění jistých korporativních práv a společně tvoří ideové dědictví, které je nerozdělitelnou směsí. Všechny tyto komponenty hrály svou roli při xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xx x x xnglii jedná v případě zmíněných náboženských, mravních a filosofických kořenů "jen" o předchůdce základních práv, skrze které usilovaly stavy o omezxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxkončily xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxí a panstvím moci.
Následovala etapa velkých prohlášení práv ve Spojených státech amerických a ve Francii. V těchto zemích (vedle dříve zmíněného vxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxm odstupem. V absolutistických regionech bylo vznášení požadavků práv ihned potlačeno (první petice na území zemí Koruny České byla Václavská petice x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx mravních požadavků na vládce, ve vztahu k nimž žádali, aby je vtělili do svých zákonů, zejména do občanských zákoníků.
Tak Immanuel Kant, ovlivněn fxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxzi "vrozeným" a "získaným" právem. Vrozené je dle Kanta takové právo, které nezávisle na všech právních aktech náleží každému z přirozenosti. Toliko sxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxva ústí u Kanta do statusu občana, který je vyjádřen v občanskoprávních předpisech, což znamená, že svobodu chápal Kant zásadně jako zákonnou svobodu. xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxpadě nespravedlnosti vystěhovat se ze země. Právě tento závěr jej vedl k myšlence o právu světoobčana, tj. k právu člověka na území jiných, kteří jej nebxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxm zákoníku z roku 1796, který byl vyvrcholením přirozenoprávních tendencí. Jeho tvůrce Karl Anton von Martini byl oddán myšlenkám přirozeného práva, x xxx x x xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx x xxx xxxxxx xrávo na zachování života a právo opatřovat si za tím účelem potřebné prostředky, právo na rozvoj tělesných a duchovních sil a další. V § 31 je stanoveno, žx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x konečně § 41 v zásadě stanovil, že práva lze omezit jen zákonem. Přirozenoprávní přístup se radikálně změnil již v průběhu příprav Všeobecného zákoníkx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxboť příliš připomínal "contractu sociali". Tento zákoník, jehož tvůrcem byl Martiniho žák Franz von Zeiller (jemuž jsou připisovány uvedené výroky, xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xx x xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xozitivního práva, a proto se musí držet zákonného textu, systematiky zákona a vůle historického zákonodárce), vznikal však již v období, kdy přirozenxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxx x xxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxmi principy", § 16 kantiánsky definující osobu skrze rozumem seznatelná vrozená práva člověka, která podle § 17 platí, nejsou-li ovšem legálně omezenxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxkusů na poli občanského práva nacházely ideje lidských práv cestu ke "zpozitivnění" tam, kam skutečně patří - tj. do ústav států, jen ojediněle. Nejprvx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxsného čtenáře mnohdy až bizarní práva) v ústavách států Nové Anglie na severo-americkém kontinentu, a to společně s myšlenkou ústavního státu. Příklaxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxí, tj. nejvyšší rovině, dovolat se jich mohl proti státní moci každý, a bylo-li to třeba, pak i před soudem. Na místo idejí a filosofií a na místo toliko zákxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx základních práv společně s ústavně konstituovanou státní mocí vytvořily pospolu základ nového konceptu ústavy obsahující základní práva pro příští xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxucí, byl samozřejmě ovlivňován i děním v USA (uvádí se, že svou roli sehrál fakt, že americkým velvyslancem ve Francii v letech 1785-1789 byl někdejší guxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxých státech, stejně jako v USA, se projevovaly snahy o konstituování demokratického státu založeného na svobodě a rovnosti lidí. První impuls k recepcx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxrmulovaná Deklarace lidských práv. Ve své řeči připomněl, že plyne ze zkušenosti, že příčinou úpadku vlád, jakož i příčinou veřejného neštěstí, bylo oxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxdí tak, aby se tato deklarace dostala do zorného pole všech členů společnosti, a tak je neustále upomínala na jejich práva a povinnosti.
Mezi politicxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxuzskou Deklarací z roku 1789 nalézt významné rozdíly. Francouzská Deklarace více akcentuje sociální rovnost a je spojena se sociálně-politickým proxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxá Deklarace lidských a občanských práv z 26. 8., resp. z 3. 11. 1789 neusiluje o to, aby byla konkrétním ústavním dokumentem v pravém slova smyslu. Naopakx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx ústavu." Z uvedeného vyplývá vysoká abstrakce Deklarace, která chce spíš poskytnout principy, jež by měl konkretizovat příští ústavodárce. Francouxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx "Pro Francouze je Deklarace jen oratorní mistrovské dílo. Články zde stojí v
abstraktní
čistotě, samy, v xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxho světa píší Francouzi..." (citováno dle Stern; Becker, s. 6, podobně Unruh, s. 192).
Přesto měly a mají oba dokumenty, Bill of Rights a Deklarace prxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxlevanci Bill of Rights a další listiny práv a ústavy jednotlivých amerických států, neboť právě ony poprvé vypracovaly juristicky podstatné elementy xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxly francouzské Deklarace by se Evropa nenechala tak relativně rychle přesvědčit o síle idejí v ní obsažených.
Středoevropské ústavy z meziválečnéxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxx xusticiabilním právem, které by vyvolávalo přímé právní účinky, jichž by se jednotlivci mohli dovolávat. Užívání práv bylo odkázáno na konkretizaci, xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxavy. Nelze také přehlížet, že neexistoval efektivní procesní prostředek, který by měl jednotlivec k obraně svých základních práv k dispozici.
Ani xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx Kelsen popíral, že v případě jednotlivých svobod jde o práva. To proto, že svoboda znamená "nebýt dotčen právním řádem", tedy jde o sféru, do které právo xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xterou se snaží teorie vyplnit "svobodami" (právy na svobodu), leží dle Kelsena mimo právní řád. "A proto nepřísluší nikomu právně jakkoliv kvalifikovxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxuštění ke státní činnosti." Nebo např. František Weyr uvádí, že pojetí ústavních práv jako právních překážek postavených mezi občany a státní moc ve prxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xákon, a skrze jednotlivé svobody může vznikat dojem, že stát nesmí naopak vstupovat jen a pouze do jimi vymezených oblastí, což by mohlo přivodit mnoho šxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxané názory více méně pokračovaly v rakouské tradici. Např. Jaroslav Pražák ve svém Rakouském právu ústavním (díl III., s. 51) upírá význam základním prxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxce s jejím pojetím "práv". Většina tehdejších celebrit právního milieu vycházela z názoru, že základní práva nepřísluší člověku z titulu jeho lidstvíx xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xx xxáva (a z nich vyplývající důsledky) zřízená konkrétním právním řádem, resp. ústavou, z níž jedině a výhradně odvozují svoji právní xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxci dle Wagnerová, s. 330 až 363, a literatury tam uvedené).
II.3 Radikální zlom v podobě Základního zákona SRN
K radikální změně v pojímání základníxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxx x xx x xxxxislosti s přijímáním tamní ústavy nazvané Základní zákon (Grundgesetz, dále GG). Přitom podstatnou roli sehráli tzv. západní spojenci a dominantní rxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxá, že byl vznesen jednoznačný požadavek na poskytnutí "ústavních garancí individuálních práv a svobod". Základní práva se měla stát bezprostředně plxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxvent
, připravené parlamentní radou a přednesené při druhém čtení v plénu (6.5.1949) poslancem H. von Mangoldem, se mj. uvádí, že byl-li ve Výmarské repxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxtvit zásady pro příští kulturní a sociální řád, nelze totéž činit nyní v GG, a to vzhledem k nejistotě, která panuje o příštím vývoji. Svůj úkol viděli tvůxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx naprosto nezbytné zajistit respekt k lidské důstojnosti, k čemuž má sloužit jako nejpotřebnější základ zakotvení starých základních práv a svobod. V xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxsti opět uznán. Práva jsou chápána jako předstátní, nezcizitelná a předústavní práva, která bylo jen třeba, vzhledem k novým dobovým poměrům, nově zfoxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxňovat sociální začlenění jednotlivců, byť citlivě a s ohledem na zkušenost s odepřením individuální svobody v průběhu nacistické minulosti. Z výmarsxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxkladní práva mají platit jako bezprostředně platné právo.
II.4 Československý, resp. český vrchol - Listina základních práv a svobod
S projednánxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxx xx91. Předcházelo mu jednání Ústavní komise FS, která po několika variantách vypracovala a poté doporučila širší návrh v takovém pojetí, jež odpovídalo xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxdů, tisk 392, projednány byly oba návrhy společně, resp. tisk 392). Jednání řídil předseda FS Alexander Dubček, který v úvodu připomenul jak duchovní zxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx
xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxlamentu, veřejnost nedostala příležitost k návrhu Listiny diskutovat. Tento fakt byl patrně mj. ovlivněn tím, že zdaleka a téměř nikomu nebylo jasné, xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xylo zamýšleno vypracování širokého návrhu experty, který měl být přijat již 17. listopadu 1990. Komise pro přípravu ústavy ČSFR tento návrh nepřijala x xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xřeba přijmout i práva v sociální oblasti, která Úmluva neobsahuje. Proto se Komise vrátila k původní, avšak výrazně zkrácené verzi. SNR projednala náxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxovat až zákonodárce a tvoří meze základních práv. Sociální práva měla mít rozsah obsažený v Evropské sociální chartě. Slovenský návrh, stejně jako česxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxsahově lišil, na což v podrobnostech upozornila. Dále uvedla, že ve svém vystoupení bude vycházet z návrhu zpracovaného ústavněprávními výbory obou sxxxxxxx xxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx neměly by jej omezovat či zúžit. Burešová uvedla: "Úprava práv a svobod je základní úpravou vztahu mezi občanem a státem a vyjádřením základních hodnotx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xapáchal totiž totalitní režim nejvíce škod. Práva a svobody pouze formálně proklamoval, a to ještě způsobem poplatným třídnímu chápání. Neposkytl všxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxt k omezování státní moci i k vymezení hranic, jež nesměla překročit. Totalitní moc takto sankcionovala sama sebe. To umožnilo přímé pošlapávání práv a xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxo pouze na libovůli státu, který byl tím, kdo rozhodoval, komu budou poskytnuta, komu méně, komu více a komu vůbec ne." Dodala, že počátek budování právnx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx x diskusi přidala další následující a velmi důležitý aspekt, který se váže k novému pojetí základních práv: "Tyto myšlenky dneška spočívají především v xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xx xxx x xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxitická práva, měla by být přímo vynutitelná, pokud jde o ostatní, v mezích zákonů, které budou ústavu provádět."
Tisk 392 uvedl jako zpravodaj ústavxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxažil mírnit rozdíly mezi návrhy národních rad a následné zásahy Ústavní komise FS označil spíše za stylistické a za zásahy do systematiky xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx jsou položeny meze, které státem nesmí být překročeny, když i volnost jednání jednotlivce je omezena toliko rozsahem práv a svobod druhého. Ke stanovexx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxvně není stanoveno jinak - jako např. v hlavě čtvrté listiny, chovat neutrálně. To znamená, že především nesmí bezdůvodně zvýhodňovat jedny před druhýxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xásady je prvním krokem k tomu, aby se státu se všemi nedobrými důsledky zmocnila určitá nekontrolovatelná skupina lidí. ... Znamená to ovšem, že demokrxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx x x xxxxx xx xx xxxxxx xejména pro těžké údobí, které stojí před námi - každá ideologie povyšujíc jedny, současně potlačuje druhé. Ve svých důsledcích pak rovnost mezi lidmi pxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxu byl pán, poté se rabem stává'".
Za ústavněprávní výbor Sněmovny lidu promluvil poslanec Ernest Valko (později předseda ÚS ČSFR). Po dlouhé rozpraxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx Sněmovně lidu (1 proti, 7 se zdrželo) a 50 hlasy slovenských poslanců ve Sněmovně národů (7 se zdrželo a část maďarských poslanců opustila zasedací sál) x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xx xxxxxxením ve Sbírce zákonů dne 8. února 1991.
Do jistého ohrožení se Listina dostala v souvislosti s rozpadem federace. Při tvorbě nové české ústavy byly xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxva. Nakonec byla převzata samostatně do českého právního pořádku, nikoliv však výslovně jako ústavní zákon, což je vskutku negativní vizitkou tehdejxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxx x xx xxxxxxx x xxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxvního pořádku, a tak byla zažehnána ostuda s katastrofickými rozměry.
Zbývá dodat, že Listina byla měněna pouze jedenkrát, a to ústavním zákonem čx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxkriminace do čl. 3 odst. 1 Listiny, resp. doplnění čl. 14 Listiny tak, aby mohlo dojít k předání českých občanů mezinárodnímu trestnímu soudu za účelex xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x v jakém rozsahu lze v souladu s Listinou omezit, resp. jaké povinnosti lze uložit. Sama Listina, resp. ani zmíněný ústavní zákon o bezpečnosti ČR nepřexxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx xx xebo MPOPP - čl. 4).
III. Teorie a funkce základních práv
III.1 Teorie základních práv
Formulace většiny základních práv v jejich pozitivněprávnxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxusta odporují (svoboda projevu v. právo na osobní čest či dobrou pověst) a v konkrétních věcech se také skutečně dostávají do konfliktu, který je třeba řxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xředpokládat. Bude se projevovat v kladení důrazů na jeden z kolidujících principů. Ústavní soudce při výkladu, lépe řečeno konkretizaci základních pxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xe těsně navázána na skutkový stav dané věci.
Je zřejmé, že klasické interpretační instrumentárium je pro výklad samotných základních práv nedostaxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xeboť již tehdy si tamní právní věda povšimla toho, že samotné klasické interpretační metody nejsou způsobilé zprostředkovat účelovou souvislost katxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxlity základních práv (viz níže). Významný státovědec a někdejší spolkový ústavní soudce Ernst-Wolfgang Böckenförde zformuloval pět teorií základnxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxo filosofická východiska, s nimiž lze přistoupit k interpretaci základních práv, potažmo ústavy. Jde o (a) liberální (odrážející měšťanskou ideu forxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxí teorii základních práv a konečně (e) teorii základních práv v sociálním státu. Böckenförde dokazuje, že použitím konkrétně zvolené teorie se vytvořx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxích "norem". Později naznačené Böckenfördeho teorie vytlačila nauka o funkcích základních práv, která dnes směrodatně určuje interpretaci a účinky xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxv jako jejich dvě hlavní funkce
Především je třeba konstatovat, že soudobý koncept materiálního právního státu usiluje o "bezmezerovitou" ochranx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxnkce základních práv, která odráží, Jellinekovou terminologií řečeno,
status
negativus jednotlivce (Jellinekovy, přes sto let staré teorie statuxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxejnou mocí tak, že veřejná moc je přímo z ústavního pořádku vázána základními právy, která musí přímo (bez nutnosti existence dalších zákonů) aplikovax x xxx xxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxji nalezené objektivně-právní funkci základních práv. Obě tyto hlavní funkce základních práv bývají charakterizovány jako "fundamentální základnxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx. Alexy píše o svazku základněprávních pozic). Představují tedy jak obranná subjektivní práva a svobody jednotlivce, tak vytvářejí objektivní hodnoxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xředevším v tom kterém historicky utvářeném a eticky fundovaném kulturním okruhu, který byl formován mnoha vlivy jako např. konkrétními náboženskýmix xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxnotlivce před zásahy ze strany veřejné moci tím, že veřejné moci jako adresátu povinnosti plynoucí ze vztahu, v němž jednotlivec uplatňuje právo, ukláxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xráva) tu životní oblast, v níž je realizována soukromá, osobní autonomie, do níž je veřejné moci zapovězeno vstupovat. Mnoho základních práv zajišťujx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxnících různé aspekty svobody soukromí (osobní dimenze - čl. 7, soukromý a rodinný život - čl. 10 odst. 2, informační sebeurčení - čl. 10 odst. 3, prostoroxx xxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx
xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxní, slouží postiženému subjektu subjektivní základní práva k obraně proti takovému zásahu. Základní právo poskytuje jednotlivci nárok na odstraněnx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
Obranná funkce základních práv se nevyčerpává jen v obraně přímých, zacílených zásahů do pozic chráněných základními právy (např. zatčení, domovxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx podoby. Obranná funkce základních xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx základního práva způsobena újma. Stanovení kritérií pro určení, zda již došlo k porušení základního práva nebo ještě nikoliv, je věcí judikatury. Onex xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxtika je řešena v té části nauky, která se zabývá omezením základních práv (viz níže).
III.2.3 Objektivně-právní funkce základních práv
Zatímco kxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxjich objektivně-právní funkce široce spjata s novější dogmatikou základních práv. O zformulování této funkce základních práv se zasloužil německý Sxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxlad veřejného práva, neboť z objektivního ústavního práva vyplývá státu povinnost, která zároveň ani nemusí být vždy svázána s porušením základního pxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxmě zájmů jednotlivce na nedotčeném zachování obsahu individuálních právních statků, jde v jejich případě o zvláště cenné statky i pro společnost; ochxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxnost byla disfunkční. Základními právy chráněné individuální právní pozice tak vytvářejí hodnotový systém a hodnotový řád daného společenství. Stáxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxodilé ani nejsou projevem momentální politické vůle, nýbrž dovozují svůj legitimní původ z objektivně-právní funkce základních práv, přičemž práva xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxdním právům je v tomto smyslu, v rámci objektivně-právní funkce, připisována úloha spočívající v omezení či negativním vymezení prostoru pro jednání x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxh práv měla a má za následek obrovské rozšíření vlivu idejí základních práv. Lze je pak posuzovat z různých pozic.
III.2.3.1 Institucionální garance
x xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxitucí či institutů (C. Schmitt razil a zdůvodňoval používání označení instituce namísto institut ve veřejném, tedy i v ústavním právu). Může jít o nezáxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxě jako základní svobody zaručující určité právní pozice jednotlivce, které byly v průběhu historie opakovaně ohrožovány a atakovány, mají institucixxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxlatná zdravotní péče z veřejného pojištění atd.). Jinak řečeno institucionální garancí rozumí evropská právní věda ústavněprávní záruku institutů xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxránit před změnami ze strany prostého zákonodárce, a to v ústavním pořádkem stanoveném rozsahu, který vyjadřuje jejich samotnou podstatu. Ústavněprxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xvedených oblastí života tak, aby tento řád zůstal zachován co do struktury a funkce.
Institucionální garance resp. jejich existence či trvalost jsxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xarantovaný institut může zákonodárce blíže upravit, nesmí jej však z právního řádu odstranit ani narušit jeho podstatu a smysl resp. účel. Nadto, napřx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxtitucionální garance může být spatřována i v záruce klasických základních práv (např. vlastnictví). Ač může být těžké nalézt onu chráněnou podstatu ixxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxbyly určité instituty vůbec realizovatelné. Tak např. právo nabývat, užívat či dědit vlastnictví k věci by nemělo smysl bez uznání institutu vlastnicxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xýkající se základních práv diskutovalo o tom, zda a jak dalece působí základní práva v soukromém právu. Byly vyvinuty teorie Drittwirkung (závaznost zxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xtázku působení základních práv ve vztazích civilněprávních, v nichž mají jejich účastníci rovné postavení, ani jeden nemá převahu moci, tj. nevykonáxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxazovat soukromé subjekty právních vztahů) a zprostředkovaným či nepřímým Drittwirkung (kdy tato teorie hovoří o průniku základních práv až do soudníxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxsobení základních práv v soukromém právu následně převážila.
Považuje se za samozřejmé, že základní práva zavazují zákonodárce i při tvorbě soukrxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxzí, a pokud zákonodárce vybočí, nastupuje ústavně konformní výklad zákonné normy; není-li možný, přichází v úvahu zásah ústavního soudu, který normu x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxa dodat, že stejným způsobem vyzařují základní práva i do jiných částí právního řádu.
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx), které je neslučitelné se základními právy. V takovém případě je třeba dbát toho, že proti sobě stojí dva soukromé subjekty nadané základními právy, jxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxnutí obecných soudů aplikující civilně-právní normu nespočívá na zásadně nesprávném vyhodnocení významu základních práv (jejich přehlédnutí), rexxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx sporu vedeném před obecnými soudy, resp. nerozhoduje o stejném předmětu řízení, o němž rozhodovaly obecné soudy; v tomto smyslu tedy opravdu není jakoxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxnná funkce (dimenze) základních práv, jejíž význam stále roste. Část nauky považuje vyzařování základních práv za důsledek právě této dimenze základxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxe povinnost státu poskytovat základním právům ochranu. Stát má proto povinnost chránit základní práva i před zásahy ze strany soukromých osob. Jinými xxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxením povolení k výkonu určitých činností nebo jejich oznámení, anebo organizačními příkazy pro výkon určitých činností či stanovením určitého procexxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x
xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxávající základním právům ochrannou funkci, přijaté v prostředí demokratického ústavního státu, bylo rozhodnutí Spolkového ústavního soudu z roku 1xxx xx xxx xx xx xx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxa povinnost státu k ochraně života (nenarozeného dítěte), přičemž ona ochranná povinnost byla prohlášena za esenciální součást
interpretace
záklaxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxické, ve smyslu výsadní a za žádných okolností neporušitelné postavení).
Tato nová dimenze základních práv se poté začala široce uplatňovat nejen x xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx především i ESLP, jakož i ESD (blokáda brennerské dálnice demonstranty) a rovněž Listina EU v čl. 51 odst. 1 větě druhé ukládá mocenským subjektům aplixxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx základních práv je považována funkce základních práv v jejich dimenzi hodnotového rozhodnutí xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxtřeba vztahovat k samotnému pojetí jednotlivce v ústavním pořádku (lidská bytost nadaná důstojností a rovná se všemi ostatními osobami v právech a svoxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxže určovány charakterem jednotlivých základních práv. Čím těsněji je právo navázáno na samotnou podstatu lidství, tím intenzivnější ochrana je zpraxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xákonodárce přijmout trestněprávní normy, jež umožňují nejtěžší zásah do oblasti lidské svobody, neboť tak se obrací funkce základních práv ve svůj opxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxívat v zajištění svobody. Zmíněný názor byl rovněž podporován argumentem, podle kterého skrze uplatnění a prosazení této dimenze základních práv vykxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxly oslyšeny, neboť v moderním (postmoderním) technikou a technologiemi ovládaném světě, v němž je jednotlivec doslova odkázán v mnoha ohledech na ochxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxž vedlo k tomu, že základní práva by už nemohla být chápána jako závazná pro veškerou státní moc. Základní práva ve své mnohodimenzionální funkci, která xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx státu. Proto je zapotřebí aprobovat ochrannou funkci základních práv.
Pro stát znamená uznání ochranné funkce základních práv jistou změnu rolí. x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xze uskutečnit jen v ústavním státu, neboť základní práva potřebují stát jako svého garanta. Povinnost státu chránit základní práva je třeba považovat xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxva, a tak vlastně chránit každého jednotlivce. Ochranná povinnost státu ve vztahu k právním statkům, které jsou reprezentovány základními právy, nenx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxáv s nároky na procesní úpravu popř. organizaci orgánů veřejné moci, které rozhodují v individuálních věcech, bývá rovněž dovozováno z působení objekxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxanizační opatření rozhodujícího orgánu. Jinými slovy jde o posouzení otázky, zda z materiálních základních práv v jejich objektivně-právní podobě vxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxx x xxteriálních základních práv lze dovodit odpovídající právo jednotlivce na určitou pozici v řízení, resp. na účastenství v řízení.
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxím kritériem pro posouzení efektivity normou vytvořené organizace, stejně jako procesních postupů a dále jsou i kritériem
interpretace
takových prxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxx xxxxxxané interpretaci a následné aplikaci samotných základních práv procesních (či spíše při pouhé subsumpci pod právní normu, v níž jsou vyjádřena), kterx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxího ústavního práva (což je přístup, který poměrně věrně kopíruje jinak právem kritizovanou praxi zejména civilních soudů), nýbrž zároveň znemožňujx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxžadavky k jejich efektivní ochraně. Proto je třeba považovat za věcně adekvátní názor, dle něhož ochranu jednotlivých základních práv je třeba poskytxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xchrany hodného obsahu) totiž vyžaduje i jejich věcnému obsahu odpovídající procesní, popř. i organizační (rozvrh práce) úpravu.
Lze konstatovatx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxt, že v daném případě nejde o ochranu základních práv proti státu (veřejné moci), nýbrž tuto ochranu musí poskytovat sám stát, který v zásadě monopolně dxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx x
xxxxxx
xxxxxxxxxx
xbecně lze říci, že jde o otázku sociální
interpretace
základních práv, která vychází z ideje, dle které realizace svobody je závislá na jistých minimáxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxveň zaručil, že tato práva budou moci být plně realizována co největším počtem jednotlivců, a to v jejich životě vedeném na úrovni občanské společnostix xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx xxalizovat, se promítlo např. do Výmarské ústavy zformulováním poměrně široké palety sociálních práv (československá Ústavní listina z roku 1920 tato xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxkteří autoři dnes hovoří v takových případech o základních právech s odloženým účinkem, resp. o právech, jejichž účinky nastupují postupně - viděno v čxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxuje normativní princip sociální státnosti.
Počínaje sedmdesátými léty, tj. od období největšího rozmachu základních práv, je opět diskutována oxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxrní práva resp. spíše institucionální garance je chránící, neboť právě tato práva vyžadují aktivní činnost zákonodárce, který, při respektování jejxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxaci. Jde o ta základní práva a svobody, která byla
prima facie
koncipována jako práva mající obrannou funkci. Otázka pak zní, zda i z takových práv lze odxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx skutečné možnosti vzdělávat se nebo specificky např. právo na rovný přístup ke vzdělání či zaměstnání ze strany zdravotně postižených osob), který se xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx x xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxrancí zaručující existenci určitých institutů, mohla by tato práva ukládat státu povinnost, a to v rámci jeho sociální odpovědnosti, vytvořit jednotxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx. jde o rozhodnutí o tom, co může jednotlivec od společnosti požadovat v rámci jisté solidarity, která je bezpochyby
imanentní
součástí, ba základem z xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxenské státnosti. Rozhodovat o míře takové solidarity, je především věcí zákonodárce, nicméně i jeho míra uvážení musí podléhat určitým minimálním lixxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxt, zda nedošlo zákonnou úpravou, její interpretací anebo i její absencí k zásahu do lidské důstojnosti. Tak právo na lidskou důstojnost, původně koncixxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxepodkročitelnou" mezí při úvahách zákonodárce, a tak by měla být ona hranice hodnocena i v případech, kdy je k zásahu povolán ústavní soud. V případech, xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx a rozsah tak, aby nevykročil z mezí daných podstatou ústavní garance, přičemž minimální hranice práv (podstata a smysl) je opět jištěna lidskou důstojxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx
x xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxm) občanů na tvorbě politické vůle, tzn. především práva politická (např. právo volební, petiční, právo na rovný přístup k veřejným funkcím). V těchto xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxlitická práva.
IV. Skutkové podstaty základních práv (vymezování okruhu dopadu ochrany plynoucí ze základních práv a z jejich interpretace)
IV.x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx, popř. sociální oblast. Poskytují osobám oprávněným ze základních práv zvláštní oblast ochrany a ta pokrývá jejich určité chování (jednání), nebo zaxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxti, která je jimi chráněna, resp. na kterou dopadají, anebo o materiální substanci základních práv. Personální stránka oblasti chráněné základními pxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx právo. Oproti nim vystupují negativní komponenty, které představují různá možná omezení základního práva. Znaky skutkových podstat základních práx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxknutelnost osoby, u osobnostních práv, práva na soukromý a rodinný život, na svobodu projevu apod. V případě institucionálních garancí vystupují silxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxadního práva dostávají často i normativní kritéria, jako je tomu v případě vlastnictví, záruky dědění apod. Z tohoto pohledu je skutková podstata tvořxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxny jako otevřené, ba neúplné, a to z důvodu jejich efektivního uplatňování. Vytvářejí tak velký prostor pro doplňování, k němuž nutně dochází při jejicx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxcech, v nichž se má základní právo uplatnit, tak i jim adekvátní dotváření materiálního obsahu základního práva, a to s ohledem na dobové představy. Celxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxu podstatu definují i další znaky, k nimž samozřejmě náleží i ty, které tak či onak dovolují omezit základní právo.
IV.2 Interpretace základních práv
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxum se samo o sobě jeví pro výklad základních práv jako nedostatečné. Tradiční výkladové metody (jazyková či gramatická, logická, systematická, histoxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxá přednost, resp. jejich pořadí není normativně stanoveno), má často vliv na způsob rozhodnutí. Ostatně zmíněné výkladové metody byly Savignim vyvinxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx Jsou-li výkladové metody užívány v ústavním soudnictví, pak mají sloužit objektivní teleologické výkladové metodě. Podle ní je pro výklad právní norxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxuvislostech, do nichž je zasazena. Oproti tomu nebývají za rozhodující brány subjektivní představy orgánů a jejich členů podílejících se na normotvoxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx s jejich mládím dovoluje učinit závěr, že v ústavním soudnictví se jako hermeneuticky nejhodnotnější jeví právě zmíněná teleologická výkladová metoxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xlní důležitou "hodnotovou" integrační funkci v institucionalizovaném evropském prostoru, ať v rámci Rady Evropy nebo v rámci Evropské unie.
Avšax xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx V řadě případů jsou vytvořené maximy používány diferencovaně, jiné jsou univerzálně použitelné. Jde např. o maximu, podle níž výklad ústavněprávní nxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xe jednotlivá ustanovení ústavního pořádku nelze vykládat izolovaně, neboť mají smysl v souvislostech s ostatními ustanoveními tvořícími ústavní poxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxou ostatní ústavněprávní ustanovení podřízena. Může jít o materiální hodnoty, stejně jako o strukturální principy. Jejich identifikace je důležitá xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxřádku hledat omezení jen v základních právech třetích osob nebo v jiných právních statcích, které jsou chráněny ústavním pořádkem.
Dalším specifixxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxch práv a následně dal přednost té funkci a její interpretaci, která umožní nejsilnější účinek dotčenému základnímu právu. Tento princip ústí do uplatxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxce, který je zároveň sociální bytostí navázanou na společenství.
Zmínit je třeba rovněž princip zachování maxima z obsahu kolidujících základnícx xxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxistenci je ovšem třeba opět hledat v konceptu celého ústavního pořádku.
V. Oprávnění k základním právům
V.1 Fyzické osoby
Základní práva ve zpozixxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx Měla v první řadě chránit právní sféry těchto fyzických osob proti panství vykonávanému státem. Logicky se tak nejprve oprávněnými osobami ze základnxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxéry výkonu státní (veřejné) moci, resp. do kontaktu s ní. Fyzické osoby jsou originárními subjekty - nositeli základních práv. Oprávnění k základním pxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx koncipována tak, že dopadá na všechny fyzické xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxnovení označen, popsáno je jen právo samo (čl. 17 odst. 1 Listiny). Jen občanům svědčí určitá politická práva spojená s tvorbou politické vůle ve státu (xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxch práv zemřelého nebývá možná. Otázka konkrétní ochrany dosud nenarozeného dítěte, ač zmíněná v čl. 6 Listiny, skrze určité základní právo (na životx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxmatují občanskoprávní předpisy, které přece jen vyrůstají z určité civilistické tradice, a proto určité komplikace plynoucí z uceleného pojetí ústaxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxí pro ochranu jak dosud nenarozených osob, tak osob zemřelých. Tak G. Dürig v roce 1956 píše: "Protože je všeobecná lidská hodnota důstojnosti jako takoxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxzený, anebo je-li již mrtvý. ... Kdo byl zplozen člověkem nebo člověkem byl, podílí se na důstojnosti lidí." Citovaný názor je ovšem projevem či uplatněxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxle kterého je lidská důstojnost vlastně chápána zvýrazněně v dimenzi objektivně-právní, a to proto, že je považována za samotný a omezením nepodléhajxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxli se problémy spojené s genovou technologií, biotechnologií a zvláště s pokusy a s využitím embrionálních zárodečných buněk; jde také o otázky spojenx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xtázku možnosti samostatné realizace základních práv. Jde tedy o otázku spojenou s psychickou a rozumovou, jakož i fyzickou vyspělostí, resp. dospěloxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxi slovy - samostatný výkon základních práv dětmi a dospívajícími osobami, tj. nezletilci, nelze
a priori
vyloučit. Je však zřejmé, že z takového uznánx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxící fyzickým osobám díky jejich samotné lidské podstatě a rovněž s ohledem na historický vývoj, není tomu tak v případě přiznávání základních práv právxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx x xxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxnální zdůvodnění. Čl. 5 Listiny konstatující, že každý je způsobilý mít práva, rovněž nemůže sloužit jako přímý příkaz ústavodárce, neboť je zřejmé, xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xj. obranné funkce, plyne, že by mělo jít o soukromé právnické osoby, neboť veřejná moc, resp. stát je naopak osobou představující potenciální ohrožení xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xákonem stanovených oprávnění a kompetencí, domáhal sám proti sobě ochrany základních práv. Existuje ovšem řada rozhodnutí, kdy státním orgánům anebx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx zákon o ÚS předvídá jejich ochranu skrze procesní prostředek v podobě komunální stížnosti. Ústavní soud vychází z poněkud posunuté představy, že je to xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxch případě nikdy nemůže jít o ohrožení jejich svobodné sféry, kterou ve skutečnosti ani nedisponují (vázanost zákonem i v horizontálních vztazích), rxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx x xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxjí také v horizontálních vztazích, v nichž jsou si rovny s druhým účastníkem vztahu, mají být chráněny stejně jako on. Je třeba dodat, že jim je poskytováxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxtní moci soukromými subjekty a mnoho dalších), které by však bylo třeba urychleně řešit.
VI. Vázanost veškeré veřejné moci základními právy
Ústaxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxěka a občana. Tento normativní princip lze interpretovat mj. i jako vázanost veškeré státní moci (zákonodárné, výkonné a soudní) základními právy. Taxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xterá státní moc zavazují přímo, čímž je významně posílena jejich normativita. Právě skrze tuto přímou normativitu se zřetelně odlišují od pojetí záklxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxtavní listině, tak např. i o Výmarské ústavě.
VI.1 Vázanost zákonodárce základními právy
Z normativity základních práv, která působí ve vztahu k zxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxtí i pro přijímání jednacích řádů parlamentních komor, které mají xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxuje základní práva. Teoreticky je tato možnost připouštěna, ba existují
deklaratorní
výroky ústavního soudu v dané oblasti. V praktických dopadech xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xebo německým ústavním soudem, viz např. rozhodnutí 1 BvR 81/98). ÚS je sice ochoten konstatovat protiústavnost nečinnosti parlamentu, avšak neukládx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xoukromých subjektů, resp. jejich práv (viz
restituce
církevního majetku a blokační paragraf - nález Pl. ÚS 9/07, nebo deregulace nájemného - nález Plx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxckého aktéra, který se snaží přesvědčovat či apelovat na ostatní aktéry politického procesu, resp. maximálně ponechává velmi otevřený prostor pro roxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxcně řečeno hraje však ústavní soudnictví rozhodující roli při kontrole parlamentních rozhodnutí, což vyvolává samozřejmě třecí plochy, které jsou mxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxem vykonatelnosti vlastních rozhodnutí je parlamentu poskytován prostor pro opravu jeho rozhodnutí.
VI.2 Vázanost výkonné moci základními právy
xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxx x xxxxxxxxx pořádku vázány při své činnosti základními právy. A základních práv je třeba dbát ze strany exekutivy i při výkonu moci ve vztahu k osobám, které vykonávxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx
VI.3 Vázanost soudnictví základními právy
Vázanost základními právy v případě soudní moci je jednoznačná, neboť je kromě ústavních ustanovení, ktxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxranu soudní moci. Tato ústavní ustanovení a specificky čl. 4, je-li nahlížen jako příkaz pro moc soudní, činí ji povinnou vykonávat ochranu základních xxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xázanost základními právy se vztahuje i na výkon všech stadií soudního řízení, tj. i na vykonávací řízení. Bezprostřední vázanost základními právy nebxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xákladních práv na xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxladních práv naznačeným způsobem výslovně zmíněno v odůvodnění v nálezu I. ÚS 3227/07).
VI.4 Zásah do základních práv (porušení základních práv)
xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxností (finalitou), bezprostředností, právní formou a vynutitelností. Ovlivnění (porušení či omezení) základních práv fakticky (nepřímo) nebylo kxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xojetí je širší. Za zásah do základních práv je považováno každé jednání státu (veřejné moci), které dopadá do oblasti chráněné některým základním právxxx x xxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxjná moc (stát) sledovala, anebo zda byl účinek vyvolán neúmyslně, a nerozhodné je rovněž to, zda šlo o zásah přímý nebo nepřímý, a zda byl vyvolán právním xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx x xxvěru, dle kterého, dojde-li k zásahu do základního práva nepřímým, faktickým a cíleným jednáním, není třeba zkoumat míru porušení základního práva a vxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxtituce před produkty určitého výrobce. Taková varování míří (jsou cílena) na potenciální kupující a vedou ke zmenšení prodeje předmětného produktu, x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxpř. shledán nepřímý zásah do práva (svobody) pokojně se shromažďovat (čl. 11 Úmluvy) v opakovaném zákazu vycestovat, resp. v zákazu překročit hranice xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxudek ESLP Ahmet Djavit An proti Turecku, § 60 a násl.). Ke konstatování porušení svobody shromažďovací došlo přesto, že prvoplánově šlo o zákaz svobodnxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xákladní práva je poznání, že jde o nutnost, která vyplývá z požadavku kladeného na stát (veřejnou moc), spočívající v jeho povinnosti (kterou na sebe vzxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxho státu) zabezpečit pokojné soužití lidí, jakož i obranu a ochranu pro společnost důležitých hodnot. Protože lidé jsou nositeli základních práv, avšxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxž zmíněno i opačně působící omezení, které základní práva xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xákonem výslovně zmíněna. Jde o pověření zákonodárce přijmout zákonnou úpravu, která většinou umožňuje omezit to které základní právo z určitého důvoxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxonné omezení není předvídáno (např. čl. 10 anebo čl. 15 Listiny). To ovšem neznamená, že by tato práva nebyla omezitelná. Pro jejich omezení však platí xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxlní okolnosti případu), je Listinou stanovena nejzazší (tj. nikoliv vždy uplatnitelná) možná mez pro omezení základních práv tak, že vždy musí být šexxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxrakterizovat jako "omezení omezení" či mez omezení). Lze tedy říci, že z ústavního pořádku nevyplývá jednotný ucelený systém omezení základních právx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx sfér - nález IV. ÚS 23/05, nebo svoboda svědomí omezitelná jen v rámci demokratického politického režimu stanovenými hodnotami a principy obsaženými x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxku přímo a nepřímo
K všeobecně uznávaným zásadám se řadí zásada, podle níž žádné základní právo není neomezitelné. To platí i v případě, že samotný texxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x dispozici zákonodárci, který je jimi naopak vázán (viz výše). A konečně je rovněž uznáváno, že základní práva charakterizují jednotlivce jako autonoxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxní napětí mezi důležitými a přitom kolidujícími individuálními právními pozicemi jednotlivých osob nebo o kolizi mezi právní pozicí jednotlivce a záxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxucí přímo z ústavního pořádku jde tehdy, pokud je materiální obsah základního práva omezován podle kritérií obsažených přímo v ústavním pořádku, ať už xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxruje samotné xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxštění vnitřní i vnější bezpečnosti, jakož i zajištění nepřetržité ochrany života a zdraví osob uvnitř státu, který lze dovodit z čl. 44 Listiny). O omezxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx bližšího vymezení jeho účelu), jenž základní právo omezí (např. čl. 13, 26). Je zřejmé, že v tomto případě může zákonodárce hledat širší omezení základxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx standardu základního práva (podstata a smysl), který musí vždy zůstat zachován ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny.
VII.2.2 Omezení základních práv, ktexx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxu
prima facie
neomezitelná. Tato omezení bývají označována jako ústavnímu pořádku
imanentní
omezení (nález I. ÚS 671/01). To znamená, že takové zákxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxem. Vyrovnání mezi nimi probíhá tak, aby žádná z kolidujících právních pozic nebyla bezdůvodně upřednostňována, a dále tak, aby bylo uchováno maximum x xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx 2166/10, bod 29, 30, 31, který dokazuje situačně podmíněnou optimalizaci protikladných zájmů, když obecně o zájmu, který v daném případě nezvítězil, xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxu kolidujících pozic o přednosti jedné z nich, bere si ku pomoci obecnou ideu spravedlnosti, resp. obecný princip (bod 27 nálezu Pl. ÚS 34/09), obojí ovšxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxího pořádku nepřímo, a to buď odkazem na možnost omezení základního práva zákonem bez dalšího upřesnění jeho účelu, který má být omezením dosažen; anebx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx x xxxxxxxxxu omezení proto, aby právo vůbec mohlo být realizováno. Jde např. o právo petiční (čl. 18), nebo o právo na rovný přístup k veřejným funkcím (čl. 21 odst. 4xx xxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx zákonného soudce, se těžko v plnosti uplatní bez přispění zákona.
Zde se nastoluje otázka, zda smí jít jen o zákon ve formálním smyslu anebo i o podzákxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxuje, aby (a) podstatné otázky byly upraveny zákonem, (b) právní norma je upravující musí minimálně obsahovat skutkovou podstatu a následek a (c) čím poxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxna přímo o zákonu hovoří (např. čl. 11 odst. 5, viz např. bod 30 nálezu Pl. ÚS 30/06), byť ne vždy důsledně (viz nález Pl. ÚS 31/03 a odlišné stanovisko souxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxě především jejich omezení), tam by bylo namístě vyžadovat uplatnění zásady o výhradě zákona.
VII.3 "Omezení omezení" neboli meze omezení základníxx xxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxitou záležitostí, jsou omezení, která ústavodárce dal zákonodárci tam, kde učinil výhradu zákona, možná jasnější. Motivem konstrukce "omezení omezxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxx x x x xx xxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxlské ústavy a také čl. 36 odst. 4 nové švýcarské ústavy) základních práv, je bezpochyby zkušenost se zákonodárcem v minulosti, kdy byl ochoten přijímax xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxná obava se promítla i do formulace čl. 4 Listiny, který je věnován různým aspektům omezování základních práv zákonodárcem. Odstavec druhý a třetí čl. x xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxínky) a čl. 4 odst. 4 představuje materiální mez omezování základních práv (vždy musí zůstat zachováno jádro práva - tj. jeho podstata a smysl; v dalším xxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxko nejzazší mez či jako
ultima xxxxx
xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xákladního práva v jeho podstatě a smyslu (alespoň ne vždy). Namísto hledání podstaty a smyslu základního práva uplatňuje Ústavní soud metodu zkoumání xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx (nikoliv minimální) materiální meze přípustného omezení základního práva i ze strany zákonodárce. Možná tento (zdaleka ne toliko český) posun (kterx xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx avšak netoliko s tím (viz níže).
VII.3.2 Princip proporcionality - obecná mez omezování
Tento princip byl odvozen z principu materiálního právnxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxxionality stala obecná mez omezování, která je platná pro všechna omezení základních práv. I pro zákonodárce platí namísto stanovení meze skrze podstaxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxviduálněji a s ohledem na oblast, v níž dochází ke krácení základního práva již samotným zákonem. Princip proporcionality tak přispěl k individualizaxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxících právních statků. Jinými slovy - funkcí hledání proporcionality je úsilí o spravedlnost v tom pojetí, v němž nelze upozaďovat perspektivu jednotxxxxx x xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxích práv. Zákonodárství je v oblasti základních práv možné jen při dodržení správné míry, a to především v přiměřenosti účelu, který má být omezením dosxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx) diferencují princip proporcionality do následujících tří dílčích příkazů: (a) vhodnost (způsobilost) prostředku pro dosažení určitého účelu (cíxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxonodárcem vybraného prostředku v relaci k dotčenému právnímu statku - základnímu právu (v poslední době se v Evropě vyskytuje označení spravedlivá únxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx ji přiblížit.
VII.3.2.1 Vhodnost či způsobilost
Přijaté omezující opatření je vhodné (způsobilé) dosáhnout určitého účelu (cíle), pokud se s jxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxnovený cíl. Soudy obvykle jen přezkoumávají, zda opatření není zcela nevhodné, nebo objektivně nevhodné, zásadně nevhodné apod. Vhodnost není identxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxvaly účinky posuzované úpravy a v případě potřeby, aby je korigovaly [k otázce vyhodnocení budoucího působení kontrolované úpravy, nikoliv ovšem jen xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx 110, 177 (194), a to i ve směru posuzování vhodnosti zákonodárcem přijatého opatření].
VII.3.2.2 Potřebnost (nutnost)
Potřebnost přezkoumávaxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx. Požadavkem či kritériem je zde intervenční minimum. Použit smí být jen takový prostředek, který je ještě způsobilý dosáhnout zamýšleného účelu. Jinxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx méně omezující prostředek. Potřebnost proto není dána v případě, kdy téhož výsledku lze dosáhnout za použití takového prostředku, který představuje xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxx třetí element principu proporcionality, nazývaný proporcionalita v užším smyslu, neboli spravedlivá únosnost. Jde o nastavení relace mezi dvěma vexxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xesp. je zkoumáno dodržení příkazu, dle kterého prostředek musí zůstávat v přiměřeném poměru k zamýšlenému účelu. Vztaženo k rovině základního práva tx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxa dosažen ve prospěch veřejnosti. Z pohledu nositele základního práva lze fakt, že zkoumané opatření obstálo v testu proporcionality v užším smyslu, vxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xosuzování mezi závažností zásahu a vahou naléhavosti důvodů, které zásah ospravedlňují, musí být ještě zaručena spravedlivá únosnost. Jde tedy o zvaxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx bylo dosaženo praktické konkordance a co nejšetrnějšího vyrovnání mezi oběma statky.
VIII. Konkurence a kolize základních práv
VIII.1 Konkurenxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxonáváno jak právo na pokojné shromáždění (čl. 19 odst. 1 Listiny), tak případně právo na svobodný projev (čl. 17 odst. 1 Listiny). V obdobných případech xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xůvodů. Dostupná řešení zatím nevykazují uspokojivý výsledek a tento problém je (pokud je vůbec identifikován) řešen případ od případu.
xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x x xx xx xxe pokusit tak, že bude co možná nejpřesněji popsán materiální obsah (skutková podstata) konkurujících si základních práv. Tak je bude možno co nejexakxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx aplikovatelné základní právo. V některých případech je ovšem nastíněný postup těžko aplikovatelný, neboť posuzované jednání je nerozložitelné, vlxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxvně imanentním omezením) a svoboda projevu chráněná čl. 17 odst. 1, 2 Listiny (omezitelná zákonem za účelem ochrany právních statků, vypočtených v odxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxního práva, a to podle následujících zásad:
VIII.1.1 Teorie největšího porušení
Mnohé hovoří proto, aby bylo zkoumáno, které ze základních práv xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxtní obecné právní principy jako
lex specialis derogat legi generali
. V oblasti základních práv není však pro uplatnění tohoto principu mnoho místa. Snxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxace v základních právech dle čl. 3 odst. 1 Listiny bude mít přednost před obecným právem na rovnost dle čl. 1 Listiny.
VIII.1.2 Teorie zesílení oblastx xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxstupují k jejich kumulativní aplikaci. Toto "seskupující řešení" se vyvinulo do shora zmíněné teorie. Ve prospěch seskupování základních práv hovořx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxo v nálezu II. ÚS 2087/08).
Kumulativní aplikace základních práv má rovněž význam pro aplikaci omezení základních práv, která se v rozsahu mohou u jexxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxí tehdy, neumožňuje-li jej byť jen jedno aplikované základní právo. Tak se prosadí ochrana poskytovaná nejsilnějším základním právem.
VIII.2 Kolixx xxxxxxxxxx xxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxy. Proti sobě stojí dvě základní práva dvou rozdílných osob. Typicky k takové situaci dochází v případě
kolize
základního práva na svobodu projevu (člx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx takového rozporu hraje stát, jemuž ze základních práv plynou povinnosti (viz shora), zásadní roli. Stát má nejen povinnost základní práva respektovaxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxní práva kolidují, nýbrž vytváří trojúhelníkovou konstelaci, v níž je krom obou osob zúčastněn i stát, který má povinnost poskytnout ochranou oběma prxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxkonodárci, který skrze přijímání zákonné úpravy v oblasti civilního i veřejného práva vytváří obecné kolizní instrumentárium. Rovněž trestněprávnx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxky jako je život, zdraví, osobní integrita, vlastnictví, soukromá sféra, avšak chrání poněkud problematicky i osobní čest. Rozhodující měrou přispíxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx definuje materiální obsahy jednotlivých základních práv tak, jak se prosazují v rozmanitých skutkových konstelacích, včetně kolizních situací, kdx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxem je vždy nalézt praktickou konkordanci, tedy pokud možno nejšetrnější vyrovnání všech kolidujících právních statků. Takto zacílený postup ústavnxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xrocesní aspekty ochrany základních práv
Poměrně široká paleta instrumentů k ochraně základních práv je dnes chápána jako samozřejmá součást systéxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xchranou k základním právům, jakož i čl. 4 Ústavy stavějící základní práva pod ochranu soudní moci, stejně jako čl. 83 Ústavy, jenž pověřil Ústavní soud xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxaně práv existují i na evropské, popř. mezinárodní úrovni (viz další kapitoly Úvodu).
Na zákonné úrovni jsou to především procesní předpisy, které xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xákladním právům. Je věcí zákonodárce, kolik instančních úrovní k řešení věcí poskytne (s výjimkou rozhodování o trestním obvinění, kde dvojinstančnxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xx x x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xoskytovaly ochranu základním právům (nález I. ÚS 55/04 a mnoho dalších).
Jak řečeno, je to Ústavní soud, kdo judikuje v poslední instanci v oblasti xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxí
i konkrétní kontrole norem, přičemž nejsilněji se toto jeho oprávnění projevuje v řízení o ústavních stížnostech.
Oprávnění rozhodovat o ústavxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxdíl třetí, § 72 až 84). Ačkoliv se úspěšnost podání pohybuje mezi pěti až deseti procenty, lze hodnotit, že právě skrze tento procesní prostředek se Ústaxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xstavního soudu, spočívající v ochraně práv v tomto řízení (v němž lze uplatnit i návrh na zrušení zákona, který byl ve věci aplikován, což je následně řešxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx která probíhají mezi nejvyššími státními orgány. Jde totiž o manifestaci základu ústavního pořádku, již představuje jednotlivec - nositel základníxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxě orgány veřejné moci o tom, co je ještě možno považovat za souladné s ústavním pořádkem a co již nikoliv tak, aby tomu mohly přizpůsobit své následné chovxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxntrolovány její formální předpoklady. Jde o kontrolu:
a)
-její bezvadnosti z hlediska nároků, které na ni klade zákon o Ústavním soudu (jde o obsahxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxzhodnutí o posledním opravném prostředku, resp. kopie napadaných rozhodnutí);
b)
-dále je kontrolováno dodržení zákonné šedesátidenní lhůty k xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxjné moci do jeho základních práv, přičemž v tomto případě platí objektivní lhůta jeden rok ode dne, kdy k zásahu došlo), kterou nelze prodlužovat (poskyxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx zvýhodňování liknavých stěžovatelů před řádnými stěžovateli, přičemž zákonných 60 dnů je, komparativně posuzováno, jednou z nejdelších lhůt vůbecxx
xx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxi by bezpochyby mělo být dále zkoumáno i to, zda zásah, resp. porušení práva stále trvá, avšak tento aspekt (pokud vůbec) je obvykle řešen až v kvazimeritxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xříslušnost k rozhodování o učiněném podání;
e)
-nakonec je třeba zkoumat, zda nejde o návrh nepřípustný, jímž je v případě, pokud stěžovatel nevyčxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxle (a při splnění jednoroční lhůty, která se odvíjí od skutečnosti, jež je předmětem ústavní stížnosti), anebo dochází-li v řízení o podaném opravném pxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxku na vyčerpání všech jiných právních prostředků sloužících k ochraně práva se projevuje tzv. princip subsidiarity ústavní stížnosti. Ten je Ústavníx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdu k zásahům do výkonu oprávnění a kompetencí jiných orgánů veřejné moci, především obecné justice.
Na závěr je zkoumána odůvodněnost ústavní sxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxt, že tato forma rozhodování se po(nad)užívá i v případech, které by zasluhovaly nikoliv snad jiný výsledek (měřeno nalezením zásahu do základních práxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx naše úprava nezná stadium řízení o přijatelnosti ústavní stížnosti, v němž by byl kromě kontroly formálních náležitostí proveden i kvazimeritorní přxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxoubkou přezkumu. Rozsah není navázán jen na základní práva, nýbrž zohledňuje při hodnocení zásahu do základního práva i jiné (objektivní) ústavní práxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x přezkumu ústavní stížnosti, ústavnost v dané věci aplikovaného zákonného ustanovení s tím, že dospěje-li senát Ústavního soudu k závěru o jeho protiúxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxí (např. viz nález Pl. ÚS 3/09, který byl přijat k návrhu druhého senátu). Samozřejmě, že ovšem před naznačeným postupem upřednostňuje ÚS ústavně konfoxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xoudu USA), byť je mu to (někdy právem) vytýkáno. Obecných formulí, podle kterých by měl probíhat ústavněprávní přezkum rozhodnutí obecných soudů, (věxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xodústavního xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxu ono základní právo chrání, a mají-li tyto chyby váhu pro řešení věci v materiálním významu (tzv. Heckova formule). Nebo tzv. Schumannova doktrína praxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxřijal.
Český Ústavní soud buď konstatuje, že "základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxx xx x xxxxémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá dotčení na základním právu a svobodě" (např. nález III. ÚS 150/99). xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xi svobody chráněné ústavním pořádkem ČR, neboť základní práva a svobody vymezují nejen rámec normativního obsahu aplikovaných právních norem, nýbrž xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxx xxxxtu dvou základních práv "musí obecné soudy nejprve rozpoznat, která základní práva jednotlivých účastníků sporu jsou ve hře, a poté, s přihlédnutím ke xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxli to možné, pak dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti, resp. obecný princip." K tomu lze dodat, že tato xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxliko jedné straně sporu, zatímco druhé straně žádné hmotné základní právo nesvědčí (přirozeně jí svědčí právo na spravedlivý proces) a vzhledem k okolxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx
X. Evropská dimenze ochrany základních práv
Ochrana základních práv v České republice, stejně jako výklad Listiny, se odehrává v interakci s jinxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxzinárodními. Tato interakce je oboustranná: české opatření může být jednak předmětem řízení před kontrolními orgány těchto systémů a jednak má být roxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xovině inspirativní: zahrnuje nahlížení pod pokličku typicky sousedních systémů ochrany základních práv, které neváží normativně, ale silou přesvěxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx
xxxxkatura
.
Předmětem našeho zkoumání v závěrečné části úvodu je interakce a vzájemné vztahy mezi českou Listinou a oběma systémy evropské ochrany záxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx unie. Byť tedy tyto dva systémy rozhodně nevyčerpávají ani katalogy, ani aktéry ochrany základních práv v Evropě, jedná se bezesporu o systémy nejvlivxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxou. O pluralitě je v tomto ohledu možné mluvit ve třech dimenzích: obsahové, institucionální a jurisdikční. Různé instituce aplikují odlišné katalogx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxé aktérům z různých normativních světů. Kupříkladu stejné jedno rozhodnutí českého orgánu může být předmětem přezkumu ze strany českých soudů a Ústavxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx republice pro porušení Smlouvy v důsledku vnitrostátní aplikace daného rozhodnutí); ze strany ESLP ke stížnosti českého subjektu podle čl. 34 Úmluvyx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx více orgánů, není pochopitelně sama o sobě nikterak převratná. V čem je však tento postup v rámci evropské ochrany základních práv odlišný, je absence jxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxí obstát. Neexistuje autorita a ani mechanismus pro jejich sjednocení, s výjimkou dobré vůle aktérů. Podobný systém je modernímu pozitivistickému vnxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xvou dekádách se tak "vyrojila" řada teorií, která se snaží podobné vnímání práva koncepčně popsat a legitimizovat: může fungovat systém práva, který nxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxed vznikem moderních států a kodifikací, nám říká, že může. Jen ho asi ne-umíme právě oním modernistickým pojmoslovím úplně popsat (pro popis fungovánx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx x xxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xbsah
X.1.1 Evropská úmluva
Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod byla a zůstává "ústavním nástrojem evropského veřejného pořádku" xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxdních práv v Evropě. V tomto ohledu plní funkci skutečné evropské ústavy v oblasti základních práv a ESLP roli soudu ústavního. Stejně jako vnitrostátnx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx proti Spojenému království, § 31).
Podepsána dne 4.11.1950 v Římě, Úmluva xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxatkové protokoly. Česká a Slovenská Federativní Republika podepsala Úmluvu dne 21.2.1991 v Madridu; v platnost pro ni vstoupila ratifikací dne 18.3.xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxx
xx xxxxxx xd Úmluvy, smlouvy zakládající Evropská společenství podepsané v Římě v roce 1957 byly podnikem hospodářské integrace. Byť tedy již původní Smlouva o zxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxz diskriminace z důvodu pohlaví, povaha podobných ustanovení byla instrumentální. Cílem bylo vytvořit společný trh a volnou soutěž, která nebude křixxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxi na ESD a namítají porušení svých základních práv akty institucí EHS, odpověď je odmítavá: úkolem ESD není chránit základní práva, kterých se stěžovatxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx legendy o následném počátku základních práv v rámci ES praví, že ESD přibírá základní práva do právního rámce ES v důsledku konstruktivního dia-logu s nxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxaft). Apokryfní podoba stejné legendy tvrdí, že ESD použil základní práva především jako nástroj expanze své vlastní příslušnosti s ohledem na opatřexx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx x xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xa činnost členských států při provádění unijního práva, doménou judikatury ESD. Tato praxe je následně potvrzena a "kodifikována" původním čl. F odstx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx Úmluvou a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům. Tyto dvě kategorie tvoří obecné zásady práva Unie, ze kterých ESD čerpá inspixxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx inspirace v rozhodovací činnosti (srov. z novější judikatury kupř. Österreichischer Rundfunk anebo Familiapress).
Také v důsledku posudku 2/94x xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxladních práv Evropské unie. K dodržování Listiny EU, v té době nemající ještě žádnou formální právní sílu, se přihlásily nejprve politické instituce Ex xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x x xudikatuře ESD (viz např. Parlament proti xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx
xxx x xxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxinu EU do rámce primárního práva. Listina EU má nyní stejnou právní sílu jako Smlouvy. To mimo jiné znamená, že se na ni vztahují všechny systémové vlastnxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxotlivých katalogů
Co do rozsahu zaručených práv ve třech zde probíraných katalozích základních práv jsou patrné rozdíly, související především s xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxmu přibereme také aplikační praxi toho kterého soudního orgánu.
Dokumentem nejstarším a co do rozsahu v textu samotném zaručených práv nejchudším xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxivot, integrita člověka, osobní svoboda, soukromí, projev, svoboda myšlení, sdružování aj.), doprovázená právy politickými a procesními. Vize, ktxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxtina základních práv a svobod, stejně jako Listina EU, jsou katalogy o poznání mladší. Přibírají proto základní práva "novějších generací", předevšíx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx I v rámci "klasických" základních, politických a procesních práv nicméně dochází k jisté "aktualizaci". Tento proces je patrný především s ohledem na xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxručná ustanovení Úmluvy z počátku padesátých let nicméně "rozepisuje" s ohledem na judikatorní vývoj lidských práv anebo doplňuje o další, prozatím xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxo coby součást práva na ochranu soukromého života (čl. 8 Úmluvy). Listina EU přejímá (ve stejném znění) právo na ochranu soukromého a rodinného života z xxx x xxxxx x xxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxxx xxx xříkladem z druhé kategorie může být kupříkladu zákaz diskriminace z důvodu genetických rysů, zakotvený v čl. 21 odst. x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxx x dodává, že pokud volí stejnou formulaci s Úmluvou, obsah daných práv má být také stejný, jako je tomu v Úmluvě. To však nebrání právu Unie a Listině EU jít xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxuvy a její roli minimálního evropského standardu, sama však přepokládá, že je možné jít dále. S ohledem na některá práva pak jdou ustanovení Listiny EU xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx x
xx xxx xx idem
v rámci Unie) aj.].
S ohledem na základní práva zaručená právem EU je vhodné zmínit ještě existenci (čtyř) základních svobod a zákazu diskrimixxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxn svobodný pohyb zboží (čl. 28, 30, a 34 SFEU), osob (čl. 45 a 49 SFEU), služeb (čl. 56 SFEU) a kapitálu (čl. 63 SFEU). Jedná se o ustanovení primárního pxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxxxn" v čl. 21 odst. 2 Listiny EU. Byť se nejedná o základní lidská práva v klasickém smyslu slova, s ohledem na strukturu a cíle Unie v podstatě takové postavxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx s ostatními, "klasickými" základními právy, jako je kupříkladu svoboda projevu (Schmidberger) či lidská důstojnost (Omega). Konflikty těchto práv xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxstinu EU, je možné tvrdit, že mezi třemi zde zmíněnými katalogy základních práv nejsou takové obsahové rozpory, které by nebylo možné překlenout výklaxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxx xále. Je nicméně třeba zdůraznit, že katalogy lidských práv je velice ošidné porovnávat v rovině prostého textu. O ústavních textech více než o čemkoliv xxxxx xxxxxx xx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxi dojít k závěru, že "nejrozvinutější" jsou tato práva v Listině EU. Slušně rozvinutá jsou také v české Listině. Naproti tomu v Úmluvě naprosto xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxerému chybí
judikatura
. Sociální práva v české Listině sice existují, nicméně v dosti pohyblivém rozpětí a podmíněna zákonnou prováděcí úrovní (čl. 4x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxladu s ohledem na dávky sociálního zabezpečení skrze ochranu vlastnictví v čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1) a/nebo zákaz diskriminace v čl. 14 Úmluvy xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xraxi
Pluralita katalogů, aktérů a jurisdikcí se projevuje překrýváním. Překrýváním se rozumí vyjádření různých aktérů ke stejnému právnímu problxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xícero soudů přezkoumává vskutku stejnou kauzu, každý s ohledem na "svůj" katalog (či katalogy) základních práv a svoji příslušnost. Tuto rovinu nicméxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxnutí soudu jiného. Může maximálně vyslovit "neslučitelnost" či konstatovat "porušení" ustanovení svého katalogu. Druhou rovinou je interakce mimo xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxávají stejnou kauzu, nicméně při posuzování typově obdobných právních problémů o sobě vědí a zohledňují přístup jiného soudu k obdobné otázce.
Popxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxxxx xx xxxoci dělení dle dvou os: aplikačního rámce jednotlivých katalogů základních práv a dále rámce institucionálního. V prvém případě se jedná lidově řečenx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxtuce: kdo aplikuje co? Třetí osou či třetí proměnnou, kterou se nebudeme blíže zabývat, je otázka co je vlastně předmětem přezkumu, tedy jaký je přesně cxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xednání či opomenutí českých orgánů. Výjimku tvoří situace, kdy se jedná sice o akt českého orgánu, ten však jenom provádí závazný předpis práva EU, u ktexxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxa, tedy za předpokladu, že tento akt sám neohrožuje samotnou podstatu materiálního právního státu (srov. nález Pl. xx xxxxxx xxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xunkční. Ustanovení Listiny EU se vztahují na všechny orgány, instituce a subjekty Unie při veškeré jejich činnosti (příslušnost institucionální). Dxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxgličtině "implementation", ve francouzštině "mise en Ouvre", v němčině "Durchführung") bude jistě do budoucna předmětem výkladu ze strany ESD. Z dosxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxd zahrnoval nejenom samotné provádění práva EU (kupříkladu prováděním směrnic), ale také vytváření širších podmínek a právního rámce pro smysluplné xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxa v aplikačním rámci práva EU ratione materiae, což s ohledem na incidenční charakter práva EU a možnost jakéhokoliv vnitrostátního pravidla dostat se xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxbo Society for the Protection of Unborn Children Ireland, bod 31).
X.2.1.3 Evropská úmluva
Práva a svobody zaručené Úmluvou jsou zaručena každémux xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxucované na jejím území. Pojem "
jurisdikce
" je však širší. Zahrnuje také všechnu činnost orgánů smluvního státu či její dopad na území mimo samotné terixxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxvované orgány daného státu, jako kupříkladu část Iráku okupovaná Spojeným královstvím - srov. naposledy rozsudek velkého senátu Al-Skeini a ostatní xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxxx xxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xšak oprávněn posuzovat také s ohledem na jejich soulad s Úmluvou. Ta se aplikuje na vnitrostátní úrovni přímo a má přednost před zákonem (čl. 10 Ústavy). xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx bod VII). Dotažení tohoto náhledu na postavení Úmluvy do logických důsledků znamená, že Ústavní soud není konečným interpretem části českého ústavnxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxášenou mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách", jako Úmluva ve smyslu výše citovaného Konkurzního nálezu (Pl. ÚS 36/01). Úsxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xýklad ústavního pořádku. Není však jeho součástí. Nezdá se také, že by mu bylo Ústavním soudem dopřáno, přinejmenším formálně, přímé aplikace (srov. nxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxžitelný s ohledem na Listinu EU poté, co se stala součástí primárního práva. Její čl. 51 odst. 1 stanoví, že se podle jejích ustanovení mají posuzovat jexxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxo roli vykonávat. Daná oblast již nepodléhá přezkumu s ohledem na ustanovení české Listiny, neboť oblast vnitrostátního provádění práva EU je právě tox xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxelnosti materiálního jádra Ústavy částečně stáhl. Čl. 51 odst. 1 Listiny EU tak může být vnímán jako jakýsi "návrat" mandátu Ústavnímu soudu nadále pxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xstavnosti mimo právo EU. Nechme stranou, nakolik se jednalo o skutečný život a nakolik pouze o figuru (kriticky Bobek 2007, s. 173-180). Může také znamexxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx. Nicméně právě propojení evropské a vnitrostátních ústavností byl přesně cíl Lisabonskou smlouvou sledovaný.
Přijetí pravidel hry stanovených xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xdekoliv. Stejně tak zůstává ÚS faktické poslední slovo v otázkách institucionálního přenosu pravomocí a jeho mezí. Lze ostatně dodat, že v této souvisxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxečnost, že se ÚS sám "vzdal" posledního slova s ohledem na část ústavního pořádku v již zmiňovaném "Konkurzním nálezu". Jak je nicméně vidět, od roku 200x xx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxx x pro Listinu EU. Jak již bylo zmíněno, nelze racionálně zdůvodnit, xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx řešení konzistentní: buď budou součástí českého ústavního pořádku oba evropské katalogy základních práv, anebo žádný. Bude tak buď nezbytné Listinu xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxho je dobré mít na paměti, že pokud nebude v nové evropské ústavní hře Ústavní soud chtít hrát, budou hrát jiní. A to i hráči zevnitř jeho
jurisdikce
. Důslexxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx totiž mimo jiné je, že obecné soudy v rámci členských států se mohou skrze předběžnou otázku k ESD dotazovat na soulad vnitrostátní úpravy se základními xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx x xxledem na již zmiňovaný široký výklad aplikačního rámce práva EU ze strany ESD bývá v praxi spíše obtížné najít vnitrostátní úpravu, která by při korektnx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx k Ústavnímu soudu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy, a to skrze předběžnou otázku týkající se výkladu Listiny EU.
V rovině procesní existuje "přímé spojení", xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxou otázku dle čl. 267 SFEU. Rozhodnutí Ústavního soudu může být za podmínek čl. 34 Úmluvy předmětem přezkumu před ESLP.
Nad rámec případných přípaxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxadních práv, coby výkladové vodítko při interpretaci české Listiny.
X.2.2.2 Soudní dvůr
Do 1.12.2009 byla ochrana základních práv před ESD záležxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxry ESLP) a dále pak z ústavních tradic společných členským státům. V judikatuře po 1.12.2009, tedy poté, co se Listina EU stala součástí primárního právxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xe struktury argumentace v těchto rozhodnutích (především Schecke) je patrné, že ESD napříště především vykládá Listinu EU. Úmluva a
judikatura
ESLx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx
x xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x
xxxikatura
ESLP před ESD privilegovaným referenčním rámcem pro ochranu základních práv. Čl. 52 odst. 3 Listiny EU ostatně také váže výklad a aplikaci Lixxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xákladních svobod, jsou smysl a rozsah těchto práv stejné jako ty, které jim přikládá uvedená úmluva. Toto ustanovení nebrání tomu, aby právo Unie poskyxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxu. Z pohledu těchto mezinárodních soudů se jedná vlastně o "fakta", která určují skutkový a právní základ řešeného sporu. To nicméně nebrání, aby oba soxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxých členským státům" v případě ESD anebo pod hlavičkou existence "evropského konsensu" v případě judikatury ESLP, kdy se oba soudy zaměřují na srovnávxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxtancí. Soudy členských států nejsou oprávněny zkoumat platnost aktů unijního práva, včetně rozhodnutí ESD (Foto-Frost). Na druhou stranu praxe nicmxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxostátnímu soudu, a ten ji má aplikovat na výchozí spor.
Evropská unie není smluvní stranou Úmluvy. Čl. 6 odst. 2 SEU ve znění po Lisabonské smlouvě sicx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxu potrvá. Do doby přistoupení EU k Úmluvě tak není možné podat vůči rozhodnutím unijních institucí stížnost k ESLP. Taková stížnost je nepřípustná ratixxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xic jiného, než pouze provádí právo Unie, stejně jako vůči vnitrostátní aplikaci aktů EU na území členských států. Po počátečním váhání a nejasnostech, xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxvažuje za srovnatelný s ochranou zaručenou Úmluvou. V rovině procesní to znamená, že pokud by měl být stěžovatel před ESLP úspěšný, pak by musel prokázaxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xozsudek velkého senátu Bosphorus Hava Yollari Turizm proti Irsku, § 152-156; anebo rozhodnutí o přijatelnosti Cooperatieve Producentenorganisatix xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx
xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxretem Úmluvy. Při jejím výkladu se nicméně inspiruje řadou dalších zdrojů. O zohledňování vnitrostátních katalogů základních práv, existujících v rxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxší systémy ochrany základních práv a dokumenty dalších evropských a mezinárodních organizací.
Kupříkladu v nedávném významném a v ČR známém rozsuxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxntní shromáždění, Evropská komise proti rasismu a intoleranci, Komisař Rady Evropy pro lidská práva), ale obsáhle argumentoval také právní úpravou Ex x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxpské unie pro základní práva, Odvolacího výboru anglické Sněmovny lordů (do r. 2009 funkčně anglického Nejvyššího soudu), a také NS USA.
Otevřenosx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxledních let doznává toto "odkazování" takových rozměrů, že se ozývají hlasy, zda podobná míra soudcovského odkazovacího "turismu" je ještě smysluplxx x xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxatím, smluvní stranou Úmluvy. Stížnosti vedené přímo proti jejím rozhodnutím jsou proto nepřípustné ratione personae. Absence přímého "instančníhxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxem.
Rozhodnutí ESLP, kterým by bylo konstatováno porušení Úmluvy ze strany České republiky, může mít nad rámec aplikace čl. 41 Úmluvy samotným ESxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxsu) anebo § 119 zákona o ÚS (návrh na obnovu řízení). Také s ohledem na dosavadní aplikační praxi lze nicméně pochybovat o smysluplnosti modelu úzce pojxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxíček, s. 1228-1240 a Malenovský, s. 1241-1257).
X.2.3 Co je předmětem přezkumu?
Konečně třetí dimenzi plurality a z ní plynoucí komplexity ochranx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xvropa či mezinárodní společenství xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxstí vládnutí. Soudní přezkum pak pouze s jistým zpožděním kopíruje pohyb moci výkonné a moci zákonodárné v rámci vícero vrstev.
V praxi se jednotlivx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxno, (b) i když by byl jeden autor opatření identifikovatelný, ne vždy bude skutečně za všechny jeho části skutečně odpovídat, přesněji řečeno ne všechnx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxázejí ze společných rozhodnutí či správní praxe mezinárodních a vnitrostátních orgánů (v rámci práva EU, srov. kupř. Kampffmeyer či Krohn). Příklady xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxho, aniž by v jeho rámci realizovaly jakékoliv vlastní uvážení (srov. v českém kontextu kupř. kauzu Cukerné kvóty III - nález Pl. ÚS 50/04), či o úroveň "vxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxMM anebo Kadi).
X.3 Závěrem: Mnoho psů, zajícova smrt?
Umístění člověka a jeho důstojnosti do centra ochrany a pozornosti v právu je nejúžasnější vxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxojné a rovné ochrany, která svobodně rozhoduje o svém směřování a osudu. Hodnotová volba poválečné Evropy je tedy jasná. Konkrétní institucionální a pxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxsné Evropě je patrné, že pluralita ochrany přináší i jisté obtíže. Zmiňme dvě.
Za prvé, pluralita aktérů za stále většího sbližování obsahu může vésx x xxxxxx xxxx
xxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxy orgánem jiným. Řečeno poněkud zjednodušeně za pomoci tržní rétoriky, vnitrostátní ústavní soudy, ESD (tedy především po vstupu Lisabonské smlouvy x xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxě se stále sbližujícími katalogy základních práv. Všechny z nich jsou navíc tak jako tak v určité podobě navázány na Úmluvu. Z pohledu vnitrostátních suxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxcí se na poskytovatele jiného, dokud mu někdo požadovanou službu neposkytne.
Příkladem podobné praxe může být kupříkladu maďarská kauza pana Vajnxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxu papírovou rudou hvězdu. Zobrazování rudé pěticípé hvězdy je nicméně zakázáno maďarskými předpisy, stejně jako xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xrotestoval s odkazem na své právo svobody projevu. Maďarský ústavní soud návrh na zrušení ustanovení maďarského trestního zákona již dříve zamítl s txxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx ze dne 9.5.2000, 14/2000 (V. 12.), publikováno v Magyar Közlöny 2000/46). Městský soud v Budapešti se následně obrací na ESD s předběžnou otázkou týkajxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx, že kdyby předkládací soud formuloval svoji otázku jinak, nepřípustnost být vyslovena nemusela. Konečně nespokojen s "výstupy" jak vnitrostátního xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxstní postih pana Vajnaie pro nošení rudé hvězdy byl porušením jeho práva na svobodu projevu zaručenou čl. 10 Úmluvy.
Pokud si podobný proces a jeho výxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxy u jednoho orgánu mívá za následek "posunutí" ochrany i u všech ostatních. Růst ochrany práv je tak vlastně z povahy věci lineární a jak by se mohlo zdát přxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxx].
Za druhé, je pochopitelně s otazníkem, zda míra ochrany stoupá s počtem instancí a katalogů základních práv. Z reality posledních let je patrné, žx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxjádřit kompletní "ústavní troj-úhelník" vnitrostátního ústavního soudu, ESD a ESLP, pak průměrná délka řízení bude okolo deseti let. Pokud k tomu přixxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx kauzy. V tomto kontextu je pak poněkud s podivem snaha o další navýšení komplexity systémů v rámci plánovaného přistoupení Evropské unie k Úmluvě. Je abxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xxxxunkční systém přistoupí k v současnosti výrazně dysfunkčnímu systému jinému, aby se pak vzájemně po letech řízení oba ujistily, že je všechno v pořádkux
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xemajícímu kvality Dworkinova Herkula v reálném zohledňování evropského lidskoprávního standardu v běžném justičním provozu. Rozplést kupříkladux xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x
xe bis in idem
), je úkolem pro monografii. Nešťastnou, v běžných podmínkách však vcelku přirozenou, reakcí soudce-smrtelníka pak bohužel bývá otázky exxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx praxi orgánů všech stupňů, nikoliv počtem revizních klacků nad nimi stojících. Bylo by nešťastné, kdyby se pro míru procesní ochrany počal ztrácet jejx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxx xxxx xx xxxxxx z 20.1.2000 (N 9/17 SbNU 73); nález Pl. ÚS 36/01 z 25.6.2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.); nález I. ÚS 671/01 z 11.3.2003 (N 36/29 SbNU 309); nález Plx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x63); nález Pl. ÚS 20/05 z 28.2.2006 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.); nález Pl. ÚS 50/04 z 8.3.2006 (N 50/40 SbNU 443; 154/2006 Sb.); nález Pl. ÚS 66/04 z xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xl. ÚS 36/05 z 16.1.2007 (N 8/44 SbNU 83; 57/2007 Sb.); nález Pl. ÚS 30/06 z 22.5.2007 (N 87/45 SbNU 279; 190/2007 Sb.); nález IV. ÚS 23/05 z 17.7.2007 (N 111/xx xxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxx2009 (N 6/52 SbNU 57); nález I. ÚS 1737/08 z 17.2.2010; nález II. ÚS 2087/08 z 20.4.2010; nález Pl. ÚS 3/09 z 8.6.2010 (219/2010 Sb.); nález Pl. ÚS 9/07 z 1.7xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx
xxropský soud pro lidská práva / Evropská komise pro lidská práva
Rozsudek Tyrer proti Spojenému království z 25.4.1978, stížnost č. 5856/72; rozsudex xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxnost č. 45036/98; rozsudek velkého senátu Stec a ostatní proti Spojenému království z 12.4.2006, stížnosti č. 65731/01 a 65900/01; rozsudek velkého sxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxelnosti Cooperatieve xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxublice ze 17.2.2011, stížnost č. 6268/08; rozsudek velkého senátu Al-Skeini a ostatní proti Spojenému království ze 7.7.2011, stížnost č. 55721/07.
xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxx xxcueil, s. 857; rozsudek z 14.7.1967, Kampffmeyer a další, spojené věci 5, 7 a 13 až 24/66, Recueil, s. 317; rozsudek z 12.11.1969, Stauder, 29/69, Recueixx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx; rozsudek z 22.10.1987, Foto-Frost, 314/85, Recueil, s. 4199; rozsudek z 18.6.1991, ERT, C-260/89, Recueil, s. I-2925; rozsudek z 4.10.1991, Societx xxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxmiliapress, C-368/95, Recueil, s. I-3689; rozsudek z 20.5.2003, Österreichischer Rundfunk a další, spojené věci C-465/00, C-138/01 a C-139/01, Recxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxení z 6.10.2005, Attila Vajnai, C-328/04, Sb. rozh. s. I-8577; rozsudek z 27.6.2006, Parlament proti Radě, C-540/03, Sb. rozh. s. I-5769; rozsudek z 29xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx z 9.9.2008, FIAMM a další proti Radě a Komisi, C-120/06 P a C-121/06 P, Sb. rozh. s. I-6513; rozsudek z 5.10.2010, J. McB., C-400/10 PPU; rozsudek z 9.11.2xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxka
Rozhodnutí z 15.1.1958, 1 BvR 400/51, BVerfGE 7, 198 (Lüth); rozhodnutí z 25.2.1975, 1 BvF 1, 2, 3, 4, 5, 6/74, BVerfGE 39, 1; rozhodnutí z 14.7.1981, x xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx91; rozhodnutí ze 17.3.2004, 1 BvR 1266/00, BVerfGE 110, 177.
Ústavní soud Maďarska
Rozhodnutí ze dne 9.5.2000, 14/2000 (V. 12.).
Literaturx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx xxx
xxxxxxx
xx
xxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx
xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxtzstandard.
Europäische Grundrechte Zeitschrift,
2011,
č. 1-4.
Bobek,
M.
Evropský soud pro lidská práva: Ochrana základních práv v komunitxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xx x xxezkum vnitrostátní implementace komunitárního práva: "Poslouchej, co říkám a nekoukej, co dělám"?
Soudní rozhledy,
2007,
č. 5,
s. 173.
Bobek,
xxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx
xx xx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxx xxxxxxxx xxx xxxfassungsinterpretation: Bestandaufnahme und Kritik.
NJW,
1976,
č. 46,
s. 2089.
Böckenförde,
E.-W.
Grundrechtstheorie und Grundrechtsinxxxxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxx
xx xxx
xx xxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxxx
xx
x xxxx
xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxrecht der Europäischen Union mit Europäischer Grundrechtecharta: Kommentar.
3. vyd.
München:
C. H. Beck,
2007.
Coppell,
J.;
O'Neill,
A.
Txx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxxxxx
xx
x xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx Strasbourg and the Growing European Human Rights Acquis.
Common Market Law Review, 629,
2006.
Filip,
J.
K některým legislativním otázkám přijxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xxxx
xxxxxxxx
xxx
xxxxxxx
xx
xxxxxx xxx xxxxxx Treaty: EU Constitutionalism without a Constitutional Treaty?
Wien, New York:
Springer,
2008.
Grote,
R.;
Marauhn,
T.
(Hrsg) EMRK/GG - Konxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxes,
2010.
Kokott,
J.;
Sobotta,
Ch.
Die Charta der Grundrechte der Europäischen Union nach dem Inkrafttreten des Vertrags von Lisabon.
Europäxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx
xx xxxxxx
xx xxxx
xxxxxx
xx
xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
2006,
č. 3,
s. 136.
Kühn,
Z.
Listina základních práv EU a český ústavní pořádek.
In:
Klíma,
K.;
Jirásek,
J.
(eds.) Pocta Jánu Gronskému.
Plzeň:
xxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xx xx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxeu.
Lupoi,
M.
The Origins of the European Legal Order.
Cambridge:
Cambridge University Press,
2000.
Malenovský,
J.
Obnova řízení před Ústxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xx xxx
xx xxxxx
xxxxxxxxx
xx xxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxx
xx xxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx
P.
Problém konformity při interpretaci právních norem.
Právní rozhledy,
2006,
č. 12,
s. 47.
Nolte,
G.
(Editor) European and US Constitutionalxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxx
xxxxxxx
xx
xxxxxx Human Rights and the Private Sphere: a Comparative Study.
London:
Routledge-Cavendish,
2007.
Örücü,
E.
(ed.) Judicial Comparativism in Hxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xx
xxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxerichts.
NJW,
1976,
č. 46,
s. 2100.
Prechal,
S.
Non-discrimination Does Not Fall Down from Heaven: The Context and Evolution of Non--discriminaxxxx xx xx xxxx
xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xx xx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav,
2009.
Stern,
K.;
Becker,
F.
Grundrechte-Kommentar.
Köln am Rhein:
Carl Heymanns Verxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xx xxx
xx xxxxx
xxxxxx
xx
xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxsetzes.
Tübingen:
Mohr Siebeck,
2002.
Van Dijk,
P.;
Van Hoof,
G. J. H. et al.
(eds.) Theory and Practice of the European Convention on Human Rigxxxx
xxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxx
xxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví.
Brno:
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx xx xxx
xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxs Jurisprudence.
První část v Common Market Law Review, 51, 1995, druhá část v Common Market Law Review, 579,
1995.
Právní stav komentáře je ke dnx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxvý názor naopak ztělesňuje např. Filip, s. 120). Její význam však nespočívá ve formulaci konkrétních základních práv, nýbrž v uvození samotného textu xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxích norem, které nutně ani nemusí obsahovat, nýbrž spíše jako prostředek výkladu. Jak píše V. Knapp (Knapp, s. 128), preambule je "beze vší pochybnosti xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxxi. Poučení si můžeme vzít též z judikatury německého Spolkového ústavního soudu, podle níž má preambule význam politický i právní. Z politického hledixxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxiž se musí řídit nakládání s jejím obsahem (rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu 1 BvB 2/51). Není však třeba zdůrazňovat, že preambule nepxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxze v uvozovacím zákoně k této listině byla obsažena velmi stručná proklamace vůle k upevnění dokonalé jednoty národa, k zavedení spravedlivých řádů v rxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx pokolením. Současně ústavodárce akcentoval zásadu sebeurčení a vůli přičleniti se do společnosti národů jako člen vzdělaný, mírumilovný, demokratxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxdstavuje zemi s polylegální ústavou (ústavu ve formálním smyslu tvoří celý ústavní pořádek), mám za to, že preambuli je třeba používat při výkladu nejex xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxtorické okolnosti přijetí Listiny. Listina byla totiž schválena ještě v době existence federativního státu Federálním shromážděním, a to na základx xxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxtavy, nicméně jelikož xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxpoň v oblasti základních práv, kde bylo nutno nahradit úpravu dosavadní, což bylo samozřejmě dáno i podmínkami přijetí do Rady Evropy. Původní předstaxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx národní rady nedokázaly shodnout na jeho konečné podobě, byly Federálnímu shromáždění podány návrhy dva a FS je zpracovalo v podobě komplexního pozměxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xe uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon FS ČSFR. Tento uvozovací ústavní zákon, jehož obsahem je zejména vymezení výkladových pxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxna je coby ústavní zákon platným a účinným předpisem v nezměněné podobě od svého schválení do současnosti, takže čl. 3 a 112 odst. 1 Ústavy, které výsloxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxace Listiny jako ústavního zákona č. 23/1991 Sb. a nikoliv jako usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., jelikož usnesení předsednictva ČNR o vyhláxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxitelnému závěru, že předsednictvo ČNR mělo ústavodárnou pravomoc. Lze tak shrnout, že právní povaha a síla Listiny je dána v nezměněné podobě již od roxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxt, že zmiňovaný ústavní zákon č. 23/1991 Sb. koncipoval Listinu jako nadpozitivní předpis, nadaný právní "supersilou". V jeho ustanovení § 1 odst. 1 xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxny do souladu s Listinou nejpozději do 31.12.1991, pozbývají tato nesouladná ustanovení účinnosti (§ 6 odst. 1; blíže viz níže I. ÚS 35/94). Tento výslxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxe něhož stojí základní práva v Listině zakotvená nad ostatními právními předpisy včetně ústavních, lze přesvědčivě dospět jednak poukazem na jejich pxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxx koncepci materiálního ohniska xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxádat v souvislosti s čl. 1 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., podle něhož ústavní zákony platné v den zániku ČSFR zůstávají nadále v platnosti, nicméně pokux xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxpochybně třeba vykládat jako vůli České republiky.
Klíčový význam preambule spatřujeme (ve spojení zejména s čl. 1) v jednoznačném příklonu k přirxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxla
judikatura
Ústavního soudu, metodologicky založená na primátu jedince před státem. Přirozenoprávní koncepce lidských práv je pojmově založena xx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxto přinesla "do právního řádu principy vylučující jakékoli relikty či recidivy totalitarismu, důrazem na autonomii člověka a občanské společnosti kxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxáv a svobod, zásadou vlády práva vytrhovala právo z područí politického utilitarismu. Tím se ovšem Listina stala i překážkou ‚revoluční důslednostixx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx výkladu různých kolizních situací, kdy je třeba řešit otázku přednostní aplikace některého právního předpisu. Právě obsah preambule totiž ve spojenx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x mezinárodního práva, nutně vede k závěru, že pokud např. mezi ústavním zákonem a mezinárodní smlouvou existuje nesoulad spočívající v tom, že jeden z txxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxdnoty lidství, samosprávné tradice a poukazuje na trpké zkušenosti z dob, kdy byla základní práva potlačována. Tím má na mysli samozřejmě zejména obdoxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxjevená vůle v zabezpečení základních práv na mezinárodní úrovni a vědomí odpovědnosti za osud veškerého života na celé planetě vůči budoucím generacíxx
xx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xřirozenou povahu lidských práv, odkazuje na trpké zkušenosti s jejich porušováním v minulosti a výslovně navazuje na obecné hodnoty lidství a na demokxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxsedal v období mezi 22.7.1848 až 6.3.1849). Tento návrh nicméně nebyl nakonec projednán, protože sněm byl rozehnán. Do určité míry však z něj vycházela xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx jelikož vydáním tzv. Silvestrovských patentů dne 31.12.1851 pozbyla platnosti a katalog občanských práv byl zrušen. Následující tzv. Schmerlingovx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x souvislosti s tzv. prosincovou ústavou (zákony č. 141-145/1867 ř. z.), a to zejména v případě zákona č. 142/1867 ř. z., o všeobecných právech státních oxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxahovala samostatný katalog práv a svobod, jakož i povinností občanských. V samostatné šesté hlavě zakotvila ochranu národních, náboženských a rasovxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxjí správní úřady a soudy (Weyr, s. 248).
Ke zmínce o samosprávných tradicích obou národů poznamenávám, že Korunu českou původně tvořily Království xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxská republika se poté dělila na zemské správní obvody, jimiž byly Slovensko, Podkarpatská Rus, země Česká a země Moravskoslezská. Tyto země byly veřejxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxnik dvojkolejnosti veřejné správy. Důraz na samosprávné tradice obou národů je však v případě preambule zjevně dán zejména historickými okolnostmi a xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx i proto se dostala do preambule Listiny, jakkoliv samotný tento ústavní zákon samosprávu nikterak neupravuje (územní samospráva je samostatně zakotxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx práv společným úsilím všech svobodných národů a připomíná odpovědnost za osud veškerého života na Zemi. V tomto bodu je zřejmý i určitý rozměr ekologicxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxjmit úmysly ústavodárce a jakkoliv nejsou vymahatelná, mají vypovídat o celkovém směřování České republiky.
Určitý rozpor může být spatřován v soxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxelnost práv člověka je neslučitelná se svrchovaností zákona, protože stojí výše než zákon. Mám za to, že spojení obou těchto principů zdánlivě na stejnx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxenciální. Nedomnívám se totiž, že by z pouhého akcentu na princip svrchovanosti zákona bylo možno dovodit xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxlským orgánem pouze vykonává svoji moc, a to nikoliv suverénně, jelikož je limitován ústavním pořádkem a v rámci jím předepsaných procedur. Nejde tak o xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxsem z období francouzské revoluce. Tato dodnes uznávaná teorie se totiž snaží překonat ideologickou léčku spočívající v tom, že každý pokus o odpověď nx xxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx lidu coby suveréna je konstituovat stát, tj. vytvořit systém hodnot, institucí a procedur, jimiž se má stát řídit. Tato
konstitutivní
moc je nad státex x xx xxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xodoby státní moci. Je souborem institucí a procedur ústavního státu, pomocí nichž se lid zavazuje uvnitř ústavního státu svou moc vykonávat. Takto vidxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxduktu moci již konstituované.
Historicky překonanou částí preambule je deklarace práv českého a slovenského národa na sebeurčení, jelikož toto pxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxiz ústavní zákon FS č. 542/1992 Sb., o zániku České a Slovenské Federativní Republiky).
Související ustanovení Listiny, Ústavy a ústavních zákonů
xxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xx xx2 Ústavy; čl. 1 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR.
Judikatura
Ústavní soud
Ústavní zákon č. 23/1991 Sxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xakového rozporu s právně relevantními následky v konkrétním případě došlo až 17.12.1993, tj. v době, kdy ústavní zákon č. 23/1991 Sb. byl již zrušen člxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxavním zákonem, a to bez ohledu, zda soud přisuzuje svému rozhodnutí povahu
konstitutivní
anebo jen
deklaratorní
a bez ohledu i na jakékoli jiné okolnxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xoudy k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem. Toto ustanovení Ústavy je třeba interpretovat generelně xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xx xiných záležitostí (např. rozporu s jednotlivými články Ústavy anebo jiných ústavních zákonů anebo mezinárodních smluv podle č. 10 Ústavy) pro okruh xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xůsledku toho by se rozhodnutí o tom, že zákony, které nabyly účinnosti do konce roku 1991, jsou v rozporu s Listinou, stalo záležitostí řádných soudů, zaxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xstavního zákona č. 23/1991 Sb. v jednotlivých případech, nemohou v žádném případě od 1.1.1993 vyhnout pokynu čl. 95 odst. 2 Ústavy. Jejich povinnost pxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxx zákonem.
Nález I. ÚS 35/94 z 23.6.1994 (N 36/1 SbNU 259):
Těžištěm ústavního pořádku ČR je jednotlivec a jeho práva garantovaná ústavním pořádkem xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx přitom neomezuje na ochranu základních práv jednotlivců (kupř. právo na život, zaručení právní subjektivity), ale v souladu s poválečnou změnou v cháxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxe
všech základních práv, lidská důstojnost, která mj. vylučuje, aby s člověkem bylo zacházeno jako s předmětem. Způsobilost mít práva je součást kvalxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
x tomu Ústavní soud připomíná existenci čl. 38 odst. 2 a čl. 36 odst. 3 Listiny, přičemž ta platí nepřetržitě od svého vyhlášení dne 8.2.1991 a vzhledem k vxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxx x/51, BVerfGE 5, 127 (KPD).
Literatura
Bahýľová,
L.
a kol.
Ústava České republiky - komentář.
Praha:
Linde,
2010.
Dančák,
B.,
Šxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxx xx x xxx
xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxávo I.
Brno:
Doplněk,
1999.
Klokočka,
V.
Ke sporu o pojem suverenity lidu.
Politologický časopis,
1995,
č. 2
č. 117-127.
Klokočka,
V.
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xx xx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx
xx
x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xx x
xx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx
In:
Kunc,
J.
(ed.) Demokracie a ústavnost.
Praha:
Univerzita Karlova,
1999,
s. 127-136.
Wagnerová,
E.
Základní práva.
In:
Bobek,
M.;
xxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxtr,
J.
Principy českého ústavního práva.
Praha:
Eurolex Bohemia,
2006.
Weyr,
F.
Teorie práva.
Brno-Praha:
Orbis,
1936.
HLAxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xomentáře je ke dni 30.9.2011.
K xxx x
xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx se všemi ostatními bytostmi. Do hry se tak dostávají lidská, resp. "zpozitivizovaná" základní práva, která vymezují nejen rámec normativního obsahu xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxáv bylo nutné, aby byly naplněny určité předpoklady: (a) člověk musel být uznán jako hodnota (osoba), (b) jako hodnota musel získat právní
status
(práxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx
xxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xíž se s konečnou platností právo reorientovalo k jednotlivci, jemuž má sloužit. Je to totiž člověk, kdo má (ontologicky i morálně) primát nad společnosxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxůjčovaná státní mocí) se stal středem ústavního pořádku. Koncept lidské důstojnosti se jako základní stavební prvek společenského řádu mohl prosadix xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxjatý s nerovností, neboť čest nikdy nenáleží všem, ale jen některým, a to v závislosti na jejich postavení ve společenském žebříčku. Oproti tomu je modexxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx
xx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxověk. V základu politiky rovné důstojnosti je axiom, podle něhož je nezbytné si vážit všech lidí rovným dílem. To aprobovaly poválečné právní dokumentxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxti přitom vychází z mnoha různých duchovních tradic, z nichž každá svým dílem přispěla k jeho formulaci v současných ústavách. Tak např. na formulaci lixxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxlení.
Zvláštním způsobem přispěla k formulaci konceptu lidské důstojnosti světová náboženství, zejména pak křesťanství. Vztah křesťanského Boxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxčné a skvělé. Zvláštní etapou stvoření je objevení se člověka, který je bytostí stvořenou k Božímu obrazu. Z toho plyne jeho osobní důstojnost. Není něcxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx je to v případě teistických koncepcí lidské důstojnosti (M. Perry či N. Wolterstorff) právě skutečnost Boží lásky.
Zatímco náboženské (tj. nejen kxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx vlastnostech lidských bytostí. Pro modernitu je typický humanismus, který klade člověka do centra nového sociálního řádu; v tomto xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx koncepce lidské důstojnosti italského humanisty Pica della Mirandoly, podle níž stojí v jejím základu schopnost lidí si vybrat to, čím chtějí být. Kažxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx nárokem osvícenství byla autonomie člověka, tj. schopnost člověka být pánem svého osudu a vytvářet svou vlastní budoucnost.
Ze všech osvícenců měx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x noumenální aspekt. Jakožto noumena nejsme ovlivněni empirickými příčinami, ale jednáme podle zákona, který si sami dáváme jakožto racionální bytosxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxobí jako kategorický imperativ určující vůli člověka (viz Kantovu formuli "jednej tak, aby maxima tvé vůle mohla platit jako princip všeobecného zákoxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxulace nesmíme jednat s druhým člověkem nikdy jen jako s prostředkem, ale vždy také jako s cílem (zákaz instrumentalizace osoby). Podle třetí formulace xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxsti jako cíle o sobě a pro sebe. Hodnota lidských bytostí se nikdy nemůže stát předmětem směny.
Na formulaci moderního konceptu lidské důstojnosti sx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxký obraz nositele práv přetrvává v současnosti v anglosaských zemích, v nichž filosofové T. Hobbes a J. Locke vypracovali koncepci člověka jako svobodxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxatrství. Rozsáhleji též čerpal z myšlení starých, pro něž byl člověk přirozeně politickým tvorem. Na přelomu 18. a 19. století se stalo běžným spojovánx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxínek nižších společenských tříd. Každá lidská bytost má totiž nárok na důstojnou existenci. Na lidské důstojnosti bylo založeno též sociální učení cíxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxátu, aby napomohl praktické konkretizaci lidské důstojnosti skrze komplex pozitivních práv. Na rozdíl od socialismu se stát podle sociálního učení cxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxtojnosti vysmívaly (např. nihilismus F. Nietzscheho, podle něhož může být druhý člověk užit jako nástroj génia), či ji odmítaly jako únik do morálky přxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxdualismu jako konstrukce jednotlivců, ale naopak jsou pro něj prvotní realitou. Život člověka je jen součástí života společenství, přičemž individuxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxle nacismu zavrhnuta lidská práva, neboť fixují limity intervence státu a chrání morální autonomii jednotlivců. Z práv se pak staly
kompetence
, propůxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx vyloučen a může být v konečném důsledku anihilován.
V reakci na hrůzy holocaustu byl vypracován právní koncept lidské důstojnosti. Nacismus se pokxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxí na prvním místě uznat a sankcionovat základní charakteristiky lidské přirozenosti. Symbolem vstupu do nové éry lidských práv byla Všeobecná deklarxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xyplývá ze samotného lidství, není právem propůjčována, ale toliko uznávána). Deklarace zároveň spojuje důstojnost lidské osoby (v rámci lidské rodixxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xzce spjata se solidaritou. Podle jednoho z jejích intelektuálních inspirátorů, tomistického filosofa J. Maritaina, je možno Deklaraci chápat jako pxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxských práv) protichůdné pozice. Sílu této shody dokumentuje zakotvení lidské důstojnosti v mnoha mezinárodních a regionálních úmluvách i národních xxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxu existuje vztah závislosti a oddanosti, což ovšem osobu nezbavuje její jedinečné hodnoty. Člověk je sociální bytostí, situovanou ve vztazích. Je nadxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxx x xxxxx x xx xxxxxx xx svobodný rozvoj osobnosti) nejblíže filosofickým koncepcím W. von Humboldta a J. S. Milla, podle nichž je nejvyšším účelem státu vytvoření podmínek, xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xen jako projekce autonomního jáství, ale personalisticky. Důstojnost lidské osoby rozvíjející se svobodně v rámci sociální komunity, čímž není snížxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxtojnost nespočívá pouze v individualitě člověka, ale také v jeho sociabilitě, vyžaduje, kromě ochrany osobnosti a svobody jednotlivce, podporu záklxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxtituují objektivní hodnotový řád. Všem ostatním hodnotám je nadřazena, a proto také musí být tyto hodnoty definovány a vykládány v hranicích vymezenýxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxí veřejné moci je zajistit respekt a ochranu nedotknutelné důstojnosti člověka (čl. 1 odst. 1). Proto má důstojnost jak objektivně-právní, tak obrannxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxobody jednotlivců (při přípravě GG bylo myšleno především na ponižování, stigmatizaci a mučení jednotlivců a jedny z prvních případů, v nichž byla důsxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xe ovšem největším nebezpečím průnik všudypřítomného sociálního státu do různých aspektů soukromí člověka). Zajišťuje individuální práva na osobní xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxt chránit lidskou důstojnost proti třetím osobám, musí ovšem též zajistit minimální podmínky nutné pro život hodný lidské bytosti, což vyplývá ze spojxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxanou právním teoretikem G. Dürigem. Podle této teorie je možno konstatovat rozpor s lidskou důstojností tehdy, když je s jednotlivcem nakládáno jako s xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxě, nikoliv jen jako prostředek. Princip, že osoba je cílem o sobě, se aplikuje bezvýhradně v celém právním řádu; člověk musí být vždy uznáván jako nezávixxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxel z toho, že stát porušuje důstojnost tehdy, když s jednotlivci zachází jako s pouhými objekty. Naopak je povinen jednotlivcům ponechat vnitřní prostxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxota, nezasahuje do práva na sebeurčení.
Německým ekvivalentem amerických rozhodnutí o trestu smrti byl přezkum trestu odnětí svobody na doživotí xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx určovat a rozvíjet sebe sama. Stát nemůže jednotlivce degradovat na pouhé objekty prevence zločinnosti, a to na úkor jejich ústavně garantovaného práxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxovunabytí, neboť jen za těchto okolností je na něj nahlíženo jako na subjekt, který má šanci změnit běh svého života. Ustanovení trestního zákona nesmxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx
x xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxkový ústavní soud dodal, že posledním cílem trestu je návrat do běžného života a resocializace pachatele, a proto musí být i doživotně odsouzeným dovolxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxnota německého ústavního pořádku se lidská důstojnost může snadno dostat do konfliktu se svobodou (resp. se zneužitím svobody, pokud je jím shledán záxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xx xx xx xx x/74 a rozhodnutí 2 BvF 2/90; 4, 5/92) či rozhodnutí Mefisto (1 BvR 435/68) xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxaniká ani smrtí, neboť jednotlivec zůstává díky paměti ve společenství se žijícími, i když potřeba jej chránit se s plynutím času zmenšuje. Analytici jxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxladním právem, a to především s právem na život (potraty), svobodný rozvoj osobnosti (případ Mefisto, doživotní odsouzení, odmítnutí vydání pasu praxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx x x xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxrmační sebeurčení (např. pozastavení provádění sčítání lidu - rozhodnutí 1 BvR 209, 269, 362, 420, 440, 484/83). Na rozdíl od ostatních základních práx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxno bezpodmínečné ochrany těchto práv.
Tandem důstojnosti s ostatními základními právy se stal běžným zvláště od 70. let. V počátcích pracoval Spolxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx xxe upozornil O. Lepsius, v souvislosti s případem
anti
-teroristických opatření v letecké dopravě ji Spolkový ústavní soud opět pojal autonomně (rozhoxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxtadla za účelem ochrany neurčitého počtu možných obětí na povrchu Země, vůči nimž by letadlo mohlo být užito jako zbraň. Takový přístup by totiž znamenax xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xezpečí postavil zákonodárci; individuální svoboda je pro něj principiálně důležitější hodnotou než kolektivní bezpečnost.
Dle Ch. McCruddena lxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xa) zákaz nelidského, ponižujícího či degradujícího zacházení s lidskými osobami, neboť tímto způsobem je snížena a zneuctěna důstojnost člověka (naxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xtázkou stalo preventivní mučení, prováděné za účelem získání informací nezbytných v boji s terorismem. Použití konceptu důstojnosti člověka je typixxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxduální volby a podmínek sebenaplnění, autonomie a seberealizace člověka. Zvláště kontroverzní je přezkum potratů, v nichž ovšem ústavní soudy došly x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvního soudu (rozhodnutí 1 BvF 1, 2, 3, 4, 5, 6/74 a rozhodnutí 2 BvF 2/90; 4, 5/92). Podle amerického Nejvyššího soudu je klíčovým právo ženy na soukromí, kxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xpravě potratů. Německý soud naproti tomu výslovně konstatoval, že právní řád nemůže učinit právo ženy na sebeurčení jedinou směrnicí k normotvorbě, axx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxho života. Třetí oblastí (c) je ochrana (skupinové) xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxká důstojnost doplňuje (ale i zakládá) normy antidiskriminačního práva a uplatňuje se např. ve věcech rasové či sexuální diskriminace. Poslední oblaxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x právem na život (povinnost státu zajistit podmínky zaručující přežití) či s garancí sociálně-ekonomických práv (např. právo na minimální živobytí)x
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxiny za nedotknutelnou hodnotu. Staví-li ústavodárce základní a nedotknutelné hodnoty demokratické společnosti mimo kompetenci ústavních orgánůx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxru vůle lidu (tj. nelze konstatovat, že by nějak zvnějšku omezovala
konstitutivní
moc lidu), je možno říci, že dodává pozitivnímu právu jeho legitimixxx
x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxl. S ohledem na zásadní význam tohoto konceptu pro celý ústavní pořádek je překvapivé, že nejdetailněji byla lidská důstojnost rozpracována nikoliv v xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xx xS 557/09 dal Ústavní soud do souvislosti lidskou důstojnost s otázkou způsobilosti k právním úkonům (viz komentář k čl. 5 Listiny). Ve všech těchto kauxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx role objektu, kdy se stává pouhým prostředkem a je umenšen do podoby druhově zaměnitelné veličiny" (nález I. ÚS 557/09). Naopak lidská důstojnost je soxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxiky lidství a zakazuje, aby byl člověk vystaven jednání, které by zpochybňovalo jeho příslušnost k lidské rodině. Rovnost jednotlivce v důstojnosti a xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xrospěšnost pro celek (nález Pl. ÚS 83/06).
V nálezu IV. ÚS 412/04 Ústavní soud zdůraznil, že těžištěm ústavního pořádku je jednotlivec a jeho práva xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxez Pl. ÚS 43/93). Je to právě koncept lidské důstojnosti, který zakládá prioritu lidské bytosti nad kolektivitou, a proto vévodí komplexu základních pxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx08), jinak se totiž člověk může stát objektem práva. Tak se děje zpravidla tehdy, když nejsou vůbec zohledňována základní práva, přičemž právě k ochranx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxincip, ale představuje též objektivní ústavní hodnotu, která státu ukládá pozitivní závazek zajistit, aby se stala integrální součástí právního řádxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxostí jako základních subjektů sociálního života. To vychází již z toho, že nejen respekt, ale i ochrana lidské důstojnosti je základním účelem práva. Sxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxk respektu k lidské důstojnosti platil i pro komunistický stát, v němž tehdy platná ústava lidskou důstojnost negarantovala, neboť tento požadavek lexx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxk nehierarchicky uspořádaným základním právům (klasickým a politickým), působí jako hodnota nadřazená (odlišné stanovisko E. Wagnerové k nálezu Plx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxecký GG (čl. 1), přesto je možno lidskou důstojnost interpretovat jako nejvyšší ústavní princip, který není a nemůže být nikdy podřízen ostatním záklaxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxné základní právo ani veřejný zájem nad ní nemohou převážit, neboť si zasluhuje nekompromisní ochranu.
Za rovností v důstojnosti podle čl. 1 Listinx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxjektivní právo na zachování důstojnosti je výslovně garantováno čl. 10 odst. 1 Listiny. V nálezu II. ÚS 2268/07 se Ústavní soud dovolal tohoto základníxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
pro oblast trestního práva (plyne z ní totiž mj. maxima "žádný trest bez zavinění"). V nálezech IV. ÚS 412/04 a I. ÚS 557/09 propojil Ústavní soud důstoxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx
xxplikace
pro interpretaci právní způsobilosti a s tím bezprostředně související otázku způsobilosti k právním úkonům.
Prostřednictvím čl. 1 je dx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxh lidských bytostí; každý člověk je cílem o sobě. Demokratická a egalitární xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxho. Je otázkou, jak se bude další
judikatura
Ústavního soudu vyvíjet. S ohledem na zakotvení hospodářských, sociálních a kulturních práv je možno přexxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx jen jako nástroj ochrany autonomie a individuální svobody (k ochraně těchto hodnot lze užít právo na soukromí). Je též otázkou, jak by Ústavní soud přisxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxmnívat, že bude reflektovat hodnotový řád společnosti. Vzhledem k bouřlivému vědeckému (bioetika) i společenskému vývoji je docela možné, že se nějaxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxx svobodní, bylo vyjádřeno již v textu francouzské Deklarace práv člověka a občana, ovšem uvažování o svobodě je mnohem starší a prostupuje celé myšlení xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxlem antických národů bylo, aby se všichni občané téže vlasti podíleli na společné moci; toto podílení se na moci nazývaly svobodou. Cílem moderních nárxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxderním jde toliko o zajištění formálních svobod. Na svobodu starých navazuje v modernitě republikánská tradice (viz i práce S. Breyera), která dává přxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx většin, a proto postulují přednost lidských práv před vůlí lidu. Lidská práva mají podle nich vytvářet meze zabraňující suverénní vůli zasahovat do nexxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxisty, nominalismy či španělskou scholastiku), mají zajišťovat soukromou autonomii občanů. Asi nejvýznamnější současný pokus řešit protiklad mezi xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxx x xvobodě bylo ve 20. století ovlivněno zásadní statí britského filosofa I. Berlina Dva pojmy svobody, v níž najdeme slavné rozlišení mezi negativní a pozxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxostoru svobody může každý usilovat o dobro vlastním způsobem. To podle liberálů povede k blahodárným důsledkům pro společnost; pokud jednotlivec nemxxx xxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdice J. S. Milla interpretoval Ústavní soud svobodu v nálezu Pl. ÚS 14/94 jako provokující element a podmínku sociálního vývoje. Naproti tomu pozitivxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxém. Chci být totiž subjektem, nikoli objektem vůle druhých. Podle Berlina se ovšem negativní a pozitivní svoboda historicky vyvinuly v odlišném směrux x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxš snadno zničit mnoho negativních svobod. Byť Berlinovo rozlišení bylo podrobeno kritice (G. MacCallum), zůstává východiskem současných diskusí.
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xotivů, které si určuji sám a jež tak nejsou produktem vnější manipulace, ale vycházejí z autentického já. Autonomie tak zabraňuje paternalistickým inxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xx xx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxcepci dobrého života. Jak zdůraznil americký Nejvyšší soud v rozhodnutí Planned Parenthood of Southeastern PA v. Casey, rozhodnutí o nejintimnějšícx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxu, univerza a tajemství lidského života. Svoboda tak spočívá v možnosti sledovat svou vlastní koncepci hodnotného života bez vnějších zásahů. I dnes mx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxní, nejsou principy, jež si sami volíme, nýbrž je pouze objevujeme (poznáním základních inklinací naší přirozenosti). Naší svobodě tak předcházejí a xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxodu jako základní hodnotu. Liberálům jde o maximalizaci prostoru, v němž jednotlivci mohou uskutečnit svoje představy o dobru. Svobodu je podle nich mxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxpravedlnění. Podle klasických liberálů by zásahy do svobody měly být umírněné, přičemž cílem vlády by měla být ochrana rovné svobody všech občanů. Kažxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxjištění účinné možnosti jednat a dosahovat cílů, jež si člověk klade (tj. možnost efektivního užití svobody). Dovozují, že všem bez výjimky musí být stxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxé nerovnosti ospravedlnitelné, pokud slouží k co největšímu prospěchu nejméně zvýhodněných členů společnosti. Podle libertariánů jsou ale požadavxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx x xěchto navzájem neslučitelných koncepcích svobody probíhají bouřlivé debaty, v nichž zastávají chtě nechtě určitou pozici i samotní ústavní soudci, xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxrá zajišťují ochranu negativních svobod, jichž mohou jednotlivci užívat. Tyto svobody též vytyčují hranice veřejné moci. V kontinentálních zemích mxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxderními ústavami prostupuje ideál rovné svobody, který je důsledkem rovnosti hodnoty všech lidských bytostí (tj. rovné důstojnosti), a proto nejsou xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxy ukazuje, že tyto dvě hodnoty mají a mohou být smířeny (a to s ohledem na požadavky spravedlnosti). Svoboda jednotlivců je tak omezována v prvé řadě právx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xx xxxxx
xxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xejich vzájemnou slučitelnost. Člověk má právo na svobodu pod zákonem univerzalizace (I. Kant). Člověku vrozené svobody musí být uspořádány (tj. reguxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx
xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxní nijak zvláště ostrý, neboť moderní tradice právního myšlení chápe práva podle modelu svobody. Již na úsvitu právní modernity začalo být subjektivnx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxo, je to dovoleno, a prvotní lidská svoboda může být vykonávána bez omezení (svoboda je věcí mlčení zákonů). Jeden ze zakladatelů myšlenky přirozených xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxirozená (později lidská) práva nejsou výhodou, která by jednotlivci plynula z objektivních zákonů, ale jde o kvalitu subjektu, možnost jednat, jeho sxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xprávnění propůjčená státem, ale byla v průběhu historie formulována na základě typických zásahů do sféry svobody, a to nejprve jako politické požadavxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xozhodnutí prohlásil německý Spolkový ústavní soud, že primárním úkolem základních práv je chránit svobody jednotlivce před zásahy ze strany veřejné xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxsažený v čl. 1 Listiny je nutno chápat jako jednu ze základních hodnot objektivního hodnotového řádu ČR předstátního původu. Pro liberálně-demokratxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxckém ústavním pořádku existuje v rámci širšího řádu hodnot; již z principu tak není neomezená. Stejně jako důstojnost má koncept svobody, potenciálně xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxdy neznamená možnost dělat vše, co chci; má své hranice a tyto hranice končí tam, kde začíná svoboda jiného (nález II. ÚS 94/05); zásah do práv třetích osox xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxatických hodnot (nález Pl. ÚS 43/93). S ohledem na postavení důstojnosti v ústavním pořádku je zneužití svobody nejvíce patrné tehdy, když je porušena xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxobodnému demokratickému řádu, pozbývají ochrany těchto práv (rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu 1 BvR 2/51).
x xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxých práv a svobod. Ty jakožto ústavněprávní kategorie nemají absolutní platnost; jsou omezeny právy jiných, ať již tato práva plynou jako ústavně zaruxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xěmecka bylo judikaturou subjektivní právo jednotlivce na všeobecnou ochranu svobodné sféry osoby dovozeno z čl. 2 Listiny. V Německu garantuje čl. 2 oxxxx x xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx Spolkového ústavního soudu 1 BvR 253/56). Stěžovatel může namítat její porušení aktem veřejné moci, aniž by jeho ochrana vyplývala z konkrétního záklxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxvídat při formulování základních práv všechny v budoucnu se vyskytující zásahy do svobodného prostoru osoby (nálezy I. ÚS 546/03, I. ÚS 43/04, IV. ÚS 29xxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxná
presumpce
svobody ve prospěch jednotlivce, jež implikuje jeho ochranu před zásahy do sféry svobody ze strany veřejné moci. Takový zásah může být odxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxny státu i před zásahy třetích subjektů (nález I. ÚS 557/05). Uznání statusu jednotlivců jakožto autonomních nezávislých osob (tj. nikoliv autonomníxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx, je rovnost. Jak konstatoval A. de Tocqueville, ideál rovnosti je v jádru moderní demokratické revoluce, charakterizované postupným vývojem k rovnoxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxko) přirozené hierarchie lidí. V modernitě nerovnostářské politické řády ovšem nemohou projít testem legitimity. V základu všech současných koncepxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxristiky. Tato rovná důstojnost je argumentem pro rovnost v právech. Implikuje základní právo na podíl svobody, který je rovný podílu všech ostatních lxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xa hranici, kterou lze překročit jen za cenu porušení svobody (nález Pl. ÚS 4/95).
Na rozdíl od svobody jednotlivce, která obsahově vyplývá ze samotnx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx procesů či okolností, které mají stejné kvality alespoň v jednom ohledu, nikoliv ale ve všech (identita). Jde tudíž o "srovnatelnost" mezi dvěma a více xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxobách, procesech či okolnostech, není to zcela přesné, neboť rovnost vyžaduje jistou odlišnost mezi srovnávanými věcmi, která trvá i po aplikaci prinxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxktické nerovnosti. Nemůže z ní ani vyplývat požadavek obecné rovnosti každého s každým (nález II. ÚS 1609/08). Již Ústavní soud ČSFR pojal rovnost jako xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxvanými objekty, vyžaduje nějaké "třetí ve srovnání" (
tertium comparationis
), tj. určitý konkrétní atribut (proměnnou/index), který dané objekty sxxxx x x xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xrincipu rovnosti, se Ústavní soud vyjádřil v nálezu Pl. ÚS 50/06, v němž uvedl, že analýzu, zda je možno najít
relevantní
podobnost mezi různými objektxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxrý předpokládá pochopení smyslu a účelu přezkoumávané právní úpravy. Pokud Ústavní soud dovodí nesrovnatelnost situací, s nimiž je zacházeno odlišnxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxud obvykle konstatuje v případě srovnávání rozdílů mezi právními instituty (nález Pl. ÚS 42/03 či Pl. ÚS 10/08). Je otázkou, zda v případě, kdy se u danýxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxx x xalších základních hodnot konstituujících hodnotový řád společnosti najdeme i u konceptu rovnosti několik (konkurenčních) koncepcí. Bývá rozlišovxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xterý zformuloval ideál formální rovnosti, vyjádřený imperativem "posuzuj podobné případy podobně". Podle nálezu Pl. ÚS 11/02 jej pak lze vyjádřit fxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxvy představy, že spravedlnost vyžaduje konzistentní zacházení. Morální ideál formální rovnosti vyžaduje více než konzistenci subjektivních prefexxxxxx xxx xxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxních předpisů a požadavek rovnosti před zákonem (tj. princip stejného zacházení).
Formální rovnost je rovností
de xxxx
x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx vývoje (je kategorií statickou, nepřesahující konkrétní časový okamžik). Podle S. Fredmanové s sebou nese čtyři druhy problémů: první se týká prahu
rxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx a rozdílné zacházení zakázáno, obsahuje čl. 3 odst. 1 Listiny). Druhým je relativita zásady rovnosti jako konzistentnosti, neboť pro ni není rozdíl, zxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxní
abstraktní
jedinec, ale prosazována bývá často mužská norma (tj. bílý, zdravý, nehandicapovaný, heterosexuální muž). Čtvrtým je to, že formální xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxosti ("stejnému stejně, odlišnému odlišně, a to
de iure
i
de facto
"), jež se stará právě o dopady na reálnou situaci jednotlivce (nerovnost může být kvůxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xeden časový okamžik; zjištěná faktická nerovnost vede ke zpětné korekci právní úpravy.
K rozdílu mezi formální a materiální (faktickou, substantxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xdstranění nějaké faktické nerovnosti nebo jiného handicapu zvažovat normativní zakotvení nerovnosti (zvýhodnění handicapovaného člověka před něxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxvní soud substantivní rovnost ztotožnil s pozitivní diskriminací, pokud se tak zavádí zvýhodněné zacházení se subjekty, kteří jsou fakticky výrazně xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxty, nejsou zásadně v rozporu s principy rovnosti a zákazu diskriminace. Zvolí-li zákonodárce zvýhodňující přístup, musí sledovat legitimní cíl a mezx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxi Spojenému království, který ovšem, jak ukázala S. Fredmanová, není založen na materiálním pojetí rovnosti, ale pracuje s propracovanou formou formxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxže zůstat mimo její dosah.
Rovnost příležitostí a rovnost výsledků je možno považovat za dva typy materiální rovnosti. Podle rovnosti příležitostx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xsobní zodpovědnost jednotlivců; po vyrovnání startovních pozic jsou všichni posuzováni podle individuálních zásluh. Zajištění stejných startovnxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxh skupin, ale nezaručuje dosažení větší materiální spravedlnosti) či materiální (přijatá opatření musí opravdově umožňovat osobám z různých segmenxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxivější rozdělování výhod ve společnosti. Bývá obvykle pojímána jako kolektivní rovnost; klíčovou je pro ni situace celé skupiny. Jejím cílem bývá sprxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxů (rozložení žen nebo menšiny by mělo odrážet jejich celkový poměr v pracovní síle nebo populaci). V nálezu Pl. ÚS 11/02 Ústavní soud odmítl chápat rovnxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxvnost participace v demokracii, v níž by měli mít všichni (občané) právo na aktivní účast na veřejném životě (realizace občanství). Předpokladem polixxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxandardem západní kultury. Vyplývá z ní požadavek rovného respektu ke všem osobám. Podle R. Dworkina ideál morální rovnosti implikuje právo na to, aby sx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx tj. právo na rovné zacházení (right to equal treatment), ale "právo na rovnou pozornost a úctu při politickém rozhodování o tom, jak se tyto statky a přílxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxm. Morální rovnost představuje egalitární východisko moderní (liberální) politické filosofie.
V čl. 1 Listiny je podle vzoru čl. 1 Všeobecné dexxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxem rovnosti, jenž je v rovině pozitivního práva garantován zákazem diskriminace (nález Pl. ÚS 15/02). Antidiskriminačním ustanovením Listiny je jexx xxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxlez Pl. ÚS 50/06). Také čl. 14 Úmluvy obsahuje obdobný výčet problematických kategorií. Jak na to upozornil soudce B. Zupančič, diskriminace uvnitř uxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxko v rozsudku ESLP Burden proti Spojenému království). Rovnost v právech zformulovaná v čl. 1 je v podstatě obsahem celé Listiny a promítá se do řady jejxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx
xxx xx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxost v subjektivních právech, interpretoval jej Ústavní soud jako rovnost před zákonem (tj. před objektivním právem). Rovnost před zákonem v textu Lisxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xl. ÚS 15/02). Věta první čl. 26 MPOPP zaručuje rovnost před zákonem a právo na stejnou ochranu zákona. Dle rovnosti před zákonem musí být zákony aplikovxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxvného zacházení je porušen, je-li aplikace zákonů očividně arbitrární, tj. bez jakéhokoliv objektivního ospravedlnění. Požadavek rovné ochrany záxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx zacházení lze interpretovat jako porušení principu rovnosti. Protiprávní diskriminaci lze konstatovat pouze tehdy, pokud se s různými subjekty, ktxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxný přístup (nález Pl. ÚS 15/02).
Podle I. Berlina a dalších autorů vychází princip rovnosti z obecnějšího pravidla racionality lidského jednání. Jx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxudem je rovnost dávána do souvislosti s ústavním zákazem libovůle při stanovování povinností a práv subjektů. Jakožto relativní kategorie vyžaduje rxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xoud opakovaně interpretoval princip rovnosti z dvojího pohledu (nálezy Pl. ÚS 16/93, Pl. ÚS 36/93, Pl. ÚS 5/95, Pl. ÚS 33/96, Pl. ÚS 9/99 či Pl. ÚS 36/01)x xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xatímco druhý je dán požadavkem ústavněprávní akceptovatelnosti hledisek odlišování, tj. nepřípustnosti dotčení některého ze základních práv a svoxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xřed zákonem (nález Pl. ÚS 7/03), naproti tomu akcesorická rovnost (v rozsahu vymezeném čl. 3 odst. 1 Listiny) se vždy vztahuje k jinému základnímu právu xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxjektů a jejich práv, nesmí ani soudy a orgány výkonné moci aplikovat zákony arbitrárním způsobem, tj. pokud rozdílné právní důsledky nevyplývají z žádxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxx xibovůle. Neakcesorická rovnost vyžaduje rovné zacházení jen tehdy, pokud by nerovnost byla arbitrární (rozhodnutí 2 BvR 1/51). Pro rozdílnost či rovxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xistorie došlo k několika modifikacím kritéria libovůle. Ta jednak ztratila spojení s rovností a začala žít svým xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xdlišování (rozhodnutí 1 BvL 29, 30, 33, 34, 36/83). K porušení rovnosti před zákonem dochází tehdy, když ustanovení zákona zachází se skupinou osob odlxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxíž dostatečné ospravedlňovat nerovné zacházení se skupinami osob tím, že zákonodárce zohlednil z povahy věci vhodný odlišující prvek, ale musí existxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxdlnila odlišnost zacházení (rozhodnutí 1 BvL 51/86; 1 BvL 50/87; 1 BvR 873/90; 1 BvR 761/91). Jde
de facto
o pojetí rovnosti jako proporcionality: posuxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxje svoje důsledky. Porušení čl. 3 odst. 1 bývá konstatováno jak samostatně (neakcesorická rovnost), tak ve spojení s ostatními ustanoveními GG. Platí xxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxší standard přezkumu odlišného zacházení, jenž vyžaduje existenci dostatečně závažného důvodu, je dán v případě, kdy odlišné zacházení skupin osob jx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxx x xxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xispozic zákonodárce všeobecnou rovností před zákonem tudíž kolísá od prostého zákazu libovůle po striktní proporcionalitu.
I Ústavní soud v někoxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxt založeno na objektivních a rozumných důvodech a mezi tímto cílem a prostředky k jeho dosažení musí existovat proporcionalita (nález Pl. ÚS 15/02), naxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xeakcesorickou nerovnost lze přitom považovat nerovnost extrémní a tu, jíž schází jakýkoliv účel a smysl (nález Pl. ÚS 36/01). V nálezu Pl. ÚS 8/07 se Ústxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxávní úpravy. Pro její ústavní konformitu z hlediska neakcesorické rovnosti postačuje, nachází-li se hodnocená klasifikace v nějakém racionálním vzxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxrmu testu proporcionality nikoliv jen v případě zakázaných kritérií dle čl. 3 odst. 1 Listiny, ale i v případě rovnosti před zákonem (ta totiž nemusí být xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxud vždy správně rozlišoval, na základě jakého důvodu k namítané diskriminaci dochází. Až propracovaná koncepce různých typů diskriminačních důvodů xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxbod, přičemž některé z nich jsou obsaženy již v lidskoprávních dokumentech konce 18. století. Americké Prohlášení nezávislosti xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxlných právech (kam spadá svoboda, vlastnictví, bezpečnost a odpor proti útlaku). Na rozdíl od nich je čl. 1 širší jak svým rozsahem (vztahuje se na všecxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxuty lidských práv, které byly popírány komunistickým režimem. Socialistické ústavy byly totiž založeny na koncepci občanských práv, která byla jednxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxstina uznává jejich předstátní původ; základní práva nejsou státem vytvářena, ale jsou spjata s člověkem již na základě jeho lidství. Navíc mají charxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxuty plynou ze samotné povahy práv, je jejich zakotvení něčím (v podmínkách liberálně-demokratického státu) nadbytečným a Ústavní soud se jich v procexx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx. Jsou založena na hodnotě statusu lidských bytostí (tj. na důstojnosti člověka), kterou nikdo nemůže ztratit; z toho ovšem ještě nevyplývá jejich neoxxxxxxxxxxxx x xx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxence základních práv nezávisí na vůli státu, který nemá ani možnost je nějakým svým aktem zrušit, mluvíme o jejich nezrušitelnosti. Ze založení těchto xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xemá na jejich existenci žádný vliv, ale má vliv na jejich vynutitelnost. Žádný právní význam nemá ani přenesení těchto práv jejich nositelem na jiné osoxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxlo, zda je člověk vlastníkem svého těla, tj. přirozeným pánem své svobody, což by jej mohlo opravňovat k tomu, že by se na základě projevu své vůle stal otrxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxď, odpovídající morálním intuicím moderního člověka.
Důvodová zpráva
ČNR tisk 91: Především se vychází z nedotknutelnosti a universálního charxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xidská práva pouze uznává, prohlašuje a utvrzuje jejich nezcizitelnost a neporušitelnost. Z uvedené povahy lidských práv vyplývá rovněž, že jejich poxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxi právy jsou práva, kterými je člověk charakterizován jako lidská bytost a která jsou určující pro jeho místo v přírodě a společnosti. Jimi jsou chráněnx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxisející ustanovení Listiny, Ústavy a ústavních zákonů
xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx postihu pro uplatňování základních práv; čl. 4 Listiny - limity omezování základních práv; čl. 10 odst. 1 Listiny - právo na soukromí v širším smyslu a xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxních smluv
Související zákony a ostatní právní předpisy
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxcně
Úvodní články citované Listiny mají charakter toliko základních, obecných ustanovení, jak ostatně napovídá název hlavy první. Principy obsaxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xstanovení Listiny xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxé, základní právo nebo svobodu a tomu odpovídající ustanovení Listiny, event. mezinárodního dokumentu, jež měl být porušen.
Usnesení I. ÚS 305/2000 x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxikulován jako odezva na druhou světovou válku, a jeho účel z hlediska struktury je historicky třeba hledat v potřebě trestat pachatele zločinů proti lixxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxluvě obsaženým, resp. jako k hodnotě, která tvoří "podhoubí" všech těchto práv. Tak se lidská důstojnost stává objektivní ústavní kategorií a působí vx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxkyně E. Wagnerové k nálezu Pl. ÚS 16/04 z 4.5.2005 (N 98/37 SbNU 321; 265/2005 Sb.):
V souladu s poválečnou změnou v chápání lidských práv (jež nalezlx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxká důstojnost, která mimo jiné vylučuje, aby s člověkem bylo zacházeno jako s předmětem. Otázky lidské důstojnosti jsou v tomto pojetí chápány jako souxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxy stvrzuje preambule Ústavy, která deklaruje lidskou důstojnost za nedotknutelnou hodnotu, stojící v základu ústavního pořádku České republiky. Stxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx
xxxxx xV. ÚS 412/04 z 7.12.2005 (N 223/39 SbNU 353):
Lidská důstojnost jako hodnota je ukotvena v samých základech celého řádu základních práv obsažených x xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx anebo zákaz vystavení osoby takovému jednání, které zpochybňuje její kvalitu jako subjektu. Z důstojnosti člověka jako osoby jednající s vlastní odpxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxkon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky sice výslovně negarantovala lidskou důstojnost jako základní právo, to však nexxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxizace tak, jak se utvářela od antiky, přes křesťanství a osvícenství až po závěry právě v podobě nutnosti respektu k lidským xxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxc nebrala v úvahu chápání základních práv v civilizované Evropě v tom smyslu, že sama idea základních práv je antiutilitaristická a chrání každého jednxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxlze instrumentalizovat, a to ani pro "blaho celku, blaho budoucích generací apod.". Z kantovského ideálu, který se promítnul do základních práv člověxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xednoho starce či stařeny proti životu celé, dnes mladé generace.
Odlišné stanovisko soudkyně E. Wagnerové k nálezu Pl. ÚS 1/08 z 20.5.2008 (N 91/49 SbNx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxhodnutí Spolkového ústavního soudu ze dne 22. června 1995, 2 BvL 37/91). Ospravedlnění existence základního existenčního minima vychází ze základníxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxčanovi základní potřeby pro lidskou a důstojnou existenci.
Nález Pl. ÚS 29/08 z 21.4.2009 (N 89/53 SbNU 125; 181/2009 Sb.):
G. Dürig [G. D., Der Gruxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxtura
německého Spolkového ústavního soudu, vážící se k otázkám lidské důstojnosti. Podle této teorie dochází k porušení lidské důstojnosti v případxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxny. Lze dovodit, že člověk tak bývá netoliko objektem společenských "poměrů", ale stává se i objektem práva, je-li nucen podrobovat se mu zcela při jeho xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
Ústavní soud [musí posoudit], zda zákonodárce při úpravě sociálního práva neporušil princip lidské důstojnosti, zakotvený v článku 1 Listiny a v prxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxx xxxx xx xxx xxxxxxxx) vyslovil, že platná německá zákonná úprava sociálních dávek vyplácených nezaměstnaným osobám a jejich nezletilým dětem nezaručuje důstojné existxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x x xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx k nálezu Pl. ÚS 8/07 z 23.3.2010 (N 61/56 SbNU 653;135/2010 Sb.):
Ke xxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxtické společnosti, a svobodou, která směřuje k destrukci obecných lidských a demokratických hodnot. Proto demokratické státy uznávají i oprávněnosx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxi lidstva), že omezení občanských práv a svobod je neuralgickým bodem každé, byť i demokratické společnosti a že proto taková opatření je třeba minimalxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xákazy zasahuje do svobody jednotlivce a jeho základních práv, je třeba uvážit, zda a do jaké míry jsou příkazy zákona zřetelně a přesně definovány, ale txxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxísluší významné místo právě svobodě, která se nám ukazuje jako provokující element a současně i podmínka sociálního vývoje: její nedostatek, či dokonxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxi a odpovědnosti: inspiruje člověka k dosahování nejvyšších cílů, současně mu však nechává poznat, že ve svém principu klade meze především sama sobě. xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx SbNU 73; 55/1995 Sb.):
Z hlediska vnitřního členění základních práv a svobod nutno poznamenat, že pokud je základní svoboda spjata s ochranou lidskx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx plnění ze strany opět zejména státu.
Odlišné stanovisko soudce P. Holländera k nálezu Pl. ÚS 32/95 z 3.4.1996 (N 26/5 SbNU 215; 112/1996 Sb.):
Právo xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx, pokud usiluje o to, být mocí s atributy právního státu, aby uznala autonomní projevy vůle jednotlivců a jí odpovídající jednání, pokud takové jednání xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xespektovat, případně aprobovat, pokud má toto jednání eventuálně vyvolávat další právní důsledky.
Nález I. ÚS 546/03 z 28.1.2004 (N 12/32 SbNU 107)x
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxx xxx
materiálního právního státu, který je vystavěn na úctě k základním právům jednotlivce. Právo na respektování autonomní a svobodné sféry jednotlivcx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx na jejich masové porušování autoritativními či totalitními režimy. Potřeba formulace dílčích základních práv byla totiž vždy historicky podmíněna xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxboda. Svazek 3,
Academia
, Praha 1991, s. 96). Tato skutečnost je evidentní z evoluce katalogů základních práv a na takové logice je ostatně vystavěna i sxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx
xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xbsolutní hodnoty a zůstává se svou hodnotou v soukromé sféře, a tak je jeho soukromá svoboda něčím, co je v principu neomezené, zatímco stát je jenom prosxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxojí princip, podle kterého je svoboda jedince předpokládána a její omezení státem je výjimkou." (srov. Carl Schmitt. Constitutional Theory. Durham axx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx x xxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxokratickém právním státu...]... platí, že základní práva existují zásadně jako neomezená, zatímco jejich zákonná či zákonem umožněná omezení a jejixx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxv a statků, tak i nutnost omezení z hlediska jeho intenzity, tj. z hlediska dodržení principu proporcionality.
Nález I. ÚS 557/09 z 18.8.2009 (N 188/5x xxxx xxxxx
x xxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxx moderní ústavy. Jestliže stát poskytne v zájmu zajištění svých funkcí určité skupině méně výhod než jiné, může tak učinit pouze ve veřejném zájmu a pro vxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx94 (N 24/1 SbNU 175; 132/1994 Sb.):
V již citovaném rozhodnutí č. 11/1992 Sbírky usnesení a nálezů Ústavní soud ČSFR vyjádřil své chápání principu roxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxvolně. ... Pokud zákon určuje prospěch jedné skupiny a zároveň tím stanoví neúměrné povinnosti jiné, může se tak stát xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxiny základních práv a svobod, jehož porušení je navrhovatelem zákonu vytýkáno, náleží k těm základním lidským právům, jež svou povahou jsou sociálnímx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxících cílové představy, jež se nemohou zcela krýt se sociální realitou a lze je dosahovat jen aproximativním způsobem. Rovnost by se tedy mohla stát unixxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxk na její důsledné dodržování apelovat jen v určitých mezích. Neexistuje žádný recept na určení, co všechno by mělo být rovné, sotva však lze, podle názoxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxenském dění může proto být jen rovností "na pochodu", vývojovým tvarem, jehož nepřetržité oscilování v oblasti kontinua napětí mezi úsilím o totální rxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxk vzhledem k tendencím jejího extenzivního a intenzivního nárůstu se úsilí o její etablování může ocitnout na hranici, kterou lze překročit jen za cenu xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxobodou, s níž se vzájemně podmiňuje a ocitá na bázi jak vzájemné podpory, tak i konfliktu. Tak jako krajně egalitářské požadavky ohrožují samu podstatu xxxxxxxx xxxx xx xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx rámce etablování základních lidských práv, jež svou povahou přečnívají nad "politiku každodennosti". To proto také znamená, že nerovnost v sociálníxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxti. Tak se zpravidla děje tehdy, je-li s porušením rovnosti spojeno i porušení jiného základního práva. ... Zatímco totiž svoboda je obsahově dána přímx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxx/1995 Sb.):
Zásadní otázkou je, zda lze namítat nerovnost tam, kde zákon stanoví pro všechny subjekty, které lze zahrnout pod osobní rozsah právníhx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxa osob musela pro zařazení splňovat nějakou další (zvláštní) podmínku.
Nález Pl. ÚS 47/95 z 2.4.1996 (N 25/5 SbNU 209; 122/1996 Sb.):
Zásadu rovnosxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x politických právech, který stanoví, že všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxrana proti diskriminaci z jakýchkoli důvodů, např. podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení, nárxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx s formálně rovnými subjekty ve formálně stejných případech) a rovnost substantivní (tj. formálně nerovné zacházení s fakticky nerovnými subjekty, jxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx. pozitivní diskriminaci, pokud se jím zavádí zvýhodněné zacházení se subjekty, které jsou fakticky výrazně znevýhodněny ve srovnání s jinými (prefexxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxlatnění směřuje k odstranění faktické diskriminace mezi těmito subjekty ... určitá zákonná úprava, jež zvýhodňuje jednu skupinu či kategorii osob opxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxotví. Musí přitom dbát o to, aby zvýhodňující přístup byl založen na objektivních a rozumných důvodech (legitimní cíl zákonodárce) a aby mezi tímto cílxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxz, Cabales a Balkandali z r. 1985, § 72; Lithgow z r. 1986, § 177; Inze z r. 1987, § 41). V oblasti občanských a politických práv a svobod, již imanentně charaxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx minimální prostor. Naproti tomu v oblasti práv hospodářských, sociálních, kulturních a menšinových, v nichž je stát začasté povinen k aktivním zásahxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xisponuje zákonodárce logicky mnohem větším prostorem k uplatnění své představy o přípustných mezích faktické nerovnosti uvnitř ní. Volí proto prefexxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx rovnosti pojímat ve dvou rovinách - jako rovnost formální a též jako rovnost faktickou. Není pochyb o tom, že úlohou zákonodárce je zajistit při tvorbě pxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxvodů faktická nerovnost, musí zákonodárce v odůvodněných případech zvažovat i případy normativního zakotvení nerovnosti, která například odstranx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxcapovaného člověka před člověkem zdravým v konkrétní životní situaci (například v oblasti zaměstnávání osob se ztíženým pracovním uplatněním, zvýhxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností pxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx. ÚS 42/03 z 28.3.2006 (N xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxzi nejméně dvěma subjekty ve stejném, resp. srovnatelném postavení (srov. též citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 22/92). Zatímco zpravidla není těžké stanoxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx jsou dvě situace, s nimiž právo zachází odlišně, vskutku srovnatelné, tedy zda jsou relevantně podobné. To si vyžaduje analýzu opírající se o kritériux xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx nezabývá. Ve složitých případech aplikace práva, vymezení či určení skupiny osob, které lze z hlediska zachování principu rovnosti srovnávat, patří x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxelnosti, a tedy nalezení kritéria relevance, v sobě nezbytně zahrnuje hodnotový úsudek, který předpokládá pochopení smyslu a účelu přezkoumávané prxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxladním vodítkem je výčet objektivizovaných přívlastků, na jejichž základě je nepřípustné jakékoliv rozlišování nebo odlišné zacházení (srov. čl. 3 xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxnace, které se dovolává tento návrh, odlišuje od zvláštního zákazu konkrétního druhu diskriminace to, že v posléze uvedeném případě je právem zakázanx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxzí odlišným způsobem, vskutku srovnatelné z hlediska principu zákazu diskriminace, a jsou-li tedy
relevantní
pro argumentaci zákazem diskriminacxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx porušení principu rovnosti. Takováto regulace odlišných situací je totiž zásadně otázkou politické úvahy zákonodárce: "V situaci, kdy tu je adekvátxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xen na normotvůrci samotném: do tohoto procesu politického uvážení nesmí zasahovat soud. Ústavně konformní tak bude v situaci adekvátního důvodu dovoxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxli normotvůrce" (takto s odkazem na doktríny R. Alexyho Bobek M., Boučková P., Kühn Z. (eds.). Rovnost a diskriminace, C. H. Beck, Praha 2007, s. 56).
Náxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxvněž vyjádřil k interpretaci a aplikaci zásady rovnosti v této právní oblasti. Tato zásada vyžaduje, aby daňový zákon zatěžoval daňové poplatníky - prxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxmec byl zapojen podle své způsobilosti rovnoměrně xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxkriminace. Vymezení těchto pojmů je úkolem právní nauky a rozhodovací činnosti soudů. V publikaci "Rovnost a diskriminace" autorů Bobek, Boučková, Kxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxré je k tíži danému jednotlivci nebo skupině (ať již uložením dodatečného břemene v porovnání se srovnatelnou skupinou nebo odepřením dobra poskytnutxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxvní úprava, která formálně neobsahuje žádnou zakázanou diskriminační klasifikaci, ve skutečnosti vyvolává diskriminaci při své aplikaci.
Nález Ixx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxvním nástrojem a jeho zamýšleným účelem. Pro ústavní konformitu posuzované právní úpravy z hlediska neakcesorické nerovnosti postačuje, nachází-lx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxx7 z 23.3.2010 (N 61/56 SbNU 653; 135/2010 Sb.):
Další citovaná judikatura: nález Pl. ÚS 31/94 z 24.5.1995 (N 25/3 SbNU 175; 164/1995 Sb.); nález Pl. ÚS xxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxNU 367); nález Pl. ÚS 9/99 z 6.10.1999 (N 135/16 SbNU 9; 289/1999 Sb.); nález Pl. ÚS 36/01 z 25.6.2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.); nález Pl. ÚS 11/02 x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxNU 463); nález II. ÚS 94/05 z 1.12.2005 (N 220/39 SbNU 329); nález I. ÚS 557/05 z 24.7.2007 (N 116/46 SbNU 99); nález Pl. ÚS 83/06 z 12.3.2008 (N 55/48 SbNU 6xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx09 (N 115/53 SbNU 427; 229/2009 Sb.); nález I. ÚS 2278/10 z 30.11.2010.
xxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx lidská práva / Evropská komise pro lidská práva
Rozsudek Abdulaziz, Cabales a Balkandali proti Spojenému království z 28.5.1985, stížnosti č. 9214xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxa
Rozhodnutí z 23.10.1951 2 BvR 1/51, BVerfGE 1, 14, 52, (1951); rozhodnutí ze 17.8.1956 1 BvR 2/51, BVerfGE 5, 85, (1956); rozhodnutí z 16.1.1957 1 BvR xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx958); rozhodnutí z 8.11.1960 1 BvR 59/56, BVerfGE 12, I, (1960); rozhodnutí z 16.7.1969 1 BvL 19/63, BVerfGE 27, 1ff., 6, (1969); rozhodnutí z 24.2.1971 x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xx xx xx xx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxerfGE 45, 187ff., (1977); rozhodnutí z 11.10.1978 1 BvR 16/72, BVerfGE 49, 286ff., (1979); rozhodnutí z 15.12.1983 1 BvR 209, 269, 362, 420, 440, 484/83x xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx 9, 29-30, (1986); rozhodnutí ze 7.7.1992 1 BvL 51/86; 1 BvL 50/87; 1 BvR 873/90; 1 BvR 761/91, BVerfGE, 87, 1ff., (1992); rozhodnutí z 28.5.1993 2 BvF 2/90x xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx USA
Roe v. Wade, 410 U.S. 113 (1973); Planned Parenthood of Southeastern PA v. Casey, 505 U.S. 833 (1992).
Literatura
Bobek,
M.;
Boučková,
xxx
xxxxx
xx
xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xx xx xxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx xx
xxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xepublic of Germany.
Chicago:
University Of Chicago Press,
1995.
Delsol,
Ch.
L'État subsidiaire.
Paris:
L'Harmattan,
2010.
Dwoxxxxx
xx
xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxes.
German Law Journal,
2008,
Vol.
9, No. 12,
s. 2095-2108.
Filip,
J.
Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva.
Brno:
Masarykova univxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx xx x
xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxsevelt and the Universal Declaration of Human Rights.
New York:
Random House Paperbeck,
xxxxx
xxxxxxxx
xx xx
xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxx
xxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xx
xx xxxxxxxxxaci prostřednictvím lidských práv"
In:
Interkulturní dialog o lidských právech. Západní, islámské a konfuciánské perspektivy. Ed. M. Hrubec.
Prxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx
xx xxxxxxxx
xxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx xx
xxx xxxxxitutional Jurisprudence of the Federal Republic of Germany.
Durham:
Duke University Press,
1997.
Kriegel,
B.
L'État et les Esclaves.
Parxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxti-terrorism Provision in the New Air-transport Security Act,
German Law Journal,
2006,
vol.
7, No. 9,
s. 761-776.
Mahlmann,
M.
"The Antinomy xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xx
xxx xxxxx xxx xx xx x xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxx
xxx xxx xx
xx xxxx.
Malpas,
J. E.;
Lickiss,
N.
(eds.). Perspectives on Human Dignity.
Dordrecht:
Springer,
2007.
Maritain,
J.
Člověk a stát. Praha: Trxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxx
xxx.
19, no. 4,
s. 655-724.
Perry,
M. J.
Toward a Theory of Human Rights: Religion, Law, Courts.
Cambridge:
Cambridge University Press,
2008x
xxxxxxxxxx
xx
xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
Sajó,
A.;
Uitz,
R.
(eds.). Constitutional Topography: Values and Constitutions.
The Hague:
Eleven International Publishing,
2010.
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxt: http://plato.stanford.edu/.
Swift,
A.
Politická filozofie.
Praha:
Portál,
2005.
Taylor,
C.
Multikulturalismus: Zkoumání poxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxx
xxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxxké právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví.
Brno:
Masarykova univerzita,
2009.
Wolterstorff,
N.
Justice. Rights and Wrongs.
Pxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
Právní stav komentáře je ke dni 30.9.2011.
K čl. 2
E.-W. Böckenförde uvádí, že k pevné součásti vědního povědomí naší generace patří, že pojem státu nxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xxxxx 18., respektive počátku 19. století, a poté se, do jisté míry nezávisle na konkrétních podmínkách, z nichž vzešla, rozšířila po celém civilizovaném svxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxx a zčásti i 18. století situovaného vrcholu této teorie, tj. do období absolutistických knížectví, odůvodňovala politický řád tzv. mocenská teorie, txxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx
xxxxxx
xobro, právo či bezpráví při výkonu moci, jenž směřuje k udržení existujícího státu; stát je zde ztotožňován s mocenským aparátem), která vytvářela mocxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxi oprávněními a zároveň reprezentuje i nejvyšší moc v zemi.
Počínaje osvícenským absolutismem a poté francouzskou revolucí se začíná profilovat jxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxmž účelem smlouvy bylo především zaručení míru, bezpečnosti a pokojného právního stavu ze strany moci; existence státu je odůvodňována právě zmíněnox xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxlosofické kořeny této teorie je třeba hledat v idejích osvícenství, které zásadně vycházelo z individuální svobody; v konkrétních případech šlo o tu vxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx, že je nadřazená zděděnému právu a je omnipotentní co do kompetencí. Jde o všezahrnující státní moc spojenou s mocensko-politicky již vyrovnanou spolxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxováním o základech či odůvodněních politického řádu. Odůvodnění politické moci a jejího výkonu se oddělilo od původní duchovně náboženské determinaxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx mezi státem a církví) a začalo čerpat legitimizaci realizace svých cílů z profánních zdrojů (viz shora).
Od konce 19. století a ve 20. století je stát xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx ovšem od sebe značně odlišují. Podle Jellineka je stát originární, mocí vybavená územní
korporace
veřejného práva; jde o jednotně organizovaný, nejxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxe vztah nadřízenosti a podřízenosti mezi státem a občanem (vrchnostenský vztah), avšak kromě toho klade důraz a do popředí staví účel instituce státu, xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxkové pojetí údajně umožňuje přivést do souladu existenci státu a existenci pluralistické společnosti. Podle tohoto pojetí představuje stát nejorgaxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxský, mocenský stát, který slouží k ovládání a správě "poddaných".
xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x x xxx xx xxxx xx x xx xx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxosti teorie absolutních účelů státu. Podle těchto teorií byl účel státu jednou provždy dán jako věčně platný. Stát měl mít jednou provždy dané úkoly a cíxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxe tohoto druhu patří teorie spokojeného života (všeobecného blaha), která viděla úkol státu v umožnění co největšího štěstí pro co největší počet občaxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxáhlejší činnosti. Jejich formou bylo vydávání správních (policejních) nařízení a pravidel, která ingerovala hluboko do soukromého života či privátxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx x xxx x xxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx v účelu státu, a tak se v 19. století objevila (absolutní) teorie liberálního právního státu. Úkoly státu byly nyní silně zredukovány a měly se omezit jex xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxmezenějších opatření ze strany státu tak, aby bylo zachováno co nejvíce z občanské svobody ("laissez faire, laissez aller"). V liberálním právním stáxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx, že stát vykonával jen roli "nočního hlídače". Tato teorie dopomohla rozvoji industriálního, masového státu, který ovšem nebyl schopen řešit probléxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxtají jeden, pro všechny věky věků platný absolutní účel státu. Naopak usilují o to, aby se účely státu přizpůsobovaly stále se měnícím potřebám, jakož i xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxaci ustanovení ústavního pořádku. Byť jsou všechny státní účely principiálně zakotveny jen relativně, přesto všechny tyto teorie vycházejí ze záklaxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxe má chránit spravedlnost ve vztazích odehrávajících se při mezilidském soužití, tj. v občanské společnosti, a stát má také pěstovat sociálně ohledupxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx následující základní funkce (přirozeně, že se uskutečňují s různými akcenty na některou z nich): (a) zajišťování vnitřní i vnější bezpečnosti, (b) zaxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxe poskytování veřejných služeb a sociálního zabezpečení, (d) jednotící a integrační funkce, jakož i funkce při tvorbě veřejného konsenzu.
Funkce x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxe o principu nadřazenosti ústavy. xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxe of law (klasicky zformulovaná Diceym) nachází své kontinentálně evropské pandány v konceptu právního státu (Rechtsstaat, l'Etat de droit, Stato di xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xtátu byl situován do jeho jádra. Řeší speciální otázky typu: stát jako zdroj práva je oprávněn řešit své vlastní pravomoci a kompetence; koncept právníxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxou politickou historií má za následek, že výraz právní stát nemá zcela stejný obsah ve všech státech
kontinentální
Evropy.
Posledně zmíněný závěr xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx spíš eskamotéři) jí odůvodňovali i režim panující v Třetí říši. Ostatně obdobu bychom nalezli i v naší předlistopadové historii. Tak i C. Schmitt (zejmxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx s organizacemi, označovanými pojmem stát. Z uvedeného je patrno, že sám výraz právní stát může být zneužit k ideo-logickým účelům, ačkoliv hlavní hodnxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxže a má být koncept právního státu uskutečňován, zůstává zásadně politickou otázkou, právně zformulovanou ústavou.
V roce 1885 publikuje A. V. Dicxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx parlamentu (zdůrazňující reprezentativní vládnutí jako nejdůležitější rys demokratického státu); univerzální princip rule of law jako omezení texxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x
xxxxxx xxx
x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxavy. Dicey zdůvodňoval, že svoboda bude zachována, je-li chráněna a podporována rovnováha, která je implicitně obsažena ve zmíněných třech principexxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx na základě zvyklostí, na suverenitě parlamentu trval proto, že právě ona skrze rigiditu zákonů omezuje či brání exekutivě samostatně vládnout. Vláda xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxo koncept se, jak vidno, opírá o ideu partnerského jednání. Je třeba dodat, že kromě parlamentu jsou zdrojem práva ve smyslu britské ústavy i tamní soudyx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx. století akceptoval princip rule of law diskreční oprávnění, avšak dál je činí závislým na znění a na účelu zákona, který obsahuje pověření k výkonu disxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxe požadavek, aby právo bylo aplikováno konzistentně, stejně na všechny případy a způsobem, který není arbitrární anebo postrádající xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx x xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx, avšak, samozřejmě, vznikal v jiných politických souvislostech. Stejně jako Diceyho práce odhalila tenzi mezi liberalismem a konservatismem v britxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx Původní ambice (první desetiletí 19. století) se kryly s požadavkem vládnutí podle zákonů, později (ve třicátých letech 19. století) mělo jít o "stát rxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxvní elementy. První je spojen s odmítnutím představy, že politický řád má božský původ. Naopak, základy státního řádu musí být motivovány dosažením poxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxnosti a vlastnictví osob. A jako třetí podmínku Mohl vyslovuje, aby byl stát organizován racionálně, přičemž tato obecná podmínka obsahuje i požadavex xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxských základních práv a svobod. Mohl sledoval linii založenou I. Kantem - totiž pokus o smíření mezi vytvořením řádu a zachováním či dokonce podporou svxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxdy však Mohl prosazoval svobodu skrze stát. Zákonem vázaný stát neměl za úkol přesně limitovat svobodu omezující jednání státu, nýbrž měl své jednání pxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx přinesl pojetí státu jako právnické osoby ztělesňující suverenitu (někteří autoři tvrdí, že šlo o pokus usmířit panovnickou suverenitu s ještě ne zcexx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx
xxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxiduum jako nositele určitých práv, jimiž je osoba nadána jen díky svému lidství, a proto je schopná uvalovat limity na státní moc: stručně řečeno, liberxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxa nikoli jako práva přirozená, nýbrž měla být důsledkem přijatého či stanoveného právního konceptu. V důsledku
akceptace
tohoto manévru byl i koncepx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxu právě uvedeného) nemohla mít základní význam. Z toho pramenily obtíže ve vztahu práva a státu, které jako první odhalil R. Jhering otázkou: "Může být sxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxx xlastním zájmu. Na to později navázal Jellinek se svou teorií dvou podob státu, dle níž formálně-suverénní entita byla povinna, za účelem výkonu svých oxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxx xxxujícímu pozitivismu i ve veřejném xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx jen formálními náležitostmi ve vztazích mezi právem, vládou a jednotlivci, v nichž se uplatňoval požadavek, dle kterého státní správa nesmí zasahovax xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx
x xxx
xxxxx xxxxx
x x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxstal být ústavním konceptem, neboť opustil spojení s fundamentálními aspekty výstavby státu. Idea rule of law, která je přítomna v konceptu právního sxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxho státu předmětem vášnivé diskuse a pozitivismus byl činěn odpovědným za selhání právníků. Již v roce 1945 G. Radbruch píše: "Pozitivismus se svým přexxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xchopen sám o sobě zdůvodnit platnost zákonů. Věří totiž, že platnost zákona se prokazuje tím, že je mu vlastní moc prosadit se." (Radbruch, s. 335).
Pxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxah o materiálním právním státu. Ten si již nevystačí s tím, že státní moc je vykonávána skrze předepsané určité formální právní akty a předvídanými postxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxý tvoří ústavní pořádek, na čelném místě přitom deklaruje základní práva, která uznává jako právo nadpozitivní. Právě materiální obsah základních prxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xělba moci, svrchovanost lidu a možná další) tvoří nejužší možnou bázi pro stanovení obsahových požadavků na výkon veškeré veřejné moci. A nejen to - v uvxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx tato ústavní ustanovení danému ústavnímu řádu jaksi předcházejí, jsou v jeho rámci nezměnitelná, tj. vytvářejí jeho materiální ohnisko (viz nález Plx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxu, která nestaví na pramenech práva, nýbrž na obsahu té které posuzované instituce resp. právní normy. Při tomto úhlu pohledu již není brán zřetel k nadpxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxřádku, pod materiální právní státnost.
Materiální právní stát můžeme tedy obecně definovat jako stát, v němž je jednání orgánů veřejné moci podřízxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxveny hranice pro její výkon. Výkon oprávnění a kompetencí orgány veřejné moci představuje službu občanům, usiluje o nalezení spravedlivých řešení, axxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxteristika formálního právního státu jako nižšího stupně právní státnosti) je třeba stanovit i určité požadavky na obsah těchto právních pravidel. Ke xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxem. Ideu spravedlnosti v první řadě ztělesňují představy o jednotlivci jako důstojné lidské bytosti, rovné v právech se všemi ostatními osobami. Tak sx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxho právního státu vyžaduje, aby stát zasáhl preventivně skrze zákonodárství i tam, kde hrozí porušení základních práv ze strany třetích (soukromých) xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx technologie, následně komerčně využívané soukromými sociálními aktéry, se začaly zabývat a především obchodovat i s takovým "zbožím", které mnohdy xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxu snadno zneužitelné k jednostrannému prospěchu silnějšího aktéra. Jinými slovy - v této oblasti na sebe mohou narážet různá základní práva obou účastxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxx xxx xslabší), jehož základní právo bylo (silnějším) porušeno (viz bod 26 nálezu I. ÚS 1768/09). K současnému chápání materiálního právního státu dnes nálexx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxh práv a svobod třetím osobám. V dnešním pojetí materiálního právního státu má tedy stát vedle povinnosti respektovat základní práva i povinnost je chrxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxoevropského ražení (viz shora).
K odst. 1
Především toto ustanovení normuje charakteristiku státu. Stát má být založen na demokratických hodnotxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxtanovení normuje světonázorovou a náboženskou neutralitu státu tím, že zakazuje, aby se stát vázal na výlučnou ideologii a na určité náboženské vyznáxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxgii. Stát, chce-li dostát svým funkcím, musí zároveň vykazovat sebezáchovnou netoleranci k nejrůznějším ideovým proudům, které mají za cíl destruovxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxohybují v mezích daných demokratickými hodnotami, resp. že nerespektují demokratický princip (koncept tzv. streitbare Demokratie, tj. demokracie xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx nesmí v zákonodárství uplatňovat jeden, všeobecně platný princip". Prvně zmíněná maxima má přitom povahu spíše materiální, druhá vyjadřuje spíše stxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxim jako z východiska, pak mohou být brány jako
indicie
xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxnomicko-politických cílů má stát vykazovat zdrženlivost. Tak např. v nálezu Pl. ÚS 39/01 Ústavní soud uvedl, že z hlediska ekonomicko-politického vxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxnázorové neutrality státu. O etické neutralitě státu lze mluvit v případě, že se legitimace základního řádu státu a jednání státu neváže na určitou konxxxxx xxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx na zabezpečování řádu, v němž lze uskutečňovat pokojný a spravedlivý společný život osob s různým přesvědčením a žijících různými formami života. Pojxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx resp. etických. ESLP v rozhodnutí velkého senátu ve věci Bayatyan proti Arménii mj. (v bodu 120) zdůraznil roli státu jako neutrálního a nestranného orxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx v demokratické společnosti. Povinnost státu k neutralitě a nestrannosti je neslučitelná s jakýmkoliv oprávněním státu posuzovat legitimitu nábožexxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxu, resp. rovnému zacházení státu se všemi subjekty tvořícími společnost, jež se vyznačuje pluralitou ideovou či světonázorovou i pluralitou náboženxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xx náboženské. Avšak stát musí naopak dopřát rovného zacházení všem. Proto je třeba trvat na neutralitě státu.
Tolerance však má přesto normativní výxxxx x xxx xxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxdnotami, anebo se základními principy odvoditelnými z konceptu materiálního právního státu. Tolerance je občanskou ctností, kterou by měli být nadáxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxivců se projevuje v nezasahování do svobod druhých, resp. v dodržování zákonů, které svobodu druhých osob chrání. Stát zde pak vystupuje jako strážce txxxxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxh křesťanského náboženství, jakož i od jakýchkoliv dalších náboženství v tom smyslu, že je přestal považovat za svůj zdroj a základ. Sekularizovaný (lxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx nesmí hodnotit u svých občanů víru či její absenci, tj. musí respektovat jejich tzv.
forum
internum. Stát však musí i strpět vnější projevování nábožexxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxbe mohly pokojně koexistovat osoby s různými, i protichůdnými světonázory, resp. osoby, které vyznávají různá náboženství. Takto chápaná světonázoxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxátu je relevantním ustanovením ústavního pořádku např. při posuzování otázek souvisejících s postavením církví, se zachováním jejich autonomie, s cxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxětonázorové neutralitě státu může být rovněž
relevantní
např. v otázkách školství (osnovy výuky, její náplň apod.), zdravotnictví, stejně jako v řaxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xmyslu právním, nýbrž spíše jako mravní či etický korelát. Slovy jednoho z nálezů Ústavního soudu, "kulturní vývoj Evropy a jemu korespondující vývoj dxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxch. Znamená ale, že tyto institucionálně již neexistují paralelně vedle, resp. vně demokraticky legitimované veřejné moci, nýbrž uvnitř celého, ústxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxroce a demokracii samotnou je zde třeba chápat materiálně, nikoliv jen formálně. To např. doktrinárně zformuloval M. Eberle (Eberle, s. 157) tak, že dexxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x rovných osob, a to i tehdy, nejsou-li tyto charakteristiky obsahem pozitivního práva.
K odst. 2
Toto ustanovení obsahuje základní strukturální pxxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxx x případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Článek 2 Ústavy se věnuje různým aspektům státní moci od jejího dělení na
konstitutivní
a konstitxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxadřuje jeho ústavní pandán základní účel výkonu moci - tj. službu občanům.
Takto výslovně ústavně vymezený základní účel výkonu moci je zapotřebí nxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxí jako příkazu k dodržování pouhé formální legality při výkonu moci. To by byl ovšem vadný přístup, neboť
interpretace
všech ustanovení ústavního pořxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxůle) ve vztahu k osobám ze strany státní moci, lépe ze strany veškeré veřejné moci, která je od státu odvozená. Dané ustanovení by bylo možno nahlížet i jaxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xx neboť právě účelem Ústavy je formovat vzájemné vztahy a procesy mezi jednotlivými ústavními orgány (popř. dalšími orgány veřejné moci), samozřejmě xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxx
xxxxx xxxovůle mohou mít různou podobu. Při kontrole ústavnosti soudního rozhodování spojuje Ústavní soud vyloučení libovůle s kvalitou argumentace, která jx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx s problematikou opomenutých důkazů (např. nález IV. ÚS 3309/07). Absentuje-li odůvodnění zcela, resp. je-li úplně nedostatečné či neadekvátní, bývx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxho práva. Řádné odůvodnění rozhodnutí je prostě důkaz o tom, že soud věc řádně zkoumal a nerozhodoval libovolně (tento požadavek musí ctít i zákonodárcxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxko výraz nedostatku respektu k rovnosti před zákonem (právem), uložil Ústavní soud i sám sobě (viz nález Pl. ÚS 11/02). Je otázkou, do jaké míry odpovídá xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxnou úvahou orgánu, který o něm má rozhodovat [viz připravovaná nová úprava civilního dovolání a konečně i dnešní úprava tzv. nenárokového dovolání dle x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x
xxxpetence
(k rozlišování viz nález IV. ÚS 150/01), které mu jsou ústavním pořádkem, resp. zákony vymezeny. Takový princip je třeba chápat jako esenciálxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxředvídatelnou a nevypočitatelnou státní mocí. Myšlenka právního státu, jak shora uvedeno, má dvě dimenze, a to formální a materiální.
V nejobecněxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxk chápat jako samotnou formu realizace státní moci, tj. jde o formu normotvornou nebo individuálně rozhodovací. Při hodnocení
kompetence
jde již x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x x xxx xxxx xxxx xxxřenou pravomoc, dopouští se jednání
ultra vires
ve formálním smyslu a právní akt, který by takto vydal, by měl být aktem nicotným (viz ovšem přehled praxx x xxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxx
xxxxx xxxxx
xxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxx
x xxsp. vyloží je způsobem, který neobstojí z pohledu ústavně konformního výkladu ustanovení, jež mu příslušnou kompetenci poskytuje. Jinými slovy jde o xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx rozhodnutí nebo naopak přihlížení k nerelevantním úvahám. Takové jednání může ústit v zásah do základních práv.
Důsledně vzato lze dovodit, že i Paxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxx
xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxa ústavně-materiálního. Dochází k tomu v různých případech. Např. tak, že přijme akt, který se toliko tváří jako zákon (viz argumentaci v části VII. bod x xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxva opozice (viz např. nález Pl. ÚS 55/10) anebo v případě, kdy v důsledku nerespektování ústavního pořádku poruší práva adresátů přijaté právní úpravy xxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxes nalezení konkrétních specifických ústavních pochybení, a tak je hodnocení aktů Parlamentu z tohoto pohledu jen pojmenováním důsledku.
Meze prxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxislativní činnost orgánu (vlády), a to i v případě, že Ústava nepředvídá výslovné zákonné zmocnění k vydání takového právního předpisu (vládní nařízxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxh případech zákonodárce k vydání nařízení vládu výslovně zmocňuje. Vláda se pak musí pohybovat
secundum et intra legem
, nikoli mimo zákon (
praeter legxx
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxx x xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx. Vždy tedy musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard, resp. jinak řečeno, musí být dány meze další právní úpravy podzákonným právnxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxto regulována (čl. 79 odst. 3 Ústavy) za účelem vyvážené dělby moci a jejích vzájemných kontrolních mechanismů, což je problematika, která se komentovxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xvou normotvornou (a následně i aplikační) činnost, aby ta mohla být považována za ústavně konformní a nelibovolný výkon moci.
K odst. 3
I toto ustanxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxukám základních práv a svobod, zatímco ústavní protějšek by měl být vykládán jako součást nastavení moci státu v daném ústavním uspořádání (viz bod 32)x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxp. jednotlivých soukromých osob s jejich základními právy.
Požadavek určitosti a jasnosti je kladen na právní normy, které ukládají povinnosti či xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx postižená osoba upravila své chování tak, aby se nedostala do konfliktu s omezující normou, (b) dále má zajistit, aby
exekutiva
resp. správa dle požadxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxění požadavku určitosti a konkrétnosti základní právo omezujících norem, přičemž tuto kvalitu dotčených norem spojuje se samotnou existencí "zákonxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxní proto jen požadavkem na jakoukoliv bázi umožňující zásah do práva, nýbrž vztahuje se i k jeho kvalitě v naznačeném smyslu, jakož i k přístupnosti takoxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxx xxxxl, že odkazuje na svou ustálenou judikaturu, podle níž obrat "v souladu se zákonem" vyžaduje, aby napadené opatření mělo oporu nejen v domácím zákoně, nxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxx xxx xi předvídatelný v účincích, které vyvolává].
Komentované ustanovení je rovněž garancí liberálního základu našeho ústavního pořádku, jehož cílex xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxlézt její vyrovnání s ústavně garantovanými veřejnými statky, a tak nastolit jejich praktickou konkordanci. Jinak lze toto ustanovení nahlížet jako
xxxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx i jako základní právo, které garantuje osobní autonomii, resp. autonomii vůle soukromých osob.
V první dimenzi představuje základní atribut ústaxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxsahovat pouze ve výjimečných případech, jak bylo prezentováno shora (ochrana práv třetích osob resp. ústavně aprobovaný veřejný statek). Vždy však mxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxo základního práva. Jinými slovy, podmínkou fungování přijatého konceptu právního státu je zásadní respektování autonomní sféry jednotlivce ze strxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxob před zásahy ze strany třetích (soukromých) osob, a dále, že sám stát (veřejná moc) bude vyvíjet jen takovou aktivitu, kterou do této sféry sám nezasahxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxe, jichž má být dosaženo.
Splňuje-li projev autonomní vůle jednotlivce naznačené podmínky, stát (veřejná moc) nezasáhne, resp. je povinen je respxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxkové pojetí čl. 2 odst. 3 Listiny totiž pouze vyjadřuje skutečnost, že jednotlivec a jeho svobodné jednání má v materiálním právním státě vždy prioritx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx formální deklarací. Taková proklamace objektivního principu je totiž snadno erodovatelná legislativní činností zákonodárného tělesa, jak ostatnx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxkém kontinentu, V. Klokočka ("Celá hloubka Prohlášení, obsažená v úvodním textu, jímž se zpřítomňují ‚přirozená, nezcizitelná a posvátná lidská práxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxvní soud dále uvedl: "Svobodná sféra jednotlivce a její bezprostřední ústavní garance v podobě vymahatelného subjektivního práva jsou totiž conditixxxx
xxxx xxx xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xféry jednotlivce působí vlastně jako konstanta vytčená před závorkou, v níž se ocitají jednotlivá specifikovaná základní práva pozitivněprávně forxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxoricky podmíněna reakcí na masové porušování té které oblasti svobody jednotlivce, z níž vyvstalo konkrétní základní právo (viz Hayek, F. A. Právo, záxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxx
x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xohoto práva se proto orgán státní moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem norem jednoduchého práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxvních zákonů
Čl. 1 Listiny - svoboda a rovnost v důstojnosti a v právech; čl. 4 Listiny - limity omezování základních práv; čl. 15 Listiny - svoboda mxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxjev a právo na informace; čl. 20 odst. 4 Listiny - oddělenost politických stran a hnutí a jiných sdružení od státu; čl. 36 Listiny - právo na spravedlivý xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx
Související zákony a ostatní právní předpisy
zákon č. 2xxxxxxx xxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxxx
x xxx xxxxxx xx xxxx003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů;
§ 1-5 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některýcx xxxxxxx
x xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxch do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů;
§ 2, 4 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajskx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxetenčních sporů;
zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky;
zákon o jednacím řádu Poslanxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxím úřadu;
Judikatura
Ústavní soud
Příklon k přísnému hodnocení soustavy produkčníxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxl v takovém případě přiklonit k některé ekonomicko-politické doktríně, zde k liberalismu. Takový krok ale neodpovídá relativní politické neutralitx xxxxxxx x xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxedevším v tom, že stát do činnosti církví a náboženských společností nesmí zasahovat a pokud se aktivita církví omezí na vnitřní záležitosti (zejména nx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xVerfGE 18/385). ... koncepce demokratického právního státu je úzce spjata s myšlenkou liberálního státu tolerujícího pluralitu společenských fenoxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxstence jakýchkoliv právních subjektů odvozených z jiné právní skutečnosti, než je výslovná
akceptace
státní mocí. Myšlenka liberálního právního sxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxřejným zájmem. Přebujelost státního vlivu a svévolná reglementace společenských jevů je pak ve zjevném rozporu s tímto pojetím. V případě církví a nábxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxzdílných státních zřízeních. Stát by proto k těmto institucím představujícím realizaci náboženské svobody měl přistupovat obzvlášť citlivě a měl by xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxx03 Sb.):
... nemá-li se sám Ústavní soud jako ústavní orgán, tj. orgán veřejné moci, dopouštět libovůle, jejímuž zákazu je sám také podroben, neboť i xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxt vázán svými vlastními rozhodnutími, která může svou judikaturou překonat jen za určitých podmínek. Tento postulát lze přitom charakterizovat jako xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xlastní judikaturu, je změna sociálních a ekonomických poměrů v zemi, nebo změna v jejich struktuře, anebo změna kulturních představ společnosti. Dalxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xásad, aniž by z nich ovšem vybočovaly, a především neomezují princip demokratické právní státnosti (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Další možností pro změnu judxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxch, které jsou obsaženy v ústavním pořádku ČR, nejde-li samozřejmě o změny odporující limitům stanoveným čl. 9 odst. 2 Ústavy, tj. nejde-li o změny podsxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxrávního orgánu, který takto vadný akt vydal, a neexistencí (nicotností,
non negotium
, paakt) takového aktu, způsobenou nedostatkem pravomoci zmíněxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxe nabytých práv. ... V projednávané věci tak nejprve rozhodl orgán, jenž k tomu nebyl ze zákona oprávněn. Takové rozhodnutí je z právního hlediska skutexxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xávažnou vadu, že je třeba mít za to, že zde žádné rozhodnutí není. ... Pravomocí státního orgánu je třeba chápat samotnou realizaci státní moci v příslušxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxných v procesu výkonu pravomoci. Vzhledem k tomu nesdílí čtvrtý senát Ústavního soudu názor, že dohoda uzavíraná mezi BIS ČR a MV se týkala převodu pravoxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xedisponoval pravomocí. Tím spíše je třeba trvat na tom, že má-li takový akt být zrušen, je třeba jej nejprve podrobit příslušnému přezkumu v řádném řízexxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxí shora vyložený princip
presumpce
správnosti aktů veřejné moci, v rovině subjektivní pak právě ochrana dobré víry jednotlivce v takovou správnost a xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxdů, vyjádřil Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí. Především uvedl, že nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonnéx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxx 36 a násl. Listiny, jakož i z čl. 1 Ústavy. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxyplývá nárok na podání dovolání, resp. jiného, tzv. mimořádného opravného prostředku, považoval Ústavní soud za klíčové posouzení otázky, zda zákonxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xkutečnost, že určitý procesní institut jde nad rámec ústavních požadavků, je sama o sobě dostatečným důvodem pro závěr, že na odůvodnění rozhodnutí o txxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxjvyšší soud otázku předloženou mu v dovolání nepovažoval za otázku zásadního právního významu, resp. proč podané dovolání posoudil jako zjevně bezdůxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xrgánem soudního typu, který se věcí mohl zabývat. S ohledem na postavení Ústavního soudu, jakož i Evropského soudu pro lidská práva, však absence jakéhxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
Ústavní soud však současně nemohl přehlédnout, že to byl především dovolací soud, který takto radikálně změnil závěry vyplývající ze své vlastní dxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xráv a zda nevybočuje z mezí ústavně zakotveného principu materiálního právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Materiální právní stát je vystavěn mimo jixx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxo řádu a právní jistota je ovlivňována nejen legislativní činností státu (tvorbou práva), ale též činností státních orgánů aplikujících právo, neboť xxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx x xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx a v konečném důsledku též míru důvěry občanů v právo a v instituce právního státu jako takové proto ovlivňuje i to, jakým způsobem orgány aplikující právxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxém významu judikatury soudů je vystavěna i dosavadní
judikatura
Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, která považuje za zákon v materixxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx Intern Verlag GmbH a Klaus Beermann proti SRN ze dne 20.11.1989 a další, a například nálezy sp. zn. IV. ÚS 611/05 a Pl. ÚS 20/05). ... Rozhodující roli tedx xxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxincip právní jistoty a též i princip rovnosti před zákonem totiž vyžadují, aby se
judikatura
soudů za určitých podmínek měnila (změna hodnotového nazxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxrarchii nad interpretovanou normou atd.), a to určitým předem stanoveným postupem. ... Ústavní soud také již k těmto otázkám judikoval, že v obecné rovxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx podložených racionálními a přesvědčivějšími argumenty, ve svém souhrnu více konformnějšími s právním řádem jako významovým celkem a svědčícími tak xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xráva, ochrany oprávněné důvěry v právo (oprávněného legitimního očekávání) a principu formální spravedlnosti (rovnosti) (srov. nález ve věci sp. znx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxně dovoleným nebo zakázaným. Jak již uvedeno shora, v nálezu sp. zn. I. ÚS 558/01 Ústavní soud tuto premisu konkretizoval pro oblast trestněprávní kvaxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxvodně předpokládat, že jde o jednání trestné, a to s ohledem na obsah tehdy účinného trestního zákona, nebo tam, kde je to třeba, s ohledem na ustálenou a oxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xtejné podmínky stejně. ...Tyto principy neplatí bezvýjimečně, existuje-li dostatečně legitimní důvod pro jejich omezení, tedy dostatečně legitimxx xxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxkto zdůvodněné okolnosti legitimující změnu v interpretaci a transparentně použité procedurální postupy mohou ospravedlňovat zásah do právní jistxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxé právní závěry mají z povahy sjednocování obecnější dopad na výklad právních norem. V případě takových, zpravidla nejvyšších soudních orgánů, je staxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxudců. To právě i s ohledem na to, že změna judikatury takového soudního orgánu znamená mnohem citelnější zásah do principu právní jistoty a rovnosti přex xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxce zainteresovaných na jeho podobě. Ústavní soud zdůrazňuje elementární zásadu, že nemůže být arbitrem politických sporů o to, zda Česká republika buxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxce Ústavního soudu je ochrana ústavnosti a jediným kritériem jeho rozhodování je ústavní pořádek, který garantuje neporušitelnost základních práv čxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xx xxxx částí - je rovnost svobodného jedince v důstojnosti a právech. Jde o uznání hodnoty každého člověka jako takového, bez ohledu na jeho schopnosti, znaloxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxmoci pracovněprávních předpisů mnohdy docházelo k nejhrubšímu porušování lidských práv a k neblahému sociálnímu inženýrství, byť k tomu výrazně přixxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxa a o obecném blahu se manipulovalo myšlením lidí; výsledkem bylo např. uzákonění pracovní povinnosti, pracovní tábory pro nepřizpůsobivé, trestání xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx x xxxo souvislosti uvedl: "Pojem demokratického státu dle čl. 9 odst. 2 Ústavy je interpretován Ústavním soudem, jakož i doktrínou. Ve svém rozhodnutí ve vxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxanoviska doktrinární, dle nichž k podstatným náležitostem demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 a 3 Ústavy patří "především svrchovxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x x x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxámka pod čarou č. 1), resp. vyjádřeno jinak, jsou tyto náležitosti "koncentrovány v několika článcích I. hlavy Ústavy a I. a V. hlavy Listiny a slavnosxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxx xecké republiky a čl. 288 Ústavy Portugalské republiky ... Ústavní vývoj České republiky se při ochraně konstitutivních principů demokratické spolexxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxmě jiného, vyjmutím "materiálního ohniska ústavy" z dispozice ústavodárce, jinými slovy vyjádřeno, zakotvením "imperativu nezměnitelnosti" (Ewixxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx, právního státu, suverenity lidu a práva na občanskou neposlušnost je nepřípustná (čl. 79 odst. 3 Základního zákona). Důsledkem úpravy nedotknutelxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxriálním jádrem ústavy rozhodl s konečnou platností Spolkový ústavní soud, včetně alternativy, že by prohlásil tuto změnu Základního zákona za právně xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxzporu s jeho čl. 79 odst. 3, se přitom prosadil vzápětí po nabytí účinnosti Základního zákona, a posléze byl potvrzen i samotnou judikaturou Spolkového xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxa a zároveň zakládá v této souvislosti kompetenci Ústavního soudu. Dle rakouské konstitucionalistiky "jsou předmětem přezkumné
kompetence
Ústavnxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx
xompetence
vyvozována z ustanovení čl. 140 Spolkové ústavy, zakládajícího obecně kompetenci soudu ve věci kontroly norem, ve spojení s čl. xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxdy, musí být schvalována formou referenda. Doktrína zastává názor, dle něhož Ústavnímu soudu přísluší posoudit, a to i formou aposteriorní kontroly nxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxelskou demokracii, spolkové uspořádání, liberální právní stát a dělbu moci. (poznámka pod čarou č. 8) Svůj názor opírá i o právní názor Ústavního soudu xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxu přijímání ústavních zákonů v oblastech materie jednoduchého práva obchází přezkumnou pravomoc Ústavního soudu, dochází soud k závěru, dle něhož taxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx judikaturou soudu. V rozhodnutí ze dne 11. listopadu 2001 VfGH 16.327 byla posuzována ústavnost ustanovení zákona, jemuž parlament přisoudil sílu úsxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxce a příslušnosti orgánů, jimž přísluší právní ochrana ohledně zadávání veřejných zakázek, platí jako nikoli rozporné se Spolkovou ústavou". Ústavnx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxoval, že za účelem ochrany "existujícího jádra ústavy" jednoduchému ústavodárci není dovoleno zcela suspendovat Spolkovou ústavu v její závaznosti xxx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxicházelo do úvahy řízení dle čl. 44 odst. 3 Spolkové ústavy. Uvedl, že suspendování ústavy nachází se v rozporu s principem demokracie a právního státu x xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxx xxxxxvné dikce čl. 140 odst. 1 Spolkové ústavy Ústavní soud rozhoduje "o protiústavnosti spolkových a zemských zákonů", Ústavní soud ustanovení § 126a zákxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x.. Artikuluje-li Ústavní soud nezbytnost vztažení kategorie ústavních zákonů do rámce pojmu "zákon" v čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy z pohledu přezkuxx xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xp. zn. Pl. ÚS 19/93 a činí tak v souladu s hodnotami a principy, jimiž se řídí ústavní systémy v demokratických zemích. Ochrana materiálního jádra Ústavxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxbrž ústavním ustanovením s normativními důsledky. Alexander Hamilton v čl. 78 Listů Federalistů ukázal, že "prostředníkem mezi xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxy do
interpretace
ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy by v něm zakotvená nepřípustnost změny podstatných náležitostí demokratického právníhx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx:
Dodržování povinnosti odůvodnit rozhodnutí má zaručit transparentnost a kontrolovatelnost rozhodování soudů a vyloučit libovůli. Chybí-li v xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxto kterého rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování...
Nález II. ÚS 3168/09 z 5.8.2010:
Zajištění ochrany těchto ústavním pořádkem xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx považovat za extrémní (srov. Bartl, Marija: Ústavní aspekty české regulace squeeze-outu.
Jurisprudence
3/2008, s. 10). A navíc nebyla ani dostatečxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xpolečnosti. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 306). Podřízení postupu při vytlačení menšinových akcionářů dozoru a kontrole ze strany Komise pro cenné papírxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxkupu a bez jejího souhlasu nelze přijmout usnesení valné hromady o výkupu účastnických cenných papírů (srov. Štenglová, I., Plíva, S. Tomsa, M. a kol. Oxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx jmenovaným majoritním akcionářem je dle obecných zkušeností nejméně vhodným způsobem stanovení
kompenzace
(srov. Bartl, Marija: Ústavní aspekty xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxho řádu zákonem č. 216/2005 Sb. neposkytovala dostatečnou ochranu menšinovým akcionářům, z valné části oprávněné (srov. Eliáš, K., Bartošíková, M.x xxxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxh. zák. bylo proto možno vnímat jako důležitý aspekt zajištění objektivní ekvivalence plnění poskytovaného menšinovým akcionářům. Z uvedeného plyxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxormní
interpretace
. Naznačené konstatování směřuje především k Nejvyššímu soudu, jehož soudci se podílejí na formulaci doktríny jak svou judikatorxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx. 2 odst. 2 Listiny zajišťuje právo jednotlivce domáhat se stanoveným postupem svého práva u příslušného orgánu a zároveň představuje materiální obsxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxx xitovaná judikatura: nález Pl. ÚS 19/93 z 21.12.1993 (N 1/1 SbNU 1; 14/1994 Sb.); nález III. ÚS 31/97 z 29.5.1997 (N 66/8 SbNU 149); nález Pl. ÚS 45/2000 x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xS 31/04 z 16.11.2004 (N 171/35 SbNU 307); nález III. ÚS 252/04 z 25.1.2005 (N 16/36 SbNU 173); nález IV. ÚS 611/05 z 8.2.2006 (N 34/40 SbNU 281); nález Plx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xV. ÚS 3309/07 z 20.4.2011.
Evropský soud pro lidská práva / Evropská komise pro lidská práva
Rozsudek Müller a další proti Švýcarsku ze dne 24.5.198xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxoti Francii ze dne 24.4.1990, stížnost č. 11801/85; rozsudek Rotaru proti Rumunsku ze dne 4.5.2000, stížnost č. 28341/95; rozsudek Maestri proti Itálxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
Böckenförde,
E.-W.
Recht, Staat, Freiheit.
Frankfurt am Main:
Suhrkamp,
1991.
Böckenförde,
E.-W.
Die verfassungstheoretische Untxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxx xxxxxxen der Verfassungsinterpretation: Bestandaufnahme und Kritik.
NJW,
1976,
č. 46,
s. 2089.
Dicey,
A. V.
Introduction to the Study of the Law of thx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxten Verlags GmbH,
2006.
Frenz,
W.
Handbuch Europarecht, Band 4 Europäische Grundrechte.
Berlin - Heidelberg:
Springer Verlag,
2009.
xxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx
x006.
Huster,
S.
Die ethische Neutralität des Staates.
Tübingen:
Mohr Siebeck,
2002.
Katz,
A.
Staatsrecht. 18. Auflage. Heidelberg, Mxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xx xx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
x xxxx
xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
Aleš Čeněk,
2009.
Loughlin,
M.;
Walker,
N.
(eds.) The Paradox of Constitutionalism: Constituent Power and Constitutional Form.
Oxford:
Oxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx xxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx
xxx xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxell,
1987.
Radbruch,
G.
Retsphilosophie. 2. Auflage (Hrsg. Dreier, R. und Paulson, S. L.).
C. F. Müller Verlag: Heidelberg,
2003,
s. 211-219x
xxxxxxxx
xx
xxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx.
Köln am Rhein:
Carl Heymanns Verlag,
2010.
Webber,
G. C. N.
The Negotiable Constitution: on the Limitation of Rights.
Cambridge:
Cambxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxstihu pro uplatňování základních práv)
Michal
Bobek
Právní stav komentáře je ke dni 30.9.2011.
K čl. 3
Ustanovení čl. 3 Listiny je s ohledxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxvní odstavec stanoví zákaz diskriminace. Věcně je provázán s první větou čl. 1 Listiny, ústavním imperativem (a výkladovým východiskem) rovnosti v důxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxi, který je dále rozpracován zákazem diskriminace z důvodu pohlaví v odstavci druhém a zákazy diskriminace z dalších důvodů v odstavci třetím. Druhý odxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxy (práva národnostních a etnických menšin), kam podle původních návrhů znění Listiny měl také být umístěn.2) Konečně třetí odstavec čl. 3 Listiny xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxení, na předchozí dva odstavce příliš nenavazující. Systematikou jde o ustanovení ohledně výkonu základních práv a jeho důsledků, patřící spíše k čl. x xxxxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxt je jednou ze základních myšlenkových operací, které provádíme mnohokráte každý den. Tím v původním smyslu slova diskriminujeme. Význam latinského xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxími moderními ústavami sílí volání po zákazu určitých typů rozlišování mezi lidmi. Prohlášení práv člověka a občana ze srpna 1789 ve svém prvním článku xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxxxn ... musí být stejný pro všechny, ať už chrání či trestá. Všem občanům, kteří jsou si před ním rovni, jsou stejně dostupné veškeré hodnosti, místa a veřejxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxé pověře nežádá "absolutní rovnost" (se kterou to ostatně v průběhu francouzské revoluce dopadlo přibližně stejně jako s "bratrstvím"). Nezakazuje, xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x společenském kontextu, že rozlišování z určitých důvodů anebo rozlišování činěné určitým způsobem je napříště nepřípustné.
Stejně tak ani čl. 3 oxxxx x xxxxxxx x xxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xení jednoduché určit. Dovodit jednotný test posuzování porušení zákazu diskriminace z dosavadní judikatury českých soudů, především Ústavního souxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxí čl. 3 odst. 1 Listiny používány. Ty však spíše než jasný test přezkumu postupně akumulují hromadící se výroky judikatury, aniž by se zamýšlely nad jejxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x podobě jakési "buněčné citace", že Ústavní soud přistupuje k zákazu rovnosti z "dvojího pohledu", že zastává koncepci rovnosti "akcesorické a neakcexxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxvit tyto kategorie ve srozumitelný test a ten následně skutečně aplikovat nebývá vždy standardem.
Judikatura
Ústavního soudu se navíc pochopitelně xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxsahově odlišná od spíše pionýrských počátků první poloviny let devadesátých.
Z těchto důvodů si komentář v této kapitole s ohledem na zákaz diskrimxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxx x xxstiny, tak jak by jej bylo možné formulovat s ohledem na evropské a srovnávací poznatky (vycházejíce přitom z analýzy provedené v Bobek, Boučková, Kühnx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxi především minulé české judikatury, demonstrováno, proč je které kritérium důležité a jakým způsobem je možné jej aplikovat.
Je vhodné předeslatx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxkazem na judikaturu ESLP, v dosavadní xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xakto pojmenoval, zabývá nejdříve srovnatelností daňového ručitele s "běžným" daňovým dlužníkem, existencí znevýhodnění, pro které nicméně nenaléxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx odstavce argumentace prochází testem diskriminačního jednání, byť jej takto výslovně nepojmenovává ani nestrukturuje. V jiných rozhodnutích (zmíxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx x xx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxnom menšina případů pak zahrnuje jak jasněji stanovený postup, tak jeho skutečnou aplikaci (v tomto ohledu srov. kupř. nález Pl. ÚS 42/04 anebo nález Pxx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxběžnou, takříkajíc jurisdikční. Ta se týká charakteru čl. 3 odst. 1 a jeho vztahu k čl. 1 Listiny. Dosavadní
judikatura
Ústavního soudu není v popisu txxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x za "zvláštní zákaz diskriminace". V jiných je čl. 1 nazván "obecně vyjádřenou zásadou" rovnosti, zatímco čl. 3 odst. 1 její "konkretizací". Konečně xxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx x x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxotvující rovnost "akcesorickou". K této pojmové různosti pak přistupuje také jakýsi odlišný test, který je z obou ustanovení dovozován. Zatímco při axxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxojevem libovůle", pak s ohledem na aplikaci čl. 3 odst. 1 Listiny se zaměřuje (naopak?) na to, aby rozlišování práv určitých skupin subjektů nebylo činxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xedy průběžně opakovaná "
akcesorita
a neakcesorita", jsou v kontextu aplikace české Listiny obtížně zdůvodnitelné. Zákaz diskriminace coby "právx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxx xxx xxxxxx xe text čl. 14 Úmluvy, který zákaz diskriminace zakotvuje, tento zákaz váže na "užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou". Na rozdíl od české Listixx x xxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xiskriminace a nutnosti vždy svázat aplikaci čl. xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxo. ESLP totiž dnes postačuje, pokud se namítaná diskriminace pohybuje alespoň "v rámci"3) některého z práv zaručených Evropskou úmluvou. Není asi třxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxesorickou a jinou rovnost nikdy nevyvstala. První věta čl. 1 Listiny stanoví rovnost a důstojnost v právech,
implicite
tedy především (ale ne nutně pxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxdách", dokonce je ani neomezuje na "základní práva a svobody stanovené touto Listinou". Je proto trochu s podivem, proč Ústavní soud považoval za nezbyxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxnosti zdá se poprvé zmiňuje, nutnost této nové kategorie, kterou navíc dovozuje jak z čl. 1, tak zároveň z čl. 3 odst. 1 Listiny, nijak zvlášť neosvětlujexx
xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxlativní", jak bývá Ústavním soudem v této souvislosti také zmiňováno. Jak rovnost, tak zákaz diskriminace jsou vždy kategoriemi relativními. Zakázaxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxuta (již nálezem pléna Ústavního soudu ČSFR Pl. ÚS 22/92, na který se Ústavní soud pravidelně v následující judikatuře odvolává), byla vždy tak trochu pxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx jakési
tertium comparationis
. Bavit se o tom, zda jsou subjekty X a Y "absolutně" srovnatelné, tedy bez udání relátoru, s ohledem na který je chci "relatxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xx ani v čl. 3 odst. 1, natož v čl. 1 Listiny) a dále že při jakémkoliv posuzování rovnosti a z toho plynoucí srovnatelnosti musí být určen nějaký relátor, tedx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx x x xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxu nebo neakcesorickou rovností. Konečně ze stejných důvodů je obtížně zdůvodnitelné, proč xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxnost, pak je z povahy věci vždy nezbytné zamyslet se nad (a) srovnatelností prvků, (b) důvody jejich vyčlenění, (c) skutečností, zda lze dané vyčlenění xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx pouze to, že přístup k bodu (c) bude velice "lehký" - jakýkoliv rozumný důvod bude akceptovatelný. Nemusí se jednat o důvod nejlepší, nemusí být ani ekonxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
Z těchto důvodů si troufáme tvrdit, že čl. 3 odst. 1 a čl. 1 Listiny zakotvují stejný zákaz diskriminace. Přesněji řečeno, první věta čl. 1 Listiny a x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxií rovnosti, která může mít svůj další, nezávislý život mimo zákaz diskriminace, tedy mimo čl. 3 odst. 1 (typicky ve spojení s jinými články Listiny, naxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx x Listiny ale nestanoví samostatný či nezávislý test rovnosti či zákazu diskriminace. Sám však jako výkladové vodítko usměrňuje výklad čl. 3 odst. 1 Lixxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xákaz diskriminace. Zákaz diskriminace by tak neměl znamenat zákaz jakéhokoliv vyčleňování (anebo minimálně dopadat na všechny typy vyčleňování stexxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxtu diskriminačního jednání v rámci celé aplikace Listiny rozhodně neznamená nemožnost diferencovaného přezkumu, především tedy jeho intenzity. Tx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxx načrtnutém modelu děje v různých krocích jednoho testu, vždy na stejném místě, čímž se zvyšuje předvídatelnost rozhodování soudu.
Zde načrtnutý pxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxější: zákaz rozlišování z určitých důvodů je prostředkem k dosažení ústavně postulované rovnosti v právech. Toto hodnotové ukotvení však není jediné xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxalita a předvídatelnost výkonu veřejné správy. Nerozumné, xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xokud kupříkladu veřejná moc vyloučí z určitých pozic určitou sociální skupinu na základě kritérií jako je barva kůže či sexuální orientace, připravujx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xůvodů. Stejně tak může být dále důvodem pro zákaz vyčleňování snaha o odčinění minulých křivd či naopak do budoucna zaměřená snaha o kulturní, názorovox x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxlivce nebo skupiny;
b)
ze zakázaného ("podezřelého, neospravedlnitelného") důvodu;
c)
které mu je k tíži (uložením břemene nebo odepřením dxxxxxx x
xx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
ii)
opatření je nepřiměřené (disproporční).
a) srovnatelnost
Srovnatelnost znamená, že mezi prvky srovnání X a Y spatřujeme ve vztahx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx představit jako kresbu trojúhelníku, u kterého máme oba body základny (prvky srovnání X a Y), ale chybí nám bod třetí, tedy "špička" (relátor A). Právě uxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xrovnatelnost dána není, pak nemůže dojít ani k diskriminaci z důvodu zacházení s obdobným odlišně. Kupříkladu s ohledem na jejich poživatelnost (reláxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xrovnání) a od obou bude vyžadovat koťata (relátor, kterým je zde schopnost fyzické reprodukce druhu), pak se bude dopouštět diskriminace z toho důvodux xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxně odlišně, ale také, pokud je se zjevně odlišným zacházeno bezdůvodně stejně (poprvé patrně Aristoteles, s. 122 a n.; v judikatuře pak např. posudek Stxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xpojenému království, § 51, anebo rozsudek velkého senátu Thlimmenos proti Řecku, § 44).
xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx a který již nikoliv, bude hodně záležet na názoru a hodnotách pozorovatele. Stejně tak je posuzování srovnatelnosti nutně selektivní: nikdo není schoxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x x x xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxování srovnatelnosti by mělo být ovládáno minimální racionalitou a být zdůvodněno. Prostor pro subjektivní uvážení se dále zmenšuje skutečností, že xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx úvah, které definují množinu srovnatelných prvků, je navíc patrné, že posuzování srovnatelnosti je výrazně provázáno s možným ospravedlněním rozlixxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxlného zacházení s oběma prvky.
Srovnatelnost je tedy nabita hodnotovým úsudkem, byť se tedy tváří primárně jako (formálně) logická operace. V judixxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxnost daných subjektů. Často se tak děje za pomoci velice úzce nastaveného relátoru, který pak vytvoří vlastně jednoprvkovou množinu, která "z povahy vxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx zletilými s ohledem na možnost jejich osvojení. Platná úprava umožňovala osvojení pouze v případě osob nezletilých. Ústavní soud konstatoval, že účexxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxí tak vytěsnil další otázky, které s osvojením souvisejí, především tedy otázky majetkové aj. S ohledem na takto úzce nastavený relátor pak dovodil, že xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxících mimo biologické rodičovství, zahrnující i otázky majetkové, dědické a další, pak by nebylo možné srovnatelnost zletilých a nezletilých osob prx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx uměle dovodil nesrovnatelnost osobního vlastnictví bytů a právo k užívání bytu v podobě vlastnictví podílu v družstvu. Posledním příkladem zde může bxx xxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxek a platební karty (a tím také pojmovou absenci diskriminace spotřebitele, za kterou byl daný subjekt Českou obchodní inspekcí pokutován). Nicméně i xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxpříkladu obecné "poskytnutí protiplnění" v rámci smluvního vztahu, pak se obě operace dostávají obratem do stejné množiny srovnatelnosti, spolu s daxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxlým pobytem na území Spojeného království srovnatelní s anglickými důchodci trvale žijícími v zahraničí pro účely meziroční valorizace penzí), rozsxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxx soužití srovnatelní s osobami, které uzavřely civilní partnerství, vyhrazené pro homosexuální páry), rozhodnutí o přijatelnosti Nylund proti Finsxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxe; proto se také nemůže jednat o diskriminaci, pokud mu vnitrostátní právo neumožňuje podat určovací žalobu zpochybňující otcovství manžela), přípaxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxovnatelná se sexuální výchovou).
b) důvod vyčlenění (diskriminační důvod)
Je
relevantní
důvod, ze kterého zákonodárce či moc výkonná nebo soudxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxce podle produkce z minulých let rozděluje produkční kvótu pro výstav piva na rok příští, anebo pokud zakáže homosexuálům shromažďování na veřejných pxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxslu čl. 9 odst. 2 Ústavy, je přeci jenom rozdíl mezi tím, pokud zákonodárce diferencuje na základě hospodářských ukazatelů na straně jedné a etnické či rxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxté typy společenského znevýhodňování a stigmatizace. Často se jedná o stigmatizaci, která významným způsobem pošlapává lidskou důstojnost a má zřetxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxzán". V obou případech zakazujeme vstup určité skupině lidí. Důvod vyčlenění je však odlišný a poselství s nápisem spojené taktéž.
Čl. 3 odst. 1 Listxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxorizuje soudcovské dotváření dalších diskriminačních důvodů. Podobně demonstrativní výčet obsahuje také čl. 14 Úmluvy či čl. 21 odst. 1 Listiny EUxxx
x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x těm morálně závadným. Možnosti jsou různé. Jednou je omezit test diskriminace pouze a výlučně na rozlišování z morálně či eticky závadných důvodů, ktexx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxných důvodů je běžným rozhodováním státu, které záleží na jeho volní úvaze, a nemá spadat pojmově vůbec pod diskriminační jednání. Druhou možností xx
xx xxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xe pak nicméně zohledněn v otázce intenzity přezkumu, především tedy ve fázi možného zdůvodnění odlišného zacházení. Konečně třetí možností je vytvářxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxečnosti uvedené v úvodu komentáře k tomuto odstavci je totiž patrné, že v případě jakéhokoliv rozlišování je nezbytné zodpovědět základní kategorie, xx x xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxx xxůvodnění a ospravedlnění. Tímto způsobem přistupují k posuzování diskriminace jak ESLP, tak kupříkladu novější
judikatura
německého Spolkového úxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx x xxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxuře posledních dvaceti let ESLP vytvořil dvě skupiny důvodů vyčlenění: "běžné" a "podezřelé". Běžným důvodem vyčleňování může být cokoliv; seznam člx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxiation, marge d'appréciation). ESLP v podstatě stačí, pokud je důvod vyčleňování alespoň obhajitelný.
Pokud se však jedná o některý z "podezřelýcxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xůvodů ESLP v dosavadní judikatuře zařadil tyto důvody:
-
pohlaví (srov. např. rozsudek Ünal Tekeli proti Turecku, § 53; rozsudek Karlheinz Schmidt xxxxx xxxxxxxx x xxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x x4-36);
-
národnost (srov. např. rozsudek Anatoliy Ponomaryov a Vitaliy Ponomaryov proti Bulharsku, § 52; rozsudek Koua Poirrez proti Francii, § 4xxx
x
xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xstatní proti Bulharsku, § 145);
-
původ dítěte, tedy rozlišování mezi legitimními a nelegitimními potomky (srov. např. rozsudek Pla a Puncernau pxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxx xa zdravotní stav; postižení jako takové nicméně prozatím mezi "podezřelé důvody" výslovně zařazeno nebylo. ESLP pouze uznal zdravotní postižení za dxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
Podobně je tomu v judikatuře německého Spolkového ústavního soudu, který v rámci tzv. "nové formule" vyvinuté v judikatuře k principu rovnosti x xxx x xxxxx x x xxx x xxxxx x xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxx vyčleňování a jeho síla dotýká lidské důstojnosti, se pak liší míra možného ospravedlnění a kontroly přiměřenosti: od "nejlehčí" kontroly, která se oxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxných alternativ, tedy zpravidla nic [srov. rozsudky 1 BvL 38/92, BVerfGE 88, 87 (96); 1 BvR 81/98, BVerfGE 103, 225 (235); 2 BvL 7/98, BVerfGE 103, 310 (31xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxchopitelně na historii a kontextu dané právní kultury. Mohou se také v průběhu času měnit. Jejich zohlednění nicméně naplňuje soudcovský přezkum rovnxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxe z morálně hodně pochybných důvodů znevýhodňována. Tito "jinací" na rozdíl od běžné společnosti těžko prosadí sebe a své zájmy na ze své povahy většinoxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xodle diskriminačního důvodu pochopitelně nevylučuje i ochranu před "prostou" iracionalitou, tedy bezdůvodným, svévolným či jednoduše nedomyšlenxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxiv dělení) a za druhé více respektuje dělbu moci. Problém, který vzniká při nerozlišení jednotlivých důvodů diskriminace, je nasnadě: šíře přezkumu axxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx jakýkoliv akt, který rozlišuje mezi subjektem X a Y, potenciální diskriminací. Zákonodárci se tak radikálně zužuje pole úvahy a jakoukoliv svoji legixxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxvání mezi jednotlivými diskriminačními důvody. Navíc největší pozornost je věnována důvodům vyčleňování, které nejsou morálně pochybené, respektxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxx xyskytují pouze okrajově či vůbec. Naproti tomu důvody ryze ekonomické, fiskální či komerční, které by kupříkladu v některých úpravách pod diskriminaxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxximinací v přístupu ke vzdělání s tím, že k tomu nemá ústavní
mandát
xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxx xxx x xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxm), či otázku diskriminace z důvodu pohlaví naprosto "ladně" přeskočí s odkazem na "tradici" (nález Pl. ÚS 53/04). Když je Ústavní soud vyzván, aby poskxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx - oproti českým občanům) čistě z důvodu statusu cizince (který pochopitelně nemá v rámci tuzemské politické komunity hlas), pak dojde k hodně obtížně zxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxd 106). Zásadními otázkami aplikace zákazu diskriminace se pak naopak stává rozlišování cukrovarů na strategické a nestrategické (nález Pl. ÚS 39/01xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxkající právnické osoby od soudního poplatku (nález II. ÚS 1619/08).
c) znevýhodnění
Znevýhodnění jako podmínka diskriminačního počínání je málxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xterý by nebyl znevýhodňován. Znevýhodnění je nicméně definičním znakem diskriminačního jednání. Může mít nejrůznější povahu: od odepření nějakého xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx zdanění). Pokud by ke znevýhodnění nedocházelo, a docházelo by naopak ke zvýhodňování cílové skupiny, pak se nejedná o diskriminaci (minimálně tedy s xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xtéž nazýváno "vyrovnávací opatření" či "pozitivní diskriminace") je úmyslným zvýhodněním určité skupiny. Jeho cílem je odstranit tradiční znevýhoxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxvního odstraňování příčin znevýhodnění, tedy jakousi nepřímou pomoc prevencí, až po systém kvót či dokonce úplnou redefinici kritérií přístupu k určxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xe systém pozitivních opatření vůbec se zákazem diskriminace slučitelný. Pokud vnímáme zákaz diskriminace coby imperativ formální, symetrické rovnxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx rozlišování na základě stejných kritérií poněkud problematická. V takovém případě jsou možné dva argumentační postupy: za prvé, je možné dovodit, že xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxap, strukturální znevýhodnění v minulosti apod.). Za druhé, pozitivní opatření je možné vnímat jako součást zákazu diskriminace, jako naplnění matexxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxem pozitivních opatření ve své judikatuře nezabýval. V obecné rovině nicméně konstatoval, že zákonodárce má možnost zakotvit pro určitou skupinu prexxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xztah přiměřenosti (srov. např. nález Pl. ÚS 8/07, bod 83, anebo nález Pl. ÚS 83/06, bod 237). Ústavní soud tak podrobuje případnou "pozitivní diskriminxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxP prohlásil kupříkladu v rozsudku velkého senátu Stec a ostatní proti Spojenému království, § 51, "čl. 14 Úmluvy nebrání členskému státu, aby zacházex x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxvnosti skrze odlišné zacházení vést sama o sobě k porušení tohoto článku" (srov. také rozhodnutí pléna Komise Lindsay proti Spojenému království). Náxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxření přijatá slovenským zákonodárcem nad rámec nutné míry implementace tzv. rasové směrnice EU jsou v rozporu s principem rovnosti zaručeným slovensxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx a (údajně diskriminovanou) menšinou bude sporné, zda napadané opatření vlastně zvýhodňuje či znevýhodňuje. Příkladem, kdy se většina domnívá, že je xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxv. odlišné stanovisko F. Tulkensové k rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Leyla źahin proti Turecku). Naproti tomu situace, kdy se většina domnívá, že xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxda ČR argumentovala, že systém zvláštních škol je vlastně "pozitivním nadstandardem" pro specifickou skupinu znevýhodněných dětí.
d) ospravedlnxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xádný uzavřený list, ani nejsou nikde zákonně definovány. Vždy se bude jednat o jakýsi ústavním systémem připuštěný zájem, který úprava sleduje, a kterx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xákonodárné úpravy a záměrů zákonodárce při jejím přijímání. Obecnou podmínkou bude, aby se jednalo o cíl ústavně akceptovatelný a aby napadené opatřexx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx Otázka přiměřenosti (proporcionality) je vztahem mezi identifikovaným legitimním cílem a prostředky zvolenými pro jeho dosažení. Zvolené prostřexxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxčky na jinak krásné bílé zdi v rohu fungující restaurace, pak přiměřeným prostředkem nápravy je poslat někoho s odpovídajícím odstínem bílé barvy ideáxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx lokál.
V kontextu zákazu diskriminace se Ústavní soud dostává až do fáze posuzování přiměřenosti pouze velice vzácně. Častějším případem bude, že xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xvě kauzy, kde posuzování přiměřenosti opatření bylo klíčové pro zákaz diskriminace.
V jednom z novějších rozhodnutí, rozsudek Kiyutin proti Ruskxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxní. Podle platné ruské legislativy je HIV pozitivní cizinec automaticky diskvalifikován z možnosti obdržet povolení k trvalému pobytu a má být deportxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xodobné situaci legitimním cílem, nicméně paušální odmítnutí trvalého pobytu jakéhokoliv HIV pozitivního cizince nebylo s ohledem na skutkové okolnxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxženého, ale že je potřeba specifického aktivního typu kontaktu pro přenos viru (kontakt krve či jiných tělesných tekutin při různých typech aktivit). xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxce neaplikuje žádná omezení s ohledem na virus HIV ani na jednorázové návštěvníky, ani při udělování krátkodobých povolení k pobytu, přičemž je patrnéx xx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xodinné svazky. ESLP se tak v konkrétním případě zabýval jak otázkou vhodnosti zvoleného prostředku, tak jeho nezbytností (potřebností) pro dosažení xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxek velkého senátu Chassagnou a ostatní proti Francii je pak příkladem kauzy, kde ESLP neshledal sporné opatření vůbec způsobilé vládou deklarovaného xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
, která byla v dané věci sporná, totiž ukládala pouze vlastníkům pozemků s menší výměrou povinně převést práva honitby na místní myslivecká sdružení, zxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xykonávat vůbec. Při obhajobě této právní úpravy francouzská vláda tvrdila, že sleduje legitimní cíl racionálního obhospodařování zvěře a práva myslxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxotlivými vlastníky pozemků vůbec schopna zajistit racionální hospodaření se zvěří a opatření vyhodnotil jako nepřiměřené, a tudíž diskriminační (sxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxně závadný důvod vyčleňování, který snižuje lidskou důstojnost (rasa, pohlaví, postižení, sexuální orientace apod.), pak bude opatření podrobeno pxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x x xxxstatě bez smysluplné alternativy. Pokud se jedná o důvod vyčleňování morálně dosti indiferentní, jako je kupříkladu členění subjektů do daňových pásxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xůvodů (jakékoliv "jiné postavení" čl. 3 odst. 1 Listiny), který nikterak nesnižuje důstojnosti jedince, pak bude postačovat, aby bylo pouze vhodné, txxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx
Diferenciaci intenzity přezkumu s ohledem na možnosti ospravedlnění opatření nalézáme již v současné judikatuře Ústavního soudu. Tato diferencxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxhož se stěžovatel domáhá, tedy
de facto
oblasti "ústavní úpravy". Dělící linie zde probíhá mezi oblastí lidských práv a základních svobod v hlavě druhx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxx
x xxxxxxxu zákazu diskriminace je však rozhodujícím kritériem pro intenzitu přezkumu diskriminační důvod, nikoliv oblast úpravy. Řečeno příkladem, rozlišoxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxišování na základě dosaženého zisku v minulém zdaňovacím období (tedy vlastně na základě majetku) pro účely výše odvodů budoucí daně, proti kterému je xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxionality, tedy nejlehčímu testu proporcionality. Kdyby nicméně daňová klasifikace měla začít probíhat na základě kupříkladu etnického původu ("Cixxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxitelně za předpokladu, že by bylo pro podobné rozlišování možné najít vůbec nějaký legitimní důvod.
Nepřímá diskriminace
Dosavadní rozbor v této xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxdů vyčleňování, tedy diskriminačním důvodem. Kromě diskriminace přímé však existuje také tzv. diskriminace nepřímá. V případě přímé diskriminace jx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxání zvoleno kritérium na první pohled neutrální, které nicméně nepřiměřeně více dopadá právě na chráněnou skupinu. Pokud připne majitel restaurace nx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xak tento zákaz dopadá na první pohled na všechny návštěvníky restaurace stejně. Nicméně zatímco pro skupinu trampů nebude problém případný klobouk coxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxnost, se bude jednat o problém vstupu. Podobným způsobem tak může na první pohled neutrální kritérium rozlišování nepřiměřeně dopadat na určitou skupxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxadní judikatuře Ústavního soudu nenašla kategorie nepřímé diskriminace výraznějšího využití. Pojem nepřímé diskriminace a jeho soudní aplikace jsxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx viz Bobek, Boučková, Kühn, s. 52-60). Nalezneme jej také v judikatuře ESD, především tedy s ohledem na nepřímou diskriminaci mezi občany EU z důvodu stáxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxu "Popelku". Tato skutečnost se nicméně v nejnovější judikatuře razantně proměnila, především s ohledem na sérii kauz zabývajících se namítanou nepřxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxí proti Chorvatsku).
V D. H. proti ČR žalovala skupina osmnácti romských žáků zvláštních škol na Ostravsku. Všichni žáci byli v letech 1996-1999 zařxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xřípadech dokonce na jejich výslovnou žádost. Proti správním rozhodnutím o zařazení do zvláštní školy nikdo z rodičů nebrojil. V následně zahájeném soxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x důvodu rasy, barvy pleti, příslušnosti k národnostní menšině a etnického původu. Namítaná diskriminace byla v jejich případě diskriminací nepřímoux xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxvodu rozlišování, kterým byla pedagogicko-psychologická způsobilost ke studiu na "běžné" základní škole. Nicméně, jak argumentovali v dané věci stxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xkupinu, kterou jsou romské děti.
Evropský soud pro lidská práva nejprve v senátním rozsudku ze dne 7.2.2006 stížnost zamítl. Velký senát, ke kterémx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xřístupu ke vzdělání potvrdil.
Nad rámec samotného věcného posouzení kauzy vznáší rozhodnutí ESLP ve věci D. H. proti České republice významnou otáxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxteli přísluší prokázat, že ač byl ve srovnatelné situaci, bylo s ním zacházeno odlišně a s ohledem na absenci jakéhokoliv dalšího zdůvodnění se nezbývá xxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x ohledem na namítaný diskriminační důvod: zde nastává přenos (či sdílení) důkazního břemene, kdy absence zjevného motivu odlišného zacházení znamenx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxo první tři body argumentačně neuspěje, tak bude tvrdit a dokazovat, že odlišné zacházení ze zakázaného důvodu bylo možné objektivně zdůvodnit (s ohlexxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxdnutí srov. např. také nález II. ÚS 1609/08).
Ve sporech z nepřímé diskriminace se celkový charakter dokazování mění, minimálně tedy v pojetí ESLP. xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxturálním dopadům nepřímé diskriminace na chráněnou skupinu. Z argumentace velkého senátu ESLP v kauze D. H. proti ČR by to tedy znamenalo, že
i. -stěžovxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxdle etnických, rasových, pohlavních či jiných znaků);
ii. stěžovatel je zároveň členem takové chráněné skupiny.
Prokázáním těchto dvou podmínxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xa žalovaného, který
i. -se může snažit popřít kterékoliv ze dvou výše dokázaných tvrzení (kupříkladu tím, že není dán výrazný dopad na chráněnou skupinxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxx xrokázat, že pro nepřiměřené znevýhodnění chráněné skupiny existuje objektivní a rozumné zdůvodnění.
Co bude přesně představovat kategorii objxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xx xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxedlnění, jako v případě přímé diskriminace, v další argumentaci ve stejné věci se však těmito kategoriemi vůbec nezabýval. Argumenty ohledně případnxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxlů. Posuzování nepřímé diskriminace se totiž odpoutává od situace konkrétních stěžovatelů. Dostatečným důkazem je odlišné zacházení se skupinou, nxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxvních předpisů mělo v rozhodné době nepřiměřeně škodlivý dopad na romskou komunitu, Soud je konečně toho názoru, že tomuto diskriminačnímu zacházení xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxípady."
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxualizované ochrany konkrétního práva osoby X, ať již ve formálním, ale i materiálním (kontextuálním) smyslu rovnosti. Rovnost je zde naopak pojímána xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx rozhodujícím argumentem tak kupříkladu již není, že paní X. Y. byla či nebyla ve výběrovém řízení na manažerku obchodní společnosti A znevýhodněna z důxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxných kauz se tak posouvá: rovnost realizovaná zákazem diskriminace přestává být otázkou jednotlivého osudu a začíná být otázkou rovnoměrného rozdělxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxoliv kroku zpět na individuální rovinu) v kontextu diskriminačních kauz akceptovatelný, je otázka hodnotové volby a názoru, co má či může moc soudní čixxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxx xx x xa ESLP neobvykle ostrá odlišná stanoviska soudců Zupančiče, Jungwierta, Borrego Borrega a Šikuty.
K odst. 2
Právo svobodně rozhodovat o své národxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xeoperují: národ. Při absenci aplikační praxe, judikatury i výraznějších témat či sporů plynoucích z druhého odstavce čl. 3 Listiny je sice v rovině noxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx obsahem pojmů "národnost" a "národ".
Asi nejvlivnější práce dvacátého století na toto téma vymezuje národ a příslušnost k němu (národnost) skrze dxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxk, náboženství), které můžeme nazvat kulturou, a které ji objektivně vymezují coby svébytnou pospolitost. Tento znak však nestačí. Pro utvoření nároxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxce ze strany dané pospolitosti, tedy jeho přijetí za člena národa (Gellner, s. 52-57).
Ve středoevropském prostoru má historicky výraz "národ" svéxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xředevším národem etnickým. Naproti tomu v jiných částech světa, především tedy v novověkém světě angloamerickém, ale také kupříkladu po roce 1789 ve Fxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxšností a nikoliv svobodnou rozumovou volbou být občanem určité pospolitosti, u kořene mnoha z problémů Střední Evropy, nechme raději otevřené (srov. x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxvných slovanských národů, Čechů a Slováků". Čl. 25 Ústavy Československé socialistické republiky z roku 1960 (č. 100/1960 Sb.) rozšiřuje okruh "uznxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx xx xxxxxx68 Sb., o postavení národností v Československé socialistické republice. Zákon uznával (kromě české a slovenské) také maďarskou, německou, polskou x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxvního zákona č. 144/1968 Sb. však byla volba národnosti omezena pouze na národnosti "privilegované", obsažené ve výčtu v zákoně stanoveném. Čl. 3 odsxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx, počet národností, ke kterým se může člověk přihlásit, nijak neomezuje. Z této situace vyvstávají dva druhy otázek.
Za prvé, je možné založit národxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxto ohledu skutečně ničím neomezenou svobodu. Z pohledu daného národa či národnostní menšiny a objektivní příslušnosti určité osoby k ní ale nikoliv. Cxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxx
xxxx xxoby ze strany ostatních členů pospolitosti. Pokud tedy kupříkladu při sčítání lidu bude Josef Novák trvat na tvrzení, že je národnosti "italské", byť sx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxeaci v Bibione, pak i přesto je oprávněn tuto národnost svobodně udávat (údaj o jeho "italské" národnosti bude navíc citlivým osobním údajem podle zákoxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxosti" akceptovat coby právně
relevantní
. Minulé diskuse o (ne)existenci národnosti "moravské" či "slezské", které se objevovaly především při sčítxxx xxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxi typu "rytířů Jedi" apod. V případě "rytířů Jedi" pochopitelně seriózně o "národnosti" mluvit nelze. Opravňovala by nicméně tato skutečnost svobodnx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxí zneužití základních práv xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxz zneužití práv (či "propadnutí" ochrany) je koncipován primárně coby zákaz zneužívat základních práv pro odstraňování samotné ochrany lidských práx x xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxsahuje. Bude však nezbytné rozlišit dvě situace: pokud chce jednotlivec podobnou "národnost" deklarovat, bude to patrně stále v rámci jeho svobodné vxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxladu v rámci sčítání lidu, takový problém zařadit podobnou "volbu" do dále nerozlišené zbytkové kolonky "různé" či "ostatní", která se vždy pohybuje v xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxoval (jako kupříkladu poskytnutí menšinové ochrany či menšinového vzdělávání pro příslušníky "národností menšiny rytířů Jedi"), pak je přirozeně nxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx 158/1999 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001), řadí informaci o národnosti a náboženské víře fyzické osoby mezi informace poskytované na výlučnx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxí.
Se samotným pojmem "národ" či "národnost" současná česká úprava dále nad rámec výrazu "národnostní menšiny" příliš neoperuje. S ohledem na přísxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxjí především v kategoriích etnické příslušnosti, náboženské odlišnosti či jazyka, tedy některého z dalších znaků tvořících Gellnerovské "objektivxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxod, proč bývá debata o diskriminaci vedena po linii etnické či rasové příslušnosti7) a nikoliv po linii národnostní (byť je tento důvod výslovně coby dxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxmu etnická příslušnost je vnímána jako kategorie objektivní a daná, vrozená, která není předmětem volby. Z příslušnosti k ní tak jedinec nemůže "utécixx
xxx xxxxxxx xxxx xx x xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxstních menšinách tento pojem definuje následovně: "Národnostní menšina je společenství občanů České republiky žijících na území současné České rexxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxcí předpisy, např. § 13 a 14 školského zákona). Za zmínku stojí, že zákon omezuje státem uznanou příslušnost k národnostní menšině občanstvím ČR. Omezxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xx xistiny), především s právem Evropské unie (srov. v tomto ohledu i výklad učiněný dále k čl. 42 Listiny).
Svoboda volby národnosti je konečně zakotvexx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx Petráš, Petrův, Scheu).
Konečně pojem "odnárodňování" ve druhé větě druhého odstavce lze vyložit úzce a široce. Úzký výklad by omezil šíři tohoto pxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxval pouze na zákaz odmítnout uznat (zapsat) skutečně existující a
relevantní
národnost a dále nátlak činěný, ať již jakýmkoliv způsobem, na změnu nárxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxbu národnosti samotnou, které však ve svém důsledku popírají smysluplnou existenci menšinové národnosti. Mezi opatření podobného typu by bylo možné xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxí menšinových tiskovin apod., byť by tyto aktivity nevznášely pražádné nároky na veřejné rozpočty. Podobná opatření by však měla za následek popření ixxxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxxxxr druhého odstavce čl. 3 Listiny a jeho vztah především k čl. 25 Listiny, stejně jako k relevantním mezinárodním úmluvám, kterými je Česká republika v txxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx007 Sb. m. s.), se domníváme, že výklad pojmu "odnárodňování" ve větě druhé druhého článku by měl být široký. Zakazuje jakékoliv opatření, které ve svém xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxi, případně funkce obranné a ochranné. Vnitřní hranicí druhého odstavce čl. 3 Listiny podle našeho názoru zůstává, na rozdíl od případné aplikace čl. xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxjistit odpovídající ochranu vůči třetím subjektům v jeho jurisdikci (funkce ochranná). Na základě samotného čl. 3 odst. 2 Listiny nicméně není povinxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxí. Není ale povinen na základě samotného čl. 3 odst. 2 Listiny tento prostor financovat.
K odst. 3
Zákaz jakéhokoliv postihu, tedy široce vyložené xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxhoto práva a není realizován pouze ve zlém úmyslu (šikanózně), nelze osobu jednající v právu postihnout. Přeloženo do roviny ústavní, nikomu nesmí být xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxjmenším prozatím, dosti sporá. Před Ústavním soudem se tohoto ustanovení dovolávají stěžovatelé zpravidla coby jakéhosi "zbytkového" ustanovení: xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxiny. Alternativně dochází k tomu, že se stěžovatelé snaží svůj "běžný" spor, který se do té doby odehrával na úrovni "jednoduchého", tedy podústavního xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xohoto ustanovení souvisejí: charakterem uplatněného základního práva; osobou, která základní právo uplatnila; typem následku, tedy "újmy na právexxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx ze strany stěžovatele se jednalo o výkon ústavně zaručeného práva, tedy některého z práv stanovených ústavním pořádkem. V důsledku tohoto pojetí je z axxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx či v rozporu pouze se zákonem, kterému neodpovídá žádné ústavně zaručené právo (srov. nález Pl. ÚS 15/93 a analogicky také nález I. ÚS 27/96). Toto věcnx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxní přesah" je nicméně kritériem značně neurčitým a transitivním. Nemusí být proto předem vždy jasné, které jednání v oblasti "jednoduchého" práva můžx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxx/10 akceptoval, že korespondence a výměna balíčků vazebně stíhané stěžovatelky s osobami z řad pravicových extrémistů byla realizací jejího základnxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xpadat pod právo petiční či svobodu projevu.
Za druhé, jak dodává Ústavní soud, některá omezení práv, která mohou být vnímána jako "újma na právech", xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx vlastních základních práv a svobod je zásadně omezeno i jinak, a to především výkonem či uplatňováním stejných či jiných základních práv a svobod jinýmx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxo každého za určitých okolností omezována tím, jak s nimi či jinými základními právy a svobodami sám nakládá. Tak například zřízení zástavního práva nexxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx, a
cum grano salis
(s malou výhradou) založením rodiny (ať už faktickým nebo dokonce i formálním úkonem) je omezována takto do té doby neomezená osobní xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xznik není přičitatelný nikomu jinému, a tedy nepředstavují újmu podle čl. 3 odst. 3 Listiny."
S ohledem na osobu, která je čl. 3 odst. 3 Listiny chránxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx základních práv a svobod" [zvýrazněno aut.]. Chráněna by byla pouze a výlučně ta osoba, která předtím svá práva uplatnila, ale ne již osoba třetí, která xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx Josefu Novákovi právo na informace (čl. 17 Listiny) proto, že předtím svolal shromáždění občanů obce (čl. 19 Listiny) vyjadřující nespokojenost s (prxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx až likvidačně vůči občanskému sdružení, které předtím pravdivě (a důrazně) upozorňovalo na porušování práv osob duševně nemocných, které byly zbavexx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxodný. Klíčem je rozhodnutí, zda se má systém ochrany základních práv snažit motivovat i "horizontální" ochranu jiných či nikoliv. Pokud vycházíme z přxxxxxxxxxx xx xxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxké i právnické), která uplatňovala základní práva a svobody, a to i práva jiných.
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxch práv zahrnuje rovněž povinnost státu poskytnout ochranu všem subjektům nacházejícím se v jeho jurisdikci proti postihu třetí strany (nestátního sxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxi, kdy by soukromý zaměstnavatel postihoval (sankcemi, výpověďmi) své zaměstnance pro vyjádření jejich osobního názoru, činnost v odborových organxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxí II. ÚS 350/04).
"Újmu na právech", tedy negativní následek, před kterým čl. 3 odst. 3 Listiny poskytuje ochranu, přísluší vykládat široce. Byť vyxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx dopad, ať je jakékoliv povahy.
V souvislosti s čl. 3 odst. 3 Listiny pak konečně starší
judikatura
Ústavního soudu konstatovala, že tento odstavex xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx93). S podobným názorem je však obtížné souhlasit. Není příliš patrné, proč, pokud jsou splněny výše uvedené podmínky věcné a osobní, tedy že jedinec upxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xx xx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxováním neplatnosti skončení pracovního poměru apod.) za přímé aplikace čl. 3 odst. 3 Listiny.
Novější
judikatura
navíc také naznačuje, že Ústavnx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx 3 odst. 3 Listiny. Stěžovatel v dané věci měl být údajně propuštěn z důvodu realizace svého práva petičního vůči praktikám zaměstnavatele. Ústavní soux xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxm na skutkové okolnosti dané kauzy nevykonával žádnou ze svobod zaručených Listinou. V novějším nálezu II. ÚS 3647/10 pak Ústavní soud rozhodnutí obecxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxx x xxxxx x x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xyla zbavena osobní svobody (uvalením vazby) pouze z toho důvodu, že realizovala své právo vést korespondenci s jinými osobami. Je tedy patrné, že čl. 3 oxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xl. 1 Listiny - svoboda a rovnost v důstojnosti a v právech; čl. 11 odst. 1 Listiny - rovnost vlastnického práva; čl. 24 Listiny - zákaz postihování za přxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
Související ustanovení mezinárodních smluv
čl. 5 Dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě;
čl. 1 Dodatkového protokolx xx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx
xxx xx xxxxxxx xxx xxx xx xxxtiny EU; čl. 22 Listiny EU; čl. 23 Listiny EU; čl. 24 Listiny EU; čl. 25 Listiny EU; čl. 26 Listiny EU;
čl. 18 SFEU; čl. 19 SFEU; čl. 157 SFEU;
čl. 1, 2 a 7 xxxxx
xxxx x x xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxků (č. 15/2007 Sb. m. s.).
Související zákony a ostatní právní předpisy
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv;
x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxvnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon); a kupříkladu také § 80 platného, ale patrně navždy nxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxávních úřadech (služební zákon);
Judikatura
Ústavní soud
Rovnost všech lidských bytostí jako subjektů zxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx takového, bez ohledu na jeho schopnosti, znalosti a "užitečnost" či prospěšnost pro celek; z právně filozofického hlediska jde o projev dávné pravdy - xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxovat, že rovnost svobodného jedince v důstojnosti a právech je základním stavebním kamenem našeho ústavního řádu a promítá se vlastně i do celé Listiny xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xrincip rovnosti je právně filozofickým postulátem, který je v rovině pozitivního práva garantován zákazem diskriminace. Rovnost není kategorií nemxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxy o lidských právech a mnohá rozhodnutí mezinárodních kontrolních orgánů vycházejí z toho, že ne každé nerovné zacházení s různými subjekty lze kvalifxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxincipu došlo, musí být splněno několik podmínek: s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, se zachází rozdílným způsxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxně charakterizuje povinnost xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxodářských, sociálních, kulturních a menšinových, v nichž je stát naopak k aktivním zásahům povinován - jelikož mají odstranit křiklavé aspekty nerovxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xrostorem k uplatnění své představy o přípustných mezích faktické nerovnosti uvnitř ní.
Nález Pl. ÚS 42/04 z 6.6.2006 (N 112/41 SbNU 379; 405/2006 Sb.xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xx xx/96 z 2.7.1996 (N 59/5 SbNU 451); nález Pl. ÚS 6/96 z 5.11.1996 (N 113/6 SbNU 313; 295/1996 Sb.); usnesení I. ÚS 297/99 z 20.10.1999; nález Pl. ÚS 5/01 z xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xbNU 153; 499/2002 Sb.); usnesení II. ÚS 350/04 z 23.9.2004 (U 47/34 SbNU 445); nález Pl. ÚS 37/04 z 26.4.2006 (N 92/41 SbNU 173; 419/2006 Sb.); nález Pl. xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx 23/48 SbNU 263; 291/2008 Sb.); nález Pl. ÚS 83/06 z 12.3.2008 (N 55/48 SbNU 629; 116/2008 Sb.); usnesení II. ÚS 1749/08 z 10.9.2008; nález II. ÚS 1619/08 x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxlez Pl. ÚS 10/08 z 12.5.2009 (N 115/53 SbNU 427; 229/2009 Sb.); nález Pl. ÚS 8/07 z 23.3.2010 (N 61/56 SbNU 653; 135/2010 Sb.); nález II. ÚS 3647/10 z 2.6.2xxxx
xxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx všech moderních demokratických právních systémech. ... Důležité je, že rovnost nebyla chápána jako
abstraktní
kategorie, ale vždy byla přičítána k xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx v mezích svých možností odstranil všechny faktické nerovnosti. Tato konstrukce ovšem platí pouze tehdy, uvažujeme-li rovnost jako absolutní. Ovšem xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxoval Ústavní soud, že nelze izolovaně vykládat články 1, 3 a 4 Listiny, ale naopak nutno je chápat jako jeden celek. Vzhledem k tomu je zřejmé, že vyjmenoxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx ukládá všem, kteří splnili určité kritérium, povinnosti nebo jim naopak poskytuje výhodu. Zásadou rovnosti se rozumí princip stejných práv občanů nexxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxce ústavního principu rovnosti ovšem neplyne, že by každému muselo být automaticky přiznáno jakékoli právo a není přitom považováno za nerovnost, či dxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xředpokladů pro stejné možnosti rozvoje a vyžadování plnění stejných povinností, a to vždy za situace, když existují stejné podmínky. Toho ovšem dosahxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxé momenty jsou tak závažné povahy, že vyžadují stejné nebo naopak různé zacházení. Tohoto uvážení zákonodárce neužije, pokud při posouzení těchto fakxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxitom dobře možné, aby právní řád způsobem zcela vyčerpávajícím určil jednotlivé rozlišovací znaky. Proto se vesměs soustřeďuje pouze na vymezení těcxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxžil svoje rozhodnutí objektivními a racionálními kritérii ... různé zacházení s občany je přípustné pouze tam, kde by se tím sledoval jednak legitimní xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxgorie našich občanů.
Nález Pl. ÚS 22/92 z 8.10.1992 (Sbírka usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR, nález č. 11, s. 50):
Nejvyšší správní soud
Rozxxxxx x xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxkatury Soudu se diskriminací rozumí rozdílné zacházení s osobami nacházejícími se ve srovnatelné situaci, které nemá objektivní a rozumné odůvodněnx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxné situaci je zacházeno výhodněji a že tento rozdíl v zacházení je diskriminační ... 48. Článek 14 nezakazuje xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxak dopustit porušení tohoto článku tím, že se nepokusí odstranit nerovnost odlišným zacházením ... Rozdílné zacházení je však diskriminační, pokud nxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxostředky a cílem, o jehož dosažení je usilováno. Smluvní státy mají prostor pro uvážení při posouzení, zda a do jaké míry ospravedlňují rozdíly v jinak pxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxx x relevantních faktorů v tomto ohledu může být existence či neexistence společné právní úpravy mezi smluvními státy ... Obecně platí, že by Soudu musely xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxaně, jedná-li se o obecná opatření v rámci hospodářské nebo sociální strategie, státy většinou mají široký prostor pro uvážení. Vnitrostátní orgány jxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxvodů ve veřejném zájmu, a Soud bude zpravidla rozhodnutí státu týkající se vlastní politiky respektovat, ledaže by "zjevně postrádalo rozumný základxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx s osobami nacházejícími se ve srovnatelné situaci, a to bez objektivního a rozumného zdůvodnění ... Článek 14 však členským státům nezakazuje zacházex x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxo a rozumného zdůvodnění nebylo zajištěno rozdílné zacházení za účelem nápravy nerovnosti, zakládat porušení tohoto článku ... Soud též připustil, žx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xx xx takovou skupinu není konkrétně zaměřeno..., a že diskriminace potenciálně odporující Úmluvě může vyplývat i z faktické situace ... 176. Diskriminacx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xe svým nebezpečným důsledkům vyžaduje od úřadů mimořádnou ostražitost a ráznou reakci. Úřady proto musí využívat veškerých prostředků k potírání rasxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxné demokratické společnosti vybudované na principu plurality a respektu k rozličným kulturám nemůže být rozdílné zacházení, které je založeno výlučxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxle stěžovatel dokáže existenci rozdílného zacházení, musí vláda prokázat jeho odůvodněnost ... 178. Pokud jde o skutečnosti, které mohou představovxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xřípustnost důkazů nebo předem určené postupy pro jejich hodnocení. Soud totiž přijímá závěry, které jsou podle jeho názoru podpořeny volným zhodnocexxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxuboru dostatečně závažných, přesných a navzájem se shodujících nepřímých důkazů nebo nevyvrácených domněnek. Krom toho míra přesvědčení nezbytná pxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxeré se v daném případě jedná. 179. Soud také připustil, že v řízení podle Úmluvy neplatí vždy striktně zásada affirmanti incumbit probatio (kdo tvrdí, xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xěchto úřadů, které musejí podat uspokojivé a přesvědčivé vysvětlení ... v právních řádech mnoha zemí platí, že je-li dokázán diskriminační účinek určxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx. 180. Pokud jde o otázku, zda mohou být statistiky důkazem, Soud již dříve prohlásil, že statistiky samy o sobě nestačí k odhalení praxe, kterou lze oznaxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxí nebo faktické situace ... Soud při prokazování rozdílného zacházení se dvěma skupinami osob (s muži a ženami) nacházejícími se v podobné situaci vychxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxik doložit existenci nepřímého důkazu o tom, že určitá norma, ač formulovaná neutrálně, ve skutečnosti dopadá na podstatně vyšší procento žen než mužůx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxo dokazování, že rozdílný dopad na muže a ženy není diskriminační, nepřeneslo na žalovanou vládu, bylo by pro stěžovatele v praxi velmi obtížné prokázax xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxá vykazuje zvláštní specifika ... Jak již Soud uvedl ve své dřívější judikatuře, Romové proto vyžadují zvláštní ochranu ... 186. Jak bylo uvedeno výše, xxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xráv, musí pro ně v případě tvrzené nepřímé diskriminace platit méně přísná pravidla dokazování ... 194. Velký senát má za to, že jsou-li prokázány takovx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx. nutné prokazovat diskriminační úmysl na straně příslušných orgánů.
Rozsudek velkého senátu D. H. a ostatní proti ČR z 13.11.2007, stížnost č. 57325xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxdsen, a Pedersen proti Dánsku ze 7.12.1976, stížnost č. 5095/71, 5920/72, a 5926/72; rozhodnutí pléna EKLP Lindsay proti Spojenému království z 11.11xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xtížnost č. 13580/88; rozsudek velkého senátu Chassagnou a ostatní proti Francii z 29.4.1999, stížnost č. 25088/94; rozhodnutí o přijatelnosti Nylunx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxlkého senátu Thlimmenos proti Řecku z 6.4.2000, stížnost č. 34369/97; rozsudek Koua Poirrez proti Francii z 30.9.2003, stížnost č. 40892/98; rozsudex xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx; rozsudek velkého senátu Stec proti Spojenému království z 12.4.2006, stížnost č. 65731/01 a 65900/01; rozsudek velkého senátu Nachova a ostatní proxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxk D. H. a ostatní proti ČR ze 7.2.2006, stížnost č. 57325/00; rozsudek velkého senátu D. H. a ostatní proti ČR z 13.11.2007, stížnost č. 57325/00; rozsudex xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxst č. 13378/05; rozsudek Glor proti Švýcarsku z 30.4.2009, stížnost č. 13444/04; rozsudek velkého senátu Sejdič a Finci proti Bosně a Hercegovině z 22.xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxho senátu Carson a ostatní proti Spojenému království z 16.3.2010, stížnost č. 42184/05; rozsudek Andrle proti ČR ze 17.2.2011, stížnost č. 6268/08; rxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxst č. 5335/05.
Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti
Posudek ve věci menšinových škol v Albánii z 6.4.1935, Ser. A/B 64 (1935).
Ústavní soud Slovxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx x8, 87; rozsudek ze dne 3.4.2001, 1 BvR 81/98, BVerfGE 103, 225; usnesení ze dne 4.4.2001 2 BvL 7/98, BVerfGE 103, 310.
Nejvyšší soud USA
Griggs v. Duke xxxxx xxxx xxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxxx,
1996.
Arnardóttir,
O. M.
Equality and Non-Discrimination under the European Convention on Human Rights.
The Hague:
Kluwer Law Internatixxxxx
xxxxx
xxxxx
xx
xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx) ve správním právu.
Správní právo,
2007,
č. 6,
s. 456.
Bobek,
M.;
Boučková,
P.;
Kühn,
Z.
(eds.) Rovnost a diskriminace.
Praha:
C. H. xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xx
x xxxx
xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xx xx xxxxx
xxxxx
xxxx
xx xx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxeory of Judicial Review.
Cambridge, Mass.:
Harvard University Press,
1980.
Fredman,
S.
Discrimination Law. Oxford: Clarendon, 2001 (vyšlx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx
xx xxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xenschenrechtskonvention: EMRK-Kommentar.
2. Auflage.
Kehl:
N. P. Engel Verlag,
1996.
Gellner,
E.
Nations and Nationalism.
2nd ed.
xxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxbingen:
Mohr Siebeck,
2006.
Havelková,
B.
Rovnost v odměňování žen a mužů.
Praha:
Auditorium,
2007.
Hepple,
B. A.;
Szyszczak,
E. M.
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx
xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxskriminace na základě pohlaví aneb rozdílná věková hranice pro odchod do důchodu.
Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva,
2006,
č. 3
s. 1xxx
xxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xxx
xxxxx
xh.
(ed.) Der Gleichheitssatz im modernen Verfassungsstaat.
Baden-Baden:
Nomos Verlagsgesellschaft,
1982.
Mowbray,
A.
European Convexxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xxxx
xxx xxxxx
xxx
xxx xxxxx
xx xx xx xx xxx
xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxersentia,
2006.
O'Connell,
R.
Cinderella comes to the Ball: Article 14 and the right to non-discrimination in the ECHR 29 (2) Legal Studies:
The xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxx
xx xxxxxxx
xx xxxx
xxxxx
xxx
xxxxxx
xx xx xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxx
xxxord:
Oxford University Press,
2006.
Petráš,
R.;
Petrův,
H.;
Scheu,
H. Ch.
(eds.) Menšiny a právo v České republice.
Praha:
Auditorium,
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx
xxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx
2eme ed.
Paris:
Economica,
1999.
Prechal,
S.
Non-discrimination Does Not Fall Down from Heaven: The Context and Evolution of Non--discrimixxxxxx xx xx xxxx
xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xx xx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxx
xxx
xxxxx,
P.;
Šimíček,
V.
(eds.) Komunistické právo v Československu: Kapitoly z dějin bezpráví.
Brno:
Masarykova univerzita,
2009.
Sacksofskyx
xx
xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxrlagsgesellschaft,
1991.
Sadurski,
W.
Scrutinizing Discrimination: a Conceptual and Normative Analysis of Legal Equality. EUI Working Paperx xxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxur.
17 Anglo-Am. L. Review 163,
1988,
s. 163.
Waddington,
L.,
Bell,
M.
More Equal than Others: Distinguishing European Union Equality Directixxxx
xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx
xxxx
xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxx x
xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx komentované ustanovení úpravou výseče výkonu státní moci, a sice té, která se váže k omezování základních práv ať implicitně (odst. 1) anebo explicitnx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x x x xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxuaci, kdy normativní úprava sleduje jiný účel a k omezení základního práva dochází implicitně.
Z hlediska omezení základních práv může jít buď o omexxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxředpokládá omezení zákonem) anebo v případě, kdy jsou u jednotlivých práv vymezeny účely, pro které lze právo omezit; nebo může jít o omezení (z hlediskx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xelé ustanovení pracuje s pojmem zákon, který však z hlediska formálního je pro účely odst. 1 vyžadován "jen" jako základ, zatímco pro naplnění účelů odsxxxxx x x x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxrmálního vymezení pojmu zákon je třeba pracovat i s nároky, které jsou na zákon kladeny z hlediska zajištění předvídatelnosti právní úpravy. Jde o požaxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx x xx x xxx xxxxxx xxxxxxejmě, že na zákon jsou kladeny i obsahové požadavky plynoucí z konceptu materiálního právního státu (viz níže).
Tvůrci Listiny hledali inspiraci x xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxy z druhé světové války provázené neblahými zkušenostmi z doby předchozí. Výsledkem této zkušenosti byla i Úmluva. K jejímu přijetí kupř. J. M. Finnis (xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx) s jeho odepřením lidských práv určitým nenáviděným kategoriím lidí, kteří se nalézali v dosahu jurisdikcí těchto politických režimů. Důvody odepřexx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x x xx xxxxxxx xxhlazování těchto skupin lidí našlo odezvu v čl. 2, jejich mučení v čl. 3, nucené práce v čl. 4, svévolné a časově nedefinované omezování osobní svobody v čxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxním rodin a rodinných svazků v čl. 8, represe uplatňovaná ve vztahu k náboženské svobodě v čl. 9, cenzura rušení a pronásledování kvůli přenosu názorů a ixxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxdí v čl. 12. Proto měla být deklarována (pozitivně zformulována) právě tato a ne jiná práva, jako výraz zkušenosti a reflexe nejmasivnějšího zasahovánx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxi v domácím prostředí během období nesvobody. V mnoha ohledech se vzorce myšlení i mechanismy uplatňování moci v obou politických režimech podobaly, bxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xkupinám osob (např. o tzv. třídní příslušnost), jakož i prostředky, které měly dovést k vytčenému cíli. Vždy ovšem šlo o upřednostňování tak či onak defxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xze proto konstatovat, že i z hlediska zkušeností tvůrců Listiny bylo zcela pochopitelné, že pokračovali v trendu, který nastolila Úmluva. Přitom všax xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xx. ÚS 19/93 anebo v nálezu Pl. ÚS 14/94. Je proto třeba odmítnout jako nebezpečné názory většinou mladších autorů, namnoze pocházejících ze zemí, které xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xrávům. Ten by znamenal, že ústavodárce, dohodne-li se na tom, by mohl kdykoliv změnit resp. zúžit rozsah i obsah základních práv, a to jen s ohledem na časxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx kdo nezná svou minulost, je odsouzen si ji zopakovat. V případě univerzálních lidských práv je třeba mít na paměti, že nejde jen o vlastní národní minuloxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxa lidská práva.
Z tohoto pohledu je funkcí všech odstavců komentovaného ustanovení ochrana základních práv před jejich nepatřičným krácením, jež xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxí základních práv. Idea regulace omezování základních práv obsažená v komentovaném ustanovení také svědčí o tom, že tvůrci ústavního pořádku si osvojxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx své celosti, zatímco jejich omezování nikdy nesmí být bezbřehé a naopak musí být "měřitelné" v procesu (soudního) přezkoumávání.
Adresátem povinxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xx x x xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx k nálezu Pl. ÚS 31/03) nebo v rámci mezinárodních organizací, stejně jako v případě, xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xrganizaci samotnou se většinou toto ustanovení přímo nevztahuje - viz však podmíněné propůjčení pravomocí českých orgánů veřejné moci orgánům EU takx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx
x xxxxx x
xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx) povinností, které mohou být v detailech rozvedeny podzákonnými předpisy (čl. 78 a čl. 79 Ústavy). Úprava detailů se musí vždy pohybovat
secundum et ixxxx xxxxx
x xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxl a smysl zákonem definovaných povinností (viz nález Pl. ÚS 45/2000). Stanoví-li podzákonná úprava sama, bez opory v zákoně, definiční znak, na který jx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxšné ustanovení Listiny postrádá, avšak v linii úvah se s komentářem shoduje).
Uložení jakékoliv povinnosti soukromým osobám má vždy za následek zxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxmulované na základě zkušeností s jeho masivním porušováním (viz výše), bývá svobodný prostor jednotlivců chráněn právem na soukromí, které je interpxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxní klauzuli, jež pomáhá překlenout mezerovitost speciálních základních práv. Toto právo pak působí jako subsidiární a suplementární všeobecné právx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxku (blíže viz komentář k čl. 10 - právo na soukromí v širším smyslu).
V jiných národních ústavních pořádcích je svobodný prostor jednotlivce chráněn xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxx jeho výkladu ve smyslu zajištění prostoru pro autonomní rozvoj individua svědčí celá řada rozhodnutí německého ústavního soudu. Za všechna uveďme roxxxxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxna za součást práva na odpočinek či zotavenou, přičemž obsah či výplň tohoto práva spadá pod skutkovou podstatu práva na svobodný rozvoj osobnosti a podxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxího pořádku demokratického materiálního právního a v základu liberálního státu, x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xráv) člověk, který má právo na zásadně svobodné jednání bez ohledu na to, zda vůbec, popř. jak velmi je jeho konkrétní jednání považováno za "společenskx xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxnem uložených povinností prizmatem principu proporcionality, který je aplikován ve vztahu k omezení ať již práva na soukromý život nebo na svobodný roxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxou, obecně řečeno, kompatibilní s ústavním pořádkem, a které nebudou neproporcionální v krácení základního práva, do jehož sféry uložení povinnosti xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxntními statky, a proto bude podléhat toliko takovým omezením, která lze dovodit z ústavního pořádku ať v podobě jiných základních práv anebo v podobě vexxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxx aspekt soukromí, které garantuje čl. 7 odst. 1 Listiny, může být dle téhož ustanovení omezeno prostým zákonem, přičemž Listina ani nevymezuje účel taxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxx situace je dozajista paradoxní, srovnáme-li "důležitost" obou uvedených práv z hlediska jejich blízkosti k samotnému základu práv, tj. k životu. Totx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxx xxmotného (viz též komentář k čl. 7, bod 14).
Ústavní soud ovšem ne vždy souzní s naznačenými doktrínami omezujícími činnost zákonodárce, které však z xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxávním předpisem, který ukládá povinnosti. Výmluvným příkladem, jenž se vymyká z naznačených úvah dosti jednoznačně, je rozhodnutí ve věci souvisejíxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxou politickou a expertní a možnost
ingerence
Ústavního soudu je značně omezená a dále, že neexistuje základní právo "nebýt očkován", jde o takříkajíc xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx dokonce i velmi specifické právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí (osobní integritu) dle čl. 7 odst. 1 Listiny. Že jde o interpretační postupx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxdním principem, z něhož vychází
interpretace
garancí plynoucích z čl. x xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xrávního řádu, která započala uznáním efektu vyzařování základních práv i do oblasti soukromoprávní. Dále pak pokračovala uznáním ochranné funkce záxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx zásahy, a to i ze strany třetích osob.
K odst. 2
Tento odstavec míří na takovou zákonnou úpravu, jejímž primárním účelem je přímo omezit některé ze záxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxlovně předpokládá, a to ať už přijetí zákona podmiňuje vymezeným účelem anebo předjímá pouze jeho omezení zákonem bez toho, že by účel zákona vymezovalxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxho ustanovení), nýbrž jde o originární cíl. K takovému postupu musí být zákonodárce vždy zmocněn na úrovni ústavního pořádku (Listinou).
Naznačenx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxdzákonného předpisu, který by zpřesňoval zákonodárcem přijaté omezení základního práva. Tomu napovídá i gramatický výklad komentovaného odstavce x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx odůvodněn demokratickým principem, jakož i konceptem materiálního právního státu, které garantuje čl. 1 odst. 1 Ústavy.
Originární cíl spočívajxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxl jejich omezení (např. čl. 12, 14, 16). Pak lze hovořit o kvalifikované výhradě zákona. V takovém případě Listina nejen vyžaduje, aby k omezení základxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxádku), aby omezující zákon včetně jeho aplikace a
interpretace
byly úzce propojeny s konkrétní situací, aby sloužily Listinou stanoveným účelům, rxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxe bez dalšího k omezení základního práva (např. čl. 13), jde o prostou výhradu zákona, při níž zákonodárce není přísně poután ani Listinou stanoveným úxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxto nejsou jeho možnosti neomezené jak co do výběru prostředků xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxncipu, jakož i z principu materiálního právního státu. Jeho důvodem je znemožnit exekutivě realizaci vlastních představ o tom, jak a jak mnoho lze omezxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xž po demokratickém parlamentním diskursu a navíc získává omezení základního práva i následnou demokratickou zpětnou vazbu.
Ostatně i Úmluva přexxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxze
systému Úmluvy, jehož účastníky jsou nejen státy z okruhu civil law, nýbrž i státy z okruhu
common law
, kde zákon ve formálním smyslu není a nikdy nebyx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xramenů práva) nechápe zákon jen ve formálním smyslu, nýbrž akceptuje i zákon v tzv. materiálním smyslu. Z pohledu ESLP jsou za zákon považována taková
axxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxdstat, přičemž nezáleží na tom, zda konkrétní pravidlo bylo vytvořeno orgánem, který je dle vnitrostátní úpravy příslušný k tvorbě zákonů v procesu přxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx
xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx království ESLP poznamenal, že slovo "právo" (law) v sousloví "stanoveno zákonem" či výstižněji právem (prescribed by law) pokrývá krom psaných zákoxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxy, nýbrž je produktem
common law
. Bylo by v rozporu s úmyslem tvůrců Úmluvy, byla-li by omezení práv mající původ v
common law
vyloučena z dopadu
klauzulx
xxxxxxxxxx xx xxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx
x xterý je stranou Úmluvy, obrany skrze možné omezení práv předvídané v daném případě čl. 10 odst. 2 Úmluvy a narušil by samotnou podstatu právního systémx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxního zákona; má za to, že formální zákon je nutný jen tehdy, když pravidla vyplývající z
common xxx
xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxovně stejné, a proto se je pokusil interpretovat tak, aby byl realizován cíl a bylo dosaženo účelu Úmluvy.
Poté soud zformuloval dva požadavky, kterx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxvořila, dopadá na konkrétní věc. Druhým požadavkem je, že normu nelze považovat za právo - (zákon, law), není-li dostatečně precizně formulována tak, xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxté (její) chování, a to se stupněm jistoty, který odpovídá okolnostem. Důsledky nemusí být předvídatelné s absolutní jistotou, neboť zkušenost ukazuxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxopno držet krok s měnícími se okolnostmi. V souladu s řečeným je mnoho pravidel nutně formulováno takovým způsobem, který je více či méně vágní, a jejich
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxí zákon respektují jak různorodost právních systémů, tak ovšem je třeba vyslovené požadavky vztáhnout i směrem ke kvalitě zákona ve formálním smyslu. xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxk zjevně nemůže formulovat primární omezení základních práv tam, kde chybí, byť i ne zcela dokonalá, zákonná či jiná opora v domácím pramenu práva;
judixxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xně práva (k tomuto problému viz bod 2 části V. nálezu Pl. ÚS 11/02). Tak např. v nálezu I. ÚS 558/01 ÚS v návaznosti na doktrínu ESLP o zákonu v materiálním sxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxatického právního státu vyžadují, aby vina pachatele byla autoritativně konstatována jen ohledně takového jednání, o němž mohl pachatel, v době kdy sx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xx xxxxxx x xxxxxem na ustálenou a obecně dostupnou judikaturu obecných soudů. Tento závěr plně koresponduje i s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva tak, jak xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxnutí ESLP dokonce uvedl, že i ten nejprecizněji napsaný zákon od soudce vyžaduje, aby objasnil jeho limity.
Pokud jde o účel, pro který lze to které prxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxadné s Úmluvou, byť je to tvrzeno. Např. zásahy či omezení základních práv homosexuálů nelze odůvodňovat odkazem na potřebu chránit mravnost xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx až v rámci finálně prováděného testu proporcionality omezení základního práva. Zkoumání účelu sledovaného zkoumanou právní úpravou je jeho součástx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx konkrétního omezení.
Princip proporcionality je požadavkem, který musí zákonodárce vždy respektovat i při primárním omezování základních práv xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx xxxx xxx x xxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxskriminace, tak komentovaný odstavec je zárukou rovnosti před zákonem omezujícím základní práva. Tak má zákon, který omezuje základní práva, dopadax xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxé situace akcesorické rovnosti. Toto ustanovení má rovněž návaznost na čl. 14 Úmluvy (blíže k otázkám rovnosti viz komentář k čl. 1 a k čl. 3 Listiny).
x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxm, tedy o záruku k základním právům se nevážící, tj. neakcesorické rovnosti před jakýmkoliv zákonem, kterou garantuje čl. 26 MPOPP.
Požadavky plynxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxkladních práv nebo o jejich primární omezení. Šíře dopadu tohoto ustanovení proto bude (měla by být) relativně velmi rozsáhlá už vzhledem k tomu, co bylx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxx x xákaz přijímat takové zákony, které by omezovaly základní práva toliko jednotlivých osob či základní práva jen skupin osob, pro jejichž větší omezení v xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xady práv příslušníků různých profesních skupin, přičemž zákonodárce zdaleka nevyčerpal všechny možnosti omezení, které toto ustanovení nabízí). Txxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxeriálně-právní dopad potud, že ve hře je i obsah zákona omezujícího základní právo. Tak Ústavní soud shledal nepřiměřeným odepření práva na soudní ochxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx spravedlivý proces právě a xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxezení základního práva jednotlivců na spravedlivý proces, které vede až k jeho popření (viz nález Pl. ÚS 11/04).
Dalšími adresáty tohoto ustanovenx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxch případech schopny korigovat zákonodárcem nedostatečně respektovaný požadavek zachování rovnosti při omezování základních práv. V tomto smyslu xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xa obhajobu (jako jednotlivých aspektů práva na spravedlivý proces) v případě věcí, v nichž se vyskytla otázka utajovaných skutečností, ačkoliv intenxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxzení práva na spravedlivý proces v naznačené skupině případů, resp. osob ocitnuvších se v takové situaci.
K odst. 4
Tímto odstavcem je formulována xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xesmí být zneužíváno k jiným účelům, než pro které bylo stanoveno. Čl. 4 odst. 4 Listiny tak lze charakterizovat jako omezení omezování základních práv xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xráva třeba hledat vždy v individuálním případě, neboť základní práva svědčí jednotlivcům. Pokud by se tedy podstata základního práva jevila jako zachxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxstě nebylo možno takové omezení, resp. vynulování základního práva tolerovat, a to právě s ohledem na příkaz plynoucí z komentovaného odstavce.
Z kxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxrý jako první uvedl tento poválečný institut v život, nebo čl. 53 odst. 1 španělské ústavy anebo čl. 18 odst. 3 portugalské ústavy a také čl. 36 odst. 4 nxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxních práv jaksi automaticky, neboť i Ústavní soud (podobně jako jiné evropské ústavní soudy) pravidelně zkoumá při omezování základních práv proporcxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xroporcionality a nezkoumá napadený zákon vůbec z hlediska případného omezení základních práv, nýbrž s poukazem na americkou doktrínu rational basis xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxnosti dosáhnout účelu úpravou sledovaného), resp. z hlediska její případné naprosté iracionality, což je metoda značně problematická z mnoha důvodů xxxx xxxxx xxxx xxx x xxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx E. Wagnerové i s ohledem na normativní úpravu čl. 4 Listiny nebo bod 92 nálezu Pl. ÚS 1/08, kdy v bodě 98 opíraje se o zastaralou publikaci francouzskou naxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxou politickou realitou", čímž ovšem popřel i mezní limit pro omezení sociálních práv daný čl. 4 odst. 4 Listiny, aniž by sociální práva dál nepovažoval zx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx pomíjí normativní příkaz plynoucí z komentovaného odstavce. V tomto, z hlediska českého ústavního pořádku proto nepoužitelném, testu se totiž vůbec xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxkladní práva chrání jednotlivce v tamním pojetí výhradně ve své funkci negativních práv - svobod proti zásahům ve formě tzv. state action. To znamená, žx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxvices), a tato práva dále ani nevytvářejí hodnotový rámec, jehož vyzařování by působilo ve všech oblastech práva tak, jak tomu je v evropském pojetí. To xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx, že stát je povinen přijímat pozitivní opatření vedoucí k ochraně práv. Je-li tedy v USA kontrolován z hlediska ústavnosti zákon z oblasti soukromého pxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxního soudu oproti tomu, a to od počátku existence ústavního soudnictví v ČR, uznává působení (všech) základních práv (byť nepřímé) i v oblasti vztahů hoxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xndivi- duálního právního aktu, tj. rozhodnutí (viz např. bod 53 nálezu Pl. ÚS 8/07 nebo nález II. ÚS 348/04 anebo nález II. ÚS 377/04). I proto se jeví zmíxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxežitější argument proti používání rational basis test je jeho rozpornost s příkazem plynoucím přinejmenším právě z komentovaného odstavce. Je zřejmxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxjí, by bylo namístě spíše zvažovat, zda všechna tato práva lze vůbec považovat za základní práva (ve smyslu subjektivních práv), či zda by nebylo přiléhxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xylo možno "jen" kontrolovat, zda zákonodárce svou úpravou nepopřel takovou garanci v těch jejích podstatných rysech a účelech, které jí ústavodárce vxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxx xxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxádkem zformulovaných právních institutů, a to co do zachování jejich účelů a podstatných rysů, resp. co do zachování jejich podstaty a smyslu, tj. v intxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxe, v případě jejich omezování zákonodárcem. Jde o reflexi toho, že jde o mezinárodněprávní instrument, který není bezprostředně namířen na kontrolu a xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxáv při jejich omezování, a to dokonce i ve vztahu k právům, která jsou v domácím katalogu podřazena pod výhradu zákona ve smyslu čl. 41 Listiny (právo na vxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxví týkající se homosexuálních sňatků, což v poslední době opakovaně potvrdil i v § 49 rozsudku Schalk a Kopf proti Rakousku), nebo v případě práva na vzděxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxy, které garantuje čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě (§ 52 rozsudku Mathieu-Mohin a Clerfayt proti Belgii, kde soud kromě zachování esence předmětnxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xe mezinárodní "kategorizace" základních práv lišit od domácí úpravy, k čemuž by měl interpret rovněž vždy přihlížet, neboť při ochraně základních práx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx avšak viz čl. 4 MPOPP vztahující se ke zmírnění závazků států v situaci, kdy je ohrožen život národa a viz i práva, od kterých se nelze ani v takové situaci xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxsti ČR se pokusil komplexně upravit otázky spojené s vyhlašováním mimořádných stavů (nouzový stav, stav ohrožení státu, válečný stav). Otázky spojenx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxkem nepředpokládané omezení všech či jen některých základních práv v těchto situacích může předvídat až obyčejný zákon (např. zákon č. 240/2000 Sb., kxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xa, uvedená v tomto zákoně, připouštějí-li to smlouvy o lidských právech, jimiž je ČR vázána, což je zjevně ústavně nekonformní). Lze mít za to, že nikolixx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xPOPP, jež jsou součástí ústavního pořádku (viz nález Pl. ÚS 36/01).
Související ustanovení Listiny, Ústavy a ústavních zákonů
Čl. 1 Listiny - svxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xvobodná volba národnosti, zákaz postihu pro uplatňování základních práv; čl. 41 Listiny - omezená vymahatelnost některých hospodářských, sociálnxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx ustanovení mezinárodních smluv
Související zákony a ostatní právní předpisy
zákoník pxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxx, o zajišťování obrany České republiky;
zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně nxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
§ 10-37o zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů;
§ 3-10 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o zmxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx zákonů;
§ 20-26 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školskxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon);
zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon);
zákox xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
Judikatura
Ústavní soud
Argumentace skupiny poslanců, že v tehdejší době běžely promlčecí lhůty i pro tuto kategorii vládní, pxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxavatelů vlastního násilí. Stát se stával mnohem spíše garantem jejich beztrestnosti a faktické trestně-právní imunity. Překážka jejich trestního sxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxoucí úlohy KSČ ve společnosti i ve státě na ústavní princip, ale především přímým produktem nelegálních praktik mocenských skupin, jež
a priori
garanxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x
xxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx a ochota státu trestný čin stíhat. Bez tohoto xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx a snahy státu pachatele potrestat a trvalého rizika pachatele, že může být potrestán, zakládá smysl promlčení. Pokud stát určité trestné činy a určité xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxxx Psané právo je zbaveno možnosti své aplikace. Aby promlčení trestného činu mohlo nastat, musel by probíhat proces jeho promlčování, tj. doba, během níx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xhůty zůstane marným. Tento předpoklad v letech 1948 až 1989 ve sféře politicky chráněných deliktů nemohl být splněn. Stav hromadných a státem chráněnýxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxadného trestního stíhání, ale výsledkem cílevědomého a kolektivního chování aparátu politické a státní moci jako celku, které trestní stíhání
a prioxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xx xx/1994 Sb.):
Vyjádřeno z jiného pohledu, hodnotový řád, jak byl v historickém vývoji stále více manifestován v prvé řadě chápáním a zabezpečováním lxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx že jej kvalifikují k jedné ze základních podmínek sociálního dění: zabezpečuje totiž kontinuitu historického a sociálního vývoje, a tím i samotnou noxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxracií a totalitarismem je právě oblast hodnot, a proč zejména tímto směrem se koncentrují masivní totalitní tendence. Usiluje-li totalitarismus o ovxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx i nad samu lidskou společnost. Z tohoto hlediska ukazuje se boj o hodnoty jako boj nejen o demokracii, ale i podstatu a kontinuitu člověka. Také německý nxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx, jež došla svého uspokojení nejen v nelidskostech koncentračních táborů, ale i v krutostech vyhlazovací války. Pojmy, jako Führertum, Volkstum, Volxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxprovázejícími nacistický "hodnotový řád", byla skryta tendence destruovat a z kořenů vyvrátit všechno skutečně hodnotné, vše co umožňuje jednotlivxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xčel nacistické propagandy, vytvářející svět pouhého zdání i v prostředí obětí nacismu, v koncentračních táborech, prezentovaných mezinárodní veřexxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxment a současně i podmínka sociálního vývoje: její nedostatek, či dokonce úplná absence, implikuje vždy zpomalení, popř. i zastavení sociálního pohyxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxá Ústavní soud i otázku mezí lidských práv a svobod a šetření jejich podstaty a smyslu, jak se historicky vynořila také v době vydání napadeného dekretu. xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxx je přiznáváno právo na vlastní politický postoj, nelze toto právo menšiny spojovat s každým libovolným postojem, postrádajícím pozitivní sociální pxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxadní hodnotové orientaci.
Nález Pl. ÚS 14/94 z 8.3.1995 (N 14/3 SbNU 73; 55/1995 Sb.):
Bylo-li hypoteticky původní intencí Poslanecké sněmovny nxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxu druhé z možných interpretací komplexu relevantního jednoduchého práva úmysl zákonodárce nebyl vyjádřen adekvátně, tj. došlo k rozporu mezi intencx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxstavení (práv) obviněného. Eventuálním zakotvením výjimky advokátům zůstává otevřena základní otázka, a to přístup obviněného k utajovaným skutečxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxx x x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxx 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy je stěží představitelné.
Nález Pl. ÚS 41/02 z 28.1.2004 (N 10/32 SbNU 61; 98/2004 Sb.):
V odůvodnění nálezu vyjádřila větxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxárodního práva" s poukazem na deklaraci obsaženou v čl. 1 odst. 2 Ústavy, v níž se praví, že "Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mexxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxáva na vyhledávání informací. Optiku většiny nemohu přijmout. Zastávám názor, že stát smí uzavírat jen takové mezinárodní závazky, které budou respexxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxavěna i tzv. euronovela Ústavy (ústavní zákon č. 395/2001 Sb.) a na ni navazující zavedení řízení o preventivní kontrole ústavnosti mezinárodních smxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxho práva, neboť je třeba trvat na tom, aby plnění mezinárodněprávních závazků (ať už ve sféře vnitrostátní či mezinárodní) bylo vždy v souladu s ústavníx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxm zákona (argumentem
x xxxxxx xx xxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxrodněprávní závazky nad obsah vnitrostátního práva, aniž by však zohledňoval dopad norem ústavního pořádku ČR (v tomto případě čl. 17 odst. 4 Listiny)x x x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x Listiny, a nikoliv optikou zákona o ochraně utajovaných skutečností a mezinárodních smluv, resp. mezinárodněprávních závazků ČR. Na přednosti ústaxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxkratického právního státu", jejichž změna je nepřípustná (čl. 9 odst. 2 Ústavy), a to jakýmkoliv právním aktem, ať mezinárodním nebo domácím, bez ohlexx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxé moci při výkonu jejich kompetencí (ze strany orgánů veřejné moci lze v určitých případech vyžadovat i ochranu základních práv), a to ve standardu poskxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xebo smlouva o občanských a politických právech), kterou je Česká republika vázána, poskytuje vyšší standard základních práv než domácí ústavní pořádxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxána orgány veřejné moci při výkonu jejich kompetencí. Tento přístup odpovídá interpretaci čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, z níž plyne, že v demokratickém právxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxové k nálezu Pl. ÚS 31/03 z 11.2.2004 (N 16/32 SbNU 143; 105/2004 Sb.):
... členské státy jsou při implementaci komunitárního práva vázány povinnosxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxrekens and Association agricole pour la promotion de la commercialisation laitiere Procola v. État du grand-duché de Luxembourg, odst. 21). ESD již mnxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxění komunitárních politik předmětem i podstatného omezení: "Základní práva uznaná ESD nejsou absolutní, ale musejí být posuzována z hlediska své socxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxto omezení korespondují s účelem, jímž je obecný zájem sledovaný Společenstvím, a nezakládají s ohledem na tento účel neproporcionální a neakceptovaxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx 2609, odst. 18). Při posuzování přípustnosti omezení základních práv v oblasti zemědělské politiky považoval v minulosti ESD za klíčové vážit a zohlexxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxho proměnlivost v závislosti na ekonomických faktorech, jež ovlivňují vývoj trhu, a v závislosti na obecných podmínkách xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx 2749, odst. 21). ... Jak již rovněž uvedeno výše, Ústavní soud je přesvědčen, že poté, co se Česká republika stala plnohodnotným členem ES, resp. EU, nelxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxvem a v minulosti dotvořené judikaturou ESD. Jinak řečeno, při posuzování souladu zvoleného klíče s ústavním pořádkem ČR proto nelze zcela pominout tox xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxavního soudu nelze ke komunitárnímu právu přistupovat pouze jako k předmětu komparace, z něhož by vyplývaly nepřímé argumenty ve vztahu k domácí úpravxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxem. ... Současný standard ochrany základních práv uvnitř Společenství nezavdává podle Ústavního soudu žádné příčiny se domnívat, že tento standard oxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxhrana poskytovaná v ČR, resp. že standard ochrany se výrazně liší od ochrany doposud poskytované ve vnitrostátním prostředí Ústavním soudem. To ostatxx xxxxxxx x x
xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xávěrů, které ke stejné problematice v minulosti zaujal Ústavní soud. ... Jinak řečeno, okamžikem přistoupení ČR k ES se realizoval přenos těchto pravoxxxxx x xx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxšných vnitrostátních orgánů bez ohledu na to, zda se jedná o pravomoci normativní či individuálně rozhodovací. Toto propůjčení části pravomocí je ovšxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxerenitu konstituuje nadále čl. 1 odst. 1 Ústavy. Podle něho je ČR svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxí. První z těchto rovin se týká samotných mocenských atributů státní svrchovanosti, druhá rovina se týká obsahových komponent výkonu státní moci. Jinxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xchováním základů státní suverenity ČR a způsobem, jenž neohrožuje samotnou podstatu materiálního právního státu. Pokud by jedna z těchto podmínek rexxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxitosti demokratického právního státu, bylo by třeba trvat na tom, aby se těchto pravomocí opětovně ujaly vnitrostátní orgány ČR, přitom platí, že k ochxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxti demokratického právního státu, ty podle čl. 9 odst. 2 Ústavy leží dokonce i mimo dispozice samotného ústavodárce.
Nález Pl. ÚS 50/04 z 8.3.2006 xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxní. Rozhodování o vydání či nevydání bezpečnostního dokladu je tak rozhodováním o přístupu k výkonu určitého povolání. Podle čl. 26 odst. 1 Listiny - jxx xxx xxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxiže příslušné osobě doklad vydán není, je z povahy věci zjevné, že povolání dle svého výběru nebude moci vykonávat, anebo původní povolání nemůže vykonxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx Je proto nasnadě, že rozhodnutí o nevydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby, stejně jako nevydání osvědčení ke styku s utajovanými sxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxní ve smyslu čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny. Podle odst. 2 citovaného ustanovení zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činnxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx že i tato oblast pod garance Listiny spadá. ... Ústavní soud tedy uzavírá, že za situace, kdy stěžovatel neměl zajištěnu možnost účinné nezávislé kontxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxe ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušit, neboť nepřípustně zasáhla do práv stěžovatele, zaručených čl. 36 odst. 2 Listiny a člx xx xxxxx x xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxi, která by se důsledně vypořádávala s návrhem navrhovatelů na zrušení tzv. regulačních poplatků pro jejich rozpor s ustanovením čl. 31 Listiny základxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx veškeré zdravotní péče' je či není ústavně konformní", avšak takto nastolenou otázku s ústavněprávní úpravou nekonfrontuje a uchyluje se k historickxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx x x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx praxi vyložil pojem "bezplatnost" z hlediska hlavy čtvrté Listiny, upravující hospodářská, sociální a kulturní práva. Učinil tak především v nálezu xxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx. 1 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Tímto článkem se v § 4 odst. 1 zákona xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx mají občané právo na bezplatné vzdělání, nestanoví-li zákon jinak.". Ústavní soud zrušil toto ustanovení v části "nestanoví-li zákon jinak", přičemx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxředních školách, možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí, lze sotva mít za to, že s šetřením mezí základních práv a svobox xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxxx xxxezu Pl. ÚS 25/94 (viz výše) se Ústavní soud zabýval návrhem na zrušení nařízení vlády č. 15/1994 Sb., o bezplatném poskytování učebnic, učebních textů x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxí potřeby. Tento návrh zamítl a v odůvodnění uvedl, že bezplatnost vzdělání nemůže spočívat v tom, že stát ponese veškeré náklady, které občanům v souvixxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx x xxxovému postupu bezpochyby oprávnění. To v žádném případě nezpochybňuje principy bezplatného vzdělání na základních a středních školách. Těmito dvěmx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxčit zcela. Zákon může stanovit, co je bezplatné a co již bezplatné není. V intencích tohoto názoru pak rozhodoval Ústavní soud i v dalších svých nálezechx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxx x xxxaví lidu, ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb., § 1, § 2 odst. 2 a 3 a § 13 odst. 3 a 5 zákona ČNR č. 550/1991 Sb., o vše-obecném zdravotním pojištění, ve znění xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx x č. 149/1994 Sb., vyhlášky č. 467/1992 Sb., o zdravotní péči poskytované za úhradu, ve znění vyhlášky č. 155/1993 Sb. a vyhlášky č. 426/1992 Sb., o úhradx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x x xxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxy druhé ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxýlil od svého dosavadního právního názoru, kterým je vázán, a podle ustanovení § xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xx xxxxx vysloví alespoň devět přítomných soudců.
Odlišné stanovisko soudce J. Nykodýma k nálezu Pl. ÚS 1/08 z 20.5.2008 (N 91/49 SbNU 273; 251/2008 Sb.):
"xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xřímo odvodit "nárok" jednotlivé osoby ve vztahu k veřejné moci, ať již v podobě nárokování respektu k tomuto právu anebo v podobě nároku na jeho ochranu. xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx, a který je zároveň nepochybnou součástí hodnotových rozhodnutí, která učinil konkrétní ústavodárce. V daném případě je však možné hledat ještě přilxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxči a na zdravotní pomůcky na základě veřejného pojištění, která bývá nazývána institucionální garancí. Tou rozumí evropská právní věda ústavněprávnx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xx chtěl ochránit před změnami ze strany zákonodárce, a to v ústavním pořádkem stanoveném rozsahu, který určuje jejich samotnou podstatu (viz Ossenbühlx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxatá zahraniční literatura). ... Ústavněprávní záruka určitého institutu sleduje politický účel spočívající v udržení určitého objektivního řádu v xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxrů v té oblasti života členů společnosti, která je spojena s ochranou jejich zdraví. Je zřejmé, že čl. 31 Listiny vyžaduje z hlediska struktury zachováxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxem definovaných podmínek, které však, při zachování současné ústavní úpravy, může vytvářet jen jakousi
komplementární
nabídku, k jejímuž využití nxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxnost zdravotní péče (lépe řečeno ve skutečnosti jde jen o vyloučení možnosti požadovat další platby za poskytování zdravotní péče vedle již poskytnutxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xezplatnost vázaná toliko na poskytování samotné zdravotní péče a zdravotních pomůcek jako limit požadavku bezplatnosti z hlediska ústavněprávně zaxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxonodárce vázán naznačeným limitem, který vyplývá z podstaty ústavněprávně zajištěného institutu.
Odlišné stanovisko soudkyně E. Wagnerové k nálexx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx rozsahu výkonu přenesených pravomocí; jeho stanovisko xx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x x xxxxx xěho zejména se zřetelem na materiální ohnisko Ústavy - je významný nikoli toliko vlastní text a obsah Lisabonské smlouvy, nýbrž i její budoucí konkrétxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxxx
x xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxt orgánů Unie nevybočil z pravomocí, které Česká republika podle čl. 10a Ústavy na Evropskou unii přenesla. Ústavní soud však předpokládá, že taková sxxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxhu svěřených kompetencí.
Nález sp. zn. Pl. ÚS 19/08 z 26.11.2008 (N 201/51 SbNU 445; 446/2008 Sb.):
Další citovaná judikatura: nález Pl. ÚS 35/93 x xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xx5/1995 Sb.); nález Pl. ÚS 35/95 z 10.7.1996 (N 64/5 SbNU 487; 206/1996 Sb.); nález Pl. ÚS 45/2000 z 14.2.2001 (N 30/21 SbNU 261; 96/2001 Sb.); nález Pl. Úx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xx/30 SbNU 309; 198/2003 Sb.); nález I. ÚS 558/01 z 25.11.2003 (N 136/31 SbNU 205); nález Pl. ÚS 11/04 z 26.4.2005 (N 89/37 SbNU 207; 220/2005 Sb.); nález Ixx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xb.); nález Pl. ÚS 1/08 z 20.5.2008 (N 91/49 SbNU 273; 251/2008 Sb.); nález Pl. ÚS 8/07 z 23.3.2010 (N 61/56 SbNU 653; 135/2010 Sb.); nález III. ÚS 449/06 z 3.xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx č. 6538/74; rozsudek Campbell a Cosans proti Spojenému království z 25.2.1982, stížnost č. 7511/76, 7743/76; rozsudek Mathieu-Mohin a Clerfayt protx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxntoni proti Francii z 15.11.1996, stížnost č. 17862/91; rozsudek velkého senátu Sheffield a Horsham proti Spojenému království z 30.7.1998, stížnosx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxížnost č. 67545/09.
Spolkový ústavní soud Německa
Rozhodnutí ze dne 6.6.1989 1 BvR 921/85, BVerfGE 80, 137ff.
Nejvyšší soud USA
DeShaney v. Wixxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxamp,
1994.
Böckenförde,
E.-W.
Grundrechtstheorie und Grundrechtsinterpretation.
NJW,
1974,
č. 27,
s. 1529.
Böckenförde,
E.-W.
Dix xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxx
xxxxx
xx xxx
xx xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x instituty ústavní základy ČR.
Brno:
Masarykova universita a nakladatelství Doplněk,
1999.
Frenz,
W.
Handbuch Europarecht, Band 4 Europxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxx
Marauhn,
T.
(Hrsg) EMRK/GG - Konkordanzkommentar zum europäischen und deutschen Grundrechtsschutz.
Tübingen:
Mohr Siebeck,
2006.
Hollänxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx
xx xx
xxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxsberg, Frechen,
Hamburg:
C. F. Müller,
2010.
Klíma,
K.
a kol.
Komentář k Ústavě a Listině, 2. díl.
2. rozšířené vydání.
Plzeň:
Aleš Čeněk,
xxxxx
xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx xx xxx xxxx xx xxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
x xxxeriál ke zprávě Benátské komise č. 512/2009.
Mangoldt,
H. von;
Klein,
F.;
Starck,
Ch.
Kommentar zum GG, Band I.,
5. vyd.
München:
Verlag Fraxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx
2005.
Ossenbühl,
F.
Die Interpretation der Grundrechte in der Rechtsprechung des Bundesverfassungsgerichts.
NJW,
1976,
č. 46,
s. 2100 a náslx
xxxxxxx
xxx
xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
x.
(ed.) Judicial Comparativism in Human Rights Cases.
London:
UKNCCL,
2003.
Přibáň,
J.;
Holländer,
P. et al.
Právo a dobro v ústavní dexxxxxxxxx
xxxxxx
xxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx
xx xx
x. 105-108.
Stern,
K.;
Becker,
F.
Grundrechte-Kommentar.
Köln am Rhein:
Carl Heymanns Verlag,
2010.
Webber,
G. C. N.
The Negotiable Coxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxx
xxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxmunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví.
Brno:
Masarykova univerzita,
2009.
Zpráva Benátské komise č. 512/2009 přijatá xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxx xxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxY
Oddíl první
Základní lidská práva a svobody
(Způsobilost mít práva)
Jiří
Baroš
Právní stav komentáře je ke dni 30.9.2011.
K čxx x
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxbjektivitu garantuje všem lidem bez ohledu na jejich přináležitost k určité kolektivitě. Oproti tomu např. ve starověku nebyla každá lidská bytost poxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxk byl právně věc. Svoboda je přitom vnímána jako svoboda občana (nikoliv člověka), tj. neodlučitelně od jeho příslušnosti k polis. Proto byla také ve stxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx
xxx xxxxxx
x xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx kteří měli plný přístup k římskému právnímu životu (tj. byli subjekty práva), a
ius gentium
, aplikovaným na ostatní.
Vývoj definice osoby je podstaxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxku. K slavné debatě o způsobilosti lidí xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxdiáni otroky na základě své přirozenosti (J. G. de Sepúlveda), podle druhé mají dar lidského rozumu, a proto jim musí být křesťanství přinášeno bez použxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxytovaných vybraným sociálním skupinám za časů Ancien Régime. Tyto partikulární normy soukromého i veřejného práva vyjadřovaly nerovnost právních pxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx uznán jako svobodná osoba nadaná stejnými právy jako ostatní.
Revoluční a porevoluční období ukázalo, jak moc bude vítězství demokratického prinxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxadem budiž asi nej-ostudnější rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu v celé jeho historii Dred Scott v. Sandford (1857). Dred Scott se nemohl stát amexxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxou nechráněnou skupinu bytostí oproti vládnoucí bělošské rase. K zrušení otroctví muselo proto dojít až po občanské válce (Třináctým dodatkem Ústavy x xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxě zrušeno muselo být až roku 1848. V oblasti politických práv dokumentuje vítězství demokratického principu postupné ustanovení všeobecného a rovnéxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xivotě své země. Rozkvět individualistické filosofie lidských práv, která největší hodnotu přiznávala jednotlivci, vedl k uznání hodnoty samotného xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxivní pošlapávání důstojnosti člověka nacistickým režimem vedlo k zakotvení způsobilosti každého mít práva v poválečných lidskoprávních dokumentexxx xxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx jeho právní osobnost. Mnohé mezinárodní (např. Úmluva) a národní instrumenty (např. německý GG) ochrany lidských práv podobná ustanovení neobsahujxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx.
Význam ústavního zakotvení práva na právní osobnost vyplývá z toho, jak je pro jednotlivce eminentně důležité, aby mimo jeho tělesnou a duchovní exxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xx xx x xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxo jako s právním objektem. Potenciálně by tak mohl být zbaven (všech) svých práv, jako se to v historii stalo mj. otrokům a nevolníkům, obyvatelům kolonixx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxaristické právní dokumenty pozitivně sankcionují xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxbou před zákonem, schopnosti mít subjektivní práva, resp. být jejich nositelem (právní subjektivita). Jde o přirozené právo, nezávislé na vůli státu xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxx xositelem různých práv; některá z nich se zakládají na samotné přirozenosti člověka, jsou součástí kvality člověka, součástí lidství. Jedním z nich je xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx tj. i dětem a mladistvým či duševně nemocným, kteří ovšem mohou být omezeni v užívání konkrétních práv; omezení (aktivního) výkonu těchto práv může být xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxa vykonávána vůbec (volební právo dle čl. 18 a 19 Ústavy) a bez naplnění příslušné hranice psychické vyspělosti (dané věkem či jinak) mohou být některá xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxje, že jednotlivec je schopen autonomně svá práva užívat, tj. rozhodovat sám o sobě, nabývat práv a zavazovat se k povinnostem. Právní subjektivitu jedxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx způsobilost k právním úkonům nutně neplyne z uznání způsobilosti mít práva. Proto se také, na rozdíl od koncepce výkladu čl. 5 Listiny zastávané Ústavxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxbilosti k právním úkonům u dětí, nezletilých či duševně nemocných. Jako subjektivní, autonomně vynutitelné právo působí právo na uznání právní osobnxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxOPP bylo v literatuře zvažováno i v případech nedobrovolného zmizení, ale - jak uvádí M. Nowak - VLP porušení z tohoto důvodu neshledal (srov. stanovisxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx
xxxxxxx xxx xxx pojem "každý" lze vztahovat i na právnickou osobu. To, že oprávněnou osobou práva uvedeného v tomto ustanovení nemůže být právnická osoba, vyplývá z jexx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx. Ostatně to, že by mohly právnické osoby z tohoto ustanovení dovozovat svůj nárok na uznání způsobilosti mít práva, je vzhledem k tomu, že právnické osoxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
x xxzická osoba existuje ve své kvalitě subjektu způsobilého mít práva před státem, zatímco právnická osoba pro svůj vznik právní řád státu předpokládá. Tx xxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx např. podle čl. 19 odst. x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxt nositeli některých základních práv. Mají být nositeli jen těch základních práv, která jsou nezbytná k realizaci jejich předmětu (činnosti). Ve všecx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xle v závislosti na povaze právnické osoby a charakteru daného základního práva je to až na judikatuře Ústavního soudu (k uznání aktivní legitimace právxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxo určení rozsahu kategorie fyzických osob, které by měly být nadány právní osobností, je klíčové vymezení okamžiku nabytí a ztráty způsobilosti mít prxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxt bezpodmínečně považováni všichni lidé od narození po smrt; byť některé koncepce, zdůrazňující, že základními charakteristikami lidství jsou racixxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxě retardovaných by v důsledku absence těchto kvalit nemusela být uznána. Jeden z hlavních exponentů této pozice P. Singer dokonce tvrdí, že narození by xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxat, ale také zkracovat život mimo jeho přirozené hranice.
V poválečné éře lidských práv se nejbouřlivější debaty týkaly především toho, zda právní xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxnci (plod) a člověkem v aktu (po narození) rozdíl (resp. přesněji řečeno, aby plod mohl nabýt typické vlastnosti osoby, musí již osobou být), ale jde o nexxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxkem buněk; protože až narození je okamžikem kvalitativní změny ve vývoji lidské bytosti, začíná až s ním právní subjektivita; plod pro právo jako osoba xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx povinnost státu právní osobu chránit. Ústavní soudy se ale zdráhají do obtížných debat o povaze plodu vstupovat (Nejvyšší soud USA v r. 1973 ve věci Roe vx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xúplnou) lidskou osobou (rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu 1 BvF 1, 2, 3, 4, 5, 6/74 z r. 1975 a rozhodnutí 2 BvF 2/90 a 4, 5/92 z r. 1993). Jako xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxlosti s rozvojem medicíny je, zda nějakou důstojnost mají embrya in vitro). Jednotlivé země se od sebe liší v tom, od jaké fáze vývoje plodu mu ochranu posxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxx xx xxčetí, právní ochrana plodu nebývá s ohledem na práva ženy absolutní; otázkou pak je, jaká práva ženy - právo na zdraví/soukromí, svobodný rozvoj, sebeuxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxy sporné) podmínky, že se dítě narodí živé. Uznání právní osobnosti plodu nicméně neznamená, že je plod od početí nositelem všech práv chráněných Paktex xxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx
xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxárních a univerzalistických aspirací Listiny. Deklarována je obecná způsobilost k právům, tj. nikoliv nutně k těm, která jsou explicitně uvedena v Lixxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxeobecnou způsobilost k právům, tím spíše (
a fortiori
) jde o deklaraci způsobilosti k právům základním, která jsou vzhledem k jejich přirozenoprávní pxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxavdy" materiálního (liberálně-demokratického) právního státu, podle níž jsou nositeli základních práv jednotlivci chápaní
in abstracto
(tj. nezxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxchii (přesto i lidskoprávní instrumenty poměrně často obsahují ustanovení, která chrání jen specifické skupiny jednotlivců, tzv. ústavně chráněná xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxů, jejichž rozhodnutí třeba přičítat ČR nebo na které takové rozhodnutí svými důsledky dopadá. Základní práva by měla být zajištěna všem fyzickým osobxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxrní diskriminace" (tj. diskriminace založená nikoliv na osobních charakteristikách) je občanství; z povahy mnohých základních práv vyplývá, že jejxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxx x x xx xxx xxx xx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x Listiny). Specifický
status
státního občanství implikuje způsobilost být nositelem politických práv (jde o
status
activus, resp. o svobodu starýxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxivita má zakládající význam pro způsobilost v podústavním právu, neboť na jednotlivá základní práva jakožto regulativní ideje navazují komplexy norxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxtavní garance právní osobnosti zabýval ve svých nálezech týkajících se omezení (§ 10 odst. 2 obč. zák.) a zbavení xx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx mezi občany navzájem. Jako přímo aplikovatelné právo působí (a to mnohem intenzivněji) ve vertikálních vztazích mezi jednotlivcem a státem (podle náxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxstiny) v souvislosti s důstojností (čl. 1 Listiny), neboť je to jen garantování nedotknutelnosti lidské důstojnosti, co člověku umožňuje plně užívat xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxůsobilosti k právům od otázky způsobilosti k právním úkonům (jednáním) a procesní způsobilosti, neboť právě jejich prostřednictvím je uváděna ústavxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xkoumat z pohledu potenciálních zásahů do základního práva na osobnost. K omezení základního práva na právní osobnost může kvůli jeho absolutní povaze xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx Ústavního soudu zahrnuje právní subjektivita právo jednotlivce na rozvoj jeho osobnosti v podobě interakce s okolím, včetně interakce s veřejnou mocxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxchanismů soudní ochrany), aniž by mu ustanovily opatrovníka, bylo důvodem zásahu Ústavního soudu (nález IV. ÚS 412/04). V dalších nálezech zdůraznil xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxatečné podklady v provedených důkazech. Za rozpor s provedenými důkazy shledal Ústavní soud v nálezu II. ÚS 2630/07 to, že se obecné soudy zabývaly pouzx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxávo). Podmínky pro zbavení způsobilosti mohou být dány jen tehdy, není-li jednotlivec vůbec schopen činit právní úkony. V nálezu I. ÚS 557/09 označil xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxemž soudy musí vždy vážit mírnější alternativy (subsidiarita) a odůvodnit jejich nevyužití. Duševní porucha sama o sobě nemůže být důvodem rozsáhléhx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxům osoby omezované (kolidující práva a statky). Způsobilost nesmí být nikdy omezena ve větším rozsahu; intenzita omezení musí být proporcionální. Prxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxý posudek přitom nemůže být důkazem jediným. Ústavní soud pokáral obecné soudy za to, že svým výrokem autonomní prostor pro uplatnění vlastní osobnostx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxanského práva. Neblahou konsekvencí této soudní praxe je mimořádně vysoký počet osob zbavených nebo omezených ve způsobilosti k právním úkonům. O argxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xrušení § 33 odst. 3 s. ř. s., podle něhož byl účastník způsobilý samostatně činit v řízení úkony, jen jestliže má způsobilost k právním úkonům v plném rozsxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx subjektivitou má právo na svobodné jednání, a proto, brání-li veřejná moc aplikací napadeného ustanovení v uplatnění její procesní způsobilosti, nexxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxn soukromoprávní oblasti, ale i základních lidských práv, jejichž úprava následuje. Je tím vyjádřeno právo každého na uznání jeho právní osobnosti (čxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xají v plném rozsahu jen zletilí a svéprávní občané.
Související ustanovení Listiny, Ústavy a ústavních zákonů
Čl. 1 Listiny - svoboda a rovnost v xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
Související ustanovení mezinárodních smluv
Čl. 6 VDLP;
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxjektem práva, tedy mít právní subjektivitu. Způsobilost mít práva (a povinnosti), která vzniká narozením a v některých právních situacích již početíx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxt práva a povinnosti. Tato způsobilost, jíž se v plném rozsahu nabývá zletilostí, může být omezena jen ze zákonem vymezených důvodů a v řádném řízení.
Uxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx pojmu v občanském zákoníku (zejm. § 11 a násl. obč. zák.). Strohá a nedostatečná úprava obsažená v civilním kodexu se soustřeďuje jen na otázky ochrany oxxxxxxxx x
xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx. při výkonu svobody projevu). Působení ústavních garancí je však mnohem intenzivnější ve vztazích vertikálních, tj. ve vztazích stát - jednotlivec. xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx
xxxxxxxxx
x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxostřednictvím způsobilosti k právním úkonům (jednáním) a procesní způsobilosti se uvádí v život ústavní garance právní subjektivity jednotlivce (čxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxavního podhledu vycházel Ústavní soud z toho, že omezení způsobilosti k právním úkonům je vždy závažným zásahem do osobnostní integrity omezovaného. xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x x xxx xx xxxxx xx x xxxxxxxx vyložených v rozsahu, který omezuje lidská důstojnost. Protože tato práva Listina garantuje jako tzv. základní práva absolutní, lze k jejich omezenx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxtavním pořádku [nález sp. zn. I. ÚS 453/03 nebo nález sp. zn. Pl. ÚS 42/02]. Potenciální omezení těchto základních práv za tímto účelem však vždy musí býx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxzuje tato základní práva, tak na jeho interpretaci a aplikaci nacházející odraz ve vydání individuálního rozhodnutí: 1. Je sledovaný cíl legitimní? Jx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxazení? 3. Existují alternativní způsoby dosažení cíle, jejichž využití by učinilo zásah do základního práva méně intenzivní, popř. jej zcela vyloučixxx
xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxva smyslu a zahrnuje i vztahy mezi státem a jednotlivcem. Za takové lze beze zbytku označit postavení účastníka tzv. nesporného řízení, které lze zahájxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxkálních vztazích se uplatňují všechna základní práva jako přímo aplikovatelná práva, která státní moc přímo zavazují. S člověkem tedy nelze manipuloxxx xxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxní práva člověka. Zbavení způsobilosti k právním úkonům je vždy závažným zásahem do osobnostní integrity občana. Dotýká se totiž způsobilosti mít práxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xýt volen. Právě proto při aplikaci zákonných ustanovení umožňujících rozhodnout o zbavení, případně omezení způsobilosti občana k právním úkonům, mxxx xxxxx xxxx x xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxx7 z 13.12.2007 (N 224/47 SbNU 941):
Na úrovni podústavního práva upravuje způsobilost mít práva a povinnosti a nabývat je vlastními úkony občanské pxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xubjektivní právo v oblasti veřejného práva, ve vztazích vertikálních, tj. vztazích mezi státem a jednotlivcem, kde jednotlivce chrání před zásahy stxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxla omezována ve větším rozsahu, než je nezbytně třeba k ochraně základních práv třetích osob a jiných ústavně chráněných statků, v jejichž prospěch majx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxx xx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxspektovat mez stanovenou čl. 4 odst. 4 Listiny. Z tohoto pohledu je také ústavně značně problematický institut zbavení způsobilosti k právním úkonům, xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx právní řády západních sousedních států Rakouska a Německa, a od 1.1.2009 zmizel tento institut i z francouzského Code civil, přičemž z pozdějšího data xxx xxxxxxxx xx xxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxcné soudy vždy musí zvážit všechny mírnější alternativy, kterými by bylo možno ještě dosáhnout sledovaného cíle v podobě ochrany konkrétně označenýcx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx prostředek nejkrajnější. Samotná skutečnost, že osoba trpí duševní poruchou, totiž ještě není důvodem pro omezení její způsobilosti k právním úkonůxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxkrétně uvedeno, koho, resp. co ohrožuje plná způsobilost k právním úkonům (zachování právní osobnosti) osoby omezované, a dále je třeba odůvodnit, prxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxhoto opatření (na tento ústavně normativní princip plynoucí ze samotné podstaty materiálního právního státu ostatně reaguje i připravovaná nová kodxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xplatňující konkurující právo či statek nebo zájem chráněný ústavním pořádkem, kvůli nimž má dojít k omezení svrchu označených základních práv osoby, xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxech omezovaného, tedy jak se projevuje při sociálním kontaktu se členy občanské společnosti, jak se stará o potřeby své a své rodiny, jak hospodaří s finxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxzem jediným a nemůže nahrazovat nedostatek skutkových zjištění. Předlistopadové soudnictví mělo za to, že zbavení či omezení způsobilosti k právním xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxí a rozhodování soudů České socialistické republiky ve věcech způsobilosti k právním úkonům", projednané a schválené občanskoprávním kolegiem Nejvxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xkterá tehdy vycházela z dosažené totožnosti zájmu jednotlivce, celé společnosti a státu tak, jak tuto zájmovou jednotu presumovala Ústava ČSSR z rokx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx Kapitoly z dějin bezpráví, M. Bobek/P. Molek/V. Šimíček (eds.), Masarykova univerzita, 2009, s. 330-363] modifikovat jednak oddělením zájmů jednotxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxodného, autonomního jednotlivce, kterému nesmí být ze strany státu znemožňováno realizovat svou představu o štěstí vnucováním ochrany státu tam, kdx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxslovně jako princip definovaný v encyklice papeže Pia XI. Quadragesimo anno z roku 1931).
Nález I. ÚS 557/09 z 18.8.2009 (N 188/54 SbNU 325):
Další xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x. ÚS 453/03 z 11.11.2005 (N 209/39 SbNU 216); nález Pl. ÚS 43/10 ze 13.4.2011 (130/2011 Sb.).
Výbor OSN pro lidská práva
Stanovisko Vargas proti Chixxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxně, stížnost č. 400/1990.
Spolkový ústavní soud Německa
xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxx xx xx xx xx xx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx
xxjvyšší soud USA
Rozsudek Dred Scott v. Sandford, 60 U.S. 393, (1857); rozsudek Roe v. Wade, 410 U.S. 113 (1973).
Literatura
Alland,
D.;
Riaxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxx
xxxxx
xxxx
xxx
xxxxx
xx
xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxtionnelles européennes.
Paris:
Dalloz,
2008.
Bork,
R. H.
Amerika v pokušení. Právo vystavené svodům politiky.
Praha:
Victoria Publixxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xx
xx xxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxx
xx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxx
xxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxre,
J.-P.
(dir.) Droit des libertés fondamentales.
Paris:
Dalloz,
2010.
Filip,
J.
Vybrané kapitoly ke studiu xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx xxx
xxxxxxxxx
xxx
xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx
2011.
Glendon,
M. A. A
World Made New: Eleonor Roosevelt and the Universal Declaration of Human Rights.
New York:
Random House Paperbeck,
xxxxx
xxxxxx
xx
x xxxx
xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxxxx
xxxxx
xnapp,
V.
Teorie práva.
Praha:
C. H. Beck,
1995.
Kommers,
D. P.
The Constitutional Jurisprudence of the Federal Republic of Germany.
Durxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx,
M. U. N.
Covenant on Civil and Political Rights.
Kehl:
N. P. Verlag,
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xx
xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxord:
Oxford University Press,
2008.
Zoller,
E.
Les grands arrźts de la Cour suprźme des États-Unis.
Paris:
Dalloz,
2010.
(xxxxx xx xxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxx x
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx x xxxx xxxxupem doby ustálené užší podobě, tj. právo na fyzickou a biologickou existenci člověka na Zemi, na lidský život, v jeho bazálním, nejvýznamnějším aspekxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx, sociální otázky), jež však musí vždy dbát požadavku jeho důstojnosti, je pak přenechána jiným základním právům či svobodám. A byť je právo na život povxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xaké co do svého obsahu a rozsahu jedním z nejvíce komplikovaných a nejméně zřejmých základních práv vůbec. Za nejproblematičtější otázky spojené s práxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx začíná a kdy, resp. jak končí. Je zcela nepochybné, že na tyto otázky nemůže právo samotné nalézt odpověď a ani by se o to nemělo izolovaně pokoušet. Právo xx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxdu společnosti, jenž byl po staletí spoluutvářen a ovlivňován nejen právem, ale šířeji náboženskými, filosofickými, mravními či kulturními zdroji a xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xamotný počátek svého zrodu, neboť jeho podstatu tvoří způsob, jakým společnost na lidský život nazírá, jakou hodnotu pro ni lidský život představuje, xxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx x xx xxxxxx xxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxboť každý život jednotlivce má (či měl by) být společností vnímán jako sám o sobě hodnotný a ochrany hodný. Jeho hodnota by v žádném případě neměla být trixxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxx
Z tohoto důvodu je nezbytné se nejprve krátce pozastavit u některých z nábožensko-filosofických a etických zdrojů a jejich způsobu vnímání lidského xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxského bytí, jež se staly základem metafyziky (zejména v Aristotelově díle), zásadní pro vývoj konceptu práva na život byl vliv náboženství. Obecně je mxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxézání smyslu života, vyzdvihujíc hodnotu a důstojnost člověka jako Božího stvoření a lásku a respekt k bližním, usiluje o změnu tohoto neutěšeného staxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xovažován za dílo Boží, a proto musí být uchováván a chráněn (podobné myšlenky lze naleznout i v islámském náboženství, buddhismu či hinduismu). Myšlenxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxx
xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť k obrazu Božímu učinil Bůh člověka"), jež (i přes svá nechvalně známá zjednodušení z úst zastánců trestu sxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xdejmutí lidského života (cizího i vlastního) představuje současně i zásah či lépe vzepření se vůli Boží. Každý jednotlivec je tak zavázán chránit živox xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxázejících Sedmi přikázáních Noahových), vyjmenovaných jak v druhé (Exodus), tak i v páté knize Mojžíšově (Deuteronomium), kde páté přikázání přikazxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxraždíš" (shalt not murder), zatímco římsko-katolická nauka užívá stále ono tradiční "nezabiješ" (shalt not kill), což se v současnosti projevuje zejxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxh zdrojů konceptu práva na život, a to v jeho obranné funkci, byť zde spíše v podobě morálního (duchovního) příkazu.
V židovsko-křesťanské tradici lxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxt a chránit, kdy např. v třetí knize Mojžíšově (Leviticus - verš 19:16) se praví: "Nebudeš se chovat ve svém lidu jako utrhač, nebudeš ukládat svému bližnxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxána možnost porušení téměř všech uvedených přikázání za situace, že je lidský život v ohrožení. Tento princip židovského práva, tzv. Pikuach nefesh ("xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xivota je dokonce xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxtah mezi příbuznými) a vraždu, jež nejsou za žádných okolností porušitelná. Právě posledně uvedené přikázání bývá velmi často předmětem výkladu rabíxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx a zabití agresora (rodef) za účelem záchrany života vlastního či ostatních není považováno za vraždu, a tedy za porušení přikázání. Tak je židovským prxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxkých ozbrojených složek směřující proti potenciálnímu agresorovi [např. tzv. targeted killings - k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu Izraele vx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xývá označován i plod (fetus) v lůně matky, pokud ohrožuje její život, a proto se z hlediska židovského práva pouze v těchto případech stává interrupce přxxxxxxxxx
xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxůdcem konceptu práva na život (nikoliv bezvýznamnou výjimku tvoří vliv islámského náboženství a islámského práva Šári'a na znění Deklarace lidských xxxx x xxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxerých tezí je totiž patrná distinkce mezi přirozeným právem na život, jež je jednotlivcům inherentní díky jejich lidské existenci a jež je základní podxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxnit a respektovat, ovšem zejména proto, že je výrazem Boží vůle (Božím darem), nikoliv přirozeným právem jednotlivce, s nímž může do jisté míry autonomxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xnspiračních zdrojů, což koneckonců potvrzuje i současný společenský diskurz nad některými problematickými aspekty práva na život (např. interrupcxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x x xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xebo
instrukce
Benedikta XVI.
Donum
vitae (1987)].
Na tezi o posvátnosti lidského života, avšak v sekularizované podobě, nepřímo navázaly filosxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxě rozhodovat o své seberealizaci. A tak rozum, nikoliv Boží vůle (stvoření), je základním kamenem hodnoty lidského života. K uvedené tezi nutně přispěxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxvátnosti lidského života a pokud ani morální, duchovní Boží příkazy k ochraně lidského života nezastavily vládce (státního suveréna) v konání zvůle, xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx na rozumové podstatě člověka samého a z této teze vycházející idea přirozených, lidským bytostem inherentních xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xak lze s vývojem samotného práva na život považovat za takřka paralelní a shodný, neboť právo na život jako přirozené právo stálo u jeho samotného zrodu, xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xapř. H. Grotius, E. Coke, T. Hobbes, J. Locke a další na první místo mezi přirozenými právy řadili právo na život ("sebezáchovu", "sebeurčení", "tělesnxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xnherentním, nezcizitelném právu člověka na život (jako součást triády život, svoboda, vlastnictví - "usilování o štěstí") a také pod vlivem osvícensxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxkt, ale jako cíl sám o sobě" - viz zejména dílo Základy metafyziky mravů (1785)] je již možné označit za přímé ideové zdroje dnešního konceptu práva na živxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xuman investment in life).
Za hmatatelné důkazy o přítomnosti Lockovy koncepce jako inspiračního zdroje lze považovat znění čl. 1 Deklarace práv stxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxdu "due process", jež klade důraz na existenci konkrétních procesních garancí při omezování ústavních práv, tedy i práva na život), a nepřímo i znění frxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxionálních lidskoprávních dokumentů, zejména VDLP. OSN se jejím přijetím, při živé paměti hrůz 2. světové války a holocaustu a "u vědomí toho, že uznání xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xymezit mezinárodním společenstvím obecně akceptovaný a sdílený katalog základních práv a principů. Po uznání lidské důstojnosti jako základní hodnxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxečnost (čl. 3).
Následující vývoj od okamžiku přijetí VDLP je charakteristický zintenzivněním procesu vedoucího ke "zpozitivnění" konceptu lidxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xeorie ve vztahu k právu na život je nejmarkantnější v samotném znění MPOPP, který ve svém čl. 6 (v originálním znění) zcela zřetelně definuje právo na žixxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxte (1989) ve vztahu k právu na život dětí. Odraz potřeby vymezit a chránit právo na život je na mezinárodní úrovni dohledatelný i v obsahu dílčích mezinárxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xeho nerušený výkon v určitých specifických oblastech [konkrétně např. Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia (1948), Úmluva xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxením (2006) a obecně např. oblast nakládání s nebezpečnými technologiemi, životní prostředí, medicína či celý systém mezinárodního humanitárního pxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxá bytost má právo na život."), čl. 4 Americké úmluvy o lidských právech a povinnostech (1969) ("Každá osoba má právo na to, aby bylo respektováno její prxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxosti jsou nedotknutelné. Každá lidská bytost je oprávněna, aby byl respektován její život a osobní integrita.") a čl. 5 Arabské charty o lidských právxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xx xxvot."). A obdobně jako na úrovni mezinárodní i na úrovni regionální (evropské) je ve specifických oblastech právo na život přímým [např. zákaz trestu sxxxx x xxxxxxxx xx x x xx xx x xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxdské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (1997)] nebo nepřímým (např. bezpečnost, životní prostředí) předmětem právní regulace.
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxe již citované Ústavy USA bylo klíčovým pro uznání významu a vymezení konceptu práva na život na ústavní úrovni přijetí GG v SRN, kde za nejzákladnější a nxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx x xvobody musí být definovány a vykládány v hranicích vymezených právě lidskou důstojností (čl. 1 odst. 1). Jako hodnotový princip ukládá státu povinnosx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxvá ze spojení důstojnosti s právem na život (čl. 2 odst. 2 - Recht auf Leben). Z tohoto spojení vyplývá odvozená povinnost státu zajistit podmínky zaručuxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x x xxxxxxx x xxx xxx
xxxxxxxtelně i v ostatních evropských státech lze nalézt v různé míře odraz konceptu práva na život. Z komparativního pohledu vyplývá, že obsah i rozsah ochranx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxo odlišnosti jsou seznatelné jak ze způsobu ochrany poskytované lidskému životu ve formě subjektivního "práva na život" [např. Slovensko (čl. 15), Špxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxx x x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxko (§ 7)]; ve formě ústavně garantované hodnoty nedotknutelnosti lidského života [např. Polsko (čl. 38), Portugalsko (čl. 24) či Slovinsko (čl. 17)]; xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xak i ve vymezení nositelů práva na život a rozsahu poskytované ochrany (viz odst. 1). Uvedené formulační odlišnosti nicméně zůstávají
marginální
ve sxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxnejvyšších soudů naplňuje jeho obsah a interpretuje rozsah jeho ochrany.
K odst. 1
Český ústavodárce nepochybně sledoval výše naznačené tendencx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxřazení do kontextu se zněním Preambule Listiny ("uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka") je zřejmé, že garancí (nikoliv stanovením čx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xbiologickou, fyzickou existenci), který je z ryze právního (antropocentrického) pohledu, zejména z hlediska ideje základních (lidských) práv, ve vxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxmi schopnostmi člověka, kapacitou jeho mozku a hloubkou vědomí, sociální adaptabilitou a tvorbou etického kodexu (dříve zdůrazňovaný faktor odlišuxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xchopností vnímat bolest bezpochyby rovněž nadána). Nicméně úkolem morálních (vycházejících mimo jiné z ideálu humanismu) či duchovních hodnot (viz xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxch do hodnotového řádu dané společnosti by mělo být onu "nadřazenost" vyvažovat. Především tím, že jejich prizmatem bude nahlíženo i na všechny ostatnx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxliš zaostávat (viz komentář k čl. 35).
Garanci práva na lidský život odpovídá i způsob vymezení jeho nositelů ("každý"), kdy originárními subjekty xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx x xxude chápána jako důstojná, což je požadavek plynoucí z lidství samého. Stejně tak lidský život musí být u každého vždy a všude vnímán jako stejně hodnotnx x xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxlkového ústavního soudu 1 BvR 357/05 (Luftsicherheitsgesetz)]. Jinými slovy, lidský život je ochrany hodný pro jeho hodnotu samotnou, a to bez ohledu xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx důstojnosti tak nemá a již nesmí mít místo teze o "nadřazenosti rasy a života", "podlidech" či "rasové čistotě", vyskytující se v nedávné minulosti i v pxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xx xivot, svědčí jen fyzickým osobám živým, které jsou tak nadány právní osobností (způsobilostí mít práva) - blíže viz komentář k čl. 5. Při hlubším prozkoxxxxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxerzních otázek, které silně ovlivňují nejen současný právněteoretický diskurz, ale i širší diskurz společenskovědní, a celkově se stávají celospolxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxé hodnoty plně odrážejí. Proto je nezbytné je zasadit a hodnotit v širším společenském kontextu, jejích hodnotových zdrojů (náboženské, etické, kultxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxní a způsob vnímání lidského života, jeho hodnoty a kvality a pro vymezení práva na život a aspektů s ním souvisejících jsou klíčové. Z tohoto důvodu na ně xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxotvený hodnotový řád) velmi silně vážit, jaké aspekty lidského života ještě právně regulovat a do jaké míry a jaké nikoliv.
V současnosti nejvíce koxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxt tedy otázka vymezení rozsahu ochrany poskytované skrze právo na život (a s tím úzce související otázka ohledně vzniku a ztráty právní subjektivity jexxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx okamžiku smrti" jednotlivce. Totéž ovšem nelze konstatovat, pokud je takto vymezený rozsah ve vztahu k určení počátku lidského života konfrontován s xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxjména při posouzení otázky, zda nositelem práva na život je i dosud nenarozené dítě - plod (fetus, embryo, z právního, nikoliv z lékařského hlediska terxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxntroverze vyvstávají především z důvodu odlišného vnímání a nazírání na lidský život, jeho důstojnost a kvalitu, a to i v období blížícího se konce živoxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx z hlediska funkcí lidského těla a vědomí, kde však právo hraje skutečně druhořadou úlohu (viz komentář k odstavci 2).
Vzhledem ke znění věty druhé koxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxzky, tj. určení počátku lidského života, příliš nepřispěl. Problematickou otázku ohledně možné aplikace práva na život i na oblast prenatálního vývoxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxa protichůdnými přístupy, kdy obecně zastánci jednoho plédují pro rozšíření rozsahu ochrany práva na život i na plod matky, a to již od samého početí, zaxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx k Listině, navrhováno bylo i znění "Každý má právo na život od početí"). Normativní hodnota věty xxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xoskytované "právu každého (živé fyzické osoby) na život" a "lidskému životu před narozením", nikoliv tedy rozsah ochrany poskytované jednotlivcům sxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xbecněji prenatální vývoj lidského života nabývá povahy blížící se povaze ústavně garantované hodnoty, jíž se ústavodárce zavázal chránit, resp. ji oxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxněné proti úmyslným útokům bez souhlasu matky (viz § 122 odst. 2 písm. g) tr. zák., a zejména Díl 4 - Trestné činy proti těhotenství tr. zák., či ochrana lidxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxx x xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxx xožné konstatovat, že v uvedené formulaci je skryta tendence vnímat lidský život jako evolutivní, biologický proces, začínající před narozením (od poxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxce nalezly odraz zejména v judikatuře NS USA - viz níže).
Naznačené rozpory týkající se povahy a míry ochrany plodu se nejvýrazněji projevují v přístxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxdu (tzv. Pro-life hnutí, dle nichž je, extrémně zjednodušeno, potrat vraždou) dostávají do střetu se zastánci (tzv. Pro-choice hnutí) práva matky na žxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxch forem diskriminace žen (1979) či čl. 14.2 písm. c) Protokolu o právech žen v Africe k Africké chartě (2003), kde je explicitně stanoveno "právo na potrxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxí, byť nejednoznačné znění odstavce 1 se tak z hlediska snahy o zachování jeho nestrannosti na ústavní úrovni jeví ryze pragmatické až alibistické. Česxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x tedy uznáním výlučného práva ženy o něm rozhodovat (omezeno na období prvních 12 týdnů těhotenství, resp. i později v případě ohrožení života či zdraví xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxcí (blíže k tomu srov. u nás stále ojedinělou publikaci Z. Kühna, Ochrana lidského plodu v trestním právu, 1998). Bez kritické poznámky nelze ovšem ponexxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xotřeb, a logicky tak nereflektuje potřebu reagovat na v současnosti dynamický vývoj biotechnologií, embryonálního a genového výzkumu a např. konkréxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxx xx x xx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx a na zákonné úrovni požívá plod ochrany jako trestněprávně chráněný objekt či hodnota (v případě páchání trestné xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxil odlišné přístupy v jeho pojímání a samotné vymezení jeho nositelů ("každý", "každá lidská bytost", "každý člověk", "nenarozené dítě") a určení rozxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxsky, kulturně i historicky. Proto není překvapivé, že např. Irsko (se silnou katolickou tradicí) v citovaném čl. 40 odst. 3 irské ústavy (dle VIII. dodxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxdnutích obecných soudů - srov. rozhodnutí ESLP Open Door a Dublin Well Woman proti Irsku či rozhodnutí Nejvyššího soudu Irska z 12.5.1995, 87/95) a v souxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxšího soudu Irska z 5.3.1992 Attorney General v. X and others, 1 IR 1/92) a napomáhání k nim [dle Sect. 58 Offences Against the Person Act z roku 1861, resp. Hxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xx xxxxyšší soud Kanady [srov. rozhodnutí Dobson (Litigation Guardian of) v. Dobson] odmítly trestně postihovat, resp. klást odpovědnost za nedbalostní jexxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxi není fakt, že navzdory skutečnosti, že Americká úmluva v čl. 4 odst. 1 výslovně garantuje ochranu právu na život již "od momentu samého početí" (moment xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxhrany nenarozenému dítěti usmrcenému v důsledku jednání státu, a vyhnul se tak možnosti poprvé definovat rozsah citovaným článkem poskytované ochraxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxných ústavních úprav tak byly nezřídka povolány především ústavní/nejvyšší soudy a rovněž i ESLP. Zůstává tak s podivem, že na rozdíl od sousedních stáxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xva návrhy vztahující se ke zrušení zákona ČNR č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, ale v obou případech - usnesení III. ÚS 169/94, resp. usnesxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxečenského diskurzu nad nastolenou otázkou lze za zcela zásadní označit judikaturu NS USA a Spolkového ústavního soudu, v níž se při přezkumu ústavnostx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xítěte s právem matky na život, soukromí a sebeurčení, jednak otázkou určení počátku lidského života, a tedy vymezením rozsahu ochrany poskytované práxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxx xx stejný den přijatém rozhodnutí Doe v. Bolton) vážil mezi právem ženy na soukromí, a tedy svobodně rozhodnout o ukončení svého těhotenství, a zájmem stáxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxhotné ženy na soukromí, když citovaný dodatek neposkytuje ochranu dosud nenarozenému životu. Zároveň však dospěl k závěru, že ingerenci státu je od urxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx tento moment označil tzv. životaschopnost (viability) plodu mimo dělohu matky, který časově ohraničil koncem 28. týdne. Jinými slovy, NS USA časově vxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xx od absolutně nepřípustné
ingerence
(I. trimestr), přes určitá přípustná omezení v zájmu ochrany zdraví či života matky (II. trimestr), až k téměř bezxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxtavněprávních teoretiků, zejm. originalistů), jež toto rozhodnutí v americké veřejnosti vyvolalo, nejvyšší soud své závěry částečně a postupně (i dxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxhood of Southeastern Pennsylvania v. Casey, v němž namísto časového vymezení životaschopnosti plodu zavedl standard
ad hoc
přezkumu právní regulacx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxodnout o ukončení těhotenství (tento názor byl spíše nejednotně následně potvrzován v rozhodnutích Stenberg v. Carhart a Gonzales v. Carhart, týkajíxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxdnutích 1 BvF 1, 2, 3, 4, 5, 6/74, resp. 2 BvF 2/90; 4, 5/92 (Schwangerschaftsabbruch I. a II.) zřetelně vymezil a následně potvrdil, že právo matky svobodxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xřípadě poměřovat (vážit), když upřednostnění prvého znamená destrukci druhého. Proto je nezbytné v souladu s čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 GG dáx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxezil 14. dnem od početí, a to zásadně (až na výjimky plynoucí ze zdravotní, eugenické či sociální indikace) po celou dobu trvání těhotenství. Ve druhém z xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx týdnech těhotenství a bez jakékoliv indikace je třeba zásadně nahlížet jako na bezpráví, a dovodil povinnost státu, prostřednictvím přísnější a jednxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxh protichůdné závěry nalezly odraz i v celé řadě dalších rozhodnutí národních ústavních soudů. Např. polský TK v rozhodnutí z roku 1997 (K 26/96) dospěl x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxe těhotné ženy) je v rozporu s právem nenarozeného xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xozdíl mezi právy narozeného a nenarozeného dítěte. Opačný postoj k legalizaci potratů zaujal slovenský ústavní soud v rozhodnutí PL. ÚS 12/01, kdy větxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxotenství přistoupit k umělému přerušení těhotenství, neshledal za rozporná s čl. 15 odst. 1 věty druhé Ústavy SR (právo na život - totožné znění jako koxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xR chráněna zejména skrze základní práva těhotné matky a rovněž na zákonné úrovni skrze trestněprávní ochranu plodu, a to odlišně v různých fázích prenaxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx x x xx xxxranu soukromého a rodinného života dle čl. 19 odst. 2 Ústavy SR), dal soud přednost základním právům matky, tj. i právu svobodně rozhodnout o ukončení svxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx ustanovení federálního trestního zákona, umožňujících potrat jen za striktně vymezených podmínek (zdravotní indikace a licencovaná zařízení), a tx xxx xxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x roce 1989 (srov. rozhodnutí Tremblay v. Daigle), v němž konstatoval, že plod v děloze matky nelze považovat za právní osobnost a není nadán právní subjexxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxezkumu ústavnosti zákona o nakládání s lidskými embryi, dovodil, že ač je právo na život dle čl. 15 španělské ústavy garantováno všem narozeným jednotxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx zavazuje jednak nezasahovat do procesu přirozeného prenatálního vývoje, jednak přijmout nezbytná opatření a právní nástroje (zejména trestněprávxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxnělského zákona o interrupcích přijatého téhož roku.
Jednoznačné řešení problematiky vymezení rozsahu ochrany práva na život a jeho případného rxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxzději ESLP. Při její zevrubné analýze lze konstatovat, že se ve svých rozhodnutích, týkajících se zejména problematiky právní regulace interrupcí, sxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx x xxx xxxxxx xkaždý" nelze odděleně zahrnout i plod, neboť je úzce spojen s tělem i životem matky (srov. rozhodnutí EKLP Brüggeman a Scheuten proti Německu), což je poxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxím, že za určitých okolností a s určitými omezeními lze dovodit skrze čl. 2 Úmluvy i ochranu plodu (srov. rozhodnutí EKLP H. proti Norsku), nicméně náslxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxx x xxxxxx x xx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx subjektivity není pro posouzení jednotlivých případů klíčové, neboť právní regulace interrupcí (srov. Boso proti Itálii) či trestněprávní ochrana xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxhy jednotlivých států. A byť existuje jistý všeobecný konsenzus nad minimálním standardem podmínek potratů (zejm. zdravotní indikace), nelze tuto mxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxx xxx xx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xoto vyhýbavé řešení v judikatuře ESLP i nadále udržitelné.
K odst. 2
Právo na život v lidskoprávních dokumentech a v ústavních katalozích základníxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxí právní osobnosti aj.), jež jsou v právní teorii často označována za součást tzv. jádra lidských práv. Samotné právo na život pak někdy dokonce za ryze axxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx Nicméně při bližším pohledu na jeho pozitivně právní zakotvení a také z hlediska judikatury ústavních soudů či ESLP uznávající nehierarchické uspořáxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxznamu práva na život i z hlediska jeho podmíněného vztahu k výkonu ostatních základních práv právní teorie a např. i ESLP volí spíše označení "nejzákladxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxjenému království či Streletz, Kessler a Krenz proti Německu, anebo rozhodnutí Spolkového ústavního soudu 1 BvQ 5/77).
Zásadní význam práva na živxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxx xxx xxx
xxxxxx xxxonu, je zdůrazňován jednak formálně, umístěním v textu daného ústavního dokumentu, kdy ve většině případů je v katalogu základních práv a svobod právo xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxt je tak považováno za právo bez výjimky neodvolatelné (
non
-derogable), a nemůže tedy být suspendováno ani v mimořádných situacích předvídaných v čl. x xxxxx x xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x x xxx xx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxer práva na život, neboť při mimořádných situacích ("válka či jiná nebezpečí ohrožující život národa") je v čl. 15 odst. 2 uplatněna výjimka na "úmrtí vyxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx práva právo na život často vnímáno jako součást
ius cogens
(např. v rozhodovací činnosti Inter-americké komise pro lidská práva k čl. 4 Americké úmluvxxx
xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx státu (veřejné moci) a jeho represivnímu aparátu bylo zapovězeno svévolně vstupovat do prostoru chráněného právem na život. Obranná funkce je u práva xx xxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xymezení práva na život jako práva nebýt zbaven života. Jak již bylo naznačeno, nejedná se však o právo absolutní, tj. absolutně neomezitelné, neboť práxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxem striktně vymezených podmínek může být zbavení života ze strany státu nejen morálně obhajitelné, ale i právně přípustné. Nad některými z nich panuje xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xrajní nouze, oprávněné použití zbraně jako
ultima ratio
prostředek). Jiná jednání, bez ohledu na většinová stanoviska společnosti, jednoduše nejsxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxžto v určitých státech právně přípustný, zákonem aprobovaný a soudně nařízený absolutní trest vedoucí ke zbavení života jednotlivce (viz odst. 3), jexxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxnárodního humanitárního práva.
Zmíněná primární obranná funkce práva na život nachází odraz také ve znění odst. 2 komentovaného ustanovení ("Nikxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxilo příliš vhodné). Užitá formulace (zákaz), nazíraná izolovaně, by mohla budit dojem, že právo na život je v Listině koncipováno jako právo absolutníx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx se od tohoto zákazu, se toto zdání stává mylné (blíže viz komentář k odst. 4). Této drobné nejasnosti ve znění odst. 2 bylo případně možné předejít buď vsaxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xmperativu, jak činí Úmluva.
Úmluva v čl. 2 odst. 2 taxativně vymezuje situace (obrana osoby před nezákonným násilím, zákonné zatčení či zabráněnx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxré není více xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxrní vymezení a interpretaci. A tak zatímco Ústavní soud neměl možnost se k uvedené problematice podrobněji vyjádřit, ESLP tak činil velmi často a svou jxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxvot. Jinými slovy, právo na život, zprvu primárně vnímané pouze v jeho obranné, subjektivněprávní funkci, tj. jako obrana života jednotlivců proti zvxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxkého) vývoje, začíná být nazíráno i z jeho objektivněprávního hlediska, tj. v jeho ochranné funkci (srov. k tomu i úvod ke komentáři). Lidský život jako xxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xej respektovat nadány i povinností jej aktivně nejen chránit (leckde včetně života nenarozeného dítěte - viz cit. rozhodnutí Spolkového ústavního soxxx x xxx xx xx xx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx, ale také vytvářet podmínky zaručující i jeho určitou kvalitu (sociálně-ekonomické podmínky, životní prostředí). Intenzita ochrany poskytované pxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxře Úmluvou stanovené podmínky omezení zákazu zbavení života interpretoval vždy velmi restriktivně, a naopak často velmi extenzivně vykládal a postuxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxvým pro následné směřování judikatury ESLP se stal rozsudek ve věci McCann a další proti Spojenému království, v němž blíže definoval způsob přezkumu pxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx ve stanovisku Suarez de Guerrero proti Kolumbii ve vztahu k čl. 6 MPOPP). Od jeho přijetí ESLP postupně judikatorně vymezoval tři základní dimenze povixxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xtátního aparátu; povinnost vyšetřovat každé podezřelé úmrtí a případně trestat jeho viníky; a za určitých okolností vytvářet podmínky pro zachování xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxat i judikaturu, v níž ESLP chrání lidský život ve spojení se zákazem mučení a ponižujícího zacházení či trestu (čl. 3 Úmluvy), zejm. v případech
extradixx
xxxx xxxxxxxx x xxxxx x x xxxxxxx x xxx xxx
xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx, když v případech usmrcení jednotlivce represivními složkami státního aparátu zároveň striktně dovozoval i povinnost státu taková úmrtí důkladně vxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxě při výkonu služby (srov. Andronicou proti Kypru, Makaratzis proti Řecku či Huohvainen proti Finsku) i v období nedemokratického xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxrceném - manžele (srov. Aytekin proti Turecku), děti (srov. Osman proti Spojenému království), sourozence (srov. Ergi proti Turecku) či synovce (sroxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx zranění stěžovatele (srov. Osman proti Spojenému království či Makaratzis proti Řecku). ESLP v případech namítaného porušení čl. 2 Úmluvy v každém jxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx x xituacích předvídaných čl. 2 odst. 2 Úmluvy. ESLP tak nejčastěji řešil případy "policejní střelby" (srov. Makaratzis proti Řecku či Ramsahai a ostatní xxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxích proti summitu G8 v Janově 2001 ve věci Giuliani a Gaggio proti Itálii, potvrzen i rozhodnutím velkého senátu), anebo případy excesivního zneužití sxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxných případech (a samozřejmě v dalších mnoha obdobných) ESLP souběžně konstruoval povinnost státu učinit nezbytná opatření vedoucí k efektivnímu vyxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxojenému království či Kaya proti Turecku), nebo třetí osoby (srov. Tahsin Acar proti Turecku). Toto vyšetřování by obecně mělo být způsobilé vést k idexxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxé a nezávislé, tj. osoby vyšetřujících nesmějí být propojeny s obviněnými, ať už ve smyslu hierarchických či institucionálních vazeb, nebo ve smyslu pxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxné a podrobné (srov. Çakici proti Turecku) a rozumně odpovídat požadavkům bezodkladnosti a rychlosti jeho ukončení (srov. Yaęa proti Turecku, Nikoloxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xřípadu (srov. Tanrikulu proti Turecku, Velikova proti Bulharsku či Buldan proti Turecku).
Třetí z uvedených dimenzí povinnosti státu dovozených xxxx x xxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxty, zdraví a bezpečnost jednotlivců a opírajících se o mechanismus prevence, potírání, vyšetřování a trestání případných porušení těchto opatření. xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxentivně učinit vše, aby bylo ztrátám na životech zabráněno, a to bez ohledu na skutečnost, zda je život přímo bezprostředně ohrožen činností státu anebx xxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxření vedoucích k ochraně života, jejich nedostatečného plnění či opomenutí nedošlo ze strany státu k porušení čl. 2 Úmluvy. xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxí dostatečné zdravotní péče (srov. Keenan proti Spojenému království, Gagiu proti Rumunsku či Mojsiejew proti Polsku), obecnou povinnost zajišťovax xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx
xxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxích životy, zdraví či životní prostředí [srov. LCB proti Spojenému království, Guerra a další proti Itálii či Öneryildiz proti Turecku, a obdobně viz nxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxnou povinnost přijmout účinná trestněprávní opatření chránící životy jednotlivců před zásahy ze strany třetích osob, ať již při páchání trestné činnxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xpolkového ústavního soudu 1 BvQ 5/77 (Schleyer) k otázce vhodnosti zvolených opatření proti únoscům], z čehož ovšem nelze dovozovat jakési "právo na txxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxímž důsledkem došlo ke smrti pacienta (srov. Calvelli a Ciglio proti Itálii či Eugenia Lazar proti Rumunsku)], či dozoru v oblasti dopravy a dodržení bexxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxx xx xxxx xxxxtále rozšiřována a ze všech uvedených je nejdynamičtější, ale zároveň nejhůře definovatelná, neboť v některých případech lze hovořit až o příliš extexxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxa na život souvisejícího s otázkou vymezení počátku lidského života, je třeba za další, neméně závažný aspekt, považovat problematiku konce lidského xxxxxx x xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxí na tyto otázky mimo jiné vyvolaly spor o existenci "práva jednotlivců (důstojně) zemřít" vyvěrající nejen z práva na život, ale celkově z podstaty lidxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxoblematikou sebevraždy a způsobu nazírání společnosti a práva na ní, a také relativně nově ve spojitosti s problematikou důstojného umírání vážně či nxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxz např. Sokratova smrt či pozitivní vztah stoicismu k ní), kde byla sebevražda (bez svolení obce) posuzována jako nečestný čin, který zbavuje jednotlixxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xivot, jenž sám stvořil, a proto je ve středověku sebevražda posuzována jako projev šílenství či považována za těžký zločin, s důsledky pro mrtvého (ztrxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x x xxropě dochází k postupné dekriminalizaci (pokusu o) sebevraždy, neboť její kriminalizace neměla žádný vliv na četnost jejího výskytu. Naopak jako trexxxx xxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xx xxx x xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxx xxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxicide Act z roku 1961, který posléze kriminalizuje pouze nápomoc k sebevraždě. Sebevražda tak obecně není společností vnímána jako trestný čin, nicméxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxdnocena jako čin nemorální nebo jako projev psychického selhání či duševní poruchy jednotlivce, což má pochopitelně konsekvence v případě neúspěšnéxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxavuje stát odpovědnosti. Naopak stát je v rámci své primární povinnosti chránit lidský život, přijetím příslušných preventivních opatření a dozoru pxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxích nebo činnostech - srov. rozhodnutí ESLP Keenan proti Spojenému království, Renolde proti Francii či Abdullah Yilmaz proti Turecku).
Byť se na pxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxomii jednotlivce a jeho seberealizaci
imanentní
i právo svobodně rozhodnout o tom, zda, kdy a jak zemřít, tj. právo zemřít (right to die), jsou témata jxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxí a právním řádem přenechána spíše do sféry svobodného a autonomního, byť nemorálního (a z hlediska náboženského nepřípustného) jednání, kde stát je nxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xlovo
euthanasie
má původ v již antickém Řecku ze spojení slov "eu" (dobře, důstojně) a "thanatos" (smrt)] společnost rozdělují o poznání více a ve většx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxí, neboť postupnou sekularizací a racionalizací společnosti smrt již přestávala být vnímána převážně jako vysvobození, spása či začátek něčeho novéxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxřeji vědecký vývoj a diskurz.
Vědecký diskurz ohledně povahy konce lidského života vychází zejména z "dualistické" koncepce fyzické a psychické pxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxoto je dříve obecně akceptovaný konsensus nad tím, že smrt nastává tehdy, přestává-li jednotlivec dýchat a jeho srdce fungovat (kardiorespirační selxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx selhání mozkové činnosti (tzv. brain stem death). To samo o sobě způsobuje (např. z důvodu nedostatečného okysličení mozku či poškození mozkového kmexxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxgulační systémy (dýchání, spánek, bdělost), nicméně nevykazuje žádné známky vědomí, uvědomování si sebe sama a svého okolí a nejsou přítomny žádné inxxxxxxx x xxxxxxx
xxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx a to nejen tím, že prodloužily délku života, ale také zvýšily informovanost a zájem společnosti o otázky prevence, ochrany zdraví, léčby vážných nemocx x x xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxosti společnosti o nových léčebných procedurách leckdy prodlužujících již nevyhnutelné, jenž je doprovázen celkovými obavami z definitivního koncxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxy a procedury změnily i tradiční způsoby umírání (zejména v domácím prostředí) ve složitý lékařský proces ("vytěsňování smrti za nemocniční plentu jaxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxthanasie
, vnímaných jako prostředek k "důstojnému a bezbolestnému" umírání. Z pohledu jejich právní regulace se zde střetávají právo na život jednotxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xékařů) chránit (zachraňovat - viz Hippokratova přísaha) a zachovávat (nikoliv odebírat) lidský život a zdraví jednotlivců, především poskytnutím pxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxu smrti a důstojnost umírání, lze uvést USA, který s určitými kulturně-historickými odchylkami lze použít i pro evropské prostředí. Jak již bylo výše nxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx paradoxně znamenal i určité odcizení medicíny a lékařů od společnosti a potenciálních pacientů, kteří se cítili být odsouzeni do role "předmětů určenxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx x xx xxxxx xx vzniku a nástupu občanských iniciativ a hnutí (např. Society for the Right to Die v USA či EXIT ve Velké Británii) volajících alespoň po větším zapojení pxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxných soudů a zejména NS USA.
Zpočátku byla hlavním tématem garance oprávnění nevyléčitelně nemocného pacienta odmítnout život mu prodlužující léxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxmáhají i proti vůli lékařů odpojení svého blízkého-pacienta, nacházejícího se např. xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx Quinlan case z pol. 70. let minulého století, kde Nejvyšší soud New Jersey konstatoval, že součástí práva na soukromí může být i otázka volby umírání). Uxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x ustavení tzv. hospital ethics committees, řešících obdobné problematické spory mezi pacientem a nemocnicí, jednak zejména k uzákonění praktiky tzvx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxx xx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxx případ, že v budoucnu upadnou do trvalého kómatu či obdobných stavů, přičemž pro lékaře jsou zásadně závazným vodítkem pro jejich konání (viz např. kalxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx hraničním se ukázal tzv. Bouvia case z pol. 80. let minulého století, kde se 26letá pacientka, která se zotavovala z následků nehody, jež však pro ni nepřxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx. V roce 1986 kalifornský Court of Appeal uznal její právo na odmítnutí léčby, i kdyby to znamenalo její smrt, a konstatoval, že touha jednotlivce ukončix xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xzv. Cruzan Case z druhé pol. 80. let minulého století, kde se rodiče 25leté dcery, nacházející se v důsledku nehody v permanentním vegetativním stavu a oxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx existenci předešlého přání či souhlasu pacientky. Díky tomuto případu se uvedená problematika v roce 1990 stala poprvé předmětem rozhodování i NS USA xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx dovodit ústavou garantované právo i již nezpůsobilého pacienta na odmítnutí život mu prodlužující léčby. Za ústavně souladný, s ohledem na povinnost xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx to prokázáno bylo na základě nových svědeckých výpovědí celé řady příbuzných a přátel pacientky). Ihned poté, takřka ve všech jednotlivých státech, jx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxní
euthanasie
) a stanoveny podmínky jeho využití [zásadně pro všechny plnoleté a plně způsobilé, příp. již nezpůsobilé pacienty, pokud předtím dostaxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxulsem v diskuzích k uvedeným problémům stává otázka asistované sebevraždy (medically assisted suicide), kdy pacient zpravidla (s výjimkou Švýcarskxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxa. V USA se o nastartování vášnivých diskuzí k otázce asistované sebevraždy postarala zejména medializace osoby
dr.
J. Kevorkiana a vznik nových hnutx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxgtonu a v Kalifornii) o její legalizaci prostřednictvím tzv. Death with Dignity Acts. Jediným úspěšným pokusem bylo v roce 1994 přijetí Death with Dignxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxgalizoval asistovanou sebevraždu. Jeho přijetí vyvolalo vlnu nevole a odporu i u federální vlády a téma asistované sebevraždy se tak stalo předmětem rxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx garantoval obecně "právo zemřít" či konkrétně právo na asistovanou sebevraždu. Pokud by k její nekontrolované a bez restriktivních podmínek vymezujxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxmy), aby svou (nákladnou) léčbu ukončili, i když sami nechtějí. Z práva zemřít (right to die) by se mohla stát vynucovaná povinnost zemřít (duty to die). xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xak učiní za přísně stanovených podmínek. Zákon státu Oregon tak i nadále zůstal v platnosti (jeho ústavnost nepřímo konstatoval Nejvyšší soud v rozhodxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx v roce 2008 následován i dalším zákonem legalizujícím asistovanou sebevraždu ve státě Washington. Posledním z významných případů, který hluboce rozxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xoudů, byl floridský tzv. Schiavo case, v němž se v roce 1998 do soudního sporu o charakter léčby pacientky nacházející se v permanentně vegetativním staxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xpočátku dávaly za pravdu manželovi pacientky a nařídily ukončení léčby vyjmutím vyživovací trubice, nicméně vláda a parlament státu Florida narychlx x xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxmu personálu znovuzavedení vyživovací trubice do těla pacientky (v souvislosti s tímto případem se pro zákaz pacientům odmítat vyživovací léčbu, nacxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xLife-Sustaining Treatments and Vegetative State: Scientific Advances and Ethical Dilemmas"). Tento zákon byl následně Nejvyšším soudem Floridy v rxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxx uvedenou problematiku vyjmul z
jurisdikce
soudů jednotlivých států a svěřil ji federálním soudům, což ovšem samotné federální soudy (včetně Nejvyšxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx se týče uvedených otázek a praktik, k nimž rovněž převládá spíše zdrženlivý až odmítavý postoj, který je nadto posilněn i hrůznými a odstrašujícími zkuxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxnotlivcům, jejichž život byl vnímán jako "bezcenný"). Nicméně tento postoj je uplatňován převážně v otázce (aktivní)
euthanasie
, jež je zjednodušenx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxna lékaře. Z komparativního hlediska lze konstatovat, že ve většině evropských států je
de iure
(s určitými časovými odstupy, např. ve Francii až od roxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxu pacienta (viz jeho obdoba např. v § 8 zák. č. 123/2000 Sb., o zdravotnických a lékařských zařízeních, či § 7 zák. č. 282/2002 Sb., transplantační zákon)x x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx opatření soudu, který navzdory jejich nesouhlasu nařídil z důvodu ohrožení zdraví a života svěření nezletilého dítěte do péče příslušného léčebného xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxnverfügungsgesetz, lze dokonce zaznamenat obdobu amerických living wills. Tento zákon byl následně v otázce způsobu a závaznosti takto projevené vůxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxů nižších instancí, jimiž odsoudily za zabití k trestu odnětí svobody dceru (a jejího právního zástupce za napomáhání k trestnému činu), která na záklaxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxev vůle, učiněný v době plné způsobilosti matky, uznal za akceptovatelný a závazný pro posouzení trestnosti činu z hlediska doby jeho spáchání (i jako dxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxtze der Bundesärztekammer zur ärztlichen Sterbebegleitung, v nichž již není striktně vyloučena možnost spoluúčasti lékaře na ukončení života prodlxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxxx x xx Švýcarsku.
Shodně jako USA ani většina evropských států nepovoluje asistovanou sebevraždu (s výjimkou Švýcarska a Skotska), či (aktivní) euthanxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxx x x xxxt. 3 tr. zák., kdy se svolení osoby nevztahuje na souhlas k ublížení na zdraví či usmrcení, cit. § 144 tr. zák. upravující trestný čin napomáhání k sebevrxxxx x xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xx.7.2008 - senátní tisk č. 303, jenž byl zamítnut již v prvním čtení). Z důvodu její absence nelze ani předvídat směřování judikatury obecných soudů k uvexxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxké Británii, která sice rovněž cit. Suicide Act z roku 1961
de iure
kriminalizuje asistovanou sebevraždu i euthanasii, nicméně obecné soudy ve svých rxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx x (Purdy) v. Director of Public Prosecutions z 30.7.2009, UKHL 45 (2009)]. To ostatně vedlo zákonodárce v roce 2005 k podání návrhu zákona (Assisted Dyinx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxijat.
Evropský soud pro lidská práva se uvedenými otázkami doposud meritorně zabýval pouze v případu Pretty proti Spojenému království, v němž se sxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xanžela trestně nestíhaly, pokud jí na výslovnou žádost pomůže ukončit její život ovlivněný vážnou sklerotickou chorobou. ESLP stížnost zamítl, když xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxučení č. 1418 Parlamentního shromáždění Rady Evropy z roku 1999 - Ochrana lidských práv a důstojnosti smrtelně nemocných a umírajících).
Významnox xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx
xx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxí postavení v této skupině států má Nizozemí, které jako první
de facto
akceptovalo a posléze i
de iure
legalizovalo euthanasii. Počátky její legalizxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx) a postupně začaly deklarovat neformální souhlas s tím, že lékaři nebudou za tato jednání trestně stíháni. Své závěry opíraly o nařízení nizozemské léxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x xx situace, že se její výkon může dostat do konfliktu s jeho povinností zachovávat život. Tyto závěry následně akceptoval i nizozemský parlament a přijetxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxevražda staly
de iure
legálními. Uvedený zákon se stanovenými podmínkami velmi podobá citovanému zákonu státu Oregon, nicméně jde ještě dále, když o xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxkrokem lékaře. Nizozemská vláda po kritice vydala k této úpravě závazné pokyny, kdy např. zakazuje jejich užití v případě Alzheimerovy nemoci či u pacixxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xx xx xxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx rodiče (týká se to i případů novorozenců trpících nevyléčitelnými chorobami, což je legální rovněž ve Francii), dále děti v rozmezí 12 až 16 let, které txx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxanasie
jako preferovanější způsob "důstojné smrti" je poskytována i nad rámec uvedených podmínek (zejména co do okruhu nemocí), což obecné soudy i naxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxéze od roku 2002 i Belgie a od roku 2008 také Lucembursko. Do uvedené skupiny států patří rovněž Švýcarsko, které ovšem
de iure
legalizuje pouze asistovxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxnost a charakter nemocí, při nichž ji lze aplikovat, ani okruh oprávněných osob (bez ohledu na občanství) a navíc ji umožňuje aplikovat za dozoru a konzuxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxedných zahraničních turistů (nechvalně proslulou se se svými aktivitami a nabízenými službami z této oblasti stala činnost společnosti
Dignitas
). V xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xyl v roce 1997 zákon o legalizaci
euthanasie
přijat a "ústavně posvěcen" i tamním ústavním soudem, nicméně v roce 1999 byla
euthanasie
přijetím novéhx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxrální parlament zrušil (poprvé ve své historii tak uplatnil svou pravomoc rušit zákony přijaté na úrovni teritorií).
Obecně tak společnost zůstalx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx a ještě více (aktivní)
euthanasie
, které jsou za určitých podmínek legalizovány jen v malé skupině uvedených států. Její zastánci argumentují zejménx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx x x xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxolečnosti chránit a zachovávat život v jakékoliv kvalitě, hrozbou z nadužívání (tzv. slippery slope efekt) a ekonomického a sociálního zneužití takoxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xáborů tak zůstává nesouhlas se současným stavem péče o vážně či nevyléčitelně nemocné a potřeba rozvoje a zvýšení kvality tzv. paliativní péče a obecně xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx
x xxxxx x
xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxa nenarozeného dítěte (plodu) na život a "práva (důstojně) zemřít" vytváří pomyslný triumvirát nejproblematičtějších a nejkontroverznějších otázxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxo otázkou vedena spíše v rovině právně-teoretického či společensko-mravního diskurzu, zejména v USA je to otázka velmi palčivá a obdobně, jako výše přxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxměněné znění čl. 2 odst. 1 Úmluvy ("nikdo nesmí být úmyslně zbaven života kromě výkonu soudem uloženého trestu..."), i v evropském prostředí bylo použxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxlečenském (poválečném) klimatu, než které panuje nyní. Od té doby se totiž drtivá většina států řadí mezi tzv. abolicionistické státy, kdy ve svých ústxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxl. 27), Německo (čl. 102), Nizozemí (čl. 114), Rakousko (čl. 85), Portugalsko (čl. 24), Slovensko (čl. 15), Slovinsko (čl. 17), Švédsko (§ 4), Španělskx xxxx xxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxenství) v 50. letech minulého století, kdy např. v Německu byl zákaz trestu smrti v roce 1949 zakotven ihned do GG (čl. 102) jako reakce na hrůzy 2. světové xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxpění britského politika S. Silvermana britský parlament v roce 1965 přijal tzv. Murder (Abolition of the Death Penalty) Act, jenž rušil trest smrti pro xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xliv na veřejné mínění a také na politické elity. Nicméně proces vedoucí ke zrušení trestu smrti zde byl o něco delší, neboť v 60. letech minulého století Fxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxrti až v roce 1981 (za velkého přispění právníka a pozdějšího předsedy Ústavní rady R. Badintera). Tento ve stručnosti naznačený vývoj byl v mnoha směrexx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxdencím a názorům společnosti, plédujícím pro zachování trestu smrti pro ty nejzávažnější zločiny, včetně vraždy.
Rovněž na mezinárodní úrovni abxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxlostmi 2. světové války, jež koneckonců vedly i ke zpozitivnění konceptu práva na život (již při projednávání VDLP se objevovaly názory volající xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx práva na život, tj. právem jednotlivců nebýt ze strany státu zbaven života. Trest smrti nicméně i nadále přetrvával jako "přípustné" omezení práva na žxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxího trestu, což se projevuje zejména v čl. 6 odst. 2 MPOPP (navzdory původním návrhům Uruguaye a Kolumbie o zakotvení absolutního zákazu trestu smrti)x xxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx v době jejich spáchání, jež neodporuje ustanovením MPOPP a Úmluvy o zabránění a trestání zločinů genocidia (1948). Pro USA se MPOPP stal účinným až v xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx x xx xxxx xxxxxx xxxx x x xxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xro jednotlivé americké státy potvrdil Nejvyšší soud USA v rozhodnutí Domingues v. Nevada). Novým impulsem abolicionistických tendencí pak bylo přijxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxh jurisdikci smluvních států (čl. 1), s výjimkou nejtěžších vojenských trestných činů v období válek (čl. 2). MPOPP se tak ve spojení s citovaným protoxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxe (1989), která v čl. 37 zavazuje smluvní strany k zákazu ukládat trest smrti osobám mladším 18 let.
Také na regionální úrovni nacházejí odraz (či jsox xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxh (např. Jemen, Saudská Arábie, Irán, Sýrie, Egypt, Izrael) či asijských států (Čína, KLDR, Korea, Vietnam)]. V evropském regionu vrcholily v 80. letexx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx x x Úmluvě (1983), který smluvní státy zavazoval ke zrušení trestu smrti v období míru (čl. 1), nicméně i nadále ponechával výjimku jeho uložení v podmínkáxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxlovat o zavedení zákazu trestu smrti ve všech členských státech a snažila se přimět je k jeho ratifikaci [srov. rezoluce Parlamentního shromáždění Radx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx proti státům, jež i nadále povolovaly trest smrti - Albánie, Turecko, Arménie, Ukrajina, Rusko, Bělorusko]. Dovršením abolicionistického procesu sxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx jenž ruší trest smrti za všech okolností (výjimku tvoří čl. 4 umožňující smluvním státům omezit místní působnost protokolu na část svých území). S výjxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xýkon trestu smrti i v souladu s Protokolem č. 13), x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxx xxlitika zákazu trestu smrti - viz čl. 2 Listiny EU), absolutní zákaz trestu smrti platí pro celou Evropu. Pro úplnost je třeba dodat, že rovněž Americká úxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxelům starším 70 let), jež byla nadto doplněna o Druhý protokol o zrušení trestu smrti z roku 1990 zavazující signatářské státy k zákazu trestu smrti pro oxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxx
x xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx matce dítěte do dvou let věku a zdůrazňující obecně potřebu chránit zájmy nezletilých).
K otázce trestu smrti se ESLP přímo vyslovil pouze v několikx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx strany pracujících) v roce 1999 k trestu smrti za protistátní činnost (v důsledku zrušení trestu smrti v Turecku pro období míru v roce 2002 byl tento trexx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx x x xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx mezinárodní vývoj směřující k úplnému zákazu trestu smrti. Dále konstatoval, že i kdyby z izolovaně interpretovaného čl. 2 Úmluvy dovodil povolení uxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxustálá hrozba z vykonání uloženého trestu smrti, jimž musel A. Öcalan čelit po celé tři roky, nelze ponechat odděleně nejen od požadavků spravedlivého xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxx xxxP hojně posuzována samostatná otázka související s problematikou trestu smrti, a to otázka posouzení reálné hrozby (substantial grounds) uložení či xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxs za rozpornou se zákazem podrobování jednotlivce nelidskému či ponižujícímu trestu dle čl. 3 Úmluvy, za který je trest smrti mezinárodním standardem xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xufdhi proti Spojenému království, ale také nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 752/02 či rozhodnutí Spolkového ústavního soudu 1 BvR 93/64 (Ausliefxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxu, a to nejen vzhledem k ratifikaci a době účinnosti citovaných protokolů k Úmluvě (k 1.1.1993, resp. k 1.11.2004), ale již od nabytí účinnosti novely trxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxřipouští") pak představuje ústavní stvrzení zákazu trestu smrti a z ústavního hlediska představuje omezení základního práva na život vyplývající z Úxxxxx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxmentáři). Nahlíženo z historického hlediska je možné konstatovat, že zrušení trestu smrti na našem území (a obecně ve státech bývalého "východního blxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxstánců a odpůrců trestu smrti na území ČR nebyl totiž v období od konce 2. světové války prakticky žádný prostor. Zatímco v období bezprostředně poválečxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxí mimořádných, lidových soudů, po únoru 1948 se z trestu smrti (justiční vraždy) stal zase nástroj politických procesů, sloužící k upevnění lidově-dexxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxly zákon č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky a nový trestní zákon č. 86/1950 Sb. Od poloviny 50. let minulého století (v souvislxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxeno jako na trest, jenž mohl být fakultativně a při splnění stanovených podmínek uložen za spáchání vymezených trestných činů (celkem 33).
Výklad txxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxrti zůstává jednou z nejdiskutovanějších, a jež společnost rozděluje na dva protichůdné tábory - abolicionistů (zastánců zrušení trestu smrti) a retxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx pro zachování trestu smrti je nejčastěji zmiňován jeho odstrašující účinek, který nemá jen samotná existence trestu, ale konkrétně i vynesení rozsudxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xložení zachraňuje životy, když případné pachatele odrazuje od spáchání vraždy. Studie, vycházející ze statistických dat ohledně počtu spáchaných vxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxkoliv však absolutní opatření s obdobným odstrašujícím efektem jako např. vysoké tresty, "nulová tolerance" či "třikrát a dost". Dalším argumentem pxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx hledána v židovsko-křesťanské tradici - "oko za oko" - viz výše). Pro pozůstalé po oběti je tato touha v mnoha amerických státech "uspokojována" i zavedxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxho řešení, je zabránění hrozby útěku pachatele a jeho recidivy. Užíván je rovněž i ekonomický argument, kdy náklady na doživotní či dlouhodobé věznění xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxh, vyvracen tvrzením, xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xvýšenou ostrahu a lékařský dozor, se stává mnohem nákladnějším. V neposlední řadě se zastánci trestu smrti opírají o veřejné mínění, které se obecně přxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxch protiargumentů a nábožensko-filosofických zdrojů abolicionistického hnutí založených zejména na ideálu humanismu, užívají argument neustále xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xodernizují a umožňují tak i zpětně vyvrátit dřívější tvrzení či pochybnosti. Na to je reagováno sílícím důrazem na zajištění širokých a několikastupňxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxnímu zákazu a samozřejmě v první řadě nerespektováním hodnoty lidské důstojnosti a z ní vyvěrající potřeby zachovat a chránit lidský život pro jeho vnixxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx
xx xxxxxxný faktor silně ovlivňující nejen směřování a obsah uvedeného diskurzu, ale i konkrétní podobu zákonů povolujících trest smrti na úrovni jednotlivýcx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxh minulého století přijetím rozhodnutí NS USA v roce 1972 ve spojené věci Furman v. Georgia. V něm soudci NS USA v poměru 5 ku 4 (každý se separátním stanovixxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xbsentovaly zejména striktně vymezené podmínky pro ukládání trestu smrti, což umožňovalo jejich svévolné a časté zneužívání, zejména pro rasové předxxxxxx xxx xx xxx
xx xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx jednotlivé státy v čele s Texasem, Floridou a Georgií, v souladu se závěry citovaného rozhodnutí přijaly nové, trest smrti opětovně zavádějící zákonyx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xx xxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxko takový není v rozporu s hodnotou lidské důstojnosti chráněnou především VIII. dodatkem ústavy, nelze jej považovat za krutý a neobvyklý trest a jeho xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxl nezbytné podmínky, které musí splňovat (objektivní kritéria jeho ukládání, garance spravedlivého procesu, zvážení individuálních okolností příxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxí trestu smrti v drtivé většině z nich, což ostatně platí dodnes (v současnosti je trest smrti uzákoněn ve více než 2/3 amerických států).
Po tomto "dexxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxy rozhodnutí NS USA. Zásadním tématem bylo vykonávání trestů smrti na mladistvých (juveniles - 16-17 let) pachatelích (v době spáchání trestného činux x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxého pachatele jako trest nehumánní a krutý, nicméně následně v roce 1989 v rozhodnutí Stanford v. Kentucky označil soud za souladný s VIII. dodatkem ústxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxentně kritizována mezinárodním společenstvím (zejména odkazem na čl. 37 Úmluvy o právech dítěte, kterou USA společně se Somálskem jako jediné státy xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxdě tzv. evolving standards of decency testu a sociologických a psychologických poznatků o vyspělosti mladistvých dovodil, že tresty ukládané mladisxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxivých států, které umožňovaly ukládat trest smrti mladistvým pachatelům, byť pouze ve státech Texas, Oklahoma a Virginie byl skutečně v praxi aplikovxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxní, jež byly uloženy za trestné činy bez smrtelných následků (srov. rozhodnutí Graham v. Florida).
Rovněž v otázce ukládání trestu smrti mentálně pxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xuševně nemocným pachatelům, jimž musí být garantovány procesní záruky slyšení a dokazování stran jejich duševního stavu. Posléze však přijal rozhodxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxtatečně těmto pachatelům v průběhu procesu negarantoval slyšení a neuvážil otázky závažnosti mentálního postižení jako trest zmírňujícího faktorux x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxi mentálního postižení pachatele, NS USA rozhodnutím Penry v. Johnson zrušil i druhý odsuzující rozsudek, aniž by však revidoval svůj závěr o přípustnxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxestu smrti mentálně postiženým je v rozporu s VIII. dodatkem ústavy. Uvedené závěry pak NS USA rozšířil i na případy, kdy odsouzení pachatelé nejsou vzhxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxoumat (srov. rozhodnutí Panetti v. Quarterman).
K odst. 4
V celkovém kontextu čl. 6 Listiny se ústavodárcem zvolená formulace odst. 4 jeví poněkux xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxdem na přesné znění čl. 6 příliš srozumitelné. V komentovaném čl. 6 je totiž výslovně garantováno samostatné právo každého na život a ve znění jednotlivxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx, trest smrti) či jeho funkce (zejména obranná v odst. 2), nikoliv však jednotlivá samostatná práva (ve smyslu právo na zákaz trestu smrti?). Případná exxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxorní dovození ústavodárce do budoucna s jistotou rozhodně předvídat nemohl.
Odhlédneme-li od jazykových nesrovnalostí, odst. 4 skutečně předstxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxvot, primárně v jeho obranné funkci ve smyslu práva nebýt zbaven života, není absolutně neomezitelné, když předvídá existenci jednání, které, ač vede x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxním způsobu trestněprávní ochrany hodnoty lidského života (objekt ochrany) a rovněž v přísnosti trestní represe za její případné porušení se (vedle úxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxtlivé aspekty práva na život jsou tak v daném státě či lépe regionu s odlišnou nábožensko-kulturní tradicí a hodnotovým řádem (viz např. vliv židovskéhx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxestány. Vedle obecně (co do jejich nezbytného trestního postihu) akceptovaných jednání přímo ohrožujících život jednotlivce jako je vražda, zabití xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xpůsob a rozsah trestněprávní ochrany plodu,
euthanasie
či sebevraždy anebo přístup k zákazu trestu smrti. Uvedené faktory, i když v menší míře se pak pxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxož důsledku došlo k usmrcení jednotlivce.
Listina, na rozdíl od Úmluvy či MPOPP, specifické případy omezení práva na život blíže nevymezuje (s výjxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx trestné, je přenecháno podústavní (trestněprávní) úpravě, a tedy na vůli zákonodárce. I když i pro případná omezení práva na život platí Listinou staxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxo (viz komentář k čl. 4 odst. 4 Listiny), je stěží představitelné, že by se zákonodárce v demokratickém právním státě založeném na úctě k základním právůx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxení práva na život musí být vzhledem k jeho fundamentální povaze stanovena striktněji než u většiny ostatních základních práv. Proto i na předmětné zákxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
Ponecháme-li stranou dosud neřešenou a nevyřešenou otázku ústavnosti předmětných právních úprav, jak již bylo výše předestřeno, v ČR z uvedených hraxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxu s cit. zákonem o umělém přerušení těhotenství) své těhotenství sama uměle přeruší nebo o to jiného požádá či mu to dovolí. Naopak kriminalizováno je přxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxx x xr. zák. - Trestné činy proti těhotenství). Samotný plod pak požívá trestněprávní ochrany jednak skrze ochranu života a zdraví těhotné ženy (viz výše uxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxfikováno jako těžké), jednak samostatně (ochrana lidského embrya před nedovoleným nakládáním s ním dle § 167 tr. zák.). Rovněž sebevražda není přímo kxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxé otázky jsou zakázány přímo a výslovně ústavou (trest smrti) anebo jsou trestním zákoníkem kriminalizována jednání, jež jejich znaky vykazují (asisxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxného jednání, v jehož důsledku došlo (může dojít) k usmrcení jednotlivce [krajní nouze (§ 28) či nutná obrana (§ 29)], anebo její zakotvení předpokládá x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxi ČR, vymezující v § 56 odst. 1 situace, za nichž je policista oprávněn použít zbraň, dále pak § 42 zák. č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR, § 40 zák. čx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx x x xxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx teorie i praxe nelze tento výčet okolností vylučujících protiprávnost obecně považovat za vyčerpávající, což potvrzuje i znění tr. zák., jenž mezi ně xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxoučeno ("Nejde o přípustné riziko, jestliže taková činnost ohrozí život nebo zdraví člověka"), anebo v prvním případě naráží na samou podstatu práva nx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxo.
Samotná
interpretace
a aplikace uvedených okolností vylučujících protiprávnost, s ohledem na specifika konkrétního případu x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxtící síly jako
ultima ratio
prostředek, je primárně věcí příslušných obecných soudů, příp. následně Ústavního soudu. V této souvislosti nelze odhléxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxraně poskytované čl. 6 Listiny, při stanovení podmínek jeho omezení i při interpretaci a případné aplikaci okolností vylučujících protiprávnost jedxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x x xxx x xdst. 2 Úmluvy stanoveným podmínkám a na jejich judikatorní vymezení ze strany ESLP (viz výše).
V diskuzích nad problematikou a obsahem zákonem staxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxázka, zda ochrana majetku je či není právně obhajitelným důvodem pro jednání, v jehož důsledku dojde k usmrcení jednotlivce-útočníka (např. vloupáníx xxxxxx xx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xx xx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xbrana či krajní nouze), bylo možné podřadit a za přiměřené označit užití smrtící síly za účelem odvrácení útoku na majetek. Rovněž i jiné státy k této proxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxing). V jiných státech je k uvedenému tématu zachováván zdrženlivější postoj a v každém z konkrétních případů soudy váží konkrétní okolnosti (zejm. rexxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xritského Court of Appeal ve věci Martin v. R.). Nicméně není tomu tak obecně. Je nasnadě, že uvedené diskuze jsou nejčastěji vedeny USA, kdy i vzhledem k exxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxx x x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xastému výskytu případů usmrcení jednotlivců z důvodu ochrany majetku, která ovšem nejsou považována za trestná. Z
common law
systému vyvinuvší se doxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxému vstupu a útoku útočníka i užitím smrtící síly, byly totiž v drtivé většině amerických států přejaty do tamních trestněprávních úprav. Zastánci příxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx".
Specifickou oblastí spadající spíše do oblasti mezinárodního práva, která nicméně pro svou všudypřítomnost přesahuje i do vnitrostátního práxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx mít fatální dopady i na životy jednotlivců. Z hlediska práva se tak často dostávají vedle celé řady ostatních základních práv i svobod i do střetu s právex xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxm ústavních/nejvyšších soudů pak je, aby z hlediska ústavnosti přezkoumaly způsob jejich přijetí a jejich obsah (srov. cit. rozhodnutí Spolkového úsxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxelení letadla armádou v případě jeho zneužití jako zbraň pro teroristický útok). A především, aby z hlediska možného zásahu do základních práv a svobod xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxi již přijatých protiteroristických opatření. Za příklad lze uvést cit. rozhodnutí Nejvyššího soudu Izraele, v němž za proporcionální označil taktixx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx jako neproporcionální masivní bombardování civilního obyvatelstva ruskými armádními složkami při konfliktu v Čečensku (srov. sérii rozhodnutí Khxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxbití tří teroristů ozbrojenými složkami Velké Británie v rámci protiteroristické akce vůči členům IRA (srov. McCann a další proti Spojenému královstxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xl. 4 Listiny - limity omezování základních práv; čl. 5 Listiny - způsobilost mít práva; čl. 7 Listiny - nedotknutelnost osoby; zákaz mučení a špatnéhx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxvo na životní prostředí;
Související ustanovení mezinárodních smluv
Protokol č. 6 a xx xx x xxxxxxx
xxx x xxxxx xxx x xxxxxx
xxx x xxxxx x x xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxy EU;
Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia (č. 32/1955 xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxx
xxxxxxxxící zákony a ostatní právní předpisy
zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství;
zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republixxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x. 289/2005 Sb. o Vojenském zpravodajství;
zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.
Judikatura
Ústavní soud
Odmítají-li rodiče léčbu nezlxxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xx xx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxíslušného léčebného zařízení, porušení jejich práv zakotvených v čl. 32 odst. 4 či čl. 16 odst. 1 Listiny. Vzhledem k nutnosti okamžitého zásahu není zxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xěc dítěte ve věku okolo šesti let, není porušením čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, pokud toto dítě nebylo v daném řízení soudem vyslechnuto. ... Dlx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx x xxx xx xxxná, jakož i další okolnosti, jako je např. rodinné zázemí a společenské prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. V době rozhodování soudu měl nezletilý 6 let, x xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xodičích (alespoň zčásti) nezávislý názor. Za dané situace by bylo vyslechnutí nezletilého pouze formálním úkonem, jenž by beztak nijak rozhodnutí soxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxm stěžovatelů neztotožnil, protože smyslem a účelem uvedeného ustanovení je především zajistit ochranu nezletilých osob, na nichž je prováděn lékařxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdní osoby či jiné osoby nebo orgánu, které jsou k tomu zmocněny zákonem. Nelze je však vykládat tak, xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxh dítěte, protože by bránil realizovat nezbytnou ochranu práv a zájmů dítěte, ale i se samotnou Úmluvou o lidských právech a biomedicíně, jež stanovuje xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx x x xxx xx x x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxa si uvědomit, že uvedená úmluva představuje
komplementární
ochranu základních práv a svobod a jejím prostřednictvím nesmí dojít k omezení práv a svoxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxt. 1 Listiny je nutné vnímat v kontextu celého článku, zejména s odstavcem 2, který zní "Nikdo nesmí být zbaven života", a s odstavcem 4, který zní "porušxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxovení je ochrana života. Je jím garantováno ústavní právo každé lidské bytosti, že nemůže být svévolně usmrcena. Nelze z něho dovodit žádné ústavní garxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxědnosti za škodu, ale výlučně na trestněprávní odpovědnosti za usmrcení. To odpovídá citovanému článku 6 Listiny, který jinou ochranu lidského životx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx nelze z toho dovozovat, že navrhovatelem citovaná první věta čl. 6 Listiny míří i na zákonnou úpravu odpovědnosti za škodu. K takovému výkladu předmětxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xák.] není v rozporu s čl. 6 odst. 1 větou první Listiny, protože jím garantované právo na život nemá žádnou vazbu k zákonné úpravě odpovědnosti za škodu.
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx z 15.4.2003 (N 54/30 SbNU 65); usnesení III. ÚS 1972/08 z 11.9.2008.
Evropský soud pro lidská práva / Evropská komise pro lidská práva
... Výjimky xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxmětem. Text čl. 2 nahlížený jako celek ukazuje, že odst. 2 především nedefinuje situace, za nichž je dovoleno úmyslné zbavení života, nýbrž popisuje tyx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx x xxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxčlivě přezkoumávat případy, kdy dojde ke zbavení života, je-li úmyslně použita smrtící síla a brát v úvahu nejen činy příslušníků ozbrojených sil státxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xy byl v praxi neúčinný, kdyby neexistovalo řízení umožňující kontrolovat zákonnost použití smrtící síly státními orgány. Povinnost chránit právo na xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xenátu McCann a další proti Spojenému království z 27.9.1995, stížnost č. 18984/91:
... první věta článku 2 odst. 1 Úmluvy ukládá státům nejen povinxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxjich jurisdikci. ... Podle soudu, i vzhledem k povaze práva chráněného článkem 2 jakožto fundamentálního práva v systému Úmluvy, postačuje, když stěžxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxa, o němž vědí nebo měly vědět.
Rozsudek velkého senátu Osman proti Spojenému království z 28.10.1998, stížnost č. 23452/94:
Článek 2 čtený vcelku xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx zvažování nezbytnosti je však úmyslnost či záměrnost použití smrtící síly pouze jedním ze zvažovaných faktorů. Jakékoliv použití síly musí být "absoxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxesvědčující test nezbytnosti než ten, který je obvykle používán při posouzení, zda akce státu jsou "nezbytné v demokratické společnosti" ve smyslu drxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx z cílů vyjmenovaných v čl. 2 odst. 2 Úmluvy může být ospravedlněno i tehdy, je-li založeno na upřímné důvěře v předpoklady, které se zdají být pravdivýmx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxtické břímě, snad i ke škodě životů jejich i druhých. ... Povinnosti vyplývající z první věty čl. 2 ... zahrnují primární povinnost státu chránit právo nx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxi, zamezení a potrestání porušení takových příkazů. Jak vyplývá ze znění čl. 2 odst. 2, užití smrtící síly policejním důstojníkem může být za určitých oxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxelné s požadavkem efektivního respektu k základním právům. Z toho vyplývá, že policejní operace musí být dostatečně regulovány národním právem a zajixxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxmu království z 13.5.1980, č. 8416/78; rozhodnutí EKLP H. proti Norsku z 19.5.1992, č. 17004/90; rozsudek ESLP Soering proti Spojenému království ze 7xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxtu McCann a další proti Spojenému království z 27.9.1995, stížnost č. 18984/9; rozsudek Andronicou proti Kypru z 9.10.1997, stížnost č. 25052/94; rozxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx Spojenému království z 9.6.1998, stížnost č. 23413/94; rozsudek Ergi proti Turecku z 28.7.1998, stížnost č. 23818/94; rozsudek Yaea proti Turecku z 2xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx1999, stížnost č. 23657/94; rozsudek velkého senátu Tanrikulu proti Turecku z 8.7.1999, stížnost č. 23763/94; rozsudek Velikova proti Bulharsku z 18xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx2000, stížnost č. 40035/98; rozsudek velkého senátu Streletz, Kessler a Krenz proti Německu z 22.3.2001, stížnost č. 34044/96, 35532/97 a 44801/98; rxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx83/95; rozsudek P. a A. Edwards proti Spojenému království z 14.3.2002, stížnost č. 46477/99; rozsudek Pretty proti Spojenému království z 29.4.2002x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxálovství z 28.5.2002, stížnost č. 43290/98; rozsudek Anguelova proti Bulharsku z 13.6.2002, stížnost č. 38361/97; rozsudek Boso proti Itálii z 5.9.2xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx z 6.5.2003, stížnost č. 47916/99; rozsudek velkého senátu Tahsin Acar proti Turecku z 8.4.2004, stížnost č. 26307/95; rozsudek Buldan proti Turecku z xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxi Turecku z 30.11.2004, stížnost č. 48939/99; rozsudek velkého senátu Makaratzis proti Řecku z 20.12.2004, stížnost č. 50385/99; rozsudek Khashiyev x xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx0, 57948/00 a 57949/0; rozsudek Isayeva proti Rusku z 24.2.2005, stížnost č. 57950/00; rozsudek Hugh Jordan proti Spojenému království ze 4.5.2001, sxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx z 8.11.2005, stížnost č. 13284/04; rozsudek Huohvainen proti Finsku z 13.3.2007, stížnost č. 57389/00; rozsudek Tysiac proti Polsku z 20.3.2007, stíxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxtní proti Nizozemí z 15.5.2007, stížnost č. 52391/99; rozsudek Angelova a Iliev proti Bulharsku z 26.7.2007, stížnost č. 55523/00; rozsudek Reavey prxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxudek Abdullah Yilmaz proti Turecku ze 17.6.2008, stížnost č. 21899/02; rozsudek Isaak proti Turecku z 24.6.2008, stížnost č. 44587/98; rozsudek Soloxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxii z 25.8.2009, stížnost č. 23458/02 (potvrzen rozhodnutím velkého senátu z 24.3.2011); rozsudek Kalender proti Turecku z 15.12.2009, stížnost č. 43xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx6/05; rozsudek Al-Saadoon a Mufdhi proti Spojenému království z 2.3.2010, stížnost č. 61498/08; rozsudek velkého senátu A., B. a C. proti Irsku z 16.10xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxvenské republiky
Protiústavnost zákona o umělém přerušení těhotenství není dána ani tím, že právní režim ochrany plodu je rozdílný v závislosti na pxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxm neplyne závěr, že právní ochrana plodu vůči matce musela být totožná v každé jednotlivé fázi prenatálního vývoje. ... Průběh těhotenství a vztah mezi xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xozdějších fázích je víc zdůrazněná dualita matky a plodu.
Nález PL. ÚS 12/01-297 ze 4.12.2007:
Spolkový ústavní soud Německa
Rozhodnutí z 30.6.1xxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xx xx xx xx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x.); rozhodnutí z 16.10.1977 1 BvQ 5/77, BVerfGE 46, 160 (Schleyer); rozhodnutí z 29.10.1987, 2 BvR 624, 1080, 2029/83, BVerfGE 77, 170 (Lagerung chemisxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx BVerfGE, 59, 751, (2006) (Luftsicherheitsgesetz).
Ústavní tribunál Polska
Rozhodnutí z 28.5.1997, K 26/96; rozhodnutí z 30.9.2008, K 44/07.
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx
Xákmok Kásek proti Paraguayi z 24.8.2010.
Nejvyšší soud USA
Furman xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x 2.7.1976, 428 U.S. 153 (1976); Ford v. Wainwright z 26.6.1986, 477 U.S. 399 (1986); Thompson v. Oklahoma z 29.6.1988, 487 U.S. 815 (1988); Penry v. Lynauxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx 490 (1989); Cruzan v. Director, Missouri Department of Health z 25.6.1990, 497 U.S. 261 (1990); Planned Parenthood of Southeastern Pennsylvania v. Caxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxes v. Nevada, 526 US 1156 (1998); Stenberg v. Carhart z 28.6.2000, 530 U.S. 914 (2000); Penry v. Johnson ze 4.6.2001, 532 U.S. 782 (2001); Atkins v. Virginxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxrhart z 18.4.2007, 550 U.S. 124 (2007); Panetti v. Quarterman z 28.6.2007, 551 U.S. 930 (2007); District of Columbia v. Heller z 26.6.2008, 554 U.S. 570 (xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxx
xx xx xxxxxxxxxxx x x8.1.1988 1 S.C.R. 30 (1988); Tremblay v. Daigle z 8.8.1989, 2 S.C.R. 530 (1989); Dobson (Litigation Guardian of) v. Dobson z 9.7.1999, 2 S.C.R. 753 (1999xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxx5, 87/95; Attorney General v. X and others z 5.3.1992, 1 IR 1/92.
Nejvyšší soud Izraele
The Public Committee against Torture in Israel v. The Governmxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx
xx xx
xxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxcommodate an Interest in Life and a Right to Die.
American University Law Review,
2004,
Vol.
53,
s. 971-1020.
Alleweldt,
R.
at al.
EMRK/GG: xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxxx
xxxxx
xxxx
xx
xxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxU Press,
2007.
Ball,
H.
The Supreme Court in the Intimate Lives of Americans: Birth, Sex, Marriage, Childbearing, and Death.
New York:
NYU Pressx
xxxxx
xxxxx
xx xxx
xxxxxxxx
xx xx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx
xxxx
xxx
xx xxxxx
xxxxxxgin,
I.
A Merciful End: The Euthanasia Movement in Modern America.
New York:
Oxford University Press,
2003.
Dworkin,
R.
Life's Dominion.
New xxxxx
xxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx (euthanasie).
Trestní právo,
2004,
č. 6,
s. 4-13.
Foster,
Ch.
Choosing Life, Choosing Death: The Tyranny of Autonomy in Medical Ethics and xxxx
xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx
xxx xxxxx
xxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxrience in Global Perspective.
Basinsgtoke:
Palgrave Macmillan,
2010.
Hood,
R. G.;
Hoyle,
C.
The Death Penalty: A Worldwide Perspective. 4th exx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xx xxx
xx xxxxxxxxxx
INTERIGHTS: Manual for Lawyers - The Right To Life Under The ECHR (Article 2). London: Interights, 2008.
Ishay,
M. R.
The History of Human Rightxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx x
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxnt Women's Right to Refuse Medical Treatment after Gonzales v. Carhart.
University of Pennsylvania Journal of Constitutional Law,
2011,
Vol.
13, Nxx xx
xx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xx xx
xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
x997.
Köck,
xx
xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx
xxxxx
xxxx
xxx xxx xxx
xx xxxxxxxx
xxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxtním právu.
Praha:
Institut pro další vzdělávání soudců a státních zástupců,
1998.
Lepsius,
O.
Human Dignity and the Downing od Aircraft: Thx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx,
2006,
vol.
7, No. 9,
s. 761-776.
Letellier,
P.
at al.
Ethical eye: Euthanasia - Volume I, ethical and human aspects.
Strasbourg:
Council of Euroxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx xx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx
Vol.
107., No. 1,
s. 1-112.
McMahan,
J.
The Ethics of Killing: Problems at the Margins of Life.
New York:
Oxford University Press,
2002.
xxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx Evropy.
Trestněprávní xxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xx xxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxx
xx xxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxx
2005.
Matochová,
S.
Etika a právo v kontextu lékařské etiky.
Brno:
Masarykova univerzita,
2009.
Matthieu,
B.
The Right to Life in European xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxghts. CCPR Commentary. 2nd revised ed.
Kehl/Strasbourg/ Arlington:
N. P. Engel,
2005.
Ring,
K. A.
Scalia Dissents.
Washington:
Regnery Pubxxx
xxxxx
xxxxxx
xx xx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxchukat,
J.
(eds.). Is the death penalty dying?: European and American perspectives.
New York:
Cambridge University Press,
2011.
Schabas,
xx xx
xxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx
xxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxxx
xxx
Oeter,
S.
(eds.). The Right to Life.
Leiden/Boston:
Martinus Nijhoff Publ.,
2010.
Tucker,
J. D.;
Kathryn
L.;
Steele,
F. B.
Patient Choxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxx
xxx xxx xx
xx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxx xxx xxral Rights.
Dordrecht:
Springer,
2005.
Wicks,
E.
The Right to Life and Conflicting Interests.
Oxford:
Oxford University Press,
2010.
xxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx
xx
xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxx
x010.
Yount,
L.
Right to die and euthanasia.
New York:
Facts on File,
xxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxx návrhy České národní rady i Slovenské národní rady (FS tisk 330, FS tisk 331) shodně v tomto článku obsahovaly pouze garanci nedotknutelnosti osoby. Gaxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxlo zřejmě to, že nikde jinde v návrzích textu Listiny se o ochraně soukromí nehovořilo - teprve při projednávání v plénu FS poslanec J. Schneider navrhl xxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x
xxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xavrhl vypustit slova "a jeho soukromí", jež byla do čl. 7 odst. 1 předtím doplněna ústavněprávními výbory, "protože to má na sebe návaznost [a] ochrana xxxxx xxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx o čl. 7 odst. 1 nakonec přijat nebyl, zřejmě pro (ne zcela srozumitelné) obavy části poslanců (artikulované V. Bendou a E. Mandlerem), že "není-li tady xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxho čl. 10 odst. 2 Listiny (stenoprotokol z 11. schůze FS 9.1.1991).
Tento podrobný legislativně historický úvod dokresluje ne příliš promyšlenou xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxti osoby" nemá doslovný protějšek v jiných základních lidskoprávních dokumentech. Historicky se v našem právním řádu pojem nedotknutelnosti osoby pxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxstavení osob nadaných imunitou [srov. zákon č. 35/1918 Sb., o osobní nedotknutelnosti (imunitě) členů Národního shromáždění]. Teprve čl. 30 odst. 1 Úxxxxx xxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon."). Čl. 7 odst. 1 je tak
cum xxxxx xxxxx
xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxstické ústavy totalitního státu.
V systematice Listiny se však nedotknutelnost osoby jaksi osamostatnila a získala jiný obsah. Garance osobní sxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x x x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx, jakožto nejzávažnější případy jejího porušení. S vědomím geneze čl. 7 odst. 1 lze tedy dospět k závěru, že garancí nedotknutelnosti osoby zde rozumíxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxsné schránky člověka a jeho vědomí, jež může být v některých případech prolomeno zákonem, avšak s výjimkou zásahů kvalifikovaných jako mučení a špatné xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxzuje i původní důvodová zpráva. Nedotknutelnost osoby je v této interpretaci konkretizací obecného principu ochrany lidské důstojnosti (čl. 1 Listixxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxé důstojnosti, jež jsou spojeny s překotným rozvojem mnoha vědních oborů a zejména biomedicíny.
Jakkoli ústavodárce nepostupoval příliš promyšlxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxou od projevené intence jednotlivých ústavodárců: souvislost ochrany tělesné a duševní integrity s právem na soukromí je velmi úzká, což lze demonstrxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxity člověka poskytují těmto hodnotám ochranu právě prostřednictvím
interpretace
práva na soukromí [např. ESLP při výkladu čl. 8 Úmluvy (rozsudek Gxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxrecku, § 82, týkající se nucené gynekologické prohlídky vykonané bez svobodného a informovaného souhlasu ženy zadržené bezpečnostními složkami, a mxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx x xxázky spojené s následným "zpracováváním" osobních údajů, jež byly získány uskutečněným zásahem do tělesné a duševní integrity, např. genetická infoxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxrity, resp. tam, kde respektování soukromí úzce souvisí nebo je spojeno s problematikou zásahů do tělesné a duševní integrity [příkladem takové úzké vxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxeny s řadou medicínských intervencí, v některých případech i velmi invazivních; i v těchto xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxodů viz rozsudek Ternovszky proti Maďarsku (§ 26, též odlišné stanovisko k odůvodnění soudců Sajó a Tulkense), dovozující z čl. 8 Úmluvy právo rodičky xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxt pro to odpovídající legislativní rámec, v němž se budou moci zdravotničtí pracovníci pohybovat s dostatečnou právní jistotou]. Nutno ovšem podotknxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xazbě na ochranu tělesné a duševní integrity vůbec nejde (např. nález II. ÚS 3647/10, jenž shledal porušení čl. 7 odst. 1 v tom, že byla prodloužena předsxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxx1, v němž bylo shledáno porušení nedotknutelnosti osoby v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, jedním dechem s konstatací porušení čl. 8 odst. x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx garantována čl. 7 MPOPP, jenž v souvislosti se zákazem mučení a špatného zacházení stanoví, že nikdo nesmí být "bez svého svobodného souhlasu podrobovxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxně na lidech uvězněných v koncentračních táborech. Úmluva chrání tato základní práva, jak už bylo zmíněno výše, prostřednictvím čl. 8 (respektovánx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xodle něhož právo na život zahrnuje též svobodu vyhledávat a využívat nejlepší fyzicky dostupnou lékařskou péči) a čl. 3 (zákaz mučení a špatného zacháxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxě shledán nelidským a ponižujícím v rozporu čl. 3 Úmluvy, jinak však ano; viz též komentář k odst. 2), často též v kombinaci těchto základních práv (např. xxxxxxxxxx xx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx x hlediska čl. 3, tak z hlediska čl. 8 Úmluvy, a v obou případech z hmotněprávních i procedurálních aspektů).
Garance nedotknutelnosti osoby svědčí kxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x
xxxxxx
xxxxxxxxxxx x xroto je ústavní příkaz adresován zejména státu, resp. veřejné moci. Garance nedotknutelnosti osoby však klade na stát i pozitivní závazky, vyplývajíxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxnu tělesné a duševní integrity v oblasti trestní represe (trestné činy proti životu a zdraví v hlavě první zvláštní části tr. zák.), ve sféře medicínskéxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx mají i procesní aspekt, tzn. stát musí vytvořit též normativní rámec pro efektivní uplatnění procesních prostředků ochrany práv, včetně případů nedbxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx; viz např. rozsudek Oyal proti Turecku, § 66, v němž ESLP v případu nákazy novorozence virem HIV z krevního derivátu aplikovaného v rámci péče poskytovaxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxeciální mezinárodní smlouva Rady Evropy - Úmluva o lidských právech a biomedicíně, jež má charakter smlouvy lidskoprávní podle někdejšího znění čl. xx xxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xS 449/06, část IV/a). Jejím klíčovým ustanovením je zásada svobodného a informovaného souhlasu, nejde-li o situace nouze: "(1) Jakýkoli zákrok v oblaxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxě informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. (3) Dotčená osoba může kdykoli svobodně svůj souhlas odvolat." (čl. 5). Takx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx "(1) Každý má právo na to, aby byla respektována jeho fyzická a duševní nedotknutelnost. (2) V lékařství a biologii se musí dodržovat zejména: a) svobodxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxdských jedinců; c) zákaz využívat lidské tělo a jeho části jako takové jako zdroj finančního prospěchu; d) zákaz reprodukčního klonování lidských bytxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx a informovaného souhlasu dané osoby - pravidlo svobodného a informovaného souhlasu je
imanentní
této garanci a je z ní odvoditelné i bez výslovného usxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxxx xx xxxxxxx xb., o péči o zdraví lidu; nahrazena bude zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službáchxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxody a postupy zasahující tělesnou a duševní integritu člověka jsou uplatňovány v jeho zájmu a ve prospěch jeho zdraví (v této souvislosti je třeba "strixxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxit či zmírnit"; viz stanovisko veřejného ochránce práv 3099/2004/VOP/PM). Vycházíme z toho, že především pacient jako autonomní bytost musí nakonec xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxx xxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxn to nejlepší; na tomto východisku nemůže nic změnit ani riziko, že pacient učiní chybné rozhodnutí (zásada svobodného rozhodování v otázkách péče o vlxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxy a vytváří předpoklad pro nastolení vzájemné důvěry, jež je pro úspěšnou léčbu nepostradatelná; z tohoto pohledu by bylo vhodnější hovořit spíše o konxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxobodný a informovaný souhlas dodává zákroku nezbytnou legitimizaci a současně je exoneračním důvodem ve smyslu zásady
volenti non fit iniuria
, tzn. txxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xorušení nedotknutelnosti své osoby; pravidlo informovaného a svobodného souhlasu tak chrání nejen pacienta, ale i zdravotnický personál, pročež by xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx
xxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxutelnosti osoby omezené - nesmíme zapomínat na to, že i toto základní právo je ve smyslu čl. 1 Listiny nezadatelné a nezcizitelné (k pojmům viz komentář x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx
xxxx xxxxx
xxxxxx xxx x xxxxxx x xidských právech a biomedicíně: "Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět s příslušnými profesními povinxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxmi a standardy. Profesní standardy přitom podléhají vývoji a na otázku, co je a co není
lege artis
, nemusí být vždy jednoznačná a snadná odpověď. Příkladxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxx
x xxxxx x xx x xxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxilizace smí provést jen se souhlasem nebo na vlastní žádost osoby, u níž má být sterilizace provedena, a totéž platí o kastraci - pouze na žádost, nadto po xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxonány na jinak zdravých orgánech. Chirurgická
kastrace
(testikulární pulpektomie) je mezi vyspělými zeměmi dnes již uplatňována prakticky pouze v xxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx
xxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx x xxxo podobě však všeobecně xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxrurgické
kastrace
a významné negativní vedlejší účinky. Zpochybňována také bývá svoboda souhlasu s kastrací, poskytnutého osobou ve výkonu trestux xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx evropského Výboru pro prevenci mučení (CPT) ve zprávách z jeho návštěv ČR [CPT/Inf (2007) 32, body 103-110; CPT/Inf (2009) 8, body 11-44, v níž dokonce Cxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx úpravu chirurgických kastrací zpřesňuje - přidává soudní autorizaci a zakazuje jejich provádění ve zdravotnických zařízeních Vězeňské služby a osoxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
x xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xochybnosti však přetrvávají. Přidávání procesních garancí není nic platné, jde-li o metodu, jež je
per se
eticky a právně problematická: CPT - speciaxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxního mechanismu ve smyslu čl. 10 odst. 2 Úmluvy pro prevenci mučení, tj. vydáním veřejného prohlášení, znovu důrazně zopakoval výzvu k ukončení této pxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxotože "je zatížena starým orientálním způsobem výkonu trestu a zmrzačující formou léčby, ačkoli jsou k dispozici přiměřené alternativy" [body 6, 121xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx!
Svobodný a informovaný souhlas předpokládá, že pacient je "předem řádně informován o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích" xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxtním dokumentům týkajícím se vlastního zdraví, včetně možnosti pořídit si jejich věrné fotokopie (a to nejen před zákrokem, ale i po něm, např. za účelex xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxti Slovensku, § 50 až 58; jde o jeden z projevů pozitivního závazku států na poli čl. 8 Úmluvy, v daném případě přijmout takovou právní úpravu, jež umožní exxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxu informovaného souhlasu je otázka srozumitelnosti a relevantnosti informací poskytnutých pacientovi a jeho schopnosti jim skutečně porozumět - nexxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxrze formální a alibistický postup spočívající v tom, že pacient obdrží xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx, jeho věk, inteligence a vzdělání. Standardem pro posouzení řádnosti poučení bude takové poučení, jemuž je schopen porozumět objektivizovaný průměxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxkladem svobodného a informovaného souhlasu je i dostatečný časový prostor pro rozhodování pacienta; např. v kontextu nedobrovolných sterilizací (pxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxhlasu se sterilizací a řádným informováním pacientky musí uplynout přiměřená lhůta, ne kratší než 7 dnů (stanovisko veřejného ochránce práv 3099/200xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxh službách takovou garanci obsahuje (§ 15 odst. 1).
Aby vůbec mohlo dojít ke spuštění mechanismu ochrany čl. 7 odst. 1 Listiny, musí jít o zásah do tělexxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx či změně tělesné schránky (odběr části tkáně) nebo změně vědomí. V tomto smyslu nutno stanovisku pléna Pl. ÚS-st. 30/10 (a následně vydanému nálezu II. xx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxní vzorku vlasů a bukálního stěru z dosahu zákazu nucení k sebeobviňování ve smyslu čl. 40 odst. 4 Listiny, rozumět i tak, že v těchto případech nebude dotxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx x Listiny pokud jde o uchovávání a využití takto získaných informací, jak v této souvislosti upozornila i disentující E. Wagnerová; viz též rozsudky ESxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxx ze zásady enumerativnosti státních pretenzí (čl. 2 odst. 3 Ústavy). Jde-li o invazivnější zásahy do tělesné integrity (odběr krve či jiného biologickxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxx xxejímá argumentaci odlišného stanoviska k nálezu III. ÚS 655/06), poukazem na imperativ proporcionality mezi závažností trestného činu a intenzitou xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx
xxxxx xxxx zdravotnický pracovník a takový zákrok je vyloučen, pokud by byl spojen s nebezpečím pro zdraví osoby (srov. § 114 odst. 2 tr. ř.); srov. rozsudek velkéhx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxs v případě zákroků vykonávaných na osobách, jež pro svůj věk či tělesný a duševní stav nejsou schopny takový souhlas poskytnout, vyslovuje jejich
altex xxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxa osob neschopných dát souhlas, čl. 7 - ochrana osob s duševní poruchou, čl. 8 - stav nouze vyžadující neodkladná řešení, čl. 9 - dříve vyslovená přání x xxxx xxx xxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xřípadě zákroků, jejichž provedení je nezbytné k záchraně života nebo k zabránění vážné poruchy zdraví u osob, jež informovaný a svobodný souhlas samy pxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx x x xxx x xxxxx xx xx xxx xx x xxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxte; z případů ESLP viz např. rozsudek Glass proti Spojenému království, § 70).
De lege lata
§ 23 odst. 3 zákona o péči o zdraví lidu stanoví, že v takovém pxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx dítěte, jehož rodiče odmítali s poukazem na své náboženské přesvědčení poskytnout souhlas s aplikací krevních derivátů); zákon o zdravotních službáxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xx xx xxxxxxx x x xxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxvolné hospitalizace, jež se však opírá o jiné ustanovení, konkrétně čl. 8 odst. 6 Listiny. Nutno v této souvislosti zdůraznit, že soudní autorizace nedxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxobrovolné léčebné úkony a zákroky, k nimž v průběhu nedobrovolné hospitalizace dochází; u nich a u každého z nich jednotlivě nutno v plném rozsahu uplatxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxx xidu, § 38 zákona o zdravotních službách; srov. též zjištění CPT/Inf (2007) 32, bod 129].
Listina v čl. 7 odst. 1 stanoví, že nedotknutelnost osoby (a xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxé a duševní integrity přípustný i proti vůli osoby, resp. bez jejího svobodného a informovaného souhlasu. Listina zde zdánlivě ponechává zákonodárcx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxš lehce spokojil jen s tím, že zákon může nedotknutelnost osoby omezit; v daném případě však šlo o bukální xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx považován být nemůže - viz výše, bod 11 komentáře). To by však byl hluboký omyl - výhradou zákona se možnost omezení tohoto základního práva nevyčerpáváx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xako např. u nedotknutelnosti obydlí v čl. 13 odst. 3 Listiny či práva svobodně projevovat náboženství nebo víru v čl. 16 odst. 4 Listiny, což však ve sféřx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xýčtu legitimních cílů omezení nedotknutelnosti osoby může vést pouze k jedinému závěru, a sice že jsou toliko imanentně omezitelná. Zákon je tedy nemůxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxráněným právním statkem (veřejným dobrem); "společenská nezbytnost" vyjádřená zákonem (srov. Knapp, Pavlíček, Sovák, s. 76, 78) sama o sobě stačit nxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxvních pozic totiž nesmí být bezdůvodně upřednostněna a musí být uchováno maximum z obou, jinými slovy, musí být dosaženo proporcionálního vyrovnání vxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxjde-li o kolizi s jiným základním právem jiné osoby, nýbrž (jen) o kolizi s ústavně chráněným veřejným dobrem (maxima výkladu
in favorem libertatis
); vxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxmí zákonem vůbec nestanoví. Je-li tedy garance soukromí v čl. 10 odst. 2 Listiny interpretována tak, že připouští pouze
imanentní
omezení, bylo by
abxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xamotnému základu všech práv, byl libovolně omezitelný zákonem z jakéhokoliv důvodu (srov. bod 13 komentáře k čl. 4).
Dogmatiku ochrany nedotknutexxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxeventivního povinného očkování (základem zákonné očkovací povinnosti je § 46 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví) se vyjádřily x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxrobit se očkování, a toliko z formálních důvodů (vymezení skutkové podstaty přestupku toliko vyhláškou, nikoli zákonem) zrušil správní rozhodnutí o xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxšce (439/2000 Sb.). Následně měl i Ústavní soud xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxo, že Ústavní soud otázku ústavnosti preventivního povinného očkování současně "zkoumal i nezkoumal" a že připustil, že mu mezinárodní smlouva (zde Úxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x
xxxx
xx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxa nebýt podroben jakémukoliv zákroku v oblasti péče o zdraví bez svého souhlasu jde o právo omezitelné, pokud je to nezbytné v demokratické společnosti xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxx o otázku (v tomto pořadí) "politickou a expertní". Ústavní soud zde vůbec projevil nezvyklou míru deference vůči zákonodárci, a to s poukazem "na poměrxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xppreciation je instrumentem mezinárodní smlouvy vůči opatřením států jako celků (včetně vnitrostátní moci soudní), vyjadřujícím respekt k jejich rxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxtrostátního zákonodárce. Především však na tomto nálezu zarazí skutečnost, že jak účastníci řízení, tak především Ústavní soud sám, zcela přehlédli xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxdotknutelnosti osoby - vtáhl do hry právo svobodně projevovat náboženství a víru dle čl. 16 Listiny, o něž stěžovateli vůbec nešlo (na což bylo poukázánx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxví" (čl. 16 odst. 4 Listiny). To mu umožnilo zcela převrátit optiku (racionalita očkování
versus
iracionalita domnělého náboženského postoje) a souxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxávech a biomedicíně ("Žádná omezení nelze uplatnit ... kromě těch, která stanoví zákon a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu ... ochxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xo zjištění, že nedobrovolné vpravení očkovací látky do těla člověka, jež vyvolává, resp. má vyvolat odezvu imunitního systému s dlouhodobými efekty, xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xrčitost, dostupnost, včetně vymezení skutkové podstaty přestupku), by musel přistoupit k úvaze, jaká jiná základní práva, případně jaké ústavně chrxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx
xxanentní
omezení; čl. 26 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně totiž nemůže být přímo použitelný i vzhledem k explicitnímu zpětnému odkazu x xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxvěru, tj. jako v kolizi stojící identifikovat základní právo na ochranu zdraví jiných osob, jež by mohly být ohroženy nemocí, proti níž má očkovací látkx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxt konfliktní ústavně chráněné zájmy. Přitom by v
abstraktní
rovině hrálo roli, jaké méně omezující alternativy jsou k dispozici, zda jde (jen) o legem xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxesátů jako nezpochybňovaná samozřejmost), doplněnou případně nejrůznějšími stimuly či benefity pro ty, kteří se očkování podrobí (např. plná úhradx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx taková úprava plošné preventivní očkovací povinnosti, jež by umožnila přímo fyzické donucení v podobě vpravení očkovací látky do těla zpěčující se osxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xýt toliko nejzazší možností, např. po vyčerpání povinných konzultací s odborníky či specializovanými orgány na úseku ochrany veřejného zdraví, nikoxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxdného a informovaného souhlasu musí uplatnit alespoň jako princip, tj. k donucení lze přistoupit až tehdy, kdy byly vyčerpány všechny možnosti, jak doxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x
xxxxxx xxxxx
xx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xvěrohodnost a závažnost důvodů pro odmítnutí očkování, zdravotní stav, osobní a rodinná anamnéza, příslušnost k rizikovým skupinám, případně i otázxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx vzdálenost a míra rizika, jež z toho plyne pro jiné osoby (
relevantní
by bylo i posouzení, jaké riziko onemocnění hrozí osobám, jež proti němu preventixxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx může uplatnit i komparace očkovacích schémat v jiných vyspělých a srovnatelných zemí. To vše jsou nepochybně též otázky expertní, k jejichž objasnění xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxch posouzení nemá (Ústavní) soud pravomoc. Nedospěje-li (Ústavní) soud k jednoznačnému závěru, měl by v pochybnostech upřednostnit základní právo (
xx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxě hrozící poruchy zdraví, a že s přihlédnutím ke stupni proočkovanosti
relevantní
populace proti danému infekčnímu onemocnění bezprostřední a vážnx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx v řadě klíčových kauz, jejichž předmětem byla bezpochyby ochrana nedotknutelnosti osoby v dimenzi tělesné a duševní integrity, nebyl čl. 7 odst. 1 Lisxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xx x59/03 ve věci soudně nařízené ústavní péče vážně nemocného dítěte, jehož rodiče, Svědkové Jehovovi, odmítli poskytnout souhlas s aplikací krevních xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxtelnosti osoby dovolává, např. v nálezu II. ÚS 2379/08 konstatoval, že ochrana zdraví se realizuje mimo jiné prostředky ochrany osobnosti dle § 11 a násxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx rozhodování o osvobození od soudního poplatku označena za zjevně bezúspěšné uplatňování práva). Naopak případy, kdy Ústavní soud shledává čl. 7 odstx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
K odst. 2
Mučení představuje nejbrutálnější útok proti lidské důstojnosti, tělesnému a duševnímu zdraví člověka a jeho životu. Intenzivní tělesxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xdykoliv přijít, a zcela vyřazuje svobodnou vůli člověka a schopnost ovládat své jednání, jež je téměř automatizovaně zaměřeno jen na únik před trýznivxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx x x xxxxx xmyslu přestává být člověkem. Platí to nejen o oběti, ale ve stejné, ne-li větší míře i o jejím mučiteli.
Zákaz mučení spolu s méně intenzívními formamx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxdního práva nebýt mučen a podroben krutému či ponižujícímu zacházení nebo trestu s právem na zachování lidské důstojnosti (čl. 1 Listiny), právem živox xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx ideové východisko sdílí i s právem nebýt podroben otroctví a nucené práci (čl. 9 Listiny); byla-li podstatou otroctví (zejména v jeho starověkých formxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xivou věc poškodit či zničit, jinými slovy trestat, mučit či usmrtit. Zákaz mučení a nelidského, krutého a ponižujícího zacházení nebo trestání je tak z xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xeboť především osoba zbavená osobní svobody se nachází v obzvláště zranitelném postavení a je vystavena xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx vůči příslušníkům vlastního druhu provází lidskou povahu od nepaměti. Sofistikované právní institucionalizace se však mučení dostalo až v několika xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxx
x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxačících a tělesných trestů či metod zostření trestu smrti [již středověké právo znalo tresty useknutí ruky, nohy, oslepení, vytržení jazyka, mrskáníx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxního v podobě důkazního prostředku (
tortura
v užším smyslu); např. v brněnském městském právu je
tortura
doložena již v polovině 14. stol (Právní knixx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxrkevních inkvizičních procesů s heretiky), které namísto dřívějších formálních důkazních prostředků stavělo důkaz skrze svědky a za korunu důkazů pxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxsáhly v činnosti Heinricha Institorise a Jacoba Sprengera, kterou propagovali ve známém spise Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice, 1487) a pxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx království českého z r. 1579 obsahovala úpravu tortury v rámci trestního procesu, avšak až do roku 1768 nebyly druhy mučení kodifikovány (Malý, s. 110, xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xx
xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxním prostředkem. Theresiana zavedla přesná pravidla jejího užívání, stupně, technické podmínky a dobu trápení (palečnice, sešněrování rukou, nataxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxí tortury jen u podezření z těžkých zločinů, které byly trestány smrtí, aby snad utrpení s ní spojené nebylo těžší než vlastní trest, však můžeme alespoň xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx; zákazu předcházelo vydání spisu J. Sonnenfelse O odstranění tortury). Josefínský obecný soudní řád kriminální (1781) již torturu neznal, ukládal vxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx48), jehož součástí bylo i zrušení trestu smrti a odbourání tělesných trestů, došlo v době bachovského absolutismu k určité "renesanci" tělesných trexxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx1867 ř. z. (Malý, s. 194, 209, 277).
V čsl. Ústavní listině z r. 1920 explicitní zákaz mučení x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxsově uplatňovanou krutostí vše, čeho se kdy lidé vůči jiným lidem a živým tvorům dopouštěli. Výslovný zákaz mučení a špatného zacházení neznala ani ústxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxímu zacházení jako metodě práce v boji proti nepřátelům nového společenského řádu, ať už šlo o vyšetřovací metody, anebo o zacházení s odsouzenými. Tzvx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xákonnost stíhání a zbavení osobní svobody; zmiňovat v tak "pokrokovém" dokumentu zákaz mučení tehdejší režim zřejmě považoval za anachronické a přinxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx ústavní úrovni vysloven komentovaným ustanovením Listiny.
Jiná situace je pochopitelně ve sféře mezinárodního práva. Nejprve se v rámci válečnéxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxnsovu klauzuli zásady lidskosti (Potočný, s. 269); Ženevská úmluva o nakládání s válečnými zajatci z r. 1929, čl. 2, vyžadující lidské zacházení a ochrxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxnitárního práva a zločinů proti lidskosti prohloubeny norimberským vojenským tribunálem, jenž byl následován sérií čtyř ženevských úmluv na ochranx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx x xx xxxx xxxx xxxxxxxst ženevských úmluv rozšířena i na tzv. osvobozenecké boje a občanské války). Všeobecná deklarace lidských práv ve stejném roce v čl. 5 proklamovala vxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxst této garance byla záhy potvrzena regionálně (v Evropě) čl. 3 Úmluvy z r. 1950 (doplňující výčet VDLP též o kruté zacházení nebo trest), celosvětově pxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxd k tomu nebyl dán svobodný souhlas (nepochybně v reakci na známou praxi zneužití lékařské vědy v nacistických koncentračních táborech); v čl. 10 pak MPxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxzené důstojnosti lidské bytosti."). Římský statut Mezinárodního trestního soudu označuje mučení za zločin proti lidskosti [čl. 7 odst. 1 písm. f) Římxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx speciální mezinárodní smlouvy; na celosvětové úrovni především Úmluva OSN proti mučení (CAT) z r. 1984, jíž předcházela deklarace v podobě rezoluce Vxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxkal oprávnění vykonávat preventivní návštěvy míst, v nichž se nacházejí osoby omezené na svobodě. Zmíněným opčním protokolem se státy zavázaly zřídix xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x x xxst. 3 a 4 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv; podrobnosti k tomuto řešení viz Langášek 2004). Opční protokol byl inspirován účinným regioxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z r. 1987. Zprávy Výboru o návštěvách detenčních zařízení v jednotlivých zemích i zobexxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxLP [k rostoucímu významu zjištění CPT v judikatuře ESLP, ale i ústavních soudů (např. nálezy I. ÚS 752/02, I. ÚS 601/04) viz Langášek 2009].
Zákaz mučxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx
xxx xxxxxx
x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx, § 61, rozsudek Sněmovny Lordů
Ex parte
Pinochet z r. 2000 a rozsudek ICTY Furundžija z r. 1998. Není za žádných okolností prolomitelný. Také mezinárodxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxkéhokoli druhu, buď válečný stav nebo hrozba války, vnitropolitická nestabilita nebo jakákoli jiná mimořádná situace" (čl. 2 odst. 2 a 3 Úmluvy protx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxtví, § 164, či rozsudek velkého senátu Gäfgen proti Německu, § 87). Ani Listina neumožňuje prolomení zákazu čl. 7 odst. 2 a omezení tohoto základního pxxxx xx xx x xxxxxxx xx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxého ohrožení státu, života národa či branné pohotovosti nesmějí být omezena práva uvedená v ... čl. 8 odst. 2" (ČNR tisk 109; v původní verzi čl. 8 odst. 2 jx xxxx xxx