1/1993 Sb.

Ústava České republiky: Komentář

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
xxxxxx xxx
xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xadovan
Suchánek
Vojtěch
Šimíček
Ladislav
Vyhnánek
PREAMBULE
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
1.
Jakkoliv slovo preambuxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xespočívá ve formulaci konkrétních ustanovení, upravujících organizaci veřejné moci, příp. popisujících základní práva a svobody, nýbrž v uvození sxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxředek výkladu Ústavy ČR. S ohledem na skutečnost, že ČR představuje zemi s polylegální ústavou (ústavu ve formálním smyslu tvoří celý ústavní pořádek)x xxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxních.
2.
Hlavním autorem preambule byl Václav Havel a závěrečným editorem předseda ČNR Milan Uhde (Chrastilová, B., Mikeš, P., s. 110). Zejm. jejixx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxce V. Havel navrhoval namísto preambule, do které by byly zaplétány "poeticko-historicko-patetické odkazy na Přemysla Oráče, tisícileté tradice čexxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxtné deklarace, která by byla přijata společně s Ústavou ČR. Za inspiraci výslovně označil "spíše americkou Deklaraci nezávislosti než slovenskou Dekxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx tradicím a popis toho, jaký stát a proč vlastně vzniká. Faktem je, že preambule není nezbytnou součástí ústavy (vůbec ji nemá např. Belgie, Dánsko, Finsxx xx xxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxadice a státoprávní vývoj na našem území, od státnosti monarchické (Koruna česká) až po státnost československou republikánskou, završenou obnovou xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xoku 1867 se však jednalo v podstatě již jen o útvary správní, nikoliv státní. Československá republika se poté dělila na zemské správní obvody, jimiž byxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx stejně jako regionálním povědomím je proto třeba vysvětlit úvodní prohlášení "my, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku" (Mikule, sx x x xx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xrosazující tehdy samosprávné postavení Moravy a Slezska (v době federace v podobě troj- či čtyřfederace namísto federace československé). Z konečné xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxx xxxxuvání sporných otázek svědčí ostatně i skutečnost, že v době přijímání Ústavy ČR nebyla vyřešena otázka VÚSC (jejich označení, kompetencí ani počtu)x
xx
xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxtava ČR přijímána (lidská důstojnost, svoboda, rovnoprávnost, vzájemné povinnosti, demokracie, úcta k lidským právům, občanská společnost, právxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxou samostatně vymahatelné. Jak uvádějí Maunz a Dürig, "přijetím státních cílů do ZZ není zaručena jejich prosaditelnost. Politické úvahy mohou mít opxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xx x xxxx xx xxxxx xxxxním cílům přiznává i integrační funkci: určení směrů státní činnosti a jejich hranice (s. 19).
5.
Preambule má rovněž určitý mezinárodní rozměr, jxxxxxx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxlání střežit a rozvíjet přírodní, kulturní, hmotné a duchovní bohatství (viz komentář k čl. 7 Úst).
6.
Již z prvních slov preambule ("My, občané ČR.xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx prostřednictvím ústavodárného shromáždění), tzn. není oktrojována lidu panovníkem.
7.
Preambule je zajímavá nejen tím, co obsahuje, nýbrž takx xxxx xx x xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxv. opačně preambuli německého ZZ, začínající slovy "u vědomí své odpovědnosti před Bohem a lidmi"; anebo Ústavy Irské republiky, uvozené větou "ve jméxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx".
8.
V preambuli také chybí jakýkoliv příklon k některému směru politického myšlení, resp. ideologii. V tomto směru se ústavodárce zjevně poučil x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxnou preambuli deklarující vítězství socialismu a přechod ke komunismu. Určitý ideologický příklon však lze výjimečně nalézt i v současných ústavách xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xx xxxxxx xxxxxxxxout, že Ústava ČR byla přijata tehdejší Českou národní radou dne 16.12.1992, a to v návaznosti na ústavní zákony Federálního shromáždění, kterými došxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx v čl. 7 ústavního zákona č. 542/1992 Sb., o zániku ČSFR, podle něhož "Česká národní rada a Národní rada Slovenské republiky mohou ještě před zánikem Českx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxde na Českou republiku a Slovenskou republiku podle článku 2". Budiž dnes již jen historickým připomenutím, že Ústava ČR byla přijata za situace a teprxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxti Slovenské republiky (přijatá usnesením SNR již dne 17.7.1992; stejného dne oznámil prezident V. Havel úmysl odstoupit ze své funkce).
Z literatxxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxx letech - základní východiska, in Šimíček, V. (ed.), Ústava České republiky po pěti letech, Brno: Masarykova univerzita, 1998;
Chrastilová, B., Mixxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xepubliky I, Politologický časopis č. 1/1994, s. 5 - 16;
Klokočka, V. Nové pojmy v Ústavě České republiky II, Politologický časopis č. 2/1994, s. 3 - 12x
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxiky. Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007.
HLAVA PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
[Základní principy]
Pavel
Molek
Vojtěxx
xxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx a zakotvuje vskutku základní principy celého ústavního systému. Jeho původní znění neobsahovalo odst. 2, který byl zakomponován teprve přijetím tzxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx
x xxxxx xx
xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xežim; současně stanoví priority a cíle státu.
3.
Již z označení státu je zjevné, že ČR má republikánskou formu vlády. Z dalších ustanovení pak plynex xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x x xady dalších ustanovení, počínaje preambulí a konče výčtem jednotlivých pravomocí státních orgánů. Klíčovým je nepochybně čl. 2 Úst, který definuje lxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxx
xx
xxxncip svrchovanosti státu v moderním státovědeckém pojetí (a také v judikatuře evropských ústavních soudů) již není vykládán toliko jako striktně pojxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxxxti. Toto pojetí, spojované se jménem Jeana Bodina, je totiž v podmínkách současného globalizovaného světa, v němž se státy nacházejí ve velmi komplikoxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx počínaje T. Hobbesem se myšlenka suverenity pojí se smluvními představami o vzniku státu a tím i s rozlišením toho, kdo představuje zdroj a kdo nositele xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx aspekt suverenity státu, spočívající v nezávislosti státní moci uvnitř i navenek státu (vnitřní a vnější
suverenita
), od aspektu pozitivního, spočíxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxí. Toto je v ČR unitární, nikoliv federativní, jako tomu bylo ve vztahu ke SR za existence ČSFR do konce roku 1992. Jakkoliv se tedy ústavní pořádek hlásí k xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxnu státní moci a její přenesení na nestátní, avšak veřejnoprávní,
korporace
, a nikoliv o federalizaci území, tj. o autonomii těchto celků (států, zemíxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxvanost), nemohou z ČR ani vystoupit a ústavně je jim přiznáno toliko právo na samosprávu.
6.
ČR je definována jako demokratický právní stát. Ústavoxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xstavy ČR, zejm. v čl. 2 a 9 (viz komentář k nim). Zejm. čl. 9 odst. 2 Úst, který označuje za nepřípustnou změnu "podstatných náležitostí demokratického pxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxích úvodních článků), je třeba vyzdvihnout dva aspekty tohoto pojmu: "Předně se (na rozdíl od Ústavy 1920) nehovoří jen o demokratickém, ale o demokratxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xtátem může být jen stát demokratický. Pojem demokratického právního státu můžeme pokládat za synonymum s pojmem ‚ústavní stát' anebo ‚stát založený nx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxy jsou nedotknutelné a za existence současného ústavního zřízení nezměnitelné, a to ani formálně logickým výkladem právních norem, jestliže by takovx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xx
xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxat, Rule of Law, L'État de droit, Stato do diritto) je nutno vykládat v materiálním a nikoliv pouze formálním smyslu. K tomuto pojetí se opakovaně přihláxxx x xx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xformální aspekt), nýbrž že hodnoty a cíle sledované a dosahované činností státu jsou i spravedlivé xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx že by se materiální a formální právní stát stavěly do kontrapozice a že by se navzájem dokonce vylučovaly, nýbrž pouze, že současné pojetí právního státx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxiž může dojít k jevu, který zaznamenal již Cicero: summum
ius
summa saepe
iniuria
est (nejvyšší právo je často nejhorším bezprávím). Materiální právxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxednost.
8.
Příklon k materiálnímu pojetí právního státu má své dobré historické důvody. Jak připomíná V. Klokočka, jde o překonání formální právnx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxově neutrální tím, že tvoří institucionální a procesní rámec naplnitelný velmi odlišným politickým obsahem, protože kritériem ústavnosti se stává dxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxti moderního evropského právního vývoje. Kdysi velikán německého pozitivismu Gustav Radbruch se v roce 1947 zřekl pozitivismu slovy: Pozitivismus sx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxí zákon uznat jako právo. Právní věda si musí uvědomit tisíciletou moudrost antiky, křesťanského středověku a osvícenství, že výše než zákon stojí práxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x x xxx
xx
xxxxxxlivé konkrétní principy právního státu v podmínkách ČR můžeme na základě textu ústavních norem a judikatury ÚS vymezit (viz také J. Filip, s. 206 a násl.x xx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx 59 odst. 2, čl. 69 odst. 2, čl. 78, 79, 95, 105 Úst);
-
veškerá státní moc je vázána úctou k právům a svobodám člověka (čl. 1 odst. 1 Úst);
-
státní moc xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxí zákonem zakázáno, a nikdo nesmí xxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxpielně neomezená, zatímco každá
kompetence
státu oproti tomu musí mít jasné limity (nachází se v jakési "síti kompetencí");
-
nikomu nesmí být zpxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxx
x
xxxxx xxxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxn od státu (čl. 20 odst. 4 LZPS);
-
ústavně předepsaná tvorba zákonů (čl. 39 až 52 Úst);
-
hierarchie právních předpisů (čl. 9 odst. 1, čl. 87, čl. 9x xxxxx x xxxxx
x
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx x5 odst. 1 Úst);
-
nezávislost soudů a soudců (čl. 81, 82 Úst). Jak připomíná C. Schmitt, ve věcech trestních a civilních tato nezávislost v zásadě exixxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxje výkonná moc (s. 131 - 132) - soudní kontrola veřejné správy;
-
procesní záruky ochrany základních práv a svobod (zejm. hlava pátá LZPS);
-
rovxxxx xxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xx xxx xx xxxxx x xxxxxx
x
xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx x
xxxxx xxxxx xxxx xxxx
x xxx xx xxxxxx
-
zákaz xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx
x
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxejné moci;- požadavek právní jistoty, jasnosti, předvídatelnosti a určitosti práva.
K posledně jmenovaným třem principům je dobré uvést, že jsox xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x je proto legitimní od veřejné moci očekávat nejen to, že bude důsledně dodržovat pravidla, která sama stanovila, nýbrž také, že tato pravidla budou dosxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxčný
deficit
při vydávání těchto pravidel, který se projevuje v přeceňování role normotvůrce z hlediska řešení společenských problémů, nutně vedoucx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx x x xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxním sporů soukromými arbitry, konvencemi, zvyky a podobnými druhy spontánního jednání jednotlivců se zákonodárství dnes jeví jako rychlý, racionálxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xůže být příliš rychlá na to, aby byla účinná, že může zasahovat víc, než je ku prospěchu věci, a je možná příliš spojena s potenciálními záměry a zájmy hrstxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxátu: právní řád je nepřehledný, nesrozumitelný, mnohdy si odporující a celkově uživatelsky nepříjemný, takže připomínání zásady "neznalost zákona xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx a vtip G. K. Chestertona, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006, s. 39), že "dostatečným důkazem, že nežijeme v demokratickém státě, jsxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxkony jsme ochotni všichni dodržovat."
10.
Ke zmíněným znakům právního státu je třeba dále uvést, že ÚS převzal (kriticky k tomu viz D. Kosař) němecxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxsahu státu: vhodnosti, potřebnosti (nezbytnosti) a poměřování v kolizi stojících základních práv. V rámci tohoto tříprvkového "testu" jde tedy o posxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xohl vést k obdobnému efektu, a konečně (3.) zda nedochází k přílišnému a nedůvodnému upřednostňování jednoho základního práva před právem jiným. Přitxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxe konstatovali, že pojem demokratický právní stát má ambici skloubit demokracii x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxstavuje vládu lidu (tj. většiny), znamená právní stát především dodržování pravidel. Jak uvádí F. Zakaria, "podstatou ústavního liberalismu je moc oxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx zda existují i pro tuto většinu určité limity (k tomu podrobněji komentář k čl. 9 odst. 2 Úst). Jak totiž ironicky poznamenává stejný autor, demokratickx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx x
xxxxxxxxxx
xemokratického systému nespočívá v tom, že by sliboval všem stejné úspěchy, ale v tom, že nabízí všem stejnou příležitost. Zdrojem této legitimity musí xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx svobody je nutný dostatek prostoru a otevřenost" (Novak, s. 15).
12.
Vyjádření toho, že ČR je stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občaxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xejedná se tedy o základní právo, porušením kterého by bylo možno např. účinně argumentovat v soudních řízeních. Toto ustanovení je třeba vidět v kontexxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxtického právního státu dokonce i ústavodárci, přičemž úcta k lidským právům nepochybně do tohoto tvrdého jádra ústavního pořádku patří; a zejm. celéhx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx
x xxxxx xx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxmací a že normativní obsah mají v úpravě vztahu mezinárodního a vnitrostátního práva až čl. 10 až 10b Úst. Není tomu tak. Tento odstavec byl součástí kompxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx komunitárnímu (viz komentáře k čl. 10 až 10b). Smyslem tohoto odstavce je tak podle Malenovského recepce základní zásady mezinárodního práva o poctivxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xvé mezinárodněprávní závazky, její převedení do normy ústavního pořádku ČR vyvolává její bezprostřední použitelnost ve vnitrostátním právním řádux xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxi nim příslušný mezinárodněprávní závazek dodržely, za předpokladu, že je tento závazek z hlediska povahy vztahu, který upravuje, přesaditelný do prxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxx
xxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxžnily jeho mezinárodněprávní závazky dodržet. Ve svém článku o rozsahu
kompetence
prezidenta republiky ratifikovat mezinárodní smlouvy pak právě x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxeré již ČR signovala (viz komentář k čl. 63). Činí tak na základě konstrukce, podle níž je garantem toho, že ČR bude dodržovat své mezinárodněprávní závaxxxx xxxxxx xx x x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx s vládou a musí se vystříhat jednání, jež by jednostranně a definitivně zmařila realizaci vůle vlády. Hlava státu není při výkonu uvedených pravomocí oxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxký, 2009, s. 123) To vyplývá i z čl. 18 písm. b) Vídeňské úmluvy o smluvním právu (závazek nemařit předmět a účel smlouvy před jejím vstupem v platnost), jxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx a očekávání ostatních signatářů. Pokud pak ústavodárce komentovaným ustanovením uložil všem orgánům veřejné moci respektovat naše mezinárodní závxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxvedení
ratifikace
, jež je určena všem zapojeným orgánům veřejné moci (které jsou zde podle Malenovského v roli jakýchsi "štafetových běžců"), a to lhůxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxho, jehož subjektům z něj v rámci výše nastíněné myšlenkové konstrukce Jiřího Malenovského vyplývají dalekosáhlé povinnosti. Lze na ně nahlížet také xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxi pamatují čl. 10 až 10b Úst, ale i veškeré prameny mezinárodního práva, včetně pravidel plynoucích z našich spojeneckých závazků k jiným státům (viz náxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxbliky, akty některých mezinárodních institucí (např. rozsudky mezinárodního soudu či rezoluce Rady bezpečnosti OSN) a jiné, nikoli však politické zxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxstickému modelu, což bylo i smyslem euronovely Ústavy ČR. Ta nejen rozšířila okruh mezinárodních smluv nadaných přímou (a přednostní) aplikovatelnoxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxlším pramenům mezinárodního práva, a to i těm, o nichž tradičně právní teorie soudila, že v českém, tedy kontinentálním, právním xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxa OSN. Ten za ně označuje kromě mezinárodních smluv také právní obyčeje, obecné zásady právní uznávané civilizovanými národy (na ně odkazuje např. Majxx xx xxxx x x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxvání" do českého práva se již před euronovelou přihlásil i ÚS, a to v nálezu Pl. ÚS 5/01) a podpůrně také soudní rozhodnutí a učení nejkvalifikovanějších xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x právu českém.
16.
Tuto skutečnost již reflektoval např. NSS, a to mimo jiné v rozsudku ze dne 26.3.2008, sp. zn. 2 Azs 71/2006, v němž se výslovně přihxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xiz Sládeček, Mikule, Syllová, s. 13). Takovým mezinárodněprávním obyčejem je např. zásada
non
-refoulement, která je sice zakotvena i v čl. 33 Úmluvy x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xodobě mezinárodněprávního obyčeje (rozsudek NSS sp. zn. 9 Azs 23/2007). Tím by se např. stala pro české orgány veřejné moci závaznou VDLP z roku 1948, jex xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxo obyčeje, jak konstatoval soudce Ammoun ve stanovisku Mezinárodního soudního dvora ve věci Namibie (Smith, s. 39 - 40).
17.
Určitou novinkou pro txxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxh mezinárodní právo, ať už by to byl Mezinárodní soudní dvůr či třeba ESLP. Ve vztahu k jeho judikatuře už se obecná závaznost výkladových pravidel v ní obxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxvinnosti respektovat mezinárodní závazky ČR dostál takový orgán, který by sice do tělesné integrity fyzické osoby zasahoval "při vědomí" zákazu mučexx xx xxxxxx xxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxa mučení, odlišně od toho, jak je tento právní pojem vymezen právě v judikatuře ESLP. Bylo by možno tvrdit, že takový orgán respektuje čl. 3 ÚPS, kdyby resxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxárodněprávní normy musí být i reflexe judikatury mezinárodních institucí soudního typu, jejichž úkolem je tyto normy aplikovat, se ostatně přihlásix x xxxx x xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxuře jeho i ÚS.
18.
Povinnost respektovat xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xezinárodního práva, jimž se takto náš právní řád otevírá, byla přímo aplikovatelná stejným způsobem jako smlouvy podle čl. 10 Úst, tedy i v horizontálnxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xx dopadnou z mezinárodního práva pouze ty závazky, které zároveň naplňují podmínky čl. 10 Úst. Plyne to ostatně již z toho, že svou úctu k mezinárodněprávxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxresovaný orgánům veřejné moci naplňovat v maximální možné míře (i z toho je vidět, že komentované ustanovení zakotvuje spíše princip, zatímco čl. 10 čx xxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xx xxmentáře k čl. 12 Úst.
19.
Toto ustanovení pak podle našeho názoru míní pod spojením "závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva", veškerx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxx x xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx je třeba hledat spíše v čl. 10 či v čl. 10a Úst, poněkud relativizovat tím, že ať je ve vztahu ke konkrétním pramenům práva EU vhodnější kterýkoli z oněch dxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxe jakýmsi obecným úvodem, který je ve vztahu k mezinárodním smlouvám konkretizován v čl. 10 Úst a ve vztahu k unijnímu právu (popřípadě právu jiných mezxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
, včetně určení způsobů, jak má toto vnější právo na našem území působit. U unijního práva navíc zůstává faktem, že ono má schopnost si ji do vnitrostátníxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xxx xxxxx xxxulují jeho "vpád" do českého práva, jemuž po přistoupení k EU nelze zabránit. I ve vztahu k unijnímu právu nicméně mohl princip vyjádřený v komentovaném xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx04). Tato eurokonformita ovšem nemůže jít až za hranice ústavního pořádku. Podobně ani obdobný čl. 9 Ústavy Polska ("Polská republika dodržuje mezináxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxna nelze vydat do ciziny.") v zájmu konformity s evropským zatýkacím rozkazem (rozhodnutí polského Ústavního tribunálu P 1/05 ze dne 27.4.2005). Zvláxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxva k právu komunitárnímu, vznikala legitimní očekávání, že české právní předpisy budou vykládány konformně s komunitárním právem xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxx x xxxxxxx xx x v tomto případě měly české orgány veřejné moci vykládat tyto předpisy českého práva eurokonformně, se přihlásil i NSS, a to v rozsudku 2 Afs 92/200, byť pxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xR na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé (vyhlášena pod č. 7/1995 Sb.), v níž se ČR mj. zavázala ke všeobecnxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxládá za možnou, nikoli však za nutnou; komentovaný čl. 1 odst. 2 Úst z ní však dělá ústavní příkaz, byť na něj NSS výslovně neodkázal.
20.
Zajímavý důxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx x xxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxx navrhovatelů, že úprava možného vystoupení ČR z EU je příliš neurčitá, odvodil z komentovaného ustanovení a zásady
pacta sunt servanda
, že i nyní by ČR mxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxx
xxx xxk uzavřít shrnutím, že komentovaný odstavec plní v zásadě trojí funkci. Za prvé, převádí do českého práva významnou mezinárodněprávní zásadu o poctivxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxedkem je pouze jejich maximální zohlednění ze strany orgánů veřejné moci, nikoli přímo inkorporace. Za třetí, je pak připomínkou všem orgánům veřejné xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xx xxxx x xxxxxě práva mezinárodního. Tímto trojím způsobem tak komentované ustanovení zaručuje, že nedojde k situaci, kdy by České republice vznikl na úrovni mezinxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx porušení mezinárodních závazků ČR svým jednáním (vycházejícím třeba i z jinak správné aplikace vnitrostátního práva), musí jednat tak, aby tomuto poxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xikule, Syllová, s. 13), exekutivní, či soudní.
Související ustanovení ústavního pořádku a mezinárodních smluv:
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xx xx x x xx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx neutralitě, není jen pouhým vymezením institucí a procesů, ale včleňuje do svého textu i určité regulativní ideje, vyjadřující základní nedotknutelxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxk pozitivní právo jen na formální legalitu, ale výklad a použití právních norem podřizuje jejich obsahově-materiálnímu smyslu, podmiňuje právo respxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxě se ‚starým právem' hodnotovou diskontinuitu se ‚starým režimem'. Toto pojetí ústavního státu odmítá formálně-racionální legitimitu režimu a formxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx jiný režim legitimní než režim demokratický. Jakýkoli mocenský monopol vylučuje ze sebe sama demokratickou legitimitu. Východiskem naší ústavy je mxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxpochybně svým způsobem i legitimitu režimu, není však s ní zcela zaměnitelná. Tím méně pak lze redukovat legitimitu na formální legalitu normativně-pxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxvem - přinejmenším ve smyslu právního státu, protože aplikace práva byla politicky schizofrenní, rozštěpená všude tam, kde vstupoval do hry politickx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxx - jak již bylo uvedeno - značně obecné a nevylučuje možnost svévole. ÚS sice vzal na vědomí názor Poslanecké sněmovny a Ministerstva vnitra, podle něhož xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxje. ÚS usuzuje, že z ústavního principu úcty k právům a svobodám člověka a občana - který je rovněž nezbytným prvkem demokratického právního státu ve smyxxx xxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxně je, byla již sama zákonná úprava dostatečně přesná a vyjadřující předvídatelné následky chování fyzické osoby. Posouzení proporcionality mezi vexxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xeřejné moci - rozhodujícím v konkrétním případě - jestliže se opírají o zákon, jehož podmínky a hranice nejsou v tomto směru vymezeny dostatečně."
3x xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxlního právního státu. Ústava xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxad a použití právních norem podřizuje jejich obsahově materiálnímu smyslu. V souzené věci však ÚS shledal, že napadené ustanovení bodu 10 části I. přílxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxe vnitřního souladu jeho právního řádu. Proto je také nutné, aby jednotlivé právní předpisy byly srozumitelné a aby z nich vyplývaly předvídatelné násxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xodle ustanovení § 6 odst. 1 citovaného zákona stát navrátí Československému červenému kříži majetek, který mu byl odňat v rozhodném období v rozsahu uxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx Sb. již nebyla ve vlastnictví státu a nebyla Československému červenému kříži v rozhodném období ani odňata, jedná se o zjevný rozpor, který ve svých dxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xapadeného ustanovení, které je v rozporu s čl. 1 Úst, nelze překlenout ani jeho případným ústavně konformním výkladem, který za daných okolností možný xxxxxx
xx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx které sám sobě stanovil, přičemž občan na základě principu právní jistoty má právo se spolehnout na věrohodnost státu při plnění jeho závazků. Jestližx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxže tímto počínáním státu byla promeškána lhůta k uplatnění restitučního nároku, mohl by stěžovatel vůči státu nepochybně uplatňovat nárok na náhradu xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxí podmínky státního občanství i v tom případě, kdy k opožděnému vystavení osvědčení došlo jednoznačně pochybením státu, pokud žadatel včas a úplně splxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxx xx xx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxhovatelů, že komunitární právo není pro Ústavní soud České republiky, coby státu stojícího mimo Evropskou unii, při posuzování ústavnosti
relevantnx
x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxcerpuje Evropský soudní dvůr z ústavních tradic členských států Evropské unie. Jejich obsahem jsou základní hodnoty společné všem jejím členům. Obexxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xeské republiky opakovaně aplikoval obecné zásady právní, jež nejsou v právních předpisech výslovně obsaženy, avšak v evropské právní kultuře se bezexxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxm. Ve světle obecných zásad právních xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxařuje - zejm. v podobě obecných zásad právních evropského práva - v široké míře do jeho vlastní rozhodovací činnosti. V této míře je rozhodování Ústavníxx xxxxx x
xxxxxxxxxx
xx
xx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xx xx x xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx x xxzinárodních smluv vyplývá především z obsahu těchto smluv v návaznosti na ustanovení čl. 1 odst. 1 Úst, dle nějž je ČR právním státem. Respekt a ochrana zxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxí právo a smluvní závazek, který směřuje k ohrožení téhož práva, musí závazek první převážit."
7. Nález Pl. ÚS 31/03 (sv. 32, s. 143 a násl.; č. 105/200x xxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx demokratického právního státu. Právní jistotu a předvídatelnost aktů veřejné moci je třeba zachovat i ve vztahu k jiným subjektům mezinárodního právxx xxxxx xxx x xxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxní závazky stran utajení některých důležitých a citlivých skutečností. Je povinna tyto své mezinárodní závazky přenést do vnitrostátního práva a zajxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxé republiky, který bude způsobilý vést k dodržení jejích mezinárodních závazků v oblasti utajení. ‚Nepředvídatelným' bude naopak takový rámec, kterx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxí odpovědnost vůči spojencům až za ‚výsledek': svůj závazek poruší v okamžiku, kdy nezajistila ochranu určité individuální skutečnosti, která podléxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx posoudit, zda určitá skutečnost má být podle mezinárodní smlouvy utajena či nikoli. Nebude-li ČR schopna z důvodu určitého obsahu svého vnitrostátníxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxtu v mezinárodněprávních vztazích. Smluvní partneři pak nemusí určité citlivé skutečnosti České republice sdělit, případně k újmě její bezpečnosti xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxdvídatelnosti, jež rezultuje ze seznamu utajovaných skutečností v působnosti Ministerstva zahraničních věcí jako celku, je přiměřená ve vztahu k záxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxva."
8. Nález Pl. ÚS 2/02 (sv. 32, s. 331 a násl.; č. 278/2004 Sb.):
"K základním principům vymezujícím kategorii právního xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx x x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxrem pro oblast práva trestního je výslovně upraven v čl. 40 odst. 6 LZPS, jeho působení pro další odvětví práva nutno dovodit z čl. 1 Úst. Právní normu lze pxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxo normy... Novela OZ, provedená částí druhou čl. II. zákona č. 229/1991 Sb., porušila jeden ze základních principů právního státu, a to princip právní jxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxa, rezignoval na svou morální povinnost jít příkladem v respektování práva. Zásah zákonodárce vykazuje silné znaky svévole. Takový postup narušuje dxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx patří zásada předvídatelnosti zákona, jeho srozumitelnosti a zásada jeho vnitřní bezrozpornosti."
9. Nález Pl. ÚS 66/04 (sv. 41, s. 195 a násl.; č. xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxx x xxxxx x xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xomácí právní předpisy, včetně ústavy, interpretovány souladně s principy evropské integrace a spolupráce komunitárních orgánů a orgánů členského sxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxx závazku, který převzala Česká republika v souvislosti se svým členstvím v EU, je nutno volit výklad, který podporuje realizaci tohoto závazku, a nikolx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xxx xxxxx xxx xx xxxxx (sv. 44, s. 368-369; č. 37/2007 Sb.):
"Požadavek předvídatelnosti zákona jako součást principu právního státu přestává být naplňován v okamžiku, kdx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxrmy v právním řádu se bez použití přístrojů informačních technologií stává zcela nemožnou. Přitom § 13 ZSZMS předvídá, že územní samosprávné celky maxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxávních předpisů v elektronické podobě zákon mlčí. Přitom je zřejmé, že bez možnosti používání těchto systémů se dnes již v právním řádu České republiky xxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxa nepředvídatelné. Zmíněná zásada je sice nutnou podmínkou efektivity každého systému platného práva, nelze ji však vykládat pouze k tíži adresátů prxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxektivnost práva, neboť řídit se jím mohu jen v budoucím xxxxxxxx
xxx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxomocí ČR orgánům ES je propůjčením podmíněným a může trvat potud, pokud jsou tyto pravomoci vykonávány těmito orgány způsobem slučitelným s uchováním xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxě (tzn. u cukerných kvót) byla Ústavním soudem posuzována problematika spadající do tzv. sekundárního práva EU. Pokud šlo o sekundární komunitární prxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxvního pořádku, zejm. pak s garantovanými základními právy a svobodami. Proto se případná kontrola měla omezovat jen na soulad s čl. 1 odst. 1 a čl. 9 odstx x xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxního práva EU. I to je dalším argumentem, proč je namístě použít jako referenční kritérium ústavní pořádek celý.
98. V této souvislosti je třeba, aby se xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxebylo by to ani možné; jde o pojem nikoli nesporný a abstraktně stěží definovatelný). Svrchovanost státu je tradičně chápána jako nejvyšší a výlučná mox xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxajících na zásadě svrchované rovnosti. Normy, k jejichž vzniku ale státy takto přispěly, jsou potom povinny respektovat v souladu se zásadou
pacta sunx xxxxxxxx
x xxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxvním systému, zatímco jednotlivci neměli donedávna přímý přístup do této oblasti, kromě možnosti domoci se svých práv pomocí státu, ke kterému přinálxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx specifickými dohodami, jež nacházejí vyjádření nejčastěji v mezinárodních smlouvách. Státy proto tradičně měly a stále mají výlučnou roli při vytváxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx
prvky státu (‚původní mocí vládní opatřená územní korporace' dle Jellinek, J.: Všeobecná státověda. Nákladem Jana Laichtera, Praha, 1906, s. 187) a jxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxijatými mezinárodními závazky, jinými slovy možnost upravovat své
kompetence
(Jellinek, J. op. cit., s. 524). Z toho lze dovodit, že možnost utvořit xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx. Mezinárodní spolupráce x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxdrem státnosti, může účinně zajišťovat jen společným postupem suverénních států, sjednocením zdrojů, technologií, komunikačních a informačních txxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxxx suverénních států. Jedná se o spontánní, neřízený proces stále intenzivnější integrace zemí světa v jediném ekonomickém systému. Tento proces, za přxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx v oblasti politické, kulturní, sociálně psychologické a dalších, včetně oblastí práva.
102. Integrační charakter, v tomto ohledu i v případě Evropsxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx např. i vůči nově nastupujícím světovým velmocem, u nichž lze jen těžko odhadovat budoucí hodnotové priority, kterým budou ochotny budování nového řáxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxmiž jsou lidská svoboda a lidská důstojnost, které tvoří základ sebeurčení lidské bytosti. Funkční formy sociálního soužití jsou založeny na vědomém xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx x xxxxx xxxx xx xxxxx xxxegrace států. Z této praktické potřeby se zrodil i princip subsidiarity, který může být vyváženým a funkčním pouze potud, pokud organizační stupně, mexx xxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx - ‚slité' - suverenity (pooled sovereignty) a již dnes vytváří entitu
sui generis
, která těžko snese zařazení do klasických státovědných kategorií. Jx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx, postoupení' části kompetencí suveréna. Může se jevit jako paradoxní, že klíčovým projevem svrchovanosti státu je i možnost se svou svrchovaností (jxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxaných států. Všeobecně se má za to, že stát a jeho
suverenita
prodělávají proměnu a že žádný stát již není tak jednotnou oddělenou organizací, jak předpxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxtního sebeřízení, jakými dosud disponoval mezinárodní systém tvořený suverénními státy. Je bytostným zájmem integrující se evropské civilizace vyxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx sledovat probíhající vývojové tendence a snažit se jim přiblížit, porozumět jim a postupně podřídit tento spontánní proces globalizace postrádajícx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxd.) The Handbook of globalization. Edward Elgar Publishing Limited, Cheltenham, UK, 2003, s. 311-316].
106. Je však důležité poukázat na možnost člexxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxsters of the Treaty a trvající svrchovanosti členských států.
107. Z moderního ústavněprávního pohledu tedy nemusí svrchovanost (
suverenita
) znamxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxh a kol., Právnický slovník, C. H. Beck, 2. vydání 2003, s. 1007). Takto dnes již (pravděpodobně) není
suverenita
chápána v žádné tradiční demokratickx xxxx x
xxxxxxx xxxxx
xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxdičním pojetí, jakýkoliv mezinárodní závazek zbavuje stát části jeho suverenity. V praxi by proto neměla být
suverenita
pojímána jen jako rigidní prxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx včetně reakcí sousedních států. Za těchto podmínek národní
suverenita
znamená především legitimní vládu, která disponuje formální pravomocí vybrxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxo pro jednotlivce v rámci společnosti, znamená praktická svoboda být aktérem, a nikoliv být objektem. Pro stát, který se nachází v těsném navzájem závixxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxmy jsou brány v potaz." (David P. Calleo, Rethinking Europe's Future, Princeton/Oxford, s. 141, 2001).
108. Z uvedených úvah lze tedy dovodit, že přenxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxsobem, není pojmovým oslabením svrchovanosti, ale může naopak ve svých důsledcích znamenat její posílení ve společném postupu integrovaného celku. xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxo - i o reakci na postupující globalizaci ve světě.
109. ÚS dále uvádí, že - co se týče české Ústavy - lze volit jednoduchý jazykový výklad čl. 10a odst. 1 Úxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xlánku 10a a čl. 1 odst. 1: čl. 10a nemůže být zjevně použit k neomezenému přenosu svrchovanosti; jinými slovy, na základě článku 10a nelze přenést - jax xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxx x xxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxx x xxxxxxxxxxm státu. Pojem svrchovanosti interpretovaný ve vzájemné souvislosti čl. 1 odst. 1 a čl. 10a Úst tedy jasně ukazuje, že existují také určité limity přexxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxx xxx x xxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx
x xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxtuje zákonodárci velké pole uvážení; zásah ÚS by tu měl připadat v úvahu jako
ultima ratio
, tedy v situaci, kdy byla míra uvážení jednoznačně překročena x xxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x ústavnosti přistoupení Polska k EU z 11.5.2005 [viz nález K 18/04, OTK ZU (2005) ser. A, nr. 5, pol. 49]."
12. Nález Pl. ÚS 29/09 (č. 387/2009 Sb.):
"16xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxchž základě je Česká republika členem Evropské unie. České republice z těchto smluv vyplývají nejen oprávnění, ale i závazky vůči ostatním členským stxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxmžiku začít tyto závazky ignorovat s odvoláním na to, že se opět ujímá svých pravomocí. Česká republika by musela při svém případném vystoupení z Evropsxx xxxxx x xx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xyplývá z ustanovení čl. 1 odst. 2 Úst, podle kterého ‚Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva'. Je tedy plně v souxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxezením vyplývajícím z práva mezinárodního i práva Evropské unie srov. Zbíral, R. Vystoupení z Evropské unie ve světle evropského a mezinárodního právxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xx xxx x xxxxxx
xxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx
xx x xxxxxxxxxx xxx se posuzují skutkové okolnosti, k nimž došlo před vstupem České republiky do Evropské unie, a rozhodným právem je právo tehdy účinné, je nutno ustanovexx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xrávní normě obsažené v právu Evropských společenství, vykládat konformně s touto normou. Odchýlit se od takovéhoto výkladu je však zpravidla nezbytnx x xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxace nebo že ten, kdo právní předpis vydal, v něm jiným nepochybným způsobem projevil vůli odlišnou od vůle projevené v normě práva Evropských společensxxxxx
xxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxx xxxxxxxx
xxxxxx xxx x xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxluvních či jiných, Česká republika přispívala k pokud možno harmonickému a předvídatelnému fungování mezinárodního společenství. K naplnění tohotx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xaplnění. Ve věcech týkajících se ukončení pobytu žadatele o azyl se proto každý státní orgán, kterému věc žadatele v nějakém ohledu přísluší, musí přimxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxatele o azyl na území České republiky či kroky, jež k němu bezprostředně vedou, se Česká republika nedopustí porušení svých mezinárodních závazků, zejxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxké země."
15. Rozsudek NSS ze dne 14.6.2007, sp. zn. 9 Azs 23/2007 (publ. pod č. 1336/2007 Sb. NSS):
"Čl. 1 odst. 2 Úst proklamativně stanoví, že Českx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxu Hlavy první Ústavy, ... lze jej chápat jako ústavní generální klauzuli
sui generis
a zároveň jako jeden z nejpodstatnějších charakteristických rysx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xx xxxxxxx x xxx x Úst tak otevírají český ústavní systém mezinárodnímu právu, aniž by tím byla dotčena svrchovanost České republiky.
Zásada ‚non-refoulement', jejxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxostit jakýmkoli způsobem nebo nevrátit uprchlíka na hranice zemí, ve kterých by jeho život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho rasy, nábožexxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xomisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (dále jen ‚UNHCR') součástí obyčejového mezinárodního práva a je tudíž závazná pro všechny státy (xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxkého práva.
...
Pokud jde o časový moment, kdy má k přednostní aplikaci dojít, pak logickou úvahou lze dospět k jedinému závěru, a to, že k této aplikaci xxxx xxxxx x xxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxluvy obecně, pak platí zásadně vždy a v každém okamžiku. Ze žádného ustanovení nelze restriktivně dovodit, že by se tato aplikace měla vázat k nějakému kxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxit, resp. odkázat ji na pozdější chvíli, příp. na jiný orgán... I na základě této
interpretace
nemůže být sporu o tom, že časovým momentem aplikace přísxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx vnitrostátní právní normy nevyhnutelně vedla k tomu, že stěžovatel by mohl být vydán do země, kde by byl ohrožen jeho život či svoboda nebo kde by byl vystxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xe orgán aplikující právo od takového výkladu odklonit a zvolit namísto něho výklad předmětných ustanovení zohledňující imperativ ochrany základnícx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxít k výkladu mezinárodně konformnímu, který ukládá státu, v němž uprchlík požádal o azyl, zabránit jeho navrácení do země, kde by jeho život byl v ohrožexxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxx xxxx x xxx x x xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxlip, J. Ústavní právo 1, 4. vydání, Brno: Doplněk, 2003;
Hloušek, V., Kopeček, L. (eds.) Demokracie - teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátexx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xeněk, 2009;
Klokočka, V. Nové pojmy v Ústavě České republiky I, Politologický časopis č. 1/1994, s. 5 - 16;
Klokočka, V. Nové pojmy v Ústavě České rxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx x x xxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxx států Evropské unie - 2. díl. Praha: Linde, 2005;
Komárek, J. Vztah práva Evropské unie a právního řádu ČR očima tří rozhodnutí Ústavního soudu, Právxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxx xx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xx x x xxx
xxxxx, B. Právo a svoboda, Liberální institut, 2007;
Malenovský, J. Mezinárodní právo veřejné, jeho obecná část a poměr k jiným právním systémům, zvláštx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxích o integračních smlouvách v ČR, Právní rozhledy č. 4/2009, s. 115 - 124;
Nevrlková, J., Molek, P. Problém konformity při interpretaci právních noxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx x xxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxl Human Rights, Oxford University Press, Oxford, 2005;
Wintr, J. Principy českého ústavního práva, Praha: Eurolex
Bohemia
, 2006;
Novak, M. Ducx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxx xoc]
Vojtěch
Šimíček
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
1.
Komentované ustanovení upravuje základní aspekty fungování demokratixxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xidu, lidem a pro lid (government of the people, by the people and for the people). Vládu lidu vymezuje odst. 1, podle něhož je lid zdrojem veškeré státní moxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx x: lid vykonává státní moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní a ústavní zákon může stanovit, kdy ji vykonává přímo.
K odst. 1:
xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xále vymezuje základní trojdělbu státní moci.
3.
První moderní ústavou, založenou na principu svrchovanosti lidu, byla americká ústava z roku 178xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxtémy republikánské a s ohledem na opouštění absolutismu bylo potřeba nahradit starou monarchickou legitimitu novou demokratickou legitimitou, což xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xřejmě i jediná možná. Vyvolávala však jeden klíčový rozpor: napjatý vztah mezi státem a společností. Jestliže totiž společnost představuje prostor txxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxejmé, že rozhodnutí státu nemohou být reálně nikdy zcela identická s veškerou vůlí společnosti. Lid musí na straně jedné zahrnovat všechny příslušníkx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxseau konceptem obecného blaha a úplného popření reprezentativní demokracie. Cesta, kterou naznačil, však mířila do otroctví, resp. totality. Svými xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxnímu tělesu naprostou moc nad jeho členy" (s. 38). Otázku, jak může být člověk na jedné straně svobodný a na straně druhé se musí přizpůsobit vůlím, které xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxx xxxxx xxx xrestají. "Když se navrhuje zákon ve shromáždění lidu, netážeme se přesně lidu, zda souhlasí s návrhem nebo zda jej zamítá, nýbrž je-li či není v souhlase x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxxxx x x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxítězí mínění odporující mému, dokazuje to jen, že jsem se mýlil, a že to, o čem jsem se domníval, že je obecná vůle, nebyla obecná vůle. Kdyby byl můj soukroxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxerzní dokonalosti pak tyto úvahy dovedli až diktátoři typu Lenina, Stalina či Mao Ce Tunga.
5.
Myšlenku svrchovanosti lidu proto nelze vykládat ve xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxují žádné kontrolní prostředky. V tomto směru patří velké zásluhy učení o rozlišení moci
konstitutivní
(pouvoir constituant) a moci konstituované (xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxlogickou léčku spočívající v tom, že každý pokus o odpověď na otázku, co je lid, již předem znamená zradu zájmu lidu. "Lid, obdobně jako starozákonní Jahxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxbáň, s. 27 - 28). Zmíněné rozlišení dvou mocí je dodnes východiskem teorie moderní reprezentativní demokracie a právě na této koncepci stojí i komentovxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxvat stát, tj. vytvořit systém hodnot, institucí a procedur, jimiž se má stát řídit. Tato
konstitutivní
moc je nad státem a za státem a aktivuje se v přípaxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxřitelná legalitou, jelikož
legitimita
konstitutivní
xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xouborem institucí a procedur ústavního státu, pomocí nichž se lid zavazuje uvnitř ústavního státu svou moc vykonávat. "Konstituováním ústavního stáxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxrá státní moc vychází od občanů, spíše bychom mohli říci - ostře vyjádřeno, že jsou občané definováni státní mocí. Uvnitř ústavního státu se lid zavazujx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxláštních orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Uvnitř ústavního státu jsou jen
kompetence
moci konstituované, práva a povinnosti institucí a oxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxx xxxxxxx xx xxxx xxdílet na suverénních konstitutivních činech lidu, tj. stojí nad parlamentem, nad vládou i nad občany. Je však současně i občanem, který je v rámci existxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxx výkonu volebního práva, tj. při naplňování ‚personálního obsahu' institucí se soubor občanů-voličů pohybuje uvnitř státu, uvnitř moci konstituovaxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx
xx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxovaná "politická imaginace" vyžaduje, aby se metafyzicky pojatý všeobecný konsensus lidu přetavil v konkrétní politické a právní procedury, tj. do sxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx
xx
xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xrincip suverenity lidu vylučuje, aby existoval státní orgán, který svoji legitimitu neodvozuje právě od lidu. Nemusí se však samozřejmě jednat pouze x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx. V této souvislosti se hovoří o určitém "legitimizačním řetězci": např. voliči si zvolí svoje zástupce v Parlamentu,
legitimita
vlády se odvozuje od xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx ÚS jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu, nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda apod. Přitom nutně platí, že orgán legitimovaný přímx xx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxínkách právního státu totiž nejde primárně o způsob ustanovení tohoto orgánu, nýbrž o jeho funkce v ústavním systému.
9.
Myšlenka trojdělby státnx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xualismus nahradil trojdělbou. Připomeňme si jeho stále aktuální slova: "Aby nikdo nemohl moci zneužívat, musí to být tak zařízeno, že jedna moc omezujx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx určitou dobu nebo navždycky, nebo opravovat, popř. odvolávat zákony již dané. Druhá moc mu umožňuje sjednávat mír nebo vyhlašovat válku, vysílat nebo xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxch občanů... Politická svoboda se projevuje u každého občana duševním klidem, který prýští z jeho přesvědčení, že jeho život je bezpečen; aby každý občxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xukou moc zákonodárnou a moc výkonnou, protože vzniká obava, že monarcha nebo senát vyhlásí tyranské zákony a pak je bude tyransky prováděti. Není svoboxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxu pouhou libovůlí, protože soudce by byl zároveň zákonodárcem. Kdyby byla moc soudní spojena s mocí výkonnou, soudce by mohl býti zároveň tyranem. Všecxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx vykonávat usnesení veřejná a moc soudit zločiny nebo spory jednotlivců" (s. 170 - 172).
10.
Právě myšlenka trojdělby státní moci je obsažena v čl. 2 xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxto mocenské složky. Zákonodárnou moc tak vykonává Parlament, složený ze dvou komor (PS a Senát), které spolu v legislativním procesu sice úzce spoluprxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxním obdobím, různými vztahy k dalším ústavním orgánům apod. Výkonná moc je rovněž koncipována na dualistickém principu (vláda
versus
prezident), nexxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x oblasti moci soudní stojí vedle sebe soustava obecných soudů a zcela mimo ni se nachází ÚS.
11.
Domníváme se, že na myšlence dělby moci není až tak podxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxemná kontrola. Již po letmém nahlédnutí do Ústavy ČR je totiž zřejmé, že pouhou trojdělbou státní moci nedokážeme uspokojivě vysvětlit fungování celxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xe nejedná o zákonodárství, soudnictví ani o exekutivu), obdobné lze konstatovat u státního orgánu, který nesporně má být zakotven přímo v Ústavě ČR a nexxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx tří mocenských složek takových orgánů, jakými jsou
mediální
rady (Rada ČT, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Rada Českého rozhlasu), které sxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxx důvodů musí udržovat značný distanc. Podobné by mělo platit pro xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xd ostatní exekutivy (vláda) odděleny. Proto také jejich předsedy jmenuje a odvolává na návrh vlády prezident republiky (§ 2 odst. 3 KompZ), nikoliv příxx xxxxx xxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxu ústavodárce o neustálém napětí mezi jednotlivými mocenskými složkami. Jakkoliv totiž je ústavní systém založen např. na tom, že vláda je odpovědna Pxx xxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxčívající v tom, že "vládnímu" poslanci je za normálních okolností (nedeformovaných např. opoziční smlouvou) názorově a hodnotově daleko bližší člen xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxpokládá ústavodárce, nýbrž mezi vládou a (menšinovou) opozicí v tomto zastupitelském orgánu. Podobně vztah mezi vládou a prezidentem by měl být s ohlexxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxcké sympatizanty. Pestrost a vzruch každodenního politického života v českém prostředí však přesvědčivě obnažuje akademickou šeď těchto teorií.
x xxxxx xx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxmé demokracie. Pod přímým výkonem státní moci je třeba rozumět především
referendum
, a to buď v
obligatorní
(v určitých věcech nesmí být rozhodnuto jixxx xxx xxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxedek závazný) formě. Někdy se dále rozlišuje konzultativní
referendum
, jehož výsledek není právně závazný, a má proto spíše jen politický význam (byť xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx vyslyšely). Zvláštní formou je
referendum
ratifikační, smyslem jehož konání je potvrzení (ústavního) zákona přijatého parlamentem; jeho protipóxxx xx xxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x
xxxxxxxxx
x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxováním o územním členění státu. Za lidovou iniciativu je označováno
referendum
konané z popudu občanů (podrobný výčet jednotlivých forem přímé demoxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxx
xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxátu ČSFR na dvě samostatné republiky totiž došlo formou ústavního zákona č. 542/1992 Sb., o zániku ČSFR (tj. aktem zastupitelského sboru - Federálního xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxci aplikovatelný. Neřešil totiž např. důsledky možné a dokonce pravděpodobné situace, která by nastala, když by se většina hlasujících v jedné republxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxrhu na vystoupení České republiky nebo Slovenské republiky lze rozhodnout jen referendem" (čl. 1 odst. 2). Za situace, kdy
referendum
nebylo použito x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxe v nově vznikajícím samostatném státu nutně byly postiženy tímto "zárodečným deficitem". Troufáme si proto tvrdit, že se od počátku samostatné české xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xožností referenda vůbec nepočítal a jen jako určitý kompromis se nakonec do Ústavy ČR dostal text, který do budoucna pro tuto formu demokracie otevřel xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xx xxxxxxxx xx Havla; Chrastilová, Mikeš, s. 113, 374), avšak nijak zavazujícím a velmi rozpačitým způsobem: v podstatě se tato otázka pouze odložila k možnému řešenx x xxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxrobný přehled viz Jičínský), žádný z nich nebyl nakonec schválen a skepse k přímé demokracii tedy trvá i nadále. Není přitom v silách komentátorů přesvěxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxní,
ad hoc
zaměřený ÚZR, který se však týkal výhradně přistoupení ČR k EU a jehož použitelnost tak byla zkonzumována již tímto aktem přistoupení.
17x
xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx011), týkající se výkonu samostatné působnosti (práva na samosprávu). V tomto xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxci samosprávné. Úprava obsažená v MístR proto není protiústavní, pokud se vztahuje výhradně na věci, které patří do samostatné působnosti obce nebo sxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx o rozpočtu obce; o zřízení nebo zrušení orgánů obce a o jejich vnitřním uspořádání; o volbě a odvolání starosty, místostarosty, členů rady obce, jakož i xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx by rozhodnutí v místním referendu mohlo být v rozporu s právními předpisy; v případech, kdy se o položené otázce rozhoduje ve zvláštním řízení; o uzavřexx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxx xxx tehdy, jestliže od platného rozhodnutí v místním referendu do podání návrhu na konání místního referenda v téže věci neuplynulo 24 měsíců.
K odst. 3 a xx
xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xx xákon nedovoluje; je tomu v případě jedince naopak - může činit vše, co není zákonem zakázáno, a nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá. Je třeba upozoxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xx x xxxx x xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xbčan", zatímco LZPS "každý". Tento rozdíl však nevnímáme dramaticky a nedomníváme se, že je namístě hovořit o rozporu. Ve skutečnosti totiž LZPS do cxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxí si množiny, nýbrž o jednu větší množinu subjektů (LZPS), zahrnující i celou množinu menší (Ústava ČR). Nemůže tedy v praxi dojít k tomu, že by některý ze xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx jaký racionální důvod mělo v podstatě identické znění obou citovaných článků opakovat hned ve dvou ústavních zákonech. Laskavým vysvětlením budiž hixxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxských práv (přímo v Ústavě ČR, samostatným ústavním zákonem či převzetím LZPS).
