1/1993 Sb.

Ústava České republiky: Komentář

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (2)
Komentáře (1)
xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxx
xx xxx xxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxx
xxxxx
xxxxx
xxxx
xxxx
xxxxx
xxmáš
Langášek
Ľubomír
Majerčík
Ludvík
Matoušek
Petr
Mlsna
Lenka
Popovičová
Ivo
Pospíšil
Pavel
Rychetský
Pavel
Uhl
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxe je údajně ústava vepsaná do srdcí a myslí občanů země. O takové ústavě se nemusí hlasovat, protože ji všichni respektují bez oficiálního schvalování a xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx zrovna tak zákonodárci i soudcům, ústavním činitelům i poslednímu občanovi, vládě i opozici. Jediný problém spočívá v tom, že taková ústava neexistujxx
xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xtopického ideálu, v němž ústava bije v srdci každého z nás, se tak musíme soustředit na ústavní texty a kontexty, mezi nimiž oficiální i odborné komentářx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx
x x x
xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxě důležitou symbolickou funkci, protože díky ní také víme, kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme jako politické společenství. Ryze pragmatická pxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx při pohřebním projevu na počest obětí prvního roku Péloponéské války, v němž athénskou ústavu popsal jako demokracii, protože moc v ní nemá menšina, alx xxxxxxx xxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxtava zde není jen mechanismem, který by popisoval "jak se co dělá", ale prostřednictvím těchto "jak" a "co" vytváří také symbolickou zásobárnu otevírxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxěti, takže politická ústava má sice upravit moc v národním státě, ale především musí potvrdit pradávnou národní existenci, která ospravedlňuje i exisxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxo nějaká přirozená entita, ale naopak je výtvorem politické ústavy a života země. Národ není moderní výron archaické kolektivní přirozenosti, ale praxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxcity při studiu národních dějin, označil naopak pomocí terminologie ústavního práva za "každodenní
plebiscit
".
Ve střední Evropě je dosud politixxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx národa proti vnitřním i vnějším nepřátelům. Díky této "osudové roli" se potom snaží přivlastnit si víc moci, než mu ústava připisuje, nebo rovnou usiluxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx
x xx xxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxále komentovat, "jak se co dělá" i v českém ústavním systému, abychom pochopili, jakým politickým národem jsme se za posledních dvacet let stali a kam taxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx a změnách, konfliktech a větších či menších krizích i každodenním fungování ústavních institucí.
* * *
Ústavnost je konstelace daná vzájemným vxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxežité místo, protože jde sice o sepsaný text, jehož funkcí je ovšem komentovat, a tedy vytvářet kontext primárního textu. Nemůže závazně tvrdit, "jak sx xx xxxxxx xxx x xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxnosti.
Kromě logické
koherence
tak musí vzít v úvahu nejen historické a politické souvislosti jednotlivých ústavních článků a vět, ale zrovna xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xaickým rámcem myšlení a jednání. Musí zachytit vznikající ústavní praktiky a konvence, uvést je do vztahu k ústavním principům a současně je pochopit v xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx
x x *
Síla komentáře spočívá v síle přesvědčivosti, která, jak tvrdí právní a literární teoretik Stanley Fish, vytváří interpretační společenství čtxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxtví ústavu znovu "ustavuje", i když tentokrát jako kontext, ve kterém jednáme, rozhodujeme i uvažujeme o ústavních tématech a problémech.
Jsem přexxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xředsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, ale zrovna tak z toho důvodu, že se na něm podíleli odborníci mladší a střední generace s velmi rozmanitými pxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xomentáři k Listině základních práv a svobod. Podobně jako ona se ani Pavel Rychetský nespoléhal na zavedenou akademickou odbornost, ale namísto toho dxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxxického, srovnávacího, politického i společenského kontextu. Výsledkem tohoto přístupu je komentář, který představuje Ústavu ČR nejen jako právní txxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
x x x
xxx xxxxxt let v životě ústavy je dlouhá nebo krátká doba, vždy záleží současně na kvalitě jejího textu i společenských a politických podmínkách, ve kterých má fuxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx letech a případně změnit tak, aby se přizpůsobila změnám tehdy se rodící americké společnosti. Po více než dvou stoletích však americká společnost pouxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxí supervelmoc dominující dnešní globální společnosti. Naproti tomu i takový stoupenec nepsané ústavy a prastarých konvencí, jakým byl Edmund Burke, xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxuje politiku a potvrzuje existující pořádky, je tak obyčejný politický předsudek, protože ve jménu dodržování ústavy a vlády práva se zrovna tak lze doxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxkoli ovlivněn výjimečnou situací rozpadající se československé federace, je dítětem tohoto raného postkomunistického optimismu x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxské společnosti, ve kterých se šíří naopak skepse, rezignovanost a cynismus volající po změnách režimu, nebo dokonce zcela odmítající ústavní demokrxxxx x x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx
x x x
xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxování ústavních institucí a převládající
interpretace
Ústavy České republiky. Je to zároveň důležitý doklad, že nebude-li naše republika ústavní dxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxl konzervativní, ale bohužel stále ještě revoluční.
Ačkoli autorita ústavních komentářů se zpravidla utváří pomalu a postupně v argumentačních a xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxladních principů, rozhodujících dilemat, alternativních výkladů i bohatých zkušeností s utvářením české ústavnosti v posledních dvou desetiletícx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxx
xxxxxx POZNÁMKA
Myšlenka napsat komentář k české ústavě pro nakladatelství Wolters Kluwer, a.s., logicky visela ve vzduchu záhy po dokončení komentáře k Lxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxeté působení ve funkci místopředsedkyně Ústavního soudu. S oporou v nabytých zkušenostech spolueditora tak rozsáhlého díla početného autorského koxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xepubliky.
Jak vidno, souhlasil. Autorský tým, který za tímto účelem sestavil, se skládá převážně z jeho nejbližších spolupracovníků, jež poznal zx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxv a svobod (kromě mně jde o Iva Pospíšila, Petra Jägera a Jiřího Baroše), o erudici ostatních se Pavel Rychetský každodenně přesvědčoval z odborných texxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu Popovičovou a Ludvíka Matouška, anebo o vedoucího analytického odboru Ústavního soudu Ľubomíra Majerčíka). Z "externistů" k práci na komentáři přixxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxl Rychetský se sám autorsky ujal komentáře k některým klíčovým ustanovením úvodní hlavy Ústavy, jež byla aktivována v nejzásadnějších nálezech Ústavxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx x x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxvují xxxxxxx xxxxxx
xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx Do díla jednotlivým spoluautorům - s respektem k jejich erudici a tvůrčí svobodě - již mentorsky nemluvil a mocensky nezasahoval, byť se s některými jejxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xeské republiky, jehož autoři by promlouvali jedním sladěným hlasem, nýbrž spíše o soubor komentářových monografií k více méně uceleným částem Ústavyx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xutora příslušné části komentáře, a takto by i měl být citován. Při editaci autorských textů jsem se jako editor omezil jen na identifikaci případných roxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xdkazu. Nutno však zdůraznit, že takových míst čtenář v komentáři nenalezne mnoho, což je nepochybně dáno též předvěděním a předporozuměním, které do zxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx3 Sb. v platném znění) obsahuje toto dílo samostatný podrobný komentář k další významné části ústavního pořádku, jímž je ústavní zákon o bezpečnosti Čxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxí vyšších územních samosprávných celků (č. 347/1997 Sb.) či
obsoletní
ústavní zákon č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení České republiky k Evrxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxny č. 4/1993 Sb. a č. 29/1993 Sb.) - jsou v nezbytném rozsahu okomentovány v textech k obsahově souvisejícím článkům Ústavy.
Pro poznání jednotlivýxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxetně (prozatím) neúspěšných pokusů o jejich změnu. Proto spolueditor komentáře Tomáš Herc každý z ústavních článků opatřil vyčerpávajícím seznamem xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxž byly zhmotněny do podoby sněmovního tisku - debaty na půdě Senátu, pokud nevyústily v senátní návrh ústavního zákona - tak tato pomůcka neodráží.
Kxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xlánku seznam judikátů v podobě rozhodnutí Ústavního soudu, příp. obecných soudů, a dalších pramenů, na něž autor v komentáři odkazuje. Ve vlastním texxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxuhrnu za každým článkem. Významnější nálezy a soudní rozhodnutí jsou prezentovány i výňatkem
relevantní
části odůvodnění. Seznam sekundární literxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxm článkem nicméně nalezne čtenář odkaz na příslušné místo v knize.
Texty komentáře byly dokončeny v létě roku 2014; pozdější změny v právní úpravě a jxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx xoznámky bych rád vyslovil poděkování všem spoluautorům za to, že byli ochotni se na vydání komentáře autorsky podílet a věnovat tomuto počinu mnoho sil x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxčím. Velmi si ceníme rozhodnutí nakladatelství Wolters Kluwer, které zařadilo komentář k Ústavě do svého nakladatelského plánu a vyšlo nám nejednou txxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx k editaci tak rozsáhlého díla tolika spoluautorů.
"Profesionální" komentátoři právních předpisů prý jásají nad každou novelizací, neboť to znamxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxlizující kotvou v moři rozbouřeném nejrůznějšími legislativními smrštěmi.
V Brně, 23. března 2015
Tomáš Langášek, editor
PREAMBULE
Prxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxa k ústavám nebo významným zákonům, kterým se ústavodárce (zákonodárce) snaží slavnostní formou vyjádřit ideová východiska nebo základní záměr a cíl xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxárodních smluv (např. Vídeňské úmluvy o smluvním právu), avšak není pravidelnou součástí právních předpisů. V českém právním řádu je preambule kromě xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxebo explicitním označením jako preambule (např. zák. č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin, zák. č. 170/2002 Sb., o válečných vxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxpubliky byla přijata Českou národní radou dne 16.12.1992 jako výsledek procesu dělení společného státu (ČSFR), který nahlíženo z formálního ústavnxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxm Ústavy Slovenské republiky dne 1.9.1992. Proces zániku společného státu České a Slovenské Federativní Republiky byl završen ústavním zákonem přijxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxuování nového samostatného českého státu byla Ústava České republiky přijata Českou národní radou vzešlou z voleb konaných ve dnech 5. a 6.6.1992, přxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxrodní rady, zvolené jako zastupitelský sbor České republiky ještě v rámci společného státu, se opírala o čl. 102 odst. 1 úst. zák. o čsl. federaci, podle xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxeambule, který byl původně součástí vládního návrhu, byl ve značném rozsahu přepracován podle osnovy zpracované V. Havlem. Autorem jeho definitivní xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxské (Království české, Markrabství moravské, Vévodství slezské) a dále i návaznost na státnost československou. Československá republika již tzv. xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxjádření vůle "budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných a svxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxenzi Ústavy, chápané jako materiální základ právního řádu a uspořádání společnosti.
5.
Vedle zdůraznění lidských práv a svobod se již v preambuli xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx obsaženy nejsou. Listina základních práv a svobod byla usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. vyhlášena jako součást ústavního pořádku. Explicxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxčasně akcentuje xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxnost se již dále v právním řádu nevyskytuje, ale Listina a na ni navazující zákony o občanských a politických právech, zejména ve své době zák. č. 83/199x xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxsti, jak ji preambule vyjadřuje.
7.
Preambule vyjadřuje sounáležitost obnoveného českého státu s demokratickými státy Evropy i světa a položila xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxiance.
8.
Jako programové cíle stanoví preambule odhodlání střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství.
9.
Vxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x x xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxazující na neblahé zkušenosti některých meziválečných evropských demokracií (zejména tzv. Výmarské republiky Německo), které i pojem právního stáxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx vytvořit ústavu novou, položenou na jiných, zcela demokratických základech, aby byla zárukou nejen svobod a práv občanů, ale i fungující moci zákonodxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxc vychází z lidu, který ji vykonává prostřednictvím moci zákonodárné, výkonné a soudní. Lid má plnou suverenitu, nikomu jinému tato
suverenita
nepříxxxxxx x xxxxx xx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxrá je mu ze své činnosti odpovědna. Tím se navazuje na tradice, jejichž kořeny jsou v období první republiky.
Související ustanovení ústavního pořáxxx
xxx x xxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xeské a Slovenské Federativní republiky;
čl. x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x x xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxx x xxx xx
HLAVA PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
(Základní principy - demokratický právní stát a dodržování mezinárodního práva)
Právní stav komenxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxx x
xx
xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx východiska a cíle. Původně přijaté znění čl. 1 Ústavy nebylo členěno na dva odstavce a obsahovalo pouze text odstavce 1. K rozdělení článku na dva odstaxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx odstavce bylo přijato až v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky.
K odst. 1
2.
Text prvního odstavce obsahuje především oficiální názex xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxtavy vyplývá, že ústavodárce zvolil parlamentní formu vlády, i když z některých ustanovení (např. čl. 68 odst. 2 a 5) a z novely Ústavy (úst. zák. č. 71xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx vlády navrhovat jmenování a odvolávání členů a jejich pověření řízením ministerstev nebo jiných úřadů v sobě obsahují částečně i prvky tzv. kancléřskxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
x ohledem na výrazně převažující znaky parlamentního systému formy vlády (odpovědnost vlády vůči Poslanecké sněmovně včetně systému získávání a pozbxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxlková koncepce zastupitelské demokracie v parlamentní podobě zůstává dominantním rysem formy vlády.
xx
xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxistence státní suverenity - ať již její totální ztrátu v době tzv. protektorátu Čechy a Morava, tak období po roce 1948, které vyvrcholilo okupací Českxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xpřesnění. Jinak byla svrchovanost pojímána v dobách absolutní monarchie, kdy byla odvozena od neomezené moci panovníka nad územím i osobami, a jinak v xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xousseaua a zejména vlivu americké ústavy formulovala základní myšlenka, že zdrojem veškeré moci je lid. Společným znakem tradičního vymezení pojmu sxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xnější nezávislosti. V moderní státovědě doznaly obě dimenze vymezení svrchovanosti státní moci výrazné korektivy v podobě obecně akceptovaných limxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxo občana) jako jejího originálního nositele, který je zdrojem veškeré moci ve státě. Výkladem ústavy lze dovodit, že toto omezení vnitřní suverenity sxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxsně přikazujícího, že výkladem právních norem nelze ospravedlnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu. Ještě dál jde Listina, ktexx x xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxdních svobod ..., jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny". Také vymezení vnější svrchovanosti stáxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxrodního práva (viz čl. 1 odst. 2, čl. 10 a čl. 10a) ústavním zakotvením aplikační přednosti mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a k jxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxnárodní organizaci nebo instituci (viz tzv. teorie sdílené suverenity).
5.
Označení České republiky jako jednotného státu lze interpretovat jexxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxitně artikulovala i důvodová zpráva k vládnímu návrhu Ústavy. V návaznosti na toto vymezení unitárního charakteru České republiky je nutno interpretxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxc a dále prostor pro vytváření vyšších územních samosprávných celků, obé výlučně formou ústavního zákona. Ani ten by však bez novelizace čl. 1 odst. 1 xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx 1 je třeba věnovat definování České republiky jako demokratického právního státu. Toto zdánlivě ustálené sousloví v sobě obsahuje při použití jazykxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxmokracie je pojmenováním politického systému uspořádání státu založeného na vládě lidu, pojem právní stát (state governed by rule of law, Rechtsstaaxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxtověda snaží překonat nejrůznějšími interpretacemi - jedna z nich se objevila např. v rakouské poválečné ústavě, která běžnou ústavní floskuli "lid jx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxovy "lid je zdrojem veškerého práva ve státě". Samotný pojem právní stát byl poprvé formulován v 19. století, které dává vzniknout teorii ústavy jako spxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xx. Locke a Ch. L. Montesquieu). Formální právní pozitivistická tradice 19. století ideově vycházela z německo-rakouské normativní teorie práva (G. Jexxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx parlament nemůže vyhnout. Redefinování právního státu do podoby materiálního právního státu počíná ve 20. století především jako reakce na obě světoxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxjetí vlády pozitivního práva zrušit i "demokratickou cestou". Zásadní proměnu formálního pojetí právního státu k jeho materiálnímu chápání pak předxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xoci doplněná o rozměr vzájemné vyváženosti a kontroly mocí - checks and balances), tak akcent na nové principy, zejména nadřazenost mezinárodního práxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxx
x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxvní principy jsou zčásti vypreparovány z psaného textu ústav a zčásti se pouze dovozují z obecně uznávaných hodnot demokratické společnosti. Ústavní xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx, ve kterém "je výkon státní moci přípustný jen na základě Ústavy a podle zákonů, které jsou přijaty formálně a materiálně v souladu s Ústavou a cílem zarxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxtavního soudu ČR takto: "Ústava České republiky není založena na hodnotové neutralitě, není jen pouhým vymezením institucí a procesů, ale včleňuje dx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxvo jen na formální legalitu, ale výklad a použití právních norem podřizuje jejich obsahově materiálnímu smyslu, podmiňuje právo respektováním záklaxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xlovy "státní moc lze uplatňovat jen v případech, mezích a způsobem stanoveným zákonem", což je parafráze okřídleného sloganu "občanovi je dovoleno všxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxího státu je i konstatování na závěr čl. 1 odst. 1, že jde o "stát založený na úctě k právům i svobodám občana". I když se tato část ústavního textu může jevit xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxím východiskem a argumentačním nástrojem, zejména v judikatuře Ústavního soudu.
K odst. 2
8.
Odstavec 2 deklaruje ústavní povinnost České repubxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx 395/2001 Sb.), přičemž samotné vložení tohoto odstavce do Ústavy by se mohlo jevit jako nadbytečné. Není pochyb o tom, že i před účinností euronovely Úxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxh aktů mezinárodního práva (např. rozsudky mezinárodních soudů), i závazky z obyčejového mezinárodního práva. Euronovela Ústavy však přinesla v úsxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxané mezinárodní smlouvy vtáhla do vnitrostátního právního řádu jako jeho bezprostředně platnou a účinnou součást (nové znění čl. 10), dále vložením nxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxnárodnímu trestnímu tribunálu) a ústavní zmocnění pro přenos některých pravomocí státu na mezinárodní organizaci nebo instituci.
9.
Dikce komexxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxovely Ústavy se předpokládal ještě odstavec 3, který měl explicitně zakotvit bezprostřední vnitrostátní účinnost komunitárního práva a jeho aplikxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx, dovodily se uvedené aspekty za pomoci
interpretace
čl. 1 odst. 2. Komunitární právo (tj. právo ES nazývané též právo I. pilíře) bylo totiž před přijetxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx
xxxxxxxx xxxxxx
ČNR 1992 tisk 152: V Ústavě nejsou upraveny základní práva a svobody. Ty zůstávají v Listině základních práv a svobod (ústavní zákon č. 23/1991 Sb., ktxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxním zákonem se předpokládá, že i tento ústavní zákon bude nadále platit na území České republiky i po zániku federace. Ústava se dělí do osmi hlav. První xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxát. Má jediný parlament, který může přijímat zákony. Jeho území je nedělitelné. Jde o stát, který respektuje základní svobody a lidská práva a jejich výxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxré odmítají jako prostředek k prosazování svých zájmů násilí.
PS 1998-2002 tisk 884/2001, k čl. 1: V čl. 1 Ústavy se doplňuje nový odstavec 2, který jx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx jeho pravidla, zejména pravidla obyčejového původu a obecné zásady právní, a mezinárodní závazky České republiky. Velká část obyčejových pravidel bxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xodnoty současného mezinárodního společenství mají i nadále obyčejovou povahu. Obrat "závazky vyplývající z mezinárodního práva" zahrnuje všechna xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxní či rezortní, ale např. i jednostranné právní akty České republiky, akty některých mezinárodních institucí (např. rozsudky mezinárodního soudu či xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxvení nemá znamenat plný vnitrostátní účinek všech mezinárodních závazků, ale spíše východisko pro činnost orgánů moci výkonné, soudní i zákonodárnéx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxdní odpovědnost České republiky, aby se těmito normami řídily.
Související ustanovení ústavního pořádku
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
Statut Mezinárodního soudního dvora (vyhláška č. 30/1947 Sb., o chartě Spojených národů a statutu Mezinárodního soudního xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx statut Mezinárodního trestního soudu, sjednaný v Římě 17.7.1998 (č. 84/2009 Sb. m. s.).
Související zákony a jiné právní předpisy
Zák. č. 3/199x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxství České republiky).
Novelizace
Úst. zák. č. 395/2001 Sb., kterým se mění úst. zák. ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava ČR (účinnost od 1.6.2002; PS 199xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx60 SbNU 279; 80/2011 Sb.):
V čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, který Českou republiku charakterizuje jako demokratický právní stát založený na úctx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxím z principů konceptu právního státu, který přijala Ústava České republiky, resp. je účelem fungování státu a státní moci. Respekt ke stejnému účelu sx xxxxxx x x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxho plyne, že ani Parlament, resp. jeho obě komory nemohou při přijímání xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx ÚS 29/09 z 3.11.2009 (N 233/55 SbNU 197; 387/2009 Sb.):
Ústavní soud však nepovažuje za možné, aby s ohledem na postavení, které v ústavním systému Českx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxatel žádá. Připomíná, že již ve svém nálezu Pl. ÚS 19/08 konstatoval, že "tyto limity by měly být ponechány primárně na specifikaci zákonodárci, protožx xxx
x xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxet na Ústavní soud; ten je může podrobit své kontrole teprve v okamžiku, kdy byla na politické úrovni skutečně učiněna. Ze stejných důvodů se Ústavní soux xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxntem republiky, který snahu "konečným výčtem definovat znaky tzv. materiálního jádra ústavního pořádku, přesněji řečeno svrchovaného demokratickxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxuálně projednávanými kauzami" (bod 69 tohoto nálezu). Ústavní soud totiž vychází z toho, že právě konkrétní kauzy mu mohou poskytnout
relevantní
rámxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxávům člověka a občana". Tak již Ústavní soud učinil v rozhodnutích uvedených samotným navrhovatelem (viz výše bod 110 tohoto nálezu), anebo např. v nálxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx se přitom o projev libovůle, ale naopak zdrženlivosti a soudcovského minimalismu, který je vnímán jako prostředek omezení soudní moci ve prospěch polxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xn the Supreme Court. Cambridge: Harvard University Press, 1999, s. 209-243, přímo ke vztahu soudcovského minimalismu a požadavku právní jistoty). Snxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xožaduje, podporován prezidentem republiky) by naopak mohla být chápána jako projev soudcovského aktivismu, který je ostatně ze strany některých polxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx konkrétně charakteristikou České republiky jako svrchovaného státu. Důvodem podle navrhovatelů je, že tyto smlouvy připouštějí jako dílčí cíl evroxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxt svrchovaným. Dalším důvodem předestřeným navrhovateli je též to, že tyto smlouvy jako konečný cíl evropské integrace nevylučují vznik společného exxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x x xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxx x x xx xxxxx x xxxxx kde navrhovatelé tvrdí, že z těchto ustanovení vyplývá, že "o složení a počtu uprchlíků na svém území již nebude vždy rozhodovat jen Česká republika. Evxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxho kulturní a společenský charakter" (bod 148 návrhu; blíže k tomuto tvrzenému důvodu body 19 a 20 nálezu). Konečně ve vztahu k čl. 83 SFEU, který upravujx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxx xinem a jaké tresty mají být za trestné činy uloženy, patří k těm pravomocem orgánů státu, které nemohou být přeneseny podle článku 10a Ústavy" (bod 11 dopxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxněprávní pravomoci", což má "samo o sobě" odporovat jmenovaným ustanovením Ústavy (bod 13 doplnění). Konečně se uvádí, že "tato pravomoc nemá jasné kxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xhraničený, rozpoznatelný a dostatečně určitý" (bod 14 doplnění; k tomuto tvrzenému důvodu bod 30 tohoto nálezu). V prvé řadě Ústavní soud odkazuje na zxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxěž kontroly, kterou si nad vývojem evropské integrace členské státy udržují. Připomíná, že (jak v bodu 209 nálezu Pl. ÚS 19/08 konstatoval)
suverenita
xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxh konstrukce demokratického právního státu stojí. V bodu 107 pak dovodil (s odkazem na úvahy vyslovené v bodech 98 až 107 téhož nálezu), že přenesení určxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxní pojmovým oslabením svrchovanosti, ale může naopak ve svých důsledcích znamenat její posílení ve společném postupu integrovaného celku. Ústavní sxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxtitu
sui generis
, která těžko snese zařazení do klasických státovědných kategorií. Klíčovým projevem svrchovanosti státu je i možnost se svou svrchoxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxlemizuje tvrzením, že "pojem sdílená svrchovanost se sice v poslední době poměrně často používá, ale pouze v nerigorózních debatách", přičemž je tentx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxlená svrchovanost' nezná, ale nezná ho ani právo Evropské unie" (viz bod 61 tohoto nálezu), považuje Ústavní soud za vhodné v té souvislosti připomenoux xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxejne/205891-memorandum.html): "Český národ teprve nedávno opětovně nabyl plné státní svrchovanosti. Vláda České republiky však nezvratně dospělx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxdstátní a na spoluzodpovědnosti nevyhnutelná jak pro prospěch vlastní země, tak i celé Evropy."
Nález Pl. ÚS 19/08 z 26.11.2008 (N 201/51 SbNU 445; 4xxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx moci, a to jak navenek (v oblasti mezinárodních vztahů), tak i ve vnitřních věcech" (Dušan Hendrych a kol., Právnický slovník, C. H. Beck, 2. vydání 2003x xx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x
xxxxxxx xxxxx
xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxenity žádný stát včetně USA. Např. David P. Calleo upozorňuje, že chápeme-li suverenitu v jejím tradičním pojetí, jakýkoliv mezinárodní závazek zbavxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxní a existenciální dimenzí. V praxi je národní
suverenita
vždy omezena objektivními podmínkami, včetně reakcí sousedních států. Za těchto podmínek xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxiv následovat variantu přímo diktovanou cizí mocností. Jinými slovy, pro národní stát, stejně jako pro jednotlivce v rámci společnosti, znamená prakxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxx xýt chápán jako hráč, kterému sousední státy naslouchají, s nímž aktivně jednají a jehož národní zájmy jsou brány v potaz." (David P. Calleo, Rethinking xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxé účinně vynucovat, tedy reálně garantovat, nejdůležitější ústavní pravidla a principy materiálního právního státu; zachování podstatných atribuxx xxxxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxx
x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxavního pořádku včetně materiálního ohniska Ústavy přitom Ústavní soud vyložil v kontextu Ústavy jako celku. Přihlásil se tak jednoznačně k ideji evxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxská smlouva nic nemění na základní koncepci stávající evropské integrace a že Unie i po případném vstupu Lisabonské smlouvy v platnost zůstane specifixxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx; pokud jde o český právní řád a o evropské právo, jedná se o relativně samostatné a autonomní systémy. Ústavní soud zůstává vrcholným ochráncem české úsxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxbliky; je-li Ústavní soud xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xýt porušen. Pokud by totiž evropské orgány vykládaly nebo rozvíjely právo EU takovým způsobem, který by ohrožoval základy materiálně chápané ústavnoxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxtavy), potom by takové právní akty nemohly být v České republice závazné. V souladu s tím hodlá český Ústavní soud přezkoumávat jako
ultima ratio
i to, zxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx závěry Spolkového ústavního soudu vyjádřenými v jeho tzv. Maastrichtském rozhodnutí (srov. výše), podle něhož má princip většiny dle příkazu vzájemxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx svazkem států, jímž je Evropská unie, je přitom založen na zmocnění států, které zůstávají suverénními a které prostřednictvím svých vlád pravidelně xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xx x xxxxxx xxxxxena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobodě, demokracii, materiálně chápaného právního státu a dodržování lidských práv, a že tedy klade důrax xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxční úloha EU jsou v tomto směru formulovány jednoznačným způsobem a Ústavní soud jako lidu České republiky odpovědný garant ústavnosti demokratickéhx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxců, rovných v důstojnosti a právech, neshledal v tomto směru nic, co by ho vedlo k nutnosti zasáhnout.
Nález Pl. ÚS 24/99 z 23.5.2000 (N 73/18 SbNU 135; xxxxxxxx xxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx ani
exekutiva
nemůže s formami práva, tj. s prameny práva nakládat libovolně, nýbrž se musí řídit hledisky ústavodárce, jakož i hledisky dalšími, zejxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxva je společenskou smlouvou, kterou se lid, představující ústavodárnou moc (pouvoir constituant), ustavuje v jedno politické (státní) těleso, zakoxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxh hodnot a formující mechanismus a proces utváření legitimních mocenských rozhodnutí nemůže existovat mimo veřejností akceptovaného kontextu hodnxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxnimálního hodnotového a institucionálního konsenzu. Pro oblast práva z toho plyne závěr, že pramenem práva obecně, jakož i pramenem práva ústavního, x xx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxí, jež nedisponuje tímto znakem, lze udržovat pouze silou (mocí). Typickým příkladem vymezitelnosti i nepsaných právních pravidel lidského chování xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x
xxxxxx xxxxxxxxxxxx
x x xxxx xeho zachovávání po dlouhou dobu (
usus longaevus
, resp. longa consuetuda). Obě tato hlediska jsou definičními hledisky i pro vymezení obecného právníxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxx; 131/1994 Sb):
V ústavním pořádku České republiky výslovný zákaz retroaktivity pro oblast trestního práva hmotného zakotvuje čl. 40 odst. 6 Listiny xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxfiničním znakům právního státu patří také princip právní jistoty a ochrany důvěry občanů v právo, jejichž součástí je také zákaz retroaktivity právníxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxy, které možno vyvodit z požadavku demokratického uspořádání státu, vyžadují každý ústavně možný případ retroaktivity zakotvit
expressis verbis
v xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxez Pl. ÚS 19/93 z 21.12.1993 (N 1/1 SbNU; 114/1994 Sb):
Naše nová ústava není založena na hodnotové neutralitě, není jen pouhým vymezením institucí a prxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xkceptuje a respektuje princip legality jako součást celkové koncepce právního státu, neváže však pozitivní právo jen na formální legalitu, ale výklax x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxratické společnosti a těmito hodnotami také užití právních norem měří. To znamená i při kontinuitě se "starým právem" hodnotovou diskontinuitu se "stxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxtě, který se označuje za demokratický a proklamuje princip svrchovanosti lidu, nemůže být žádný jiný režim legitimní než režim demokratický. Jakýkolx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xtátu.
Literatura
Viz u čl. 9.
xxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxx x
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxíž originálním nositelem státní suverenity (svrchovanosti) je lid, je v různých formách vyjádřen ve všech ústavách moderních států. Poprvé byl formuxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxx xxxxx xxou odvozeny od vůle občanů, kteří stát tvoří. Tím je nahrazeno předchozí po staletí přijímané metafyzické paradigma, podle něhož byl nositelem svrchoxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx1863 ve svém památném projevu v Gettysburgu slovy: "Demokracie je vláda lidu, prostřednictvím lidu a pro lid." Takto pojímaná demokratická forma vládx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxé jako nositelé základních a nezcizitelných lidských práv.
K odst. 1
2.
Komentovaný text prvního odstavce jednak deklaruje princip svrchovanéhx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xa tři základní moci ve státě - zákonodárnou, výkonnou a soudní. Požadavek na oddělení jednotlivých státních mocí, kterým se překonávala jejich koncenxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx není moc soudní oddělena od moci zákonodárné a výkonné. Kdyby byla moc soudní spojena s mocí zákonodárnou, byla by moc nad životem a svobodou pouhou liboxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxa).
3.
Požadavek na separaci a vzájemnou nezávislost tří základních mocí ve státě byl v moderní státovědě (zejména americký právní filosof R. Dworxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxko zdroj při kreaci všech tří mocí - ať již přímo ve volbách (moc zákonodárná), anebo odvozeně - prostřednictvím demokraticky utvářených orgánů (moc výxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xřímým vlivem volených zastupitelských orgánů, anebo rozhodnutím hlavy státu s ingerencí dalších prvků - buď moci výkonné, anebo
kvazi
samosprávnýcx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx
xx
xripartita mocí postulovaná v čl. 2 odst. 1 xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxx xstava prohlašuje za nezměnitelné. Zakotvení principu přísné dělby mocí ve státě představuje významné ústavní pravidlo pro posuzování ústavnosti pxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxů a přezkum aktů moci soudní.
K odst. 2
5.
Na princip lidu jako jediného zdroje moci ve státě navazuje ústavní zmocnění, podle něhož se předpokládá i xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxh státech v období od poloviny pátého do poloviny čtvrtého století před Kristem. Návrat k myšlenkám přímé demokracie přišel až s americkou a francouzskxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxých amerických státech. Historicky se vytvořily dvě formy všelidového hlasování - rozhodování o základních otázkách vnitřní nebo zahraniční politixx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x
xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx (
plebiscit
). Předmětem referenda může být pouze většinové vyjádření názoru na položenou otázku formou odpovědi ano - ne, přičemž takto vyjádřený větxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxtavních listin demokratických států jsou zpravidla okruhy, ve kterých je výkon státní moci svěřen přímo všelidovému hlasování, stejně jako procedurx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx x xxx x x xxx xxx xxxxx x xxx xx x xxx xxxxxx x xxx xxx xxx x xx. 29, Portugalsko - čl. 118, Rakousko - čl. 44, Španělsko - čl. 168, Švédsko - kap. 8, čl. 4). Ještě za trvání ČSFR byl Federálním shromážděním přijat úst. zxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxFR a současně stanovil, že o vystoupení České nebo Slovenské republiky ze společného státu lze rozhodnout jen referendem. K zániku a rozdělení společnxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxušen. Pochybnosti o legitimitě tohoto postupu sice přetrvávají, ale mají pouze akademickou validitu.
6.
Vládní návrh Ústavy původně žádné ustaxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxci prvků přímé demokracie a jejich zastánci. Komentované ustanovení má ve vztahu k institutu všelidového hlasování spíše omezující charakter, neboť xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx); nestanoví však ani věcný okruh otázek svěřených případnému referendu, ani jeho ústavněprávní účinky. Takto vymezené zmocnění pro další ústavní poxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xednorázovém referendu. Na vůli parlamentu je ponecháno i věcné vymezení referenda, kterým by lid vykonával přímo státní moc - tedy jak v oblasti zákonoxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxké nebo energetické politiky), tak o otázkách politiky zahraniční. Výjimku představuje čl. 10a odst. 2, který pro vyslovení souhlasu s ratifikací mezxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxě buďto souhlas Parlamentu, anebo souhlas vyjádřený v referendu, pro jehož vypsání se však opět vyžaduje zvláštní ústavní zákon. Ten byl přijat v souvixxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxii a o změně úst. zák. č. 1/1993 Sb., Ústava ČR).
7.
Ústavní výhrada, která podmiňuje možnost konání referenda na celostátní úrovni přijetím samostxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xbcím obsažena v zák. č. 22/2004 Sb., o místním referendu, zatímco pořádání krajského referenda je upraveno v zák. č. 118/2010 Sb., o krajském referendu x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx základní omezení jejího výkonu v duchu odstavce 1 tak, že tento výkon musí být podřazen ústavnímu požadavku "služby všem občanům". Takto funkčně vymezxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x x xxxxxx xxanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví". Jde tedy o základní pravidlo pro výkon moci v právním státu, které v sobě obsahuje zákaz libovůlx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxtátní moc", je třeba je interpretovat ve vztahu k výkonu jakékoli veřejné moci, která je vždy, i když není vykonávána přímo orgánem státu, ale například xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xasově i prostorově vázán na konkrétní právní normou vymezený rámec, přičemž podmínkou je zákonná forma této normy (zákonná výhrada). Takto stanovený x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxtovat elementární zásady právního státu, jako je rovnost všech před zákonem, předvídatelnost všech aktů i zásahů veřejné moci i dodržení předepsané pxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxx 3 není pouhou deklarací, ale přímo aplikovatelným materiálním právem. Porušení ústavních povinností zde zakotvených může být příčinou vzniku odpoxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxován i čl. 36 odst. 3 Listiny.
10.
Na komentované ustanovení a na princip zákonné výhrady ve vztahu k výkonu státní moci navazuje i ústavní princip zaxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx, že zákonem lze v konkrétním případě stanovit základní rámec jak pro rozsah či kompetenci při výkonu státní moci, tak pro vymezení zákonné povinnosti a xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxdléhá režimu čl. 79 odst. 3 Ústavy, který požaduje, aby zmocnění k vydání takového předpisu bylo explicitně artikulováno zákonem, který současně musí xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxe něhož může vláda k provedení zákona a v jeho mezích tento předpis vydat, aniž by zákon obsahoval explicitní delegaci v podobě zmocnění. I tato nařízení xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx v odstavci 3, podle něhož stát nesmí činit nic, co mu zákon nedovoluje, je zakotvení opačného principu v odstavci 4, podle něhož může občan naopak činit vxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxčnost, že Listina používá pojem "každý" a Ústava termín "občan", nelze interpretovat jako zúžení množiny adresátů této ústavní výsady v duchu zásadx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
x x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xutno interpretovat ve smyslu čl. 10 Ústavy komplementárně, to znamená i vázanost každou ratifikovanou mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx idejí demokratického právního státu, která akcentuje svobodu jednotlivce, autonomii jeho vůle a odvozenost veškeré státní moci od suverénního občaxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxže činit vše, co mu není zákonem zakázáno, a nesmí být nucen k ničemu bez opory v zákoně, je přirozeně vázanost všech subjektů povinností dodržovat zákonxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xouladu s ústavním pořádkem, a pokud tedy zakotvily nebo specifikovaly nějaké konkrétní povinnosti na základě zákona a v jeho mezích.
Důvodová zprávx
xxx xxxx xxxx xxxx x xxx xx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxá prostřednictvím moci zákonodárné, výkonné nebo soudní. Státní moc slouží všem občanům a její výkon je zákonným způsobem omezen. Ústava vylučuje moxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
Související mezinárodní smlouvy
Souvisejícx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxx2 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů;
zák. č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů;
zák. č. 118/2010 Sb., o krajsxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx
x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx právního státu. Základním atributem ústavního konceptu právního státu a podmínkou jeho fungování je respekt k základním právům a svobodám jednotlivxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx je bází materiálně chápané právní státnosti, kterou charakterizuje respekt veřejné moci ke svobodné (autonomní) sféře jednotlivce vymezené základxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxími právy, resp. ústavně aprobovaným a zákonem jednoznačně definovaným veřejným zájmem a za předpokladu, že je zákonem předvídaný zásah proporcionáxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxu uspořádání života se stal, vedle požadavku na respekt k vlastnímu životu, fyzické, psychické a duchovní integritě, osobní svobodě a k vlastnictví, cxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx, jakož i pro jejich pozdější regionální a univerzální pandány. Ani v evropských původních vnitrostátních katalozích základních práv však nebylo práxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxtavy SRN, o Rakousku nemluvě, ústava Dánska, Finska, samozřejmě i Francie, jakož i Irska, ale také Itálie a dalších států). Požadavky respektu k soukroxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx státu. Jak Ústavní soud uvedl v nálezu sp. zn. II. ÚS 2048/09 ze dne 2.11.2009 (dostupný v el. databázi rozhodnutí http://nalus.usoud.cz): "Zcela zvláxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxí funkcí práva na respekt k soukromému životu je zajistit prostor pro rozvoj a seberealizaci individuální osobnosti. Vedle tradičního vymezení soukrxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxh vztahů (v manželství, v rodině, ve společnosti) právo na respekt k soukromému životu zahrnuje i garanci sebeurčení ve smyslu zásadního rozhodování jxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxzsahu, jakým způsobem a za jakých okolností mají být skutečnosti a informace z jeho osobního soukromí zpřístupněny jiným subjektům. Jde o aspekt práva xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xne 17.7.2007 (N 111/46 SbNU 41) nebo sp. zn. I. ÚS 705/06 ze dne 1.12.2008 (N 207/51 SbNU 577), anebo rozhodnutí Spolkového ústavního soudu SRN ze dne 15.1xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxmínek pak Ústavní soud ve své judikatuře blíže konkretizoval při posuzování přípustnosti zásahu veřejné moci do soukromí jednotlivců v podobě užití oxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxčení ve smyslu čl. 10 odst. 3 a čl. 13 Listiny z důvodu prevence a ochrany před trestnou činností je tak možný jen skrze imperativní zákonnou úpravu, ktexx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxech střetů základních práv či svobod s veřejným zájmem, resp. s jinými základními právy či svobodami je třeba posuzovat účel (cíl) takového zásahu ve vzxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xřetelná ve svých formulacích a dostatečně předvídatelná, aby potenciálně dotčeným jednotlivcům poskytovala dostatečnou informaci o okolnostech a xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx s omezující normou. Rovněž musí být striktně definovány i pravomoci udělené příslušným orgánům, způsob a pravidla jejich provádění tak, aby jednotlixxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx) pak zahrnuje tři kritéria. Prvním z nich je posouzení způsobilosti naplnění účelu (nebo také vhodnosti), přičemž je zjišťováno, zda je konkrétní opaxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxsti, v němž je zkoumáno, zda byl při výběru prostředků použit ten prostředek, který je k základnímu právu nejšetrnější. A konečně je zkoumána přiměřenoxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxdy nesmějí, jde-li o kolizi základního práva či svobody s veřejným zájmem, svými negativními důsledky převyšovat pozitiva, která představuje veřejnx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xvé judikatuře. ESLP tak v souladu s čl. 8 odst. 2 Úmluvy, jenž vymezuje ústavněprávní limity omezení základních práv a svobod jednotlivců garantovanýcx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xchrany čl. 8 Úmluvy. Pokud ano, byl-li tvrzený zásah do práva na soukromí ze strany veřejné moci proveden v souladu se zákonem, jenž musí být dostupný a doxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xroti UK, Amman proti Švýcarsku či Rotaru proti Rumunsku). Úroveň přesnosti požadované po vnitrostátní právní úpravě, která v žádném případě nemůže poxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx [Hassan a Tchaouch proti Bulharsku (no. 30985/96, 39023/97) ze dne 26.10.2000]. Přezkoumávaný zásah do základních práv či svobod garantovaných čl. 8 xxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xivota nebo zdraví osob, národní a veřejné bezpečnosti, ochrana práv a svobod druhých či morálky, předcházení nepokojům a zločinnosti či zájem na hospoxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxlu čl. xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxěřených kompetentním orgánům (srov. Kruslin proti Francii či S. a Marper proti UK). Jinými slovy, úkony představující očividný zásah do základního prxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxind proti Švýcarsku (no. 21353/93) ze dne 16.12.1997].
Nález Pl. ÚS 55/10 z 1.3.2011 (N 27/60 SbNU 279; 80/2011 Sb.):
V čl. 1 odst. 1 Ústavy České repuxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxní princip demokratického právního státu. Úcta k právům a svobodám jedince je proto také jedním z principů konceptu právního státu, který přijala Ústaxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Z uvedeného plyne, že ani Parlament, resp. jeho obě komory nemohou pxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx Ústavní soud se v minulosti ve své judikatuře zabýval celou řadou ústavních aspektů, které musí zákonodárce, případně další ústavní orgány, dodržet v xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxx xx xxe 2.10.2002 (N 117/28 SbNU 25; 476/2002 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 12/02 ze dne 19.2.2003 (N 20/29 SbNU 167; 83/2003 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 77/06 ze dne 15xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxx Ústavní soud opakovaně vyložil zásady, pro které - mimo jiné též jako požadavek plynoucí z konceptu právního státu - je respekt k procesním (procedurálxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxnutí), a proto procesní čistotě rozhodovacího procesu (řízení) je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost a poskytnout jí důraznou ochranu. Jestliže taxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), není nijakého rozumného důvodu se od těchto zásad odchýlit ve věcech kontroly zákonodárného procesu a v xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxed jinými orgány veřejné moci - a v tomto smyslu jej lze chápat jako rozhodovací proces
sui generis
- vůdčí zásady rozhodování, v němž se dospěje ke konečxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxský dopad zajisté významnější, než je tomu v případech jednotlivých (vadných) rozhodnutí jiných orgánů veřejné moci. Vystupuje tedy - v zákonodárném xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx však dosíci jinak než respektem k pravidlům (zásadám legislativní činnosti), která si ostatně Poslanecká sněmovna jako významný nositel zákonodárnx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxva, mezi které náleží především Ústava České republiky; dále s ní konformně vykládané jednací řády obou komor Parlamentu (JŘPS a JŘS); podrobnější prxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxená praxe parlamentní komory a jejích orgánů, "kterou lze díky dlouhodobému opakování považovat za nepsanou část legislativní procedury, lze-li ji sxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx x xzv. nepsaná pravidla, která jsou způsobilá řešit otázky výslovně neupravené jednacími řády a která "optimalizují sebeorganizaci parlamentu." [Schxxxxxxx xx xx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxská parlamentní kultura, Praha, 2010, s. 43.]. Poslední tři zmíněné prameny parlamentního práva jsou projevem autonomie Parlamentu, resp. jeho komoxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxa legislativního procesu (působnost a role obou komor Parlamentu, jejich základní organizační strukturu,
kvorum
a potřebné většiny pro jednotlivé xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxh pravidel legislativního procesu ve formě zákonů o jednacích řádech jednotlivých komor Parlamentu. Německý Spolkový ústavní soud v jednom ze svých rxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx-li obsažena v Ústavě samotné, jakož i funkci, složení a způsob práce výborů, dále uskutečňování práv výkonu zákonodárné iniciativy, informací a kontxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxnil, že tento katalog obsahující předměty samoregulace a instrumenty parlamentní autonomie není konečný. To proto, že onen katalog musí být znovu a znxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx autonomie oproti dřívějším ústavním epochám novou aktuálnost skrze tu okolnost, že již proti sobě nestojí parlament a vláda, jak předpokládá klasickx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxotu. Parlament také musí reagovat na vzrůstající komplexitu regulačních potřeb. Proto musí moderní parlament rozvíjet strategie práci rozdělujícíxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x jeho vlastním záležitostem nesmí být ovšem bezbřehá a podléhá ústavním omezením, z nichž plynou nároky na podobu a interpretaci především jednacích řxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx; 88/2008 Sb.)]. Zásadní ústavněprávní východiska parlamentních x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxaznil nutnost dodržování pravidel legislativního procesu, neboť elementárním požadavkem i jen formálně chápaného právního státu je vyloučení liboxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxo legality, což v daném případě skutečně vedlo ke zrušení napadených ustanovení zákona, a to pro rozpor procedury jejich přijetí s ústavními zásadami dxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxm těchto norem nejsou soukromé osoby, jejich nedodržení se v konečném důsledku může významně dotknout jejich základních práv." (viz bod 38). Ústavní sxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxo práva jako jednoho z atributů materiálně chápaného právního státu, nýbrž ústavně odůvodnil nutnost respektování demokratických principů v legislxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxní zákonů. Jinými slovy - z těchto principů plynou jisté nároky na podobu a interpretaci především jednacích řádů parlamentních komor. Tyto principy jx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxkracie, založené na svobodném výkonu mandátu členů Parlamentu, na rovnosti členů Parlamentu jako reprezentantů lidu, ve svobodě projevu a ve svobodnx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxx x x xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxa opozičních poslanců domáhá zrušení napadeného zákona bezprostředně po jeho přijetí z důvodu, že byla zkrácena na svých ústavně garantovaných právexx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxolika měsících, nebo i dokonce letech po přijetí zákona. Takovýto časový odstup by bylo možné posuzovat jako (dodatečný, mlčky daný) souhlas dotčenýcx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxament by o návrhu zákona rozhodoval za změněných okolností, případně v jiném poměru sil v jeho komorách. Ústavní soud by současně musel mnohem více brát xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx bod 28). Zrušení takového právního předpisu by totiž dopadlo v důsledku plynutí času na stále se zvětšující množiny jeho adresátů, a přitom jeho dosavaxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
Z uvedeného je zřejmé, že názory na NZP ostře dělí zástupce sociálních skupin, nejvíce zainteresovaných na jeho podobě. Ústavní soud zdůrazňuje elemexxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxuží všem občanům a stát se nesmí vázat na žádnou výlučnou ideologii. Smyslem existence Ústavního soudu je ochrana ústavnosti a jediným kritériem jeho rxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxů našeho ústavního pořádku a obsahem vlastně celé Listiny základních práv a svobod - jež je jeho částí - je rovnost svobodného jedince v důstojnosti a prxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxejmě platí i pro oblast pracovního práva. Jak o tom poučují dějiny totalitních režimů, také za pomoci pracovněprávních předpisů mnohdy docházelo k nejxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxjné moci. Pod záminkami údajného veřejného zájmu a frázemi o dějinné nutnosti, potřebách národa a o obecném blahu se manipulovalo myšlením lidí; výslexxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxt na rozdíl od státu totalitního ústavně zajišťuje prostor pro formaci různých zájmových skupin, které posléze jako jednotlivé politické strany nebo xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxl. 5 Ústavy). Zvítězí-li ta či ona koncepce, měl by být výsledek zásadně a zpravidla legitimní, i pokud by byla přijata přes odpor některé sociální skupixxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxacovního práva, lze rezignovat. Výsledná podoba by pak byla přinejmenším nestabilní a nevedla by k respektu před významným kodexem regulujícím právnx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xako v době minulé, takže soukromoprávní prvky lze mnohdy vysledovat i v právním vztahu v zásadě veřejnoprávním a naopak. (...) Ústavní soud již mnohokrxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx zrušením a že povinností veškerých orgánů veřejné moci je interpretovat a aplikovat právo zejména pohledem ochrany základních práv a svobod. Konstatxxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx x xxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxnárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a druhá nikoliv, není dán důvod ke zrušení takového ustanovení. Při jeho aplikaci je úkolem všecx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx právní stát, totiž nelze připustit užití platného zákonného ustanovení způsobem, který odporuje některé z fundamentálních zásad ústavních. Základxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxdlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod je rozhodování nezávislých a nestranných soudů podle zásad stanovených v příslušnýxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxtlivými subjekty. Takový postup, byť jej třeba doslovný výklad příslušných zákonných ustanovení umožňuje, vede k přímému zásahu do ústavně zaručenýxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xoderního demokratického právního a ústavního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) něco takového nepřipouštějí. I podstata právní jistoty xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxt na to, že mu stát poskytne efektivní ochranu v jeho právech a dopomůže mu k realizaci jeho subjektivního práva. Povinnost soudů nalézat právo neznamenx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxx x xnterpretaci abstraktních norem, ústavních zásad, ustanovení Listiny základních práv a svobod a závazků plynoucích z příslušných mezinárodních smxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxna pro neústavnost přistoupit teprve tehdy, nelze-li dotčené ustanovení použít, aniž by byla porušena ústavnost. Ústavní soud je přesvědčen, že prosxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxdených navrhovateli (srov. dále). (...) Každé ustanovení právního předpisu demokratického právního státu musí rovněž splňovat podmínky jasnosti a xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxhnout zvláštní intenzity, aby mohlo dojít k vyslovení protiústavnosti a zrušení takového ustanovení, tedy nikoliv tehdy, jestliže je možné k jejímu oxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxjich shrnutí např. v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/96, Sbírka rozhodnutí, svazek 8, nález č. 67, s. 163 a násl., vyhlášen pod č. 185/1997 Sb.) vyložil blíže obsax xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxx x 8.10.1992 sp. zn. Pl. ÚS 22/92 (publikovaném pod č. 11 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR), podle kterého "je věcí státu, aby v zájmu zabezpečxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx jedné skupiny a zároveň tím stanoví neúměrné povinnosti jiné, může se tak stát pouze s odvoláním na veřejné hodnoty." Ústavní soud ČSFR tím odmítl absolxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxle. Obsah principu rovnosti tím posunul do oblasti ústavněprávní akceptovatelnosti hledisek odlišování subjektů a práv. Právní rozlišování v přístxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxstiny základních práv a svobod ostatně nelze vykládat izolovaně od dalších obecných článků 2 až 4 Listiny, ale naopak je nutno pojmout je jako jediný cexxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxsolutní. Ve věci sp. zn. Pl. ÚS 4/95 (Sbírka rozhodnutí, svazek 3, nález č. 29, s. 209 a násl., vyhlášen pod č. 168/1995 Sb.) Ústavní soud mj. konstatoval, xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxž samu podstatu rovnosti. To se zpravidla děje tehdy, je-li s porušením rovnosti spojeno i porušení jiného základního práva. Jak dále uvedl Ústavní soux x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxleží x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxlátem, který je v rovině pozitivního práva garantován zákazem diskriminace. Rovnost není kategorií neměnnou, neboť prochází vývojem, který její obsxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxnárodních kontrolních orgánů vycházejí z toho, že ne každé nerovné zacházení s různými subjekty lze kvalifikovat jako porušení principu rovnosti, texx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xejména ta, že s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, se zachází rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xroblematiky vyloučení obecných předpisů o správním řízení vyslovil Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 14/96. Konstatoval, že naplnění ústavního posxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxvuje garanci proti zneužití státní moci a plyne z něj nutnost zákonného podkladu pro její uskutečňování (v posuzované věci ať už v podobě správního řádux xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny, který upravuje právo každého na stanovený postup při domáhání se svých práv. (...) Uvedený argument vychází z představy nxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny). Maxima zákonného podkladu pro výkon státní moci, resp. psaného procesního práva nevylučuje xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx úpravy v její úplnosti. Absenci procesní úpravy správního řízení lze rozhodovací činností správních orgánů a judikaturou soudů kompenzovat použitíx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxetaci norem správního práva platí, že použití analogie u nich nepřichází v úvahu, což svým způsobem vyplývá přímo z jejich povahy." (P. Průcha, Správní xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxkrývání mezer v právu a uplatní se zejména v právu soukromém. Ve veřejném právu a ve správním řízení si při použití tohoto institutu musíme ukládat značnxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx 2, 2003, s. 123). S ohledem na čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny Milan Kindl formuluje zásadu, dle níž "analogie ve veřejném právu nelze použít v xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx právu. Právník, č. 2, 2003, s. 133). Obdobné stanovisko xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxzdněn zakotvením ústavních principů - limitů uplatňování veřejné (státní) moci (zejm. čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny) ... to vxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx (ať již hmotném, nebo procesním) přichází v úvahu, jestliže přinese (jednoznačný) prospěch účastníku řízení či právního vztahu správního práva." (Vx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxteré instituty správního řádu, pokud to ovšem povaha věci nevylučuje, a o obecné zásady správního (procesního) práva" (D. Hendrych a kol., Správní práxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxe něhož připouští-li vůbec doktrína použití analogie v oboru správního řízení, pak toliko za omezujících podmínek - pouze v omezeném rámci za účelem vyxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxž by bylo lze považovat za akceptovatelné použitím analogie vytvořit procesní úpravu správního řízení v celé její úplnosti. Právní názor Ústavního soxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx35 SbNU 117; 568/2004 Sb.):
Státní moc v České republice je založena na určitém konkrétním modelu dělby moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy). Vzájemné vztahy mezx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxřednictvím různých způsobů legitimace státních orgánů, způsobů jejich kreování, rozsahu a obsahu pravomocí a kompetencí, jimiž jsou státní orgány nxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxémem pojistek a vyvažování, tedy v širší perspektivě principem dělby moci. Jednou z klíčových oblastí, v nichž je princip dělby moci reflektován, je sfxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx, moc výkonná je v oblasti normotvorné Ústavou omezena toliko k tvorbě odvozených, sekundárních právních předpisů, je-li k tomu mocí zákonodárnou výsxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy vydávat na základě a v mezích zákona právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny... Důvodem zakoxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xstanovení čl. 79 odst. 3 Ústavy tak na jedné straně vytváří pravomoc exekutivy k odvozené normotvorbě a stanoví tak vlastně její limity ve vztahu k moci xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xákonodárné. Dovedeno do důsledku, pokud by normotvorná pravomoc exekutivy byla konstituována xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx tak, že by takovou pravomoc exekutivě zcela odňala. Koncepce obsažená v Ústavě však počítá s tím, že zákonodárce formou obyčejných zákonů tuto pravomox xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxetenci (ve smyslu věcného vymezení otázek realizovaných v procesu výkonu pravomoci) je pak konkrétní exekutivní orgán povinen realizovat na základě x x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xx xx xo, že o výkonu pravomoci lze hovořit pouze tam, kde je nade vši pochybnost zřejmé, že je vykonávána v souladu s ustanovením čl. 2 odst. 3 Ústavy, respektivx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xtátních orgánů, dávající možnost k nepřípustným zásahům do ústavně zaručených práv fyzických a právnických osob.
Nález I. ÚS 546/03 z 28.1.2004 (N xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxsahovat pouze ve výjimečných případech zejména tehdy, pokud jednotlivec svými projevy (včetně projevů volních, které mají odraz v konkrétním jednánxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxnálnímu omezení příslušného základního práva. Jinými slovy, podmínkou fungování právního státu je respektování autonomní sféry jednotlivce, kterx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx pouze takovou aktivitu, kterou do této sféry sám nezasahuje, resp. zasahuje pouze v případech, které jsou odůvodněny určitým veřejným zájmem, a kdy je xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxců toliko respektovat, případně aprobovat, pokud má toto jednání eventuálně vyvolávat další právní důsledky. Autonomie vůle a svobodného individuáxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xředstavuje strukturální princip, podle něhož lze státní moc vůči jednotlivci a jeho autonomní sféře (včetně autonomních projevů volních) uplatňovax xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxžadavek spočívající v zabránění jednotlivci v zásazích do práv třetích osob a v prosazení veřejného zájmu, je-li legitimní a proporcionální takovému xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx 1 odst. 1 Ústavy). Podobný obsah má také ustanovení čl. 2 odst. 4 Ústavy. Ve své druhé dimenzi pak působí čl. 2 odst. 3 Listiny xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxho konkrétním jednání, pokud takové jednání není zákonem výslovně zakázáno. Porušení tohoto práva se orgán státní moci dopustí i tehdy, pokud formalixxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxly ve své právní sféře vyvolat. (...) Ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny ve své druhé dimenzi, v níž působí jako základní právo jednotlivce, je pak třeba aplxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxě vůči státní moci. Orgány státní moci jsou proto povinny při aplikaci jednoduchého práva současně normy tohoto práva, v nichž se odráží čl. 2 odst. 3 Lisxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxi vůle, jež garantuje také čl. 2 odst. 3 Listiny ve své druhé dimenzi.
Nález III. ÚS 150/03 z 6.11.2003 (N 128/31 SbNU 149):
Ustanovení čl. 2 odst. 2 a x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx čl. 1 Listiny prostor svobodného jednání jednotlivce, a patří mezi ty ústavní normy, které v reakci na zkušenosti totalitní minulosti stanoví princixxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx
xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxím čl. 1 i v úvodním prohlášení k Listině základních práv a svobod, jakož i v mezinárodních smlouvách ve smyslu čl. 10 Ústavy přihlašuje se Česká republxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxh hodnotách (čl. 2 odst. 1 Listiny). V tomto státě je podle čl. 2 odst. 1 Ústavy zdrojem veškeré státní moci lid, vykonávající ji prostřednictvím orgánů xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxy státní moci, princip vycházející z myšlenky, že v přirozenosti člověka je zakotvena tendence ke koncentraci moci a jejímu zneužití, který se stal garxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxorického, myšlenkového a institucionálního vývoje ...
Nález Pl. ÚS 5/01 z 16.10.2001 (N 149/24 SbNU 79; 410/2001 Sb.):
Ústavní soud již v nálezu č. xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx a povinnosti), - musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru nařízení). (...) Opačný závěr, xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x některých případech i primární) normotvorby, jelikož pojmovou součástí každé právní normy je vymezení určitých práv a povinností adresátů normy.
xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx, že podle čl. 78 Ústavy je vláda oprávněna vydávat nařízení k provedení zákona a v jeho mezích, nepotřebuje tedy výslovnou delegaci v příslušném zákonxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxx
xxxxxxx xxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxslovně, anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dále Ústavní soud uvedl, že obecně lze říci, že zcela volnou úvahu
exekutiva
nikdy nemá, neboť vždy je xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x povinny vydávat právní předpisy ve formě, která je jim určena. Formou předepsanou vládě je ve smyslu čl. 78 Ústavy nařízení. Podle tohoto ustanovení mxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxnnost vlády. Na tom nic nemění skutečnost, že v některých případech zákonodárce k vydání nařízení vládu výslovně zmocňuje. Vláda se pak musí pohybovat x
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx
xx xxxxxx xxxx xxxxx x
xxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxx x2, X3..., nikoli též, že má býti Y. Z teoretického hlediska je na nařízení kladen požadavek, aby bylo obecné, a dopadalo tedy na neurčitou skupinu adresáxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxených k regulaci toliko zákonům (tzv. výhrada zákona). Lze tedy shrnout, že ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujícícx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxáva a povinnosti), - musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru nařízení). (...) Lze tedy shxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxerý zákon nepředpokládá ani rámcově neupravuje. Jinak řečeno, přistoupil-li Ústavní soud ke zrušení podzákonných předpisů z důvodu, že meze vytvořexx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxdpokládá vůbec. Tento
exces
je dostatečným důvodem pro zrušení napadeného právního předpisu, aniž by bylo nutné se blíže zabývat dalšími xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxré státní moci, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. V rámci ústavního pořádku působí nezávisle na sobě státní moc zxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxdnotlivé moci uplatňují. Podle již zmiňovaného čl. 36 odst. 3 Listiny odpovídá stát za nezákonná rozhodnutí a za nesprávný úřední postup všech státníxx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxtavy ČR, považuje za zdroj veškeré státní moci lid (čl. 2 odst. 1 Ústavy ČR), nicméně s tím, že lid tuto státní moc vykonává prostřednictvím orgánů moci záxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx již Charles Montesquieu, institucionálně pak zejména na americkou revoluci, která zdůraznila, a také institucionalizovala, potřebu nezávislosti xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxnální předpoklady pro reálnou nezávislost soudů, pro stabilizaci jejich pozice jako, ve vztahu k legislativě a exekutivě, významného státotvornéhox xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxeba zdůraznit, že jednou z mimořádně významných hodnot je v tomto směru právě již konstatovaný princip soudcovské nezávislosti.
Nález Pl. ÚS 14/96 x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxx xx x xxxxx xx zákona ČNR č. 114/1992 Sb. vyšel z čl. 2 odst. 3 Ústavy, v němž se uvádí: "Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxx x xxxxxxxch, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. V požadavku uvedeném v této druhé části je pak zabudována nejen garance proti zneužití státní moci, ale také xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx tuto garanci i nutnost zákonné úpravy pro uplatňování státní moci. Protože § 90 odst. 1 věta prvá ve slovech "§ 5 odst. 6" tím, že vylučuje použití obecnýxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx v souvislosti s povolováním vývozu x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxx. 1 větu prvou ve slovech "na řízení podle...") v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy i čl. 2 odst. 2 Listiny. Tímto vyloučením použití obecných předpisů o správxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx svých práv.
Nález Pl. ÚS 35/95 z 10.7.1996 (N 64/5 SbNU 487; 206/1996 Sb.):
Ústavní soud České republiky se již v několika nálezech (sp. zn. Pl. ÚS 4/9xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxině. Zejména v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 32/95 vyvodil, že přímo Listinou uvedená rozdílná úprava jednotlivých základních práv umožňuje tvrdit, že zatímco xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxrté Listiny, nazvaná Hospodářská, sociální a kulturní práva, mezi něž patří i čl. 31, jsou konkretizována výslovně až příslušným zákonem a na jeho záklxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx péči a na zdravotní pomůcky mají občané na základě veřejného pojištění a za podmínek blíže vymezených zákonem. Jestliže tedy tyto podmínky mohou být upxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xy byla porušením Listiny, a tedy i ústavnosti. Nelze připustit, aby vymezení rozsahu výše poskytované zdravotní péče za plnou nebo částečnou úhradu byxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x takovým pravomocím není oprávněna. (...) Definovat zákonné vymezení obsahu a rozsahu podmínek a způsob poskytování práva občana na bezplatnou zdravxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx síly než zákon, které by určovaly meze těchto základních práv a svobod. Jak již seshora uvedeného vyplývá, je dosavadní úprava zdravotní péče plně nebo xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xešeny až rezortními vyhláškami (vyhláška Min. zdravotnictví ČR č. 467/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o zdravotní péči poskytovanou za úhradxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xR č. 216/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Nález Pl. ÚS 19/93 z 21.12.1993 (N 1/1 SbNU; 114/1994 Sb.):
Východiskem formálně-legalistické axxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx svrchovanosti lidu, který je nositelem nadstátní moci, moci
konstitutivní
, xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxž jen
kompetence
. České právo není založeno na svrchovanosti zákona. Nadřazenost zákonů nižším právním normám neznamená ještě jejich svrchovanost. xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxém je založena Česká ústava, není právo a spravedlnost předmětem volné dispozice zákonodárce a tím ani zákona, protože zákonodárce je vázán určitými zxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxtického právního státu je nepřípustná". Tím jsou
konstitutivní
principy demokratické společnosti v rámci této ústavy postaveny nad zákonodárnou kxxxxxxxxx x xxx x
xxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx byť i většinovým anebo zcela jednomyslným rozhodnutím parlamentu, by nemohlo být interpretováno jinak než jako odstranění tohoto ústavního státu jaxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx x xxx xx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
Tento článek určuje povahu a místo Listiny základních práv a svobod v právním řádu; představuje reakci ústavodárce na původní koncepci Listiny jakx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx) a zároveň je výrazem polylegálního pojetí ústavy (tj. že jde o soustavu ústavních zákonů, nikoli o ústavní zákon jediný), kdy výčet chráněných a zaručxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxa do své Ústavy Slovenskej republiky v rámci druhé hlavy.
2.
Ústavní pořádek je legální definicí neuzavřeného souboru platných ústavních zákonů vxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxkace práva, právních předpisů nižší právní síly a mezinárodních smluv s ústavním pořádkem; ústavní pořádek má svůj význam i pro hodnocení spáchání xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx, že aplikovaný zákon je v rozporu s ústavním pořádkem. Doktrína užívá výraz "ústavní pořádek" v širším smyslu slova jako synonymum pro ústavní řád obsaxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxx xxxavní pořádek, stanoví čl. 112 Ústavy, který tak v případě Listiny (vzhledem k čl. 3 Ústavy) normuje duplicitně. Součástí ústavního pořádku se rozumí pxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx
xx
xxxx xxxxxxx xxxxny, u nichž to plyne z povahy věci (neb jsou přijímány procedurou stanovenou pro ústavní zákony), nebylo stanoveno, jakou "právní sílu" má ústavní pořáxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxě Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky č. 23/1991 Sb. Konstrukce zmíněného federálního ústavního zákona byla taková, žx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxkon označil, pohříchu jen v úvodní, nenormativní části vztahující se k předmětu úpravy (
de facto
v názvu zákona), a zároveň k němu byla Listina připojxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxisy, jejich výklad a používání musí být v souladu s Listinou základních práv a svobod" (viz § 1 odst. 1). Listina se tak z moci uvedeného ustanovení "obyčxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxů, jako byly obyčejné zákony, nařízení vlády, vyhlášky ministerstev apod., to měly být též samotné ústavní zákony, které měly být poměřovány co do soulxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xákon; její existence a umístění v hierarchii právní řádu se odvíjely od existence úst. zák. č. 23/1991 Sb.
4.
Citovaný ústavní zákon FS ČSFR včetně zxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxské Federativní Republiky: "Ústavní zákony, zákony a ostatní právní předpisy České a Slovenské Federativní Republiky platné v den zániku České a Slovxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xlovenské xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxí síla ústavního zákona na zákon "obyčejný" (viz čl. 112 odst. 3 Ústavy). Federální Listina jako nesamostatný normativní předpis musela sdílet jeho oxxxx
xx
xxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xéhož ustanovení dekonstitucionalizuje pouze "ostatní ústavní zákony", tj. ústavní zákony rozdílné od těch, jež jsou zmíněny v odstavci prvním, nebo xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxní správná, neboť - jak podáno výše - federální Listina nebyla samostatným ústavním zákonem, její účinky se projevovaly toliko působením § 1 odst. 1 úsxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxx
xx
xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxm předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. vyhlášen (informativně publikován) vůči federální Listině obsahově zcela shodný text "české" Listiny základních xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxedpisem nebyla, neboť ji český (ústavní) zákonodárce nepřijal způsobem pro právní předpis předepsaným. Situaci "zachránil" čl. 3 a čl. 112 odst. 1 Úsxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxvní pořádek pak referenčním kritériem pro posuzování ústavní konformity zákonů, jiných právních předpisů, aktů aplikace práva a dalších zásahů orgáxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxictva ČNR, anebo nesamostatnou Listinu "federální a dekonstitucionalizovanou". Jen zpětně bylo lze dovodit, že šlo o Listinu vyhlášenou usnesením pxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxijetí Listiny formou usnesení předsednictva ČNR
de iure
konvalidoval (předsednictvo ČNR nikdy nemělo působnost přijímat a měnit ústavní zákony; mxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxtována, jinak by
ex xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxž by sama byla přijata jako ústavní zákon, je pak
konstitutivní
účinek čl. 3 a čl. 112 odst. 1 Ústavy, neboť jejich výraznou modifikací by pak Listina z xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxobem včleněna jinak, zda by taková změna vůbec byla přípustná (čl. 9 odst. 2 Ústavy).
9.
Akademický spor o určení právní síly Listiny byl vyřešen nepxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxmž výslovně odkázal na vyhlášené usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku České republiky, z čehož je možné dovozovatx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxn ústavodárce, ale i zákonodárce považoval Listinu za předpis s vyšší právní silou, než jakou má "obyčejný" zákon, neboť v § 148 odst. 2 zák. o ÚS (účinnéxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x
xxxx
x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xistiny základních práv a svobod ...".
10.
Zejména to ale byl Ústavní soud, který již od svých prvních meritorních rozhodnutí Listinu považoval za
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx až poté, co zjistil rozpor zákona s ústavním zákonem (a nikoli pro rozpor s Listinou či ústavním pořádkem), jak plynulo z doslovného textu čl. 87 odst. 1 xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxferenčního kritéria v čl. 87 odst. 1 písm. a) byl napraven tzv. euronovelou Ústavy (pojem "ústavní zákon" byl nahrazen pojmem "ústavní pořádek").
xxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxeb v červenci 1992, kdy byly započaty práce na přípravě Ústavy, do počátku prosince 1992 nebylo vůbec rozhodnuto, xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx (kupř. pojetí Listiny do přílohy Ústavy nebo do textu recepčního ústavního zákona), nakonec ale bylo realizováno takové, které s sebou přineslo shoxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxodpovědného přístupu politické reprezentace k tvorbě práva; ostatně tento neduh trápí politickou reprezentaci dodnes.
12.
Lze shrnout, že nepřxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxežející zákonu ústavní právní síly a jako k ústavnímu zákonu se k ní přistupuje.
13.
Vzhledem k tomu, že Listina jako právní předpis na území republxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xmyslu rozumí se platný a účinný zákon tak, jak je vykládán soudy", zda a za jakých podmínek je použitelná, resp. závazná
judikatura
federálního Ústavnxxx xxxxxx xx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xroto nález Ústavního soudu ČSFR nezaložil překážku
rei iudicatae
. Ústavní soud dále rozvedl, že
judikatura
Ústavního soudu ČSFR představuje reálnox xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxx x xohoto pohledu dovodil, že sice vstoupil na místo orgánu zaniklého, resp. zrušeného, ale i přesto se novému soudu dovoluje odchýlit se od právního názorx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxhybňovat rozhodnutí předchozího soudu, jestliže k takové změně okolností nedošlo.
Související ustanovení ústavního pořádku
xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxerým se mění Listina základních práv a svobod;
úst. zák. č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako úst. zák. Federálního xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx návrhy změn
PS 1993-1996 tisk 1705/1995.
Judikatura
Ústavní soud
Nález Pl. ÚS 43/93 z 12.4.1994 (N 16/1 SbNU 113; 91/1994 Sb.):
Po přihlédxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxdu nebo Ústavní soud" odporuje článku 17 odst. 4 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 10 odst. 2 Úmluvy na ochranu lidských práv a základníxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x x x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx práv a svobod.
Nález Pl. ÚS 5/93 z 19.1.1994 (N 4/1 SbNU 35; 35/1994 Sb.):
Pokud je součástí uplatňování veřejné moci obcí také jednostranné zakládáxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x x xxx x xxxxx x xxxxxxx základních práv a svobod. Podle čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod mohou být povinnosti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích; roxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xstanovení nutno pro oblast působnosti obce dovodit závěr, že v případech, kdy obec vystupuje jako subjekt určující pro občana povinnosti jednostrannxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx.1993 (N 1/1 SbNU 1; 14/1994 Sb.):
Ústavní soud přezkoumal obecné i jednotlivé námitky navrhovatelů poukazující na údajný nesoulad zákona č. 198/199x xxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxx xx xxx x xxxxx xx xxx x xxxxx xx xxx xx xxxxx xx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xx x xx xxx xx xxxxx x x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxobod č. 2/1993 Sb.
Další
relevantní
rozhodnutí: nález Pl. ÚS 9/01 z 5.12.2001 (N 192/24 SbNU 419; 35/2002 Sb.).
Evropský soud pro lidská práva
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxx
x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxdobě, v jaké jej soudy prakticky aplikují. (Pozn.: překlad autor.).
Literatura
Bahýľová, L.; Filip, J.; Molek, P.; Podhrázký, M.; Suchánekx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxpubliky a tzv. recepční zákon. Právník, 1993, č. 5.
Beran, K. a kol. Seminární praktikum z teorie práva. 2. vyd. Praha: Eurolex
Bohemia
, 2006.
Bogxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x právním řádu České republiky a Slovenské republiky. Brno: Masarykova univerzita, 2001.
Filip, J. Deset let Ústavy ČR: východiska, stav, perspektxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx
xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxlativním otázkám přijetí Listiny základních práv a svobod (20. výročí). Časopis pro právní vědu a praxi, 2010, č. 4.
Filip, J. Ústavní právo I. Brno: xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 929.
Gerloch, A. Teorie práva. 5. vyd. Praha: Aleš Čeněk, 2009.
xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx xx xxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxky: základy českého ústavního práva. 4. vyd. Praha: Prospektrum, 2002.
Hendrych D. a kol. Správní právo. Obecní část. 8. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012x xx xxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
Klíma, K. a kol. Komentář k Ústavě a Listině. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 1019.
Klokočka, V. Ke sporu o pojem suverenity lidu. Politologický časopis, xxxxx xx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxká úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1687.
Knapp, V. Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995.
Koudelka, Z.; Šimxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx
Mikule, V.; Sládeček, V. Listina základních práv a svobod a její osudy. In Gerloch, A. (ed.) Teoretické problémy práva na prahu 21. století. Pocta k 7xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
k Ústavě ČR a Listině základních práv a svobod. Praha: Eurolex
Bohemia
, 2001, s. 460.
Pavlíček, V. a kol. Ústava a ústavní řád. Díl II. Praha: Linde, 1xxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx: Linde, 2008.
Pavlíček, V.; Hřebejk, J.; Knapp, V.; Kostečka, J.; Sovák, Z. Ústava a ústavní řád České republiky. Díl II. 2. vyd. Praha: Linde, 1999.
xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xakouské právo správní. Díl I. Praha: Nakladatelství Jednoty právnické, 1905.
Průcha, P. Správní právo. Obecná část. Brno: Doplněk, 2007.
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx. Praha: ASPI, 2004.
Šamalík, F. Úprava lidských a občanských práv v Ústavě ČR. In Kunc J. (ed) Demokracie a ústavnost. Praha: Univerzita Karlova, 19xxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx povahu a účinky v případě neúspěchu Smlouvy o ústavě pro Evropu? Právník, 2005, č. 12.
Ústavní soud ČSFR. Sbírka usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxwer, 2012, s. 931.
Wagnerová, E. Základní práva. In Bobek, M.; Molek, P.; Šimíček, V. (eds.) Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxkoslovenské právo ústavní. Praha: Melantrich, 1937.
Weyr, F. Teorie práva. Praha: Orbis, 1936.
Wintr, J. Principy českého ústavního práva. Prxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxních práv a svobod vymezuje vztah mezi jednotlivcem a státem, a typicky se proto vyskytuje přímo v ústavách (srov. ústavy většiny evropských zemí). Náš xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xjevné, že úprava základních práv nemůže v ústavě zcela absentovat, a proto byl dosažen alespoň kompromis na vtažení Listiny do ústavního pořádku prostxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx ochranu základních práv a svobod proto nefigurovalo ani v ideovém nástinu, ani v ideovém návrhu Ústavy. Objevilo se až ve vládním návrhu Ústavy (ČNR 19xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx má jistotu, že se může proti zásahům do svých základních svobod a lidských práv dovolávat ochrany u nezávislé moci soudní". Ani toto stručné konstatováxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxracována ve spěchu, a proto jí nelze přikládat zásadní význam.
2.
Dle J. Filipa (Filip, 2010) byl inspirací pro toto ustanovení § 1 odst. 2 úst. zák. čx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxy (nyní zčásti zrušený a zčásti dekonstitucionalizovaný - srov. čl. 112 odst. 2 a 3 Ústavy - dále jen "uvozovací zákon"), který stanovil: "Základní prxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxmohl stát součástí Ústavy (viz např. znění jeho § 3), zdálo se však užitečné převzít alespoň některá jeho ustanovení. Ustanovení § 1 odst. 2 uvozovacíhx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x x xxxxkatuře Ústavního soudu, dle níž jsou v demokratickém právním státě k ochraně základních práv povolány všechny soudy. S tím ovšem počítalo již FS ČSFR. Pxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxý návrh úpravy lidských práv a svobod je "koncipovaný tak, aby byla umožněna jejich vynutitelnost cestou nezávislého soudnictví, včetně ústavního". xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxv a svobod v Listině prohlášených nebo konstituovaných je jejich ochrana svěřená orgánům soudním - a to především - případně jiným, které k takové ochraxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxního státu" (srov. stenozáznamy ze společné schůze FS ČSFR ze dne 8.1.1991 k tiskům 330 a 331 FS ČSFR 1990-1992 a společná zpráva ústavněprávních výborů xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x x x xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx dle něhož musel být výklad a používání zákonů a jiných právních předpisů v souladu s Listinou, přičemž tento požadavek se měl vztahovat i na soudní rozhoxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxna bude navíc svěřena i soudu ústavnímu, který bude za tímto účelem vytvořen (k čemuž posléze došlo ústavním zákonem č. 91/1991 Sb.). Z tohoto pohledu se xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxerpretační vodítko pro veškerou státní činnost. Chápání ochrany základních práv a svobod jako jednoho z nejvyšších principů české státnosti vyplývá xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxkratického právního státu zakotveného v čl. 1 odst. 1 Ústavy. Zatímco čl. 1 Ústavy proklamuje úctu k právům a svobodám člověka a občana jako určitý cíl, x xxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xchrana základních práv a svobod je implicitně zahrnuta i v pojmu demokratický právní stát.
4.
Na rozdíl od předchozího režimu, který základní právx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx nerušený výkon základních práv a svobod a v případě jeho narušení mu poskytnou ochranu. Zajištění účinné ochrany práv je především projevem materiálnxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xyjádřili poslanci FS ČSFR přesvědčení, že právě zakotvení základních práv a jejich ochrany bylo základním předpokladem pro přechod od totalitního rexxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxty občana před státem, a tím i z priority základních práv a svobod (nález Pl. ÚS 43/93). Státní moc je při své činnosti vázána pravidly, nikoliv však jenom xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxerová, 2009, s. 239-241). Lze nepochybně říci, že imperativ ochrany lidských práv je jedním ze základních kamenů demokratického právního státu, a je pxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xx a 196).
5.
Přijetí konceptu materiálního právního státu a postavení základních práv pod ochranu soudní moci včetně soudu ústavního zároveň svědčx x xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxantů (demokratický prvek) s materiálním omezením této vlády (konstitucionalistický prvek) (Baroš, Soužití demokracie a konstitucionalismu). To vxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxým vymezením institucí a procesů, ale včleňuje do svého textu i určité regulativní ideje, vyjadřující základní nedotknutelné hodnoty demokratické sxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxh veřejných práv, tedy práv xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x. 285-287; Wagnerová, 2012, s. 10-15). Zatímco ve veřejnoprávních vztazích, tedy vztazích mezi státem a jednotlivcem, působí základní práva přímo, v xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxozařování viz např. nálezy I. ÚS 185/04, IV. ÚS 763/05, IV. ÚS 1735/07, I. ÚS 2166/10, IV. ÚS 444/11, IV. ÚS 1241/12 a mnohé další). Z tohoto pohledu lze mluxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx slouží k zajištění svobodné sféry jednotlivce před zásady veřejné moci. Dojde-li k takovému zásahu, může se proti němu jednotlivec bránit u obecného sxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxvní hodnotová kritéria), která určují chování státní moci při všech jejich činnostech (Wagnerová, 2012, s. 10-15). Slovy J. Baroše a P. Dufka: "Tato fuxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xe strany prostého zákonodárce. Z této druhé funkce základních práv vyplývá též jejich působení v soukromoprávních vztazích, a to jak při tvorbě soukroxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxh ochranu. Objektivně-právní funkce základních práv v neposlední řadě implikuje obecnou povinnost státu poskytovat všem základním právům ochranu" xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxnerové k nálezu Pl. ÚS 44/02) a také v situacích, kdy do právních vztahů prozařují skrze normy podústavního práva. Z čl. 4 Ústavy pak soudům plyne povinnxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xvobod není v právním řádu nijak definován. Listina toliko vymezuje jejich základní vlastnosti, kterými je nezadatelnost, nezcizitelnost, nepromlxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxežejí výhradně z toho důvodu, že jsme lidské bytosti" (Baroš, Dufek, 2013; viz též k podrobnému rozboru pojmu lidská práva), a která byla státem internaxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxa a svobody" vyjadřuje jejich normativní nadřazenost. Základní práva a svobody ve smyslu čl. 4 Ústavy lze tedy definovat jako práva pozitivizovaná v úxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx x x xxx xxx xxst. 1 Ústavy). Mohou však být definována i v samotné Ústavě (např. čl. 2 odst. 4, čl. 18 či 19) či jiných součástech ústavního pořádku, případně je lze z úsxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxvami o lidských právech a základních svobodách ve smyslu čl. 10 Ústavy ve znění do 31.5.2002 (dále jen "mezinárodní smlouvy o lidských právech"). Patřx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx lze příkladem uvést Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (viz nálezy Pl. ÚS 22/09, I. ÚS 192/11, II. ÚS 543/11 nebo I. ÚS 1531/11) a Mezináxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xx xx x661/10), Úmluvu o lidských právech a biomedicíně (nález III. ÚS 449/06), Úmluvu o právním postavení uprchlíků a Protokol (stanovisko Pl. ÚS-st. 37/13 xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxx
xx
xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxné úst. zák. č. 395/2001 Sb. propůjčoval čl. 10 Ústavy mezinárodním smlouvám o lidských právech právní sílu ústavního pořádku. Tyto smlouvy byly refxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xx x xx xxxxxx xx xxxxx do 31.5.2002]. Euronovela odstranila speciální kategorií mezinárodních smluv o lidských právech jak z čl. 10, tak z čl. 87 odst. 1 písm. a) a b) Ústavy. V xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xroto nezměnilo na povinnosti obecných soudů v případě rozporu zákona s takovou smlouvou předložit věc k posouzení Ústavnímu soudu. Ústavní soud tak vyxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxu čl. 4 Ústavy není spor ohledně postavení mezinárodních smluv o lidských právech vně nebo uvnitř ústavního pořádku natolik významný. I kdyby tyto smlxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx x v případě rozporu je aplikovat přednostně (za předpokladu, že se jedná o tzv. self-executing smlouvy). Ochrany by se tudíž základním právům dostalo, axxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx základních práv zaručených mezinárodními smlouvami by tedy dostála požadavku vyplývajícímu z čl. 4 Ústavy. Na tomto místě ovšem nelze než souhlasit s xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxmec přezkumu ústavnosti. Toto řešení se xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxávního závazku se zákonem bude ochrana právu poskytnuta již v řízení před obecným soudem (srov. Šimáčková, s. 166-170).
11.
Potom, co dne 1.12.200x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxstiny EU přichází v úvahu jen tam, kde národní soudy uplatňují právo EU, tedy přímo aplikují právní předpis EU (typicky nařízení), provádějí unijní závxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxob) (Bobek, 2013). Je však otázkou, zda tento katalog rozšíří pojem základní lidská práva ve smyslu čl. 4, neboť postavení Listiny EU ve vztahu k českému xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxko Smlouvy. Tento názor sdílí jak SDEU, tak Ústavní soud (nález Pl. ÚS 19/08, bod 190-191; opačný názor, dle kterého se právní síla Listiny EU pohybuje něxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx tj. přednost, přímý účinek, povinnost souladného výkladu atd. Ústavní soud přitom doposud odmítal, že by mělo být unijní právo referenčním kritériem xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxx x odlišné interpretaci nálezu viz Komárek nebo Bobek, 2007, s. 173-180). Může dle něho toliko ovlivnit výklad českého ústavního pořádku (např. čl. 36 odxxx x x xxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxx xx xxxxx xx x xxxxadě Listiny EU kvalitativně zcela zjevně jedná o smlouvu o lidských právech a základních svobodách ve smyslu nálezu Pl. ÚS 36/01 a není racionálního důvxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxosti. Ústavní soud by dle jeho názoru měl přehodnotit svůj přístup a "vtáhnout" Listinu EU do ústavního pořádku, aby vyhověl požadavkům jejího čl. 51 odxxx x x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxne-li Ústavní soud v pozadí, nezbude mu než se přizpůsobit, neboť obecné soudy se budou obracet na SDEU s předběžnými otázkami ohledně výkladu Listiny Ex xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx přičemž prohlášení Listiny EU za součást ústavního pořádku by mohlo značně zkomplikovat institucionální vztah mezi SDEU a Ústavním soudem. Ústavní sxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxvního pořádku. Na druhé straně kreativní výklad Listiny EU bez ohledu na SDEU by byl porušením evropského práva (Kühn, 2008, s. 116-119).
13.
Přesvxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx Ústavního soudu. S výjimkou jejího specifického aplikačního rámce (čl. 51 odst. 1) je Listina EU kvalitativně zcela srovnatelná s Úmluvou (srov. čl. xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxadit jen ty smlouvy, které byly přijaty podle právní úpravy účinné před euronovelou, vyžadující k jejich ratifikaci kvalifikovanou většinu. Tomu by nxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxtatnění, protože k přijetí Lisabonské smlouvy a postavení Listiny EU na roveň primárního práva byla potřebná kvalifikovaná většina (čl. 39 odst. 4 Ústxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xle i na čl. 1 odst. 2 Ústavy (Pl. ÚS 36/01). Povinnost dodržovat závazky z mezinárodního práva lze přitom vztáhnout i na závazky, které na sebe Česká repuxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxního primárního práva do ústavního pořádku, poněkud nesystematický. Specifickému postavení Listiny EU však nasvědčuje i skutečnost, že Ústavní soux xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxjak blíže nevěnoval jejímu postavení v rámci ústavního pořádku a její aplikaci dovodil pouze ze skutečnosti, že v dané věci bylo uplatňováno právo EU ve xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxtla.
14.
Bude-li Ústavní soud následovat směr naznačený ve zmíněném nálezu II. ÚS 2782/14 a považovat Listinu EU za referenční kritérium ústavníhx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxadě rozporu se zákonem přiznat aplikační přednost. K této otázce se doposud nevyjádřil. Domnívám se, že s ohledem na zásadu přednosti či souladného výkxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxostí o výkladu Listiny EU postupovat podle čl. 267 SFEU a položit předběžnou otázku SDEU. Dostane-li se následně věc před Ústavní soud, měl by zakročovax xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxEU je Ústavní soud vázán (viz např. rozsudek Analecto Cordero nebo Jozef Križan, odst. 69-72; v reakci na posledně zmíněné rozhodnutí viz rozsudek NSS čx xx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxde ohrožena "samotná podstata materiálního právního státu", resp. podstatné náležitosti demokratického právního státu (ve smyslu nálezu Pl. ÚS 50/xx xx xxx xx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxou EU, přerušil řízení a předložil mu věc k posouzení podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Takový požadavek by ovšem mohl narážet na zásadu rychlosti a xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxx
xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxtovaných Listinou EU by měla být jak pod ochranou obecných soudů a SDEU, jemuž v tomto smyslu Česká republika propůjčila pravomoc, tak i Ústavního soudux
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxx základní práva a svobody a zabezpečit tomu odpovídající procesní úpravu na podústavní úrovni. Jinak řečeno, čl. 4 vyjadřuje příkaz vytvořit odpovídaxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xebo omezení přezkumu rozhodnutí týkajících se základních práv viz např. nálezy Pl. ÚS 5/94, Pl. ÚS 28/98, Pl. ÚS 9/2000, Pl. ÚS 10/07, Pl. ÚS 12/07, Pl. ÚS xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx x xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxana základních práv a svobod musí být svěřena orgánům, které svým složením, odbornými znalostmi a materiálním zabezpečením skýtají dostatečnou záruxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxek 81 stanoví, že "soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy". Článek 83 a násl. svěřuje rozhodování o základních právech Ústavnímu soudxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxismy ochrany. To vyplývá ze skutečnosti, že vztah Ústavního soudu a obecných soudů je založen na principu subsidiarity (čl. 75 odst. 1 zák. o ÚS). Dle čl. xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xákladním, tak i těm, které jsou garantovány podústavním právem.
18.
Soudní mocí ve smyslu komentovaného ustanovení se mají na mysli soudy ČR, nebox xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxěž tak, že zavazuje orgány ČR umožnit jednotlivcům přístup k soudům mezinárodním (umožňuje-li to jejich
status
), případně jim ukládá povinnost respexxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx
xxx
xxxxxx x xxxxxxxxx xxxivní roli soudů v oblasti lidských práv. Na rozdíl od ostatních orgánů veřejné moci, které mají povinnost základní práva a svobody "toliko" respektovaxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x ze strany soukromých subjektů. Obecné soudy ochraňují základní xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxe již ze samotné přímé závaznosti a nadřazenosti ústavy nad zákony (nálezy Pl. ÚS 48/95 nebo III. ÚS 139/98). Zadruhé mají povinnost předložit věc k posoxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xčl. 95 odst. 2 Ústavy, nález II. ÚS 1414/07). Ochrana ze strany Ústavního soudu tedy přichází jako
ultima ratio
. Oproti obecným soudům však Ústavní soud xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xktům moci zákonodárné či výkonné či poskytovat preventivní ochranu před porušení ústavního pořádku v důsledku přijetí mezinárodního závazku [viz člx xx xxxxx x xxxxx xx x xx xx xxxxx x xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxdních práv a svobod u soudu. Článek 4 je především ustanovením objektivně hodnotového charakteru kladoucí požadavek na zabezpečení odpovídajícího xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxektivního práva jednotlivce. Postavení jednotlivce se čl. 4 dotýká do té míry, že váže zákonodárce, aby mu zprostředkoval odpovídající ochranu (k záxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Tvrzení jednotlivce o porušení "jeho práva zaručeného čl. 4 Ústavy" v řízení před obecnými soudy či Ústavním soudem proto není nxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxudu, jež dovodila, že čl. 4 Ústavy nesměřuje pouze vůči zákonodárci, nýbrž je potřeba jej chápat i jako závaznou kompetenční normu pro obecné soudy. Jaxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxnce
v podústavním právu. Tento názor Ústavní soud poprvé explicitně vyslovil v nálezu I. ÚS 4/04 (a dále pak rozvedl v nálezu I. ÚS 55/04 a mnoha dalších) x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxění skutku ponechával mimo rámec dovolacích důvodů. Ústavní soud tehdy poukázal na skutečnost, že i nedostatečná skutková zjištění mohou zakládat poxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxům. Ústavní soud tudíž s poukazem na čl. 4 odmítl, že by snad rozhodování Nejvyššího soudu mohlo být omezeno pouze na otázky podústavního xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxáv základních. Navázav na tuto judikaturu, dospěl Ústavní soud v nedávném stanovisku Pl. ÚS-st. 38/14 k závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti, jexxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxstředek nápravy (neboť jen na takový prostředek se vztahuje povinnost jeho vyčerpání ve smyslu § 75 odst. 1 zák. o ÚS). V této souvislosti opět poukázal nx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxvání Nejvyššího soudu o dovoláních v civilních věcech, jehož úprava se od dovolání v trestních věcech lišila. Právní úprava podmínek přípustnosti dovxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx x xx xx xx xxx x xxxxxxxxxxx xx xxx xxst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 3] dovoláním. U nenárokového dovolání závisela jeho přípustnost na uvážení Nejvyššího soudu, zda má napadené rozxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxi právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xdst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a nikoli již k nedostatkům týkajícím se zjištění skutkového stxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx dovolání odmítal pro nepřípustnost. Obdobně postupoval v případě, že v nastolené právní otázce neshledal zásadní právní význam.
23.
Ústavní soux xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx x x xxxx xxxxx x xx xx xxx xxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxx xít Nejvyšší soud na paměti, že ani on není vyňat ze soustavy orgánů soudní moci, jejichž úkolem je poskytovat ochranu základním právům a svobodám. Nesmí xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxx
x xx xxx x xxxxx xxxodu zamítnout pro nedůvodnost. Naopak má povinnost interpretovat
relevantní
procesní předpisy ústavně konformním způsobem a v případě, že podstatx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx do toho, aby akceptoval i námitky týkající se xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx konstatoval, že z hlediska základních práv je lhostejno, zda vada spočívá v právním či skutkovém základě, a navíc je mnohdy těžké tyto dvě kategorie rozxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xr. řádu (usnesení I. ÚS 3315/13), resp. podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (usnesení III. ÚS 772/13; srov. též nález I. ÚS 3093/13).
24.
Tato
judikatura
sx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx, navíc když je tato
kompetence
rozšiřována toliko judikatorně prostřednictvím nikoliv nesporného a dosti extenzivního výkladu čl. 4 Ústavy. Dále v xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx z pohledu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
relevantní
, bude těžké vyhnout se libovůli v rozhodování, a extenzivní výklad dovolacích důvodů prosazovaný xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxitiku filtrace nápadu založenou na argumentu, že je úkolem soudů poskytovat ochranu právům. Podotýká, že povinnost soudů poskytovat ochranu subjektxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxx xemusí být nutně funkcí každé části". Dále poukazuje na specifickou roli vrcholných soudů, které ochranu právům poskytují prostřednictvím sjednocovxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxaznější a širší (Bobek, 2006, s. 130). S těmito námitkami se lze zčásti ztotožnit.
25.
Byť je nezpochybnitelné, že základní práva a svobody musí být xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxající procesní pravidla (kterými bude určena pravomoc, příslušnost soudu či další podmínky, jako je například počet stupňů v rámci soudní soustavy či xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxedpisů. Maximou je pro něj z čl. 4 plynoucí příkaz, dle něhož nesmí být ochrana základních práv zpod soudní kontroly zcela vyňata. Zákonodárce se rozhoxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxco Nejvyšší soud by svou pozornost soustředil na sjednocování podústavního práva (s tím, že samozřejmě i na tento soud se vztahuje povinnost ústavně koxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxecné soudy nižší instance a soud ústavní, čímž by rovněž xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx aby poskytovaly ochranu právům. Mohou však plnit i jiné úkoly, jako je například sjednocování judikatury.
Nota bene
, když může být ochrana právům poskxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx byla navíc posílena novelou zákona o Ústavním soudu provedenou zák. č. 404/2012 Sb. a v případě trestních věcí zmíněným stanoviskem pléna Pl. ÚS-st. xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxní stížností, který by měl být založen na principu subsidiarity. Rozsah přezkumu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (tak, jak byl zákonodárcem původnx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx podmínky vyčerpání dostupných opravných prostředků. V trestních věcech si tak Ústavní soud musel sám posoudit, zda argumenty uplatněné v ústavní stíxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxech musel Ústavní soud posuzovat, zda záviselo rozhodnutí Nejvyššího soudu na jeho uvážení, což činilo problémy mimo jiné v souvislosti s doktrínou tzxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xoudu lze uplatňovat všechny námitky, které chce stěžovatel následně uplatnit v ústavní stížnosti, tedy včetně námitek lidskoprávní povahy (napříklxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx. Tento judikatorní vývoj byl posvěcen novelou § 75 zák. o ÚS provedenou zák. č. 404/2012 Sb. a stanoviskem pléna Pl. ÚS-st. 38/14. Je však otázkou, zda xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxístup k dovolacímu soudu je zpoplatněn, a to nikoliv zanedbatelnou částkou), což však nemusí být zárukou efektivnější ochrany práv.
27.
Konečně Úxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxlývá, zda má Nejvyšší soud povinnost přezkoumávat soulad napadených rozhodnutí s ústavním pořádkem i bez explicitně formulované námitky dovolatele xxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxyšším soudem je založen na vázanosti námitkami uplatněnými v dovolání (srov. § 242 o. s. ř. a 265i odst. 3 a násl. tr. řádu), domnívám se, že by ho měl prováxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu za
prima facie
naplněný. Když dovolatel namítá poxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxovených v § 265b odst. 1 tr. řádu, je na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděnx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxné pod princip spravedlivého procesu, a které námitky tedy lze považovat za dovolací důvod. Bude tak muset činit zejména s ohledem na judikaturu Ústavnxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx. Má-li stěžovatel povinnost vyčerpat dovolání, pak v něm musí zaznít všechno, co chce následně uplatnit cestou ústavní stížnosti. Je však otázkou, jax x xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx
xxx
xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxrmu pro obecné soudy, podrobit kritice, za současného právního stavu nepřichází v úvahu jiný výklad, než že Nejvyšší soud je skutečně povinen zabývat sx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxjvyššího soudu tradičně chápán. V opačném případě by byli jednotlivci stavěni do
absurdní
situace: museli by totiž podávat dovolání i tam, kdy by již pxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxadních práv.
29.
Konečně Ústavní soud z komentovaného ustanovení dovodil povinnost soudů vyplňovat mezery v právu v případě chybějící právní úprxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx).
Důvodová zpráva
ČNR 1992 tisk 152: Každý má jistotu, že se může proti zásahům do svých základních svobod a lidských práv dovolávat ochrany u nezávxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxx xx xxxxxxx xxáv EU;
čl. 267 SFEU;
SEU.
Související zákony a jiné právní předpisy
xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx x47/2012 Sb.):
38. Koncept demokratického právního státu ve 20. století reflektuje materiální pojetí demokracie, a proto jen v jisté míře akceptuje jxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxem, tak stejný požadavek vznáší i na rozhodování nestranných a nezávislých soudů. Od nich je navíc vyžadováno, aby rozhodovaly, tj. interpretovaly a axxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxrý míjí účel aplikovaného zákona, či způsobem, který by postrádal smysl. Vyjmenované aspekty je třeba považovat za aspekty spravedlivého procesu cháxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx materiálně chápané právní státnosti. Ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny je ústavněprávním vyjádřením principu obecného zákazu výkonu libovůle při výxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xrávního názoru může přivodit zásah do základních práv, neboť je vykonána libovolně.
xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx dané věci nezabývaly, nepodaly návrh na zrušení aplikovaného podústavního práva, čímž nedostály své ústavní povinnosti poskytovat ochranu základnxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx6 SbNU 811):
Ani řízení o dovolání, a to v žádném svém stadiu, se nemůže ocitnout mimo ústavní rámec ochrany základních práv. Existují-li v zákoně omezexx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou. Při jejich výkladu si dovolací soud přitom musí být vědom xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxkladního práva, a to nikoliv pouze v rovině normativní, ale též při posuzování konkrétního případu v rovině výkladu a aplikace takových omezení, neboťx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxx
xsrov. k tomu např. nález sp. zn. I. ÚS 2030/07 ze dne 11.9.2007 (N 138/46 SbNU 301) a judikaturu tam uvedenou]. Jinými slovy, při rozhodování o dovoláních x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxádat tak, aby byla naplněna Ústavou stanovená povinnost soudů poskytovat jednotlivci ochranu jeho základních práv (čl. 4 Ústavy).
Nález Pl. ÚS 19/xx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxným ústavním pořádkem České republiky a standardem zajišťovaným v rámci Evropské unie, je namístě připomenout, že ochrana základních práv a svobod náxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xchrany zajišťovaný v rámci Evropské unie nevyhovující, orgány České republiky by se musely opět ujmout předaných pravomocí, aby jeho respektování zaxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxě srovnatelný s obsahem chráněným v České republice již na základě vnitrostátní Listiny základních práv a svobod, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx pořádku. Ostatně, většina práv a svobod zajišťovaných soudobými systémy ochrany je podle převažujících teoretických koncepcí ... i jejich praktickx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxáva ve prospěch práva jiného. ... 198. Ústavní soud v této souvislosti konstatuje, xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx přímo na základě lidskoprávních katalogů, obvykle bez zprostředkování dalšími právními texty nižší právní síly. V současné demokratické Evropě bylx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxch práv; Listina práv EU tento systém nijak neproblematizuje, ale naopak - v oblasti své působnosti - vhodně rozšiřuje, a jednotlivec, v jehož prospěcx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx právě obecné soudy, jejichž úkolem je zajistit ochranu práv (čl. 90 Ústavy) a základních práv (čl. 4 Ústavy) jednotlivce - v tomto konkrétním případě vlxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxvu důsledně poskytnout. A to současně takovým způsobem, kterým budou chránit podstatu a smysl vlastnického práva (v daném případě vlastnického práva x xxxxxxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxí nájemného. Ve svých úvahách však musí zohlednit veškeré skutečnosti, které mohou mít vliv na jeho výši v tom kterém případě.
Nález IV. ÚS 763/05 z 11xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxlivcům garantované základní právo, které v daném případě působí ve vztahu jednotlivce vůči obecným soudům, tj. státní moci. Soudy jsou pak zavázány (čxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xález Pl. ÚS 20/05 z 28.2.2006 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.):
Obecné soudy, i přes absenci předvídané konkrétní úpravy, musí rozhodnout o zvýšení nájxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxlézání a aplikaci jednoduchého práva, což Ústavnímu soudu, jak opakovaně ve své judikatuře zdůrazňuje, nepřísluší, zdržuje se toho, aby nabízel konkxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxnální argumentaci a důkladném uvážení všech okolností případu, použití přirozených zásad a zvyklostí občanského života, závěrů právní nauky a ustálxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxci povinny respektovat základní práva a svobody, úkolem soudů je poskytovat jim ochranu, resp. svébytnou a specifickou formu ochrany, jde-li o Ústavnx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxt všechna opatření k tomu, aby k dalšímu porušování nedocházelo, a již existující porušení odčinit prostředky, kterými disponuje v rámci své pravomocxx xx xx xxxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxifickou ochranu základních práv a svobod (Ústavní soud, Evropský soud pro lidská práva), a to teprve tehdy, selhávají-li mechanismy ochrany před jinýxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxení základního práva, avšak z něj nevyvodil závěry, které by směřovaly k efektivní ochraně základních práv jednotlivce.
Nález I. ÚS 55/04 z 18.8.20xx xx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xůvody vyplývající z Nejvyšším soudem aplikovaného výkladu tr. řádu. Závaznými kompetenčními normami jsou i pro Nejvyšší soud čl. 4 a čl. 95 Ústavy zaxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxodovací postup, který by zakládal různost v možnosti přístupu odlišných skupin účastníků řízení k Nejvyššímu soudu (čl. 37 odst. 3 Listiny). ... Z ústaxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx 94/34 SbNU 19):
Funkcí soudů a justice obecně je poskytovat ochranu právům jednotlivce (čl. 90 Ústavy), v materiálním právním státě pak ochranu i záklxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxobí pouze zprostředkovaně skrze jednotlivé normy jednoduchého práva tak, že jednoduchým právem "prozařují". Tak je tomu ve vztazích horizontálníchx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xplikaci jednoduchého práva na takové vztahy jsou soudy povinny toto prozařování pečlivě vážit a brát v potaz tak, aby současně dostály své povinnosti pxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xález III. ÚS 2782/14 z 20.11.2014; stanovisko pléna Pl. ÚS-st. 38/14 z 4.3.2014 (40/2014 Sb.); usnesení I. ÚS 3315/13 z 6.11.2013; nález III. ÚS 665/11 z xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xV. ÚS 444/11 z 5.12.2012; nález I. ÚS 529/09 z 13.3.2012 (N 51/64 SbNU 625); nález II. ÚS 1969/10 z 27.12.2011 (N 219/63 SbNU 515); nález I. ÚS 1531/11 z 5.10xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x x0.1.2011 (N 4/60 SbNU 29); nález II. ÚS 405/09 z 18.11.2010 (N 229/59 SbNU 329); nález I. ÚS 2661/10 z 2.11.2010 (N 219/59 SbNU 167); nález Pl. ÚS 32/08 z 29.xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx9); nález I. ÚS 1305/09 z 8.2.2010 (N 19/56 SbNU 185); nález Pl. ÚS 10/07 z 19.11.2009 (N 239/55 SbNU 311; 5/2010 Sb.); nález Pl. ÚS 18/07 z 15.9.2009 (N 202/xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x 30.9.2008 (N 159/50 SbNU 423); nález Pl. ÚS 12/07 z 20.5.2008 (N 90/49 SbNU 247; 355/2008 Sb.); nález Pl. ÚS 56/05 z 27.3.2008 (N 60/48 SbNU 873; 257/2008 Sxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx x54/2006 Sb.); nález II. ÚS 321/04 z 24.2.2005 (N 33/36 SbNU 367); odlišné stanovisko soudkyně Elišky Wagnerové k nálezu Pl. ÚS 73/04 z 26.1.2005 (N 17/36 xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxx/02 z 15.4.2003 (N 54/30 SbNU 65); nález I. ÚS 4/04 z 23.3.2004 (N 42/32 SbNU 405); nález Pl. ÚS 36/01 z 25.6.2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.); nález Pl. xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx/12 SbNU 93); nález I. ÚS 112/97 z 10.3.1998 (N 35/10 SbNU 229); nález Pl. ÚS 48/95 z 26.3.1996 (N 21/5 SbNU 171; 121/1996 Sb.); nález Pl. ÚS 5/94 z 30.11.199x xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx nález Pl. ÚS 19/93 z 21.12.1993 (N 1/1 SbNU 1; 14/1994 Sb.).
Nejvyšší správní soud
Rozsudek 2 Afs 180/2004 z 14.9.2005:
Celý vnitrostátní právní xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxisko při výkladu jeho jednotlivých součástí. Je proto chybný takový náhled na právní řád, který jeho jednotlivé vrstvy vnímá relativně izolovaně, a to x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxerarchie právního řádu a jako prostředek komunikace mezi Ústavním soudem na straně jedné a mezi soudy obecnými na straně druhé. Především z něj lze dovoxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xýbrž také ústavním pořádkem xxxxx
x xxxxxx xx xxxxx
xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxvní soud je tedy hlavní interpretátor ústavního pořádku a právě v tomto smyslu musí být jeho rozhodnutí závazná. Nejvyšší správní soud dále uvádí, že poxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxlený výklad právních předpisů byl souladný s ústavností, a to ve smyslu výslovného znění konkrétních ústavních norem i ústavních principů a hodnot, nexxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxdpisů k tomu příslušným mechanismem odstranit. V tomto kontextu viděno, jestliže Ústavní soud v některém svém rozhodnutí zformuluje ústavně konformxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xy kupř. s odkazem na vázanost soudce zákonem podle čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR odmítal respektovat právní názor Ústavního soudu, by představoval logickou xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxdnout, že opačný závěr by ve svých důsledcích vedl k nerovnosti účastníků jednotlivých soudních řízení a k nepředvídatelnosti soudního rozhodování, xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxho soudu je jejich poslání zakotvené v čl. 4 Ústavy, kterým je ochrana základních práv a svobod. Mezi oběma složkami soudní moci tak musí existovat souhrx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx Ústavního soudu - s odvoláním na dikci zákona zvolil takovou jeho interpretaci, kterou Ústavní soud považuje za protiústavní. Takovýto postup by ostaxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx jsou pravidly zdravého rozumu, které soudy při výkladu zákonů přijímají. Skutečnou zkouškou jejich správného použití je tedy to, nakolik se shodují sx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx
xxlevantní
rozhodnutí: rozsudek 3 Ads 183/2011-96 z 28.8.2013; rozsudek 2 Afs 47/2004 z 12.8.2004.
Soudní dvůr Evropské unie
Rozsudek z 15.1.20xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
x xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xFEU, je pro účely vyřešení sporu v původním řízení vázán výkladem dotčených ustanovení poskytnutým Soudním dvorem a musí případně odmítnout posouzenx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x0). Zásadami uvedenými v předcházejících bodech je předkládající soud stejně tak vázán, pokud jde o právní názor, který xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxitrostátního práva, i kdyby byla ústavní povahy, porušovala jednotnost a účinnost unijního práva (rozsudky ze dne 17. prosince 1970, Internationale xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xx x xx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxě uvedl, že se uvedené zásady použijí ve vztazích mezi ústavním soudem a jakýmkoli jiným vnitrostátním soudem (rozsudek ze dne 22. června 2010, Melki a Axxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxtával právní názor Ústavného súdu Slovenské republiky, tedy předkládajícímu soudu nemůže zabránit v tom, aby Soudnímu dvoru předložil žádost o rozhoxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxliky, která by se ukázala jako odporující unijnímu právu. Konečně je Najvyšší súd Slovenské republiky jakožto nejvyšší soud dokonce povinen Soudnímu xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xrvní pododstavec článku 267 SFEU. Skutečnost, že je u ústavního soudu dotyčného členského státu možné podat opravný prostředek proti rozhodnutím vnixxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxmožňuje mít za to, že tento vnitrostátní soud nelze kvalifikovat jako soud, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátnxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x-81/06 ze 7.9.2006; rozsudek Amministrazione delle Finanze dello Stato proti Simmenthal SpA, C 106/77 z 9.3.1978 (Simmenthal II); rozsudek Flaminio xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx P.; Ripley, S. (eds.) EU Law afted Lisbon. Oxford: Oxford University Press, 2012, s. 155-179.
Baroš, J. Demokracie, konstitucionalismus a lidská pxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxtavnímu soudnictví. In Smekal, H.; Pospíšil, I. (eds.) Soudcokracie, nebo judicializace politiky? Vztah práva a politika (nejen) v časech krize. Brnxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxx.) Demokracie jako hodnota a problém II. Liberec: Technická univerzita, 2014, s. 29-39.
Baroš, J.; Dufek, P. Teorie lidských práv. In Holzer, J.; Moxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxgnerová, E.; Šimíček, V.; Pospíšil, I. Listina základních práv a svobod. Komentář. xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxdy, 2013, č. 18, s. 611-618.
Bobek, M. Několik poznámek k selekci nápadu před Nejvyššími soudy. In Kysela, J. (ed.) Zákon o Ústavním soudu po třinácti xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx
xx xxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xmplementace komunitárního práva: "Poslouchej, co říkám, a nekoukej, co dělám" Soudní rozhledy, 2007, č. 5, s. 173-180.
Filip, J. Deset let Ústavy Čxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxx, s. 25-53.
Filip, J. Komentář k čl. 4 Ústavy. In Bahýľová, L.; Filip, J; Molek, P.; Podhrázský, M.; Suchánek, R.; Šimíček, V.; Vyhnánek, L. Ústava Česxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xeset let Listiny základních práv a svobod v právním řádu České republiky a Slovenské republiky. Brno: Masarykova univerzita, 2001, s. 9-30.
Filip, xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx x xxxikatuře ústavních soudů. Brno: Masarykova univerzita, 2000, s. 9-20.
Hanuš, L. Může ústavní imperativ ochrany práv založit kompetenci soudu? [K dxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx
xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xavel a jeho vliv na československý a český právní řád. Praha: ASPI, 2003.
Klokočka, V. Ústavní systémy evropských států. 2. vyd. Praha: Linde, 2006.
xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx
xxxxx xx xistina základních práv EU a český ústavní pořádek. In Klíma, K.;
Jirásek, J. (eds.) Pocta Jánu Gronskému. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, s. 112-120.
Maxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx - východiska, stav, perspektivy. Praha: Eurolex
Bohemia
, 2003, s. 173-189.
Mlsna P. Listina základních práv Evropské unie a její ústavněprávní koxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxlice a na Slovensku. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 159-170.
Wagnerová, E. Koncept právního státu. In Pospíšil, I.; Wagnerová, E. (eds.) Vladimír Klokoxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xospíšil, I. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 9-17.
Rozhovor autorky s M. Výborným, duben 2014.
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxetr politického systému státu. Patří mezi základní pravidla fungování státu, jak plyne ze zařazení mezi základní ustanovení v první hlavě Ústavy. Byť xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxjektivní povinnosti a konkrétnější pravidla, zejm. v oblastech, ve kterých je obyčejné "podústavní" právo neúplné nebo příliš technické a ryze procexxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxho změně nijak nediskutuje.
2.
Při hlubším pokusu o uchopení normativního významu tohoto ustanovení je vhodné si nejprve ujasnit, co Ústava v tomxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxkle nevzbuzuje pochyby ohledně svého významu, protože v obecném jazyce je mu zpravidla přisuzován stejný a nesporný obecný význam, tedy soustava či soxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xe systém agregací podobných nebo alespoň vzájemně souvisejících jevů, věcí, procesů a souboru pravidel pro jejich jednání (fungování).
3.
Definxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxm nadšením a přenechává definici jiným společenským vědám; tedy zpravidla sociologii a nově od sedmdesátých let dvacátého století též politologii.
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxx xxxlou izolaci, respektive o emancipaci práva a právní vědy od jiných normativních systémů, včetně těch spjatých s politikou (Kelsen, s. 12 a násl., s. 55)x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx etiky, morálky a rovněž politických vztahů, přičemž právo mělo povahu nástroje či důsledku těchto jevů (Jellinek, s. 13-19).
5.
Pozdější vývoj prxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxomní) světu práva, respektive státního práva (Neubauer, s. 129). Obdobný vývoj pak pokračoval v euroamerickém prostoru mimo jiné v podobě rozvoje novxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx pro právní vědu. Na obecnou Bartalanffyho systémovou zmíněnou teorii takto navázal především D. Easton; v české literatuře viz např. P. Fiala. Politixxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxch hodnot), vstupy (požadavky, podpora), výstupy (rozhodnutí, přerozdělování) a zpětnou vazbu (Easton). Definice je natolik obecná, aby byla aplikxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxuje se na vnímání politického systému konkrétní politické obce (státu) jako souboru institucí, pravidel, aktérů, jevů a jejich vzájemných vztahů. Z pxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxbor institucí, pravidel, aktérů a vzájemných vztahů, jejichž funkce je upravena ústavním právem a právem obecně.
7.
Podřízenost právu má přitom dxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx zákony. Je tedy přirozené a jaksi samo sebou, že právo je nástroj, kterým politická vůle vyjádřená ústavodárcem definuje formální podobu systému. Tenxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxinná sama o sobě, tak nemusí obsahovat samostatné ustanovení, dle kterého by její předpis organické struktury byl závazný.
8.
Článek 5 je ovšem vyxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xejsou výslovně upraveny právem. Většina západoevropských ústav nezná podobné ustanovení a nechává oblast přirozených politických vztahů (politicxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxm principům složeným do jedné obecné normativní věty.
xx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxém založen na soutěži politických stran. Dominantní směr politických věd dokonce nepřipouští existenci politického systému zásadně popírajícího pxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxřejmé. Ve skutečnosti se ovšem jedná o normativní záruku zachování funkčního prvku, který je pro funkci demokratické společnosti nezbytný. V tomto smxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxt respektovat demokratické principy". V konečném důsledku znamená čl. 5 posílení principu, že právo stojí nad politickými procesy a reguluje je v nejxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xeskoslovenské ústavnosti je tento princip nový, respektive je nová jeho závazná definice. Československá Ústavní listina 1920 pojem (politickýchx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx založených na principu dobrovolnosti fakticky zajišťovala (na tehdejší poměry) obecná zákonná úprava. Po druhé světové válce byla tato soutěž omezexx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxdno provedena pouze na úrovni změny obyčejného práva bez systémové změny ústavního práva (změna byla navíc provedena zpočátku nařízením vlády č. 48/1xxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx x Prozatímním Národním shromáždění). Skutečnost, že tato formálně spíše méně významná změna byla jednou ze systémových příčin poválečného vývoje, vexxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xoprvé vyskytl v čl. 2 odst. 1 úst. zák. č. 143/1968 Sb., o československé federaci, dle kterého byly politické systémy republik a federace v zásadních věxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxy.
12.
V této souvislosti s historickým kontextem a historicky podmíněnou zvýšenou potřebou ochrany politické soutěže vyvstává otázka, zda je člx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxáva není na tuto otázku odpověď, ale autor tohoto textu se domnívá, že čl. 5 pod čl. x xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xednalo o principy svým významem a funkčním dopadem nepochybně méně významné (např. nálezy Pl. ÚS 43/10, Pl. ÚS 27/09).
13.
Předmětem právní regulaxx xxx x xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxt, že pojem politický systém ve smyslu čl. 5 se nepochybně vztahuje na politický život ve všech typech územních jednotek (stát, kraje, obce a jejich čásxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxložen", znamená to, že předpokládaná forma (volná soutěž) je dominantní podobou politických procesů, která ovšem připouští i jiné funkční prvky polixxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxně i čl. 2 odst. 2.
14.
V některých ohledech se připouští politická soutěž, které se účastní přímo jednotlivci, kteří nemusí mít podporu politické sxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxlitického systému i obslužné struktury, které zajišťují politickou komunikaci a zprostředkování kolektivních zájmů (média, zájmové skupiny jako oxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxce nemohou nikdy z hlediska politické teorie funkci politických stran nahradit (ústavně by to ani nebylo přípustné), ale mohou v systému plnit důležitx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxlitických stran na politickou činnost, ale vyjadřuje pouze jejich klíčovou roli a podřazuje je dalším normativním kritériím.
15.
Jako ústavně spxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxaly obsazení výlučně jinými subjekty než těmi, které jsou odvozeny od politické soutěže, které se mohou účastnit politické strany (např. církvemi, odxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxak jeví obsazování různých poradních orgánů nebo expertních orgánů osobami z tohoto prostředí, pokud je celý ustavující proces pod kontrolou legitimxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx který je vysloven v souvislosti s výkonem některých veřejných funkcí (soudci Ústavního soudu, členové rad některých veřejnoprávních institucích), xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx že zájmová a akademická samospráva, jakožto specifické druhy veřejné správy, nejsou podřízeny xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxcí) moc zpravidla pouze dovnitř příslušné
korporace
, kdežto vnější projevy mají povahu veřejné správy, jež je i v jiných případech oddělena od politicxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxř) skupin:
a)
svobodný a dobrovolný vznik politických stran,
b)
volná soutěž politických stran,
ca)
předpoklad, že tyto politické strany xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x
xxx
xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxů.
17.
Všechny okruhy normativních prvků pracují s pojmem "politická strana". Před jejich rozborem je nejprve nezbytné si tento pojem ujasnixx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxrany vznikly jako přirozený fenomén rozvíjejícího se politického života druhé (pozdní) poloviny 19. století. Jejich činnost nebyla nijak právně uprxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxvněž nepřipouštěla, že by politické strany měly veřejnoprávní nebo soukromoprávní subjektivitu, popřípadě že by jejich existence podléhala právní xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxroti schůzím, shromážděním apod.). Pojmově byla teorií politická strana popsána jako faktické sdružení osob: "Politické strany jsou ve svém jádře skxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx). Fakticky šlo o trvalé politické
koalice
více osob, které v procesu politické socializace získávaly stále jasnější institucionální obdobu.
19x
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxání, jež bylo nadále upraveno i zákonem. Sdružování v politických stranách zákony neupravovaly a strany neměly ani právní subjektivitu. V r. 1933 byla xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxvorba a následné na ni navazující nařízení vlády se pak omezily na omezení počtu soutěžících stran bez možnosti zakládat nové a vstupovat do politické sxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx
xxx
xxx x xxdobí 1948 až 1989 nebyly politické strany právně regulovány, s výjimkou ústavně definované role Komunistické strany Československa a Národní fronty xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxx xx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxené v Národní frontě právní subjektivitu. Zásadní změnu do právní regulace sdružování politických stran pak vnesl až zákon č. 15/1990 Sb., o politickýxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxch hnutích. Polistopadová normotvorba už pojímá politické strany formálně, stanoví náležitosti jejich registrace, minimální standardy jejich strxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxví taktéž základní procesní podmínky řešení některých sporů mezi stranou a jejími členy.
21.
Politické strany tedy jsou v současně době právně defxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxkojuje pouze s vymezením účelu sdružování (§ 1 zák. č. 424/1991 Sb.). Formální vymezení politických stran se může tedy lišit od materiální definice a můxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xolitické strany) nepřináší z ústavněprávního hlediska žádné komplikace (nepřináší-li dokonce určitý mimoprávní přínos v podobě zábavy), tak ve druxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx x xxediska přiměřenosti taková, aby nebránila faktické spontánní politické činnosti. Článek 5 je totiž nepochybně nezbytné interpretovat tak, aby umoxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxká existence je
relevantní
z hlediska příslušné politické obce a současně strana nemá dostatek kapacit na překonání formálních požadavků zákona k rexxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xýhradně v malé obci obtížně obhajitelná překážka z hlediska přiměřenosti účelu.
22.
Zákon o volbách do zastupitelstev obcí nicméně předpokládá xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxx
xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxtickou kandidaturu lokálních politických skupin, které nejsou registrovány jako politické strany. Volební strana je nepochybně politickou stranox x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx ale překážky registrace politické strany jsou pro činnost strany na krajské (a celostátní) úrovni přijatelné, což platí i o formálních překážkách pro xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx konstatovat, že platná právní úprava vychází z formálního (registračního) pojetí politických stran, nepostrádá i materiální rozměr ochrany fungovxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxtorického vnímání politických stran jako subjektů zcela mimo právní regulaci a současně reflexí období 1948 až 1989 je pravidlo oddělení stran od státxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxzdůvodně zasahovat (čl. 20 odst. 4 Listiny).
24.
Prvním okruhem pravidel politické soutěže je princip dobrovolného a svobodného vzniku těchto stxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxm, pokud není spojen s garancí trvání. Z uvedeného plyne, že každá skupina osob (nejméně tři osoby) má právo založit politickou stranu, přičemž toto práxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxovat stanovy. Toto právo je omezeno rovněž zákazem určitých programových cílů, které se dle stávající praxe zkoumají formálně (dle předložených stanxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
Platné právo nepřipouští možnost vzniku členství jedné osoby ve více politických stranách ani členství osob mladších 18 let a cizinců. Omezení člensxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxáva garantují usazeným občanům Evropské unie právo volit a kandidovat do komunálních voleb (tedy možnost plné komunální politické participace), se jxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxíše jako zbytečný. Stejně jako je možná určitá pluralita zájmových identit, je v obecné rovině představitelné, že jedna a tatáž osoba bude členem celosxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxty členství stranám samotným dle jejich stanov (podobně, jak je tomu fakticky např. u církví, kde se důvody pro exkluzivní příslušnost jeví dokonce jakx xxxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxeden a praxe většiny stran vychází z toho, že o přijetí rozhoduje (na základě žádosti zájemce o členství) jeden z orgánů strany (zpravidla místní sdružexxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxytné přezkoumat rozhodnutí strany k žalobě jejího člena (popřípadě vyloučeného člena), není soudní praxí naopak testována případná zákonnost rozhoxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xrocesně testovatelná soudem z hlediska zákonnosti, ale praxe na konkrétním případě doposud nenastavila hmotněprávní kritéria takového přezkumu záxxxxxxxxx
xxx
xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxávo určité autonomní správy a prosazování vlastních stanovisek a cílů, stejně jako mají právo se bránit před těmi, kteří poškozují jejich zájmy. Naopax xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx kritéria (obecné demokratické principy) a stanovy strany je mnohdy neobsahují vůbec, ačkoliv obsahují procesní ustanovení, která takový postup přexxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxska nejobecnějších principů, bude hledání optimální hranice legitimity takových postupů nepochybně obtížné, nicméně nutné. V nejobecnější rovině xxxxxx xx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xpor věcně rozsoudit.
28.
Dle autora komentáře se ani nejeví jako příliš vhodné doplňovat zákon o kritéria zákonnosti případného vyloučení či odepxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xaždá strana může mít v závislosti na vlastní politické kultuře tato kritéria nastavena jinak, včetně nastavení povinností svých členů. Vzhledem k tomxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xokud tak strana neučiní, je samozřejmě vydána všanc nalezení této hranice soudem. Obdobné úvahy lze vznášet i o vlastních stranických soudech, které řxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxnickou korupcí, popřípadě nekorektním ovládáním najatých formálních členů. Takové postupy jsou totiž v podstatě popřením základního prvku dobrovoxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx obecných soudů vyjádřený nejlépe v rozsudku NS 28 Cdo 3373/2009-112 byl sice překonán citovaným nálezem II. ÚS 1969/10, prosazení nálezu do pravidelnx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xákonnosti rozhodnutí, kterým je někdo umístěn na kandidátní listinu, což může vést až k výkonu veřejné funkce touto osobou. Případné důsledky později xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxmýšlet.
30.
Druhým normativním okruhem soutěže politických stran je princip volné soutěže. Tento princip znamená, že každý vzniklý politický suxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxhů mezi členy a stranou, popřípadě mezi členy, volná soutěž upravuje (konkurenční) vztahy mezi různými stranami. Počet stran nesmí být státem omezováxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx je pojem sice teoreticky nepochybný, ale v praxi obtížně nalezitelný. Politická realita totiž přiznává podporu politickým stranám nepravidelně a kaxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx té skutečnosti, že mandáty nejsou dělitelné.
31.
Právní spory související s legitimitou a ústavněprávní konformitou různých pravidel, které něxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxké politické kultury, běžnou ústavněprávní agendou. V daných otázkách nelze nalézt nikdy zcela čisté řešení a i ti nejradikálnější příznivci soudní kxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx prošly (např. 5%
klauzule
pro postup do skrutinia v poměrném volebním systému u některých zastupitelských sborů). Podobnou otázkou je pak míra citlixxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxíženo tím, že i na úrovni ústavního soudnictví existuje nepochybně psychologicky pochopitelná tendence se určitých politických jevů stranit a nezasxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxy smysluplným vědeckým procesem ověřena a zůstává tak spíše otázkou přání. O to více je pro judikaturu nepopiratelně přitažlivější.
32.
Dosavadnx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxk NSS Vol 10/2004-24), který zasáhl do volebních výsledků z důvodu nečestně vedené volební kampaně. Obdobně zamítl stížnost na rozdělení volebního obxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx, tak Ústavní soud (nález Pl. ÚS 65/06) o stížnosti strany, která xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xolitické straně, která byla znevýhodněna nově nastaveným volebním systémem a způsobem přepočítávání hlasů na mandáty tak, že v důsledku malé velikosxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx Pl. ÚS 42/2000, který zrušil část volebního zákona pro přílišné potlačení prvků proporcionality na úkor většinových prvků. Nicméně nosná argumentacx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxrně. Ústavní soud je tedy nepochybně více citlivý na porušení přesnějších kritérií (imperativ poměrného systému) než na pravidla odvozená od ochrany xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx. Výjimku v tomto ohledu tvoří
judikatura
nepřipouštějící volební podvody spočívající v přihlašování fiktivních voličů do obce a ovlivnění tak volexxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx x xxx xx xxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xtran respektovat základní demokratické principy a odmítat násilí jako prostředek k prosazování svých cílů. Zatímco prvé pravidlo představuje konkrxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxedstavuje jednak základní standard vnitřních vztahů, jehož dodržení může být otázkou vztahů mezi členy strany či mezi stranou a členy, jednak standarx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx by pro případ sporu náležely k řešení civilní justici, která řeší spory mezi sobě rovnými subjekty, jak je to rozebráno shora u otázek spjatých se svobodxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxtí politických stran i v případě otázek tam naznačených. Dodržení vnějších standardů chování politické strany je pak otázkou případného zásahu státu xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx konkrétně Nejvyššímu správnímu soudu, který rozhoduje na návrh vlády, popřípadě prezidenta republiky.
36.
Norma není formulována jako výslovnx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxedstavovat jinou faktickou sankci než odepření garantovaného práva na účast v politické soutěži, a nesmí mít jiné dopady, pokud by je nestanovila normx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xx x xx proveden zák. č. 424/1991 Sb. Zákon rozvádí v § 4 kritéria, která musí strana splňovat: a) zákaz porušování ústavy a zákonů a odstraňování demokratickxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxení rovnoprávnosti občanů; d) zákaz ohrožování mravnosti, veřejného pořádku nebo práv a svobod občanů. Zásah byl doposud pozitivně i negativně judikxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxx xxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxě nastavil kritéria zásahu tak, že porušení hmotněprávních předpokladů musí vykazovat určitou intenzitu a představovat reálné ohrožení (v podstatě x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xž k uskutečnění akcí pogromistického charakteru, je dostatečným důvodem k zásahu státu, pokud jsou s to současně destabilizovat místní politické pomxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xidských práv.
38.
Soud v případě zásahu do svobody se stranickopoliticky sdružovat tak nepochybně jako jeden z důvodů seznal ochranu principu rovxxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxní politické strany lze dělit do dvou typových skupin: a) útok na organickou strukturu a povahu státnosti (demokracie) a b) útok na práva občanů a lidská xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xod bodem b). V programech mnoha politických stran lze nalézt programové cíle, které by neobstály v testu čl. 9 odst. 2 Ústavy (návrat monarchie, autorixxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxjí je v zásadě mlčky akceptována a stát reaguje v podstatě pouze na takové excesy, které se dotýkají přímo lidských práv a rovnoprávnosti občanů (lidí). xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxch náležitostí, a zasahuje do této soutěže pouze tehdy, pokud jsou reálně ohrožena lidská práva a svobody. Takový výklad nelze než považovat za rozumnýx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx x x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxjem mnohem obecnější a zahrnující více možností politického uspořádání než nezměnitelné základy ústavnosti vyjádřené v čl. 9 odst. 2 Ústavy. Jakkolix xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxpouští a chrání, nezbytně musí překračovat formálně vymezené hranice tohoto systému.
39.
Na závěr je třeba zdůraznit, že při posuzování případnýxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxosti nebo k rozpuštění, se jedná nepochybně o zasahování do vnitřních poměrů, které musí obstát v testu předvídaném čl. 20 odst. 3 Listiny a čl. 11 odst. x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxebo zamítnuta). Naopak v případě, kdy k návrhu člena nebo jiné fyzické osoby soud rozhoduje o zákonnosti rozhodnutí strany, nelze mluvit o zásahu do autxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxbyla testována. V takovém případě nezávislý soud pouze vynucuje dodržování práva a prosazuje oprávněný nárok jiné osoby (nebo nárok zamítá) v rámci spxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxjí civilní soudy, má tedy své strukturální opodstatnění. V této souvislosti je vhodné zdůraznit i to, že dle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy rozhoduje Ústxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx zákonnosti.
40.
Zatímco v otázkách vertikálních zásahů státu nelze očekávat zásadní změny v nastaveném výkladu práva, v případě řešení horizontxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx očekávat spíše vývoj v rozhodování těchto sporů, který zohlední všechny funkce (socializace, výběr kádrů, udržování sociálních hodnot), jež politixxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xeské republiky. Těmito základními zásadami jsou svobodný a dobrovolný vznik politických stran a jejich volná soutěž v podmínkách demokratického práxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx nesmí do budoucna vést k tomu, aby mohl být - po neblahých zkušenostech období totalitní moci - někdy znovu nastolen politický systém vlády jedné nebo jex xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxuvy
čl. 12 Listiny práv EU.
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
Judikatura
Ústavní soud
Nález II. ÚS 1969/10 z 27.12.2011 (N 219/63 SbNU 515):
Takto vymezený soudní přezkum tak nejenže nepředstavuje nepřípxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxvní garance a ochrany svobodné soutěže politických stran a politických sil a ochrany základního práva jednotlivců sdružovat se v politických stranácx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxmokracie jsou zcela neefektivní, selhávají či nefungují vůbec. Nicméně ani např. v SRN v zákonem o politických stranách (Parteiengesetz - § 14) stanovxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx otázek dotýkajících se členství (přezkum rozhodnutí o vyloučení člena, či naopak o nepřijetí za nového člena - § 10), nevylučuje domáhat se ochrany dotxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxnických opravných prostředků a mechanismů kontroly (srov. F. Grawert: Parteiausschluß und innerparteiliche Demokratie. Heidelberg: v. Decker 198xx xx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xak již Ústavní soud výše konstatoval, svobodná soutěž politických stran a obecně politických sil, z níž plyne i ústavní požadavek respektu a dodržovánx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxo právního státu a společnosti, a proto musí být závaznou směrnicí i pro moc soudní při aplikaci a interpretaci zákonů. Povinností obecných soudů vyplýxxxxxx x xxx x xxxxx x x xxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxých aspektů ústavního požadavku respektu vnitrostranické demokracie a bez ohledu na úzce a nedostatečně vymezený rámec v citovaných ustanoveních § 1xx x x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxladu se stanovami dané politické strany či zákonem, ale především z hlediska možného zásahu do základních práv stěžovatelů (členů politické strany) kxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxtrostranických orgánů, která ze své povahy a svými důsledky (odvolání zvolených zástupců vnitrostranických orgánů nadřízeným orgánem strany, jejixx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxčností vyznačovaných v rejstříku stran a hnutí", neboť z výše uvedeného je zcela zřejmé, že obsah a rozsah ústavního požadavku respektování alespoň mixxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x hnutí vymezených v citovaných ustanoveních § 16a a 9 zákona o politických stranách.
Nález Pl. ÚS 6/11 ze 4.5.2011 (N 85/61 SbNU 315):
V situaci, kdy xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxých dopadů pečlivě zkoumat i skutečnost, zda přihlášení nebylo zcela účelovým jednáním, jehož jediným cílem byl právě vznik aktivního volebního právxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxem vymahatelným ve správním soudnictví, které je odvozeno od práva na svobodu pohybu a pobytu. Ovšem není důvod jej bez dalšího upřednostnit před právex xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxb do zastupitelstev obcí, ve kterých na rozdíl kupř. od voleb do zastupitelstev krajů, vzhledem k jejich velikosti i počtu voličů, nepochybně hrozí, že xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxbytu znamená svobodu se kdekoliv usadit a žít tam, nikoli svobodu být hlášen k trvalému pobytu v místě dle svého výběru a účastnit se zde komunálních volexx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxni redukované na územní samosprávný celek je soudem - odborně a mocensky ustaveným orgánem - přezkoumávána vůle a z ní vzešlé rozhodnutí voličů, tedy prxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxt ve své ingerenci a vyvarovat se aktivismu. Nelze pominout fakt, že v samotném institutu voleb se projevuje "samoočistný" efekt, tedy že se v pravidelnxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxánem ochrany ústavnosti. Nemůže tedy hodnotit výsledek voleb optikou toho, že proběhly podle pravidel, která se mu nejeví jako nejlepší. Zajímá ho, zdx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxa vůle voličů a rovnost jejich hlasů. Konečně je zde také silný zájem na kontinuitě činnosti zvoleného zastupitelského orgánu a jistotě voličů, resp. oxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxřádkovou povahu) a nastavení soudního přezkumu jako jednoinstančního. I to pak přezkumný prostor Ústavního soudu zužuje a posouvá v jeho očích hranicx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x závěru, že princip rovnosti nemá absolutní (
abstraktní
) charakter, jedná se toliko o xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xřípustné i určité omezení rovnosti volebního práva (nález sp. zn. Pl. ÚS 25/96, viz výše). Tato specifická rovnost se projevuje konkrétně zejména v takxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx. V některých případech problémy v realizaci principu rovnosti nevznikají, v jiných je to problematičtější. Právě otázka možné odchylky v počtech obyxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxx
x xxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xe ještě rozumné a ospravedlnitelné, resp. ústavně přijatelné. Je v souladu s duchem Ústavy učinit vše, aby se alespoň zhruba (s minimální rozumně dosaxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx voličů. Jde tedy v podstatě o ústavní hranice přijatelnosti či přibližné rovnosti v počtu aktivně legitimovaných obyvatel volebních obvodů ve vztahu x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxa za přijatelnou označena odchylka až 15% s tím, že teorie za ještě rozumnou a ospravedlnitelnou odchylku považuje nejvýše až 30%. Ve volbách komunálníxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xx. zn. I. ÚS 360/98 ze dne 8.12.1998 (U 74/12 SbNU 545)]. V posuzovaném případě tato hranice podle žádného z předložených výpočtů překročena nebyla. Odlixxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxx
x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx území hlavního města Prahy způsobilo ve volbách nerovnost odevzdaných hlasů v tak dramatickém nepoměru, že se musí jevit jako zcela nepochopitelné, žx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xejsilnějších volebních stran tak propadlo celých 12 mandátů z celkového počtu 63! Odlišné stanovisko soudkyně Elišky Wagnerové: Z principu volební rxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxni voliči mají mít odevzdáním hlasu zásadně stejný vliv na výsledek voleb, což se uplatněním gerrymanderingu, ať úmyslně provedeného, nebo jen nedbalx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxy bother stuffing ballots when they can just draw districts?"
Nález Pl. ÚS 57/10 z 18.1.2011 (N 2/60 SbNU 11):
Krajský soud zcela mylně dovodil, že obxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxplácení není na rozdíl od voleb do Parlamentu České republiky volebním zákonem v případě voleb do obecních zastupitelstev explicitně uvedeno jako skuxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxření nezávislé vůle voličů při výběru xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxna č. 491/2001 Sb. by bylo možno uvažovat v daných souvislostech především, pokud by vznikly obvody s rozdílným počtem voličů. To však stěžovatel ve svxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxla zhruba 10%. Vzhledem k předchozím závěrům Ústavního soudu, vysloveným v usnesení ze dne 8.12.1998, sp. zn. I. ÚS 360/98 (Sbírka nálezů a usnesení Ústxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxx x xxxlášen pod č. 88/1997 Sb.), které se týkají velikosti zmíněné odchylky v počtu voličů v jednotlivých volebních obvodech, jež lze z hlediska ústavnosti axxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx zmíněné usnesení plně odkazuje. Politické spektrum České republiky je - jak známo - výsledkem poměrně krátkého vývoje a není dosud zcela jasně struktuxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xarlamentu České republiky v r. 1996, značná roztříštěnost politických sil do velkého množství politických stran, které se ucházely o získání mandátu xx xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxktování proporcionality zastoupení by k sestavení vládní
koalice
, která by reprezentovala byť chatrnou většinu voličů, musely k dosavadním třem koaxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx Zkušenosti s podobnými koalicemi zejména ve čtvrté Francouzské republice opravňují obavy a skepsi. Proto, není-li určité zkreslení proporcionalitx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxcké reprezentace, nezbývá Ústavnímu soudu než námitky D. u. zamítnout.
Nález Pl. ÚS 25/96 z 2.4.1997 (N 37/7 SbNU 251; 88/1997 Sb.):
Z toho, co bylo uxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
x xxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx při posouzení této otázky se střetá princip diferenciace s principem integrace, zbývá uvážit, zda v případě České republiky je pětiprocentní
klauzulx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxrné funkce, jakož i založit většinu, o niž by se vláda mohla politicky opřít, a zda míra zásahu do principu proporcionality není tak vysoká, aby ohrozila xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx; usnesení II. ÚS 582/06 ze 14.5.2008; nález Pl. ÚS 50/06 z 20.11.2007 (N 196/47 SbNU 557; 18/2008 Sb.); nález Pl. ÚS 73/04 z 26.1.2005 (N 17/36 SbNU 185; 14xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx9/2011 Sb. NSS, Dělnická strana II.):
Protiprávnost činnosti politické strany ve smyslu § 4 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranáxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxh týkajících se různých společenských jevů. O protiprávnost ve smyslu citovaného ustanovení se však již může jednat, pokud politická strana překročí xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xro vyhovění návrhu na rozpuštění politické strany může nastat i tehdy, pokud je strana schopna třebas jen na lokální úrovni účinně destabilizovat instxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxnizační platformu jinak roztříštěným extremistickým subjektům a uskutečňovat a legitimizovat jejich cíle.
Další
relevantní
rozhodnutí: rozsxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxvyšší soud Rozsudek 28 Cdo 3373/2009-112 z 1.4.2010 (zrušen nálezem II. ÚS 1969/10).
Evropský soud pro lidská práva
Rozsudek H. Batasuna a Batasxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxnkov proti České republice ze 7.12.2006, stížnost č. 10504/03; rozsudek Tsonev proti Bulharsku z 13.4.2006, stížnost č. 45963/99; rozsudek velkého sxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx proti Turecku z 13.2.2003, stížnosti č. 41340/98, 41342/98, 41343/98 a 41344/98; rozsudek Schimanek proti Rakousku z 1.2.2000, stížnost č. 32307/96x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xx xx x xx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxému království z 22.10.1981, stížnost č. 7525/76; rozsudek Engel a spol. proti Nizozemí z 8.6.1976, stížnosti č. 5100/71, 5101/71, 5102/71, 5354/72, xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxmandering. Pokud by se tyto námitky v řízení před soudem prokázaly jako oprávněné, a to na základě matematických postupů a demonstrací, vedlo by to k závxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x zrušení druhého kola prezidentských voleb:
Tyto okolnosti jsou základem pro úvahu, že došlo k porušení principů volebního práva uvedených v čl. 38, 7x x xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxehlivě zjistit vyjádření skutečného projevu vůle voličů v jednom celostátním volebním obvodu. (Pozn.: překlad autor.)
Literatura
Bartalxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx M. Přehled judikatury. Soudní ochrana člena spolku, církve a politické strany. Praha: Wolters Kluwer, 2012.
Easton, D. A Framework for Political Axxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xrincipal, 2000.
Jellinek, G. Všeobecná státověda. Praha: Jan Laichter, 1906.
Kelsen, H. Ryzí nauka právní. Metoda a základní pojmy. Praha: Orbxxx xxxxx
xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxa a theorie politiky. Praha: Jan Laichter, 1947.
Podhrázký, M. Přehled judikatury ve věcech voleb, referend a politických stran. Praha: ASPI, 2008x
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxnšin)
Právní stav komentáře je ke dni 1.8.2015.
1.
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxi základní ustanovení v první hlavě Ústavy. Obecnost (a zdánlivá banalita) tohoto ustanovení, které se spíše než normě podobá v mnohém principu, pak vexx xxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxk Ústavy nedoznal od počátku účinnosti Ústavy žádné změny a v odborné ani širší veřejnosti se o jeho změně nijak nediskutuje.
2.
Ústředním pojmem xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx 20-22), a z hlediska moderní právní vědy ve vztahu k právu dílem kontrastní (Kelsen, s. 15 a násl., s. 53 a násl.) a dílem
komplementární
(Neubauer, s. 30x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xteré generuje politický systém (orgány veřejné moci) dle pravidel právem předvídaných (v procesním smyslu), ale právem neregulovaných (v hmotněpráxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx již v 19. století, kdy Nejvyšší soud Spojených států hledal hranice své pravomoci; rozsudek Marbury vs. Madison, 5 U. S. 137 (1803).
3.
Článek 6 nemx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxx xxx
xxxxxenty, jako např. tzv. Kodaňská kriteria, dokumenty tzv. Benátské komise nebo politické standardy OBSE uplatňované při pozorování voleb v rámci OBSE. xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxximů je nesmírně skoupé. Tato normativní oblast je tedy tradičně le domaine réservé národního práva. Totéž pak platí o autonomii výkladu.
4.
Politixxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxoto rozhodnutí je z hlediska práva neutrální a právo připouští pluralitu možností takového rozhodnutí bez předsudku o jejich správnosti. U politickéxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxjení mandátu ve volbách apod.), ale nikoliv věcně. Politická rozhodnutí samozřejmě v moderním právním státě podléhají přezkumu z hlediska dodržení hxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxlitická rozhodnutí bývají jak rozhodnutí o přijetí zákonů, tak konkrétní rozhodnutí orgánů moci výkonné; podoba rozhodnutí (norma xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxně přijímání územních plánů, zásad územního rozvoje apod. Skutečnost, že některá přijatá rozhodnutí se stávají zákonem, a tedy i pramenem práva, nemá xxxx xx xxx xx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xejich rámci je oprávněn přijímat navýsost politická rozhodnutí, která mohou mít různou podobu, přičemž všechny varianty, které v tomto rámci zvolí, jxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx jsou ryze politická. Politická rozhodnutí jsou ovšem závazná i z hlediska práva a sféra právních soudů je respektuje jako platná a vychází z nich. Vedle xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxe majetkové dispozice apod. V zahraniční politice mají politická rozhodnutí mnohdy podobu protokolárního aktu nebo symbolického úkonu, jenž může míx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xoudu, tedy zpravidla individuální právní akty veřejné správy (typicky správní rozhodnutí), a která podléhají testu zákonnosti (zpravidla ve správnxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxétně principy rovnosti, předvídatelnosti a přiměřenosti. V oblasti nenárokových rozhodnutí ovšem může politický článek nadřízený správním orgánůx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxy adresáty pak půjde o politické rozhodnutí, které má vliv na individuální právní akty. Podobně může z politických důvodů parlament změnit ryze politixxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxcká rozhodnutí. Úvahy o vůli většiny jsou tedy zcela bezpředmětné v případě rozhodnutí soudů, individuálních právních aktů apod. Samotný fakt odlišoxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxci toho, co je právně přezkoumatelné a co nikoliv a čl. 6 použil mimo jiné jako interpretační pravidlo k omezení své vlastní pravomoci, která se nemůže dxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxedurální i věcné) povahy pro přijímání politických rozhodnutí a dále stanoví samostatné hmotněprávní i procedurální omezení takových rozhodnutí (oxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxrmuje do přijatých politických rozhodnutí v procesu svobodného hlasování.
9.
Tento xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxu, není možné, aby převládal jiný princip než princip většiny (vláda menšiny proti většině není technicky realizovatelná). Pojem svobodného hlasováxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xonkrétních rozhodnutí nemusí být přímý a Ústavou použitý pojem "vycházejí" připouští i vytváření složitějších a delších legitimačních řetězců vedoxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxy více článků transformace této vůle, není přípustné, aby tyto řetězce neměly ve svobodném hlasování oporu.
10.
Jako ústavně nepřípustná by se nejxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx neodvozených (např. virilní členství představitelů společenských, akademických nebo církevních institucí). Vzhledem k tomu, že příslušná materix xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxstí demokratického státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 Ústavy. V dostupné judikatuře ani v jiném autoritativním výkladu práva není na tuto otázku odpověď, ale xxxxxxxx xxx xx xxx x xxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxti tvrdého jádra Ústavy, se jednalo o principy svým významem a funkčním dopadem nepochybně méně významné (např. nálezy Pl. ÚS 43/10, Pl. ÚS 27/09). S ohlxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxězců výhradně na volby (či jiné hlasování). Tento závěr platí i o případné zákonné změně formování jiných zastupitelských sborů (popřípadě jiných veřxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxcím měnit politický systém směrem k jiným podobám vládnutí než těm založeným na většinovém rozhodování. Z důvodové zprávy je obava z toho, že formálně dxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxvené právní limity v tom, že nemůže vést k vlastnímu popření.
12.
Celá organická struktura Ústavy v zásadě respektuje obecný princip čl. 6. Pojem vxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx. Z hlediska dikce čl. 6 jsou všechny definice většiny možné. Ústava taktéž stanoví základní podoby hlasování (poměrné a většinové), popřípadě nechxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxsování.
13.
Specifickým normativním poselstvím čl. 6 je důraz na hlasování, který lze vykládat i jako nepřípustnost takových forem vlády, ve ktexxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx jak tomu bylo u mnoha evropských autoritářských režimů mezi světovými válkami. Důraz na hlasování a vázanost vlastním politickým programem, jenž proxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx x xxxoto principu lze rovněž snadno výkladem odvodit striktní princip vlády na čas, protože čl. 6 trvalý politický
mandát
neumožňuje. Lid hlasováním vyjxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xx xterá stanoví, že rozhodování většiny dbá ochrany menšin. Pojmem menšina je zde nepochybně myšlena menšina politická, a nikoliv menšina ve smyslu hlavx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxpřípadě jakoukoliv jinou. Dikce čl. 6 navíc používá v téže větě pojem většina v singuláru, kdežto pojem menšina v plurálu. Z uvedeného je zjevné, že ústxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxx x xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xe dotýká přijatého rozhodnutí.
15.
Pojem menšiny (politické) není rozhodně nijak formalizován a nelze jej vnímat staticky. Ve vztahu ke každé polxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxx
Ustanovení věty druhé čl. 6 zní jako ustanovení hmotněprávní. Z jeho dikce lze dovozovat, že podoba přijatých rozhodnutí musí dbát, co do věcné stránxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxladem. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že právo skupiny senátorů nebo skupiny poslanců navrhnout zrušení zákona nebo jeho části je mimo jiné realxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxnšinových práv a poukazovali na zkrácení svých procedurálních práv (např. redukcí parlamentní diskuse), přičemž odkazovali na čl. 6 větu druhou. V ixxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xrávo politické menšiny se obrátit na soud s návrhem na zrušení zákona, ale věcný důvod tohoto zrušení musí mít hlubší a jinak konkretizované hmotněprávxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x důsledku napadeného rozhodnutí (zákona) praxe Ústavního soudu nezná. Dlužno dodat, že dosavadní návrhová praxe politické menšiny k tomu příliš prosxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xak, že rozhodnutí zasahuje samo o sobě nepřípustně do ochrany menšin, aniž by bylo porušeno jiné konkrétnější právo, teprve čeká.
18.
V praxi je takxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxkové, sociální) skýtají ochranu na vyšší úrovni a v přesnější podobě, než je
abstraktní
ochrana čl. 6. Politická menšina pak mnohdy hájí i zájmy jiné spxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxodů věcně nezměnitelná, nebrání politické menšině, aby v budoucnu, poté, co se stane většinou, mohla takové rozhodnutí svobodně změnit. Politika nevxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxtu práv politických menšin (v proceduře přijímání norem) posuzoval Ústavní soud vždy spíše restriktivně a k zásahu do výsledku sporného legislativníxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xěkteré jiné procedurální otázky ochrany menšin posuzoval Ústavní soud v minulosti s různým výsledkem. V případě tzv. přílepků někdy seznal důvod k derxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx které identifikuje, provádí i test proporcionality, zda je porušení natolik závažné, aby se stalo důvodem pro zrušení zákona. Současně s testem propoxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxkkoliv je tento postup principiálně srozumitelný, nelze se mnohdy ubránit dojmu, že test proporcionality prováděný soudem, popřípadě jednotlivými xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xastolena současně se zpochybněnou procedurou. Plejáda různých závěrů posuzující různé procedurální spory odlišnými způsoby neskýtá ve svém celku dxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxx derogační zásah Ústavního soudu. Posouzení procedury podává v mnoha ohledech stejný výsledek jako posouzení věcné otázky. Zatímco v případě věcných xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxx odstranění pochybností s tímto fenoménem spjatých by bylo vhodné, aby se posuzování porušení pravidel parlamentní procedury ustálilo a bylo nepochyxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxaci. V tomto směru by byla přínosná jak úplná formalizace výkladu procedury, tak silná materializace, popřípadě zavedení srozumitelného (bodového) xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxí o jejich politické podmíněnosti mohou vést k většímu množství pokusů o využití právních procedur směřujících k dosažení politických cílů a tím k většxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxalizace politiky". Část politických elit, včetně části novinářské obce, uvažuje v kategorii blíže nespecifikovaného rizika spočívajícího v tom, že xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xtále větší množství politických otázek je předkládáno k právnímu posouzení soudům; jde tedy o opačné paradigma "politizace justice", jež má rovněž poxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxní větší riziko chybovosti takového systému. Článek 6 Ústavy přitom představuje v Ústavě normativní oporu pro vymezení jasné hranice mezi politickox xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxou spíše
marginální
. V případě posuzování otázek "férovosti" politické soutěže se
interpretace
mnohdy rozcházejí a pro některé je tato otázka ryze pxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx vztahy jsou jednak asymetrické a jednak nejsou založeny na principu nadřízenosti a podřízenosti. Bylo svého času politickým rozhodnutím formulovat xxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxně jako obcházet
obstrukce
a práva politické menšiny. Za každým předložením otázky Ústavnímu soudu stojí taktéž strategické politické rozhodnutí, xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxutí Ústavní soud spíše nucen. Což neznamená, že by na ně neměl adekvátně odpovídat.
24.
Vyšší počet politicky sporných xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx politické kultury a v důsledku toho i návrhové kultury. V této souvislosti se jeví jako nepochybné, že devadesátá léta 20. století představovala jinou xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxvního soudnictví byl poznamenán návrhovou aktivitou prezidenta republiky, jenž byl nepochybně aktivní až aktivistický, ale držel striktně diskusi x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxlo ještě značně ovlivněno okolnostmi demokratizace zahájené v roce 1989. Předlistopadové opoziční hnutí (jeho dominantní část) založilo svou existxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx Pakty (vyhlášenými pod č. 120/1976 Sb.); toto hnutí se současně definovalo jako nepolitické, aniž by tím popíralo politické názory svých aktivistů a sxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxní některých politických nuancí. Skutečnost, že pravidla měla původ v mezinárodním právu, není strukturálně podstatná.
26.
Schopnost důrazu na xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xymptomů) a z právní diskuse se rovněž vytrácí vnitřní síla tyto otázky řešit. Objevují se jak postoje značně zdrženlivé založené na úvaze, že právo nemá xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxc politických rozhodnutí je tedy spíše otázkou budoucnosti.
Důvodová zpráva
ČNR 1992 tisk 152: Politická rozhodnutí jsou výsledkem svobodného hxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxkdy znovu nastolen politický systém vlády jedné nebo jen některých politických stran. Ústava tedy zajišťuje pluralitu názorů i práva těch, kteří nepxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x x xxxxx xxxxxxých zákonů;
zák. č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně někxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xb.):
Byť návrh splňoval formální náležitosti podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky a § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavnxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky, podávaný skupinou poslanců či senátorů podle § 64 odst. 1 xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx jako jeden z nástrojů ochrany parlamentní menšiny (opozice) proti případné svévoli (či zvůli) v rozhodnutích přijímaných parlamentní většinou v rámxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xf the opposition in a democratic parliament" ze dne 15.11.2010, která právo umožňující parlamentní opozici domáhat se ústavního přezkumu většinou přxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxému Ústavnímu soudu je často poslední možností, jak se parlamentní menšina může případné svévoli (či zvůli) v rozhodování parlamentní většiny bránitx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx jak přijetí takového rozhodnutí (vydání normativního právního aktu) v rámci legislativního procesu zvrátit či změnit. Naopak zástupci parlamentní xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxh (či dříve přijatých) rozhodnutí, je nejen jejich právem, ale přímo i povinností je za tímto účelem využívat (viz slib podle čl. 23 odst. 3 Ústavy České rxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxat jakési "dobrozdání" či odborný posudek Ústavního soudu k parlamentní většinou přijatým rozhodnutím, ani jako nástroj, jehož uplatnění je projevex xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xe složena zejména ze zástupců politických stran, jež se v současnosti podílejí a rovněž v době podání návrhu se podílely na výkonu vládní moci a v Parlamexxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xritické poznámky, se z drtivé většiny svým souhlasným (!) hlasováním v průběhu legislativního procesu na přijetí napadené právní úpravy přímo podílexxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx2011 (N 27/60 SbNU 279; 80/2011 Sb.):
Z uvedených důvodů nemůže Ústavní soud setrvat na doslovném znění dříve vysloveného závěru, podle něhož nelze ke xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxx xx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xni kompatibilní s ustálenou judikaturou Ústavního soudu vztahující se k této otázce. Není úlohou Ústavního soudu zkoumat, zda by projednání návrhu záxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxincipy, které se k předepsané proceduře vztahují (srov. citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 5/02). Je však vždy povinen brát zřetel i k dalším souvislostem, přxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxpadě podala skupina poslanců návrh na zrušení napadeného zákona vzápětí poté, co byl publikován ve Sbírce zákonů, a ve svém návrhu uplatnila
relevantnx
xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxybení parlamentní většiny dosahující ústavní relevance.
Nález Pl. ÚS 1/08 z 20.5.2008 (N 91/49 SbNU 273; 251/2008 Sb.):
Ústavní soud při rozhodovxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxe veřejných rozpočtů. V této souvislosti pak zaměřil pozornost na princip zdrženlivosti a minimalizace zásahu a na otázku pravomoci Ústavního soudu pxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x ustanoveními Ústavy či Listiny. [...] Poté, kdy byly shledány důvody pro zachování maximální míry zdrženlivosti v obecné rovině ve vztahu k napadené xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxhlasím s tezí vyslovenou v bodě 102 odůvodnění nálezu, podle níž prý "k zamítnutí nálezu mohlo dojít již z důvodu zachování zdrženlivosti", a že tudíž daxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx se uvádí v bodě 134 odůvodnění nálezu). Toto odůvodnění je patrně vedeno xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xřezkumu ze strany Ústavního soudu. Z odlišného stanoviska soudce Pavla Rychetského: [...] argumentace v něm obsažená koncentruje výlučně do polohy oxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxo obecné úvahy v odůvodnění nálezu posléze vyúsťují do závěru, že "Ústavní soud vychází i z faktu, že účinky reformy lze hodnotit až poté, kdy již vytvořexx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxcipech, nikoliv již o konkrétní fakticitě" (viz bod 91). Tato úvaha jde ovšem mimo poslání (a odpovědnost) Ústavního soudu, který má naopak přesně vymexxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdkyně Elišky Wagnerové: Tvrdí-li nález v bodu 91, že "pokud by postupoval ve vztahu k jakékoliv reformě, tedy i reformě zdravotnictví, příliš aktivistxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx
x xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxěru (bod 134), že mezi různými motivy, pro které nebylo možno napadená zákonná ustanovení rušit, "hierarchicky upřednostňuje" důvody, které jej vedox xx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xstoupily "přece jen trochu" do pozadí. Je namístě se ptát, zda bude-li v budoucnu jakýkoli zákon označen exekutivou (jakoukoli) za reformní, dostane sx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx ÚS 56/05 z 27.3.2008 (N 60/48 SbNU 873; 257/2008 Sb.):
V této souvislosti třeba připomenout, že Ústavní soud se v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 23/04 (Sbírka nálexx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxní zákonů. V takovém případě by formální zrušení právní úpravy práva nuceného výkupu jako celku (nic jiného by v daném případě nepřicházelo do úvahy) znxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xoud dospěl k závěru, že v projednávané věci formální a procedurální aspekty přezkumu ustupují z hlediska principu proporcionality požadavkům princixx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xolitická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin (čl. 6 Ústavy). Ústavní soud prxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxí negativní důsledky, mohou usilovat o změnu v rámci politické soutěže, nikoliv v rámci soudní kontroly ústavnosti, která ze své podstaty musí být omezxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx, jejichž úkolem je mj. právě předkládat z hlediska jejich voličů nejvhodnější způsoby rozdělení státního rozpočtu.
Nález Pl. ÚS 77/06 z 15.2.2007 xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxhu anebo povahy extenzivního překročení předmětu vymezeného návrhem zákona. První případ bývá U. S. doktrínou označován jako tzv. legislativní jezdxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx formu pozměňovacích návrhů. Od tohoto prvního případu je však nutné odlišit druhý případ nazývaný "wild riders" (tzv. divocí jezdci). V tomto případě xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xda v konkrétním případě jde o řádný pozměňovací návrh anebo o návrh, pro který se v českém prostředí vžilo označení tzv. "přílepek". V tomto případě se texxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxxxxa změn obsažených v přílepku by mohla být sama o sobě problémem, byl-li by předkládán k souvisejícímu návrhu zákona (v tomto případě by se ovšem nejednalx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxrhu" neřeší, neboť ve třetím čtení procesu příjímání zákonů není pro debatu tohoto druhu prostor. Tím se jen násobí a rozšiřuje nebezpečí používání příxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xonformní výklad ustanovení, jež upravují právo podávat pozměňovací návrhy k projednávanému návrhu zákona, vyžaduje, aby pozměňovací návrh skutečnx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx téhož předmětu návrhu, který je v legislativním procesu právě projednáván, by daný pozměňovací návrh neměl vybočit z omezeného prostoru vyhrazeného xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx z 13.4.2011 (N 68/61 SbNU 69; 130/2011 Sb.); nález Pl. ÚS 27/09 z 10.9.2009 (N 199/54 SbNU 445; 318/2009 Sb.).
Nejvyšší správní soud
Rozsudek 6 Ao 6xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu konkrétního územního celku. Nepřimxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx. Nejvyšší správní soud poukázal ve své předchozí judikatuře na to, že Nejvyšší správní soud se při hodnocení zákonnosti územně plánovací dokumentace xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx x xx xxxxxxx xxemně plánovacího opatření obecné povahy by měl přistoupit, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákoxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxx
xxx xxxxxx xxxjených států je prezident nadán určitými politickými pravomocemi, které vykonává dle volné úvahy a ze kterých se pro jejich politickou povahu zodpovíxx xxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxo moci a v souladu s jeho pokyny. [...] Soudu se jeví jako nezbytné odmítnout všechny nároky směřující k takovému přezkumu. V tomto případě tedy nemohlo bxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx
xxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxivců, a nikoliv o otázkách, jak moc výkonná nebo její představitelé vykonávají pravomoc, k jejímuž výkonu disponují volnou úvahou. Otázky ze své povahx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x. DOC/93/3 ze dne 22.6.1993. Závěry předsednictva ze zasedání v Kodani. Dostupné v anglickém jazyce na http://europa.eu/rapid/press-release_DOC-xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxdent republiky Václav Havel a jeho vliv na československý a český právní řád. Praha: ASPI, 2003.
Jellinek, G. Všeobecná státověda. Královské Vinohxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Kelsen, H. Ryzí nauka právní. Metoda a základní pojmy. Praha: Orbis, 1933.
Kolektiv (Havel, V.; Battěk, R.; Benda, V.; Černý, V.; Dienstbier, J.; xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx, J. O svobodě a moci. Kolín nad Rýnem - Řím: INDEX (nakladatelství) a LISTY (časopis), 1980.
Kühn, Z. Aktivismus ústavních soudů ve střední a východnx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxa a theorie politiky. Praha: Jan Laichter, 1947.
Rychetský, P. Justokracie. Literární noviny, 2003, č. 45.
Venice Commission xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx jejím 84. plenárním zasedání, Benátky 15.-16. října 2010. Vydáno Radou Evropy ve Štrasburku dne 15. listopadu 2010, studie č. 497/2008; CDL-AD(2010)xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xmotněprávní) pravidlo chování státu, jenž je tímto ustanovením zavázán dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a k ochraně přírodního bohatství. Zxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxx x xxxxx xxxxnovení plyne, že plnění této povinnosti může spočívat i v tom, že tuto povinnost stát uloží subjektům jiným, typicky adresátům práva, popřípadě stanovx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx, že stát bude řídit veškerou činnost, ale naopak Ústava spíše předpokládá, že stát bude stanovovat obecná pravidla chování závazná pro všechny. Stanxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxtní prostředí. Pojem životního prostředí je ovšem možné vnímat jinak než jako pojem přírodních zdrojů nebo přírodního bohatství. Pojem životního proxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx užší a vyjadřují popis předmětu ochrany, jenž je sociálně nepodmíněn, a jeho existence je dána sama o sobě, a nikoliv vytvářena lidmi či jejich společnoxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx jsou ovšem hodnoty, které nejsou (zpravidla) lidským výtvorem a nepředstavuji v klasické právní vědě subjekt právních závazků a povinností. Tyto hodxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xrávních vztahů a vlastnické dispozice. Přírodní bohatství jako celek se vymyká podřazení pod pojem předmětu práva v tradičním pojetí, protože hodnotx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxh právních vztahů a jejích vztazích, závazcích a věcných právech při popisu této normy tedy selhává.
xx
xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxi předpokládá existenci nositele zájmu z normy plynoucího, jenž je za určitých okolností oprávněn k právnímu nebo politickému postupu směřujícímu k oxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxenci pro zásah do výkonu vlastnických práv a jejich omezení, což je na úrovni ústavního práva podepřeno přípustností zásahu do soukromého vlastnictví x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxý v právním prostředí, které je procesně založené na individuální ochraně lidských (a jiných) práv v důsledku aktivního procesního přístupu jejich noxxxxxxx
xx
x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx či jiné ochrany. V úvahu přichází jak krajní možnost, že se nároku plynoucího z normy může domáhat každý, tak opačné krajní řešení, tedy nikdo, přičemž axx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxěž skutečnost, že nemálo rozhodnutí, která souvisejí s šetrným využíváním přírodních zdrojů a ochranou přírodního bohatství, jsou politická rozhodxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxjících s čl. 7 Ústavy.
8.
Tato obtížná extrapolace ústavní normy do prostředí obyčejného práva a tradičních právních vztahů (jak procesních, tak hxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxho ústavního organického i statusového práva, který v případě lidských práv dokonce zná "generace" lidských práv, reflektuje souběžný filozofický vxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx ústavního práva. Demokratické a emancipační ústavní reformy počínaje 18. stoletím se opíraly o filozofické koncepce osvícenství a následné další gexxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx dalších generací práv, včetně práv sociálních, vnesl do tradice evropského konstitucionalismu i práva kolektivní.
9.
Společným jmenovatelem exxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxké pojetí politické filozofie, které konvenovalo tradičnímu nastavení právních paradigmat, včetně konceptu individuální obrany procesně dobývanxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxčného sdíleného rámce, xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxvují enviromentální koncepty, které uvažují o společnosti a správě její obce i v kontextu prostředí, ve kterém její členové žijí.
10.
V ústavněpráxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx myšlenek, které daly základ vykládaným normám či použitým právním principům. Co se týče enviromentálních politických teorií, tak ty doposud právní vxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxkého enviromentalismu od hlavního proudu politické filozofie není důvod očekávat v tomto směru překotné změny.
11.
Článek 7 Ústavy je tedy normoxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx (spíše
marginální
) koncepty odůvodňující tuto normu existují. V případě původu tohoto ustanovení v textu Ústavy je vhodné si všimnout toho, že ve vláxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx, že bylo vloženo v důsledku projednání ve výborech ČNR, popřípadě v komisi pro přípravu Ústavy ČR při ČNR (srov. ČNR 1992 tisk 154). Z pokladů, které jsox xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx je patrné, že autorem vloženého textu čl. 7 byl V. Havel, jehož návrh si osvojil nejspíše nějaký člen ústavněprávního výboru. Na plénu ČNR byly později xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx byla v debatě uvedena brazilská ústava. Z těchto skutečností lze dovodit, že zvolené řešení bylo výsledkem kompromisu.
12.
Nelze odhlédnout od toxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxíč jejími složkami, včetně antisystémové opozice před rokem 1989. Nelze odhlédnout od toho, že např.
Charta
77 se v jednom ze svých dokumentů (č. 22 z roxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxž úvahy byly vedeny v rovině práva na informace a v rovině zvažování obecných dopadů tehdy budované jaderné energetiky. V 80. letech pak v opozičním hnutx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xakládaná na podzim roku 1989 nebo Ekologické sdružení nezávislé ekologické iniciativy založené rovněž v roce 1989). Nelze ani odhlédnout od toho, že pxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxx povýtce lidskoprávních, respektive vztahujících se k politickým a lidským právům.
13.
Povědomí o myšlenkovém pozadí předlistopadové opozice, xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxdný politický vývoj a vývoj právní diskuse ovšem důraz na tuto hodnotu spíše potlačil, a to mimo jiné i proto, že ohlas předlistopadové opoziční ideové sxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxními právními úpravami.
14.
Praktická realizace čl. 7 tedy byla poté ovlivněna více mezinárodním právem a později rovněž evropským právem, přičxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xepubliky by akceptoval mezinárodněprávní standard, i kdyby neměl k tomuto kroku oporu v čl. 7. V praxi se naprostá většina enviromentální judikatury oxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxzvinout mezinárodní standardy, popřípadě vytyčit standardy nové, je
judikatura
spíše zdrženlivá.
15.
V praxi je tak ochrana životního prostřexx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxvněny rozhodovat o povolení či zakázání určitých činností, které se dotýkají životního prostředí. Tento systém je založen na expertním pojetí, jež můxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxho prostředí jako jedny z mnoha (např. stavební řízení), je pak zájem zajištěn v podobě tzv. závazných stanovisek.
16.
Vedle těchto postupů, které xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxmovanosti veřejnosti o případných dopadech některých kroků, které mohou mít vliv na životní prostředí. Tento nástroj ochrany není založen na definicx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxečně informována o všech jejich případných dopadech.
Judikatura
, především správních soudů, se ustálila na definici takových standardů, které zaruxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxxo vztahu volič-politik nijak nevstupuje. Tento mechanismus šetří skutečnost, že politická rozhodnutí jsou rozhodnutím volené většiny, přičemž zájxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxžovat skutečnost, že do obou procesů, tedy jak do tradičních správních postupů, tak do procesů posuzování vlivů na životní prostředí, mohou omezeně vsxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxina reálných procesů a sporů souvisejících s ochranou životního prostředí prochází výhradně judikaturou správních soudů, přičemž specifickou kapixxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xrocesů, zejm. v oblasti územního plánování. Naopak k věcným řešením se tato
judikatura
nevyjadřuje, respektive soud neshledává svou kompetenci.
xxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxejně jako podává velmi komplexní výklad národních norem, jenž tíhne spíše k formalističtějším pozicím, pokud jde o ochranu životního prostředí. Abstxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xII. ÚS 70/97 podřazuje pojem životního prostředí do kategorie veřejný statek. Ústavní soud definuje pojem veřejného statku v souladu s obecnou ekonomxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx v právním slova smyslu; podobně rovněž nález IV. ÚS 652/06.
20.
Nálezy Pl. ÚS 3/06 a Pl. ÚS 34/03 pak v čl. 7 spatřují oporu pro legitimní omezení jinýxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxx na základě zákonné licence zasaženo. Článek 7 je tak považován za právní oporu pro omezení jiných práv, přičemž v případě každého konfliktu zájmů na úsxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxrtikálních právních vztahů především veřejného práva, byť někdy se v postupu nalézání práva fakticky řešily horizontální spory (např. spor vlastníkx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxí environmentálních sporů mezi subjekty soukromého práva cestou civilních sporů, xxxxx xx xx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxterpretační pole nových norem, které díky své obecnosti mohou vyzývat k mnoha novým postupům (např. § 2903 odst. 2 obč. zák.).
22.
Takové postupy by xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxrá jsou chráněna v rámci ochrany osobnosti. Není zvláštní důvod se domnívat, že porušení veřejnoprávních omezení nemůže zakládat existenci civilníhx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx x minulosti takovému postupu Ústavní soud již jednou poměrně radikálně zabránil (nález I. ÚS 451/11).
23.
Největší otázkou do budoucna je ovšem otáxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxdy zda se někdy vyjádří, zda konkrétní rozhodnutí (či činnosti) neporušují čl. 7, např. v případě zcela zjevně nešetrného využívání přírodních zdrojůx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxu
Preambule Ústavy;
Související mezinárodní smlouvy
Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu uzavřená v xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx x xxxxxxxx k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí uzavřená v Aarhusu 25.6.1998 (č. 124/xxxx xxx xx xxxx
xxx xx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxlně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi;
směrnice Rady 2009/147/ES, o ochraně volně žijících ptáků;
směrnice xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x
xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xb., o ochraně přírody a krajiny;
zák. č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí;
zák. č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxdu;
Nepřijaté návrhy změn
PS 1993-1996 tisk 1705/1995.
Judikatura
Ústavní soud
Nález IV. ÚS 652/06 z 21.11.2007 (N 202/47 SbNx xxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx pozemků sousedících s vodním dílem povinnost umožnit vstup na své pozemky jiným osobám za stanoveným účelem. Zároveň však zakotvil, že se tak může stát xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx nejen o způsobu, času, rozsahu a dalších okolnostech průchodu. Lze tedy mít za to, že v případě nedohody musí eventuální spory na základě žaloby řešit soxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xak v žádném případě nevyplývá, že by vstup na cizí pozemky, a tedy do jisté míry i jejich užití, měl být strpěn bez náhrady, jak je např. výslovně uvedeno v § xx xxxxx xx xx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxspěl Ústavní soud k závěru, že úprava myslivosti a práva myslivosti v jednoduchém právu nezakládá namítaný rozpor s ústavními garancemi a není ani v rozxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxh garancí plynou z ustanovení čl. 11 odst. 3 Listiny. Dochází-li při výkonu práva myslivosti užíváním honebních pozemků k zásahu do ústavně garantovanxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xmezení se tedy nacházejí v mezích ústavnosti.
Nález xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxzlišení pojmů základních práv a svobod a veřejných statků, když konstatoval, že veřejným statkem se určitý aspekt lidské existence stává za podmínky, xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxx od veřejných statků, typická jejich distributivnost. [...] Při posouzení povahy ochrany životního prostředí z hlediska uvedeného rozlišování nutnx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x čl. 7 Ústavy, nevylučuje existenci subjektivního práva na příznivé životní prostředí (čl. 35 odst. 1 Listiny), jakož i práva v zákonem stanoveném rozsxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxx xx xxxx4 SbNU 517; 149/2007 Sb.).
Nejvyšší správní soud
Rozsudek 9 Ao 4/2009-111 ze 7.1.2010:
Dle názoru Nejvyššího správního soudu takto formulovanx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxyslu zákona č. 100/2001 Sb. a podléhá povinnosti posouzení dle tohoto zákona, tj. provedení zjišťovacího řízení. Stanovisko k zadání musí obsahovat xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxo řízení. Pokud posouzení vlivů na životní prostředí není požadováno, musí závěr zjišťovacího řízení obsahovat odůvodnění. (...) I pokud by tato povixxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx1, který tuto povinnost shodně stanoví.
Další
relevantní
rozhodnutí: rozsudek 6 Ao 6/2010-103 z 2.2.2011 (č. 2552/2012 Sb. NSS).
Literatuxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx, č. 21, uzávěrka 11. listopadu, s. 14, vydávala (jako samizdat) nezávislá redakční skupina signatářů Charty 77; dostupné rovněž na adrese: http://wwxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x 1. dne konference Přístup ke spravedlnosti při ochraně lidských práv a veřejných zájmů. Praha: ASPI, 2004.
xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x. Havlem a L. Hejdánkem. In Informace o Chartě 77 (INFOCH), 1978, roč. 1, č. 14, od 21. listopadu do 5. prosince, s. 1-7, vydávala (jako samizdat) nezávislx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxovozu jaderných elektráren v Československu; In Císařovská, B.; Prečan, V.
Charta
77: Dokumenty 1977-1989, svazek 1. Ústav pro soudobé dějiny,
v. v.
xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxx xxxeš, P. Prezident republiky Václav Havel a jeho vliv na československý a český právní řád. Praha: ASPI, 2003.
Informace o Ekologickém sdružení nezávxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxa (jako samizdat) nezávislá redakční skupina signatářů Charty 77; dostupné rovněž na adrese: http://www.vons.cz/data/pdf/infoch/1978/INFOCH_1xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxadních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 707-724.
(Garance územní samosprávy)
Právní stav komentáře je ke dnx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxi působili i jiní nositelé veřejné moci s veřejnoprávními pravomocemi. Komentované ustanovení přináší ústavní garanci jedněch z nositelů takových pxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxvou, ale pouze tento typ tzv. územní samosprávy. Samospráva (self-governance) je chápána jako forma správy veřejných záležitostí, která více přiblixxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxionalismu a koncepce multi-level governance mohou v poslední době dokonce činit xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxem výkonu veřejné moci, formu, která je subsidiární a doplňková k výkonu státní moci. Je nepochybně nadána celou řadou pozitivních rysů od již zmíněné dxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxkrokovější stadium liberální demokracie.
3.
Zatímco v případě rozdělení moci mezi orgány zákonodárné, výkonné a soudní se hovoří o horizontální xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx ale o situaci, kdy stát (ať už ve formě ústavní, či jiné) přenechává část výkonu moci jiné veřejnoprávní entitě a ponechává si nad jejím výkonem dozorová x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx před mocí státní, podobně jako se v liberální tradici hovoří o prioritě jednotlivce. Samosprávné celky jsou pak chápány jako přirozené entity, které jxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxe mám za to, že samospráva je sociálním a právním konstruktem, čemuž odpovídá představa, že je to primárně státní moc, která v případě ČR (podobně jako věxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxprávu je problematická právě potud, že rozostřuje pojetí skutečných přirozených práv jednotlivce. Navíc je třeba mít vždy na paměti, že samospráva s sxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxjí podoby: ústavně zaručeného práva (resp. ústavně zaručené pravomoci) a realizace mocenské a vrchnostenské pravomoci. Zatímco v první dimenzi požíxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx nástroji [viz komentář k čl. 87 odst. 1 písm. c) a čl. 101 odst. 4], v druhé dimenzi jsou naopak orgány samosprávy vázány Ústavou a zejména Listinou, pokux xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx další formy samosprávy, a to samospráva profesní (advokátská, notářská, exekutorská či lékařská) a akademická. Obecným znakem jejich existence je vxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxení "vnější" veřejnoprávní subjektivity samosprávné entity a vymezení samosprávných orgánů a konečně zajištění vlastních finančních zdrojů a vlasxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxů vůči decentralizované státní správě: lze rozlišit francouzský model oddělení státní správy a územní samosprávy, dále německý smíšený model a konečxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxňuje čl. 105 Ústavy, podle něhož lze zákonem svěřit výkon státní správy i orgánům samosprávných celků. Konkrétní podoba tohoto uspořádání však není obxxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx
xx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx samosprávy, která měla na území ČR svou historickou tradici, přerušenou v období let 1945-1990.
7.
O moderní územní samosprávě lze na našem území hxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxZákladem svobodného státu je svobodná obec.") a počítala s rozdělením působnosti obce na tzv. přirozenou a přenesenou. Někteří autoři v této souvisloxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxní samosprávy posléze převzala i první Československá republika, byť na ústavní úrovni nebyla existence územních samosprávných celků nijak garantoxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx obcí byly v roce 1920 zákonem zřízeny tzv. župy, v jejichž čele mělo stát župní zastupitelstvo volené občany (župní zřízení se však nakonec realizovalo xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxentantem územní samosprávy byly historické země Česká, Moravskoslezská, Slovenská a Podkarpatskoruská. Vedle samosprávy zemí existovaly též okrexxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxcházelo již v průběhu tzv. druhé republiky, kdy sice došlo ke vzniku krátce fungující federace (tzv. trializace), avšak současně byla rozpouštěna zasxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx myšlenka demokratického centralismu, jíž byl princip zdola vytvářené samosprávy cizí. Prvorepublikový systém územní samosprávy byl nahrazen systxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxéna ministru vnitra" (§ 131 Ústavy 1948). Na těchto základech byla organizována veřejná moc až do roku 1990, kdy byla ústavním zákonem č. 294/1990 Sb. nxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), který platil přes řadu změn až do roku 2000. Jinak řečeno, Ústava ČR přebírala k okamžiku vzniku samostatné České xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxilech územní samosprávy. Toto ustanovení tak toliko garantuje existenci územní samosprávy, zatímco další navazující ustanovení je dále rozvíjejí. xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxro ústavy, tj. jde o součást nezrušitelných náležitostí demokratického právního státu podle čl. 9 odst. 2 Ústavy.
10.
Na druhou stranu je třeba ústxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxicitně v nálezu Pl. ÚS 34/02 týkajícím se posouzení delimitace zaměstnanců obcí); viz též Langášek, 2007, s. 330.
11.
Ústava výrazně ponechává saxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx pohled by se mohlo zdát, že Ústava chrání toliko institut územní samosprávy jako takový, avšak další otázky konstituování a fungování územní samosprxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xediným ryze ústavním (a ve smyslu čl. 9 odst. 2 Ústavy i nadústavním) limitem je samotná existence územní samosprávy, tj. jediným ústavně limitujícím xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxí. Jedná se přitom o otázky samotných podstatných znaků územního samosprávného celku: vymezení jeho území, personálního substrátu, oblastí, které nxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx.
Taková podoba ústavní úpravy není v Evropě ojedinělá, nicméně vzhledem k historické tradici není bez zajímavosti komparace se "silnější" ústavní oxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxavní úpravou rakouskou, která obsahuje podrobnou úpravu samosprávné působnosti včetně výčtu kompetencí, které samosprávě svěřuje přímo ústava (člx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxy dozoru státu (čl. 119a), včetně dozorové procedury a práv a povinností obce při dozoru (Klokočka, Wagnerová, s. 485). To se týká například i problematxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxvalém pobytu, o němž rozhoduje státní správa, nikoliv samospráva. Jinak řečeno v ČR není vytvořen institut domovského práva, který xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxnancování. Článek 101 odst. 3 Ústavy sice stanoví, že územní samosprávné celky mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu, avšak xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxxx xxxí a v jakém rozsahu je příjmem obcí (Klokočka, Wagnerová, s. 272 a násl.).
14.
Ústavodárce tak velmi strohou úpravou územní samosprávy ponechal velxx xxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx kolísá mezi intenzivnější, a naopak slabší ochranou územní samosprávy. Na jednom konci tak stojí již odkazovaný nález ve věci návrhu skupiny senátorů xx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxí soud akcentoval slabé ústavní vymezení samosprávy a vyšel z toho, že ústavní garance územní samosprávy je "lakonická". Z toho je dovozováno, že Ústavxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx jeho uvážení lépe spravovat na místní úrovni. Na podobných premisách byla vybudována též argumentace v nálezu Pl. ÚS 50/06, který se týkal rozpočtovéhx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx práh ústavní ochrany samosprávy Ústavní soud zopakoval i zde, pokud jde o ústavní zajištění financování územních samosprávných celků: zákonná právnx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxující výkon samosprávy; jinou, přísnější garanci Ústava neobsahuje.
15.
Na pomyslném druhém konci stojí nálezy, v nichž Ústavní soud nastavil pxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx xřízení neziskových nemocnic a transformace stávajících nemocnic na tuto formu právnických osob, Ústavní soud například připustil, že zásah do práva xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxvní soud přistoupil v nálezu Pl. ÚS 6/13 i k přezkumu novely zákona o loteriích, která odkládala účinky obecně závazných vyhlášek na již vydaná povolení x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xrganizace či nadnárodní instituce. Vedle komentovaného ustanovení je pramenem úpravy územní samosprávy především Evropská
charta
xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxx postavení jako lidskoprávní smlouvy a jako součásti ústavního pořádku přirozeně akceptoval ve své judikatuře i Ústavní soud, avšak současně konstatxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxní); srov. nález Pl. ÚS 34/02. Česká republika navíc Chartu ratifikovala s řadou výhrad, které jsou dokladem toho, že česká politická reprezentace nahxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxci samosprávy přizpůsobovat vlastní rozsah místní samosprávy tzv. dle místní potřeby, k zajištění zaměstnanců orgánů samosprávy a financování samoxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx by přinesla podobnou právní úpravu, pokud jde o regionální samosprávu. Příprava Evropské charty regionální samosprávy však selhala a výsledkem bylo xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxských států totiž naráží na různé představy o územním uspořádání států a na obavy z možného regionálního separatismu, zvláště pokud je regionalismus pxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxnální samosprávy je pak zcela specificky podporována také regionální politikou EU, byť ta sama o sobě nevyžaduje, aby podpora v podobě politiky
koheze
xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxtistických teritoriálních jednotek (NUTS), členěných do pěti různých úrovní dle rozlohy a počtu obyvatel (Fiala, Pitrová, s. 508). S existencí obecnx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx 101 a 102).
Související ustanovení ústavního pořádku
úst. zák. č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxrávy;
čl. 40 Listiny práv EU.
Související xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxvní soud
Nález Pl. ÚS 6/13 z 2.4.2013 (112/2013 Sb.):
33. Z uvedeného tedy plyne, že součástí práva na samosprávu ve smyslu ustanovení čl. 8, čl. 100 odxxx x x xxx xxx xxxxx x xxxxxx x xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx vyhlášek regulovat provoz interaktivních videoloterijních terminálů na svém území. K tomu je vhodné zdůraznit, že ústavní rozměr práva na samosprávx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxla možnost usměrňovat na svém území provoz interaktivních videoloterijních terminálů obcím svěřena (dána) až přijetím zák. č. 300/2011 Sb. 34. Pokux xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxnou, vylučuje (suspenduje), jedná se o zásah do ústavně garantovaného práva na samosprávu.
Nález IV. ÚS 1403/09 z 19.4.2010 (N 88/57 SbNU 155):
23. xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxů české ústavnosti. To však neznamená, že je zákonodárci upřeno regulovat zákonem výkon tohoto práva; stanovení racionálních a legitimních cílů sledxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxt se stěžovatelem, že právo na samosprávu nelze striktně pojit pouze s aktuálně existujícími samosprávnými subjekty; takový výklad by mohl vést k stěžxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxk stanovení racionálních a nediskriminačních podmínek pro vznik nových obcí výsostným právem zákonodárce; napadené ustanovení obecního zřízení z xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xětšina obcí méně než 1 000 obyvatel. Z toho stěžovatel dovozuje, že zákonodárce bez legitimního důvodu, v rozporu s reálným uspořádáním samosprávy, a txxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxími racionální základ; existence malých obcí je podmíněna historicky. Je třeba podotknout, xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxtl obcím možnost, aby o své existenci a její formě do jisté míry rozhodovaly samy (srov. § 10-12 zákona č. 367/1990). 27. Následné rozhodnutí zákonodárcxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxné omezení práva na samosprávu. Legitimitu a racionalitu tohoto opatření lze podložit několika argumenty. Období účinnosti zákona č. 367/1990 Sb., v xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxba místní samosprávy teprve usazovala. Nelze
a priori
brojit proti tomu, že se zákonodárce v jistém okamžiku rozhodl umožnit do budoucna pouze vznik oxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxl bylo dozajista vedeno jistými praktickými zkušenostmi s fungováním menších obcí a rovněž zájmem státu na tom, aby samospráva i výkon přenesené působxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxsprávy, která byla v rámci Rady Evropy přijata ve Štrasburku dne 15. října 1985 a jménem České republiky byla podepsána dne 28. května 1998 (publikována xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x stanoví, že místní společenství mají v rámci hospodářské politiky státu právo na přiměřené vlastní finanční zdroje, se kterými mohou v rámci svých prxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xakládají zdroje, které jsou místním společenstvím k dispozici, musí být natolik různorodé a pružné, aby umožňovaly, že tyto zdroje budou pokud možno sxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx, jak se jim přerozdělované zdroje mají přidělovat.
Nález Pl. ÚS 34/02 z 5.2.2003 (N 18/29 SbNU 141; 53/2003 Sb.):
Garance územní samosprávy podle Úxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxčanů vyrůstající z jeho vlastností a schopností... Ústava tuto schopnost umožňuje prosadit mimo jiné tím, že zakládá právní subjektivitu územních sxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxni se též potvrzuje demokratický ráz samosprávy v garanci volených zastupitelstev (čl. 101 odst. x x x x xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxtí, již je místní nebo oblastní společenství občanů způsobilé řídit, je svěřeno zákonodárci, čili státní moci (čl. 104), nikoli ústavodárci, který by xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xýznamu, které se svěří územním samosprávným celkům, počítají i ústavy řady dalších evropských států. Ústavou obecně vyjádřené právo na samosprávu jixxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxo oblastní úrovni bez větších zásahů ústřední státní moci... Český ústavní standard místní samosprávy je doplněn a obohacen standardem, který vyplývx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx9.1999, publikované v Radě Evropy pod č. 122 ETS a v České republice pod č. 181/1999 Sb. a č. 369/1999 Sb.
Charta
není klasickou smlouvou o lidských práxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx jí vyjádřená, která tvoří evropský standard místní samosprávy, jsou stěží přímo uplatnitelná (self-executing). Evropský standard územní samospráxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxí samosprávě určitý počet takových práv určených Chartou. Práva zaručená Chartou územní samosprávě smluvních stran jsou rámcová.
Charta
sama v řadě xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxě nezaručuje úplnou svobodu územní samosprávy. Ta není evropskou tradicí. Zákony, popř. další předpisy podle volby a tradice smluvních stran mohou poxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx podoby a postavení jednotlivých orgánů, určovat rámec pro hospodaření, přiznávat majetek a její finanční zdroje. Už vůbec
Charta
nečiní z územní samxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xni příslušné ministerstvo, ani Poslanecká sněmovna a ani příslušný přednosta okresního úřadu si dostatečně neuvědomili praktické důsledky změny v nxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx x x xxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxrého ústavního řádu, jímž byl systém národních výborů budovaný podle sovětského vzoru od místních přes okresní a krajské národní výbory až po Českou náxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxšší orgán státní moci" podle čl. 102 ústavního zákona č. xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx zákonodárné, výkonné a soudní, v němž Parlament České republiky, tvořený Poslaneckou sněmovnou a Senátem, má jen moc zákonodárnou a jakoukoli výkonnxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxhlasu s jejich trestním stíháním; dále ještě vykonává nezákonodárné funkce spočívající v možnosti zřídit vyšetřovací komisi pro vyšetřování věcí vexxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx podnětu, resp. doporučení apod.
Nález Pl. ÚS 1/96 z 3.12.1996 (N 120/6 SbNU 369; 294/1996 Sb.):
Ústavní soud považuje místní samosprávu za nezastuxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxti a v zájmu místního obyvatelstva regulovat a řídit část veřejných záležitostí.
Další
relevantní
rozhodnutí: nález Pl. ÚS 50/06 z 20.11.2007 (N 1xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xecond Edition. London: Sweet and Maxwell, 2008.
Balík, S. Komunální politika: obce, aktéři a cíle místní politiky. Praha: Grada Publishing, 2009.
xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxrtnerství. Brno: Masarykova univerzita, 2006.
Fasora, L.; Hanuš, J.; Malíř, J. (eds.) Občanské elity a obecní samospráva 1848 - 1948. Brno: CDK, 20xxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxní samosprávy. Právník, 1995, č. 5.
Hlavačka, M. Zlatý věk české samosprávy. Samospráva a její vliv na hospodářský, sociální a intelektuální rozvox xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxcí a krajů v České republice. Praha: C. H. Beck, 2003.
Kadečka, S.; Havlan, P.; Valachová, K. Právní regulace místní (a regionální) samosprávy. Brnox xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxní samospráva. Zákon o obcích v komentovaném znění. Brno: Občanské sdružení pro region a Doplněk, 2006.
Langášek, T. § 72 až 84. In Wagnerová, E.; Dosxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxrávy. In Kysela, J. (ed.) Deset let Ústavy ČR - východiska, stav, perspektivy. Praha: Eurolex
Bohemia
, 2003, s. 412-419.
Pospíšil, I. Národnostní oxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxx
xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xDK, 2005, s. 93-109.
Pospíšil, I. Nejnovější
judikatura
Ústavního soudu k obecně závazným vyhláškám. Časopis pro právní vědu a praxi, 2010, č. 1, sx xxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxní české samosprávy jako náhrady neexistujícího státu a jako předstupně státní samostatnosti. In Fasora, L.;
Hanuš, J.; Malíř, J. (eds.) Občanské xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxx x
1.
Jde o jedno z nejvýznamnějších ustanovení Ústavy, které zavádí princip její rigidity a současně vyjadřuje nezměnitelnost (nedotknutelnost) podxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxdní. Takto vyjádřenému materiálnímu ohnisku (jádru) Ústavy se jím přiznává privilegované postavení a především zvláštní ochrana před eventuálnímx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxterpretaci jak z hlediska použitých pojmů (ústava - podstatné náležitosti demokratického právního státu - základy demokratického státu), tak z hledxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx
xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxrá je tvořena vedle Ústavy také řadou dalších ústavních zákonů a především Listinou. Pro všechny předpisy mající sílu ústavního zákona (pro celý ústaxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxého právního státu nebo jeho základy nejsou v rámci ústavního pořádku definovány a budou postupem času předmětem
interpretace
v širších souvislostexxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxt není pouhou deklarací, ale přímo a bezprostředně účinným ústavním příkazem závazným pro všechny orgány veřejné moci.
K odst. 1
3.
Komentovaný oxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxetí je podle čl. 39 odst. 4 třeba souhlasu kvalifikované třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů. Ústavu, respx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xákonů. Ústavní zákony - obdobně jako některé další zákony vyjmenované v čl. 40 - musí ke své platnosti získat předepsaný počet hlasů v obou komorách Parxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxinovou většinu v jednotlivých komorách Parlamentu (všech poslanců - přítomných senátorů) je odůvodněna skutečností, že zatímco v Poslanecké sněmovxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x x x xxxx x xxxxxx x xxxxxxx zániku mandátu senátora se musí konat na jeho místo doplňovací volby, ledaže do konce jeho volebního období zbývá doba kratší než jeden rok (blíže komenxxx x xxx xxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxdí dosavadní úpravu. Doplnění Ústavy zase předpokládá připojení doplňujícího ustanovení k dosavadnímu textu. Pro oba případy platí kromě předepsaxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xýkaly podstatných náležitostí demokratického právního státu (více viz komentář k odst. 2). Vzhledem ke složitější proceduře přijímání ústavních záxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxším změnám došlo úst. zák. č. 300/2000 xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x Evropské unii), úst. zák. č. 319/2009 Sb. (doplnění čl. 35 o nový odstavec 2 umožňující další způsob předčasného rozpuštění Poslanecké sněmovny) a úxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xx
x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx) změnu nebo doplnění Ústavy nezbytné považovat také přijetí samostatného ústavního zákona, který ústavní pořádek rozšiřuje a pro který platí tytéž xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxvních zákonů, jež je součástí zákonodárné pravomoci Parlamentu podle čl. 15 odst. 1, a tudíž jejich obsah nelze omezovat pouze na přímé novelizace Ústaxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxo jiného ústavního zákona i jen nepřímo, a to tím, že bude ve vztahu k nim působit jako
lex specialis
. V tomto směru lze poukázat kupříkladu na úst. zák. č. 1xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxlečného stavu a v čl. 10 možnost prodloužení volebního období. V některých případech Ústava takové legislativní ústavodárné kroky explicitně předxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxh celků podle čl. 100 odst. 3).
K odst. 2
6.
Vedle zmocnění a procedury přijímání ústavních zákonů Ústava výslovně stanoví také jejich obsahové mexxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxel) a částí právní teorie je jim přiznáván nadústavní charakter. Jejich smyslem je ochrana materiálního ohniska (nebo jádra) ústavy, tedy základních xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxosti a nedotknutelnosti zpravidla vázán na explicitní taxativně vyjmenované části ústavy anebo vymezené ústavní principy. Tak například Základní zxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxví nebo zásad stanovených v článcích 1 a 20 je nepřípustná". Jeho čl. 1 postuluje jako základní hodnotu lidskou důstojnost a čl. 20 vyjmenovává základní xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxmco ústavy Řecka (čl. 110) a Portugalska (čl. 288) obsahují relativně velmi podrobný výčet ústavních klauzulí, kterým přiznávají věčný, nedotknutelxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xoci, principy územní samosprávy a v případě Portugalska i nedotknutelnost institutu ochrany ústavnosti (ústavní soudnictví).
7.
Nepřípustnosx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxho systému (nemůže být dosažena právní cestou). V podmínkách demokratického právního státu by totiž takováto změna vedla nebo mohla vést k popření zákxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxění Ústavy. Jde o omezení, jehož platnost se (stejně jako platnost Ústavy samotné) odvíjí přímo od rozhodnutí suveréna neboli originárního ústavodáxxx x xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxter bez přímé bezprostřední účinnosti a vymahatelnosti, nýbrž z něj vyplývá ústavní pokyn zavazující k ochraně materiálního jádra Ústavy všechny orxxxx xxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx podstatných náležitostí demokratického právního státu totiž není možná ani při dodržení všech formálních a procesních náležitostí pro přijetí ústaxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxrem Ústavy neměl přijmout. Pakliže je však ústavní zákon přijat, přichází jako
ultima ratio
v úvahu také jeho přezkum v řízení před Ústavním soudem, v xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx porušení (nález Pl. ÚS 36/01), nebo, není-li tato možná, jeho zrušení (nález Pl. ÚS 27/09).
9.
Ústavní soud odvozuje svou pravomoc k přezkumu ústavxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxstatných náležitostí demokratického právního státu pozbyla normativní povahy a zůstala toliko politickou, příp. morální výzvou". Podpůrně lze podxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxečnost výslovně zakotvuje [viz čl. 50 odst. 1, čl. xx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxž v čl. 83, podle něhož je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. Šimíček, s. 227). Jinak se ale názory na možnost přezkumu ústavního zákxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx5; dále např. Šimíček, 2009; Kysela, 2010; proti zejména Mikule, 2010; Pavlíček, 2011; Koudelka, 2010, viz literatura uvedená níže). V dosavadní praxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, jemuž nálezem Pl. ÚS 27/09 vyhověl.
10.
V právní teorii ani v judikatuře Ústavního soudu neexixxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxd již ve svém prvním nálezu ve věci ústavnosti zák. č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu (Pl. ÚS 19/93), konstatoxxxx xx x
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x
xxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxu, přičemž odstranění některého z těchto principů, provedené jakýmkoliv, byť i většinovým anebo zcela jednomyslným rozhodnutím Parlamentu, by nemoxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xezi
konstitutivní
demokratické principy podřaditelné pod pojem podstatné náležitosti demokratického právního státu patří princip svrchovaného xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxnového rozhodování ve svobodném hlasování a ochrany menšin podle čl. 6 (nález III. ÚS 31/97), princip samosprávného územního uspořádání a autonomie xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x x xxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx nezávislosti soudnictví podle čl. 81 (nález Pl. ÚS 34/04) a zakotvení a ochrana základních lidských práv a svobod, zejména úprava podle čl. 1 až 6, čl. 1xx xxx xx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx náležitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2). Výčet konstitutivních hodnot a podstatných náležitostí demokratického právního státu, xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xstavní principy, zejména pro ústavní soudnictví.
11.
Prostor pro přijímání ústavních zákonů stojících mimo dosavadní ústavní pořádek, jejichž xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxek zná jen dva druhy zákonů - prosté a ústavní, přičemž u zákonů obyčejných rozlišuje pouze podle požadavků na proceduru jejich přijímání zákony, které xxxxx xxx xxxxxxx x xxxx
xxxx
xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xe zákon o státním rozpočtu - viz komentář k čl. 42 odst. 2). Pokud by obě komory Parlamentu přijaly předepsaným způsobem a požadovaným kvorem zákon, kterx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx
xx xxx
xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx x ústavnímu pořádku a souladnosti s jeho principy. V takovém testu neobstál před Ústavním soudem úst. zák. č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního oxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xmíněným požadavkům patrně dostál. Referenčním kritériem testu takto přijatého ústavního zákona by byla vedle
klauzule
nezměnitelnosti i podmínkax xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxd na posuzování pramenů práva takto: "Z pojmu právního státu, jenž nachází své zakotvení v čl. 1 Ústavy, vyplývá princip, dle něhož ani zákonodárce ani
exxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx přístupnosti a jasnosti. ... Dle přesvědčení pléna Ústavního soudu klasifikaci pramenů práva nutno odvinout v první řadě od obsahu právní normy, jež jx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
12.
V nálezu Pl. ÚS 27/09 Ústavní soud dovodil, že ústavní zákon, přijatý
ad hoc
, který ústavní pořádek nemění ani nedoplňuje, ale pro jeden konkrétní pxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxpadeného úst. zák. č. 159/2009 Sb. s imperativem nezměnitelnosti podstatných náležitostí demokratického právního státu podle čl. 9 odst. 2 jak v nexxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx Porušení komentovaného odstavce shledal Ústavní soud i v obcházení jednoho ze základních ústavních principů zákazu retroaktivity ve spojení s princxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxratických orgánů veřejné moci, včetně znalosti jejich volebního období. Pokud se jednorázovým ústavním zákonem zkrátilo volební období Poslanecké xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxla jiný postup, dospěl Ústavní soud k závěru, že šlo o porušení ústavního zákazu zpětné účinnosti právních norem. Ústavní soud by takový postup považovxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxí katastrofy.
13.
Pro úplnost je třeba dodat, že v nálezu Pl. ÚS 27/12 se Ústavní soud ztotožnil se závěry Nejvyššího správního soudu, podle něhož poxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxdstavuje změnu podstatných náležitostí demokratického právního státu (srov. usnesení NSS Vol 11/2012).
K odst. 3
14.
Logickým navázáním na klaxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx, který by představoval odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu. Zákaz takového výkladu je
prima facie
adresován orgánům aplikace prxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxx
x xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxárné a orgánům územní samosprávy. Použitý pojem "základy demokratického státu" není totožný s podstatnými náležitostmi demokratického právního stxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xteré pro oblast aplikace práva požívají stejně privilegované postavení a ústavní ochranu. I v tomto případě ústavodárce dále nedefinuje základy demoxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx
Nepřijaté návrhy změn
PS 1993-1996 tisk 1705/1995.
Judikatura
Ústavní soud
Nález Pl. ÚS 27/12 z 7.1.2013 (N 2/68 SbNU 37):
53. Stěžoxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxá Ústava v čl. 56 odst. 5. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal důvody k zahájení řízení o zrušení zákona či jeho jednotlivých ustanovení, může zde txxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxtup k volené funkci za přiměřené. Toto množství vychází z úvahy ústavodárce, v níž je nepochybně reflektována skutečnost, že ústavní systém České repuxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxdenta. Konkrétní počet petentů je pak odrazem úvahy o tom, kde leží hranice dostatečné podpory kandidáta jako projevu serióznosti jeho kandidatury. Txxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xůvodu nelze akceptovat ani námitku stěžovatele týkající se jeho diskriminace ve srovnání s kandidáty navrženými skupinou poslanců či senátorů, nebox xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx z 10.9.2009 (N 199/54 SbNU 445; 318/2009 Sb.):
Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře důrazně dal najevo nezbytnost ochrany materiálního ohniska úxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x na Ústavní soud samotný. Byl-li (sp. zn. Pl. ÚS 36/01) konfrontován s ústavním zákonem (měnícím a doplňujícím Ústavu), který soud považoval za stojící x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xxalogií se zásadou priority ústavně konformní
interpretace
před derogací). Na uvedeném právním názoru setrval i ve své další judikatuře [nález sp. znx xxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxí soud nezbytnost vztažení kategorie ústavních zákonů do rámce pojmu "zákon" v čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy z pohledu přezkumu jejich souladu s čl. 9 odxxx x xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx x xxxx xxk v souladu s hodnotami a principy, jimiž se řídí ústavní systémy v demokratických zemích. Ochrana materiálního jádra Ústavy, tj. imperativ nezměnitexxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x normativními důsledky. Alexander Hamilton v čl. 78 Listů Federalistů ukázal, že "prostředníkem mezi lidem a zákonodárným sborem mají být soudy, aby mxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxm. a) Ústavy by v něm zakotvená nepřípustnost změny podstatných náležitostí demokratického právního státu pozbyla normativní povahy a zůstala tolixx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxučit z rámce pojmu "zákon" kategorii zákonů ústavních, tuto skutečnost výslovně zakotvuje [viz čl. 50 odst. 1, čl. 62 písm. h) Ústavy]. (...) Intence přxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxny, podanému poslanci Petrem Tluchořem, Bohuslavem Sobotkou a Přemyslem Rabasem (sněmovní tisk 796): "S ohledem na současné rozložení politických sxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxdem na to, že k rozpuštění Poslanecké sněmovny a vyhlášení nových voleb může dojít až v případě, kdy by tři po sobě jmenované vlády nezískaly v Poslanecké xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxředkem k řešení této situace je konání předčasných voleb, ve kterých mohou občané vyjádřit nově svou vůli a ze kterých může vzejít nová Poslanecká sněmoxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx ústavní zákon tak nabízí řešení, které již x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxzentace (vláda i obě komory Parlamentu) nalezla shodu nad vyvoláním předčasných voleb cestou zvláštního ústavního zákona. ... Jde tedy o cestu k uspořxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xemokratického právního státu, jejichž změna je podle čl. 9 odst. 2 Ústavy nepřípustná. Respektuje zejména čl. 21 odst. 2 Listiny základních práv a svoxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx uvedeného ústavního zákona odezněly i argumenty v neprospěch jeho přijetí, a to z prostředí rozdílných politických stran (viz kupř. vystoupení poslaxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxové na 7. schůzi Senátu Parlamentu České republiky dne 28. května 2009). Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury na své 6x xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xřijala stanovisko, v němž uvedla: "Předložený návrh ústavního zákona není změnou Ústavy v podobě formulace obecného pravidla. Ústavních mechanismx xx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx nevede o předčasné volby, ale o cestu k nim - systémovou a ústavně konformní na jedné straně, potažmo
ad hoc
na straně druhé. Proto není odvolání se na práxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxn č. 69/1998 Sb. Oproti němu však chybí moment překvapení, neboť problém je znám a řešení navrhována. Měla-li by se cesta přijímání
ad hoc
ústavních záxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx realitou - získá charakter ,fasády'. Současně se každá politická krize přemění v krizi ústavní, neboť bude řešena ústavním zákonem. ... S předmětným nxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxe jen domnělých, neboť mimo
kompetence
(
ultra vires
) ústavodárce přijatých ústavních zákonů, jsou-li v rozporu s podstatnými náležitostmi demokraxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xormativní význam. ... Navržený ústavní zákon míří proti smyslu Ústavy jako řádu obecných a předem známých pravidel vládnutí, zasahuje do vztahů mezi xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xa jakoukoliv změnu Ústavy. Nikoliv však ve prospěch její stability, ale s rizikem
ad hoc
obcházení." Z obsahu návrhu na zrušení ústavního zákona č. 195xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxlývají tyto základní otázky: Jaké definiční, pojmové znaky vymezují dle Ústavy kategorii ústavních zákonů? Je bez dalšího ústavním zákonem zákon, jxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxence
(zmocnění) dle čl. 9 odst. 1 Ústavy anebo dle jiného výslovného ústavního zmocnění (čl. 2 odst. 2, čl. 10a odst. 2, čl. 11, čl. 100 odst. 3), a podmínxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx ústavy cestou speciálních ústavních zákonů, a to i pro jedinečný případ (což vedlo k nepřehlednosti ústavy a k její labilitě). O přípustnosti prolamovxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxvanými konstitucionalisty (C. Schmitt, G. Leibholz, C. Bilfinger). V evropské konstitucionalistice se od této doby prolomením ústavy rozumí následxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xstatní - učiněno odchylující se nařízení. ... Takováto prolomení jsou svou povahou opatřeními, a nikoli normami, pročež nejsou zákony v právněstátníx xxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xe týká nikoli zákonodárství, nýbrž suverenity." (C. Schmitt, Verfassungslehre. [1928], 8. Aufl., Berlin 1993, s. 103-105, 109-110) (...) Dle čl. 9 odxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxavních zákonů upravujících přesně vymezenou materii (čl. 2 odst. 2, čl. 10a odst. 2, čl. 11, čl. 100 odst. 3). Pro posouzení ústavnosti dodržení
kompetexxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xx xxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xx xxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxi doplněním, ani změnou Ústavy. Obsahově ústavní zákon pro jedinečný případ může nabýt dvou podob - buď jde o časově omezené suspendování Ústavy, anebo xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xemění, přičemž doplňované a doplňující ustanovení nejsou rozporná. Změna Ústavy znamená zrušení, resp. částečné zrušení určitého ústavního ustanxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxdované) ustanovení a ustanovení prolamující (v daném případě suspendující) jsou rozporná. Ústavní zákon č. 195/2009 Sb. je ústavním zákonem pouze fxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xrčeného subjektu (Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky zvolené v roce 2006) a konkrétní situace (skončení jejího volebního období dnem voxxxx xxx xx xxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx případ). Tato skutečnost je výslovně vyjádřena nejen v čl. 1 daného ústavního zákona, nýbrž i v čl. 2 (představujícím přímou novelu zákonů provedenox xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxku, zmocňuje-li čl. 9 odst. 1 Ústavy Parlament rovněž k vydávání individuálních právních aktů formou ústavních zákonů (např. k vydávání trestních roxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxvitele státního orgánu atd., atd.), odpověď zní - nikoli! Materiální náhled na posuzování pramenů práva Ústavní soud s naprostou jednoznačností vyslxxxx x x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxtavy, vyplývá princip, dle něhož ani zákonodárce, ani
exekutiva
nemůže s formami práva, tj. s prameny práva, nakládat libovolně, nýbrž se musí řídit hxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxfikaci pramenů práva nutno odvinout v první řadě od obsahu právní normy." Originární ústavodárce v čl. 9 odst. 2 Ústavy u principů zásadně identifikujxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu, porušení principu obecnosti zákona spadá do rámce nepřípustného narušení právního státu. Případnými výjimkami jsou buď případy přijetí aktu aplixxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx
xx xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx x xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx
xx xxx
x xxx xxjichž přijetí vypovídají výjimečné důvody splňující podmínky testu proporcionality (kupř. "výčtové" restituční zákony). Při absenci ústavního zmxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxu mohla být založena toliko ochranou materiálního jádra dle čl. 9 odst. 2 Ústavy. Jinými slovy vyjádřeno, ochrana demokratického právního státu formox xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxx
xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxí katastrofy, jejichž řešení neumožňuje ani Ústava, ani ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxalezl argumenty vypovídající ve prospěch nedodržení rámce zmocnění pro přijímání ústavních zákonů, jak je vymezen v čl. 9 odst. 1 Ústavy. Ústavní soud xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xe obecnost není účelem o sobě, jejím účelem je zajistit oddělení zákonodárné, výkonné a soudní moci, rovnost ústavní úpravy pro obdobné situace a tím vyxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx ústavního zákona, jako pojmového znaku kategorie právního státu, je proto ochrana svobody. Ve prospěch ústavní konformity ústavního zákona č. 195/2xxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx sněmovny, pročež nedošlo k omezení volebního práva občanů ani k zásahu do legitimity Parlamentu.
Relevantní
teze směřující vůči tomuto argumentu odxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxaného zákona spočívá především v tom, že vytváří
precedens
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxdnou, je to možné pokaždé. Ze stejných důvodů by mohl Parlament suspendovat pravomoc Ústavního soudu, pokud rozhodnutí Ústavního soudu odporují momexxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxvodů by mohl suspendovat Listinu základních práv a svobod, pokud je překážkou naplnění politických cílů. Zpochybnění základních právních jistot z poxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxecedentu neměli a nemají, jak jsem přesvědčen, nic takového v úmyslu, a svým návrhem chtějí jen zajistit konání předčasných voleb. Politická logika se xx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxx x odst. 2 výslovně říká, že měnit základní náležitosti právního demokratického státu je nepřípustné." (Viz vystoupení Michaela Žantovského dne 15. bxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx x xxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx x006 vůči uvedené argumentaci vyslovené v jeho prospěch odezněly
relevantní
protiargumenty, a to zejména v obsáhle citovaném stanovisku Stálé komisx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x1 odst. 2 Listiny zakotvuje i princip pravidelnosti volebních období (pravidelnosti výkonu volebního práva). Ústavní zákon
ad hoc
o zkrácení volebxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxnovení čl. 16 odst. 1 Ústavy výjimku. Ústavní soud uzavírá: Ani ústavodárce nesmí prohlásit za ústavní zákon normu, která charakter zákona, natož ústxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxavy) zcela eliminovalo. (...) Takto vyložená východiska představují základ pro přijetí odpovědi na výše zformulované otázky, týkající se pojmových xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xx. 9 odst. 1 Ústavy anebo dle jiného výslovného ústavního zmocnění (čl. 2 odst. 2, čl. 10a odst. 2, čl. 11, čl. 100 odst. 3), a podmínku materiální stanovenxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxy procedurální, podmínky kompetenční (zmocňovací) a podmínky materiální (souladu s nezměnitelnými principy demokratického právního xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxušení čl. 9 odst. 1 Ústavy, čl. 21 odst. 2 Listiny ve spojení s čl. 16 odst. 1 Ústavy a čl. 1 odst. 1 Ústavy v intenzitě zakládající zásah do čl. 9 odst. 2 Ústxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxediska, jímž je ústavní pořádek České republiky, jsou to stejně podstatné náležitosti demokratického právního státu - jejichž změna je ve smyslu čl. 9 xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxvního státu, které mají obvykle povahu obecných principů, je v konkrétních případech právě až výsledkem
interpretace
orgánů aplikujících Ústavu. Úxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxzením institucí a procesů (nález sp. zn. Pl. ÚS 19/93), tím se přihlásil k moderní koncepci právního státu, jenž je chápán nikoliv jako formální právní sxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxladních práv a svobod jednotlivců, rovných v důstojnosti a právech; k jejich ochraně je budován systém opírající se o zásady demokracie, svrchovanostx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxedenou změnou Ústavy, protože mnohé z nich jsou zjevně přirozenoprávního původu, a stát tedy není jejich poskytovatelem, ale může a musí je - jako ústavxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxnou mírou ochraňovat principy tvořící tzv. materiální ohnisko Ústavy, jejich konkrétní výčet není v žádném ústavním ustanovení ani v nálezech Ústavnxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxtě v případě, že by Ústavní soud zvolil jako měřítko svého přezkumu pouze toto materiální ohnisko, protože poměřován není určitý omezený problém, ale oxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxx xe kterými zbývajícími součástmi ústavního pořádku) již nikoliv. Ze shora uvedených důvodů tedy pro účely daného řízení vzal Ústavní soud v úvahu celý sxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxovat k navrhovatelem zpochybňovaným ustanovením Lisabonské smlouvy. (...) 110. Jak plyne z předchozího textu, referenčním hlediskem přípustnosti xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xx xxxná se zejména o ochranu základních lidských xxxx x xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxnárodních smlouvách z této oblasti a v ustálené judikatuře Ústavního soudu České republiky a Evropského soudu pro lidská práva. Již v této souvislosti xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx, jež mohou napadnout Ústavnímu soudu České republiky cestou individuálních ústavních stížností souvisejících s eventuálními (výjimečnými) excesx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx SbNU 31; 355/2005 Sb.):
Princip nezávislého soudnictví je jednou z podstatných náležitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 Ústavy). Poxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxjištění práv a svobod jednotlivců soudcem odčleněným od politické moci. Nezávislost soudců je garantována zárukami zvláštního právního postavení (xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxntujících zákonodárnou a zejména výkonnou moc, jakož i oddělením soudnictví od moci zákonodárné a výkonné (zejména uplatněním zásady inkompatibilixxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx
x soudcovském rozhodování.
Nález Pl. ÚS 36/01 z 25.6.2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.):
Z ústavní maximy dle čl. 9 odst. 2 Ústavy neplynou konsekxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxkyn Ústavnímu soudu, dle kterého žádnou novelu Ústavy nelze interpretovat v tom smyslu, že by jejím důsledkem bylo omezení již dosažené procedurální xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx/2001 Sb., a to v ustanoveních čl. 1 odst. 2, čl. 10, čl. 39 odst. 4, čl. 49, čl. 87 odst. 1 písm. a), b) a čl. 95 Ústavy. Ústavní zakotvení všeobecné inkorporxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxenčního hlediska ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách pro posuzování vnitrostátního práva Úxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxx xxxrž i vzhledem k ustanovení čl. x xxxxx x xxxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx x3/97 ze 17.12.1997 (N 163/9 SbNU 339; 30/1998 Sb.):
Moderní demokratická psaná ústava je společenskou smlouvou, kterou se lid, představující ústavoxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxstitucí. Dokument institucionalizující soustavu základních obecně akceptovaných hodnot a formující mechanizmus a proces utváření legitimních moxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x způsobu fungování demokratických institucí. Jinými slovy nemůže fungovat mimo minimální hodnotový a institucionální konsenzus. Pro oblast práva z xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxlosti.
Nález III. ÚS 31/97 z 29.5.1997 (N 66/8 SbNU 149):
Pojem demokratického státu dle čl. 9 odst. 2 Ústavy je interpretován Ústavním soudem, jakxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxvního státu. Konstatoval zároveň, že pojem demokratického právního státu je tvořen "konstitutivními principy demokratické společnosti", přičemž xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx
xxxxxpretace
doktrinární k podstatným náležitostem demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 a 3 Ústavy patří "především svrchovanost lidu x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x x x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xx xxstiny)" (V. Pavlíček, J. Hřebejk, Ústava a ústavní řád České republiky, Sv. I., Ústava České republiky, Praha 1994, s. 55), resp. vyjádřeno jinak jsou xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xx x xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx J. Hřebejk, V. Zoubek, Ústavní systém České republiky. Základy ústavního práva, 2. vydání, Praha 1996, s. 84). Z hlediska komparativního lze zmínit člx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx a vázanost legislativy, exekutivy a justice těmito právy, dále principy demokratického a sociálního státu, suverenity lidu, zastupitelské demokraxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xezměnitelnost základů státu, jeho parlamentní formy, jakož i řady výslovně uvedených základních práv a svobod. Rozsáhlým kazuistickým způsobem vymxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxbu moci, ochranu ústavnosti, nezávislost soudů a místní samosprávu.
Nález Pl. ÚS 19/93 z 21.12.1993 (N 1/1 SbNU; 114/1994 Sb.):
V rámci ústavního sxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxmám neznamená ještě jejich svrchovanost. Dokonce ani ve smyslu rozsahu zákonodárné
kompetence
v rámci ústavního státu nelze hovořit o svrchovanostx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxa, protože zákonodárce je vázán určitými základními hodnotami, jež Ústava prohlašuje za nedotknutelné. Česká ústava např. v čl. 9 odst. 2 stanoví, že xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx této ústavy postaveny nad zákonodárnou kompetenci a tím "
ultra vires
" Parlamentu. S těmito principy stojí a padá ústavní stát. Odstranění některého z xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xako odstranění tohoto ústavního státu jako takového.
Další
relevantní
rozhodnutí: nález Pl. ÚS 42/2000 z 24.1.2001 (N 16/21 SbNU 113; 64/2001 Sb.xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xako excesivní, podotýká soud, že se jedná o požadavek samotného ústavodárce. Soud není oprávněn jej přezkoumávat. Podle čl. 56 odst. 5 Ústavy je kandixxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxbliky oprávněnými volit prezidenta republiky. Navrhovatel sice argumentuje i protiústavností ústavního zákona č. 71/2012 Sb., kterým se mění ústavxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx. Navrhovatel nicméně nedovozuje pochybení ve formální proceduře přijetí ústavního zákona č. 71/2012 Sb. Je evidentní, že protiústavnost požadavkx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxentuje, že hranice 50 000 podpisů je nepoměrně větší než v sousedních srovnatelných zemích. Takovéto argumenty však nemohou být úspěšné. Již z podstatx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x Ústavy [nález sp. zn. Pl. ÚS 27/09 ze dne 10.9.2009 (N 199/54 SbNU 445; 318/2009 Sb.)]. Je však zjevné, že zavedení přímé volby prezidenta republiky a stxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xijak polemizovat. Soud je ostatně přesvědčen, že materiální jádro by nemohlo být zasaženo ani tehdy, pokud by ústavodárce "občanské" kandidáty vůbec xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xx x x xx xxxxx05.
Alexy, R. Pojem a platnost práva. Bratislava: Kalligram, 2009.
Aristoteles. Aténska ústava. Bratislava: Kalligram, 2009.
Bahýľová, Lxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xalaš, V.; Klíma, K. Srovnávací ústavní právo. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011.
Boguszak, J.; Čapek, J.; Gerloch, A. Teorie práva. Druhé přepracovanx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx
xxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x990, roč. 36, č. 6, s. 3-15.
Brejchová Lapčáková, M. Ústava a ústavné zákony. Bratislava: Kalligram, 2013.
Deset let Ústavy ČR: východiska, stavx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxliky. Brno: Masarykova univerzita a Jan Šabata, nakladatelství Doplněk, 2003.
Filip, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. Brno: Masaryxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxx, J. (eds.) Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.
Gözler, K. Judicial Review of Constitutional Amendments: A Comparatixx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xleš Čeněk, 2012.
Holländer, P. Materiální ohnisko ústavy a diskrece ústavodárce. Právník, 2005, roč. 144, č. 4, s. 313-336.
Holländer, P. Ústavxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx, P. Prezident republiky Václav Havel a jeho vliv na československý a český právní řád. Praha: ASPI, 2003.
Ihering von, R. Boj za právo. Bratislava: Kxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxa: Linde, 2009.
Jičínský, Z. Ústava České republiky v politické praxi. Praha: Linde, 2007.
Jirásek, J. K preambuli Ústavy. In Mlsna, P. a kol. Ústxxx xx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xlokočka, V.; Wagnerová, E. Ústavy států Evropské unie. Díl I. Praha: Linde, 2004.
Klokočka, V. Nové pojmy v Ústavě České republiky. Politologický čxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx x x xx xx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxké unie a právního řádu ČR očima tří rozhodnutí Ústavního soudu. Soudní rozhledy, 2008, roč. 14, č. 10, s. 357-366.
Koudelka, Z. Zrušení ústavního záxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxx xx xxxxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxis pro právní vědu a praxi, 2002, roč. 10, č. 3, s. 199-214.
Kysela, J. Předpoklady soudní kontroly ústavnosti ústavních zákonů.
Jurisprudence
, 201xx xxxx xxx xx xx xx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx Liberální institut, 1991.
Malenovský, J. Komentovaný návrh článků Ústavy České republiky upravujících její vztah k mezinárodnímu právu. Právníxx xxxxx xxxx xxxx xx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxx xx xx xx xxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx ucho materiálního jádra Ústavy. Soudní rozhledy, 2009, roč. 15, č. 10, s. 367-373.
Montesquieu, Ch. O duchu zákonů. Praha: V. Linhart, 1949.
Pavxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx komentář, 1. díl - Ústavní systém. Praha: Linde, 1998.
Pavlíček, V. Kdo je v České republiky ústavodárcem a problém suverenity. In Vantuchová, M.;
xxxxxx xx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx x xxxxtitučnej demokracii. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011.
Rousseau, J. J. O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva. Praha: V. Linhart, 1949.
xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxky - komentář. Praha: C. H. Beck, 2007.
Šamalík, F. Občanská společnost v moderním státě. Brno: Jan Šabata, nakladatelství Doplněk, 1999.
Šamalxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xx xx x xx xxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x protikladech restaurace. Praha: Masarykova dělnická akademie, 2009.
Šimíček, V. Materiální ohnisko ústavního pořádku, jeho ochrana a nález Ústxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxo soudu. Praha: Linde, 2009, s. 217-234.
Wintr, J. Desáté září českého ústavního systému.
Jurisprudence
, 2010, roč. 19, č. 1, s. 4-16.
Wintr, J. Pxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxx xx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxtava, neboli tzv. euronovelou Ústavy, došlo s účinností od 1.6.2002 k zásadní změně postavení mezinárodních smluv a jiných mezinárodněprávních závaxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxnatelnou s úpravami platnými ve vyspělých demokraciích a současně vytvořila ústavněprávní předpoklady pro to, aby se Česká republika mohla začlenit xx xxxxxxxx xxxxx
xx
x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxání obecné povinnosti dodržovat závazky podle mezinárodního práva; b) komplexního řešení postavení mezinárodních smluv prezidentského typu v českxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xákladě euronovely Ústavy čl. 10. Byl-li podle dosavadní úpravy vůči naprosté většině mezinárodních smluv uplatňován dualistický přístup a pouze k úzxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxu změnil. Ústava již nadále nerozlišuje mezi mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, které jako zvláštní kategorii zavexx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxechny mezinárodní smlouvy se stávají součástí českého právního řádu, jsou-li kumulativně splněny čtyři základní podmínky stanovené v hypotéze novéxx xxxxx xxx xxx
xx
x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxé zprávy v zájmu ctění hodnoty právní jistoty
eliminovat
pochybnosti o retroaktivních účincích novely. Euronovela Ústavy proto působí nepravě retxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxly závaznými před účinností této novely nebo až po ní, resp. zda byly před či po ní vyhlášeny. Článek 10 v tomto ohledu k mezinárodním smlouvám přistupujx xxxxxxx xxxx xx x xxxx xxxx xxxxxx x x xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx podmínek je zřejmé, že do budoucna bude ke všem takovým smlouvám přistupováno monisticky, součástí právního řádu se stanou přímo, aniž by bylo třeba daxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxšení bezesporu přispívá ke snazší orientaci v mezinárodních smlouvách a veškerá odkazovací ustanovení, obsažená dosti nepřehledně v celé řadě zvlášxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxy, které stanoví samotný čl. 10. Z tohoto důvodu by již v nově přijímaných zákonech odkazovací ustanovení obsažena být neměla. Jejich existence měla svx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxu čl. 10 splnění pouze právě uvedených čtyř podmínek. Součástí právního řádu se tak stanou i mezinárodní smlouvy, které Parlament provedl zákonem nebx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx zda je smlouva, která je součástí právního řádu, způsobilá k přímému použití, tedy vždy závisí na orgánu aplikujícím právo v konkrétní věci (zejm. soudxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxvení vnitrostátně uplatnit nemohou, takže i zde lze v otázce aplikační přednosti mezinárodní smlouvy hovořit o faktickém požadavku přímé použitelnoxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxatelná smlouva se stane součástí právního řádu, avšak aplikační přednost před zákonem ve smyslu čl. 10
in fine
může mít pouze tehdy, obrací-li se na suxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxá nejsou samovykonatelná, je třeba přikládat interpretační význam a pracovat v souladu s tím, že představují mezinárodněprávní závazek ČR ve smyslu čxx x xxxxx x xxxxxxx
xx
xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xo jeho režimu "mají xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xplikaci mezinárodní smlouvy podle čl. 10 a zákona se tedy neuplatní obecné výkladové metody
lex specialis
derogat generali a
lex posterior derogat lxxx xxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xí pro tyto případy přiznává aplikační přednost. Budou-li tedy zákony s mezinárodními smlouvami ve shodě, zásada
pactum
derogat legi se neuplatní, k axxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxbo účinnosti. Porušením mezinárodního práva se totiž zásadně stává až systematické používání takového zákona v praxi.
8.
J. Filip bezprostředně xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx smlouvu z hlediska
abstraktní
ani konkrétní kontroly ústavnosti. V podstatě to odpovídá i porovnání konečného textu euronovely s původním vládním nxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxch svobodách v mezinárodní smlouvě". Uvedený názor, po přijetí euronovely Ústavy všeobecně sdílený, byl však částečně narušen nálezem Ústavního soxxx xxx xx xxxxxx x xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxy již nepočítá s touto zvláštní kategorií lidskoprávních mezinárodních smluv a jejich speciálním postavením v českém právním řádu. Neznamená to všaxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xoudu, ani pak se pojem "mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách" z právního řádu zcela nevytratil.
9.
Ústava v návaznosti nx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxx xx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xe součástí právního řádu. Takovou mezinárodní smlouvou je v souladu s dikcí čl. 10 každá vyhlášená mezinárodní smlouva, k jejíž ratifikaci dal souhlax xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx
xx xxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxávního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. V tomto případě se však jedná o posouzení v aplikační rovině, nevyplývá z něj oprávnění xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxx xxzpor se zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10, by tak soudce při rozhodování konkrétní věci nepoužil. V případě rozporu jiného právního předpxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xx
xx xxxx
x xxxxx xxxxx xxx xx
xx xxxx
xoudce může, a to opět bez jakýchkoli derogačních účinků vůči zákonu či jeho jednotlivému ustanovení, přiznat aplikační přednost mezinárodní smlouvěx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxení Ústavnímu soudu.
10.
Jak bylo výše uvedeno, přijatá podoba euronovely Ústavy již nezahrnovala vládou původně navrhované přechodné ustanovxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxlmi záhy byla tato skutečnost podrobena kritice V. Pavlíčkem, jenž ostatně na absenci přechodného ustanovení poukázal už v roce 1999 v souvislosti s vlxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxtanovení, které bylo posléze doporučeno k vypuštění ústavněprávním výborem Poslanecké sněmovny jako nadbytečné. Rozhodnutí Poslanecké sněmovny nxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxou hojně a nejednotně upraveny v různých zákonech.
11.
Kamenem úrazu se podle V. Pavlíčka stává výraz "Parlament" obsažený v čl. 10. Velmi důležitox xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx jakýkoli zákonodárný sbor, "Parlament" s velkým "P" představuje konkrétní českou ústavní instituci. Přitom název "Parlament" se jako oficiální oznxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx
xxx
xx xxijetí euronovely Ústavy se zdálo, že se zvláštní kategorie mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách stala z hlediska platného úxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxž jsou přenášeny některé pravomoci orgánů ČR na mezinárodní organizaci nebo instituci, pak lze konstatovat, že Ústava po materiální ani procesní strxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xuronovele již nerozlišuje xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxostatnou kategorii mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách spolu s jejich specifickým postavením v českém právním řádu "vrátix xxxx xx xxxxx x xx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxčet předpisů (jde pouze o ústavní zákony) tvořících ústavní pořádek ve smyslu Ústavy nebyl výčtem taxativním. Z návrhu euronovely Ústavy lze bez větxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxřádku.
14.
Ústavní soud v odůvodnění nálezu využil příležitost k vyjádření názoru na praktické důsledky euronovely Ústavy: "Ústavní zakotvení vxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxu odstranění referenčního hlediska ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách pro posuzování vnitxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxx odst. 1 Ústavy, nýbrž i vzhledem k ustanovení čl. 1 odst. 2 Ústavy, a do jeho rámce zahrnout i ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských práxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x že součást ústavního pořádku tvoří nejenom ústavní zákony vypočtené v čl. 112 odst. 1 Ústavy, včetně Listiny základních práv svobod, ale rovněž mezináxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxhodnutí odůvodňuje Ústavní soud odkazem na čl. 9 odst. 2 Ústavy, podle kterého je změna podstatných náležitostí demokratického právního státu nepřípxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxvnímu soudu, dle kterého žádnou novelu Ústavy nelze interpretovat v tom smyslu, že by jejím důsledkem bylo omezení již dosažené procedurální úrovně oxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxhodnutí ve věci použitelný, je v rozporu s mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách, vyjít z úpravy aplikační přednosti a věc posxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxdloží k posouzení Ústavnímu soudu (viz též komentář k čl. 95).
xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxx
xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx ximž je ČR vázána a jež lze nalézt vyhlášené ve Sbírce zákonů, resp. ve Sbírce mezinárodních smluv. Článek 10 obsahuje dvě vzájemně související pravidlxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x) stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.
18.
Režimu čl. 10 tedy podléhají mezinárodní smlouvy, u xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxskou republikou ratifikována, 3) která je pro Českou republiku závazná a 4) která byla zákonem stanoveným způsobem vyhlášena.
19.
Pouze taková mexxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xoužitelnosti, resp. samovykonatelnosti mezinárodní smlouvy (self-executing treaty). Ten se však uplatní až v rámci aplikační přednosti mezinárodxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xx
xx xxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xx xxxu povahou bezprostředně aplikovatelná, tak má Ústavou předpokládanou aplikační přednost před zákonem, avšak pouze tehdy, stanoví-li zákon něco jinxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxi aplikační přednost před zákonem ve smyslu čl. 10 za středníkem.
20.
Ratifikace
mezinárodní smlouvy je vyvrcholením komplexního procesu sjedxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxní projednání. Aby se mezinárodní smlouva mohla stát součástí právního řádu, je nutné, aby byla ratifikována a aby
ratifikace
proběhla poté, co s ní vyxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxné sjednání mezinárodní smlouvy nepředstavuje definiční znak mezinárodní smlouvy podle čl. 10, takže ne všechny mezinárodní smlouvy, jež budou řádnx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxy. Takové mezinárodní smlouvy se označují jako smíšené smlouvy. EU a její členské státy stojí vedle sebe a společně tvoří jednu smluvní stranu. Podle jexxxx xxxxxx xxxx xxxx x x xxxxx xx xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxsu Parlamentu. Společný postup EU s členskými státy je v případě smíšených smluv nezbytný, protože EU nemá ve zvolené právní oblasti dostatek pravomocx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxavními předpisy.
Sjednávání mezinárodních smluv
22.
Ústava svěřuje v oblasti mezinárodněprávních otázek výsadní postavení prezidentovi rexxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xmluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy. Pokud Ústava prezidentovi republiky svěřuje oprávnění sjednávat a ratifixxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxliky podle všech dosavadních ústav.
23.
Oprávnění ke sjednávání mezinárodních smluv, nikoli však k jejich ratifikaci, může prezident republiky x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx rozhodnutím ze dne 28.4.1993 o sjednávání mezinárodních smluv o přenesení sjednávání a schvalování některých mezinárodních smluv na vládu, resp. na xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxm došlo k přenesení: a) sjednávání a schvalování mezinárodních smluv dvoustranných a mezinárodních smluv mnohostranných, které nevyžadují souhlas xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxnných, které svým významem nepřesahují rámec působnosti ústředních orgánů státní správy, přístup k nim a jejich přijetí, na člena vlády pověřeného říxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xmluv se týká pouze těch mezinárodních smluv, které k ratifikaci nevyžadují souhlas obou komor Parlamentu ve smyslu čl. 49 Ústavy, a které se tedy podle čxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxí mezinárodních smluv na vládu, bývají mezinárodní smlouvy označovány jako smlouvy vládní. Mezinárodní smlouvy sjednávané a schvalované z rozhodnuxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxrodních smluv navazuje na tradici podobných rozhodnutí vydaných na základě dřívějších ústavních úprav, kterými prezident republiky přenášel sjednxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxně vznikla. Sjednání mezinárodní smlouvy v sobě nezahrnuje oprávnění smlouvu ratifikovat. Avšak ne všechny mezinárodní smlouvy podléhají ratifikaxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx, popř. text samotné mezinárodní smlouvy. Tam, kde by mezinárodní smlouva ratifikaci nepodléhala, což však z hlediska české ústavní úpravy připadá v úxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxx x xx x x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx x xez
ratifikace
, tedy aby konečný projev vůle ČR být mezinárodní smlouvou vázána, byl vyjádřen jiným způsobem v souladu s Vídeňskou úmluvou o smluvním prxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxi moci výkonné, významnou roli při rozhodování, zda se určitá mezinárodní smlouva stane součástí právního řádu, hraje moc zákonodárná. V případech mexxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxárodní smlouvy nemohou být ratifikovány proti vůli byť jen jedné z komor Parlamentu, což značí, že význam zákonodárného sboru je v této oblasti nepominxxxxxxx
xxx
x xxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxy, kterou je na základě Ústavy oprávněn provést prezident republiky, to však samo o sobě ještě nestačí, neboť čl. 10 současně vyžaduje, že k takové ratxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxípadě, kdy by Parlament souhlas s ratifikací vyslovil, avšak prezident republiky by posléze z jakéhokoliv důvodu mezinárodní smlouvu neratifikovalx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxinárodní smlouvy a ostatní mezinárodněprávní závazky dualistickým pohledem, aniž by obsahoval obecné inkorporační pravidlo pro mezinárodní smlouxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xrávem. Typicky bývá souhlas zákonodárného sboru s ratifikací mezinárodní smlouvy vyžadován u mezinárodních smluv, které upravují otázky, které by jxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxzí rozhodovací parlamentní proces a jeho suverenitu tím, že by sama, bez parlamentní součinnosti, přijala mezinárodněprávní závazek, který je bez přxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxdmínečně nutný souhlas obou komor Parlamentu, tedy Poslanecké sněmovny i Senátu. Souhlas obou komor Parlamentu musí ratifikaci mezinárodní smlouvy xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx
xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxu čl. 49 Ústavy, budou vyslovení souhlasu Parlamentu vyžadovat také smíšené mezinárodní smlouvy, které vedle členských států uzavírá Evropská unie.
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xnímat jako určité zobecnění, neboť vymezení kategorií mezinárodních smluv, které ke své ratifikaci vyžadují souhlas zákonodárného sboru, se může lixxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxmor Parlamentu. Obě komory jsou v tomto schvalovacím procesu zrovnoprávněny, a proto se ústavodárce rozhodl při euronovele Ústavy opustit koncepcix xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxí o vyslovení souhlasu s ratifikací mezinárodních smluv je obsažena v zákoně o JŘPS a v zákoně o JŘS. Zatímco úprava jednání o mezinárodních smlouvách oxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxx
xxxxxx xxxxší, kdo by měl být předkladatelem mezinárodních smluv k jejich projednání v komorách Parlamentu. Z povahy věci a z ústavního vymezení kompetencí sjednxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxinárodních smluv Ústava svěřuje výlučně orgánům moci výkonné. Z Ústavy, xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxedkládá mezinárodní smlouvu Parlamentu k projednání. Tento postup by však neodpovídal vymezení vztahů mezi Parlamentem a mocí výkonnou, kdy prezidexxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxtí v oblasti sjednávání mezinárodních smluv odpovídá vláda, a to vůči Poslanecké sněmovně. Třebaže chybí výslovná úprava, lze usoudit, že mezinárodnx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxaxe je taková, že vláda návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací mezinárodní smlouvy zpravidla předkládá současně oběma komorám Parlamentu, což korexxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xx xxslovení souhlasu předkládala komorám Parlamentu nezávisle, takže by se projednávání smlouvy v obou komorách časově nepřekrývalo.
33.
Této situxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx ČR a USA o zřízení radarové stanice protiraketové obrany Spojených států v ČR a s ní související Dohody mezi ČR a USA o právním postavení ozbrojených sil Sxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x.10.2008, a Senát k jejich ratifikaci vyslovil souhlas dne 27.11.2008, avšak projednávání dohod v Poslanecké sněmovně se natolik zkomplikovalo, že sx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxtí tak vláda předešla tomu, aby Poslanecká sněmovna souhlas k ratifikaci dohod nevyslovila. Nastala tedy situace, kdy jedna komora - Senát - vyslovila x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
34.
V této souvislosti je otázkou, zda by takové usnesení komory zůstalo platné i pro její další volební období. Zde je třeba konstatovat, že z právnxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx voleb nebo při podstatné změně složení komory. Případné opětovné předložení věci k posouzení komoře Parlamentu v novém složení by bylo otázkou spíše pxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxlze však vyloučit ani situaci, kdy by komora Parlamentu, třeba i z vlastní iniciativy předtím, než mezinárodní smlouva bude ratifikována, souhlas k raxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xarlamentu s mezinárodními smlouvami pouze v pozitivním smyslu, tedy jako souhlas s ratifikací mezinárodní smlouvy jakožto podmínkou pro vznik mezinxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx smyslu, tedy v otázkách odstoupení od mezinárodní smlouvy, Ústava mlčí. Plně v duchu ústavní úpravy ale dávají odpověď na tuto otázku oba zákony o jednxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxament souhlas. Je to logické, neboť odstoupením od smlouvy přestává být smlouva součástí právního řádu, a jde-li o pramen práva, který má aplikační přexxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxxnodárné moci. Komory Parlamentu se budou vždy zabývat odstoupením od smlouvy, s jejíž ratifikací v minulosti vyslovil souhlas zákonodárný sbor, a to i x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx
xxx
xxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxstoupení od mezinárodní smlouvy, musí být vždy určitý a jednoznačný a musí být dán ke konkrétní, přesně identifikované mezinárodní smlouvě. Ústava nxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxdních smluv byl dán hromadně k celé řadě mezinárodních smluv. Stalo se tak konkrétně v souvislosti s přistoupením ČR k EU, k němuž došlo od 1.5.2004. Dne 2xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxvazků České republiky se závazky vyplývajícími z jejího členství v Evropské unii. Návrh reagoval na skutečnost, že se ČR v souvislosti s nadcházejícím xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxentu bylo navrženo, aby vyslovil souhlas s odstoupením celkem 75 mezinárodních smluv. Všechny tyto mezinárodní smlouvy byly v dokumentu přesně identxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxpretační obtíže z hlediska vyslovování souhlasu k ratifikaci mezinárodních smluv mohou nastat v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna. Přispíxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxmo jiné ve věcech mezinárodních smluv podle čl. 10. Toto ustanovení vyvolává výkladové pochybnosti, neboť Ústava stanoví, že zákonná opatření Senátx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxdovaly by jinak přijetí zákona. Z uvedeného proto není zřejmé, jaký je vztah úpravy vyžadující přijetí zákona ve vztahu k mezinárodním smlouvám podle čxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xam, kde by šlo o vyslovení souhlasu Parlamentu s ratifikací mezinárodní smlouvy, nelze rozhodně hovořit o "věci, která by jinak vyžadovala přijetí zákxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxit Senátu, aby v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, jednal o souhlasu s ratifikací mezinárodní smlouvy, která tak jako tak nevyžaduje přijetx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxěprávní závazek ČR. Podle J. Syllové je uvedené ustanovení Ústavy
obsoletní
.
38.
Senát, jakkoli jistě může i v době rozpuštění Poslanecké sněmovxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx x xxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxěna, nemůže žádným způsobem nahradit její souhlas s ratifikací mezinárodní smlouvy. Nadále totiž platí, že k ratifikaci mezinárodních smluv uvedenýxx x xxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xněmovna rozpuštěna.
39.
Ratifikace
mezinárodní smlouvy představuje akt, jímž se vnitrostátní projednávání mezinárodní smlouvy ukončuje a soxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxtavy ratifikuje mezinárodní smlouvy prezident republiky, přičemž se jedná o jeho výsadní oprávnění, které nemůže, na rozdíl od sjednávání mezinároxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xepubliky ještě není zvolen nebo nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx x x xxípadě, kdy úřad prezidenta je řádně obsazen a naplňován, a kdy tedy mezinárodní smlouvy ratifikuje prezident republiky, platí, že k platnosti prezidexxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxvé rozhodnutí nese nikoli prezident republiky, nýbrž vláda jako celek. V opačném případě nemůže rozhodnutí prezidenta republiky ratifikovat mezináxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxvovaly oprávnění k ratifikaci mezinárodních smluv, toto právo svěřovaly prezidentu republiky. Výjimkou byla pouze Prozatímní ústava 1918, která, a xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxila oprávnění prezidenta republiky zastupovat stát navenek. Následující úpravy již výslovně svěřovaly oprávnění ratifikovat mezinárodní smlouvy xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx definice není ani potřebná. Pro výklad pojmu
ratifikace
je třeba vyjít z úzké vazby, kterou
ratifikace
mezinárodních smluv má na mezinárodní právo. xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxm.
43.
V prvém případě, tady ve významu, který pojmu
ratifikace
přikládá vnitrostátní právo, jde o slavnostní potvrzení učiněné hlavou státu, že xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxm případě probíhá
ratifikace
jako vnitrostátní úkon a je ukončena již samotnou platností ratifikačního aktu prezidenta republiky, který ke své platxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxžadavek, aby
ratifikace
mezinárodní smlouvy byla oznámena depozitáři smlouvy spolu s postoupením ratifikačních listin k uložení.
44.
Ve druhéx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xmlouvou vázán, mající za následek vstup této smlouvy pro ratifikující stát v platnost. Rozdíl spočívá v tom, že v tomto druhém případě již akt
ratifikacx
xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxlouvy.
45.
Ratifikací mezinárodní smlouvy ve smyslu Ústavy se vytváří poslední vnitrostátním právem upravený předpoklad k tomu, aby se mezinárxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxx xakolik je prezident republiky při ratifikaci mezinárodní smlouvy suverénní. Jde o to, zda prezident republiky může odepřít ratifikaci mezinárodní sxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx problém nejsou jednotné, jak dokazuje např. polemika mezi V. Šimíčkem a Z. Kühnem, která proběhla počátkem roku 2009. Nelze přehlédnout ani postoj samxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxovací mechanismy, snad s výjimkou přijetí změny Ústavy, a akt prezidenta republiky je v tomto směru nezastupitelný. Právní řád neobsahuje žádné právnx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxlament. Úvahy o uplatnění impeachmentu považuji v souvislosti s ratifikací mezinárodní smlouvy za zcela bezpředmětné, neboť si lze stěží představitx xx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxa republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu, lze si jen obtížně představit situaci, xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxávního závazku. Zatímco v obrácené perspektivě, tedy v případě přijetí mezinárodněprávního závazku, je ohrožení uvedených hodnot představitelné, x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxvního přezkumu ústavnosti mezinárodní smlouvy Ústavním soudem, nepřevzetí mezinárodního závazku stěží může vytvořit skutkový základ pro aplikaci xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx teorie dělby moci, rozdělení ústavních úloh a kompetencí v rámci moci výkonné, jakož i z hlediska vymezení odpovědnosti z výkonu ústavních funkcí, takxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxě zakládajícím systém kolektivních stížností ze dne 9.11.1995. K ratifikaci této mezinárodní smlouvy, která je materiálně lidskoprávní mezinárodnx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxk Dodatkový protokol několik let odmítal ratifikovat. Skutečnost, že prezident republiky Dodatkový protokol neratifikuje, byla Kanceláří prezidexxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxvýznamné části politické reprezentace státu, je třeba znovu uvážit, zda by taková smlouva měla být ratifikována", přičemž se zde dovozuje, že právo učxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx proto zřejmé, že prezident republiky vychází z předpokladu, že jeho rozhodování o tom, zda mezinárodní smlouvu ratifikuje, či nikoliv, je zcela suverxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxlo u prezidenta republiky možné sledovat také v souvislosti s Římským statutem a Lisabonskou smlouvou.
48.
Předesílám, že se s názorem, podle něhox xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxdřují vůli Parlamentu, zda se určitá mezinárodní smlouva má, či nemá stát součástí právního řádu, a Parlament k vyslovení své vůle přistupuje až poté, cx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxřují vůli Parlamentu, co má být součástí právního řádu, přičemž možnost pozměnit text projednávaného dokumentu je z tohoto hlediska nepodstatná. Navxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xřehlasování jedné komory druhou - Senátu Poslaneckou sněmovnou - je na rozdíl od přijímání zákonů vyloučeno. Ústavní úprava tedy zaručuje vyšší váhu pxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxkaci vždy vyjadřuje vůli obou parlamentních komor, aby se konkrétní mezinárodní smlouva stala součástí právního řádu. Prezidentu republiky nepříslxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx
x xxxxxxxxtem přijatému zákonu. Jednak proto, že právo vrátit přijatý zákon je striktně omezeno 15denní lhůtou a vrácení zákona musí být odůvodněno. Navíc platíx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx důvodů má prezident republiky právo vrátit přijatý zákon.
Suspenzivní veto
bylo historicky podmíněno kontrasignací, takže sloužilo především jakx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxch zákonů. Stávající úprava v Ústavě, podle níž se kontrasignace nevyžaduje, je naopak v parlamentních republikách neobvyklá. Ústavní pořádek tak v kxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxu soudu na posouzení mezinárodní smlouvy v rámci preventivní kontroly ústavnosti. To odpovídá reprezentativní úloze prezidenta republiky v mezinárxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxgánem moci výkonné. Proto to bude vláda, která ponese odpovědnost za ratifikaci, neboť ratifikační rozhodnutí prezidenta republiky podléhá kontrasxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxodně předpokládat možnost podání návrhu Ústavnímu soudu na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem. I zde však platí, že prezident xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx může odepřít ratifikaci smlouvy, a to v podstatě z jakéhokoliv důvodu, pak je nutné vyžadovat, aby prezident republiky ve věci konal, a to ve lhůtách přixxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xůvodů svého postoje. Spočívá-li pochybnost prezidenta republiky v obavách z možného rozporu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, měl by prezidexx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxadný výrok Ústavního soudu, který je ex constitutione závazný pro všechny orgány a osoby, respektovat. Jakákoliv nedůvodná nečinnost prezidenta repxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxvního státu (Pl. ÚS 29/09).
52.
Vázanost mezinárodní smlouvou představuje institut, který je
relevantní
jak z hlediska práva vnitrostátního, txx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxi od vnitrostátního práva, nýbrž od práva mezinárodního, neboť vázanost státu mezinárodní smlouvou představuje právní skutečnost mezinárodněprávxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxo dohodou států, které se zúčastnily jednání. To odpovídá zásadě mezinárodně smluvní volnosti, přičemž právě explicitní úprava obsažená přímo ve smlxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxž existující smlouvě, výrazným způsobem ovlivnit. Není-li však v mezinárodní smlouvě takových ustanovení ani není učiněna dohoda smluvních stran, vxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxxxxxní vázanost spočívá v tom, že s vázaností mezinárodní smlouvou je spojena existence mezinárodněprávního závazku dodržovat mezinárodní smlouvu, a to x xxxxx xxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx
x xx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xx.
Vyjádření vůle státu být smlouvou vázán (např. ratifikací mezinárodní smlouvy) je sice pro vznik mezinárodněprávního závazku vyplývajícího z mezxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxé vesměs stanoví příslušná mezinárodní smlouva sama. Právě okamžik, kdy se vůči státu mezinárodní smlouva stane závaznou, je rozhodný pro počátek půsxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxe tedy říci, že mezinárodní smlouva je pro určitý stát závazná od okamžiku, kdy vůči tomuto státu vstoupila v platnost.
xxx
x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxatnost smlouvy vůči konkrétnímu státu. K tomu, aby taková platnost mohla nastat, je nezbytné, aby došlo i k platnosti objektivní, tedy platnosti mezinxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxmu státu. U takových mezinárodních smluv bude v praxi často stanoven požadavek, aby je nejprve ratifikoval určitý stanovený počet států, přičemž až tíxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xinit nic, co by mohlo zmařit její účel, a to ještě před jejím vstupem v platnost, což ale nelze považovat za vázanost smlouvou.
57.
V. Týč rozděluje poxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxadní vnitřní podmínkou je řádné schválení mezinárodní smlouvy v souladu s ústavními předpisy daného státu, a to jak uvnitř státu po řádném projednání pxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxzinárodněprávního závazku státu.
58.
Mezinárodní smlouva může rovněž stanovit, v souladu s dohodou smluvních stran, že bude smluvními státy aplxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxjí ratifikací. Podle Vídeňské úmluvy o smluvním právu platí, že smlouva nebo její část se prozatímně provádějí do okamžiku jejího vstupu v platnost, jexxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxstliže se státy, které se zúčastnily jednání, nedohodly jinak, skončí prozatímní provádění smlouvy nebo části smlouvy ve vztahu k určitému státu, pokxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxní je z pohledu vnitrostátního práva možné pouze tehdy, pokud jej právní úprava umožňuje. Zde lze uvést příklad prvorepublikové praxe předběžného proxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxských smluv podle Ústavy 9. května a podle úst. zák. o čsl. federaci, ve znění úst. zák. č. 493/1992 Sb. Stávající ústavní úprava předběžné provádění pxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx je zásadní, že stát se na obhajobu neplnění svých mezinárodních závazků nemůže dovolávat žádných norem vnitrostátního práva, a to ani práva ústavníhox xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxk, součástí právního řádu pouze taková mezinárodní smlouva, která je pro ČR závazná. Nejde ale přitom jen o počáteční xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxku pro to, aby mezinárodní smlouva zůstala i nadále součástí právního řádu. Pokud by pozbyla platnosti, resp. by její platnost vůči ČR z jakéhokoli důvoxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxí akt, např. v podobě příslušného sdělení oznámeného ve Sbírce mezinárodních smluv.
60.
Podle zákona o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxlášení dochází až v situaci, kdy se mezinárodní smlouva stane pro ČR závaznou a jde-li o mezinárodní smlouvu podle čl. 10, čímž je proces její inkorporacx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xe Česká republika vázána", když vázanost ČR je podmíněna tím, že smlouva je platná. Přesto se domnívám, že by výklad tohoto ustanovení neměl činit větší xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x době přijetí euronovely Ústavy. Ústava proto již neupravuje otázky platnosti mezinárodní smlouvy, jako to činila ve vazbě na vyhlášení mezinárodní xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xstava implicitně předpokládá, že i subjektivní platnost mezinárodní smlouvy vůči ČR vyplyne z mezinárodního práva. Bohužel tento fakt nebyl zákonoxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx
xxx
x xxxxxxx xx xxx x xxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx smlouvami, kterými byla vázána ČSFR, s výjimkou smluv spojených výlučně s územím Slovenské republiky. Navenek to pak ČNR na návrh zahraničního výboru xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxárodní smlouvy, které byly předepsaným způsobem vyhlášeny. Pouze a jedině takové smlouvy mohou ve smyslu čl. 10
in fine
požívat aplikační přednosti xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxouvy podrobněji neřeší a tuto otázku ponechává na zákonodárci. Vyhlášením mezinárodní smlouvy se inkorporační proces mezinárodní smlouvy završujex xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx vyhlášení mezinárodní smlouvy je nicméně otázkou ryze vnitrostátní.
64.
Dostupnost mezinárodní smlouvy zákonem předepsaným způsobem, která jx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxx
xxxxxxx x x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxí smlouvy bezprostředně vyplývají práva a povinnosti a kde je mezinárodní smlouva přímo použitelná jako pramen vnitrostátního práva. To však neznamexxx xx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxitrostátního práva, který text smlouvy zapracovává, a má tudíž transformační či adaptační povahu, je dostupnost textu mimořádně důležitá, neboť přexxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxisů způsobuje
deficit
v právu seznámit se s textem mezinárodní smlouvy, jehož znalost může mít význam i mimo území daného státu ve vztahu k ostatním smlxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxnnosti dodržují mezinárodněprávní závazky. Nevyhlášená mezinárodní smlouva nemůže být vnitrostátně aplikována, neboť opačný postup by se podobal xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
66.
V této souvislosti lze připomenout, že stávající ústavní úprava byla dána teprve euronovelou Ústavy. Pokud jde o dřívější ústavní úpravy, je txxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xodmínky jejich platnosti. Vyhlašování mezinárodních smluv tak bylo upraveno prostým zákonodárstvím. Právní úprava vyhlašování mezinárodních smlxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x
x xxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxnů a nařízení, který byl novelizován zák. č. 500/1921 Sb. z. a n. a po dobu do obnovení pravidelného ústavního života v Československé republice doplněx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx
x
x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxkoslovenské;
-
v zák. č. 214/1948 Sb., o sbírkách zákonů;
x
x xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx
x
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxných právních předpisů, postupně novelizovaném zák. č. 164/1968 Sb. a zák. č. 131/1989 Sb., nepřímo doplněném též zák. SNR č. 205/1968 Sb. a posléze zxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx
x
x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx
x
x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxrce zákonů České republiky;
-
v zák. č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, který je platný až do současnosti.
67.
Z hxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxuv, podle kterého se právní předpisy, nálezy Ústavního soudu a mezinárodní smlouvy, vyhlášené ve Sbírce zákonů podle dosavadních právních předpisů a xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxna. Pokud vezmeme v úvahu, že čl. 10 působí nepravě zpětně a vztahuje se i na mezinárodní smlouvy, které byly ratifikovány se souhlasem Parlamentu a vyhxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx byla řádně a zákonem předpokládaným způsobem vyhlášena podle v dané době relevantních právních úprav. To znamená, že mezinárodní smlouvou podle čl. 1x xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxxxxxxxx xx vyhlášení mezinárodní smlouvy proběhlo v souladu s tehdy platnou právní úpravou.
68.
Zůstává otázkou, zda na základě čl. 10 mohlo dojít k inkorpoxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx Sbírce zákonů - došlo předepsanou formou, nikoliv ovšem v úplném znění, ale toliko odkazem, kde se s jejich textem lze seznámit. V období let 1948 až 1989 xx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xostačuje naplnit požadavek formální publicity, nebo zda je třeba, aby bylo ve sbírce dosaženo i materiální publicity, tedy dostupnosti xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx a že mezinárodní smlouvy, které byly vyhlášeny nikoli v úplném znění, ale pouze odkazem, kde se lze s jejich textem seznámit, považuje za řádně vyhlášenxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxtupuje.
69.
Je však otázkou, zda by vzhledem k čl. 10 a s ohledem na jeho mimořádnou povahu nemělo být vyžadováno vyhlášení také ve smyslu zajištění xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxvku na dostupnost textu mezinárodní smlouvy ve sbírce. V opačném případě by se taková smlouva nemohla stát součástí právního řádu ve smyslu čl. 10 s aplxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxtí v archivu (příslušného) ministerstva ...," pak se lze domnívat, že pro dosažení inkorporace mezinárodní smlouvy ve smyslu čl. 10 by měla být zajištxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xutné přistoupit k republikaci mnohých mezinárodních smluv vyhlášených v období let 1948 až 1989. Pro důsledné naplnění principů právního státu by to vxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxdle mezinárodního práva.
70.
Primárním účelem vyhlašování mezinárodních smluv v příslušném úředním věstníku je zajištění dostupnosti mezinárxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx vyhlašování mezinárodních smluv nepřímo posloužit k tomu, aby bylo možné získat základní přehled o významu mezinárodních smluv pro právo daného státxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxnotlivých historických období.
71.
Dnem 1.1.2000 nabyl účinnosti zákon o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, který v řadě otázek souvisexxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxvaly v oblasti publikace mezinárodních smluv. Změna spočívá jednak v zavedení zcela samostatného věstníku určeného pro vyhlašování mezinárodních sxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxárodních smluv a úpravy jejich aplikačního postavení.
72.
Zákon stanoví, že ve Sbírce mezinárodních smluv se sdělením Ministerstva zahraničnícx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxnizací, jimiž je Česká republika vázána, d) dále sdělení Ministerstva vnitra o opravě tiskové chyby nebo o opravě překladu do českého jazyka.
73.
Mxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxamentem a týkají se pouze malého počtu fyzických a právnických osob, mohou být vyhlášeny bez uveřejnění plného znění jejich příloh. V takovém případě Mxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx z nich opisy a výpisy. Samotný text smlouvy však musí být publikován vždy, tedy i v případě, kdy na přílohy smlouvy bude pouze odkázáno. Smlouvy jsou ve Sbxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxní smlouvy v češtině zněním autentickým, v překladu do českého jazyka. V případě rozdílu mezi překladem do českého jazyka a cizojazyčným autentickým zxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxnosti ČR za řádné neplnění smluvního závazku, neboť mezinárodní právo nebude k českému překladu při případném sporu přihlížet, a vychází plně z Vídeňsxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxx
xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xdpovídá v mezích své působnosti příslušné ministerstvo, jiný příslušný ústřední správní úřad nebo Česká národní banka. Zjistí-li Ministerstvo vnitxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxtva zahraničních věcí. Smyslem je zajistit promptní opravu nesprávného překladu při zohlednění stanoviska Ministerstva zahraničních věcí.
75.
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxárodních smluv je den rozeslání příslušné částky Sbírky mezinárodních smluv, který je uveden v jejím záhlaví. Podle zákona přitom platí, že smlouvy se xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxtní, nikoli z hlediska mezinárodního práva, což nemá žádný vliv na existenci mezinárodněprávního závazku ČR plynoucího z mezinárodní smlouvy. Stále xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx které vstoupí v platnost (stanou se pro ČR závaznými) v budoucnu. Z tohoto pohledu by bylo optimální vyhlášení smlouvy nejpozději v den jejího vstupu v pxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxnou pro ČR, neumožňuje.
76.
Mezinárodními smlouvami, které se obligatorně vyhlašují ve Sbírce mezinárodních smluv, jsou rovněž smíšené smlouvyx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxdnou výjimku, byť by ji Ústava zřejmě připouštěla, jestliže by dostupnost textu mezinárodní smlouvy byla zajištěna jiným právem předpokládaným způxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxuvy, které se obsahově liší, jeden v tuzemské sbírce a druhý v Úředním věstníku EU.
77.
Obecně lze konstatovat, že zavedení samostatného úředního vxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxárodněprávních závazcích ČR. S tím ovšem souvisejí i některé sporné momenty. Za problém právní úpravy Sbírky mezinárodních smluv lze považovat její hxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxodních smluv zhoršila. Přes veškerá pozitiva stávající úpravy totiž platí, že výčet orgánů, u nichž musí být Sbírka mezinárodních smluv dostupná k nahxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx x x xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxonů a Sbírce mezinárodních smluv provedenou zák. č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřaxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxtuje v současné době pouze 14 krajů jako vyšších územních samosprávných celků, včetně hlavního města Prahy. Zákon o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodníxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxna alespoň dostupnost Úředního věstníku EU, a to stejným způsobem, jako tomu je v případě Sbírky mezinárodních smluv.
Související ustanovení ústaxxxxx xxxxxxx
xxx xx xx xxxx xxxx xxx xxx xxx xxx xxx xxx xxx xxx xxx xxx xxx xxx xxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxské a Slovenské Federativní Republiky.
Související xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx zakládající systém kolektivních stížností, přijatý ve Štrasburku 9.11.1995 (č. 80/2012 Sb. m. s.).
Související zákony a jiné právní předpisy
xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxárodních smluv podle čl. 24 a 38 SEU;
usnesení vlády ze dne 17. března 2009 č. 322 a 323.
Novelizace
Úst. zák. č. 395/2001 Sb., kterým se mění úst. záxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxkatura
Ústavní soud
Nález Pl. ÚS 66/04 z 3.5.2006 (N 93/41 SbNU 195; 434/2006 Sb.):
Z článku 1 odst. 2 Ústavy ČR, ve spojení s principem spolupráce, xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxy evropské integrace a spolupráce komunitárních orgánů a orgánů členského státu. Pokud tedy existuje několik interpretací Ústavy, jejíž součástí je xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x EU, je nutno volit výklad, který podporuje realizaci tohoto závazku, a nikoli výklad, který tuto realizaci znemožňuje. Tyto závěry se vztahují i na výkxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxsprávy xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xež vstoupila v účinnost pro Českou republiku 1.9.1999, publikované v Radě Evropy pod č. 122 ETS a v České republice pod č. 181/1999 Sb. a č. 369/1999 Sb.
xxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxláštnosti jejího výkladu a aplikace. Pravidla jí vyjádřená, která tvoří evropský standard místní samosprávy, jsou stěží přímo uplatnitelná (self-exxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xmluvní strany mají povinnost zaručit své územní samosprávě určitý počet takových práv určených Chartou. Práva zaručená Chartou územní samosprávě smxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxh se územní samospráva bude pohybovat. Rozhodně nezaručuje úplnou svobodu územní samosprávy. Ta není evropskou tradicí. Zákony, popř. další předpisx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx za povinnost sledovat, její organizaci včetně podoby a postavení jednotlivých orgánů, určovat rámec pro hospodaření, přiznávat majetek a její finanxxx xxxxxxx xx xxxxx
xxxxxx
xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx
Náhradové dohody nepochybně nejsou a ani nebyly součástí českého (československého) právního řádu. Znamená to ovšem toliko to, že subjekty českého pxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxrodními soudy. Dlužno dodat, že přímá vnitrostátní použitelnost evidentně nebyla smluvními stranami vůbec zamýšlena. ... ‚Náhradové dohody? jsou oxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx se sice toliko o dohody mezivládní, jež tudíž přímo zavazují pouze vlády obou států, některá jejich ustanovení se však týkají i orgánů soudních. Pokud sxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xodle českého práva nemůže jít o postup protiústavní.
Nález Pl. ÚS 36/01 z 25.6.2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.):
Z ústavní maximy dle čl. 9 odst. x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxvního státu je obsažen i pokyn Ústavnímu soudu, dle kterého žádnou novelu Ústavy nelze interpretovat v tom smyslu, že by jejím důsledkem bylo omezení jxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxná úst. zák. č. 395/2001 xxxx x xx x xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxx xx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xormy, a tím překonání dualistické koncepce vztahu práva mezinárodního a práva vnitrostátního, nelze interpretovat ve smyslu odstranění referenčníxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxím soudem, a to s derogačními důsledky. Proto rozsah pojmu ústavního pořádku nelze vyložit toliko s ohledem na ustanovení § 112 odst. 1 Ústavy, nýbrž i vzxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxodách. Nepřímo pro tento závěr svědčí i ustanovení čl. 95 odst. 2 Ústavy, když jinak by je bylo nutno vykládat v tom smyslu, že v případě rozporu zákona s úsxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxských právech, jenž je ústavněprávně stejné povahy a kvality, je dle čl. 10 Ústavy povinen postupovat dle mezinárodní smlouvy. Ať by již takové rozhodxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxo nabýt případně i faktických derogačních důsledků. Pro dvě, svou ústavní povahou identické situace, by tak byla Ústavou vytvořena ničím neodůvodněnx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxerpretaci ustanovení čl. 1 odst. 2, čl. 10, čl. 87 odst. 1 písm. a), b), čl. 95 a čl. 112 odst. 1 Ústavy svědčí i skutečnost, že i po přijetí úst. zák. č. 395/xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx x x xxx xxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x předložit věc k posouzení Ústavnímu soudu nejen v případě rozporu zákona, či jeho jednotlivých ustanovení, s ústavním zákonem, nýbrž i v případě jejicx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxxxností obecného soudu předložit Ústavnímu soudu k posouzení rovněž věc, v níž dojde k závěru, že zákon, jehož má být při jejím řešení použito, je v rozporu x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxx/2000 Sb.):
Je pravdou, že Listina, xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxak nikterak nediskvalifikuje ústavní relevanci tohoto práva zakotveného ve výše uvedených mezinárodních smlouvách. V souladu s ustáleným principex xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxinárodní smlouvy o lidských právech, tak i moderní ústavy. Lze uvést čl. 60 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který stanoví, že "nic v txxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxny nebo každou jinou Úmluvou, jíž je stranou", stejně jako čl. 32 Evropské sociální charty, podle něhož "ustanovení této Charty nebudou na újmu těm ustaxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxám poskytováno příznivější zacházení". Mezi ústavními texty lze uvést např. Ústavu Ruské federace z r. 1993, jejíž čl. 55 uvádí, že ústavní katalog zákxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xapř. čl. 43 arménské ústavy z r. 1966 nebo čl. 17 odst. 2 albánské ústavy z r. 1998. Z uvedeného principu plyne, že neuvedení určitého práva (v tomto případx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách, přičemž má jednotlivec zaručeno "příznivější zacházení" (v tomto případě podle mezinárxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxvy v oblasti pracovního práva a sociálního zabezpečení, patří jen: Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických prxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx patří: Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Evropská sociální
charta
. Podle interní klasifikace úmluv samotné Mezinárodní organizacx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxrových svobodách. Úmluva č. 89, z roku 1948 - revidovaná, o noční práci, není tedy, jak je seshora uvedeného zřejmé, mezinárodní smlouvou o lidských práxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxx xxx xxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxstnávání žen. Pokud se týká dalších, v návrhu uvedených mezinárodních úmluv, lze mezi dokumenty, které splňují podmínky již citovaného ustanovení člx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx praví: "Nic z této úmluvy nebude na újmu ustanovení, jež mohou ještě lépe vést k dosažení rovnoprávnosti mezi muži a ženami, jež mohou být obsažena: a) v zxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxí práce žen je naplněním shora citovaného ustanovení úmluvy. V případech ostatních úmluv splňujících podmínku danou článkem 10 Ústavy ČR dospěl Ústaxxx xxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xe proto, aby byla mezinárodní smlouva součástí právního řádu České republiky a měla přednost před zákonem, potřeba splnit 4 podmínky: 1) souhlas Parlaxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx neprovedl mezinárodní smlouvu nebo její ustanovení zákonem. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že všechny mezinárodní smlouvy, které byly ratifixxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
x xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx součástí vnitrostátního právního řádu i mimo rámec těch, které se týkají lidských práv a základních svobod, avšak podmínila jejich účinky navíc souhlxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xmluvu, vyhlášenou pod č. 68/1970 Sb. - pozn. autorů] nedošlo. Její postavení jako pramene práva je proto podmíněno zákonným odkazem, což znamená, že jx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx x xxx xxxx
xxxxxxrační mezinárodní smlouvy)
Právní stav komentáře je ke dni 1.8.2015.
K čl. 10a
1.
Vedle obecného inkorporačního ustanovení čl. 10 Ústava po eurxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxí základ euronovely Ústavy, která měla vytvořit předpoklady pro vstup ČR do EU, k němuž došlo dne 1.5.2004. Souhlas k ratifikaci přístupových smluv všax xxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx x xx xx xxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxci nebo instituci a že k ratifikaci uvedené mezinárodní smlouvy je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxxx x xx xxeba, stejně jako k přijetí ústavního zákona, souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů. Článek 10a má vxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxnzivnějšímu zapojení ČR do rozvíjejících se struktur mezinárodních organizací či institucí, a dále kvůli vytvoření předpokladů odlišné procedury pxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxučásti rodiny evropských a světových demokracií.
3.
Článek 10a, ačkoliv primární motivací k jeho přijetí byl vstup ČR do EU, je formulováno obecněx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx. Článek 10a je koncipován tak, aby se dal použít na přenesení některých pravomocí orgánů ČR v podstatě na jakoukoliv mezinárodní organizaci nebo instxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xxxinárodní instituci. Například u Mezinárodního trestního soudu půjde spíše o instituci, v případě ES/EU by se jednalo o mezinárodní organizaci. Z povaxx xxxx xx xx xx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xy jejich pravomoc měla vykonávat mezinárodní organizace nebo instituce, typicky v trestněprávní oblasti, např. při převzetí trestního stíhání, pak xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx aby ČR mezinárodní smlouvou přenesla na mezinárodní organizaci některé, nikoliv všechny, atributy své působnosti svrchovaného státu. Přenesení těxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxnak vykonávaly orgány státní moci ČR. Přenos se může týkat některých pravomocí moci zákonodárné, výkonné i soudní. Limity pro přenos pravomocí jsou dáxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxtatných náležitostí xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxe některé, byť Ústavou blíže nespecifikované pravomoci, resp. přenést výkon pouze některé působnosti českých státních orgánů. Přenos pravomocí je nxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx x x xxxxxxx x xxxxxárodním právem, že si pravomoci, které přenesla na mezinárodní organizaci nebo instituci, opět vezme zpět a začne je vykonávat sama prostřednictvím sxxxx xxxxxxx
xx
x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxx xxxčástí právního řádu a bude jim přiznána aplikační přednost před zákonem. Tyto smlouvy, označované někdy -
cum grano salis
- jako smlouvy integrační, txxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx, nýbrž v referendu, neboť v takovém případě není formálně splněn požadavek čl. 10 Ústavy, aby se jednalo o smlouvu, k jejíž ratifikaci dal souhlas Parlaxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxx
x xxx xx xxxxx x
xxx specialis
vůči obecné úpravě podle čl. 10 a 49. V případě jiných smluv, než jsou smlouvy podle čl. 10a, nepředpokládal ústavodárce možnost konání refxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxa,
ad hoc
či obecného, pak z toho lze za požití argumentu a minore ad maius dovodit, že i smlouva, k jejíž ratifikaci by dal namísto Parlamentu souhlas lid x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxné a soudní jsou pouze vykonavateli této moci.
6.
V průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně bylo z původního vládního návrhu euronovely Ústavy xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x jiné právní předpisy nelze vykládat a používat způsobem neslučitelným se závazky vyplývajícími z členství ČR v mezinárodní instituci podle čl. xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xx stanoví mezinárodní smlouva podle čl. 10a, je právo takové mezinárodní organizace bezprostředně závazné a má přednost před právem ČR. Uvedené otázkyx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxva EU, proto musely být teprve následně řešeny soudní judikaturou. Jak k této otázce uvedl Ústavní soud, je "nepochybné, že přistoupením ČR k ES, resp. Exx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxdy bezpochyby došlo k onomu posunu právního prostředí, tvořeného podústavními právními normami, který nutně musí ovlivňovat nahlížení celého dosavxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxu samy o sobě v rozporu s demokratickou právní státností, resp. výklad těchto faktorů nesmí vést k ohrožení demokratické právní státnosti. Takový posux xx xxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx xx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx
xx
xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xáklad od mezinárodního práva veřejného. Zakládací smlouvy ES a EU jsou mezinárodními smlouvami přijatými v souladu s obecnými zásadami platnými pro vxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxcí smlouvy musely být přijaty a schváleny ústavně konformním způsobem v souladu s ústavními kautelami členských států. Primární právo bývá označovánx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxtné se alespoň obecně zmínit.
8.
Jedná se zejm. o některé prvky autonomnosti evropského sekundárního práva. SDEU rozlišuje mezi primárním a sekunxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx vyvstává problém, jaké vlastnosti má tento autonomní právní řád. SDEU, v souladu se zásadou self-restraint, omezil přezkum práva EU pouze na normy sekxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxem s prosazováním mezinárodního práva a jeho kodifikací na evropském kontinentě byl ovšem od počátku postaven SDEU před otázku, jak zajistit vymahatexxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxětem rozhodovací činnosti již v 60. letech 20. století a v dnes již notoricky známém rozsudku van Gend en Loos z roku 1963. Vznikem ES se začíná prosazovat xxxxxxxx xxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx x xxxxrostátnímu právu aplikační přednost. Aplikační přednost komunitárního práva se z pohledu SDEU uplatňuje jak vůči právu jednoduchému, tak i vůči právx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
10.
Český ústavodárce při euronovele Ústavy z praktických důvodů neřešil účinky práva EU vůči vnitrostátním právním normám. Tento postoj je v záxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxndárního práva ve vztahu k vnitrostátnímu právu. Tento postup lze ovšem vzhledem k dynamice vývoje evropského práva považovat za riskantní a spíše nehxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
x xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx, když konstatoval, že unijní právo má absolutní přednost před veškerým vnitrostátním právem, včetně práva ústavního. Postoj SDEU je pochopitelný, nxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxu možné připustit, aby absentovala doktrína, podle které by byl takový rozpor řešen. Členské státy si na počátku evropské integrace neuvědomovaly výzxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxo účinku unijního práva je zajištění jednotného používání unijního práva na území všech členských států.
12.
Pokud jde o otázku přenosu pravomocí xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xe do Ústavy nelze zakotvit ustanovení reflektující přenos pravomocí na EU, a to
expressis verbis
ve vztahu k této mezinárodní organizaci. Převažovax xxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxtuce mající trvalý a stabilní charakter. Ústavodárce se tak nenechal inspirovat např. čl. 23 GG, kdy německému ústavodárci šlo v první řadě o vymezení a xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx
xxx
xxxxxx xxxxx xxvely Ústavy nicméně s úpravou obdobnou německé počítal, když obsahoval čl. 10b, ve kterém bylo uvedeno, že: "Ústavní pořádek, mezinárodní smlouvy, kxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxky vyplývajícími z členství České republiky v mezinárodní instituci podle čl. 10a." Návrh čl. 10b tak dováděl do důsledků převod pravomocí ústavních oxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx vztah vnitrostátního práva a závazků vyplývajících z členství v mezinárodní xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxmi z členství v mezinárodní organizaci. Dominantním závazkem pak mělo být dodržování
acquis communautaire
, jehož specifikace se nejevila v Ústavě jaxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxádl názor, že žádná explicitní úprava vztahu vnitrostátního a unijního práva není na úrovni Ústavy nutná. Pokud jde o vlastnosti práva EU, zejm. o zásaxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxx.
14.
Koncepce národních států je v zásadě založena na koncepci neomezené suverenity státní moci. Státní moc musí svou legitimitu odvozovat vždy ox xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxru v lidu. Bez výjimky byla tato koncepce uplatněna i v ČR, která usilovala o vstup do EU. Pokud mělo dojít k omezení výkonu státní moci v ČR, pak musel být vyxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxezení suverenity ČR nad míru, jež by měla za důsledek vyprázdnění státní moci. Z tohoto důvodu bylo nezbytné vyřešit otázku, zda přistoupit na základě oxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx kterým není integrační proces fixován pouze na dosažení členství v EU, ale jde o obecné integrační ustanovení umožňující přistupovat i k jiným integraxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx
xxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxkoliv omezení nebo absolutní přenesení suverenity státu na EU. Tato terminologická jednota ústavních změn vychází z koncepce nemožnosti omezení stáxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xiný subjekt než lid, který by mohl svou suverenitu delegovat na jiného nositele moci či mu výkon části svých suverénních pravomocí propůjčit. Ústavodáxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxnosu pravomocí orgánů ČR, které by byly z hlediska lidu jako nositele suverénní moci ve státě nepřekročitelné. Takové
imanentní
meze přenosu výsostnxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx ratifikační proces má procesní specifika, jako jsou zvýšení kvora pro přijetí v Parlamentu nebo
obligatorní
předložení mezinárodní smlouvy ke schvxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xrotože přenos výkonu výsostných pravomocí se musí uskutečnit za demokratické spoluúčasti lidu jako nositele moci ve státě. Zavádění přezkumu mezináxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx. před jejich ratifikací.
16.
Materiální limity přenosu výsostných pravomocí nejsou ovšem jenom problémem novelizace Ústavy v roce 2001, ale i oxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx něž nemá evropský integrační proces žádný vliv; jsou to ústavní tradice, které mají svůj základ zejm. v historickém vývoji Československa, a dále je to xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxormujících se v průběhu 20. století. Na materiálním ohnisku Ústavy lze ukázat rozdílnost toho, co členské státy EU považují za klíčovou garanci zachoxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxo státu nezměnitelné. Obsah materiálního ohniska je tak určen obvykle na základě doktríny definované v nálezech Ústavního soudu (např. základní lidsxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxuka nezávislého soudnictví, přezkum ústavnosti právních norem, pluralita politických stran apod.). V ČR za materiální překážku integračního procexx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxké formy státu nebo změnu ve federativní stát). Členským státům EU je ovšem společná nezměnitelnost charakteru těchto států jako demokratických a práxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx ve vnitrostátních právních řádech. Přenosem pravomocí na EU ještě nedochází k definitivnímu vyřešení přednosti práva EU před právem vnitrostátním, xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
18.
První nález ve vztahu vnitrostátního práva a práva EU vyhlásil ÚS dne 8.3.2006 (Pl. ÚS 50/04), který se zabýval návrhem skupiny poslanců na zrušenx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx napadená ustanovení nařízení vlády zachovávají kontinuitu s protiústavní právní úpravou nařízení vlády č. 114/2001 Sb., která byla Ústavním soudem xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxerých podmínek provádění opatření společné organizace trhů s cukrem v odvětví cukru vybočit z ústavně stanoveného rámce. Navrhovatelé tvrdili, že vlxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xro zpracovatele cukru. Navrhovatelé xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx, je-li tato problematika upravena předpisem zákonné právní síly.
19.
V souvislosti s předmětem řízení byl Ústavní soud postaven před otázku, do jxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxxi na území národních států vyžaduje implementaci prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů. Je nutné poznamenat, že Ústavní soud nebyl dopoxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxd se vyslovil tak, že není oprávněn posuzovat otázky platnosti norem práva EU, nepřísluší mu, aby se zabýval ústavní konformitou předpisů práva EU v těcx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x1.
Ústavní soud tak převzal doktrinální přístup SDEU, který konstantně judikuje, že tam, kde se jedná o výlučnou regulaci právem EU, má toto právo na vnxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxnovených ústavním pořádkem. Tento doktrinální postup SDEU ovšem není bez výhrad akceptován ve všech členských státech. Existují oblasti, kde si státx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxru demokratického právního státu. Nejvyšší soudní orgány členských států ovšem tuto výjimku téměř bez výhrad vztahují pouze na oblast ochrany základxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxním standardů, které lze z hlediska českého ústavního pořádku vymezit jako podstatné náležitosti demokratického právního řádu. Ústavní soud tak přixxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxostmi SRN. Podstatný interpretační problém této doktríny, ke které se nyní připojil i Ústavní soud, spočívá v definování těchto podstatných náležitoxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxme přistoupením dočasně přestali vykonávat.
23.
Ústavní soud ponechal otevřenou otázku, zda je soudem, který je povinen ve smyslu primárního práxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xovinné k vznášení předběžné otázky v rámci ústavních řízení (např. Rakousko), některé zase nikoliv (např. Itálie). Ústavní soud konstatoval, že se jexxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xx xxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxležitost rozhodnout na základě stávajících právních výkladů. Konstatoval, že obecné principy práva EU nechá prozařovat do výkladu ústavního práva, xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxincipů, které nechává Ústavní soud "prozařovat" do českého práva, však měly a mají svůj základ a jasný obsah dávno předtím, než ČR propůjčila ES/EU výkox xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxuje vázanost členského státu obecnými principy unijního práva, z nichž je největší důraz kladen na postulát ochrany základních práv. Právě s poukazem xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxy, které jsou
komplementární
k právu EU. ÚS se tak neztotožnil s názory některých ústavních soudů členských států, které odmítají posuzovat předpisy
xxxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxx
xxx
xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xelze "přepisovat" do jakékoliv z forem vnitrostátního práva, protože vláda přenosem pravomocí na orgány ES/EU již nedisponuje oprávněním, na jehož zxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxx xx xS/EU nezbavila svých pravomocí, ale podmíněně je těmto orgánům propůjčila.
25.
Z hlediska významu je zásadní také nález Ústavního soudu ze dne 16.xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxů veřejného zdravotního pojištění dochází k zásahu do práv jejich výrobců a distributorů, a zda je proto třeba důsledně dbát na dodržování principů sprxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx x xx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xnijního práva do českého právního řádu. Podle jejich názoru to má přímý dopad i na vnímání pojmu ústavního pořádku, kdy jeho součást tvoří nově i normy prxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxhovatelů naplnění atributů právního státu podle čl. 1 odst. 1, přičemž tato povinnost dosahuje úrovně ústavního pořádku.
26.
Ústavní soud se
exprxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xosuzování ústavnosti vnitrostátního předpisu. Na druhou stranu jsou Evropská společenství, tak jako Česká republika, společenstvími právními. Na xxxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xomácích ústavních katalozích je blízká přístupu Ústavního soudu."
27.
Ačkoliv Ústavní soud zrušil napadená ustanovení zákona o veřejném zdravoxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxky, nýbrž pro rozpor s právem na spravedlivý proces, které je zaručeno v čl. 36 odst. 1 Listiny i dalších mezinárodních smlouvách podle čl. 10.
28.
Nx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xx xxoces přenosu pravomocí na EU je procesem podmíněným. Základním kritériem pro hodnocení podmíněnosti tohoto přenosu je lidskoprávní
kautela
a její dxxxxxxxxx x
xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxx
xxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxdní smlouvy s ústavním pořádkem. Vzhledem ke skutečnosti, že tomu tak bylo poprvé a navíc ve vztahu k tzv. Lisabonské smlouvě, je namístě se podrobněji txxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xi přenos pravomocí na supranacionální organizaci.
30.
Samotnému přijetí Lisabonské smlouvy předcházelo složité diplomatické vyjednávání, kdx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxován na základě předloženého návrhu konečný text tzv. Reformní smlouvy v souladu s mandátem schváleným na zasedání Evropské rady ve dnech 21. až 22.6.2xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxního ředitele Právní služby Rady. Konečný text Reformní smlouvy byl vypracován na neformálním zasedání Evropské rady v Lisabonu ve dnech 18. až 19.10.xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xFEU.
31.
Pokud jde o vnitrostátní schvalování, vláda schválila sjednání Lisabonské smlouvy v prosinci 2007. Samotná Lisabonská smlouva byla násxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxk a ministr zahraničních věcí K. Schwarzenberg. V lednu 2008 byla Lisabonská smlouva předložena Poslanecké sněmovně a Senátu k vyslovení souhlasu s jexx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xx.
Podle Ústavního soudu, jakož i např. podle vyjádření vlády jako účastníka řízení zaslaného Ústavnímu soudu, není Lisabonskou smlouvou dotčena chaxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxvního státu, která je podle čl. 9 odst. 2 nepřípustná. Nezměnitelnost materiálního ohniska sama o sobě postačuje k tomu, aby v ČR nemohlo dojít k úplné hxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx smyslu Ústavy. Hlavní poslání zmíněného článku tak spočívá v zachování demokratického právního státu, který je vyjádřen materiálními aspekty, jako xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxvního pořádku jako celku, a to včetně souvislostí spočívajících v přihlášení se ČR k myšlence evropské integrace. Historický výklad je zásadní a přihlxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxné v Lisabonské smlouvě ve světle objektivního hodnotového významu Ústavy, pak existuje prostor pro rozvíjení obsahu principů spoluutvářejících maxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx
xxx
x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xstavní soud zvolil za referenční kritérium pro přezkum unijního práva skutečnost, zda je právo EU aplikováno "způsobem slučitelným se zachováním zákxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xhledu zásadní rovněž pro přezkum souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem, byť Ústavní soud přistoupil k přezkumu Lisabonské smlouvy s celým úsxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxavomocí zavedených Lisabonskou smlouvou, nezískává EU jakékoliv atributy federálního státu. Pro federální státy totiž není charakteristická samoxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxpetencí (z něm. Kompetenz-Kompetenz). S ohledem na princip svěření pravomocí však EU nedisponuje Kompetenz-Kompetenz, jak ostatně potvrdil i BVG ve xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxderálními státy. Na základě státoprávního odůvodnění pak Ústavní soud dospívá k závěru, že "přenesení určitých kompetencí státu, které vyvěrá ze svoxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xůže naopak ve svých důsledcích znamenat její posílení ve společném postupu integrovaného celku. Integrační proces xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx x x x xxxxxx xx xxxxxxující globalizaci ve světě."
35.
V tomto ohledu je tedy třeba vykládat Ústavu, pokud jde o vztah čl. 10a a čl. 1 odst. 1 jako celek. Článek 10a nemůžx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xožné hovořit o ČR jako o svrchovaném státu. Ústava tedy stanoví určité limity přenosu svrchovanosti, jejichž nedodržením by byl již dotčen jak čl. 1 odxxx xx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx
x xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxkonodárci velký prostor pro uvážení. Lisabonská smlouva se zásady svěření pravomocí na základě rozhodnutí států jakožto pánů smluv nadále drží.
3xx
xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxvách. Pravomoci, které nejsou zakládacími smlouvami EU svěřeny, náležejí členským státům. S tím není v rozporu ani ustanovení Lisabonské smlouvy, ktxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxvářet a přijímat právně závazné akty pouze tehdy, jsou-li k tomu zmocněny nebo provádějí-li akty EU. Nejedná se tak o nově zaváděnou kategorii pravomocx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xstanovení.
37.
Existence výlučných pravomocí jednoznačně vyplývala ze SES, konkrétně z jejího čl. 5 odst. 2, který vymezoval zásadu subsidiaritx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxnnost pouze tehdy a do té míry, pokud sledovaných cílů nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodu jejich rozsahu či účinxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxlečné obchodní politice, kdy SDEU stanovil, že výlučná pravomoc ES brání v oblasti obchodní politiky přijetí vnitrostátních opatření ve stejné oblasxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxšiřuje.
38.
Ve vztahu ke kategorii sdílených pravomocí EU lze odkázat na obecný princip zakotvený v čl. 5 odst. 1 SEU: "Vymezení pravomocí Unie se říxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxí SEU a SFEU, která se týkají pravomocí EU a vymezení pravomocí mezi EU a členskými státy. To platí rovněž pro čl. 4 odst. 2 SFEU, které v návětí hovoří o sdílxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xravomocí, jedná se o výčet oblastí sdílených pravomocí, v nichž je EU v souladu se svými cíli zakotvenými v zakládacích smlouvách oprávněna vyvíjet činxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxou realizovány. Je však možné, a Lisabonská smlouva tak jednoznačně činí, zakotvit přesně vymezené oblasti, v nichž může normotvorba EU probíhat. Okrxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
39.
Nelze opomenout ani Protokol o výkonu sdílených pravomocí, připojený k SEU a SFEU, který výslovně uvádí, že pokud EU přijala v některé z oblastí sxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xx xelou oblast.
40.
Ústavní soud v této souvislosti v judikatuře zdůrazňuje hodnotový základ evropského integračního procesu s poukazem na skutečnxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxským státům EU. Jinými slovy, EU stojí na stejných principech a hodnotách jako ČR a Lisabonská smlouva na této skutečnosti nic nemění.
41.
Pokud jde x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxCC), který je druhým ukázkovým příkladem, kdy ČR byla posledním státem EU, který Římský statut ratifikoval. K historii schvalování a vnitrostátního pxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxí Mezinárodního trestního soudu uložila ministru zahraničních věcí ve spolupráci s ministrem spravedlnosti zpracovat a vládě předložit návrh na dalxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxe 17. července 1998," předložen v březnu 1999. Vláda pak svým usnesením ze dne 22.3.1999 č. 253
-
vyjádřila souhlas s podpisem uvedeného dokumentu,
x
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxepsal Římský statut s výhradou
ratifikace
, a
-
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxtátní právní předpisy a do 31.12.2000 vládě předložili návrh na opatření týkající se
ratifikace
Římského statutu Českou republikou.
Římský staxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxho statutu přímou novelou Ústavy. Předmětný návrh (PS 1998-2002 tisk 541) byl pak však ve druhém čtení Poslaneckou sněmovnou zamítnut. Záhy na to, v rocx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx. Poté, co Poslanecká sněmovna vrátila tento návrh ústavních změn vládě usnesením ze dne 30.10.2001 č. 1816 k dopracování, vzala vláda zpět i návrh na raxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx Římský statut oběma komorám Parlamentu k vyslovení souhlasu s ratifikací. S ratifikací Římského statutu jako mezinárodní smlouvy podle čl. 10a vyslxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxumentaci Ústavního soudu ohledně Lisabonské smlouvy, podle níž se mezinárodní smlouvy podle čl. 10a nestávají součástí ústavního pořádku, zdráhal xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxo aparátu Kanceláře prezidenta republiky (dostupné na adrese http://www.hrad.cz/cs/pro-media/informace-soudnim-sporum/5.shtml). Římský staxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xx xekretariátu OSN v New Yorku) uloženy dne 21.7.2009, takže Římský statut pro ČR vstoupil v platnost podle čl. 126 odst. 2 této mezinárodní smlouvy dne 1.1xxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx
xxxisdikce
ICC je pojímána jako komplementární; je jí možno uplatnit jedině tehdy, pokud selže vnitrostátní
jurisdikce
. Působnost ICC se přitom týká poxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xodmínek též zločinu agrese. Ve všech uvedených případech se jedná o zločiny, jejichž stíhání je možné i na podkladě vnitrostátních předpisů trestního xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxm možné vyslovit i domněnku, že uvedené zločiny jsou zakázány již samotným obyčejovým mezinárodním právem, aniž by na tuto skutečnost měla vliv případxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxe být porušen čl. 14 odst. 4 Listiny, podle kterého občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti. K tomu se vyjádřil Ústavní soud již ve svém nálezu Pl. ÚS 66xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx soud tehdy mimo jiné uvedl, že časově omezené předání občana k trestnímu řízení, probíhajícímu v jiném členském státě EU, podmíněné jeho následným opěxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx
xxx
xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxd ICC se nejedná o nucení k opuštění vlasti ve smyslu čl. 14 odst. 4 Listiny. Podobně jako v případě
extradice
na základě evropského zatýkacího rozkazu nxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxxm rozsudku, nebo po výkonu trestu či k jeho vykonání. Římský statut ani jeho případná aplikace předáním občanů ČR ke stíhání ICC soudu nejsou proto s čl. 1x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxx že platí pro všechny stejně, bez rozdílů založených na výkonu veřejné funkce, přičemž zejm. osoby zastávající funkce hlavy státu nebo vlády, člena vláxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxní důvodem ke snížení trestu. Případné imunity a zvláštní procesní pravidla stanovená vnitrostátním nebo mezinárodním právem pro veřejnou funkci osxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxená ustanovení Římského statutu v souladu s Ústavou danými imunitami prezidenta republiky, poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu.
46.
Při xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxodního práva, které jsou naprosto neslučitelné také s ústavním pořádkem. ČR se ústavně vymezuje jako demokratický právní stát založený na úctě k právůx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx chránit a rozvíjet ČR v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako součást rodiny evropských a světových demokracií. Podobně je pxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxdnot, které jsou českému ústavnímu pořádku vlastní, pak lze téměř s jistotou říci, že ústavodárce nemohl zamýšlet koncipovat tyto imunity natolik širxxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxy, jako jsou zločin genocidia, zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny. Opačný výklad by byl přímým popřením přirozenoprávního základu novodobx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxány principy, na nichž byl založen např. norimberský proces s nacistickými válečnými zločinci. Lze proto vyslovit přesvědčení, že Římský statut je i v xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xx xxložen, neporušila.
48.
Praktický příklad
kolize
vnitrostátního práva a práva EU. Pokud jde o otázku přesného rozhraničení pravomocí mezi člensxxxx xxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx soudu, ke kterému došlo v souvislosti s kauzou tzv. slovenských důchodů. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o citlivou a vysoce aktuální kauzu, je vhoxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx
xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx
xxxxx xxres
akt z důvodu překročení pravomocí, které členské státy přenesly na EU, došlo v judikatuře ústavních soudů členských států poprvé nálezem Pl. ÚS 5/xxx
xxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxvání vyrovnávacího příspěvku českým občanům bydlícím v ČR, kteří pobírají na základě dob pojištění získaných v bývalém Československu důchod od SR. Pxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxávacího příspěvku není možné omezovat podmínkou českého občanství a bydliště v ČR, neboť takové omezení představuje z pohledu práva EU nepřípustnou dxxxxxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxém systému zaniklé federace. Rozdělení závazků bylo provedeno ve dvoustranné Smlouvě mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení (č. 228/1993 Sb.), která obsxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxx xxx xxxto určené závazky přešly na ČR v souladu s čl. 4 úst. zák. o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky a čl. 4 Smlouvy mexx xx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x která pro oblast sociálních věcí přímo odkazuje na Smlouvu o sociálním zabezpečení.
51.
Vlivem rozdílného ekonomického a legislativního vývoje xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxských důchodech. Z tohoto důvodu se dotčené osoby domáhaly buď přiznání českého důchodu za tyto doby, nebo alespoň dorovnání nižších slovenských důchxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxečných případech v rámci odstraňování tvrdosti zákona vyhověly některým nárokům na dorovnání důchodu, avšak přijmout tento postup jako obecný princxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxé Federativní Republiky a Smlouvě o společném postupu při dělení majetku a z ní vyplývajícího omezení sukcese závazků veřejnoprávní povahy v souvisloxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xgenta bývalé ČSSR, jež mu měly být ukládány v tuzemsku za dobu do jeho zběhnutí. V tomto nálezu Ústavní soud nezpochybnil postavení ČR jako státu, jenž nexx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xlovenskou republikou nebo mezinárodní právo. Dále Ústavní soud v tomto nálezu zdůvodnil, že v případě veřejnoprávních závazků to může být v zásadě jen xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky, a učinila tak pouze a výlučně Smlouva, jež byla pojata i do závěrečného majetkového xxxxxxxxx xxxx xx x xx xxx xxxxxxx xxx xx xxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxvnímu soudu, který se ve svých nálezech odchýlil od svého právního názoru a s argumentací ochrany ústavních práv českých občanů v ČR (zejm. práva na přimxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xtěžovatelce, která po celý svůj produktivní život bydlela a pracovala na území Slovenska a teprve po přiznání důchodu v SR se v roce 1996 přestěhovala do xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxutích nestanovil podmínky pro vznik nároku na dorovnání slovenského důchodu ani pravidla jeho výpočtu, ale svou argumentaci opíral o české občanství xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx
xxx
x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xejm. omezujících podmínek českého občanství a bydliště na území ČR s právem EU, neboť xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxa, přičemž tento zákaz se vztahuje nejen na důchody, jakožto pojistné dávky sociálního zabezpečení, ale také na jakékoliv jiné sociální dávky a nároky xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxx xS 301/05); nicméně tento rozchod mezi judikaturou Ústavního soudu a základním principem práva EU nakonec vyústil v položení předběžné otázky Nejvyššxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxU, který ve svém rozsudku C-399/09 vyloučil, že by se důchodová dávka (což je i dorovnání nižšího slovenského důchodu) mohla poskytnout pouze českým obxxxxx x xxx
xxx
xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxx xx xxrany osob zvýhodněných (občané ČR), tak znevýhodněných (občané ostatních členských států EU). SDEU s ohledem na konstatované diskriminační omezení x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxu vlastním občanům (jakožto zvýhodněné skupině osob), ale že naopak toto dorovnání musí být poskytnuto - do přijetí opatření - i ostatním občanům EU bydxxxxx x xx x xxxx xxx
xxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxočívá v omezení výhod osob, které byly dříve zvýhodněny. Tím sám SDEU připustil jako řešení ze strany ČR, že obnovení rovného zacházení může být dosaženx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxí pouze na české občany bydlící v ČR je v rozporu s právem EU a není nadále možné toto pravidlo aplikovat.
58.
Na rozsudek SDEU ve věci C-399/99 reagovax xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xx xxci C-399/09 došlo k přehlédnutí důležitých skutečností, které vedou k závěru o nepoužitelnosti práva EU na danou situaci, a že v důsledku toho došlo k exxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxx xxxxx
x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxí soud členského státu v praxi ve svém nálezu využil doktríny tzv. vybočujícího právního aktu a prohlásil akt unijní instituce, v tomto případě SDEU, za xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx
xxx
xxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxkajících se rozhodování o důchodových nárocích osob, kterým vznikl nárok na dávku důchodového pojištění po 1.1.1993 - tedy po rozdělení společného stxxx x x xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxavřená "s přáním upravit vzájemné vztahy v oblasti sociálního zabezpečení". Tato Smlouva o sociálním zabezpečení upravuje jednak příslušnost k výplxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxšnosti nositele pojištění je sídlo zaměstnavatele daného občana ke dni rozdělení společného státu nebo naposledy před tímto datem, a to bez ohledu na txx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxedlivé a administrativně nenáročné, a nemohl předvídat následný vývoj ekonomiky a důchodových systémů obou smluvních stran.
61.
Potíže s aplikaxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxměřeným podle slovenských právních předpisů a podle českých právních předpisů začaly být poměrně výrazné, a zejm. poživatelé předmětné kategorie důxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxx xx xxx xx základě individuálních ústavních stížností opakovaně zabýval Ústavní soud. Ve svých nálezech dospěl k závěru, že "státní občané České republiky, ktxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xřídavek k úhrnu jejich (dílčího) starobního důchodu přiznaného českým nositelem pojištění a (dílčího) starobního důchodu přiznaného slovenským noxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxátu byly počítány jako doby české." (Pl. ÚS 5/12)
63.
Ve věci C-399/09 dospěl SDEU k závěru, že
judikatura
Ústavního soudu ve věci slovenských důchxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxnávacího příspěvku vztahovalo nejen na české státní příslušníky, ale též na migrující občany ostatních členských států EU.
64.
Na uvedený rozsudxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xx xoby důchodového zabezpečení získané před 1.1.1993 podle československých právních předpisů, které se považují podle Smlouvy o sociálním zabezpečexx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxního zabezpečení (ČSSZ), jimiž byl stěžovateli stanoven starobní důchod, aniž by však správní orgán a obecné soudy přihlížely k předchozí judikatuře xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xráce nejprve na území ČR a v letech 1969 až 1993 na Slovensku. ČSSZ stěžovateli přiznala starobní důchod ve výši odpovídající odpracované době na území Čxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx.
Ústavní soud se ve svém nálezu nejprve vyjádřil k závěru plynoucímu z rozsudku SDEU ve výše uvedené věci C-399/09. V úvodu rekapituloval všechna svá pxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx soudy zůstávají i v podmínkách EU vrcholnými ochránci ústavnosti, a to i příp. proti eventuálním excesům ze strany unijních orgánů. V tomto směru se Ústxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxi rozpadu československé federace a důsledků z toho plynoucích, zejm. s ohledem na to, že dobu zaměstnání pro zaměstnavatele se sídlem na území dnešní Sx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xstavní soud proto vyjádřil přesvědčení, že vztahy sociálního zabezpečení a nároky z nich plynoucí neobsahují v případě tzv. slovenských důchodů cizí xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxčení s ohledem na zápočet dob získaných v různých státech, nýbrž jde o problematiku důsledků rozdělení federace a rozdělení nákladů na sociální zabezpxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxa EU na danou situaci. V důsledku toho došlo k excesu unijního orgánu a postupu
ultra vires
. Ústavní soud vyjádřil přesvědčení, že k nesprávnému závěru dxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx
xxxxxxtura
Ústavního soudu porušuje právo EU. Pokud jde o novelu zákona o důchodovém pojištění, Ústavní soud k ní uvedl, že jejím účelem byla implementace roxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xx xxjvyšší správní soud svým usnesením ze dne 9.5.2012, v jiném leč skutkově velmi podobném případě, znovu obrátil na SDEU a předložil mu další předběžné otxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxyšším soudem státu v oblasti správního soudnictví, proti jehož rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky, byl v souladu s vnitrostátním právem xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxechny orgány ČR, včetně soudů, jsou totiž dle čl. 89 odst. 2 vázány vykonatelnými rozhodnutími Ústavního soudu. Pokud tato rozhodnutí zpochybní u nadnxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx ústavních soudů členských států.
70.
Jedná se zde
de facto
o zneužití institutu předběžné otázky pro jiné účely, než je rozhodnutí v konkrétním přxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xDEU o předběžné otázce v obdobném případě (28-30/62 Da Costa, 283/81 CILFIT, C-337/95 Parfums Christian Dior), a stejně i v případě, kdy se SDEU zabýval xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxanovení práva EU tak zřejmá, že není prostoru pro rozumnou pochybnost o tom, jak má být otázka, která v řízení vyvstala, zodpovězena (283/81 CILFIT). Taxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xa splnění povinnosti otázku položit, tyto soudy musejí jednat
bona fide
a nesmějí obcházet právo EU.
71.
Jsem toho názoru, že SDEU není příslušný k xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxrostátním právu, a že i meritorně je vnitrostátní pravidlo stanovené Ústavním soudem v souladu s právem EU. Evropské nařízení regulující koordinaci dxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxcích, zejm. s ohledem na to, že dobu zaměstnání pro zaměstnavatele se sídlem na území dnešní SR nelze zpětně považovat za dobu zaměstnání v cizině. Tato pxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xpravuje předmětné nařízení, nýbrž jde o problematiku důsledků rozdělení federace a rozdělení nákladů na sociální zabezpečení mezi nástupnické státxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxadu s jeho vlastní judikaturou jako důsledek jeho přesvědčení, že uvedené rozhodnutí SDEU vybočuje mimo rámec svěřených pravomocí, neboť v ostatních xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxého ústavního pořádku takové odchýlení přezkoumávat jiný orgán a zjišťovat, zda Ústavní soud uplatnil maastrichtskou doktrínu oprávněně, nebo zda jxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xvropským a vnitrostátním právem. Jde o specifickou situaci spojenou s rozdělením státu, která je unikátní a je omezena na konečnou množinu neopakovatxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx systém ústavního práva dostane do
kolize
se systémem práva EU. Je třeba mít na paměti, že právo EU a vnitrostátní právo tvoří, jak konstatoval Ústavní sxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xřípadě
kolize
s některými částmi ústavního pořádku a pro posouzení rozsahu přenesených pravomocí si Ústavní soud vyhradil poslední rozhodnutí. Zatxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxě vylučují.
74.
Na otázku, který orgán má v případě takového "konfliktu soudů" kompetenci posledního rozhodnutí, je však jednoznačně nutné odpovxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xoud. To také výslovně vyplývá z jeho judikatury, jež vládu zavazuje. Pokud by si jakýkoli jiný orgán činil nárok na rozhodování o aplikovatelnosti ústaxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxí instituce takové rozhodování přijímaly, či dokonce iniciovaly, šlo by o flagrantní nerespektování ústavního pořádku.
75.
Kolize
mezi ústavnxx xxxxxx x xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx
xxxyly přítomné v rozhodnutích jiných ústavních soudů členských států, avšak žádné z nich nedosáhly takových rozměrů jako střet mezi Ústavním soudem a Nexxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x x xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx
xxx 4 úst. zák. č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky;
euronovela Ústavy.
Související mezinxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx přijatý v Římě 17.7.1998 (č. 84/2009 Sb. m. s.);
SEU;
SFEU;
Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společnéx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxu a Slovenskou republiku, podepsaná 24.11.1999 v Bratislavě (č. 63/2000 Sb. m. s.);
Smlouva mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení, podepsaná 9.10.1992 x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxtění;
nař. vl. č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005;
nař. vl. č. 364/2004 Sb., o stanovení něktexxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxení společné organizace trhů v odvětví cukru.
Novelizace
Úst. zák. č. 395/2001 Sb., kterým se mění úst. zák. ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava ČR (účinnoxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx x33/55 SbNU 197; 387/2009 Sb.):
Demokracie v Evropské unii. 134. K otázce "demokratického deficitu" rozhodovacích procesů v rámci Evropské unie, jehx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxaného mandátu" (blíže k tomuto tvrzenému důvodu bod 7 tohoto nálezu) je třeba v první řadě poznamenat, že Lisabonská smlouva nijak nebrání členským stxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxi Evropské unie ze strany vnitrostátních zákonodárných sborů (k tomu srov. např. Kiiver, P. The National Parliaments in the European Union: A Critical xxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxlouvy přijetím vnitrostátních procedur k rozhodnutím případně přijatým na základě čl. 48 odst. 6 a 7 SEU (přestože výslovně formuloval svoje výhrady oxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx které samotná Lisabonská smlouva nijak neomezuje. [...] V obdobném smyslu se nedávno vyjádřil i generální advokát Soudního dvora Evropských společxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx "Demokracie [...] má, zejména ve Společenství, několik podob. Na úrovni Společenství má demokratická
legitimita
hlavně dva zdroje: buď je zajištěnx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxná Parlamentem, což je evropský orgán s přímou reprezentací, a Komisí, která je tomuto orgánu přímo odpovědná. Přímá demokratická reprezentace je nepxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxm a evropským rozměrem demokracie, aniž by jeden nezbytně převažoval nad druhým. Proto Parlament nemá v zákonodárném procesu stejnou pravomoc jako náxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx Časem se vyvinula rovnováha mezi pravomocemi svěřenými Parlamentu a dalším orgánům, která je dle vůle evropských národů vyjádřena různými normativnxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxké procesy na unijní a vnitrostátní úrovni se vzájemně doplňují a podmiňují. Navrhovatelé se ostatně mýlí, když tvrdí, že "zastupitelská demokracie mxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xemokracie na unijní úrovni nevylučuje realizaci týchž prvků předvídaných ústavním pořádkem České republiky, ani neznamená překročení hranic přenoxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx x xx xx xxxx xxxxx xstavy - lze volit jednoduchý jazykový výklad čl. 10a odst. 1 Ústavy, který umožňuje delegovat jen "některé pravomoci orgánů České republiky". Z toho pxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxx x xxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xřenosu svrchovanosti; jinými slovy, na základě článku 10a nelze přenést - jak již bylo uvedeno - takové pravomoci, jejichž přenesením by byl dotčen čl. x xxxxx x xxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxé souvislosti čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 10a Ústavy tedy jasně ukazuje, že existují také určité limity přenosu svrchovanosti, jejichž nedodržením by bxx xxx xxxxxx xxx xxx x xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx
x xxxxxx
x xxxxxx xolitickou, která poskytuje zákonodárci velké pole uvážení; zásah Ústavního soudu by tu měl připadat v úvahu jako
ultima ratio
, tedy v situaci, kdy byla xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x polský Ústavní tribunál ve svém rozhodnutí k ústavnosti přistoupení Polska k EU z 11. května 2005 [viz nález K 18/04, OTK ZU (2005) ser. A, nr. 5, pol. 49]. xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxktování materiálního ohniska Ústavy podle jejího čl. 9 odst. 2. Jedná se zejména o ochranu základních lidských práv a svobod, tak jak jsou zakotveny v Lxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x x xstálené judikatuře Ústavního soudu České republiky a Evropského soudu pro lidská práva. Již v této souvislosti lze předeslat, že významná však bude zexxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xeské republiky cestou individuálních ústavních stížností souvisejících s eventuálními (výjimečnými) excesy unijních orgánů a unijního práva do záxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxobení celé Ústavy; to platí tím spíše, že obecně a namnoze stručně koncipované ústavní texty jsou významově spojeny a opírají se o sebe jako jednotlivé sxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx, jenž by vedl k odstranění nebo ohrožení základů demokratického právního státu stanovený čl. 9 odst. 3 Ústavy. Povinností všech orgánů interpretujícxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxotknutelné a nezměnitelné. Obvyklou metodou, pomáhající potom překlenutí eventuálních sporných míst, je zásada ústavně konformní
interpretace
, pxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxez Pl. ÚS 50/04 z 8.3.2006 (N 50/40 SbNU 443; 154/2006 Sb.):
Ústavní soud není kompetentní k tomu, aby posuzoval otázky platnosti norem komunitárního pxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xoudním dvorem (dále jen "ESD"), požívají normy komunitárního práva aplikační přednosti před právními řády členských států ES. Podle judikatury ESD txxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxávem, včetně kritérií uplatňovaných v ústavní rovině. [...] Ústavní soud je tedy přesvědčen, že ačkoliv příslušná právní úprava je úpravou vnitrostáxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xe jedná o problematiku, jejíž původ pramení z komunitárního práva jako systému produkovaného mezinárodní organizací, na kterou Česká republika svým xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxrostředně závazným i uvnitř právního řádu České republiky. Ač tedy referenčním rámcem přezkumu Ústavním soudem zůstávají i po 1.5.2004 normy ústavníxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx a to v oblasti právní úpravy, jejíž vznik, působení a účel je bezprostředně navázán na komunitární právo. Jinými slovy, Ústavní soud v této oblasti intexxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxonem č. 395/2001 Sb. (tzv. euronovelou Ústavy), totiž představuje ustanovení umožňující přenos některých pravomocí orgánů České republiky na mezixxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx přístupové smlouvy závaznou pro Českou republiku, došlo k přenosu těch pravomocí vnitrostátních orgánů, které podle primárního práva ES vykonávají xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx propůjčila tyto pravomoci orgánům ES. V rozsahu těchto pravomocí, které realizují orgány xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxí. Toto propůjčení části pravomocí je ovšem podle Ústavního soudu propůjčením podmíněným, neboť originárním nositelem suverenity a z ní vyplývajícíxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Ona podmíněnost
delegace
těchto pravomocí se podle Ústavního soxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxti, druhá rovina se týká obsahových komponent výkonu státní moci. Jinak řečeno,
delegace
části pravomocí vnitrostátních orgánů může trvat potud, poxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx samotnou podstatu materiálního právního státu. Pokud by jedna z těchto podmínek realizace přenosu pravomocí nebyla naplněna, tj. pokud by vývoj v ES, xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx trvat na tom, aby se těchto pravomocí opětovně ujaly vnitrostátní orgány České republiky, přitom platí, že k ochraně ústavnosti je povolán Ústavní soux xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xodle čl. 9 odst. 2 Ústavy leží dokonce i mimo dispozice samotného ústavodárce. Ústavní soud již ve svém prvním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/93 (Sbírka rozhodxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xe
konstitutivní
principy demokratické společnosti v rámci Ústavy jsou postaveny nad zákonodárnou pravomoc a tím
ultra vires
Parlamentu. V dalším xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xnterpretovat v tom smyslu, že by jejím důsledkem bylo omezení již dosažené procedurální úrovně ochrany základních práv a svobod.
Další
relevantní
xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xbNU 665); nález Pl. ÚS 36/05 ze 16.1.2007 (N 8/44 SbNU 83; 57/2007 Sb.); nález Pl. ÚS 66/04 z 3.5.2006 (N 93/41 SbNU 195; 434/2006 Sb.); nález Pl. ÚS 39/01 z 3xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xozsudek z 22.6.2011, Landtová, C-399/09, xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx, 1997 I-6013; rozsudek z 6.10.1982, CILFIT, 283/81; rozsudek z 27.3.1963, Da Costa, 28-30/62; rozsudek z 5.2.1963, van Gend en Loos, 26/62.
Litxxxxxxx
xxx x xxx xxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xni 1.8.2015.
K čl. 10b
1.
Po vstupu ČR do EU došlo k přenosu některých vnitrostátních pravomocí na evropskou úroveň, mimo jiné i v oblasti zákonodárnxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxstí a současně vnitřní strukturovaností, neboť se opírá o hierarchii norem, která zaručuje jeho sourodost. Odrazem charakteru unijního práva je pravxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxsažená v těchto právních aktech se stávají, za podmínek stanovených primárním právem, pro členské státy závazná. Povinnost členských států EU dodržoxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxo principu mezinárodního práva
pacta sunt servanda
, který byl zakotven i do Vídeňské úmluvy o smluvním právu.
2.
Přenesením části právotvorných pxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx že 50% současné české legislativy je přímo právními akty Unie dotčeno. Omezení právotvorných pravomocí vnitrostátních parlamentů bylo v zájmu zajišxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx EU. Kontrolní působení vnitrostátních parlamentů v evropské agendě vyplývající z přenesení výkonu některých vnitrostátních pravomocí na evropskox xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxostátních parlamentů jsou vztaženy k procesu projednávání právních aktů EU (od představení návrhu legislativního aktu do jeho formálního schváleníx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx x xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
Postavení Evropského parlamentu a rovněž vnitrostátních parlamentů bylo výrazně posíleno Lisabonskou smlouvou. Důvodem posílení parlamentní konxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxtátních parlamentů se opírá o čl. 5 SEU, dle kterého "vnitrostátní parlamenty dbají na dodržování zásady subsidiarity a proporcionality", a je dále koxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx x x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxojeným ke Smlouvám.
6.
Úloha vnitrostátních parlamentů je po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost posílena především zavedením předběžné kontrxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxumala. Podle čl. 3 Protokolu č. 1 mohou vnitrostátní parlamenty zaslat odůvodněné stanovisko k tomu, zda je návrh legislativního aktu v souladu se zásaxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxtivního aktu a okamžikem, kdy je návrh zařazen na pořad jednání Rady ke svému přijetí nebo k přijetí postoje v rámci legislativního postupu. V této lhůtě xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xlasy (v případě dvoukomorových parlamentů má každá z komor jeden hlas).
7.
Systém tzv. žluté karty se aktivuje, pokud odůvodněná stanoviska o nedoxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxho dalším osudu (zachování návrhu, jeho změna či stažení) musí být odůvodněno.
8.
Systém tzv. oranžové karty se aktivuje, pokud odůvodněná stanovxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxhování návrhu, jeho změna či stažení) musí být odůvodněno. Pokud je rozhodnuto o jeho zachování, musí být v odůvodněném stanovisku uvedeno, proč je návxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxdnutí o tom, zda se v legislativním postupu bude pokračovat. V případě přijetí návrhu legislativního aktu, u kterého byl shledán rozpor se zásadou subsxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxmentu obrátit se na Soudní dvůr EU včleněn lisabonskými novelami jednacích řádů Poslanecké sněmovny a Senátu. V jednacích řádech obou komor je nyní uprxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx kvalifikovanou většinou místo jednomyslnosti podle čl. 48 odst. 7 SEU a v případě rozhodování Rady o určení aspektů rodinného práva s mezinárodním prvxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxutím. Nesouhlas jakéhokoliv vnitrostátního parlamentu má za následek, že se uvedené rozhodnutí nepřijme. Jde tedy o čisté právo veta.
10.
Poskytxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx, kde jsou stanoveny povinnosti unijních institucí. Obě komory Parlamentu tak dostávají přímo od Evropské komise všechny její dokumenty, včetně návrxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx jednání a výsledky zasedání Rady EU. Vnitrostátní parlamenty a Evropský parlament navíc spolupracují v rámci Konference parlamentních výborů pro evxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxtavuje čl. 10b. Článek 10b a související čl. 10a byly do Ústavy začleněny ústavním zákonem č. 395/2001 Sb., tzv. euronovelou Ústavy. Informační povxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxjde tedy jen o návrhy legislativních aktů, i když těm bude ze strany obou komor věnována největší pozornost. Článek 10b je konkretizován především v jexxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xoslanecké sněmovně a Senátu a ve Statutu Výboru pro EU.
12.
Poslanecká sněmovna i Senát si vytvořily výbory příslušné pro zpracovávání agendy EU. V xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxpečnostní politiky Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Vztah vlády a Parlamentu ve věci evropských záležitostí tak lze rozdělit do dvou záxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x x x xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x
13.
Vláda je povinna předkládat komorám dokumenty EU (Rady EU). V případě jednacího řádu Poslanecké sněmovny je uvedená povinnost vztažena k právnxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxximaci práva (ISAP). Odbor kompatibility Úřadu vlády zajišťuje přidělování gescí k návrhům legislativních aktů a k jiným dokumentům Evropské unie, kxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx x
xxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxy EU". Do systému ISAP mají kromě orgánů státní správy přístup pracovníci Parlamentního institutu a Kanceláře Senátu, a komory Parlamentu jsou tak infxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxům legislativních aktů. Stanovisko vypracovává jménem vlády gestor dokumentu (ministerstvo, jiný ústřední orgán státní správy nebo jiný orgán státxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxx xx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx v praxi projednávány a schvalovány Výborem pro EU.
16.
Výbor pro evropské záležitosti nebo Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost může vláxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xx x informuje o ní gestora dokumentu. Pokud jde o stanovisko k jinému dokumentu vypracované na žádost jedné z komor Parlamentu, je lhůta pro vypracování stxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxi může Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost požádat i v případě závazného opatření orgánů EU v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxentu vypracovat i na základě vlastního uvážení. Způsob přípravy stanoviska není ovlivněn tím, zda jde o stanovisko
obligatorní
, na vyžádání či z vlastxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxátu či jeho pověřeného výboru, aktuální informace a stanoviska vlády k legislativním aktům či jiným dokumentům EU, včetně informací o stavu jejich proxxxxxxxxxx
xxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxské záležitosti na základě jeho žádosti a povinnost informovat na jednání Výboru pro evropské záležitosti o postoji ČR k problematice projednávané v Rxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx x xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxké záležitosti následně po zasedání Rady zaslána zpráva z jejího jednání. Podle x xxxx xxxxx x xxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxečnostní a zahraniční politiky účastní mimo jiné zástupce vlády, který daný dokument odůvodní a seznámí Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnosx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xR s hlasem poradním.
19.
Specificky v případě Senátu jeho jednací řád stanoví další konkrétní informační povinnosti vlády vůči Senátu. Ustanovenx x xxxx xxxxx x xxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxdy - sekce pro evropské záležitosti, a zpráva o přejímání závazků vyplývajících z členství v EU do právního řádu, kterou předkládá Úřad vlády - odbor komxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxěnách smluv, na kterých je založena EU.
K odst. 2
20.
V první fázi se kontrolní pravomoc komor Parlamentu materializuje po obdržení dokumentu EU s pxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxropské záležitosti má povinnost projednat návrh aktu či jiného dokumentu EU bez zbytečného odkladu. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost roxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx návrhu závazného opatření orgánů EU v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky v Senátu lhůta stanovena není.
21.
V případě Sněmovny má Vxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxe za usnesení Poslanecké sněmovny, není-li usnesení zařazeno na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Výbor pro evropské záležitosti se tak stává "malým xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xSyllová). Na rozdíl od Poslanecké sněmovny má vyjádření Senátu k evropským záležitostem v zásadě podobu usnesení pléna Senátu.
22.
Výbor pro evroxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxnání o návrhu na pořad schůze Sněmovny jen ojediněle. Usnesení výborů i komor, která přijaly k dokumentům EU, jsou vládě postupovány prostřednictvím dxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxřednictvím automatizovaného e-mailu.
23.
Pokud xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xU situace různá. Tradičně "silné" parlamenty se zaměřují na kontrolu vlády a jejího postupu při vyjednávání konečné verze dokumentu EU v Radě a na Evropxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxu vlády prostřednictvím slyšení nebo projednávají dokumenty EU přímo postoupené vládou. Usnesení v takových případech má pro vládu pouze nezávazný cxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxntech.
24.
Vyjádření komor Parlamentu k připravovaným rozhodnutím na úrovni Evropské unie vládu v zásadě nezavazuje k určitému hlasování v Radě, xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxů zohlední při formulaci svého stanoviska pro jednání v orgánech EU, zákon o JŘS obdobnou povinnost neobsahuje. V této souvislosti je třeba podotknouxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxdnání v rámci EU, včetně mandátů pro zasedání formací Rady.
25.
Lisabonskou novelou jednacích řádů obou komor byl zaveden institut tzv. vázaného mxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxdat o souhlas Parlamentu a bez předchozího souhlasu obou komor nelze za ČR vyslovit při hlasování v Radě souhlas. Právo vetovat souhlas vlády má každá koxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx x xtatutu evropské nadace či návrh nařízení Rady o výkonu práva na kolektivní akci v rámci svobody usazování a volného pohybu služeb. Jako neproblematičtxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx kontroluje přijímání takových právních aktů, které ovlivňují dělbu kompetencí mezi EU a členské státy a jejichž přijetí se zakládacími smlouvami výsxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxležité a nejde o opatření nezbytná pro fungování vnitřního trhu. Jako příklad by mohl sloužit návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (EHS, Euratoxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxlament na vyžadování předchozího souhlasu trvá i v těchto případech v souladu se současnou úpravou v jednacích řádech obou komor, která nepřipouští výxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxojednat personální nominace do stanovených funkcí (např. evropský komisař, soudce Soudního dvora EU) dříve, než o nich vláda přijme konečné rozhodnuxxx
xxx
x x xxxx xxxxx x xxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxčné stanovisko při svém jednání v Radě, dokud nebude dokončen výše uvedený postup v Poslanecké sněmovně. V praxi se na jednání Rady pravidelně uplatňujx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xaléhavé případy. Parlamentní výhrada je upravena i v zák. o JŘS, konkrétně v § 119d odst. 2 ("Zahájení projednávání návrhu legislativního aktu je překxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx v čl. 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v EU.
28.
Další pravomocí, která je kombinací informační povinnosti vlády a kontrolní pravxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxěnci a vedoucí ústředních a dalších orgánů veřejné správy povinni poskytnout pověřenému zástupci veškerou součinnost nezbytnou pro postup v řízení o xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxa. Podle § 119p odst. 3 zák. o JŘPS je věcně příslušný člen vlády pozván k projednání návrhu žaloby, dále vláda podle § 119r odst. 1 zák. o JŘPS předá žalobx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxem EU.
K odst. 3
29.
Uvedené ustanovení předpokládá, že tzv. stykový zákon o zásadách jednání a styku mezi komorami by mohl svěřit působnost v oblasxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxhat separátní projednání dané věci. Lze ovšem říci, že toto ustanovení zůstane nenaplněné do doby, dokud nebude přijat v souladu s čl. 40 stykový zákon, xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xravomoci, které mu byly svěřeny Lisabonskou smlouvou. Nicméně je třeba konstatovat, že přijetí stykového zákona mezi oběma komorami Parlamentu je sixx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxeckou sněmovnou a Senátem byla v minulosti vyřešena a dnes již je jejich styk upraven ústavním obyčejovým právem.
Související ustanovení ústavníhx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
Související zákony a jiné právní předpisy
směrnice vlády o postupu při zasílání návrhů legislativních aktů ES/EU a matxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xx6.2006;
jednací řád vlády;
statut Výboru pro Evropskou unii schválený usnesením vlády č. 148 ze dne 25.2.2008.
Novelizace
Úst. zák. č. 395/20xx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xx xxxxxx002 tisk 884/2000 (nový čl. 10c).
Literatura k čl. 10-10b
Arnold, R. Spolkový ústavní soud a právo Evropských společenství.
Acta
Universitatxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxzor, 2003, č. 6.
Bahýľová, L.; Filip, J.; Molek, P.; Podhrázký, M.; Suchánek, R.; Šimíček, V.; Vyhnánek, L. Ústava České republiky. Komentář. Prahax xxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx Krize legitimity a její překonání. Mezinárodní vztahy, 2006, č. 3.
Blahož, J. Soudní kontrola ústavnosti - srovnávací pohled. Praha:
Codex
, 2001.
xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xinde, 2005.
Boguszak, J. K výkladu a konsekvencím čl. 10 Ústavy České republiky.
Acta
Universitatis Carolinae Iuridica, 1997, č. 1.
Cibulka, Lx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxx x xákony členských štátov. Bratislava: Univerzita Komenského, 2007.
Čepelka, Č. Právo mezinárodních smluv. Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969x x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxtens Normauslegung? Überlegungen zum Einfluss des indirekten Gemeinschaftsrechts auf die natioanle Rechtsordnung. Neue Juristische Wochenschrixxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx
xxxxxx xx xxxátá novelizace zákona o Ústavním soudu ČR aneb česká a evropská ústavní stížnost. Právní zpravodaj, 2004, č. 3.
Filip, J. Nález č. 403/2002 Sb. jako rxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxo práva. Časopis pro právní vědu a praxi, 2008, č. 4.
Filip, J. Parlament ČR schválil návrh euronovely Ústavy ČR. Právní zpravodaj, 2001, č. 11.
Fixxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xx
Filip, J. Senátní návrh na zahájení řízení a nález k Lisabonské smlouvě: Procesní aspekty. In Filip, J. Zapomenuté inspirace a aspirace Ústavy ČR (k xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxaha: C. H. Beck, 2007.
Gerloch, A. Zamyšlení nad implementací Římského statutu do českého ústavního pořádku. In Sborník z příspěvků ze Semináře o Mexxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xeran, K. Teorie a praxe tvorby práva. Praha: ASPI, 2008.
Gerloch, A.; Wintr, J. (eds.) Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 20xxx
xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxuľák, O. Lisabonská smlouva a justiční spolupráce v trestních věcech v rámci Evropské unie. In Gerloch, A.; Wintr, J. (eds.) Lisabonská smlouva a ústavxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxxx xx
xxxxrenita
státu (paradoxy a otazníky). In Gerloch, A.; Wintr, J. (eds.) Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.
Hufeld, U. Čxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xxx Kysela, J. Mezinárodní smlouvy - jejich klasifikace, sjednávání,
ratifikace
a právní účinky. Právní rozhledy, 2005, č. 6.
Jílek, D. Mezinárodněxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx x
xxxxxxxtiva
EU. In Tichý, L. (ed.). Europeizace národních právních řádů. Praha: Vodnář, 2000.
Klíma, K. a kol. Komentář k Ústavě a Listině. Díl I. 2. vyd. Plxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xisabonské smlouvě. In Gerloch, A.; Wintr, J. (eds.). Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.
Kněžínek, J. Nevyhlašování xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx). Právní fórum, 2006, č. 1.
Kněžínek, J. Ústavní soud v reflexi patnácti let Ústavy České republiky. In Suchánek, R.;
Jirásková, V. a kol. Ústava xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxního souladu právního řádu Společenství. Právník, 2006, č. 5.
Král, R. Glosa k referenčnímu hledisku pro přezkum souladu Lisabonské smlouvy s Ústaxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xx
Král, R. Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR. Praha: C. H. Beck, 2002.
Kühn, Z.
Derogace
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxdu působení komunitárního práva v českém právním řádu. Právní rozhledy, 2004, č. 10.
Kühn, Z. Samovykonatelnost, přímá účinnost a některé teoretixxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx právo v českém právním řádu? Právní rozhledy, 2004, č. 1.
Kühn, Z.; Kysela, J. Je Ústavou vždy to, co Ústavní soud řekne, že Ústava je? Časopis pro právxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx
Kysela, J. Lisabonská smlouva v kontextu předběžného přezkumu Ústavním soudem. Právní zpravodaj, 2008, č. 6.
Kysela, J. Mezinárodní smlouvy podxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx 2009.
Kysela, J.; Kühn, Z. Aplikace mezinárodního práva po přijetí tzv. euronovely Ústavy ČR. Právní rozhledy, 2002, č. 7.
Malenovský, J. Důvodx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xraha: Poslanecká sněmovna Parlamentu, 2007.
Malenovský, J. Euronovela Ústavy. "Ústavní inženýrství" ústavodárce nebo Ústavního soudu či obou? xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxitárního a mezinárodního práva. Právní rozhledy, 2006, č. 21.
Malenovský, J. K řízení o ratifikaci Smlouvy o Ústavě pro Evropu na okraj uvažovaného xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xeskému. Brno: Doplněk, 2008.
Malenovský, J. Mezinárodní smlouvy podle čl. 10a Ústavy ČR. Právník, 2003, č. 9.
Malenovský, J. Postavení mezinárxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx x xxxi: k případu svérázné recepce mezinárodní smlouvy. Právní rozhledy, 2008, č. 18.
Malenovský, J. Tápání v bludišti vztahů mezinárodního a ústavníhx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx, č. 22.
Maršálek, P. Lisabonská smlouva v kontextu vývoje české státnosti. In Gerloch, A.; Wintr, J. (eds.) Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČRx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxnae Iuridica, 1997, č. 1.
Mlsna, P. K nepublikování předpisů práva ES/EU v českém jazyce v Úředním věstníku EU. Právní zpravodaj, 2004, č. 9.
Mlsnxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxo řádu České republiky aneb tři roky členství v Evropské unii. In Ústavný poriadok Európskej únie a jeho vplyv na ústavu a zákony členských štátov. Bratixxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x006, č. 5.
Mlsna, P. Reflexe komunitárního práva v ústavách středoevropských států. Časopis pro právní vědu a praxi, 2008, č. 1.
Mlsna, P. Ústavnx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxiverzita, 2008.
Mlsna, P. Vztah ústavního a evropského práva ve Spolkové republice Německo s přihlédnutím k Lisabonskému nálezu.
Acta
Universitxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxdní smlouvy v českém právu. Praha: Linde, 2009.
Ondřejková, J. Princip přednosti evropského práva v teorii a soudní praxi. Praha: Leges, 2012.
Oxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxtavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.
Pavlíček, V. Některé otázky vztahu mezinárodního a vnitrostátního práva se zřetelem na článek 10 Ústavyx
xxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xstavnímu zákonu č. 395/2001 Sb. In Dančák, B.; Šimíček, D. (eds.) Deset let Listiny základních práv a svobod v právním řádu ČR a SR. Brno: Masarykova univxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxtář. Díl I. Praha: Linde, 1998.
Pejchalová Grünwaldová, V. K problematice dekretů prezidenta republiky ve vazbě na Lisabonskou smlouvu. Právní roxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx x xxxx Když se řekne Lisabonská smlouva... Perspektiva fungování Evropské unie podle nového smluvního rámce. Praha: Euroskop, 2008.
Pítrová, L. Euronoxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxntr, J. (eds.) Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.
Sládeček, V.; Mikule, V.; Syllová, J. Ústava České republiky. Komexxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx R. Nová role Ústavního soudu v procesu evropské integrace. In Pavlíček, V. a kol.
Suverenita
a evropská integrace. Praha: Vodnář, 1999.
Svoboda, Px x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx
xxxx
xxxxxxxxxxxxx xarolinae Iuridica, 2011, č. 1.
Svobodová, M. Zákonná úprava součinnosti Parlamentu a vlády v evropských záležitostech. Správní právo, 2005, č. 2.
xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxntní pravomoci v zákonodárném procesu a vstup do EU. In Jirásková, V.; Suchánek, R. (eds.) Pocta prof. JUDr. Václavu Pavlíčkovi, CSc., k 70. narozenináxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx x.; Pítrová, L.; Svobodová, M. a kol. Ústava pro Evropu. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2005.
Šišková, N. Lisabonská smlouva a Listina základních práv Exx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x
ratifikace
xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxnárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního práva. Praha: Karolinum, 2000.
Šuchman, J. Evropská
agenda
v Parlamentu ČR: demokratxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx ASPI, 2007.
Tichý, J.; Arnold, R.; Svoboda, P.; Zemánek, J.; Král, R. Evropské právo. Praha: C. H. Beck, 1999.
Tomášek, M. Mechanismy resistence xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxo práva právem unijním.
Acta
Universitatis Carolinae Iuridica, 2011, č. 1.
Týč, V. Aplikace mezinárodních smluv ve vnitrostátním právu. Právníkx xxxxx xx xx
xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx
Universitatis Carolinae Iuridica, 1997, č. 1.
Týč, V. O vnitrostátní přímé závaznosti mezinárodních smluv. Brno: AUB, 1996.
Wagnerová, E.; Dxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxkého právního řádu. Právník, 2009, č. 3.
Whelanová, M. Účinky unijního práva ve světle judikatury Soudního dvora. Správní právo, 2011, č. 3.
Winxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxntr, J. První rozhodnutí Ústavního soudu o ústavnosti mezinárodní smlouvy.
Jurisprudence
, 2009, č. 1.
Zemánek, J. Kompetenční a hodnotový rámec Exxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx.
Zemánek, J. Přezkum ústavnosti Lisabonské smlouvy obsahové otázky.
Jurisprudence
, 2009, č. 1.
Zemánek, J. Ústavní zakotvení účinků práva Evxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xrocesech. In Gerloch, A.; Wintr, J. (eds.) Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.
Zralá, M. Kontrola vlády Poslaneckou sxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx
Právní stav komentáře je ke dni 1.8.2015.
1.
Tento článek představuje východisko pro vymezení státního území České republiky jako jednoho ze záklaxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxmi umožněno na území jiného státu, nebo v tzv. mezinárodních prostorech (mezi něž se řadí zejména: kosmický prostor, nebeská tělesa, volné moře, mořskx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxdná jiná moc není (to mu například umožňuje státní území kupř. postoupit). Na státním území pak stát vykonává vůči osobám a věcem, jež se na něm nacházejíx xxxxx xxxxxxxxx xxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx vstoupila (vyjma hranic se Slovenskem) do hranic po České a Slovenské Federativní Republice. Podle čl. 112 odst. 1 Ústavy se "ústavní zákony Národníhx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xranice České republiky" považují za součást ústavního pořádku. Současná rozloha území České republiky činí cca 78 866 km2.
3.
Nedílnost státního xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx nenachází žádná cizí enkláva (jiný státní útvar), jako je tomu v případě Itálie (Vatikán, San Marino) či Jihoafrické republiky (Lesotho), nebo sama nexx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxsti státního území však není na překážku vnitřnímu členění státu pro účely územněsprávní, jako jsou kraje, obce, okresy, vojenské újezdy.
4.
Podlx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxkém povrchu, tak svislým směrem ve vzdušném xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xákonem. Polohu státních hranic lze určit z hraničního dokumentárního díla nebo z vyznačení průběhu státních hranic v terénu." Nejedná se tedy jen o ploxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxx k zemskému nitru, zužující se do středu Země. Hranice vzdušného prostoru je určena nejednoznačně, jsouc ovlivněna možnostmi technického vývoje, přixxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx upravující využívání vzdušného prostoru patří kupř. Pařížská smlouva o letecké dopravě z roku 1919 a Chicagská dohoda o mezinárodní civilní dopravě z xxxx xxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xx x xx xxxxxnskem v délce cca 251,8 km.
6.
Z hlediska pohybu "lidí, kapitálu, služeb a zboží" význam státních hranic klesl poté, co se Česká republika připojila x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxaniční režim a společnou imigrační politiku, podepsané dne 14.6.1985 na palubě lodi Princesse Marie-Astrid, která kotvila na řece Mosele u Schengenux xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xa níž se pro schengenský prostor prováděly imigrační kontroly obdobnými postupy; Česká republika na rozdíl kupř. od Polska či Slovenska žádnou vnější xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx Pro naplnění požadavků vnitřní bezpečnosti byla tato volnost pohybu doprovázena zlepšením spolupráce a koordinace mezi policií a soudními orgány člxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxčitých kategoriích lidí a věcí, nyní již ve své druhé, zdokonalené verzi (SIS II). Schengenský prostor se postupně rozšířil a nyní zahrnuje prakticky vxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx 6.11.1992, potom Rakousko dne 28.4.1995 a Dánsko, Finsko a Švédsko dne 19.12.1996. Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxi členy schengenského prostoru; ochrana hranic mezi těmito zeměmi a schengenským prostorem trvá, dokud Rada EU nerozhodne, že byly splněny podmínky pxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx systému v omezené míře.
7.
Ke změnám hranic státního území může dojít jen na základě ústavního zákona (viz též čl. 112 Ústavy); aniž by takový ústavnx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxnem. Parlament České republiky proto musí se sjednanou mezinárodní smlouvou o změně státních hranic vyjádřit souhlas postupem podle čl. 49 ve spojenx x xxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxatelstva a práva na samosprávu) nějakého územního samosprávného celku (obce) a vyššího územního samosprávného celku (kraje); je však výrazem suverexxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx, aby Ústavní soud přezkoumal v rámci tzv. preventivního přezkumu i mezinárodní smlouvu tohoto druhu (čl. 87 odst. 2 Ústavy); protože je však změna státxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx takové smlouvy s ústavním pořádkem představit především z důvodů rozporu s právě komentovaným článkem anebo s některým ze základních lidských práv a sxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxí území lze nabývat jednak
originárně
- prvotní okupací (např. objevením zámořských území), přírůstkem území - ať již přirozeně (akcesí; ukládáním sxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxého. Z uvedeného plyne, že není očekávatelné, že by se rozloha České republiky originárním způsobem změnila. Derivativně lze nové státní území získat xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxjiny Československem) či na základě mírové smlouvy (blíže viz prameny)], na základě výroku mezinárodního soudu či podobného tribunálu (např. arbitrxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx x xx xxxx x xxxlkové republice Německo v r. 1957),
anexe
či vydržení.
9.
V rovině podústavní se státních hranic dotýkají především dva zákony, a to o státních hraxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxho orgánu státní správy ve věci státních hranic, druhý ze jmenovaných zákonů upravuje ochranu státních hranic před jejich nedovoleným překračovánímx xx xxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxky právně založena sérií mírových smluv, tzv. versailleským mírovým systémem, a to mírovou smlouvou s Německem uzavřenou 28.6.1919 ve Versailles, s Rxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx x udržení státních hranic se alespoň v počátku neobešlo bez vojenské asistence. Základem republiky xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx československé připojeno Hlučínsko, Valticko (tzv. Moravskodyjský trojúhelník) a část Vitorazska při horním toku Lužnice; některé z důsledků poslxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxverní hranice s Polskem v oblasti Spiše a Oravy se staly předmětem dalších jednání (viz prameny). O Těšínsko vedlo Československo spor s Polskem ukončexx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xčetně většiny města Těšína připadla Polsku, západní část s menší částí města, nyní Český Těšín, Československu. Severní hranici Slovenska tvořila v pxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxal historický vzor. Stalo se tak zmíněnou trianonskou mírovou smlouvou. Československo v rámci mírových jednání získalo sporné území Velkého Žitnéhx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xěstem na světě, jež bezprostředně sousedí se dvěma cizími státy. Československo naopak v letech 1922 a 1924 postoupilo Maďarsku území kolem Suny, Somoxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxintgermainské mírové smlouvy připadla Československu dnešní Zakarpatská Ukrajina (tehdy označováno jako Podkarpatská Rus), území, jež bylo po staxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxatské Rusi, které se definitivně vyslovily v květnu roku 1919 pro připojení k Československu.
11.
K významným územním změnám došlo po přijetí mnicxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxze cca 28 000 km2. Během listopadu 1938 postoupilo Polsku asi dvě třetiny Těšínska a menší území na Slovensku. Dne 2.11.1938 bylo ve Vídni ukončeno arbitxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx. Na základě arbitrážního rozhodnutí ministrů zahraničí Německa Joachima von Ribbentropa a Itálie Galeazza Ciana bylo rozhodnuto, že Československx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxitráži, podepsaného zástupci Německa, Itálie, Maďarského království a Československa, muselo Československo ve dnech 5. až 10.11.1938 odstoupit Mxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxrpatské Rusi (celkem 11 927 km2 s více než milionem maďarských obyvatel). Rozsah postoupených území se v prostoru českých zemí téměř shodoval s rozsahex xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx o připojení k Rakousku. Rozloha všech postoupených území činila celkem asi 29% z původní rozlohy československého státu - z necelých 141 tis. km2 zůstaxx xxx xxx xx xxxx xxxx
xxx
xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxx xozději, bylo Československo xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xx x8.3.1939 obsazen Maďarskem.
13.
Po druhé světové válce došlo k obnovení státního území Československa v předmnichovských hranicích, avšak bez Pxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx945). Další změny státních hranic nebyly tak rozsáhlé, až do 31.12.1992, kdy došlo k rozdělení ČSFR (resp. vystoupení účastnických států z federace) a xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xx35, kdy v těchto územních mezích vládl kníže Břetislav I.
Související ustanovení ústavního pořádku
čl. x x x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxích hranic se Slovenskou republikou;
úst. zák. č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně úst. zák. České národní radx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx státních hranic se Spolkovou republikou Německo;
úst. zák. č. 235/2012 Sb., o změnách státních hranic s Rakouskou republikou;
úst. zák. č. 102/1930 xxx xx x xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx x xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxx xxxx č. 205/1936 Sb. z. a n., o úpravě státních hranic s Německem;
ústavný zákon č. 2/1946 Sb., o Zakarpatskej Ukrajine a úprave štátnych hraníc so Svazom sovxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxikou;
úst. zák. č. 143/1975 Sb., o změnách státních hranic s Polskou lidovou republikou;
úst. zák. č. 121/1981 Sb., o souhlasu ke změnám hranic České sxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxou;
úst. zák. č. 43/1988 Sb., o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou;
úxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xmlouvy
Mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Německem a Protokol, podepsaná ve Versailles dne 28.6.1919 (č. 217/1921 Sb. z. a n.);
xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx x xxxx
xxxxxx smlouva mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Bulharskem, podepsaná v Neuilly-sur-Seine dne 27.11.1919 (č. 274/1922 Sb. z. a n.);
Mírová smlouva mxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx x xxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxšínsku, Oravě a Spiši, Paříž, 28.7.1920 (č. 20/1925 Sb.);
Úmluva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o vedení rakousko-českosxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxx se pověřuje československo-polská delimitační komise delimitací hranic ČSR a Polska;
Rozhodnutí konference velvyslanců z r. 1924, jímž se pověřujx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxničních poměrů na státní hranici, popsané v článku 83 Versailleské smlouvy ze dne 28.6.1919, podepsaná v Praze dne 28.3.1924 (č. 145/1930 Sb. z. a n.);
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx x2.12.1928 (č. 139/1930 Sb.);
Smlouva mezi republikou Československou a Německou Říší o hraničních vodních tocích a o výměně částí xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx x xxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxenskou a Německou Říší o hraničních tocích v saském a bavorském úseku hranic a o výměně částí území na hranicích, podepsaná v Bad Elster dne 27.9.1935 (č. xxxxxxxx xxx xx x xxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x Moskvě dne 29.6.1945 (č. 186/1946 Sb.);
Mírová smlouva s Maďarskem, podepsaná v Paříži dne 10.2.1947 (č. 192/1947 Sb.);
Mírová smlouva s Bulharskemx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxskoslovenskou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsaná ve Varšavě dne 13.6.1958 (č. 23/1959 Sb.);
Smxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxcích, o spolupráci a vzájemné pomoci v hraničních otázkách, podepsaná v Praze dne 2.12.1967;
Smlouva mezi Československou socialistickou republikxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxch otázkách, podepsaná v Praze dne 10.2.1973 (č. 87/1974 Sb.);
Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o spoxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xx x xx xxxxxxx xxx xx xxx
xxxxxxx xxxx xeskoslovenskou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o změně průběhu státních hranic a o některých dalších otázkách souvisejícícx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxou republikou a Německou demokratickou republikou o spolupráci na společných státních hranicích a o vzájemné pomoci v hraničních otázkách, podepsanx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxh státních hranicích, podepsaná v Praze dne 3.12.1980, týkající se hraniční dokumentace uvedené v její příloze (č. 112/1982 Sb.);
Výměna diplomaticxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxx x xx.12.1981 (č. 33/1982 Sb.);
Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvisxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xepublikou a Spolkovou republikou Německo o dobrém sousedství a přátelské spolupráci, podepsaná v Praze dne 27.2.1992 (č. 521/1992 Sb.);
Smlouva mezx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xmlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o úpravě režimu a o spolupráci na společných státních hranicích, podepsaná v Praze dne 29.10.19xx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx podepsaná v Bonnu dne 3.11.1994 (č. 266/1997 Sb.);
Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsaná v xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxovicích dne 4.1.1996 (č. 246/1997 Sb., ve znění změn č. 316/1999 Sb. a č. 33/2011 Sb. m. s.);
Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o spolxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x hraničním dokumentárním díle společných státních hranic, podepsaná v Praze dne 3.6.1999 (č. 37/2002 Sb. m. s.);
Smlouva mezi Českou republikou a Spoxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxná v Praze dne 17.4.2003 (č. 75/2005 Sb. m. s.).
Související zákony a jiné právní předpisy
Zák. č. 36/1960 Sb., o územním členění státu;
zák. č. 31xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxanic České republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních hranic);
zák. č. 70/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti se vxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxvnímu soudu ve věci týkající se mezinárodní smlouvy, a to i kdyby porušovala práva stěžovatelů dle čl. 14 odst. 4 věta druhá, čl. 10 odst. 2 a čl. 11 Listinx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxx x xxx x xxxxxxxxx xx x x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xávrhy mezinárodních smluv k jejich schválení Parlamentu dle čl. 41 odst. 2 Ústavy v návaznosti na čl. 11 Ústavy, ani do pravomoci je sjednávat dle čl. 63 xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxx
xxlevantní
rozhodnutí: nález Ústavního soudu ČSR Úst 2 (čj. Úst 120/22-2/10) ze 7.11.1922, přetištěn in Langášek, 2011, s. 261-268.
Literatura
xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
Bárta, J. Některé právní souvislosti samostatnosti České republiky a tzv. recepční zákon. Právník, 1993, č. 5.
Bělina, P. a kol. Dějiny zemí Koruxx xxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxu. 1. vyd. Praha: Leges, 2011.
Čepelka, Č.; Šturma, P. Mezinárodní právo veřejné. Praha: Eurolex
Bohemia
, 2003.
Filip, J. Ústavní právo. Díl I. 4x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx Zoubek V. Ústavní systém České republiky. Základy českého ústavního práva. 4. vyd. Praha: Prospektrum, 2002.
Gronský, J. Komentované dokumenty k xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx 2012, s. 826.
Hendrych, D. a kol. Právnický slovník. Praha: C. H. Beck, 2009.
Hoetzel, J. Československé xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx38, s. 645-659.
Kárník, Z. Malé dějiny československé (1867-1939). 1. vyd. Praha: Dokořán, 2008.
Langášek, T. Ústavní soud Československé repxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xeges, 2010.
Merkl, A. Obecné právo správní. Díl I. Praha: Orbis, 1932.
Mikule, V.; Sládeček, V. Listina základních práv a svobod a její osudy. In Gxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
Mikule, V.; Sládeček, V. Zákon o Ústavním soudu, komentář a
judikatura
k Ústavě ČR a Listině základních práv a svobod. Praha: Eurolex
Bohemia
, 2001x xx xxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxx O. a kol. Dějiny českých zemí. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008.
Pavlíček, V. O české státnosti. Díl II. Praha: Karolinum, 2002.
Pavlíček, V. O českx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxvo a státověda. Díl I. Praha: Linde, 1998.
Pavlíček, V. a kol. Ústavní právo a státověda. Díl II. Praha: Linde, 2004.
Pavlíček, V. a kol. Ústavní prxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxy. Díl II. 2. vyd. Praha: Linde, 1999.
Pražák, J. Rakouské právo správní. Díl I. Praha: Nakladatelství jednoty právnické, 1905.
Průcha, P. Správxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxx xx x xxxx xxxxtky moderního státu a práva: vybrané problémy. 1. vyd. Praha: Eurolex
Bohemia
, 2006.
Sládeček, V. Obecné správní právo. Praha: ASPI, 2004.
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxovenské a České republiky. Praha: Všehrd, 2005.
Vedral, J. Potřebujeme zákon o územním členění státu? Veřejná správa, 2001, č. 13.
Vojáček, L.; xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx2.
Weyr, F. Československé právo ústavní. Praha: Melantrich, 1937.
Weyr, F. Teorie práva. Praha: Orbis, 1936.
Wintr, J. Principy českého úsxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxx xx
xx
xxxxxxxxaný článek předpokládá především samotnou existenci právního vztahu - státního občanství - tedy vztahu příslušnosti občana ke státu (a naopak). Ustaxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx Ve druhém odstavci tohoto článku se pak stanoví, že pozbytí tohoto státoobčanského statusu není možné proti vůli osoby, která občanství pozbývá.
2x
xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxie a naplňuje jej obsah právního řádu jako celku. To ovšem nijak nebrání tomu, aby s tímto navýsost právním pojmem ústavní pořádek normativně neoperovax x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xaopak používá pouze pojem občan a ve svém čl. 42 odst. 1 pak definuje, že se tím myslí občan České a Slovenské Federativní Republiky (v důsledku změny stáxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx se objevuje i v čl. 12 odst. 1 Ústavy, a to "státní občanství České republiky".
3.
Ústavní pořádek pak pojem občan nebo státní občan používá pro označxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx mechanizmů státnosti. Zde je třeba dodat, že historie dává nespočet příkladů, že ke změně vnímání významu či obsahu občanství dochází nejčastěji v příxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xilníky 20. století, počínaje rozpadem Rakouska-Uherska, přes státoprávní změny v souvislosti s druhou světovou válkou a vyrovnávání se s jejími důslxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxm charakteru a souvislostech změny, což platí např. o pravidlech určení občanství po rozpadu (monarchie i federace) nebo o odnětí občanství v roce 1945x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxx x x x xxxxxxxx xxx xizinci požívají v České a Slovenské Federativní Republice lidských práv a základních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána výslovně občxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx ohledu na státní občanství.
5.
Samotný věcný obsah občanství lze popisovat celkem neomezeným počtem způsobů. Je možné vycházet z příměrů historixxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxnvenčním významu tohoto slova) znají nějaký právní vztah mezi sebou samým a osobami, které tvoří jejich obyvatelstvo. V tomto smyslu je existence občaxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxolátu. Funkčně vzato, navazuje současné státní občanství na poddanství (a předchozí feudální podřízení a nevolnictví).
Nominálně
převzalo svůj soxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxbíralo některé statusové prvky inkolátu, tedy zemské příslušnosti, která svědčila šlechtě. Zatímco poddanství představovalo roli, ve které byl podxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x
xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxní státověda (Jellinek, s. 148 a násl.) definuje jako jeden z prvků státu jeho obyvatelstvo, jež bylo adresátem státní moci, aniž by ovšem v této definicx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xako trvalý vztah mezi osobou a státem, který obsahuje konkrétní práva a povinnosti, a to oboustranně. Takto založený vztah je v zásadě trvalý a obvykle nxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxo na
status
.
8.
Mezinárodní právo pak obohacuje tyto teoretické definice jednak některými standardy, které se týkají chování státu pro případ posxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx vnímána jako výsostné právo každého státu. Mezinárodní zvykové právo pak zakládalo oprávnění státu domáhat se ochrany svých občanů a jejich majetku pxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxo kodifikováno v mezinárodních smlouvách.
9.
Mezinárodní soudní praxe pak redukovala tento standard tím, že konstatovala, že jiný stát nemusí uzxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxto právní myšlenka nemá přímý dopad do vnitrostátních vztahů, ale pouze do sféry mezinárodních vztahů a do povinnosti jiných států uznávat konkrétní sxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxe redukuje právo státu dovolávat se státního občanství, pokud není založeno na skutečném vztahu. V teorii bývá někdy základní myšlenka rozsudku vykláxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxlášek, Kučera, s. 18-19). Původní význam rozsudku byl ovšem ryze redukční.
10.
Současná právní teorie pak definuje státní občanství jako svazek mxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxvnání s neobčany (Valášek, Kučera, s. 9-10).
11.
Skutečnost, že vnitrostátní právní úprava státní občanství zpravidla nijak zvlášť nedefinuje, xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxnotlivé dílčí právní úpravy stanoví, která práva jsou zaručena či přiznána občanům a která všem osobám bez rozdílu. Specifickou roli při tom pak hraje txxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxo režimu. Jakkoliv se zdánlivě cizinecké právo na státní občany nevztahuje, je nejvýznamnější faktorem určení obsahu exkluzivního rozměru státního xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxávo na přístup k veřejným funkcím. Rovněž právo na odpor dle čl. 23 Listiny je přiznáno pouze občanům, což se může jevit jako diskutabilní, protože xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx nepochybně ve světle zákazu dle čl. 12 odst. 2.
13.
Zvláštní kapitolou je vznik evropského občanství, které je definováno jako derivát národního oxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx občanství členských států. Unie naopak vynucuje přiznání mnoha práv občanům unie v jiných členských státech a v mnoha případech i jejich rodinným přísxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxvy státního občanství i mezinárodní právo. Vedle (dnes již spíše přežitých) dvoustranných smluv o státním občanství, které upravovaly
kolize
a vyluxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxá v ČR pod č. 76/2004 Sb. m. s.). Úmluva definuje minimální standardy vnitrostátní úpravy a upravuje i některé otázky plurality státních občanství.
xxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxčanstvím podmíněné. V mnohém se ovšem od státního občanství odlišují, protože nesplňují podmínku trvalosti a místní neomezenosti. K jejich změně docxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxný standard státoobčanské úpravy, ale pouze výhradu této úpravy ve prospěch zákonodárce. Vzhledem k tomu, že v demokratickém právním státě je materiáxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxé minimální věcné standardy státoobčanské úpravy. Jakkoliv je průkopníkem myšlenky materiální kvality zákona Ústavní soud, v praxi se k otázce nevyřxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx státního občanství zák. č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), jxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xyl normou, jejíž půdorys byl kolbištěm několika věcných, politických a výkladových sporů týkajících se otázek státního občanství od počátku existenxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx
xxxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxe, kteří se nestali občany nového státu, c) otázka, zda právní úprava bude založena na principu výlučnosti státního občanství, a d) otázka, do jaké míry xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxíněné okruhy otázek se dotýkaly jak rozhodování zákonodárce (potažmo i ústavodárce), tak rozhodování soudů, které se k nim vyjadřovaly. Vedle nich exxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxnství zpřístupněno osobám, které v minulosti opustily Československo, přičemž poté občanství své původní vlasti z různých důvodů pozbyly.
19.
Oxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xepublika, stejně jako Slovensko, zvolila jako výchozí stav existenci tzv. republikového občanství, které existovalo od vzniku federace od počátku rxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxh později nereflektovalo přirozenou migraci v rámci federace a určovalo se dle rodičů. Jakkoliv byl tento výchozí stav nepochybně problematický, nebxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxx se občanem vlastním rozhodnutím.
20.
Česká republika otevřela možnost optovat těm občanům bývalé federace, kteří žili trvale na území České repuxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxkolika rovinách. Věcně bylo podrobeno kritice, že z přístupu k českému občanství jsou mnohdy vyloučeny osoby, které reálně na území České republiky žixx x xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxanství upřel. K věci se v rámci
abstraktní
kontroly ústavnosti vyjádřil i Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 9/94. Tento koncept ve světle ústavnosti obstál, xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
x xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x
xxstriktivní
možností
opce
čelil i mezinárodní kritice na půdě zejm. Rady Evropy a KBSE (později OBSE) a OSN (konkrétně UNHCR) a dále kritice ze strany nxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxbných problémů v jiných nástupnických státech SSSR a Jugoslávie, které poukazovaly právě na případ České republiky jako na příklad přípustné praxe. Vx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx x položení dlouhodobějších problémů, se kterými se příslušné státy potýkají dodnes.
22.
Silná kritika a následná diskuse vedly (nejspíše) k tomu, xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxx normě zákonodárce kromě jiného odstranil nejproblematičtější dopady státoobčanské opční restrikce z roku 1993, přičemž otevřel možnost
opce
pro pxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxa do roku 1992 v zásadě pluralitu státního občanství umožňovala, nový stát v tomto směru zavedl princip, že při nabytí českého občanství bude stát vyžadxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xrincip byl napaden v rámci konkrétní kontroly ústavnosti (ovšem pouze ve vztahu k pozbývání českého státního občanství; k tomu viz více komentář k odstxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxcím návrhu.
24.
Strukturálně byl princip exkluzivity českého občanství napaden jako celek, ale Ústavní soud jej rozdělil na dvě podkategorie. Ve xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx5. V následné kmenové (opakované z procesních důvodů) ústavní stížnosti pak ovšem stěžovateli soud vyhověl s poukazem na skutečnost, že volba slovensxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxeré soud vyhověl z ryze procesních důvodů, připojila svůj disent soudkyně Ústavního soudu, která vyjádřila názor, že mělo být stížnosti vyhověno věcnx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxřevzal.
25.
I tuto spornou kapitolu pak překlenul zákonodárce novelou zákona o státním občanství provedenou zák. č. 194/1999 Sb., ve které konstaxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxičemž tuto výjimku omezil na bývalé československé občany. I v tomto ohledu šel zákonodárce dále než Ústavní soud ve svém nálezu (byť o čtyři roky pozdějxxx
xxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxhy ze zákona jakýkoli nástroj zamezování xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxpodobné původní kritice principu výlučného občanství, která zaznívala ze strany kritiků právní úpravy po roce 1993.
27.
Poslední judiciálně spoxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxyla založena na přesně definovaných kritériích pro udělení a správní orgán vycházel zpravidla z toho, že pokud může státní občanství udělit, rozhodně xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx soudy rozhodujícími o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů v civilním řízení do konce roku 2002 (např. rozsudek VS v Praze 6 A 77/99-8), tak soudxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxdevším rozsudek NSS 2 As 31/2005-78, dle kterého naopak musí být řízení o udělení státního občanství ovládáno principy přiměřenosti, přezkoumatelnoxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx
Do řešení této otázky nijak zásadně nevstupoval zákonodárce a poměrně dlouhý vývoj právní diskuse mezi mocí výkonnou a soudní ponechával přirozenému xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxy, dle které nejsou soudem přezkoumatelná taková rozhodnutí o neudělení státního občanství, která jsou vydána z bezpečnostních důvodů (§ 26 zák. č. 18xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx
xxx
x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxtelné a v rozporu se všemi dosavadními dosaženými standardy právní jistoty, že postup státu, kterým rozhoduje o přiznání nejvýznamnějšího statusovéxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxijatelné je třeba považovat především to, že jakékoliv zneužití této procedury je soudem neidentifikovatelné. Jakkoliv je obecná potřeba uchránit nxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx Platné procesní právo zná nástroje, jak uchránit tyto informace před účastníky soudního řízení, a to dokonce v řízení o statusu méně významném (bezpečxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxátké trvání nevyjádřily.
30.
Poslední okruh otázek spjatých se státoobčanskou právní úpravou má spíše slabou ústavněprávní dimenzi, ale širší sxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxranty z Československa bez ohledu na dobu a způsob emigrace. Česká republika sice převzala československou xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xostoj zákonodárce se změnil v roce 1999, kdy byla přijata specifická právní úprava, jež umožňovala státoobčanskou restituci prakticky celé poúnorovx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxytí státního občanství bývalým československých občanů ještě rozšiřuje a vylučuje z nich pouze ty osoby, které pozbyly státní občanství v důsledku poxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx který byl výsostnou úvahou zákonodárce, a to bez judiciálních nástrojů.
31.
Je pak otázkou budoucí a ryze politické úvahy, zda Česká republika někxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xrezidenta republiky z roku 1945.
32.
V ostatních otázkách lze státoobčanské právo charakterizovat jako kontextuálně obvyklé a v zásadě spíše nemxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xopřípadě udělením. Orgánem rozhodujícím o udělení je Ministerstvo vnitra a zákon předpokládá trestní, správní a fiskální bezúhonnost a pětiletý trvxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx právní úprava od 1.1.2013 je značně podrobnější a zná více výjimek než předchozí právní úprava. Nově taktéž obsahuje věcný předpoklad udělení státníhx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xrokáže existenci občanství jiného, popřípadě příslib jeho nabytí, a současně žije v zahraničí.
33.
Ze standardních otázek, které upravuje státoxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx určením otcovství (§ 6 a 7 zák. č. 186/2013 Sb.), což by mohlo zakládat rozpor s čl. 32 odst. 3 Listiny. Jakkoliv se autoru komentáře jeví ustanovení zákoxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xbčana jeho státního občanství, a to za všech okolností. Klíčovým motivem ústavodárce bylo nepochybně předejít praxi, která zde existovala dle práva pxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xa základě výzvy nevrátil ze zahraničí xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxíl od Sovětského svazu) zbavení státního občanství toho, kdo se zdržoval na území Československa, pokud o to sám nepožádal. V některých případech byla xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxtví osob, které jimi nepochybně byly, stejně jako zákonodárce o takovou úpravu nijak neusiloval.
36.
Zákaz zbavení státního občanství se ovšem stxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx xpojí pozbytí českého státního občanství. Česká republika totiž na svém počátku zvolila koncept exkluzivity státního občanství a jeho součástí bylo i xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxvané zákonodárci postavili tuto kritiku mimo jiné na právním argumentu, že takové pozbytí je v rozporu s čl. 12 odst. 2, protože osoba nabytím cizího občxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xviz nález Pl. ÚS 9/94) a Ústavní soud ústavnost uvedeného pozbytí státního občanství potvrdil. Vyšel v podstatě z toho, že srozumění s následkem pozbytx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxovensku (respektive ke slovenskému občanství), což byl shodou okolností případ, na kterém byl ústavně testován. Ústavní soud vyšel z takového výkladx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xokud existoval pro zákonodárce nějaký motiv zavádět nově exkluzivitu státního občanství po rozpadu státu, byla právě vůle předejít vzniku dvojího obxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxporu s čl. 12 odst. 2, je od 1.1.2014 odsunuta do minulosti a nejspíše už nebude nikdy testována v soudním procesu, protože stát všem osobám, které byly tíxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxho občanství důvodem k pozbytí českého občanství a současně při nabývání státního občanství stát již nevyžaduje, aby se žadatel vyvázal ze svého původxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxladů práva jako vstřícnější k občanům než výklad podaný Ústavním soudem.
39.
Normativní dopad čl. 12 odst. 2 xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xento spor se ve fázi přezkumu ústavnosti stává
a priori
ústavněprávně relevantním, protože nezákonný postup úřadů by znamenal zbavení dle čl. 12 odstx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxoru restitučním a Ústavní soud porušení čl. 12 odst. 2 seznal (nález I. ÚS 385/07). V případě sporů primárně řešících existenci občanství se k věci vyjaxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxdku
preambule Ústavy.
Související mezinárodní smlouvy
Evropská úmluva o státním občanství, sjednaná ve Štrasburku xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
zák. č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československéhx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx x xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx68 Sb., o československé federaci, ve znění od 21. prosince 1970 do 7. února 1991, který zněl: "Každý československý státní občan je zároveň občanem Česxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxky;
zák. č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky);
zák. č. 193/199x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xozbývání československého státního občanství;
zák. xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xx xxxxxxx96 tisk 1705/1995.
Judikatura
Ústavní soud
Nález I. ÚS 385/07 z 12.8.2009 (N 182/54 SbNU 267):
Ústavní soud především k věci uvádí, že otázku xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx, a to s ohledem na komplikovanost těchto právních vztahů, které začasté (s ohledem na podstatu restituční materie) vycházejí z právních skutečností nxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx pak Ústavní soud musí zabývat, je otázka plynutí času a jeho účinků. [...] Na okraj Ústavní soud poznamenává, že postupem obecných soudů byl navíc vytvoxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxním případě, která ji v restitučním řízení za českou státní občanku nepovažuje. Ústavní soud pokládá za neudržitelný stav, kdy by zásadní otázka existxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx doporučovat soudům a správním orgánům konkrétní postupy ve smyslu existujících ustanovení, zejm. správního řádu, ani zákonodárci navrhovat, jakým xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxory mezi různými orgány veřejné moci při akceptaci existence státního občanství konkrétní osoby, jedná se o úkol pro zákonodárce, aby nežádoucí situaxx xxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxbčanského vztahu způsobem, který z hlediska ústavnosti nevzbuzuje pochyb. V případech, kdy tento vztah nevzniká
ex lege
, ale na základě rozhodnutí přxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxučiní, neporušuje tím žádné právo zaručené Ústavou, ústavními zákony ani mezinárodní smlouvou ve smyslu čl. 10 Ústavy.
Nález IV. ÚS 34/97 z 5.5.199x xx xxxx xxxx xxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xvedeným závěrům pléna Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 5/95 za předpokladu, že volbu státního občanství lze podřadit pod případ nabytí cizího státxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxledně rozlišuje, a to opodstatněně, neboť volba je svou povahou jednostranným aktem, zatímco žádost předpokládá konsenzus druhé strany. Jakkoli tedx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx § 13 citovaného zákona spojovány pouze s prohlášením (§ 16) a nabytím státního občanství (§ 17).
Nález Pl. ÚS 5/95 z 8.11.1995 (N 74/4 SbNU 205; 6/199x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x x xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxx dochází vlastním projevem vůle občana (žadatele) a že zákonným následkem takového projevu vůle je ztráta státního občanství České republiky. Ustanoxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xůvodně předpokládat zejména u těch, kteří v souvislosti se státním občanstvím mínili či míní učinit ten či onen právní úkon. Jestliže tedy občan projevxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxanovení - tedy předpisu obecně závazného - vědom toho, že
de lege lata
pozbývá státní občanství České republiky, jakmile získá státní občanství cizíhx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxst těchto úkonů a jejich právních následků je proto zřejmá.
Nález Pl. ÚS 9/94 z 13.9.1994 (N 40/2 SbNU 7; 207/1994 Sb.):
Naopak nutno zdůraznit, že dnxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xeská republika jako samostatný stát může tedy stanovit podmínky pro nabytí občanství zcela nezávisle na právní úpravě jiného státu (Slovenské republxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxx i nyní, je irelevantní. Nejsou stanovena dodatečně zákonná omezení na právní stav a skutečnosti, které nastaly před nabytím účinnosti nového zákona, xxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxho státu tedy Česká republika výslovně deklarovala ve své Ústavě, že se cítí být pokračovatelkou československé státnosti. Tato státnost pak není pouxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx tuto Ústavu bezprostředně navazuje a který upravuje nejen nabývání a pozbývání státního občanství ČR, ale který také obsahuje zvláštní ustanovení v sxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxx očekávat o to více, jestliže Ústava Slovenské republiky, stojící spíše na principu národním a ve své preambuli společnou československou státnost opxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxanství SR bez jakýchkoliv podmínek (§ 3 zákona č. 40/1993 Zb.).
Nejvyšší správní soud
Rozsudek 2 As 31/2005-78 ze 4.5.2006:
Žalovaný tak musí žáxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxnou úvahu o tom, komu státní občanství neudělit, byť i splnil všechny zákonem požadované podmínky, ale pohledem celého komplexu omezení, jež na sebe ulxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxozovat, že k podmínkám zde uvedeným může připojovat podmínky další, v textu zákona neuvedené, jak by vyplývalo z absolutizace významu slovesa "lze". Txxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxení § 7 odst. 1 zákona č. 40/1993 Sb. proto není možno považovat výčet pěti podmínek za pouze demonstrativní, umožňující jejich rozšíření na základě voxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxt např. zohlednění bezpečnostních zájmů státu, které je žalovanému uloženo v § 10 odst. 3 předmětného zákona. Opak, tedy volné rozšiřování tohoto výčxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxch z podmínek zákonem stanovených, konkrétně v jeho § 7 odst. 1 písm. e) a v § 10 odst. 3. [...] Výše provedené úvahy lze shrnout konstatováním, že v řízenx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxmuto subjektivnímu veřejnému právu tak svědčí ochrana poskytovaná soudy ve správním soudnictví zaručená ustanovením § 2 s. ř. s., neboť výsledkem tohxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxd v Praze měl stěžovatelčinu žalobu věcně projednat coby přípustnou. Jeho usnesení, jímž ji naopak odmítl, je proto nezákonné a Nejvyššímu správnímu sxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxzorem obsaženým v tomto rozsudku podle § 110 odst. 3 s. ř. s., povinen žalobu věcně projednat ve světle žalobních bodů. Zejména tedy posoudí, zda v přezkoxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxlně rozšířil výčet důvodů, pro něž občanství nelze udělit, respektive přihlížel při posuzování stěžovatelčiny žádosti k jiným okolnostem, než mu uklxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx x x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxou, konkrétně tedy podmínky obsažené v § 7 odst. 1 písm. e) tohoto xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx x xxxxx
xxxxxxxx x x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxx státního občanství (přijetí do svazku státu) podle § 7 zákona ČNR č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, na žádost oxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxo z přezkoumání soudem podle ustanovení § 250d odst. 2 písm. i) o. s. ř.
Mezinárodní soudní dvůr v Haagu
Rozsudek z 6.4.1955, Nottebohm (Lichtenštxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx
x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x dále v souladu s teorií práva je občanství právní svazek založený na sociální vazbě, na skutečném vztahu, existenci zájmů a citových vazeb současně s exxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxu pouze tehdy, pokud je toto udělení právním vyjádřením skutečných individuálních vazeb ke státu, který z osoby učinil svého občana. (Pozn.: překlad axxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxional Bureau for Europe, Switzerland, Geneva 1996.
Černý, J.; Valášek, M. České státní občanství. Praha: Linde, 1996.
Český helsinský výbor. Zxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x906.
Rapport des experts du Conseil de l'Europe sur les lois de la République tcheque et de la Slovaquie relatives a la citoyenneté et leur mise en ouvrx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxra, V. Státní občanství. Komentář. Praha: Linde, 2006.
Zoonová, I. Zpráva o zákonu o českém občanství. Důsledky zákona o občanství pro českou romskxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxčně velmi obsažným. Zaprvé je nutné soudit, že existuje civilizační útvar, který se jmenuje Praha. Takových útvarů je vícero, jeden z nich na státním úzxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxenec, Slovensko).
2.
Vzhledem k čl. 11 Ústavy může být hlavním městem České republiky jen útvar na jejím území (srov. výklad k exklávě).
3.
Zadxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xe v průběhu času historicky oddělila od vesnic (obcí) nejen proto, že šlo již o "velké vesnice", ale hlavně proto, že šlo o bezpečná útočiště, zdroj bohatxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxt své městské území hradbami či opevněním od nebezpečí vně takového území - ať už původem přírodního, nebo lidského. Historicky vznikala města buď jako xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xtatusem, který byl buď přiznáván (např. Královskému městu Vinohrady v r. 1879), nebo odebírán (prodej Tachova Janu Filipu Husmannovi v r. 1623). V součxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxení vlády (obec se městem stane na základě konstitutivního rozhodnutí). Uvedený zákon rovněž stanoví režim pro ty obce, které již městy byly; neupravuxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx tak vždy; v době účinnosti ústavního zákona o čsl. federaci byla podle jeho čl. 141 současně hlavním městem jak Československé socialistické republxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xtáty, které měnily hlavní město podle ročního období (Afghánistán: Kábul a Péšávar; Britská Indie: Kalkata a Šimla), nebo by měla hlavní města dvě (Spoxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxstana, Kazachstán; Putrajaya, Malajsie; Neipyijto, Barma; nebo prozatím opuštěný xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxem Josefa II. ke spojení čtyř dosud samostatných pražských měst: Starého města pražského (též zvaného Praha, dříve Pražské město či Větší město), Malé xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxdy čtyři čtvrtě, pražské obvody (číslované římsky): Staré Město (Praha I), Nové Město (Praha II), Malá Strana (Praha III), Hradčany (Praha IV). Městskx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxšehrad (Praha VI), roku 1884 Holešovice a Bubny (Praha VII), roku 1901 Libeň (Praha VIII). Po vzniku Československa se Praha stala jeho hlavním městem a x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxování okolních obcí se konalo ke dni 11.4.1960 (zák. č. 36/1960 Sb.), 1.1.1968 (zák. č. 111/1967 Sb.), 1.7.1974 (zák. č. 31/1974 Sb.).
7.
Praha je nexxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxo pohledu je svou přirozeností sídlem čelným, vůdčím, hlavním. Je-li její postavení i přesto Ústavou zdůrazněno, pak jde zřejmě o informaci určenou přxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xhlavní město" přikládán vůbec nějaký právní význam, pak snad jako pokyn zákonodárci, aby veškeré důležité orgány (jejich sídla) umisťoval do Prahy, a xxxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxho práva veřejného nemá hlavní město nějaký význam (typicky, že by okupace či
anexe
hlavního města znamenala zánik státu, kapitulaci ozbrojených sil xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxina 1920 v § 5 odst. 1 upravila, že Praha je hlavním městem republiky Československé, sídlem sněmovny poslanecké i senátu (§ 6 odst. 2), hlavním sídlem pxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x x x 80 odst. 3, § 168). Tzv. socialistická Ústava 1960 se Praze jako sídelnímu městu nejdůležitějších orgánů nevěnovala, ale Prahu za hlavní město přece oxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxto Československé socialistické republiky i České socialistické republiky, a dále za "pravidelné sídlo orgánů" těchto republik (čl. 141 odst. 1 a 2). x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx nemá žádný. Protože se v zahraničí osvědčila metoda rozmístění sídel některých důležitých orgánů po státním území, a zamezilo se tak jejich koncentraxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xvou jmenovaných jde spíš o jednotlivost (Energetický regulační úřad v Jihlavě a Státní úřad inspekce práce v Opavě), připadly ostatní výjimky pouze na xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx sídlit v Plzni nebo Nejvyšší státní zastupitelství v Karlových Varech. Chce-li zákonodárce přebírat ideje ze zahraničí, měl by být v tomto směru důslexxxxxxx
xx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx x x xxxxxxxxx xbce (na základě zákona o hlavním městě Praze) a je vyšším územním samosprávným celkem (viz ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných cexxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxtví občanů spjaté s částí území a s právem na samosprávu. Obec bez právní osobnosti a práva na samosprávu by se neodlišovala od státu; existence těchto prxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx však přehlédnout, že hospodaření obcí a výkon vlastnického práva podléhá mnohým omezením, někdy ukládaným obci samotné, někdy orgánům obce či jejich xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxod, dle něhož "vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu". Tento rozdílný přístup je odůvodňován tím, že územní samosprávné cxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxjmu transparentního a hospodárného nakládání, a mají tedy být do určité míry pod veřejnou kontrolou. Ve vztahu mezi Prahou a jejími městskými částmi stxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx hl. m. Prahy s tím, že v takovém případě se tyto věci svěřují městským částem přímo na základě zákona, a to dnem jejich nabytí do vlastnictví hl. m. Prahy. Sxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xřízení (§ 95) se na hlavní město Prahu nevztahují, z čehož plynou mnohé aplikační problémy (a nedůvodné rozdíly).
10.
Území hlavního města Prahy jx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxmostatné a přenesené působnosti se Praha dělí na tzv. městské části (57 městských částí), přičemž jejich území jsou vymezena Statutem hl. m. Prahy. Praxx xx xxx xxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx, protože původních 10 obvodů zůstalo stále v platnosti pro evidenci a označování budov a pozemků, pro některé správní orgány, pro soudní příslušnost axxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xo zastupitelstva hlavního města Prahy se nevolí ve stejných termínech jako do zastupitelstev krajů. Tyto zmatky by si jistě zasloužily odstranění, a tx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxmi v členění územně-správním.
11.
Nad rámec shora uvedeného je třeba zdůraznit ještě významné judikatorní závěry z oblasti práva občanského - podxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxodaření se svěřeným majetkem hlavního města Prahy (např. rozsudek 2 Cdon 1805/97). Nejvyšší správní soud se vyjádřil k povaze usnesení zastupitelstvx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxnictví (rozsudek 3 Ans 9/2005-114). Ústavní soud shledal, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného matexxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxzení před obecnými soudy právní pomoci advokátů. Nebude-li statutárními městy a jejich městskými částmi v příslušném řízení prokázán opak, nelze nákxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xpráva
PS 1996-1998 tisk 218/1997: Vyšší územní samosprávné celky budou vymezeny na základě existujících okresů vytvořených zákonem č. 36/1960 Sb.x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xNR č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx
zák. č. 36/1960 Sb., o územním členění státu;
obecně závazná vyhláška hlavního města Prahy č. 55/2000 Sb. hl. m. Prxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx územní samosprávný celek zaměstnává pracovníky s vysokoškolským právním vzděláním, lze mít za to, že tito zaměstnanci by měli být schopni řešit právnx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx 115):
U statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomux xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxde-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nelze náklady na právní zastoupení advokátem považovat za náklady účelně vynaložené.
Nález III. ÚS 2xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
x xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xřímá povinnost pečovat o zachování a rozvoj svého majetku a chránit jej před neoprávněnými zásahy. Péče o majetek a výkon vlastnického práva k němu nejsxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xabezpečení si obec musí vytvořit materiální a personální předpoklady, a to v rozsahu a kvalitě, která je přímo úměrná množství (hodnotě) a charakteru (xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xospodaření s ním vystupuje obec jako účastník xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx jímž byl schválen k prodeji pozemek ve vlastnictví obce, není rozhodnutím, jímž by obec autoritativně rozhodovala o veřejných subjektivních právech xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx pro nedostatek podmínek řízení.
Nejvyšší soud
Rozsudek 33 Cdo 128/2009 z 31.8.2011:
I smlouva o smlouvě budoucí nájemní uzavřená městskou čásxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxtových jednotek byl dán veřejnosti na vědomí. Uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí bez předchozího zveřejnění záměru nakládání s dotčeným majetkem hlxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
Rozsudek 28 Cdo 2056/2009 z 11.11.2009:
Bezdůvodné obohacení spočívající v užívání zastavěného pozemku vzniká vlastníkovi stavby, která na pozexxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxá za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti místní komunikace nebo průjezdného úseku silnice i v případě, kdy vlastnická práva a povinnosti vykonávajx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxx xx8/1990 Sb., nyní § 19 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze] nehovoří o vlastnickém právu městských částí hlavního města Prahy, ale o jejixx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx
Literatura
Bahýľová, L.; Filip, J.; Molek, P.; Podhrázký, M.; Suchánek, R.; Šimíček, V.; Vyhnánek, L. Ústava České republiky. Komentář. Praha: Lxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxxmyšl: Paseka, 1998.
Bělina, P. a kol. Dějiny zemí Koruny české. Díl II. 9. vyd. Litomyšl: xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxahy. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964.
Čepelka, Č.; Šturma P. Mezinárodní právo veřejné. Praha: Eurolex
Bohemia
, 2003.
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx25B/$File/4116130601.xls.
Filip, J. Ústavní právo. Díl I. 4. vyd. Brno: Doplněk, 2003.
Filip, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. Bxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xraha: Prospektrum, 2002.
Gronský, J. Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa. Díl I., II. Praha: Karolinum, 2005, 2006.
Hendxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xoetzel, J. Československé správní právo. Praha: Melantrich, 1937.
Horák, J. Kniha o staré Praze. 4. vyd. Praha: Dokořán, 2008.
Janáček, J. Malé xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x012.
Kalousek, V. Státní území. In Slovník veřejného práva československého. Svazek IV. Brno: Polygrafia, 1938, s. 645-659.
Kárník, Z. Malé děxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx Leges, 2010.
Merkl, A. Obecné právo správní. Díl I. Praha - Brno: Orbis, 1932.
Mikule, V.; Sládeček, V. Zákon o Ústavním soudu, komentář a
judikatxxx
x xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx xx xxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx.
Pánek, J.; Tůma O. a kol. Dějiny českých zemí. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008.
Pavlíček, V. a kol. Ústavní právo a státověda. Díl I. Praha: Linde, xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xavlíček, V. a kol. Ústavní právo a státověda. Díl II. 2. vyd. Praha: Linde, 2008.
Pavlíček, V.; Hřebejk, J.; Knapp, V.; Kostečka, J.; Sovák, Z. Ústava x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxle, V.; Syllová, J. Ústava České republiky. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 949.
Sládeček, V. Obecné správní právo. Praha: ASPI, 2004.
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx37.
(Státní symboly)
Právní stav komentáře je ke dni 1.8.2015.
K čl. 14
1.
Každá ideologie, kultura, entita má své symboly, aby sx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxita
sui generis
není v tomto směru výjimkou. O tom, jak důležité symboly jsou, svědčí fakt, že symboly (kupř. hojnosti, plodnosti, moci a síly, zla a zkáxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxstorickými zkušenostmi, a má-li být v čase zachován, musejí být tyto zkušenosti (cíleně) předávány. Moderní doba je plná symbolů; symboly a ceremonie xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx
xxrporace
(někdy se ze symbolů stávají obchodní značky, loga). Z hlediska subjektů mezinárodního práva je používají i mezinárodní organizace, včetně xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxmky zlehčován, pak by se symboly staly pouhým znamením, obrazem, nicneříkajícím artefaktem.
2.
Ústava může být považována za výraz shody ohranixxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxení xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxé je jejich vlastí, otčinou, na formu a způsob vlastní správy (vlády), na svoje historické kořeny, prožitou vzdálenou či blízkou minulost nebo výhled nx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxům či státnímu území, tak směrem do zahraničí.
3.
Státní symboly mohou být představovány vyobrazením erbů, štítů, emblémů, barev, ztvárněním vlaxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x jistém smyslu i měna atp. Stát (národ) mohou charakterizovat i jiné prvky jako charakteristický nápoj, jídlo, zvyk či sport; od státních symbolů se lišx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxátní symboly nelze považovat státní svátky nebo státní vyznamenání - jde "pouze" o vyjádření hodnot, na kterých státní zřízení spočívá, nebo jde o projxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xx
xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxk státu či omezení jeho svrchovanosti; stejně tak jako rozšíření již existujícího výčtu státních symbolů neznamená "více státu".
5.
Zobrazení stxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxní symboly (včetně popisu a vyobrazení) bývají do ústavních předpisů inkorporovány.
6.
Kromě státních symbolů existují i symboly a znaky obecní (xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx především příslušné zákony (obecní či krajské zřízení).
K odst. 1
7.
Ústava jednotlivé státní symboly taxativně vyjmenovává, z čehož se podává x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxní znak (umisťují se na sídlech orgánů státu, v úředních místnostech, používají se na úředních listinách, v mezinárodním styku), následovat by měla stxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxbliky) a na posledním místě by měly být státní barvy.
8.
Podoba státního znaku je výsledkem historického vývoje. Český kníže Vladislav II. měl od cíxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxtat nadále tzv. svatováclavská orlice. Postupně však Přemyslovci dosáhli přednostního užívání svého erbu a tak se stříbrný lev v červeném poli stal i sxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xtátoprávních poměrů, ale zároveň i kontinuitu historického vývoje českých zemí a nově utvářeného státu. Zprvu se za státní znak Československé repubxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx z. a n., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti, jímž byly tři znaky (malý, střední a veliký) prohlášeny za státxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxrátu Čechy a Morava byly používány pouze dva znaky - malý a větší (vládní nařízení č. 222/1939 Sb. z. a n., jímž se mění zákon ze dne 30. 3. 1920, č. 252 Sb. z. a xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxn malý státní znak a prezidentská standarta, v níž zůstal velký státní znak. Ústava 9. května sice stanovila, že státní znak a vlajku upravuje zákon (§ 1xxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx
xx
xxěna charakteru státního zřízení spojeného s pádem totalitního systému moci si pochopitelně vyžádala změnu státního znaku, který měl nejen vyjádřit oxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxh jednáních byl ústavním zákonem č. 102/1990 Sb., o státních symbolech České a Slovenské Federativní Republiky, zaveden státní znak České a Slovenské xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx 13.3.1990 č. 67/1990 Sb., o státních symbolech České republiky, schválila znak malý a znak velký podle návrhů Jiřího Loudy. Slovenská národní rada o poxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxmne Slovenskej republiky.
10.
S rozpadem československé federace Česká národní rada zákonem č. 3/1993 Sb. ze dne 17.12.1992 převzala oba státní xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxerý má "dva originály" státního znaku. První originál Jiří Louda předal zástupcům Poslanecké sněmovny v roce 1992, kdy jej vytvořil na základě výhry v sxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxopna dohledat ani znak samotný, ani příslušný předávací xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu. Tyto "nové" originály (s poznámkou roku vytvoření) jsou již plně k dispozici a střeženy v Poslanecké sněmovně.
11.
Tak jako státní znak České repxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxolem byl bíločervený prapor, který po krátký čas po vzniku samostatného Československa byl užíván jako nová státní vlajka právě vznikajícího státu. Hxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx a Rakouska byl tento původní český zemský symbol nahrazen novou státní vlajkou, jejímž autorem se stal Josef Kursa. Samotná vlajka Československé repxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xířky k její délce byl dán 2: 3 a délka klínu se rovnala polovině vlajkové délky. S německou okupací byla tato vlajka nahrazena novou protektorátní vlajkox xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxoslovenská státní vlajka, jejíž podobu nezměnila žádná z politických či státoprávních změn postihujících československý stát, a posléze se stala i sxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxodní rady (příslušnými zákony: ČNR zák. č. 67/1990 Sb. a SNR zák. č. 50/1990 Sb.) státní vlajky národních republik, které navázaly na kontinuitu původxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxměru šířky vlajky k délce 2: 3 (tj. bez modrého klínu). Stejný poměr stran, tj. 2: 3 měla i státní vlajka Slovenské republiky tvořená třemi stejně širokýmx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxx
x xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxba nových státních symbolů; nebylo však možné převzít dosavadní vlajku České republiky, neboť byla shodná s vlajkou Polska (vlajka Slovenské republixx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xx xřemyslovské plamenné orlice, nebo by se změnily poměry použití blankytně modrého klínu sahajícího do jedné třetiny délky vlajky, čímž by tato vlajka nxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx stávající vlajky ČSFR i po rozpadu federace s odůvodněním, že zánikem ČSFR přestává existovat i její vlajka, kterou je tak možno považovat za uprázdněnxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxvních následků. Česká národní rada tak dnešní podobu státní vlajky schválila dne 17.12.1992 v rámci zák. č. 3/1993 Sb.
13.
Vlajka prezidenta repubxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxního husitského hesla "Pravda Páně vítězí", z něhož bylo zřejmé "čí pravda" tedy nakonec zvítězí). I tento státní symbol prodělal vývoj jak co do graficxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xak co do zmíněného sousloví, které se v době federativního státu ustálilo v jazykově neutrální podobě latinského překladu "
VERITAS VINCIT
". Jako jistxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxska, na níž se nacházel veliký znak republiky Československé, v jehož druhém poli zadního štítu byl znak Podkarpatské Rusi, která ovšem byla v roce 1945 xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxedník) svoji vlastní pečeť, jíž stvrzoval významné dokumenty. Pečeť tvoří velký státní znak podložený lipovými ratolestmi po stranách, kolem něhož jx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxerých pravomocí s dopadem zejména směrem do zahraničí, jako je stvrzování mezinárodních smluv nebo vydávání pověřovacích listin zástupcům diplomatxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xtanovení jejich odstínu, resp. zákonné vyobrazení, není upraven ani způsob jejich užití. Takto definované státní barvy umožňují nevhodnou záměnu s pxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxu písně Františka Škroupa (hudba) se slovy Josefa Kajetána Tyla "Kde domov můj". Píseň napsal Josef Kajetán Tyl pro hru "Fidlovačka, aneb žádný hněv a žáxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxačení ševcovské pouti v pražských Nuslích, pro niž byl tento nástroj symbolem. Jediná (ke dni vydání tohoto komentáře) provedená změna zákona o státníxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxravenou Janem Seidelem na počátku čtyřicátých let dvacátého století s kytarovým "univerzálním" doprovodem, který tak učinil pro účely svého sborníkxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx další nedostatky: v melodii a frázování byly tři odlišnosti od správného znění hymny, nesprávně byl uveden kytarový doprovod (který sám o sobě měl notoxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xčinnosti zák. č. 3/1993 xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxá nebyla součástí právního předpisu) docházelo k nezákonnému používání "správné státní hymny" (opačně Bahýľová); v takových případech jen nebyla hrxxx xxxxxx xxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xoučasné době zák. č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů, kterým byl nahrazen původní zák. č. 68/1990 Sbxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxo všechny oprávněné osoby užívat státní symboly jen vhodným a důstojným způsobem. Určuje, kdo smí užívat jaký státní symbol, jak mají být užívány, a téžx xxx xx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxí státních barev není upraven vůbec, uplatní se tedy jen zbytkové pravidlo "vhodného a důstojného způsobu" užití. Jde-li o mezinárodní styk, používánx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx. Tím se však úprava užívání státních symbolů - zejména státních znaků - nevyčerpává; lze ji nalézt v celé řadě dalších vesměs nesourodých právních předxxxxx xxxx xx x xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx x64/2001 Sb.) atd.
19.
Ohledně některých zvláštních situací, resp. nosičů státních symbolů, jako jsou letadla, lodě, vojenská technika, stanoví xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx
20.
Zákon č. 352/2001 Sb. obsahuje též skutkovou podstatu přestupku, kterého se fyzická osoba dopustí tím, zneužije-li, úmyslně poškodí nebo hrubě xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxen znaky formální, které jsou uvedeny v zákoně (znaky skutkové podstaty), ale musí být dále splněn i znak materiální (nebezpečnost pro společnost). Těxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxůsob státní vlajky, bude se do státní vlajky halit apod. Zákon stanoví i sankce za správní delikty spáchané právnickými nebo podnikajícími fyzickými oxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx vlajky nebo nesplnění povinnosti vlajku vyvěsit. Některé chování, resp. jednání vůči státním symbolům (např. pálení státní vlajky), jež by mohlo být xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxvní síly - Listinou (čl. 17), a výkonu tohoto práva (svobodě projevu) by musela být dána přednost před uvalením sankce.
21.
Český právní řád nerezigxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx stavu (nebo za války nebo jiného ozbrojeného konfliktu), a to pro případ jejich zneužití. Objektem trestných činů podle § 415 a 416 tr. zákoníku je zájxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxo státního nebo vojenského znaku, insignie nebo stejnokroje neutrálního nebo jiného státu, ať už je, či není stranou v konfliktu. V § 349 se pak chrání zxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxbo jinému opatří anebo přechovává pečetidlo státní pečeti nebo razítko orgánu veřejné moci s vyobrazením státního znaku nebo razítko, jehož otisk je pxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxskytována ani tuzemským, ani jiným symbolům (kupř. zahraničního státu či mezinárodní organizace);
za takové situace je právní úprava České republixx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
Související mezinárodní smlouvy
Čl. 20 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, sjednané 18.4.1961 ve Vídni (č. 157/1964 xxxxx
xxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xst. zák. č. 542/1992 Sb., o zániku České a Slovenské Federativní Republiky;
zák. č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky;
zák. č. 352/200x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx (o užívání vlajek);
zák. č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky;
vyhl. č. 387/2010 Sb., o zobrazení vojenského znaku a národního rozlxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxokroje a vojenských odznaků a jejich nošení a označování vojenské techniky národním rozlišovacím znakem nebo státním symbolem anebo znakem Hradní stxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x x změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách);
zák. č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxy změn
PS 1993-1996 tisk 1705/1995 (nový čl. 14a);
PS 2002-2006 tisk 485/2003 (nový čl. 14a).
Literatura
Adler, F. Odznaky československéhx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxzký, M.; Suchánek, R.; Šimíček, V.; Vyhnánek, L. Ústava České republiky. Komentář. Praha: Linde, 2010.
Brožek, A. Lexikon vlajek a znaků zemí světax xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxpelka, Č.; Šturma, P. Mezinárodní právo veřejné. Praha: Eurolex
Bohemia
, 2003.
Filip, J. Ústavní právo. Díl I. 4. vyd. Brno: Doplněk, 2003.
Filixx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxubliky. Základy českého ústavního práva. 4. vyd. Praha: Prospektrum, 2002.
Gronský, J. Komentované dokumenty x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxtzel, J. Československé správní právo. Praha: Melantrich, 1937.
Merkl, A. Obecné právo správní. Díl I. Praha: Orbis, 1932.
Novák, J. Štátne znaxx x xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxíček, V. a kol. Ústavní právo a státověda. Díl I. Praha: Linde, 1998.
Pavlíček, V. a kol. Ústavní právo a státověda. Díl II. Praha: Linde, 2004.
Pavxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx x xstavní řád České republiky. Díl II. 2. vyd. Praha: Linde, 1999.
Průcha, P. Správní právo. Obecná část. Brno: Doplněk, 2007.
Sládeček, V. Obecné sxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
Weyr, F. Československé právo ústavní. Praha: Melantrich, 1937.
http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/historie-xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx