Obsah Dostupné filtry
Předpisy ČR (1)

1/1993 Sb. Ústava České republiky: Komentář

Hledat v textu dokumentu:
  • Tisk
    Uložit
    Odeslat
  • Velikost písma textu
Viditelnost komentáře:
 
 

 
xxxxxx xxx
xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xadovan
Suchánek
Vojtěch
Šimíček
Ladislav
Vyhnánek
PREAMBULE
1.
Jakkoliv slovo preambule pochází z latinského praeambulum ("to, xx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxvení, upravujících organizaci veřejné moci, příp. popisujících základní práva a svobody, nýbrž v uvození samotného textu Ústavy ČR a nastínění směrxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxčnost, že ČR představuje zemi s polylegální ústavou (ústavu ve formálním smyslu tvoří celý ústavní pořádek), máme za to, že preambuli je třeba používat xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxl Václav Havel a závěrečným editorem předseda ČNR Milan Uhde (Chrastilová, B., Mikeš, P., s. 110). Zejm. jejich zásluhou je preambule relativně stručnxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xo které by byly zaplétány "poeticko-historicko-patetické odkazy na Přemysla Oráče, tisícileté tradice české státnosti, náš skvělý humanismus a vůbxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxčně s Ústavou ČR. Za inspiraci výslovně označil "spíše americkou Deklaraci nezávislosti než slovenskou Deklaraci svrchovanosti". Obsahem této krátxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxtně vzniká. Faktem je, že preambule není nezbytnou součástí ústavy (vůbec ji nemá např. Belgie, Dánsko, Finsko či Rakousko).
3.
Obsah xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxátoprávní vývoj na našem území, od státnosti monarchické (Koruna česká) až po státnost československou republikánskou, završenou obnovou samostatxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xe však jednalo v podstatě již jen o útvary správní, nikoliv státní. Československá republika se poté dělila na zemské správní obvody, jimiž byly Slovenxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxko regionálním povědomím je proto třeba vysvětlit úvodní prohlášení "my, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku" (Mikule, s. 3 - 4, podxxxxx xxx xxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxcí tehdy samosprávné postavení Moravy a Slezska (v době federace v podobě troj- či čtyřfederace namísto federace československé). Z konečné zvolené fxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxrných otázek svědčí ostatně i skutečnost, že v době přijímání Ústavy ČR nebyla vyřešena otázka VÚSC (jejich označení, kompetencí ani počtu).
4.
Dxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xřijímána (lidská důstojnost, svoboda, rovnoprávnost, vzájemné povinnosti, demokracie, úcta k lidským právům, občanská společnost, právní stát). xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxatně vymahatelné. Jak uvádějí Maunz a Dürig, "přijetím státních cílů do ZZ není zaručena jejich prosaditelnost. Politické úvahy mohou mít oproti státxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xx x xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx přiznává i integrační funkci: určení směrů státní činnosti a jejich hranice (s. 19).
5.
Preambule má rovněž určitý mezinárodní rozměr, jelikož se x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxžit a rozvíjet přírodní, kulturní, hmotné a duchovní bohatství (viz komentář k čl. 7 Úst).
6.
Již z prvních slov preambule ("My, občané ČR...") srozxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxnictvím ústavodárného shromáždění), tzn. není oktrojována lidu panovníkem.
7.
Preambule je zajímavá nejen tím, co obsahuje, nýbrž také tím, co v xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx důsledné náboženské xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx Irské republiky, uvozené větou "ve jménu Nejsvětější Trojice, od které pochází všechna moc...". Rovněž Ústava Řecka je představena slovy "ve jménu Svxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxmto směru se ústavodárce zjevně poučil z nabubřelé a politicky proklamativní praxe za minulého režimu, kdy zejm. Ústava 1960 obsahovala velmi dlouhox x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxjimečně nalézt i v současných ústavách některých demokratických zemí; např. portugalská ústava deklaruje snahu "otevřít cestu pro socialistickou sxxxxxxxxxxx
xx
xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx Federálního shromáždění, kterými došlo s účinností k 1.1.1993 k zániku ČSFR a také k rozdělení jejího majetku (č. 541 a 542/1992 Sb.).
Mandát
k přijetí xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xepubliky mohou ještě před zánikem České a Slovenské Federativní Republiky s účinností nejdříve od 1. ledna 1993 přijímat ústavní a jiné zákony, jimiž zxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xstava ČR byla přijata za situace a teprve poté, kdy druhý subjekt federace, tj. SR, měla již několik měsíců ústavu samostatného státu (č. 460/1992 Sb.)x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx odstoupit ze své funkce).
Z literatury:
Baxa, B. Dějiny práva na území republiky československé, Brno: Knihovna čs. akademického spolku Právnxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxverzita, 1998;
Chrastilová, B., Mikeš, P. Prezident republiky Václav Havel a jeho vliv na československý a český právní řád, Praha: ASPI, 2003;
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx x x xxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxlitologický časopis č. 2/1994, s. 3 - 12;
Maunz/ Dürig Grundgesetz - Kommentar, C. H. Beck, sv. 1, poslední xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxx xRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
[Základní principy]
Pavel
Molek
Vojtěch
Šimíček
1.
Komentované ustanovení je systematicky zaxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x, který byl zakomponován teprve přijetím tzv. euronovely Ústavy ČR (č. 395/2001 Sb.).
K odst. 1:
2.
Tento odstavec upravuje klíčové znaky formy sxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx
xx
xxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxxxx formu vlády. Z dalších ustanovení pak plyne, že se jedná o parlamentní republiku (nikoliv o republiku prezidentskou, neoprezidentskou, smíšenou apoxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxvým je nepochybně čl. 2 Úst, který definuje lid jako zdroj veškeré státní moci; významné jsou v tomto směru rovněž články upravující postavení prezidenxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx) již není vykládán toliko jako striktně pojatá nezávislost státní moci na jakékoli jiné moci, a to jak navenek (v oblasti mezinárodních vztahů), tak i vx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx, v němž se státy nacházejí ve velmi komplikovaném předivu vzájemných vztahů a navzájem se neustále pozitivně či negativně ovlivňují, zcela iluzorní. xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxx x x xxxxxxxxxm toho, kdo představuje zdroj a kdo nositele suverénní moci (Siéyesova koncepce moci ustavující - pouvoir constituant a moci ustanovené - pouvoir consxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xález Pl. ÚS 19/08).
5.
Znění, podle něhož je ČR jednotný stát, vymezuje formu státního zřízení. Toto je v ČR unitární, nikoliv federativní, jako tomx xxxx xx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxavy ČR a ÚZVÚSC), je třeba mít neustále na zřeteli, že se jedná toliko o výraz decentralizace výkonu státní moci a její přenesení na nestátní, avšak veřexxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx státu (vlastní ústava, občanství, soustava státních orgánů, teritoriální a personální svrchovanost), nemohou z ČR ani vystoupit a ústavně je jim přixxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx
xx
xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxincipů - demokratického a právněstátního. Oba tyto principy jsou rozvedeny v dalších článcích Ústavy ČR, zejm. v čl. 2 a 9 (viz komentář k nim). Zejm. člx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxtější pilíř celého ústavního systému. Jak uvádí V. Klokočka, jeden z "otců Ústavy" (a to zejm. jejích úvodních článků), je třeba vyzdvihnout dva aspektx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxzšiřuje koncepci právního státu i do sféry tvorby politické vůle, ale i to, že skutečným právním státem může být jen stát demokratický. Pojem demokratixxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxuje i čl. 9 Úst jednak přísnou vazbou Ústavy na určité hodnoty a dále ustanovením, že tyto hodnoty jsou nedotknutelné a za existence současného ústavnxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx by ohrožoval základy demokratického státu" (1/1994, s. 6).
7.
Pojem právní stát (Rechtsstaat, Rule of Law, L'État de droit, Stato do diritto) je nuxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxx xx x xxxxxxxxx xyjádřit tak, že právní stát neznamená jen stát, v němž jsou důsledně dodržovány právní předpisy (formální aspekt), nýbrž že hodnoty a cíle sledované a dxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxivě. Jinak řečeno, tato koncepce neznamená, že by se materiální a formální právní stát stavěly xx xxxxxxxxxxxx x xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxdpisů bez toho, že by se nezkoumal i jejich skutečný obsah. Přísným dodržováním pozitivního práva totiž může dojít k jevu, který zaznamenal již Cicero: xxxxxx
xxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx tak zejm. legitimity, která má v případě obsahové
kolize
obou těchto pojmů před prostou legalitou přednost.
8.
Příklon k materiálnímu pojetí práxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxné éry, která opakovaně odhalila své slabiny. "Ústavy konstruované na těchto základech jsou hodnotově neutrální tím, že tvoří institucionální a proxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxích institucí a postupů, tudíž kritérií formálně racionální povahy... Ústava zhodnocuje zkušenosti moderního evropského právního vývoje. Kdysi vxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xe formě zákona bezbranný a bezmocný. Stoupenci tohoto pojetí byli nuceni každý sebenespravedlivější zákon uznat jako právo. Právní věda si musí uvědoxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxravedlnost zůstane nespravedlností, i když se halí do pláště zákona" (2/1994, s. 3 - 4).
9.
Jednotlivé konkrétní principy právního státu v podmínkxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
x
vázanost moci zákonodárné ústavou a moci výkonné a soudní ústavou a zákony (tzv. výhrada zákona; čl. 59 odst. 2, čl. 69 odst. 2, čl. 78, 79, 95, 105 Úst);
x
xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx
x
xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx stanoveným zákonem (čl. 2 odst. 3 Úst, čl. 2 odst. 2 LZPS); naopak však platí, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xe v jakési "síti kompetencí");
-
nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod (čl. 3 odst. 3 LZPS);
-
xxxxx xxxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xx xxxxx
x
xierarchie právních předpisů (čl. 9 odst. 1, čl. 87, čl. 95 odst. 1 Úst);
-
dodržování mezinárodních závazků (čl. 1 odst. 2 Úst);
-
kontrola ústavxxxxx xx xxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx
x
xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxech trestních a civilních tato nezávislost v zásadě existovala "v každé dobře fungující monarchii". V právním státě proto jde zejm. o ty případy, kdy muxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx x xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxladních práv a svobod (zejm. hlava pátá LZPS);
-
rovnost před zákonem a v řízení před orgány veřejné moci (čl. 1, 3, 36, 37 odst. 3 LZPS);
-
legalitx
xxxxxxxxx xxxxx x
xxxxx xxxxx xxxx xxxx
x xxx xx xxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx
x
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx, předvídatelnosti a určitosti práva.
K posledně jmenovaným třem principům je dobré uvést, že jsou koncepčně založeny na premise primátu jednotlxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxn to, že bude důsledně dodržovat pravidla, která sama stanovila, nýbrž také, že tato pravidla budou dostupná, určitá, srozumitelná, vykládaná jednotxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxý se projevuje v přeceňování role normotvůrce z hlediska řešení společenských problémů, nutně vedoucí k hypertrofii právní reglementace. Mimořádně xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx x x xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxy a podobnými druhy spontánního jednání jednotlivců se zákonodárství dnes jeví jako rychlý, racionální a dalekosáhlý prostředek k řešení všech možnýxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxže zasahovat víc, než je ku prospěchu věci, a je možná příliš spojena s potenciálními záměry a zájmy hrstky lidí, než aby byla skutečnou nápravou." Právě xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx, mnohdy si odporující a celkově uživatelsky nepříjemný, takže připomínání zásady "neznalost zákona neomlouvá" se z původního dobře míněného imperaxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxitánské nakladatelství, 2006, s. 39), že "dostatečným důkazem, že nežijeme v demokratickém státě, jsou věčné úvahy o tom, jaké zákony máme dát lidem. Kxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
Ke zmíněným znakům právního státu je třeba dále uvést, že ÚS převzal (kriticky k tomu viz D. Kosař) německou doktrínu proporcionality zásahů státu (resxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxti) a poměřování v kolizi stojících základních práv. V rámci tohoto tříprvkového "testu" jde tedy o posouzení toho, (1.) zda zvolený prostředek (zásahx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxdochází k přílišnému a nedůvodnému upřednostňování jednoho základního práva před právem jiným. Přitom musí platit, že čím intenzivnější zásah veřejxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxát má ambici skloubit demokracii s právním státem, nelze přehlížet, že mezi oběma pojmy existuje určité napětí, které může mít i značné praktické důslexxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxzka, zda většina občanů je oprávněna tato pravidla měnit libovolně, anebo zda existují i pro tuto většinu určité limity (k tomu podrobněji komentář k člx x xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xami občané (s. 130). Je proto neustále třeba připomínat, že "
legitimita
demokratického systému nespočívá v tom, že by sliboval všem stejné úspěchy, axx x xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxra může být naplněna pouze v podmínkách ekonomického růstu. K uskutečnění svobody je nutný dostatek prostoru a otevřenost" (Novak, s. 15).
12.
Vyjxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxátní cíl) zavazujícího státní moc ve všech jejích podobách a aktivitách. Nejedná se tedy o základní právo, porušením kterého by bylo možno např. účinně xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxo pořádku; čl. 9 Úst zakazujícího změnu podstatných náležitostí demokratického právního státu dokonce i ústavodárci, přičemž úcta k lidským právům xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx
x xxxxx xx
xxx
xxxxx xxxxxxxc komentovaného ustanovení budí na první pohled zdání, že je pouhou proklamací a že normativní obsah mají v úpravě vztahu mezinárodního a vnitrostátníxx xxxxx xx xxx xx xx xxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xtevřela český právní řád v míře dosud nebývalé mezinárodnímu právu a právu komunitárnímu (viz komentáře k čl. 10 až 10b). Smyslem tohoto odstavce je tak xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xezinárodněprávní zásada vyvolává povinnost státu jako celku dodržovat své mezinárodněprávní závazky, její převedení do normy ústavního pořádku ČR xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx aby jednotlivé orgány veřejné moci, jejichž chování se přičítá státu, vůči nim příslušný mezinárodněprávní závazek dodržely, za předpokladu, že je txxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxinárodního práva skutečně určen."(Malenovský, 2008, s. 471)
14.
Tentýž autor v něm vidí také závazný interpretační pokyn pro veřejnou moc a imperxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxtifikovat mezinárodní smlouvy pak právě z tohoto ustanovení dovozuje dokonce pozitivní povinnost (až na výjimečné situace) prezidenta dokončit ratxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxde dodržovat své mezinárodněprávní závazky, vláda. Ta i v tomto bodě přebírá odpovědnost za ústavně zásadně neodpovědného prezidenta. Ten je naopak úxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxátu není při výkonu uvedených pravomocí oprávněna přezkoumávat a fakticky vetovat politická rozhodnutí vlády, jež v tomto ohledu podléhá kontrole ze xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxx x x xxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx smlouvy před jejím vstupem v platnost), jenž upravuje nepříznivé důsledky nepřiměřeného oddalování
ratifikace
ze strany jednotlivých signatářskxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxné moci respektovat naše mezinárodní závazky, včetně takto zakotveného zákazu "nepřiměřeného oddalování" ratifikačního procesu, lze z toho podle Mxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxi jakýchsi "štafetových běžců"), a to lhůtu bez zbytečného odkladu.
15.
Komentované ustanovení navíc není pouze obecnou zásadou promítnutou z prxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxsáhlé povinnosti. Lze na ně nahlížet také jako na pomyslnou branku, jejímž prostřednictvím mohou na český právní řád působit z mezinárodního práva nejxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxojeneckých závazků k jiným státům (viz nález Pl. ÚS 31/03). Tato široká otevřenost je podpořena i důvodovou zprávou, podle níž pamatuje tento odstavec x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxnosti OSN) a jiné, nikoli však politické závazky, které nemají právně závaznou povahu". Je to tudíž právě tento odstavec, který posouvá vztah mezinároxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxých přímou (a přednostní) aplikovatelností ve vnitrostátním právním řádu (viz komentář k čl. 10), které přímo vpustila do českého právního řádu bez daxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxentálním, právním řádu nemají co pohledávat. Tyto prameny mezinárodního práva autoritativně vyjmenovává především čl. 38 odst. 1 Statutu Mezinárodxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx x x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxně uznávaná pravidla mezinárodního práva nestanoví jinak", k jejich "prozařování" do českého práva se již před euronovelou přihlásil i ÚS, a to v nálezx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxšeho názoru působí od účinnosti euronovely Ústavy ČR (byť zprostředkovaně) v právu českém.
16.
Tuto skutečnost již reflektoval např. NSS, a to mixx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxdní právo v jeho celku, včetně pravidel mezinárodněprávního obyčeje (shodně viz Sládeček, Mikule, Syllová, s. 13). Takovým mezinárodněprávním obyčxxxx xx xxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x x xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxla, české orgány by ji musely dodržovat podle NSS již právě pro její zakotvení v podobě mezinárodněprávního obyčeje (rozsudek NSS sp. zn. 9 Azs 23/2007)x xxx xx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxidla v ní obsažená se však patrně přerodila právě do podoby mezinárodněprávního obyčeje, jak konstatoval soudce Ammoun ve stanovisku Mezinárodního sxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx x xxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxto byla závaznými učiněna, byť podpůrně, soudní rozhodnutí soudů aplikujících mezinárodní právo, ať už by to byl Mezinárodní soudní dvůr či třeba ESLPx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxtrostátní orgány stává snad samozřejmostí. Lze např. jen stěží tvrdit, že by povinnosti respektovat mezinárodní závazky ČR dostál takový orgán, kterx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx svém, či v souladu pouze s vnitrostátními definicemi či s obecným významem slova mučení, odlišně od toho, jak je tento právní pojem vymezen právě v judikxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxmezující, co mučením je? (Nevrlková, Molek) K tomu, že součástí aplikace mezinárodněprávní normy musí být i reflexe judikatury mezinárodních institxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxdikaturu ESLP činěné s pocitem její závaznosti se pak stávají běžnými v judikatuře jeho i ÚS.
18.
Povinnost respektovat všechny tyto prameny mezinxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xe takto náš právní řád otevírá, byla xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx x x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxosti jednotlivců k orgánům veřejné moci (shodně Sládeček, Mikule, Syllová, s. 13). Na ně dopadnou z mezinárodního práva pouze ty závazky, které zárovex xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xatrně nikoli ČR jako "obec". Nejde tedy o ustanovení inkorporační, ale toliko o příkaz adresovaný orgánům veřejné moci naplňovat v maximální možné mířx xx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxdního práva. Příklad takového dopadu komentovaného ustanovení uvádíme také v bodě 12 komentáře k čl. 12 Úst.
19.
Toto ustanovení pak podle našeho nxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxx xomárek, s. 360). Lze tak spory o to, zda onu branku otevírající české právo právu unijnímu je třeba hledat spíše v čl. 10 či v čl. 10a Úst, poněkud relativixxxxx xxxx xx xx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xež otvírá české právo na obecné úrovni jim všem, byť nemá povahu inkorporační. Je tak spíše jakýmsi obecným úvodem, který je ve vztahu k mezinárodním smlxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xx xxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx x xxx xxx Úst, jehož prostřednictvím ústavodárce může předat i část své legislativní
kompetence
, včetně určení způsobů, jak má toto vnější právo na našem území xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx s principem přednosti) a jednotlivé články Ústavy ČR, které jsou zde ve hře, tak spíše regulují jeho "vpád" do českého práva, jemuž po přistoupení k EU nexxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xurokonformního výkladu ve svém nálezu k evropskému zatýkacímu rozkazu (nález Pl. ÚS 66/04). Tato eurokonformita ovšem nemůže jít až za hranice ústavnxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxtavnímu tribunálu, aby překročil hranice čl. 55 odst. 1 Ústavy ("Polského státního občana nelze vydat do ciziny.") v zájmu konformity s evropským zatýxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxím před vstupem ČR do EU. I před ním totiž docházelo k postupnému přibližování českého práva k právu komunitárnímu, vznikala legitimní očekávání, že čexxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xeště nedošlo k převedení pravomocí ve smyslu čl. 10a Úst. K názoru, že i v xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx x xx x xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxitom nevycházel z čl. 1 odst. 2 Úst, nýbrž pouze ze vzájemných legitimních očekávání plynoucích zejm. z Evropské dohody zakládající přidružení mezi ČR xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxx xx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxmu sbližování práva s právními předpisy Evropských společenství. NSS se tak snaživě přihlásil k zohledňování evropského práva v míře, kterou ESD poklxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxx x xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxledek komentovaného ustanovení ve vztahu k právu EU nyní konstatoval ÚS v nálezu Pl. ÚS 29/09 (Lisabonská smlouva II, s. 167 - 168), kde v reakci na výtku nxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx
x xx x xxxx xx xx xxsela při případném vystoupení z EU respektovat požadavky, které na vystoupení z EU kladou zakládací smlouvy a mezinárodní právo vůbec.
21.
Lze tak xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxm plnění mezinárodních závazků. Za druhé, zprostředkovaně otevírá vnitrostátní právo všem pramenům práva mezinárodního a komunitárního, byť důslexxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xoci, že závazky mezinárodního práva mají respektovat, neboť za jejich případné nerespektování bude činěna odpovědnou ČR jako celek, a to opět v rovině xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxrodního práva závazek, ovšem žádný konkrétní orgán veřejné moci by se necítil povinným jej naplnit. Jinak řečeno, první z nich, který si uvědomí možné pxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxušení zabránil (viz rozsudek NSS 9 Azs 23/2007), ať už jde o orgány legislativní (primárně na ně se tato povinnost vztahuje podle komentáře Sládeček, Mixxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
Statut mezinárodního soudního dvora.
Z judikatury:
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xx xx x x xx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xrocesů, ale včleňuje do svého textu i určité regulativní ideje, vyjadřující základní nedotknutelné hodnoty demokratické společnosti. Česká ústava xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxad a použití právních norem podřizuje jejich obsahově-materiálnímu smyslu, podmiňuje právo respektováním základních konstitutivních hodnot demoxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxtarým režimem'. Toto pojetí ústavního státu odmítá formálně-racionální legitimitu režimu a formální právní stát. Ať jsou zákony státu jakékoli, ve sxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxoli mocenský monopol vylučuje ze sebe sama demokratickou legitimitu. Východiskem naší ústavy je materiálně-racionální pojetí legitimity a právníhx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxak s ní zcela zaměnitelná. Tím méně pak lze redukovat legitimitu na formální legalitu normativně-právní úpravy v takovém režimu, v němž jen málokdo nevxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxe aplikace práva byla politicky schizofrenní, rozštěpená všude tam, kde vstupoval do hry politický zájem vládnoucích."
2. Nález Pl. ÚS 25/97 (sv. 1xx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxžnost svévole. ÚS sice vzal na vědomí názor Poslanecké sněmovny a Ministerstva vnitra, podle něhož potřebnou individualizaci a konkretizaci tohoto uxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx a svobodám člověka a občana - který je rovněž nezbytným prvkem demokratického právního státu ve smyslu čl. 1 Úst - vyplývá nutnost, aby ve věcech tak zásxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxá a vyjadřující předvídatelné následky chování fyzické osoby. Posouzení proporcionality mezi veřejným zájmem na zákazu pobytu cizince na straně jedxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxstliže se opírají o zákon, jehož podmínky a hranice nejsou v tomto směru vymezeny dostatečně."
3. Nález Pl. ÚS 7/2000 (sv. 19, s. 45; č. 261/2000 Sb.):
xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxje princip legality jako součást celkové koncepce právního státu, neváže však pozitivní právo jen na formální legalitu, ale výklad a použití právních xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx2 Sb. je v rozporu již se samým principem legality; jedním ze základních předpokladů fungování právního státu je totiž i existence vnitřního souladu jxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxdeného ustanovení je však zřejmé, že uvedené principy materiálního i formálního právního státu splněny nejsou. Jestliže totiž podle ustanovení § 6 odxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxoto zákona a zároveň napadený bod 10 části I. uvedené přílohy zmiňuje nemovitost, která v době nabytí účinnosti zákona č. 126/1992 Sb. již nebyla ve vlaxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxže vést) k nesrozumitelnosti této části zákona a k obtížné předvídatelnosti jeho následků. Proto ÚS usuzuje, že protiústavnost napadeného ustanovenxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xx xxxxx xx ÚS 535/2000 (sv. 24, s. 449):
"Ústavní princip právního státu předpokládá, že se stát vůči občanům chová v souladu s povinnostmi, které sám sobě stanovxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxtavil stěžovateli listinu o udělení státního občanství v důsledku neodůvodněných průtahů ve lhůtě, kterou si stanovil, a jestliže tímto počínáním stxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxchybením státu vznikla. Na druhé straně však poukazuje Ústavní soud na princip přiměřenosti práva, který velí akceptovat splnění podmínky státního oxxxxxxxx x x xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xu stanovené a lhůty mu uložené."
5. Nález Pl. ÚS 5/01 (sv. 24, s. 79 a násl., č. 410/2001 Sb.):
"Ústavní soud nesdílí tvrzení navrhovatelů, že komunitxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxx xx xxxřípustně zjednodušující a schematické. Jedním z pramenů primárního komunitárního práva jsou totiž i obecné zásady právní, jež excerpuje Evropský soxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxlňují koncepty právního státu, tedy i základních lidských práv a svobod a spravedlivého řízení v rámci nich. Rovněž Ústavní soud České republiky opakoxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxpř. princip proporcionality) - viz Pl. ÚS 33/97. Ústavní soud se tak přihlásil k evropské právní kultuře i k jejím ústavním tradicím. Ve světle obecných xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxu cizí, ale prozařuje - zejm. v podobě xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x
xxxxxxxxxx
."
6. Nález I. ÚS 752/02 (sv. 30, s. 65 a násl.):
"Přednost závazků ze smluv o ochraně lidských práv v případě
kolize
závazků z mezinárodních smluv vyxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xefiničními znaky materiálně chápaného právního státu, proto v případě, že vedle sebe existuje smluvní závazek chránící základní právo a smluvní závaxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxd ovšem upozorňuje na to, že navrhovatel vztahuje svou představu právní jistoty a předvídatelnosti k nepřípustně zúženému pojmu demokratického právxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xst ‚ČR dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva'. Česká republika převzala vůči svým spojencům mezinárodní závazky stran utajxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxjení odpovídajících skutečností. ‚Předvídatelný' pro tyto jiné státy bude takový právní rámec postupu orgánů veřejné moci České republiky, který buxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxí, k jejíž ochraně se ČR mezinárodně právně zavázala, nebude schopen ve všech případech zajistit. ČR přitom ovšem nese mezinárodní odpovědnost vůči spxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxzinárodní smlouvy. Aby ČR byla schopna dostát svým mezinárodním závazkům v dané oblasti, musí její orgány disponovat oprávněním posoudit, zda určitá xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxétní posouzení a následné utajení plně zajistit, je pro smluvní partnery její chování ‚nepředvídatelné' a narušuje právní jistotu v mezinárodněprávxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxkladních zájmů chráněných čl. 1 odst. 1 Úst. S přihlédnutím k předchozí úvaze má Ústavní soud za to, že míra právní nejistoty, nepředvídatelnosti, jež rxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxe ochrany zájmů státu a s ohledem na ústavní princip dodržování závazků, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodního práva."
8. Nález Pl. Úx xxxx xxxx xxx xx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxvo a s tím související princip zákazu zpětné účinnosti právních norem. Zákaz retroaktivity právních norem pro oblast práva xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxtivní tehdy, jestliže stanoví právní následky pro takové skutkové podmínky, k jejichž vzniku došlo ještě před datem účinnosti této normy... Novela OZx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxvo, jak vyplývá z čl. 1 odst. 1 Úst. Tím, že zákonodárce změnil pravidla prakticky den před uplynutím lhůty stanovené pro nabytí práva, rezignoval na svox xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx je jedním ze základních atributů právního státu. Postup zákonodárce neodpovídal základním principům právního státu, mezi které patří zásada předvíxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xx xlánku 1 odst. 2 Úst ve spojení s principem spolupráce, stanoveným čl. 10 Smlouvy ES, vyplývá ústavní princip, podle něhož mají být domácí právní předpixxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxstuje několik interpretací Ústavy, jejíž součástí je Listina základních práv a svobod, přičemž jen některé z nich vedou k dosažení závazku, který převxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx realizaci znemožňuje. Tyto závěry se vztahují i na výklad čl. 14 odst. 4 Listiny základních práv a svobod."
10. Nález Pl. ÚS 77/06 (sv. 44, s. 368-369; xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx je součástí jiného zákona ve formálním smyslu, jehož obsah s novelizovaným zákonem nijak nesouvisí. Orientace adresáta právní normy v právním řádu se xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxt každému nahlížení do Sbírky zákonů. O povinnosti poskytnout každému přístup k informačnímu systému obsahujícímu úplné znění právních předpisů v elxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xe problematizuje uplatnění obecné zásady právní, podle které neznalost zákona neomlouvá. Právo se tak stává pro své adresáty zcela nepředvídatelné. xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xávazek veřejné moci vůbec učinit právo poznatelným, protože jen takovým právem se lze řídit. Souvisejícím problémem je také prospektivnost práva, nexxx xxxxx xx xxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x může trvat potud, pokud jsou tyto pravomoci vykonávány těmito orgány způsobem slučitelným s uchováním základů státní suverenity ČR a způsobem, jenž nxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xosuzována problematika spadající do tzv. sekundárního práva EU. Pokud šlo o sekundární komunitární právo, vycházel daný nález z
presumpce
slučitelxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxdními právy a svobodami. Proto se případná kontrola měla omezovat jen na soulad s čl. 1 odst. 1 a čl. 9 odst. 2 Úst. V nyní posuzované věci - odhlédnuto i od jxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx namístě použít jako referenční kritérium ústavní pořádek celý.
98. V této souvislosti je třeba, aby se ÚS alespoň stručně vyjádřil k pojmu ‚svrchovanxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxý a abstraktně stěží definovatelný). Svrchovanost státu je tradičně chápána jako nejvyšší a výlučná moc na státním území a nezávislost státu v mezinárxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx k jejichž vzniku ale státy takto přispěly, jsou potom povinny respektovat v souladu se zásadou
pacta sunt servanda
a plnit je v dobré víře, čímž je chránxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxdávna přímý přístup do této oblasti, kromě možnosti domoci se svých práv pomocí státu, ke kterému přináleželi. V klasické teorii jsou státy subjekty ‚mxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxní nejčastěji v mezinárodních smlouvách. Státy proto tradičně měly a stále mají výlučnou roli při vytváření moderního mezinárodního právního systémxx
xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxmní korporace' dle Jellinek, J.: Všeobecná státověda. Nákladem Jana Laichtera, Praha, 1906, s. 187) a jejichž hodnocení indikuje, zda tu stát je či nenxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xožnost upravovat své
kompetence
(Jellinek, J. op. cit., s. 524). Z toho lze dovodit, že možnost utvořit takovou svobodnou vůli státu k opakované úpravx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxch politik se stala nezbytným požadavkem zvládání globalizace světa. Poprvé v historii se národní bezpečnost, která byla vždy jádrem státnosti, může xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxě dochází k přeskupování center moci i v závislosti na jiných faktorech, než je pouze moc a vůle jednotlivých suverénních států. Jedná se o spontánní, nexxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxií masmédií, internetu a televize, následně ovlivňuje související vztahy vně i uvnitř jednotlivých států v oblasti politické, kulturní, sociálně psxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxhranu a posílení suverenity členských států vůči vnějším, zejm. geopolitickým a ekonomickým faktorům; to např. i vůči nově nastupujícím světovým velxxxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxx. V jádru evropské civilizace existují hodnoty společné všem vyspělým světovým kulturám. Jde o hodnoty, jimiž jsou lidská svoboda a lidská důstojnostx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xádu. Stejné principy vedou i k vyšším formám efektivní lidské organizace, ať již jde o obec, stát či formy integrace států. Z této praktické potřeby se zrxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxcnou prospěšnost tohoto kroku pociťují.
104. Evropská unie pokročila zdaleka nejvíce v konceptu sdílené - ‚slité' - suverenity (pooled sovereigntyx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxtegrace označovat za ,ztrátu' části suverenity, resp. kompetencí, nebo přiléhavěji např. za ,propůjčení, postoupení' části kompetencí suveréna. Mxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxetence
dočasně či trvale postoupit.
105. Na globální scénu již není možné hledět pouze jako na svět izolovaných států. Všeobecně se má za to, že stát a jxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxbálním měřítku vzniká mezinárodní politický systém, který postrádá institucionalizovaná pravidla vlastního sebeřízení, jakými dosud disponoval xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x respektovaná síla. Zmíněné procesy zcela jasně demonstrují, že i suverénní legitimní moc státu musí nutně sledovat probíhající vývojové tendence a sxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxké legitimity [Woodward, R. An ‚ation' not a ‚nation': the globalization of world politics, in Michie, J. (ed.) The Handbook of globalization. Edward Exxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxeným v čl. 50 Smlouvy o EU; explicitní artikulace této možnosti v Lisabonské smlouvě je nesporným potvrzením principu States are the Masters of the Treaxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxoli jiné moci, a to jak navenek (v oblasti mezinárodních vztahů), tak i ve vnitřních věcech" (Dušan Hendrych a kol., Právnický slovník, C. H. Beck, 2. vydxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x
xxxxxxx xxxxx
xx xxx xxxxxxxxxx xxxxy suverenity žádný stát včetně USA. Např. David P. Calleo upozorňuje, že chápeme-li suverenitu v jejím tradičním pojetí, jakýkoliv mezinárodní závazxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx, morální a existenciální dimenzí. V praxi je národní
suverenita
vždy omezena objektivními podmínkami, včetně reakcí sousedních států. Za těchto poxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx a nikoliv následovat variantu přímo diktovanou cizí mocností. Jinými slovy, pro národní stát, stejně jako pro jednotlivce v rámci společnosti, znamexx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxá v tom být chápán jako hráč, kterému sousední státy naslouchají, s nímž aktivně jednají a jehož národní zájmy jsou brány v potaz." (David P. Calleo, Rethxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx
xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxrá ze svobodné vůle suveréna a bude nadále vykonáváno za jeho účasti předem dohodnutým, kontrolovaným způsobem, není pojmovým oslabením svrchovanosxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxůsobem, který by obecně znamenal ‚ztrátu' národní suverenity, nýbrž jde o proces evoluční, a - kromě jiného - i o reakci na postupující globalizaci ve svxxxx
xxxx xx xxxx xxxxxx xx x xx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxavomoci orgánů ČR'. Z toho plyne, že Ústavou interpretovaná jako celek je konzistentní, pokud jde o vztah článku 10a a čl. 1 odst. 1: čl. 10a nemůže být zxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxž přenesením by byl dotčen čl. 1 odst. 1 Úst v tom smyslu, že by již nebylo možno hovořit o ČR jako o svrchovaném státu. Pojem svrchovanosti interpretovanx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x x xxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx byl již dotčen jak čl. 1 odst. 1, tak čl. 10a Úst. Tyto limity by měly být ponechány primárně na specifikaci zákonodárci, protože jde
a xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx
xxxxxx xxxxx
x xxxx x xxxxxxxx xxx xyla míra uvážení jednoznačně překročena a byl dotčen čl. 1 odst. 1 Úst, neboť došlo k přenosu pravomocí nad rámec čl. 10a Úst. Obdobný přístup zvolil i polxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xx xxx xx xxxx xxxxx
xxx Nález Pl. ÚS 29/09 (č. 387/2009 Sb.):
"168. Svrchovanost však neznamená svévoli anebo možnost volně porušovat existující závazky v podobě mezinárodxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxí, ale i závazky vůči ostatním členským státům. Bylo by v rozporu se zásadou
pacta sunt servanda
, kodifikovanou v ustanovení čl. 26 Vídeňské úmluvy, kdyxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxla při svém případném vystoupení z Evropské unie, a to i za současného právního stavu, respektovat požadavky kladené na odstoupení od smlouvy s jinými čxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx z mezinárodního práva'. Je tedy plně v souladu s tímto ústavněprávním požadavkem, aby Česká republika musela při svém případném vystoupení z Evropské xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xe světle evropského a mezinárodního práva. Právník, roč. 2008, č. 7, s. 752 - 773)."
13. Rozsudek NSS ze dne 29.9.2005, sp. zn. 2 Afs 92/2005 (publ. pod xx xxxxxxxx xxx xxxxx
xx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxm je právo tehdy účinné, je nutno ustanovení českého právního předpisu, přijatého nepochybně za účelem sbližování českého práva s právem Evropských sxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxvéhoto výkladu je však zpravidla nezbytné v případech, kdy pro to existují zřejmé racionální důvody dané např. tím, že v ustanovení českého právního přxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxevené v normě práva Evropských společenství."
14. Rozsudek NSS ze dne 26.3.2008, sp. zn. 2 Azs 71/2006:
"Podle čl. 1 odst. 2 Úst Česká republika dodxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxrodního práva, ať již obyčejových, smluvních či jiných, Česká republika přispívala k pokud možno harmonickému a předvídatelnému fungování mezinároxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxí pobytu žadatele o azyl se proto každý státní orgán, kterému věc žadatele v nějakém ohledu přísluší, musí přiměřeným způsobem (tj. způsobem a v míře odpxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxoky, jež k němu bezprostředně vedou, se Česká republika nedopustí porušení svých mezinárodních závazků, zejm. v oblasti lidských práv, neboť právě poxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx2007, sp. zn. 9 Azs 23/2007 (publ. pod č. 1336/2007 Sb. NSS):
"Čl. 1 odst. 2 Úst proklamativně stanoví, že Česká republika dodržuje závazky, které pro nx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxko ústavní generální klauzuli
sui generis
a zároveň jako jeden z nejpodstatnějších charakteristických rysů ústavního pořádku České republiky prozxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xx xxxxxxx x xxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xezinárodnímu právu, aniž by tím byla dotčena svrchovanost České republiky.
Zásada ‚non-refoulement', jejíž aplikace se v kasační stížnosti dovoláxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xprchlíka na hranice zemí, ve kterých by jeho život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určitx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx uprchlíky (dále jen ‚UNHCR') součástí obyčejového mezinárodního práva a je tudíž závazná pro všechny státy (www.unhcr.cz). Roku 1951 byla vtělena prxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxt, kdy má k přednostní aplikaci dojít, pak logickou úvahou lze dospět k jedinému závěru, a to, že k této aplikaci musí dojít v tom řízení a před tím orgánem, xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxdém okamžiku. Ze žádného ustanovení nelze restriktivně dovodit, že by se tato aplikace měla vázat k nějakému konkrétnímu časovému bodu a žádný orgán tuxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xříp. na jiný orgán... I na základě této
interpretace
nemůže být sporu o tom, že časovým momentem aplikace příslušné normy (článku 33 Ženevské úmluvy) jx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxu vnitrostátní právní normy nevyhnutelně vedla k tomu, že stěžovatel by mohl být vydán do země, kde by byl ohrožen jeho život či svoboda nebo xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx úmluvy, musí se orgán aplikující právo od takového výkladu odklonit a zvolit namísto něho výklad předmětných ustanovení zohledňující imperativ ochrxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx Jen tak lze dojít k výkladu mezinárodně konformnímu, který ukládá státu, v němž uprchlík požádal o azyl, zabránit jeho navrácení do země, kde by jeho živxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxx xxxx x xxx x x xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx
x xxxxratury:
Filip, J. Ústavní právo 1, 4. vydání, Brno: Doplněk, 2003;
Hloušek, V., Kopeček, L. (eds.) Demokracie - teorie, modely, osobnosti, podmxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx, Plzeň: Aleš Čeněk, 2009;
Klokočka, V. Nové pojmy v Ústavě České republiky I, Politologický časopis č. 1/1994, s. 5 - 16;
Klokočka, V. Nové pojmy v xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx x x xxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxčka, V. Ústavy států Evropské unie - 2. díl. Praha: Linde, 2005;
Komárek, J. Vztah práva Evropské unie a právního řádu ČR očima tří rozhodnutí Ústavníxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxx xx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xx x - 18;
Leoni, B. Právo a svoboda, Liberální institut, 2007;
Malenovský, J. Mezinárodní právo veřejné, jeho obecná část a poměr k jiným právním sysxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxkačních řízeních o integračních smlouvách v ČR, Právní rozhledy č. 4/2009, s. 115 - 124;
Nevrlková, J., Molek, P. Problém konformity při interpretaxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx x xxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxvá, J. Ústava České republiky. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007;
Smith, R. K. M. Textbook on International Human Rights, Oxford Universixx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx
xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx, 1992;
Zakaria, F. Budoucnost svobody, Praha:
Academia
, 2004.
[Státní moc]
Vojtěch
Šimíček
1.
Komentované ustanovexx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx x863 (Filip, s. 188) demokracii vymezil jako vládu lidu, lidem a pro lid (government of the people, by the people and for the people). Vládu lidu vymezuje oxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xlyne z odst. 1 věty za středníkem ve spojení s odst. 2: lid vykonává státní moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní a ústavní zákon xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xx
xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxboť jej definuje jako zdroj veškeré státní moci; a dále vymezuje základní trojdělbu státní moci.
3.
První moderní ústavou, založenou na principu sxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x791. V době přerodu monarchických forem vlády v systémy republikánské a s ohledem na opouštění absolutismu bylo potřeba nahradit starou monarchickou xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx
xxxxxxxxxx
lidu a jeho obecné vůle jevila jako nejvhodnější a zřejmě i jediná možná. Vyvolávala však jeden klíčový rozpor: napjatý vztah mezi státem a společnostíx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx státní moci musí být jednoznačné a srozumitelné; stát prostě musí mluvit a občas i zvolat jedním hlasem, nikoliv nesrozumitelně štěbetat. Přitom je zřxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxy politického národa, nicméně projevená vůle se bude vždy vztahovat toliko k politické reprezentaci.
xx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxak mířila do otroctví, resp. totality. Svými racionálními úvahami totiž dospěl např. k závěru, že "obecná vůle je vždy správná a směřuje k obecnému užitxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xtraně druhé se musí přizpůsobit vůlím, které nejsou jeho, odbyl tak, že tato otázka je špatně položena: občan totiž dává souhlas ke všem zákonům, i k těm, xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx zda jej zamítá, nýbrž je-li či není v souhlase s obecnou vůlí, která je vůlí shromáždění; každý odevzdáním hlasů pronáší o tom své mínění a z počtu hlasů se xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xx xxxxxx x xx xxx x xxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xůle, nebyla obecná vůle. Kdyby byl můj soukromý názor zvítězil, byl bych býval učinil něco jiného, než jsem chtěl; tehdy bych nebyl býval svobodný" (s. 1xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxx
xx
xxxxxxxu svrchovanosti lidu proto nelze vykládat ve smyslu obecného blaha (tj. jakéhosi faktického absolutismu lidu, který nahradil absolutismus panovníkxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx
xpouvoir constituant) a moci konstituované (pouvoir constitué), což je členění inspirované abbé Siéyesem z období francouzské revoluce. Tato dodnes xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxmu lidu. "Lid, obdobně jako starozákonní Jahve, nemůže mít konkrétní podobu. Proto také každý, kdo se prohlásí za vykonavatele vůle lidu, stává se ihnex xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxacie a právě na této koncepci stojí i komentované ustanovení.
6.
Podstata principu svrchovanosti lidu tedy spočívá v tom, že neomezeným a nezcizitxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxc je nad státem a za státem a aktivuje se v případě, kdy selže vláda a systém prostředků k ochraně práva. Jak uvádí V. Klokočka,
konstitutivní
moc lidu je pxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
(1/1994, s. 11). Konstituovaná moc je pak moc lidu již institucionalizovaná do podoby státní moci. Je souborem institucí a procedur ústavního státu, pxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxanů. Uvnitř ústavního státu nemohou být občané interpretováni jako suverén x xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxvního státu se lid zavazuje vykonávat svou moc způsoby stanovenými v ústavě: čas od času přímo ve volbách anebo referendem, zpravidla však zprostředkoxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx a povinnosti institucí a občanů. V demokratickém státě připadá jednotlivci jakási podvojná úloha, dvojí status: je složkou, resp. částicí pojmu ‚lidx x x xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxnem, který je v rámci existujícího a normálně fungujícího právního řádu vymezen souborem práv a povinností a v této kvalitě se pohybuje v ústavním rámci xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx, uvnitř moci konstituované: volí na základě státem vymezeného volebního práva. I v tomto případě je lid vykonavatelem moci" (1/1994, s. 11).
7.
Jixxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x právní procedury, tj. do sféry praktického vládnutí a výkonu politické moci. Právě k účelu praktického výkonu státní moci je nezbytná její dělba.
8x
xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxk samozřejmě jednat pouze o legitimizaci přímou, jako je tomu u přímých voleb a takto konstituovaných zastupitelských orgánů; nýbrž daleko častěji jdx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxmita
vlády se odvozuje od vyslovení důvěry PS, prezident republiky je volen Parlamentem, soudci jsou jmenováni prezidentem republiky s kontrasignaxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xe orgán legitimovaný přímo ve volbách není jen z tohoto důvodu v nadřazeném postavení vůči orgánům ostatním. Nelze proto např. říci, že Parlament je nadxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
Myšlenka trojdělby státní moci bývá připisována Ch. Montesquieuovi, jehož zásluha spočívala zejm. v tom, že emancipoval soudní moc ze složky výkonné xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxízeno, že jedna moc omezuje druhou. ... V každém státě je trojí moc: moc zákonodárná, moc výkonná v oboru práva mezinárodního a moc výkonná v oboru práva oxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxolávat zákony již dané. Druhá moc mu umožňuje sjednávat mír nebo vyhlašovat válku, vysílat nebo přijímat vyslance, zajišťovat bezpečnost státu a čelix xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxt vláda taková, aby se nemusil jeden občan báti druhého. Není svobody, jestliže táž osoba nebo týž úřad spojuje ve svých rukou moc zákonodárnou a moc výkoxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxělena od moci zákonodárné a výkonné. Kdyby byla moc soudní spojena s mocí zákonodárnou, byla by moc nad životem a svobodou pouhou libovůlí, protože soudxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xlověk nebo týž sbor předních občanů, ať už ze šlechticů, ať už z lidu, měl v ruce tuto trojí moc, totiž moc dávat zákony, moc vykonávat usnesení veřejná a mox xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx státní moci prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Dodejme, že český ústavní sytém dále štěpí i tyto mocenské složky. Zákonodárnxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxmi musí existovat určité žádoucí napětí, záměrně vyvolávané např. použitím odlišných volebních systémů, jiným volebním obdobím, různými vztahy k daxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xrgánech státní správy a tzv. nezávislých správních úřadech; zvláštní postavení má státní zastupitelství. Konečně i v oblasti moci soudní stojí vedle xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxx
xxx
xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xytvářeno, nýbrž daleko více, jakým způsobem jsou zaručeny brzdy a protiváhy mezi nimi, tj. jak je zajištěna jejich vzájemná kontrola. Již po letmém nahxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxB či NKÚ nemůžeme podřadit (přinejmenším v jejich většinových kompetencích) pod žádnou ze složek státní moci (určitě se nejedná o zákonodárství, soudxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx x xxxxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xotřebné kvalifikované většiny hlasů v Parlamentu - Veřejného ochránce práv. Značně sporné je i začlenění do některé ze tří mocenských složek takových xxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxx
xxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xoci (některá jejich rozhodnutí jsou např. přezkoumatelná správními soudy), nicméně přesto si cíleně a z velmi dobrých důvodů musí udržovat značný disxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x správní úřady, které jsou však od ostatní exekutivy (vláda) odděleny. Proto také jejich předsedy jmenuje a odvolává na návrh vlády prezident republikx xx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxv totiž je ústavní systém založen např. na tom, že vláda je odpovědna PS, která má vůči ní řadu kontrolních mechanismů (vyslovení nedůvěry,
interpelace
x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxch např. opoziční smlouvou) názorově a hodnotově daleko bližší člen vlády než opoziční poslanec. Ve skutečnosti proto reálná dělba moci ve smyslu napěxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxském orgánu. Podobně vztah mezi vládou a prezidentem by měl být s ohledem na způsob jeho volby harmonický, jelikož přinejmenším po větší část funkčního xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxstředí však přesvědčivě obnažuje akademickou šeď těchto teorií.
K odst. 2:
13.
Tento odstavec ústavodárci výslovně umožňuje (avšak nepřikazujxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxum
, a to buď v
obligatorní
(v určitých věcech nesmí být rozhodnuto jinak než referendem) či
fakultativní
(
referendum
o určité otázce nemusí být konáxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxledek není právně závazný, a má proto spíše jen politický význam (byť samozřejmě pokud by hlasovala velká část voličů a vyjádřila se velmi jednoznačným xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx potvrzení (ústavního) zákona přijatého parlamentem; jeho protipólem je pak
referendum
o zásadách budoucí právní úpravy. Formou přímé demokracie jx x
xxxxxxxxx
x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xonané z popudu občanů (podrobný výčet jednotlivých forem přímé demokracie viz J. Drgonec, J. Kvasničková).
14.
Je dobré připomenout historické oxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxiž došlo formou ústavního zákona č. 542/1992 Sb., x xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx v té době existoval - byť bylo sporné, zda byl na tehdejší situaci aplikovatelný. Neřešil totiž např. důsledky možné a dokonce pravděpodobné situace, kxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xicméně je, že podle tohoto ústavního zákona platilo, že "o návrhu na vystoupení České republiky nebo Slovenské republiky lze rozhodnout jen referendexx xxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxolečného státu, tak veškeré snahy o zavedení přímé demokracie v nově vznikajícím samostatném státu nutně byly postiženy tímto "zárodečným deficitemxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
x xxxxx xxxxxxtu viděno není proto překvapivé, že vládní návrh Ústavy ČR s možností referenda vůbec nepočítal a jen jako určitý kompromis se nakonec do Ústavy ČR dosxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxch sociálnědemokratických poslanců a zřejmě i na naléhání V. Havla; Chrastilová, Mikeš, s. 113, 374), avšak nijak zavazujícím a velmi rozpačitým způsxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxství nejrůznějších návrhů ústavních zákonů o referendu (podrobný přehled viz Jičínský), žádný z nich nebyl nakonec schválen a skepse k přímé demokracxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxionální či spíše jen intuitivní. Jedinou výjimkou je speciální,
ad hoc
zaměřený ÚZR, který se však týkal výhradně přistoupení ČR k EU a jehož použitelnxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xxxjské příslušná zákonná úprava nabude účinnosti teprve 1.1.2011), týkající se výkonu samostatné působnosti (práva na samosprávu). V tomto případě Úsxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxávné. Úprava obsažená v MístR proto není protiústavní, pokud se vztahuje výhradně na věci, které patří do samostatné působnosti obce nebo statutárníxx xxxxx xx xxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx zrušení orgánů obce a o jejich vnitřním uspořádání; o volbě a odvolání starosty, místostarosty, členů rady obce, jakož i volených nebo jmenovaných člexx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxndu mohlo být v rozporu s právními předpisy; v případech, kdy se o položené otázce rozhoduje ve zvláštním řízení; o uzavření veřejnoprávních smluv k výkxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxzhodnutí v místním referendu do podání návrhu na konání místního referenda v téže věci neuplynulo 24 měsíců.
K odst. 3 a 4:
18.
Tyto odstavce zakotvxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxadě jedince naopak - může činit vše, co není zákonem zakázáno, a nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá. Je třeba upozornit, že téměř stejné znění obsxxxxx xxx x xxxxx xx x xxxx x xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx Tento rozdíl však nevnímáme dramaticky a nedomníváme se, že je namístě hovořit o rozporu. Ve skutečnosti totiž LZPS do citovaného pravidla zahrnuje vxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxí množinu subjektů (LZPS), zahrnující i celou množinu menší (Ústava ČR). Nemůže tedy v praxi dojít k tomu, že by některý ze subjektů (např. cizinec) mohl xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxdstatě identické znění obou citovaných článků opakovat hned ve dvou ústavních zákonech. Laskavým vysvětlením budiž historický poukaz na rychlost, s xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xamostatným ústavním zákonem či převzetím LZPS).
19.
Ideovým východiskem citovaného pravidla, rozepsaného do obou odstavců, je primát jednotlixxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxrušitelné. Na rozdíl od výkonu státní moci tak má jedinec daleko širší prostor pro svoje aktivity a stát jej může limitovat toliko zákonem, a to navíc nikxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxch práv a svobod; (2.) meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených LZPS upraveny pouze zákonem; (3.) zákonná omezení základních prxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu, taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Lze proto shrnouxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxat principům rovnosti a proporcionality. Jak uvádí V. Klokočka (2/1994, s. 4 - 5), nedotknutelnost základních práv a svobod proto neznamená zákaz jakéxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxpovídá svou koncepcí instituci tzv. Wesensgehaltsgarantie německého ZZ)".
21.
Komentované odstavce tedy zakotvují tzv. výhradu zákona, tj. poxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx možno rozlišit výhradu formální a materiální. Jak uvádí J. Filip, prvotní představa byla spjata s důvěrou, že zákonodárce nenaruší, nýbrž pouze zkonkxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxrce podzákonných norem) dovedl řadu základních práv pomocí prováděcích předpisů prakticky odstranit. Proto se vyjevila nutnost výhrady materiálníx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxx
x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx x ESLP) splňovat určité atributy: dostupnost, srozumitelnost a předvídatelnost (prévisibilité, foreseeability) následků, které vyvolá. "Za ‚zákoxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxné království, in Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva č. 1/2000, s. 46). Je nicméně třeba doplnit, že citovaný ústavní požadavek, aby ke xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx práva. Zde je vhodné uvést, že logika čl. 79 odst. 3 Úst, který zejm. vydávání sekundární normotvorby upravuje, vychází z ústavního principu vázanosti xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxm imperativem, postačujícím pro provedení povinnosti v podzákonném předpisu, proto vždy musí být zcela konkrétní a zřetelně vyjádřený projev vůle záxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxu je proto rozhodující jeho zmíněný materiální vztah k projevené vůli zákonodárce; oproti tomu však není možno dospět k věcně podloženému přesvědčení x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxá vůle zákonodárce i v tomto případě dostatečně zřetelně projevena byla. Rozhodujícím kritériem je proto posouzení, zda se v konkrétním případě normoxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx
xx
xxx
xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx na to, aby veřejná moc respektovala autonomní projevy jeho osobnosti. K druhému pojetí doplňujeme, že předmětná ustanovení by neměla být vykládána jaxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxého základního práva (např. vlastnické právo, osobní svoboda, spravedlivý proces apod.).
24.
Pojem "státní moc" vykládáme v širším smyslu jako "xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxány, tj. zejm. územně samosprávnými celky anebo profesními komorami. Jakkoliv je pojem veřejná moc širší než moc státní, mají jeden společný rys: v obox xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxtencí, které by za jiných okolností zřejmě musel vykonávat přímo stát, na nestátní, leč vrchnostensky působící subjekty. Pořád se proto jedná o státní xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxený na principu subsidiarity. I pokud bychom totiž vycházeli z generování státní moci odzdola nahoru, tj. z přenosu moci počínaje obcemi na kraje a dále xx xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx státními a nestátními orgány veřejné moci neexistuje. K tomuto pojmovému závěru velmi přispěl ÚS ČSFR a ÚS ČR na jeho judikaturu - v tomto směru - plynule xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není s tímto orgánem v rovnoprávném postavení a obsah rozhodnutí tohxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xx xxxxxxxx xxdmínek ji může vykonávat i prostřednictvím dalších subjektů. Kritériem pro určení, jestli i jiný subjekt jedná jako orgán veřejné moci je skutečnost, xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx x povinností zasahovat. Orgánem v právním slova smyslu je právnická osoba, vykonávající svou činnost jako povinnost nebo kompetenci a je zřízená k trvaxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx v tom směru, že chybně zaměnil pojmy "orgán" a "právnická osoba".
25.
Státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví záxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx, kdy to zákon výslovně stanoví, nesmí svoje
kompetence
překračovat a jejich konkrétní výkon musí co možná nejvíce šetřit autonomní sféru jednotlivcxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx
xxx
x xxxxrétních případech dovozuje ÚS rozpor s těmito ustanoveními zejm. v nerespektování principu právní jistoty (IV. ÚS 690/01), v absenci explicitní zákoxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxl. ÚS 35/95).
Související ustanovení ústavního pořádku:
Související právní předpisy:
x xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xx xx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxé na základě veřejného pojištění a za podmínek blíže vymezených zákonem. Jestliže tedy tyto podmínky mohou být upraveny pouze zákonem, je zcela nezbytxxx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxxxvnosti. Nelze připustit, aby vymezení rozsahu výše poskytované zdravotní péče za plnou nebo částečnou úhradu byla ponechána na úpravě jiným než zákonxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx. Lze tedy konstatovat, že zákon č. 550/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obsahuje vlastně dvojí zmocnění vlády a upravuje základní koncepci zdrxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxv a svobod občanů lze jen zákony. Definovat zákonné vymezení obsahu a rozsahu podmínek a způsob poskytování práva občana na bezplatnou zdravotní péči jx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxkon, které by určovaly meze těchto základních práv a svobod. Jak již ze shora uvedeného vyplývá, je dosavadní úprava zdravotní péče plně nebo částečně hxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxsortními vyhláškami."
2. Nález Pl. ÚS 14/96 (sv. 6 s. 323 a násl.; č. 3/1997 Sb.):
"Ústavní xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxx x xxxxx x xxxx x němž se uvádí: ‚Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.' Naplnění postulátu uvedenéxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx uvedeném v této druhé části je pak zabudována nejen garance proti zneužití státní moci, ale také nutnost zákonného podkladu pro její uskutečňování, ať xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxní moci. Protože § 90 odst. 1 věta prvá ve slovech ‚§ 5 odst. 6' tím, že vylučuje použití obecných předpisů o správním řízení, zakládá absenci jak zákonnéxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxtlin a živočichů chráněných mezinárodními úmluvami, je vzhledem k nedostatku jiné právní úpravy tohoto řízení (srov. § 90 odst. 1 větu prvou ve slovecx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxx x xxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxných je současně založen i rozpor s čl. 36 odst. 1 LZPS, který upravuje právo každého na stanovený postup při domáhání se svých práv."
3. Nález I. ÚS 229xxx xxxx xxx xx xxxxx
xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx x x xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxc, ‚která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxt především prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní a za určitých podmínek ji může vykonávat i prostřednictvím dalších subjektů. Kxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xsob a tato rozhodnutí jsou státní mocí vynutitelná, nebo zda může stát do těchto práv a povinností zasahovat. Orgánem v právním slova smyslu je právnickx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xbírka usnesení a nálezů, č. 1, Brno, 1992, s. 11). V daném případě nemohlo dojít k započtení pohledávek, neboť pohledávka stěžovatele vůči obci P. měla cxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxleno' se vztahuje toliko na osoby soukromého práva (čl. 2 odst. 3 LZPS), pro osoby veřejnoprávní, uplatňující státní moc, naopak platí princip, že mohox xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxžovateli vydal autoritativní rozhodnutí, a stěžovatel proto nemohl jednostranným právním úkonem účinky tohoto xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx
xx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx moc výkonná a státní moc soudní. Za státní orgány je tedy podle názoru ÚS nutné považovat všechny orgány, které tyto jednotlivé moci uplatňují. Podle člx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx, jehož podmínky a podrobnosti stanoví zákon (čl. 36 odst. 4 LZPS)."
5. Nález Pl. ÚS 45/2000 (sv. 30, s. 261 a násl.; č. 96/2001 Sb.):
"Z ústavního hledxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxslu čl. 78 Úst nařízení. Podle tohoto ustanovení může vláda vydávat nařízení k provedení zákona a v jeho mezích. Stačí tedy existence zákona, v jeho rámxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxádu výslovně zmocňuje. Vláda se pak musí pohybovat
secundum et intra legem
, nikoli mimo zákon (
praeter legem
). Zjednodušeně řečeno, má-li podle zákonx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxx xx xx xxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx a dopadalo tedy na neurčitou skupinu adresátů, neboť Ústava zmocňuje k právní úpravě, nikoli k vydání individuálního správního aktu. Před excesy mocx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách:
- nařízení musí být vydáno oprávněným subjektem,
- nařízení nemůže zasahovat do věcí vyhrazexxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx
x xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxn prostor pro sféru nařízení)."
6. Nález IV. ÚS 690/01 (sv. 29, s. 417 a násl.):
"Ministerstvo jako orgán veřejné moci je vázáno obecně vymezeným ústxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx x odst. 2 LZPS, čl. 2 odst. 3 Úst). Ke znakům právního státu a mezi jeho základní hodnoty patří neoddělitelně princip právní jistoty (čl. 1 odst. l Úst), jehxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx x xxxonem stanovenými požadavky. Tato předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci je vyjádřením maximy, na základě níž se lze v demokratickém právním stáxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxní, totiž že státní moc lze uplatnit jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon, nelze totiž chápat jako volnou úvahu státních orgánů, zda tax xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xbou těchto směrech svrchovanosti zákona tvoří základ právního státu."
7. Nález Pl. ÚS 546/03 (sv. 32, s. 107 - 108):
"Základním atributem právního xxxxx xxxx x xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx, pokud jednotlivec svými projevy (včetně projevů volních, které mají odraz v konkrétním jednání) zasahuje do práv třetích osob nebo pokud je takový záxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxi slovy, podmínkou fungování právního státu je respektování autonomní sféry jednotlivce, která také požívá ochrany ze strany státu tak, že na jedné stxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxahuje, resp. zasahuje pouze v případech, které jsou odůvodněny určitým veřejným zájmem a kdy je takový zásah proporcionální (přiměřený) s ohledem na cxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxnání eventuelně vyvolávat další právní důsledky. Autonomie vůle a svobodného individuálního jednání je na úrovni ústavní garantována čl. 2 odst. 3 LZxxx xxx x xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxvci a jeho autonomní sféře (včetně autonomních projevů volních) uplatňovat pouze v případech, kdy jednání jednotlivce porušuje výslovně formulovanx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxb a v prosazení veřejného zájmu, je-li legitimní a proporcionální takovému omezení autonomního jednání jednotlivce. Takový princip je pak třeba chápxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xx xxx xxxxx dimenzi pak působí čl. 2 odst. 3 LZPS jako subjektivní právo jednotlivce na to, aby veřejná moc respektovala autonomní projevy jeho osobnosti, včetně xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxní moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem norem jednoduchého práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smlxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxe, je pak třeba aplikovat bezprostředně a přímo. V této dimenzi se nejedná o pouhé prozařování jednoduchým právem, nýbrž o subjektivní právo, které půsxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxží čl. 2 odst. 3 LZPS a čl. 2 odst. 4 Úst xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xl. 2 odst. 3 LZPS ve své druhé dimenzi."
8. Nález Pl. ÚS 21/04 (sv. 37, s. 241 a násl.; č. 240/2005 Sb.):
"V případě absence explicitní úpravy správníhx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x judikatury přezkumných rozhodnutí v soudním řízení správním. Uvedený argument vychází z představy nepsané úpravy celého komplexu procesního právax xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxx xxx x xxxxx x xxxx). Maxima zákonného podkladu pro výkon státní moci, resp. psaného procesního práva, nevylučuje jeho dotváření judikaturou, příp. rozhodnutími spráxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxního řízení lze rozhodovací činností správních orgánů a judikaturou soudů kompenzovat použitím analogie. Doktrína zastává ale v této souvislosti vexxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxe u nich nepřichází v úvahu, což svým způsobem vyplývá přímo z jejich povahy.' (P. Průcha, Správní právo. Obecná část. Brno, 2003, s. 70) Zdrženlivý postxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxém. Ve veřejném právu a ve správním řízení si při použití tohoto institutu musíme ukládat značnou rezervovanost.' (P. Hajn, Analogie jako právní instixxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xx xxx x xxxxx x xxx x xxx x xxxxx x LZPS Milan Kindl formuluje zásadu, dle níž ‚analogie ve veřejném právu nelze použít v neprospěch toho, kdo vykonavatelem veřejné moci není', z čehož pxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x Vladimír Sládeček: ‚Může se zdát, že prostor pro použití analogie ve správním, resp. veřejném právu je beznadějně omezen či spíše zcela vyprázdněn zakxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxx x xxxxx x x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxná holou nemožnost její aplikace, byť by se patrně nemělo jednat o úkaz častý. Použití analogie zákona nebo analogie práva ve správním právu (ať již hmotxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xbecné správní právo. Praha 2005, s. 130). Dle Vladimíra Vopálky ‚pokud je úprava nedostatečná, nezbývá než se opřít podle analogie i o některé institutx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxt. 5. vyd., Praha 2003, s. 359). I z takto nastíněného přehledu názorů doktrinárních, ve vší jejich mnohoznačnosti, lze dovodit závěr, dle něhož připouxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxr procesní úpravy a xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxvatelné použitím analogie vytvořit procesní úpravu správního řízení v celé její úplnosti."
Odchylné stanovisko Elišky Wagnerové k nálezu Pl. ÚS 73/xx xxxx xxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxy tak, jak jsem jej nastínila výše. Zřejmě proto, že vychází z nesprávného východiska, podle něhož volby mají být projevem ústavní maximy, podle které jx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxečně náleží výhradně lidu (lid je zdrojem moci) a všechny instituce, včetně ÚS, se před ní sklání, a moc konstituovanou, která je vykonávána již v rámci Úxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx, Praha: Linde 1996, s. 102: ‚I při výkonu volebního práva (...) se soubor občanů - voličů - pohybuje uvnitř (...) moci konstituované. I v tomto případě je xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx
xx a je lidem vykonávána volbami a hlasováním a prostřednictvím orgánů zákonodárství, výkonné moci a soudnictví (moc konstituovaná), a další bohatá zahxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xuto povinnost ÚS má i v tom případě, kdy je konstituovaná moc vykonávána voliči (tedy rozhodně nikoliv lidem) ve volbách. I v tomto případě se ÚS nemůže zpxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxvolím si parafrázovat K. Theina, MFD 8.1.2005, E-III): volební zákon (ostatně jako každý zákon) je text s jediným zněním a nekonečně mnoha způsoby jak txxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxní liberální demokracie je úkol hodný ÚS."
Z literatury:
Černý, P. Ke sporu o pojetí suverenity lidu v české Ústavě, Časopis pro právní vědu a prxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx Doplněk, 2003;
Hloušek, V., Kopeček, L. (eds.) Demokracie - teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy, Brno: Masarykova univxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx, P. Prezident republiky Václav Havel a jeho vliv na československý a český právní řád, Praha: ASPI, 2003;
xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x
xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxe, Praha: Linde, 2009, s. 59 - 76;
Klokočka, V. Nové pojmy v Ústavě České republiky I, Politologický časopis, č. 1/1994, s. 5 -16;
Klokočka, V. Nové xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx x x xxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
Montesquieu, Ch. O duchu zákonů, Praha: V. Linhart, 1947;
Přibáň, J. Disidenti práva, Praha: SLON, 2001;
Rousseau, J. J. O společenské smlouvě xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxx
xxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxtanovení je příkladem ustanovení, které v ústavách nenacházíme. Ústavy základní práva a svobody upravují, nikoli na ně odkazují (jiný význam má čl. 8x xxxxx x x xxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxpromisu a odblokovat cestu k jejímu přijetí.
2.
Do textu návrhu Ústavy ČR byl čl. 3 vložen až v závěru parlamentního projednávání vládního návrhu Úxxxxx xx xxxx xx
xxxx
xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxavu Ústavy ČSFR a obou republik. Do voleb v roce 1992 se nepodařilo přijmout nové ústavy. Proto byla zvolena nouzová metoda postupného nahrazování jedxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxladních práv (výraz obnovy demokracie, splnění podmínky přijetí do Rady Evropy). Původní představa pouhé deklarace či charty byla modifikována do poxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxed (ústavní zákon č. 77/1968 Sb., o přípravě federativního xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx svůj návrh (tisk 330, FS ČSFR 1990, VI.
vol.
období) v jiné podobě než ČNR (tisk FS ČSFR 1990, VI.
vol.
období, 331). Federální shromáždění nakonec oba nxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxodů k návrhu SNR na vydání ústavního zákona ‚ústavní zákon, kterým se vyhlašuje Listina základních práv a svobod (tisk 330) a k návrhu ČNR na vydání ústaxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxcím ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. svým vyhlášením ve Sbírce zákonů dne 8.2.1991.
3.
Zvláštní povaha LZPS jako nějakého "superústavního" zákoxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx ni prostě všechny odkázaly (Zoulík, s. 242). Tím by bylo zažehnáno nebezpečí rozdílných přístupů. Nejinak tomu bylo v souvislosti s přípravou nové Ústxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx, kde byl využit původní návrh SNR z 1990, tak o ponechání mimo text (vládní návrh Ústavy ČR) nebo dokonce o její přepracování. Počátkem prosince 1992 ješxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxtavu ČR. LZPS měla být tzv. transformačním zákonem (tím se nakonec stal ústavní zákon ČNR č. 4/1993 Sb. - viz u čl. 112 a čl. 113) převzata do právního řádx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx x x xxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxx je součástí ústavního pořádku"; b) prohlásit LZPS za neoddělitelnou součást Ústavy ČR nebo c) připojit text LZPS jako přílohu Ústavy ČR. Nakonec bxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxavní pořádek" (blíže u čl. 112), pod který byla podřazena jak Ústava ČR, tak i LZPS.
4.
Pro pochopení významu čl. 3 Úst má význam i další z problémů, ktxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxbrž byla k němu připojena tak jako ústavní listina v roce 1920 (již předtím byla ale obdobně uvozena ústavní listina rakouského císařství z 25.4.1848, jxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx xx kdy se obrat "LZPS" dostal až na závěr komentovaného ustanovení, takže je zdůrazněn význam velkého "L" (obdobně čl. 113 - "tato Ústava"). Byl tak oddělex xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx x) ta LZPS, která byla uvozena ústavním zákonem č. 23/1991 Sb.; b) že se tím nerozumí současně i tento uvozovací zákon č. 23/1991 Sb. (ačkoli sama DZ k vládxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxx což by bylo zásadním pochybením. Aby bylo toto rozbití ústavní materie alespoň zčásti kompenzováno, předsednictvo ČNR vyhlásilo LZPS ve formě zvlášxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxs, se tak nestala součástí Ústavy ČR. Byla ale v přejímané části (pouze LZPS, ne ústavní zákon č. 23/1991 Sb.) přetištěna ve stejné (historicky první) čáxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxní předsednictva ČNR nemůže mít povahu právního předpisu. V tomto případě mohla být využita pouze informační, nikoli normativní funkce Sbírky zákonůx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx Na druhé straně byl tento krok předsednictva ČNR použit ke zpochybnění normativní povahy LZPS jako takové (Bárta, 1993, s. 544, Knapp, s. 456), ačkoli xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx x x xxx xxx xxxxx x xx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxvní kvalitu zakotvenou v uvozovacím ústavním zákoně č. 23/1991 Sb.
6.
Zařazení čl. 3 do návrhu Ústavy ČR xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxjí významu LZPS. Proto všechny výbory ČNR v prosinci 1992 navrhly, že se tak musí stát v samostatném ustanovení v první hlavě (základního ustanovení). Jxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xpor o LZPS v budoucí ČR a v základních ustanoveních je alespoň formálně deklarována existence samostatné ústavní úpravy základních práv a svobod. Proxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xednotlivce má LZPS, to však nemohlo napravit.
7.
LZPS se stala součástí právního řádu již před přijetím Ústavy ČR. Byla ve Sbírce zákonů publikováxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxx 1 ústavního zákona ČNR č. 4/1993 Sb. (blíže u čl. 112) byla jako platná součást právního řádu zanikající ČSFR převzata do právního řádu vznikající samoxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxtavní předpis ČSFR součástí ústavního pořádku ČR v důsledku rozhodnutí ústavního zákonodárce ČR, zatímco ostatní ústavní zákony ČSFR byly ve stejném xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx
xx
xxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx vůbec LZPS změnitelná, když byla chráněna zvláštním vyjádřením právní "supersíly" ve vztahu ke všem ostatním právním předpisům. To bylo jedním z důvxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx na rozdíl od LZPS, kterou uvozoval, není součástí ústavního pořádku. Nebyl tak převzat jeho § 1 odst. 1, podle kterého "ústavní zákony, jiné zákony a daxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxení tohoto ústavního zákona zrušila, v čl. 112 odst. 3 zbývající část dekonstitucionalizovala na úroveň obyčejných zákonů a předsednictvo ČNR vyhláxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxv, pouze se deklarovalo, co je součástí ústavního pořádku, neboť ten vznikl až dnem 1.1.1993. LZPS je proto součástí ústavního pořádku, stejně jako Úsxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xx
xxx xxx xxxtraněn diskutovaný problém "supersíly" LZPS (Šamalík, s. 1 hovoří o nadpozitivnosti), které nejenže nemohly odporovat obyčejné zákony a jiné právnx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxcího návrhu (tisk FS 392/1990 - viz výše) sledován záměr právního vyjádření přirozenoprávní povahy LZPS, jejíž obsah může stát jen garantovat, není všxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xít možnost do LZPS zasáhnout. Tato právní "supersíla" nebyla z našeho právního řádu zcela odstraněna. Obsahově byl § 1 odst. 1 ústavního zákona č. 23/1xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxx xxxxxx xxxxdů čl. 3 LZPS nejsou významná pouze data 8.2.1991, kdy LZPS začala platit a být účinnou, a 31.12.1992 (přechod do právního řádu ČR), popř. 1.1.1993 (soxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxky § 6 odst. 1 ústavního uvozovacího zákona č. 23/1991 Sb., kde bylo jako přechodné a sanační ustanovení uvedeno (viz blíže u čl. 113), že "zákony a jiné prxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxní, která s Listinou základních práv a svobod nejsou v souladu." Toto ustanovení bylo zčásti (ve veřejnosti) chápáno tak, že si to může vyložit každý, koxx xx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x7). To ovšem ÚS odmítl (již I. ÚS 35/94), když se postavil na stanovisko, že do konce roku 1992 o těchto účincích deklaratorním způsobem rozhodoval podle xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxx
xxx
x xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xb. vyplývá, že ČR převzala všechny právní předpisy ČSFR platné, i když třeba neúčinné. Účinnost podle § 6 odst. 1 ústavního zákona č. 23/1991 Sb. však nxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxhlášení. Toto ustanovení stanoví důvody, pro který jinak ve smyslu publikačního práva účinný právní předpis tuto vlastnost ztratí, aniž by však přestxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx x xx xx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xa ÚS v ČR nepřešla. Z čl. 3 pak můžeme jen dovodit, že součástí ústavního pořádku se stala LZPS, nikoli však ústavní zákon č. 23/1991 Sb. To vedlo k zmíněnýx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxx xx
xxx
xxxxx xxxxxx xx x xxxx xx xxx xxxx xxxx xx xxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxiny ústav je především zvláštním typem zákona (zákon -
kodex
, zákon - řád, systémový zákon atd.), který legislativní teorie označuje jako zákon - zřízexxx x xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxení (ústavní zákon ČNR č. 1/1993 Sb.). Postavení jednotlivce proto neupravuje, nýbrž na jeho úpravu zvláštním způsobem odkazuje. Povinnost státu garxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxx xxxxx x xxx x xxxxx xx xxx xx xxx x xxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxř. mezinárodních smluv, popř. závazků ČR z mezinárodního práva (čl. 10, čl. 1 odst. 2 Úst). Ustanovení čl. 3 proto subjektivní právo jednotlivce nezaklxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx není v naší ústavní historii novinkou. Již v roce 1867 byly v tzv. prosincové ústavě upraveny základní práva a svobody ve zvláštním základním zákoně č. 1xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxx x xxx xx x xxx xx xxxxx xxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx (č. 37/1918 Sb.) nepřímo odkazoval na tento základní zákon a sama Prozatímní ústava postavení jedince neupravila.
14.
Tento odkaz je z hlediska texxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxek vznik tzv. statického odkazu, který vede k tomu, že právní předpis, na který se odkazuje, je nutno používat ve znění v odkazu uvedeném. Protože se tak axx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxx
x xxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxhy, závislý na existenci pojmu "ústavní pořádek" v čl. 112 odst. 1. Současně to má i zpětnou vazbu. LZPS je sice právním předpisem, avšak takovým, který xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxla. V naší ústavní historii možno v této souvislosti připomenout např. stejně se vymykající Manifest císařský (č. 75/1865 ř. z.). Proto byl obsah LZPS x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xe LZPS je součástí ústavního pořádku. To je právně korektní citace, která odpovídá čl. I ústavního zákona č. 162/1998 Sb.
16.
Z čl. 3 plyne, že bez zmxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxná se ochranu LZPS před očekávanými pokusy o změnu, které v roce 1992 na její adresu zaznívaly. Dovolávat se porušení čl. 3 Úst tak má význam jen v případxx xxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xterý ÚS ukládá, aby při zjišťování, zda bylo porušeno ústavně zaručené právo nebo svoboda ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Úst, vycházel z LZPS. Zásah do zxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xl. 3 Úst by se na postavení jednotlivce s ohledem na čl. 112 nic nezměnilo, Ústava ČR by však neplnila svou reprezentační funkci.
17.
Na ústavní úrxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxkaz na jiný ústavní předpis nemusí vyvolávat problémy, odkaz na právní předpis nižší právní síly již ano. Může tak nepřímo docházet ke změně Ústavy ČR bxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxd u čl. 113) má právě odlišit materii ústavní a materii zákona a tím odlehčit xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx
xxx
xxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxm. Účelem zařazení čl. 3 byla právě ochrana LZPS před možnými zásahy ze strany jejích kritiků. Sice není možná změna předmětu odkazu bez dodržení ústavxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxx xx xxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxlitické kultury, není pojištěno v podobě tzv. nezměnitelného ustanovení. Otázka změny ústavního ustanovení, na které odkazuje ústava, je však otevřxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx x xxxxx xxx x xx xxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxx x xxx x xxx xxky velkému "L" "neztuhla" v podobě k 1.1.1993, jak ji zachycuje usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb.
19.
Obrat "LZPS" v čl. 3 je třeba brát s ohlexxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx x xxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxhrazuje číslovkou "48", jinak řečeno, prodlužuje se lhůta pro zadržení. Další pokus se odehrál v roce 2001, kdy však LRV nedoporučila vládě, aby byl přexxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx čl. 14 o možnost předání občanů ČR k trestnímu stíhání mezinárodnímu trestnímu soudu, jestliže to stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva. Souviselo tx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx
xxxx
xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx x xxx xxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx nepřímých změn a proměn. Obsah LZPS se nepřímo měnil cestou přijímání dalších ústavních zákonů. Jednalo se např. o ÚZB, neboť LZPS váže možnost omezexx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x vlastního textu ústavní zákon č. 395/2001 Sb. (tzv. euronovela) tím, že odpadl odkaz na lidskoprávní mezinárodní smlouvy v novém znění čl. 10 a čl. 87 xxxxx x xxxxx xx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxm právu. Napříště se měla uplatňovat pouze aplikační přednost. Tím mělo nabýt na významu rozhodování zejm. NS a NSS, neboť jejich rozhodnutí o tom, že na xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx označil za rozporný s čl. 9 odst. 2 Úst (nález č. 403/2002 Sb. - blíže u čl. 87 odst. 1, čl. 95 odst. 1), takže mezinárodní smlouvy o lidských právech a záklxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxka čl. 3 však problém nevznikl.
21.
Další nepřímé vlivy na obsah čl. 3 a zejm. LZPS měly mezinárodní úmluvy, které od roku 1991 náš stát přijímal (člx x xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx ČR jako podmínkou její
ratifikace
. Na tomto základě Evropská rada v říjnu 2009 zaručila, že LZPSEU bude na území ČR uplatňováno v podobě, která byla sjedxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xU (bude-li ČR ještě na výjimce trvat).
22.
Kromě normativní povahy LZPS jako součásti ústavního pořádku je zde problém její bezprostřední aplikoxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxvažována za součást ústavního pořádku, to však přímo nezajišťuje. Plyne teprve z konstrukce jednotlivých ustanovení LZPS a jejich zaručení. Na rozdxx xx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxt a ochranu zaručují. Ne každé ustanovení LZPS je však "samovykonatelné" (self-executing). Tuto vlastnost je třeba dovozovat z každého ustanovení Lxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xx x xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx
xxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx je třeba zdůraznit, že není jediným pramenem základních práv a svobod. Můžeme je nalézt i v jiném ústavním předpisu nebo mezinárodní smlouvě podle čl. 1x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxx xx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx 2 (záruka zachování státního občanství), čl. 18 až 20, čl. xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxších ustanovení Ústavy ČR. Jedná se však o pohled ze strany organizace veřejné (státní) moci, zatímco v případě LZPS jde vždy o pohled ze strany jednotlxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx
xxx xxxxxxlis
. To se týká zejm. jediného výslovného rozdílu v textu obou předpisů, kdy se rozchází čl. 2 odst. 3 LZPS a čl. 2 odst. 4 Úst. Rozdíl termínů "občan" v Ústxxx xx x xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxinárodních smluv:
čl. 6 SEU;
LZPSEU;
MPHSxx
xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xx x x x x x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon FS ČSFR.
Z judikatury:
1. Nález I. ÚS 35/94 (sv. 1, s. 264):
"Ústavní zákon č. 23/1991 xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxevantními následky v konkrétním případě došlo až 17.12.1993, tj. v době, kdy ústavní zákon č. 23/1991 Sb. byl již zrušen čl. 112 Úst a v době, ve které byxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxud k názoru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem, a to bez ohledu, zda soud přisuzuje svému rozhodnutí povahu
koxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxx
xxxxxxxxxxxx
x x xxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx x x odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nestanoví, že pozemkový úřad má při zřizování věcného břemene rozhodovat také o náhradě zx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxě nutné, z hlediska ústavní jistoty, toto právo konstituovat ještě předpisem nižší právní síly."
3. Nález Pl. ÚS 9/01 (sv. 24, s. 432; č. 35/2002 Sb.)x
xxxxxx xxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxudu ČSFR, která byla na základě Listiny vydána."
4. Pl. ÚS 2/08 (č. 166/2008 Sb.):
"Většina změn provedených zákonem č. 261/2007 Sb. se týká práv nxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxů (čl. 41 odst. 1 PS). Toto ustanovení dává pravomoc zákonodárci stanovit konkrétní podmínky realizace sociálních práv. Zákonné provedení nesmí být v xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx, zakotvené v Listině, se zákonodárce musí řídit čl. 4 odst. 4 LZPS, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx
xx xxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxx xx xxxxx x xxx vyplývá, že jeho povinností je přezkoumat ústavnost napadeného ustanovení zákona, i když již bylo zrušeno (změněno), a to za podmínky, že adresátem txxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxtatnosti České republiky a tzv. recepční zákon, Právník č. 5/1993;
Bárta, J. Vznikající ústavní soudnictví České republiky, Právník č. 7/1993;
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxíček, V. (eds.), Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2001, s. 9 - 30;
Filip, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx 2007;
Hendrych, D., Svoboda, C. a kol. Ústava České republiky, Komentář, Praha: C. H. Beck, 1997;
Klíma, K. a kol. Komentář k Ústavě a Listině, 1. dxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxze Listiny základních práv a svobod, Právník č. 2/1996;
Pavlíček, V., Hřebejk, J. Ústava a ústavní řád České republiky, Komentář, 2. vydání, Praha: xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxny základních práv a svobod k Ústavě České republiky, Právník č. 1/2002;
Zoulík, F. K Listině základních práv a svobod, Právo a zákonnost č. 5/1991.
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxx
xxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxení Ústavy ČR, neboť v sobě zahrnuje řadu výchozích principů našeho ústavního pořádku (viz čl. 112 odst. 1), zejm. požadavků spojených s naplňováním jexxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx x xxx x xxxxx x xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxě spatřuje v porušení čl. 4 současně porušení čl. 1 odst. 1 Úst (I. ÚS 554/04).
2.
Zdrojem a inspirací pro ustanovení čl. 4 byl § 1 ústavního zákona čx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxkony, jiné zákony a další právní předpisy, jejich výklad a používání musí být v souladu s LZPS. Podle odstavce 2 pak byly základní práva a svobody uvedené x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxod rozšířena a uzpůsobena charakteristice ČR jako demokratického právního státu. Současně nelze nevidět, že rozšíření jejího obsahu poněkud zkomplxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xx
xxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxé konstrukce právního státu věnuje jedinou větu: "Každý má jistotu, že se může proti zásahům do svých základních svobod a lidských práv dovolávat ochraxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx (viz Pl. ÚS 5/94, Pl. ÚS 9/2000) začala toto ustanovení správně aplikovat šířeji jako princip zajišťující promítnutí východisek právního státu do práxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxtenze jeden z nejobsáhlejších pojmů. Postihuje regulaci takových problémů jako jsou pojem a pojetí základních práv a svobod, jejich vztah k jiným ústaxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xoudní a jinou právních ochranu" (čl. 36 až 40 LZPS). Konečně je to vymezení pojmu soudní moci a jejího místa z hlediska naplňování požadavků právního stáxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxení představuje základ řady dalších ústavních ustanovení a pojmů, které se týkají právního státu a jeho funkcí, postavení jedince ve vztahu ke státní mxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxdů při ochraně ústavnosti a základních práv z hlediska soudních řádů a konstrukce procesních institutů, které mají sloužit k ochraně základních práv a xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxížnost) a jejich vztah k ústavní stížnosti apod.
xx
xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxx x3 LZPS), úcta k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 odst. 1 Úst), nepřímo vyjádřený zásadní zákaz svépomoci (čl. 90 Úst), zásada respektování svoboxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xozporu se zákonem (v čl. 2 odst. 2 a 3 LZPS a čl. 2 odst. 3 a 4 Úst). Komentované ustanovení má rovněž vazbu na regulaci fungování státního režimu v době mixxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxž vymezuje vztah soudní moci k moci zákonodárné (vymezení
kompetence
zákonodárce při úpravě moci soudní v oblasti ochrany základních práv a svobod a kxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxmentované ustanovení vytváří základy pro vzájemné vztahy orgánů moci soudní, konkrétně mezi obecnými soudy a ÚS.
7.
Na rozdíl od DZ k návrhu Ústavy xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxdních práv a svobod není blíže určen. Nelze vycházet jen z LZPS v návaznosti na čl. 3 Úst. Z principů právního státu možno ale dovozovat, že ochranu je nutxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xe formě uzavírání mezinárodních smluv podle čl. 10 Úst, popř. dalších zásadám plynoucím z mezinárodního práva obecně (čl. 1 odst. 2 Úst). S přistoupeníx x xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x hlediska historických okolností přípravy Ústavy ČR navazuje jak na obsah LZPS, tak na obsah tzv. lidskoprávních mezinárodních smluv. Tento pojem je xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxní (základní lidská práva a svobody, lidská práva a základní svobody, politická práva, hospodářská, sociální a kulturní xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xlověka a občana (čl. 1 odst. 1 Úst). Základní práva a svobody v čl. 4 proto třeba (oproti lidským právům, která platí vždy, všude a pro každého), považovat xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxssung gewährleisteten politischen Rechte") objevil v ZZ č. 143/1867 ř. z., o Říšském soudě, a který jsme v roce 1968 (čl. 92 ÚZFed) a po roce 1989 [čl. 6 ústxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xašem území.
9.
Pojem základních práv a svobod je pojmem autonomním. Není nikde pozitivněprávně definován a taxativně vymezen. Je proto postupně dxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xl. 43 - poskytování azylu, což se vymyká přirozenoprávní povaze základních práv, která má stát garantovat, nikoli tvořit a poskytovat). Složitější to xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx 10). Pro jejich zařazení bylo z formálního hlediska rozhodující, jakou většinou (prostá či ústavní kvalifikovaná) byl dán souhlas k jejich ratifikacxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxx xxřazení mezi lidskoprávní smlouvy). Proto ústavodárce v roce 2001 nakonec tuto kategorii mezinárodních smluv z ústavního textu vypustil (ústavní zákxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx xx xxx 10, čl. 87 odst. 1 a čl. 95). Pro výklad čl. 4 Úst není v této souvislosti podstatné, že ÚS (počínaje nálezem Pl. ÚS 36/01, č. 403/2002 Sb.) nadále chápe jix xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxudní mocí totiž ústavní zákon č. 395/2001 Sb. nic nezměnil, pouze změnil postup při jejich ochraně, jeho rozsah a důsledky.
10.
Z hlediska dopadu kxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xrokázat splnění podmínek pro uplatnění, v případě svobody musí naopak stát prokázat možnost zásahu - viz komentář k čl. 2 odst. 3, čl. x x xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxbod jejich povaha, subjekty, obsah a funkce. Pod ústavním zaručením je třeba chápat nejen zakotvení v Ústavě ČR nebo v jiném ústavním zákoně, nýbrž i v jixxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxdá pod "ústavní zaručení".
11.
Dalším znakem základních práv a svobod je, že se jedná o veřejná subjektivní práva zakotvená v ústavních předpisech xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxná veřejnoprávní
korporace
vykonávající autoritativně veřejnou moc - II. ÚS 89/95). Proto jejich ochranu před zásahy veřejné moci zaručuje veřejnoxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx
xxx
xxxxxxxx xráva a svobody v jejich pozitivované podobě vznikají přímo na základě předpisu nebo smlouvy, tedy nikoli z konkrétního právního vztahu na základě právxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxjí stejný rozsah pro všechny své subjekty (čl. 1 a čl. 3 LZPS). Jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné (čl. 1 LZPS), takže je není možné nějakox xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxužíváním apod. S ohledem na jejich přirozenoprávní charakter je však jejich konstitucionalizace nikoli aktem konstitutivním, nýbrž deklaratornímx xxxxxxx xx x x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xe na správě veřejných záležitostí, v nárocích jednotlivce podílet se na plnění ze strany státu a v nároku, aby s ním stát zacházel za stejných podmínek jaxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx x xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xýznam v podobě subjektivního veřejného práva, které vymezuje základní vztahy mezi osobami soukromého práva a státem. Formulace čl. 4 (na rozdíl od DZ k xxxxxx xxxxxx xx x xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxoto má pojem "ochrany" širší význam a stejně tak jej má celé komentované ustanovení ve vztahu k souvisejícím ustanovením čl. 23 a čl. 36 odst. 1 a 2 LZPS.
xxx
xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxudního mechanismu ochrany ústavně zaručených práv a svobod (sub 8), které tvoří nosnou konstrukci dále se větvících vztahů státu a jedince. Tyto vertixxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxího mechanismu.
15.
Ustanovení čl. 36 odst. 2 LZPS tuto záruku poskytuje jedinci jako jeho veřejné subjektivní ústavně zaručené právo, kdežto člx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx postup soudní moci při ochraně základních práv a svobod, jednak určit procesní prostředky, kterými má být takový mechanismus uváděn do pohybu. Ve vztaxx x xxx xx xxxxx x xxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxminout ochranu základních práv a svobod (pozitivní aspekt) a především se mu zakazuje, aby vydal zákon, který by základní práva a svobody vyňal z působnxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xx xxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxrž dokonce jako rámec a měřítko pro výklad dovolacích důvodů nejvyššími soudy (I. ÚS 554/04, I. ÚS 55/04).
16.
Tento ústavní zákaz (negativní kompexxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxmné ve srovnání s takovým prostředkem ochrany ultimae rationis, jako je právo na odpor (čl. 23 LZPS), jehož hypotézou je odstraňování "řádu lidských prxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxtahují na všechna základní práva a svobody, avšak zdánlivě užší vymezení čl. 23 LZPS (jazykově jen čl. 5 až 23 LZPS) souvisí s tím, že právo na odpor se růzxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxo textu více oproštěného od původní terminologie ÚPS). Platí proto, že čl. 4 Úst dopadá na řešení řádných situací, kdežto čl. 23 LZPS pouze na řešení mixxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xx xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx x xxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxánem (právo na jinou právní ochranu). To je již jen akcesorickým doplňkem ochrany práv a svobod v podmínkách právního státu tam, kde z povahy předmětu spxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxx xx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxanu pouze na "jinou" právní ochranu vylučují. Souvisí to s významem předmětu ochrany čl. 4 - základními právy a svobodami v právním státě. Z toho proto nxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx x xxx xx xxxxx x LZPS také zajišťuje, že ochrana jim bude poskytnuta soudní mocí vždy, a to nejen před rozhodnutími [rozsudek NSS 2 Afs 2/2004), nýbrž i před jinými zásaxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxá jen v možnosti se na orgán státní moci obrátit, nýbrž i v tom, že tento orgán má povinnost se podáním zabývat a rozhodnout o něm takovým způsobem, že bude oxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xchranu poskytne i jiný orgán (sub 19), poslední slovo však musí mít orgán soudní moci jako orgán zvláštní větve státní moci z hlediska jejího dělení (čl. x xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxudní mocí se ovšem chápe jen soudní moc ČR ve smyslu hlavy čtvrté. Nevztahuje se na cizí soudní moc, ani na soudy zřizované na základě mezistátních smluv. xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xoci nebo než jsou orgány ČR. To ale neznamená, že je čl. 4 Úst nezná nebo ignoruje. Zejm. po přistoupení k Radě Evropy a po přijetí ústavního zákona č. 395/xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xo sice není přímo předmětem úpravy čl. 4 Úst, avšak ve vazbě na čl. 1 odst. 1 a 2 z komentovaného ustanovení třeba dovodit ústavní povinnost ČR respektovax xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxovat i za porušení čl. 4 Úst [blíže u čl. 87 odst. 1 písm. i) Úst], nejen práva mezinárodního či nadnárodního. Z kompetenčního hlediska pro čl. 4 plyne z čxx x xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xx xx xxxx xxxxak mezinárodní úmluvy (zejm.
judikatura
ESLP k čl. 5 a 6 ÚPS a čl. 14 MPOPP). Z těchto zdrojů pak plyne, že se musí jednat o celou řadu vlastností, mezi ktxxx xxxxxx
x
xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxm,
-
nezávislost a nestrannost v jejich základních aspektech (osobní - objektivní a subjektivní, věcná, plat, ochrana před přeložením,
imunita
)x
x
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxstavu (viz bod 45 rozsudku ESLP ve věci Van de Hurk v. Nizozemsko).
Tyto procesní záruky přitom nepředstavují pouhé zákazy (
status
negativus), nýxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x
xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxzhodování rozhodcům nebo arbitrům, smírčím orgánům atd., musí vybudovat soudní soustavu, zajistit ji personálně a materiálně.
21.
Souvisí to s xxxx xx xxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxasti soukromého nebo veřejného práva. To je předmětem úpravy v jiných ústavních předpisech jako čl. 90 Úst, čl. 36 odst. 1 a 2 LZPS. Komentované ustanovxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxat ochranu) a z hlediska procedury soudního řízení zajistit takovou úpravu, která bude odpovídat požadavkům právního státu (čl. 36 až 40 LZPS, čl. 5 a 6 xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xráv - ústavní zaručení - to neznačí, že ve skutečnosti je tato ochrana svěřena jen ÚS. ÚS je sice v hlavě čtvrté Ústavy ČR zařazen pod soudní moc, avšak jen x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx ochrany obecné soudy, ÚS ji poskytuje až za podmínek vymezených zvláštním zákonem (čl. 88 Úst) subsidiárně jako poslední a konečný interpret ústavníhx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxt) posuzuje, zda byly při poskytování ochrany obecnými soudy zachovány požadavky ústavnosti včetně závazků plynoucích z mezinárodního práva. Posuzxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxx xxx xx x xxx xx xxxxx
xxx
x xxxxx xxxru se soudní ochrana člení podle typu soudní pravomoci - civilněprávní (čl. 90 Úst), trestněprávní (č. 90 Úst), správněprávní (čl. 36 odst. 2 LZPS), ústxxxxxxxxxx xxxx xx x xxx xx xxxx x xxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx
x4.
Další odlišností čl. 4 Úst oproti výše uvedeným ustanovením LZPS, ÚPS a MPOPP je to, že nesměřuje jen k zajištění ochrany ústavně zaručených veřexxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx původní význam ústavní úpravy práv a svobod v 19. století v Evropě. Z čl. 4 ovšem plyne jen povinnost tuto ochranu zajistit, nikoli již (na rozdíl od § 1 odxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xtížnosti. Jeho konkrétní podoba plyne až z dalších ústavních předpisů, kterými náš ústavodárce naplnil tuto obecnou povinnost ochrany v podobě koncexxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxx
xxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxx x xxxxx xxxxxxx xormy (struktury) našeho ústavního pořádku a případně uvnitř jeho tzv. materiálního jádra či ohniska (bod 93 nálezu Pl. ÚS 19/08, č. 446/2008 Sb. - Lisaxxx xx xxx xxx x xxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxam tohoto ustanovení není pochyb, že ochrana základních práv a svobod je součástí podstatných náležitostí demokratického právního státu ve smyslu člx x xxxxx x xxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxám člověka a občana".
26.
Ochrana se týká veškerých zásahů veřejné moci - zákonodárce, exekutivy i soudnictví (Pl. ÚS 7/02), ať již je vykonávána stxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxáv a svobod. Podmínkou je, že se nacházejí pod jurisdikcí našeho státu (bez ohledu na území). Podstatné je, zda je možné zásah do základního práva přičítxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xsobami - viz komentář k čl. 105, § 3 ZOŠ). Jedná se o široký okruh osob - počínaje fyzickými osobami (zvláštní problém představují nezletilí, duševně posxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx), jinými subjekty, jako jsou sdružení osob bez právní subjektivity nebo skupiny osob ve smyslu čl. 25 ÚPS až po stát nebo jiné veřejnoprávní
korporace
x xxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx x xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxmosprávou z hlediska výkonu veřejné moci proto platí jiná pravidla (viz zejm. komentář k čl. 101 odst. 4 Úst). Speciálně je tato otázka řešena v rámci mezxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx takových osob (apatridé) k soudu.
27.
Kromě ochrany subjektivního práva zahrnuje čl. 4 Úst další podstatnou povinnost právního státu. Ochrana sx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxální odlišení zaniklo v lidskoprávní oblasti k 1.6.2002) shledáno, že obsahují mezinárodní lidskoprávní závazky ve smyslu čl. 1 odst. 2 a čl. 10 Úst. Nx xxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxx x x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxo svým obsahem jsou v rozporu s předpisy, které zakotvují základní práva a svobody [blíže komentář k čl. 87 odst. 1 písm. a), b), c), d), i) a čl. xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxjí vázanost, jednak hierarchicky vyšším vnitrostátním právem, jednak požadavky práva EU (bezprostřední platnost a aplikační přednost), což plyne zx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxaatenverbund). Po zavedení obnovy řízení před ÚS se již v oblasti trestněprávní může jednat až o trojí vázanost [blíže komentář k čl. 83 a čl. 87 odst. 1 pxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxx
xxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxmečně přichází ochrana i před mezinárodními závazky, jak to plyne např. z nálezů II. ÚS 405/02 (slovenské důchody), I. ÚS 752/02 (zákaz mučení), Pl. ÚS 5xxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xx x xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxnárodních závazků a respektování práva EU), neboť jednání orgánů EU jako veřejné moci je založeno na podmíněném propůjčení pravomocí. V případě jejicx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx definitivní stanovisko. Významu dále získal po nabytí platnosti tzv. Lisabonské smlouvy. Podle čl. 6 odst. 1 SEU má LZPEU stejnou právní sílu jako jiné xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xůzně. Možnost zásahu ÚS se ovšem týká jen situací, kdy by se úroveň ochrany základních práv v rámci EU (dosud zejm. ESD a Soud první instance) snížila pod úxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxi jejich ochrany. Dvojí vázanost tak neznamená bezpodmínečnou nedotknutelnost aktů nadnárodního společenství.
29.
Komentované ustanovení výxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxních práv a svobod (např. volební soudnictví - pojem "přezkum" v čl. 20 Úst). To lze dovodit až z ostatních ustanovení ústavního pořádku, zejm. z čl. 4 a čxx xx xxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxávní akt, rozsudek atd.). Může jít o akt přímé aplikace práva v podobě jiného zásahu (k tomu Filip, Holländer, Šimíček, s. 494n).
30.
Toto rozlišení xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx 41 odst. 1 LZPS), tak samovykonatelnost příslušného ustanovení mezinárodní smlouvy.
31.
ÚS postupně stupeň ochrany rozšiřuje i na další situacex xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx Pl. ÚS 20/05 - č. 252/2006 Sb., I. ÚS 489/05, Pl. US-st.27/09), kde dospěl k závěru, že v zájmu ochrany vlastnického práva porušovaného "protiústavní nexxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxnutím (
pro futuro
) dotvářet objektivní právo, tedy bez ohledu na čl. 95 odst. 1 Úst nahradit chybějící instrumenty právní ochrany pronajímatelů na úrxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xeznámení s principy dotvářeného práva a k využití adekvátních instrumentů, včetně eventuální změny žalobního petitu i možnosti uzavřít smír, povinnxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xýrazného soudního aktivismu.
32.
Ochrana musí být z hlediska procesního zaručena prostředky soudnictví a prostřednictvím orgánů, které splňujx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxikatura
ÚS (např. Pl. ÚS 36/05, č. 77/2007 Sb. - léková vyhláška). Ustanovení předpokládá existenci základních práv a svobod, samo je nevytváří, je k xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxi však víceinstančního soudního řízení v rámci vícestupňové soustavy soudů zakotvené obecně v čl. 91 Úst odst. 2 (I. ÚS 554/04 pro trestní řízení a Pl. Úx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxčnost zakotvovena, byť na úrovni obyčejného zákona, vztahuje se pravidlo čl. 4 Úst na řízení v jakékoli soudní instanci, tedy včetně řízení o dovolání xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxx xxx xxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxsm. b) SEU a čl. 267 SFEU], kde soud členského státu položit předběžnou otázku ESD může, kdežto soud, který rozhoduje v poslední instanci, ji položit musxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xůže přivodit i porušení ústavně garantovaného xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxpadě bude zákonným soudcem až příslušná soudní instance EU. V případě rozhodování obecných soudů zásada poskytnutí ochrany základnímu právu platí v kxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx směru ústavně konformním způsobem napraví v rámci řízení o opravném prostředku soud vyšší instance (I. ÚS 259/97, II. ÚS 421/04).
34.
Dovozovat úsxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxx x xxx xxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxřejné moci, což bude nejen důsledkem rozhodování exekutivního, nýbrž rovněž judikatorního. Tato otázka ovšem má smysl jen v rámci soustavy obecných sxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xodání ústavní stížnosti k ÚS, který Ústava ČR řadí rovněž mezi orgány soudní moci (blíže komentář k čl. 83). To platí i pro bagatelní spory (např. § 202 odxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxam (odlišné stanovisko k IV. ÚS 544/98 ovšem hovoří o dehonestující povaze těchto rozhodnutí).
35.
Z čl. 4 Úst lze dovodit i reflexní povinnosti prx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxx však musí dát s ohledem na principy soudního řízení příležitost. Vzhledem k této zásadě (ochrana vždy, všude a ve stejné intenzitě) to znamená, že je takx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxně pro řízení o mimořádném opravném prostředku. V trestním řízení se ovšem respektuje, že je třeba chápat je jako jeden celek (II. ÚS 205/03).
36.
Kdx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxtnosti ústavní stížnosti zásada subsidiarity. Proto je nutné přihlížet k tomu, zda stěžovatel dal orgánu soudní moci možnost, aby o případném zásahu dx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxnictví (III. ÚS 117/2000) a obecně pro řízení před obecnými soudy, jež je ovládáno zásadou dispoziční (projednací), a nikoli o řízení ovládané zásadou xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx nejsou ustanovení soudních řádů, popř. ZÚS, která ve výše uvedeném smyslu např. upravují podmínky podání procesních prostředků z hlediska jejich příxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx x xxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xplatnění na podmínky právě uvedené xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxodů zvláštní pozice ÚS, kterou lze dovodit právě z čl. 4 Úst (podrobně k subsidiaritě v řízení u ÚS viz u čl. 83 a čl. 87 odst. 1 Úst), podle kterého je ochraxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxí o základních právech setkáváme zejm. u soudů nižšího stupně až v případě reakce na rozhodnutí ÚS (viz jako příklad MS Praha 28 Ca 30/2000).
38.
Z hlexxxxx xxx x xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx. 1 odst. 2 a čl. 10 Úst IV. ÚS 430/05). Vztah ÚS a ESLP je dán komplementaritou a zásadou subsidiarity (I. ÚS 554/04). Nelze ovšem nevidět, že ESLP sice poxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xx xxxx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx naopak založen na tom, že soudní moc v ČR (zejm. oba nejvyšší soudy a ÚS) k judikatuře ESLP přihlížejí právě s vědomím povinnosti respektování mezinárodxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx. zn. Pst 1/2008 z hlediska konstrukce standardu rozpouštění politických stran). Nicméně ve srovnání s ochranou základních práv a svobod v rámci EU zde xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxtahu k ESD (důsledek tzv. dvojí vázanosti - sub 2, 25).
Související ustanovení ústavního pořádku a mezinárodních smluv:
xxx x xxxxxxxxx xx x x xxxx
xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxx xxxx xxx xxx xxxx
xxx xx xxx xx xxxx
xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xtátní příslušnosti (č. 108/2004 Sb. m. s.).
Související právní předpisy:
Z judikatury:
1. Nález Pl. ÚS 5/94 (sv. 2x xx xxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxého v otázce přeřazování v průběhu výkonu trestu jeho zákonnému soudci (viz rozpor s čl. 38 odst. 1 LZPS), dochází tak k tomu, že základní právo a svoboda oxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx § 9a novely zákona o výkonu trestu odnětí svobody č. 294/1993 Sb."
2. Pl. ÚS 8/99 (sv. 16, s. 135 a násl.; č. 219/1999 Sb.):
"V souzené věci se jedná o poxxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xS použitím tohoto ustanovení (které vytváří mez základního práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 LZPS) nejsou podstata a smysl tohoto základního práxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx x xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx x xxxxxxoci soudů přezkoumávat rozhodnutí správních orgánů, která mají povahu rozhodnutí konečného.
Čl. 36 odst. 2 druhá věta LZPS praví, že z pravomoci souxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xx xdst. 2 LZPS, která je citována výše. Z porovnání obou vět tohoto odstavce lze usuzovat, že druhá věta čl. 36 odst. 2 LZPS má na mysli xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxPS a dovětek první věty 2. odst. čl. 36 (,nestanoví-li zákon jinak') by smysl neměl.
3. Nález Pl. ÚS 9/2000 (sv. 21, s. 55 a násl.; č. 52/2001 Sb.):
"Naxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx x x xxx xx xxxxx x x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx u přezkumu rozhodnutí ve věcech některých přestupků totiž zasahuje do základního práva na soudní ochranu a ve svém důsledku je pak v kolizi i s čl. 1 a 4 Úsxxx
xx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxx xx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx, co, pokud jde o justici, platí jako specifické a nepodmíněné, totiž konstituování a etablování reálné nezávislosti soudů, jako - pro stabilizaci nejxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xrvku. Uvedená reálná nezávislost soudů je specifickým a nepostradatelným atributem soudní moci, odůvodněným a také vyžadovaným čl. 4 Úst, podle kterxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xx x xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xoudy s tím, že soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat."
5. Nález Pl. ÚS 36/06 (sv. 43, s. 331 a násl.; č. xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxu do práv jejich výrobců a distributorů, a proto je třeba důsledně dbát na dodržování principů fair procesu. V rámci
abstraktní
kontroly normy musí Ústxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xro libovůli v každém konkrétním rozhodování o zařazení léčivých prostředků do seznamu léčiv hrazených z prostředků veřejného zdravotního pojištěníx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxdosti bylo založeno na objektivních a ověřitelných kritériích, aby bylo soudně přezkoumatelné a aby bylo vydáno bez zbytečných průtahů. O začlenění kxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxx xxxxxy ministerstvo rozhoduje nikoliv ve správním řízení, ale v rámci normotvorného procesu. Je proto neslučitelné s principy právního státu a tedy v rozpoxx x xxx xx xxxxxx
xx xxxxx xx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx povinností i obecných soudů, neboť podle čl. 4 Úst základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci."
7. Nález III. ÚS 117/2000 (sv. 19, s. 79):
xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem ÚS, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejm. obecné justice. ...Poxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxu
dispozitivní
a nikoli zásadou revizní, splněna pouhým uplatněním procesního prostředku ze strany stěžovatele, nýbrž i nezbytností namítnout v něx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxtkou porušení jednoduchého práva, v němž se dané základní právo, resp. svoboda promítá. V opačném případě, z pohledu důvodu obsaženého v ústavní stížnxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxně práva poskytuje, a tím i podmínka přípustnosti ústavní stížnosti."
8. Nález II. ÚS 405/02:
"Mezinárodní závazky ČR vůči SR, které směřují svými xxxxxx x xx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxpektovat určité ústavní meze. ... Pojem právního státu je nutno chápat nikoli izolovaně, nýbrž v návaznosti na ústavní požadavek úcty k právům a svobodxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxy a to tím spíše, že samo mezinárodní právo ctí zásadu, že "ratifikací mezinárodních smluv nejsou dotčena výhodnější práva, ochrana a podmínky, poskytxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xx xx xxxxxxx
xxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xrávo a smluvní závazek, který směřuje k ohrožení téhož práva, musí závazek první převážit."
10. Nález I. ÚS 55/04:
"Dovolací řízení se v žádném svém xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxsti účastníků řízení. Stejně tak musí rozhodovací praxe obecných soudů interpretovat domácí právo konformně se závazky vyplývajícími pro ČR z relevaxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxho procesního práva interpretována souladně, a to včetně těch ustanovení trestního řádu, která vymezují xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xůvodů, než jsou důvody vyplývající z NS ČR aplikovaného výkladu tr. řádu. Závaznými kompetenčními normami jsou i pro NS čl. 4 a čl. 95 Úst zavazující soxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxtup, který by zakládal různost v možnosti přístupu odlišných skupin účastníků řízení k NS (čl. 37 odst. 3 LZPS).
Dovolatele nelze odkazovat na prostřexxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xrostředků. Výklad dovolacích důvodů, který
a priori
odhlíží od procesních vad řízení, jehož výsledek posuzuje a odmítá se jimi zabývat - bez ohledu na xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx prostředek. Avšak to neznamená, při existenci takového opravného prostředku, že by jeho posuzování stálo z hlediska ústavnosti mimo rámec spravedlixxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxkládán ústavně konformním způsobem.
Interpretace
dovolacích důvodů, která odkazuje námitky stěžovatele do řízení o stížnosti pro porušení zákonxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxx xx xx xxx/04:
"V demokratickém právním státě jsou všechny orgány veřejné moci povinny respektovat základní práva a svobody, úkolem soudů je poskytovat jim ocxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxého právního státu, je třeba při jejich aplikaci trvat na uplatnění zásady přímosti a bezprostřednosti takové ochrany. Shledá-li již sám obecný soud pxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxt prostředky, kterými disponuje v rámci své pravomoci. To se ostatně odráží v
komplementární
zásadě subsidiarity, která se uplatňuje v řízeních před xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xchrany před jinými orgány veřejné moci, respektive orgány vnitrostátními. Z hlediska maxim právního státu je proto nepřípustné, aby obecný soud sice xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxl své ústavní povinnosti poskytovat ochranu základním právům stěžovatele (čl. 4 Úst), čímž porušil rovněž základní principy, na nichž je vystavěn matxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxx x xxxxxx
xxx xxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxlezu Pl. ÚS 45/04. Tento fakt však nemohl obecný soud zprostit povinnosti aplikovat příslušné ustanovení tr. řádu tak, aby ústavně zaručená práva a svxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxu, jíž zde představuje Úmluva; v případě
kolize
těchto pramenů práva musí soudce uplatnit pravidlo aplikační přednosti mezinárodní smlouvy zakotvexx x xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxx x xxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxxxxi zaručuje základní právo na slyšení, porušil též čl. 10."
13. Nález II. ÚS 566/06:
"ÚS ČR se musel tvrzeným pochybením dovolacího soudu věcně zabývxx xx xxx x xxxxxxx xx xxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xemá-li tomu tak být, je patrně nutné ve vztahu k dovolacímu řízení provést interpretační a aplikační, resp. legislativní změnu... Systém přezkumných xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xsou v ust. čl. 83 Úst vymezeny jinak."
14. Nález III. ÚS 750/06:
"Není-li NS, byť co do podmínek dovolacího přezkumu omezen taxativním výčtem dovolxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xež přistoupit k takovému výkladu těchto podmínek, na jehož základě se možnostem ochrany základních práv a svobod dostane odpovídající přednosti; je-xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxch soudech, aby se k právě takovému (ústavně konformnímu) výkladu uchýlily."
15. Usnesení II. ÚS 86/95 (sv. 3, s. 359):
"ÚS není povolán přezkoumávxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xen s přivolením povinného."
16. Usnesení I. ÚS 181/99:
"Podle čl. 4 Ústavy jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci. Blíže je právo na xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xx xx xx xxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxh či hmotně právních pochybení, slouží zásadně institut řádného opravného prostředku. Tím je realizováno právo na dvoustupňové trestní řízení (čl. 1x xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xx x x xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxtí instanci."
18. Usnesení II. ÚS 421/04:
"ÚS tedy hodnotí ústavnost konkrétního řízení jako celek a nikoliv toliko jednotlivé části zvláště; tatx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xx xxxxxxx x xxx. § 71 odst. 4 trestního řádu nedostatkem odůvodnění naplnění v citovaných ustanoveních uvedených podmínek soudem prvého stupně, byla tato chyba zcexx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxošlo k namítanému zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele."
19. Usnesení II. ÚS 134/06:
"Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti vyplývá xxxxxx xx xxx xx x x xx xxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxmocným rozhodnutím. Z tohoto pravidla Ústavní soud ve své judikatuře připouští výjimky spočívající v tom, že lze napadat i rozhodnutí, která jsou způsxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xamé dosud neskončilo (např. rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby)."
20. Rozsudek NSS 3 Aps 2/2006:
"Daňové řízení je svojí podstaxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxí úřad. Není tedy věcí soudu, aby chránil práva finančního úřadu, jelikož tato ochrana se zjevně vymyká z maximy zakotvené v čl. 4 Úst."
21. Rozsudek Nxx xxx xxx x xxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xusí být nazírána jako dominující hledisko při výkladu jeho jednotlivých součástí. Je proto chybný takový náhled na právní řád, který jeho jednotlivé vxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx x xxx xx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxny nejen zákonem, nýbrž také ústavním pořádkem (arg.
a minori ad maius
). V tomto kontextu viděno, jestliže ÚS v některém svém rozhodnutí zformuluje ústxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xelze přehlédnout, že opačný závěr by ve svých důsledcích xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxující ústavní intenzity. Nelze rovněž přehlížet, že určujícím společným prvkem obecných soudů a ÚS je jejich poslání zakotvené v čl. 4 Úst, kterým je ocxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxx
xxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxdat tak, že jiné úkony správních orgánů, jimiž se zasahuje do veřejných subjektivních práv, jsou z pravomoci správních soudů vyloučeny. Užší formulacx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxc nemění na skutečnosti, že povinnost soudů poskytnout ochranu základním právům a svobodám, byť zásah nemá povahu rozhodnutí, plyne z již citovaného čxx x xxxxx
xxx xxxxxxxx xx x xxxxx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xS v Praze vyložit i pojem "plnění státního rozpočtu" ve smyslu téhož článku Ústavy. Působnost NKÚ nezahrnuje kontrolu u fyzických a soukromých právnicxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xalobcem za nepřípustně extenzivní, představující ve svém důsledku uplatnění státní moci nad rámec stanovený Ústavou."
Z literatury:
Filipx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V. Zákon o Ústavním soudu, Komentář, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007;
Hanuš, L. Může ústavní imperativ ochrany xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xoudů poskytovat ochranu základním právům a svobodám podle čl. Ústavy ve světle judikatury Ústavního soudu, in In dubio pro libertate. Úvahy nad ústavnxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx x xxtavě a Listině, 1. díl. 2. vydání, Plzeň: Aleš Čeněk, 2009;
Malenovský, R. Výklad ust. § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve většinové rozhodovací xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) TŘ, Trestněprávní revue, č. 6/2008;
Pavlíček, xxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx, Ústavní právo České republiky, část 2., Praha: Linde, 2004;
Sládeček, V., Mikule, V., Syllová, J. Ústava České republiky, Komentář, 1. vydání, Prxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxzován jako označení souboru politických institucí, politických procesů a obsahu politických rozhodnutí. V užším významu se jím rozumí souhrn struktxx x xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx x x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxstituce (zejm. politické strany, organizované zájmy, státní orgány, veřejné instituce), normativní systémy (právní řád, náboženský normativní syxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxhází, a výstupů (outputs), které systém "vysílá" do svého okolí. Vstupy tvoří požadavky a podpora; výstupy se pak dělí na tvorbu pravidel (rule making)x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxstovat zpětná vazba, spočívající v ovlivňování vstupů do politického systému jeho výstupy (Cabada, L., Kubát, M. a kol., s. 181 a násl.).
2.
Komentxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx že se v tomto směru jedná o reálnou ústavu; na rozdíl např. od Ústavy 1920, která o existenci politických stran zcela mlčela, ačkoliv je známo, jak silný vxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxou instituci tzv. pětky, složené z pěti předsedů nejsilnějších politických stran). Můžeme proto ve shodě s H. Triepelem (s. 12 a násl.) hovořit o ústavnx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx a sdružovat se v "politických stranách a politických hnutích"; rovněž ZPS používá
promiscue
pojmy politické strany i politická hnutí. Existenci poxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxnosti xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxtickými hnutími, tj. daleko méně formalizovanými institucemi, které by mohly oslovovat široké spektrum příznivců napříč zažitými "cleavages" (viz xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxrozlišoval mezi stranami a hnutími, např. ve způsobu jejich zakládání či rozpouštění, v podmínkách členství, financování apod. Jak se navíc velmi brzx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxmovala na standardní politické strany. Zůstal tak jen prázdný pojem "politické hnutí" bez jakéhokoliv reálného obsahu. Pokud je proto v současnosti nxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xýznam v jeho politologickém hodnocení, nicméně z hlediska práva má zcela srovnatelné postavení jako politická strana. Proto také, pokud v dalším textx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxena na teorii společenské smlouvy. Podle ÚS (Pl. ÚS 33/97) totiž "moderní demokratická psaná ústava je společenskou smlouvou, kterou se lid představuxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxátních) institucí. Dokument institucionalizující soustavu základních obecně akceptovaných hodnot a formující mechanismus a proces utváření legixxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxlu, účelu a způsobu fungování demokratických institucí. Jinými slovy, nemůže fungovat mimo minimálního hodnotového a institucionálního konsensu.x
xx
xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xýznamný jak z hlediska občanů, tak v konečném důsledku také státu. Z pohledu občanů totiž politické strany umožňují vytváření institucionalizované fxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxelské orgány, vláda), napomáhají v jejich činnosti a také vytvářejí prostor pro nezbytnou kontrolu. Proto také NSS uvedl (Pst 2/2003), že "politické sxxxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxh záležitostí, a jejichž postavení je založeno na principech svobody, rovnosti a veřejnosti." Tuto funkci politických stran blíže osvětluje D. Tsatsxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxe státu, kde i politické strany působí relativně izolovaně) k pojetí monistickému, kde je právě úkolem politických stran transformovat vůli lidu ve vůxx xxxxxxx
xx
x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx vládu lidu a sleduje-li xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxm jednotlivých, svými programy a cíli bud' podobných nebo naopak odlišných, stran, ukazuje se jako zcela přirozený a také nevyhnutelný důsledek etablxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxbů, jak tyto zájmy a potřeby uspokojit a institucionalizovat tak vůli lidu, je konstituování politických stran, a to přirozeně s vědomím, že té či oné stxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx jediný prostředek organizování heterogenních zájmů i jejich kontroly, neboť tyto zájmy jsou prosazovány, a dokonce integrovány pomocí celé řady jinxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxě vypjatých, situacích krátkodobě vytvářejí
ad hoc
. Také tyto jiné formy často vedou k získávání politické moci, a to nikoli v zanedbatelném rozsahu. Pxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxpředstavují ani nemohou představovat orgán veřejné moci, neboť veřejná moc je politickým tvarem, jenž ke své institucionalizaci vyžaduje celou řadux xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxna, není oddělena od státu, takže v něm je obvyklým jevem, že např. parlament či vláda pouze reprodukují již přijatá rozhodnutí nejvyššího stranického xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxvotním díle uvedl (Čermák, s. 151-152): "Představuje-li demokracie pojmově vládu lidu a sleduje-li tento lid ve svých sociálních seskupeních heteroxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xíli buď podobných, nebo naopak odlišných stran, ukazuje se jako zcela přirozený a také nevyhnutelný důsledek etablování demokratického principu. Jixxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxionalizovat vůli lidu, záleží v konstituování politických stran. Protože také v demokracii je společnost dichotomicky strukturována v relacích pozxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx mezi uvedenými strukturálními elementy: boj politických stran je ve své podstatě jednou z forem třídního boje i vyrovnávání mezi elitami a masami. Ke sxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxami, ale také uvnitř jedné a téže strany. Již tato skutečnost naznačuje, že přes svůj sociální a politický význam strany ani zdaleka neabsorbují všechex xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx x xxxx xxx x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx rozvoj stran podporuje a institucionálně zabezpečuje, vytváří prostor i pro spontánní xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx
xx
xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxí úprava politických stran neodpovídá jejich faktickému významu. Tato skutečnost plyne zejm. z toho, že politické strany nepředstavují strnulou, nýxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xx x xxxx.) obecně přijímanou tezi o jednotlivých vývojových stádiích politických stran, a to od typu elitní politické strany (do poloviny 19. století) přes maxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxané též jako univerzální - catch-all parties, Volksparteien, po roce 1945) až ke stranám kartelovým, vyznačujícím se mimo jiné větším napojením na stáx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxcká, přináší pro námi sledované účely jeden zásadní poznatek: potřeba právní a zejm. ústavní úpravy politických stran se postupně vyvíjela i v závisloxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxentrujících svoje aktivity na parlamentní půdě, neexistovala objektivní potřeba právně regulovat jejich materii (např. financování, členství, orxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxvším funkci zájmových organizací a spolků. Tyto strany se vyznačovaly vysokým stupněm organizovanosti, měly např. vlastní tisk, vyvíjely rozsáhlou xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx volný čas. Jednoznačně tak přesahovaly v současnosti přijímaný účel a smysl existence politických stran a není proto ani náhodou, že právní řád nerozlxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx. kartelových politických stran tak vzniká reálná potřeba specifické právní úpravy, a to i na ústavní úrovni. Je proto možno shrnout, že trvalo poměrně xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xprava později pouze "doháněla" faktický stav. V historické perspektivě představují politické strany značně dynamický fenomén a teprve postupně se vxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xubjektivní potřeba jejich právní úpravy. Tato potřeba pak nabyla na významu zejm. se zaváděním přímého financování politických stran ze státního rozxxxxxx
xx
xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxx této teorie mají politické strany naplňovat
status
svobody, rovnosti a veřejnosti. Podstata této teorie vychází z myšlenky, že politické strany se nxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxx xýt určující
status
svobody, pro vztah k ostatním stranám
status
rovnosti a pro vztah ke společnosti
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx členům a k jednotlivým organizačním jednotkám. Tento čtvrtý typ vztahů by se měl řídit principy vnitrostranické demokracie. Tato teorie byla výslovnx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxx
xxx
xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxně vyjádřenou definici politických stran, a to ani na úrovni podústavního práva. Z jejich ústavního vymezení, podrobněji provedeného zejm. v ZPS, nicxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxh pro politické strany omezení nebo vymezujících to, co politické strany nesmí být a jakou činnost nesmějí vykonávat, je možno současně dovodit jednotxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xi dokonce nedostatek našeho právního řádu. Z komparativního hlediska lze navíc uvést, že ani v jiných srovnatelných demokratických zemích (s výjimkox xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxsledující:
-
Politické strany je nutno chápat ve dvojím smyslu: jako speciální formu výkonu subjektivně veřejného sdružovacího práva občanů a zárxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxká hnutí a sdružovat se v nich", což podrobněji rozvíjí ZPS (§ 1 odst. 1): "Výkon práva sdružovat se v politických stranách slouží občanům k jejich účasti xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx" Skutečnost, že i politické strany samotné jsou nositelkami ústavně zaručených práv, plyne jednak z jejich povahy coby právnické osoby, a také ze zvláxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony" [čl. 87 odst. 1 písm. j) Úst].
-
Politické strany jsou právnické
korporace
soukroméxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xa instituce veřejné moci. Politické strany se tedy ve vztahu ke státu nenacházejí ve vztahu nadřízenosti či podřízenosti, nýbrž jsou partnerem státu. xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxch úkolů a z tohoto důvodu jsou pro každý demokratický stát s reprezentativní formou vlády nenahraditelné. Z komentovaného článku tak lze také dovoditx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxtické státní orgány, musí předcházet volná soutěž autonomních, na státu nezávislých, politických stran, neboť teprve ve výsledcích xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxany (jejich vznik, činnost a koneckonců též zánik) totiž svojí podstatou spočívají na soukromém projevu vůle členů stran. K jejich vzniku dochází v důsxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxno (princip autonomie stran), a rovněž k zániku politické strany by mělo dojít především v důsledku vlastního rozhodnutí členů. Podstatě politické stxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxí právní instituty vztahující se svojí podstatou k veřejnoprávním korporacím. Dobrovolnost sdružování občanů v politických stranách výslovně zaruxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxm strany, že se účastní jejich činnosti a podporuje je nebo naopak že stojí mimo ně (§ 3).
-
Právě s ohledem na význam veřejných úkolů, které politické xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxm státním financování politických stran, ale také v jejich postavení v procesu voleb do různých zastupitelských orgánů a ve zvýšených procesních garaxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxňovat s jejich výlučností. Tuto výlučnost z ústavního pořádku dovodit nelze; naopak je možno poukázat na čl. 22 LZPS, podle něhož "zákonná úprava všech xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxaného ustanovení je zřejmé, že ústavodárce nepředpokládal toliko svobodnou soutěž politických stran, nýbrž politických sil, a ponechal tak dostatexxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
x
x xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxyne, že výkon práva zakládat politické strany a sdružovat se v nich "lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické spolexxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxhých". Citované ustanovení představuje dvojí limitaci: k omezení tohoto práva může dojít jen zákonem (formální limit), a dále v taxativně vymezených xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xx xxxxxxx výše uvedeného lze politické strany definovat jako státem privilegované
korporace
soukromého práva, nezbytné v reprezentativní formě vlády, jejixxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxujeme za významné zdůraznit, že princip xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xoku 1990 a která petrifikovala svoje postavení ústavně zaručenou vedoucí rolí KSČ (čl. 4 Ústavy 1960), nýbrž je navýsost aktuální i v současnosti při hoxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxých stran ve vazbě na zásadu oddělení stran od státu. Zákonná úprava totiž v případě relevantních politických stran zjevně nerespektuje princip oddělxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx by snadno mohl přestat plnit stát, který by z finanční podpory politickým stranám a politickým hnutím učinil prostředek svého vlivu na jejich činnost axxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x0 odst. 4 LZPS.
13.
Financování politických stran (viz také komentář k čl. 19 Úst) se tradičně člení na státní a soukromé. Státní financování se pak dxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxradu volebních nákladů se odvozuje od výsledků voleb do PS, a to tak, že každá kandidující strana, získá-li nejméně 1,5% z celkového počtu platných hlasx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxho parlamentu obdrží každá strana se ziskem více než 1% z celkového počtu platných hlasů za každý pro ni odevzdaný hlas 30 Kč (§ 65 ZVEP). Příspěvek na činnxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xx
xxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxx, a v současnosti činí ročně 6 mil. Kč, přičemž za každých dalších i započatých 0,1% hlasů obdrží strana ročně 200 000 Kč. Obdrží-li strana více než 5% hlasxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxx
xx xxxxxxxxx xxx xx xandáty získané v PS, tak v Senátu, a to vždy ve výši 900 000 Kč, a vztahuje se i na mandáty členů zastupitelstev kraje a zastupitelstva hl. m. Prahy ve výši 25x xxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxř. bezplatné poskytnutí vysílacího času v České televizi a v Českém rozhlase v rozsahu vždy 14 hodin, který se rovným dílem rozdělí mezi kandidující strxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxobí před volbami na bezplatný vysílací čas v uvedeném rozsahu. Další formou nepřímého státního financování politických stran je financování poslanexxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxky apod.) v pozici státem placených asistentů poslanců a senátorů nebo poradců ministerstev, hrazení nájmů stranických sekretariátů, vykazované jaxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxt stran, avšak nikoliv pod jejich jménem a pouze v taxativně vymezeném předmětu činnosti - provozování vydavatelství, nakladatelství, tiskáren, rozxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxích a politických akcí, nebo výroba a prodej předmětů propagujících program a činnost příslušné strany (§ 17 odst. 3). Již z tohoto výčtu je zřejmé, že přxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxky, dary a dědictví, příjmy z pronájmu a prodeje movitého a nemovitého majetku, úroky z vkladů, příjmy z pořádání tombol, kulturních, společenských, sxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxrentnosti musí být ve výši přesahující 50 000 Kč za kalendářní rok podloženy ověřenými kopiemi darovacích smluv, přičemž zakázáno je přijímat dary a bexxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxkých obvodů a krajů s výjimkou pronájmu nebytových prostor; státních podniků a právnických osob s majetkovou účastí státu nebo státního podniku, jakox x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xajetkovou účastí obcí, městských částí nebo městských obvodů; to neplatí, nedosahuje-li majetková účast 10%; obecně prospěšných společností;zahrxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxí příslušníky, kteří mají trvalý pobyt na území ČR (§ 19 ZPS). Jen připomínáme, že takto podrobná úprava stranického sponzoringu motivovaná zájmem na cx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxe 1997, a týkaly se vymyšlených stranických sponzorů (známí Lájos Bács, Radjiv Singha, "Pepa z Hongkongu" apod.).
16.
Z podústavní úpravy (zejm. Zxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxny je podmíněn registrací (§ 1 odst. 2, § 2 odst. 1 ZPS) a nikoliv povolením či ohlášením. Strana tak vzniká zásadně registrací, která se provede zápisem dx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx x xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxává nejméně tříčlenný přípravný výbor, složený z občanů starších xx xxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx a zkratka strany a hnutí, sídlo, programové cíle, orgány a způsob jejich ustavování včetně orgánů statutárních, rozhodčích a revizních, určení orgánx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx statutární orgány strany a hnutí, popřípadě orgány jejich organizačních jednotek jednají a podepisují, zásady hospodaření, způsob naložení s majetxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxrstvo registraci odmítlo, je možné se proti tomuto rozhodnutí bránit soudně; pravomocné rozhodnutí soudu, kterým se ruší rozhodnutí ministerstva o oxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx občanům starším 18 let. Členství v politických stranách je založeno na třech základních principech: (1.) individuálnost (vyloučení kolektivního člxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xx xxxdý může být členem toliko jediné politické strany. Zákonná úprava platná do roku 1994 nevylučovala členství v politických stranách též právnickým osoxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxtivními členy - jinými politickými stranami, a to pouze z jediného důvodu: vyhnout se uzavírací volební klausuli, odstupňované podle počtu členů
koalxxx
x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxkládáme skutečnost, že členem politické strany nemohou být cizí státní občané, a to ani takoví, kteří mají na území ČR trvalý pobyt. Toto omezení nadále xxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxrlamentu (v souvislosti se vstupem ČR do ES), kde někteří cizinci s trvalým pobytem na území obce již mají aktivní i pasivní volební právo (§ 4 odst. 1 ZOV; x xx x xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xožnosti členství v politických stranách těch cizinců, kteří ve volbách do zastupitelstev obcí (a přirozeně též ve volbách do Evropského parlamentu) dxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxipům svobodných voleb a politické plurality. Je totiž zřejmé, že právě politické strany jsou v procesu voleb relevantními subjekty a že právě ve volbácx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxx kandidátní listinu. Nemá proto logiku, aby právní řád na straně jedné určité skupině cizinců umožňoval volit x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxerá se na volbách podílí - v politické straně.
19.
Rovněž ohledně exkluzivity členství je nutno uvést, že do přijetí novely ZPS č. 117/1994 Sb. bylx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxm z toho důvodu, že z principu svobodné soutěže politických stran zákonodárce dovodil, že potencionální možné členství současně v několika politickýxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx.
20.
Čl. 5 Úst rovněž výslovně stanoví, že politické strany musí respektovat základní demokratické principy. Na tento článek přímo navazuje ustxxxxxxx x x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxka tohoto požadavku plyne z významu politických stran v parlamentní formě vlády a z úvahy, že nelze reálně očekávat, že strany, které nedokáží demokratxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxty democracy od intra-party democracy). Pojem "vnitrostranická demokracie" nicméně v právním řádu není blíže vymezen, takže vzniká značný prostor pxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxí činnosti i navenek a současně je zákonodárci umožněno blíže stanovit omezení práva zakládat politické strany a sdružovat se v nich, a to i s ohledem na vxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxšin (čl. 6); z úpravy obsažené v LZPS principy rovnosti a svobody. Máme za to, že jsou pro politické strany závazné i další principy, které sice Ústava ČR xxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx minimální pravidla vnitrostranické demokracie, tak, jak je např. vymezili D. Tsatsos a M. Morlok (1994, s. 9 - 11):
legitimita
důležitých rozhodnutíx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxanovy" a "demokraticky ustanovené orgány" je rovněž velmi obecná a vyžaduje bližší specifikaci, což však zákonodárce učinil pohříchu pouze částečně x xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xovinnosti členů, ustanovení o organizačních jednotkách a orgánech strany (statutárních, rozhodčích a revizních), zásady hospodaření a způsob naloxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxt a naplnit konkrétním obsahem.
xxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxké strany, "které směřují k uchopení a držení moci zamezujícímu druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostředky o moc nebo které směřují k potlaxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxx - schopnosti ovlivňovat chování jiných i proti jejich vůli, a také odpovědnosti s touto mocí spojenou. Je proto zcela legitimní a ústavně konformní, poxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx orgánech. Právě zde vede zřejmě nejvýraznější (pokud vůbec lze nějaké vytvořit) dělicí kritérium mezi politickými stranami a organizovanými zájmy, xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx, P., Strmiska, M., s. 38). Z ústavně právního hlediska je však důležité, aby systém politických stran zůstával otevřený a aby byl zachován politický
plxxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xoci s úmyslem znemožnit či znesnadnit přístup k ní v budoucnu ostatním subjektům.
22.
Podle komentovaného článku rovněž platí, že politické stranx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxcké strany byly ozbrojeny nebo aby si zřizovaly ozbrojené složky (§ 5 odst. 2). Důvody pro tuto velmi striktní zákonnou úpravu jsou přirozeně dány negatxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx milice), které využila především v únoru 1948, když nastoupila k moci, a které permanentně používala rovněž při násilném potlačování oponentních polxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx politickými stranami je stále více aktuální, jak ukazují příklady z Maďarska či Polska.
23.
Politická strana zaniká dnem, kdy Ministerstvo vnitrx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxtí, pokud strana a hnutí byly zrušeny bez likvidace; pokud strana a hnutí byly zrušeny s likvidací, podá tento návrh likvidátor do 10 dnů po skončení likvxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx s likvidací, pokud jejich veškerý majetek a závazky takto nepřecházejí (§ 12 ZPS). Strana a hnutí se zrušují buď vlastním rozhodnutím (tj. dobrovolným xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx x konečně rozhodnutím soudu o jejich rozpuštění.
xxx
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxl NSS v rozsudku Pst 1/2008 (Dělnická strana I, viz obsáhlá citace níže) a aplikoval na konkrétní případ v rozsudku Pst 1/2009 (Dělnická strana II). Na toxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xožný pouze na základě zákona, v zájmu bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a sxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xumulativního splnění několika podmínek: 1) zjištěné chování politické strany je protiprávní, 2) je této straně přičitatelné, 3) představuje dostatxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xmezením práva sdružovat se v politických stranách a zájmem společnosti na ochraně jiných hodnot.
Související ustanovení ústavního pořádku a mezixxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx:
1. Nález Pl. ÚS 26/94 (sv. 4, s. 113 a násl.; 295/1995 Sb.):
"Politické strany a politická hnutí jsou korporacemi na soukromoprávním základu, v nicxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx základních práv a svobod, v rozsahu, v němž lze základní práva a svobody vztáhnout i na právnické osoby. Politické strany nejsou ani institucemi veřejnx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxat pouze plnění těch povinností, jež byly převzaty způsobem a v míře, které stát právně uznává za závazné. Stranické závazky, resp. povinnosti, jež stoxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxedek zjištění, že strany nemají statut státního orgánu a v důsledku toho nejsou ničím jiným, než soukromými spolky. Takto jednoduché jejich postavení x xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxt stran na tvorbě politické vůle lidu (čl. 21 odst. 1 ZZ SRN). Tomuto ústavnímu "odhalení" veřejné úlohy politických stran a snahám po jejich "zveřejnopxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx by však samy byly státem (měly státní, veřejnoprávní povahu). Z této
ambivalentní
povahy politických stran vyplývá řada problémů, spojených s interxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxu s ústavou určité veřejné úkoly, nezbytné pro život státu, založeného na reprezentativní demokracii. Veřejnou povahu má nepochybně zájem společnosxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxých stran, legitimován. Z tohoto obecného zájmu se dovozuje nárok i na to, aby stát plnění těchto pro funkci státu nezbytných úloh umožnil a podpořil. Toxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x snahou po částečné úhradě jejich volebních nákladů. Ústava vychází z principu reprezentativní demokracie a z primátu občana před státem, jež nacházxxx xxxxx x xxx x xxxxx xx x x x xxx x xxx x x x xxxxx x x xxxxx x xxxx x x xxxxxxx xx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxx xx xxxxxx, které uznávají ústavní úlohu politických stran a k jejímu uskutečňování přispívají. Politický systém je založen na ,volné soutěži politických straxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxch účasti na politickém životě společnosti, zejm. na utváření zákonodárných sborů, a orgánů samosprávy (§ 1 ZPS). V této své základní funkci politické xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xředcházet volná soutěž autonomních, na státu nezávislých politických stran, neboť teprve ve výsledcích této soutěže se formují politické kontury a pxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxhoto procesu, do tohoto procesu samého jsou proto nežádoucí, mohou-li průběh volné soutěže stran politicky ovlivnit - např. i tím, že chování určitých xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxvně do sféry soutěže politických stran je principielně potenciálním rizikem pro demokracii vůbec. V Ústavě ani v LZPS, ani v mezinárodních smlouvách pxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxických stran a politických hnutí státem nemá hranic. Politické strany a politická hnutí jsou institucemi, konstituovanými na základě a v rámci ústavnxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xnadno mohl přestat plnit stát, který by z finanční podpory politickým xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxckých stran a hnutí nesmí překročit míru respektující generelní hranici čl. 20 odst. 4 LZPS, podle něhož jsou politické strany a politická hnutí oddělexx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxm stranám odpadne potřeba těchto stran opatřovat si další finanční zdroje podnikatelskou a jinou činností, je chybný. Částečná podpora politických sxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxtické strany dotovány státem, tím méně cítí potřebu hledat zdroje a podporu své činnosti v občanské struktuře společnosti. Příspěvek na činnost politxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xemohou plnit svou funkci, jsou-li odkázány na milost státu anebo se na podporu státu spoléhají více, než na podporu občanů. ... Česká republika jako modxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxsahy státu jak obecnou zásadou oddělení stran a hnutí od státu, tak i přímým zákazem zasahování státních orgánů do postavení a činnosti politických strxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xteré v souladu s presumpcí jejich ústavní konformity jim poskytuje zvýšenou ochranu a ztěžuje jejich rozpustitelnost ve srovnání s jinými organizacexxxx
xx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxvnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Úst, a to proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobodx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxvněných osob pro podání ústavní stížnosti není dotčeno, ale pouze doplněno § 73 ZÚS, který upravuje specielní případ rozpuštění politické strany anebx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx činnosti politické strany dle § 14 ZPS. ... Stanovisko Ústavního soudu vychází ze zvážení základní otázky, totiž vztahu mezi dvěma rozpornými aspekty xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxtickým stranám rovnou šanci ve volební soutěži a vedoucí k takové skladbě voleného sboru, jež odpovídá nejlépe skutečné diferenciaci politické vůle vxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xejen nominálním, ale i funkčním. V zemích s poměrně roztříštěným spektrem politických stran se tak střetává princip účelné integrace s principem přirxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxho státu. Oba tyto požadavky je třeba citlivě a vyváženě respektovat v celkové právní úpravě všech prvků volebního procesu i při úpravě postavení politxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x x xxxxx xxx x xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxtříštěním hlasů mezi velký počet politických stran došlo k bezbřehému ‚přemnožení' politických stran a tím k ohrožení funkčnosti a akceschopnosti, jxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxlikující systém poměrného zastoupení ve volbách také vesměs k zavedení integračních stimulů, zvláště pak omezovací
klauzule
, většinou pětiprocentxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxé vůle lidu potřebné pro přijímání rozhodnutí ve voleném sboru a pokud tyto úpravy ve svém celku příliš nenarušují skutečný obraz politické vůle voličů xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xčl. 5 Úst, čl. 22 LZPS). ... Princip volné soutěže politických stran zahrnuje pojmově povinnost státu respektovat rovnost šancí těchto stran z hlediskx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxními, tak i mezinárodními akty. Jakýkoli zásah zákonodárce do těchto podmínek je zásahem státu a měl by se řídit obecným zájmem. Procentuální omezení pxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxablovaných stran. I pro Českou republiku proto platí, že zákonodárce musí při úpravách v oblasti tvorby politické vůle respektovat, že mu jsou na tomto xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx souvislosti lze poukázat na závěr Spolkového ústavního soudu SRN, že: ‚při úhradě nákladů na volební boj, při níž musí být zohledněny zásadně všechny sxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxné parlamenty' (Entscheidungen, sv. 24, s. 341). Také v České republice kritérium pro tuto úpravu musí být jiné. Nejde o nástroj další integrace, ale prxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx volebního příspěvku nesmí být omezení volnosti volební soutěže, ale zajištění její vážnosti. Spolkový ústavní soud SRN např. výslovně zjistil, že poxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx tím je pravděpodobnější, že volební úspěch se kryje s politickým významem strany. Jestliže moderní reprezentativní demokracie bere zřetel na funkčnxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xřednost před principem volné a v zásadě neomezené volební soutěže volebních stran. Jejich volná soutěž je přímým výrazem pluralistické povahy demokrxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xhráněna čl. 5 Úst a čl. 22 LZPS. Jakékoli přímé nebo nepřímé omezování rovnosti stran ve volební soutěži nesmí jednotlivě ani v kumulaci opatření, jež dxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxčních podpor pouze pro některé strany je ve svých důsledcích současně kumulací faktických finančních xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxích stran, jež není zaměřeno k jiným cílům než k účasti na politické reprezentaci a prosazování vlastního programu v ní. Integrační stimuly jsou v reprexxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxrany, a to určitou diferenciací při rozdělování mandátů, nikoli však apriorně finanční stimulací některých a znevýhodněním jiných stran, neboť tím bx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx x x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxtrany mají být zakotveny ve společnosti, nikoli ve státě. Proto státní příspěvek má pouze usnadňovat stranám tu úlohu, kterou pro stát plní svou účastí xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxh politických práv a svobod musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Dikce ‚svobodná soutěž politicxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxbodný vstup politických sil do volební soutěže. Svobodná soutěž politických stran je tak nepochybně hodnotou, které musí dát přednost i zákonná úpravx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxx xxpovídat reálným a přiměřeným nákladům politických stran, protože reálné a přiměřené náklady politických stran nesmějí být finančně pokryty státem, xxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xx xx xx xx xx x xxxxxx xxxxxxxho zákona, kterým bylo znehodnoceno základní kritérium státní podpory politických stran, totiž míra jejich volebního úspěchu, bylo v novele ZPS proxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxx
x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxriu. ... Tím, že takto byly negativně ovlivněny politické strany, které sice reprezentují nezanedbatelný zlomek voličů, ale na podíl na státní moci nexxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxnění volné soutěže politických stran, jak je má na mysli čl. 5 Úst a čl. 22 LZPS."
4. Rozsudek NSS Pst 2/2003:
"Průmět statusu veřejnosti (a v konečnéx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxe podle přesvědčení NSS rovněž ustanovení § 18 ZPS, podle něhož jsou politické strany povinny každoročně předkládat Poslanecké sněmovně výroční finaxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxt, že Poslanecká sněmovna x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxra jeví jako velmi významná. Podle ustanovení § 14 odst. 4 písm. c) zákona č. 254/2000 Sb., o auditorech, totiž ‚zpráva auditora musí obsahovat výrok audxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxtními standardy podává věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situaci účetní jednotky;
auditor
uvádí 1. výrok bez výhrad, pokud podle axxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxledech podává věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky a pokud všechny významné skutečnosti, včetně případných zxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxnost nechat roční účetní závěrku prověřit formou auditu nepředstavuje výron libovůle zákonodárce, ve svých důsledcích zasahující postavení zejm. mxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxledem na jejich privilegované postavení oproti jiným právnickým osobám a na jejich funkci v ústavním systému. Zákonný požadavek auditu tak jednoznačxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxé době, která se váže na konání celostátních voleb do některého ze zastupitelských sborů (§ 15 odst. 2 ZPS). Podle principu ústavně konformní
interpretxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xoleb do Evropského parlamentu do desátého dne po posledním dni těchto voleb. Důvodem existence této ochranné doby je zamezit potenciálnímu zásahu do sxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxch skončení má přednost princip svobodné soutěže a politické plurality před zájmem státu na legitimní reglementaci činnosti politických stran."
xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx zřízení, vyžadují tyto subjekty zvýšenou ochranu a ztíženou rozpustitelnost ve srovnání s jinými organizacemi či sdruženími. Nikoliv náhodně proto xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxu u ostatních sdružení ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Přezkum rozhodnutí NSS o rozpuštění, příp. pxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx
xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx základní požadavky: respekt k základním demokratickým principům a odmítání násilí k prosazování svých zájmů (čl. 5 Úst). Politická strana může xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxx o sobě slučitelná se základními principy demokratického právního státu.
45. Zároveň ovšem nelze vyloučit možnost demokratického politického systxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxpustit diskvalifikaci některého z hráčů, směřuje-li v rozporu s pravidly k vyřazení ostatních soutěžících subjektů nebo v konečném výsledku k popřenx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxné se bránit je legitimním cílem zákonodárství každého demokratického státu a naplňování této myšlenky dovoluje v přiměřených mezích omezit práva gaxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xx xx xx xxxxx xx xx x xxxxxx xxxxx xx xx xxx xxx2.2001, sp. zn. Pl. ÚS 9/01; a rozsudky ESLP ze dne 16.3.2006 (velký senát), Ždanoka proti Lotyšsku, stížnost č. 58278/00, bod 100; a ze dne 26.9.1995, Voxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxkracie, usiluje o jejich zničení nebo směřuje k porušování uznávaných práv a svobod, proto nepožívá ochrany před sankcemi, které jí za to hrozí [srov. nxxxx xx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxrtisi a další proti Turecku, bod 98; ze dne 3.2.2005, Partidul Comunistilor (Nepeceristi) a Ungureanu proti Rumunsku, stížnost č. 46626/99, bod 46; nexx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx
xxx x xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxvacího práva (včetně práva na sdružování v politických stranách) na případy stanovené zákonem, jestliže je to v demokratické společnosti nezbytné prx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x LZPS). Podobně ÚPS umožňuje uvalit na výkon shromažďovacího a sdružovacího práva omezení, jsou-li stanovena zákonem a jsou v demokratické společnoxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x svobod jiných (čl. 11 odst. 2).
48. Nepřípustné je také zneužití práva. Nikdo, ani politická strana, kdo svou činností reálně ohrožuje nebo porušuje zxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxtkem je v tomto směru článek 17 ÚPS, podle nějž nic v ÚPS nemůže být vykládáno tak, jako by dávalo státu, skupině nebo jednotlivci jakékoliv právo vyvíjex xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxhu, než to Úmluva stanoví (srov. např. rozhodnutí ESLP o nepřijatelnosti ze dne 20.2.2007, Pavel Ivanov proti Rusku, stížnost č. 35222/04).
49. Vzhlxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxké formě vlády, musí xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxriktivně. Pouze přesvědčivé a závažné důvody proto mohou ospravedlnit omezení svobody sdružování v politických stranách. Smluvní strany ÚPS, včetnx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxánů podléhá dohledu Evropského soudu pro lidská práva [srov. rozsudky ESLP ze dne 13.4.2006, Tsonev proti Bulharsku, stížnost č. 45963/99, bod 51; ze dxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx republice, stížnost č. 10504/03, bod 35].
50. Pojem nezbytnosti ve smyslu článku 11 odst. 2 ÚPS (a ostatně i vesmyslu článku 20 odst. 3 LZPS) vyžaduje sxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxmokratické společnosti a přiměřený sledovaným legitimním cílům, resp. odpovídat zásadě proporcionality [srov. rozsudky ESLP Partidul Comunistilxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxické společnosti je opět podmíněna splněním několika podmínek. Především je třeba zabývat se tím, zda jsou vytýkané jednání a projevy přičitatelné daxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxcí o cílech, o které daná strana usiluje, a zda je tento obraz v rozporu se základními principy demokratické společnosti. Konečně je pak třeba zabývat se xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxtisi a další proti Turecku, bod 104].
52. Zásadně je vždy nutné zabývat se tím, zda je zkoumané jednání přičitatelné politické straně, nebo zda se jedná xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxlům a záměrům strany, jakkoliv v tomto ohledu nelze vycházet pouze z jejích stanov a programu. Ty musí být vždy porovnávány s jednáním a názory, které zasxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxh liší a zkušenost ukazuje, že politické strany, jejichž cíle odporovaly základním principům demokracie, neodhalily tyto cíle dříve, než se chopily mxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx, ve vztahu k projevům poslanců a lokálních politiků potud, pokud se od nich strana oficiálně nedistancovala [srov. rozsudek ESLP (velký senát) Refah Pxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx
xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxpy demokratické společnosti je nutno posuzovat případ od případu. V úvahu připadají např. kritéria respektování (či nerespektování) základních prixxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxnání či projevy, které by mohly být vykládány jako výzvy k násilí, povstání, či jiné formě odmítnutí demokratických principů, přihlášení se k (či distaxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxo pořádku státu (při respektu k jejich základním zásadám) [srov. rozsudek ESLP Partidul Comunistilor (Nepeceristi) a Ungureanu proti Rumunsku, body xxx xxx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx doplnit, že pojem revoluce představuje zásadní, podstatnou změnu určitého systému, zhusta, nikoliv však ze své podstaty a vždy, násilnou. Jedná se texx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx kdy užití tohoto pojmu samo o sobě, bez zasazení do širších souvislostí, nevylučuje respektování základních demokratických principů stranou, která xxx xxxxxx
xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxlizaci politického projektu, neslučitelného s Úmluvou, dříve, než bude uveden v život konkrétními akty, které mohou ohrozit občanský smír a demokratxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxisi a další proti Turecku, body 102, 103, 107 - 110 a 132] - musí tedy existovat skutečné a bezprostřední nebezpečí ohrožení demokracie. Přístup ke stejnx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxvních vnějších podmínek, kterými mohou být např. stabilita demokracie v tom kterém státě nebo změna mezinárodních podmínek.
55. Jako historický příxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxla je za
non
subjekty, byť praxe současně připouštěla, že některé veřejnoprávní předpisy přiznávaly politickým stranám jistá práva a povinnosti (Srxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxckých nacionálně orientovaných stran (např. DNSAP) na československém území jako tolerovatelná a Národní shromáždění schválilo zákon č. 201/1933 Sxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx ve vztahu k politickým stranám dostala mj. v důsledku mezinárodní situace do rozporu s požadavky ochrany demokracie a že nezbytnou podmínkou fungovánx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxdlužována (viz zákony č. 132/1936 Sb. a č. 317/1936 Sb.). Současnější příklad lze nalézt v situaci turecké strany Refah Partisi, u níž byla bezprostřexxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxdel [srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (velký senát) Refah Partisi a další proti Turecku, body 107 - 110].
56. Při hodnocení bezprostřexxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxvším do budoucna namířeným aktem bránící se demokracie proti reálně existujícímu nebezpečí. Pro hodnocení činnosti politické strany, spojené se snaxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxších činů, jak se změnila její členská základna a zejm. vedení, zda došlo k zásadnímu programovému posunu apod.
57. V souladu se zásadou proporcionalixx xxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx za jednu z nejpřísnějších sankcí, resp. zásahů, které politické straně hrozí, krajní řešení, které je třeba vyhradit nejzávažnějším případům. Typicxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxude v případě neplnění těchto povinností na místě bez dalšího rozpuštění dané strany, resp. nebude na místě zejm. v situaci, kdy by se stát o vynucení povxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxstředky, jichž mohlo být proti dané straně použito, a zda rozpuštění svým právním významem odpovídá důvodu, pro který je navrhováno, resp. zda je ekvivxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxých hodnot může vést k zásahu do práva na sdružování v politických stranách, ale že se musí jednat o intenzivní porušení či ohrožení těchto hodnot. Pouze xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxva (srov. nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 26/94).
58. Lze proto shrnout, že politické strany mají v reprezentativní demokracii svůj nezastupitelný význam, proxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých. Zároveň se musí jednat o zásah, který je v demokratickx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxx xxxxxxxxxx x x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xemohou takové, které a) porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu, b) nemají demokratické stanovy nebo nxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxo které směřují k potlačení rovnoprávnosti občanů, d) jejichž program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobodu občanů. Ve xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxždý z uvedených důvodů vyjadřuje specifickým způsobem i určitý, nikoliv bezvýznamný, stupeň ohrožení podstatných náležitostí demokratického právxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxnovení § 4 zákona o politických stranách, je činností protiprávní.
60. Není pochyb o tom, že § 4 ZPS představuje zákonný základ, vyžadovaný pro zásah dx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xx x xxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx dalších podmínek pro tento zásah, které vyplývají z LZPS a ÚPS, xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx, veřejnou bezpečnost či pořádek, vede k páchání trestné činnosti nebo k ohrožení práv a svobod druhých, a je tedy ve smyslu § 4 zákona o politických stranxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x x x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxporcionální ve vztahu k porušenému či ohroženému právu nebo zájmu. K rozpuštění politické strany nepostačuje každé porušení zákona, mravnosti či veřxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxné efektivně korigovat jednání politické strany jiným zákonným způsobem, nevedoucím k její likvidaci, bude zpravidla namístě zvolit méně omezující xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx, jiných správních deliktů či trestných činů dochází zpravidla jednáním konkrétních fyzických osob, ať už členů nebo případně sympatizantů předmětnx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx straně, je nutno hodnotit, zda nemůže být dostatečným opatřením (zejm. bude-li směřovat např. vůči čelným představitelům strany), vedoucím k tomu, axx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx veřejný pořádek nebo práva jiných, přičitatelné konkrétní politické straně, ale také, zda zároveň představují trvající a bezprostřední riziko pro dxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxkona o politických stranách zakládá příslušnost NSS rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí a o znovuobnovení jexxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxí podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého SŘS.
63. Na straně navrhovatele stojí typicky vláda (příp. prezident republiky - srov. § 15 odst. 1 ZPS), txxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxických stran a hnutí. Vláda je tak nejen (v užším slova smyslu) ústavním orgánem, ale (v širším slova smyslu) také aktivním hráčem politického systému, xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx i jen teoreticky vyloučit zneužití již tohoto procesního nástroje (návrhu na rozpuštění politické strany) s cílem narušit svobodnou soutěž politickxxx xxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx výplata příspěvku na činnost...
64. Nelze také přehlédnout, že vláda vedle svého výsadního postavení z hlediska aktivní legitimace disponuje celým xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxěřitelné s postavením účastníků v jiných typech řízení před (správními) soudy. S ústavní i politickou odpovědností xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx x x xxxxxx x politických stranách, namířené typicky vůči politickým protivníkům, sdělila soudu dostatečně věrohodně a přesvědčivě s předložením konkrétních dxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxany, v mnoha různých aspektech. Soud v tomto typu řízení ovšem nehraje a nemůže hrát roli "inkvizičního tribunálu", který by sám o své vůli vyhledával inxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxmal její program, cíle a ideologii, dohledával názory, které hlásá, posuzoval symboliku, které užívá, a nahradil či doplnil kvality návrhu vlády. Tím xx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x
xx xxxxx
xx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xravomocí náležejících v dělbě mocí moci výkonné. Ve svém důsledku by takový přístup mohl vést k porušení Listinou garantovaného práva na spravedlivý pxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx
xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx strany. Jakkoliv proto v tomto typu řízení formálně neplatí dispoziční zásada a není
a priori
vyloučeno, aby se soud některými skutečnostmi zabýval nxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxladu se zásadou
vigilantibus iura
musí předložit soudu konkrétní skutkové poznatky o činnosti politické strany neslučitelné s § 4 ZPS a svá tvrzení pxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxouzení skutečností, které vyjdou najevo při projednávání návrhu."
7. Rozsudek NSS Pst 1/2009, Dělnická strana II.:
"229. Vláda nese v řízení o návxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxosti politické strany neslučitelné s § 4 zákona o politických stranách dostatečně věrohodně a přesvědčivě s návrhem konkrétních důkazů prokazujícíxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx vázanosti představuje např. posouzení skutečností, které vyjdou najevo až při projednávání návrhu.
230. Při hodnocení kritéria proporcionality Sxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxliky jakožto jediných subjektů aktivně legitimovaných v tomto typu řízení, aby vždy velmi pečlivě vyhodnotili, jaké rozhodnutí budou od Soudu požadoxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx stran a je xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxx xxxxém konkrétním případě naplněny nejen výše zmíněné podmínky protiprávnosti a přičitatelnosti, nýbrž také bezprostřednosti hrozby, její závažnostix xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xednorázové protiprávní jednání dotčené politické strany (např. opomenutí splnění zákonných povinností - ustavit orgány strany, podat výroční finaxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxnosti v rozporu s Ústavou a zákony, ohrožování mravnosti, veřejného pořádku, práv a svobod občanů atd.) a jde rovněž o stav trvající, o činnost pokračujxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxosti či rozpuštění politické strany) je odpovídající konkrétním okolnostem věci. Jakkoliv totiž NSS zkoumá chování politické strany v minulosti až dx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxx Není sporu o tom, že pozastavit činnost strany by mělo být vyhrazeno případům, kdy zjištěná porušení ZPS jsou zpravidla méně závažná, ojedinělá, krátxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxl k jejímu dočasnému vyřazení z politického života. Pozastavení činnosti strany by mělo smysl jen tehdy, pokud nedostatky, pro něž byla činnost strany xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxém řízení o znovuobnovení činnosti strany efektivně zkontrolovat. Důležitým ukazatelem zde budou zejm. konkrétní kroky strany, jejích orgánů a předxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxlečnosti, míra její stability, fungování demokratických mechanismů ve veřejném životě, efektivita státu a jeho orgánů při postihu protiprávních skxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxpouštění politických stran také vyjádřil ESLP. Ten v rozsudku sedmičlenného senátu ze dne 30.6.2009 ve věci H. Batasuna a Batasuna proti Španělsku, stxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxudek je konečný, protože žádost o postoupení případu velkému senátu byla zamítnuta (6.11.2009). Označené rozhodnutí představuje další výkladové voxxxxxx xxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx
xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxnými politickými stranami a teroristickou organizací Euskadi Ta Askatasuna (ETA). To dovodil z nedostatku odsouzení atentátů provedených organizaxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxovými nepřímými důkazy byly např. veřejné projevy představitelů politické strany oslavující organizaci ETA a její členy, účast představitele stranx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx xxxx xhování politiků zahrnuje nejen jejich jednání a projevy, ale za určitých okolností i jejich opomenutí či mlčení, které mohou představovat zaujetí staxxxxxxx x xxx x xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxgie k prosazení politického programu, který byl shledán ve své podstatě v rozporu se zásadami demokracie. Metody použité politickými stranami podle Exxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxaly ve svém celku jasný obrázek o jejich společenském modelu, který je v rozporu s koncepcí demokratické společnosti."
Z literatury:
Cabada, xxx xxxxxx xx x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
Fiala, P., Strmiska, M. Teorie politických stran,
Barrister
& Principal, 1998;
Hesse, K. Grundzüge des Verfassungsrechts der BRD, Heidelxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx Die Staatsverfassung und die politischen Parteien, Berlin, 1928;
Tsatsos, D. Th., Schefold, D., Schneider, H. P. Parteienrecht im europäischen Vxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxedermayer, O., Stöss, R. (ed.) Parteiendemokratie in Deutschland, Bonn, 1997;
Tsatsos, D. Th., Morlok, M. Die Parteien in der politischen Ordnung x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
[Princip většiny a ochrany menšin]
Vojtěch
Šimíček
1.
V tomto ustanovení se ústavodárce vyslovil ke klíčové otázce demokratxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx Jeho přítomnost ve státě je nepopiratelná. Problematická je pouze jeho ‚vůle'. Subjektem moci je lid jako celek, a proto se také hovoří o ,vůli lidu'. Avxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxo vůli lidu jako celku substituuje způsobem, který se jí nejvíce přibližuje. Je jím princip většiny, který umožňuje vůli lidu předběžně nalézt a ji učinxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx rozhodnutí státu monistické. Jeho hlavní smysl proto spočívá v tom, že má zaručovat existenci ochrany menšin napříč celým právním řádem.
2.
Velmi xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxné mínění většiny, "nýbrž většina, která za svou existenci a moc vděčí tomu, že vyhovuje zvláštním zájmům četných malých skupin, jimž poslanci nemohou xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx představovat mínění většiny lidu. Takováto ‚parlamentní svoboda' znamená útlak lidu. Je zcela v rozporu s pojetím ústavního omezení vládní moci a je nxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xeho rozhodnutí, může odpovídat mínění většiny lidu (nebo jím být kontrolován) jen tehdy, jestliže je vláda ve všech svých donucovacích opatřeních omexxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxvá rovněž ekonomická věda, a to zejm. v rámci teorie veřejné volby (Samuelson, P., Nordhaus, W., s. 762 a násl.). Tato vychází z premisy, že politici jsou xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xroto se u nich předpokládá, že se chovají tak, aby maximalizovali své volební šance. Většinové rozhodování pak může vést k tyranii většiny - k vnucení věxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xroto i ekonomy navrhováno pravidlo kvalifikované většiny, a to u všech zásadních otázek včetně otázek ekonomických zákonů, vedoucích k rozpočtovým dxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
Jeden z hlavních smyslů ochrany menšin je udržovat systém jako otevřený, prostupný, kdy každá menšina musí mít zaručenu možnost stát se pokojnými prosxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx zneužitím moci. Umožňuje nám zbavit se vlády a pokusit se nahradit ji tou lepší. Nebo, abychom to řekli jinak, je to jediná konvence, kterou jsme až doposxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxvit takovouto dohodnutou procedurou, se musí dříve nebo později ocitnout ve špatných xxxxxx xxx xxxxx
xx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx přesně konstatoval, že ustavené většiny pro přijetí rozhodnutí (schválení návrhu zákona) mohou být proměnlivé, a to nezřídka natolik, že v průběhu čaxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx rozhodnutí. Jinak řečeno, institucionální ochrana menšin je důležitá nejen pro tyto menšiny samotné, nýbrž v konečném důsledku i pro samotnou většinxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xýt vůbec konstantní: dnešní většinový názor se v demokratických podmínkách může lehce stát názorem menšinovým a může to platit i naopak.
6.
Z komenxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxodování a ochrany menšin odlišných (např. národnostní, etnické, sexuální, profesní, názorové apod.). Jejich ochrana sice zaručena je, avšak prostřxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x x x xxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxx
xx
xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxu redukovat garance v tomto článku obsažené pouze na proces voleb coby přímé (příp. nepřímé - viz volba prezidenta republiky Parlamentem) legitimace lxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxvání Parlamentem či obecními a krajskými zastupitelstvy, při rozhodování vlády coby kolektivního orgánu apod. Subsidiárně toto ustanovení platí i pxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxmají demokratické stanovy nebo demokraticky ustanovené orgány [§ 4 písm. b) ZPS], je nutno dovodit, že jedním z kritérií hodnocení demokratičnosti taxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxí, že většinově přijaté rozhodnutí se považuje za rozhodnutí všech, protože "lid nemůže rozhodnout ze 40% ne a ze 60% ano" (Filip, s. 193). Ani na úrovni pxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxí by znamenalo neplatnost těchto voleb (což se jeví jako určitý problém legitimity zvolených osob ve volbách se setrvale velmi nízkou volební účastí, txxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxasti alespoň 35% oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob; rozhodnutí v místním referendu je závazné, hlasovala-li pro ně nadpolovičxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xšak o místní
referendum
, x xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxloviční většina oprávněných osob zapsaných v seznamu oprávněných osob, v případě oddělení v té části obce, popřípadě částech obce, která se má oddělitx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxické), že v případě zatím jediného konaného celostátního referenda (o přistoupení k EU) ústavní ani prováděcí zákonná úprava žádnou podmínku kvóra nexxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxsledně:
-
Většina musí vzniknout demokratickým způsobem, tj. ve svobodných volbách a podle férových, předem stanovených pravidel, kdy i názorová xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxho puče (viz události v únoru 1948).
-
Je zaručena názorová pluralita a náprava pro případ pochybení.
-
Je dána možnost se proti většinovému rozxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx
x
xxxx xxx xxxx možnost, aby se menšina stala v budoucnu většinou (viz výše zmiňovaná prostupnost politického systému).
-
Určitá práva menšiny nemohou být dotčexx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx
xx.
Za konkrétní institut ochrany menšin považujeme především samotnou rigiditu ústavního pořádku, tj. možnost jeho změny nikoliv prostou, nýbrž kvaxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx výraznější většinový konsensus, než je tomu u běžných zákonů, a v tom je právě obsažen zájem na "vtažení" alespoň části parlamentní menšiny do rozhodovxxxxx xxxxxxxx
xxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx k němuž musí dojít na žádost nejméně pětiny členů (čl. 34 odst. 3 Úst); právo
interpelace
a citační právo; možnost iniciovat řízení o návrhu na zrušení pxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xvropského parlamentu, zastupitelstev krajů a obcí.
12.
Ve shodě s Filipem (s. 196) máme za to, že s principem většiny a ochrany menšin přímo souvisí xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxkonem."). Za použití citovaných slov Hayeka, jedná se o "sanitární bezpečnostní" a také preventivní opatření spočívající v tom, že většina si musí být xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx je proto třeba trvat (1.) na stanovení předem, kdy pouze jejich zkrácení v zásadě neporušuje práva menšiny (byť jak píšeme na jiných místech, zkrácení vxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xx xxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxk, aby např. nedošlo k překvapivému konání voleb.
13.
Považujeme rovněž za významné, že ve své nejnovější judikatuře ÚS dovodil (mimo jiné) z komenxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xady existující právní úpravy by měl primárně řešit samotný normotvůrce a nikoliv ÚS coby soudní orgán ochrany ústavnosti. Političtí aktéři by proto měxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxky ústavně právní povahy. Jinak řečeno, ÚS tak zformuloval jednu z možných variant (původně americké) doktríny political question, založené na tom, žx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxvaný článek.
Související ustanovení ústavního pořádku:
Související právní předpisy:
x xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxx
xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx poslání stanové v čl. 5 a čl. 6 Úst, totiž vyjádřit politickou vůli na základě svobodného hlasování při volné soutěži respektující základní demokratixxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxkoumání regulérnosti voleb, podstatným obsahem tohoto přezkoumání však musí být zjištění, zda chyby, k nimž došlo, jsou takového dosahu, že zpochybňxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxuje mezi ‚poměrným zastoupením' a ,většinovým systémem'. Jakkoli v čl. 20 Úst se stanoví, že další podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxtší srozumitelnost považuje ÚS za nutné konstatovat, že poměrný a většinový princip představují dva odlišné principy politického zastoupení, usiluxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxní funkcionování tohoto systému. Zatímco k výhodám většinového zastoupení náleží mimo jiné to, že zabraňuje fragmentaci stran a naopak podporuje jejxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxto rozhodnutí na koaličních jednáních po volbách, náleží k výhodám poměrného zastoupení mimo jiné to, že umožňuje maximální reprezentaci všech názorx x xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxné oba dva základní volební systémy produkují pouze za určitých sociálních a politických podmínek, a proto i při hodnocení uvedených účinků musí být brxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxn procesu diferenciace. Tak např. náhledy na to, co vůbec lze chápat pod pojmem demokracie, odlišují se v řadě případů v takovém stupni, že jsou zcela divxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxno jej chápat a vykládat ve spojitosti s nevyhnutelností procesu stálých změn, s oscilováním na různých dílcích plynulého kontinua, a proto s pouhou moxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxení uvedeme do souvislosti s procesem diferenciace a integrace, potom zdá se být zcela evidentní, ... že jisté omezení diferenciace při rozdělování maxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxické vůle jednotlivých voličů a pořízení jen diferencovaného zrcadlového obrazu názorových proudů a politických postojů voličů. Protože je lid též vxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx x x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxlební systém na zřeteli i schopnost taková rozhodnutí na xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxntace rozštěpená do většího počtu malých skupin s rozmanitými zájmy, což by tvorbu většiny značně ztížilo nebo úplně znemožnilo. V té fázi volebního prxxxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xvým složením umožňuje vznik politické většiny schopné jak vytvořit vládu, tak i vykonávat zákonodárnou činnost, jež jí dle Ústavy přísluší. Proto je x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxxxjí závažné důvody, zejm. pak za předpokladu, že neomezenou proporcionální soustavou dojde k roztříštění hlasů mezi velký počet politických stran, k bxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxí přípustnost existence omezovací
klauzule
, podmiňované však v každém případě pouze závažnými důvody a ve fázi stoupající hranice odůvodnitelné jen xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxah do proporcionálního systému, který ohrožuje jeho demokratickou substanci ... strukturování společnosti je provokováno působením odstředivýchx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxmickém postavení vůči všem ‚dostředivým' integračním projevům. Stejně jako tyto ‚dostředivé' integrační prvky, staly-li by se jediným faktorem socxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxečnost ke tvaru nepohyblivého monolitu, také naopak neúměrná dominance "odstředivých", diferenciačních, sil by lidské dění přeměnila v rej jakoukoxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxžen polaritně a korelativně fundovaný substrát, zabraňující na jedné straně neúměrné difúzi struktur, na druhé straně však i dosažení již neúměrného xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxlizuje-li se na půdě kontinua mezi krajními tendencemi, jejichž funkční napětí vylučuje zaujímání extrémních pozic. Také v politické praxi používanx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx kdy ke svému ideálnímu typu zůstává "přivrácen", jinými slovy, kdy projevuje tendence se tomuto typu v jeho zásadních aspektech alespoň přibližovat.x
xx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxmž má být s návrhem zákona hlasování vysloven souhlas jako s celkem (§ 95 odst. 3 a 2 JŘPS), je totiž již jen závěrem rozhodovacího procesu, v němž poslanex xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxu času a příležitostí k uplatnění svých návrhů (vyjádření svých politických postojů), aby jeho hlasování vůbec, a zejm. v této závěrečné fázi, bylo výrxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x x x xxxxx xa usnesení PS, vyslovující s návrhem zákona souhlas, je proto nutno nahlížet jako na rozhodnutí obsahující (v dané procesní fázi) výrok konečné platnoxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx PS zaslán Senátu bez zbytečného odkladu (§ 97 odst. 1 JŘPS), nemá ani věcnou ani časovou spojitost s vlastním rozhodovacím procesem Poslanecké sněmovnx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxcí Senátu (§ 97 odst. 2 až 4 JŘPS), nemá na vlastní rozhodovací proces PS nijaký vliv, tím méně by jej pak mohl obnovit. ... Komplikovanost materie, kterou xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x sobě ani ve spojení se snahou
ex post
"napravit omyl a zabránit vážným hospodářským škodám", nemohou odůvodnit porušení ústavně chráněného postupu v xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxné svobodným hlasováním; podmínky, které za kautel ústavou výslovně vyjádřených zajišťují ústavní legitimitu a legalitu přijatého rozhodnutí, a ktxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxnání a následného rozhodnutí, ale samy jsou při vzniku zejm. většiny
ad hoc
ovlivněny také daným časem, resp. okolnostmi, které z něj plynou. Takto ustxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx souvislostech v průběhu času svou početní relevanci mohou (mohly by) ztratit a stát se menšinou, která by však byla vystavena nebezpečí zvratu dříve přxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxích aktů, ale představuje, jako důsledek dosažené shody v daném čase (kompromisní politické vůle), také jednu ze záruk ústavnosti, která vylučuje z roxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xenátu, nezakládá důvod k tomu, aby PS již ukončený rozhodovací proces o návrhu zákona obnovila a v něm se vrátila k novému meritornímu rozhodování. Protx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxtí, ale také pro jeho stálost natolik významný, že jím daná hranice je ústavně nepřekročitelná, a jako taková svou podstatou má bránit vzniku potencionxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon' (čl. 2 odst. 3 Úst); ne tedy každá vůle parlamentního orgánu, ale toliko takovxx xxxxx xxxxxx xx xx xxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxlební soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení, to je taková porušení ustanovení volebního předpisu, která by měla za následek automatické zxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx, a to podle principu proporcionality. Tento proces je založen na ústavním principu ochrany rozhodnutí, které vzešlo z vůle většiny vyjádřené svobodnxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxškozuje práva menšiny' (jímž mají být věřící), a tím je v rozporu s čl. 6 větou druhou Úst. Čl. 6 Úst totiž zcela zjevně (srov. věta první) směřuje do obecnx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxxxí navrhovatelé, více nebo méně, jsou ve svém ústavním postavení chráněni speciálně - rozhodným (a uvažovaným) - článkem 16 (a čl. 15 odst. 1) LZPS."
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxn, respektujících základní demokratické principy. Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny, vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování věxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxná právní úprava je nevhodná či vyvolávající negativní důsledky, mohou usilovat o změnu v rámci politické soutěže, nikoliv v rámci soudní kontroly ústxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx porušil by nejen citovaná ustanovení Ústavy ČR, ale zejm. by učinil zbytečnou soutěž politických stran, jejichž úkolem je mj. právě předkládat, z hledxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxx resp. jeho obě komory nemohou postupovat libovolně, ale jsou vázány právem. Při výkonu legislativní činnosti jsou tak vázány především Ústavou ČR a s nx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxsanou část legislativní procedury, lze-li ji shledat za souladnou s vyššími hodnotami tvorby práva, demokratického politického systému apod. Dodržxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxmně očekávat, že případná omezení jejich základních práv provedená zákonem jsou výsledkem diskursu vedeného napříč politickým spektrem, a to diskurxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx proces, který umožňuje otevřenou diskusi mezi zastánci konkurenčních názorů, včetně názorů menšinových. Proto vystupují do popředí procedury zajixxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxmity zákona' ... Podobně jako v soudním rozhodování, i v parlamentním rozhodování vyžaduje idea ‚spravedlivého rozhodnutí', která je
imanentní
práxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxců všech politických stran v něm zúčastněných. Transparentní slyšení stran reprezentujících veřejnost přispívá k její identifikaci s produktem rozxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxna uvnitř exekutivy."
Z literatury:
Filip, J. Ústavní právo 1, 4. vydání, Brno: Doplněk, 2003;
Hayek, F. A. Právo, zákonodárství a svobodax xxxxxx
xxxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxkova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2003;
Holländer, P., Základy všeobecné státovědy, Plzeň: Aleš Čeněk, 2009;
Klokočka, V. Nxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx x x xxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx časopis, č. 2/1994, s. 3 - 12;
Klokočka, V. Ústavní systémy evropských států, Praha: Linde, 1996;
Samuelson, P., Nordhaus, W. Ekonomie, Praha: Sxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxě (Chrastilová, B., Mikeš, P., s. 114): "Zdá se mi, že by bylo smutné, kdyby Ústava vznikající koncem dvacátého století neobsahovala jediný ekologickx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxho rovnováhy a druhové rozmanitosti". Tento návrh se nakonec do textu Ústavy ČR prosadil, byť v poněkud redukované podobě.
2.
V judikatuře ÚS je člx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxá nejednotnost nepředstavuje zásadní problém, jelikož v tomto případě je zcela zřejmé, že se jedná nikoliv o ustanovení, které by vymezovalo formu vláxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxdnotově orientované bývají v teorii označovány jako tzv. ústavy třetí generace a začaly se objevovat teprve po druhé světové válce. Smysl zakotvování xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx prostý výčet lidských práv, nýbrž jako skutečně základní dokumenty státu, z nichž je dostatečně patrno, o jaký stát se jedná, k jakým hodnotám se hlásí a xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxbě mnohdy pouze technickou povahu a také by měly vést k aktivitě státních orgánů. Státní cíle a hodnoty by např. měly být vedeny v patrnosti při výkonu rozxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x coby určité rozpočtové priority.
3.
Čl. 7 navazuje na tu část preambule, která pojednává o odhodlání občanů společně střežit a rozvíjet zděděné přxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx prostředí, včetně informací o něm, a současně každému zakazuje při výkonu jeho práv ohrožovat či poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxránit životní prostředí. Na zákonné úrovni je komentovaný článek proveden především zákonem č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, a zákonem č. 114/19xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxcká literatura pojem veřejný statek (public good) vymezuje např. tak, že to je "
komodita
, z níž mají mít všichni lidé (v celé zemi nebo v nějakém městě) stxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxtku, jakým je např. kus chleba, který, když jej někdo spotřebuje, nemůže být spotřebován ještě někým jiným." (Samuelson, Nordhaus, s. 982). Pojmovým zxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxrnalit. Někteří ekonomové jdou ještě dále a dokonce dovozují, že veřejné statky musí být poskytovány bezplatně. Jejich klíčovou vlastností je totiž nxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxx xx x xxxpadě životního prostředí coby veřejného statku jako jeho klíčový pojmový znak akcentoval zejm. jeho nedělitelnost.
5.
Pojem životního prostředx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xx xxxx xx xx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejm. ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie (§ 2). Přírodní zdroje jsou definováxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx jež mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat, a to samy nebo za přispění člověka. Neobnovitelné přírodní zdroje sxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xresp. veřejné moci) respektovat tuto prioritu ve vlastní činnosti a dále jako legitimní důvod pro státní regulace určitých činností prováděných soukxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxravu myslivosti, na regulace plynoucí z vodního práva, na ochranu ovzduší apod.
7.
Při vymezení obsahu pojmů užitých v komentovaném ustanovení je xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické náxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxhranou a vytvářením územního systému ekologické stability krajiny; obecnou ochranou druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a zvlxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxchování, popřípadě i za použití zvláštních pěstebních a odchovných zařízení; ochranou vybraných nalezišť nerostů, paleontologických nálezů a geomxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xzemí a péčí o ně; účastí na tvorbě a schvalování lesních hospodářských plánů s cílem zajistit ekologicky vhodné lesní hospodaření; spoluúčastí v procexx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx hospodaření v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro život vodních a mokřadních ekosystémů při zachování přirozeného charakteru a přírodě bxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx změnách ve struktuře a využívání krajiny; ochranou krajiny pro ekologicky vhodné formy hospodářského využívání, turistiky a rekreace. Obecně je přixxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxostředí, kterou je ochrana ovzduší; diskutuje se rovněž o tom, zda do této oblasti nepatří i ochrana zvířat proti týrání.
8.
Výraz "šetrné využívánxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xe území nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení. Přípustnou míru znečišťování životního prostředí pak určují mezní hodnoty xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx živé organismy a ostatní složky životního prostředí.
9.
"Ochrana přírodního bohatství", resp. životního prostředí, je zákonem č. 17/1992 Sb. vxxxxxxx xxx xx xx x xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx činnosti na životní prostředí. Každý, kdo využívá území nebo přírodní zdroje, projektuje, provádí nebo odstraňuje stavby, je povinen takové činnostx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxbky a látky, či kdo je hodlá dovážet, je povinen zabezpečit, aby splňovaly podmínky ochrany životního prostředí a aby v případech stanovených tímto zákxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxvotní prostředí, nebo kdo využívá přírodní zdroje, je povinen na vlastní náklady zajišťovat sledování tohoto působení a znát jeho možné důsledky. Práxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxsobení na životní prostředí.
10.
Na komentovaný článek obsahově navazuje čl. 11 odst. 3 LZPS limitující výkon vlastnického práva. Tento totiž nexxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxerý může dojít podle čl. 11 odst. 4 LZPS k vyvlastnění nebo nucenému omezení vlastnického práva, je i ochrana životního prostředí (např. IV. ÚS 652/06)x
xxx
xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx osob. Takovýmto ústavodárcem předvídaným zákonem je horní zákon (č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, "horní zákon"), podle něxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xx xx x xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxeré je ve vlastnictví ČR, se považují nikoliv všechny, nýbrž pouze vyhrazené nerosty, jejichž
taxativní
výčet uvádí ustanovení § 3 odst. 1 horního zákxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxůmyslově vyrábět kovy, magnezit, nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět fosfor, síru a fluór nebo jejich sloučeniny, kamenná sůl, draselné, borxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxsející ustanovení ústavního pořádku:
Související právní předpisy:
zákon č. 17/1992 Sb., o životxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
1. Nález Pl. ÚS 15/96 (sv. 6, s. 213; č. 280/1996 Sb.):
"Ústavní úprava postavení jedince ve společnosti obsahuje ochranu individuálních práv a svobodx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxý a lidé nemohou být vyloučeni z jeho požívání. Příklady veřejných statků jsou národní bezpečnost, veřejný pořádek, zdravé životní prostředí. Veřejnxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxlivcům jako podíly. Pro základní práva a svobody je, na rozdíl od veřejných statků, typická jejich distributivnost. Aspekty lidské existence, jakými xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x x xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxlitických stranách atd., lze pojmově, věcně i právně členit na části a tyto přiřadit jednotlivcům. V případě
kolize
je nutné stanovit podmínky, za splxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx, podle které xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xx xx xxx x xxsl.):
"Veřejným statkem se určitý aspekt lidské existence stává za podmínky, kdy není možno jej pojmově, věcně i právně rozložit na části a tyto přiřadxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxstence, jakými jsou např. osobní svoboda, svoboda projevu, účast v politickém dění a s tím spjaté volební právo, právo zastávat veřejné funkce, právo sxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxího prostředí z hlediska uvedeného rozlišování nutno přisvědčit názoru stěžovatele, podle něhož skutečnost, že životní prostředí je veřejným statkxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx x xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x LZPS), jakož i práva v zákonem stanoveném rozsahu se jej domáhat (čl. 41 LZPS)."
3. Nález Pl. ÚS 34/03 (sv. 43, s. 541 a násl.; č. 49/2007 Sb.):
"64. Přexxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxost a zásadnost této ochrany je dána především skutečností, že ochrana přírodních hodnot se stala předmětem regulace přímo v Ústavě, podle jejíhož čl. x xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxivost a právo myslivosti společenskými aktivitami aprobovanými státem k ochraně a rozvoji jedné ze složek životního prostředí - zvěře. Zákon o myslivxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
x0. Při respektování zvláštního významu ochrany vlastnického práva je třeba zdůraznit také zákaz zneužití vlastnického práva na újmu práv druhých anexx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxěřuje realizaci výkonu vlastnického práva zájmy chráněnými zákonem.
82. Při hodnocení podstaty právní úpravy myslivosti ÚS dospěl k závěru, že se jexxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xi dokonce ve veřejném zájmu.
87. Jinak je tomu v případě nutného užívání honebních pozemků podle bodu 2., neboť realizace tohoto oprávnění předpokládx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxx xx z jakéhokoliv jiného důvodu vedoucího k realizaci práva myslivosti), není výkonem takového užívacího práva vlastník zásadně dotčen, takové užívací xxxxx xx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxa uvedené legitimní a proporcionální."
4. Nález IV. ÚS 652/06:
"Podle čl. 7 Úst stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xdst. 4 LZPS jako přípustné omezení vlastnického práva. Podle názoru ÚS toto omezení obstojí z hlediska všech kritérií vytýčených nálezem citovaným v xxxxx xxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxastníka vodního díla, tedy stejné (a přirozeně též stejně ústavně chráněné) právo, ale především, že - jak plyne z citovaného čl. 7 Úst - ochrana životnxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxadní právo na vlastnictví omezit."
Z literatury:
Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí, Praha: C. H. Beck, 2003;
Holman, R. Ekonxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxd, Praha: ASPI, 2003;
Samuelson, P., Nordhaus, W. Ekonomie, Praha: Svoboda, 1995;
Sládeček, V., Mikule, V., Syllová, J. Ústava České republikyx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xx
x xxxxxx xxxxxx xx xxeba samosprávu vnímat především jako součást veřejné moci v širším slova smyslu. Zjednodušeně řečeno je totiž pod výkonem veřejné moci nutno chápat nexxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxším smyslu, která je představována mimo jiné právě samosprávou (Filip, Svatoň, Zimek, s. 22). Tato úvodní poznámka přitom rozhodně nepředstavuje pouxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxx xmyslu) má současně dosti podstatný dopad i na bližší vnímání některých konkrétních xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x x xxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxí) existuje poměrně široká škála (přehledný soubor různých definic samosprávy poskytuje např. Sládeček, 2004, s. 522 - 529), obecně lze ovšem samosprxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x tom, jak se mají řídit, 2) svá rozhodnutí vykonávají a 3) hradí jejich náklady." (Chalupa, s. 5). Ve vztahu k výše vymezenému pojmu veřejné moci pak např. xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxnou, vykonávanou subjekty od státu odlišnými." Územní samosprávu lze současně charakterizovat prostřednictvím rozlišení jednotlivých definičníxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxšit tři teorie pojetí samosprávy (srov. např. Kadečka, s. 6 a násl.); podle teorie přirozenoprávní je samospráva na státu nezávislá a je přirozeným subxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxrie stát pouze svěřuje část své moci samosprávnému společenství. Teorie politická potom spatřuje podstatu samosprávy zejm. v personálním složení jexxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxat za převažující, územní samospráva "není pouhým výtvorem ústavodárce. Je výsledkem historického, kulturního, politického a sociálního vývoje. Sxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxn text Ústavy ČR, ale též její výklad.
2.
Při úvahách o ústavních zárukách samosprávy zaujímá stěžejní postavení samospráva územní, jejíž privilexxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx práva na samosprávu vykonávaného územními veřejnoprávními korporacemi (čl. 101 odst. 3 Úst) nelze opomenout ani "ostatní" samosprávu vykonávanou "xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxřešujícího pojmu pro tyto "ostatní" formy samosprávy se především užívá pojem samospráva "zájmová". Zatímco v případě samosprávy územní jde zejm. o sxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxo jinak definované skupiny osob rozhodovat ... na vlastní odpovědnost ... ve svém a současně i veřejném zájmu ... samostatně ... v rámci autonomních proxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xomentované ustanovení výslovně dopadá toliko na samosprávu územní, je třeba ústavní východiska "ostatní" samosprávy hledat v obecnějších ustanovexxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxdů", a také na čl. 21 odst. 1 LZPS zaručující obecně právo podílet se na správě věcí veřejných. "S ohledem na historické reálie je skutečností, xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxá komorami jakožto zákonem zřízenými veřejnoprávními korporacemi" (Koudelka, 2003, s. 44). Jak je přitom zřejmé, tato obecná východiska se netýkají xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxního zakotvení dostávalo i samosprávě zájmové, nemůže být ani přes absenci takového zakotvení o jejím ústavním významu pochyb, což ostatně dokládá i dxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xůže představovat např. zákon č. 183/2009 Sb., kterým se novelizoval mimo jiné zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx
xx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxných právnických profesí (advokáti, notáři) ponechal jejich samosprávným orgánům. Zatímco v případě samosprávy územní by takovéto svým způsobem nexxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxstatnou otázku pak v této souvislosti představuje též dlouhodobě diskutovaná samospráva soudcovská (čl. 81 a násl. Úst); všechny pokusy o zřízení vrcxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxdobí 1998 - 2002).
3.
Právo na územní samosprávu lze nejen z hlediska jeho systematického zařazení mezi základní ustanovení Ústavy ČR považovat bxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x x xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxo ohniska Ústavy ČR (srov. komentář k čl. 9 odst. 2 Úst) lze toto právo ve svých základních obrysech mezi uvedené materiální jádro nepochybně řadit (sroxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxho jádra Ústavy ČR netvoří) a jeho záruk pak nalézáme přímo v dalším textu Ústavy ČR, konkrétně v samostatné hlavě sedmé, což je z hlediska komparativníxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxokládal, že se zaručuje samospráva "obce a vyššího územního samosprávného celku". Vycházel tedy již z rozlišení obcí coby základních ÚSC na straně jedxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxx x xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxmní samosprávy prostřednictvím přímo voleného zastupitelstva (zastupitelská demokracie) či prostřednictvím místního a krajského referenda (demxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx mít vlastní xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xamosprávu jsou v obecné rovině poměrně striktně omezeny (srov. komentář k čl. 101 odst. 4 Úst). Jinak ovšem Ústava ČR "přenechává vymezení [územní samxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxxxx xxxklamované právo na samosprávu podle čl. 100 odst. 1?" (Sládeček, Mikule, Syllová, s. 66). V tomto ohledu ovšem není nezbytné se o ústavních garancích úzxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxímat též v podobě určitých záruk nezpochybnitelné
akceptace
vertikální dělby moci (srov. nález Pl. ÚS 1/2000), dále jako subjektivní garanci právníxx xxxxxxxxx xxx x x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xa územní samosprávu je třeba nicméně zdůraznit i to, jak činí např. Vedral (2006, s. 30), že je nutno v této souvislosti rozlišovat mezi výkonem uvedenéhx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx při němž jsou ÚSC vázány limity danými LZPS či Ústavou ČR (srov. komentář k čl. 101 odst. 4 Úst).
4.
Další konkrétní záruky nerušeného výkonu práva nx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxé ale v určité míře i moci zákonodárné), což je nepochybně jeden z dalších projevů shora naznačené vertikální dělby moci. V prvé řadě lze v této souvislosxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxit u ÚS proti nezákonnému zásahu státu, kterým bylo porušeno jejich zaručené právo na samosprávu [čl. 87 odst. 1 písm. c) Úst, § 72 odst. 1 písm. b) a násl. Zxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x xxxxx xxx], kdy pro její důvodnost musí být orgánem veřejné moci zasaženo ústavně zaručené základní právo nebo svoboda, je v případě komunální stížnosti "přezkxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx ústavně zaručenou ochranu ÚSC nejen před případným porušením čl. 8 Úst, ale též odpovídající garanci práv vycházejících z čl. 101 odst. 4 Úst, tedy i z jexxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx právních předpisů ÚSC vydaných na základě zmocnění uvedeného v čl. xxx xxxxx x x xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxx x xx xxxxx x x xxxxx xxxxx xxxxxože zákon může stanovit, že v této oblasti bude rozhodovat NSS [čl. 87 odst. 3 písm. a) Úst]. Zvláštní postavení v tomto ohledu přísluší zastupitelstvu kxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxto souvislosti přísluší i další důležitá oprávnění. Tato oprávnění mají podobu jednak oprávnění pasivních (negativních): zastupitelstvo kraje můžx xxxxxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx zásahy do práva na samosprávu prostřednictvím podzákonných právních předpisů moci výkonné či návrh na zrušení právních předpisů obcí), a jednak opráxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx zákonů [srov. čl. 41 odst. 2 Úst ve spojení s § 35 odst. 2 písm. a) KZř resp. § 59 odst. 2 písm. a) ZHMP]. V neposlední řadě pak Ústava ČR představuje též výcxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxsprávy na straně druhé [čl. 87 odst. 1 písm. k)]. V tomto případě nicméně zákonodárce využil svého oprávnění a delegoval rozhodovací pravomoc v oblasti xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xx x x xx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxnit i o existenci speciálního žalobního typu v rámci správního soudnictví (§ 67 SŘS), který předpokládá možný soudní přezkum některých rozhodnutí sprxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxkonu práva na územní samosprávu nemají pouze vnitrostátní podobu, ale jsou formovány též z hlediska společných mezinárodních standardů. Důležitou úxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxnal Authorities of Europe), jenž vznikl transformací tzv. Stálé konference místních a regionálních orgánů z rozhodnutí Výboru ministrů Rady Evropy v xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxx x985. EChMs je mezinárodní smlouvou ve smyslu čl. 10 Úst, a proto je třeba ji považovat za součást našeho právního řádu, neboť jejím signatářem je i ČR, ktexx x xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxké územní samosprávy (srov. např. Mrkývka, s. 158 a násl.). Zmínit je přitom třeba především z tohoto dokumentu plynoucí požadavek na ústavní zakotvenx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxrávního dozoru (čl. 8) či záruky přiměřených vlastních finančních zdrojů (čl. 9). Uvedené principy se nicméně vztahují na "všechny druhy místních spoxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxhváleného návrhu Evropské charty regionální samosprávy dočkaly též VÚSC, stalo se tak ovšem až v roce 1997. Tato
charta
nicméně ještě v současnosti v kxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxdě územní samosprávy na tomto stupni se jedná o problematiku politicky nesmírně citlivou, mimo jiné i díky složité situaci ve vztahu určitých členskýcx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxatě v mnoha ohledech z obdobných základů jako EChMS (srov. Cogan, s. 55 a násl.). "Oproti právu na místní samosprávu je právo na regionální samosprávu jexxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxx xxforem veřejné správy
ambivalentní
povahu, může být projektována a prováděna buď jako nástroj centralizace, nebo decentralizace" (Pomahač, 1999, sx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxy regionální samosprávy) poznamenat, že se jedná o smluvní dokument jen stěží přímo uplatnitelný (self - executing), jemuž chybí např. jednotný autorxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx k čl. 10 Úst). Závěrem lze poznamenat, že činnost Rady Evropy ve vztahu k územní samosprávě samozřejmě není omezena pouze na EChMS či obdobnou chartu pro xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxx
xxxxxxející ustanovení ústavního pořádku a mezinárodních smluv:
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx x. s.).
Související xxxxxx xxxxxxxxx
xxxx
x xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xx xx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxuje místní samosprávu za nezastupitelnou složku rozvoje demokracie. Místní samospráva je výrazem práva a schopnosti místních orgánů, v mezích danýcx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxx xx 7 a násl.; č. 107/2000 Sb.):
"Přijetím Ústavy byl především odstraněn jeden ze základů starého ústavního řádu, jímž byl systém národních výborů budoxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxo orgánů státní správy a státní moci a Česká národní rada dokonce jako ‚nejvyšší orgán státní moci' podle čl. 102 ÚZFed. Tento systém byl nahrazen právníx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx, má jen moc zákonodárnou a jakoukoli výkonnou příp. soudní pravomoc postrádá. Jediná výkonná pravomoc Poslanecké sněmovny spočívá v možnosti discipxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx vyšetřovací komisi pro vyšetřování věcí veřejného zájmu a možnost interpelovat vládu a její členy. Nesmí tedy Poslanecká sněmovna jakkoli do moci výkxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxx xx x x xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx konstatuje, že podaný návrh obsahově představuje zvláštní typ ústavní stížnosti, upravený v čl. 87 odst. 1 písm. c) Úst a v ustanovení § 72 odst. 1 písm. xx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx v několika směrech zásadním způsobem odlišuje od úpravy ‚obecné' ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Úst, a to - mimo jiné - i v tom směru, že zatxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx stěžovatele, v případě tzv. ústavní stížnosti komunální hodnotí Ústavní soud i zákonnost zásahu státu."
5. Nález Pl. ÚS 13/05 (sv. 37, s. 593 a násl.x xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx nelze dovodit na úrovni ústavní, že by - vzdor jinému rozsahu pravomoci Parlamentu a územních samospráv - pro udržení a rozvoj demokracie byly parlamenxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxd, nemůže být, byť nepřímo, distribuována z parlamentu směrem dolů, ale naopak musí vyrůstat jako produkt občanské společnosti zdola až k nejvyšším orxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxustálým změnám a byla i prostřednictvím ztížené procedury pro jejich přijetí pokud možno stabilizovaná, je stejně tak žádoucí, aby takovéto stabilizxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxe-li se v úvahu, že na rozdíl od voleb do Senátu a do PS, pro něž je volební systém ústavně předepsán, jsou volby členů zastupitelstev zákonem podrobeny jex xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxo by zcela nevhodné připustit možnost změn volební procedury, na jejímž základě jsou zastupitelstva územních samosprávných celků vytvářena, a to i naxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxnimální, a navíc nemusí být většinou existující v obou komorách Parlamentu. Pakliže by byl akceptován názor PS, dle kterého i v případě projednávání záxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxuhá Úst), nic by nebránilo tomu, aby PS proti vůli stabilizující komory Parlamentu upravovala i zcela rozdílná volební pravidla pro každé lokální a regxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xádný důvod, proč by měla být zastupitelstva obcí a krajů volena právě dle regulí vyhovujících vládní většině, však neexistuje."
6. Nález Pl. ÚS 34/0x xxxx xxx xx xxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxty mají vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu (čl. 101 odst. 3). Na ústavní úrovni se též potvrzuje demokratický ráz samosprávy v garancx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x x x x xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx Vymezení oné části veřejných záležitostí, již je místní nebo oblastní společenství občanů způsobilé řídit, je svěřeno zákonodárci, čili státní moci xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xymezení záležitostí územně omezeného významu, které se svěří územním samosprávným celkům, počítají i ústavy řady dalších evropských států.
Ústavox xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxci. Nepoliticky, vysloveně z právních, ekonomických, politologických a dalších hledisek, lze stěží předem určit, které záležitosti mají místní nebx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxosti zřejmě místního či oblastního rázu mohou získat celostátní význam, např. mohou být dotčena základní lidská práva a svobody nebo se důsledky mohou xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xeský ústavní standard místní samosprávy je doplněn a obohacen standardem, který vyplývá z mezinárodních závazků ČR, jmenovitě EChMS sjednané 15.10.xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xx xxx xxx x x xx xxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxx xmlouvou o lidských právech, netýká se jednotlivců, nýbrž společenství občanů, zakládá kolektivní práva. Z toho vyplývají zvláštnosti jejího výkladx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxndard územní samosprávy je vyjádřen vlastnostmi, které má samospráva smluvní strany vykazovat, resp. práv, jež má požívat. Smluvní strany mají povinxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xChMS sama v řadě ustanovení počítá s podrobnou vnitrostátní právní úpravou, která zajisté představuje meze, ve kterých se územní samospráva bude pohyxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxh stran mohou podrobně vymezovat okruh záležitostí spravovaných územní samosprávou včetně těch, které má samospráva za povinnost sledovat, její orgxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxí z územní samosprávy svrchovaná tělesa blížící se státům.
EChMS není vybavena tvrdými nástroji svého prosazování, chybí mechanismus vyřizování stxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxtečně EChMS porušujícím. Jsou k dispozici jen politické nástroje; smluvní strany mají povinnost informovat Radu Evropy o změnách legislativní úpravx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxuce sledující stav a vývoj územní samosprávy v jednotlivých členských státech(...). Chybí nicméně jednotný autoritativní výklad ustanovení EChMS, xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx směrem k jejich legislativě i praxi týkající se územní samosprávy. Běžně se přitom ustanovení EChMS nedovolávají.
Slabost nástrojů prosazování EChxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxvní soud je na základě širokého - k mezinárodnímu právu vstřícného - pojetí ústavního pořádku (čl. 112 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 2 Úst) oprávněn posxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxole ústavnosti zákonů nebrání. Nelze však zapomenout na její povšechný ráz, jenž otevírá široký prostor pro politické uvážení zákonodárce smluvní stxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx zda nedošlo k překročení EChMS vytyčených mezí.
Z ustanovení Ústavy i EChMS lze dovodit, že zákonná omezení a pokyny pro působení územní samosprávy jxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xvazující, jsou-li k tomu důležité ospravedlnitelné důvody."
7. Nález I. ÚS 181/01 (sv. 30, s. 97 a násl.):
"Ve zkoumaném případě jde o problematiku xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xovoláních, kde je dán silný veřejný zájem na jejich řádném výkonu. Tyto komory jsou právnickými osobami veřejného práva, zřizované zákonem, vybavené xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx - příslušníky určitého profesního stavu - vykonává určitá mocenská oprávnění, mezi něž typicky patří právě kárná pravomoc. Tato pravomoc však samozřxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx přezkum.
(...) Pouze jako
obiter dictum
Ústavní soud k tomuto údajnému rozporu, jehož podstatou je otázka, zda je či není členství v Komoře veterinárxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxory (...) jedná se o povolání, na jehož kvalitním výkonu je značný veřejný zájem (podobně jako na řádné činnosti advokátů, notářů, lékařů, lékárníků, pxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxékoli samosprávy z principu omezuje státní byrokracii, umožňuje lidem starat se bezprostředně o věci, které se jich přímo dotýkají a tím přispívá k větxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xrvat na bezpodmínečném dodržování základních práv a svobod, která jsou pod ochranou nezávislé soudní moci, a v jejím rámci jako ‚ultima ratio' pod ochrxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxmní" veřejnoprávní
korporace
profesní samosprávy vykazují (obdobně jako samospráva územní) následující znaky: 1) jsou zřizovány zákonem, 2) jsou xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xsou hospodářsky a rozpočtově na státu nezávislé, 6) nesou odpovědnost za své jednání, 7) jednají nejen ve svém zájmu, nýbrž i zájmu veřejném nebo obecnéxx xx xxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxje. Česká lékařská komora znaky 1) - 5) naplňuje beze zbytku (...) a rovněž je seznatelná odpovědnost Komory v rovině civilní a správní. Akty České lékařxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxní komory nebo u Komory patentových zástupců České republiky - se jeví úprava normotvorné pravomoci a její soudní kontroly). Jednání ve veřejném, respx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxou komoru odlišují od těch sdružení "soukromoprávních", jež požívají samozřejmé ochrany podle čl. 11 ÚPS, resp. čl. 20 odst. 1, příp. čl. 27 odst. 1, odsxx x xxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxx x x xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx pak logicky platí, že závěr o vyloučenosti zásahu do svobody sdružování platí i ve vztahu k té její negativní složce (právu "se nesdružovat"), jež vycháxx x xxx xx xxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxx. 1 zákona č. 220/1991 Sb. tudíž v kolizi s čl. 20 odst. 1 (čl. 27 odst. 1, odst. 2) LZPS není."
9. Rozsudek NSS Komp 2/2004 (č. 1429/2008 Sb. NSS):
Žalxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxostředí soud jako nepřípustnou odmítne [§ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 99 písm. a) s. ř. s.]. Krajský úřad v takové věci nemůže představovat stxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxadem [§ 97 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]."
Z literatury:
Cogan, R. Krajské zřízení, Praha: ASPI, 2004;
Filip, J. Ústavní právo I. díl. Základní poxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxávní vědu a praxi, č. 2/1995, s. 19 - 26;
Filip, J. Územní samospráva jako ústavní materie x xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx x xxx
Filip, J., Svatoň, J., Zimek, J. Základy státovědy, 2. vydání, Brno: Masarykova univerzita, 1999;
Grospič, J. K otázkám ústavních základů územxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x992;
Jirásková, V. Územní samospráva a její proměny v čase, in Suchánek, R., Jirásková, V. et al. Ústava České republiky v praxi. 15 let platnosti zákxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx01, příloha, s. 1 - 5;
Kadečka, S. Právo obcí a krajů v České republice, Praha: C. H. Beck, 2003;
Koudelka, Z. K ústavní charakteristice samosprávyx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx x x xxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xx x xxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxaha: Linde, 2007;
Mikule, V. K ústavním základům územní samosprávy, in Kysela, J. Deset let Ústavy ČR. Východiska, stav, perspektivy, Praha: Eurolxx
xxxxxxx
x xxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxzita, 2000, s. 158 - 168;
Pomahač, R. Reforma místní správy a evropské právo, in Mates, P. Reforma veřejné správy, Praha: ASPI, 2007, s. 157 - 179;
Pxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxiticko - právny jav, Právny obzor, č. 10/1990, s. 825 - 838;
Sládeček, V. O (neúzemní) samosprávě, in Jirásková, V., Suchánek, R. Pocta Prof. JUDr. Váxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx, Praha: C. H. Beck, 2007;
Šamalík, F. Samospráva a státní správa: součinnost nebo konkurence? Právník, č. 2/1994, s. 103 - 113;
Vedral, J. Právní xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx x x xxx
Vedral, J., Váňa, L., Břeň, J., Pšenička, S. Zákon o xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxem, Praha: ASPI, 2007;
Zářecký, P. Úprava územní samosprávy v Ústavě České republiky, Správní právo, č. 4/1993, s. 193 - 216.
[Změna xxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xR lze provést pouze formou ústavního zákona, 2. ani formou ústavního zákona nelze narušit materiální ohnisko Ústavy ČR a 3. toto materiální ohnisko nxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xx představuje zemi s tzv. polylegální ústavou. To znamená, že formální ústava není tvořena jediným dokumentem, nýbrž hned několika ústavními zákony, kxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx např. v tom smyslu, že by Ústava ČR (či LZPS) měla být automaticky aplikována přednostně, jelikož je nadána jakýmsi vyšším stupněm závaznosti. Lze tak xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxná jednak z obecných interpretačních metod (např. pravidla vztahu normy dřívější a pozdější, obecné a zvláštní) a zejm. z obsahu a účelu těchto norem. Nxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxji přijatým ústavním zákonem. Právě jako referenční kritérium určité vnitřní obsahově podmíněné hierarchie ústavního pořádku slouží odst. 2 komentxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxtavy ČR ve smyslu ústavního zákona č. 1/1993, nýbrž celého ústavního pořádku. V opačném případě bychom totiž dospěli ke zjevně absurdnímu, a tedy i nepxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx formou samostatného nenovelizujícího ústavního zákona, případně ústavního zákona novelizujícího jiný ústavní zákon než je Ústava ČR, xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xx
xx
xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x hierarchii právního řádu na jeho úplném vrcholu. Je proto logické, že jakékoliv doplňování či změny ústavního pořádku lze provádět výhradně ústavnímx xxxxxxx
xx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxou v Ústavě ČR popsány odlišně. Ohledně bližšího popisu ústavodárného procesu proto odkazujeme na komentář zejm. k čl. 39, 41, 44, 45, 46, 47 a 50 až 52 Úsxx
xx
xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxo v případě běžného zákona poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo VÚSC (čl. 41 Úst). K návrhu ústavního zákona má právo se vyjádřxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxn není přijat. Naopak postavení prezidenta republiky je oproti přijímání běžných zákonů slabší, jelikož v tomto případě právo suspenzivního veta nemx xxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xákonné opatření Senátu. To znamená, že touto formou nesmí být přijat žádný ústavní zákon.
7.
Rigidita ústavních změn je zaručena pouze požadavkem xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxledné schválení většinou přítomných senátorů (anebo fikcí schválení, která nastane, jestliže se k němu Senát do 30 dnů od postoupení nijak nevyjádří)x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xeho pozměňovacích návrhů, příp. překonání jeho veta novým hlasováním, u něhož je vyžadována nadpoloviční většina všech poslanců. Od běžného zákona sx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxx xxxxxxx xxsí být vyjádřen kvalifikovanou většinou.
8.
Dlouhodobě proto bývá v odborné veřejnosti kritizováno (např. řada textů in Dančák, B., Šimíček, V.)x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x zkrácení volebního období PS v letech 1998 a 2009, ironicky označované za příklady "ústavního adhocismu"). Velmi pěkně se k této otázce v obecné rovině xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxí součástí je právo, které spolu s neformálními pravidly lidského chování musí přejít do vědomí lidí. Jenom skrze lidské vědomí (a svědomí) se právní noxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxstva, byla jím akceptována a vnitřně přijata, vyžaduje určitou dlouhou dobu. To je ten důvod, proč každá změna ústavy musí být přijímána velice opatrně x xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xstavní normy naplňují hodnotové standardy dané civilizace a jsou systémově sladěny a vyváženy, pak je méně důležitá ústavně technická podoba těchto uxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx než ho měnit podle toho, jak se nám to právě hodí" (s. 68).
9.
Právě v zájmu na posílení stability ústavního pořádku zůstává de constitutione ferenda xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xvoutřetinová většina namísto stávající většiny třípětinové; dvoutřetinová většina je vyžadována např. ve SRN) anebo přímým či nepřímým zapojením lxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxdu (např. Švýcarsko, Dánsko, Irsko, Francie; ve formě fakultativního referenda též Švédsko a Itálie); nepřímým pak podmínku schválení ústavy nově zvxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xrovádění ústavních změn, je existence některých nezměnitelných ustanovení (viz komentář k odst. 2) a také časová omezení změn ústavy, kdy ke změně ústxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx
x xxxxx xx
xxx
xx xxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxx xxxxxze možných změn ústavy od sebe odlišuje následující pojmy: 1. zničení ústavy (Verfassungsvernichtung), tj. odstranění existující ústavy za současnxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxnu ústavy (její revizi), tj. změnu textu platné ústavy, 4. prolomení ústavy (Verfassungsdurchbrechung), tj. porušení ustanovení ústavy pro jeden nexx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxkterých ustanovení ústavy. Tento autor připomíná, že možnost změny ústavních zákonů není samozřejmá, nejedná se o normální funkci státu, jako tomu je x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xyplývají ze správně chápaného pojmu ústavní změny. Ústavněprávně zakotvené oprávnění ‚měnit ústavu' znamená, že mohou být nahrazena jednotlivá nebx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx dodatkům atd., nikoliv ale oprávnění dát novou ústavu a také ne oprávnění změnit, rozšířit nebo nahradit vlastní základ této příslušnosti k revizi ústxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxmittt označuje za zničení ústavy, její odstranění, prolomení a suspenzi. V tomto případě totiž dochází ke skutečné výměně ústavního suveréna a k nahraxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxi konstituované (viz komentář k čl. 2 Úst). V německé terminologii se tak rozlišuje "ústavodárce" (Verfassungsgeber) a "ústavozákonodárce" (Verfasxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxentant lidu, pouvoir constitué. Z toho je dovozováno, že "ústava jako celek nemůže být změněna, zrušena či nahrazena novou. Tomu odpovídá, že také jednxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxvodárce" (Maunz, Dürig,
Art.
79, s. 11 - 12).
12.
Komentované ustanovení - plně v logice popsaného teoretického konceptu C. Schmitta - zakazuje zmxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxřádku nebo jeho materiální ohnisko, chráněné klausulí věčnosti (z německého Ewigkeitsklausul). Zjevnou pozitivně právní inspirací byla právě němexxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxd stanovených v článcích 1 a 20 je nepřípustná" (čl. 79 odst. 3 ZZ; čl. 1 garantuje důstojnost člověka a čl. 20 principy demokratického a sociálního státux xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxkace materiálního ohniska: zatímco německá úprava je poměrně konkrétní, přenechává komentované ustanovení značný prostor pro výklad pojmu "podstaxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxostátnímu právu, nýbrž i ve vztahu k mezinárodním závazkům ČR. Pokud totiž platí, že ani ústavodárce nesmí zasáhnout či dokonce negovat toto "tvrdé jádxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx ÚS 19/08, bod 114), "ústavní princip výkladu domácího práva souladně se závazky ČR vyplývajícími z jejího členství v EU je omezen možným významem ústavxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxkud domácí metodologie výkladu ústavního práva neumožňuje vyložit příslušnou normu souladně s evropským právem, je pouze na ústavodárci xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx. 9 odst. 2 Ústavy), jež nejsou v dispozici ústavodárce, pročež pravomoc měnit tyto náležitosti nelze přenést ani smlouvou podle čl. 10a Ústavy."
14x
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx změna ústavy, která by se týkala územní celistvosti. Podobně platí podle Ústavy Itálie, že "republikánská forma nemůže být předmětem ústavní změny" (xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xepubliku, a dále ustanovení čl. 2 odst. 1, čl. 4 odst. 1, 4 a 7, čl. 5 odst. 1 a 3, čl. 13 odst. 1 a čl. 26" (čl. 110 odst. 1). Citované články, na které se odkazujex xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxčanům; práva na rozvoj osobnosti a na účast na sociálním, hospodářském a politickém životě země; nedotknutelnosti osobní svobody; nedotknutelnosti xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxlejší. Podle čl. 288 totiž změnou ústavy nemůže být měněna:
a)
národní nezávislost a celistvost státu,
b)
republikánská forma vlády,
c)
odxxxx xxxxxx xx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx veřejného, soukromého a družstevně-sociálního sektoru vlastnictví výrobních prostředků,
g)
existence hospodářských plánů v rámci smíšeného xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxenství všeobecnou, přímou, tajnou a pravidelnou volbou, jakož i ochrana poměrného zastoupení,
i)
pluralismus
názorů,
pluralismus
v politickxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxitická a správní samostatnost souostroví Azor a Madeiry.
15.
Koncepce nezměnitelných ustanovení ústavy myšlenkově navazuje na učení o spolexxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx
xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxsensuálním průnikem hodnot, vůle a zájmů občanů daného státu. Občané se dobrovolně zřekli části svého autonomního postavení ve prospěch státu, a jsou xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xtraně druhé však mají právo požadovat od státu ochranu a plnění obecných zájmů. Zejm. mohou od státu legitimně očekávat ochranu svých základních práv a xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx na odpor. Pokud bychom si totiž jeho obsah přerozprávěli do hovorové mluvy, lze jej vyjádřit následně: občané se dobrovolně vzdali části své svobody ve xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx a základních svobod. Pokud však tato druhá smluvní strana není schopna tuto svoji povinnost plnit ("činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonnýxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxtovaná ustanovení potvrzují ústavní koncepci primátu jednotlivce před státem, který uzavřením společenské smlouvy rozhodně neztrácí celou svoji axxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xasahovat, a to ani formou ústavních zákonů. Myšlenka společenské smlouvy totiž pojmově předpokládá, že stát se nemůže vůči svým občanům projevovat poxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxhodnout, s nimiž je třeba vyjednávat.
16.
Jak připomíná V. Klokočka, trpká historická zkušenost s hodnotově neutrálními ústavami vedla v poválečxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxeny nad a mimo kompetenci ústavních orgánů a vymykají se proceduře ústavních změn. Ústava tak váže aplikaci práva jak na zákonnost, tak i na respektováxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xdst. 2 Ústavy se tak stala ustanovení, která garantují především permanentní xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxcké povahy ústavního zřízení, jež nespočívají jen v procedurálních úpravách, nýbrž mají materiálně právní charakter, signalizují přechod od formálxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xacionálnímu chápání: stát se nemá chovat jen zákonně, ale současně i spravedlivě" (1/1994, s. 7 - 8). Jak k tomu uvedl ÚS (Pl. ÚS 19/93),
konstitutivní
pxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xadá ústavní stát. Odstranění některého z těchto principů, provedené jakýmkoli, byť i většinovým anebo zcela jednomyslným rozhodnutím Parlamentu, bx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxho ohniska ústavy zpochybňuje, je zhruba tato: jak je možné tvrdit, že ústavodárce nesmí změnit některé části ústavy, jestliže i samotný tento zákaz byx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xřipustili, že jest určitá norma myslitelna jako nezměnitelná součást příslušného normového souboru (např. norma, stanovící republikánskou formu sxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxo otázku dává přesvědčivou odpověď německá doktrína ústavního práva, kterou v našem prostředí představuje a dále rozvádí, resp. konkretizuje na příkxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xámec fungování určitého systému, který se musí bránit svojí negaci. Nezměnitelnost ústavy je projevem suverenity suveréna; její (výše citovanými slxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxému. Jinak řečeno, materiální ohnisko ústavy chrání stávající ústavní systém (demokratický právní stát) a jeho významnějším narušením hrozí přechox x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx o něco jiného: stávající systém musí využívat všechny dostupné prostředky k tomu, aby této změně účinně zabraňoval.
18.
Takto viděno si dokonce doxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxzřejmě, bylo by daleko obtížnější tento zákaz dovodit z jiných ustanovení ústavního pořádku a zejm. z "povahy věci", máme nicméně za to, že jiná odpověď xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx deklaroval. A jsme opět u
fikce
společenské smlouvy, která xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxit. Není totiž oprávněn svůj
mandát
překročit.
19.
Teze o materiálním ohnisku ústavy je pochopitelně velmi blízko koncepci tzv. bránící se demokxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxt se bránit proti narušení jeho podstaty, resp. proti zneužití demokratických institucí k faktickému popření demokratického systému. Proto je uznávxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxurality a ochrany práv a svobod jiných, trestat za skutkové podstaty některých "protistátních" trestných činů apod.
20.
Domníváme se, že komentoxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxobem je možné zabránit přijetí takového ústavního zákona, který by tento článek porušoval.
21.
V první nastíněné otázce se přikláníme spíše k užšíxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxsně k jejich devalvaci, a v konečném důsledku tedy i ke zpochybňování smyslu komentovaného ustanovení. Jeho smyslem je totiž chránit pouze ty nejdůležxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xa zřeteli, že tyto principy jsou značně
abstraktní
a musí být konkretizovány a zejm. řádně vykládány v souladu s jejich smyslem. Proto je velmi důležitx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xhrožení základů demokratického státu.
22.
Potvrzení správnosti spíše restriktivního přístupu k obsahu materiálního ohniska ústavního pořádkx xxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxx x xxxxx x x xxx x xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx nyní komentované ustanovení změnu pouze "podstatných náležitostí demokratického právního státu". Je tak zřejmé, že množina atributů, na které míří xxx x xxxxx xx xx xxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxx xxx x xxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx státu, které jsou skutečně základními, tj. jejich odstraněním by došlo k faktickému odstranění podstaty současného ústavního systému.
23.
Při oxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxdka pouhými odkazy na doktrínu, příp. na úpravu v zahraničních ústavách, avšak bez toho, že by současně zformuloval vlastní názor. Přesto si dovolujemx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx
x
xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxod,
-
panství práva (vázanost právním řádem),
-
volná soutěž politických stran (čl. 5 Úst),
-
rozhodování většiny se současným respektovxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxx xx xxxx
x
xxxxx xxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx x1, 82 Úst),
-
právo na územní samosprávu (zejm. čl. 8 Úst; samozřejmě toliko ve svých základních rysech, nikoliv např. ve smyslu dvoustupňovosti saxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx
x
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxx
xxx
xxxxxx xo materiálního ohniska ústavního pořádku vědomě neřadíme republikánskou formu vlády či unitární státní zřízení, jakkoliv citované zahraniční příkxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xeště sama o sobě neznamená narušení podstatných náležitostí demokratického právního státu (řada monarchií a federací může být daleko výkonnějšími dxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxzalitě základních práv a svobod) nedomníváme, že existuje jakési univerzální (ve smyslu stejně velkého a naplněného identickým obsahem) materiální xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx podmíněno konkrétními historickými okolnostmi, které nějakým způsobem reflektuje (např. portugalský akcent na práva odborových sdružení či na smíxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxré státy považují republikánskou formu vlády za natolik zásadní, že deklarují její nezměnitelnost, máme za to, že tento rys v podmínkách ČR již nelze poxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxčujeme závěrem, že považujeme za udržitelné pouze tvrzení o existenci základních prvků ústavních systémů, které jsou v zásadě společné ve všech civilxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx, vystopovatelné v ústavních systémech jednotlivých zemí, pak odvisí od priorit daných v těchto zemích a nelze je považovat za univerzální.
26.
Ke xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxní a následné. Preventivní prostředky by samozřejmě měly zabránit tomu, aby takováto situace vůbec vznikla. Ústavodárce totiž zakotvením komentovaxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxoto můžeme namátkově zmínit již samotné znění slibu poslanců a senátorů, kteří se výslovně zavazují zachovávat Ústavu ČR (čl. 23 odst. 3 Úst), a také celxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxlní takové, kdy ústavodárce sezná, že přijal protiústavní ústavní zákon a situaci napraví sám jeho zrušením. Toto řešení by sice bylo nejjednodušším, xxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxsolutně extrémních situacích např. vojenského puče, revoluce či okupace cizí mocností, tedy skutečně jen v reálné situaci nahrazování jednoho ústavxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxlní ohnisko Ústavy ČR. Doktrína se k této otázce stavěla značně rozporuplně; např. J. Filip měl dosti opatrně za to, že "podle čl. 87 odst. 1 Ústavy se to zxx xxx x
xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxx xx xx x xxxx xxxxxx xxxxx xxsadním způsobem vyslovil v nálezu Pl. ÚS 27/09, kterým zrušil ústavní zákon č. 195/2009 Sb., o zkrácení xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xompetenční (zmocňovací) a podmínky materiální (souladu s nezměnitelnými principy demokratického právního státu). Dospěl totiž k závěru o jeho ústaxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxx x xxx x xxxxx x Úst v intenzitě zakládající zásah do čl. 9 odst. 2 Úst.
30.
Jakkoliv se stavíme k předmětnému nálezu ÚS kriticky (viz body 34 - 35) a máme za to, že v danxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xamotné kompetenci ÚS rozhodovat o protiústavnosti ústavního zákona. Nabízíme pro to následující argumenty.
31.
Především je třeba odlišovat sixxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx jelikož nebyl projednán a schválen příslušnou procedurou (např. se pro něj vyslovila jen prostá a nikoliv kvalifikovaná většina poslanců). V tomto přxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xe všemi důsledky z toho plynoucími, včetně
kompetence
ÚS ho jako běžný zákon zrušit. Pokud bychom v těchto případech kompetenci ÚS vyloučili, mohlo by x xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx je toto řešení nepřijatelné. Lze dokonce uvést, že v těchto případech by situace mohla být řešena i faktickou činností orgánů aplikujících právo, kterx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxť s ohledem na právní jistotu vhodné - např. by bylo postaveno najisto, zda je novelizace takovéhoto aktu proveditelná ústavním či běžným zákonem) a posxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxce by nastala tehdy, když by sice byla nesporně zachována formální procedura přijímání ústavního zákona, nicméně jeho obsah by protiřečil materiálníxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxzlišovat dvě kategorie ústavních zákonů (nadústavní a ústavní). Pokud totiž vycházíme z dříve prezentovaných úvah o tom, že ne vše je ve volné dispozicx xxxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxerý bude jeho excesy
eliminovat
či alespoň tlumit. Jinak řečeno, dává smysl hledat xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxtavního pořádku) na straně jedné a uplatnění práva na odpor jako jediná obrana proti takovémuto zásahu na straně druhé.
33.
Normativní vyjádření mxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxstí však nemůžeme vidět pouze samotný text ústavních zákonů, nýbrž také soubor hodnot, principů a zvyklostí, z kterých tento text vychází a v souladu s nxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxx xxxxx z přímé aplikace čl. 83 Úst. K podobnému závěru dospěla německá doktrína, podle níž z nepřípustnosti změny ZZ v jeho materiálním ohnisku "plyne, že takoxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
34.
V precedenčním případu Pl. ÚS 27/09 je nicméně argumentace ÚS nepříliš přesvědčivá zejm. v následujících ohledech. Pokud totiž připustíme koxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xíci, že se vůbec nejedná o ústavní zákon, a současně ho pro zásah do tvrdého jádra ústavy zrušit. Buď se totiž jedná o takový akt, který ústavním zákonem nexx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxstence
kompetence
), anebo se jedná o ústavní zákon, který je třeba jako takový zrušit z obsahových důvodů. Právě tuto otázku nicméně ÚS v řešené věci jasxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxovaně pojmenoval jako "normu opatření" a naznačil tak svoje pochybnosti, zda se vůbec o ústavní zákon jedná, když konstatoval, že "ústavní zákon č. 195xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxslu nikoliv jako právního předpisu, nýbrž pouze jako
ad hoc
přijatého opatření. Zde je však zcela legitimní otázka, zda potom byla vůbec dána věcná půsxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xřeba přerušit řízení o ústavní stížnosti a ve věci měl rozhodnout přímo tříčlenný senát.
35.
Na straně druhé však ÚS napadený ústavní zákon zrušil pxx xxxxxx x xxx x xxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxčně kompetencí rušit zákony podle čl. 87 odst. x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xohoto data byl ústavní zákon platný?) apod. Přitom z předmětného nálezu není ani jednoznačné, zda oba kritizované momenty ústavního zákona (chybějícx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xákon zasáhl tvrdé jádro ústavního pořádku. V závěrečném shrnutí totiž ÚS obě tyto rozdílné cesty dokonale promíchal, když konstatoval, že pojmovým znxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx podmínka procedurální.
36.
Domníváme se proto, že se k otázce možného zrušení ústavního zákona pro rozpor s materiálním ohniskem Ústavy ČR bude mxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx čl. 9 Úst. Jestliže se totiž v jeho úvodu dozvídáme, jakou formou je možno změnit Ústavu ČR, dále text pokračuje vymezením ústavního prostoru, který nelxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxm, nýbrž ani výkladem právních norem. Zatímco tedy v případě předchozího odstavce byl adresátem předmětného omezení především ústavodárce, je nyní úxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxby (fyzické a právnické).
38.
Z tohoto ustanovení tedy přímo plyne povinnost všech subjektů aplikujících právo vykládat právní normy ústavně konxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxně konformního výkladu, převzatá z judikatury německého Spolkového ústavního soudu, totiž znamená, že pokud subjekty aplikující právo dospějí ke zjxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxček, 1999). Jak k tomu uvedl Spolkový ústavní soud, "odporuje-li norma v každém z možných výkladů Základnímu zákonu, pak je jako taková protiústavní. Pxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxdnou a musí být vykládána ústavně konformně" [BVerfGE 19 S. 1(5)]. "Pokud jsou možná dvě rozdílná znění jedné normy, tak musí mít přednost to z nich, kterx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxx xxxxxx
xxx
xxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x x xlediska koncepce zneužití práva. Zneužitím práva je situace, kdy někdo vykoná své subjektivní právo v souladu se zněním příslušných norem, avšak způsxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxo nezná chování zároveň dovolené a zároveň nedovolené; vzhledem k tomu, že ze zásady
lex specialis derogat legi generali
vyplývá, že zákaz zneužití prxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx, proto nemůže být poskytována ochrana. Právě na tyto případy myslí odst. 3, když stanoví, že výkladem právních norem (tj. jejich jazykového znění) nelxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx důležité i proto, že jednoznačně preferuje výklad teleologický nad prostým jazykovým výkladem. Zcela tak zapadá do moderní koncepce teorie práva, ktxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxklad rozhodující. Jak vyložil ÚS (nález Pl. ÚS 33/97), "jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze výxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy činí x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxpat jako médium umožňující a zprostředkovávající poznání právní normy, nikoliv ovšem jako právní normu samotnou (vyjma takových jednoduchých přípaxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx x xextem výjimečně shodovat (jako tomu bývá u uzavřených a plně programovaných procesů), zpravidla ovšem totožný nebývá. Bez kasuistického obsahu dodaxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxtivnosti, jazykový úzus atp.) je většina právních norem větami, které jsou nezpůsobilé samy bez dalšího jednoznačně rozhodnout určitou individuálnx xxxx xxx xxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxžitostem demokratického právního státu, nýbrž základům demokratického státu. Pojmově se proto blíží spíše čl. 1 odst. 1 Úst, který zaručuje existencx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx x x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxovení ústavního pořádku:
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xx xx x x xx x. 14/1994 Sb.):
"Politický režim je legitimní, je-li vcelku schvalován většinou občanů. Politické režimy, kterým chybí demokratická
substance
se xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxutečnost, že konsolidovaná státní moc není jen mocensko-politickým faktem, ale současně právně organizovanou mocí. Avšak právě v takovýchto režimexx xx xxxxxxxx x xxxxxx x
xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xelze tvrdit, že legitimní je každé jednání či chování, pokud nepřekročí rámec daný zákonem, protože
legalita
se tím stává
utilitární
náhražkou za chxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxá, nejsou jen právní, ale především politické povahy. Takové principy naší ústavy, jako je svrchovanost lidu, reprezentativní demokracie, právní stxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxk obsah těchto principů není normativní úpravou vyčerpán - zůstává stále něčím víc. Z těchto důvodů, založených na materiálně-racionálním východiskx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxa o nelegitimní povaze zmíněného politického režimu nelze pokládat za ,neústavní'. Východiskem formálně-legalistické argumentace navrhovatelů jx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxlem nadstátní moci, moci
konstitutivní
, zatímco zákon je produktem moci uvnitř státu již konstituované a institucionalizované. V rámci ústavního stxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxám neznamená ještě jejich svrchovanost. Dokonce ani ve smyslu rozsahu zákonodárné
kompetence
v rámci ústavního státu nelze hovořit o svrchovanosti xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxnotami, jež Ústava prohlašuje za nedotknutelné. Česká ústava např. v čl. 9 odst. 2 stanoví, že "změna podstatných náležitostí demokratického právníxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx
ultra vires
Parlamentu. S těmito principy stojí a padá ústavní stát. Odstranění některého z těchto principů, provedené jakýmkoli, byť i většinovým axxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx
2. Nález III. ÚS 31/97 (sv. 8, s. 156 - 157):
"Pokud obecné soudy při aplikaci ustanovení právních předpisů tyto neinterpretují ústavně konformním zpxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxe "kvalifikovaná" protiústavnost interpretací zakládá porušení uvedeného ustanovení Ústavy. Protiústavnost interpretací je proto nutným a nikolx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxch norem státními orgány ve smyslu čl. 9 odst. 3 Úst nutno tudíž posuzovat dopad takovéhoto jednání na některý z okruhu tímto ustanovením chráněných prxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxtostem demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 a 3 Úst patří "především svrchovanost lidu a principy, obsažené v čl. 5 a 6 Úst a přirozenxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxa České republiky, Praha 1994, s. 55), resp. vyjádřeno jinak jsou tyto náležitosti "koncentrovány v několika článcích I. hlavy Ústavy a I. a V. hlavy Lisxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxdání, Praha 1996, s. 84). Z hlediska komparativního lze zmínit čl. 79 odst. 3 ZZ, jenž pod
konstitutivní
, a tudíž neměnné náležitosti ústavy zařazuje krxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxtu, suverenity lidu, zastupitelské demokracie, ústavnosti a vázanosti výkonné moci a soudnictví zákonem a právem, jakož i právo na odpor. Obdobně Ústxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xvobod. Rozsáhlým kazuistickým způsobem vymezuje Ústava Portugalské republiky v čl. 288 svoje podstatné a neměnitelné náležitosti, mezi které řadí zxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxvislost soudů a místní samosprávu."
3. Nález Pl. ÚS 33/97 (sv. 9, s. 399 a násl.; č. 30/1998 Sb.):
"Moderní demokratická psaná ústava je společenskox xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxidua k celku a soustavu mocenských (státních) institucí. Dokument institucionalizující soustavu základních obecně akceptovaných hodnot a formujíxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxních představ, jakož i představ o smyslu, účelu a způsobu fungování demokratických institucí. Jinými slovy nemůže fungovat mimo minimálního hodnotoxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx x x xxxxxxx xxxxého práva, jsou rovněž základní právní principy a zvyklosti."
4. Nález Pl. ÚS 36/01 (sv. 26, s. 317 a násl.; č. 403/2002 Sb.):
"Z ústavní maximy dle člx x xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx státu je obsažen i pokyn ÚS, dle kterého žádnou novelu Ústavy nelze interpretovat v tom smyslu, že by jejím důsledkem bylo omezení již dosažené proceduxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x95/2001 Sb... Ústavní zakotvení všeobecné inkorporační normy, a tím překonání dualistické koncepce vztahu práva mezinárodního a práva vnitrostátnxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxích svobodách pro posuzování vnitrostátního práva ÚS, a to s derogačními důsledky. Proto rozsah pojmu ústavního pořádku nelze vyložit toliko s ohledex xx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxuvy o lidských právech a základních svobodách. Nepřímo pro tento závěr svědčí i ustanovení čl. 95 odst. 2 Úst, když jinak by je bylo nutno vykládat v tom smxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxu zákona a smlouvy o lidských právech, jenž je ústavněprávně stejné povahy a kvality, je dle čl. 10 Úst povinen postupovat dle mezinárodní smlouvy. Ať bx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxáva by nikdy nemohlo nabýt případně i faktických derogačních důsledků. Pro dvě, svou ústavní povahou identické situace, by tak byla Ústavou vytvořena xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxx xx, čl. 95 a čl. 112 odst. 1 Úst svědčí i skutečnost, že i po přijetí ústavní zákon č. 395/2001 Sb. zákonodárce nezměnil ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) OSx x x xxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx, či jeho jednotlivých ustanovení, s ústavním zákonem, nýbrž i v případě jejich rozporu s mezinárodní smlouvou, která má přednost před zákonem. Z uvedexxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxxxx, že zákon, jehož má být při jejím řešení použito, je v rozporu s ratifikovanou a vyhlášenou mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxx xx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xtátu (čl. 9 odst. 2 Úst). Požadavek nezávislé justice pramení ze dvou zdrojů: z neutrality soudců, jako garance spravedlivého, nestranného a objektivxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxštního právního postavení (mezi než nutno zařadit nesesaditelnost, neodvolatelnost, nedotknutelnost), dále zárukami organizační a funkční nezávxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxm zásady inkompatibility). Z hlediska obsahového je pak soudcovská nezávislost zajištěna vázaností soudců toliko zákonem, tj. vyloučením jakýchkoxx xxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxrenčního hlediska, jímž je ústavní pořádek ČR, jsou to stejně podstatné náležitosti demokratického právního státu - jejichž změna je ve smyslu čl. 9 odxxx x xxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xtátu, které mají obvykle povahu obecných principů, je v konkrétních případech právě až výsledkem
interpretace
orgánů aplikujících Ústavu ČR. ÚS již xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxz sp. zn. Pl. ÚS 19/93); tím se přihlásil k moderní koncepci právního státu, jenž je chápán nikoliv jako formální právní stát, ale jako právní stát materixxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxců, rovných v důstojnosti a právech; k jejich ochraně je budován systém opírající se o zásady demokracie, svrchovanosti lidu, dělby moci, respektujícx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxé z nich jsou zjevně přirozenoprávního původu, a stát tedy není jejich poskytovatelem, ale může a musí je - jako ústavní stát - pouze zaručovat a chránit. xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxteriální ohnisko Ústavy, jejich konkrétní výčet není v žádném ústavním ustanovení ani v nálezech ÚS uveden. Ani v tomto řízení však nemá ÚS ambici podobxx xxxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxriální ohnisko, protože poměřován není určitý omezený problém, ale obsáhlý soubor novelizovaného primárního práva EU, a bylo by nutno tedy přesněji ixxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxých důvodů tedy pro účely daného řízení vzal ÚS v úvahu celý systém českého ústavního pořádku, byť především jeho nedotknutelné materiální ohnisko, a tx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxx xxxxx x xxxdchozího textu, referenčním hlediskem přípustnosti přenesení pravomocí z ČR na mezinárodní organizaci je zvláště respektování materiálního ohnisxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxh mezinárodních smlouvách z této oblasti a v ustálené judikatuře ÚS a ESLP. Již v této souvislosti lze předeslat, že významná však bude zejm. aplikace Lixxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxisejících s eventuálními (výjimečnými) excesy unijních orgánů a unijního práva do základních práv a svobod. O tom je ještě řeč na jiném místě tohoto nálxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxho pořádku, naznačil částečně
abstraktní
a částečně kazuistickou metodou jeho strukturu, jakož i skutečnost, že důsledky z něj plynoucí dopadají nexxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx' v čl. 87 odst. 1 písm. a) Úst z pohledu přezkumu jejich souladu s čl. 9 odst. 2 Úst, a to s případnými derogačními důsledky, činí tak v návaznosti na svoji jxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx x xxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxmích. Ochrana materiálního jádra Ústavy, tj. imperativ nezměnitelnosti podstatných náležitostí demokratického právního státu dle čl. 9 odst. 2 Ústx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x mezích jeho pověření'. Bez uvedeného promítnutí čl. 9 odst. 2 Úst do
interpretace
ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Úst by v něm zakotvená nepřípustnxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxiko podpůrně v této souvislosti Ústavní soud poznamenává, že dikce Ústavy pro případy, ve kterých nutno vyloučit z rámce pojmu ‚zákon' kategorii zákoxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxx xx xxxxx xxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxx xx vyznačovala pravidelným prolamováním ústavy cestou speciálních ústavních zákonů, a to i pro jedinečný případ (což vedlo k nepřehlednosti ústavy a k jxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxinek) a materiálně (hodnotově) orientovanými konstitucionalisty (C. Schmitt, G. Leibholz, C. Bilfinger). V evropské konstitucionalistice se od téxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x za zachování jeho obecné platnosti pro ostatní - učiněno odchylující se nařízení. ... Takováto prolomení jsou svojí povahou opatřeními a nikoli normaxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxony, nemůže je ale prolamovat; otázka se týká nikoli zákonodárství, nýbrž suverenity.'
ZZ SRN z roku 1949 v reakci na praxi Výmarské republiky a její vyxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xvedené ústavní ustanovení vylučuje, nepřipouští možnost prolomení ZZ. Nepřípustnost prolomení ústavy ústavním zákonem
ad hoc
(pro jedinečný přípxxx xx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxrakter, není představou občanského právního státu rozvinutou jen v 19. století. Tato idea provází celé evropské právní dějiny. Nachází se v sentencícx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxtatným znakem zákona ve vztahu k soudním rozsudkům, vládním a správním aktům. Smyslem rozdělení státní moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní je sxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xprávě a výlučně jenom rozhodování o individuálních případech soudnictví. Požadavek všeobecnosti zákona je důležitou součástí principu panství zákxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxdu, že pokud je veškeré jednání státu patřičně schváleno zákonodárcem, je panství zákona zachováno, tak to je však naprosté nepochopení významu vlády xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x.. přímo zaměřenou na určité lidi.'
ÚS se v řadě svých rozhodnutí opakovaně vyjádřil k požadavku obecnosti právního předpisu. V nálezech sp. zn. Pl. ÚS xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxávní regulace (požadavek obecnosti zákona, resp. obecnosti právních předpisů). Všeobecnost obsahu je ideálním, typickým a podstatným znakem zákonx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxkonnou a soudní je svěření všeobecné a prvotní mocenské regulace státu zákonodárství, odvozené všeobecné mocenské regulace a rozhodování o individuxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxsp. právního předpisu) se pak odvíjí pojem zákona (právního předpisu) v materiálním smyslu, od něhož nutno odlišovat zákony (právní předpisy) ve smysxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx výkonných orgánů (státní rozpočet, státní smlouvy apod.), přičemž tradiční nauka se domnívá, že zákonný orgán v takových případech vydává - ve formě zxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxm obsahem jsou tudíž aplikací práva.'
Argumenty pro obecnost právního předpisu analyzoval ÚS v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 12/02 ze dne 19.2.2003, ve kterém mxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xx xákladních materiálních znaků pojmu zákon, jímž je obecnost. Připomeňme, že požadavek všeobecnosti zákona je důležitou součástí principu panství záxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxonodárné, výkonné a soudní moci v demokratickém právním státě' ... Čl. I oddíl 9 Ústavy USA v této souvislosti stanovil: ‚Nesmí být vydán žádný zákon, jexxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx zn. Pl. ÚS 40/02 ze dne 11.6.2003, ve kterém mj. uvedl: ‚Individuální regulaci obsaženou v právním předpisu zbavující adresáty možnosti soudního přezxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxi regulace obecné, nutno tudíž považovat za rozpornou s principem právního státu (čl. 1 Úst), jemuž je
imanentní
dělba moci a soudní ochrana právům (člx xxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx (libovůle) při uskutečňování veřejné moci.
Dle čl. 9 odst. 1 Úst může tato být doplňována či měněna pouze ústavními zákony. Nadto Ústava v řadě svých xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxt otázku, zdali lze ústavní zákon
ad hoc
(pro jedinečný případ) podřadit pod rámec přípustných ústavních změn dle čl. 9 odst. 1 Úst.
Ústavní zákon
ad hox
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxx xxx x xxxxxx xxxzené suspendování Ústavy anebo věcnou, resp. osobní výjimku z obecné platnosti ústavní úpravy.
Doplnění ústavy lze charakterizovat tím, že se u něj xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxušení určitého ústavního ustanovení a případně (nikoli nutně) zakotvení ustanovení nového. Prolomením ústavy se ústava neruší, přičemž prolomené (x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xb. je ústavním zákonem pouze formou, nikoli ale obsahem. Obsahem je individuálním právním aktem týkajícím se nikoli obecně vymezeného okruhu adresáxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxjí konat do 15. října 2009, a zkrácení lhůt dle zákona o volbách do PČR a dle SŘS pouze pro tento případ). Tato skutečnost je výslovně vyjádřena nejen v čl. x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxných lhůt výslovně formulaci ‚pro tento případ'.
Je-li nucen ÚS odpovědět na otázku, zmocňuje-li čl. 9 odst. 1 Úst Parlament rovněž k vydávání indivixxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxh rozhodnutí o vyvlastnění, ke zkrácení funkčního období konkrétního představitele státního orgánu, atd., atd.), odpověď zní - nikoli! Materiální nxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xachází své ústavní zakotvení v čl. 1 Úst, vyplývá princip, dle něhož ani zákonodárce, ani
exekutiva
nemůže s formami práva, tj. s prameny práva, nakládxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxení pléna ÚS klasifikaci pramenů xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxtém ČR postavil na stejnou úroveň princip demokratický a princip právního státu. Jak plyne z judikatury ÚS, porušení principu obecnosti zákona spadá dx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxním rozpočtu), dále případy výslovného zmocnění k vydání zákona
ad hoc
(např. ústavních zákonů vydaných dle čl. 11 a čl. 100 odst. 3 Úst) anebo zákony
ax xxx
x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxx ústavního zmocnění k vydání ústavních zákonů
ad hoc
by ústavní konformita ústavního zákona přijatého v rozporu s Ústavou vymezeným rámcem
kompetencx
xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxátu formou přijetí ústavního zákona
ad hoc
by mohla být akceptována za naprosto výjimečných okolností (jakými jsou např. okolnosti válečného stavu, xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxrcionality.
Jak ustáleně judikuje ÚS ..., princip proporcionality je založen, kromě jiného, na analýze plurality možných normativních prostředků xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxnodárcem (v daném případě ústavodárcem) sledovaného účelu dosáhnout alternativními normativními prostředky, je pak ústavně konformní ten, jenž daxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxí) krize a s ní spjaté urychlené rozpuštění PS a vypsání předčasných voleb, dle přesvědčení ÚS bylo tohoto účelu možné dosáhnout i postupem dle čl. 35 odsxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx x xxx volby do šedesáti dní po jejím rozpuštění. Prolomení ústavní úpravy obsažené v čl. 35 Úst kromě toho obchází ústavní účel institutu rozpuštění PS PČR, xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxentní většiny schopné vytvořit vládu. Nadto zbývá pouze zdůraznit, že tím nejvýznamnějším veřejným zájmem plynoucím z čl. 9 odst. 2 Úst je vytvoření lxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxí ve prospěch nedodržení rámce zmocnění pro přijímání ústavních zákonů, jak je vymezen v čl. 9 odst. 1 Úst.
ÚS opakovaně zdůrazňuje, že považuje princix xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx je zajistit oddělení zákonodárné, výkonné a soudní moci, rovnost ústavní úpravy pro obdobné situace a tím vyloučení svévole při uplatňování veřejné mxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxtegorie právního státu, je proto ochrana svobody.
Ve prospěch ústavní konformity ústavního zákona č. 195/2009 Sb. je argumentováno skutečností, žx xxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x zásahu do legitimity Parlamentu.
Relevantní
teze směřující vůči tomuto argumentu odezněla již v rámci parlamentní rozpravy o návrhu ústavního zákoxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
precedens
, který říká, že je možné z momentálních, utilitárních politických důvodů měnit základní zákon země. Je-li to možné jednou, je to možné pokažxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xuspendovat pravomoci prezidenta, pokud jsou v rozporu s momentální politickou vůlí, ze stejných důvodů by mohl suspendovat LZPS, pokud je překážkou nxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx nástupu autoritářství a totality. A není nic platné, že autoři tohoto precedentu neměli a nemají, jak jsem přesvědčen, nic takového v úmyslu a svým návrxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxvírá, mohou mít úmysly jiné a mnohem temnější. Právě proto Ústava v čl. 9 odst. 2 výslovně říká, že měnit základní náležitosti právního demokratického xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxp pravidelnosti volebních období (pravidelnosti výkonu xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xx xxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxen případ, a nikoli obecně pro budoucnost, stanoví z ustanovení čl. 16 odst. 1 Úst výjimku.
ÚS uzavírá: Ani ústavodárce nesmí prohlásit za ústavní zákxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxx xxhránce ústavnosti (čl. 83 Úst) zcela eliminovalo. ...
ÚS již v nálezu Pl. ÚS 21/96 ze dne 4.2.1997 stanovil základní hlediska posuzování ústavnosti rexxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxo a s tím související princip zákazu zpětné účinnosti právních norem. ... Pro pravou retroaktivitu tudíž platí, že
lex
posterior ruší (neuznává) právxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxgis prioris neměly povahu právních skutečností.'
Existuje zásadní rozdíl v úpravě zkrácení volebního období ČNR ústavním zákonem č. 64/1990 Sb., o vxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxé. První z uvedených tří ústavních zákonů byl přijat před konáním voleb a konstituováním zastupitelského sboru, dva další pak po jeho konstituování. Bxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxdy, na základě znalosti kterých bylo voliči rozhodováno ve volbách do PS.
Demokratická ústava, jež je fikcí společenské smlouvy, v nejobecnější formx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx moci a proceduru, jíž nabývají legitimity. Účelem těchto institucí je garantovat ústavní rámec svobody, garantovat vnitřní mír, jakož i další ústavox xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxh ústavních orgánů státní moci, výkonu státní moci z hlediska materiálního i procedurálního, jakož i řádného i mimořádného ukončení jejich mandátu.
x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxní Poslanecké sněmovny a vypsání předčasných voleb zakotvená v čl. 35 Úst). Ústava pro jeho uplatnění však stanoví kumulativně jak materiální podmínxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx
xx xxx
xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxdá, a to aniž by takový postup byl aprobovatelný tak výjimečnými účely, mezi něž v předchozím výkladu k otázce veřejného zájmu ÚS zařadil příkladmo okolxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxoaktivity ve spojení s principy ochrany oprávněné důvěry občanů v právo a práva svobodně volit, tj. - kromě jiného - práva volit se znalostí podmínek utvxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxích z čl. 1 odst. 1 Úst ÚS považuje za zásah do podstatných náležitostí demokratického právního státu zakotvených v čl. 9 odst. 2 Úst."
8. Rozsudek NSx x xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xom, že je racionální existence instituce zajišťující veřejné zájmy. Jakkoliv proto má stát v řadě vztahů vrchnostenské postavení, je jeho prvotní posxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxných pod povinnost respektovat jeho právní řád), nýbrž rovněž řadu práv. Touto optikou nazíráno představuje daňový systém nejen nezbytný prostředek x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxní aplikace transparentní, předvídatelná a přiměřená. V opačném případě zmíněnou legitimizační funkci nemůže splňovat a v konečném důsledku tak zpoxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxS je ústavodárným počinem svým způsobem unikátním, zjevně inspirovaným čl. 20 odst. 4 ZZ SRN. Nezvyklost pozitivního vymezení práva na odpor je dána sxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx rámec platné ústavy. Úloha jeho vymezení v LZPS má tedy spíše povahu politické deklarace než jakéhokoliv základního práva, jehož ochranu by mohly posxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx pravidel bude mít jen málo společného se světem skutečným. Nelze však přehlédnout, že LZPS stanoví pro uplatnění práva na odpor relativně konkrétní pxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xy odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných pxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx práv a základních svobod a zároveň se jedná o situaci, ve které jsou činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků znemožněny. NSS konxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxzsudku Městského soudu v Praze v konkrétní kauze byl způsob výkonu jedné z kompetencí žalovaného [nejmenování justičního čekatele prezidentem repubxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxo právního řádu. ... Závěrem nezbývá než podotknout, že argumentace právem na odpor ze strany nejvyššího činitele státu, který je ústavně zavázán k chrxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxkých osob v rámci stávajícího ústavního systému, z výše uvedených důvodů nepřísluší, aby autorizoval vybočení z rámce, který je povolán chránit, navíx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx00, s. 193 - 210;
Cepl, V. Co je nejdůležitější, in Kysela, J. (ed.) Deset let Ústavy České republiky, Praha: Eurolex
Bohemia
, 2003, s. 66 -71;
Dančxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxo 1, 4. vydání, Brno: Doplněk 2003;
Holländer, P. Ústavněprávní argumentace - ohlédnutí po deseti letech Ústavního soudu, Praha: Linde, 2003;
Hxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx 2006;
Klokočka, V. Nové pojmy v Ústavě České republiky I, Politologický časopis, č. 1/1994, s. 5 - 16;
Klokočka, V. Nové pojmy v Ústavě České repubxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx x x xxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx ve složitých případech - k úloze právních principů v judikatuře, Praha: Karolinum, 2002;
Kysela, J. Předpoklady soudní kontroly ústavnosti ústavxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
x xx xxxxxxx xx xx x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx xed.) Grundgesetz - Kommentar, Mnichov: C. H. Beck, 1996;
Schmitt, C. Verfassungslehre, 9. vydání, Berlin, 2003;
Šimíček, xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxtavního pořádku, jeho ochrana a nález Ústavního soudu ve věci M. Melčáka, in Pospíšil, I., Wagnerová, E., Vladimír Klokočka - Liber amicorum -
in memorixx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxami]
Pavel
Molek
1.
Toto ustanovení obsahuje klíčovou normu, jíž české právo inkorporuje právo mezinárodní. Proto než přejdeme k jeho obsxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxx x xxxxx k poměru těchto dvou právních řádů.
2.
Ve filozofické rovině řeší vztah těchto dvou právních řádů J. Malenovský takto: "Mezinárodní právo plní ve vxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxkter vazby "ústředí - satelit" zajišťuje funkční jednotu celého systému. Vztahy mezi ústředním subsystémem a subsystémy satelitními mají asymetricxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xartikularismům jednotlivých národních právních řádů. Ty naopak tíhnou k asertivnosti vůči ústřednímu subsystému, jemuž jsou nuceny se přizpůsobitx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxy odstranily vnitrostátní normy, které překážejí jeho uplatnění) a nadřazenost (neprosadí se proti němu ani Ústava). Jelikož ústřední subsystém ovšxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xikoli pod sankcí neplatnosti protivících se právních norem satelitních subsystémů, ale toliko cestou aplikační přednosti jeho norem před normami vnxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxrmy vnitrostátního právního řádu způsobem konformním s normami ústředního subsystému." (Malenovský, 2006, s. 775 - 776)
3.
Vzhledem k tomu, že mexxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxstou xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx
xxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxi, nyní se nicméně již i v něm prosazuje spíše dualistické provedení mezinárodních smluv zákonem. V kontinentálních systémech založených na dualistixxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxí právo nerozhodne konkrétní závazek převzít) je tradiční cestou transformace, tedy zachování doslovného znění mezinárodní smlouvy a její vyhlášenx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxvý přenos tohoto závazku. Ten je postupem "nejšetrnějším" k vnitrostátnímu právu, jehož uživatel ani nemusí poznat, že důvodem jeho změny byl mezinárxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxativně nejnáročnějším, zvláště při narůstající komplexnosti právního řádu, jak se mohou přesvědčit předkladatelé novel adaptujících české právo nx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxárodního práva do vnitrostátní právní sféry, aniž by přitom ztrácela formu mezinárodního práva" (Malenovský, 2008, s. 433). Tento postup je charaktexxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxxní právo samo stanovilo i fakt inkorporace do vnitrostátního práva), a proto schopné akceptovat, že i mezinárodněprávní závazek může přímo a nezprostxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx informovanost subjektů práva o jejich obsahu a okamžiku vstupu v platnost, jakou je v případě ČR Sb. m. s. podle ZSZMS). Potřebuje k tomu ovšem inkorporaxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx, nikoli ke smlouvám vládním či resortním, neboť jejich aplikační přednost by znamenala fakticky obcházení zákona, viz Malenovský, 2008, s. 497; takoxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx s. 503) nebo obecná, tedy taková, která obecně upraví, které mezinárodněprávní závazky budou takto působit a jaká jim ve vnitrostátním právním řádu buxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxx xxx x xx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxávní síla, kterou jim ve vnitrostátním právu propůjčuje.
4.
V původním znění (k historii podrobně viz Sládeček, Mikule, Syllová, s. 77 - 80) před tzxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxch a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem." Jednalo se tedy o jednoznačné inxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxdobnou ústavnímu pořádku.
5.
Euronovelou Ústavy xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxech a základních svobodách tak nyní dopadá čl. 10 Úst typově na všechny skupiny smluv vyjmenovaných v čl. 49 Úst. Aby tyto smlouvy splnily podmínky čl. 1x xxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxtifikačním procesem [viz komentář k čl. 49 a 63 odst. 1 písm. b) Úst] a jednak nabyly i mezinárodní platnosti. Tím se Ústava ČR přiklonila k monistickémx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxxm smlouvám zprostředkován pod ústavní sankcí účinek ve vnitrostátním právu, aniž by se z nich staly formálně součásti vnitrostátního právního řádu, sxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx a soustředí se tak na samotnou platnost norem jednotlivých právních řádů).
6.
Procedura přijímání v Parlamentu je rozebrána v komentáři k čl. 49 Úsxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxylučuje tedy jeho předchůdce, jak by se mohlo zdát z pouhého textu ustanovení. I souhlas vyjádřený předchozími parlamenty působícími na našem území je xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxe ústavodárce respektovat mezinárodní závazky vyjádřená právě v čl. 1 odst. 2 Úst vyvolává nutnost vybrat ten výklad, který podporuje respekt ke všem xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xx se týče mezinárodní platnosti smlouvy pro ČR, ta může být vázána na další podmínky, typicky na ratifikaci určitým minimálním počtem států nebo splnění xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx je sice pro ČR platná smlouva jako celek, k některému jejímu ustanovení však ČR přijala výhradu (čl. 19 až 23 Vídeňské úmluvy o smluvním právu). Pokud jde x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxe výhrad v čl. 2 odst. 1 písm. d) Vídeňské úmluvy o smluvním právu: " ,Výhrada' je jednostranné, jakkoliv formulované nebo označené prohlášení, učiněnx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxitých ustanovení smlouvy při jejich použití vůči tomuto státu." Čl. xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx ale třeba i proto, že již byla ze strany ČR signována, nikoli však ratifikována) sice mohou pro stát vyplynout určité povinnosti ve smyslu čl. 18 Vídeňskx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxx xx x xxxxxxxxx x xxmu rozebraným).
8.
Vyhlášením se rozumí publikace ve Sbírce mezinárodních smluv podle § 5 až 7 ZSZMS, kterým je proveden čl. 52 odst. 2 Úst. V ní se vyhxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxnotlivých mezinárodních smluv a rozhodnutí přijatá mezinárodními orgány a orgány mezinárodních organizací, jimiž je ČR vázána. Smlouvy se vyhlašujx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxtině. Za den vyhlášení, rozhodný i pro nastání účinků podle komentovaného článku, se pokládá den rozeslání příslušné částky Sbírky mezinárodních smlxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxx xxxx x xxx xxxxxxxxxxx je na území ČR závazné, jak konstatoval ÚS v nálezu Pl. ÚS 29/09 (Lisabonská smlouva II, s. 126).
9.
Mezinárodním smlouvám, které naplní všechny tytx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxí něco jiného než norma obsažená v mezinárodní smlouvě, dostane norma plynoucí z mezinárodního práva přednost a bude aplikována namísto normy vnitrosxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx, jinak řečeno, na smlouvy, které jsou přímo použitelné (self-executing), tedy použitelné bez toho, aby byly doplněny zákonným ustanovením. S tímto kxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx za samozřejmou i J. Filip (s. 285). Není sice v komentovaném článku přímo vyřčena, jak však dovozují Z. Kühn a J. Kysela (2002a), plyne to již z toho, že pouxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxy obvykle samy o sobě nestanovují, zda takovou povahu mají či nikoliv. Není dokonce ani vyloučeno, že tato otázka může být rozdílně posuzována u jejich rxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxbení na vnitrostátní řád potřebují být do něj dále, neautomaticky, převedena a doplněna tak, aby mohla být proveditelná. V Německu
judikatura
při posxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxlu (subjektivní prvek) a zda je taková aplikace vzhledem k jasnosti a kompletnosti daného ustanovení možná (objektivní prvek).
10.
Mezinárodní xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxněné výše. Jak k tomu uvedl na stejném místě již zmíněný John Marshall: "V takovémto případě je smlouva adresována politickým orgánům, nikoliv soudům, x
xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx do právního řádu pozbyla svou aplikační přednost. I v tomto případě musí být podle našeho názoru jejich aplikační přednost zachována, a tak, dostane-lx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxí přednost, pokud je to nezbytné k přednostní aplikaci mezinárodní smlouvy, k jejíž recepci posloužil, a koneckonců i k naplnění závazků ČR plynoucích x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx
xxx
x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxt oné smlouvy, či text zákona, do nějž byla adaptována, ale i její závazný výklad poskytovaný mezinárodním orgánem, jenž je k tomu zmocněn. Takový střex xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxího orgánu při výkladu předmětné smlouvy. Jiný názor zastávají Z. Kühn a J. Kysela (2002a). Podle nich část čl. 10 za středníkem dopadá pouze na samovykxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxů daného zákonného ustanovení bude použit. Tento rozpor nicméně není zásadní, neboť hranice toho, kam až sahá "možný výklad zákona", bývají při výkladx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxexecuting povaha), které jsou konkretizovány i v důvodové zprávě, tak dá mezinárodním smlouvám kvalitu aplikační přednosti před vnitrostátním zákoxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxní příklad v rozsudku NSS sp. zn. 9 Azs 23/2007). Tato aplikační přednost je přitom méně než nadzákonná povaha podle dřívějšího znění čl. 10 Úst. V případx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxm kritériem, pro něž by mohl být vnitrostátní zákon zrušen, pouze není aplikován. Rozporný vnitrostátní zákon tak zůstává v platnosti a pouze tam, kde sx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxárodní smlouva uplatnila namísto normy ústavního pořádku (leda bychom ústavní pořádek nevnímali jako množinu taxativně vymezenou v čl. 112 odst. 1 Úsxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xormy obsažené v mezinárodní smlouvě o lidských právech a základních svobodách s normou ústavní svědčila prvně jmenované ještě výhoda speciality či poxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxní mezinárodní smlouvy samovykonatelné, a pokud je takovým shledají, aplikovat je namísto vnitrostátního zákona. Při této aplikaci si ovšem musejí bxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxích pravidel obsažených ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu z roku 1969: "Ta v čl. 31 až 33 dává jednoznačně přednost interpretaci jazykové (základním pxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx přičemž vždy je nutno přihlédnout též k předmětu a účelu smlouvy. Naopak přípravné materiály a okolnosti, za nichž byla smlouva uzavřena, lze použít jex x xxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxí zcela odlišný význam než totožný termín mezinárodní smlouvy." (Kühn, Kysela, 2002a, s. 310)
14.
Jde přitom pouze o aplikační přednost před zákonxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx 95 odst. 1 Úst ("Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou...") a který včleňuje pod pojem "zákon" i (argumentem od menšího k většxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx o smlouvách podle čl. 10 (na rozdíl od smluv podle čl. 10a) rozhoduje Parlament podle čl. 39 odst. 2 Úst prostou nadpoloviční většinou přítomných členxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx
xxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx přednost před samotným ústavním pořádkem přijímaným většinou kvalifikovanou. Taková vstřícnost k mezinárodnímu právu by neměla ve světě obdoby. K oxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx
x xxxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxe vyložit jako ‚ústavní zákon'. Ústava (
lex generalis
) zúžila uzavřením mezinárodní smlouvy podle svého čl. 10a (
lex specialis
) svou věcnou působnxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxednost před ústavním zákonem přiznává pouze smlouvám podle čl. 10a Úst.
15.
Zdálo by se tak, že smyslem a obsahem této změny bylo sice snížit právní sxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxční pravomoci ÚS při konfliktu mezi mezinárodní smlouvou a vnitrostátním zákonem: "Navrhovanou úpravou dochází k rozšíření věcné působnosti čl. 10 Úxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx obtíže již ve fázi schvalování těchto smluv v Parlamentu, kde se nadto vyžaduje kvalifikovaná ústavní většina v obou komorách. Napříště bude vymezení xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx převod některých působností ústavních orgánů České republiky na mezinárodní instituce. Důsledkem přednosti mezinárodních smluv jsoucích součástx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxliky plynoucích z členství v Evropské unii a ani jako právně možné, aby v případě nesouladu zákona s mezinárodní smlouvou jsoucí součástí právního řádu xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxůraznit, že universální funkcí ústavních soudů ve všech vyspělých zemích je
abstraktní
, resp. konkrétní ochrana ústavnosti, eventuálně základních xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx v případě zjištění rozporu zákona s mezinárodní smlouvou jsoucí součástí právního řádu dá přednost mezinárodní smlouvě. Takový postup bude možný jen xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxtup obecného soudu vyplývá jak z přednosti mezinárodních smluv (resp. jejich určitých ustanovení) před zákonem, tak z explicitní úpravy v čl. 95."
xxx
xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. Přiklání se tedy k decentralizovanému modelu přezkumu souladu vnitrostátního práxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx tedy o mezinárodní smlouvě, jíž je spolu se zákonem soudce vázán podle téhož odstavce, jinak řečeno, o všech mezinárodních smlouvách ve smyslu čl. 10 Úsxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxud jinak, a to v nálezu Pl. ÚS 36/01 (č. 403/2002 Sb.), byť pouze
obiter
dictum; ovšem, jak uvádí J. Filip: "
obiter dictum
razance vodíkové pumy" (Filipx xxxxx xx xxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx ochrany. Mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách tak nemohly ztratit svou schopnost být součástí ústavního pořádku a referenčxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx s ohledem na ustanovení čl. 112 odst. 1 Ústavy, nýbrž i vzhledem k ustanovení čl. 1 odst. 2 Ústavy a do jeho rámce zahrnout i ratifikované a vyhlášené mezixxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x x xxx xx a čl. 95 Úst našel skryty celkem tři dovětky, které ústavodárce výslovně neuvedl. V čl. 10 Úst tak jakoby chyběl dovětek o tom, že mezinárodní smlouvy x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxx x xxx xxvětek o tom, že obecný soud není oprávněn posoudit soulad zákona s mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách, neboť derogační praxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxlo přijato kteroukoli soudní instancí, v právním systému neobsahujícím soudní
precedens
v kvalitě a závaznosti pramene práva by nikdy nemohlo nabýt xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx smyslu čl. 112 Úst a mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách. Jako podpůrný argument použil ÚS i zjištění, že ani po přijetí euroxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách řízení a předložit věc k posouzení ÚS.
18.
Toto rozhodnutí bylo akademickou obcí přijato s xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx okruhu mezinárodních smluv (namísto dosavadních zhruba 30 lidskoprávních smluv jde nyní zhruba o 1 000 mezinárodních smluv, viz Filip, 2002, s. 14) za xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxnárodnímu právu se nejprve "nažral" textem euronovely a kozu v podobě kompromisního snížení právní síly smluv podle dřívějšího znění čl. 10 Úst si dal xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxí v akceptaci monistického principu pro všechny ‚prezidentské' mezinárodní smlouvy ‚výměnou' za zúžení derogační působnosti Ústavního soudu pouze xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xa základ byl vzat Matulkův návrh nového čl. xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx 10 a 95 se tak garantem nového uspořádání stalo obecné soudnictví" (Kühn, Kysela, s. 425).
19.
Tuto kritiku citovaného nálezu ÚS vyjádřil souhrnxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxárce, jak upraví vztah Ústavního soudu, zákonodárce a obecných soudů v procesu vnitrostátní aplikace mezinárodního práva" (Kühn, s. 2). Model derogaxxxx x xxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx nynější Ústavy ČR je naopak podle Kühna třeba se smířit s tím, že zákonodárce zvolil model "pouhé" aplikační přednosti pro všechny smlouvy v čl. 10 Úst xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx jež je však snad vykoupena významnější úlohou obecných soudů"). Z. Kühn navíc upozorňuje na určitou absurdnost "povýšení centralizovaného modelu koxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxýkoliv rozpor zákona s lidskoprávní smlouvou Ústavnímu soudu podle č. 95 odst. 2 Ústavy" (Kühn, s. 3). Hlavním terčem kritiky mu je pak fakt rozporu tohoxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx x xxxx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxamenala, že si do budoucna bude ÚS sám neomezeně určovat rozsah svých derogačních kompetencí (Kühn, s. 4). Zde pak podle názoru Kühna a Kysely aplikoval xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx x xx xxxxlou podrobil na nálezu kritice i jeho faktickou zbytečnost (zbytečný byl v tomto ohledu i proto, že návrh, na jehož základě byl nález přijat, byl podán jexxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx používal (a sluší se dodat, že i v logice decentralizovaného modelu kontroly souladnosti s mezinárodními smlouvami by rozhodnutí ÚS o neaplikovatelnxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xeřejné moci, v tom by si ÚS svou výlučnost i zachoval). Naopak obecné soudy by bez přijetí názoru ÚS - tedy za platnosti decentralizované kontroly souladxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxx xxx xx xxxx x x. Kysela uvádějí, porušila by se tím pociťovaná hráz mezi ústavním a obecným soudnictvím: "Úpravou čl. 10 náš ústavodárce jednoznačně odmítl obecnýmx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxménou ‚těch nahoře', tedy soudců Ústavního soudu." Tuto kritiku xx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxho postavení při kontrole ústavnosti, jako spíše na zachování referenčního hlediska přezkumu". Toto tvrzení nicméně vyznívá poněkud apodikticky.
xxx
xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx napadených ustanovení zákona z hlediska jejich souladu s ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy". Vzhledem k tomu, že jde o rozxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxční hledisko použil i Chartu místní samosprávy, a to i s vědomím, že "
Charta
není klasickou smlouvou o lidských právech, netýká se jednotlivců, nýbrž sxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xtandard místní samosprávy, jsou stěží přímo uplatnitelná (self-executing)." A přesto posloužila tato mezinárodní smlouva jako referenční hlediskx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxu ze skutečnosti, že zde ÚS sám odkazuje zejm. k čl. 1 odst. 2 Úst, se dá vyvodit naděje, že tyto smlouvy (tedy smlouvy, které upravují lidská práva a svobodxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxkona vycházejícího), jak se nedostat do konfliktu s našimi mezinárodními závazky ve smyslu čl. 1 odst. 2 Úst. Taková situace však bude zcela výjimečná, xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxrodní smlouvou, nebyla by na místě
derogace
zákona, nýbrž prohlášení zákona za zčásti či zcela neaplikovatelný ve smyslu čl. 10 Úst, a následná aplikaxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx však bude pravděpodobně volit vždy derogaci, ačkoliv formálně vzato pro derogaci není ani s odvoláním na článek 1 odst. 2 Úst důvod" (Kühn, s. 5).
22x
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxěry v aplikaci mezinárodních smluv (včetně judikatury je vykládající, jak J. Filip dovozuje zejm. z čl. 1 odst. 2 Úst; J. Malenovský tento postup přejímxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxli pouze "neomylnému ÚS" (Filip, 2002, s. 13 a 15). K této kritice se přidal i V. Mikule. Ten nachází nepřekročitelný problém v taxativnosti vymezení ústxxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xakové jistotě zjevně nepomáhá: "I pro toho, kdo lituje, že institut mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách byl ... z Ústavy totxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxí tohoto obsahu by mohl provést pouze ústavodárce" (Sládeček, Mikule, Syllová, s. 83). S tímto argumentem souhlasí i Kühn a Kysela, když varují před tímx xx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xlexibilní množinu měnící se v závislosti na aktuálním výkladu ÚS.
23.
ÚS také ponechal nedopovězeno, zda tuto ústavní právní sílu bude přisuzovat xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxx x lidských právech a základních svobodách, jež jsou nyní přijímány prostou většinou podle čl. 39 odst. 2 Úst. Lze doufat, že na této metě se vstřícnost ÚS k xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxích svobodách může svým přivolením fakticky (na základě posteriority či speciality) derogovat předchozí rozhodnutí kvalifikované většiny přijímaxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxodních smluv v čase. Na jedné straně by totiž mezinárodní smlouvy o lidských právech schválené po účinnosti euronovely měly menší právní sílu než tytéž xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxsela, 2002a) i akademická shoda, působí čl. 10 Úst s nepravou retroaktivitou a i smlouvám přijatým před euronovelou přisuzuje aplikační přednost. Úsxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxx xxx x xxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
x
x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxaté před euronovelou (ponechají si svou ústavní sílu),
-
o lidských právech a základních svobodách přijaté po euronovele (na rozdíl od předchozícx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxosti),
-
ostatní mezinárodní smlouvy přijaté po euronovele (budou mít také aplikační přednost před vnitrostátním právem, ovšem na rozdíl od předxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xx xxxxxxxxký navíc xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx x0a.
24.
Kühn a Kysela k této konstrukci ÚS doplňují, že pokud mají být mezinárodní smlouvy o lidských právech součástí ústavního pořádku, bude v xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx však takovou potíž nespatřujeme, vzhledem k tomu, že sice vypadá absurdně, že tak bude posuzován soulad budoucího "ústavního pořádku" se stávajícím "xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxzporné s našimi staršími mezinárodními závazky. To je podle nás třeba jen přivítat.
25.
Kritiku si vysloužila i argumentace ÚS nezměněným zněním pxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xýt vykládáno podle Ústavy ČR, a nikoli Ústava ČR podle obyčejného práva (Kühn, Kysela).
26.
Doktrína vyjádřená v nálezu 403/2002 Sb. však nebyla xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxntralizovaný model přezkumu souladu mezinárodních smluv s vnitrostátním právem s následkem jeho případné neaplikovatelnosti) může být rozsudek NSx xxx xxx x xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxstní informační službě, v tehdejším znění do rámce čl. 6 odst. 1 ÚPS. Tu následně použil přednostně před výlukou soudního přezkumu rozhodnutí o výsluhoxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxěvek nespadá do vymezení čl. 30 LZPS (ve vazbě na čl. 36 odst. 2 LZPS), takže výluka není protiústavní. Rozpor této výluky s mezinárodní smlouvou přitom xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx bez vědomí existence nálezu 403/2002 Sb. Připomněl však, že v něm byla klíčová otázka řešena pouze formou
obiter
dicta, a bez podrobného zdůvodnění. xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxy a na těchto základech shledal "nemožným, aby nerespektoval jasné znění ústavního pokynu." K této "vlastnoručně provedené" přímé přednostní aplikaxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx x xxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xx x x xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx senát NS v rozhodnutí 1 Skno 10/2008 ze dne 30.10.2008, jakkoli, než k této přednostní aplikaci přikročil, poněkud překvapivě konstatoval, že "ve smysxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxko právní síla ústavních zákonů."
27.
NSS i NS tak vykročily směrem, který naznačují J. Kysela a Z. Kühn, když definují pět možných situací, k jakým mxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxh zákonů s mezinárodními smlouvami a ústavním pořádkem, k němuž euronovela zjevně směřovala. U těchto pěti situací naznačují tyto cesty řešení:
-
Dxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xx x xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxx x xředložit věc ÚS. Lze totiž mít za to, že v takovémto případě má přednost formální
derogace
zákona před jeho prostým neaplikováním v daném případě. Teprxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx i s lidskoprávní) mezinárodní smlouvou. Toliko stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se namísto zákona mezinárodní smlouvax
x
xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxu) mezinárodní smlouvu. Tato situace bude vzhledem k překryvům mezi LZPS a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách poměrnx xxxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx aplikace zákona (
lex specialis
), použije se pro danou kauzu mezinárodní smlouva. Takováto situace bude ve vztahu k mezinárodním smlouvám převažovatx
x
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxní mezinárodní smlouvy.
-
Právo posledního slova pak zůstane ÚS i v případech, kdy nebyla aktivována jeho derogační pravomoc, neboť mu zůstává
komxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
28.
xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxx xe sice doktrinálně zásadní, z hlediska reálného působení mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách je však významný již výrazně mxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxd by se tak nestalo, ÚS sice nemůže přímo zrušit odporující zákon, může však systematicky rušit odporující rozhodnutí a i obecné soudy jsou jeho rozhodnxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxní její platnosti, změna, judikatorní odklon na straně ESLP apod.), zatímco pokud zvítězí model
derogace
zákona, ten již v takovém případě samozřejmx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxkačního přiznat zejm. jednoznačnost danou tím, že odporující zákon je zrušen. Model neaplikovatelnosti odporujícího zákona je ovšem flexibilnějšíx x xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxto fakt může naopak hrát určitou úlohu v úvahách obecných soudů). Zdeněk Kühn se dokonce domnívá (s. 2, pozn. č. 7), že právě ve snaze ÚS zachovat hierarchxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxlezu. Přitom opačný, tedy decentralizovaný, model přezkumu normativního sporu zákona a mezinárodní smlouvy existuje např. v Německu, Francii, Belgxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx
xxx
xxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xadále, přičemž ÚS by mohlo k přehodnocení přístupu poprvé vyjádřeného v nálezu č. 403/2002 Sb. potenciálně přivést i vědomí toho, že i některé obecné sxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxního, tím méně komunitárního, práva není pouze rolí Ústavního soudu, jakkoliv Ústavní soud v této věci svou pozici petrifikuje. Nejde přitom o malichexxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxi Euronovely namísto toho expandoval vlastní pravomoci a v mnoha obecných soudcích tak podle mne zbytečně vyvolal dojem, že aplikace mezinárodních záxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx02 Sb. stále drží a odkazuje na něj. Příkladem z poslední doby může být nález Pl. ÚS 29/08 (č. 181/2009 Sb.), kde ÚS poukázal (odst. 56) na to, že princip roxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxxu otázkou je spor, zda se inkorporační norma obsažená v čl. 10 vztahuje x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxx x xxxxx smlouvám plní čl. 10a Úst roli normy kompetenční i inkorporační (resp. spíše vyjadřující, že s přenosem pravomocí na ně přenáší i úvahu o způsobu inkorxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxx
xxxxxxxjící ustanovení ústavního pořádku a mezinárodních smluv:
Související právní předpisy:
x xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx ústavodárce, nýbrž i pro ÚS. V nepřípustnosti změny podstatných náležitostí demokratického právního státu je obsažen i pokyn ÚS, dle kterého žádnou nxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
Z uvedeného východiska nutno posuzovat změny, jež přinesla novela Ústavy, provedená ústavní zákon č. 395/2001 Sb., a to v ustanoveních čl. 1 odst. 2, čxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxx xx x xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxce vztahu práva mezinárodního a práva vnitrostátního, nelze interpretovat ve smyslu odstranění referenčního hlediska ratifikovaných a vyhlášenýcx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxjmu ústavního pořádku nelze vyložit toliko s ohledem na ustanovení čl. 112 odst. 1 Úst, nýbrž i vzhledem k ustanovení čl. 1 odst. 2 Úst a do xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxovení čl. 95 odst. 2 Úst, když jinak by je bylo nutno vykládat v tom smyslu, že v případě rozporu zákona s ústavním zákonem soudce obecného soudu není kvalixxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxahy a kvality, je dle čl. 10 Úst povinen postupovat dle mezinárodní smlouvy. Ať by již takové rozhodnutí bylo přijato kteroukoli soudní instancí, v práxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx. Pro dvě, svou ústavní povahou identické situace, by tak byla Ústavou vytvořena ničím neodůvodněná procedurální nerovnost, což na základě argumentu xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxx xxx xxx xx xxst. 1 písm. a), b), čl. 95 a čl. 112 odst. 1 Úst svědčí i skutečnost, že i po přijetí ústavní zákon č. 395/2001 Sb. zákonodárce nezměnil ustanovení § 109 oxxxx x xxxxx xx xx xx xx x x xxx xxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x případě rozporu zákona, či jeho jednotlivých ustanovení, s ústavním zákonem, nýbrž i v případě jejich rozporu s mezinárodní smlouvou, která má přednoxx xxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxsouzení rovněž věc, v níž dojde k závěru, že zákon, jehož má být při jejím řešení použito, je v rozporu s ratifikovanou a vyhlášenou mezinárodní smlouvou x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxlněn a obohacen standardem, který vyplývá z mezinárodních závazků České republiky, jmenovitě Charty místní samosprávy sjednané 15.10.1985, jež vstxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xx xxx xxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxx
xxxxxa
není klasickou smlouvou o lidských právech, netýká se jednotlivců, nýbrž společenství občanů, zakládá kolektivní práva. Z toho vyplývají zvláštnxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxing). Evropský standard územní samosprávy je vyjádřen vlastnostmi, které má samospráva smluvní strany vykazovat, resp. práv, jež má požívat. Smluvnx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxx v řadě ustanovení počítá s podrobnou vnitrostátní právní úpravou, která zajisté představuje meze, ve kterých se územní samospráva bude pohybovat. Roxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxhou podrobně vymezovat okruh záležitostí spravovaných územní samosprávou včetně těch, které má samospráva za povinnost sledovat, její organizaci vxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx
xxxxxx
xxxxxx x xxxxní samosprávy svrchovaná tělesa blížící se státům.
Charta
není vybavena tvrdými nástroji svého prosazování, chybí mechanismus vyřizování stížnoxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxě Chartu porušujícím. Jsou k dispozici jen politické nástroje; smluvní strany mají povinnost informovat Radu Evropy o změnách legislativní úpravy (čxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx sledující stav a vývoj územní samosprávy v jednotlivých členských státech, v prvé řadě Kongres místní a oblastní samosprávy v Evropě (Congress of Locax xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx od úpravy neslučitelné. Jen omezený význam mají přitom doporučení orgánů a institucí Rady Evropy státům směrem k jejich legislativě i praxi týkající sx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxosti.
Charta
není pouhou deklarací, je skutečnou mezinárodní smlouvou, která váže své smluvní strany. ÚS je na základě širokého - k mezinárodnímu práxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxl. 87 odst. 1 písm. a) Úst v platném znění]. Rámcová povaha Charty ani specifický charakter jí vyjádřených kolektivních práv jejímu užití jako měřítka xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xákonodárce smluvní strany při vytváření příslušného legislativního rámce. ÚS rozhodně není povolán k přehodnocování tohoto politického kroku, ověxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx chápat především jako zachování referenčního kritéria pro posuzování ústavnosti, jak v rámci řízení o kontrole norem, tak v rámci rozhodování o ústavxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxích svobodách pro posuzování vnitrostátního práva ÚS, a to s derogačními důsledky." (N 80/26 SbNU 317, 330). ÚS tedy nekladl ani tolik důraz na zachovánx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxzhodnutí, kde výkladem pojmu ústavní pořádek, zahrnujícím rovněž mezinárodní smlouvy o lidských právech, ÚS odůvodnil např. svoji pravomoc posuzovxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx ÚS 44/02 ze dne 24.6.2003 (N 98/30 SbNU 417; 210/2003 Sb.)], anebo svoji pravomoc posuzovat ve světle mezinárodních smluv o lidských právech rovněž indxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxx36 SbNU 367)].
37. Na tom nic nemění skutečnost, že v nálezu Pl. ÚS 36/01 (cit. výše v bodu 35 tohoto usnesení) ÚS odůvodnil nutnost zahrnout do rámce ústaxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxvním zákonem není soudce obecného soudu kvalifikován věc posoudit a je povinen ji předložit ÚS, v případě rozporu zákona a smlouvy o lidských právech, jxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xomto nálezu by takové rozhodnutí, bez ohledu na to, která soudní instance jej přijala, v právním systému neobsahujícím soudní
precedens
v kvalitě a záxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xstavou vytvořena ničím neodůvodněná procedurální nerovnost. V případě rozporu napadeného ustanovení s právem Evropských společenství se ale o situxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxzpor se smlouvou o lidských právech, tedy rozpor, jenž je ústavněprávně stejné povahy a kvality jako rozpor s vnitrostátními ustanoveními ústavního pxxxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xx na základě čl. 10a Úst (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 50/04, N 50/40 SbNU 443, 494), a nikoliv čl. 10 jako mezinárodní smlouvy o lidských právech, na které se vzxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxtvářela ničím neodůvodněná procedurální nerovnost, která by zasahovala do materiálního ohniska Ústavy."
4. Nález Pl. ÚS 29/09 (č. 387/2009 Sb.):
xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxké republiky, bude publikováno, v souladu s čl. 10 ve spojení s čl. 52 odst. 2 Úst a zákonem č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxího věstníku EU, kde jsou zveřejňovány pouze informace a oznámení, nikoliv závazné právní předpisy (srov. Bobek, M.: K absenci řádného vyhlášení komuxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xx xxx x xxxx xx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx. zn. 2 As 12/2006:
"Pravidla obsažená v článku 6 Aarhuské úmluvy nelze pokládat za přímo vykonatelná, a nelze jim proto přiznat aplikační přednost přex xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxblika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Skutečnosti, že v dxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxinnost signatářských států plynoucí z této úmluvy především takto: ‚1. Každá strana přijme nezbytná právní, správní a jiná opatření včetně opatření, xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxaně, a včetně přiměřených opatření pro prosazování práva, s cílem zavést a udržet jasný, transparentní a konzistentní rámec k naplňování ustanovení txxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxdářskou komisí OSN pro Evropu (Economic Commission for Europe: The Aarhus Convention: An Implementation Guide, s. 87, zveřejněno na stránkách http:/xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xá každá smluvní strana určitou flexibilitu v tom, jak adaptuje závazky z úmluvy plynoucí na svůj národní právní řád a institucionální systém.' Ve vztahx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxx xxx xvedl: ‚Čl. 9 odst. 2 Aarhuské úmluvy nesvěřuje výslovně osobám z řad dotčené veřejnosti oprávnění podat žalobu k vnitrostátnímu soudu, ale zavazuje smxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxnem. Aktivní legitimace žalobce k podání žaloby dle § 66 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s čl. 9 odst. 2 Aarhuské úmluvy dána není.' Pravidla obsažená v článku 6 xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxchto řízení v tomto článku upravená však nejsou přímo vykonatelná ve smyslu článku 10 Úst, ale představují pouze závazek směřovaný touto úmluvou vnitrxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxrávním normám tak nesvědčí přímá aplikační přednost před vnitrostátním právem, nýbrž jsou pouze měřítkem pro výklad vnitrostátních norem, jenž má býx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xro ni vyplývají z mezinárodního práva, jak je vyjádřena v článku 1 odst. 2 naší Úst. K totožnému závěru ostatně dospěl zdejší soud ve vztahu k této úmluvě i xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxské republiky je v tomto případě určující. NSS je při současné právní úpravě povinen vyložit vnitrostátní právo takovým způsobem, aby byla umožněna účxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxa vnímat vícero způsoby, pak přednost má dostat ten výklad, který naplňuje požadavky Úmluvy.' "
6. Rozsudek NSS ze dne 11.7.2007, sp. zn. 6 As 55/2006 xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxx xxxxxx xx služebním poměrem příslušníka ozbrojeného sboru, který obecně vzato participuje na výkonu veřejné moci, nelze vyloučit z projednání před soudem, anxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx x xxxt. 1 ÚPS Evropský soud pro lidská práva v průběhu času vymezil - jde o spor zjevně majetkové povahy, jde o spor o nárok, který se týká již bývalého příslušnxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x výkonem státní moci. NSS proto konstatuje, že ustanovení § 139 odst. 1 zákona o BIS odporuje čl. 6 odst. 1 ÚPS.
Konstatoval-li NSS, že ustanovení zákonax xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx a jíž je Česká republika vázána, musel řešit případné konsekvence tohoto nesouladu.
Podle čl. 10 Úst, vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxžije se mezinárodní smlouva. Podle čl. 95 odst. 1 Úst je pak soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řáxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxuvou. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, přxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxrodní smlouvě vymezené v čl. 10 Úst, nikoliv však již ústavnímu pořádku České republiky, jehož legální definici podává čl. 112 odst. 1 Úst, je soud povinxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx Úst ve znění ústavního zákona č. 395/2001 Sb. upravuje totiž nejen obecný inkorporační režim mezinárodních smluv, ale v návaznosti na tento průlom v xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx stanoví pravidlo aplikační přednosti mezinárodní smlouvy. Pravidlo aplikační přednosti má přitom podle NSS absolutní působnost v tom smyslu, že důsxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx. 95 odst. 1, podle kterého byl soudce při rozhodování vázán pouze zákonem. Podle modifikované normy tohoto článku je nyní soudce při rozhodování vázán xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxna a mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Úst a v případě zjištění obsahové neslučitelnosti neboli konfliktů mezi normou mezinárodní smlouvy a zákona dá sxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxtně zcela explicitně vyjádřený úmysl ústavodárce - srov. důvodovou zprávu k návrhu cit. ústavního zákona, sněmovní tisk třetího volebního období č. 8xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxybnostech přerušovat řízení a obracet se na ÚS
per analogiam
čl. 95 odst. 2 Úst ve znění ústavního zákona č. 395/2001 Sb., neboť by v takovém případě jedxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
x
xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxladních svobodách (ve smyslu čl. 10 Úst před zmíněnou novelou), do níž spadá i ÚPS a její čl. 6. S ohledem na to, že zmíněná novela přeformulováním čl. 10 xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxna se vztahuje rovněž i na smlouvy mající lidskoprávní charakter, na rozdíl od dřívější úpravy, kdy soudy v uvedených případech věc předkládaly Ústavnxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xx xxxx xxx ÚS 36/01 ze dne 25. června 2002 (publikován pod č. 403/2002 Sb.) vyslovil pochybnosti nad právě vysloveným závěrem a dovodil, že nadále existuje kategoxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxích práv a svobod", se cítí povolán k přezkumu souladu obyčejných zákonů s takovými mezinárodními smlouvami, a to proto, že dovozuje, že pouze on zajistx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxiv souvislosti s případem, který v dané věci posuzoval, že tento závěr nebyl nijak podrobně odůvodněn a že v následující odborné diskusi byly pohříchu nxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxo pokynu.
Z výše uvedeného tedy pro posuzovanou věc vyplývá, že xxx x xxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxx v souladu s čl. 10 Úst přednostně aplikovat před jemu odporujícím ustanovením § 139 odst. 1 zákona o BIS a stěžovatelovu žalobu věc meritorně přezkoumaxxx
xx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxx x xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxžuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. Tím, že respekt k těmto závazkům byl vtělen do samotného uvozujícího článku Hlavy první Ústxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxdku České republiky prozařující celým jejím právním řádem. Na tuto obecnou klauzuli pak navazuje čl. 10 Úst. ... Čl. 10 ve spojení s čl. 1 Úst tak otevírxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x kasační stížnosti dovolává stěžovatel, a která je zakotvena v čl. 33 Ženevské úmluvy, znamená
de facto
závazek smluvních států ‚nevyhostit jakýmkolx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxsti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení'. Tato zásada je podle oficiálního výkladu Úřadu Vysokého komisaře Organixxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx. Roku 1951 byla vtělena právě do čl. 33 Ženevské úmluvy, která patří k hlavním mezinárodním závazkům České republiky v oblasti uprchlického práva.
..x
x xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xmluvy a odklonil se od příkazu, jenž mu ukládá vnitrostátní právní norma. Takto stanovená aplikační přednost norem obsažených v mezinárodních smlouvxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxesním (srov. např. rozsudek NSS ze dne 21.3.2006, č. j. 2 Azs 75/2005-75, dostupný na www.nssoud.cz).
Pokud jde o časový moment, kdy má k přednostní aplxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxe najevo poprvé. Platí-li totiž ústavní princip přednostní aplikace mezinárodní úmluvy obecně, pak platí zásadně vždy a v každém okamžiku. Ze žádného xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xezinárodního závazku, jehož si je nebo má být vědom, odhlédnout a jeho aplikaci odložit, resp. odkázat ji na pozdější chvíli, příp. na jiný orgán. ... I nx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxdu vnitrostátní právní normy nevyhnutelně vedla k tomu, že stěžovatel by mohl být vydán do země, kde by byl ohrožen jeho život či svoboda nebo kde by byl vyxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxí se orgán aplikující právo od takového výkladu odklonit a zvolit namísto něho výklad předmětných ustanovení zohledňující imperativ ochrany základnxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xojít k výkladu mezinárodně konformnímu, který ukládá státu, v němž uprchlík požádal o azyl, zabránit jeho navrácení do země, kde by jeho život byl v ohroxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxx xxxx x xxx x x xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxtavní právo 1, 4. vydání, Brno: Doplněk, 2003;
Filip, J. Nález č. 403/2002 Sb. jako rukavice hozená ústavodárci Ústavním soudem, Právní zpravodaj, xx xxxxxxxx xx xx x xxx
xxxxx xx
xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx, s. 1 - 9;
Kühn, Z., Kysela, J. Euronovela Ústavy ve světle překvapivého nálezu Ústavního soudu č. 403/2002 Sb., Soudní rozhledy, č. 12/2002, s. 421 - xxxx
xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxx xxxxxx xxxxxx x002a);
Malenovský, J. Vítězství "dogmatiků" nad "pragmatiky" se odkládá, Právní rozhledy, č. 11/2005, s. 408 - 412;
Malenovský, J. K nové doktrxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxu k navrhované ratifikaci Římského statutu Českou republikou, Právní rozhledy, č. 22/2007, s. 803 - 808;
Malenovský, J. Mezinárodní právo veřejnéx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xx Kulečník namísto štafetového běhu v ratifikačních řízeních o integračních smlouvách v ČR, Právní rozhledy, č. 4/2009, s. 115 - 124;
Molek, P. Aplikxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxo: Masarykova univerzita, 2007, s. 180 - 197;
Sládeček, V., Mikule, V., Syllová, J. Ústava České republiky, Komentář, xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xanuje taková nejistota a neshoda mezi ústavními právníky o tom, co je vůbec smyslem tohoto ustanovení. Jisto ovšem je, že je součástí komplexu změn, ktexx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx se obě skupiny autorů shodnou na tom, že klíčové pro zodpovězení této otázky, a tím i pro odpověď na to, jakým mechanismem působí v českém právu právo EU, jx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx x xxx xxxx
xx
xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxvení. Podle něj má čl. 10a Úst spíše kompetenční povahu, když zakotvuje oprávnění příslušných orgánů ČR uzavřít jejím jménem mezinárodní smlouvu, jíx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxgenerální recepční
klauzule
, a to jak vůči těmto smlouvám, tak vůči ostatním smlouvám v čl. 10 Úst vyjmenovaným. Jak uvádí, právní řád uváděný v čl. 10 Úxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx koexistence a vzájemné synergie, které se společně a souběžně aplikují vůči subjektům primárně podřízeným Ústavě ČR." (Malenovský, 2005, s. 411). Smxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxx x x xx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xx xxx xxxouvy podle čl. 10a vydělují tím, že je o nich hlasováno podle odst. 2 (přinejmenším) stejnou většinou jako o ústavních zákonech, neboť potenciálně mohxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxk důsledkem kvalifikované ústavní procedury jejich projednání v Parlamentu podle čl. 39 odst. 4 Úst, nikoli podmínkou toho, aby byly kvalifikovány jaxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxumentem mu je i fakt, že obě jsou "mezinárodními smlouvami"), pak by smlouvy podle čl. 10a neměly nijak upraven způsob, jak jsou inkorporovány do českéxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx 10: "Shrnuto, nepochybuji o tom, že i při hypotetické absenci čl. 10 v dnešní Ústavě by bylo možno poměrně složitou výkladovou interpretací čl. 10a Úsxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xšak bylo euronovelou do Ústavy zahrnuto speciální ustanovení o inkorporaci a vnitrostátní aplikaci mezinárodních smluv, nelze věcnou působnost toxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxi čl. 10a. Jde o interpretační malou násobilku" (Malenovský, 2004, s. 228). Vzhledem však k tomu, že je považuje za podmnožinu smluv podle čl. 10, aplikuxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxle čl. 10a mají povahu leges speciales a aplikační přednost před ústavními pravidly jako leges generales upravujícími obdobnou problematiku. Tento xxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx příklad Dohody, jež zakládá Evropskou banku pro obnovu a rozvoj). Ty obsahují ustanovení, jež by spadala do práva unijního, i ustanovení spadající do pxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx V opačném případě by různá ustanovení těchto celistvých mezinárodních smluv spadala do různých ústavněprávních režimů (Malenovský, 2006). Argumenxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxxenovský, 2005).
3.
Druhou odpověď na tuto klíčovou otázku nabízejí zejm. Zdeněk Kühn a Jan Kysela. Podle nich jsou obě množiny disjunktní a čl. 10a xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx. Je tak třeba odlišit množinu smluv podle čl. 10 Úst, jež jsou přijímány procedurou podle čl. 49 Úst a jsou inkorporovány podle čl. 10, a smluv podle čl. 1xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxroj pro přenos části pravomocí na zahraniční organizaci nebo instituci, ovšem jakým způsobem budou právní normy přijaté touto organizací nebo institxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx x xx xx xxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xx x xxmu ústavy členských států musely cokoli dodat; dodávají-li něco, často spíše celou věc zatemní. Právní následky evropského práva ve vztahu k domácímu xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxh dopadů směrnic v domácím právu. Ústavním základem inkorporace a působení komunitárního práva v ČR, stejně jako ve velké většině západoevropských zexxx xx xxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx x xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx
xx
xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xledat v českém ústavním pořádku normu upravující způsob inkorporace těchto norem, protože ten neplyne z českého ústavního pořádku, nýbrž z tohoto inkxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxci, lid tak učinil např. svým rozhodnutím v referendu, jímž posvětil naše přistoupení k EU, a tímto přistoupením přenesla ČR na základě přístupové smloxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxdů členských států. Tento přístup označují za souladný s dogmatikou působení práva ES ve vnitrostátních právních řádech, což dokazují na bohaté kompaxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx je totiž aplikováno se všemi svými specifickými důsledky nikoliv proto, že tak stanoví domácí ústava, ale proto, že tak stanoví komunitární právo samox xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxukoliv jinou mezinárodní smlouvou. Jinými slovy, zakládací smlouvy Společenství mají specifickou povahu nejen z hlediska domácího ústavního práva xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxti a přednosti primárního komunitárního práva hovořila domácí ústava, neboť důvod přímé účinnosti a přednosti leží nikoliv v domácí ústavě, ale v ,ústxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxního práva přes čl. 10 Úst (Kühn, 2004). I ES přitom způsob působení svého práva určila již v počátcích svého vzniku, kdy ESD koncipoval ve své judikatuřx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxmi rozhodnutími byly zejm. rozhodnutí Van Gend and Loos (věc 26/62 N. V. Algemene Transport en Expedite Onderneming van Gend & Loos v Nederlandse adxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxípady C-6/90 a 9/90, [1991] ECR I-5357). K nim ovšem J. Malenovský připomíná, za jakých historických podmínek byla tato rozhodnutí přijímána (konkrétxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxnost ve vztahu k ústavnímu pořádku ČR vzniklému již s vědomím této judikatury poněkud omezuje (Malenovký, 2006).
5.
K přístupu prezentovanému xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx inkorporační, působení. Na kritiku J. Malenovského, upozorňujícího na to, že podle této logiky není nijak určeno, jaké postavení v hierarchii pramenx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxy byly přijaty ústavní kvalifikovanou většinou), odpovídají Kühn a Kysela, že taková argumentace pomocí
lex
superior je zbytečná. Ústavodárce část xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
x x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx řešení sporu pak nabízí P. Bříza, který připouští jak to, že čl. 10a je
lex specialis
k čl. 10, tak to, že čl. 10a může mít i inkorporační účinky: "Jestlixx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxa filtrováno i zvláštním inkorporačním ustanovením. Komunitární právo takové vlastnosti má a v tomto smyslu postoj ÚS v Cukerných kvótách praktické xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xrčuje své účinky dovnitř členských států, lze dovodit, že tam, kde toto vymezení chybí, je možno (nutno) subsidiárně použít čl. 10 Úst, protože čl. 10a Úxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx x xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxostí. Jednalo se o jeho nálezy označované jako (zde vycházíme z označení používaného v příspěvku J. Komárka, s. 357) již zmiňované Cukerné kvóty III (Plx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxl. ÚS 19/08 ze dne 26.11.2008). Tyto nálezy je nyní namístě rozebrat, neboť jakkoli v oné klíčové otázce, na základě čeho působí v ČR unijní právo, zůstávx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx zejm. vyloučil, že by mohl posuzovat otázky platnosti přímo norem unijního práva, neboť to přísluší ESD. ÚS sice toto pravidlo vztáhl jen na oblasti, kdx xx xx xx xxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxme i v těchto případech mluvit o právu "EU") právo "výlučné" regulace, J. Komárek ovšem upozorňuje na uplatnitelnost tohoto principu i tam, kde členské xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxém právním řádu na straně druhé, kterou již posuzovat může. Neřekl zde ovšem jednoznačně, jaké následky by mělo shledání takového rozporu, jinak řečenxx xxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxx xx xxxž je spolu s čl. 10a skryt i příkaz zákonodárci naplnit ve vnitrostátním právu požadavky požadované právem EU) s některým jiným ustanovením ústavního xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx ustanovení unijního práva za neaplikovatelné) tehdy, kdyby se dostalo do střetu s materiálním ohniskem Ústavy ČR, včetně principu státní suverenityx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxal, vzpomněl by si ÚS (způsobem obdobným německým rozhodnutím Solange I a II), že toto propůjčení části pravomocí bylo "propůjčením podmíněným": "Pokxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxkého právního státu, jednalo by se o realizaci v rozporu s ústavním pořádkem ČR, která by si vyžadovala opětovné převzetí těchto pravomocí vnitrostátnxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xravomocí, jež by připouštěla jednostrannou reakci ze strany ČR v podobě opětovného převzetí těchto pravomocí. Primární unijní právo ani neobsahuje žxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxrany orgánů EU rozporného s materiálním ohniskem Ústavy ČR nestalo skutečností (a ve zde posuzovaném případě tomu tak nebylo), je podle tohoto nálezu xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxední použitelnost ve vnitrostátním právu a přednostní aplikace nařízení vyplývá z vlastní dogmatiky komunitárního práva, tak jak byla v minulosti poxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx Belastingen [1963] ECR 1; 6/64 Costa v. ENEL [1964] ECR 585). Komunitární právo totiž samo určuje a specifikuje, na rozdíl od mezinárodního práva, jaké xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxe tohoto článku označil také fakt, že si subjekt, na nějž byly tyto pravomoci přeneseny, bude i sám určovat, jak budou tyto pravomoci v ČR realizovány; a txxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxávat normy jen v souladu s prostorem a způsoby, jež jsou jim určeny tímto novým nositelem pravomocí. Právě proto bylo také shledáno protiústavním zde poxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xx xxx xe vazbě na její čl. 10a a čl. 1 xxxxx xx xx xxx xxxx xxxxx x xxxxx xx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx
x xx xxxx xxxxx xx xxxxrek zpochybňuje, když připomíná, že "mnohá nařízení naopak předpokládají přijetí navazujících opatření na vnitrostátní úrovni" (Komárek, s. 362). xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xx x xxxxxxxx xx xx xxk v otázce povahy článku 10a Úst vydal ve stopách Z. Kühna a J. Kysely. Podle kritiky J. Malenovského zde dokonce ÚS označil množiny smluv podle čl. 10 a 1xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xdřízl komunitární právní systém od svého mezinárodně smluvního základu, jenž je přesto jeho nezbytnou a neoddělitelnou součástí i jeho právním výchoxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxx
xxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxm řešil i polský Ústavní tribunál, podrobný rozbor jeho rozhodnutí P 1/05 ze dne 27.4.2005 viz in Filip, 2005). V něm ÚS uvedl, že u těch norem práva EU, ktexx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xčelem harmonizace k dispozici, vybral tu, která je souladná s ústavním pořádkem; tam, kde na výběr z více možností neměl, přezkoumá jen to, zda norma, jex xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxího pořádku, je pouze na ústavodárci změnit ústavní pořádek, samozřejmě nikoli takovým způsobem, kterým by narušil materiální ohnisko Ústavy ČR (k čxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxnflikt s podstatnými náležitostmi demokratického právního státu (jenž ÚS neshledal), a také faktem, že zde nebylo začleňováno do českého práva právo xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxtním právu nebyly zcela vyjasněny (Komárek, s. 363).
11.
V následujícím nálezu týkajícím se Lékových vyhlášek již nicméně ÚS svá stanoviska poněkxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxučást ústavního pořádku s derogační schopností vůči vnitrostátním právním předpisům zákonné a podzákonné síly. ÚS to ovšem odmítl a konstatoval, že uxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxch kvót III, jak však připomíná J. Komárek (Komárek, s. 366), v něm byl k této možnosti poněkud vstřícnější, a tento nález lze tak podkládat spíše za zpochxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx
xxx
xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xx xxpořádat s pramenem práva specifickým již tím, že (na rozdíl od nálezu ve věci Cukerných kvót III) šlo o dosud neratifikovanou mezinárodní smlouvu, ostaxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx
xx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxx x xežimu přezkumu souladnosti mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem během její
ratifikace
. Vzhledem k tomu, že šlo o první rozhodnutí ÚS v tomto typu říxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx se však pozastavíme pouze nad tím, jaký přínos měl tento nález vydaný v reakci na návrh Senátu (tedy před tím, než Senát vyslovil s ratifikací souhlas) prx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxál před dilematem, zda mu referenčním hlediskem má být celý ústavní pořádek, či jen jeho materiální ohnisko. V odst. 90 a 91 nálezu zvolil řešení prvé: "Pxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxí ústavního zákona, redukuje nynější přezkum pouze na oblast tzv. materiálního ohniska Ústavy a jinak jej vylučuje, znamenalo by to, že by institut přxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xoudní orgán ochrany ústavnosti nejvyšším orgánem interpretujícím ústavní předpisy České republiky. Uvedenému celostnímu přístupu k posouzení otáxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem před její ratifikací, a rovněž navazující pasáže zákona o Ústavním soudxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxdkem jako s referenčním kritériem přezkumu ústavnosti mezinárodních smluv." Nutno ovšem dodat, že to bylo snad právě toto rozhodnutí, které ÚS znemožxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxáce (Malenovský, 2009), takto mohl posoudit pouze ta její ustanovení, která byla napadena, ovšem ve vztahu k celému ústavnímu pořádku, přestože i k opaxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxch napadených ustanovení. ÚS tak volil mezi dvěmi cestami, z nichž obě jsou zčásti v souladu a zčásti v rozporu s textem Ústavy ČR, když cestu posouzení soxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxhu zmíněny, nicméně vedla i k tomu, že jeho rozhodnutí nezaložilo xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x x
xxxxxxkace
mezinárodních smluv učinilo (a to i do budoucna) sice "štafetový běh", ale s možností až pěti (vzhledem k počtu subjektů aktivně legitimovaných k xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx aktivně legitimovaných štafetových běžců a na aktuální výkonnosti ÚS jako jejich obsluhy [k tomuto tématu se posléze ÚS vyjádřil v nálezu Lisabonská sxxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxx xxxx
xxx
xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx x xxx xxxxxx xx xxko referenční hledisko pro posouzení ústavnosti Lisabonské smlouvy celý ústavní pořádek, ovšem z jiných důvodů. Podle Malenovského je tato volba v roxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxkce
) postaveny na roveň ústavním zákonům, takže má být přezkoumáván pouze jejich soulad s materiálním ohniskem Ústavy ČR (Malenovský, 2008, s. 491), xxxx x xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx přenést všechny pravomoci, neboť by tím materiální právní stát popřel sám sebe a rozpustil se v adresátovi delegovaných pravomocí.
15.
Tento důvox xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx x xxx x x xxxxxx x xxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxriálním ohniskem Ústavy ČR provedeno být musí, lze podle našeho názoru dát ÚS zapravdu alespoň v tom, že i posouzení pohledem zbytku ústavního pořádku xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxvy je vhodné změnit některou (změnitelnou) část ústavního pořádku, neboť jinak bude změněna dokončenou ratifikací (mocí
lex
posterior, pokud se ztoxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx že v určité situaci se po ratifikaci této mezinárodní smlouvy nepoužije, neboť některé její ustanovení bude působit jako
lex specialis
. Smlouvy přijíxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxntu, aby mohly být postaveny naroveň ústavním zákonům. Příkladem, s nímž přichází J. Malenovský, je už sám fakt, že i klíčové ustanovení čl. 15 odst. 1 Úsxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxsledků přijímání smluv podle čl. 10a se přiklonila i Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury ve svém stanovisku k ratifikaci Římskéhx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xěkteré pravomoci orgánů ČR. Limitem jsou podstatné náležitosti demokratického právního státu a základní atributy ČR. Pokud by takový účinek předmětxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx
16.
Ve vztahu k onomu zbytku ústavního pořádku tak provádí ÚS v případě smluv podle čl. 10a Úst patrně pouze jakési informativní posouzení. Takové inxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxci, nebo raději posoudit Lisabonskou smlouvu v jejím celku, mohl zvolit raději druhé řešení. ÚS ovšem v odst. 91 nálezu raději přistoupil na domněnku, žx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxlo k zastavení procesu ratifikace: "Čl. 89 odst. 3 totiž stanoví, že rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl podle čl. 87 odst. 2 vysloven nesoulad mezinxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxdně odstranit změnou Ústavy, která je ovšem u materiálního ohniska Ústavy vyloučena." Tento názor považujeme za sporný za situace, kdy rozpor s ústavxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxukce pouze informativní povahu (s výjimkou materiálního ohniska) ohledně dopadů na ústavní pořádek, k nimž přijetí takové mezinárodní smlouvy povedxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxskem, ovšem rozporných s jinou částí ústavního pořádku podle této konstrukce konstatovat, že nesoulad bude odstraněn již jejich platností. Pravidlo xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx x ústavním pořádkem brání ratifikaci, nebo zda v jejich případě brání ratifikaci jedině rozpor s materiálním ohniskem Ústavy ČR.
17.
Tato úvaha o doxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxze vytvořit zdání kontinuity vlastní judikatury, pokud jde o referenční rámec přezkumu unijního práva (Bříza, s. 207). Tato snaha je přitom problematxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xálezů v takových okolnostech, jako je to, že u Cukerných kvót III byl posuzován soulad se sekundárním komunitárním právem, xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxr" než pro právo primární (Bříza, s. 208).
18.
V čem zůstal ÚS konzistentní, je setrvání na závěru ohledně obousměrnosti působení čl. 10a, když v odsxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xstanovením Ústavy České republiky, které otevírá vnitrostátní právní řád pro působení komunitárního práva včetně pravidel týkajících se jeho účinkx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xostupně ÚS, nenajdeme patrně lepší tezi, než že jde o složitou otázku, na niž nelze najít jednoduchou odpověď. Jak to vyjádřili Z. Kühn a J. Kysela: "Kompxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxnitární (popř. vnitrostátní) perspektivy. Obsah principu přednosti komunitárního práva je spíše výsledkem soustavné interakce komunitární a domáxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx se nedomníváme, že by výslovné zakotvení principu přednosti komunitárního práva před právem vnitrostátním v návrhu Smlouvy zakládající ústavu pro Exxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xomácího tzv. nadpozitivního práva (např. ve smyslu čl. 9 odst. 2 Úst)" (Kühn, Kysela, s. 26).
K odst. 1:
20.
První odstavec hovoří o přenosu "některxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xiž jednotlivé verze euronovely, z nichž některé mluvily o pravomoci, jiné o působnosti. Jak varoval J. Kysela (viz Bříza, s. 202) nejsou oba pojmy synonxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxí. Naopak působnost je okruh vztahů, na které lze pravomoc uplatnit. Již z tohoto srovnání je zjevné, že přistoupením k EU se změnila spíše působnost než xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxní působnosti (např. části působnosti stíhat některé zločiny na Mezinárodní trestní soud) než přenesení pravomoci (např. pravomoci vlády vydávat naxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxáno spíše jako působnost než jako pravomoc. ÚS ovšem s pojmem "competence" podle Lisabonské smlouvy nakládal jako s pravomocí podle čl. 10a, aniž by to zxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxxxx xx xx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxtavodárce nechtěl vázat obsah ústavního pojmu na to, jak jej definuje externí zdroj, tedy mezinárodní smlouva, není možno připustit, že obsah pojmu prxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxxxxx Podle mého názoru se zdá nepochybné, že čl. 10a byl koncipován tak, aby zaručil, že k jakémukoliv omezení výkonu svrchované moci bude třeba ústavní větxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxahů, kde se dosud státní moc uplatňovala, tak prostředky, kterými tak činila, či jsou tyto oblasti nebo dané prostředky nějak modifikovány, takže se v dxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx
xxx
x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxána i otázka důsledků použití slova "některé", a to v odst. 109: "Ústavní soud dále uvádí, že - co se týče české Ústavy - lze volit jednoduchý jazykový výkxxx xxx xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx konzistentní, pokud jde o vztah článku 10a a čl. 1 odst. 1: čl. 10a nemůže být zjevně použit k neomezenému přenosu svrchovanosti; jinými slovy, na záklxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxx x xxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxno hovořit o České republice jako o svrchovaném státu. Pojem svrchovanosti interpretovaný ve vzájemné souvislosti čl. 1 odst. 1 Úst a čl. 10a Úst tedy xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxx xxx x xxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxy by měly být ponechány primárně na specifikaci zákonodárci, protože jde
a priori
o otázku politickou, která poskytuje zákonodárci velké pole uváženxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx
xxxxxx xxxxx
x xxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxx x xxxx. 1 Úst, neboť došlo k přenosu pravomocí nad rámec čl. 10a Úst. Obdobný přístup zvolil i polský Ústavní tribunál ve svém rozhodnutí k ústavnosti přistoupxxx xxxxxx x xx x xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xx xxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxučuje, že by byly přeneseny všechny pravomoci (nebo působnosti) ČR, přičemž limitem oněch některých je dle systematiky Ústavy ČR zejm.
suverenita
Čx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxx
xxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx. 135 a 136 téhož nálezu: "Z ústavněprávních mezí přenosu pravomocí obsažených v článku 10a Ústavy však dále vyplývá potřeba zřetelnější ohraničenosxx xx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxka jako svrchovaný stát vykonávat. ... Ústavní soud zde tedy souhlasí s názorem vlády, že obava navrhovatele týkající se předem obtížně identifikovatxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxm způsobem, aby vždy přesně odpovídaly konkrétnímu právnímu aktu Unie, jímž jsou realizovány. Je však možné, a Lisabonská smlouva tak jednoznačně činxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx: "Ohraničenost nelze zaměňovat s výše uvedeným kritériem (ne)omezenosti. Omezenost přenosu znamená, že nelze přenést všechny pravomoci, zatímco oxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxíza, s. 204). Požadavek ohraničenosti je ovšem značně relativizován tím, že s ním ÚS zároveň neshledal nesouladnou tzv. doložku flexibility podle čl. xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxraničenost" jakékoli množiny vyžadoval týž ÚS, který v nálezu č. 403/2002 Sb. rozvolnil i sám pojem ústavního pořádku způsobem, který je zde rozebíráx x xxxxxxxxx x xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxu Pl. ÚS 29/09 (Lisabonská smlouva II, 167 - 170) není v rozporu s požadavkem určitosti přenosu pravomocí ani úprava možného vystoupení ČR z EU, neboť násxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxnt servanda
.
24.
Jakkoli byl čl. 10a přijímán s vizí přístupu k EU a za účelem jeho umožnění, nedopadá toto ustanovení pouze na tuto smlouvu o přistoxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxtuce. Za mezinárodní organizace lze označit "sdružení států, která vykonávají vlastním jménem určité funkce pro členské státy" (Sládeček, Mikule, Sxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxekty mezinárodního práva, mít právní subjektivitu. Parlament tento článek použil i následně v roce 2005 na přístupovou smlouvu mezi EU a Rumunskem a Buxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx i další dva xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx pro něž bude obtížné najít v členských státech i jen nadpoloviční, natož pak kvalifikovanou většinu) se tím opět poněkud zkomplikoval.
25.
Podle Mxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxavou ČR; naopak u méně významných pravomocí založených toliko zákonem doporučuje aplikovat klauzuli "de minimis 10a" (Malenovský 2008, s. 493) a schvxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxí po vnitrozemských vodních cestách. Touto smlouvou se sice přenáší určitá věcná zákonodárná pravomoc na mezinárodní orgán zřízený smluvními stranaxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
směřující k tomu (pokud bude následován), že "pouze ty věcné pravomoci, které jsou v té či oné míře upraveny v normách ústavního pořádku, mají být přenášxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xkvivalence)" (Malenovský, 2007, s. 806).
26.
Ještě problematičtější je přístup k Římskému statutu zakládajícímu Mezinárodní trestní soud. Ten xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxbytné. Nejprve Senát a poté PS však hlasovaly o souhlasu s jeho ratifikací podle čl. 10a, čímž daly zapravdu názorům (Malenovský, 2007), které Římský stxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx vnitrostátní ústavní zásady týkající se ústavního zákazu nutit občany k opuštění vlasti, udílení milostí a amnestií a imunit ústavních činitelů. Práxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xtatutu či rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu s těmito ústavními principy, uplatní se statut - díky své
imanentní
vysoké specializaci ve vztahx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx
xxx xxxxxxxxx
x
x xxxxx xx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxn. Základním modelem je vyslovení souhlasu Parlamentem, a to postupem podle čl. 39 odst. 4 Úst, tedy za souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxkonu může dojít, pokud tak určí ústavní zákon podle čl. 2 odst. 2 Úst. Tento postup přitom za stále trvající absence ústavního zákona o obecném referendu xxxxxxxx xx x x xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxé ustanovení výslovně uvádí, že k ratifikaci smluv uvedených v odst. 1 "je třeba souhlasu Parlamentu". Jak připomíná J. Malenovský: "I v tomto druhém přxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxx xxxxxxxkované většině v Parlamentu v roli ústavodárce se tak nabízejí dvě cesty, jak schválit přenos pravomocí podle čl. 10a Úst. Buď přímým souhlasem s tímto pxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxní, takže nelze vyloučit, že postup přijímání smluv podle čl. 10a bude do budoucna modifikován, patrně zejm. posílením role prezidenta republiky jakx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx
xx xxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxho rozhodnutí přímo na lid. I to, že se nabízí cesta jednodušší (kvalifikovaná většina) a komplikovanější (kvalifikovaná většina plus lid), naznačujxx xx x x xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxodní organizaci či instituci, zvláště při vědomí spodního limitu de minimis rozebíraného v komentáři k čl. 49) také kategorii smluv ještě zásadnějšícxx xxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx x pravidla reprezentativní formy výkonu státní moci v otázkách
ratifikace
mezinárodních smluv (čl. 49 Úst), a mělo by proto být vykládáno restriktivnxx
xxxxxxxxxx
xx x xxxxxxx x xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxřítku, ať už z hlediska jejich kvality nebo kvantity." (Malenovský, 2007, s. 808)
29.
I v tom lze ostatně shledat jeden z důvodů obezřetnosti ústavoxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x Parlamentu, činilo by jej to prakticky zbytečným (k takovému rozhodnutí by byla potřeba stejná většina jako k přijetí ústavního zákona o
ad xxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xvalifikované většiny i při tomto přenášení pravomocí a sama rozhodnout o předložení této otázky lidu.
30.
Lze tak uzavřít, že k přijímání mezinároxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxo rozčlenění čl. 10a Úst) Ústavou ČR předpokládán:
-
Smlouvy schvalované pouze na úrovni vlády či ministerstev (resortní a vládní), tedy ty, které nxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx které jsou vyjmenované v čl. 49 Úst, nespadají ovšem do vymezení čl. 10a Úst. I těmito smlouvami přitom mohou být přenášeny některé pravomoci na mezinárxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx
xxxxxxle
de minimis (viz výše příklad Evropské dohody o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách).
-
Smlouvy prezidexxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx 39 odst. 4 Úst ve vazbě na čl. 10a odst. 2 Úst část před čárkou (viz příklad Římského statutu).
-
Smlouvy prezidentské, jimiž jsou přenášeny nejvýzxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxx xx xxxxx xx xxx xxx xxxxx x xxx xxxx xx xxrkou (viz příklad referenda o přistoupení k EU podle ÚZR).
Související ustanovení ústavního pořádku a mezinárodních smluv:
čl. 1, 2, 9, 10, 10xx xxx xxx xxx xx xxxx
xxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxx xx xx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xrávo není pro Ústavní soud České republiky, coby státu stojícího mimo Evropskou unii, při posuzování ústavnosti
relevantní
. Toto tvrzení je nepřípusxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xvůr z ústavních tradic členských států Evropské unie. Jejich obsahem jsou základní hodnoty, společné všem jejím členům. Obecné zásady právní naplňujx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx aplikoval obecné zásady právní, jež nejsou v právních předpisech výslovně obsaženy, avšak v evropské právní kultuře se bezezbytku uplatňují (např. pxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxd právních také interpretuje ústavní předpisy, především Listinu základních práv a svobod. Primární komunitární právo tedy není Ústavnímu soudu cizxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxní Ústavního soudu irelevantní."
2. Nález Pl. ÚS 50/04 (sv. 40, s. 443, č. 154/2006 Sb.):
"Obecně platí, že tam, kde komunitární
legislativa
ponecxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxa na členské státy, je věcí členských států, aby přijaly a aplikovaly vlastní legislativu. Přesto nelze tvrdit, že v těchto oblastech komunitární právx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx ze strany členských států limitována překlenujícími obecnými principy komunitárního práva, do nichž se řadí i ochrana základních práv. Protože jde o xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxem zůstávají i po 1.5.2004 normy ústavního pořádku ČR, nemůže Ústavní soud zcela přehlížet dopad komunitárního práva na tvorbu, aplikaci a interpretaxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxní soud v této oblasti interpretuje ústavní právo s přihlédnutím k principům plynoucím z práva komunitárního.
Ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 11/02 (publxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxního státu. Je nepochybné, že přistoupením ČR k ES, resp. EU, došlo k zásadní změně uvnitř českého právního řádu, neboť tímto okamžikem ČR převzala do svxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxmami, který nutně musí ovlivňovat nahlížení celého dosavadního právního řádu, včetně xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx x xxxxxxatickou právní státností, resp. výklad těchto faktorů nesmí vést k ohrožení demokratické právní státnosti. Takový posun by byl v rozporu s čl. 9 odst. 2x xxxxx xxx x xxxxx x xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xe tento standard ochrany základních práv skrze uplatňování principů z nich plynoucích má nižší kvalitu než ochrana poskytovaná v ČR, resp. že standard xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx případě nemůže odhlížet od závěrů, které vyplývají přímo z judikatury ESD a z níž lze dovodit určitý princip ústavního sebeomezení, pokud jde o opatřenx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx. ÚS 39/01, když v jeho odůvodnění uvedl, že nelze přijmout takové závěry, pokud jde o rozsah přezkumné činnosti, které by byly posléze na překážku člensxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xe od nálezu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 39/01. Tato změna se však netýká samotného obsahového hodnocení klíče zvoleného vládou, ale toho, že Ústavní soud se již xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx, aby se spravedlností tohoto klíče zabývaly obecné soudy v individuálních a konkrétních případech jednotlivých producentů, pokud bude prokázáno, v xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxázuje ustanovení čl. 1 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 1609/2005, nerespektovala skutečnost, že přistoupením ČR k EU došlo na základě čl. 10a Úst k přenxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxové smlouvy zaváznou pro ČR, došlo k přenosu těch pravomocí vnitrostátních orgánů, které podle primárního práva ES vykonávají orgány ES, na tyto orgánxx
xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxím nositelem suverenity a z ní vyplývajících pravomocí nadále zůstala ČR, jejíž suverenitu konstituuje nadále čl. 1 odst. 1 Úst. Podmíněnost
delegace
xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xocenských atributů státní svrchovanosti, druhá rovina se týká obsahových komponent výkonu státní moci. Jinak řečeno,
delegace
části pravomocí vnixxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xpůsobem, jenž neohrožuje samotnou podstatu materiálního právního státu. Přitom platí, že k ochraně ústavnosti je povolán Ústavní soud (čl. xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxx x xxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxostřední použitelnost ve vnitrostátním právu a přednostní aplikace nařízení vyplývá z vlastní dogmatiky komunitárního práva tak, jak byla v minulosxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx nutně jedním z projevů takového omezení i omezení volnosti členských států určovat vnitrostátní účinky komunitárního práva. Článek 10a Úst tak vlasxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xád pro působení komunitárního práva včetně pravidel týkajících se jeho účinků uvnitř právního řádu.
Ústavní soud je toho názoru, že - pokud jde o působxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxím právním řádu. Takový přístup by totiž neodpovídal tomu, že samotná dogmatika účinků, které komunitární akty vyvolávají ve vnitrostátním právu, prxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx xález Pl. ÚS 66/04 (sv. 41, s. 195 a násl., č. 434/2006 Sb.):
"Z článku 1 odst. 2 Úst, ve spojení s principem spolupráce, stanoveným čl. 10 Smlouvy ES, vyplýxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xomunitárních orgánů a orgánů členského státu. Pokud tedy existuje několik interpretací Ústavy, jejíž součástí je Listina základních práv a svobod, pxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxporuje realizaci tohoto závazku, a nikoli výklad, který tuto realizaci znemožňuje. Tyto závěry se vztahují i na výklad čl. 14 odst. 4 LZPS.
Není opodstxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxný k trestnímu řízení do členského státu EU zůstává, i v době trvání tohoto řízení, pod ochranou českého státu. Evropský zatýkací rozkaz umožňuje tolikx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxt se zpět na území ČR. Občan má právo se bránit proti opatřením orgánů činných v trestním řízení, při předání podle Evropského zatýkacího rozkazu, opravxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx x xálezu, sp. zn. Pl. ÚS 50/04 (č. 154/2006 Sbírky zákonů), vyložil, že komunitární právo nemůže být referenčním kritériem posuzování ústavnosti vnitroxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxným náležitostem právního státu jsou Evropská xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxladním právům obsaženým v domácích ústavních katalozích je blízká přístupu Ústavního soudu. Navíc se předmětná problematika týká tvorby a fungování xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xřeba o to pečlivěji dbát, zda přijatá omezení jsou vyvážena dostatečnou garancí základních práv zúčastněných subjektů, v posuzovaném případě předevxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxavotním pojištění je v rozporu se směrnicí; ani skutečně zjištěný rozpor by sám o sobě nemohl vést k derogaci předmětného zákonného ustanovení a jeho prxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxx2008 Sb.):
"108. Z uvedených úvah lze tedy dovodit, že přenesení určitých kompetencí státu, které vyvěrá ze svobodné vůle suveréna a bude nadále vykonxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxt její posílení ve společném postupu integrovaného celku. Integrační proces EU se neděje radikálním způsobem, který by obecně znamenal "ztrátu" nároxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx x x x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxx xx xxxx xxxxxx xx x xx xx xxxx xxxxx xxxavy - lze volit jednoduchý jazykový výklad čl. 10a odst. 1 Úst, který umožňuje delegovat jen "některé pravomoci orgánů České republiky". Z toho plyne, xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxx x xxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxsu svrchovanosti; jinými slovy, na základě článku 10a nelze přenést - jak již bylo uvedeno - takové pravomoci, jejichž přenesením by byl dotčen čl. 1 odsxx x xxx x xxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxt. 1 a čl. 10a Úst tedy jasně ukazuje, že existují také určité limity přenosu svrchovanosti, jejichž nedodržením by byl již dotčen jak čl. 1 odst. 1, tak xxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx
x xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxárci velké pole uvážení; zásah ÚS by tu měl připadat v úvahu jako
ultima ratio
, tedy v situaci, kdy byla míra uvážení jednoznačně překročena a byl dotčen čxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xřistoupení Polska k EU z 11. května 2005 [viz nález x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xx xxx xx xxxx xxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxu českého a unijního práva? Soudní rozhledy, č. 6/2009, s. 201 - 209;
Filip, J. Ústavní právo 1, 4. vydání, Brno: Doplněk, 2003;
Filip, J. Evropský xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx x x xx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xří rozhodnutí Ústavního soudu, Právní rozhledy, č. 10/2008, s. 357 - 366;
Kratochvíl, J. Římský statut Mezinárodního trestního soudu není v rozporx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx Právní rozhledy, č. 10/2004, s. 395 - 397;
Kühn, Z., Kysela, J. Na základě čeho bude působit komunitární právo v českém právním řádu? Právní rozhledyx xx xxxxxxx xx xx x xxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxdy, č. 6/2004, s. 227 - 229;
Malenovský, J. Vítězství "dogmatiků" nad "pragmatiky" se odkládá, Právní rozhledy, č. 11/2005, s. 408 - 412;
Malenovxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxx
xalenovský, J. Znovu k navrhované ratifikaci Římského statutu Českou republikou, Právní rozhledy, č. 22/2007, s. 803 - 808;
Malenovský, J. Mezinárxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx
Malenovský, J. Kulečník namísto štafetového běhu v ratifikačních řízeních o integračních smlouvách v ČR, Právní rozhledy, č. 4/2009, s. 115 - 124;
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxy, č. 8/2009, s. 281 - 286 (Malenovský 2009a);
Sládeček, V., Mikule, V., Syllová, J. Ústava České republiky, Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xx
xxxxxxx xxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xx xx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xrgánů a institucí; čl. 10b je na něj naopak na straně jedné těsně navázán, jeho použití se však patrně bude omezovat pouze na spolupráci vlády a jednotlivxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxotvornými akty sekundárního práva zakládají citlivé a dalekosáhlé závazky pro ČR, pro její orgány i pro osoby, podléhající její jurisdikci. Proto je nxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxx xx x xxx xxxs vyjádřit." (Malenovský, 2007, s. 808). Např. v poměru k Mezinárodnímu trestnímu soudu ovšem považuje J. Malenovský použití čl. 10b za nemyslitelné, xxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxestního soudu, ten má ovšem pouze soudní, nikoli normotvorný charakter (ten může mít rozhodnutí Shromáždění členských států podle čl. 112 Římského stxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxvo.
K odst. 1:
2.
Odst. 1 je třeba číst jako dopovězení
delegace
pravomoci předpokládané v čl. 10a. Tam předpokládaným postupem Parlament, popříxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxdy např. (a v případě EU zejm.) vydávat právní předpisy a rozhodnutí, jež ovlivní domácí právní řád. Jakkoli se pak Parlament vzdal své působnosti v těchxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxostí vnitrostátních orgánů, včetně Parlamentu, a jejich zbytek je na tyto oblasti obvykle i nadále těsně napojen.
3.
V případě EU, na niž je tento člxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxemž jen zčásti musí být její "výrony" následně včleněny zpět do právního řádu se souhlasem Parlamentu (typicky směrnice upravující otázky, jež musejí xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xximo" Parlament, a to přesto, že jejich normativní působení bude provázáno na celou řadu jiných právních předpisů, jež v dispozici Parlamentu zůstaly. xx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx parlamentů v přímo volené těleso) v orgánech EU reprezentován není. Oproti tomu vláda v nich reprezentována je, drží "prst na tepu doby", a je proto jejíx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xx
xxxx xxxxxxxxní povinnost vlády přitom zahrnuje podle důvodové zprávy k euronovele Ústavy ČR "informace o návrzích legislativních aktů, návrzích dokumentů pro jxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxch z členství v mezinárodní organizaci zapracovat do svých vlastních legislativních návrhů.
5.
Zároveň je podle důvodové zprávy tímto postupem axxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxva tento účel naplnit tím, že jediný orgán státní moci, který svou legitimitu odvozuje přímo od lidu, je toliko "informován".
K odst. 2:
6.
Pravomox xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxutím. Takové vyjádření nemá z Ústavy ČR dánu žádnou konkrétní závaznost, nic tedy vládu nenutí, aby jednala v souladu s ním. Lze tak konstatovat, že v obxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx integrace. Právě orgány EU si důležitost konzultování vnitrostátních parlamentů uvědomily a do Protokolu o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx Evropského společenství se v přiměřené době sdělí tak, aby vlády členských států mohly zajistit, že je vnitrostátní parlamenty řádně obdrží." Nelze oxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxo návrhu.
7.
Nenásledování vyjádření komor Parlamentu může mít nicméně vnitrostátní důsledky. Pokud vláda a Parlament mají jednat ve vztahu k mezxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xláda by tedy měla jednat v souladu s vyjádřeními komor Parlamentu; pro případ, že tak jednat nebude, nad ní visí hrozba dvou, byť nepřímých, sankcí. Prvox x xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxbo v zásadní jednotlivé otázce v rozporu s oním vyjádřením PS (že by PS trestala nenásledování vyjádření Senátu, je spíše nepravděpodobné). Druhou z nixx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx jak mohl být) bude např. vzdorovat při přijímání navazujících právních předpisů. I zde je přirozeně silnější role PS než přehlasovatelného Senátu.
xx
xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx x x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxm na základě informace vlády projednány. Jde o zprávu o vývoji EU v uplynulém období a jejím dalším rozvoji, kterou vláda předkládá nejméně jednou ročněx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxrou vláda předkládá nejméně jednou ročně; předběžné informace vlády o pořadu jednání Evropské rady a následné informace o jeho výsledcích; informace xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xoté, co jsou jí postoupeny Evropskou komisí či jiným orgánem EU; předběžná stanoviska, která Senátu vláda předkládá k návrhům legislativních aktů EU; x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xx xx xohou zúčastnit projednávání v pověřeném výboru, a to s hlasem poradním. Přitom zahájení tohoto projednávání je v případě projednávání legislativníhx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxla na vládě vynutit. V § 119e obsahuje JŘS i konkrétní úpravu projednávání návrhu závazného opatření orgánů EU přijímaného v rámci Společné zahraničnx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxván tehdy, kdy má ČR vyslovit v Radě či Evropské radě souhlas při rozhodování podle čl. 31 odst. 3 SEU, při rozhodování o změně ustanovení třetí části SFEU xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx čl. 153 odst. 2, čl. 192 odst. 2, čl. 312 odst. 2 a čl. 333 odst. 1 a 2 SFEU a při rozhodování o vhodných opatřeních k dosažení cílů stanovených zakládacími smxxxxxxx xx x xx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx souhlasu byl reakcí na probíhající ratifikaci Lisabonské smlouvy (resp. podmínkou Senátu pro vyslovení souhlasu s touto ratifikací), byl do JŘS včlxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x x xxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxího souhlasu Senátu třeba i pro souhlas ČR při jednání v Evropské radě při rozhodování o použití řádného legislativního postupu nebo rozhodování kvalixxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxx x xxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xředmětem aktů přijatých řádným legislativním postupem podle čl. 81 odst. 3 SFEU. Ustanovení § 119p až §119s JŘS pak upravují proceduru vytváření a podxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxx x xxxxxx xx xxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xubsidiarity a proporcionality, který je také součástí Lisabonské smlouvy. Ten přiznává ESD pravomoc rozhodovat o žalobách týkajících se porušení záxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx z čl. 10b v § 109a až § 109c. Podle nich vláda předkládá PS právní akty EU i jiné návrhy aktů a dokumentů EU, pokud o tom rozhodne nebo pokud si jejich předložxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xx xx xxxxxxxx xxxor pro evropské záležitosti, popřípadě jiný věcně příslušný výbor. Také jeho schůze se mohou zúčastnit i čeští poslanci EP. Poté je usnesení výboru ve vxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxí výboru je projednáno PS, jinak se pokládá za vyjádření PS i bez projednání. Poté je zasláno vládě a vláda je zohlední při formulaci svého stanoviska pro xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxležitosti, jestliže o to výbor požádá, a podat informace týkající se postoje, který k dané problematice projednávané v Radě zaujme ČR. Člen vlády na jedxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxto výboru. Kromě návrhů aktů EU předkládá vláda výboru pro evropské záležitosti k projednání také personální nominace na evropského komisaře, soudce xxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxh vláda přijme konečné rozhodnutí. I JŘPS obsahuje úpravu podávání žaloby ve věci porušení zásady subsidiarity aktem EU (§ 109d až § 109h), předchozíhx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxx xx x xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxU (§ 109l).
K odst. 3:
11.
Toto ustanovení zůstane společně s čl. 40 Úst mrtvým ustanovením, dokud se oběma komorám Parlamentu nepodaří přijmout txxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxtoupeni zástupci obou komor), neboť jeho hlas by byl stejně slyšet jako hlas PS, přestože na rozdíl od ní nemá obvykle (snad s výjimkou
ratifikace
smluvx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxnovení ústavního pořádku:
Související xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xatifikaci Římského statutu Českou republikou, Právní rozhledy, č. 22/2007, s. 803 - 808;
Malenovský, J. Mezinárodní právo veřejné, jeho obecná čáxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxová, J. Ústava České republiky, Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007.
[Území a státní hranice]
Milan
Podhrázký
1.
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx základní ústavní východisko pro vymezení a určení státního území, tedy pro jeden ze základních definičních znaků, které jsou všem státům historicky pxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxaný článek je z hlediska její systematiky součástí základních ustanovení. Státní území lze obecně charakterizovat jako "prostor, ve kterém je vykonáxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxovaná) moc státu přitom představuje "moc, jež nezná žádné vyšší moci nad sebou; jest tedy zároveň i nezávislou i nejvyšší mocí" (Jellinek, s. 501 - 502). xxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx a územní výsosti (srov. též Seidl-Hohenveldern, s. 198). Na příkladu ČR lze územní svrchovanost popsat zjednodušeně tak, že nikdo jiný než ČR prostředxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xa tomto území nacházejí. Principy územní svrchovanosti a zejm. územní výsosti ovšem ani v případě ČR nemají absolutní povahu, neboť i v případě těchto pxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxx x xxxxx x xxxx podle něhož je ČR státem jednotným. Za unitární můžeme určitý stát označit zejm. za předpokladu, jestliže je jediným subjektem mezinárodního práva, mx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx představuje překážku hypotetické federalizaci ČR, neboť federální stát by výše nastíněné podmínky nedílnosti státního území nesplňoval. Nedílnosx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx x zahraničí. Zatímco výše uvedené aspekty nedílnosti státního území ČR nevyvolávají větší výkladové potíže, úplná shoda v odborné veřejnosti již neexxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xéto souvislosti lze nicméně na tomto místě poznamenat, že pokud by k takové situaci (navíc v současnosti jen stěží představitelné) mělo dojít, případnx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxho článku. V rozporu s požadavkem na nedílnost státního území nicméně nepochybně není další vnitřní členění státu, a to jak z hlediska územně-správníhxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxx x xxxxxx xx xxxx xx xxce a vojenské újezdy" (§ 1 zákona č. 36/1960 Sb.); krajů podle tohoto členění existuje v rámci ČR sedm, přičemž území hlavního města Prahy tvoří pro účely xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxstatné, např. v podobě zákona č. 222/1999 Sb., který člení území ČR určené k obraně státu do 5 vojenských újezdů (srov. § 30 a násl. a přílohu č. 1 k tomuto zxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxtom ČR vnitřně člení na "obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky" (čl. 99 Úxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xzemně samosprávného členění pak stanoví především čl. 100 až 105 Úst, ÚZVÚSC, OZř, KZř a ZHMP. Ani vnitřním samosprávným členěním státu však není nedíxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xřírodě patrné čáry, které uzavírají území, v němž přísluší určitému státu územní
suverenita
(srov. SeidlHohenveldern, s. 206 a násl.). Státní hranixx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxostorem, který má více rozměrů; nejedná se tedy toliko o státními hranicemi vymezené území na zemském povrchu (v případě xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxinuje ve svém § 2 odst. 1 státní hranice tak, že "oddělují výsostné území České republiky od území sousedních států jak na zemském povrchu, tak svislým sxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxou nebo ústavním zákonem. Polohu státních hranic lze určit z hraničního dokumentárního díla nebo z vyznačení průběhu státních hranic v terénu."
4.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx V důsledku případných změn státní hranice (byť provedených i formou ústavního zákona) pochopitelně nemůže dojít k tomu, aby území ČR přestalo tvořit jxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxdní smlouvy s daným státem, jehož se změna státních hranic týká, přičemž ústavním zákonem se taková smlouva pouze následně schvaluje; i proto má např. pxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx
xxxxxx vyžadovaný pro případnou změnu státních hranic je tak z hlediska legislativní procedury podle stávajících ústavních pravidel poměrně komplikovanýx xx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx ve spojení s čl. 39 odst. 2 Úst. Následně se pak ještě obě parlamentní komory současně musí usnést na ústavním zákonu, který takovou mezinárodní smlouvx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxt. 1 písm. b) Úst], přičemž toto jeho rozhodnutí vyžaduje ke své platnosti též kontrasignaci (čl. 63 odst. 3 Úst).
5.
V souvislosti se shora popsanýx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx vztah především nemá podobu speciality jednoho ustanovení vůči druhému, ale oba články je třeba spíše aplikovat "vedle sebe, resp. za sebou" (Jiráskoxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxt opakování celého výše popsaného procesu; v letech 1996 a 1997 byl ostatně ústavní zákon týkající se změn státních hranic mezi ČR a SR předkládán Parlamxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxav nepodmiňuje Ústava ČR změnu státní hranice ani souhlasem územního samosprávného celku, jehož se taková změna dotýká (srov. usnesení II. ÚS 41/96)x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxx x x xxx x xásl. ZÚS). V tomto případě je třeba přiklonit se spíše k názoru, že prezident republiky i po schválení příslušného ústavního zákona takový návrh podat mxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx Závěrem je k tomuto bodu vhodné poznamenat, že samozřejmě ne všechny mezinárodní smlouvy týkající se státních hranic naznačené potvrzení formou ústaxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxouskou republikou o překračování státních hranic č. 45/2006 Sb. m. s.).
6.
Pro stávající podobu a konkrétní vymezení státních hranic ČR má stejně jxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxdobě, v jaké byly vymezeny ve vztahu k ČSFR. V tomto ohledu lze předně upozornit na to, že podle čl. 1 ústavního zákona č. 4/1993 Sb. "ústavní zákony, zákoxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxiky zůstávají nadále v platnosti. Nelze však použít ustanovení podmíněná toliko existencí České a Slovenské Federativní Republiky a příslušností Čexxx xxxxxxxxx x xxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxzinárodního práva s výjimkou závazků spojených s územím, na které se vztahovala svrchovanost České a Slovenské Federativní Republiky, ale nevztahujx xx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxnské republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice ČR jsou výslovně soxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx muselo být pro nástupnické státy ČSFR prioritou především vymezit jejich hranici navzájem. Prvním krokem k dosažení tohoto cíle byla Smlouva mezi Česxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xne 4.1.1996 uzavření Smlouvy o společných státních hranicích (č. 246/1997 Sb.). Tato smlouva, která po komplikovaných vyjednáváních dokonce částečxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx byla později ještě dodatečně doplněna (srov. č. 316/1999 Sb.). Státní hranice ČR s Rakouskou republikou jsou v současnosti vymezeny smlouvou o společxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xx xx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxých státních hranic se Spolkovou republikou Německo pak bylo poněkud komplikovanější, a to především z toho důvodu, že po delší dobu existovala samostxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxrá již byla ovšem v mezidobí taktéž doplněna o další změnu státní hranice obou států (srov. č. 75/2005 Sb. m. s. a č. 633/2004 Sb.). Konečně pak státní hraxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxdále existují některé nedořešené územní otázky (polský nárok na území o rozloze 368 ha), což nepochybně bude vyžadovat i další změny státních hranic (Jxxxxxxxxx xx xx x xxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx výše citovaným zákonem č. 312/2001 Sb., který vyjma samotné definice státních hranic ČR vymezuje postavení Ministerstva vnitra jakožto příslušného xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xbsahuje právní řád ČR též zákon č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic, který naopak především řeší otázky související s ochranou státních hranic Čx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxic. Speciální skutkové podstaty související s přechodem státních hranic pak obsahuje i TZ (srov. § 339 "Násilné překročení státní hranice" a § 340 "xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx
x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxic ČR nelze v žádném případě opomenout ani zásadní význam, který i pro tuto oblast mělo přistoupení ČR k EU. Podle čl. 3 (bývalého čl. 2) SEU, ve znění tzv. Lxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xe spojení se vhodnými opatřeními týkajícími se ochrany vnějších hranic, azylu, přistěhovalectví a předcházení a potírání zločinnosti". Jak nepřímo xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxanicím příslušely. Z hlediska právních aspektů praktického fungování státních hranic je především podstatné, že po uvedeném přistoupení k EU, k němux x xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxnicích ze dne 14.6.1985, která byla posléze dne 19.6.1990 konkretizována v tzv. prováděcí úmluvě k uvedené smlouvě). Tyto smlouvy, označované společxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxo součástí právního rámce EU. Obsah schengenského acquis je tvořen několika oblastmi, z nichž s přihlédnutím ke komentovanému článku pochopitelně zaxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxedstavují především společný systém udělování víz, vzájemná pomoc v trestních věcech či vytvoření tzv. schengenského informačního systému (Jurmanx xxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxch hranicích (tzv. schengenský prostor) za paralelního přijetí série mechanismů a konkrétních opatření sledujících udržení a současně i zvyšování úxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxení k EU, ale nastává až na základě příslušného rozhodnutí Rady EU (po konzultaci s Evropským parlamentem), přičemž takové rozhodnutí by mělo vycházet x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx až dne 21.12.2007, kdy prakticky došlo ke zrušení všech kontrol na státních hranicích. Stěžejním projevem přípravy na přijetí a pak i samotného přijetx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxlišovány tzv. vnitřní a vnější hranice ČR (srov. § 7 cit. zákona), s tím, že v případě vnitřních hranic se ochrana podle citovaného zákona v podstatě nevyxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxučasnosti představují toliko mezinárodní letiště určená pro lety, jejichž místo odletu, mezipřistání nebo příletu není na území státu, pro něhož jsox xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
čl. 1 odst. a čl. 5 odst. 2 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Fexxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xinančních orgánech;
zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky;
zákon č. 312/2001 Sb., o státních hranicíxx x x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxěně některých zákonů (zákon o ochraně státních hranic);
Z judikatury:
1. Usnesení II. ÚS 41/96 (sv. 5, s. 555 a násl.):
"Ústavní soud přezkxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxmi navrhovatelů včetně předkládací zprávy vlády pro Parlament a dospěl k závěru, že předmětná smlouva je mezinárodní smlouvou, na kterou se vztahuje rxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxmůže namítat proti jinému státu ani svou vlastní Ústavu, aby se vyhnul závazkům, které mu platná smlouva ukládá (...). Z čl. 87 Úst pak plyne, že Ústavní xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxné náležitosti demokratického právního státu (čl. 2 odst. 1; čl. 9 odst. 2 Úst a členění Ústavy na Hlavu druhou, nazvanou - Moc zákonodárná; na Hlavu třxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdu nepřísluší Ústavnímu soudu ve věci týkající se mezinárodní smlouvy, a to i kdyby porušovala práva stěžovatelů dle čl. 14 odst. 4 věta druhá, čl. 10 odsxx x x xxx xx xxxx xxxx xxx x xxx x xxxxxxxxx xx x x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxu dle čl. 41 odst. 2 Úst v návaznosti na čl. 11 Úst, ani do pravomoci je sjednávat dle čl. 63 odst. 1 písm. b) věta za středníkem Úst ve spojení s rozhodnutím xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx
xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxx 20 odst. 1 Úmluvy k provedení Schengenské úmluvy (dále též ‚prováděcí úmluva'), den prvního vstupu státního příslušníka třetího státu nepodléhajícxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxušník právo volně se pohybovat v tomto prostoru po dobu nejvýše tří měsíců.
25. Z toho vyplývá, ... že vůbec první vstup tohoto státního příslušníka do sxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx měsíců během období šesti měsíců. (...)
xxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxem období šesti měsíců ode dne vůbec prvního vstupu do schengenského prostoru vyčerpáno, musí dotyčný státní příslušník v zásadě neprodleně opustit txxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxkazuje se později volně pohybovat v schengenském prostoru..., avšak toto platí jen za podmínky, že znovu vstoupí do tohoto prostoru a k tomuto vstupu doxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xa první vstup ve smyslu čl. 20 odst. 1 prováděcí úmluvy, stejně jako vůbec první vstup do schengenského prostoru. Toto ustanovení tak státnímu příslušnxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxi měsíců, za podmínky, že každé z těchto období bude započato takovýmto prvním vstupem.
30. Tento výklad potvrzují ustanovení prováděcí úmluvy týkajxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxě vstoupili do schengenského prostoru, se zde mohou volně pohybovat po dobu tří měsíců během půl roku od prvního vstupu, čímž jsou výslovně povoleny pobxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxu' uvedený v čl. 20 odst. 1 prováděcí úmluvy nezbavuje příslušné vnitrostátní orgány možnosti, aby při dodržení práva Společenství sankcionovaly stáxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x když jeho pobyt v tomto prostoru v den kontroly... nepřesahuje tři měsíce ode dne posledního prvního vstupu. (...)
37. Z ustanovení čl. 62 bodu 3 SES, ktxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxy o ES přijmout pouze opatření, jimiž se stanoví podmínky, za kterých se mohou státní příslušníci třetích států volně pohybovat v schengenském prostorx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx
xxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxeného v čl. 20 odst. 1 prováděcí úmluvy, pobyt státního příslušníka třetího státu v schengenském prostoru nesmí na základě tohoto ustanovení v žádném pxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xx xxxt. 1 prováděcí úmluvy musí být vykládán v tom smyslu, že pojem ‚první vstup' uvedený v tomto ustanovení se kromě vůbec prvního vstupu do schengenského prxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx uplynutí každého dalšího období šesti měsíců od předcházejícího dne prvního vstupu."
3. Rozsudek NSS 2 Azs 93/2008 (č. 1874/2009 Sb. NSS):
"18. Nexxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx x x xxxxxxxx xx x xxxxxx xyčerpání dojde před uplynutím lhůty, na kterou bylo toto vízum vydáno. Dobu platnosti, na kterou je krátkodobé vízum vydáno, je přitom možné charakterxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xylo v konkrétním případě krátkodobé vízum stěžovatelce vydáno na jeden vstup, platnost tohoto víza skončila okamžikem vycestování stěžovatelky z úzxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxuvy ‚platné pro jeden nebo několik vstupů', ‚valid for one or more entries', ‚valable pour une ou plusieurs entrée', ‚für eine oder mehrere Einreisen güxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxh vyčerpáním, smysl tohoto omezení (limitovaný počet vstupů na území daného státu) by se zcela vytratil. Společná konzulární
instrukce
... tuto intexxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx a to ještě před uplynutím doby, na kterou bylo vízum vydáno.
19. Schengenská úmluva je součástí tzv. schengenského acquis, které se na základě Protokoxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xmsterodamskou smlouvou zároveň došlo k převedení azylové, migrační a vízové politiky do komunitárního právního rámce (tzv. I. pilíř - viz Hlava VI Smlxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxní zákon, Právník, č. 5/1993, s. 365 - 373;
Filip, J. Ústavní právo I. díl. Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR, 4. vydání, Brno: Doplněk, 2xxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxková, V. et al. Ústava České republiky v praxi, 15 let platnosti základního zákona, Praha: Leges, 2009, s. 51 - 70;
Jurman, M. Důsledky přistoupení ČR xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xx x xxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxho prostoru, Právní rádce, č. 4/2003, s. 47 - 50;
Ondřej, J. Otevřené nebe, omezení státu ve vzdušném prostoru, Právník, č. 12/1996, s. 1030 - 1038;
xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x. vydání, Praha: C. H. Beck, 2002;
Sládeček, V., Mikule, V., Syllová, J. Ústava České republiky, xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxvenska a České republiky, Praha: Všehrd, 2005;
Šmihula, D. Medzinárodné hranice na riekach, Právník, č. 8/2001, s. 791 - 806.
[Stáxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xsobou a státem, z něhož vyplývá řada vzájemných práv a povinností, jež nacházejí svůj imaginární předobraz již v teoriích společenské smlouvy. Na straxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx. právo na bezplatné vzdělání (čl. 33 LZPS), jde ovšem dnes již spíše o výjimky z pravidla přiznání základních práv všem osobám podléhajícím jurisdikci xx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxx xx xxxxx x xaušálně přiznala práva dosavadními předpisy poskytovaná občanům nově všem lidem v jurisdikci ČR. I tyto výjimky jsou navíc relativizovány tím, že jsox xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x
xtatus
civitatis, viz Filip, s. 18). Slovník veřejného práva československého pak souhrnně hovoří např. o "osobním právním poměru k určitému státu bex xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx 976). ÚS je pak v nálezu Pl. ÚS 9/94 vymezil jako časově trvalý, místně neomezený právní vztah fyzické osoby a státu, který je proti vůli fyzické osoby zprxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxrých se státní občanství nabývá a pozbývá, neboť se jedná jednoznačně o institut vnitrostátního práva a ostatní státy jsou vedeny zásadou nevměšovat sx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx obývající území státu, včetně cizinců pobývajících na tomto území; a od další širší množiny, jíž jsou státní příslušníci, tedy nejen fyzické osoby (obxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xx
xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x x
bonus
" x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu EU, ovšem pouze "doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je." Obsah práv plynoucích z občanství EU je vymezen v čl. 20 odst. 2 SFEU, podle nějž xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxx xx xx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxckou a konzulární ochranu kterýmkoli členským státem na území třetí země, kde ČR nemá své zastoupení; petiční právo k EP; právo obracet se na evropského xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xráva na diplomatickou a konzulární ochranu, jejíž zakotvení v právu EU může stěží zavazovat ony země, na jejichž území by taková ochrana měla být poskytxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxí podle našeho názoru namístě chápat občanství EU jako ohrožení českého státního občanství či dokonce suverenity ČR. K tomuto postoji se přiklonil i ÚS x xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xbohacuje o evropský rozměr". Odmítl tak
absurdní
tvrzení odpůrců Lisabonské smlouvy, že v důsledku vzniku evropského občanství může vzniknout dilexx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx x xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxvání státního občanství je z hlediska vnitřní systematiky našeho ústavního práva svým způsobem hraniční v tom směru, že její zakotvení přímo v Ústavě Čx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxž podle klasické státovědecké definice státu od Georga Jellineka), na druhé straně by bylo možno si je představit stejně dobře i v LZPS, neboť obsahem zdx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xozbývání (na základě vlastní vůle občana) i nabývání stanoví zákon, což je konstrukce používaná obvykle při vymezení základních lidských práv v LZPS. x xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx x xx xxx xx x xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx
xx
xxkt, že zařazení ústavní úpravy státního občanství přímo do Ústavy ČR není samozřejmostí, dokazuje i neúspěšný legislativní pokus z roku 2007 z dílny Mxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxna o státním občanství ČR, jenž by byl ovšem tvořen toliko několika nenormativními ustanoveními, stanovením základních důvodů nabytí a pozbytí státnxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxů do čl. 12 Úst) a výslovným stanovením, že na udělení státního xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxmou ústavního zákona předchozí judikaturu NSS, podle níž na udělení státního občanství je subjektivní právo (konkrétně usnesení jeho rozšířeného sexxxx xxx xxx x x xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxst toho, zda by základní úprava státního občanství měla být vydělena z Ústavy ČR, vedla k tomu, že tento návrh skončil již ve fázi věcného záměru návrhu úsxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xx
xx
xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxvenska vyznačovaly jako hustě rozeseté milníky rychle se měnící přístupy ke státnímu občanství, v závislosti na měnícím se území, povaze státu i tom, kxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxx xxtraaktivity předpisů o státním občanství, poskytuje např. Sládeček (Sládeček, Mikule, Syllová, s. 113). StObč byl (pro zásadnost onoho vymezení, kxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxá republika vyhlásila zákon upravující tutéž problematiku pod stejným pořadovým číslem, tedy jako zákon č. 40/1993 Z.z. o štátnom občianstve Slovensxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxrany ústavodárce je onen zákaz zbavení občanství proti vůli občana. Nabývání státního občanství ČR je regulováno v části první tohoto zákona, přičemž x x x xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxem ČR), určením otcovství (je-li otec státním občanem ČR a matka cizinkou či apatridou), nalezením na území ČR, prohlášením (viz níže) a podle písmene fx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x x xx xx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxdě
ius gentium
, tedy nabývání po rodičích, nikoli
ius soli
, tedy nabývání z titulu místa narození - tento princip nastupuje pouze podpůrně u nalezenců bxx xxxxxx xxx x x xxxxx x x xxxx xxxxxxxxxx xxx x x xxxxx xx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xtObč u úřadu příslušného podle místa trvalého pobytu žadatele. Tento úřad ověří pohovorem se žadatelem jeho znalost českého jazyka a vyplní s ním dotaxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxctvím Policie ČR Ministerstvu vnitra, které o žádosti rozhodne. Doručením těchto dokumentů Ministerstvu xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx "a) má na území České republiky ke dni podání žádosti po dobu nejméně pěti let povolen trvalý pobyt a po tuto dobu se zde převážně zdržuje; b) prokáže, že naxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxmovce nebo osobu s přiznaným postavením uprchlíka na území České republiky; c) nebyla v posledních pěti letech pravomocně odsouzena pro úmyslný trestxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxnců na území České republiky, povinnosti vyplývající ze zvláštních předpisů upravujících veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, důchxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx x xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx v § 11 odst. 1 až 3 StObč, z blíže nespecifikovaných důvodů pak může podle § 11 odst. 4 prominout i podmínky stanovené pod písm. d) a e). Kromě těchto kumulaxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xpravodajských služeb, přičemž jedná-li se o utajované dokumenty, nestávají se tato stanoviska součástí správního spisu. Rozhodne-li se pak ministexxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
7.
Nejproblematičtější otázkou týkající se udělování státního občanství je spor, do jaké míry může být Ministerstvo vnitra vedeno ve svých úvaháxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx podmínky splní. Odpověď, že udělení státního občanství je plně vedeno volnou a nepřezkoumatelnou úvahou správního orgánu, má své kořeny již v prvorepxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx který deklaroval v usnesení ze dne 29.12.1997, sp. zn. 6 A 77/97, že na udělení státního občanství není a nebyl právní nárok a je absolutně ve sféře volnéhx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxvého Nejvyššího správního soudu představuje ... v této otázce onen pól, od nějž je vhodné se spíše vzdalovat, než jej restituovat, jak tomu bylo v mnoha jxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx
xx
xxxx xxxxxxm pólem v judikatuře k povaze rozhodování o udělení státního občanství je pak
judikatura
nově ustaveného NSS. Ta vychází z předpokladu, že spojení "lzx xx xxxxxx xxxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxaveného v čl. xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxm je zřejmé, že tento imperativ může být reálně naplněn pouze tehdy, jestliže je tento zákonem vymezený prostor dostatečně konkrétní. Z tohoto hlediskx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxovat základní atributy, kterými jsou především dostupnost, předvídatelnost a určitost. Zejm. proto nemůže být shledáno ústavním řešení, které tyto xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxítavě se i ÚS staví k tomu, aby omezení základních práv byla na zákonné úrovni formulována příliš obecně (viz nález Pl. ÚS 25/97), či aby omezení na právecx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxx orgán volné uvážení, musí být jeho rozhodování omezeno "zákazem libovůle, jenž pro orgány veřejné moci vyplývá obecně z ústavně zakotvených náležitoxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx krajně problematická, neboť pokud by byl vykládán toliko jazykově, zdálo by se (na základě oné formulace § 7 odst. 1: "Státní občanství České republiky xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxané podmínky splněny, a pokud ano, pak samostatně rozhodne, zda občanství udělí. Takový postup odpovídá izolovaně čtenému textu zákona a snad i potřebx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x x x xxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx (viz § 10 odst. 3 StObč: "Ministerstvo je povinno posoudit žádost o udělení státního občanství i z hlediska bezpečnosti státu; může si při tom vyžádat stxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx veřejné moci v demokratickém právním státě.
De lege ferenda
se proto přikláníme k řešení, které jednak případně doplní zákonem vymezené podmínky pro xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxjící se základními ústavními a mezinárodněprávními principy, jako je rovnost, důstojnost, vyloučení diskriminace apod.; a jednak v každém případě zxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxu možno překlenout tento výkladový problém judikatorně a namísto výkladu gramatického, který zde vede k ústavně nekonformním závěrům, uplatnit výklxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x x xxxxxxx xx xxx xxxxxx005, v němž připustil, že rozhodování o udělení státního občanství se dotýká veřejných subjektivních práv, a proto může být přezkoumáno soudy ve správxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxvní uvážení. Tomu sice oponuje xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx
xxxxxxxx
xxávě proto, že se jedná o absolutní volnou úvahu, tedy úvahu neomezenou a neomezitelnou" (Sládeček, Mikule, Syllová, s. 117). Naopak k důvodům, proč rozxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx nepřípustné diskriminace či příkazu zachovávat lidskou důstojnost) a tematika "neomezených a neomezitelných" úvah správního orgánu rozhodujícíhx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxoto usnesení.
10.
Na toto usnesení rozšířeného senátu NSS pak navázal rozsudek "obyčejného" senátu v téže věci ze dne 20.7.2006, v němž soud již přixxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxatele, jenž splnil zákonné podmínky pro udělení státního občanství, byl mu udělen závazný příslib udělení státního občanství, jestliže předloží dokxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxení rozšířeného senátu navázal rozsudek NSS ze dne 4.5.2006, sp. zn. 2 As 31/2005. V něm NSS vyřešil otázku, co vlastně z čl. 12 odst. 1 Úst vyplývá pro žadxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxcky domoci vůči státu toho, aby mu státní občanství bylo uděleno), je na ně ale subjektivní právo (takže cizinec může o státní občanství požádat a o této žxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxického právního státu). Navíc zde NSS označil onen výčet podmínek výslovně uvedených ve StObč za
taxativní
a vyloučil tak, že by si k těmto podmínkám mxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx ČR a také jistá subtilnost rozdílu mezi právním nárokem a subjektivním právem se staly důvody pro obtížnou vstřebatelnost judikatury NSS v otázce státxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxatiky.
12.
Kromě StObč je ovšem úprava nabývání a pozbývání státního občanství upravena i mezinárodněprávními závazky ČR, působícími mocí čl. 1x x xxx x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxdobrovolnému zbavování státního občanství (tato otázka byla poprvé upravena již v čl. 15 VDLP z roku 1948) a bezdomovectví (této otázce se poprvé věnovxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx z roku 1930. Odhlédneme-li ovšem od zbavování státního občanství, či zbavování práv na občanství nejtěsněji navázaných, zjistíme, že pozitivní právx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxiz čl. 24 odst. 3 MPOPP, či následně čl. 7 a 8 ÚPD z roku 1989 zakotvující právo dítěte na státní příslušnost a zákaz jejího odejmutí), ženám (upraveno nexxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxminace žen z roku 1979) a uprchlíkům (čl. 34 Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 tak stanoví závazek smluvních stran co nejvíce usnadnit asxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxí. Vyvinou zejm. veškerou snahu o urychlení řízení o udělení státního občanství a o co možná největší snížení poplatků a nákladů tohoto řízení.").
1xx
xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx nicméně stala až na regionální úrovni Evropská úmluva o státním občanství z roku 1997 sjednaná Výborem ministrů Rady Evropy, kterou lze vskutku považoxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xpravuje kromě všeobecných zásad souhrnně prakticky všechny oblasti, jež lze označit v tématu státního občanství za problematické: pozbývání státníxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxzka udělování státního občanství, a to jak v otázkách hmotných, tak procesních. Tato úmluva tak ve svém čl. 6 odst. 1 a 2 určuje skupiny osob, kterým musí xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxu), a to typicky ex lege; dále v odst. 4 upravuje, kterým osobám má být nabývání občanství usnadněno (zejm. rodinným příslušníkům státních občanů, osobxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxgnatářům povinnost umožnit naturalizaci osob pobývajících určitou dobu, již nelze stanovit na více než deset let, na jejich území. Přitom při zákonné xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxodu pohlaví, náboženství, rasy, barvy pleti nebo národnostního či etnického původu (čl. 5); musejí vyřizovat žádosti o naturalizaci v přiměřených lhxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxí (čl. 12); a zamezit tomu, aby byly požadovány za naturalizační řízení poplatky nepřiměřené nebo poplatky bránící správnímu nebo soudnímu přezkumu (xxx xxxx
x xxxxx xx
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxy totalitních režimů dvacátého století, pro něž bylo zbavování státního občanství jedním z nástrojů pronásledování politických odpůrců či osob jinax xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxládal ji např. za trestné činy velezrady podle § 78, vyzvědačství podle § 86, opuštění republiky podle § 95, vraždy na ústavním činiteli podle § 104, ale i xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx, což ovšem nebylo odrazem odklonu tehdejšího zákonodárce od zbavování státního občanství proti vůli občana, ale pouze toho, že odnětí státního občanxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxla z § 7 zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství. Ten až do konce komunistického režimu (konkrétně do novely xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx x
xx
xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxv způsobem činnost státu nepřátelskou nebo takovou, která může porušit zájem státu, nebo
b)
nezákonně opustila území Československé republiky, xxxx
xx
xxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
xrom toho mohlo být státní občanství odňato podle odst. 2 téhož ustanovení i osobě, která měla ještě jinou státní příslušnost nebo která se zdržovala v cixxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxjnou vyhláškou. Jinak řečeno, správnímu orgánu byla v tomto období přiznána pravomoc rozhodovat o tom, zda konkrétní občan bude zbaven nikoli jednoho xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx
xxx
xxxx xxxxxa je tedy tou historií, vůči níž se čl. 12 odst. 2 Úst vymezuje. I on nachází své provedení na zákonné úrovni v StObč, a to v § 13, 16 a 17. V nich jsou upraveny xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxvem vůle zletilého občana (nezletilého občana mohou do svého prohlášení zahrnout jeho rodiče), který se zdržuje v cizině a současně je státním občanem xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxdováno jeho provedení před některým tuzemským úřadem (např. Ministerstvem vnitra), zpochybňovalo by to onu podmínku, že se občan zdržuje v zahraničíx
xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xodle něj pozbývá občan ČR státní občanství dnem, kdy na základě výslovného projevu vůle (žádost, prohlášení, souhlas nebo jiný úkon směřující k nabytí xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxho státního občanství v souvislosti s uzavřením manželství se státním občanem cizího státu, a to za předpokladu, že došlo k nabytí cizího státního občaxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xinak řečeno, k pozbytí státního občanství dojde i v tomto případě v souladu s komentovaným ustanovením jen na základě projevu vůle (narození jistě není xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxem" např. sňatku s cizím státním příslušníkem tam, kde jeho právní řád spojuje se sňatkem cizince se svým státním občanem jako přímý následek, že tento cxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxí původní. To se snaží omezit Úmluva o státním občanství vdaných žen z roku 1957, která ve svém čl. 1 stanoví, že "ani uzavření ani rozvedení manželství mxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xuto mezinárodněprávní úpravu je ovšem k naplnění požadavků komentovaného ustanovení Ústavy ČR nezbytné vyloučení takového postupu i na úrovni vnitxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xutomatické pozbytí českého občanství českých občanek sňatkem dosud řešit. Nejde navíc pouze o toto automatické nabývání cizího státního občanství sxxxxxxx xxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx x xozsudku 1 As 62/2006 vztáhl i na situaci, kdy (tehdy) československá občanka uzavřela sňatek s britským státním občanem (automatismus zde byl tedy vylxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx93 dostala. NSS uznal, že i takováto žádost o naturalizaci je činěna "v souvislosti s uzavřením manželství", neboť jejím účelem je umožnit české občancx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxí státní občanství nabýt s úmyslem vyměnit české občanství za jiné, a nikoli s úmyslem maximálně naplnit obsah společného soužití s cizincem. Krom toho xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx stát a státní občanství svým vývojem mění nikoliv snad svůj obsah, ale jistě svoji ‚výjimečnost' a nenahraditelnost. Existence Evropské unie a států uxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx občany a pro jejich záruky (např. sociální i ekonomické) začínají stírat a je otázkou vývoje, zda
bipolitismus
naopak nebude v budoucnu vítaným jevemx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxím státem." Takový přístup je ostatně souladný se současným hlavním proudem v doktríně i v legislativní praxi, jež i v ČR stále více odráží důvody, které xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxmu státu ve světě narůstající integrace i globalizace (k tomu viz body 98 až 102 nálezu Pl. ÚS 19/08 citovaného v komentáři k čl. 1), ale i profesionalizacx xxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxlně ke střetu loajalit, a to i v případě válečného konfliktu. V tomto směru je podle nás odmítavý postoj k bipolitismu obsažený ještě v nálezu Pl. ÚS 5/95 čx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xřekonaný.
18.
V podmínkách ČR je navíc
bipolitismus
hodný podpory i z důvodů historických. Těmi jsou jednak reakce právě na silné vlny emigrace po xxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx zda mají znovu usilovat o výlučné státní občanství ČR a tím přijít o občanství státu, který je přijal v době jejich tísně; jednak reakcí na rozpad ČSFR, ktxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx možnosti žít ve společném státě a i pro ně by bylo obdobně těžkou volbou, které z občanství nástupnických republik by si měli zvolit. Na obě tyto historicxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxskoslovenských státních občanů, jímž umožňuje bývalým občanům, kteří v letech 1948 až 1989 pozbyli československé státní občanství propuštěním ze sxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxtví ČR. Tento zákon také představuje výjimku z pravidla, že na udělení státního občanství není právní nárok, neboť jak stanoví jeho § 4: "Úřad ověří, zda xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xx, aby mu občanství bylo uděleno. Jde přitom skutečně o udělení, neboť k nabytí dochází podle § 8 s účinností
ex nunc
k okamžiku vydání osvědčení o nabytí sxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxx
xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxbč, a to dvěma způsoby. Jednak upravuje ve svém § 6 možnost nabýt státní občanství ČR prohlášením, tedy projevem vůle, jímž si osoba, která byla k 31.12.xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx x x xx xx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxré si zvolily po rozpadu federace sice slovenské občanství, ale neměly by tím přijít o občanství ČR. Úpravu obsaženou v těchto ustanoveních je možno zjexxxxxxxxx xxxxxxx xx x
xxx
xxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xdmítnut (nález Pl. ÚS 5/95), když usiloval o zrušení celého § 17 StObč, poté mu však bylo vyhověno (nález IV. ÚS 34/97, zde obsažené závěry pak byly ve vztaxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx
xx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx státní občanství, ale posléze se domáhal i vydání osvědčení o státním občanství ČR, které mu Magistrát hl. m. Prahy odmítl vydat, neboť volbou slovenskxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxx x x 18 StObč stanoveno, že bývalí občané ČSFR, kteří v roce 1993 nabyli volbou státní občanství SR, se pokládají za státní občany ČR, pokud se neprokáže, že xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxnské republiky státní občanství ČR.
21.
Závěrem je třeba podotknout, že právě odst. 2 komentovaného ustanovení je stále častěji zpochybňován v rexxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxtivacemi těchto úvah, na straně druhé je třeba při snaze řešit tuto situaci mít na paměti několik výchozích principů: dokud bude zachována stávající úsxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxd by zákonodárce pro tyto případy zakotvil např. obnovu řízení (otázkou hodnou pokusu je, zda by před správními soudy uspěl případný pokus Ministerstvx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxx xxxx xxxxxx xx xx xxx xxxx x xxxxxx
xx xxxx
x x xxxxxxx xxxxadě (a pamatuje na to již nyní § 102 odst. 7 SŘ) by ovšem musela být šetřena práva nabytá v dobré víře, jichž se s udělením státního xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxlednit, aby nevybízela ke zneužitelnosti (a to i ze strany úředníků Ministerstva vnitra či zpravodajských služeb, pro něž jsou noví státní občané častx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xovahu princip právní jistoty. Nadto by také ústavodárce měl vzít v úvahu problematičnost jakékoli úpravy zbavování státního občanství ve výše zmíněnxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxadního zákona státu.
Související ustanovení ústavního pořádku a mezinárodních smluv:
Úmluva o omezení případů bezdomovectví z rxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxx
xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxí z roku 1997 (č. 76/2004 Sb. m. s.).
Související právní předpisy:
zákon č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých česxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xx xx x x xxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxko časově trvalý, místně neomezený právní vztah fyzické osoby a státu, který je proti vůli fyzické osoby zpravidla nezrušitelný, na jehož základě vznixxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxx x xxxxx xxxxxu na jeho území a na právu účasti na jeho správě veřejných záležitostí. Povinností občana je především věrnost státu, závazek k jeho obraně, výkon určitxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xednotlivého svrchovaného státu. Je výsostným právem státu určovat podmínky, za kterých se nabývá a pozbývá státní občanství. Státní občanství je jedxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxví mají dopad i navenek vzhledem k tomu, že státní občanství zaručuje fyzické osobě, která je jeho nositelem, ochranu i na území jiného státu. V takovém pxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xznání státního občanství v každém jednotlivém xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xez otázek. V případě Nottebohm Mezinárodní soudní dvůr judikoval, že ‚stát nemůže očekávat, že pravidla (upravující získání státního občanství), ktxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx v ,genuine' (opravdovém) spojení se státem, který chrání své občany proti jiným státům' (ICJ Rep, 1955 s. 23). Jinými slovy z mezinárodního pohledu nemxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxzhodnutí Mezinárodního soudního dvora zavazuje jen státy, které jsou účastny sporu, lze z pohledu obecného mezinárodního práva konstatovat, že s výjxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxno, podmínek a postupu udělování státního občanství, které musejí tyto fyzické osoby splnit), je záležitostí každého státu, který je určuje samostatxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xx xx xxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx
xxx xxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxuci odnětí státního občanství z doby před listopadem 1989 a snaží se ústavně právní úpravou takovému zásahu do práv občana zabránit. Účelem ústavního pxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx x xxx xxxx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxo občanství koncipovala jako sankci za eventuální protiprávní jednání občana. Tato koncepce je plně v souladu s myšlenkou článku 15 odst. 2 Všeobecné dxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xb. sleduje jiný cíl, jestliže předpokládá, že občan vyvinul vlastní iniciativu cizí státní občanství získat. Z tohoto hlediska nejde u občana o zbavexx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxx, než dovozuje stěžovatel. Pokud by byla jeho
interpretace
článku 12 odst. 2 Úst - v porovnání s § 17 citovaného zákona - správná, znamenalo by to ve svýxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxx
absurdní
, neboť by omezoval právo suverénního státu čelit bipolitismu a byl by v rozporu s platnými i s připravovanými mezinárodními smlouvami v součaxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx vůle občana a že zákonným následkem takového projevu vůle je ztráta státního občanství České republiky. Jestliže tedy občan projevil vůli nabýt na vlaxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxného - vědom toho, že
de lege lata
pozbude státní občanství České republiky, jakmile získá státní občanství xxxxxx xxxxxx
xx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxx x xxx x x xx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxzbavení' státního občanství, ‚pozbytí' státního občanství). Tento terminologický rozdíl naznačuje úmysl zákonodárce odlišit dvě kvalitativně růxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxtví České republiky stanoví zákon. Článek 12 odst. 2 stanoví, že nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.) Je totiž stěží myslitelnéx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxé, nýbrž různé.
3. V mezinárodním i v domácím právu se prosadil výklad, podle něhož principy zákazu diskriminace a rovnosti lidí v zásadě nejsou chráněxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxu čl. 10 Ústavy. Rovnost tedy zpravidla vyžaduje relaci k jiné sociální hodnotě. Porušení principu rovnosti tedy předpokládá vztah k jiným základním pxxxxx x xxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xx xxxxxxx xxxo ústavněprávní instituce vždy byla a je kategorií nikoli
abstraktní
(absolutní), ale toliko relativní a nelze ji chápat mechanicky a egalitářsky. Tx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xe určité skupině poskytne méně výhod než jiné'. Ani zde však nesmí postupovat libovolně. V souzené věci však zakotvením napadeného ustanovení § 17 do záxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxi vůli stát se občany jiného státu, byť podle platného zákona České republiky věděli, že nabytím cizího státního občanství na vlastní žádost pozbývají xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx činí rozdíl mezi právním postavením občana České republiky a občana jiného státu (bývalého občana ČR), pak jde o nerovnost akceptovatelnou a o právní sxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxegorické a obecně formulované tvrzení stěžovatele, že žádný právní předpis České republiky ani její ústavní pořádek neobsahují princip zákazu dvojíxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx
Obecnou praxi států lze charakterizovat tak, že
a) osoba s několikerým státním občanstvím se nemůže odvolávat na své jiné státní občanství v poměru ke xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xpopř. někdejší ČSSR) s některými sousedními státy, konkrétně se SSSR, Maďarskem a Polskem.
7. Právní úprava zániku státního občanství České republixx xx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx příslušnosti a o službě v ozbrojených silách v případě několikanásobné státní příslušnosti ze dne 6. května 1963. Ta stanoví v článku 1 odstavci 1, že zlxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xříslušnost jiné strany, ztratí svoji dřívější státní příslušnost. Nejsou oprávněny ponechat si svoji dřívější státní příslušnost. Obdobná úprava sx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxů Rady Evropy. Ani připravovaná Evropská úmluva o státním občanství a vojenské povinnosti v případě vícenásobného státního občanství neznamená průlxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxt i v řadě jiných zemí Evropy. Jde např. o Rakousko, Finsko, Švédsko, Norsko, Dánsko, Nizozemsko."
3. Nález IV. ÚS 34/97 (sv. 8, s. 11 a násl.):
"Zákon xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xtátního občanství na vlastní žádost podle ustanovení § 17 cit. zákona, a to opodstatněně, neboť volba je svou povahou jednostranným aktem, zatímco žádxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxní žádost podle citovaného ustanovení. Všechny akty, jimiž jednotlivec má či může pozbýt státní občanství České republiky, musí být nutně pozměněny jxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxl v situaci, kdy zákon ČNR č. 40/1993 Sb. o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, neupravuje volbu státního občanství státním občaxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxmu právní jistoty."
4. Nález I. ÚS 337/99 (sv. 20, s. 205 a násl.):
"Zákon ČNR č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republixxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxm České a Slovenské Federativní Republiky. Žádné z těchto ustanovení však neupravuje volbu státního občanství státním občanem České republiky, a proxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxx
x xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx, jimiž jednotlivec má či může pozbýt státní občanství České republiky, musí být nutně podmíněny jeho souhlasným projevem vůle. O takový souhlasný a jexxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx předvídatelnost a seznatelnost následků takového právního úkonu. Proto nelze takový akt ‚volby občanství' současně vykládat jako pozbytí dosavadnxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxu reagovat na tvrzení navrhovatele o rozporu čl. 9 SEU s čl. 1 odst. 1 Úst (k tomuto tvrzenému důvodu bod 83 tohoto nálezu), jelikož se primárně vztahuje k xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxtitut občanství Evropské unie byl zaveden již Maastrichtskou smlouvou v roce 1993 (kdy tato smlouva vstoupila v účinnost), a nikoliv teprve nyní smlouxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxolečenství, dodává občanství Evropské unie jen minimum nového normativního obsahu (k tomu srov. zejm. Weiler, J. H. H. The Constitution of Europe. ‚Do xxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxpské unie nijak nepopírá občanství členského státu, naopak je obohacuje o evropský rozměr (srov. nález Pl. ÚS 66/04, bod 70). Ústavní soud navíc již ve sxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxtu přirozené, že s těmito výhodami je nutno akceptovat též jistou míru odpovědnosti. V tomto ohledu tedy Ústavní soud rozpor mezi čl. 9 SEU a čl. 1 odst. 1 Úxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxanství - ať již kladné či záporné - se bezesporu právní sféry žadatele dotýká: pokud Ministerstvo vnitra jeho žádosti vyhoví, založí tímto konstitutivxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxdosti nevyhoví, odepře tím žadateli možnost být nositelem práv, která vyplývají pouze ze státoobčanského vztahu, tj. ústavou či zákony garantovanýmx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx volného správního uvážení či nikoliv; rozhodnutí založené na diskreci správního orgánu se může dotknout právní sféry zcela stejně negativně jako rozxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxž přihodit, že i samo rozhodnutí založené na volné úvaze nemůže pro zásadní porušení práva obstát (např. pro porušení principu rovnosti, překročení mexxx xxxxxxxx xxxxxx
xxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxmace. Žalobní legitimace musí být dána i pro případy přezkumu rozhodnutí založených na volném správním uvážení, neboť jinak by soud vůbec nemohl přezkxxxxx xxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxeré by vůbec mohly být překročeny. Úvaha šestého senátu o tom, že udělení státního občanství je projevem "neomezené" státní suverenity a děje se ve sféřx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxx xxxxtováno principy vyplývajícími z ústavního pořádku České republiky; z nich lze vyvodit, že i tam, kde vydání rozhodnutí závisí toliko na uvážení správnxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xe stejných či obdobných věcech může být právě projevem ústavně reprobované libovůle), tj. principem rovnosti, zákazem diskriminace, příkazem zachoxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xrovedl a jak je hodnotil, a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl. V této souvislosti je namístě poukázat i na Doporučení Rady ministrů Rady Evropy čx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxž ten, pro který byla diskreční pravomoc stanovena; objektivnost a nestrannost; rovnost a zákaz diskriminace; proporcionalita mezi negativními dopxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxislým orgánem.
Každé správní uvážení - i to, jež se (pouze) na úrovni obyčejného zákona jeví jako neomezené či absolutní - tedy má své meze. I u něj proto sxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xvážení v moderním právním státě neexistuje; věc nelze konstruovat ani tak, že je neomezené pouze na úrovni obyčejného zákona, neboť nelze od sebe uměle xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxužití správního uvážení či překročení jeho mezí ve smyslu § 78 odst. 1 s. ř. s., nýbrž i to, zda řízení předcházející vydání napadenému rozhodnutí proběhxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx x xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxrání, i když je meritum dáno do volného uvážení)."
7. Rozsudek NSS 6 A 25/2002 ze dne 20.7.2006 (č. 950/2006 Sb. NSS):
"Ochranu obecně uznávaným a ústxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
I pro činnost správních orgánů v České republice platí princip ochrany účastníka, který v dobré víře očekává, že příslib určitého užití volného správnxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxí).
Porušením principu ochrany legitimního očekávání, a tedy nezákonností (§ 78 s. ř. s.), je i zneužití volného správního uvážení, spočívající v tomx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxto, že v průběhu řízení závazným příslibem podmínil udělení občanství jedinou podmínkou (zde: zánikem dosavadního státního občanství žadatele), a v xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxout udělení státního občanství pro nesplnění podmínky jiné (zde: ‚převážné zdržování se na území ČR po dobu trvalého pobytu'), jestliže skutečnost, žx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxtí této nové podmínky byly splněny zákonné důvody (zde: manželství se státním občanem ČR a chybějící státní občanství)."
8. Rozsudek NSS ze dne 4.5.xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxí normy fakt, že na udělení státního občanství nemá žadatel o ně právní nárok. Na stranu druhou z něj však nevyplývá, že by na ně neměl ani subjektivní právxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxmi. Zatímco se totiž subjektivní právo rovná určitému výslovnému dovolení zákonodárce, které je obsaženo v právu objektivním a je adresováno fyzické xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xráva skutečně domoci. Subjektivní právo tak představuje možnost subjektu práva právní cestou něco požadovat, právní nárok odráží jistotu, že za splnxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxávu přitom může být jak subjektivní právo, tak právní nárok vyjádřen textově dvěma způsoby, v závislosti na tom, kdo je klíčovým subjektem, jehož chováxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx moci o změnu práv a povinností, či o deklarování jejich stavu, nebo jako příkaz tomuto orgánu zabývat se takovou žádostí. Veřejnoprávní nárok pak může bxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxgánu veřejné moci vyhovět žádosti, která tyto podmínky splní. Přitom to, zda je v právním předpise uveden jako adresát orgán veřejné moci, nebo fyzická xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxvání identity právní normy takto vyjádřené.
Aplikujeme-li výše nastíněnou dichotomii mezi subjektivním právem a právním nárokem na nyní interpretxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xbčanství udělil, ale zároveň příkaz, aby se takovou žádostí zabýval a splnění těchto podmínek posoudil. Je zde tedy zakotveno subjektivní právo na podxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx avšak nikoli právem vymahatelnou jistotu, svědčí o tom, že se nejedná o právní nárok, který je naopak zakotven např. u získání státního občanství prohlxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxlývá subjektivní právo na udělení státního občanství, z čehož sice neplyne právo na vyhovění její žádosti, plyne z něj však povinnost správního orgánux xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xrávo chráněné normami ústavní xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx správním řízení přitom musejí být dodržována žadatelova procesní práva, což zdůraznil i rozšířený senát; státní orgán musí při svém rozhodování postxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxx x xxx x xxx xx xxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx; musí se vyvarovat diskriminace a libovůle, jak Nejvyšší správní soud zdůraznil např. ve svém rozsudku ze dne 28.4.2005, sp. zn. 2 Ans 1/2005 (publ. pod xx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxavním a právním státě. Tento závěr je navíc v souladu s obecnou úvahou, že subjektivní práva procesní a práva hmotná nelze neodlučitelně odpojovat a zvaxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxých a procesních práv.
Poskytování takových ‚milostí státu' a fakt, že se jedná o rozhodování, které je výrazem svrchované státní suverenity, jak přixxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxlnosti, jak ostatně správně připomíná v kasační stížnosti i stěžovatelka. Stát totiž suverenitu, jež mu při udělování jeho státního občanství (a obdoxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxezení, která zakotvil do jiných výronů své suverenity: do Ústavy a Listiny základních práv a svobod, v nichž ústavodárce zavázal své orgány k dodržováxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx; do souhlasu s mezinárodními smlouvami zaručujícími lidská práva ... a v neposlední řadě do zákonů."
9. Rozsudek NSS ze dne 30.5.2007, sp. zn. 1 As 62xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxbývání a pozbývání státního občanství České republiky, je toliko případ, kdy k nabytí cizího státního občanství dojde v souvislosti s uzavřením manžexxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxí žádost (naturalizací) a žádost podala proto, že hodlala se svým manželem a rodinou žít v jeho zemi."
10. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.12xxxxxx xxx xxx x x xxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxna cizího státu je a také historicky od nejstarších dob vždy bylo výrazem státní suverenity. Je absolutně ve sféře volného uvážení státní výsosti, zda cxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxodů některé případy vyjímá z individuálního rozhodování a stanoví zákonem, že určité skupiny cizích státních příslušníků státní občanství nabývají xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxmově není možná. Ojedinělé a výjimečné legislativní akty minulé doby (např. tzv. ‚lex Dérer', tj. ústavní zákon č. 152/1926 Sb. z. a n. pro některé státxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxení - jde fakticky o opční prohlášení, nikoli o udělení, protože státního občanství se tu věcně nabývalo v závislosti na tom, zda se uchazeč pro českosloxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxtního občanství pamatují na případy zvláštní, které je třeba odlišovat. Tak tomu bylo např. při vzniku československé republiky v roce 1918 a v důsledkx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxanů Slovenské republiky; v posléze uvedeném případě však šlo o vznik občanství České republiky prohlášením (na které právní nárok při splnění podmínex xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxxí význam, že by při jejich splnění (prominutí) muselo být státní občanství uděleno. Jejich nesplnění (nebo neprominutí jejich nesplnění) znamená, že xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxství, není tu ani subjektivní právo žadatele, aby jeho žádosti bylo vyhověno, třebas i podmínky zákonem stanovené splňuje nebo jejich nesplnění mu bylx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxání správního aktu (§ 247 odst. 1 o. s. ř.)."
Z literatury:
Filip, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva, Brno: Masarykova univerzita, xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx005, s. 137 - 156;
Sládeček, V., Mikule, V., Syllová, J. Ústava České republiky, Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007;
Slovník veřejného pxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxxx
xxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxdhrázký
1.
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxého právního vývoje (srov. např. § 5 odst. 1 Ústavy 1920), ale nepochybně zohledňuje dřívější i aktuální postavení Prahy jakožto pomyslného hospodářsxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxh diplomatické mise. Přestože i z hlediska ústavního systému je vymezení hlavního města každého státu otázkou značné důležitosti, Ústava ČR ani jiné xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxximku v tomto směru představují snad jen úvahy, podle nichž je systematické zařazení komentovaného článku v rámci Ústavy ČR před článek o státních symbxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxx xxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx Hřebejk, s. 107). Přestože ZHMP ve svém § 1 odst. 1 výslovně hovoří o tom, že mimo jiné upravuje postavení hlavního města Prahy jakožto hlavního města Čxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx na straně jedné a městy sídelními, tedy takovými, kde mají sídla nejvyšší orgány daného státu, na straně druhé. Ústavní rozlišení města hlavního a sídexxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxst. 2 Ústavy 1920 a čl. 141 odst. 2 ÚZFed). Přestože s tím tedy text Ústavy ČR výslovně nepočítá, existují v současnosti v ČR hned tři sídelní města (Filixx xx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx města sídelního (srov. např. § 1 odst. 1 zákona č. 59/1996 Sb., z něhož se podává, že Parlament sídlí v hlavním městě ČR; podle § 2 odst. 2 NKÚZ je sídlem Nejxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx x NSS), Nejvyšší státní zastupitelství či VOP, tak zde nalezneme např. i ÚOHS (srov. § 1 odst. 2 zákona č. 273/1996 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 bod 5. KompZ). x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xéž Jihlava, která toto postavení získává z toho důvodu, že se zde nachází sídlo Energetického regulačního úřadu, který působí jako ústřední orgán státxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x x x xxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx často se vyskytující názory, které hovoří o umísťování xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx", přičemž "nikoliv ve všech případech se jedná o lokalizaci zvolenou zcela rozumně (...), a to nejen s ohledem na působnost orgánu, ale i s přihlédnutím x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xe minimálně pokud jde o vrcholné orgány moci soudní, ukazuje se postupně spíše naopak jako určitá výhoda, že tyto orgány sídlí ve větší vzdálenosti od saxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxů mimo hlavní město jednoznačně vyvrací i jakékoliv pochybnosti o materiálním či snad dokonce personálním zázemí uvedených orgánů. Závěrem je pak k naxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxtních orgánů v důsledku mimořádných okolností apod. (srov. např. § 6 odst. 2 Ústavy 1920).
3.
Na Prahu je vedle jejího postavení jakožto hlavního či xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxávnému členění zbývajících částí ČR. Z hlediska územně-správního členění totiž předně Praha vedle sedmi krajů existujících podle zákona č. 36/1960 Sxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xo, že Praha je podle čl. 1 ÚZVÚSC vyšším územním samosprávným celkem [ke změně jejích hranic tak může dojít pouze zákonem (čl. 2 ÚZVÚSC)], ale vedle toho xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxiky, kraje a obce a dále postavení městských částí". ZHMP přitom zcela samostatně upravuje postavení hlavního města Prahy a jeho městských částí, staxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxecně závazných vyhlášek i nařízení apod. Jak je z výše uvedeného zřejmé, v rámci ZHMP jsou zcela samostatně zpracovány veškeré instituty, které vedle xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx
xx xxxto
pouze představuje souhrn vybraných a modifikovaných ustanovení OZř a KZř, což v praxi působí potíže. Lze se totiž setkat s tím, že mezi právní úpravxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxkou (nejen) právních předpisů zabývajících se problematikou územní samosprávy. Tak např. členové rady hlavního města Prahy musí být občany ČR (§ 69 ZHxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxávních předpisů hlavního města Prahy (§ 45 ZHPM), zatímco kraje své právní předpisy uveřejňují ve věstnících (§ 8 odst. 2 KZř). Městské části hlavního mxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxd. (k dalším odlišnostem srov. např. Koudelka, s. 148 - 149). Legislativní pokusy o tak potřebné sbližování úpravy v ZHMP a OZř resp. KZř, které se týkaxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx zastupitelstva či vydávání obecně závazných vyhlášek, nebyly doposud příliš úspěšné (srov. např. tisk 1158, volební období 1998 - 2002). Určitou svěxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxx xxxxxxxxxti vztah ZHMP vůči OZř a KZř. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že ZHMP představuje zcela autonomní úpravu, což ostatně vyplývá i z výkladu ustanovenx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx x xxx x xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxl., s. 193), je proto třeba zcela jednoznačně odmítnout.
4.
Území hlavního města Prahy se pro účely územně-správní i územněsamosprávné ještě samoxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxly samostatné a přenesené působnosti vykonávané orgány jednotlivých městských částí; území těchto městských částí jsou přitom vymezena Statutem (§ xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxméně podle Statutu je možné určit městskou část, která bude vykonávat některé úkony v přenesené působnosti i pro jinou městkou část. ZHMP současně přixxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxbu (srov. rozsudek NSS 2 As 33/2007). Praha se dále územně člení pro účely územně-správní ve smyslu zákona č. 36/1960 Sb. na 10 obvodů (§ 2 citovaného zákxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx x x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx města Prahy pak vychází i některá další specializovaná rozdělení jejího xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxnictví (srov. přílohu č. 4 SSZ). V současnosti již není v rámci ZHMP zakotven vztah mezi členěním území hlavního města na městské části a jeho rozděleníx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze). Dalším typem vnitřního členění hlavního města Prahy, který je zde vhodné ještě zmínit, je pak rozdělení na jednoxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxx x x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx zcela pochopitelně pro všechny účely nezbytné, neboť dokonce i celé území hlavního města Prahy může za určitých okolností představovat jeden správní xxxxx xx x xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxx x xxxxx
xx
xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx. 102 odst. 1 Úst), ačkoliv původně mělo být zastupitelstvo hlavního města Prahy voleno prostřednictvím ZVK, přičemž se dokonce předpokládalo přijetx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxko volby do zastupitelstev krajů (srov. sněmovní tisk 384, volební období 1998 - 2002; Koudelka, s. 147 - 148). Takto zvolená koncepce již ovšem také vykxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xfs 147/2005). Stejně tak v případě samosprávného referenda lze v případě hlavního města Prahy podle § 1 písm. a) a b) MístR v městské části hlavního měsxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
Související právní předpisy:
zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu;
zákon xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže;
zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x území obvodu hlavního města Prahy;
obecně závazná vyhláška hlavního města Prahy č. 55/2000 Sb. HMP, kterou se vydává Statut hlavního města Prahy.
x xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxx x xxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxedstavu, že obce' (na rozdíl od jiných právních subjektů) ‚nemají povinnost řídit se celým právním řádem, nýbrž při rozličných svých činnostech pouze xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxe, hlavního města Prahy) obecně, ale vymezuje toliko její pravomoc v oblasti samostatné a přenesené působnosti; tam kde obec (kraj, hlavní město Prahax xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx námitka jakoby exempce obce (kraje, hlavního města Prahy) z obecné vázanosti právem není namístě."
2. Rozsudek NSS 2 As 33/2007:
"(...) Z výše provxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx x xxsadě vykonává veškerou samostatnou působnost svěřenou obcím; pouze ve vymezeném rozsahu - a sice ZHMP a Statutem - se na výkonu této samostatné působnxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxvní subjektivitou, nýbrž jejich způsobilost samostatně vystupovat v právních vztazích je omezena pouze na případy xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxdek NSS 1 Afs 147/2005 (č. 923/2006 Sb. NSS):
"Zdánlivá komplikace je v daném případě dána tím, že zastupitelstvo hl. m. Prahy představuje zastupitelsxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xx x xxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xodle kterých by tento orgán mohl být volen, dostal z převážně pragmatických důvodů přednost ZOV před ZVK. Přitom oba citované volební zákony umožňují xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxým hnutím a jejich koalicím (§ 20 odst. 1), umožňuje ZOV (kromě politických stran a jejich koalic) kandidovat také nezávislým kandidátům, sdružením nxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxdát
každého zastupitele v sobě nese i nárok příslušné politické strany na příspěvek na
mandát
, v případě zastupitelstva hl. m. Prahy tomu tak nezbytně xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxí je příkladem přímého státního financování výhradně politických stran, nikoliv dalších aktérů politického života. Podobně příspěvek na
mandát
sexxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxorem nezávislého kandidáta se tento příspěvek na
mandát
nevyplácí nikomu.
(...) výklad právní úpravy financování politických stran je nutno prováxxx xxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxmínky vzniku nároku příspěvku na
mandát
, se výslovně týká toliko případu mandátu poslance a senátora, nikoliv mandátu zastupitele krajského zastupixxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxslovně zmiňuje pouze případy kandidátní listiny strany a hnutí a jejich koalic. (...) Smyslem tohoto příspěvku, zahrnutého do tzv. příspěvku na činnoxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxá úprava umožňuje xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxcké participace, nemůže vést k jejímu následnému znevýhodnění, a to ani ve vztahu k přímému státnímu financování. Opačný výklad by vedl k elementárnímx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxst. 8 ZPS proto musí vycházet z rovnosti všech forem, v nichž zákonodárce umožnil politickým stranám podávat kandidátní listiny v jednotlivých typecx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxx m. Prahy je proto nutno na takovouto kandidátní listinu nazírat obdobně, jako by se jednalo např. o kandidátní listinu výhradně politické strany, na níx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxtická strana kandidovala v této formě volební strany, ji nevylučuje z nároku na vyplacení příspěvku na
mandát
. Protože však tato volební strana svojí pxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xříslušné kandidátní listině uvedeni, tzn. zda tam byli nominování politickou stranou, anebo zda se jednalo o nezávislé kandidáty, a podle toho stanovxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxě vypočtených kandidátů ve volebním kraji Hlavní město Praha. Tvrdil, že ve volbách byl hrubě porušen ústavní princip rovné a svobodné demokratické soxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxěvek za mandáty za krajské volby, ačkoliv takové se v hlavním městě nikdy nekonaly. Tyto neoprávněně získané finanční prostředky vytvořily extrémní a xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxzoru, že volbu označených kandidátů je třeba považovat za neplatnou proto, že politické strany, za něž kandidovali, byly ve volebním boji zvýhodněny txxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxže politických stran ve smyslu čl. 5 Úst či svobodné soutěže politických sil ve smyslu čl. 22 LZPS. Ustanovení § 16 odst. 2 ZVP předpokládá čestný a poctxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxni, zveřejňovány nepravdivé údaje. V daném případě lze z návrhu dovodit, že navrhovatel spatřuje nečestnost volební kampaně v předpokladu použití nexxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxhou spekulací, Nejvyšší správní soud se s názorem na neoprávněnost výplaty neztotožnil. Mimo to by skutečně bylo možno těžko shledat příčinnou souvisxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxební" novela zákonů o územních samosprávných celcích, Právní rozhledy, č. 16/2008, s. II;
Klíma. K. a kol. Komentář k Ústavě a Listině, 2. vydání, Plxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x. Ústava a ústavní řád České republiky. Komenář, 1. díl. Ústavní systém, 2. vydání, Praha: Linde, 1998;
Sládeček, V., Mikule, V., Syllová, J. Ústava xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx členění státu? Veřejná správa, č. 13/2001 (www.mvcr.cz);
Vedral, J. Územní členění hlavního města Prahy - stručný přehled, Veřejná správa, č. 28/xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
[Státní symboly]
Lenka
Bahýľová
1.
Státní symboly ČR slouží k vnější reprezentaci státu, jsou vyjádřením jeho existence a svrchovanosxx xxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxapitulační části ("My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
Státní symboly plní několik funkcí. Vedle funkce reprezentační, kterou mají státní symboly zejm. při aktivitách ČR v rámci mezinárodního společenstxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx x xxčanům ČR potom naplňují funkci integrační, zvláště při významných událostech historického, kulturního, ale i sportovního charakteru, kdy jsou xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxných států, výhodou je potom jednoduchost jejich ztvárnění.
K odst. 1:
3.
Ústava ČR obsahuje
taxativní
výčet státních symbolů, jimiž jsou velkx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxh význam. S používáním státního znaku a státní vlajky jako symbolů státu např. výslovně počítá i Vídeňská úmluva o diplomatických stycích (1961) a Vídexxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxný důvod zařazení tohoto státního symbolu hned za státní znaky. Na rozdíl od podoby či provedení jednotlivých státních symbolů, které jsou upraveny záxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxů bez další konkretizace v ústavě (např. barvy vlajky, název hymny) jevem poměrně výjimečným (srov. např. ústavu Francie, Německa, Itálie, Portugalsxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxtvení symbolů státu. Při vzniku Československa se jako státní symboly užívaly symboly Českého státu. Název "státní symboly" byl zaveden až později záxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxky byly ponechány zákonné úpravě. Zákon č. 252/1920 Sb., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti, potom obsahoxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx.
5.
Státní znaky: Na základě § 14 Prozatímní ústavy (č. 37/1918 Sb.) byl stanoven nařízením vlády č. 300/1919 Sb. státní znak (jako první a jediný zx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x x xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxí Českého dle tohoto heraldického popisu: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku, v pravo hledící, úst rozžavených s jazykem vyplazitým, drxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xradici v heraldické symbolice habsburské monarchie. Podobně jako bývaly ve znacích panovníků obvykle zastoupeny znaky všech ovládaných zemí, velký xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxmbinace znaků všech historických zemí tvořících Československo (Čechy, Slovensko, Podkarpatská Rus, Morava, Slezsko, Těšínsko, Opavsko a Ratibořxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xkoku v pravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy"), na čtvrceném zadním štítě pak byly znaky Slovenska ("xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x pravém, modrém poli tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli stojící červený medvěd v pravo hledící"), Moravu ("na modrém štítě v pravo hledící orlice x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx prsou, zakončenou jetelovými trojlístky a uprostřed zdobenou křížkem"). Malý státní znak byl heraldicky popsán následovně: "Na červeném štítě stříxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxítek s třemi modrými vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší." Pomnichovská Česko-Slovenská republika používala z xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxzení č. 222/1939 Sb., jímž byl změněn zákon 252/1920 Sb., používán malý a větší znak. Z malého znaku byl z prsou českého lva odstraněn srdeční štítek, větxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxtové válce byl v praxi používán pouze malý státní znak, velký státní znak se udržel toliko na prezidentské standartě, doplněný nápisem "Pravda vítězí"x x xxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx s pěticípou hvězdou v horní části, na kterém je bílý dvouocasý lev nesoucí na hrudi červený štítek s modrou siluetou Kriváně a vatrou zlaté barvy". Po rocx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxe rovněž měl symbolizovat federativní uspořádání státu.
6.
Státní znak České a Slovenské Federativní Republiky byl zakotven ústavním zákonem č. xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxi drápy, zlatým vyplazeným jazykem a zlatou heraldickou korunou. Ve druhém a třetím červeném poli je stříbrný dvojitý kříž vztyčený na středním vyvýšexxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx x xxlý státní znak, Slovenská národní rada o podobě slovenského znaku rozhodla zákonem č. 50/1990 Sb. Po rozpadu československé federace byly zákonem č. xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxhuje zákon č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky (§ 2). Velký státní znak je tvořen čtvrceným štítem, v jehož prvním a čtvrtém červeném xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxatou korunou a zlatou zbrojí (moravský znak). Ve třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxu korunou a zlatou zbrojí.
8.
Státní barvy: Barvy republiky - bílou, červenou a modrou - zakotvila československá Ústava již v roce 1920. Význam těxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxdstavují barvy království českého, které se často objevovaly i na Moravě a ve Slezsku, přijetím barvy modré pak vzniká složení barev charakteristické xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxikolórou (červená, bílá, modrá) zaměňovat.
9.
Státní vlajka: Jedná se pravděpodobně o nejviditelněji používaný státní symbol, vyvěšovaný zejmx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxrvená, zákonem č. 252/1920 Sb. však byla vyhlášena a uznána oficiální vlajka Československa - bíločervená bikolóra s modrým klínem, sahajícím do 1/3 xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xe třemi horizontálními pruhy - bílým, červeným a modrým). Podle platné právní úpravy se státní vlajka skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxem č. 3/1993 Sb. došlo k protiústavnímu postupu ze strany ČR, neboť se jednalo o porušení ustanovení čl. 3 odst. 2 ústavního zákona č. 542/1992 Sb., o zánxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxliky užívat státních symbolů České a Slovenské Federativní Republiky.
10.
Vlajka prezidenta republiky: Vztyčením vlajky prezidenta republiky xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxentem používaných. Zákon č. 259/1920 Sb. obsahoval následující popis vlajky prezidenta: "Standarta prezidentova je bílá, s okrajem skládajícím se x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xoužíváno již od dob husitských ("Pravda Páně vítězí"), bylo zobrazeno na zlaté stužce pod velkým státním znakem. Ústavní zákon č. 102/1990 Sb. z důvodx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx "Pravda vítězí", umístěném na červené stuze podložené zlatými xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxx vlastní pečeť. Současná státní pečeť vznikla na základě pečeti Stavovského zemského soudu ze 13. století a pečeti Českého království z 15. století. Jexxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxů a v souladu se zákonem č. 352/2001 Sb. rovněž tehdy, stanoví-li tak zvláštní právní předpis, mezinárodní smlouva nebo je-li to obvyklé. Pečetidlo stxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx
xxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx státní hymnou je první sloka písně "Kde domov můj", která pochází z původní divadelní hry "Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka" z roku 1834, jejímž xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxodine, pomiluj ny", při slavnostních příležitostech se tradičně zpíval Svatováclavský chorál, oficiální hymnou od roku 1797 (za vlády Habsburků) byxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx Československa byla upravena podzákonnými předpisy. V roce 1930 oznámilo ministerstvo vnitra oběžníkem, že československou státní hymnou se stala xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxerace v roce 1992. Příloha zákona č. 3/1993 Sb. obsahuje text spolu s notovým záznamem hymny, a to podle autentického znění. Hymnu lze používat formou hxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx
xxx
x xxxx xx98 muselo dojít k novele zákona č. 3/1993 Sb., neboť byly zjištěny nesrovnalosti v notovém zápisu státní hymny. Jak je uvedeno v § 7 tohoto zákona, státní xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxy jsou k zákonu přiloženy. Původně však byla k zákonu přiložena jedna z původních variant této písně, jak ji upravil Jan Seidel na počátku 40. let 20 stol. x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx x x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxijetím zákona č. 154/1998 Sb. došlo k nápravě a tím i k zamezení dalšího případného nezákonného používání hymny v původní podobě.
14.
Vedle ústavnx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxhu plní státní svátky (1. leden - Den obnovy samostatného českého státu, 8. květen - Den osvobození, 5. červenec - Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Mexxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxý rok, Velikonoční pondělí, 1. květen - Svátek práce, 24. prosinec - Štědrý den, 25. prosinec - 1. svátek vánoční a 26. prosinec - 2. svátek vánoční) a význxxxx xxx xxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxké republiky k Severoatlantické smlouvě (NATO), 5. květen - Květnové povstání českého lidu, 27. červen - Den památky obětí komunistického režimu a 11. xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xymbolizují státem uznávané hodnoty a jsou jimi oceňovány činy a skutky, jimiž byly tyto hodnoty naplněny. Vyznamenáními jsou řády a medaile. Řády (Řád xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxdaile Za hrdinství, Medaile Za zásluhy) jsou nižší formou vyznamenání a udělují se. Právo propůjčovat a udělovat vyznamenání přísluší prezidentu repxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xdělit vyznamenání i bez takového návrhu. Řádovými dny pro propůjčování a udělování vyznamenání jsou 1. leden a 28. říjen. Jako další artefakty symbolixxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxd jako sídlo hlavy státu.
16.
Za symbol ČR lze považovat i český jazyk, který významným způsobem vyjadřuje národní identitu. V českém jazyce jsou vyxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxého jazyka není ústavně zakotveno, s jeho existencí se počítá na úrovni zákona (např. § 6, 10 ZSZMS, § 65 JŘPS, § 67 JŘS, zákon č. 561/2004 Sb., školský zákoxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxení českého jazyka jako jazyka státního ani třeba. Snahy o přijetí zvláštního zákona o českém jazyce (viz např. poslanecký návrh zákona o státním jazycx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxantní
.
17.
Za účelem symbolického vyjádření členství ČR v EU bývají vedle českých státních symbolů používány i symboly tohoto mezinárodního spolxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xěna a Den Evropy. Vlajka znázorňuje kruh dvanácti hvězd na modrém pozadí, kdy počet hvězd má být s ohledem na význam čísla 12 v evropské kultuře a tradici vxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xudwiga van Beethovena z roku 1823, resp. z její závěrečné věty, ve které Beethoven zhudebnil báseň "Óda na radost" F. Schillera z roku 1785. Heslo Evropsxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xuro, které bylo zavedeno v roce 1999. Eurobankovky mají jednotnou podobu: na lících eurobankovek jsou zobrazeny členské státy EU, rubová strana je "náxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxbert Schuman svůj návrh (tzv. Schumanova deklarace) na vytvoření evropské organizace, jež by zajistila dodržování míru na kontinentě (k vysvětlení vxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxo nahrazení národních státních symbolů členských států, nýbrž jejich doplnění o evropskou dimenzi. Vzhledem k neúspěšnému ratifikačnímu procesu evxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx ČR a vlajku EU na objektu, ve kterém se nachází volební místnost (§ 33). Podle pravidel pro vyvěšování vlajek se státní vlajka umístí vždy na nejčestnějšx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxngování Evropské unie) neobsahují žádné ustanovení, které by symboly EU zmiňovalo.
K odst. 2:
18.
Konkrétní podobu (výtvarné znázornění), popixx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx. Popis jednotlivých státních symbolů v pořadí stanoveném Ústavou ČR obsahuje zákon č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, a to včetně výxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxobu jejich použití. Pravidla používání státních symbolů (s výjimkou státních barev) jsou uvedena v zákoně č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx budov velkým státním znakem, udává podobu úředního razítka s vyznačeným malým státním znakem, stanoví pravidla pro vyvěšování státní vlajky (podle § x xxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx republiky (lze užít k označení sídla prezidenta republiky v době jeho přítomnosti v ČR a dopravního prostředku používaného prezidentem republiky). Nx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx platnost rozhodnutí správních úřadů z důvodu chybějícího barevného státního znaku a nepřesných rozměrům státního znaku na hlasovacím lístku pro
refxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxvé podstaty správních deliktů za užívání státních symbolů v rozporu s tímto zákonem a sankce za jejich spáchání ve formě pokut. Trestněprávní ochrana sxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxx x xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxerý bylo možné podřadit i potupení státních symbolů, zvláště státního znaku, státní vlajky a státní hymny), a to novelou trestního zákona s účinností xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxá je chráněna ustanovením čl. 17 LZPS. Rozsáhlá diskuze se k tomuto tématu vedla v USA, kde ve vztahu k hanobení vlajky USA doposud vítězí liberální pojetx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx politického názoru, a proto je takový občan chráněn Prvním dodatkem Ústavy, k tomu viz Bartoň). Rovněž používání státních symbolů (zejm. státní vlajkxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxtní vlajkou) může vyvolávat otázky, zda nedochází k porušování zákona. Vzhledem k tomu, že odpovědnost za přestupek je v českém právu založena rovněž nx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxípadech by proto nemělo docházet ke stíhání, otázkou ostatně je, zda by takové používání (zobrazování) státní vlajky bylo v jednotlivých případech moxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxx xxxxxovení § 8 zákona č. 352/2001 Sb. a mezinárodních smluv o konzulárních a diplomatických stycích není v našem právním řádu řešena problematika používánx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxhrana, která by vyjadřovala uznání jejich významu (srov. zákon č. 269/1936 Sb., o užívání vlajek, znaků a jiných symbolů, jakož i stejnokrojů a odznakůx x x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx cizích státních symbolů by podle okolností přicházela v úvahu sankce za přestupek proti veřejnému pořádku či majetku (§ 47, 50 PřZ).
Související usxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxní předpisy:
ústavní zákon č. 542/1992 Sb., o zániku České a Slovenské Federativní Republiky;
zákon ČNR č. 3/1993, o státních symbolech České repubxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu;
zákon č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních České republikxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xlajek použitých na námořním plavidle nebo rekreační jachtě (o užívání vlajek);
nařízení vlády č. 29/1955 Sb., o vlajce plavidel ozbrojených sil Českxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxx
xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxstí rozhodnutí v daňovém řízení otisk úředního razítka se státním znakem na takovém rozhodnutí. (...) Zákon č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku, sxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx jednobarevného otisku úředního razítka s malým státním znakem. Až v ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České repuxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxobarevný. Především je třeba vzít v úvahu smysl ustanovení daňového řádu o tom, že na rozhodnutí vydaném v daňovém řízení musí být mj. otisk úředního raxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xlediska není rozhodné, že otisk úředního razítka se státním znakem byl jednobarevný; ani žalobce nenamítá, že by rozhodnutí vydal státní orgán, který xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xehdy, jestliže je tento nedostatek natolik intenzivní a zřejmý, že po účastnících dotčeného právního vztahu nelze spravedlivě žádat, xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xrobíhá hlasování, a v odst. 2 povinnou výzdobu objektu, kde se nachází volební místnost. Je pravdou, že ani v jednom z těchto ustanovení se neukládá povixxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxa hlavy státu ve dnech voleb v místnostech, ve kterých probíhá jeden z nejvýznamnějších státotvorných aktů občana při tvorbě státní moci, nemohla zdobxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx v projednávané věci je totiž skutečnost, že podobizna prezidenta republiky v některých volebních místnostech byla umístěna nikoliv z důvodu jakékolxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx proto zcela nepodstatné, zda konkrétní osoba vykonávající tento nejvyšší úřad v zemi v minulosti byla jakkoliv politicky profilovaná a aktivní či nikxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxky československého státu, in Hoetzel, J., Weyr, F. (eds.) Slovník veřejného práva československého, svazek II, Praha: Eurolex
Bohemia
, 2000, s. 110x x xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxjmy a instituty, Ústavní základy ČR, díl I., 4. vydání, Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2003;
Klíma, K. a kol. Komentář k Ústavě a Listině, Plzxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxule, V., Syllová, J. Ústava České republiky, Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007;
Weyr, F., Neubauer, Z. Ústavní listina Československé rexxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx
xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
1.
xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxré státní moci je lid, který ji vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní (čl. 2 odst. 1 Úst). Právě dělba moci jakožto podmínkx
xxxx xxx xxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xrincip dělby státní moci "vychází z myšlenky, že v přirozenosti člověka je zakotvena tendence ke koncentraci moci a jejímu zneužití, který se stal garaxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxdělení jednotlivých mocí (zákonodárné, výkonné a soudní) a na jejich samostatnosti a nezávislosti. Vedle dělby moci v rámci klasické tripartice se texxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x x případě moci soudní mezi ÚS a soudy obecnými). Možnému zneužití státní moci zároveň zabraňuje systém brzd a protivah (checks and balances), který se skxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxtná vzájemná součinnost mezi jednotlivými orgány státní moci, zejm. mezi parlamentem a vládou, byť vztah mezi těmito dvěma orgány nebývá rovný (což plxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x odst. 2 LZPS).
2.
Parlamentarismus, tedy státní zřízení, ve kterém představuje parlament, jakožto orgán reprezentující "lid", jeden z klíčovýcx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxá a kol.). Česká varianta parlamentarismu je vymezena zejm. následujícími ústavně zakotvenými atributy:
-
Parlamentu náleží výlučná pravomoc přxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxholného orgánu výkonné moci je odvozena a závisí na důvěře PS, které se ze své činnosti odpovídá;
-
Mandát
člena Parlamentu je koncipován jako reprxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xx členstvím v orgánech Parlamentu, nikoli s výkonem mandátu člena Parlamentu;
-
Prezident republiky není (s výjimkou velezrady) z výkonu své funkcx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx rozpustit PS, Senát je nerozpustitelný;
-
Politická reprezentace vychází z pluralitní společnosti, ve které musí být zajištěna svobodná soutěž xxxxxxxxxxx xxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xx xx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxntu jakožto "nositele" moci zákonodárné a ústavodárné. Vedle této funkce však Parlament vykonává působnost i v dalších oblastech, zejm. plní funkci rxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xominovaných osobností do funkce soudce ÚS) či rekrutační (ve vztahu k vládě, podíl na konstituování vlády prostřednictvím institutu vyjádření důvěrxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxntu v otázkách zahraniční a vnitřní politiky, důležitá je i působnost autonomní v podobě práva na zřizování vnitřních orgánů Parlamentu, stanovení poxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx
x xxxxx xx
x.
Zákonodárná moc v ČR "náleží" Parlamentu. Jedná se o vyjádření skutečnosti, že právě Parlament je tím orgánem veřejné moci, který má výlučnou pravomxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxadně "za zdmi" Parlamentu, jedná se o složitý politický proces, do něhož vstupují různé zájmy; skutečný vliv parlamentů na výslednou podobu zákonů proxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxh a kol., s. 33). Spolu s J. Kyselou můžeme tedy zákon považovat za kompromis zájmů, do něhož se projektuje společenský konsenzus, který je třeba považovxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxtimizovat) normativní právní akty. Legislativní pravomoc (tj. pravomoc vydávat právní předpisy)
largo sensu
mají v mezích ústavního zmocnění rovnxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxstavení normotvůrce, při tvorbě, aplikaci a interpretaci právních norem je proto třeba respektovat stupňovitou výstavbu právního řádu a různou právxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxu strukturu právních norem potřeba vnímat rovněž v kontextu evropského a mezinárodního právního systému; hovoří se o "polycentrismu", který nahrazuxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxla chování, jejichž důležitou vlastností je to, že jejich porušení je státem sankcionova(tel)né. Jak uvádí J. Filip, zákon je podkladem pro uplatňováxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxt jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Úst, čl. 2 odst. 2 LZPS), a že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxní moci. Právní předpisy vydávané ostatními normotvůrci (vláda, ministerstva, jiné správní orgány, orgány územní samosprávy) jsou zákony limitováxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxx
xx
xxxxxxxnt je rovněž orgánem ústavodárným, jako jediný je oprávněn přijímat ústavní zákony, jež ve výše zmiňované hierarchii právních norem stojí nejvýše. Foxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxx xx xx xxxxstátní úrovni prozatím absentuje), změnu či doplnění Ústavy ČR (čl. 9 odst. 1 Úst), změnu státních hranic (