19.
Ideovým východiskem citovaného pravidla, rozepsaného do obox xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxzitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Na rozdíl od výkonu xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xěkterých případech.
20.
Při limitaci těchto státních omezení je nutno zohlednit především čl. 4 LZPS, podle něhož platí následující pravidla: (1xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx mohou být za podmínek stanovených LZPS upraveny pouze zákonem; (3.) zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Lze proto shrnout, že při stanovení povinnosti jednotlivci (tj. přx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxí V. Klokočka (2/1994, s. 4 - 5), nedotknutelnost základních práv a svobod proto neznamená zákaz jakéhokoliv zásahu státu do základních práv a svobod, nxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxsgarantie německého ZZ)".
21.
Komentované odstavce tedy zakotvují tzv. výhradu zákona, tj. požadavek dodržení určité formy a obsahu při úpravě zxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx uvádí J. Filip, prvotní představa byla spjata s důvěrou, že zákonodárce nenaruší, nýbrž pouze zkonkretizuje základní ústavní instituty "podle podmíxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxáv pomocí prováděcích předpisů prakticky odstranit. Proto se vyjevila nutnost výhrady materiální, která zákonodárce váže určitými obsahovými omezxxxxx xxx xxxxx
xxx
x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxumitelnost a předvídatelnost (prévisibilité, foreseeability) následků, které vyvolá. "Za ‚zákon' lze tedy považovat pouze normu formulovanou dosxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdu pro lidská práva č. 1/2000, s. 46). Je nicméně třeba doplnit, že citovaný ústavní požadavek, aby ke stanovení povinnosti došlo zákonem, nelze vykládxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xst, který zejm. vydávání sekundární normotvorby upravuje, vychází z ústavního principu vázanosti zákonem, který je důsledkem citované legitimační xxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxosti v podzákonném předpisu, proto vždy musí být zcela konkrétní a zřetelně vyjádřený projev vůle zákonodárce (obsažený v zákonném zmocnění) k vydání xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxko z důvodů legislativně-technických, pakliže by bylo bez jakýchkoliv rozumných pochybností zřejmé, že zmiňovaná vůle zákonodárce i v tomto případě xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxum et intra legem
".
23.
ÚS vyložil oba odstavce ve dvojím smyslu (Pl. ÚS 546/03): 1. jako strukturální princip a 2. jako subjektivní právo jednotlivxx xx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx jako subjektivně veřejné právo, které by bylo možno uplatnit samostatně, nýbrž že musí být spojeno vždy s porušením jiného, konkrétního ústavně zaručxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxo "veřejnou moc". Veřejná moc totiž zahrnuje státní moc a dále zbytkovou veřejnou moc, vykonávanou nestátními veřejnoprávními korporacemi a jejich oxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xbou případech mají vrchnostenské postavení vůči ostatním subjektům. Nestátní veřejná moc je pak projevem decentralizace, tj. přenosem určitých komxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxní moc, byť zprostředkovanou, ne vykonávanou přímo státními orgány. (Dodejme, že k ve svých důsledcích obdobnému závěru vede i alternativní názor zalxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxle na stát, pořád se jedná o veřejnou moc, působící vůči svým adresátům vrchnostenským způsobem.) Z tohoto úhlu pohledu viděno, kvalitativní rozdíl mexx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxx x xxxxxle navázal. ÚS ČSFR vyložil "veřejnou moc" jako takovou moc, "která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, a to přímo nebo zprostřxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu. Veřejnou moc vykonává stát především prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní a za určitých xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxt, zda konkrétní subjekt rozhoduje o právech a povinnostech jiných osob a tato rozhodnutí jsou státní mocí vynutitelná, nebo zda může stát do těchto práx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx x xxvalému a opakujícímu se výkonu činnosti" (Sbírka usnesení a nálezů, č. 1, Brno, 1992, s. 11). Nutno však kriticky uvést, že se ÚS ČSFR dopustil nepřesnosxx x xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx zákon. Orgány veřejné moci xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxanoví, nesmí svoje
kompetence
překračovat a jejich konkrétní výkon musí co možná nejvíce šetřit autonomní sféru jednotlivců. Za protiústavní je třexx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx x platné právo nebude zklamán (IV. ÚS 690/01).
26.
V konkrétních případech dovozuje ÚS rozpor s těmito ustanoveními zejm. v nerespektování principx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx zmocnění pro vydání sekundárních prováděcích předpisů (Pl. ÚS 35/95).
Související ustanovení ústavního pořádku:
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xx xx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky mají občané na základě veřejného pojištění a za podmínek blíže vymezených zákonem. Jestliže tedy tyto xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxá než zákonná úprava by byla porušením Listiny a tedy i ústavnosti. Nelze připustit, aby vymezení rozsahu výše poskytované zdravotní péče za plnou nebx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx moci výkonné, která k takovým pravomocím není oprávněna... Lze tedy konstatovat, že zákon č. 550/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obsahuje vlaxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxřádku České republiky, neboť stanovit meze základních práv a svobod občanů lze jen zákony. Definovat zákonné vymezení obsahu a rozsahu podmínek a způsxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xoci výkonné k vydání právních norem nižší právní síly než zákon, které by určovaly meze těchto základních práv a svobod. Jak již ze shora xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx podmínky, rozsah a meze takto poskytované péče jsou zcela jasně řešeny až resortními vyhláškami."
2. Nález Pl. ÚS 14/96 (sv. 6 s. 323 a násl.; č. 3/199x xxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx x čl. 2 odst. 3 Úst, v němž se uvádí: ‚Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.' Naplnění pxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xákon. V požadavku uvedeném v této druhé části je pak zabudována nejen garance proti zneužití státní moci, ale také nutnost zákonného podkladu pro její uxxxxxxxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx uplatňování státní moci. Protože § 90 odst. 1 věta prvá ve slovech ‚§ 5 odst. 6' tím, že vylučuje použití obecných předpisů o správním řízení, zakládá abxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxzu ohrožených rostlin a živočichů chráněných mezinárodními úmluvami, je vzhledem k nedostatku jiné právní úpravy tohoto řízení (srov. § 90 odst. 1 věxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxx x xxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xři neexistenci jiných je současně založen i rozpor s čl. 36 odst. 1 LZPS, který upravuje právo každého na stanovený postup při domáhání se svých práv."
xx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx
xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx x x xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxm. jako takovou moc, ‚která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nexx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxu moc vykonává stát především prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní a za určitých podmínek ji může vykonávat i prostřednictvím daxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxnnostech jiných osob a tato rozhodnutí jsou státní mocí vynutitelná, nebo zda může stát do těchto práv a povinností zasahovat. Orgánem v právním slova sxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxtavní soud ČSFR, Sbírka usnesení a nálezů, č. 1, Brno, 1992, s. 11). V daném případě nemohlo dojít k započtení pohledávek, neboť pohledávka stěžovatele xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx zakázáno, je xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx mohou činit pouze to, co zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 LZPS). Při stanovení místních poplatků Obecní úřad P. vystupoval jako orgán veřejné moci, který vůčx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx
xx Nález I. ÚS 245/98 (sv. 15, s. 221):
"V rámci ústavního pořádku působí nezávisle na sobě státní moc zákonodárná, státní moc výkonná a státní moc soudní. xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xa nezákonná rozhodnutí a za nesprávný úřední postup všech státních orgánů. Uvedené ustanovení je ustanovením obecným, jehož podmínky a podrobnosti sxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx pravomocí oprávněny a povinny vydávat právní předpisy ve formě, která je jim určena. Formou předepsanou vládě je ve smyslu čl. 78 Úst nařízení. Podle txxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xro legislativní činnost vlády. Na tom nic nemění skutečnost, že v některých případech zákonodárce k vydání nařízení vládu výslovně zmocňuje. Vláda se xxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx
x xxxxxx xxxx xxxxx x
xxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxt, že má býti X1, X2, X3, nikoli též, že má býti Y. Z teoretického hlediska je na nařízení kladen požadavek, aby bylo obecné a dopadalo tedy na neurčitou skuxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx věcí vyhrazených k regulaci toliko zákonům (tzv. výhrada zákona). Lze tedy shrnout, že ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na náxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxit primární práva a povinnosti),
- musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru nařízení)."
xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xrgánů, jímž je v principu především postulát, dle něhož může a současně je povinno činit pouze to, co stanoví zákon (čl. 2 odst. 2 LZPS, čl. 2 odst. 3 Úst). Kx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxnů veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky. Tato předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci je vyjádřením maximy, na základě xxx xx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxkto předvídatelné chování naplňuje v praxi fungování materiálně chápaného demokratického právního státu a vylučuje prostor pro případnou svévoli. xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxahu státních orgánů, zda tak učiní či nikoliv, ale naopak jako povinnost uplatňovat tuto moc (zákonem stanoveným způsobem) tam, kde je to nezbytné, nebxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxx x xxxxx
xxxxladním atributem právního státu (čl. 1 odst. 1 Úst) je ochrana základních práv jednotlivce, do nichž je státní moc oprávněna zasahovat pouze ve výjimečxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx osob nebo pokud je takový zásah ospravedlněn určitým veřejným zájmem, který však musí vést v konkrétním případě k proporcionálnímu omezení příslušnéxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxany státu tak, že na jedné straně stát zajišťuje takovou ochranu proti zásahům ze strany třetích subjektů, jednak sám vyvíjí pouze takovou aktivitu, ktxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxí (přiměřený) s ohledem na cíle, jichž má být dosaženo. V takových případech musí státní moc takové projevy jednotlivců toliko respektovat, případně axxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx garantována čl. 2 odst. 3 LZPS. Čl. 2 odst. 3 LZPS je třeba chápat ve dvojím smyslu. Ve své první dimenzi představuje strukturální princip, podle něhož lxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxušuje výslovně formulovaný zákaz upravený zákonem. Také takový zákaz však musí reflektovat toliko požadavek spočívající v zabránění jednotlivci v zxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxvý princip je pak třeba chápat jako esenciální náležitost každého demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Úst). Podobný obsah má také ustanovení čxx x xxxxx x xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxevy jeho osobnosti, včetně projevů volních, které mají odraz v jeho konkrétním jednání, pokud takové jednání není zákonem výslovně zakázáno. Porušenx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxh stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat. Čl. 2 odst. x xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxé prozařování jednoduchým právem, nýbrž o subjektivní právo, které působí bezprostředně vůči státní moci. Orgány státní moci jsou proto povinny při axxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxx x xxx x xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxretovat rovněž tak, aby nezasáhly do subjektivního práva jednotlivce na autonomii vůle, jež garantuje také čl. 2 odst. 3 LZPS ve své druhé dimenzi."
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxladních zásad správního řízení, přičemž tyto zásady jsou poznatelné nejen z doktríny, nýbrž i aposteriorně z judikatury přezkumných rozhodnutí v souxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xaximou, dle níž státní moc lze uplatňovat jen způsobem, který stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Úst, čl. 2 odst. 2 LZPS). Maxima zákonného podkladu pro výkon stxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxtovatelnost absence explicitní zákonné procedurální úpravy v její úplnosti. Absenci procesní úpravy správního řízení lze rozhodovací činností sprxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxha analogii v obecnosti odmítá: ‚Pro aplikaci a interpretaci norem správního práva platí, že použití analogie u nich nepřichází v úvahu, což svým způsoxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xetr Hajn: ‚analogie jakožto právní institut slouží k vykrývání mezer v právu a uplatní se zejm. v právu soukromém. Ve veřejném právu a ve správním řízení xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxámek k analogii v právu (nejen) správním. Právník, č. 2, 2003, s. 123) S ohledem na čl. 2 odst. 3 Úst a čl. 2 odst. 2 LZPS Milan Kindl formuluje zásadu, dle nxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx' (M. Kindl, Malá úvaha o analogii ve veřejném právu. Právník, č. 2, 2003, s. 133). Obdobné stanovisko zastává i Vladimír Sládeček: ‚Může se zdát, že prosxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxtňování veřejné (státní) moci (zejm. čl. 2 odst. 3 Úst, čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny) ..., to však neznamená holou nemožnost její aplikace, byť by sx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxtliže přinese (jednoznačný) prospěch účastníku řízení či právního vztahu správního práva.' (V. Sládeček, Obecné správní právo. Praha 2005, s. 130). xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx. 5. vyd., Praha 2003, s. 359). I z takto nastíněného přehledu názorů doktrinárních, ve vší jejich mnohoznačnosti, lze dovodit závěr, dle něhož připoušxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx procesní úpravy a dále pouze ve prospěch ochrany práv účastníků správního řízení. Nelze z těchto stanovisek ale dovodit závěr, dle něhož by bylo lze povxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx k nálezu Pl. ÚS 73/04 (sv. 36, s. 234 - 235): "Většinové stanovisko dále, v mých očích, dostatečně nereflektuje účel soudní kontroly politického procesxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxximy, podle které je lid zdrojem veškeré státní moci. Toto opakované konstatování však pomíjí ústavně klasické (Sieyésovo) dělení moci na moc
konstituxxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxávána již v rámci Ústavy. Volby jako prostředek stanovený Ústavou jsou samozřejmě výkonem moci konstituované [viz např. V. Klokočka, Ústavní systémy xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x v tomto případě je lid vykonavatelem moci.' Dále např. Ústava SRN v čl. 20 mimo jiné stanoví, že veškerá státní moc vychází z lidu (charakteristika moci
xxxxxxxxxxxxx
xx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx a další bohatá zahraniční literatura]. A je to právě ÚS, kdo je povolán skrze své
kompetence
k přezkoumávání aktů a procesů moci konstituované, lhostexxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx x x xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxadě se ÚS nemůže zprostit povinnosti zjišťovat, zda byla konstituovaná moc vykonána ústavně konformním způsobem, resp. v ústavně konformním procesux xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xnoha způsoby jak toto znění obcházet. Prostředím Ústavy je demokracie, jako vysmívaná a zneužívaná mnohost na stálém pokraji dysfunkce. Přispívat k xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xro právní vědu a praxi, č. 2/1999, s. 112 - 119;
Drgonec, J., Kvasničková, J. Mutácie ústavnosti, Bratislava: IVO, 2000;
Filip, J. Ústavní právo 1x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxeň: Aleš Čeněk, 2009;
Chrastilová, B., Mikeš, P. Prezident republiky Václav Havel a jeho vliv na československý a český právní řád, Praha: ASPI, 200xx
xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x
xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx soudce, Praha: Linde, 2009, s. 59 - 76;
Klokočka, V. Nové pojmy v Ústavě České republiky I, Politologický časopis, č. 1/1994, s. 5 -16;
Klokočka, Vx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx x x xxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx96;
Montesquieu, Ch. O duchu zákonů, Praha: V. Linhart, 1947;
Přibáň, J. Disidenti práva, Praha: SLON, 2001;
Rousseau, J. J. O společenské smxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxmentáře je ke dni 1.1.2010.
1.
Komentované ustanovení je příkladem ustanovení, které v ústavách nenacházíme. Ústavy základní práva a svobody uprxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxx x x xxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx Ústavu ČR zásadní význam. Pomohlo dosáhnout kompromisu a odblokovat cestu k jejímu přijetí.
2.
Do textu návrhu Ústavy ČR byl čl. 3 vložen až v závěrx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xx
xxxx
xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx0 provázel práci komisí, které měly za úkol přípravu Ústavy ČSFR a obou republik. Do voleb v roce 1992 se nepodařilo přijmout nové ústavy. Proto byla zvoxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxovy demokracie, splnění podmínky přijetí do Rady Evropy). Původní představa pouhé deklarace či charty byla modifikována do podoby návrhu ústavního zxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx/1968 Sb., o přípravě federativního uspořádání) jako společný návrh obou národních rad. Národní rady se ovšem nedokázaly shodnout na společném znění xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxx
xxxx
xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxx
xxxx
xxxxxxx xxxxx Federální shromáždění nakonec oba návrhy zpracovalo v podobě komplexního pozměňovacího návrhu (tisk 392), který byl nazván "Zpráva výborů ústavně pxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xtisk 330) a k návrhu ČNR na vydání ústavního zákona, kterým se vyhlašuje Listina základních práv a svobod (tisk 331)' ". LZPS byla schválena dne 9.1.19xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxx xako nějakého "superústavního" zákona (viz níže) nutně vedla k potížím s jejím umístěním do připravovaných ústav federace a republik. Tehdy se nabízelx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxlo v souvislosti s přípravou nové Ústavy ČR od července 1992, kdy se vedl spor jak o vložení LZPS do textu Ústavy ČR, jak to následně učinila SR v případě sxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxacování. Počátkem prosince 1992 ještě nebylo rozhodnuto, jak s LZPS z roku 1991 naložit. DZ k vládnímu návrhu Ústavy ČR vycházela z toho, že základní pxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx x xxx x xxx x12 a čl. 113) převzata do právního řádu ČR. Proti tomu bylo namítáno, že nelze vycházet z dosud přijatého zákona. Objevily se proto návrhy: a) doplnit nynxxxx xxx x x xxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxPS jako přílohu Ústavy ČR. Nakonec bylo kompromisní řešení nalezeno cestou vložení nového samostatného čl. 3 do návrhu Ústavy ČR. Bylo to umožněno za pxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx x xxxxx
xx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx má význam i další z problémů, které bylo nutno řešit. Ten spočíval ve formulaci a slovosledu tohoto ustanovení. Na rozdíl od návrhů národních rad byla toxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxž byla k němu připojena tak jako ústavní listina v roce 1920 (již předtím byla ale obdobně uvozena ústavní listina rakouského císařství z 25.4.1848, ješxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxy se obrat "LZPS" dostal až na závěr komentovaného ustanovení, takže je zdůrazněn význam velkého "L" (obdobně čl. 113 - "tato Ústava"). Byl tak oddělen úxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xx xa LZPS, která byla uvozena ústavním zákonem č. 23/1991 Sb.; b) že se tím nerozumí současně i tento uvozovací zákon č. 23/1991 Sb. (ačkoli sama DZ k vládníxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxx xxž by bylo zásadním pochybením. Aby bylo toto rozbití ústavní materie alespoň zčásti kompenzováno, předsednictvo ČNR vyhlásilo LZPS ve formě zvláštnxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx se tak nestala součástí Ústavy ČR. Byla ale v přejímané části (pouze LZPS, ne ústavní zákon č. 23/1991 Sb.) přetištěna ve stejné (historicky první) částxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx předsednictva ČNR nemůže mít povahu právního předpisu. V tomto případě mohla být využita pouze informační, nikoli normativní funkce Sbírky zákonů, txxxx xx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx druhé straně byl tento krok předsednictva ČNR použit ke zpochybnění normativní povahy LZPS jako takové (Bárta, 1993, s. 544, Knapp, s. 456), ačkoli jexx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx x x xxx xxx xxxxx x xx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxoně č. 23/1991 Sb.
6.
Zařazení čl. 3 do návrhu Ústavy ČR je výsledkem politické dohody. Uvedení LZPS pouze v přechodných a závěrečných ustanoveníxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxx x xxxxxxatném ustanovení v první hlavě (základního ustanovení). Jedná se ovšem o ustanovení zvláštní povahy, kterému je přikládán větší význam, než ve skutečxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxce samostatné ústavní úpravy základních práv a svobod. Problém neúplnosti ústavy, kdy Ústava ČR je adresována především státní moci jako nástroj k vlxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xiž před přijetím Ústavy ČR. Byla ve Sbírce zákonů publikována 8.2.1991 jako zvláštní forma (nad) ústavního zákona FS uvozeného ústavním zákonem č. 23/xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx zanikající ČSFR převzata do právního řádu vznikající samostatné ČR (jiný názor viz Koudelka, Z., Šimíček, V., s. 177 - 179). Dnem 1.1.1993 (v 00.00) se sxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxrce ČR, zatímco ostatní ústavní zákony ČSFR byly ve stejném okamžiku buď zrušeny nebo dekonstitucionalizovány (blíže u čl. 112) opět z vůle ústavního zxxxxxxxxxx xxx
xx
xxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxahu ke všem ostatním právním předpisům. To bylo jedním z důvodů kritiky LZPS a celé její konstrukce. Řešení tohoto problému zajistila ona zvláštní forxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxo § 1 odst. 1, podle kterého "ústavní zákony, jiné zákony a další právní předpisy, jejich výklad a používání musí být v souladu s Listinou základních práv x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxatnost LZPS jako ústavního zákona Federálního shromáždění od roku 1991 to nemělo vliv, pouze se deklarovalo, co je součástí ústavního pořádku, neboť xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxklad platí obecná pravidla pro vztah právních předpisů téže právní síly.
9.
Tím byl odstraněn diskutovaný problém "supersíly" LZPS (Šamalík, s. x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xen o otázku rozporu, nýbrž dokonce i o otázku souladu. Tím byl autory komplexního pozměňovacího návrhu (tisk FS 392/1990 - viz výše) sledován záměr právxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxkon, ani rozhodnutí v referendu (viz všechny návrhy ústavních zákonů o referendu) neměly mít možnost do LZPS zasáhnout. Tato právní "supersíla" nebyxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xx x xálezu č. 319/2009 Sb. v konstrukci neústavních ústavních zákonů.
10.
Pro výklad dopadů čl. 3 LZPS nejsou významná pouze data 8.2.1991, kdy LZPS xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx který vznikl v souvislosti s jejím uvozením do právního řádu ČSFR v roce 1991. Jedná se o účinky § 6 odst. 1 ústavního uvozovacího zákona č. 23/1991 Sb., kdx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxích práv a svobod nejpozději do 31. prosince 1991. Tímto dnem pozbývají účinnosti ustanovení, která s Listinou základních práv a svobod nejsou v souladxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx může učinit každý státní orgán nebo alespoň soud (tak i nyní Sládeček, Mikule, Syllová, s. 37). To ovšem ÚS odmítl (již I. ÚS 35/94), když se postavil na stxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxizaci Ústavního soudu ČSFR a řízení před ním, ÚS.
11.
Z čl. 1 ústavního zákona č. 4/1993 Sb. vyplývá, že ČR převzala všechny právní předpisy ČSFR plaxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx, popř. z obecné úpravy legisvakanční lhůty 15 dnů od vyhlášení. Toto ustanovení stanoví důvody, pro který jinak ve smyslu publikačního práva účinný prxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx x xx xx xx xýsledkem
interpretace
po porovnání obsahu tohoto předpisu k 31.12.1991 s LZPS, musí zde být někdo, kdo takový stav autoritativně zjistí. Na rozdíl od xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xx x xx xxxxxxxxx x xxx x xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxtavní zákon č. 23/1991 Sb. To vedlo k zmíněným nejasnostem (sub 10). Blíže k tomu viz komentář k čl. 112 odst. 3.
12.
Vztah Ústavy ČR a LZPS je dán dálx xxxx xx xxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x
xxxxx
x xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxislativní teorie označuje jako zákon - zřízení. V rámci ČR je třetím stupněm tohoto zákona na stupnici - obecní zřízení (zákon č. 128/200 Sb.) - krajské xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxtním způsobem odkazuje. Povinnost státu garantovat základní práva a svobody jedince neplyne z čl. 3 Úst, nýbrž z čl. 1 odst. 1, čl. 4, čl. 9 odst. 2 Úst (vix xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx x proto subjektivní právo jednotlivce nezakládá (obdobně za pramen subjektivních práv ÚS někdy chybně vydává čl. 90 Úst).
13.
Komentované ustanovxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxa a svobody ve zvláštním základním zákoně č. 142/1867 ř. z., na který byl nepřímý odkaz v základním zákoně č. 143/1867 ř. z., o Říšském soudě (viz u čl. 83 a čxx xx xxxxx xxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxpravila.
14.
xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxhovalo. To by mělo za důsledek vznik tzv. statického odkazu, který vede k tomu, že právní předpis, na který se odkazuje, je nutno používat ve znění v odkazx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx podobě, tzn. nyní ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.
15.
V čl. 3 se jedná o odkaz normativní povahy, závislý na existenci pojmu "ústavní pořádxxx x xxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx x xxxx xadpisu chybí obvyklé označení právní formy (ústavní zákon, zákon atd.), ze které je odvozována právní síla. V naší ústavní historii možno v této souvisxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxikatura
tomu obvykle čelí tím, že obojí spojuje tak, že uvádí příslušný článek LZPS a současně dodává, že LZPS je součástí ústavního pořádku. To je prxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxx
x xxx x xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxořících ústavní pořádek vyňata současná podoba pozitivovaného zakotvení základních práv a svobod. Jedná se ochranu LZPS před očekávanými pokusy o zxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxx xxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxa zpochybňován, což je v současnosti v praxi málo pravděpodobné. To konečně zajišťuje i § 148 odst. 2 ZÚS, který ÚS ukládá, aby při zjišťování, zda bylo poxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx popř. čl. 4 Úst. Ustanovení čl. 3 Úst sleduje jiné poslání a subjektivní veřejná práva nezakotvuje. Bez čl. 3 Úst by se na postavení jednotlivce s ohledxx xx xxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxeré zvláštnosti, které nenalezneme v případě odkazů v právních předpisech nižší právní síly. xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xstavy ČR bez splnění požadavku na její změnu (obyčejný zákon podle čl. 39 odst. 2 nebo čl. 40). To obvykle není na závadu, neboť odkaz na obyčejný zákon (xxx xxxxxxx x xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxrov. čl. 41 LZPS).
18.
Avšak i při odkazu na ústavní předpis může vzniknout problém. Účelem zařazení čl. 3 byla právě ochrana LZPS před možnými zásaxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxx xx xxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxx xx to však podmínka přijetí ústavy samotné. V ČR je zachování této podmínky pouze věcí politické kultury, není pojištěno v podobě tzv. nezměnitelného ustxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx x xxxxx xxx x xx xxx xxxxx x xxxxxxx xx změny LZPS jsou při zachování požadavků čl. 9 odst. 2 přípustné a že LZPS v čl. 3 ani díky velkému "L" "neztuhla" v podobě k 1.1.1993, jak ji zachycuje usnxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx
xxx
xxxxx xxxxxx x xxx x xx xxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x ústavním zákonem č. 162/1998 Sb., kterým se v čl. 8 odst. 3 větě druhé číslovka "24" nahrazuje číslovkou "48", jinak řečeno, prodlužuje se lhůta pro zadxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxkriminačních kritérií v čl. 3 odst. 1 o "zdravotní stav". Dále vláda navrhla doplnění čl. 14 o možnost předání občanů ČR k trestnímu stíhání mezinárodníxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx
xxxx
xxxxxxx xxxx xxxx x xxíže u čl. 65).
20.
Předmět odkazu čl. 3 byl ovšem od roku 1992 vystaven řadě dalších nepřímých změn a proměn. Obsah LZPS se nepřímo měnil cestou přijíxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx Bezprostřední dopad na LZPS měl mít nejen podle záměru ústavního zákonodárce, ale i vlastního textu ústavní zákon č. 395/2001 xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xx x xxx xx xxxxx x xxxxx xx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxonem mělo být lidskoprávním mezinárodním smlouvám odňato derogační působení ve vztahové hierarchii v našem právu. Napříště se měla uplatňovat pouze xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx nýbrž mezinárodní smlouvu, by mělo stejný význam jako rozhodnutí anglosaského soudu v podobě tzv. "striking down" či "setting aside". ÚS však takový pxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx a základních svobodách nadále považuje za referenční kritérium při rušení právních předpisů, nikoli pouze při jejich ústavně konformní aplikaci. Z hxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx x x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxal (čl. 1 odst. 2, čl. 10 Úst). Zásadní dopad poté mělo přistoupení k EU a Lisabonské smlouvě, které bylo doprovázeno sjednáním záruky vyžadované prezidxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxa sjednána pro Polsko a Velkou Británii v Protokolu č. 30 o uplatňování LZPSEU v Polsku a ve Velké Británii. Bude to však proveditelné až při příštím rozšíxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xplikovatelnosti. LZPS nelze považovat za "monolog zákonodárce", jak to vyplývalo z postulátů pozitivismu konce 19. století. Požadavek, aby LZPS bxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xa rozdíl od § 1 odst. 2 ústavního zákona č. 23/1991 Sb. to však již není pouze ÚS, nýbrž všechny orgány soudní moci (blíže u čl. 4 Úst), které tuto aplikovatxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxvení LZPS zvlášť. Plyne nejen z čl. 41 a contr., nýbrž i z judikatury ÚS (např. Pl. ÚS 41/97).
23.
Při hodnocení významu LZPS z hlediska postavení jexxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxx xx xxx x xxxxx x xxchrana základních práv a svobod), čl. 12 odst. 2 (záruka zachování státního občanství), čl. 18 až 20, čl. 102 (volební právo do obou komor Parlamentu a xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx x xxxxed ze strany organizace veřejné (státní) moci, zatímco v případě LZPS jde vždy o pohled ze strany jednotlivce. Proto v případě střetu Ústavy ČR a LZPS xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx
xxx xxxxxxxxx
x xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxílu v textu obou předpisů, kdy se rozchází čl. 2 odst. 3 LZPS a čl. 2 odst. 4 Úst. Rozdíl termínů "občan" v Ústavě ČR a "každý" v LZPS je proto třeba vykládat xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
čl. 6 SEU;
LZPSEU;
MPHSK;
UPS.
Související právní předpisy:
x xx x x x x x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx
x xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xx xS 35/94 (sv. 1, s. 264):
"Ústavní zákon č. 23/1991 Sb., jímž se uvozuje LZPS, sice prohlašuje neúčinnost zákonů odporujících Listině ke dni 31.12.1991x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx Sb. byl již zrušen čl. 112 Úst a v době, ve které bylo pro posouzení věci rozhodné především již ustanovení čl. 95 odst. 2 Úst, jež ukládá soudům povinnosx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxdu, zda soud přisuzuje svému rozhodnutí povahu
konstitutivní
, anebo jen
deklaratorní
, a bez ohledu i na jakékoli jiné okolnosti."
2. Nález Pl. ÚS 41xxx xxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxování věcného břemene rozhodovat také o náhradě za omezení vlastnického práva, může se dotčený vlastník domáhat práva na poskytnutí náhrady přímo s odxxxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx
3. Nález Pl. ÚS 9/01 (sv. 24, s. 432; č. 35/2002 Sb.):
"Podle čl. 3 Úst je Listina součástí ústavního pořádku České republiky. Z tohoto jejího postavenx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx xrovedených zákonem č. 261/2007 Sb. se týká práv náležejících mezi práva sociální. Jejich pojmovým znakem je skutečnost, že nemají bezpodmínečnou poxxxx x xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxce sociálních práv. Zákonné provedení nesmí být v rozporu s ústavními principy, jinými slovy, příslušné zákony nesmí ústavně zaručená sociální práva xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxvení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu."
xx xxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxezkoumat ústavnost napadeného ustanovení zákona, i když již bylo zrušeno (změněno), a to za podmínky, že adresátem tvrzeného důvodu protiústavnosti xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxným soudem."
Z literatury:
Bárta, J. Některé právní souvislosti samostatnosti České republiky a tzv. recepční zákon, Právník č. 5/1993;
xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx a svobod v právní řádu České republiky a Slovenské republiky;
Dančák, B., Šimíček, V. (eds.), Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologxxxx xxxxxx xxxxx xx x x xxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxder P., Šimíček, V. Zákon Ústavním soudu, Komentář, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007;
Hendrych, D., Svoboda, C. a kol. Ústava České republiky, Komexxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xárodního majetku, Právník č. 6/1993;
Koudelka, Z., Šimíček, V. K právní povaze Listiny základních práv a svobod, Právník č. 2/1996;
Pavlíček, Vxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxubliky, Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007;
Šamalík, F. Vztah Listiny základních práv a svobod k Ústavě České republiky, Právník č. 1/2002x
xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxx
xxxip
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxje řadu výchozích principů našeho ústavního pořádku (viz čl. 112 odst. 1), zejm. požadavků spojených s naplňováním jednotlivých kritérií materiálníxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx x xxx x xxxxx x xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx x x xxxxxxí judikatury ÚS (např. I. ÚS 55/04). Ta proto správně spatřuje v porušení čl. 4 současně porušení čl. 1 odst. 1 Úst (I. ÚS 554/04).
2.
Zdrojem a inspixxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxomáždění ČSFR. Podle tohoto ustanovení ústavní zákony, jiné zákony a další právní předpisy, jejich výklad a používání musí být v souladu s LZPS. Podle oxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx (původně čl. 5) byla ochrana základních práv a svobod rozšířena a uzpůsobena charakteristice ČR jako demokratického právního státu. Současně nelze nxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xx
xxxx
xxxxbí, tisk 152) však tomuto klíčovému ustanovení celé konstrukce právního státu věnuje jedinou větu: "Každý má jistotu, že se může proti zásahům do svých xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxu slova (dnešní ústavní stížnost).
Judikatura
ÚS (viz Pl. ÚS 5/94, Pl. ÚS 9/2000) začala toto ustanovení správně aplikovat šířeji jako princip zajišťxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xx xxxdstavuje komentované ustanovení z hlediska své intenze jeden z nejobsáhlejších pojmů. Postihuje regulaci takových problémů jako jsou pojem a pojetí xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xx xxmezení pojmu "ochrana" ve vztahu k pojmu "právo na soudní a jinou právních ochranu" (čl. 36 až 40 LZPS). Konečně je to vymezení pojmu soudní moci a jejího mxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xopř. unijním právem.
4.
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxce ve vztahu ke státní moci (vertikální či i horizontální právní vztahy), respektování mezinárodních závazků, konstrukce soudní moci a soudnictví, vxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxraně základních práv a svobod (jako zejm. žaloba, stížnost, správní žaloba, instančnost soudního řízení, procesní opravné prostředky jako odvoláníx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xakými jsou nepřímo vyjádřená zásada respektování
jurisdikce
ČR (čl. 23 LZPS), úcta k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 odst. 1 Úst), nepřímo vyjxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxnost státní moci zákonem a naopak svoboda jednání jedince, pokud není v rozporu se zákonem (v čl. 2 odst. 2 a 3 LZPS a čl. 2 odst. 3 a 4 Úst). Komentované usxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
6.
Konečně je toto ustanovení součástí problematiky dělby mocí, když vymezuje vztah soudní moci k moci zákonodárné (vymezení
kompetence
zákonodxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx osob před jejími zásahy ve vztazích veřejného práva). Kromě toho však komentované ustanovení vytváří základy pro vzájemné vztahy orgánů moci soudní, xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx
xx
xx xxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxmentovaného ustanovení z pojmu "základní práva a svobody". Pojem základních práv a svobod není blíže určen. Nelze vycházet jen z LZPS v návaznosti na čxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxtátního ústavodárství, nýbrž i formou výkonu diplomatické moci státu ve formě uzavírání mezinárodních smluv podle čl. 10 Úst, popř. dalších zásadám pxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx LZPSEU za součást primárního práva EU.
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxárodních smluv. Tento pojem je proto souhrnným označením práv a svobod vyjadřujících vztah jedince a státu ve všech jeho aspektech, pro které LZPS pouxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxí práva), která jsou tomuto obecnému pojmu podřazena. Ústava ČR navíc používá pojem přirozená práva (viz komentář k čl. 85 odst. 2) nebo práva a svobody xxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxt za práva pozitivovaná v ústavním dokumentu nejvyšší právní síly. Odpovídá to naší ústavní tradici od roku 1867, kdy se tento pojem ("die durch die Verfxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxxx xxxx xxxx x xxtavního zákona č. 91/1991 Sb., o ÚZFed, čl. 87 odst. 1 písm. d) Úst] přejali do našich ústavních předpisů jako výraz kontinuity právněstátního vývoje na xxxxx xxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx dotvářen jak judikaturou [viz též komentář k čl. 87 odst. 1 písm. d) Úst], tak odbornou literaturou. Nejmenší problémy to vyvolává v případě LZPS (mimo xxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xo již bylo v případě původního znění čl. 10 Úst, které vycházelo z pojmu mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách (viz komentář k člx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxci, takže materiální aspekt mohl často ustoupit do pozadí např. i kvůli politickým zřetelům (typicky příklad Evropské sociální charty a pokusů o její zxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxkon č. 395/2002 Sb.) a nahradil novou konstrukcí plnění lidskoprávních závazků plynoucích pro ČR z mezinárodního práva (viz komentář k čl. 1 odst. 2, člx xxx xxx xx xxxxx x x xxx xxxx xxx xxxxxx xxx x xxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xiž ústavně nezakotvenou kategorii těchto smluv jako referenční hledisko pro přezkum ústavnosti zákonů. Na závazku ochrany základních práv a svobod sxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxa se jedná o základní právo nebo o svobodu. Ačkoli se v tomto případě liší jejich právní povaha (u práva je třeba prokázat splnění podmínek pro uplatnění, x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx xx xxx x x xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxany to nemá vliv. Proto kromě ústavně právního zaručení patří k znakům základních práv a svobod jejich povaha, subjekty, obsah a funkce. Pod ústavním zaxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxon nebo má derogující sílu vůči zákonům (vztahová nebo aplikační hierarchie), neboť to spadá pod "ústavní zaručení".
11.
Dalším znakem základnícx xxxx x xxxxxx xxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xx xxx xx xxxxx xxxrakteristický vertikální vztah mezi osobou soukromého práva a veřejnou mocí (stát nebo jiná veřejnoprávní
korporace
vykonávající autoritativně vxxxxxxx xxx x xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxx x x xxxxxxx sporů soukromého práva (čl. 90 Úst) ji zaručuje zejm. čl. 36 odst. 1 LZPS.
12.
Základní práva a svobody v jejich pozitivované podobě vznikají přímo nx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx proto trvalé v závislosti na pobytu na území ("pod jurisdikcí") nebo státním občanství a mají stejný rozsah pro všechny své subjekty (čl. 1 a čl. 3 LZPS)x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xšechny stejné subjekty stejné. Není možné se jich bez dalšího vzdát, přijít o ně jejich nepoužíváním apod. S ohledem na jejich přirozenoprávní charaktxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxh prostorů jedince chráněných před zásahy veřejné moci, v možnosti jednotlivce účastnit se na správě veřejných záležitostí, v nárocích jednotlivce pxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxx práv a svobod a pojem jejich ochrany je formulován v čl. 4 Úst tak, že zahrnuje nejen jejich význam v podobě subjektivního xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxx xx x xxx xxx xx xozšířila jejich ochranu i do oblasti veřejného práva v objektivním smyslu a v tomto významu ji začal také ÚS uplatňovat. Proto má pojem "ochrany" širší vxxxxx x xxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx x xxx xx xxxxx x x x xxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxx xx xxxt. 1 LZPS upravuje problematiku právní ochrany subjektivních práv jako celku, zatímco čl. 4 Úst se zaměřuje na vytvoření soudního mechanismu ochranx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxhy s ohledem na jejich význam nelze v právním státu vyjmout z ochrany poskytované soudní mocí jako specifickou součástí státního mechanismu.
15.
Uxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxím jako kompetenční norma adresovaná ústavodárcem zákonodárci právního státu. Jeho úkolem je proto jednak vymezit zákonem postup soudní moci při ochxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxx xx xxk jedná o konkretizující předpis, který stanoví, že při vymezení působnosti (nikoli organizace) soudů nesmí zákonodárce pominout ochranu základnícx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxní aspekt
kompetence
). ÚS význam čl. 4 Úst dále rozšířil, když jej vykládá nejen jako kompetenční normu pro zákonodárce, nýbrž dokonce jako rámec a měřxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx pro základní práva a svobody jako celek, nýbrž pro každé jednotlivé ústavně zaručené základní právo nebo svobodu. To je významné ve srovnání s takovým pxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x hlediska rozdílné extenze obou předpisů (čl. 23 LZPS a čl. 4 Úst) je třeba poznamenat, že je jen zdánlivá, neboť oba pojmy se vztahují na všechna základnx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xx xx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxvovalo (v rámci přípravy třetí verze bylo právo na odpor z návrhu vyjmuto a teprve později znovu vráceno do již jinak xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx x xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xa řešení mimořádných situací, kdy již právněstátní prostředky řešení selhaly.
17.
Ve vztahu k čl. 36 odst. 1 LZPS je poslání čl. 4 Úst odlišné i v daxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xa jinou právní ochranu). To je již jen akcesorickým doplňkem ochrany práv a svobod v podmínkách právního státu tam, kde z povahy předmětu sporu nebo orgáxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxx xx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xjinou" právní ochranu vylučují. Souvisí to s významem předmětu ochrany čl. 4 - základními právy a svobodami v právním státě. Z toho proto následně plynxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx x xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxjišťuje, že ochrana jim bude poskytnuta soudní mocí vždy, a to nejen před rozhodnutími [rozsudek NSS 2 Afs 2/2004), nýbrž i před jinými zásahy [čl. 87 odsxx x xxxxx xx xxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxti se na orgán státní moci obrátit, nýbrž i v tom, že tento orgán má povinnost se podáním zabývat a rozhodnout o něm takovým způsobem, že bude odstraněn příxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxtne i jiný orgán (sub 19), poslední slovo však musí mít orgán soudní moci jako orgán zvláštní větve státní moci z hlediska jejího dělení (čl. 2 odst. 1 Úst)x xxxxxxx xx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxx xx xvšem chápe jen soudní moc ČR ve smyslu hlavy čtvrté. Nevztahuje se na cizí soudní moc, ani na soudy zřizované na základě mezistátních smluv. Výslovné uvexxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xsou orgány ČR. To ale neznamená, že je čl. 4 Úst nezná nebo ignoruje. Zejm. po přistoupení k Radě Evropy a po přijetí ústavního zákona č. 395/2001 Sb. náš xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxímo předmětem úpravy čl. x xxxx xxxxx xx xxxxx xx xxx x xxxxx x x x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxtují-li závazně, že orgány ČR bylo zasaženo do základních práv a svobod. Jejich nerespektování proto třeba považovat i za porušení čl. 4 Úst [blíže u člx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxx x xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xřístupu k těmto orgánům.
20.
Pojem soudní moci a vlastnosti orgánu soudní moci vymezuje jednak ústavní pořádek (viz komentář k čl. 81 až 82), jednak xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx x xxx x x x xxx x xxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxé patří:
-
vazba na zákon - zřízení na základě zákona (čl. 38 odst. 1 LZPS, čl. 91 Úst), vymezení organizace, působnosti, složení a procedury zákonem,
x
xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xx
-
kompetence
v podobě samostatného vydávání závazných rozhodnutí, která nemohou být změněna v neprospěch strany sporu orgánem mimo soudní soustxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x
xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxž vyžadují i jednání ze strany státu (
status
positivus). Stát musí přijmout příslušnou hmotněprávní a procesněprávní úpravu, nemůže přenechat rozhxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xx x xxm, že čl. 4 Úst směřuje do oblasti ústavních záruk soudní ochrany základních práv a svobod, nikoli do oblasti konkrétních soudních sporů, ať již v oblasxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxx xx xxxxx x x x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxí proto směřuje především vůči zákonodárci, který je povinen zajistit z hlediska
kompetence
xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxt požadavkům právního státu (čl. 36 až 40 LZPS, čl. 5 a 6 ÚPS, čl. 14 MPOPP). Ustanovení čl. 4 Úst je proto výchozím bodem pro hodnocení ústavnosti této úpxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxk základních práv - ústavní zaručení - to neznačí, že ve skutečnosti je tato ochrana svěřena jen ÚS. ÚS je sice v hlavě čtvrté Ústavy ČR zařazen pod soudní xxxx xxxxx xxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxy poskytnutím ochrany obecné soudy, ÚS ji poskytuje až za podmínek vymezených zvláštním zákonem (čl. 88 Úst) subsidiárně jako poslední a konečný interxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xl. 88 odst. 1 Úst) posuzuje, zda byly při poskytování ochrany obecnými soudy zachovány požadavky ústavnosti včetně závazků plynoucích z mezinárodníhx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxx xxx xx x xxx xx xxxxx
x3.
V tomto směru se soudní ochrana člení podle typu soudní pravomoci - civilněprávní (čl. 90 Úst), trestněprávní (č. 90 Úst), správněprávní (čl. 36 odsxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx x xxx xx xxxx x xxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxtnutých.
24.
Další odlišností čl. 4 Úst oproti výše uvedeným ustanovením LZPS, ÚPS a MPOPP je to, že nesměřuje jen k zajištění ochrany ústavně zaxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxku. To byl také původní význam ústavní úpravy práv a svobod v 19. století v Evropě. Z čl. 4 ovšem plyne jen povinnost tuto ochranu zajistit, nikoli již (na xxxxxx xx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxtutu ústavní stížnosti. Jeho konkrétní podoba plyne až z dalších ústavních předpisů, kterými náš ústavodárce xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxx
xxx
x xxxx xxxxislosti vzniká otázka místa čl. 4 Úst v rámci vnitřní formy (struktury) našeho ústavního pořádku a případně uvnitř jeho tzv. materiálního jádra či ohnxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxx xxx x xxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x
xonstitutivní
principy demokratické společnosti). V návaznosti na uvedený význam tohoto ustanovení není pochyb, že ochrana základních práv a svobox xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxvodit z výslovného textu v čl. 1 odst. 1 Úst - "stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana".
26.
Ochrana se týká veškerých zásahů veřejxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxickými osobami. Proto se týká všech v úvahu přicházejících nositelů základních práv a svobod. Podmínkou je, že se nacházejí pod jurisdikcí našeho státx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxř. výkon přenesené pravomoci orgány územní samosprávy, fyzickými a právnickými osobami - viz komentář k čl. 105, § 3 ZOŠ). Jedná se o široký okruh osob - pxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx právnickými osobami (hlavní problém je vymezení práv, kterých mohou být nositeli), jinými subjekty, jako jsou sdružení osob bez právní subjektivity xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxx xx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxoby (§ 21 OZ, § 6 MajČR, Stanovisko Pl. ÚS - st. 9/99). Pro vztah mezi státem a územní samosprávou z hlediska výkonu veřejné moci proto platí jiná pravidla (xxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxní osob bez státní příslušnosti (č. 108/2004 Sb. m. s.) výslovně zajišťuje přístup takových osob (apatridé) k soudu.
27.
Kromě ochrany subjektivnxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxdy a ustanovení mezinárodních úmluv, x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxí závazky ve smyslu čl. 1 odst. 2 a čl. 10 Úst. Na rozdíl od čl. 36 odst. 1 LZPS může jít i o ochranu před právními předpisy a mezinárodními smlouvami, které xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xdst. 1 písm. a), b), c), d), i) a čl. 87 odst. 2]. Tento vztah je od 1.5.2004 složitější o to, že při přezkumu ústavnosti a zákonnosti právních předpisů musx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx a aplikační přednost), což plyne ze souběžného uplatňování veřejné moci na různých úrovních v rámci tzv. ústavního sdružení či sdružení států (vžily sx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxe komentář k čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. i)] - právní úpravou ČR, úmluvami Rady Evropy a právem EÚ.
28.
Ochrana je přitom poskytována nejen plnění mezxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x. ÚS 752/02 (zákaz mučení), Pl. ÚS 55/04 (č. 154/2006 Sb. - cukerné kvóty) a Pl. ÚS 19/08 (č. 446/2008 Sb. - Lisabonská smlouva I. - body 84 a 93 - ochrana záxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxůjčení pravomocí. V případě jejich překročení je povinností ČR postupovat podle čl. 4 Úst. Tento "evropský" aspekt čl. 4 bude postupně nabývat na význaxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxx xx xZPEU stejnou právní sílu jako jiné zakládající smlouvy. Jaký to bude mít dopad na aplikaci čl. 4 Úst, není dosud jasné a různé členské státy (zejm. Velká Bxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx x Soud první instance) snížila pod úroveň předvídanou čl. 4 Úst a LZPS. Proto není správné hovořit o českých, německých, polských základních právech ve xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
29.
Komentované ustanovení výslovně neuvádí, před čím je ochrana poskytována, stejně jako není řečeno, zda se týká vlastních ("svého práva" - čl. 3x xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xstavního pořádku, zejm. z čl. 4 a čl. xx xxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxní akt, rozsudek atd.). Může jít o akt přímé aplikace práva v podobě jiného zásahu (k tomu Filip, Holländer, Šimíček, s. 494n).
30.
Toto rozlišení má xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxd neústavními právními předpisy (sub 13) se požaduje přímá vykonatelnost jak lidskoprávních ustanovení domácího práva (čl. 41 odst. 1 LZPS), tak samoxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxčinností zákonodárce. Prostor pro aplikaci čl. 4 tak ÚS shledal v sérii rozhodnutí k problematice zvyšování nájemného (např. Pl. ÚS 20/05 - č. 252/2006 xxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxe skutečnosti se ovšem jednalo o situaci, kdy žádný z návrhů nezískal potřebnou většinu) má obecný soud konstitutivním rozhodnutím (
pro futuro
) dotváxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxa postupem s využitím principů ústavně právní regulace. K tomu pro obecné soudy ÚS vymezil řadu kautel (dostatek prostoru pro seznámení s principy dotvxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx žalobce i nad rámec obecné poučovací povinnosti zakotvené v § 5 OSŘ). Komentované ustanovení se tak stalo polem pro uplatnění výrazného soudního aktivxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx (sub 12, 14). Stejně tak lze v čl. 4 spatřovat zcela obecně formulované základní právo procesní povahy, jak tomu nasvědčuje
judikatura
ÚS (např. Pl. ÚS xxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx a bez jejich existence by postrádalo smysl.
33.
Stejně tak se jedná o institucionální záruku existence soudní moci, nikoli však víceinstančního sxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx civilní řízení). Nicméně platí to, co platí pro jiné případy bez ústavního podkladu (např.
restituce
). Jakmile je víceinstančnost zakotvovena, byť nx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxm § 265 odst. 1 písm. g) TŘ viz Hanuš, Malenovský, Herc]. Neplatí zde např. to, co známe z čl. 234 SES [nyní čl. 19 odst. 3 písm. b) SEU a čl. 267 SFEU], kde soud xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxžné otázky je věcí zejm. komunitárního práva, nicméně za určitých okolností její nepoložení v rozporu s tímto právem může přivodit i porušení ústavně gxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xe v takovém případě bude zákonným soudcem až příslušná soudní instance EU. V případě rozhodování obecných soudů zásada poskytnutí ochrany základnímu xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxstance v tomto směru ústavně konformním způsobem napraví v rámci řízení o opravném prostředku soud vyšší instance (I. ÚS 259/97, II. ÚS 421/04).
34.
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxx x xxx xxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxkládá zásah veřejné moci, což bude nejen důsledkem rozhodování exekutivního, nýbrž rovněž judikatorního. Tato otázka ovšem má smysl jen v rámci soustxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxčena možnost podání ústavní stížnosti k ÚS, který Ústava ČR řadí rovněž mezi orgány soudní moci (blíže komentář k čl. 83). To platí i pro bagatelní spory xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxt ústavní význam (odlišné stanovisko k IV. ÚS 544/98 ovšem hovoří o dehonestující povaze těchto rozhodnutí).
35.
Z čl. 4 Úst lze dovodit i reflexní xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxsitel jí k tomu však musí dát s ohledem na principy soudního řízení příležitost. Vzhledem k této zásadě (ochrana vždy, všude a ve stejné intenzitě) to znaxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxanci až případně pro řízení o mimořádném opravném prostředku. V trestním řízení se ovšem respektuje, že je třeba chápat je jako jeden celek (II. ÚS 205/0xxx
xxx
xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxzování přípustnosti ústavní stížnosti zásada subsidiarity. Proto je nutné přihlížet k tomu, zda stěžovatel dal orgánu soudní moci možnost, aby o přípxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xx správním xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxadou oficiality (vyhledávací) či podléhající přezkumu v rámci uplatnění revizního principu (III. ÚS 126/04). V rozporu s komentovaným ustanovením pxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxh přípustnosti. Zatímco by bylo v rozporu s čl. 4 Úst např. obecné vyloučení procesního prostředku, který by ochranu základního práva umožnil, vázat jxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxou subsidiarity ústavní stížnosti z důvodů zvláštní pozice ÚS, kterou lze dovodit právě z čl. 4 Úst (podrobně k subsidiaritě v řízení u ÚS viz u čl. 83 a čxx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxidlem, že se s přímou aplikací ustanovení o základních právech setkáváme zejm. u soudů nižšího stupně až v případě reakce na rozhodnutí ÚS (viz jako příkxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxx xxx x xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxtu a přímo se nevztahuje na úkoly ESLP (čl. 1 odst. 2 a čl. 10 Úst IV. ÚS 430/05). Vztah ÚS a ESLP je dán komplementaritou a zásadou subsidiarity (I. ÚS 554/xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xx xxxx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxhledu statického. V praxi je tento vztah naopak založen na tom, že soudní moc v ČR (zejm. oba nejvyšší soudy a ÚS) k judikatuře ESLP přihlížejí právě s vědoxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxry předcházejí (názorně rozsudek NSS sp. zn. Pst 1/2008 z hlediska konstrukce standardu rozpouštění politických stran). Nicméně ve srovnání s ochranxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxtředků. Naopak ke střetu může dojít ve vztahu k ESD (důsledek tzv. dvojí vázanosti - sub 2, 25).
Související ustanovení ústavního pořádku a mezinároxxxxx xxxxxx
xxx x xxxxxxxxx xx x x xxxx
xxx xx, čl. 51 LZPSEU;
čl. 263, čl. 267 SES;
čl. 6, čl. 19 SEU;
čl. 16 Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti (č. 108/2004 Sb. m. s.).
Souxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xx xx xxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxtanovení novely zákona o výkonu trestu odnětí svobody znamenají ve svém důsledku odnětí odsouzeného v otázce přeřazování v průběhu výkonu trestu jehx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx xe odnímá z ochrany soudní moci, což porušuje čl. 4 Úst. Z uvedeného plyne neústavnost napadených § 9, § 9a novely zákona o výkonu trestu odnětí svobody č. xxxxxxxx xxxx
xx xxx xx xxxx xxxx xxx xx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xe soudního přezkumu mimo jiné i rozhodnutí správních orgánů předběžné povahy. Podle přesvědčení ÚS použitím tohoto ustanovení (které vytváří mez zákxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx x xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxzněno - je právo fyzické a právnické osoby xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxo.
Čl. 36 odst. 2 druhá věta LZPS praví, že z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxá věta čl. 36 odst. 2 LZPS má na mysli jiná základní práva a svobody (podle LZPS) než základní právo na soudní ochranu; jinak by totiž bylo vyloučení práva xx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xx, s. 55 a násl.; č. 52/2001 Sb.):
"Napadené ustanovení zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, je v rozporu i s čl. 36 odst. 1 x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xůsledku je pak v kolizi i s čl. 1 a 4 Úst."
4. Nález Pl. ÚS 7/02 (sv. 26, s. 273 a násl.; č. 349/2002 Sb.):
"... demokratický stát ...je povinen vytvářet ixxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxti soudů, jako - pro stabilizaci nejen jejich pozice, ale i celého demokratického systému, ve vztahu k legislativě a exekutivě - významného státotvornxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxké vyžadovaným čl. 4 Úst, podle kterého základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci, jakož i čl. 81 a čl. 82 Úst, podle kterých soudní moc vykonxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xl. ÚS 36/06 (sv. 43, s. 331 a násl.; č. 57/2007 Sb.):
"Rozhodováním o zařazení léčivých přípravků do seznamu léčiv hrazených z prostředků veřejného zdrxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx
xbstraktní
kontroly normy musí Ústavní soud posoudit, zda zákonná úprava vytváří takové podmínky, aby zásah byl vyvážen takovými právy, které dostatxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxů veřejného zdravotního pojištění. Ustanovení § 15 odst. 10 zákona o veřejném zdravotním xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxitériích, aby bylo soudně přezkoumatelné a aby bylo vydáno bez zbytečných průtahů. O začlenění konkrétního léčiva do množiny léčiv ze zdravotního pojxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx ale v rámci normotvorného procesu. Je proto neslučitelné s principy právního státu a tedy v rozporu s čl. 36 LZPS."
6. Nález I. ÚS 259/97:
"Probíhajíxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xoudů, neboť podle čl. 4 Úst základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci."
7. Nález III. ÚS 117/2000 (sv. 19, s. 79):
"K základním zásadám, xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxí a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem ÚS, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejm. obecné justice. ...Podmínka vyčerpání všech xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxi zásadou revizní, splněna pouhým uplatněním procesního prostředku ze strany stěžovatele, nýbrž i nezbytností namítnout v něm porušení základního pxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxhého práva, v němž se dané základní právo, resp. svoboda promítá. V opačném případě, z pohledu důvodu obsaženého v ústavní stížnosti, nebyly vyčerpány xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxm i podmínka přípustnosti ústavní stížnosti."
8. Nález II. ÚS 405/02:
"Mezinárodní závazky ČR vůči SR, které směřují svými účinky i do minulosti a dx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxí meze. ... Pojem právního státu je nutno chápat nikoli izolovaně, nýbrž v návaznosti na ústavní požadavek úcty k právům a svobodám člověka a občana tak, xxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxx xezinárodní právo ctí zásadu, že "ratifikací mezinárodních smluv nejsou dotčena výhodnější práva, ochrana a podmínky, poskytované a zaručené vnitroxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xx xx xxxxxxx
xxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx který směřuje k ohrožení téhož práva, musí závazek první převážit."
10. Nález I. ÚS 55/04:
"Dovolací řízení se v žádném svém stádiu nenachází mimo úxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxných soudů interpretovat domácí právo konformně se závazky vyplývajícími pro ČR z relevantních mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 2 Úst). ÚS připomíná, xx xxx x xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxh ustanovení trestního řádu, která vymezují dovolací důvody uvedené v ust. § 265b TŘ. Neobstojí tedy ani námitka nedostatku
kompetence
dovolacího soxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxi jsou i pro NS čl. 4 a čl. 95 Úst zavazující soudní moc k ochraně základních práv. V tomto duchu je třeba vykládat i zákonné vymezení dovolacích důvodů, zx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xx xxxxx x xxPS).
Dovolatele nelze odkazovat na prostředek nápravy, jenž nemají v dispozici. ... Z ústavního pořádku vyplývá, že jsou-li ve hře základní práva, muxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxsuzuje a odmítá se jimi zabývat - bez ohledu na jejich závažnost - staví postup NS mimo ústavní rámec. ÚS již konstatoval, že v ústavním pořádku není zakotxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxo z hlediska ústavnosti mimo rámec spravedlivého procesu, jinými slovy, že se rozhodování o dovolání, byť jen v některé ze svých částí, nachází v ústavnx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxtele do řízení o stížnosti pro porušení zákona, ačkoli je zjevné, že jde o prostředek, který stěžovatel nemá ve své dispozici je v extrémním rozporu s prixxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxx xx xx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxa a svobody, úkolem soudů je poskytovat jim ochranu, resp. svébytnou a specifickou formu ochrany, jde-li o Ústavní soud. Je-li ochrana základních práv x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxkové ochrany. Shledá-li již sám obecný soud porušení základního práva či svobody, je povinen učinit všechna opatření k tomu, aby k dalšímu porušování nxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxidiarity, která se uplatňuje v řízeních před orgány, jež jsou nadány poskytovat jednotlivci specifickou ochranu základních xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxdiska maxim právního státu je proto nepřípustné, aby obecný soud sice připustil porušení základního práva, avšak z něj nevyvodil závěry, které by směřxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x Úst), čímž porušil rovněž základní principy, na nichž je vystavěn materiální právní stát (čl. 1 odst. 1 Úst)."
12. Nález IV. ÚS 430/05:
"Okresní soux xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxhl obecný soud zprostit povinnosti aplikovat příslušné ustanovení tr. řádu tak, aby ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele nedošly újmy. Soudxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxdě
kolize
těchto pramenů práva musí soudce uplatnit pravidlo aplikační přednosti mezinárodní smlouvy zakotvené v čl. 10 Úst. Jestliže soud nedal v daxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxx x xxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx porušil též čl. 10."
13. Nález II. ÚS 566/06:
"ÚS ČR se musel tvrzeným pochybením dovolacího soudu věcně zabývat už jen s ohledem na čl. 4 Úst, podle něxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xx vztahu k dovolacímu řízení provést interpretační a aplikační, resp. legislativní změnu... Systém přezkumných instancí přirozeně nelze budovat
ad ixxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx
14. Nález III. ÚS 750/06:
"Není-li NS, byť co do podmínek dovolacího přezkumu omezen taxativním výčtem dovolacích důvodů (§ 265b odst. 1 TŘ), vyvázxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxto podmínek, na jehož základě se možnostem ochrany základních práv a svobod dostane odpovídající přednosti; je-li standardním důvodem zásahu z ústavxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxtavně konformnímu) výkladu uchýlily."
15. Usnesení II. ÚS 86/95 (sv. 3, s. 359):
"ÚS není povolán přezkoumávat taková rozhodnutí, opatření nebo jxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx
xxxxxx xxx x xxxxxx jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci. Blíže je právo na soudní a jinou právní ochranu specifikováno v čl. 36 až 40 LZPS."
17. Usnesenx xxxx xx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx dalších procesních či hmotně právních pochybení, slouží zásadně institut řádného opravného prostředku. Tím je realizováno právo na dvoustupňové trxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xx x x xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx v trestní věci v třetí instanci."
18. Usnesení II. ÚS 421/04:
"ÚS tedy hodnotí ústavnost konkrétního řízení jako celek a nikoliv toliko jednotlivé xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxx. 6 ve spojení s ust. § 71 odst. 4 trestního řádu nedostatkem odůvodnění naplnění v citovaných ustanoveních uvedených podmínek soudem prvého stupně, xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx jako celku tedy nedošlo k namítanému zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele."
19. Usnesení II. ÚS 134/06:
"Ze zásady subsidiarity ústavní xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xx x x xx xxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxť samostatně pravomocným rozhodnutím. Z tohoto pravidla Ústavní soud ve své judikatuře připouští výjimky spočívající v tom, že lze napadat i rozhodnuxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxože řízení ve věci samé dosud neskončilo (např. rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby)."
20. Rozsudek NSS 3 Aps 2/2006:
"Daňové řízxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxstupující finanční úřad. Není tedy věcí soudu, aby chránil práva finančního úřadu, jelikož tato ochrana se zjevně vymyká z maximy zakotvené v čl. 4 Úst.x
xxx xxxxxxxx xxx xxx xxx x xxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxo základní maxima musí být nazírána jako dominující hledisko při xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxka materiálního i formálního. ... Z čl. 95 Úst lze dovodit, že obecné soudy jsou při svém rozhodování vázány nejen zákonem, nýbrž také ústavním pořádkex xxxxx
x xxxxxx xx xxxxx
xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xutno tento výklad respektovat i v obdobných kauzách, byť se jedná o procesně samostatná řízení... Navíc nelze přehlédnout, že opačný závěr by ve svých dxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxbení dosahující ústavní intenzity. Nelze rovněž přehlížet, že určujícím společným prvkem obecných soudů a ÚS je jejich poslání zakotvené v čl. 4 Úst, kxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxx
xxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xelze vykládat tak, že jiné úkony správních orgánů, jimiž se zasahuje do veřejných subjektivních práv, jsou z pravomoci správních soudů vyloučeny. Užšx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxtek však nic nemění na skutečnosti, že povinnost soudů poskytnout ochranu základním právům a svobodám, byť zásah nemá povahu rozhodnutí, plyne z již cixxxxxxxx xxx x xxxxx
xxx xxxxxxxx xx x xxxxx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxx xle názoru MS v Praze vyložit i pojem "plnění státního rozpočtu" ve smyslu téhož článku Ústavy. Působnost NKÚ nezahrnuje kontrolu u fyzických a soukromýxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx shodně se žalobcem za nepřípustně extenzivní, představující ve svém důsledku uplatnění státní moci nad rámec stanovený Ústavou."
Z literaturyx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx, 2003;
Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V. Zákon o Ústavním soudu, Komentář, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007;
Hanuš, L. Může ústavní imperatxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxx obecných soudů poskytovat ochranu základním právům a svobodám podle čl. Ústavy ve světle judikatury Ústavního soudu, in In dubio pro libertate. Úvahy xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx řádu ve většinové rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pohledem ústavně zaručených základních práv a svobod, Trestněprávní revue, č. 2/2007;
Malexxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx řád České republiky, Komentář, 2. vydání, Praha: Linde, 1998;
Pavlíček. V. a kol. Ústavní právo a státověda, II. díl, Ústavní právo České republikyx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
[Politický systém]
Vojtěch
Šimíček
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
1.
Pojem "politický systém" je v politologické literxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxhrn struktur a vztahů, ve kterém se připravují a činí celospolečensky závazná rozhodnutí (Vodička, K., Cabada, L., s. 9 - 10). Obsahem politického systxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxmativní systém, etický apod.) a také politická kultura. Teorie politického systému je založena na analýze vstupů (inputs), zahrnujících vše, co do syxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxle making), aplikaci pravidel (rule application) a posuzování pravidel (rule adjudication). Mezi zmíněnými vstupy a výstupy z politického systému pxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxxx xx xxx x xxxxxxx
2.
Komentované ustanovení je významné především tím, že výslovně uznává mimořádný význam politických stran v parlamentní formě vlády. Proto lze konxxxxxxxxx xx xx x xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx jak silný význam sehrávaly, když fakticky formovaly rozhodnutí, následně schvalované Národním shromážděním, vládou či jinými státními orgány (viz xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxit x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xakládat a sdružovat se v "politických stranách a politických hnutích"; rovněž ZPS používá
promiscue
pojmy politické strany i politická hnutí. Exisxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxi společnosti panovala představa, že politické strany jsou nedůvěryhodné a historicky překonané struktury, a je proto dána šance je nahradit všeobjíxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxeavages" (viz úspěšná předvolební hesla z roku 1990 typu "Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny!"). Ani v této době však právní řád fakxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xavíc velmi brzy ukázalo, daleko životaschopnějšími než politická hnutí se ukázaly politické strany a postupně politická hnutí buď úplně zanikala anexx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x současnosti některý subjekt označován jako politické hnutí a nikoliv politická strana, jedná se spíše jen o určitou politickou strategii a taktiku, kxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxd v dalším textu hovoříme jen o politických stranách, máme na mysli samozřejmě i subjekty, které se označují jako politická hnutí.
4.
Koncepce Ústaxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx lid představující ústavodárnou moc (pouvoir constituant) ustavuje v jedno politické (státní) těleso, zakotvuje vztah individua k celku a soustavu mxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx utváření legitimních mocenských rozhodnutí nemůže existovat mimo veřejností akceptovaného kontextu hodnot, spravedlnostních představ, jakož i pxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxího konsensu."
5.
Takto nazíráno by měly být politické strany vnímány jako efektivní prostředek k zapojování občanů do správy veřejných záležitoxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxonalizované formy pro jejich názory, postoje a činnost; pro stát je významné, že politické strany významnou měrou přispívají ke kreování státních orgxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xe "politické strany jsou
korporace
soukromého práva, jejichž základní funkcí je spojovat stát a společnost xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx Tuto funkci politických stran blíže osvětluje D. Tsatsos (s. 183) poukazem na názorový posun chápání vztahu mezi státem a společností od tzv. dualistixxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx úkolem politických stran transformovat vůli lidu ve vůli státní.
6.
K této roli politických stran se přesvědčivě vyjádřil rovněž ÚS (IV. ÚS 331/98xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxůdné zájmy, potom skutečnost, že tyto zájmy jsou organizovány prostřednictvím jednotlivých, svými programy a cíli bud' podobných nebo naopak odlišnxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx ve společnosti
heterogenita
zájmů a potřeb, potom jedním ze základních způsobů, jak tyto zájmy a potřeby uspokojit a institucionalizovat tak vůli lixxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxčující roli v sociálním a politickém dění nepředstavují však politické strany jediný prostředek organizování heterogenních zájmů i jejich kontrolyx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxých nátlakových skupin, ale také forem, které se v určitých, především sociálně vypjatých, situacích krátkodobě vytvářejí
ad hoc
. Také tyto jiné formx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxah politické moci. V demokratickém politickém systému však v žádném případě nepředstavují ani nemohou představovat orgán veřejné moci, neboť veřejnx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxtalitním státu se děje to, že politické strany, či spíše vedoucí politická strana, není oddělena od státu, takže v něm je obvyklým jevem, že např. parlamxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxované usnesení nezapře názorovou konzistentnost jeho autora, který ve svém životním díle uvedl (Čermák, s. 151-152): "Představuje-li demokracie poxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xrganizovány a prosazovány prostřednictvím jednotlivých, svými programy či cíli buď podobných, nebo naopak odlišných stran, ukazuje se jako zcela přxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xotom jeden ze základních způsobů, jak tyto zájmy a potřeby uspokojit a institucionalizovat vůli lidu, záleží v konstituování politických stran. Protxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xrčujících forem vyrovnávání mezi uvedenými strukturálními elementy: boj politických stran je ve své podstatě jednou z forem třídního boje i vyrovnávxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxcích mezi jednotlivými stranami, ale také uvnitř jedné a téže strany. Již tato skutečnost naznačuje, že přes svůj sociální a politický význam strany anx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx x xxxx xxx x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxmokratický politický systém rozvoj stran podporuje a institucionálně zabezpečuje, vytváří prostor i pro spontánní tvorbu celé řady dalších organizxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx
xx
xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxovídá jejich faktickému významu. Tato skutečnost plyne zejm. z toho, že politické strany nepředstavují strnulou, nýbrž velmi dynamicky se vyvíjejícx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxtlivých vývojových stádiích politických stran, a to od typu elitní politické strany (do poloviny 19. století) přes masové strany (vzniklé v důsledku vxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxall parties, Volksparteien, po roce 1945) až ke stranám kartelovým, vyznačujícím se mimo jiné větším napojením na stát v oblasti financování (po roce 1xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xčely jeden zásadní poznatek: potřeba právní a zejm. ústavní úpravy politických stran se postupně vyvíjela i v závislosti na vývoji pojetí politických xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxrlamentní půdě, neexistovala objektivní potřeba právně regulovat jejich materii (např. financování, členství, organizační strukturu apod.). V obxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxí a spolků. Tyto strany se vyznačovaly vysokým stupněm organizovanosti, měly např. vlastní tisk, vyvíjely rozsáhlou kulturní, sportovní a zájmovou čxxxxxx x xx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxhovaly v současnosti přijímaný účel a smysl existence politických stran a není proto ani náhodou, že právní řád nerozlišoval mezi politickými stranamx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx tak vzniká reálná potřeba specifické právní úpravy, a to i na ústavní úrovni. Je proto možno shrnout, že trvalo poměrně dlouhou dobu, než si politické stxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xaktický stav. V historické perspektivě představují politické strany značně dynamický fenomén a teprve postupně se vyvíjely jejich organizační formx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxí úpravy. Tato potřeba pak nabyla na významu zejm. se zaváděním přímého financování politických stran ze státního rozpočtu.
xx
xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxe mají politické strany naplňovat
status
svobody, rovnosti a veřejnosti. Podstata této teorie vychází z myšlenky, že politické strany se nacházejí v xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxí
status
svobody, pro vztah k ostatním stranám
status
rovnosti a pro vztah ke společnosti
status
veřejnosti (transparentnosti). Tuto triádu pojmů xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxý typ vztahů by se měl řídit principy vnitrostranické demokracie. Tato teorie byla výslovně přijata judikaturou NSS (Pst 2/2003, Pst 9/2003, Pst 1/200x x xxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxx
xxx
xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xx xxxxxx podústavního práva. Z jejich ústavního vymezení, podrobněji provedeného zejm. v ZPS, nicméně lze dovodit jednotlivé pojmové znaky politické stranyx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxtické strany nesmí být a jakou činnost nesmějí vykonávat, je možno současně dovodit jednotlivé "pozitivní" pojmové znaky politických stran. Absentuxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxo hlediska lze navíc uvést, že ani v jiných srovnatelných demokratických zemích (s výjimkou např. SRN) pozitivní právní definici politických stran zpxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xmyslu: jako speciální formu výkonu subjektivně veřejného sdružovacího práva občanů a zároveň jako samostatné nositelky subjektivně veřejných právx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx 1 odst. 1): "Výkon práva sdružovat se v politických stranách slouží občanům k jejich účasti na politickém životě společnosti, zejm. na vytváření zákonxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxi ústavně zaručených práv, plyne jednak z jejich povahy coby právnické osoby, a také ze zvláštní procesní ochrany, která je jim poskytnuta ÚS v řízení "o xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxy" [čl. 87 odst. 1 písm. j) Úst].
-
Politické strany jsou právnické
korporace
soukromého práva (Pl. ÚS 26/94). Podle čl. 20 xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxé strany se tedy ve vztahu ke státu nenacházejí ve vztahu nadřízenosti či podřízenosti, nýbrž jsou partnerem státu. Nejsou však srovnatelné s jinými suxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxždý demokratický stát s reprezentativní formou vlády nenahraditelné. Z komentovaného článku tak lze také dovodit, že politické strany působí v "předxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxet volná soutěž autonomních, na státu nezávislých, politických stran, neboť teprve ve výsledcích této soutěže se formují politické kontury a proporcx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xotiž svojí podstatou spočívají na soukromém projevu vůle členů stran. K jejich vzniku dochází v důsledku svobodného rozhodnutí (projeveného zájmu) čxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxtické strany by mělo dojít především v důsledku vlastního rozhodnutí členů. Podstatě politické strany jsou tedy zcela cizí takové právní instituty jaxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xeřejnoprávním korporacím. Dobrovolnost sdružování občanů v politických stranách výslovně zaručuje ZPS tím, že stanoví, že nikdo nesmí být nucen k čxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xe nebo naopak že stojí mimo ně (§ 3).
-
Právě s ohledem na význam veřejných úkolů, které politické strany plní, jim stát přiznává - oproti jiným korporxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx x jejich postavení v procesu voleb do různých zastupitelských orgánů a ve zvýšených procesních garancích při rozhodování o rozpuštění stran (tzv. zákax xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxho pořádku dovodit nelze; naopak je možno poukázat na čl. 22 LZPS, podle něhož "zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání mxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxokládal toliko svobodnou soutěž politických stran, nýbrž politických sil, a ponechal tak dostatečný prostor i pro alternativní politické subjekty (xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
x
x xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxžovat se v nich "lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřexxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxtaci: k omezení tohoto práva může dojít jen zákonem (formální limit), a dále v taxativně vymezených případech (materiální limit). Každé takové omezenx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xezbytné v reprezentativní formě vlády, jejichž základní funkcí je vytvářet svorník mezi státem a společností tím, že aktivizují a zapojují občany do sxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxscence na zkušenosti s totalitní diktaturou, která v Československu existovala do roku 1990 a která petrifikovala svoje postavení ústavně zaručenou xxxxxxx xxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx kontextu představuje především otázka míry přímého státního financování politických stran ve vazbě na zásadu oddělení stran od státu. Zákonná úpravx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xak, že úlohu podporovat strany a hnutí při plnění jejich ústavních a zákonných funkcí by snadno mohl přestat plnit stát, který by z finanční podpory polixxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx politických stran a hnutí nesmí překročit míru respektující generelní hranici čl. 20 odst. 4 LZPS.
13.
Financování politických stran (viz také koxxxxxx x xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxme příspěvek na úhradu volebních nákladů a příspěvek na činnost. Výše příspěvku na úhradu volebních nákladů se odvozuje od výsledků voleb do PS, a to takx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxdý platný, pro ni odevzdaný hlas (§ 85 ZVP). Obdobně za výsledky ve volbách do Evropského parlamentu obdrží každá strana se ziskem více než 1% z celkového xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xx
xxxxxx
x xxxlý příspěvek náleží politické straně, která získala ve volbách do PS nejméně 3% hlasů, a v současnosti činí ročně 6 mil. Kč, přičemž za každých dalších i zxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxst je tedy omezený částkou 10 milionů korun. Příspěvek na
mandát
se poskytuje jak za mandáty získané v PS, tak v Senátu, a to vždy ve výši 900 000 Kč, a vztahxxx xx x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxx xxx xxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxacího času v České televizi a v Českém rozhlase v rozsahu vždy 14 hodin, který se rovným dílem rozdělí mezi kandidující strany v době volební kampaně do PS xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xysílací čas v uvedeném rozsahu. Další formou nepřímého státního financování politických stran je financování poslaneckých klubů (viz komentář k čl. xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx připomeňme zaměstnávání pracovníků stran (tajemníci, tiskoví mluvčí, sekretářky apod.) v pozici státem placených asistentů poslanců a senátorů nexx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xpod.
15.
Ze soukromých zdrojů připouští ZPS omezenou podnikatelskou činnost stran, avšak nikoliv pod jejich jménem a pouze v taxativně vymezenéx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxost, pořádání kulturních, společenských, sportovních, rekreačních, vzdělávacích a politických akcí, nebo výroba a prodej předmětů propagujících xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xokud jsou vůbec nějaké. Dalšími soukromými příjmy stran mohou být členské příspěvky, dary a dědictví, příjmy z pronájmu a prodeje movitého a nemovitéhx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxě půjčky a úvěry (§ 17 odst. 4 ZPS). Za zmínku stojí zejm. dary, které z důvodu transparentnosti musí být ve výši přesahující 50 000 Kč za kalendářní rok podxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx státního financování); příspěvkových organizací; obcí, městských částí a městských obvodů a krajů s výjimkou pronájmu nebytových prostor; státnícx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxdosahuje-li majetková účast státu nebo státního podniku 10%; právnických osob s majetkovou účastí obcí, městských částí nebo městských obvodů; to nexxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxzických osob, které nejsou státními občany ČR; to neplatí, jedná-li se o cizí státní příslušníky, kteří mají trvalý pobyt na území ČR (§ 19 ZPS). Jen připxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xo ZPS v důsledku skandálů kolem financování zejm. ODS, které byly zveřejněny v roce 1997, a týkaly se vymyšlených stranických sponzorů (známí Lájos Báxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxcké strany je podmíněn registrací (§ 1 odst. 2, § 2 odst. 1 ZPS) a nikoliv povolením či ohlášením. Strana tak vzniká zásadně registrací, která se provede zxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx x xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxraci podává nejméně tříčlenný přípravný výbor, složený z občanů starších 18 let. K návrhu musí být připojena petice alespoň jednoho tisíce občanů požaxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxvování včetně orgánů statutárních, rozhodčích a revizních, určení orgánů oprávněných jednat jménem strany a hnutí, ustanovení o organizačních jednxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxdnotek jednají a podepisují, zásady hospodaření, způsob naložení s majetkovým zůstatkem, který vyplyne z likvidace majetku a závazků v případě zrušexx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx; pravomocné rozhodnutí soudu, kterým se ruší rozhodnutí ministerstva o odmítnutí návrhu na registraci, tuto registraci nahrazuje.
17.
Platí, žx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx základních principech: (1.) individuálnost (vyloučení kolektivního členství), (2.) státoobčanství, (3.) výlučnost (exkluzivita). To znamená, žx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xoku 1994 nevylučovala členství v politických stranách též právnickým osobám (kolektivní členství), což však v praxi vedlo ke zneužívání, jelikož bylx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxhnout se uzavírací volební klausuli, odstupňované podle počtu členů
koalice
. Proto novela ZPS, provedená zákonem č. 117/1994 Sb., kolektivní členstxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxné, a to ani takoví, kteří mají na území ČR trvalý pobyt. Toto omezení nadále platí i za situace, kdy princip výlučnosti státního občanství byl již prolomxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxbytem na území obce již mají aktivní i pasivní volební právo (§ 4 odst. 1 ZOV; § 5, 6 ZVEP), a není proto smysluplné, aby ZPS zcela vylučoval jejich možnost xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxzeně též ve volbách do Evropského parlamentu) disponují aktivním i pasivním volebním právem, by mělo být shledáno protiústavním, jelikož odporuje prxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xoleb relevantními subjekty a že právě ve volbách spočívá jejich hlavní úkol. Ve volbách do Evropského parlamentu ostatně ani nikdo jiný než politická sxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx volit a být volen v těchto volbách; na straně druhé jim však znemožňuje toto právo plně realizovat, když nepřipouští jejich členství v základní platforxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx. bylo možno, aby jeden občan byl současně členem několika politických stran. Po přijetí Ústavy ČR však byla tato koncepce členství opuštěna, a to přexxxxxx x xxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxtických stranách principu této soutěže nekoresponduje, jelikož nedává smysl, aby navzájem si konkurující politické strany měly některé "společné" xxxxxx
xxx
xxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxje ustanovení § 4 písm. b) ZPS, podle něhož se zakazují strany a hnutí, "které nemají demokratické stanovy nebo nemají demokraticky ustanovené orgány"x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxokratické principy respektovat ve své vnitřní organizaci, se budou demokraticky chovat navenek (v politologické terminologii se odlišuje tzv. intexxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxstor pro možnou interpretaci. Z ústavních norem tedy plyne předpoklad, že politické strany respektují "základní demokratické principy", a to ve své vxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxx x xx x x xxxxxem na vnitrostranickou demokracii. Mezi "základní demokratické principy" určitě připadají do úvahy zejm. principy většinového rozhodování a ochraxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxava ČR ani LZPS
expressis verbis
neuvádějí, nicméně plynou z doktríny a z judikatury - typicky princip vlády na čas. Je tak možno formulovat alespoň jxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xx x x xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxdnutí, xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxnovy" a "demokraticky ustanovené orgány" je rovněž velmi obecná a vyžaduje bližší specifikaci, což však zákonodárce učinil pohříchu pouze částečně v xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxvinnosti členů, ustanovení o organizačních jednotkách a orgánech strany (statutárních, rozhodčích a revizních), zásady hospodaření a způsob naložxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx a naplnit konkrétním obsahem.
21.
S požadavkem respektování základních demokratických principů úzce souvisí rovněž další omezení, spočívajícx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxy o moc nebo které směřují k potlačení rovnoprávnosti občanů" [§ 4 písm. c) ZPS]. Pojmovým znakem kterékoliv politické strany nepochybně je snaha o získxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxgitimní a ústavně konformní, pokud politická strana např. ve volbách usiluje o co možná nejlepší výsledek, a pokud se snaží o maximální zastoupení svýcx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxranami a organizovanými zájmy, které sice také usilují o moc, nicméně nejsou ochotny převzít i příslušnou odpovědnost - např. vstoupit do vlády, vydávxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxý a aby byl zachován politický
pluralismus
. Proto by neměla vznikat, příp. by měla být rozpuštěna taková politická strana, která by usilovala o usurpacx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xovněž platí, že politické strany musí odmítat násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. Tento ústavní princip blíže konkretizuje ZPS předevxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xpravu jsou přirozeně dány negativními zkušenostmi z dob dřívější komunistické totalitní diktatury, kdy komunistická strana měla k dispozici vlastnx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxém potlačování oponentních politických názorů, vyjadřovaných zejm. na tzv. nepovolených shromážděních. Nicméně v současnosti se ukazuje, že hrozbx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxká dnem, kdy Ministerstvo vnitra provede výmaz strany a hnutí ze seznamu stran a hnutí. Návrh na výmaz podává ministerstvu xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxvidací, podá tento návrh likvidátor do 10 dnů po skončení likvidace. Zániku strany a hnutí předchází jejich zrušení, a to buď bez likvidace, přecházíli xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx a hnutí se zrušují buď vlastním rozhodnutím (tj. dobrovolným rozpuštěním, sloučením s jinou stranou a hnutím nebo přeměnou na občanské sdružení), pokxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxeré může být politická strana rozhodnutím soudu rozpuštěna, velmi podrobným a instruktážním způsobem rozebral NSS v rozsudku Pst 1/2008 (Dělnická stxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxí v tom smyslu, že z ustanovení čl. 20 odst. 3 LZPS plyne, že zásah do práva sdružovat se v politických stranách je možný pouze na základě zákona, v zájmu bexxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx x xxxah, který je nezbytný v demokratické společnosti. K rozpuštění politické strany proto může dojít jen v případě kumulativního splnění několika podmínxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxtický právní stát a 4) zamýšlený zásah je přiměřený sledovanému cíli, tzn. není narušena proporcionalita mezi omezením práva sdružovat se v politickýxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
Související právní předpisy:
Z judikatury:
1. Nález Pl. ÚS 26/94 (sv. 4, s. 113 a xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxé moci, ale volného rozhodnutí jednotlivců, nemají veřejnoprávní statut a požívají proto ochrany, plynoucí ze základních xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xe nenacházejí v postavení nadřízenosti, či podřízenosti vůči nim, ale jsou partnery státu... Avšak i vůči svým členům mohou strany vynucovat pouze plnxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx sféru, nejsou právně vynutitelné ... Přesto však ústavněprávní postavení politických stran nemůže být definováno pouze jako prostý výsledek zjištěxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xobě není. Po druhé světové válce překonala řada ústav předválečnou ústavní prudérii a upravila postavení a úlohu politických stran výslovně též v ústaxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xdst. 1 ZZ SRN). Tomuto ústavnímu "odhalení" veřejné úlohy politických stran a snahám po jejich "zveřejnoprávnění" vyšlo v některých západoevropskýcx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxoprávní povahu). Z této
ambivalentní
povahy politických stran vyplývá řada problémů, spojených s interpretací jejich postavení, funkce a vztahu ke xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxo život státu, založeného na reprezentativní demokracii. Veřejnou povahu má nepochybně zájem společnosti na tom, aby stát, který je dle ústavy demokrxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxjmu se dovozuje nárok i na to, aby stát plnění těchto pro funkci státu nezbytných úloh umožnil a podpořil. Tomu odpovídá i současná úprava financování poxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xákladů. Ústava vychází z principu reprezentativní demokracie a z primátu občana před státem, jež nacházejí výraz v čl. 2 odst. 1, 3 a 4 Úst a čl. 1 a 2 odxxx x x xxxxx x xxxx x x xxxxxxx xx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xtran a k jejímu uskutečňování přispívají. Politický systém je založen na ,volné soutěži politických stran, respektujících základní demokratické prxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx zejm. na utváření zákonodárných sborů, a orgánů samosprávy (§ 1 ZPS). V této své základní funkci politické strany předcházejí formaci státních orgánů xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxu nezávislých politických stran, neboť teprve ve výsledcích této soutěže se formují politické kontury a proporce státu. Politické strany se v této své xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xroto nežádoucí, mohou-li průběh volné soutěže stran politicky ovlivnit - např. i tím, že chování určitých stran označí za ,nehospodárné' anebo ‚neúčexxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxelně potenciálním rizikem pro demokracii vůbec. V Ústavě ani v LZPS, ani v mezinárodních smlouvách podle čl. 10 Ústavy nelze nalézt oporu pro principixxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxc. Politické strany a politická hnutí jsou institucemi, konstituovanými na základě a v rámci ústavního státu, jehož zásady a pravidla zavazují jak strxxxx xxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xodpory politickým stranám a politickým hnutím učinil prostředek svého vlivu na jejich činnost anebo dokonce nástroj k jejich manipulaci. Proto finanxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxtická hnutí odděleny od státu. Evropské zkušenosti potvrzují, že předpoklad, formulovaný ve stanovisku Parlamentu, podle něhož zvyšováním státnícx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxpora politických stran je nepochybně přijatelná vzhledem k potřebě částečného vyrovnávání jejich šancí. Obecně vzato je však třeba vycházet z toho, žx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxek na činnost politických stran by neměl proto oslabovat úsilí politických stran o politickou i materiální podporu ze strany svých voličů a stoupenců. xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx republika jako moderní stát reprezentativní demokracie bdí nad tím, aby politické strany mohly plnit svou úlohu v ústavním zřízení. Proto chrání autoxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxti politických stran a hnutí mimo výslovné zmocnění zákona a jeho meze. Tento postoj státu je vyjádřen v ‚sui generis' privilegiu politických stran a poxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x jinými organizacemi."
2. Pl. ÚS 30/98 (sv. 16, s. 27 a násl.; č. 243/1999 Sb.):
"Podle § 72 odst. 1 písm. a) ZÚS ústavní stížnost je oprávněna podat jax xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxených práv a svobod. Právnickou osobou je nepochybně i politická strana, která je subjektem práv a povinností jako taková, tedy jako organizace. Ustanxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxitické strany anebo jiného rozhodnutí státní moci, jež se týká činnosti politické strany, např. rozhodnutí o zamítnutí registrace politické strany, xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xozpornými aspekty volební soutěže politických stran. Prvním z nich je požadavek svobodné xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxě voleného sboru, jež odpovídá nejlépe skutečné diferenciaci politické vůle voličů. Druhým požadavkem je schopnost zákonodárného sboru přijímat roxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxem politických stran se tak střetává princip účelné integrace s principem přirozené diferenciace, neboť také potřeba vzniku politické většiny schopxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxlkové právní úpravě všech prvků volebního procesu i při úpravě postavení politických stran. Proto je z hlediska reprezentativní demokracie přípustnx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x x xxxxx xxx x xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx velký počet politických stran došlo k bezbřehému ‚přemnožení' politických stran a tím k ohrožení funkčnosti a akceschopnosti, jakož i kontinuity parxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxrného zastoupení ve volbách také vesměs k zavedení integračních stimulů, zvláště pak omezovací
klauzule
, většinou pětiprocentní. Takové integračnx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xro přijímání rozhodnutí ve voleném sboru a pokud tyto úpravy ve svém celku příliš nenarušují skutečný obraz politické vůle voličů vyjádřený jejich hlaxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxx xx xxxxx. ... Princip volné soutěže politických stran zahrnuje pojmově povinnost státu respektovat rovnost šancí těchto stran z hlediska právní úpravy podmíxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxními akty. Jakýkoli zásah zákonodárce do těchto podmínek je zásahem státu a měl by se řídit obecným zájmem. Procentuální omezení pro výplatu příspěvku xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xro Českou republiku proto platí, že zákonodárce musí při úpravách v oblasti tvorby politické vůle respektovat, že mu jsou na tomto poli vytýčeny zvláštx xxxx xxxx x xx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxázat na závěr Spolkového ústavního soudu SRN, že: ‚při úhradě nákladů na volební boj, při níž musí být zohledněny zásadně všechny strany, které se účastxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxcheidungen, sv. 24, s. 341). Také v České republice kritérium pro tuto úpravu musí být jiné. Nejde o nástroj další integrace, ale prostě o zjišťování, zdx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx nesmí být omezení volnosti volební soutěže, ale zajištění její vážnosti. Spolkový ústavní soud SRN např. výslovně zjistil, že podíl 0,5% hlasů jako důxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxjší, že volební úspěch se kryje s politickým významem strany. Jestliže moderní reprezentativní demokracie bere zřetel na funkčnost parlamentního syxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxebních stran. Jejich volná soutěž je přímým výrazem pluralistické povahy demokratické společnosti a právě ochrana pluralismu v politickém životě má xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx rovnosti stran ve volební soutěži nesmí jednotlivě ani v kumulaci opatření, jež diferencovaně postihují nebo zvýhodňují určité strany, potlačovat axxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx kumulací faktických finančních sankcí pro strany jiné. Proto je třeba pečlivě zvažovat, zda není překročen účel takových opatření. Tímto účelem musí xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx. Integrační stimuly jsou v reprezentativní demokracii v omezené míře přípustné až po ukončení procesu svobodné soutěže právně rovných politických sxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxodněním jiných stran, neboť tím by docházelo k modifikaci a stylizaci již i v počtu hlasů pro politické strany odevzdaných."
3. Pl. ÚS 53/2000 (sv. 21x xx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx, kterou pro stát plní svou účastí ve volbách, neboť na politické vůli, vzešlé ze svobodné volební soutěže, je založen demokratický stát. Podle čl. 22 LZxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx. Dikce ‚svobodná soutěž politických sil' klade důraz právě na tu fázi procesu politické konkurence, jež předchází etablování stran v dosažených pozixxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx musí dát přednost i zákonná úprava financování politických stran státem a jež je pod ochranou Ústavy a LZPS. ... Ve skutečnosti má platit: výše příspěvxx xxx
xxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxějí být finančně pokryty státem, ale musí mít základ v podpoře členské a voličské základny. Snížení volebního příspěvku, tj. příspěvku za odevzdaný hlxxx x xx xx xx xx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxho úspěchu, bylo v novele ZPS provázeno zvýšením příspěvku na
mandát
, jímž byly naopak zhodnoceny pozice ve státě dosažené a obsazené a nepřímo posílexx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxičů, ale na podíl na státní moci nedosáhly a nemohou své právoplatné voliče reprezentovat, dochází k jejich diskriminaci vůči ostatním stranám či hnutxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xx xxxxx xxx x xxx x xxx xx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxch právních povinností všemi politickými stranami) do oblasti jednoduchého práva představuje podle přesvědčení NSS rovněž ustanovení § 18 ZPS, podlx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxvu auditora o ověření roční účetní závěrky s výrokem bez výhrad. V tomto směru je totiž nutno uvést, že Poslanecká sněmovna z pochopitelných důvodů kontxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xodle ustanovení § 14 odst. 4 písm. c) zákona č. 254/2000 Sb., o auditorech, totiž ‚zpráva auditora musí obsahovat výrok auditora, ve kterém
auditor
vyjxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situaci účetní jednotky;
auditor
uvádí 1. výrok bez výhrad, pokud podle auditora účetní závěrka nebo kxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky a pokud všechny významné skutečnosti, včetně případných změn účetních metod, byly odpoxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxrku prověřit formou auditu nepředstavuje výron libovůle zákonodárce, ve svých důsledcích zasahující postavení zejm. malých politických stran, nýbxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxé postavení oproti jiným právnickým osobám a na jejich funkci v ústavním systému. Zákonný požadavek auditu tak jednoznačně vyhovuje testu ústavnostixx
xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxx celostátních voleb do některého ze zastupitelských sborů (§ 15 odst. 2 ZPS). Podle principu ústavně konformní
interpretace
právních předpisů je totx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxu do desátého dne po posledním dni těchto voleb. Důvodem existence této ochranné doby je zamezit potenciálnímu zásahu do svobodné soutěže politických xxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxip svobodné soutěže a politické plurality před zájmem státu na legitimní reglementaci činnosti politických stran."
6. Rozsudek NSS Pst 1/2008 (č. xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxkty zvýšenou ochranu a ztíženou rozpustitelnost ve srovnání s jinými xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xprávnímu orgánu (Ministerstvo vnitra), jako je tomu u ostatních sdružení ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších přexxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxx x xxxx. j) Úst].
44. Ústava klade na politické strany dva základní požadavky: respekt k základním demokratickým principům a odmítání násilí k prosazování xxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx, zákonné a demokratické a cílená změna je sama o sobě slučitelná se základními principy demokratického právního státu.
45. Zároveň ovšem nelze vylouxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xýznam volné soutěže politických stran lze připustit diskvalifikaci některého z hráčů, směřuje-li v rozporu s pravidly k vyřazení ostatních soutěžícxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxzení. Prosazování konceptu demokracie schopné se bránit je legitimním cílem zákonodárství každého demokratického státu a naplňování této myšlenky xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xb. n. u. ÚS ČSFR, s. 56 a násl.; nález ÚS ze dne 5.12.2001, sp. zn. Pl. ÚS 9/01; a rozsudky ESLP ze dne 16.3.2006 (velký senát), Ždanoka proti Lotyšsku, stížnxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx x xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xolitický projekt nerespektuje pravidla demokracie, usiluje o jejich zničení nebo směřuje k porušování uznávaných práv a svobod, proto nepožívá ochrxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x2723/93, 22724/93, 22725/93, bod 49; Refah Partisi a další proti Turecku, bod 98; ze dne 3.2.2005, Partidul Comunistilor (Nepeceristi) a Ungureanu prxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx
xxx V souladu s tím LZPS připouští omezení sdružovacího práva (včetně práva na sdružování v politických stranách) na případy stanovené zákonem, jestližx xx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xro ochranu práv a svobod druhých (čl. 20 odst. 3 LZPS). Podobně ÚPS umožňuje uvalit na výkon shromažďovacího a sdružovacího práva omezení, jsou-li staxxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xchrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných (čl. 11 odst. 2).
48. Nepřípustné je také zneužití práva. Nikdo, ani politická strana, kdo xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxích základních práv x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxx x xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxci jakékoliv právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů zaměřených na zničení kteréhokoliv práva a svobody přiznané ÚPS nebo na omezování těchto prxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxst č. 35222/04).
49. Vzhledem k zásadní roli, kterou politické strany hrají v řádně fungující demokracii, a s ohledem na jejich mimořádný a nezastupitxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx do svobody sdružovací musí být vykládány restriktivně. Pouze přesvědčivé a závažné důvody proto mohou ospravedlnit omezení svobody sdružování v polxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxnku 11 odst. 2 Úmluvy, a rozhodování jejich orgánů podléhá dohledu Evropského soudu pro lidská práva [srov. rozsudky ESLP ze dne 13.4.2006, Tsonev protx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxd 44; nebo ze dne 7.12.2006, Linkov proti České republice, stížnost č. 10504/03, bod 35].
50. Pojem nezbytnosti ve smyslu článku 11 odst. 2 ÚPS (a ostatxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xtranách) musí být nevyhnutelný pro ochranu demokratické společnosti a přiměřený sledovaným legitimním cílům, resp. odpovídat zásadě proporcionalxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx body 133, 134].
51. Potřeba ochrany demokratické společnosti je opět podmíněna splněním několika podmínek. Především je třeba zabývat se tím, zda jsxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxaně, tvoří celek dostatečně jasně vypovídající o cílech, o které daná strana usiluje, a zda je tento obraz v rozporu se základními principy demokratickx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxv. např. rozsudek ESLP (velký senát) Refah Partisi a další proti Turecku, bod 104].
52. Zásadně je vždy nutné zabývat se tím, zda je zkoumané jednání přixxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxi, zda dané jednání odpovídá proklamovaným cílům a záměrům strany, jakkoliv v tomto ohledu nelze vycházet pouze z jejích stanov a programu. Ty musí být vxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxá cíle a úmysly, které se od těch proklamovaných liší a zkušenost ukazuje, že politické strany, jejichž cíle odporovaly základním principům demokracixx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx jejích vůdců (předsedy, místopředsedů) vždy, ve vztahu k projevům xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xurecku, bod 115].
53. Neslučitelnost ústavního či politického systému, o který politická strana usiluje, se základními principy demokratické spolxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxvního pořádku státu, odkaz (či jeho absence) na zásady demokracie, politickou pluralitu a volnou účast na politickém životě, jednání či projevy, kterx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxgii subjektů, na které strana ve své politice navazuje a které hrály v dějinách a politické zkušenosti daného státu určitou roli. Zároveň je však nutné zxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxov. rozsudek ESLP Partidul Comunistilor (Nepeceristi) a Ungureanu proti Rumunsku, body 54, 55] nebo protože se v jejích stanovách objeví výraz ‚revolxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx změnu určitého systému, zhusta, nikoliv však ze své podstaty a vždy, násilnou. Jedná se tedy o typický případ situace, kdy užití tohoto termínu nabádá k xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxvislostí, nevylučuje respektování základních demokratických principů stranou, která jej užívá.
54. Zásah proti politické straně je podmíněn exisxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxve, než bude uveden v život konkrétními akty, které mohou ohrozit občanský smír a demokratický režim v zemi, tato možnost je však podmíněna reálným potexxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx x xxx x xxxx x xxxx xedy existovat skutečné a bezprostřední nebezpečí ohrožení demokracie. Přístup ke stejné straně se tak může lišit v návaznosti na její vlastní politicxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xemokracie v tom kterém státě nebo změna mezinárodních podmínek.
55. Jako historický příklad lze v tomto směru užít situaci první československé repuxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xx
xxx
xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxteré veřejnoprávní předpisy přiznávaly politickým stranám jistá práva a povinnosti (Srov. Bohuslav A 6884/1927). V roce 1933 v souvislosti s uchopenxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxslovenském území jako tolerovatelná a Národní shromáždění schválilo zákon č. 201/1933 Sb., o zastavování činnosti a o rozpouštění politických stranx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxodní situace do rozporu s požadavky ochrany demokracie a že nezbytnou podmínkou fungování politických stran je jejich oddanost ideálům demokracie. V xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxmžiku, kdy získala v parlamentu postavení umožňující jí realizovat jí prosazovaný společenský model [srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx
xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx se i aktuálností hrozby. Rozpuštění strany není jen reakcí na její chování v minulosti, ale je především do budoucna namířeným aktem bránící se demokraxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx
relevantní
i jednání této strany v minulosti. Podle konkrétních okolností tak může být např. důležité, zda a jakým způsobem se strana distancovala od xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxoporcionality musí být zásah do práva sdružovat se v politických stranách přiměřený sledovaným legitimním cílům. Rozpuštění politické strany je třexx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxpadům. Typicky v situaci, kdy bude politické straně vytýkáno neplnění určitých povinností, vynutitelných různými sankcemi např. v rámci správního txxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xx xxxx x vynucení povinností mírnějšími prostředky vůbec nepokusil. V případě návrhu na rozpuštění politické strany bude vždy třeba zkoumat, zda existovaly xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx. zda je ekvivalentní hodnotě či cíli, které mají být chráněny. V zásadě je nutné přijmout tezi, že nikoliv každé banální porušení práva nebo ohrožení prxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xodnot. Pouze zájem na ochraně ohrožených práv, která jsou svojí hodnotou srovnatelná s právem sdružovat se v politických stranách, může vyvážit zásah xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxý význam, proto požívají zvýšené ochrany. Zásah do práva sdružovat se v politických stranách je možný pouze na základě zákona v zájmu bezpečnosti státux xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx x demokratické společnosti nezbytný.
59. ... Ustanovení § 4 ZPS specifikuje podmínky vzniku a činnosti politických stran a hnutí v tom smyslu, že vyvíxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xtanovy nebo nemají demokraticky ustavené orgány, c) směřují k uchopení a držení moci zamezujícímu druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostřxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxdu občanů. Ve všech uvedených důvodech je možno spatřovat také vztah k ústavnímu požadavku, aby politické strany respektovaly základní demokratické xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxtického právního státu, chráněných článkem x xxx xxxxxx xx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xtranách, je činností protiprávní.
60. Není pochyb o tom, že § 4 ZPS představuje zákonný základ, vyžadovaný pro zásah do práva sdružovat se v politickýxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xx x xxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxh, které vyplývají z LZPS a ÚPS, resp. judikatury ÚS a ESLP, a jimiž se NSS shora zabýval. Zásah tedy může být ospravedlněn pouze takovým jednáním, které xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxlu § 4 zákona o politických stranách protiprávní. Dále bude vždy nutné zabývat se tím, zda je návrh na rozpuštění politické strany, opírající se o § 4 zákxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxrušení zákona, mravnosti či veřejného pořádku, ale pouze takové, které se svým významem vyrovná (byť legálnímu) omezení práva na sdružování v politicxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxa namístě zvolit méně omezující prostředek a rozpuštění vyhradit pouze nejzávažnějším případům. Nelze totiž odhlédnout od toho, že k porušování zákoxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxx xřípadně sympatizantů předmětné politické strany, jež také za ně nesou individuální odpovědnost.
Aniž by případný postih jednotlivců byl nutnou podxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxelům strany), vedoucím k tomu, aby strana ustala a změnila své chování. S tím pak tedy souvisí nutnost zkoumat nejen to, zda je protiprávní jednání, respx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxící a bezprostřední riziko pro demokracii ve smyslu shora nastíněného testu.
62. ... Pravomoc rozhodovat o rozpuštění politické strany je vyhrazena xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxrany a hnutí a o znovuobnovení jejich činnosti. NSS rozhoduje o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuoxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx
xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxubliky - srov. § 15 odst. 1 ZPS), tedy orgán kreovaný na základě vůle občanů, vyjádřené ve volbách, právě prostřednictvím politických stran, tj. dalšícx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxím hráčem politického systému, spojeným s některými politickými stranami jako účastníky soutěže politických stran. Jakkoliv xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxcké strany) s cílem narušit svobodnou soutěž politických stran a tím i politický systém jako takový - např. podle § 20a odst. 2 písm. c) ZPS platí, že samoxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxtavení z hlediska aktivní legitimace disponuje celým exekutivním aparátem státu, zjištěními a informacemi Policie, tajných služeb, a také odborným xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxickou odpovědností vlády proto souvisí, aby konkrétní poznatky o porušování zákona politickou stranou či hnutím, resp. o jiné činnosti
relevantní
z xxxxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxžením konkrétních důkazů prokazujících její tvrzení.
65. Je zřejmé, že činnost politické strany může být v rozporu s Ústavou a zákony, resp. dávat důvxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxé vůli vyhledával informace o politické straně, vyšetřoval a zkoumal její činnost ze všech teoreticky možných důvodů umožňujících její rozpuštění, nxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxty návrhu vlády. Tím by se zpronevěřil své roli nezávislého třetího, byť i jen nepřímo by mohl ovlivnit soutěž politických stran, a
de facto
by se posunux xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxáva na spravedlivý proces (zejm. článek 36 odst. 1 LZPS).
66. Soud je totiž zásadně a především nezávislým arbitrem posuzujícím důvodnost návrhu na roxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx
x xxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxtečnostmi zabýval nezávisle na obsahu návrhu, může být takový postup jen zcela výjimečný. Vláda bez jakýchkoliv pochybností nese břemeno tvrzení a břxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x x 4 ZPS a svá tvrzení podložit věrohodnými a přesvědčivými konkrétními důkazy. Soud pak bude rozsahem návrhu vázán, přičemž výjimku z této vázanosti přxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxx xxxda nese v řízení o návrhu na rozpuštění politické strany břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Její povinností spojenou s aktivní legitimací je, aby konkrxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x x x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxičemž výjimku z této vázanosti představuje např. posouzení skutečností, které vyjdou najevo až při projednávání návrhu.
230. Při hodnocení kritérix xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxně prezidenta republiky jakožto jediných subjektů aktivně legitimovaných v tomto typu řízení, aby vždy velmi pečlivě vyhodnotili, jaké rozhodnutí bxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xoutěže politických stran a je proto nutno je vykládat restriktivním způsobem. Navrhovatel by proto měl již před podáním samotného návrhu velmi pečlivx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxosti hrozby, její závažnosti, intenzity, škodlivosti, rozsahu, délky atp.
231. Vláda (příp. prezident) by přitom měla zejm. zvážit, zda se v konkrétxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxny strany, podat výroční finanční zprávu apod.), anebo jde o porušení ZPS stanovených zákazů (ozbrojování, zřizování ozbrojených složek, činnost nx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx x xxxx trvající, o činnost pokračující nebo opakující se, tj. jsou seznatelné rysy soustavnosti. Je pak samozřejmě věcí NSS, aby přezkoumal, zda navrhované xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxitické strany v minulosti až do okamžiku svého rozhodování, má rozpuštění politické strany neopominutelnou preventivní funkci - v kontextu konceptu xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xéně závažná, ojedinělá, krátkodobá a zároveň existuje rozumná míra pravděpodobnosti, že politická strana už začala (nebo brzy začne) podnikat kroky x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxy, pro něž byla činnost strany pozastavena, jsou takové povahy, že je jednak může tato strana ve stanovené lhůtě reálně odstranit a zároveň jejich odstrxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxy strany, jejích orgánů a představitelů, vnitrostranický vývoj, činy projevované navenek, apod. Vedle toho bude třeba hodnotit i "vnější" okolnostix xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx při postihu protiprávních skutků jednotlivců, které jsou jinak přičitatelné politické straně, atd.
233. Dále NSS doplňuje, že po vynesení jeho rozsxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx x Batasuna proti Španělsku, stížnosti č. 25803/04 a 25817/04, shledal jím posuzované rozpuštění politické strany (resp. stran, srov. odst. 84 rozsudkxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxedstavuje xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx
xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx o propojení mezi danými politickými stranami a teroristickou organizací Euskadi Ta Askatasuna (ETA). To dovodil z nedostatku odsouzení atentátů proxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xrganizace ETA. Takovými nepřímými důkazy byly např. veřejné projevy představitelů politické strany oslavující organizaci ETA a její členy, účast přxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxatelů a odkaz na zakázanou, resp. teroristickou organizaci Gestoras Pro-Amnistía umístěný na internetových stránkách politické strany.
235. Podlx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxetí stanoviska a lze o nich hovořit jako o výslovné podpoře (odst. 88 rozsudku). Jednání daných politických stran bylo posouzeno souhrnně jako součást xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx podle ESLP nedodržely meze stanovené judikaturou k Evropské úmluvě o lidských právech. Jednání a projevy přičitatelné těmto politickým stranám předxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xabada, L., Kubát, M. a kol. Úvod do studia politické vědy, Eurolex
Bohemia
, 2002;
Čermák, V. Otázka demokracie, díl 5. - Funkce demokracie, Olomouc, xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx Heidelberg, 1993;
Šimíček, V. Politické strany v ústavním pořádku České republiky, in Kysela, J. (ed.) Deset let Ústavy ČR, Eurolex, 2003;
Triexxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxschen Vergleich, Nomos Verlagsgesellschaft, Baden-Baden, 1990;
Tsatsos, D. Th. Die politischen Parteien in der Grundgesetzordnung, in Gabrielx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xrdnung - innerparteiliche Strukturprobleme, Fernuniversität Hagen, 1994;
Vodička, K., Cabada, L. Politický systém České republiky, Portál, 20xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxrce vyslovil ke klíčové otázce demokratického zřízení, kterou je napětí mezi zájmy většiny a menšiny. Jak velmi přesně uvádí V. Klokočka, "subjekt svrxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxtem moci je lid jako celek, a proto se také hovoří o ,vůli lidu'. Avšak sotva si lze představit, že by se vůle lidu kryla s vůlí všech jednotlivých členů celé xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxcip většiny, který umožňuje vůli lidu předběžně nalézt a ji učinit funkční" (1/1994, s. 9). Jak stejný autor uvádí na jiném místě, čl. 6 řeší problém spočxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxstenci ochrany menšin napříč celým právním řádem.
2.
Velmi pronikavým způsobem dešifruje slabiny většinového rozhodování F. A. Hayek. Dokazujex xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx zvláštním zájmům četných malých skupin, jimž poslanci nemohou odmítnout vyhovět, mají-li zůstat většinou... Většina tvořená zástupci lidu, která sxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx. Je zcela v rozporu s pojetím ústavního omezení vládní moci a je nesmiřitelná s ideálem společnosti svobodných lidí. Výkon moci zastupitelské demokraxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxy, jestliže je vláda ve všech svých donucovacích opatřeních omezena na pravidla, která platí stejně pro všechny členy společenství" (s. 376 - 377).
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxaus, W., s. 762 a násl.). Tato vychází z premisy, že politici jsou motivováni směsí pragmatismu a ideologie - spojují hledání cest k politickému přežití xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxšinové rozhodování pak může vést k tyranii většiny - k vnucení většinové vůle menšinám, což se může projevit diskriminací, nespravedlivým rozdělovánxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxk včetně otázek ekonomických zákonů, vedoucích k rozpočtovým deficitům (zřejmě i proto je od poloviny 90. let minulého století opakovaně xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xrostupný, kdy každá menšina musí mít zaručenu možnost stát se pokojnými prostředky většinou. Jak hezky připomíná opět F. A. Hayek, "pravou hodnotou dexxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxpší. Nebo, abychom to řekli jinak, je to jediná konvence, kterou jsme až doposud objevili, jak umožnit mírovou změnu. Jako taková je to vysoká hodnota, zx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx ve špatných rukou" (s. 379).
5.
Na tento aspekt upozornil - s poněkud jinou argumentací - na příkladu legislativního procesu rovněž ÚS (Pl. ÚS 5/02)x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx v průběhu času svoji početní relevanci mohou ztratit a stát se menšinou. Pokud by tato menšina nebyla chráněna, byla by vystavena nebezpečí zvratu dřívx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxtnou většinu, které poskytuje právní jistotu. Začlenění jedince, případně jeho názoru, do aktuálního většinového proudu či menšinového ostrůvku toxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx x xxxxxxx
6.
Z komentovaného ustanovení je patrno, že se týká toliko procesu politického rozhodování. Nepřípadnou se proto jeví argumentace tímto článkem v pxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xvšak prostřednictvím jiných ustanovení: zejm. obecným principem rovnosti, zakotveným v čl. 1 a 3 LZPS (viz také Pl. ÚS 2/06).
7.
Na straně druhé bx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xegitimace lidem. Nepochybně se totiž vztahují i na jiné případy politického rozhodování - např. v referendu, při schvalování právních předpisů a dalšxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxení platí i při rozhodování v nestátních subjektech, zejm. v politických stranách. Pokud totiž platí, že vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnuxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxtičnosti takovéto strany je právě naplnění citovaného článku.
8.
Je pochopitelné, že Ústava ČR neurčuje, o jak velkou většinu se xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx x xx xxx xxxx xxilip, s. 193). Ani na úrovni podústavního práva tyto limity stanoveny nejsou, takže např. z volebních zákonů neplyne žádná procentuální hranice účastx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxlmi nízkou volební účastí, typicky u Senátu). Výjimku představuje zákonná úprava místního referenda, která kvórum jako podmínku platnosti referendx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxsovala-li pro ně nadpoloviční většina oprávněných osob, které se místního referenda zúčastnily, a alespoň 25% oprávněných osob zapsaných v seznamecx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxx
x x xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xx rozhodnutí přijato, jestliže pro ně hlasovala nadpoloviční většina oprávněných osob zapsaných v seznamu oprávněných osob, v případě oddělení v té čáxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxn (§ 48 MístR). Je naopak zajímavé (a možná i symptomatické), že v případě zatím jediného konaného celostátního referenda (o přistoupení k EU) ústavní axx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx můžeme ve shodě s J. Filipem (s. 194 a násl.) vymezit následně:
-
Většina musí vzniknout demokratickým způsobem, tj. ve svobodných volbách a podle féxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx o většině tehdy, pakliže je např. produktem mocenského puče (viz události v únoru 1948).
-
Je zaručena názorová pluralita a náprava pro případ pochxxxxxx
x
xx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xegitimní zájem na právní jistotě.
-
Musí být dána možnost, aby se menšina stala v budoucnu většinou (viz výše zmiňovaná prostupnost politického syxxxxxxx
x
xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxvního státu - viz zejm. komentář k čl. 9 Úst).
10.
Za konkrétní institut ochrany menšin považujeme především samotnou rigiditu ústavního pořádxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x x xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxtažení" alespoň části parlamentní menšiny do rozhodovacího procesu.
11.
Z dalších prostředků stojí za pozornost řada procedurálních pravidel pxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxní právo; možnost iniciovat řízení o návrhu na zrušení právních předpisů před ÚS skupinou poslanců či senátorů; složení výborů PS a Senátu na základě poxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxný ve všech volbách s výjimkou Senátu, tj. do PS, Evropského parlamentu, zastupitelstev krajů a obcí.
12.
Ve shodě s Filipem (s. 196) máme za to, že s pxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxujících pravidelná volební období stanovená zákonem."). Za použití citovaných slov Hayeka, jedná se o "sanitární bezpečnostní" a také preventivní oxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx k současné menšině. U vymezení funkčních období je proto třeba trvat (1.) na stanovení předem, kdy pouze jejich zkrácení v zásadě neporušuje práva menšxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xx xxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xežádoucí jev), a dále (2.) v přesném stanovení tak, aby např. nedošlo k překvapivému konání voleb.
13.
Považujeme rovněž za významné, že ve své nejnxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxh předpisů. Akcentoval totiž, že nevhodnost či vady existující právní úpravy by měl primárně řešit samotný normotvůrce a nikoliv ÚS coby soudní orgán oxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxerá ze své podstaty musí být omezena pouze na otázky ústavně právní povahy. Jinak řečeno, ÚS tak zformuloval jednu z možných variant (původně americké) xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx x xéto doktríně argumentačně využil právě komentovaný článek.
Související ustanovení ústavního pořádku:
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxx
xxxe o základní otázku objektivního ústavního práva, totiž o to, zda byly volby řádně provedeny, zda tím splnily poslání stanové v čl. 5 a čl. 6 Úst, totiž vyxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxmokratického zřízení věrohodné. Porušení subjektivních práv jednotlivců se může sice stát podnětem k přezkoumání regulérnosti voleb, podstatným oxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx a tím i platnost voleb."
2. Nález Pl. ÚS 42/2000 (sv. 21, s. 128 a násl.; č. 64/2001 Sb.):
"Ústava ČR rozlišuje mezi ‚poměrným zastoupením' a ,většinxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx je mimo jakoukoli pochybnost, že se tak může stát jen v mezích a hranicích obou uvedených institutů. Zde pro větší srozumitelnost považuje ÚS za nutné koxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxkratických systémů plynoucího z napětí mezi pretendovanou vládou všeho lidu a potřebou zabezpečit optimální funkcionování tohoto systému. Zatímco x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxy, umožňuje voličům přímo rozhodnout, která politická strana by měla tvořit vládu místo toho, aby nechalo toto rozhodnutí na koaličních jednáních po vxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxm politickým většinám, podporuje tvorbu většiny na základě jednání a kompromisu. Tyto účinky jim připisované oba dva základní volební systémy produkxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxé podmínky existující v různých zemích ... každý sociální pojem je právě touto svou sociální povahou podroben procesu diferenciace. Tak např. náhledy xx xxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx nelze proto spojovat s takovými atributy, jako absolutní určitost, jediná xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxlého kontinua, a proto s pouhou možností přibližování se té či oné polaritní pozici. Jestliže posléze uvedenou pouhou možnost
aproximace
ideálně typxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx diferenciace při rozdělování mandátů je nevyhnutelné, a proto přípustné. Smyslem hlasování je bezesporu diferenciace voličského sboru. Cílem volex xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxstojů voličů. Protože je lid též vykonavatelem státní moci - především prostřednictvím PČR - a protože výkon státní moci předpokládá schopnost přijímxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxním obrazem výsledků hlasování ve skladbě sněmovny mohla by vzniknout politická reprezentace rozštěpená do většího počtu malých skupin s rozmanitýmx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxincipem diferenciace princip integrace, neboť z voleb má vzejít taková sněmovna, která svým složením umožňuje vznik politické většiny schopné jak vyxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xabudovat do volebního mechanismu samého určité integrační stimuly tam, kde pro to existují závažné důvody, zejm. pak za předpokladu, že neomezenou prxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxxx xunkčnosti a akceschopnosti, jakož i kontinuity parlamentního systému. V tomto faktu tkví přípustnost existence omezovací
klauzule
, podmiňované všxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxí
klauzule
nemůže být neomezené, takže např. 10% klauzuli lze již považovat za takový zásah do proporcionálního systému, který ohrožuje jeho demokraxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxak v sociálním procesu jeho jedinou konstituantu, ale zaznamenatelných vždy jen v antinomickém postavení vůči všem ‚dostředivým' integračním projexxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxce a kooperace finálně zrušily všechny sociální struktury, a přivedly by tak lidskou společnost ke tvaru nepohyblivého monolitu, také naopak neúměrnx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxnaku strukturální skladby. Také v samotném základu strukturálního principu je tedy obsažen polaritně a korelativně fundovaný substrát, zabraňujícx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxkladní funkci hnací síly a tvůrčího elementu historického vývoje a pokroku jen tehdy, realizuje-li se na půdě kontinua mezi krajními tendencemi, jejixxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx celou řadu koncesí principu integrace, tak se však může dít jen na určitém úseku kontinua, kdy ke svému ideálnímu typu zůstává "přivrácen", jinými slovxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxs ve fázi, v níž je plénu Poslanecké sněmovny předložen návrh usnesení, jímž má být s návrhem zákona hlasování vysloven souhlas jako s celkem (§ 95 odst. 3 x x xxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xůbec), neboť v průběhu předchozích fází toho procesu měl natolik dostatku času a příležitostí k uplatnění svých návrhů (vyjádření svých politických pxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx rozhodnutí, jako výsledný celek (kompromis), vychází z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním (čl. 6 a 1 Úst). Na usnesení PS, vyslovující s návxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxs v Poslanecké sněmovně ukončen; požadavek zákona, aby (Poslaneckou sněmovnou) schválený návrh zákona byl předsedou PS zaslán Senátu bez zbytečného xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx povahy, jímž se má čelit administrativním průtahům mezi (ukončeným) zákonodárným procesem v PS a rozhodovací pravomocí Senátu (§ 97 odst. 2 až 4 JŘPS), xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxnorodost pozměňovacích a jiných návrhů, které jsou v průběhu rozprav vůči předloženému návrhu zákona vznášeny, samy o sobě ani ve spojení se snahou
ex pxxx
xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxžených zásad. Byla již zmínka o tom, že v parlamentní demokracii politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním; podmíxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxhu zákonodárného procesu vytvářejí, jsou ovšem rozličné a téměř vždy se upínají nejen k materii, která je předmětem jednání a následného rozhodnutí, axx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx xxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxdnutí (schválení návrhu zákona)
relevantní
jsou (mohou být) ovšem proměnlivé, a to nezřídka natolik, že ve zmíněných souvislostech v průběhu času svxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxkto vzniklých většin, přesněji, jejich dříve přijatých rozhodnutí, je proto nezbytná nejen z hlediska stálosti právních aktů, ale představuje, jako xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxedou PS postoupen Senátu, nezakládá důvod k tomu, aby PS již ukončený rozhodovací proces o návrhu zákona obnovila a v něm se vrátila k novému meritornímu xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xřijatého rozhodnutí, ale také pro jeho stálost natolik významný, že jím daná hranice je ústavně nepřekročitelná, a jako taková svou podstatou má bránix xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon' (čl. 2 odst. 3 Úst); ne tedy každá vůle parlamentního orgánxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx."
4. Nález Pl. ÚS 73/04 (sv. 36, s. 210 -211; č. 140/2005 Sb.):
"Naše volební soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení, to je taková porušenx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx za relativní a jejich význam je třeba poměřovat dopadem na výsledek voleb, a to podle principu proporcionality. Tento proces je založen na ústavním prixxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx
xx xxxxx xxx xx xx06 (č. 10/2008 Sb.):
"Nepřípadný je argument navrhovatelů, že zákon ‚poškozuje práva menšiny' (jímž mají být věřící), a tím je v rozporu s čl. 6 větou drxxxx xxxx xxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxnické'. ‚Věřící', ať je jich podle ‚Sčítání lidu, domů a bytů', jak uvádějí navrhovatelé, více nebo méně, jsou ve svém ústavním postavení chráněni specxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxx xx xxxxx xx xxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxložen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran, respektujících základní demokratické principy. Politická rozhodnutí vyxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xavrhovatelé, jako představitelé moci zákonodárné, za to, že jimi napadená právní úprava je nevhodná či vyvolávající negativní důsledky, mohou usiloxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx povahy. Pokud by ÚS návrhu vyhověl a rozhodl celou věc místo zákonodárce, porušil by nejen citovaná ustanovení Ústavy ČR, ale xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxí státního rozpočtu."
7. Nález Pl. ÚS 77/06 (sv. 44, s. 368 - 369; č. 37/2007 Sb.):
"Parlament ČR, resp. jeho obě komory nemohou postupovat libovolněx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx praxí parlamentní komory a jejích orgánů, kterou lze díky dlouhodobému opakování považovat za nepsanou část legislativní procedury, lze-li ji shledxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxých pramenech práva je třeba vyžadovat proto, že ač adresátem těchto norem nejsou soukromé osoby, jejich nedodržení se v konečném důsledku může významxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxovedená zákonem jsou výsledkem diskursu vedeného napříč politickým spektrem, a to diskursu, v němž všichni zúčastnění dostali příležitost se s projexxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxkurenčních názorů, včetně názorů menšinových. Proto vystupují do popředí procedury zajišťující jednak slyšení stranám, jednak formální kvalitu záxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxamentním rozhodování vyžaduje idea ‚spravedlivého rozhodnutí', která je
imanentní
právnímu státu, dodržení přirozenoprávní zásady slyšet všechxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxní slyšení stran reprezentujících veřejnost přispívá k její identifikaci s produktem rozhodovacího procesu, v tomto případě se zákonem. To je také hlxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxvní právo 1, 4. vydání, Brno: Doplněk, 2003;
Hayek, F. A. Právo, zákonodárství a svoboda, Praha:
Academia
, 1994;
Hloušek, V., Kopeček, L. (eds.) xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
Holländer, P., Základy všeobecné státovědy, Plzeň: Aleš Čeněk, 2009;
Klokočka, V. Nové pojmy v Ústavě České republiky I, Politologický časopisx xx xxxxxxx xx x x xxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx x x xxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx
Vojtěch
Šimíček
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
1.
Komentované ustanovení v původním vládním návrhu Ústavy ČR obsaženo nebylo. Jxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxxxx kdyby Ústava vznikající koncem dvacátého století neobsahovala jediný ekologický paragraf. Proto jsem přidal článek 8." Jeho navrhované znění bylox xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxtu Ústavy ČR prosadil, byť v poněkud redukované podobě.
2.
V judikatuře ÚS je čl. 7, resp. jeho obsah, poněkud nejednotně označován za veřejný statxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxpadě je zcela zřejmé, že se jedná nikoliv o ustanovení, které by vymezovalo formu vlády (frame of government), příp. základní práva a svobody (bill of rixxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxetí generace a začaly se objevovat teprve po druhé světové válce. Smysl zakotvování státních cílů a hodnot je zřejmý: ústavy již nemají být vnímány jako xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxy státu, z nichž je dostatečně patrno, o jaký stát se jedná, k jakým hodnotám se hlásí a jaké cíle dlouhodobě sleduje. Tyto "mantinely" veřejné moci mají vxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxních orgánů. Státní cíle a hodnoty by např. měly být vedeny v patrnosti při výkonu rozhodovací činnosti (využívání kompetencí) kteréhokoliv orgánu vexxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxx x xxxxxxxx xx xx xxxx xxeambule, která pojednává o odhodlání občanů společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní (a také kulturní, hmotné a duchovní) bohatství. V lidskopráxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxmátky nad míru stanovenou zákonem. Máme za to, že z obsahového propojení obou těchto článků plyne povinnost státu chránit životní prostředí. Na zákonnx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx
4.
Životní prostředí, chráněné "ekologickým paragrafem", ÚS opakovaně vymezil jako veřejný statek. Ekonomická literatura pojem veřejný statex xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xx x
xxxxxxxx
x x xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxatku je nedělitelný a lidé nemohou být vyloučeni z jeho požívání. Např. opatření v oblasti veřejného zdraví, které potírá neštovice, chrání všechny lixxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxán ještě někým jiným." (Samuelson, Nordhaus, s. 982). Pojmovým znakem veřejných statků je proto i skutečnost, že je nelze zcela ponechat soukromému poxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xýt poskytovány bezplatně. Jejich klíčovou vlastností je totiž nevylučitelnost ze spotřeby - z užívání tohoto statku. Pokud by totiž tyto statky nechrxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxoval zejm. jeho nedělitelnost.
5.
Pojem životního prostředí legálně vymezuje zákon č. 17/1992 Sb., a to tak, že se jím rozumí vše, co vytváří přirozxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxnismy, ekosystémy a energie (§ 2). Přírodní zdroje jsou definovány jako ty části živé nebo neživé přírody, které člověk využívá nebo může využívat k uspxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xo samy nebo za přispění člověka. Neobnovitelné přírodní zdroje spotřebováváním zanikají (§ 7).
6.
Ochranu přírodního bohatství a přírodních zdrxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxní důvod pro státní regulace určitých činností prováděných soukromými subjekty. V tomto směru lze odkázat vskutku jen příkladmo na státem vymezené těxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xx
Při vymezení obsahu pojmů užitých v komentovaném ustanovení je možno podpůrně vycházet i z legální definice obsažené v ustanovení § 2 zákona č. 114/19xx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péči o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péči o vzhled x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xruhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a zvláštní ochranou těch druhů, které jsou vzácné či ohrožené; pozitivním ovlivňováním jejixx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx vybraných nalezišť nerostů, paleontologických nálezů a geomorfologických a geologických jevů i zvláštní ochranou vybraných nerostů; ochranou dřexxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxtit ekologicky vhodné lesní hospodaření; spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řízení s cílem prosazovat vytváření ekologicky vyváxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxem udržovat přirozené podmínky pro život vodních a mokřadních ekosystémů při zachování přirozeného charakteru a přírodě blízkého vzhledu vodních toxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxívání krajiny; ochranou krajiny pro ekologicky vhodné formy hospodářského využívání, turistiky a rekreace. Obecně je přijímáno, že se jedná toliko o xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx ovzduší; diskutuje se rovněž o tom, zda do této oblasti nepatří i ochrana zvířat proti týrání.
8.
Výraz "šetrné využívání" přírodních zdrojů, obsaxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxo lidskou činností nad míru únosného zatížení. Přípustnou míru znečišťování životního prostředí pak určují mezní hodnoty stanovené zvláštními předxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxožky životního prostředí.
9.
"Ochrana přírodního bohatství", resp. životního prostředí, je zákonem č. 17/1992 Sb. vymezena tak (§ 17 a násl.), žx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxedí. Každý, kdo využívá území nebo přírodní zdroje, projektuje, provádí nebo odstraňuje stavby, je povinen takové činnosti provádět jen po zhodnocenx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxx xx xxxxx xovážet, je povinen zabezpečit, aby splňovaly podmínky ochrany životního prostředí a aby v případech stanovených tímto zákonem a zvláštními předpisy xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xyužívá přírodní zdroje, je povinen na vlastní náklady zajišťovat sledování tohoto působení a znát jeho možné důsledky. Právnické osoby a fyzické osobx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xa komentovaný článek obsahově navazuje čl. 11 odst. 3 LZPS limitující výkon vlastnického práva. Tento totiž nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx k vyvlastnění nebo nucenému omezení vlastnického práva, je i ochrana životního prostředí (např. IV. ÚS 652/06).
11.
Domníváme se také, že zájem na xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xýlučně ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob. Takovýmto ústavodárcem předvídaným zákonem je horní zákon (č. 44/1988 Sb., o ochrxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xx xx x xxxxx xxx xx xxxxx xxxxéně doplnit, že za nerostné bohatství podle tohoto zákona, které je ve vlastnictví ČR, se považují nikoliv všechny, nýbrž pouze vyhrazené nerosty, jejxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx druhy uhlí a bituminosní horniny, nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy, magnezit, nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět fosfor, síxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxárenský písek, minerální barviva, bentonit atd.).
Související ustanovení ústavního pořádku:
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xrajiny, ve znění pozdějších předpisů.
Z judikatury:
1. Nález Pl. ÚS 15/96 (sv. 6, s. 213; č. 280/1996 Sb.):
"Ústavní úprava postavení jedince vx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxo veřejné statky je typické, že prospěch z nich je nedělitelný a lidé nemohou být vyloučeni z jeho požívání. Příklady veřejných statků jsou národní bezpxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxxmově, věcně i právně rozložit na části a tyto přiřadit jednotlivcům jako podíly. Pro základní práva a svobody je, na rozdíl od veřejných statků, typická xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x x xxx xxxxxx xxxxxxx xrávo, právo zastávat veřejné funkce, právo sdružovat se v politických stranách atd., lze pojmově, věcně i právně členit na části a tyto přiřadit jednotxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xrčitý veřejný statek. Základní je v této souvislosti maxima, podle které základní právo či svobodu lze omezit pouze v zájmu jiného základního práva či sxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xx xx xxx x xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx, kdy není možno jej pojmově, věcně i právně rozložit na části a tyto přiřadit jednotlivcům jako podíly, přičemž pro základní práva a svobody je, na rozdíx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxm dění a s tím spjaté volební právo, právo zastávat veřejné funkce, právo sdružovat se v politických stranách atd., lze pojmově, věcně i právně členit na xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxovatele, podle něhož skutečnost, že životní prostředí je veřejným statkem (hodnotou) ve smyslu preambule Ústavy ČR a LZPS a čl. 7 Úst, nevylučuje exixxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx"
3. Nález Pl. ÚS 34/03 (sv. 43, s. 541 a násl.; č. 49/2007 Sb.):
"64. Předmětem práva myslivosti je tedy zvěř, která v
abstraktní
rovině představuje xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxních hodnot se stala předmětem regulace přímo v Ústavě, podle jejíhož čl. 7 stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatstvxx
xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxraně a rozvoji jedné ze složek životního prostředí - zvěře. Zákon o myslivosti nepředstavuje úpravu myslivosti jako zájmové aktivity, ale ve svém záklxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xdůraznit také zákaz zneužití vlastnického práva na újmu práv druhých anebo v xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxje realizaci výkonu vlastnického práva zájmy chráněnými zákonem.
82. Při hodnocení podstaty právní úpravy myslivosti ÚS dospěl k závěru, že se jedná x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxkonce ve veřejném zájmu.
87. Jinak je tomu v případě nutného užívání honebních pozemků podle bodu 2., neboť realizace tohoto oprávnění předpokládá omxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxx xx x xxkéhokoliv jiného důvodu vedoucího k realizaci práva myslivosti), není výkonem takového užívacího práva vlastník zásadně dotčen, takové užívací práxx xx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxtiprávnost. Takové "omezení" výkonu vlastnického práva honebního pozemku je s ohledem na shora uvedené legitimní a proporcionální."
4. Nález IV. xx xxxxxxx
xxxxxx xxx x xxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xráva na základě ustanovení § 60 odst. 1 vodního zákona je možno interpretovat souladně s čl. 11 odst. 4 LZPS jako přípustné omezení vlastnického právax xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxx xx xxx x xxxxxxxxi ospravedlnitelnou tím, že jedině při její existenci může být realizováno vlastnické právo vlastníka vodního díla, tedy stejné (a přirozeně též stejxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x údržba vodních děl, je veřejným statkem, pro jehož zájem je možno zákonem ústavně chráněné základní právo na vlastnictví omezit."
Z literatury:
xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxá, B., Mikeš, P. Prezident republiky Václav Havel a jeho vliv na československý a český právní řád, Praha: ASPI, 2003;
Samuelson, P., Nordhaus, W. Ekxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
[Ústavní xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxším jako součást veřejné moci v širším slova smyslu. Zjednodušeně řečeno je totiž pod výkonem veřejné moci nutno chápat nejen výkon moci státní, tedy moxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxována mimo jiné právě samosprávou (Filip, Svatoň, Zimek, s. 22). Tato úvodní poznámka přitom rozhodně nepředstavuje pouze teoretická východiska pro xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxtatný dopad i na bližší vnímání některých konkrétních ústavních institutů (srov. zejm. komentář k čl. 2 odst. 2 a čl. 101 odst. 1 Úst). Samotných definix xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx Sládeček, 2004, s. 522 - 529), obecně lze ovšem samosprávu zcela prostě charakterizovat jako "... nejjednodušší a nejpřirozenější způsob řízení veřexxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xe vztahu k výše vymezenému pojmu veřejné moci pak např. Kadečka (s. 7) považuje samosprávu za "... jednu z větví veřejné správy jako projevu výkonné moci xx xxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxt prostřednictvím rozlišení jednotlivých definičních prvků ÚSC, mezi které řadíme zejm. prvky osobní, územní, ekonomický a organizační (srov. komexxxx x xxx xxx xxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxní je samospráva na státu nezávislá a je přirozeným subjektem s právem na správu vlastních záležitostí. Vedle toho existující státoprávní teorie naopxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxje podstatu samosprávy zejm. v personálním složení jejích orgánů. Jak v této souvislosti uvádí Filip (2003, s. 468), který se kloní spíše k pojetí přiroxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxkého, kulturního, politického a sociálního vývoje. Stejně jako problematika lidských práv je i život lidí v pospolitosti ... výsledkem přirozeného vxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxx
xx
xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx stěžejní postavení samospráva územní, jejíž privilegované ústavní postavení vůči ostatním formám samosprávy ostatně dokládá právě komentované usxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxx xxlze opomenout ani "ostatní" samosprávu vykonávanou "neúzemními xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx pojmu pro tyto "ostatní" formy samosprávy se především užívá pojem samospráva "zájmová". Zatímco v případě samosprávy územní jde zejm. o správu záležxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxnované skupiny osob rozhodovat ... na vlastní odpovědnost ... ve svém a současně i veřejném zájmu ... samostatně ... v rámci autonomních prostorů vymezxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx ustanovení výslovně dopadá toliko na samosprávu územní, je třeba ústavní východiska "ostatní" samosprávy hledat v obecnějších ustanoveních ústavnxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xa čl. 21 odst. 1 LZPS zaručující obecně právo podílet se na správě věcí veřejných. "S ohledem na historické reálie je skutečností, že mezi samosprávné txxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxkonem zřízenými veřejnoprávními korporacemi" (Koudelka, 2003, s. 44). Jak je přitom zřejmé, tato obecná východiska se netýkají pouze samosprávy zájxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxvalo i samosprávě zájmové, nemůže být ani přes absenci takového zakotvení o jejím ústavním významu pochyb, což ostatně dokládá i dosavadní
judikatura
xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxř. zákon č. 183/2009 Sb., kterým se novelizoval mimo jiné zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Touto novelxxxxx xxxxx xxxx
xx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxfesí (advokáti, notáři) ponechal jejich samosprávným orgánům. Zatímco v případě samosprávy územní by takovéto svým způsobem nerovné zacházení mezi xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xéto souvislosti představuje též dlouhodobě diskutovaná samospráva soudcovská (čl. 81 a násl. Úst); všechny pokusy o zřízení vrcholného soudního samxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx
3.
Právo na územní samosprávu lze nejen z hlediska jeho systematického zařazení mezi základní ustanovení Ústavy ČR považovat bez nadsázky za jeden z xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x x xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xsrov. komentář k čl. 9 odst. 2 Úst) lze toto právo ve svých základních obrysech mezi uvedené materiální jádro nepochybně řadit (srov. též Sládeček, Mikuxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxtu Ústavy ČR, konkrétně v samostatné hlavě sedmé, což je z hlediska komparativního označováno za výhodu české ústavní úpravy (Grospič, 2005, s. 463 - 4xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxvného celku". Vycházel tedy již z rozlišení obcí coby základních ÚSC na straně jedné a VÚSC na straně druhé tak, jak je nyní výslovně upravuje čl. 99 Úst. Úxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxx x xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxtupitelská demokracie) či prostřednictvím místního a krajského referenda (demokracie přímá). Z hlediska ústavního zakotvení územní samosprávy je xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxtu (srov. komentář k čl. 101 odst. 3 Úst), přičemž zásahy státní moci do výkonu práva na územní samosprávu jsou v obecné rovině poměrně striktně omezeny (xxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxolávat určité rozpaky: v čem potom spočívá ústavní záruka samosprávy podle čl. 8 a ústavně proklamované právo na samosprávu podle čl. 100 odst. 1?" (Sláxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxspič, 2005, s. 459 a násl.), neboť tyto garance je třeba vedle shora již nastíněných aspektů vnímat též v podobě určitých záruk nezpochybnitelné
akceptxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxu institucionální garanci územní samosprávy (Filip, 2003, s. 471). Při popisu výkonu práva na územní samosprávu je třeba nicméně zdůraznit i to, jak čixx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxného určitému ÚSC a mezi výkonem tohoto práva, které ovšem představuje výkon veřejné správy, při němž jsou ÚSC vázány limity danými LZPS či Ústavou ČR (xxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxx x xxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxence
moci soudní do vztahů mezi ÚSC (územní samosprávou) a státem (zejm. v podobě moci výkonné ale v určité míře i moci zákonodárné), což je nepochybně jxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xtížnosti (někdy označované jako "komunální"), prostřednictvím které mohou orgány ÚSC brojit u ÚS proti nezákonnému zásahu státu, kterým bylo porušexx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxx x xx odst. 1 písm. b) a násl. ZÚS], kdy pro její důvodnost musí být orgánem veřejné moci zasaženo ústavně zaručené základní právo nebo svoboda, je v případě koxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxxxx0). V praxi to tedy znamená ústavně zaručenou ochranu ÚSC nejen před případným porušením čl. 8 Úst, ale též odpovídající garanci práv vycházejících z člx xxx xxxxx x xxxx xxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxluší rozhodovat o zrušení právních předpisů ÚSC vydaných na základě zmocnění uvedeného v čl. 104 odst. 3 a čl. 79 odst. 3 Úst. Pravomoc rozhodovat o těchxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxx x xx xxxxx x x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx NSS [čl. 87 odst. 3 písm. a) Úst]. Zvláštní postavení v tomto ohledu přísluší zastupitelstvu kraje, které se nejen může jakožto klíčový orgán VÚSC (čl. 1xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx oprávnění mají podobu jednak oprávnění pasivních (negativních): zastupitelstvo kraje může navrhnout v souladu s § 64 odst. 2 písm. e) ZÚS a § 35 odst. 2 xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxých právních předpisů moci výkonné či návrh na zrušení právních předpisů obcí), a jednak oprávnění aktivních (pozitivních): VÚSC může dokonce samo inxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxx xx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxm. a) KZř resp. § 59 odst. 2 písm. a) ZHMP]. V neposlední řadě pak Ústava ČR představuje též východisko pro procesní úpravu určenou k řešení případných kxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxx xxxpadě nicméně zákonodárce využil svého oprávnění a delegoval rozhodovací pravomoc v oblasti kompetenčních sporů též na NSS [čl. 87 odst. 3 písm. b) a § 9x x xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxního soudnictví (§ 67 SŘS), který předpokládá možný soudní přezkum některých rozhodnutí správních orgánů v oblasti práva na územní samosprávu (např. xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xtandardů. Důležitou úlohu v tomto ohledu hraje především poradní orgán Rady Evropy v podobě tzv. Kongresu místních a regionálních orgánů Evropy (Congxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx ministrů Rady Evropy v roce 1994. Naprosto zásadním počinem Rady Evropy, který vznikl právě na půdě uvedeného kongresu, je pak nepochybně přijetí EChMxx x xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx signatářem je i ČR, která k ní přistoupila dne 28.5.1998 (ČR je jí ovšem vázána až počínaje dnem 1.9.1999). EChMS především představuje obecné evropské xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxek na ústavní zakotvení místní samosprávy (čl. 2), na záruky přímého, rovného a všeobecného volebního práva do zastupitelských orgánů na místní úrovnx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xicméně vztahují na "všechny druhy místních společenství", a tedy nikoliv na orgány samospráv na úrovni regionů (tedy VÚSC v případě ČR). Formulace zákxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xx x xxxx xx97. Tato
charta
nicméně ještě v současnosti v konečné podobě schválena nebyla. Ke zřejmé časové prodlevě mezi přijetím uvedeného návrhu a jeho definixxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxky složité situaci ve vztahu určitých členských států Rady Evropy k jejich některým regionům (např. Katalánsko, severní Itálie apod.). Návrh Evropskx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xamosprávu je právo na regionální samosprávu jevem v evropském právním světě méně standardním, a to především proto, že vztah regionu a státu je relací gxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxizace, nebo decentralizace" (Pomahač, 1999, s. 179). Přes její nesporný význam i nezanedbatelný vliv na podobu územní samosprávy je třeba z hlediska pxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx - executing), jemuž chybí např. jednotný autoritativní výklad, přičemž představuje pouze
soft law
užívající spíše nástroje politického nátlaku (vxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxní omezena pouze na EChMS či obdobnou chartu pro regiony [srov. např. Evropskou rámcovou úmluvu o přeshraniční spolupráci mezi územními společenstvíxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
EChMS;
Evropská rámcová úmluva o přeshraniční spolupráci mezi územními společenstvími nebo úřady (č. 94/2xxx xxx xx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxx
x xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xx xx xxx x xxxxxx xx xxxx1996 Sb.):
"Ústavní soud považuje místní samosprávu za nezastupitelnou složku rozvoje demokracie. Místní samospráva je výrazem práva a schopnosti xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
2. Nález Pl. ÚS 1/2000 (sv. 18, s. 7 a násl.; č. 107/2000 Sb.):
"Přijetím Ústavy byl především odstraněn jeden ze základů starého ústavního řádu, jímž bxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxího stupně') koncipovaných jako orgánů státní správy a státní moci a Česká národní rada dokonce jako ‚nejvyšší orgán státní moci' podle čl. 102 ÚZFed. Txxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xoslaneckou sněmovnou a Senátem, má jen moc zákonodárnou a jakoukoli výkonnou příp. soudní pravomoc postrádá. Jediná výkonná pravomoc Poslanecké sněxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx, spočívající v možnosti zřídit vyšetřovací komisi pro vyšetřování věcí veřejného zájmu a možnost interpelovat vládu a její členy. Nesmí tedy Poslanexxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxx xx x x xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxti, upravený v čl. 87 odst. 1 písm. c) Úst a v ustanovení § 72 odst. 1 písm. b) ZÚS, který bývá v odborné literatuře i v praxi ústavních soudů některých států xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Úst, a to - mimo jiné - i v tom směru, že zatímco v řízení o obecné ústavní stížnosti je příslušnost Ústavního soudu dána tolxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x zákonnost zásahu státu."
5. Nález Pl. ÚS 13/05 (sv. 37, s. 593 a násl.; č. 283/2005 Sb.):
"(...) Pro stabilitu demokracie není totiž důležité jen to, xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxx xxxxxx xozsahu pravomoci Parlamentu a územních samospráv - pro udržení a rozvoj demokracie byly parlamentní volby důležitější než volby do samosprávných zasxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxtu směrem dolů, ale naopak musí vyrůstat jako produkt občanské společnosti zdola až k nejvyšším orgánům státní moci, moc zákonodárnou a ústavodárnou v xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxedury pro jejich přijetí pokud možno stabilizovaná, je stejně tak žádoucí, aby takovéto stabilizaci byla podrobena pomocí přísnějšího legislativníxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx x xx xxx xro něž je volební systém ústavně předepsán, jsou volby členů zastupitelstev zákonem podrobeny jen té ústavní regulaci, kterou obsahuje článek 102 odsxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxocedury, na jejímž základě jsou zastupitelstva územních samosprávných celků vytvářena, a to i např. v zásadních systémových komponentech vždy v závixxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxu komorách Parlamentu. Pakliže by byl akceptován názor PS, dle kterého i v případě projednávání zákonů upravujících volby do zastupitelstev krajů a obxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxilizující komory Parlamentu upravovala i zcela rozdílná volební pravidla pro každé lokální a regionální volby v závislosti na aktuálním přesvědčení x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxjů volena právě dle regulí vyhovujících vládní většině, však neexistuje."
6. Nález Pl. ÚS 34/02 (sv. 29, s. 141 a násl.; č. 53/2003 Sb.):
xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx vlastního rozpočtu (čl. 101 odst. 3). Na ústavní úrovni se též potvrzuje demokratický ráz samosprávy v garanci volených zastupitelstev (čl. 101 odst. x x x x xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxí, již je místní nebo oblastní společenství občanů způsobilé řídit, je svěřeno zákonodárci, čili státní moci (čl. 104), nikoli ústavodárci, který by nx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxznamu, které se svěří územním samosprávným celkům, počítají i ústavy řady dalších evropských států.
Ústavou obecně vyjádřené právo na samosprávu jixxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxo oblastní úrovni bez větších zásahů ústřední státní moci. Nepoliticky, vysloveně z právních, ekonomických, politologických a dalších hledisek, lzx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxh územní samosprávy je vždy politické. Dokonce záležitosti zřejmě místního či oblastního rázu mohou získat celostátní význam, např. mohou být dotčenx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxávě v prostředí vysoké mobility obyvatelstva.
(...) Český ústavní standard místní samosprávy je doplněn a obohacen standardem, který vyplývá z mezixxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xx xxx xxx x x xx xxx x.181/1999 Sb. a č. 369/1999 Sb.
EChMS není klasickou smlouvou o lidských právech, netýká se jednotlivců, nýbrž společenství občanů, zakládá kolektxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxží přímo uplatnitelná (self-executing). Evropský standard územní samosprávy je vyjádřen vlastnostmi, které má samospráva smluvní strany vykazovaxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xChMS územní samosprávě smluvních stran jsou rámcová. EChMS sama v řadě ustanovení počítá s podrobnou vnitrostátní právní úpravou, která zajisté předxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxny, popř. další předpisy podle volby a tradice smluvních stran mohou podrobně vymezovat okruh záležitostí spravovaných územní samosprávou včetně těxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxvat majetek a její finanční zdroje. Už vůbec EChMS nečiní z územní samosprávy svrchovaná tělesa blížící se státům.
EChMS není vybavena tvrdými nástroxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxnný cílený nástroj prosazení standardu vůči státům skutečně EChMS xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xada Evropy připravuje pravidelné zprávy o stavu územní samosprávy a v jejím rámci působí tělesa reprezentující územní samosprávu i instituce sledujíxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxloval případy možné státní úpravy od úpravy neslučitelné. Jen omezený význam mají přitom doporučení orgánů a institucí Rady Evropy státům směrem k jejxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxzřejmě nemění nic na její závaznosti. EChMS není pouhou deklarací, je skutečnou mezinárodní smlouvou, která váže své smluvní strany. Ústavní soud je nx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxd českého zákona s ním [čl. 87 odst. 1 písm. a) Úst]. Rámcová povaha EChMS ani specifický charakter jí vyjádřených kolektivních práv jejímu užití jako měxxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxžení zákonodárce smluvní strany při vytváření příslušného legislativního rámce. Ústavní soud rozhodně není povolán k přehodnocování tohoto politixxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xůsobení územní samosprávy jsou přípustné. Ve svém souhrnu samozřejmě nemohou tato pravidla územní samosprávu úplně odstranit. Jednotlivá úprava všxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xx xx x xxxxxxx
xxx xxxxxxxxm případě jde o problematiku týkající se tzv. zájmové samosprávy, konkrétně profesních komor s povinným členstvím, sdružujících samostatně výdělečxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xřizované zákonem, vybavené oprávněním vydávat různé vnitřní předpisy pro komoru a její členy, kteří se jim musí s ohledem na povinné členství podříditx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxc. Tato pravomoc však samozřejmě není bezbřehá, je regulována zákonem a proti rozhodnutí, které členu komory stanoví jakékoli povinnosti, musí být umxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xx xxxx členství v Komoře veterinárních lékařů České republiky povinné, dodává, že každý, kdo chce uvedenou profesi stanoveným způsobem vykonávat, musí být xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xotářů, lékařů, lékárníků, patentových zástupců apod.), a proto jsou Komoře svěřena určitá vrchnostenská oprávnění, aby tento požadavek mohla zaručxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxáva je demokratickým právním státem podporována. Také v její činnosti je však nutno trvat na bezpodmínečném dodržování základních práv a svobod, kterx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
8. Nález Pl. ÚS 40/06 (č. 6/2009):
"104. Lze se bez potíží ztotožnit s tím, že "neúzemní" veřejnoprávní
korporace
profesní samosprávy vykazují (obxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx mají právní subjektivitu, 4) mají personální základ (zvláštní důvod členství), 5) jsou hospodářsky a rozpočtově na státu nezávislé, 6) nesou odpovědxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxt proti jejich autoritativním rozhodnutím před soudy (...).
105. Stejně tak je akceptovatelný úsudek, že zákonné vymezení České lékařské komory ... xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxlní a správní. Akty České lékařské komory nestojí ... mimo dosah soudní kontroly (byť problematickou - obdobně jako u dalších komor, s některými výjimkxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxly). Jednání ve veřejném, resp. obecném zájmu je nezpochybnitelným korelátem ochrany veřejného zdraví.
107. (...) tyto znaky, coby provenience "vexxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxx xx xdst. 1, příp. čl. 27 odst. 1, odst. 2 LZPS.
109. (...) Jestliže pak ... není pochyb, že smysl a rozsah pojmu "sdružení" zakotveného v čl. 11 odst. 1 ÚPS a v čxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxu "se nesdružovat"), jež vychází z čl. 20 odst. 1 (příp. čl. 27 odst. 1, odst. 2) LZPS, na které se navrhovatelé odvolávali.
112. Povinné členství v Českx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx04 (č. 1429/2008 Sb. NSS):
Žalobu ve věci kompetenčního sporu podle soudního řádu správního mezi krajským úřadem vykonávajícím přenesenou působnosx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xx xxxxxxx x x xx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxní samosprávy [§ 97 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], ani ústředním správním úřadem [§ 97 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]."
Z literatury:
Cogan, R. Krajské zřízxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy ČR, Časopis pro právní vědu a praxi, č. 2/1995, s. 19 - 26;
Filip, J. Územní samospráva jako ústavnx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx s. 21 - 50;
Filip, J., Svatoň, J., Zimek, J. Základy státovědy, 2. vydání, Brno: Masarykova univerzita, 1999;
Grospič, J. K otázkám ústavních zákxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxerzity, 1992;
Jirásková, V. Územní samospráva a její proměny v čase, in Suchánek, R., Jirásková, V. et al. Ústava České republiky v praxi. 15 let platxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx, č. 38/2001, příloha, s. 1 - 5;
Kadečka, S. Právo obcí a krajů v České republice, Praha: C. H. Beck, 2003;
Koudelka, Z. K ústavní charakteristice saxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx x x xxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xx x xxx
xxxxxxxxx xx xxxxxpráva, Praha: Linde, 2007;
Mikule, V. K ústavním základům územní samosprávy, in Kysela, J. Deset let Ústavy ČR. Východiska, stav, perspektivy, Praxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxva univerzita, 2000, s. 158 - 168;
Pomahač, R. Reforma místní správy a evropské právo, in Mates, P. Reforma veřejné správy, Praha: ASPI, 2007, s. 157 - xxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx 825 - 838;
Sládeček, V. O (neúzemní) samosprávě, in Jirásková, V., Suchánek, R. Pocta Prof. JUDr. Václavu Pavlíčkovi, CSc., k 70. narozeninám, Prahxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxáva a státní správa: součinnost nebo konkurence? Právník, č. 2/1994, s. 103 - 113;
Vedral, J. Právní úprava postavení územních samosprávných celků xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx x x xxx
xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxon o obcích (obecní zřízení). Komentář, Praha: C. H. Beck, 2008;
Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I. Zákon o Ústavním soudu s komenxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxěna Ústavy]
Vojtěch
Šimíček
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
1.
Komentované ustanovení upravuje možnost ústavních změn. Plynox x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxnisko Ústavy ČR a 3. toto materiální ohnisko nesmí být odstraněno nebo ohroženo rovněž výkladem právních předpisů.
2.
Při výkladu komentovaného xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxntem, nýbrž hned několika ústavními zákony, které mají stejnou právní sílu a jako celek tvoří ústavní pořádek (čl. 112 odst. 1 Úst). Mezi těmito ústavníxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxna jakýmsi vyšším stupněm závaznosti. Lze tak učinit závěr, že mezi jednotlivými normami zakotvenými v ústavních zákonech samozřejmě existuje určitx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxoto být např. sporu o tom, že základní práva, zakotvená v LZPS, se již svojí přirozenoprávní podstatou vzpírají popření či "rozředění" později přijatýx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxtanovení.
3.
Domníváme se, že komentované ustanovení nelze smysluplně vyložit jinak než tak, že se týká možnosti změny nikoliv pouze Ústavy ČR ve xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxxmu výsledku, že sice zavést opatření odporující principu demokratického právního státu nelze přímo do Ústavy ČR, nicméně pokud se tak stane formou samxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx nebránil.
K odst. 1:
4.
Ústava ČR (resp. ústavní pořádek) představuje právní předpis nejvyšší právní síly, který stojí v hierarchii právního řáxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xx xxxxímání ústavních zákonů se vztahují stejná pravidla jako na přijímání "běžných" zákonů, toliko s některými výjimkami, které jsou v Ústavě ČR popsány odxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxx xxx xxx xxx xx x xx xx xx xxxx
xx
xxxxx xxxxx xx návrh ústavního zákona se podává PS, přičemž aktivně legitimovanými subjekty k podání návrhu ústavního zákona jsou stejně jako v případě běžného zákoxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxžných zákonů má však Senát právo absolutního veta, tzn. v případě jeho nesouhlasu s návrhem ústavního zákona tento ústavní zákon není přijat. Naopak poxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xx věcech Ústavy ČR (což je třeba vyložit jako ve věcech ústavního pořádku, viz komentář k čl. 33 odst. 2 Úst) nepřísluší přijímat zákonné opatření Senátux xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxžných zákonů postačuje většina přítomných poslanců a následné schválení většinou přítomných senátorů (anebo fikcí schválení, která nastane, jestlxxx xx x xxxx xxxxx xx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx je akceptování vráceného návrhu zákona Senátem ve znění jeho pozměňovacích návrhů, příp. překonání jeho veta novým hlasováním, u něhož je vyžadována xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xx xx xxxadováno schválení oběma komorami PČR a 2. tento souhlas musí být vyjádřen kvalifikovanou většinou.
8.
Dlouhodobě proto bývá v odborné veřejnosti xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xx xxxx xxx xaleko přísnější tak, aby více znemožňovala svévolné nakládání s ústavním pořádkem (viz např. zcela účelově schválené ústavní zákony o zkrácení volebxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxnačně nazvaném textu "Co je nejdůležitější" V. Cepl, když napsal, že "ústava je jádrem řádu svobodné společnosti, jehož nejdůležitější součástí je prxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx zde pak mluvíme o právním vědomí. Tím jsme věc pojmenovali, uchopili, ale to, aby ta základní pravidla přešla do vědomí většiny obyvatelstva, byla jím axxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xe ten důvod, proč není až tak důležité, jak ta která konkrétní ustanovení jsou napsána, ale jak jsou rozšířena, přijata, usazena. Pokud ústavní normy naxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxlba modelu regulace. Rozhodující je úroveň všeobecného dodržování a souhlasu s normami. Jinými slovy, lépe je podle řádu se naučit žít, než ho měnit podxx xxxxx xxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxx
xx
xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxa ztížení možnosti pro dosažení ústavní změny, a to v zásadě třemi směry. Buď požadavkem vyššího počtu hlasů poslanců a senátorů (např. dvoutřetinová vxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xřijímání ústavních změn (podrobný přehled viz V. Adamus). Přímým zapojením máme na mysli podmínění ústavní změny schválením v referendu (např. Švýcaxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxárným sborem (např. Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Finsko, Řecko, Island). Dalšími podmínkami, které efektivně ztěžují provádění ústavxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xeprve po uplynutí určitého časového období (např. v Řecku či Portugalsku pět let).
x xxxxx xx
xxx
xx xxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxung), tj. odstranění existující ústavy za současného odstranění ústavodárné moci, 2. odstranění ústavy, tj. sice odstranění stávající ústavy, nicmxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxhung), tj. porušení ustanovení ústavy pro jeden nebo více určitých jednotlivých případů, avšak pouze jako výjimka s tím, že dále platí porušená ustanoxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxmá, nejedná se o normální funkci státu, jako tomu je v případě zákonodárství, nýbrž o mimořádné oprávnění. Proto také je zcela legitimní toto oprávnění xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxvu' znamená, že mohou být nahrazena jednotlivá nebo vícero ústavních pravidel ústavními pravidly jinými, avšak toliko za předpokladu, že zůstane zacxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx, nikoliv ale oprávnění dát novou ústavu a také ne oprávnění změnit, rozšířit nebo nahradit vlastní základ této příslušnosti k revizi ústavy" (s. 103). xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxe za zničení ústavy, její odstranění, prolomení a suspenzi. V tomto případě totiž dochází ke skutečné výměně ústavního suveréna a k nahrazení jednoho úxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxné (viz komentář k čl. 2 Úst). V německé terminologii se tak rozlišuje "ústavodárce" (Verfassungsgeber) a "ústavozákonodárce" (Verfassungsgesetzgxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xouvoir constitué. Z toho je dovozováno, že "ústava jako celek nemůže být změněna, zrušena či nahrazena novou. Tomu odpovídá, že také jednotlivé základxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxnz, Dürig,
Art.
79, s. 11 - 12).
12.
Komentované ustanovení - plně v logice popsaného teoretického konceptu C. Schmitta - zakazuje změnu podstatnýxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxo materiální ohnisko, chráněné klausulí věčnosti (z německého Ewigkeitsklausul). Zjevnou pozitivně právní inspirací byla právě německá klausule vxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx v článcích 1 a 20 je nepřípustná" (čl. 79 odst. 3 ZZ; čl. 1 garantuje důstojnost člověka a čl. 20 principy demokratického a sociálního státu, suverenitu lxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxrava je poměrně konkrétní, přenechává komentované ustanovení značný prostor pro výklad pojmu "podstatné náležitosti demokratického právního státxxx
xxx
xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxxím závazkům ČR. Pokud totiž platí, že ani ústavodárce nesmí zasáhnout či dokonce negovat toto "tvrdé jádro", není v kompetenci žádného státního orgánu xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxmácího práva souladně se závazky ČR vyplývajícími z jejího členství v EU je omezen možným významem ústavního textu. Článek 1 odst. 2 Ústavy tedy není usxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxa neumožňuje vyložit příslušnou normu souladně s evropským právem, je pouze na ústavodárci změnit Ústavu. Tuto pravomoc může ovšem ústavodárce vykonxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxčež pravomoc měnit tyto náležitosti nelze přenést ani smlouvou podle čl. 10a Ústavy."
14.
Nezměnitelná ustanovení zná dále např. ústava Francie: xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxně platí podle Ústavy Itálie, že "republikánská forma nemůže být předmětem ústavní změny" (čl. 139). Ústava Řecka stanoví, že "ustanovení ústavy mohox xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxx x xxxxx xx x x xx čl. 5 odst. 1 a 3, čl. 13 odst. 1 a čl. 26" (čl. 110 odst. 1). Citované články, na které se odkazuje, se týkají důstojnosti člověka; rovnosti před zákonem; prxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxspodářském a politickém životě země; nedotknutelnosti osobní svobody; nedotknutelnosti svobody náboženského vyznání a konečně dělby moci. Za zmínxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx
a)
národní nezávislost a celistvost státu,
b)
republikánská forma vlády,
c)
odluka církve od státu,
d)
práva, svobody a záruky občanůx
xx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxví,
h)
ustanovování volitelných představitelů výsostných orgánů, orgánů samostatných oblastí a mocenských orgánů místních společenství všeoxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx který zahrnuje politické strany a právo na demokratickou opozici,
j)
dělba a vzájemné omezení moci výsostných orgánů,
k)
dozor nad ústavnostx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxostatnost souostroví Azor a Madeiry.
15.
Koncepce nezměnitelných ustanovení ústavy myšlenkově navazuje na učení o společenské smlouvě. Při xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx
xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxm hodnot, vůle a zájmů občanů daného státu. Občané se dobrovolně zřekli části svého autonomního postavení ve prospěch státu, a jsou mu proto povinováni xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxí právo požadovat od státu ochranu a plnění obecných zájmů. Zejm. mohou od státu legitimně očekávat ochranu svých základních práv a svobod. Logickým "dxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxom si totiž jeho obsah přerozprávěli do hovorové mluvy, lze jej vyjádřit následně: občané se dobrovolně vzdali části své svobody ve prospěch celku (spoxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx. Pokud však tato druhá smluvní strana není schopna tuto svoji povinnost plnit ("činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou zxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xotvrzují ústavní koncepci primátu jednotlivce před státem, který uzavřením společenské smlouvy rozhodně neztrácí celou svoji autonomii a nesmí xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxi formou ústavních zákonů. Myšlenka společenské smlouvy totiž pojmově předpokládá, že stát se nemůže vůči svým občanům projevovat pouze vrchnostensxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx je třeba vyjednávat.
16.
Jak připomíná V. Klokočka, trpká historická zkušenost s hodnotově neutrálními ústavami vedla v poválečných ústavách k zxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxpetenci ústavních orgánů a vymykají se proceduře ústavních změn. Ústava tak váže aplikaci práva jak na zákonnost, tak i na respektování těchto základxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xx tak stala ustanovení, která garantují především permanentní povahu demokratického procesu na základě volné
konfrontace
různých směrů v pluralistxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxí materiálně právní charakter, signalizují přechod od formálního právního státu k materiálnímu právnímu státu a od formálně racionální legitimity vx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx94, s. 7 - 8). Jak k tomu uvedl ÚS (Pl. ÚS 19/93),
konstitutivní
principy demokratické společnosti jsou v rámci ústavy postaveny nad zákonodárnou kompexxxxx x xxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxtšinovým anebo zcela jednomyslným rozhodnutím Parlamentu, by nemohlo být interpretováno jinak než jako odstranění tohoto ústavního státu jako takoxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx změnit některé části ústavy, jestliže i samotný tento zákaz byl schválen ústavodárnou procedurou, tj. právě tímto ústavodárcem? Tuto otázku v našem pxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxového souboru (např. norma, stanovící republikánskou formu státní), přece by konec konců nezáleželo na možnosti nezměnitelnosti této normy, nýbrž zxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxstředí představuje a dále rozvádí, resp. konkretizuje na příkladech z českého prostředí, zejm. P. Holländer (2005, s. 326 - 327). Především, je třeba uxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxavy je projevem suverenity suveréna; její (výše citovanými slovy C. Schmitta) zničení, odstranění, prolomení a suspenze představuje faktickou výměxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxí stát) a jeho významnějším narušením hrozí přechod k systému jinému - např. k autoritářskému či dokonce k diktatuře. Není proto možno se naivně domnívaxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxnně zabraňoval.
18.
Takto viděno si dokonce dovolujeme tvrdit, že nezměnitelnost materiálního ohniska ústavního pořádku by byla dána i tehdy, jexxxxxx xx xxx x xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx z "povahy věci", máme nicméně za to, že jiná odpověď by nebyla konzistentní. Jinak řečeno, tím, že ústavodárce v Ústavě ČR výslovně zakotvil svoje sebeoxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx x
xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx sféry, nýbrž dává omezený
mandát
pouze k určité formě státu, kterou nemůže ani ústavodárce libovolně překročit. Není totiž oprávněn svůj
mandát
přexxxxxxx
xxx
xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx democracy). Ta totiž znamená, že hodnotově orientovaný ústavní systém má legitimní právo a dokonce i povinnost se bránit proti narušení jeho podstatyx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx např. zakazovat antisystémové politické strany a spolky, omezovat výkon politických práv v zájmu názorové plurality a ochrany práv a svobod jiných, txxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxy: 1) co vše lze podřadit pod pojem podstatné náležitosti demokratického právního státu a 2) jakým reálným způsobem je možné zabránit přijetí takového xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxkratického právního státu než k pojetí širšímu. Domníváme se totiž, že jejich rozšiřováním by docházelo současně k jejich devalvaci, a v konečném důslxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xptimalizaci), při jejichž absenci by došlo k popření samotné podstaty ústavního systému. Přitom je třeba mít na zřeteli, že tyto principy jsou značně
axxxxxxxxx
x xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxě xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
22.
Potvrzení správnosti spíše restriktivního přístupu k obsahu materiálního ohniska ústavního pořádku lze vyčíst i ze srovnání čl. 1 odst. 1 a člx x xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx "podstatných náležitostí demokratického právního státu". Je tak zřejmé, že množina atributů, na které míří čl. 1 odst. 1, je širší, než je tomu v případx xxx x xxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xj. jejich odstraněním by došlo k faktickému odstranění podstaty současného ústavního systému.
23.
Při obsahovém vymezení "tvrdého jádra" ústavxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx příp. na úpravu v zahraničních ústavách, avšak bez toho, že by současně zformuloval vlastní názor. Přesto si dovolujeme zformulovat zejm. následujícx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx
x
xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxst právním řádem),
-
volná soutěž politických stran (čl. 5 Úst),
-
rozhodování většiny se současným respektováním práv menšiny (čl. 6),
-
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxx xx xxxx
x
xxxxx xxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx
x
xxxxx xx xxxxxx samosprávu (zejm. čl. 8 Úst; samozřejmě toliko ve svých základních rysech, nikoliv např. ve smyslu dvoustupňovosti samosprávného uspořádání anebo fxxxxxx xxxxx xxxxxx
x
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxx
xxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xi unitární státní zřízení, jakkoliv citované zahraniční příklady nezřídka vnímají právě tyto principy za úhelné kameny ústavního systému. Domnívámx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xtátu (řada monarchií a federací může být daleko výkonnějšími demokratickými a právněstátními systémy než mnohé unitární republiky).
25.
K tomu jx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxu stejně velkého a naplněného identickým obsahem) materiální ohnisko ústavy rozprostírající se napříč různými ústavními systémy. Ostatně i shora cixxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xřitom zcela zřejmé, že toto jádro je podmíněno konkrétními historickými okolnostmi, které nějakým způsobem reflektuje (např. portugalský akcent na xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxměřený režim). Jestliže tedy některé státy považují republikánskou formu vlády za natolik zásadní, že deklarují její nezměnitelnost, máme za to, že txxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxlutismu. Tuto poznámku proto zakončujeme závěrem, že považujeme za udržitelné pouze tvrzení o existenci základních prvků ústavních systémů, které jxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xpolečenská pluralita. Další prvky, vystopovatelné v ústavních systémech jednotlivých zemí, pak odvisí od priorit daných v těchto zemích a nelze je poxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxx
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxeba rozlišit prostředky preventivní a následné. Preventivní prostředky by samozřejmě měly zabránit tomu, aby takováto situace vůbec vznikla. Ústavxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x05). Z preventivních prostředků proto můžeme namátkově zmínit již samotné znění slibu poslanců a senátorů, kteří se výslovně zavazují zachovávat Ústxxx xx xxxx xx xxxxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
x prostředků následných jsou optimální takové, kdy ústavodárce sezná, že přijal protiústavní ústavní zákon a situaci napraví sám jeho zrušením. Toto řxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxností, tedy skutečně jen v reálné situaci nahrazování jednoho ústavního systému systémem zcela jiným.
28.
Velmi spornou se ještě donedávna jevilx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx J. Filip měl dosti opatrně za to, že "podle čl. 87 odst. 1 Ústavy se to zdá být z
kompetence
ÚS vyloučeno" (s. 112), oproti tomu P. Holländer tuto možnost zxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxx xx xx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období PS. Učinil tak proto, že shledal porušení tří podmínek pro vydání tohoto ústavního zákona: podmínky procexxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxž k závěru o jeho ústavně nepřípustné individuální a retroaktivní povaze, k závěru o porušení čl. 9 odst. 1 Úst, čl. 21 odst. 2 LZPS ve spojení s čl. 16 odstx x xxx x xxx x xxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx x xxxx
xxx
xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx x xx) a máme za to, že v daném případě nebyly splněny ani procesní podmínky řízení a návrhu určitě nemělo být vyhověno (viz Šimíček, 2009), nemáme zároveň větxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xe třeba odlišovat situace, kdy Parlament schválí právní předpis označený a publikovaný jako ústavní zákon, nicméně ve skutečnosti se o ústavní zákon vxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xoslanců). V tomto případě je řešení poměrně jednoduché: předmětný zákon by se totiž pouze "tvářil" jako ústavní; ve skutečnosti by se však jednalo o zákxx xxxxxxxxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx vyloučili, mohlo by v praxi docházet k tomu, že zákonodárce by vědomě ty přijímané zákony, které by chtěl vymanit z kognice ÚS, formálně označil za zákonx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxujících právo, které by s takovýmto zákonem navenek označeným jako ústavní nakládaly jako se zákonem běžným. Jeho zrušení ÚS by tak v konečném důsledku xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx x xstavní zákon, jelikož by jeho aplikace vůbec nemusela vyvolávat problémy.
32.
Obtížnější situace by nastala tehdy, když by sice byla nesporně zacxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xx domníváme, že je dána
kompetence
ÚS přezkoumat ústavnost takovéhoto ústavního zákona a fakticky rozlišovat dvě kategorie ústavních zákonů (nadústxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xx xx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxtické společnosti jsou
ultra vires
Parlamentu - nález Pl. ÚS 19/93), musí existovat mechanismus, který bude jeho excesy
eliminovat
či alespoň tlumixx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xtraně jedné (atak na tvrdé jádro ústavního pořádku) na straně jedné a uplatnění práva na odpor jako jediná obrana proti takovémuto zásahu na straně druhxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxm ochrany ústavnosti. Pod ústavností však nemůžeme vidět pouze samotný text ústavních zákonů, nýbrž také soubor hodnot, principů a zvyklostí, z kterýxx xxxxx xxxx xxxxxxx x x xxxxxxx x xxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxsaženého v čl. 87 odst. 1 Úst, nýbrž z přímé aplikace čl. 83 Úst. K podobnému závěru dospěla německá doktrína, podle níž z nepřípustnosti změny ZZ v jeho maxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x. 1315 a literatura zde citovaná).
34.
V precedenčním případu Pl. ÚS 27/09 je nicméně argumentace ÚS nepříliš přesvědčivá zejm. v následujících ohxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx jedná. Není totiž možno současně říci, že se vůbec nejedná o ústavní zákon, a současně ho pro zásah do tvrdého jádra ústavy zrušit. Buď se totiž jedná o takxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx. prohlášení nicotnosti, je neexistence
kompetence
), anebo se jedná o ústavní zákon, který je třeba jako takový zrušit z obsahových důvodů. Právě tuto xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxtiž ÚS napadený ústavní zákon opakovaně pojmenoval jako "normu opatření" a naznačil tak svoje pochybnosti, zda se vůbec o ústavní zákon jedná, když konxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxkoliv jako právního předpisu, nýbrž pouze jako
ad hoc
přijatého opatření. Zde je však zcela legitimní otázka, zda potom byla vůbec dána věcná působnosx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xřerušit řízení o ústavní stížnosti a ve věci měl rozhodnout přímo tříčlenný senát.
35.
Na straně druhé však ÚS napadený ústavní zákon zrušil pro rozxxx x xxx x xxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxmpetencí rušit zákony podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Úst (proč, pokud se vůbec o zákon, resp. ústavní zákon, nejednalo?), datum zrušení určil s účinky
ex nxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxané momenty ústavního zákona (chybějící obecný charakter a porušení retroaktivity) ve svém důsledku podle ÚS znamenají, že se vůbec o ústavní zákon nexxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxíchal, když konstatoval, že pojmovým znakem ústavního zákona je splnění podmínky procedurální, kompetenční i materiální. Zřejmě z důvodu opatrnostx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx s materiálním ohniskem Ústavy ČR bude muset v budoucnu ÚS vyslovit znovu, a to daleko přesvědčivějším způsobem.
K odst. 3:
37.
Komentovaný odstaxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xymezením ústavního prostoru, který nelze měnit ani ústavními zákony, akcentuje odst. 3, že k odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu nxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xmezení především ústavodárce, je nyní ústavní příkaz určen všem orgánům veřejné moci, a dokonce i všem subjektům, které interpretují a aplikují právox xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx právo vykládat právní normy ústavně konformním způsobem, tzn. přinejmenším tak, aby provedeným výkladem nedocházelo k narušování materiálního ohnxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxující právo dospějí ke zjištění, že právní normu lze vykládat vícero různými způsoby, jsou povinny zvolit právě takový výklad, který není protiústavnx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxo taková protiústavní. Pokud však norma připouští vícero výkladů, z nichž některé jsou protiústavní, jiné však vedou k ústavně přiměřenému výsledku, xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxt přednost to z nich, které lépe odpovídá hodnotové orientaci (Wertentscheidung) ústavy" [BVerfGE 8 S. 210 (s. 221)].
39.
Máme za to, že tento odstaxxx xx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxušných norem, avšak způsobí tím neodůvodněnou újmu někomu jinému nebo společnosti. Takovéto chování je
stricto sensu
formálně souladné s psaným práxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxoveň nedovolené; vzhledem k tomu, že ze zásady
lex specialis derogat legi generali
vyplývá, že zákaz zneužití práva je silnější než dovolení dané právxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxa. Právě na tyto případy myslí odst. 3, když stanoví, že výkladem právních norem (tj. jejich jazykového znění) nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxeruje výklad teleologický nad prostým jazykovým výkladem. Zcela tak zapadá do moderní koncepce teorie práva, která se mimo jiné výrazně distancuje od xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxez Pl. ÚS 33/97), "jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxtrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy činí z práva nástroj odcizení a absurdity.x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxdkovávající poznání právní normy, nikoliv ovšem jako právní normu samotnou (vyjma takových jednoduchých případů aplikace práva, u nichž není
interpxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xývá u uzavřených a plně programovaných procesů), zpravidla ovšem totožný nebývá. Bez kasuistického obsahu dodaného precedentem nebo extralegálnímx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxina právních xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx 3 se oproti odstavci předchozímu liší v tom, že poskytuje širší rámec ochrany: nejen podstatným náležitostem demokratického právního státu, nýbrž záxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxah by proto měl být srovnatelný právě s čl. 1 odst. 1 a nikoliv s čl. 9 odst. 2 Úst.
Související ustanovení ústavního pořádku:
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxx. 1, s. 5 - 6; č. 14/1994 Sb.):
"Politický režim je legitimní, je-li vcelku schvalován většinou občanů. Politické režimy, kterým chybí demokratická
suxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xsnadňuje skutečnost, že konsolidovaná státní moc není jen mocensko-politickým faktem, ale současně právně organizovanou mocí. Avšak právě v takovýxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx x
xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxho režimu. Nelze tvrdit, že legitimní je každé jednání či chování, pokud nepřekročí rámec daný zákonem, protože
legalita
se tím stává
utilitární
náhxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xe režim opírá, nejsou jen právní, ale především politické povahy. Takové principy naší ústavy, jako je svrchovanost lidu, reprezentativní demokracixx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx úpravou vyčerpán - zůstává stále něčím víc. Z těchto důvodů, založených na materiálně-racionálním východisku naší ústavy, je třeba odmítnout předstxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxckého režimu nelze pokládat za ,neústavní'. Východiskem formálně-legalistické argumentace navrhovatelů je úvodní tvrzení, že ‚české právo je zaloxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx
, zatímco zákon je produktem moci uvnitř státu již konstituované a institucionalizované. V rámci ústavního státu nejsou již svrchovanosti, tam jsou jxx xxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx. Dokonce ani ve smyslu rozsahu zákonodárné
kompetence
v rámci ústavního státu nelze hovořit o svrchovanosti zákona. V pojetí ústavního státu, na ktexxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx základními hodnotami, jež Ústava prohlašuje za nedotknutelné. Česká ústava např. v čl. 9 odst. 2 stanoví, že "změna podstatných náležitostí demokraxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xompetenci a tím
ultra vires
Parlamentu. S těmito principy stojí a padá ústavní stát. Odstranění některého z těchto principů, provedené jakýmkoli, byx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxo takového."
2. Nález III. ÚS 31/97 (sv. 8, s. 156 - 157):
"Pokud obecné soudy při aplikaci ustanovení právních předpisů tyto neinterpretují ústavnx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxždá, nýbrž pouze "kvalifikovaná" protiústavnost interpretací zakládá porušení uvedeného ustanovení Ústavy. Protiústavnost interpretací je protx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxretace
právních norem státními orgány ve smyslu čl. 9 odst. 3 Úst nutno tudíž posuzovat dopad takovéhoto jednání na některý z okruhu tímto ustanoveníx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxstatným náležitostem demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 a 3 Úst patří "především svrchovanost lidu a principy, obsažené v čl. 5 a 6 xxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xraha 1994, s. 55), resp. vyjádřeno jinak jsou tyto náležitosti "koncentrovány v několika článcích I. hlavy Ústavy a I. a V. hlavy Listiny a slavnostně pxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx 84). Z hlediska komparativního lze zmínit čl. 79 odst. 3 ZZ, jenž pod
konstitutivní
, a tudíž neměnné náležitosti ústavy zařazuje kromě principu federaxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx, zastupitelské demokracie, ústavnosti a vázanosti výkonné moci a soudnictví zákonem a právem, jakož i právo na odpor. Obdobně Ústava Řecké republiky x xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxzuistickým způsobem vymezuje Ústava Portugalské republiky v čl. 288 svoje podstatné a neměnitelné náležitosti, mezi které řadí zejm. suverenitu stáxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxx xoci, ochranu ústavnosti, nezávislost soudů a místní samosprávu."
3. Nález Pl. ÚS 33/97 (sv. 9, s. 399 a násl.; č. 30/1998 Sb.):
"Moderní demokraticxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx těleso, zakotvuje vztah individua k celku a soustavu mocenských (státních) institucí. Dokument institucionalizující soustavu základních obecně axxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xontextu hodnot, spravedlnostních představ, jakož i představ o smyslu, účelu a způsobu fungování demokratických institucí. Jinými slovy nemůže fungxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx ústavního, a to i v systému psaného práva, jsou rovněž základní právní principy a zvyklosti."
4. Nález Pl. ÚS 36/01 (sv. 26, s. 317 a násl.; č. 403/2002 xxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxostí demokratického právního státu je obsažen i pokyn ÚS, dle kterého žádnou novelu Ústavy nelze interpretovat v tom smyslu, že by jejím důsledkem bylx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxy, provedená ústavní zákon č. 395/2001 Sb... Ústavní zakotvení všeobecné inkorporační normy, a tím překonání dualistické koncepce vztahu práva mezixxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxuv o lidských právech a základních svobodách pro posuzování vnitrostátního xxxxx xxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxedem k ustanovení čl. 1 odst. 2 Úst a do jeho rámce zahrnout i ratifikované a vyhlášené mezinárodních smlouvy o lidských právech a základních svobodáchx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxkonem soudce obecného soudu není kvalifikován věc posoudit a je povinen ji předložit ÚS, v případě rozporu zákona a smlouvy o lidských právech, jenž je úxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxli soudní instancí, v právním systému neobsahujícím soudní
precedens
v kvalitě a závaznosti pramene práva by nikdy nemohlo nabýt případně i faktickýxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx což na základě argumentu reductionis
ad absurdum
nelze přisuzovat ústavodárci v poloze účelu ústavní novely. Uvedené interpretaci ustanovení čl. 1 xxxxx xx xxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxx xxx xxx xx x xxx xxx xxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxměnil ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) OSŘ a § 224 odst. 5 TŘ, která ukládají obecným soudům povinnost přerušit řízení a předložit věc k posouzení Ústavnxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx, která má přednost před zákonem. Z uvedených důvodů nutno čl. 95 odst. 2 Úst interpretovat v tom smyslu, že je povinností obecného soudu předložit ÚS k pxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxu o lidských právech a základních svobodách."
5. Nález Pl. ÚS 34/04 (sv. 38, s. 44; č. Sb.):
"Princip nezávislého soudnictví je jednou z podstatných xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx spravedlivého, nestranného a objektivního soudního řízení, a ze zajištění práv a svobod jednotlivců soudcem odčleněným od politické moci. Nezávislxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxle zárukami organizační a funkční nezávislosti na orgánech reprezentujících zákonodárnou a zejm. výkonnou moc, jakož i oddělením soudnictví od moci xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xoliko zákonem, tj. vyloučením jakýchkoli prvků
subordinace
v soudcovském rozhodování."
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xo stejně podstatné náležitosti demokratického právního státu - jejichž změna je ve smyslu čl. 9 odst. 2 Úst nepřípustná - které představují stěžejní kxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xe v konkrétních případech právě až výsledkem
interpretace
orgánů aplikujících Ústavu ČR. ÚS již ve svém historicky prvním nálezu konstatoval, že našx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxepci právního státu, jenž je chápán nikoliv jako formální právní stát, ale jako právní stát materiální. Vůdčím principem je nepochybně zásada nezadatxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx je budován systém opírající se o zásady demokracie, svrchovanosti lidu, dělby moci, respektující zejm. zmíněné materiální pojetí právního státu. Tyxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxt tedy není jejich poskytovatelem, ale může a musí je - jako ústavní stát - pouze zaručovat a chránit. Ačkoliv ÚS již mnohokrát - po svém již zmíněném prvníx xxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxní v žádném ústavním ustanovení ani v nálezech ÚS uveden. Ani v tomto řízení však nemá ÚS ambici podobný výčtový
judikát
nebo katalog vytvářet; takový pxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxený problém, ale obsáhlý soubor novelizovaného primárního práva EU, a bylo by nutno tedy přesněji identifikovat, s čím konkrétně je tento soubor poměřxxxx x x xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxu celý systém českého ústavního pořádku, byť především jeho nedotknutelné materiální ohnisko, a to konkrétně ty jeho články či součásti, které se mohox xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxti přenesení pravomocí z ČR na mezinárodní organizaci je zvláště respektování materiálního ohniska Ústavy podle jejího čl. 9 odst. 2. Jedná se zejm. o xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x x xxxxxxxé judikatuře ÚS a ESLP. Již v této souvislosti lze předeslat, že významná však bude zejm. aplikace Lisabonské smlouvy, resp. Listiny základních práv Ex x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxjních orgánů a unijního práva do základních práv a svobod. O tom je ještě řeč na jiném místě tohoto nálezu."
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxu, naznačil částečně
abstraktní
a částečně kazuistickou metodou jeho strukturu, jakož i skutečnost, že důsledky z něj plynoucí dopadají nejen na demxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xx xdst. 1 písm. a) Úst z pohledu přezkumu jejich souladu s čl. 9 odst. 2 Úst, a to s případnými derogačními důsledky, činí tak v návaznosti na svoji judikaturx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx x xxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxrana materiálního jádra Ústavy, tj. imperativ nezměnitelnosti podstatných náležitostí demokratického právního státu dle čl. 9 odst. 2 Úst, není pouxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxm mezi lidem a zákonodárným sborem mají být soudy, aby mimo jiné udržovaly zákonodárství v mezích jeho pověření'. Bez uvedeného promítnutí čl. 9 odst. 2 xxx xx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxx xx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx státu pozbyla normativní povahy a zůstala toliko politickou, příp. morální výzvou.
Toliko podpůrně v této souvislosti Ústavní soud poznamenává, že xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx odst. 1, čl. 62 písm. h) Úst]. ...
Ústavní praxe Výmarské republiky v letech 1919 až 1933 se vyznačovala pravidelným prolamováním ústavy cestou speciáxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxřká polemika mezi pozitivisty (P. Laband, G. Jellinek, G. Anschütz, S. Jaselsohn, W. Jellinek) a materiálně (hodnotově) orientovanými konstitucionxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxntu: ‚U prolomení není ústavně-zákonné ustanovení změněno, nýbrž v jedinečném případě - za zachování jeho obecné platnosti pro ostatní - učiněno odchxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxedku toho též ústavními zákony. ... Zákonodárce jako zákonodárce může vydávat toliko zákony, nemůže je ale prolamovat; otázka se týká nikoli zákonodáxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxx x xxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx, který výslovně mění nebo doplňuje text Základního zákona (čl. 79 odst. 1 věta první ZZ). Uvedené ústavní ustanovení vylučuje, nepřipouští možnost prxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xýt vlastní všeobecný charakter, není představou občanského právního státu rozvinutou jen v 19. století. Tato idea provází celé evropské právní dějinxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xdeálním, typickým a podstatným znakem zákona ve vztahu k soudním rozsudkům, vládním a správním aktům. Smyslem rozdělení státní moci na moc zákonodárnxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxividuálních případech správě a výlučně jenom rozhodování o individuálních případech soudnictví. Požadavek všeobecnosti zákona je důležitou součáxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxycházíme-li z předpokladu, že pokud je veškeré jednání státu patřičně schváleno zákonodárcem, je panství zákona zachováno, tak to je však naprosté nexxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxlní zákon, a vylučuje legislativu ... přímo zaměřenou na určité lidi.'
ÚS se v řadě svých rozhodnutí opakovaně vyjádřil k požadavku obecnosti právníhx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xtátu náleží maxima všeobecnosti právní regulace (požadavek obecnosti zákona, resp. obecnosti právních předpisů). Všeobecnost obsahu je ideálním, xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx státní moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní je svěření všeobecné a prvotní mocenské regulace státu zákonodárství, odvozené všeobecné mocenskx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx definičního znaku pojmu zákona (resp. právního předpisu) se pak odvíjí pojem zákona (právního předpisu) v materiálním smyslu, od něhož nutno odlišovxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxhvaluje určitá konkrétní opatření výkonných orgánů (státní rozpočet, státní smlouvy apod.), přičemž tradiční nauka se domnívá, že zákonný orgán v taxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxnem práva (právním předpisem), svým obsahem jsou tudíž aplikací práva.'
Argumenty pro obecnost právního předpisu analyzoval ÚS v nálezu sp. zn. Pl. Úx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx který tudíž vybočuje i z jednoho ze základních materiálních znaků pojmu zákon, jímž je obecnost. Připomeňme, že požadavek všeobecnosti zákona je důlexxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxncip dělby moci, čili odčlenění zákonodárné, výkonné a soudní moci v demokratickém právním státě' ... Čl. I oddíl 9 Ústavy USA v této souvislosti stanovxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx se zabýval Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 40/02 ze dne 11.6.2003, ve kterém mj. uvedl: ‚Individuální regulaci xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xíž schází transparentní a akceptovatelné odůvodnění ve vztahu k možnosti regulace obecné, nutno tudíž považovat za rozpornou s principem právního stxxx xxxx x xxxxx xxxxx xx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxci, rovnost a právo na vlastního, nezávislého soudce a vyloučení svévole (libovůle) při uskutečňování veřejné moci.
Dle čl. 9 odst. 1 Úst může tato býx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxích přesně vymezenou materii (čl. 2 odst. 2, čl. 10a odst. 2, čl. 11, čl. 100 odst. 3). Pro posouzení ústavnosti dodržení
kompetence
při vydání ústavníhx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xx xxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxch změn dle čl. 9 odst. 1 Úst.
Ústavní zákon
ad hoc
(pro jedinečný případ) není ani doplněním, ani změnou Ústavy. Obsahově ústavní zákon pro jedinečný pxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxnění ústavy lze charakterizovat tím, že se u něj doplňované ústavní ustanovení nemění, přičemž doplňované a doplňující ustanovení nejsou rozporná. Zxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxím ústavy se ústava neruší, přičemž prolomené (v posuzovaném případě suspendované) ustanovení a ustanovení prolamující (v daném případě suspendujíxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxícím se nikoli obecně vymezeného okruhu adresátů a situací, nýbrž konkrétně určeného subjektu (PS PČR zvolené v roce 2006) a konkrétní situace (skončexx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxx x xxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxto skutečnost je výslovně vyjádřena nejen v čl. 1 xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxch lhůt výslovně formulaci ‚pro tento případ'.
Je-li nucen ÚS odpovědět na otázku, zmocňuje-li čl. 9 odst. 1 Úst Parlament rovněž k vydávání individuxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xozhodnutí o vyvlastnění, ke zkrácení funkčního období konkrétního představitele státního orgánu, atd., atd.), odpověď zní - nikoli! Materiální náhxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxhází své ústavní zakotvení v čl. 1 Úst, vyplývá princip, dle něhož ani zákonodárce, ani
exekutiva
nemůže s formami práva, tj. s prameny práva, nakládat xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxí pléna ÚS klasifikaci pramenů práva nutno odvinout v první řadě od obsahu právní normy.'
Originární ústavodárce v čl. 9 odst. 2 Úst u principů zásadně xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxncipu obecnosti zákona spadá do rámce nepřípustného narušení právního státu. Případnými výjimkami jsou buď případy přijetí aktu aplikace práva ve foxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx
xx xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx x xx. 100 odst. 3 Úst) anebo zákony
ad hoc
, pro jejichž přijetí vypovídají výjimečné důvody splňující podmínky testu proporcionality (např. ‚výčtové' resxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxou vymezeným rámcem
kompetence
Parlamentu mohla být založena toliko ochranou materiálního jádra dle čl. 9 odst. 2 Úst. Jinými slovy vyjádřeno, ochraxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxx
xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxř. xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx, jež plynou z principu proporcionality.
Jak ustáleně judikuje ÚS ..., princip proporcionality je založen, kromě jiného, na analýze plurality možnýxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxřejného statku. Lze-li zákonodárcem (v daném případě ústavodárcem) sledovaného účelu dosáhnout alternativními normativními prostředky, je pak úsxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxt řešení vládní (parlamentní) krize a s ní spjaté urychlené rozpuštění PS a vypsání předčasných voleb, dle přesvědčení ÚS bylo tohoto účelu možné dosáhxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xestala rychlost vyřešení vládní krize, nýbrž posun data působení PS až do termínu voleb - v případě, byla-li by PS rozpuštěna, konaly by se dle čl. 17 odstx x xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx PS PČR, jímž je ústavní tlak na spojení vyslovení nedůvěry (resp. odepření vyslovení důvěry) vládě s vědomím ústavních důsledků v případě absence nové xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxx xx xxxxoření legitimního Parlamentu na základě ústavně nezpochybnitelného právního základu voleb.
Z takto vyložených důvodů ÚS nenalezl argumenty vypovxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx princip obecnosti ústavního zákona za komponent kategorie podstatných náležitostí právního státu. Připomíná, že obecnost není účelem o sobě, jejím xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxřejné moci a umožnění garance ochrany práv jednotlivce v podobě práva na soudní ochranu. Smyslem a účelem obecnosti ústavního zákona, jako pojmového zxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxostí, že jím nebyl dotčen čl. 21 odst. 2 LZPS, nebylo tudíž prodlouženo, nýbrž zkráceno volební období PS, pročež nedošlo k omezení volebního práva občaxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxho zákona o zkrácení volebního období PS v roce 1998: ‚Nebezpečnost navrhovaného zákona spočívá především v tom, že vytváří
precedens
nejvyšší právnx xxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxé pokaždé. Ze stejných důvodů by mohl xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxenta, pokud jsou v rozporu s momentální politickou vůlí, ze stejných důvodů by mohl suspendovat LZPS, pokud je překážkou naplnění politických cílů. Zpxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxlity. A není nic platné, že autoři tohoto precedentu neměli a nemají, jak jsem přesvědčen, nic takového v úmyslu a svým návrhem chtějí jen zajistit konánx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx x xnohem temnější. Právě proto Ústava v čl. 9 odst. 2 výslovně říká, že měnit základní náležitosti právního demokratického státu je nepřípustné.' ...
Kxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxdobí (pravidelnosti výkonu volebního práva). Ústavní zákon
ad hoc
o zkrácení volebního období je s ústavním imperativem pravidelnosti volebních obxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxsmí prohlásit za ústavní zákon normu, která charakter zákona, natož ústavního, postrádá. Opačný postup je protiústavní svévolí. Vyloučit přezkum taxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx
xx xxx x xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxka posuzování ústavnosti retroaktivní právní úpravy ... Konstatoval, že ‚k základním principům vymezujícím kategorii právního státu patří princip xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx x x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx
xxx
xxxterior ruší (neuznává) právní účinky v době účinnosti legis prioris, popřípadě vyvolává nebo spojuje práva a povinnosti subjektů s takovými skutečnoxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxím zákonem č. 64/1990 Sb., o volebním období České národní rady, na straně jedné, a zkrácení volebního období PS PČR ústavními zákony č. 69/1998 Sb. a č. xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx pak po jeho konstituování. Byly jimi tudíž se zpětnou účinností stanoveny podmínky uplatnění volebního práva (aktivního i pasivního). Se zpětnými účxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xmlouvy, v nejobecnější formě vyjadřuje rámec lidské svobody, slučitelný se svobodou jiných, soustavu konstitutivních hodnot a konečně strukturu záxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxž základní dokument, který stanoví závazná a nepřekročitelná pravidla, limity a meze vytváření vrcholných ústavních orgánů státní moci, výkonu státxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxedčasné ukončení funkčního období PS PČR je Ústavou předvídaný a aprobovaný institut (viz úprava rozpuštění Poslanecké sněmovny a vypsání předčasnýxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx se od nich odchýlit. Napadený ústavní zákon v daném případě obé zcela ignoruje, čl. 35 dočasně
ad hoc
suspenduje a mimo rámec Ústavou předepsaného postxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxmečnými účely, mezi něž v předchozím výkladu k otázce veřejného zájmu ÚS zařadil příkladmo okolnosti válečného stavu, či přírodní katastrofy.
Takovx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxry občanů v právo a práva svobodně volit, tj. - kromě jiného - práva volit se znalostí podmínek utváření z voleb vzešlých demokratických orgánů veřejné mxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxh náležitostí demokratického právního státu zakotvených v čl. 9 odst. 2 Úst."
8. Rozsudek NSS 2 Afs 62/2004 (č. 572/2005 Sb. NSS):
"Současný stát je xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xeřejné zájmy. Jakkoliv proto má stát v řadě vztahů vrchnostenské postavení, je jeho prvotní postata založena na smluvní bázi. To mimo jiné znamená, že kxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx rovněž řadu práv. Touto optikou nazíráno představuje daňový systém nejen nezbytný prostředek k materiální existenci státu, nýbrž především jakýsi txxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx. V opačném případě zmíněnou legitimizační funkci nemůže splňovat a v konečném důsledku tak zpochybňuje samotný význam a funkce státu."
9. Rozsudex xxx x xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxevně inspirovaným čl. 20 odst. 4 ZZ SRN. Nezvyklost pozitivního vymezení práva na odpor je dána skutečností, že občanský odpor typicky ústící do přeměnx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxva, jehož ochranu by mohly poskytnout soudy v rámci platného ústavního pořádku. Toto "právo" je mířeno na extrémní situace zásadního rozvratu ústavníxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xa odpor relativně konkrétní podmínky, jejichž splnění lze v projednávaném případě zkoumat. Ustanovení čl. 23 LZPS zní: "Občané mají právo postavit sx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny." Využití práva na odpor je tak spojeno se splněním dvou kumulativních podmínek: je odstraňovxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxostředků znemožněny. NSS konstatuje, že ani jedna z podmínek uplatnění práva na odpor není v projednávaném případě splněna. Z argumentace žalovaného xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxského soudu v Praze v konkrétní kauze byl způsob výkonu jedné z kompetencí žalovaného [nejmenování justičního čekatele prezidentem republiky]. Byť sx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xádu. ... Závěrem nezbývá než podotknout, že argumentace právem na odpor ze strany nejvyššího činitele státu, který je ústavně zavázán k chránění stávaxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xámci stávajícího ústavního systému, z výše uvedených důvodů nepřísluší, aby autorizoval vybočení z rámce, který je povolán chránit, navíc za situacex xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxx x x10;
Cepl, V. Co je nejdůležitější, in Kysela, J. (ed.) Deset let Ústavy České republiky, Praha: Eurolex
Bohemia
, 2003, s. 66 -71;
Dančák, B., Šimíxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxí, Brno: Doplněk 2003;
Holländer, P. Ústavněprávní argumentace - ohlédnutí po deseti letech Ústavního soudu, Praha: Linde, 2003;
Holländer, Px xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxokočka, V. Nové pojmy v Ústavě České republiky I, Politologický časopis, č. 1/1994, s. 5 - 16;
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx x x xxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxha: Linde, 1996;
Kühn, Z. Aplikace práva ve složitých případech - k úloze právních principů v judikatuře, Praha: Karolinum, 2002;
Kysela, J. Přexxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
x xx xxxxxxx xx xx x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxední aktualizace srpen 2000;
Sachs, M. (ed.) Grundgesetz - Kommentar, Mnichov: C. H. Beck, 1996;
Schmitt, C. Verfassungslehre, 9. vydání, Berlxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxx
xxxxxxxx xx Materiální ohnisko ústavního pořádku, jeho ochrana a nález Ústavního soudu ve věci M. Melčáka, in Pospíšil, I., Wagnerová, E., Vladimír Klokočka - Libxx xxxxxxxx x
xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxx mezinárodními smlouvami]
Pavel
Molek
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
1.
Toto ustanovení obsahuje klíčovou normu, jíž české prxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxáva (vycházíme z terminologie in Malenovský, s. 429 - 433) a vůbec k poměru těchto dvou právních řádů.
2.
Ve filozofické rovině řeší vztah těchto dvox xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xrávní řády vůči němu vystupují coby subsystémy satelitní a charakter vazby "ústředí - satelit" zajišťuje funkční jednotu celého systému. Vztahy mezi xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx subsystému, který je subsystémem nepřizpůsobivým. xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xřizpůsobit. Aby ústřední subsystém mohl hrát účinně svou sjednocující systémovou roli, musí od satelitních subsystémů vyžadovat, aby uznaly jeho výxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxbsystém ovšem nevytváří se satelitními subsystémy formální jednotu (na rozdíl např. od práva federativního státu), prosazuje se diktát ústředního sxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxd normami vnitrostátními. Přizpůsobivost satelitních subsystémů zajišťují i další právní nástroje, zvláště uplatnění principu, jenž ukládá interxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxx
xx
xxxxxxxx k tomu, že mezinárodní právo samo neukládá státům, jak mají recipovat, tedy přejímat, normy mezinárodního práva, je obecně na nich, jakou cestu zvolí. xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx
xxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxodovací činnosti, nyní se nicméně již i v něm prosazuje spíše dualistické provedení mezinárodních smluv zákonem. V kontinentálních systémech založexxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxd se vnitrostátní právo nerozhodne konkrétní závazek převzít) je tradiční cestou transformace, tedy zachování doslovného znění mezinárodní smlouvx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx závazku a obsahový přenos tohoto závazku. Ten je postupem "nejšetrnějším" k vnitrostátnímu právu, jehož uživatel ani nemusí poznat, že důvodem jeho zxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx postupem legislativně nejnáročnějším, zvláště při narůstající komplexnosti právního řádu, jak se mohou přesvědčit předkladatelé novel adaptujícxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxuvní normy mezinárodního práva do vnitrostátní právní sféry, aniž by přitom ztrácela formu mezinárodního práva" (Malenovský, 2008, s. 433). Tento poxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxž by si mezinárodní právo samo stanovilo i fakt inkorporace do vnitrostátního práva), a proto schopné akceptovat, že i mezinárodněprávní závazek může xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxpochybnitelnou informovanost subjektů práva o jejich obsahu a okamžiku vstupu v platnost, jakou je v případě ČR Sb. m. s. podle ZSZMS). Potřebuje k tomu xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxntským smlouvám, nikoli ke smlouvám vládním či resortním, neboť jejich aplikační přednost by znamenala fakticky obcházení zákona, viz Malenovský, 2xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxlenovský, 2008, s. 503) nebo obecná, tedy taková, která obecně upraví, které xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxx xxx x xx xx xxxx xxxxxním i současném znění, změnila se pouze množina mezinárodních smluv, na kterou dopadá, a právní síla, kterou jim ve vnitrostátním právu propůjčuje.
xx
x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx tento článek stanovil, že "ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxitovanou skupinu mezinárodních smluv, jim však propůjčovalo v českém právu právní sílu obdobnou ústavnímu pořádku.
5.
Euronovelou Ústavy ČR byxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xákladních svobodách tak nyní dopadá čl. 10 Úst typově na všechny skupiny smluv vyjmenovaných v čl. 49 Úst. Aby tyto smlouvy splnily podmínky čl. 10 Úst, xxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxačním procesem [viz komentář k čl. 49 a 63 odst. 1 písm. b) Úst] a jednak nabyly i mezinárodní platnosti. Tím se Ústava ČR přiklonila k monistickému modexx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxuvám zprostředkován pod ústavní sankcí účinek ve vnitrostátním právu, aniž by se z nich staly formálně součásti vnitrostátního právního řádu, soustřxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxtředí se tak na samotnou platnost norem jednotlivých právních řádů).
6.
Procedura přijímání v Parlamentu je rozebrána v komentáři k čl. 49 Úst. Na txxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxje tedy jeho předchůdce, jak by se mohlo zdát z pouhého textu ustanovení. I souhlas vyjádřený předchozími parlamenty působícími na našem území je třeba xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxvodárce respektovat mezinárodní závazky vyjádřená právě v čl. 1 odst. 2 Úst vyvolává nutnost vybrat ten výklad, který podporuje respekt ke všem mezinxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xrčitým minimálním počtem států nebo splnění jiné odkládající podmínky, takže
ratifikace
ze strany ČR ještě nemusí znamenat, že pro ni jde o smlouvu plxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xx Vídeňské úmluvy o smluvním právu). Pokud jde o účinnou výhradu, znamená to, že ustanovení, vůči němuž byla učiněna, pro ČR neplatí, resp. platí v určitéx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxrmulované nebo označené prohlášení, učiněné státem při podpisu, ratifikaci, přijetí nebo schválení smlouvy nebo při přístupu k ní, jímž tento stát zaxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xázoru na smlouvy (dosud) neplatné. I z (dosud) neplatné smlouvy (protože ještě nenabyla mezinárodní platnosti, ale třeba i proto, že již byla ze strany xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxosti však působí podle našeho názoru pouze nepřímo, způsobem předpokládaným v čl. 1 odst. 2 Úst (a v komentáři k němu rozebraným).
8.
Vyhlášením se xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx ximiž je ČR vázána, oznámení o výpovědi mezinárodních smluv a o jiných skutečnostech důležitých pro provádění jednotlivých mezinárodních smluv a rozhxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxdle § 5 odst. 2 zákona), a to v českém znění a ve znění autentickém (není-li jím znění české), přednostně pak v angličtině. Za den vyhlášení, rozhodný i pro xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxí vyhlášené ve Sb. m. s. (a nikoli např. znění publikované v Úředním věstníku EU, u smluv, jež jsou v něm oznamovány) je na území ČR závazné, jak konstatovax xx x xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxmou udělena aplikační přednost před zákony. Jinak řečeno, tam kde norma obsažená ve vnitrostátním zákoně stanoví něco jiného než norma obsažená v mezixxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxe se může bezvýjimečně a automaticky vztáhnout pouze na mezinárodní smlouvy, které jsou takové aplikace schopny, jinak řečeno, na smlouvy, které jsou xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxx xxster v. Neilson, 27 U.S. 253 (1829). Tuto podmínku považuje za samozřejmou i J. Filip (s. 285). Není sice v komentovaném článku přímo vyřčena, jak však doxxxxxx xx xxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx však sama o sobě otázkou výkladu, neboť mezinárodní smlouvy obvykle samy o sobě nestanovují, zda takovou povahu mají či nikoliv. Není dokonce ani vylouxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxtanovení self-executing a ustanovení, která ke svému působení na vnitrostátní řád potřebují být do něj dále, neautomaticky, převedena a doplněna takx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xda strany mezinárodní smlouvy měly takovou aplikaci v úmyslu (subjektivní prvek) a zda je taková aplikace vzhledem k jasnosti a kompletnosti daného usxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxtátním právním řádu aplikována typicky až po adaptaci zmíněné výše. Jak k tomu uvedl na stejném místě již zmíněný John Marshall: "V takovémto případě je xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x
xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxamená to ovšem, že by tímto zprostředkováním při své cestě do právního řádu pozbyla svou aplikační přednost. I v tomto případě musí být podle našeho názoxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxouvu, musí být onomu druze jmenovanému přiznána aplikační přednost, pokud je to nezbytné k přednostní aplikaci mezinárodní smlouvy, k jejíž recepci pxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxx xxx x xx xxxxxxxx.
11.
O tomto střetu přitom nerozhoduje jen samotný text oné smlouvy, či text zákona, do nějž byla adaptována, ale i její závazný výklad poskytovaný xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx. následného judikatorního odklonu takového mezinárodního orgánu při výkladu předmětné smlouvy. Jiný názor zastávají Z. Kühn a J. Kysela (2002a). Poxxx xxxx xxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxční hodnotu, ovlivní tedy pouze to, který z možných výkladů daného zákonného ustanovení bude použit. Tento rozpor nicméně není zásadní, neboť hranice xxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxamentu, vnitrostátní publikace, závaznost pro ČR a self-executing povaha), které jsou konkretizovány i v důvodové zprávě, tak dá mezinárodním smlouxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx častěji (viz ilustrativní příklad v rozsudku NSS sp. zn. 9 Azs 23/2007). Tato aplikační přednost je přitom méně než nadzákonná povaha podle dřívějšího xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxní čl. 10 Úst referenčním kritériem, pro něž by mohl být vnitrostátní zákon zrušen, pouze není aplikován. Rozporný vnitrostátní zákon tak zůstává v plxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xak možnost, že by se mezinárodní smlouva uplatnila namísto normy ústavního pořádku (leda bychom ústavní pořádek nevnímali jako množinu taxativně vymxxxxxx x xxx xxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx možné tam, kde ve střetu normy obsažené v mezinárodní smlouvě o lidských právech a základních svobodách s normou ústavní svědčila prvně jmenované ještx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx by tedy měly určit, zda je dané ustanovení mezinárodní smlouvy samovykonatelné, a pokud je takovým shledají, aplikovat je namísto vnitrostátního zákxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx interpretaci vycházet z interpretačních pravidel obsažených ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu z roku 1969: "Ta v čl. 31 až 33 dává jednoznačně přednoxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xmlouvě v jejich celkové souvislosti), přičemž vždy je nutno přihlédnout též k předmětu a účelu smlouvy. Naopak přípravné materiály a okolnosti, za nicxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxstátního práva může mít podle okolností zcela odlišný význam než totožný termín mezinárodní smlouvy." (Kühn, Kysela, 2002a, s. 310)
14.
Jde přitox xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx, jaký je používán např. při výkladu čl. 95 odst. 1 Úst ("Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou...") a který včleňuje pod pojem xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxž nejtěžší argument nacházíme v tom, že o smlouvách podle čl. 10 (na rozdíl od smluv podle čl. 10a) rozhoduje Parlament podle čl. 39 odst. 2 Úst prostou nxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx
xxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxvanou. Taková vstřícnost k mezinárodnímu právu by neměla ve světě obdoby. K opačnému závěru ovšem dospívá J. Malenovský (Malenovský, 2005, s. 411 - 412xx xxxxx x xxxxxxxxx
x xxxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x
xxx xxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx mezinárodní smlouvy podle svého čl. 10a (
lex specialis
) svou věcnou působnost. V takto uprázdněném prostoru se proto místo ní uplatní smlouvy primárxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx
15.
Zdálo by se tak, že smyslem a obsahem této změny bylo sice snížit právní sílu mezinárodních smluv, ale zato tuto (relativně) nižší právní sílu vztáxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xdebrání derogační pravomoci ÚS při konfliktu mezi mezinárodní smlouvou a vnitrostátním zákonem: "Navrhovanou úpravou dochází k rozšíření věcné půsxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxjí však spojeny obtíže již ve fázi schvalování těchto smluv v Parlamentu, kde se nadto vyžaduje kvalifikovaná ústavní většina v obou komorách. Napříštx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xají za následek převod některých působností ústavních orgánů České republiky na mezinárodní instituce. Důsledkem přednosti mezinárodních smluv jsxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxzků České republiky plynoucích z členství v Evropské unii a ani jako právně možné, aby v případě nesouladu zákona s mezinárodní smlouvou jsoucí součástx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx. Navíc nutno zdůraznit, že universální funkcí ústavních soudů ve všech vyspělých zemích je
abstraktní
, resp. konkrétní ochrana ústavnosti, eventuáxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxládá, že soudce v případě zjištění rozporu zákona s mezinárodní smlouvou jsoucí součástí právního řádu dá přednost mezinárodní smlouvě. Takový postux xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxonem. Tento postup obecného soudu vyplývá jak z přednosti mezinárodních smluv (resp. jejich určitých ustanovení) před zákonem, tak z explicitní úpraxx x xxx xxxx
xxx
xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxovou mezinárodní smlouvou. Přiklání se tedy k decentralizovanému modelu přezkumu souladu vnitrostátního práva s mezinárodní smlouvou, a to s následxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxu se zákonem soudce vázán podle téhož odstavce, jinak řečeno, o všech mezinárodních smlouvách ve smyslu čl. 10 Úst. Naopak derogační pravomoc ÚS přiznáxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxx xxx xx xxxxx xxx xx3/2002 Sb.), byť pouze
obiter
dictum; ovšem, jak uvádí J. Filip: "
obiter dictum
razance vodíkové pumy" (Filip, 2002, s. 12). V něm totiž při posuzovánx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx práv, a tedy ani interpretovat žádnou novelu Ústavy ČR tak, že by vedla ke snížení úrovně jejich ochrany. Mezinárodní smlouvy o lidských právech a záklxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx a to s derogačními důsledky. Jak ÚS uvedl: "Rozsah pojmu ústavního pořádku nelze vyložit toliko s ohledem na ustanovení čl. 112 odst. 1 Ústavy, nýbrž i vzxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxách." Jinak řečeno, ÚS opět prokázal, že interpret má být "chytřejší" než zákonodárce, a v čl. 10 a čl. 95 Úst našel skryty celkem tři dovětky, které ústxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx - nad rámec výslovně uvedené aplikační přednosti - svou nadzákonnou sílu. V čl. 95 odst. 1 Úst dovětek o tom, že obecný soud není oprávněn posoudit soulax xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxtí a faktickou neaplikovaností ze strany soudů, byť nejvyšších: "Ať by již takové rozhodnutí bylo přijato kteroukoli soudní instancí, v právním systéxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xdst. 2 Úst pak konečně našel dovětek stanovící, že ústavním pořádkem se míní ústavní pořádek ve smyslu čl. 112 Úst a mezinárodní smlouvy o lidských práxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxcesních řádů, která obecným soudům ukládají povinnost přerušit při shledání rozporu s mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodácx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxx
xxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xx své většině domnívala, že jejím smyslem bylo otevřít vnitrostátní právní řád širšímu okruhu mezinárodních smluv (namísto dosavadních zhruba 30 lidsxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx x x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxost). Po nálezu 403/2002 Sb. ovšem bylo snadné nabýt pocitu, že vlk otevřenosti k mezinárodnímu právu se nejprve "nažral" textem euronovely a kozu v poxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxitom vedou i travaux préparatoires: "Byl proto hledán a nalezen kompromis spočívající v akceptaci monistického principu pro všechny ‚prezidentské' xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxítnuto bylo naopak rozšíření této působnosti na všechny smlouvy podle nového čl. 10. Za základ byl vzat Matulkův návrh nového čl. 10 odst. 1 doplněný o uxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx x xx xx xxx xxxxxxxm nového uspořádání stalo obecné soudnictví" (Kühn, Kysela, s. 425).
19.
Tuto kritiku citovaného nálezu ÚS vyjádřil souhrnně právě Zdeněk Kühn. Txx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx Ústavního soudu, zákonodárce a obecných soudů v procesu vnitrostátní aplikace mezinárodního práva" (Kühn, s. 2). Model derogační, v němž je výlučně nx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xaopak podle Kühna třeba se smířit s tím, že zákonodárce zvolil model "pouhé" aplikační přednosti pro všechny smlouvy v čl. 10 Úst uvedené (a jak uvedl v rxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxena významnější úlohou obecných soudů"). Z. Kühn navíc upozorňuje na určitou absurdnost "povýšení centralizovaného modelu kontroly souladu domácíxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x lidskoprávní smlouvou Ústavnímu soudu podle č. 95 odst. 2 Ústavy" (Kühn, s. 3). Hlavním terčem kritiky mu je pak fakt rozporu tohoto výkladu se samotným xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx x xxxx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxcna bude ÚS sám neomezeně určovat rozsah svých derogačních kompetencí (Kühn, s. 4). Zde pak podle názoru Kühna a Kysely aplikoval "nadpozitivní" právo xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xález přijat, byl podán ještě za účinnosti Ústavy ČR před euronovelou), neboť ani bez přijetí takového právního názoru by ÚS samozřejmě nic nebránilo, xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxnutí ÚS o neaplikovatelnosti, byť ne zrušení, vnitrostátního zákona vedlo vzhledem k obecné závaznosti jeho rozhodnutí k jejich faktické neaplikovaxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxizované kontroly souladnosti s mezinárodními smlouvami, k níž ústavodárce směřoval - byly motivovány k tomu, aby se na této kontrole podílely a byly do xx xxxxxxxx xxx xx xxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxnoznačně odmítl obecnými soudy všeobecně sdílenou tezi, že kontrola souladu zákonů s normativními složkami stojícími výše v hierarchii aplikovatelxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxním, že v kritizovaném nálezu "nekladl ani tolik důraz na zachování svého centralizovaného postavení při kontrole ústavnosti, jako spíše na zachovánx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xx xx pak podle Kühna nález Pl. ÚS 34/02 (č. 53/2003 Sb.), kde ÚS konstatoval, že posuzuje "obsah napadených ustanovení zákona z hlediska jejich souladu s ústxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xšechny smlouvy podle čl. 10 Úst, tedy nejen ty o lidských právech. A skutečně, jako referenční hledisko použil i Chartu místní samosprávy, a to i s vědomíxx xx x
xxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxají zvláštnosti jejího výkladu a aplikace. Pravidla jí vyjádřená, která tvoří evropský standard místní samosprávy, jsou stěží přímo uplatnitelná (sxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxazem na limity tohoto posuzování u smluv, které nejsou "self-executing". Na druhou stranu ze skutečnosti, že zde ÚS sám odkazuje zejm. k čl. 1 odst. 2 Ústx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx
xxxxxace
pouze tehdy, kdy nebude existovat jiný způsob (zrušení konkrétního rozhodnutí ze zákona vycházejícího), jak se nedostat do konfliktu s našimi mexxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxvem stát své závazky neporušuje: "Zásadně, dovodí-li Ústavní xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xl. 10 Úst, a následná aplikace smlouvy. Ústavní soud, zčásti jistě oprávněně nedůvěřující schopnosti obecných soudů reflektovat povahu jeho obecně zxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx x xxx důvod" (Kühn, s. 5).
22.
Argumentaci ÚS kritizovala i řada dalších akademiků. I J. Filip souhlasil ve svém článku s původní intencí euronovely, texx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx x xxxx xx xxxxnovský tento postup přejímání právních závěrů obsažených v této judikatuře, typicky ESLP, označuje za "konformní recepci", viz Malenovský, 2008, s. xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xx x xxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x taxativnosti vymezení ústavního pořádku a je mu třeba dát zapravdu, že má-li ústavní pořádek ve svém celku plnit roli základního zákona státu, musí být xxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxt mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách byl ... z Ústavy totálně vymýcen, musí být totiž v tomto směru nepřekročitelnou překáxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxule, Syllová, s. 83). S tímto argumentem souhlasí i Kühn a Kysela, když varují před tím, že by se měl ústavní pořádek změnit z pevně a taxativně určené katexxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx
23.
ÚS také ponechal nedopovězeno, zda tuto ústavní právní sílu bude přisuzovat pouze smlouvám, jež byly v Parlamentu přijaty podle dřívějšího znxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx prostou většinou podle čl. 39 odst. 2 Úst. Lze doufat, že na této metě se vstřícnost ÚS k mezinárodním lidskoprávním závazkům zastaví, neboť opak by znamxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxrity či speciality) derogovat předchozí rozhodnutí kvalifikované většiny přijímající (starší, popřípadě obecnější) ústavní zákon (shodně Kühn a Kxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x lidských právech schválené po účinnosti euronovely měly menší právní sílu než tytéž mezinárodní smlouvy přijaté po její účinnosti. Naopak ve vztahu k xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxoaktivitou x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxx xxx x xxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xezinárodních smluv:
-
o lidských právech a základních svobodách přijaté před euronovelou (ponechají si svou ústavní sílu),
-
o lidských právexx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxouvy přijaté před euronovelou (budou povýšeny na úroveň aplikační přednosti),
-
ostatní mezinárodní smlouvy přijaté po euronovele (budou mít taxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxx xxxx xředběžně posouzen jejich soulad s ústavním pořádkem),
-
J. Malenovský navíc mezi "smlouvy podle čl. 10" vřazuje i smlouvy podle čl. 10a Úst, jejichx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxx
xxx
xxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxjí být mezinárodní smlouvy o lidských právech součástí ústavního pořádku, bude v řízení o souladnosti mezinárodní smlouvy, jež má být ratifikována, pxxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxrdně, že tak bude posuzován soulad budoucího "ústavního pořádku" se stávajícím "ústavním pořádkem", jak jej extenzivně chápe ÚS, jinak to však znamenx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxx jen přivítat.
25.
Kritiku si vysloužila i argumentace ÚS nezměněným zněním procesních řádů. Jím totiž ÚS opustil svou vlastní interpretační zásaxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxva (Kühn, Kysela).
26.
Doktrína vyjádřená v nálezu 403/2002 Sb. však nebyla plně následována ani obecnými soudy. Důkazem této skutečnosti (stejxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxátním právem s následkem jeho případné neaplikovatelnosti) může být rozsudek NSS sp. zn. 6 As 55/2006. NSS zde vyšel z judikatury ESLP k otázce vřaditelxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxukou soudního přezkumu rozhodnutí o výsluhových příspěvcích zakotvenou ve vnitrostátním zákoně, a to bez aktivace ÚS postupem dle čl. 95 odst. 2 Úst. Nxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxor této výluky s mezinárodní smlouvou přitom podle NSS nepředstavuje rozpor s ústavním pořádkem, neboť z něj byly smlouvy o lidských právech vyňaty eurxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
obiter
dicta, a bez podrobného zdůvodnění. Sám pak nabídl podrobné zdůvodnění opačného postupu. Vyšel ze znění Ústavy ČR, důvodové zprávy, jasně vyjxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxnoručně provedené" přímé přednostní aplikaci mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách (zde čl. 14 odst. 7 MPOPP a čl. 4 odst. 1 Prxxxxxxx xx x x xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxl, poněkud překvapivě konstatoval, že "ve smyslu článku 10 Úst jsou tyto mezinárodní úmluvy v České republice bezprostředně závazné a mají přednost pxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxx x xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxhn, když definují pět možných situací, k jakým může vést obecným soudem zjištěný rozpor obyčejného zákona s mezinárodní smlouvou v decentralizovaném xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xěti situací naznačují tyto cesty řešení:
-
Dojde-li obecný soud k závěru, že zákon je v rozporu jak s ústavním pořádkem, tak s mezinárodní smlouvou, jx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxx xx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxho prostým neaplikováním v daném případě. Teprve pokud ÚS konstatuje soulad zákona s ústavním pořádkem, má obecný soud pravomoc posoudit jeho soulad s xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx použije se namísto zákona mezinárodní smlouva.
-
Dovodí-li soud rozpor zákona s mezinárodní smlouvou, nikoliv však s ústavním pořádkem, postupuxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xidských právech x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xřípadě povahu výjimky z obecné aplikace zákona (
lex specialis
), použije se pro danou kauzu mezinárodní smlouva. Takováto situace bude ve vztahu k mezixxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx zákon, tak příslušná ustanovení mezinárodní smlouvy.
-
Právo posledního slova pak zůstane ÚS i v případech, kdy nebyla aktivována jeho derogační xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxx ústavní stížnost podána.
28.
Přitom rozpor mezi oběma přístupy (decentralizované neaplikace obyčejného zákona podle textu čl. 10 nebo jeho xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxobodách je však významný již výrazně méně. Jak totiž upozorňuje Z. Kühn (s. 2), i v případě vítězství jeho přístupu nedojde k aplikaci vnitrostátního záxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxnutí a i obecné soudy jsou jeho rozhodnutím vázány. Navíc by takový přístup umožnil pružně zareagovat na změny na straně samotné mezinárodní smlouvy, kxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxa, ten již v takovém případě samozřejmě neobživne. "Úroveň ochrany lidských práv" je však podle našeho názoru v obou případech stejná. Modelu derogačnxxx xxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxjícího zákona je ovšem flexibilnější, a to jak z hlediska snadného oživení aplikace takového zákona, tak z hlediska toho, že v konkrétním případě není txxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxx že právě ve snaze ÚS zachovat hierarchický model, v němž pouze on interpretuje mezinárodní smlouvy o lidských právech, je třeba hledat důvody pro přijexx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxistuje např. v Německu, Francii, Belgii, Nizozemsku, Španělsku, Švýcarsku či Lucembursku (Kühn, s. 2).
29.
Spor o to, který z obou modelů nakonec zxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxést i vědomí toho, že i některé obecné soudy jsou schopny kvalifikovaně xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxáva není pouze rolí Ústavního soudu, jakkoliv Ústavní soud v této věci svou pozici petrifikuje. Nejde přitom o malichernosti. Namísto toho, aby Ústavnx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxoval vlastní pravomoci a v mnoha obecných soudcích tak podle mne zbytečně vyvolal dojem, že aplikace mezinárodních závazků se jich ostatně ani příliš nxxxxx x xx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxj. Příkladem z poslední doby může být nález Pl. ÚS 29/08 (č. 181/2009 Sb.), kde ÚS poukázal (odst. 56) na to, že princip rovnosti před zákonem je skrze čl. 2x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxační norma obsažená v čl. 10 vztahuje i na smlouvy přenášející některé pravomoci orgánů ČR na mezinárodní organizaci nebo instituci, tedy na smlouvy pxxxx xxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxcí na ně přenáší i úvahu o způsobu inkorporace). Odpověď na tuto otázku, která je klíčová i pro vymezení množiny "smlouvy podle čl. 10 Úst", je rozebrána pxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
Související právní předpisy:
Z judikatury:
1. Nález Pl. ÚS 36/01 (sv. 26, s. 317, č. 403/2002 Sb.):
"Z ústavní maximy dle čl. 9 odst. 2 xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xbsažen i pokyn ÚS, dle kterého žádnou novelu Ústavy xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
x xxxxxxxxx xýchodiska nutno posuzovat změny, jež přinesla novela Ústavy, provedená ústavní zákon č. 395/2001 Sb., a to v ustanoveních čl. 1 odst. 2, čl. 10, čl. 39 odxxx xx xxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxx xx x xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxa mezinárodního a práva vnitrostátního, nelze interpretovat ve smyslu odstranění referenčního hlediska ratifikovaných a vyhlášených mezinárodníxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx pořádku nelze vyložit toliko s ohledem na ustanovení čl. 112 odst. 1 Úst, nýbrž i vzhledem k ustanovení čl. 1 odst. 2 Úst a do jeho rámce zahrnout i ratifikxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xinak by je bylo nutno vykládat v tom smyslu, že v případě rozporu zákona s ústavním zákonem soudce obecného soudu není kvalifikován věc posoudit a je povixxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxx povinen postupovat dle mezinárodní smlouvy. Ať by již takové rozhodnutí bylo přijato kteroukoli soudní instancí, v právním systému neobsahujícím sxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxu identické situace, by tak byla Ústavou vytvořena ničím neodůvodněná procedurální nerovnost, což na základě argumentu reductionis
ad absurdum
nelxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxx xxx xxx xx x xxx 112 odst. 1 Úst svědčí i skutečnost, že i po přijetí ústavní zákon č. 395/2001 Sb. zákonodárce nezměnil ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 224 oxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxho jednotlivých ustanovení, s ústavním zákonem, nýbrž i v případě jejich rozporu s mezinárodní smlouvou, která má přednost před zákonem.
Z uvedených xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxe k závěru, že zákon, xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x. Nález Pl. ÚS 34/02 (sv. 29, s. 141, č. 53/2003 Sb.):
"Český ústavní standard místní samosprávy je doplněn a obohacen standardem, který vyplývá z mezinxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx publikované v Radě Evropy pod č. 122 ETS a v České republice pod č.181/1999 Sb. a č. 369/1999 Sb.
Charta
není klasickou smlouvou o lidských právech, nexxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxřená, která tvoří evropský standard místní samosprávy, jsou stěží přímo uplatnitelná (self-executing). Evropský standard územní samosprávy je vyjxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxrávě určitý počet takových práv určených Chartou. Práva zaručená Chartou územní samosprávě smluvních stran jsou rámcová.
Charta
sama v řadě ustanovxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxčuje úplnou svobodu územní samosprávy. Ta není evropskou tradicí. Zákony, popř. další předpisy podle volby a tradice smluvních stran mohou podrobně vxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x postavení jednotlivých orgánů, určovat rámec pro hospodaření, přiznávat majetek a její finanční zdroje. Už vůbec
Charta
nečiní z územní samosprávy xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xamosprávy na její porušování ze strany států - smluvních stran, natožpak účinný cílený nástroj prosazení standardu vůči státům skutečně Chartu porušxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxropy připravuje pravidelné zprávy o stavu územní samosprávy a v jejím rámci působí tělesa reprezentující územní samosprávu i instituce sledující stax x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx Authorities of Europe). Chybí nicméně jednotný autoritativní výklad ustanovení Charty, jenž by odděloval případy možné státní úpravy od úpravy neslxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxprávy. Běžně se přitom ustanovení Charty nedovolávají.
Slabost nástrojů prosazování Charty však samozřejmě nemění nic na její závaznosti.
Charta
xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx - pojetí ústavního pořádku (čl. xxx xxxxx x xx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxcová povaha Charty ani specifický charakter jí vyjádřených kolektivních práv jejímu užití jako měřítka při
abstraktní
kontrole ústavnosti zákonů nxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxlušného legislativního rámce. ÚS rozhodně není povolán k přehodnocování tohoto politického kroku, ověřuje jenom, zda nedošlo k překročení Chartou vxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxo kritéria pro posuzování ústavnosti, jak v rámci řízení o kontrole norem, tak v rámci rozhodování o ústavních stížnostech. V nálezu Pl. ÚS 36/01 (cit. vxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxenčního hlediska ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách pro posuzování vnitrostátního práva Úxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxavnosti, jako spíše na zachování referenčního hlediska přezkumu. To ostatně potvrzují i další rozhodnutí, kde výkladem pojmu ústavní pořádek, zahrnxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x lidských právech, ačkoliv se navrhovatel dovolával pouze ustanovení Listiny [nález sp. zn. Pl. ÚS 44/02 ze dne 24.6.2003 (N 98/30 SbNU 417; 210/2003 Sxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx ÚS 142/03 ze dne 2.10.2003 (N 116/31 SbNU 45) anebo nález sp. zn. II. ÚS 321/04 ze dne 24.2.2005 (N 33/36 SbNU 367)].
37. Na tom nic nemění skutečnost, že v nxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxí smlouvy o lidských právech a základních svobodách tím, že zatímco v případě rozporu zákona s ústavním zákonem není soudce obecného soudu kvalifikováx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxe čl. 10 Úst povinen postupovat dle mezinárodní smlouvy. Podle právního názoru vysloveného ÚS v tomto nálezu by takové rozhodnutí, bez ohledu na to, ktxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx i faktických derogačních důsledků. Pro dvě, svou ústavní povahou identické situace, by tak byla Ústavou vytvořena ničím neodůvodněná procedurální nxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxá. K nepoužití napadeného ustanovení Městským soudem v Praze by případně došlo nikoliv pro její rozpor se smlouvou o lidských právech, tedy rozpor, jenx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxvním řádu ČR na základě čl. 10a Úst (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 50/04, N 50/40 SbNU 443, 494), a nikoliv čl. 10 jako mezinárodní smlouvy o lidských právech, nx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxího dvora vytvářela ničím neodůvodněná procedurální nerovnost, která by zasahovala do materiálního ohniska Ústavy."
4. Nález Pl. ÚS 29/09 (č. 387xxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx na území České republiky, bude publikováno, v souladu s čl. 10 ve spojení s čl. 52 odst. 2 Úst a zákonem č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xnění SEU a SFEU, byly publikovány v řadě C Úředního věstníku EU, kde jsou zveřejňovány pouze informace a oznámení, nikoliv závazné právní předpisy (sroxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xx xxx x xxxx xx 450)."
5. Rozsudek NSS ze dne 29.3.2007, sp. zn. 2 As 12/2006:
"Pravidla obsažená v článku 6 Aarhuské úmluvy nelze pokládat za přímo vykonatelná, a nxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použixx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xmluvy, jež ve svém článku 3 odst. 1 stanoví povinnost signatářských států plynoucí z této úmluvy především takto: ‚1. Každá strana přijme nezbytná práxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxcí, účasti veřejnosti a přístupu k právní ochraně, a včetně přiměřených opatření pro prosazování práva, s cílem zavést a udržet jasný, transparentní a xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxdčuje také autentický výklad vytvořený Hospodářskou komisí OSN pro Evropu (Economic Commission for Europe: The Aarhus Convention: An Implementatiox xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxná pravidla do praxe. V rámci této povinnosti má každá smluvní strana určitou flexibilitu v tom, jak adaptuje závazky z úmluvy plynoucí na svůj národní pxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxx xxxxsení ze dne 26.9.2005, sp. zn. 5 Ca 4/2005, kde uvedl: ‚Čl. 9 odst. 2 Aarhuské úmluvy nesvěřuje výslovně osobám z řad dotčené veřejnosti xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxžnost dosáhnout přezkoumání soudem nebo jiným nezávislým orgánem. Aktivní legitimace žalobce k podání žaloby dle § 66 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s čl. 9 xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxení do provozu, široce vymezená práva přístupu veřejnosti do těchto řízení v tomto článku upravená však nejsou přímo vykonatelná ve smyslu článku 10 Úsxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxtých vnitrostátních norem na straně druhé. Těmto mezinárodněprávním normám tak nesvědčí přímá aplikační přednost před vnitrostátním právem, nýbrž xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xostál povinnosti loajality České republiky k závazkům, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva, jak je vyjádřena v článku 1 odst. 2 naší Úst. K totoxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx uvedl, že ‚imperativ souladného výkladu vnitrostátního práva s mezinárodně právními závazky České republiky je v tomto případě určující. NSS je při sxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxliže je tedy pořizování nebo změnu územně plánovací dokumentace možné podle vnitrostátního práva vnímat vícero způsoby, pak přednost má dostat ten výxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x
xx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx Bezpečnostní informační služby o příspěvek za službu (resp. o jeho výši), byť jde o nárok spjatý se služebním poměrem příslušníka ozbrojeného sboru, kxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxx xxxiž o spor, který zjevně uniká všem třem kritériím, která pro ospravedlnění výluky ze záruk čl. 6 odst. 1 ÚPS Evropský soud pro lidská práva v průběhu času xxxxxxx x xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxlo přetrženo, ba dokonce lze tvrdit, že spor o výši příspěvku za službu nemá pražádnou souvislost s výkonem státní moci. NSS proto konstatuje, že ustanoxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx ustanovení mezinárodní smlouvy, která byla vyhlášena, k jejíž ratifikaci dal souhlas parlament a jíž je Česká republika vázána, musel řešit případné xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxa vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Podle čl. 95 odst. 1 Úst xx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxbo s takovou mezinárodní smlouvou. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v roxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxxovení zákona odporuje mezinárodní smlouvě vymezené v čl. 10 Úst, nikoliv však již ústavnímu pořádku České republiky, jehož legální definici podává člx xxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx zákonem aplikovat. Článek 10 Úst ve znění ústavního zákona č. 395/2001 Sb. upravuje totiž nejen obecný inkorporační režim mezinárodních smluv, ale x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxinárodních smluv a zákona. NSS poukazuje zejm. na část ustanovení čl. 10 Úst za středníkem, které stanoví pravidlo aplikační přednosti mezinárodní sxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xoudce těmito smlouvami. Proto ústavní zákon č. 395/2001 Sb. ostatně revidoval i původní znění čl. 95 odst. 1, podle kterého byl soudce při rozhodování xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxti mezinárodní smlouvy ovšem plyne logická konsekvence v tom, že je oprávněn posoudit soulad zákona a mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Úst a v případě zxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx zákonem a aplikuje mezinárodní smlouvu namísto zákona, aniž by bylo třeba zákon rušit (to byl ostatně zcela explicitně vyjádřený úmysl ústavodárce - sxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx sdílí přesvědčení, že soudce je povinen mezinárodní smlouvu aplikovat přímo, a nemůže tedy v pochybnostech přerušovat řízení a obracet se na ÚS
per anaxxxxxx
xxx xx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
x
xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx zásadní význam především v případě bývalé kategorie mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách (ve smyslu čl. 10 Úst před zmíněnox xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx x xxxx xxx xx x xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxprávní" a "jiné", povinnost soudce přímo aplikovat ustanovení mezinárodní smlouvy namísto zákona se vztahuje rovněž i na smlouvy mající xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxho ustanovení zákona. NSS si je vědom, že ÚS záhy po přijetí ústavního zákona č. 395/2002 Sb. v nálezu ve věci Pl. ÚS 36/01 ze dne 25. června 2002 (publikovxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxech a základních svobodách. ÚS, s odkazem na nutnost zachovat "dosaženou procedurální úroveň ochrany základních práv a svobod", se cítí povolán k přezxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxluv zrušením napadeného zákona. NSS však nemůže nevidět, že tento závěr ÚS vyslovil
obiter dictum
bez jakékoliv souvislosti s případem, který v dané vxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxc věci podrobeny silné kritice. Za této situace NSS shledává nemožným, aby nerespektoval jasné znění ústavního pokynu.
Z výše uvedeného tedy pro posuxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx měl Městský soud v Praze v souladu s čl. 10 Úst přednostně aplikovat před jemu odporujícím ustanovením § 139 odst. 1 zákona o BIS a stěžovatelovu žalobu vxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxx x xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx že Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. Tím, že respekt k těmto závazkům byl vtělen do samotného uvozujícíhx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxých rysů ústavního pořádku České republiky prozařující celým jejím právním řádem. Na tuto obecnou klauzuli pak navazuje čl. 10 Úst. ... Čl. 10 ve spojexx x xxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxnt', jejíž aplikace se v kasační stížnosti dovolává stěžovatel, a která je zakotvena v čl. 33 Ženevské úmluvy, znamená
de facto
závazek smluvních státx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení'. Tato zásada je podle oficiálního výkladu Úřadu Vyxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxy státy (www.unhcr.cz). Roku 1951 byla vtělena právě do čl. 33 Ženevské úmluvy, která patří k hlavním mezinárodním závazkům České republiky v oblasti uxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
x xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxitrostátní právní norma. Takto stanovená aplikační přednost norem obsažených v mezinárodních smlouvách spadajících do vymezení článku 10 Úst přitxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx6, č. j. 2 Azs 75/2005-75, dostupný na www.nssoud.cz).
Pokud jde o časový moment, kdy má k přednostní aplikaci dojít, pak logickou úvahou lze dospět k jexxxxxx xxxxxxx x xxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxp přednostní aplikace mezinárodní úmluvy obecně, pak platí zásadně vždy a v každém okamžiku. Ze žádného ustanovení nelze restriktivně dovodit, že by sx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xx xxx xxdom, odhlédnout a jeho aplikaci odložit, resp. odkázat ji na pozdější chvíli, příp. na jiný orgán. ... I na základě této
interpretace
nemůže být sporu o xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxhlíka) vyjde najevo poprvé.
Pokud by tedy striktní aplikace jazykového výkladu vnitrostátní právní normy nevyhnutelně vedla k tomu, že stěžovatel bx xxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx a pokud by takový výklad mohl zároveň vést k porušení čl. 33 Ženevské úmluvy, musí se orgán aplikující právo od takového výkladu odklonit a zvolit namístx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxva stojí nad hmotnými i procesními pravidly vnitrostátního práva. Jen tak lze dojít k výkladu mezinárodně konformnímu, který ukládá státu, v němž uprcxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxx xxxx x xxx x x xxx x xxxx xxxxx xxxxxvují ochranu práva na život a zákaz mučení."
Z literatury:
Filip, J. Ústavní právo 1, 4. vydání, Brno: Doplněk, 2003;
Filip, J. Nález č. 403/xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx x xxx
xxxxx xx
xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxhu domácího, mezinárodního a komunitárního práva, Právní rozhledy, č. 1/2004, s. 1 - 9;
Kühn, Z., Kysela, J. Euronovela Ústavy ve světle překvapivéxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxv. euronovely Ústavy ČR, Právní rozhledy, č. 7/2002, s. 301 - 312 (Kühn, Kysela 2002a);
Malenovský, J. Vítězství "dogmatiků" nad "pragmatiky" se odxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx práva, Právní rozhledy, č. 21/2006, s. 774 - 783;
Malenovský, J. Znovu k navrhované ratifikaci Římského statutu Českou republikou, Právní rozhledxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xydání, Brno: Masarykova univerzita a Doplněk, 2008;
Malenovský, J. Kulečník namísto štafetového běhu v ratifikačních řízeních o integračních smxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xudikatury NSS, in Jílek, D. (ed.) Společný evropský azylový systém, Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 180 - 197;
Sládeček, V., Mikule, V., Syllxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
1.
U málokterého ustanovení Ústavy ČR panuje taková nejistota a neshoda mezi ústavními právníky o tom, co xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x. 395/2001 Sb.), a že z pohledu přistoupení ČR k EU jde o ustanovení klíčové. Stejně tak se obě skupiny autorů shodnou na tom, že klíčové pro zodpovězení téxx xxxxxxx x xxx x xxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx x xxx xxxx
xx
xxxxx xxxxxxx xx xxxo základní otázku nabízí Jiří Malenovský vycházející z rozdílného účelu obou ustanovení. Podle něj má čl. 10a Úst spíše kompetenční povahu, když zakoxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xMalenovský, 2008, s. 488). Čl. 10 má naopak povahu normy inkorporační, jakési kvazigenerální recepční
klauzule
, a to jak vůči těmto smlouvám, tak vůčx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxporovaných mezinárodních smluv a práva komunitárního, stanovící i způsoby jejich koexistence a vzájemné synergie, které se společně a souběžně aplixxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxx x x xa ně dopadá pravidlo o aplikační přednosti. Z ostatních smluv podle čl. 10 se pak smlouvy podle čl. 10a vydělují tím, že je o nich hlasováno podle odst. 2 xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxhopnost smluv schvalovaných podle čl. 10a Úst konkurovat ústavnímu pořádku je však důsledkem kvalifikované ústavní procedury jejich projednání v Pxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxx byly takto kvalifikovány, je podstatné, že je jimi přenášena pravomoc orgánů ČR. Malenovskému tento závěr vyplývá zejm. z toho, že kdyby tvořily smlouxx xxxxx xxx xx x xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xx x xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxx neměly nijak upraven způsob, jak jsou inkorporovány do českého práva, resp. by takovou cestu našly, ovšem způsobem mnohem komplikovanějším, než je prxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxx xx xxxo možno poměrně složitou výkladovou interpretací čl. 10a Ústavním soudem dojít k závěru, že účinky sekundárního komunitárního práva uvnitř ČR po ratxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxtní aplikaci mezinárodních smluv, nelze věcnou působnost tohoto ustanovení vůči integračním smlouvám negovat a platný čl. 10 obcházet extrémním roxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx k tomu, že je považuje za podmnožinu smluv podle čl. 10, aplikuje na ně jak důsledky jejich přijetí ústavní většinou, tak důsledky aplikační přednosti pxxxx xxx xx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx leges generales upravujícími obdobnou problematiku. Tento přístup podle něj řeší i právní sílu tzv. smíšených smluv, tedy smluv uzavřených jak EU jakx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx, jež by spadala do práva unijního, i ustanovení spadající do práva mezinárodního, což podle J. Malenovského jde překlenout nejlépe právě přístupem, pxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xrgumenty nachází také v obsáhlé komparatistice s ústavními změnami v zemích střední a východní Evropy, které k EU přistupovaly současně s ČR nebo pozděxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xl. 10a je nejen kompetenční, ale i implicitně inkorporační normou v tom směru, že ponechává způsob inkorporace na samotném právu, které má být inkorpoxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx xxxle čl. 10a, tedy smluv delegačních. Ten v sobě sice přímo nezahrnuje způsob jejich inkorporace, to je však úmyslem ústavodárce, který takto pouze vytváxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx institucí inkorporovány, ponechává již na této organizaci. Jak uváděli ještě před přistoupením ČR k EU Z. Kühn a J. Kysela: "Vlastnosti komunitárního xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxdky evropského práva ve vztahu k domácímu právu jsou určovány evropským právem a judikaturou Evropského soudního dvora ..., která má zcela zjevně dynaxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xako ve velké většině západoevropských zemí, je čl. 10a Úst (,integrační zmocnění'), individualizovaný smlouvou o přistoupení ČR k EU" (Kühn, Kyselax xx xxxx
xx
xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxého ústavního pořádku, nýbrž z tohoto inkorporovaného práva samotného. Jinak řečeno, čl. 10a Úst ústavodárce umožnil, aby Parlament nebo lid přenesx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxxxxím přenesla ČR na základě přístupové smlouvy část legislativní pravomoci na unijního normotvůrce. Ten si pak určí nejen obsah inkorporovaných norem, xxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxních řádech, což dokazují na bohaté komparaci s původními členy ES (Kühn, 2004). V souladu s tímto "dogmatickým důvodem" podle nich platí: "Komunitárnx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxto, že tak stanoví komunitární právo samo. Dogmatický argument vnímá specifičnost komunitárního práva a zachází jak s komunitárním právem primárnímx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xejen z hlediska domácího ústavního práva (což jsme se pokusili dokázat již dříve), ale také z hlediska komunitárního a mezinárodního práva. Je zcela zbxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xaopak přístup J. Malenovského označují za pragmatický pro jednoduchost jím nabízené cesty inkorporace unijního práva přes čl. 10 Úst (Kühn, 2004). I xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxnitárního práva před právem vnitrostátním a přímého účinku nařízení, stejně jako celou řadu dalších. Takovými rozhodnutími byly zejm. rozhodnutí Vax xxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x), Costa v. ENEL (věc 6/64 Costa v. ENEL [1964] ECR 585) a Francovich (Francovich and Others v. Italy, spojené případy C-6/90 a 9/90, [1991] ECR I-5357). K xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxení ESD proti nastupujícím dualistickým praktikám tehdejších členských států EHS), což jejich aplikovatelnost ve vztahu k ústavnímu pořádku ČR vznixxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xx x nálezu o cukerných kvótách III (viz dále). Jím přiznal čl. 10a "obousměrné", tedy delegační i implicitně inkorporační, působení. Na kritiku J. Malenxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxdle jím aplikovaného čl. 10 Úst by mohlo mít aplikační přednost i před ústavním zákonem, neboť tyto smlouvy byly přijaty ústavní kvalifikovanou většixxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxesl, byť s výhradou odvolání
delegace
, a tuto přenesenou oblast již sám upravovat nemůže.
6.
Smířlivé řešení sporu pak nabízí P. Bříza, který připoxxxx xxx xxx xx xxx xxx xx
xxx xxxxxxxxx
x xxx xxx xxx xxx xx xxx xxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx sám určuje účinky svých norem, není třeba, a bylo by to i kontraproduktivní, kdyby to muselo být vedle čl. 10a filtrováno i zvláštním inkorporačním ustxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x x xxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxném případě obousměrné použití čl. 10a Úst tím, že komunitární právo, na rozdíl od mezinárodního práva, určuje své účinky dovnitř členských států, lzx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xx9).
7.
xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx x xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxázíme z označení používaného v příspěvku J. Komárka, s. 357) již zmiňované Cukerné kvóty III (Pl. ÚS 50/04 ze dne 8.3.2006), Eurozatykač (Pl. ÚS 66/04 ze xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxtě rozebrat, neboť jakkoli v oné klíčové otázce, na základě čeho působí v ČR unijní právo, zůstává ÚS relativně konzistentní, v některých souvisejícícx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xřímo norem unijního práva, neboť to přísluší ESD. ÚS sice toto pravidlo vztáhl jen na oblasti, kde má EU (v tomto nálezu i v nálezech následujících se sice xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxné" regulace, J. Komárek ovšem upozorňuje na uplatnitelnost tohoto principu i tam, kde členské státy EU tyto pravomoci sdílejí nebo kde výkon těchto prxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxé straně a jejich aplikovatelnost v českém právním řádu na straně druhé, kterou již posuzovat může. Neřekl zde ovšem jednoznačně, jaké následky by mělo xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx závazků ve smyslu čl. 1 odst. 2 Úst (v němž je spolu s čl. 10a skryt i příkaz zákonodárci naplnit ve vnitrostátním právu požadavky požadované právem EU) x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xráva zrušit (resp. by označil příslušné ustanovení unijního práva za neaplikovatelné) tehdy, kdyby se dostalo do střetu s materiálním ohniskem Ústavx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxí ohnisko či základy suverenity ČR popíral, vzpomněl by si ÚS (způsobem obdobným německým rozhodnutím Solange I a II), že toto propůjčení části pravomoxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxtí podstatných náležitostí demokratického právního státu, jednalo by se o realizaci v rozporu s ústavním pořádkem ČR, která by si vyžadovala opětovné xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxxxtrannou smluvní transakcí propůjčení pravomocí, jež by připouštěla jednostrannou reakci ze strany ČR v podobě opětovného převzetí těchto pravomocíx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxx xx xxxxx xxxxxx xtoku výkonu přenesených pravomocí ze strany orgánů EU rozporného s materiálním ohniskem Ústavy ČR nestalo skutečností (a ve zde posuzovaném případě xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxtiky komunitárního práva, tak jak byla v minulosti podána v judikatuře ESD (srov. např. rozhodnutí 26/62 NV Algemene Transport- en Expeditie Ordernemxxx xxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x specifikuje, na rozdíl od mezinárodního práva, jaké jsou jeho vnitrostátní účinky v členských státech." ÚS zde tak čl. 10a přiznal výše zmiňovaný oboxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxx xrčovat, jak budou tyto pravomoci v ČR realizovány; a také fakt, že tím, že vnitrostátní ústavodárce tyto pravomoci přenesl, odňal je zároveň vnitrostáxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx. Právě proto bylo také shledáno protiústavním zde posuzované nařízení vlády, neboť vláda stanovením kvót producentům cukru realizovala kompetencix xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xx xxx xx xxxxx xx xxxx xxx xxx x xxx x xxxxx xx xx xxx xxxx xxxxx x xxxxx xx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xem má rozhodovat EU svým nařízením, postupovala
ultra vires
, to však např. J. Komárek zpochybňuje, když připomíná, že "mnohá nařízení naopak předpoklxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx x xudoucnu rušit veškeré právní předpisy, které by byly s právem EU v rozporu. ÚS se tak v otázce povahy článku 10a Úst vydal ve stopách Z. Kühna a J. Kysely. Pxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx x xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxhu". J. Malenovský k tomu uvedl: "ÚS tak ve skutečnosti nešťastně, neorganicky, odřízl komunitární právní systém od svého mezinárodně smluvního záklxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxx
xxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxnačovaný jako Eurozatykač (problematiku evropského zatýkacího rozkazu předtím řešil i polský Ústavní tribunál, podrobný rozbor jeho rozhodnutí P 1xxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxx xxxx ÚS přezkoumávat pouze to, zda z možností, které měl vnitrostátní zákonodárce za účelem harmonizace k dispozici, vybral tu, která je souladná s ústavníx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xateriálním ohniskem Ústavy ČR. Pokud by shledal konflikt s jinými normami ústavního pořádku, je pouze na ústavodárci změnit ústavní pořádek, samozřexxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxe byla ovšem otázka dále komplikována tím, že navrhovatelé xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx do českého práva právo komunitární (tedy vycházející z prvého, tzv. komunitárního pilíře EU), nýbrž že šlo o nástroj vycházející z třetího pilíře, jehxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx
xxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xS svá stanoviska poněkud relativizoval. Reagoval zde na návrh skupiny senátorů, kteří označili (svým způsobem ve stopách Cukerných kvót III) normy prxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxítl a konstatoval, že unijní právo nemůže být referenčním kritériem posuzování ústavnosti vnitrostátního předpisu. V tomto závěru sice sám odkázal nx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxx xxdkládat spíše za zpochybnění než za potvrzení Cukerných kvót III.
12.
Nejvýznamnějším z judikátů vyjadřujících se k otázce poměru českého práva a xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxx xxxxxx od nálezu ve věci Cukerných kvót III) šlo o dosud neratifikovanou mezinárodní smlouvu, ostatně ÚS zde nepostupoval v režimu
ex post
kontroly ústavnosxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxm pořádkem během její
ratifikace
. Vzhledem k tomu, že šlo o první rozhodnutí ÚS v tomto typu řízení a zároveň o rozhodnutí se zásadními dopady nejen na funxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxez vydaný v reakci na návrh Senátu (tedy před tím, než Senát vyslovil s ratifikací souhlas) pro výklad zde komentovaného článku.
13.
Právě ona odlišxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx ústavní pořádek, či jen jeho materiální ohnisko. V odst. 90 a 91 nálezu zvolil řešení prvé: "Pokud by byl akceptován názor, že vyslovení souhlasu s ratifxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxst tzv. materiálního ohniska Ústavy a jinak jej vylučuje, znamenalo by to, že by institut předběžné kontroly ústavnosti ztratil do značné míry svůj smxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxetujícím ústavní předpisy České republiky. Uvedenému celostnímu přístupu k posouzení otázky, jaké musí být referenční hledisko pro přezkum Lisabonxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxlku, a nikoliv jen o jeho - jakkoliv významné - části. ...Ústavodárce tedy sám počítá s celým ústavním pořádkem jako s referenčním kritériem přezkumu úsxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxím celku. Pokud by ji celou porovnával pouze s materiálním ohniskem, nedalo by mu to patrně ani tak mnoho práce (Malenovský, 2009), takto mohl posoudit pxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxatek podkladů. Podle jejího čl. 87 odst. 2 totiž rozhoduje o souladu "mezinárodní smlouvy", nikoli jejích napadených ustanovení. ÚS tak volil mezi dvxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxm pořádkem označil za neproveditelnou. Jeho volba posuzovat pouze ty rozpory, které byly v senátním návrhu zmíněny, nicméně vedla i k tomu, že jeho rozhxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxnovského - z
ratifikace
mezinárodních smluv učinilo (a to i do budoucna) sice "štafetový běh", ale s možností až pěti (vzhledem k počtu subjektů aktivnx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxi či naopak otálení aktivně legitimovaných štafetových běžců a na aktuální výkonnosti ÚS jako jejich obsluhy [k tomuto tématu se posléze ÚS vyjádřil v nxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxx xxxx
xxx
xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx že v něm použil ÚS jako referenční hledisko pro posouzení ústavnosti Lisabonské smlouvy celý ústavní pořádek, ovšem z jiných důvodů. Podle Malenovskéxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxlenovského
disjunkce
) postaveny na roveň ústavním zákonům, takže má být přezkoumáván pouze jejich soulad s materiálním ohniskem Ústavy ČR (Malenovxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxvuje fakt, že nelze přenést všechny pravomoci, neboť by tím materiální právní stát popřel sám sebe a rozpustil se v adresátovi delegovaných pravomocí.
xxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx x xxx x x xxxxxx x xxx xxxxx x xx xxxxxzení souladu s materiálním ohniskem Ústavy ČR provedeno být musí, lze podle našeho názoru dát ÚS zapravdu alespoň v tom, že i posouzení pohledem zbytku xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxěněna dokončenou ratifikací (mocí
lex
posterior, pokud se ztotožníme s J. Malenovským v tom, že mezinárodní smlouva podle čl. 10a může takové účinky xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx její ustanovení bude působit jako
lex specialis
. Smlouvy přijímané podle čl. 10a tak obvykle pozmění aplikaci ústavního pořádku, právě proto je jejixx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxlenovský, je už sám fakt, že i klíčové ustanovení čl. 15 odst. 1 Úst, podle nějž zákonodárná moc v ČR náleží Parlamentu, má po 1.5.2004 poněkud limitovaný xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx x parlamentní procedury ve svém stanovisku k ratifikaci Římského statutu ze dne 17.4.2008: "Mezinárodní smlouvy podle čl. 10a Úst jsou způsobilé promxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxosti demokratického právního státu a základní atributy ČR. Pokud by takový účinek předmětné mezinárodní smlouvy mít neměly, je třeba zvažovat, proč pxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx
xxx
xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx ÚS v případě smluv podle čl. 10a Úst patrně pouze jakési informativní posouzení. Takové informativní posouzení je však pouhou nepovinnou součástí toxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx mohl zvolit raději druhé řešení. ÚS ovšem v odst. 91 nálezu raději přistoupil na domněnku, že posouzení souladu mezinárodní smlouvy s oním "zbytkem" úsxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxoví, že rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl podle čl. 87 odst. 2 vysloven nesoulad mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, brání ratifikaci smlouxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xhniska Ústavy vyloučena." Tento názor považujeme za sporný za situace, kdy rozpor s ústavním pořádkem znamená nemožnost
ratifikace
pouze u smluv přxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxniska) ohledně dopadů na ústavní pořádek, k nimž přijetí takové mezinárodní smlouvy povede. Pokud totiž čl. 89 odst. 3 Úst zmiňovaný v nálezu hovoří o dxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxidlo obsažené v čl. 89 odst. 3 Úst tak vyvolává zcela jasné důsledky v případě smluv podle čl. 10 Úst, u smluv podle čl. 10a je ale otázkou, zda i jejich rozxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx
xxx
xxxx xxxxa o dopadu smluv podle čl. 10a Úst na ústavní pořádek v nálezu bohužel chybí (Bříza, s. 207). Naopak v něm bohužel přebývá několik zpochybnění sebe sama vx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxematická za situace, kdy se ÚS nacházel ve zcela jiném typu řízení než u nálezů předchozích. Namísto toho hledal důvody částečného odlišení od předchozxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx (odst. 113). Petr Bříza právem upozorňuje na absurdnost toho, že by pro sekundární unijní právo byl používán "shovívavější metr" než pro právo primárnx xxxxxxx xx xxxxx
xxx
x xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxek 10a Úst České republiky tak vlastně působí obousměrně: tedy tvoří normativní základ pro přenos pravomocí a současně je tím ustanovením Ústavy Českx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx"
19.
Hledáme-li tak jakési resumé, v němž by se odrazila mnohost názorů akademiků i (bohužel) mnohost názorů vyjádřených postupně ÚS, nenajdeme pxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxího a domácího práva nelze popsat nějakou rigidní formulí, a v jeho úplnosti by proto bylo nesprávné na něj nahlížet toliko z komunitární (popř. vnitrosxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xbou právních systémů, reprezentované mimo jiné dialogem ESD a domácích nejvyšších a zejm. ústavních soudů. V této souvislosti se nedomníváme, že by výxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xelé věci něco měnilo, neboť ani toto ustanovení nemůže
eliminovat
odlišnou vnitrostátní perspektivu danou zejm. specifiky domácího tzv. nadpozitixxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx
x xxxxx xx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx. Na slově "pravomoc" se neshodly již jednotlivé verze euronovely, z nichž některé mluvily o pravomoci, jiné o působnosti. Jak varoval J. Kysela (viz Břxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx moci zákonodárné, výkonné a soudní. Naopak působnost je okruh vztahů, na které lze pravomoc uplatnit. Již z tohoto srovnání je zjevné, že přistoupením x xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxa lze předpokládat spíše přenesení působnosti (např. části působnosti stíhat některé zločiny na Mezinárodní trestní soud) než přenesení pravomoci xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxuvě mělo být podle P. Břízy překládáno spíše jako působnost než jako pravomoc. ÚS ovšem s pojmem "competence" podle Lisabonské smlouvy nakládal jako s pxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx být vykládán v kontextu Ústavy ČR (Bříza, s. 202 - 203). To je však podle P. Břízy problematické: "Jestliže... vycházíme z toho, že ústavodárce nechtěl xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxerékoliv (i budoucí) smlouvě tvořící primární právo ES/EU je automaticky totožný s pojmem pravomoc, tak jak jej chápe čl. 10a Úst... Podle mého názoru sx xxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xdráží situaci, kdy dochází k přenesení části suverenity, části státní/veřejné moci na jiný subjekt. Přenášeny jsou jak oblasti vztahů, kde se dosud stxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxby a oblasti výkonu svrchované státní moci mění" (Bříza, s. 203).
21.
V prvém nálezu k ústavnosti Lisabonské smlouvy byla rozebrána i otázka důsledxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx x xx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx x xst, který umožňuje delegovat jen ‚některé pravomoci orgánů České republiky'. Z toho plyne, že Ústava interpretovaná jako celek je konzistentní, pokxx xxx x xxxxx xxxxxx xxx x xxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxe přenést - jak již bylo uvedeno - takové pravomoci, jejichž přenesením by byl dotčen čl. 1 odst. 1 Úst v tom smyslu, že by již nebylo možno hovořit o České rxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxx x xxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxistují také určité limity přenosu svrchovanosti, jejichž xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxx xxx x xxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx
x xxxxri
o otázku politickou, která poskytuje zákonodárci velké pole uvážení; zásah Ústavního soudu by tu měl připadat v úvahu jako
ultima ratio
, tedy v situxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxolil i polský Ústavní tribunál ve svém rozhodnutí k ústavnosti přistoupení Polska k EU z 11. května 2005 (viz nález K 18/04, OTK ZU (2005) ser. A, nr. 5, polx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxmitem oněch některých je dle systematiky Ústavy ČR zejm.
suverenita
ČR ve smyslu čl. 1 odst. 1 Úst.
22.
Kromě takto vymezené "omezenosti" přenosu xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx x xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxých v článku 10a Ústavy však dále vyplývá potřeba zřetelnější ohraničenosti (a tedy i určitosti a rozpoznatelnosti) přenesených pravomocí, spolu s dxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxrem vlády, že obava navrhovatele týkající se předem obtížně identifikovatelné sféry unijní normotvorby není za dané situace namístě a že (ostatně) nexx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxž jsou realizovány. Je však možné, a Lisabonská smlouva tak jednoznačně činí, stanovit přesně vymezené oblasti, v nichž může normotvorba Unie probíhaxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx. Omezenost přenosu znamená, že nelze přenést všechny pravomoci, zatímco ohraničenost požaduje, aby přenášené pravomoci byly v okamžiku transferu kxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xe s ním ÚS zároveň neshledal nesouladnou tzv. doložku flexibility podle čl. 352 odst. 1 SFEU, která určitelnost přenášených pravomocí poněkud snižujex xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xb. rozvolnil i sám pojem ústavního pořádku způsobem, který je zde rozebírán v komentáři k čl. 10. Nad tímto omezeným a ohraničeným přenosem pravomocí pxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xrčitosti přenosu pravomocí ani úprava možného vystoupení ČR z EU, neboť následky tohoto vystoupení x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx
x
xxx
xxxkoli byl čl. 10a přijímán s vizí přístupu k EU a za účelem jeho umožnění, nedopadá toto ustanovení pouze na tuto smlouvu o přistoupení (na rozdíl od jemu oxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxanizace lze označit "sdružení států, která vykonávají vlastním jménem určité funkce pro členské státy" (Sládeček, Mikule, Syllová, s. 88). Mezinároxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxa, mít právní subjektivitu. Parlament tento článek použil i následně v roce 2005 na přístupovou smlouvu mezi EU a Rumunskem a Bulharskem s odůvodněním, xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxzkou, zda si této skutečnosti povšimli turečtí konstitucionalisté, neboť přístup jejich země (popřípadě dalších kandidátských zemí, pro něž bude obxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xvšem není potřeba postupovat podle čl. 10a při každém přenosu pravomocí, ale pouze při přenosu významnějších pravomocí založených Ústavou ČR; naopax x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx přijetí pouze postupem podle čl. 49 Úst. Příkladem mu je udělování souhlasu s Evropskou dohodou o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xejím schvalování čl. 10a použit nebyl a tato smlouva byla schválena podle čl. 49 Úst. To podle Malenovského založilo ústavní
precedens
směřující k toxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxovaném ratifikačním řízení podle čl. 10a a čl. 39 odst. 4 Ústavy, kdežto pravomoci vykonávané na úrovni zákona nikoli (ústavní princip ekvivalence)" xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxhl v souladu s čl. 10a, přestože někteří autoři (viz Kratochvíl) a v neposlední řadě Kancelář prezidenta republiky to nepovažovala za nezbytné. Nejprvx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxy za smlouvu podle čl. xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxící se ústavního zákazu nutit občany k opuštění vlasti, udílení milostí a amnestií a imunit ústavních činitelů. Právě schválením Římského statutu posxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxo trestního soudu s těmito ústavními principy, uplatní se statut - díky své
imanentní
vysoké specializaci ve vztahu k ústavnímu pořádku (Malenovský, xxxxx x xxxx
xxx xxxxxxxxx
x
x xxxxx xx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xouhlasu Parlamentem, a to postupem podle čl. 39 odst. 4 Úst, tedy za souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senáxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxk určí ústavní zákon podle čl. 2 odst. 2 Úst. Tento postup přitom za stále trvající absence ústavního zákona o obecném referendu znamená, že i k němu musí dxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxádí, že k ratifikaci smluv uvedených v odst. 1 "je třeba souhlasu Parlamentu". Jak připomíná J. Malenovský: "I v tomto druhém případě je to tedy parlamenxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxntu v roli ústavodárce se tak nabízejí dvě cesty, jak schválit přenos pravomocí podle čl. 10a Úst. Buď přímým souhlasem s tímto přenosem podle čl. 39 odstx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx, že postup přijímání smluv podle čl. 10a bude do budoucna modifikován, patrně zejm. posílením role prezidenta republiky jako pravděpodobného vyhlaxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx
xx xxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxd. I to, že se nabízí cesta jednodušší (kvalifikovaná většina) a komplikovanější (kvalifikovaná většina plus lid), naznačuje, že i v rámci smluv podle xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxtuci, zvláště při vědomí spodního limitu de minimis rozebíraného v komentáři k čl. 49) také kategorii smluv ještě zásadnějších. Pouze ty pak mají být naxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xatifikace
mezinárodních smluv (čl. 49 Úst), a mělo by proto být vykládáno restriktivně.
Referendum
by v souladu s tím mělo být vyžadováno jen tehdy, pxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxský, 2007, s. 808)
29.
I v tom lze ostatně shledat jeden z důvodů obezřetnosti ústavodárce k přijetí ústavního zákona o obecném referendu, neboť pokxx xx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxzhodnutí by byla potřeba stejná většina jako k přijetí ústavního zákona o
ad hoc
referendu); pokud by se na takovém referendu musela shodnout pouze proxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxedložení této otázky lidu.
30.
Lze tak uzavřít, že k přijímání mezinárodních smluv pamatuje Ústava ČR na celkem čtyři modely v závislosti na jejicx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxxé pouze na úrovni vlády či ministerstev (resortní a vládní), tedy ty, které nejsou vyjmenovány v čl. 49 Úst.
-
Smlouvy prezidentské, ratifikované pxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxx I těmito smlouvami přitom mohou být přenášeny některé pravomoci na mezinárodní organizaci či instituci, např. při vstupu do ní u smluv podle čl. 49 písmx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx
xxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách).
-
Smlouvy prezidentské, jimiž jsou přenášeny
relevantní
pravomoci orgánů ČR na mezinárodnx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxx xx xxxxx xx xxx xxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xR na mezinárodní organizaci nebo instituci cestou referenda podle čl. 2 odst. 2 Úst ve vazbě na čl. 10a odst. 2 Úst část za čárkou (viz příklad referenda x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xx xx xx xxx xxxx xxx xxx xxx xx xxxx
StMTT.
Z judikatury:
1. Nález Pl. ÚS 5/01 (sv. 24, s. 79 a násl., č. 410/2001 Sb.):
"Ústavní soud nesdílí tvrzení navrhovatelů, že komunxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxx xx xepřípustně zjednodušující a schematické. Jedním z pramenů primárního komunitárního práva jsou totiž i obecné zásady právní, jež excerpuje Evropský xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx naplňují koncepty právního státu, tedy i základních lidských práv a svobod a spravedlivého řízení v rámci nich. Rovněž Ústavní soud České republiky opxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx (např. princip proporcionality) - viz Pl. ÚS 33/97. Ústavní soud se tak přihlásil k evropské právní kultuře i k jejím ústavním tradicím. Ve světle obecnxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xoudu cizí, ale prozařuje - zejm. v podobě obecných zásad právních evropského práva - v široké míře do jeho vlastní rozhodovací činnosti. V této míře je roxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxa
ponechala určité věci v kompetenci členských států (tj. tam, kde neexistuje výslovná úprava v komunitárním právu) nebo tyto věci zpětně výslovně dexxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xlastními právními nástroji implementují část komunitární politiky, je diskrece ze strany členských států limitována překlenujícími obecnými prinxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxí i s českým ústavním pořádkem.
Ač tedy referenčním rámcem přezkumu Ústavním soudem zůstávají i po 1.5.2004 normy ústavního pořádku ČR, nemůže Ústavnx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xůsobení a účel je bezprostředně navázán na komunitární právo. Jinými slovy, Ústavní soud v této oblasti interpretuje ústavní právo s přihlédnutím k prxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxinuity své vlastní judikatury, kterou dovodil z náležitostí demokratického právního státu. Je nepochybné, že přistoupením ČR k ES, resp. EU, došlo k zxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxyby došlo k onomu posunu právního prostředí, tvořeného podústavními právními normami, který nutně musí ovlivňovat nahlížení celého dosavadního práxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxě v rozporu s demokratickou právní státností, resp. výklad těchto faktorů nesmí vést k ohrožení demokratické právní státnosti. Takový posun by byl v roxxxxx x xxx x xxxxx xx xxxxx xxx x xxxxx x xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxčiny se domnívat, že tento standard ochrany základních práv skrze uplatňování principů z nich plynoucích má nižší kvalitu než ochrana poskytovaná v ČRx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xyní projednávaném případě nemůže odhlížet od závěrů, které vyplývají přímo z judikatury ESD a z níž lze dovodit určitý princip ústavního sebeomezení, xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxní nálezu sp. zn. Pl. ÚS 39/01, když v jeho odůvodnění uvedl, že nelze přijmout takové závěry, pokud jde o rozsah přezkumné činnosti, které by byly poslézx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxody pro odchýlení se od nálezu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 39/01. Tato změna se však netýká samotného obsahového hodnocení klíče zvoleného vládou, ale toho, že xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxx To však nevylučuje, aby se spravedlností tohoto klíče zabývaly obecné soudy v individuálních a konkrétních případech jednotlivých producentů, pokux xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxým se toliko parafrázuje ustanovení čl. 1 odst. 3 nařízení xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xa orgány nadnárodní. Okamžikem, kdy se stala Smlouva o založení ES ve znění všech jejích revizí a ve znění přístupové smlouvy zaváznou pro ČR, došlo k přexxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxům ES. Toto propůjčení části pravomocí je ovšem podle Ústavního soudu propůjčením podmíněným, neboť originálním nositelem suverenity a z ní vyplývajxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xoudu projevuje ve dvou rovinách: v rovině formální a v rovině materiální. První z těchto rovin se týká samotných mocenských atributů státní svrchovanoxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xokud tyto pravomoci jsou orgány ES vykonávány způsobem slučitelným s uchováním základů státní suverenity ČR a způsobem, jenž neohrožuje samotnou podxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx právního státu, ty podle čl. 9 odst. 2 Úst leží dokonce i mimo dispozice samotného ústavodárce.
Bezprostřední použitelnost ve vnitrostátním právu a xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xx x xebou nese určité omezení pravomocí vnitrostátních orgánů ve prospěch komunitárních orgánů, musí být nutně jedním z projevů takového omezení i omezenx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxklad pro přenos pravomocí a současně je tím ustanovením Ústavy ČR, které otevírá vnitrostátní právní řád pro působení komunitárního práva včetně pravxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx - je třeba přijmout takový přístup, který by nekonzervoval účinky komunitárního práva ve vnitrostátním právním řádu. Takový přístup by totiž neodpovxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx také nejlépe zajišťuje to, co bylo uvedeno shora, totiž podmíněnost přenosu části pravomocí."
3. Nález Pl. ÚS 66/04 (sv. 41, s. 195 a násl., č. 434/20xx xxxxx
xx xxxxxx x xxxxx x xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xrávní předpisy, včetně ústavy, interpretovány souladně s principy evropské integrace a spolupráce komunitárních orgánů a orgánů členského státu. Pxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxi výklad, který tuto realizaci znemožňuje. Tyto závěry se vztahují i na výklad čl. 14 odst. 4 LZPS.
Není opodstatněné tvrzení navrhovatelů, že by vnitrxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xU zůstává, i v době trvání tohoto řízení, pod ochranou českého státu. Evropský zatýkací rozkaz umožňuje toliko časově omezené předání občana k jeho stíxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxit proti opatřením orgánů činných v trestním řízení, při předání podle Evropského zatýkacího rozkazu, opravnými prostředky, nevyjímaje z toho ani přxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxírky zákonů), vyložil, že komunitární právo nemůže být referenčním kritériem posuzování ústavnosti vnitrostátního předpisu. Na druhou stranu jsou xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxopská společenství vybudována. Z judikatury Evropského soudního dvora lze dovodit, že jeho
interpretace
obecných principů právních odpovídajícíxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxování vnitřního trhu včetně zásahů do volného pohybu zboží jakožto jedné ze čtyř základních svobod, tedy samé podstaty Evropských společenství, a tudxx xx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xředevším práva na řádné a spravedlivé řízení. V tomto duchu také Ústavní soud pracoval s námitkou navrhovatelů, že napadené ustanovení zákona o veřejnxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xeho prováděcí vyhlášky, nicméně argumenty opravňujícími k takovému konstatování lze podpořit zdůvodnění neústavnosti."
5. Nález Pl. ÚS 19/08 (čx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx vykonáváno za jeho účasti předem dohodnutým, kontrolovaným způsobem, není pojmovým oslabením svrchovanosti, ale může naopak ve svých důsledcích znxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx" národní suverenity, nýbrž jde o proces evoluční, a - kromě jiného - i o reakci na postupující globalizaci ve světě.
109. ÚS dále uvádí, že - co se týče česxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xlyne, že Ústava interpretovaná jako celek je konzistentní, pokud jde o vztah článku 10a a čl. 1 odst. xx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxvé pravomoci, jejichž přenesením by byl dotčen čl. 1 odst. 1 Úst v tom smyslu, že by již nebylo možno hovořit o ČR jako o svrchovaném státu. Pojem svrchovaxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x x xxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxjichž nedodržením by byl již dotčen jak čl. 1 odst. 1, tak čl. 10a Úst. Tyto limity by měly být ponechány primárně na specifikaci zákonodárci, protože jde
x xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx
xxxxxx xxxxx
x xxxx x xxxxxxxx xxx byla míra uvážení jednoznačně překročena a byl dotčen čl. 1 odst. 1 Úst, neboť došlo k přenosu pravomocí nad rámec čl. 10a Úst. Obdobný přístup zvolil i poxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xx xxx xx xxxx xxxxx
Z literatury:
Bříza, P. Jaké jsou dopady "Lisabonského nálezu" (nejen) pro ústavní rovinu vztahu českého a unijního práva? Soudní rozhledy, čx xxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxů, Právní zpravodaj, č. 8/2005, s. 1 - 7;
Komárek, J. Vztah práva Evropské unie a právního řádu ČR očima tří rozhodnutí Ústavního soudu, Právní rozhlexxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx7 - 543;
Kühn, Z. Ještě jednou k ústavnímu základu působení komunitárního práva v českém právním řádu, Právní rozhledy, č. 10/2004, s. 395 - 397;
Kxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx x xxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxi ústavního základu působení komunitárního práva uvnitř ČR nebylo řečeno poslední slovo, Právní rozhledy, č. 6/2004, s. 227 - 229;
Malenovský, J. Vxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxzce vztahů českého, komunitárního a mezinárodního práva, Právní rozhledy, č. 21/2006, s. 774 - 783;
xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxárodní právo veřejné, jeho obecná část a poměr k jiným právním systémům, zvláště k právu českému, 5. vydání, Brno: Masarykova univerzita a Doplněk, 200xx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xx4;
Malenovský, J. "Evropské nálezy" a mezinárodněprávní základy práva ES/EU: Ústavní soud ČR i česká nauka pokračují v zastřelování, Soudní rozhlxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx, 2007
[Povinnost informovat a právo vyjádření]
Pavel
Molek
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
1.
Zatímco čl. 10x xxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xx xx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxx xxopak na straně jedné těsně navázán, jeho použití se však patrně bude omezovat pouze na spolupráci vlády a jednotlivých komor Parlamentu v otázkách týkaxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xakládají citlivé a dalekosáhlé závazky pro ČR, pro její orgány i pro osoby, podléhající její jurisdikci. Proto je naprosto nezbytné zajistit Parlamenxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxx xx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x08). Např. v poměru k Mezinárodnímu trestnímu soudu ovšem považuje J. Malenovský použití čl. 10b za nemyslitelné, jakkoli i
ratifikace
jeho statutu bxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxdní, nikoli normotvorný charakter (ten může mít rozhodnutí Shromáždění členských států podle čl. 112 Římského statutu, které však zase není samo o sobx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xx
xx
xxxxx x xx xxxxx číst jako dopovězení
delegace
pravomoci předpokládané x xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxrodní organizace či instituce. Ta je začne vykonávat, tedy např. (a v případě EU zejm.) vydávat právní předpisy a rozhodnutí, jež ovlivní domácí právní xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxy, neboť pravděpodobně tvořily součást komplexu působností vnitrostátních orgánů, včetně Parlamentu, a jejich zbytek je na tyto oblasti obvykle i naxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
x xxxxxxx xxx xx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx jejichž věcné řešení je přeneseno na unijní úroveň, přičemž jen zčásti musí být její "výrony" následně včleněny zpět do právního řádu se souhlasem Parlxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxonnými právními předpisy se do právního řádu dostanou "mimo" Parlament, a to přesto, že jejich normativní působení bude provázáno na celou řadu jiných xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxský parlament změnil ze shromáždění zástupců národních parlamentů v přímo volené těleso) v orgánech EU reprezentován není. Oproti tomu vláda v nich rexxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxxny "pravomoci", které původně vykonával on.
4.
Tato informační povinnost vlády přitom zahrnuje podle důvodové zprávy k euronovele Ústavy ČR "inxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxě a neprodleně", aby mohl případné informace o závazcích plynoucích z členství v mezinárodní organizaci zapracovat do svých vlastních legislativnícx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx setrvale vyčítán. Je ovšem otázkou, do jaké míry může přijatá úprava tento účel naplnit tím, že jediný orgán státní moci, který svou legitimitu odvozujx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx na základě informací od vlády vyjadřovat k připravovaným rozhodnutím. Takové vyjádření nemá z Ústavy ČR dánu žádnou konkrétní závaznost, nic tedy vlxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx v níž byl Evropský parlament v počátečních desetiletích evropské integrace. Právě orgány EU si důležitost konzultování vnitrostátních parlamentů uxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxx xxx xxxxx x Smlouvy o založení Evropského společenství se v přiměřené době sdělí tak, aby vlády členských států mohly zajistit, že je vnitrostátní parlamenty řádxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxjednaného unijního návrhu.
7.
Nenásledování vyjádření komor Parlamentu může mít nicméně vnitrostátní důsledky. Pokud vláda a Parlament mají jexxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxk toho dosáhnout. Vláda by tedy měla jednat v souladu s vyjádřeními komor Parlamentu; pro případ, že tak jednat nebude, nad ní visí hrozba dvou, byť nepříxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxla systematicky nebo v zásadní jednotlivé otázce v rozporu s oním vyjádřením PS (že by PS trestala nenásledování vyjádření Senátu, je spíše nepravděpoxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxl respektován tak, jak mohl být) bude např. vzdorovat při přijímání navazujících právních předpisů. I zde je přirozeně silnější role PS než přehlasovaxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx x x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxrhy mají být Senátem na základě informace vlády projednány. Jde o zprávu o vývoji EU v uplynulém období a jejím dalším rozvoji, kterou vláda předkládá nexxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxh transpozici, kterou vláda předkládá nejméně jednou ročně; předběžné informace vlády o pořadu jednání Evropské rady a následné informace o jeho výslxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxytečného odkladu poté, co jsou jí postoupeny Evropskou komisí či jiným orgánem EU; předběžná stanoviska, která Senátu vláda předkládá k návrhům legisxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxi EP zvolení v ČR se mohou zúčastnit projednávání v pověřeném výboru, a to s hlasem poradním. Přitom zahájení tohoto projednávání je v případě projednávxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxo důrazného pravidla na vládě vynutit. V § 119e obsahuje JŘS i konkrétní úpravu projednávání návrhu závazného opatření orgánů EU přijímaného v rámci Sxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxe § 119k JŘS požadován tehdy, kdy má ČR vyslovit v Radě či Evropské radě souhlas při rozhodování podle čl. 31 odst. 3 SEU, při xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xebo rozhodování kvalifikovanou většinou podle čl. 153 odst. 2, čl. 192 odst. 2, čl. 312 odst. 2 a čl. 333 odst. 1 a 2 SFEU a při rozhodování o vhodných opatřexxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxní vnitřního trhu. Tento požadavek předchozího souhlasu byl reakcí na probíhající ratifikaci Lisabonské smlouvy (resp. podmínkou Senátu pro vyslovxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx. Totéž platí i o § 119m JŘS, podle nějž je předchozího souhlasu Senátu třeba i pro souhlas ČR při jednání v Evropské radě při rozhodování o použití řádného xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxx x xxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxho práva s mezinárodním prvkem, které mohou být předmětem aktů přijatých řádným legislativním postupem podle čl. 81 odst. 3 SFEU. Ustanovení § 119p až §xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx jde o reakci na čl. 8 Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality, který je také součástí Lisabonské smlouvy. Ten přiznává ESD pravomoc xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx stát, vnitrostátní parlamenty či jejich komory.
10.
JŘPS upravuje základní otázky vycházející z čl. 10b v § 109a až § 109c. Podle nich vláda předkxxxx xx xxxxxx xxxx xx x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxu se svým předběžným stanoviskem, a to ve stejné době, v jaké jsou předloženy Radě EU. V PS je projedná výbor pro evropské záležitosti, popřípadě jiný věcxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxi PS, a pokud o to předseda výboru nebo vláda požádá, zařazeno na program nejbližší schůze. Toto usnesení výboru je projednáno PS, jinak se pokládá za vyjxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxož pořadu jsou zařazeny tyto návrhy, je člen vlády povinen dostavit se na jednání výboru pro evropské záležitosti, jestliže o to výbor požádá, a podat inxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxětlení k návrhům aktů nebo jiných dokumentů EU, byla-li k tomu vláda vyzvána předchozím usnesením tohoto výboru. Kromě návrhů aktů EU předkládá vláda vxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj za ČR. Tyto personální nominace se v PS projednají dříve, než o nich vláda přijme konečné rozhodnutí. I JŘPS obsahxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxx xx x xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx
x xxxxx xx
11.
Toto ustanovení zůstane společně s čl. 40 Úst mrtvým ustanovením, dokud se oběma komorám Parlamentu nepodaří přijmout tzv. stykový zákon. Pak by xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxmor), neboť jeho hlas by byl stejně slyšet jako hlas PS, přestože na rozdíl od ní nemá obvykle (snad s výjimkou
ratifikace
smluv, jež by byly předmětem inxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxu:
Související právní předpisy:
Z literatury:
Filip, J. Ústavní právo 1, 4. vydání, Brno: Doplněxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxxxý, J. Mezinárodní právo veřejné, jeho obecná část a poměr k jiným právním systémům, zvláště k právu českému, 5. vydání, Brno: Masarykova univerzita a Doxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx x xtátní hranice]
Milan
Podhrázký
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
1.
Komentovaný xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxavní východisko pro vymezení a určení státního území, tedy pro jeden ze základních definičních znaků, které jsou všem státům historicky přisuzovány (xxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx z hlediska její systematiky součástí základních ustanovení. Státní území lze obecně charakterizovat jako "prostor, ve kterém je vykonávána svrchovxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxátu přitom představuje "moc, jež nezná žádné vyšší moci nad sebou; jest tedy zároveň i nezávislou i nejvyšší mocí" (Jellinek, s. 501 - 502). Jak tedy nepřxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxsti (srov. též Seidl-Hohenveldern, s. 198). Na příkladu ČR lze územní svrchovanost popsat zjednodušeně tak, že nikdo jiný než ČR prostřednictvím svýcx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxx nacházejí. Principy územní svrchovanosti a zejm. územní výsosti ovšem ani v případě ČR nemají absolutní povahu, neboť i v případě těchto principů exisxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxším projevem toho, že ČR je státem unitárním. Komentované ustanovení v tomto ohledu do jisté míry navazuje též na čl. 1 odst. 1 Úst, podle něhož je ČR státex xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xedinou soustavu nejvyšších státních orgánů (k dalším znakům unitárních států srov. Filip, s. 232). Popisované ustanovení tedy představuje překážku xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxpak nepochybně spočívá v tom, že na tomto území nejsou umístěny tzv. enklávy jiných států, přičemž ČR nemá ani žádné tzv. exklávy v zahraničí. Zatímco výxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxmentované ustanovení představuje též bariéru proti odtržení určité části státu od ČR (srov. Filip, s. 235, Sládeček, s. 106). V této souvislosti lze nixxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxy části území by nepochybně vyžadovaly komplexnější ústavní řešení a zásah, který by se zcela jistě nedotýkal pouze komentovaného článku. V rozporu s pxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxěsamosprávného. ČR se totiž vnitřně člení pro potřeby výkonu státní správy "na kraje, kraje se dělí na okresy a okresy se dělí na obce a vojenské újezdy" (x x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxění samostatnou územní jednotku. Vedle této obecné právní úpravy územně-správního členění ČR existují i speciální úpravy samostatné, např. v podobě xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxx xx x x xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxrý stanovuje soustavu a územní působnost orgánů finanční správy. Z hlediska územně-samosprávného se potom ČR vnitřně člení na "obce, které jsou záklaxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxosprávy tvoří území ČR 13 krajů a hlavní město Praha (tedy celkem 14 VÚSC). Další podrobnosti týkající se územně samosprávného členění pak stanoví předxxxxx xxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxého státu je vymezeno státními hranicemi, které lze v obecné rovině charakterizovat jako myšlené nebo v přírodě patrné čáry, které uzavírají území, v nxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxch (přírodních) nebo hranic geometrických (umělých). Je třeba mít na paměti, že území každého státu je prostorem, který má více rozměrů; nejedná se tedx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxxxx vzdušný prostor a prostor pod zemským povrchem. Zákon č. 312/2001 Sb. definuje ve svém § 2 odst. 1 státní hranice tak, že "oddělují výsostné území Českx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx stavbách a zařízeních. Státní hranice jsou stanoveny mezinárodní smlouvou nebo ústavním zákonem. Polohu státních hranic lze určit z hraničního dokuxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxe dojít pouze prostřednictvím ústavního zákona (srov. čl. 39 odst. 4 Úst). V důsledku případných změn státní hranice (byť provedených i formou ústavníxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxně státních hranic však obvykle předchází sjednání dvoustranné mezinárodní smlouvy s daným státem, jehož se změna státních hranic týká, přičemž ústaxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxkona "jen formální, ne materiálněprávní význam" (Filip, s. 242).
Postup vyžadovaný pro případnou změnu státních hranic je tak z hlediska legislativxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxté mezinárodní smlouvy sjednané se sousedním státem postupem podle čl. 49 ve spojení s čl. xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxípadě mezinárodních smluv o změnách státních hranic samozřejmě schválenou smlouvu ještě ratifikuje prezident republiky [čl. 63 odst. 1 písm. b) Úst]x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx
xx
x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx postupem se nabízí otázka vzájemného vztahu komentovaného ustanovení a čl. 49 Úst (ve znění ústavního zákona č. 395/2001 Sb.). Tento vztah především xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxhlas parlamentních komor s ústavním zákonem o změně státních hranic přitom v praxi neznamená popření ratifikované smlouvy ani nutnost opakování celéxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxkovaně, a to až do doby, než byl předepsanou formou přijat (srov. ústavní zákon č. 74/1997 Sb.). Na rozdíl od některých zahraničních úprav nepodmiňuje Úxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxázkou je pak v souvislosti s komentovaným ustanovením případný preventivní přezkum mezinárodních smluv týkajících se změn státních hranic ÚS za situxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxx x x xxx x xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxše k názoru, že prezident republiky i po schválení příslušného ústavního zákona takový návrh podat může (Jirásková, s. 57); této argumentaci ostatně sxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxzřejmě ne všechny mezinárodní smlouvy týkající se státních hranic naznačené potvrzení formou ústavního zákona vyžadují; tato podmínka platí pouze u xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx č. 45/2006 Sb. m. s.).
6.
Pro stávající podobu a konkrétní vymezení státních hranic ČR má stejně jako pro řadu dalších ústavních institutů určující xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx x xxxxx xhledu lze předně upozornit na to, že podle čl. 1 ústavního zákona č. 4/1993 Sb. "ústavní zákony, zákony a ostatní právní předpisy České a Slovenské Fedexxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxt ustanovení podmíněná toliko existencí České a Slovenské Federativní Republiky a příslušností České republiky k ní." Z čl. 5 odst. 2 téhož ústavního xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xzemím, xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxti je nepochybně třeba navíc zdůraznit, že ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxx x xxxe uvedeného je tedy zřejmé, že díky zachování kontinuity v oblasti stanovení státních hranic muselo být pro nástupnické státy ČSFR prioritou předevšíx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxzení státních hranic ze dne 29.10.1992 (č. 229/1993 Sb.) a završením celého procesu pak bylo dne 4.1.1996 uzavření Smlouvy o společných státních hranixxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxejších krajů (hranice Severomoravského a Jihomoravského resp. Západoslovenského kraje), byla později ještě dodatečně doplněna (srov. č. 316/1999 xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxěna a doplněna v roce 2004 (č. 83/2004 Sb. m. s. a ústavní zákon č. 76/2004 Sb.). Určení společných státních hranic se Spolkovou republikou Německo pak bxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxáty později znovu sjednocené SRN. Uvedené problémy vyřešila až smlouva o společných státních hranicích č. 266/1997 Sb., která již byla ovšem v mezidobx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xx x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx stanovuje smlouva o společných státních hranicích č. 181/1996 Sb.; v případě státních hranic ČR a Polské republiky ovšem i nadále existují některé nedxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx x xxxx
x.
Speciální vnitrostátní právní úprava, která se zabývá problematikou státních hranic ČR, je představována především již výše citovaným zákonem č. xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx státních hranic, přičemž současně stanovuje i zásady pro průběh státních hranic a jejich vyznačení. Vedle tohoto předpisu obsahuje právní řád ČR též zxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxmu překračování, dále oprávnění Policie ČR při zajišťování této ochrany a stanoví také správní delikty na úseku ochrany hranic. Speciální skutkové poxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xedovoleného překročení xxxxxx xxxxxxxxxx
xx
x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xýznam, který i pro tuto oblast mělo přistoupení ČR k EU. Podle čl. 3 (bývalého čl. 2) SEU, ve znění tzv. Lisabonské smlouvy, totiž EU "poskytuje svým občanxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxrany vnějších hranic, azylu, přistěhovalectví a předcházení a potírání zločinnosti". Jak nepřímo vyplývá z citovaného ustanovení, proces evropské xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxaktického fungování státních hranic je především podstatné, že po uvedeném přistoupení k EU, k němuž v případě ČR došlo dne 1.5.2004, se staly pro ČR závxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx6.1990 konkretizována v tzv. prováděcí úmluvě k uvedené smlouvě). Tyto smlouvy, označované společně s dalšími předpisy vztahujícími se k dané problexxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx acquis je tvořen několika oblastmi, z nichž s přihlédnutím ke komentovanému článku pochopitelně zasluhuje největší pozornost v prvé řadě odbourávánx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxz, vzájemná pomoc v trestních věcech či vytvoření tzv. schengenského informačního systému (Jurman, 1993, s. 48 a násl.). Základním cílem postupného rxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxký prostor) za paralelního přijetí série mechanismů a konkrétních opatření sledujících udržení a současně i zvyšování úrovně bezpečnosti v členskýcx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxadě příslušného rozhodnutí Rady EU (po konzultaci s Evropským parlamentem), přičemž takové rozhodnutí by mělo vycházet z hodnocení splnění podmínek xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxcky došlo ke zrušení všech kontrol na státních hranicích. Stěžejním projevem přípravy na přijetí a pak i samotného přijetí schengenského acquis ze strxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxí hranice ČR (srov. § 7 cit. zákona), s tím, že v případě vnitřních hranic se ochrana podle citovaného zákona v podstatě nevykonává, a tyto hranice tak lze xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxo mezinárodní letiště určená pro lety, jejichž místo odletu, mezipřistání nebo příletu není na území státu, pro něhož jsou schengenské dohody závazné xx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx x xxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xlovenské Federativní Republiky;
Související právní předpisy:
zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu;
zákon č. 531/1990 Sb., x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxích hranicích a o změně zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o státních hranicích);
zákon č. 216/2002 Sb., o ochrxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxv. 5, s. 555 a násl.):
"Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnosti navrhovatelů i Smlouvu mezi Českou a Slovenskou republikou o společných hranicích zx xxx xx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxnárodní smlouvou, na kterou se vztahuje režim Vídeňské úmluvy o smluvním právu (vyhláška č. 15/1988 Sb.). Vídeňská úmluva je mezinárodněprávními autxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxá (...). Z čl. 87 Úst pak plyne, že Ústavní soud nemá žádných pravomocí v poměru k mezinárodním smlouvám a i resp. především jeho činnost je vázána na dodrxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xx xxx x xxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxu, nazvanou - Moc zákonodárná; na Hlavu třetí, nazvanou - Moc výkonná a na Hlavu čtvrtou, nazvanou - Moc soudní). Jinými slovy, z hlediska principu dělby xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x x xxx xx xxPS nebo čl. 3 bod 1 Protokolu č. 4 k ÚPS, zasahovat do pravomoci vlády předkládat návrhy mezinárodních smluv k jejich schválení Parlamentu dle čl. 41 odsxx x xxx x xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxpubliky ze dne 28.4.1993, uveřejněným pod č. 144/1993 Sb."
2. Rozsudek ESD C-241/05 (č. 141/2006 JESD):
"24. Jak vyplývá ze znění čl. 20 odst. 1 Úmluxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxinnosti do schengenského prostoru představuje počátek období šesti měsíců, během něhož má podle tohoto ustanovení takový státní příslušník právo voxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx
xxx x xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx prostoru představuje první vstup ve smyslu čl. 20 odst. 1 prováděcí úmluvy, od kterého je nutno určit jeho právo pobytu po dobu nejvýše tří měsíců během oxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx dobu nejvýše tří měsíců během období šesti měsíců ode dne vůbec prvního vstupu do schengenského prostoru vyčerpáno, musí dotyčný státní příslušník v zxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxmu příslušníkovi sice nezakazuje se později volně pohybovat v schengenském prostoru..., avšak toto platí jen za podmínky, že znovu vstoupí do tohoto pxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xroto být rovněž považován za první vstup ve smyslu čl. 20 odst. 1 prováděcí úmluvy, stejně jako vůbec první vstup do schengenského prostoru. Toto ustanoxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xo sobě jdoucích období šesti měsíců, za podmínky, že každé z těchto období bude započato takovýmto prvním vstupem.
30. Tento výklad potvrzují ustanovxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxří jsou držiteli víza a řádně vstoupili do schengenského prostoru, se zde mohou volně pohybovat po dobu tří měsíců během půl roku od prvního vstupu, čímž xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxožený pojem ‚prvního vstupu' uvedený v čl. 20 odst. 1 prováděcí úmluvy nezbavuje příslušné vnitrostátní orgány možnosti, aby při dodržení práva Spolexxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxcího xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxx x xxxxxxxení čl. 62 bodu 3 SES, které podle rozhodnutí 1999/436 tvoří právní základ čl. 20 odst. 1 prováděcí úmluvy, je skutečně zřejmé, že Rada může na základě tohxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x schengenském prostoru po dobu nejvýše tří měsíců.
38. Z toho vyplývá, že nezávisle na respektování požadavku týkajícího se období šesti měsíců ode dnx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxo ustanovení v žádném případě překročit celkovou dobu tří po sobě následujících měsíců. (...)
43. V důsledku toho je namístě odpovědět na předběžnou oxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxpu do schengenského prostoru vztahuje také na první vstup do tohoto prostoru po uplynutí doby šesti měsíců od tohoto vůbec prvního vstupu, jakož i na kažxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxx2009 Sb. NSS):
"18. Nejvyšší správní soud se na základě
interpretace
těchto předpisů (Schengenské úmluvy a Společné konzulární
instrukce
) nutně přxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx x x xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxí dojde před uplynutím lhůty, na kterou bylo toto vízum vydáno. Dobu platnosti, na kterou je krátkodobé vízum vydáno, je přitom možné charakterizovat jxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxkrétním případě krátkodobé vízum stěžovatelce vydáno na jeden vstup, platnost tohoto víza skončila okamžikem vycestování stěžovatelky z území přísxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxtné pro jeden nebo několik vstupů', ‚valid for one or more entries', ‚valable pour une ou plusieurs entrée', ‚für eine oder mehrere Einreisen gültiger'xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxáním, smysl tohoto omezení (limitovaný počet vstupů na území daného státu) by se zcela vytratil. Společná konzulární
instrukce
... tuto interpretacx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxě před uplynutím doby, na kterou bylo vízum vydáno.
19. Schengenská úmluva je součástí tzv. schengenského acquis, které se na základě Protokolu o začlxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxamskou smlouvou zároveň došlo k převedení azylové, migrační a vízové politiky do komunitárního právního rámce (tzv. I. pilíř - viz Hlava VI Smlouvy o zaxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxo I. díl. Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR, 4. vydání, Brno: Doplněk, 2003;
Jellinek, J. Všeobecná státověda, Praha: Jan Laichter, 19xxx
xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxadního zákona, Praha: Leges, 2009, s. 51 - 70;
Jurman, M. Důsledky přistoupení ČR do Schengenského prostoru, Právní rádce, č. 4/2004, s. 42 - 45;
Jxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xx x xxx
xxxxxxx xx xxxxxené nebe, omezení státu ve vzdušném prostoru, Právník, č. 12/1996, s. 1030 - 1038;
Pikna, B. Schengen - právní a funkční aspekty, Právník, č. 3/2005, xx xxx x xxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxová, J. Ústava České republiky, Komentář, Praha: C. H. Beck, 2007;
Seidl-Hohenveldern, I. Mezinárodní právo veřejné, Praha: ASPI, 2001;
Sovinxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx 791 - 806.
[Státní občanství]
Pavel
Molek
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
1.
Státní občanství, které je obsahex xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxejí svůj imaginární předobraz již v teoriích společenské smlouvy. Na straně občanů je to tradičně branná povinnost, z práv pak typicky právo na vstup na xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxx z pravidla přiznání základních práv všem osobám podléhajícím jurisdikci ČR bez ohledu na státní občanství. Ústup od tradičního xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxvaná občanům nově všem lidem v jurisdikci ČR. I tyto výjimky jsou navíc relativizovány tím, že jsou ve stále větší míře přiznávána i tato práva alespoň obxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxo práva československého pak souhrnně hovoří např. o "osobním právním poměru k určitému státu bez ohledu k podobnému faktickému poměru založenému pobxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xx xx xxx x xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xrvalý, místně neomezený právní vztah fyzické osoby a státu, který je proti vůli fyzické osoby zpravidla nezrušitelný a na jehož základě vznikají jeho sxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxná jednoznačně o institut vnitrostátního práva a ostatní státy jsou vedeny zásadou nevměšovat se do vnitřních věcí státu. Z hlediska terminologickéhx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xa tomto území; a od další širší množiny, jíž jsou státní příslušníci, tedy nejen fyzické osoby (občané), ale i osoby právnické, které ke státu příslušejx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xx
xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x x
xxxxx
x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxezeno v čl. 20 SFEU. Toto občanství EU se přiznává každé osobě, která je občanem některého členského státu EU, ovšem pouze "doplňuje občanství členskéhx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx na území členských států; právo volit a být volen ve volbách do EP a v obecních volbách; právo na diplomatickou a konzulární ochranu kterýmkoli členským xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xx xx xxgány a poradní instituce EU ve svém jazyce. Těmto právům lze jistě vytýkat jistou iluzornost (to se týká práva na diplomatickou a konzulární ochranu, jexxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxhu ještě před vznikem EU (např. právo na přímé volby do EP již od roku 1979). Právě pro tuto povahu ovšem není podle našeho názoru namístě chápat občanství xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx0), kde konstatoval, že "občanství Evropské unie nijak nepopírá občanství členského státu, naopak je obohacuje o evropský rozměr". Odmítl tak
absurdxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx k EU za situace případného rozporu mezi nimi (Lisabonská smlouva II, 83).
3.
Úprava nabývání a pozbývání státního občanství je z hlediska vnitřní sxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xodmínek jeho existence již podle klasické státovědecké definice státu od Georga Jellineka), na druhé straně by bylo možno si je představit stejně dobřx x x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxčemž podrobnosti tohoto pozbývání (na základě vlastní vůle občana) i nabývání stanoví zákon, což je konstrukce používaná obvykle při vymezení základxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx x xx xxx xx x xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx upravena v LZPS.
4.
Fakt, že zařazení ústavní úpravy státního občanství přímo do Ústavy ČR není samozřejmostí, dokazuje i neúspěšný legislativnx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xvláštního ústavního zákona o státním občanství ČR, jenž by byl ovšem tvořen toliko několika nenormativními ustanoveními, stanovením základních důvxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxní jednoho či dvou odstavců do čl. 12 Úst) a výslovným stanovením, že na udělení státního občanství není právní nárok. Právě v této poslední položce lze sxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxlení státního občanství je subjektivní právo (konkrétně usnesení jeho rozšířeného senátu sp. zn. 6 A 25/2002 a rozsudek sp. zn. 2 As 31/2005, viz další rxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxlena z Ústavy ČR, vedla k tomu, že tento návrh skončil již ve fázi věcného záměru návrhu ústavního zákona.
K odst. 1:
5.
Oním zákonem, na nějž čl. 12 oxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxí přístupy ke státnímu občanství, v závislosti na měnícím se území, povaze státu i tom, které skupiny obyvatel náhle nebyly uznány za hodny českoslovenxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxdeček (Sládeček, Mikule, Syllová, s. 113). StObč byl (pro zásadnost onoho vymezení, kdo má být státním občanem, pro samu existenci nově vzniklého stáxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx stejným pořadovým číslem, tedy jako zákon č. 40/1993 Z.z. o štátnom občianstve Slovenskej republiky). Vzhledem ke stručnosti úpravy obsažené přímo x xxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxčana. Nabývání státního občanství ČR je regulováno v části první tohoto zákona, přičemž v § 2 je vyjmenováno, že je lze nabýt narozením (je-li alespoň jxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxa cizinkou či apatridou), nalezením na území ČR, prohlášením (viz níže) a podle písmene f) konečně udělením, jehož proces je popsán v § 7 až 12 zákona. Již x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxx
x xxxy nabývání z titulu místa narození - tento princip nastupuje pouze podpůrně u nalezenců bez rodičů dle § 5 StObč a u dětí bezdomovců dle § 3 písm. b) StObč.
xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxe. Tento úřad ověří pohovorem se žadatelem jeho znalost českého jazyka a vyplní s ním dotazník, který spolu se záznamem o jazykovém pohovoru, svým stanoxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxe. Doručením těchto dokumentů Ministerstvu vnitra je zahájeno správní řízení, v němž podle § 7 odst. 1 zákona lze státní občanství udělit fyzické osobxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxx xobu se zde převážně zdržuje; b) prokáže, že nabytím státního občanství České republiky pozbyde dosavadní státní občanství, nebo prokáže, že pozbyla dxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxtech pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin; d) prokáže znalost českého jazyka; a e) plní povinnosti vyplývající z ustanovení zvláštního právnxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxotní pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění, daně, odvody a poplatky." Podmínky stanovené pod písm. a) a b) přitom může Ministerstvo vxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxanovené pod písm. d) a e). Kromě těchto kumulativně splněných podmínek zvažuje ministerstvo podle § 10 odst. 3 zákona i hlediska bezpečnosti státu, u nxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx správního spisu. Rozhodne-li se pak ministerstvo české občanství udělit, je posledním krokem složení státoobčanského slibu podle § 12 zákona a vydáxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx občanství udělit či nikoli, volnou úvahou, a do jaké míry je naopak povinno státní občanství udělit osobě, která všechny zákonem předpokládané podmínxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxvé judikatuře a dodnes je podporováno zejm. ze strany samotného Ministerstva vnitra. Přihlásila se k němu i
judikatura
Vrchního soudu v Praze, který dxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx x x xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxní státní výsosti, zda cizímu státnímu příslušníku bude občanství uděleno nebo ne. Setrvale se však domníváme, že "
judikatura
prvorepublikového Nexxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xtázkách správního soudnictví obnovovaného v nedávné současnosti postupně ve svém pravém smyslu." (Molek, Šimíček, s. 142)
8.
Oním opačným pólem x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxost udělit" v § 7 odst. 1 StObč znamená ve skutečnosti "má udělit" či dokonce "musí udělit". Tento přístup přitom vychází právě z povahy práva upravenéhx x xxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx Přitom je zřejmé, že tento imperativ může být reálně naplněn pouze tehdy, jestliže je tento zákonem vymezený prostor dostatečně konkrétní. Z tohoto hlxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxí splňovat základní atributy, kterými jsou především dostupnost, předvídatelnost a určitost. Zejm. proto nemůže být shledáno ústavním řešení, kterx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xak odmítavě se i ÚS staví k tomu, aby omezení základních práv byla na zákonné úrovni formulována příliš obecně (viz nález Pl. ÚS 25/97), či aby omezení na pxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxx xx xxrávní orgán volné uvážení, musí být jeho rozhodování omezeno "zákazem libovůle, jenž pro orgány veřejné moci vyplývá obecně z ústavně zakotvených nálxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xtObč krajně problematická, neboť pokud by byl vykládán toliko jazykově, zdálo by se (na základě oné formulace § 7 odst. 1: "Státní občanství České repuxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxmenované podmínky splněny, a pokud ano, pak samostatně rozhodne, zda občanství udělí. Takový postup odpovídá izolovaně čtenému textu zákona a snad i pxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x x x xxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx státu; může si při tom vyžádat stanoviska Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky."), neodpovídá však z výše uvedených důvodx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxí zákonem vymezené podmínky pro udělení státního občanství o podmínky další (které jsou již beztak fakticky zohledňovány), tak aby tyto podmínky vytvxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xpod.; a jednak v každém případě zruší možnost správního orgánu stanovit další podmínky na základě vlastního uvážení.
9.
Již za současného znění záxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxformním závěrům, uplatnit výklad ústavně konformní. NSS tak již činí, a to zejm. v trojici svých rozhodnutí. Prvním z nich bylo usnesení rozšířeného sexxxx xxx x x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxe být přezkoumáno soudy ve správním soudnictví. Toto usnesení také vyloučilo (z důvodů uvedených již výše), že by v moderním právním státě mohlo existoxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxožadovat stanovení mezí absolutní volné úvahy je
absurdní
právě proto, že se jedná o absolutní volnou úvahu, tedy úvahu neomezenou a neomezitelnou" (xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx podléhat určitým limitům (přinejmenším vyloučení libovůle, nepřípustné diskriminace či příkazu zachovávat lidskou důstojnost) a tematika "neomexxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxmitů má být přenechána právním historikům, viz níže citaci tohoto usnesení.
10.
Na toto usnesení rozšířeného senátu NSS pak navázal rozsudek "obyxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxákonným z důvodu porušení principu legitimního očekávání žadatele, jenž splnil zákonné podmínky pro udělení státního občanství, byl mu udělen závazxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxnství uděleno nebylo.
11.
Ideově pak na výše zmíněné usnesení rozšířeného senátu navázal rozsudek NSS ze dne 4.5.2006, sp. zn. 2 As 31/2005. V něm NSx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxlnivší všechny xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xizinec může o státní občanství požádat a o této žádosti musí být Ministerstvem vnitra rozhodnuto s vyloučením libovůle, diskriminace a dalších nectnoxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx
xxxxxivní
a vyloučil tak, že by si k těmto podmínkám mohlo Ministerstvo vnitra "přimýšlet" nové, byť by to bylo ve "státním zájmu". Právě vstřícnost těchto rxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxou vstřebatelnost judikatury NSS v otázce státního občanství ze strany Ministerstva vnitra i pohnutkou pro některé výše zmíněné snahy o legislativní xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxodněprávními závazky ČR, působícími mocí čl. 10 a čl. 1 odst. 2 Úst. Na mezinárodněprávní úrovni je pozornost setrvale věnována spíše zamezení dvou nexxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xx xxxx x xxxx xxx8) a bezdomovectví (této otázce se poprvé věnoval Haagský protokol k některým otázkám bezdomovectví z roku 1930, později pak Úmluva o omezení případů xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xtázkách konfliktu zákonů o státním občanství z roku 1930. Odhlédneme-li ovšem od zbavování státního občanství, či zbavování práv na občanství nejtěsxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxstva: již výše zmíněným bezdomovcům, dětem (viz čl. 24 odst. 3 MPOPP, či následně čl. 7 a 8 ÚPD z roku 1989 zakotvující právo dítěte na státní příslušnosx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx v čl. 9 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979) a uprchlíkům (čl. 34 Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 tak stanoví zxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxhlíkům asimilaci a udělení státního občanství. Vyvinou zejm. veškerou snahu o urychlení řízení o udělení státního občanství a o co možná největší snížxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xizinců, nejen na skupiny zvláště chráněné, se nicméně stala až na regionální úrovni Evropská úmluva o státním občanství z roku 1997 sjednaná Výborem mixxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxých zásad souhrnně prakticky všechny oblasti, jež lze označit v tématu státního občanství za problematické: pozbývání státního občanství, nástupnixxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx občanství, a to jak v otázkách hmotných, tak procesních. Tato úmluva tak ve svém čl. 6 odst. 1 a 2 určuje skupiny osob, kterým musí být občanství státem poxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxx dále v odst. 4 upravuje, kterým osobám má být nabývání občanství usnadněno (zejm. rodinným příslušníkům státních občanů, osobám dlouhodobě pobývajíxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxžnit naturalizaci osob pobývajících určitou dobu, již nelze stanovit na více než deset let, na jejich území. Přitom při zákonné úpravě naturalizačníhx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxví, rasy, barvy pleti nebo národnostního či etnického původu (čl. 5); musejí vyřizovat žádosti o naturalizaci v přiměřených lhůtách (čl. 10); musejí dx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxu, aby byly požadovány za naturalizační řízení poplatky nepřiměřené nebo poplatky bránící správnímu nebo soudnímu přezkumu (čl. 13).
K odst. 2:
1xx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx režimů dvacátého století, pro něž bylo zbavování státního občanství jedním z nástrojů pronásledování politických odpůrců či osob jinak nepohodlnýcxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx za trestné činy velezrady podle § 78, vyzvědačství podle § 86, opuštění republiky podle § 95, vraždy na ústavním činiteli podle § 104, ale i za zničení, poxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxylo odrazem odklonu tehdejšího zákonodárce od zbavování státního občanství proti vůli občana, ale pouze toho, že odnětí státního občanství již sice nxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x x xxxxxx x. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství. Ten až do konce komunistického režimu (konkrétně do novely č. 88/1990 Sb.x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx x
xx
xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxbo
b)
nezákonně opustila území Československé republiky, nebo
c)
nevrátí se do vlasti do stanovené lhůty, nejméně do 30 dnů (ze zámoří do 90 dnůxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx měla ještě jinou státní příslušnost nebo která se zdržovala v cizině nepřetržitě po dobu 5 let bez platného československého dokladu opravňujícího k pxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xozhodovat o tom, zda konkrétní občan bude zbaven nikoli jednoho konkrétního práva vyplývajícího z jeho statusu občana, ale tohoto statusu a vazby k Česxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx
xxx
xxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx na zákonné úrovni v StObč, a to v § 13, 16 a 17. V nich jsou upraveny dvě jediné formy pozbytí státního občanství, a to prohlášením a nabytím jiného státníhx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx rodiče), který se zdržuje v cizině a současně je státním občanem cizího státu a prohlásí, že se vzdává státního občanství ČR. Toto prohlášení se činí přex xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xpochybňovalo by to onu podmínku, že se občan zdržuje v zahraničí.
16.
Projevem vůle, který ke ztrátě českého státního občanství směřuje pouze nepřxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx (žádost, prohlášení, souhlas nebo jiný úkon směřující k nabytí cizího státního občanství) dobrovolně nabyde cizí státní občanství. K pozbytí státníxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xtátu, a to za předpokladu, že došlo k nabytí cizího státního občanství manžela za trvání manželství. K pozbytí státního občanství ČR nedojde ani v přípaxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxým ustanovením jen na základě projevu vůle (narození jistě není projevem vůle, zejm. ne u dítěte samotného), a to projevu vůle, u nějž je nabytí cizího stxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxm cizince se svým státním xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxnství manžela, a tím ztrácely občanství původní. To se snaží omezit Úmluva o státním občanství vdaných žen z roku 1957, která ve svém čl. 1 stanoví, že "axx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxx vliv na státní občanství ženy". I přes tuto mezinárodněprávní úpravu je ovšem k naplnění požadavků komentovaného ustanovení Ústavy ČR nezbytné vyloxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxahu k ostatním státům je potřeba možné automatické pozbytí českého občanství českých občanek sňatkem dosud řešit. Nejde navíc pouze o toto automatickx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxjení vyložil extenzivně NSS, když je v rozsudku 1 As 62/2006 vztáhl i na situaci, kdy (tehdy) československá občanka uzavřela sňatek s britským státním xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxitské státní občanství, které v roce 1993 dostala. NSS uznal, že i takováto žádost o naturalizaci je činěna "v souvislosti s uzavřením manželství", nebxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxjevem vůle českého občanství, musí cizí státní občanství nabýt s úmyslem vyměnit české občanství za jiné, a nikoli s úmyslem maximálně naplnit obsah spxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxání bipolitismu.
17.
Bipolitismus
, tedy dvojí či víceré státní občanství, však NSS nevnímal jako problém, když v citovaném rozsudku uvedl, že "poxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxtů uvnitř ní, jakož i vývoj pojmu ‚evropské občanství' jsou fenomény, které nutí ke změně pohledu na popisované instituty. Hranice domovského státu se xxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxvem. Na tento trend mají vliv jistě i globalizační a integrační trendy současné doby, které do značné míry relativizují význam spojení fyzické osoby s jxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x x xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxeré na přelomu dvacátého a jedenadvacátého století zbavují
bipolitismus
jeho problematičnosti. Tím není jen klesající význam přináležitosti k jedxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xx xx xxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxx xxx x xxxxxxxxxxxxzace armád a z toho plynoucí pokles významu branné povinnosti, která byla tradičně jedním z argumentů pro zákaz bipolitismu jako stavu vedoucímu potenxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx xx95 či z téže doby v legislativním návrhu doplňujícím čl. 12 Úst o odst. x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxx xx xx xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxdpory i z důvodů historických. Těmi jsou jednak reakce právě na silné vlny emigrace po roce 1938, 1948 a 1968, kdy by bylo svým způsobem historicky nemoráxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxx xxxxxx x občanství státu, který je přijal v době jejich tísně; jednak reakcí na rozpad ČSFR, který se uskutečnil bez konzultace s občany formou referenda a nespoxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx x x xxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxbou, které z občanství nástupnických republik by si měli zvolit. Na obě tyto historické zvláštnosti nicméně zákonodárce zareagoval.
19.
Na první x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx kteří v letech 1948 až 1989 pozbyli československé státní občanství propuštěním ze státního svazku nebo v souvislosti s nabytím státního občanství jixxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxení státního občanství není právní nárok, neboť jak stanoví jeho § 4: "Úřad ověří, zda jsou splněny podmínky stanovené tímto zákonem pro prohlášení; jsxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxk na to, aby mu občanství bylo uděleno. Jde přitom skutečně o udělení, neboť k nabytí dochází podle § 8 s účinností
ex nunc
k okamžiku vydání osvědčení o naxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxx
xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxmo StObč, a to dvěma způsoby. Jednak upravuje ve svém § 6 možnost nabýt státní občanství ČR prohlášením, tedy projevem vůle, jímž si osoba, která byla k 3xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx x x xx xx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxy, které si zvolily po rozpadu federace sice slovenské občanství, ale neměly by tím přijít o občanství ČR. Úpravu obsaženou v těchto ustanoveních je možxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x
xxx
xxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxprve odmítnut (nález Pl. ÚS 5/95), když usiloval o zrušení celého § 17 StObč, poté mu však bylo vyhověno (nález IV. ÚS 34/97, zde obsažené závěry pak byly vx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx
xx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxenské státní občanství, ale posléze se domáhal i vydání osvědčení o státním občanství ČR, které xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx i k legislativní změně, a to novelou č. 194/1999 Sb. Jí bylo v § 18 StObč stanoveno, že bývalí občané ČSFR, kteří v roce 1993 nabyli volbou státní občanstxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xbčané ČSFR také nepozbudou nabytím státního občanství Slovenské republiky státní občanství ČR.
21.
Závěrem je třeba podotknout, že právě odst. 2 xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xodvodu. Na straně jedné se plně ztotožňujeme s legitimními motivacemi těchto úvah, na straně druhé je třeba při snaze řešit tuto situaci mít na paměti něxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxe možno pokládat za "zbavení" státního občanství, takže pokud by zákonodárce pro tyto případy zakotvil např. obnovu řízení (otázkou hodnou pokusu je, xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx až 102 SŘ), muselo by se tak stát s účinky
ex tunc
. V takovém případě (a pamatuje na to již nyní § 102 odst. 7 SŘ) by ovšem musela být šetřena práva nabytá v dobrx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx komentovaného článku, je třeba zohlednit, aby nevybízela ke zneužitelnosti (a to i ze strany úředníků Ministerstva vnitra či zpravodajských služeb, xxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxčanství je pro jeho fundamentální povahu princip právní jistoty. Nadto by také ústavodárce měl vzít v úvahu problematičnost jakékoli úpravy zbavovánx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxě velký, aby odůvodnil zásah do základního zákona státu.
Související ustanovení ústavního pořádku a mezinárodních smluv:
Úmluva x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxx
xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx
Evropská úmluva o státním občanství z roku 1997 (č. 76/2004 Sb. m. s.).
Související právní předpisy:
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxx xxxx x, s. 7 a násl.):
"Z obecného hlediska lze státní občanství definovat jako časově trvalý, místně neomezený právní vztah fyzické osoby a státu, který je pxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxcké osoby na ochranu ze strany státu na jeho území i mimo ně, v právu pobytu na jeho území a na právu účasti na jeho správě veřejných záležitostí. Povinnostx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxo území. Konkrétní obsah státního občanství je určen zákonodárstvím jednotlivého svrchovaného státu. Je výsostným právem státu určovat podmínky, zx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xevměšovat se do vnitřních věcí státu. Avšak důsledky státního občanství mají dopad i navenek vzhledem k tomu, že státní občanství zaručuje fyzické osoxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxk dostává i do pozornosti mezinárodního práva. Mezinárodní aplikace uznání státního občanství v každém jednotlivém případě musí být založena na nároxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxzinárodní soudní dvůr judikoval, že ‚stát nemůže očekávat, že pravidla (upravující získání státního občanství), která zakotví, mají nárok na uznání xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxí se státem, který chrání své občany proti jiným státům' (ICJ Rep, 1955 s. 23). Jinými slovy z mezinárodního pohledu nemusí být akceptován jiným státem pxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxo dvora zavazuje jen státy, které jsou účastny sporu, lze z pohledu obecného mezinárodního práva konstatovat, že s výjimkou aplikace některých mezináxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx státního občanství, které musejí tyto fyzické osoby splnit), je záležitostí každého státu, který je určuje samostatně (Nottebohm case, ICJ Rep, 1955x xx xxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xx xx xxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx
xxx xxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xoby před listopadem 1989 a snaží se ústavně právní úpravou takovému zásahu do práv občana zabránit. Účelem ústavního příkazu zakotveného v článku 12 odxxx x xxx xxxx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxkci za eventuální protiprávní jednání občana. Tato koncepce je plně v souladu s myšlenkou článku 15 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv, xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxtliže předpokládá, že občan vyvinul vlastní iniciativu cizí státní občanství získat. Z tohoto hlediska nejde u občana o zbavení státního občanství, nxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxl. Pokud by byla jeho
interpretace
článku 12 odst. 2 Úst - v porovnání s § 17 citovaného zákona - správná, znamenalo by to ve svých důsledcích, že Ústava xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxval právo suverénního státu čelit bipolitismu a byl by v rozporu s platnými i s připravovanými mezinárodními smlouvami v současné demokratické Evropěx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx následkem takového projevu vůle je ztráta státního občanství České republiky. Jestliže tedy občan projevil vůli nabýt na vlastní žádost cizí státní oxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx
xx xxge lata
pozbude státní občanství České republiky, jakmile získá státní občanství cizího státu.
2. Článek 12 odst. 2 Ústavy na straně jedné a článek 1x xxxxx x xxx x x xx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxto terminologický rozdíl naznačuje úmysl zákonodárce odlišit dvě kvalitativně různé situace. Uvedený záměr lze dovodit zejm. porovnáním obou odstaxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxkdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.) Je totiž stěží myslitelné, že by ústavodárce v jediném ustanovení použil dva různé termíny, pxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx
xx x xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxad, podle něhož principy zákazu diskriminace a rovnosti lidí v zásadě nejsou chráněny samy o sobě, ale toliko v souvislosti s porušením jiného základníxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxlní hodnotě. Porušení principu rovnosti tedy předpokládá vztah k jiným základním právům a tím i intenzitu, která je do roviny základních lidských práv xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxní
(absolutní), ale toliko relativní a nelze ji chápat mechanicky a egalitářsky. To vyslovil v rozhodnutí č. 11/1992 xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxod než jiné'. Ani zde však nesmí postupovat libovolně. V souzené věci však zakotvením napadeného ustanovení § 17 do zákona č. 40/1993 Sb. k libovolnému xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx byť podle platného zákona České republiky věděli, že nabytím cizího státního občanství na vlastní žádost pozbývají státní občanství České republikyx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxím občana České republiky a občana jiného státu (bývalého občana ČR), pak jde o nerovnost akceptovatelnou a o právní stav, který nemá diskriminační povxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxzení stěžovatele, že žádný právní předpis České republiky ani její ústavní pořádek neobsahují princip zákazu dvojího státního občanství, které prý nxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxizovat tak, že
a) osoba s několikerým státním občanstvím se nemůže odvolávat na své jiné státní občanství v poměru ke státu, jehož je rovněž občanem;
bx xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxu je zřejmá i z dvoustranných Úmluv, jež v minulosti uzavřela Československá republika (popř. někdejší ČSSR) s některými sousedními státy, konkrétně xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx Evropy. V tomto směru je významná zejm. Dohoda o omezení případů několikanásobné státní příslušnosti a o službě v ozbrojených silách v případě několikxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx získají projevem vlastní svobodné vůle, naturalizací, opcí nebo znovunabytím státní příslušnost jiné strany, ztratí svoji dřívější státní příslušxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxem této Dohody není, leč sama její existence zřetelně naznačuje tendenci členských států Rady Evropy. Ani připravovaná Evropská úmluva o státním občaxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xohody z 6.5.1963. Úpravu srovnatelnou s ustanovením § 17 zákona č. 40/1993 Sb. lze nalézt i v řadě jiných zemí Evropy. Jde např. o Rakousko, Finsko, Švédxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xx xx xx x xxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxké republiky, důsledně rozlišuje institut volby státního občanství a institut nabytí státního občanství na vlastní žádost podle ustanovení § 17 cit. xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xodřadit pod případ nabytí cizího státního občanství na vlastní žádost podle citovaného ustanovení. Všechny akty, jimiž jednotlivec má či může pozbýt xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxatelově případě nejde, a to tím spíše, že stěžovatel jej učinil v situaci, kdy zákon ČNR č. 40/1993 Sb. o nabývání a pozbývání státního občanství České rxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxost následků takového právního úkonu, a rovněž nezbytné v zájmu právní jistoty."
4. Nález I. ÚS 337/99 (sv. 20, s. 205 a násl.):
"Zákon ČNR č. 40/1993 xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxí o státním občanství České republiky v souvislosti se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky. Žádné z těchto ustanovení však neupravuje volxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxx
x xx xxxxxx xxxxxx xxx spojuje zvláštní práva a povinnosti. Proto také všechny akty, jimiž jednotlivec má či může pozbýt státní občanství České republiky, musí být nutně podxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxádá u ustanovení, týkajících se volby státního občanství státním občanem ČR, vymezení právních účinků, nezbytné v zájmu právní jistoty pro předvídatxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxtví ve smyslu § 17 cit. zákona jaksi ‚na vlastní žádost'."
5. Nález Pl. ÚS 29/09 (č. 387/2009 Sb.):
"160. Taktéž je možné v této části nálezu reagovat xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx x xxx x xxx x xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx rozporu mezi institutem občanství Evropské unie a principem svrchovanosti obsaženým v čl. 1 odst. 1 Úst. Zde Ústavní soud upozorňuje, že institut občaxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxnskou, přičemž k oprávněním občanů členských států, která Soudní dvůr Evropských společenství dovodil z existujících ustanovení práva Společenstvxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxthes have an emperor?' and other essays on European integration. Cambridge, Cambridge University Press, 1999, s. 324 - 357). Občanství Evropské unie nxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxx Pl. ÚS 66/04, bodu 71 konstatoval, že jsou-li čeští občané poživateli výhod spojených se statutem občanství Evropské unie, je v tomto kontextu přirozexxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx x xxx x xxx x xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx. 906/2006 Sb. NSS):
"Rozhodnutí o žádosti o udělení státního občanství - ať již kladné či záporné - se bezesporu právní sféry žadatele dotýká: pokud Mixxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxxx
xxatus
žadatele jako státního občana České republiky; jestliže žádosti nevyhoví, odepře tím žadateli možnost být nositelem práv, která vyplývají pouxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxdné, zda se rozhodování o udělení státního občanství děje ve sféře volného správního uvážení či nikoliv; rozhodnutí založené na diskreci správního orxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxzení předcházející vydání takového rozhodnutí, ale může se rovněž přihodit, že i samo rozhodnutí založené na volné úvaze nemůže pro zásadní porušení pxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxam z hlediska rozsahu přezkumu, a nikoliv z pohledu žalobní legitimace. Žalobní legitimace musí být dána i pro případy přezkumu rozhodnutí založených xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xx x. s. Proti tomuto závěru nelze argumentovat ani tím, že v některých případech je správní uvážení absolutní, a nemá tedy meze, které by vůbec mohly být přxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxího uvážení, je v podmínkách materiálního právního státu přinejmenším velmi pochybná. Správní uvážení je v prvé řadě vždy limitováno principy vyplývxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxán omezen zákazem libovůle, příkazem rozhodovat v obdobných věcech obdobně a ve stejných věcech stejně (různost rozhodování ve stejných či obdobných xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxst, jakož i povinností výslovně uvést, jaká kritéria v rámci své úvahy použil, jaké důkazní prostředky si opatřil, jaké důkazy provedl a jak je hodnotilx x x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxonu správního uvážení správními orgány, které upravuje řadu požadavků na výkon správního uvážení (zákaz sledovat jiný účel než ten, pro který byla disxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx, svobody a zájmy osoby a sledovaným účelem), jakož i požadavek na přezkum zákonnosti správního uvážení soudem nebo jiným nezávislým orgánem.
Každé sxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxx x x xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxn to, zda jej správní orgán nezneužil, ale i to, zda jeho meze nepřekročil (opětovně se přitom zdůrazňuje, že neomezené správní uvážení v moderním právnxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx monologem ústavodárce). Správní soud samozřejmě nepřezkoumává pouze zneužití správního uvážení či překročení jeho mezí ve smyslu § 78 odst. 1 s. ř. s.x xxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx x xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxva žalobce (srov. i shora uvedenou Hoetzelovu úvahu, že procesní práva se chrání, i když je meritum dáno do volného uvážení)."
7. Rozsudek NSS 6 A 25/2xxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxz ohledu na to, zda tyto zásady jsou pozitivním právem výslovně vyjádřeny.
I pro činnost správních orgánů v České republice platí princip ochrany účasxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxdmínky správním orgánem stanovené (princip ochrany legitimního očekávání).
Porušením principu ochrany legitimního očekávání, a tedy nezákonnosxx xx xx xx xx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxx xx xx/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, přesto, že v průběhu řízení závazným příslibem podmínil udělení občanství jedixxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xe žadatel ve skutečnosti nemá vůbec žádné státní občanství); správní orgán nemůže již odmítnout udělení státního občanství pro nesplnění podmínky jixx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx správní orgán znal již předtím, než závazný příslib udělil, navíc za situace, kdy pro prominutí této nové podmínky byly splněny zákonné důvody (zde: maxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x jak byl vyjádřen i v dosud zmiňované judikatuře - vyplývá z tohoto jazykového vyjádření právní normy fakt, že na udělení státního občanství nemá žadatex x xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx posuzovaném případě a ve vazbě na nyní vykládané ustanovení vyvstává na povrch rozdíl mezi nimi. Zatímco se totiž subjektivní právo rovná určitému výsxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxslovné dovolení, kterého se za splnění podmínek uvedených v objektivním právu může subjekt práva skutečně domoci. Subjektivní právo tak představuje xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx představuje tedy vyšší kvalitu poskytnutou subjektivnímu právu. V objektivním veřejném právu přitom může být jak subjektivní právo, tak právní nárox xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxže být vyjádřeno buď jako výslovné dovolení adresované subjektu práva xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxprávní nárok pak může být vyjádřen buď jako výslovné povolení žádosti spojené s jistotou vyhovění této žádosti při splnění zákonem stanovených podmínxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxjné moci, nebo fyzická nebo právnická osoba, není pro obsah normy podstatné, neboť příkaz určený jednomu je zásadně možno formulovat i jako povolení urxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxokem na nyní interpretované ustanovení, vidíme, že v něm vyjádřená norma představuje nejen svolení zákonodárce správnímu orgánu, aby za splnění určixxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxbjektivní právo na podání žádosti o udělení státního občanství. Přitom fakt, že splnění podmínek zde stanovených implikuje naději žadatele na udělenx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxtního občanství prohlášením podle § 6 citovaného zákona. Stěžovatelce, a obecně každému žadateli o státní občanství ČR, tak z ustanovení § 7 odst. 1 zákxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxnost správního orgánu, tedy žalovaného, vést řádné správní řízení o žádosti splňující zákonem stanovené podmínky. Na tom jistě nic nemění ani fakt, že xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxna o nabývání a pozbývání státního občanství. V tomto správním řízení přitom musejí být dodržována žadatelova procesní práva, což zdůraznil i rozšířexx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxx x xxx x xak po tom volá i stěžovatelka ve své kasační stížnosti; musí se vyvarovat diskriminace a libovůle, jak Nejvyšší správní soud zdůraznil např. ve svém rozxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxanismu veřejné správy v moderním demokratickém, ústavním a právním státě. Tento závěr je navíc v souladu s obecnou úvahou, že subjektivní práva procesxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxvní nauce, ale zejm. neodráží reálnou spjatost hmotných a procesních práv.
Poskytování takových ‚milostí státu' a fakt, že se jedná o rozhodování, ktxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xy bylo odrazem jeho vlastní neomezené suverenity a volnosti, jak ostatně správně připomíná v kasační stížnosti i stěžovatelka. Stát totiž suverenitux xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxuž rozhodování o této věci svěřil, pouze v limitech omezení, která zakotvil do jiných výronů své suverenity: do Ústavy a Listiny základních práv a svobxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxderního xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx
x. Rozsudek NSS ze dne 30.5.2007, sp. zn. 1 As 62/2006 (č. 1334/2007 Sb. NSS):
"Výjimkou z pravidla o pozbytí státního občanství České republiky, stanovxxxxx x x xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxanství dojde v souvislosti s uzavřením manželství nebo narozením (§ 17). Za ,souvislost' s uzavřením manželství je nutno považovat stav, kdy žadatelkx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx
xx. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.12.1997, sp. zn. 6 A 77/97:
"Na udělení státního občanství nebyl a není právní nárok. Přijetí do svazku státu xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xe sféře volného uvážení státní výsosti, zda cizímu státnímu příslušníku bude občanství uděleno nebo ne. Tento princip je naprosto neměnný a nezpochybxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxních příslušníků státní občanství nabývají za splnění zákonem stanovených podmínek (typicky uzavření manželství, případy spojení nebo rozdělení sxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxírala a už pojmově není možná. Ojedinělé a výjimečné legislativní akty minulé doby (např. tzv. ‚lex Dérer', tj. ústavní zákon č. 152/1926 Sb. z. a n. pro xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxvního vyjádření - jde fakticky o opční prohlášení, nikoli o udělení, protože státního občanství se tu věcně nabývalo v závislosti na tom, zda se uchazeč xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x nabývání státního občanství pamatují na případy zvláštní, které je třeba odlišovat. Tak tomu bylo např. při vzniku československé republiky v roce 19xx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxohlášení občanů Slovenské republiky; v posléze uvedeném případě však šlo o vznik občanství České republiky prohlášením (na které právní nárok při splxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxají ten právní význam, že by při jejich splnění (prominutí) muselo být státní občanství uděleno. Jejich nesplnění (nebo neprominutí jejich nesplněníx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxátního občanství, není tu ani subjektivní právo žadatele, aby jeho žádosti bylo vyhověno, třebas i podmínky zákonem stanovené splňuje nebo jejich nesxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxího přezkoumání xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx4;
Šimíček, V., Molek, P. Udělování státního občanství - na cestě od milosti státu k soudně přezkoumatelnému správnímu uvážení, Právník, č. 2/2005x xx xxx x xxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxa československého, svazek II., Brno: Polygrafia, 1932 (reprint Vimperk: Eurolex
Bohemia
, 2000).
[Hlavní město]
Milan
Podhrxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxího města přitom vychází nejen z dlouhodobého historického právního vývoje (srov. např. § 5 odst. 1 Ústavy 1920), ale nepochybně zohledňuje dřívější i xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxektují i ostatní státy, neboť v Praze jsou umístěny jejich diplomatické mise. Přestože i z hlediska ústavního systému je vymezení hlavního města každéxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxují a ponechávají tuto otázku zcela stranou. Určitou výjimku v tomto směru představují snad jen úvahy, podle nichž je systematické zařazení komentovaxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxm, a to jak pro ČR, tak i pro ostatní státy (srov. Pavlíček, Hřebejk, s. 107). Přestože ZHMP ve svém § 1 odst. 1 výslovně hovoří o tom, že mimo jiné upravuje xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxva ČR dále výslovně nerozlišuje ani mezi hlavním městem na straně jedné a městy sídelními, tedy xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxbvyklým, ostatně toto rozlišování užívala i předchozí ústavní úprava (srov. např. § 6 odst. 2, § 63 odst. 2, § 70 odst. 2 Ústavy 1920 a čl. 141 odst. 2 ÚZFedxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xedná o Prahu, která vedle hlavního města státu plní v případě drtivé většiny nejvyšších státních orgánů i funkci města sídelního (srov. např. § 1 odst. 1 xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx). Další sídelní město ČR je pak představováno městem Brnem, v němž sídlí jak vrcholné orgány moci soudní (ÚS, NS a NSS), Nejvyšší státní zastupitelství xx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x x x xxxxx x xxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxem Prozatímního Senátu ve smyslu čl. 106 odst. 2 Úst. Třetím sídelním městem ČR je, pro někoho možná překvapivě, též Jihlava, která toto postavení získáxx x xxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxce (srov. § 17 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. a § 2 odst. 1 bod 9. KompZ). Nelze pak v této souvislosti pominout ještě často se vyskytující názory, které hovxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxající' tendencí", přičemž "nikoliv ve všech případech se jedná o lokalizaci zvolenou zcela rozumně (...), a to nejen s ohledem na působnost orgánu, ale x x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxím poznamenat, že minimálně pokud jde o vrcholné orgány moci soudní, ukazuje se postupně spíše naopak jako určitá výhoda, že tyto orgány sídlí ve větší vxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxání těchto orgánů mimo hlavní město jednoznačně vyvrací i jakékoliv pochybnosti o materiálním či snad dokonce personálním zázemí uvedených orgánů. Zxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxa nejvyšších státních orgánů v důsledku mimořádných okolností apod. (srov. např. § 6 odst. 2 Ústavy 1920).
3.
Na Prahu je vedle jejího postavení jakxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x územně-samosprávnému členění zbývajících částí ČR. Z hlediska územně-správního členění totiž předně Praha vedle sedmi krajů existujících podle záxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx změně jejích hranic tak může dojít pouze zákonem (čl. 2 ÚZVÚSC)], ale vedle toho je současně obcí. Podle již výše zmíněného § 1 odst. 1 ZHMP totiž "tento zxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xamostatně upravuje postavení hlavního města Prahy a jeho městských částí, stanovuje práva a povinnosti jeho občanů, vymezuje orgány hlavního města i xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx v rámci ZHMP jsou zcela samostatně zpracovány veškeré instituty, které vedle toho současně upravují OZř i KZř. V tomto ohledu je třeba konstatovat, žx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx
xx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxř a KZř, což v praxi působí potíže. Lze se totiž setkat s tím, že mezi právní úpravou shodných institutů jsou mezi ZHMP a OZř (resp. KZř) nedůvodné rozdíxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxmosprávy. Tak např. členové rady hlavního města Prahy musí být občany ČR (§ 69 ZHMP), ačkoliv podle OZř tuto podmínku splňovat nemusí (srov. též § 57 KZřxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxímco kraje své právní předpisy uveřejňují ve věstnících (§ 8 odst. 2 KZř). Městské části hlavního města Prahy pak mají např. podle § 3 odst. 2 ZHMP na rozdxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx - 149). Legislativní pokusy o tak potřebné sbližování úpravy v ZHMP a OZř resp. KZř, které se týkaly mimo jiné právního postavení uvolněných členů zasxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxek, nebyly doposud příliš úspěšné (srov. např. tisk 1158, volební období 1998 - 2002). Určitou světlou výjimkou je v tomto ohledu přijetí zákona č. 298/xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx x xxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xdůraznit, že ZHMP představuje zcela autonomní úpravu, což ostatně vyplývá x x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx x xxx x xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxis' (...)" (Klíma a kol., s. 193), je proto třeba zcela jednoznačně odmítnout.
4.
Území hlavního města Prahy se pro účely územně-správní i územněsaxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxské části, a to pro účely samostatné a přenesené působnosti vykonávané orgány jednotlivých městských částí; území těchto městských částí jsou přitom xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxemné hierarchie, nicméně podle Statutu je možné určit městskou část, která bude vykonávat některé úkony v přenesené působnosti i pro jinou městkou čásxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxx xx xxxk pouze omezenou podobu (srov. rozsudek NSS 2 As 33/2007). Praha se dále územně člení pro účely územně-správní ve smyslu zákona č. 36/1960 Sb. na 10 obvoxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx x x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxenění území hlavního města Prahy pak vychází i některá další specializovaná rozdělení jejího území, a to např. na obvody finančních úřadů podle zákona xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxx x xámci ZHMP zakotven vztah mezi členěním území hlavního města na městské části a jeho rozdělením na jednotlivé obvody, ačkoliv dřívější úprava výslovnx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxřního členění hlavního města Prahy, který je zde vhodné ještě zmínit, je pak rozdělení na jednotlivá katastrální území, která jsou konkrétně vymezena x xxxx xx xx xxxxx x x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxkonce i celé území hlavního města Prahy může za určitých okolností představovat jeden správní obvod (§ 2 odst. 3 ZHMP; srov. též čl. 100 odst. 1 Úst).
5x
xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxvo hlavního města Prahy voleno prostřednictvím ZVK, přičemž se dokonce předpokládalo přijetí xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxo volby do zastupitelstev krajů (srov. sněmovní tisk 384, volební období 1998 - 2002; Koudelka, s. 147 - 148). Takto zvolená koncepce již ovšem také vykáxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxs 147/2005). Stejně tak v případě samosprávného referenda lze v případě hlavního města Prahy podle § 1 písm. a) a b) MístR v městské části hlavního městx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
Související právní předpisy:
zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu;
zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančnícx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxže;
zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (enexxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xbecně závazná vyhláška hlavního města Prahy č. 55/2000 Sb. HMP, kterou se vydává Statut hlavního města xxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxx x xxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxvozují představu, že obce' (na rozdíl od jiných právních subjektů) ‚nemají povinnost řídit se celým právním řádem, nýbrž při rozličných svých činnostxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xbce (kraje, hlavního města Prahy) obecně, ale vymezuje toliko její pravomoc v oblasti samostatné a přenesené působnosti; tam kde obec (kraj, hlavní měxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxm, a proto námitka jakoby exempce obce (kraje, hlavního města Prahy) z obecné vázanosti právem není namístě."
2. Rozsudek NSS 2 As 33/2007:
"(...) Z xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxc, jež v zásadě vykonává veškerou samostatnou působnost svěřenou obcím; pouze ve vymezeném rozsahu - a sice ZHMP a Statutem - se na výkonu této samostatxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxecnou právní subjektivitou, nýbrž jejich způsobilost samostatně vystupovat v právních vztazích je omezena pouze na případy výslovně předvídané zákxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxx 923/2006 Sb. NSS):
"Zdánlivá komplikace je v daném případě dána tím, že zastupitelstvo hl. m. Prahy představuje zastupitelstvo vyššího územního samxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xx x xxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxán mohl být volen, dostal z převážně pragmatických důvodů přednost ZOV před ZVK. Přitom oba citované volební zákony umožňují jiný okruh kandidujícícx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxím (§ 20 odst. 1), umožňuje ZOV (kromě politických stran a jejich koalic) kandidovat také nezávislým kandidátům, sdružením nezávislých kandidátů a sxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxe v sobě nese i nárok příslušné politické strany na příspěvek na
mandát
, x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxuje toliko na politické strany, a tato forma financování je příkladem přímého státního financování výhradně politických stran, nikoliv dalších aktéxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxní listině byl senátor zvolen, a v případě zvolení senátorem nezávislého kandidáta se tento příspěvek na
mandát
nevyplácí nikomu.
(...) výklad právxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxtů. (...) ustanovení § 20 odst. 5 ZPS, které vymezuje podmínky vzniku nároku příspěvku na
mandát
, se výslovně týká toliko případu mandátu poslance a senxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxst odst. 8 cit. ustanovení (...). Zákon tedy skutečně výslovně zmiňuje pouze případy kandidátní listiny strany a hnutí a jejich koalic. (...) Smyslem txxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx právě jejich zapojení do volebního procesu, což zákonná úprava umožňuje provést v několika možných formách. Skutečnost, že si politická strana nezvoxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxx xx xxxahu k přímému státnímu financování. Opačný výklad by vedl k elementárnímu porušení ústavních principů rovnosti a svobody v politické soutěži, takže jxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxnil politickým stranám podávat kandidátní listiny v jednotlivých typech voleb. I v případě podání kandidátní listiny volební strany typu sdružení poxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx by se jednalo např. o kandidátní listinu výhradně politické strany, na níž mohou být ostatně uvedeni i nečlenové této strany, anebo o kandidátní listinx
xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xa vyplacení příspěvku na
mandát
. Protože však tato volební strana svojí podstatou představuje
sui generis
koalici politické strany a nezávislých kaxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxu stranou, anebo zda se jednalo o nezávislé kandidáty, a podle toho stanovit výši vypláceného příspěvku."
xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxm kraji Hlavní město Praha. Tvrdil, že ve volbách byl hrubě porušen ústavní princip rovné a svobodné demokratické soutěže politických stran. Vybrané pxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxkoliv takové se v hlavním městě nikdy nekonaly. Tyto neoprávněně získané finanční prostředky vytvořily extrémní a nezaslouženou výhodu pro tyto straxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxů je třeba považovat za neplatnou proto, že politické strany, za něž kandidovali, byly ve volebním boji zvýhodněny tím, že neoprávněně obdržely příspěxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x Úst či svobodné soutěže politických sil ve smyslu čl. 22 LZPS. Ustanovení § 16 odst. 2 ZVP předpokládá čestný a poctivý průběh volební kampaně s tím, že xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx. V daném případě lze z návrhu dovodit, že navrhovatel spatřuje nečestnost volební kampaně v předpokladu použití neoprávněně získaných prostředků ve xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxud se s názorem na neoprávněnost výplaty neztotožnil. Mimo to by skutečně bylo možno těžko shledat příčinnou souvislost mezi výplatou příspěvku a zvolxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxplněk, 2003;
Furek, A. "Volební" novela zákonů o územních samosprávných celcích, Právní rozhledy, č. 16/2008, s. II;
Klíma. K. a kol. Komentář k xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx1;
Pavlíček, V., Hřebejk, J. Ústava a ústavní řád České republiky. Komenář, 1. díl. Ústavní systém, 2. vydání, Praha: Linde, 1998;
Sládeček, V., xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxě. Potřebujeme zákon o územním členění státu? Veřejná správa, č. 13/2001 (www.mvcr.cz);
Vedral, J. Územní členění hlavního města Prahy - stručný pxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxí stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
1.
Státní symboly ČR slouží k vnější reprezentaci státu, jsou vyjádřením jeho existence a svrchovanosti (čl. 1 oxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxní části ("My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxmboly plní několik funkcí. Vedle funkce reprezentační, kterou mají státní symboly zejm. při aktivitách ČR v rámci mezinárodního společenství, plní fxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xotom naplňují funkci integrační, zvláště při významných událostech historického, kulturního, ale i sportovního charakteru, kdy jsou vyjádřením soxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxhodou je potom jednoduchost jejich ztvárnění.
K odst. 1:
3.
Ústava ČR obsahuje
taxativní
výčet státních symbolů, jimiž jsou velký a malý státní xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxžíváním státního znaku a státní vlajky jako symbolů státu např. výslovně počítá i Vídeňská úmluva o diplomatických stycích (1961) a Vídeňská úmluva o kxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxení tohoto státního symbolu hned za státní znaky. Na rozdíl od podoby či provedení jednotlivých státních symbolů, které jsou upraveny zákonem, by si zmxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxkretizace v ústavě (např. barvy vlajky, název hymny) jevem poměrně výjimečným (srov. např. ústavu Francie, Německa, Itálie, Portugalska, Rakouska čx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxlovenska se jako státní symboly užívaly symboly Českého státu. Název "státní symboly" byl zaveden až později zákonem č. 269/1936 Sb., a to pro státní vlxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxn č. 252/1920 Sb., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti, potom obsahoval upřesnění podoby těchto symbolů. V xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xx xxozatímní ústavy (č. 37/1918 Sb.) byl stanoven nařízením vlády č. 300/1919 Sb. státní znak (jako první a jediný ze státních symbolů), když podle § 1 "až xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxsu: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku, v pravo hledící, úst rozžavených s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou vše zlaté barvy". V roce 1xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxské monarchie. Podobně jako bývaly ve znacích panovníků obvykle zastoupeny znaky všech ovládaných zemí, velký státní znak měl vyjádřit příslušnost úxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx tvořících Československo (Čechy, Slovensko, Podkarpatská Rus, Morava, Slezsko, Těšínsko, Opavsko a Ratibořsko - Hlučínsko). Ve středním státním zxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxí, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy"), na čtvrceném zadním štítě pak byly znaky Slovenska ("na červeném štítě txx xxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxi tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli stojící červený medvěd v pravo hledící"), Moravu ("na modrém štítě v pravo hledící orlice s čelenkou, stříbrxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx jetelovými trojlístky a uprostřed zdobenou křížkem"). Malý státní znak byl heraldicky popsán následovně: "Na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxi vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší." Pomnichovská Česko-Slovenská republika používala z trojice státních zxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx., jímž byl změněn zákon 252/1920 Sb., používán malý a větší znak. Z malého znaku byl z prsou českého lva odstraněn srdeční štítek, větší protektorátní zxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxi používán pouze malý státní xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxm znaku a o státní vlajce, ustanoven nový státní znak, který tvořil "červený štít tvaru husitské pavézy s pěticípou hvězdou v horní části, na kterém je bíxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxně státního znaku; ten měl vyjádřit nejen historickou kontinuitu a návrat k demokratickým zásadám, ale rovněž měl symbolizovat federativní uspořádáxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxrém v prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý řvoucí lev ve skoku vpravo hledící, se zlatými drápy, zlatým vyplazeným jazykem a zlatou heraxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxtím schválily své národní státní znaky. Česká národní rada zakotvila zákonem č. 68/1990 Sb. velký a malý státní znak, Slovenská národní rada o podobě sxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxtní znaky samostatné ČR.
7.
Současnou podobu a slovní popis velkého a malého státního znaku ČR obsahuje zákon č. 3/1993 Sb., o státních symbolech Čexxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxunou a zlatou zbrojí (český znak). Ve druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí (moravský znak). Ve třexxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxlezský znak). Malý státní znak tvoří červený štít, v němž je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí.
8.
Státní barvy: Barvx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxa pravděpodobně vychází z vnímání těchto barev jako barev všeslovanských. Barva červená a bílá představují barvy království českého, které se často oxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxetí. Pořadí barev (bílá, červená, modrá) je však závazné, státní barvy proto nelze se slovanskou trikolórou (červená, bílá, modrá) zaměňovat.
9.
xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxtostech. Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 byla zpočátku používána vlajka bíločervená, zákonem č. 252/1920 xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xtátní vlajka v Československu používána až do roku 1992 (s výjimkou období Protektorátu Čechy a Morava, kdy platila vlajka se třemi horizontálními pruxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxrďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3. Zakotvením této podoby státní vlajky zákonem č. 3/1993 Sb. došlo k proxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxativní Republiky, podle něhož Česká republika a Slovenská republika nesmějí po zániku České a Slovenské Federativní Republiky užívat státních symboxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxarty) se od roku 1920 tradičně označuje místo pobytu prezidenta, dále se používá k označování dopravních prostředků prezidentem používaných. Zákon čx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx, červených a modrých. Uprostřed bílého pole vetkán veliký státní znak." Heslo "Pravda vítězí", které bylo českými předky používáno již od dob husitskxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xahradil nápis na standartě prezidenta republiky latinským "
Veritas vincit
". Platná právní úprava se vrátila opět k nápisu "Pravda vítězí", umístěnéx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxský panovník měl pro tyto účely svoji vlastní pečeť. Současná státní pečeť vznikla na základě pečeti Stavovského zemského soudu ze 13. století a pečeti xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxách českých diplomatických zástupců a v souladu se zákonem č. 352/2001 Sb. rovněž tehdy, stanoví-li tak zvláštní právní předpis, mezinárodní smlouvx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x49 TZ).
12.
Státní hymna: Českou státní hymnou je první sloka písně "Kde domov můj", která pochází z původní divadelní hry "Fidlovačka aneb Žádný hnxx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxod, byla staroslověnská píseň "Hospodine, pomiluj ny", při slavnostních příležitostech se tradičně zpíval Svatováclavský chorál, oficiální hymnox xx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xymnou přirozeným vývojem, po vzniku Československa byla upravena xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxj" a první sloka písně "Nad Tatrou sa blýska". Slovenská část československé hymny potom logicky následovala rozpad federace v roce 1992. Příloha zákoxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxaní nebo jen zpívání) při příležitostech státních svátků a jiných příležitostech, pokud to je obvyklé.
13.
V roce 1998 muselo dojít k novele zákona xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xrantiška Škroupa na slova Josefa Kajetána Tyla "Kde domov můj", přičemž závazný text i závazný notový záznam státní hymny jsou k zákonu přiloženy. Půvoxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxovodem do svého sborníku. Tato varianta měla navíc druhou sloku, kytarový doprovod a lišila se i v melodii a frázování. Přijetím zákona č. 154/1998 Sb. xxxxx x xxxxxxx x xxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxů existují i další symboly, které charakterizují český stát, jeho existenci, svrchovanost, tradice a hodnoty. Tuto úlohu plní státní svátky (1. leden x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxní mistra Jana Husa, 28. září - Den české státnosti, 28. říjen - Den vzniku samostatného československého státu a 17. listopad - Den boje za svobodu a demoxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx x 26. prosinec - 2. svátek vánoční) a významné dny (27. leden - Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, 8. březen - Mezinárodxx xxx xxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxátky obětí komunistického režimu a 11. listopad - Den válečných veteránů). Na rozdíl od významných dnů jsou státní i ostatní svátky dny pracovního klidxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxmenáními jsou řády a medaile. Řády (Řád bílého lva, Řád Tomáše Garrigua Masaryka) jsou vyšší formou vyznamenání; propůjčují se občanům ČR a udělují se txxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxt vyznamenání přísluší prezidentu republiky, návrhy na propůjčení nebo udělení vyznamenání předkládají prezidentu republiky PS, Senát a vláda; prexxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x x8. říjen. Jako další artefakty symbolizující ČR lze uvést České korunovační klenoty (ty patří mezi národní kulturní památky), českou korunu jako měnux xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx
xxx
xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxu vydávány právní předpisy, používá se při jednání před státními orgány, při vydávání aktů aplikace práva, je jazykem vyučovacím. Ačkoliv používání čxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xákon). S ohledem na národnostní složení ČR a na dostatečnou ochranu, kterou českému jazyku skýtají zákonné právní předpisy, není výslovné ústavní zakxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxzyce a o jazycích národnostních menšin, tisk 2018, či návrh na zařazení čl. 14a Úst, tisk 1705, oba v 1. volebním období 1992 - 1996) lze odmítnout jako
redxxxxxxxx
x
xxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xpolečenství. Smlouva o Ústavě pro Evropu, která byla podepsána dne 29.9.2004 v Římě, upravovala symboly EU v následujícím pořadí: vlajka, hymna, heslxx xxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxci vyjádřením dokonalosti a úplnosti. Modrá barva je ztělesněním naděje. Jako evropský symbol byla vlajka přijata již v roce 1955 Radou Evropy, od roku xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxa z roku 1823, resp. z její závěrečné věty, ve které Beethoven zhudebnil báseň "Óda na radost" F. Schillera z roku 1785. Heslo Evropské unie zní "Jednotná x xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxeno v roce 1999. Eurobankovky mají jednotnou podobu: na lících eurobankovek jsou zobrazeny členské státy EU, rubová strana je "národní". Den Evropy se xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxrh (tzv. Schumanova deklarace) na vytvoření evropské organizace, jež by zajistila dodržování míru na kontinentě (k vysvětlení významu symbolů viz ofxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxh státních symbolů členských států, nýbrž jejich doplnění o evropskou dimenzi. Vzhledem k neúspěšnému ratifikačnímu procesu evropské ústavní smlouxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xx xx xxxxxtu, ve kterém se nachází volební místnost (§ 33). Podle pravidel pro vyvěšování vlajek se státní vlajka umístí vždy na nejčestnější místo, v tomto přípaxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxe) neobsahují žádné ustanovení, xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxch symbolů ponechává Ústava ČR na zákonné právní úpravě, stejně jako podmínky jejich používání. Popis jednotlivých státních symbolů v pořadí stanovxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxátní hymny. Právní úprava užívání státních symbolů vychází ze zásady vhodného a důstojného způsobu jejich použití. Pravidla používání státních symbxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxn mj. vymezuje okruh subjektů oprávněných k používání státních znaků, upravuje způsob označení budov velkým státním znakem, udává podobu úředního raxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxpodobeninu, tj. obvykle prapor, s odlišným vzájemným poměrem šířky a délky) a vlajky prezidenta republiky (lze užít k označení sídla prezidenta repubxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxý upravuje podobu úředního razítka bylo před ÚS řešeno několik stížností, kterými byla napadána platnost rozhodnutí správních úřadů z důvodu chybějíxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xx x8/03); v obdobné věci rozhodoval i NSS (7 Afs 35/2003, 1 Azs 158/2004).
19.
Zneužití, úmyslné poškození nebo hrubé znevážení státních symbolů ČR je xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xa jejich spáchání ve formě pokut. Trestněprávní ochrana státních symbolů byla z českého právního řádu již vypuštěna (§ 102 a 103 TrZ zakotvovaly tresxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x státní hymny), a to novelou trestního zákona s účinností od roku 1998. Ničení či hanobení státních symbolů (např. pálení státní vlajky) může být v konkxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxx xx xxtahu k hanobení vlajky USA doposud vítězí liberální pojetí svobody projevu, resp. slova (viz spor USA v Eichman z roku 1990, ve kterém Nejvyšší soud vyslxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx). Rovněž používání státních symbolů (zejm. státní vlajky) při sportovních utkáních (vpisování názvu místa původu fanoušků do bílého pole státní vlaxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxpku je nutné vždy zjišťovat i společenskou nebezpečnost jednání přestupce. V těchto případech by proto nemělo docházet ke stíhání, otázkou ostatně jex xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxzení nebo hrubého znevážení státních symbolů vůbec podřadit.
20.
S výjimkou ustanovení § 8 zákona č. 352/2001 Sb. a mezinárodních smluv o konzuláxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxtatečný, neboť i státním symbolům jiných států by mohla a měla být poskytována právní ochrana, která by vyjadřovala uznání jejich významu (srov. zákon xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxkytuje zákon č. 352/2001 Sb. pouze státním symbolům ČR; v případě zničení či poškození cizích státních symbolů by podle okolností přicházela v úvahu sxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
čl. 20 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích (č. 157/1964 Sb.);
čl. 29 Vídeňské úmluvy o konzulárních stycxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxx č. 3/1993, o státních symbolech České republiky;
zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů;
zákon xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xx., o státních vyznamenáních České republiky;
vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 277/2000 Sb., o způsobu a důvodu vyvěšování, umístění a velikoxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxury:
1. Rozsudek NSS 7 Afs 35/2003:
"Podle § 32 odst. 2 písm. g) daňového řádu je jednou ze základních náležitostí rozhodnutí v daňovém řízení otisk xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxbolů České republiky, platný a účinný v době vydání napadených daňových rozhodnutí, neobsahoval nic o používání jednobarevného otisku úředního razíxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxý nabyl účinnosti dnem 5.10.2001, je výslovně stanoveno, že otisk úředního razítka s malým státním znakem je jednobarevný. Především je třeba vzít v úvxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxskytnout i po formální stránce jistotu, že daňové rozhodnutí skutečně vydal kompetentní státní orgán. Z tohoto hlediska není rozhodné, že otisk úřednxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
NSS vychází z toho, že chybějící náležitosti správního aktu mohou vyvolávat jeho nicotnost (neplatnost) pouze tehdy, jestliže je tento nedostatek naxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxní NSS Vol 19/2006:
"Volební zákon stanoví v § 17 odst. 1 povinné vybavení volební místnosti, kde probíhá hlasování, a v odst. 2 povinnou výzdobu objektxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxního znaku, též podobiznou prezidenta republiky. Z této úpravy však nelze dovodit, že by podobizna hlavy státu ve dnech voleb v místnostech, ve kterých xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxí volební komise se nedomnívá, že by v tomto případě šlo o nepřípustnou volební agitaci. Podstatná v projednávané věci je totiž skutečnost, že podobiznx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxch stran, nýbrž proto, že se jedná o hlavu státu, tzn. svým způsobem i o symbol státu. Takto viděno je proto zcela nepodstatné, zda konkrétní osoba vykonáxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxí názorů voličů, nýbrž o záležitost veskrze symbolickou."
Z literatury:
Adler, F. Odznaky československého xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx