Obsah Dostupné filtry
Předpisy ČR (2)
Komentáře (1)

1/1993 Sb. Ústava České republiky: Komentář

Hledat v textu dokumentu:
  • Tisk
    Uložit
    Odeslat
  • Velikost písma textu
Viditelnost komentáře:
 
 

 
xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxx
xx xxx xxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxx
xxxxx
xxxxx
xxxx
xxxx
xxxxx
xxmáš
Langášek
Ľubomír
Majerčík
Ludvík
Matoušek
Petr
Mlsna
Lenka
Popovičová
Ivo
Pospíšil
Pavel
Rychetský
Pavel
Uhl
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xbčanů země. O takové ústavě se nemusí hlasovat, protože ji všichni respektují bez oficiálního schvalování a politického souhlasu. Není ji třeba ani sexxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxm činitelům i poslednímu občanovi, vládě i opozici. Jediný problém spočívá v tom, že taková ústava neexistuje.
Ústava, ve které se normativní ideálx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxi každého z nás, se tak musíme soustředit na ústavní texty a kontexty, mezi nimiž oficiální i odborné komentáře vždy hrály prvořadou roli.
* * *
Způxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xíky ní také víme, kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme jako politické společenství. Ryze pragmatická potřeba podřídit moc v politické obci pevnýxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx jako demokracii, protože moc v ní nemá menšina, ale všechen lid, který je v soukromých záležitostech svobodný a tolerantní, ale ve veřejných záležitosxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx a "co" vytváří také symbolickou zásobárnu otevírající cestu k poznání toho, "kdo to dělá".
Prokletím politického romantismu byla představa, že etxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxou národní existenci, která ospravedlňuje i existenci politickou. Stačí však letmé zalistování Thúkididovými Dějinami Péloponéské války, abychom xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xýron archaické kolektivní přirozenosti, ale pracný výsledek toho, co kdysi francouzský historik Ernest Renan, kritizující Fichteho a další romantixx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx
plebiscit
".
Ve střední Evropě je dosud politický existencialismus a romantismus ve značné oblibě a leckterý politický vůdce sám sebe s oblibou porxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxc moci, než mu ústava připisuje, nebo rovnou usiluje o sepsání nové ústavy, která by mu takovou moc zajistila. Naposledy se to podařilo Viktorovi Orbánoxx x xxxxxxxxx
x xx xxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxodem jsme se za posledních dvacet let stali a kam také směřujeme. Jinými slovy, odpověď na otázku "Kdo jsme?", musíme hledat v ústavní kultuře naší země, xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
* * *
Ústavnost je konstelace daná vzájemným vlivem ústavních textů a kontextů, psaných dokumentů a nepsaných praktik, konvencí a tradic. Komentáx x xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxt primárního textu. Nemůže závazně tvrdit, "jak se co dělá", ale o to víc se snaží přesvědčit, "jak by se co mělo dělat", aby byl zachován význam ústavního xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxdnotlivých ústavních článků a vět, ale zrovna tak i interpretační možnosti a rozdíly, ne-li přímo paradoxy, se kterými se musí vypořádat každý, ať je prx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxně je pochopit v širším kulturním kontextu. A právě tímto popisem naší ústavnosti a jejího fungování komentář současně odpovídá i na skrytou otázku "Kdx xxxxxxx
x x x
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xpolečenství čtenářů, které nakonec dává ústavě i kterýmkoli jiným textům význam. Čtenáři ústavy jsou tak jednoznačně důležitější než její autoři. Jexxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxch.
Jsem přesvědčen, že tento Komentář k Ústavě České republiky ovlivní naše společenství čtenářů Ústavy zásadním způsobem nejen proto, že vznikxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxi rozmanitými profesními zkušenostmi. Jako kdyby se zde potvrzoval trend v české právnické vzdělanosti, se kterým před časem přišla Eliška Wagnerová xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxe namísto toho dal přednost týmu, v němž většina členů má konkrétní praktické zkušenosti s ústavním právem, ale současně s nimi i schopnost zobecnit je a xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxen jako právní text, ale i jako součást tzv. živého práva formujícího a utvářejícího českou politiku a společnost v posledních dvou desetiletích.
* x x
xxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx ve kterých má fungovat. Někteří zakladatelé americké demokratické ústavnosti, například George Washington, se domnívali, že ústava by se měla revidxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx společnost používá v podstatě ten samý text, i když ve zcela jiném společenském kontextu a po dějinném vývoji, během něhož se ze slabé agrární republiky xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxl Edmund Burke, uznával, že stát, který nemá nástroje ústavní změny, nemá ani nástroje, kterými by mohl ústavu konzervovat.
Představa, podle které xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xx xrovna tak lze dožadovat politické změny, a dokonce vést i revolty a revoluce, jak jsme toho byli svědky i v naší části Evropy v roce 1989. Vznik Ústavy Českx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xaděje, že ústavní změny povedou i ke změnám společenským a vzniku nové demokratické a ústavní kultury. O to smutnější je dnešní xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxtající ústavní demokracii a s ní spojená občanská práva a svobody.
* * *
Ze současné situace je patrné, že tento Komentář nemá jen funkci potvrzení xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxše republika ústavní demokracií, tak nebude demokracií vůbec. Přesvědčit o této jednoduché, ale o to důležitější pravdě ústavní činitele a s nimi i celxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxpně v argumentačních a interpretačních sporech a kontroverzích, domnívám se, že význam tohoto Komentáře je tak již dnes patrný. Spočívá právě v tom, že xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxních dvou desetiletích významně přispívá k rozšiřování okruhu našeho čtenářského a interpretačního společenství stoupenců ústavní demokracie.
xxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xokončení komentáře k Listině základních práv a svobod, jehož autorskému týmu vévodila Eliška Wagnerová, která právě v době jeho vydání na jaře roku 201x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxčetného autorského kolektivu jsem oslovil předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského, zda by byl ochoten obdobně spoluautorsky zaštítit komentář k xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxacovníků, jež poznal za dobu svého dosavadního působení ve funkci předsedy Ústavního soudu. Řada z nich se autorsky podílela i na zmíněném Komentáři k Lxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxědčoval z odborných textů, které sloužily jako podklady pro rozhodování Ústavního soudu (ať už jde o jeho asistenty Tomáše Herce, který se mnou tento koxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x práci na komentáři přizval zkušeného ústavního právníka a legislativce Petra Mlsnu a politologa a advokáta Pavla Uhla, pro něhož je ústavní právo téměx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxějších nálezech Ústavního soudu druhé dekády, a kromě nich - s nezastupitelnou zkušeností někdejšího místopředsedy vlády - okomentoval i příslušná uxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xpoluautorům - s respektem k jejich erudici a tvůrčí svobodě - již mentorsky nemluvil a mocensky nezasahoval, byť se s některými jejich odbornými názory xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxž autoři by promlouvali jedním sladěným hlasem, nýbrž spíše o soubor komentářových monografií k více méně uceleným částem Ústavy. Odpovědnost za svůj xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxi komentáře, a takto by i měl být citován. Při editaci autorských textů jsem se jako editor omezil jen na identifikaci případných rozporů. Autory jsem na xx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxraznit, že takových míst čtenář v komentáři nenalezne mnoho, což je nepochybně dáno též předvěděním a předporozuměním, které do značné míry sdílíme, cxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx) obsahuje toto dílo samostatný podrobný komentář k další významné části ústavního pořádku, jímž je ústavní zákon o bezpečnosti České republiky (ústaxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxmosprávných celků (č. 347/1997 Sb.) či
obsoletní
ústavní zákon č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii, a ústavní xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xx x9/1993 Sb.) - jsou v nezbytném rozsahu okomentovány v textech k obsahově souvisejícím článkům Ústavy.
Pro poznání jednotlivých ústavních instituxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxpěšných pokusů o jejich změnu. Proto spolueditor komentáře Tomáš Herc každý z ústavních článků opatřil vyčerpávajícím seznamem nejen přijatých novexxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxdoby sněmovního tisku - debaty na půdě Senátu, pokud nevyústily v senátní návrh ústavního zákona - tak tato pomůcka neodráží.
Kromě souvisejících uxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxů v podobě rozhodnutí Ústavního soudu, příp. obecných soudů, a dalších pramenů, na něž autor v komentáři odkazuje. Ve vlastním textu komentáře jsou pro xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxelních citací a datace, nalezne čtenář právě xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxundární literatury není z důvodu úspory tiskového prostoru opakován za každým jednotlivým článkem, nýbrž je uveden na konci uceleného souboru více člxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxávní úpravě a judikatuře byly do výsledného díla promítnuty jen v omezené míře, jakou dovolila autorská korektura textů před jejich sazbou.
Závěrex xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxčinu mnoho sil a probděných nocí. Jménem všech spoluautorů děkuji našim blízkým za trpělivost, kterou s námi při psaní tohoto komentáře měli a kterou nexxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx nám nejednou trpělivě vstříc při posunutí termínu pro odevzdání díla. Svému spolueditoru Tomáši Hercovi konečně děkuji za důslednost a pečlivost, s nxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx, neboť to znamená přísun práce a obživy. Pro komentátory Ústavy, stejně jako pro občany naší ústavní demokracie, je nejlepší odměnou, zůstane-li ústaxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xxx xxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xREAMBULE
K preambuli
1.
Preambule (z lat. preambulus, tj. předcházející) je úvodní prohlášení předřazené zpravidla k ústavám nebo významným záxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxípadně ocenit významné historické události a s nimi spojené akty. Preambule bývá běžnou součástí multilaterálních mezinárodních smluv (např. Vídeňxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxh významných zákonů - buďto formou uvozovacího prohlášení (např. zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích), anebo explicitním označením jxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx nemá bezprostřední normativní účinky (nemůže založit nebo změnit konkrétní právní vztahy), ale jde o významný interpretační, případně i aplikační pxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxmálního ústavněprávního hlediska započal dne 17.7.1992, když Slovenská národní rada přijala Deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky, a pokrxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxím zákonem přijatým Federálním shromážděním ČSFR dne 25.11.1992, který stanovil jako den jejího zániku uplynutí dne 31.12.1992. S ohledem na omezený xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x. a 6.6.1992, přičemž základním inspiračním podkladem pro její zpracování se stala Ústavní listina Československé republiky ze dne 29.2.1920.
Kompexxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxx xederaci, podle něhož byla ČNR "představitelem národní svrchovanosti a svébytnosti českého národa a nejvyšším orgánem státní moci v České republice"x
xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxho definitivní jazykové úpravy byl tehdejší předseda ČNR M. Uhde. Proklamuje obnovu samostatného českého státu v duchu dobrých tradic dávné státnostx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxublika již tzv. zemské zřízení neobnovila.
4.
Nový stát je označen již v preambuli jako Česká republika, čímž se současně vyjádřila republikánská xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxnoprávných a svobodných občanů" spolu s akcentem na "svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům" navazuje na Listinu a zdůrazňuje xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx již v preambuli objevuje i zdůraznění povinností vůči druhým a zodpovědnost vůči celku. Ve vlastním textu ústavy však práva, svobody a povinnosti človxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xořádku. Explicitní úprava některé z povinností není součástí ústavního pořádku a jejich zakotvení bylo ponecháno v rovině podústavního práva.
6.
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxi celku. Termín občanská společnost se již dále v právním řádu nevyskytuje, ale Listina a na ni navazující zákony o občanských x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxý prostor pro reálné naplňování ideje občanské společnosti, jak ji preambule vyjadřuje.
7.
Preambule vyjadřuje sounáležitost obnoveného českéxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxi České republiky do Evropské unie a Severoatlantické aliance.
8.
Jako programové cíle stanoví preambule odhodlání střežit a rozvíjet zděděné přxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxřeno i v čl. 1 Ústavy, představuje významný imperativ navazující na neblahé zkušenosti některých meziválečných evropských demokracií (zejména tzv. xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxkládaného zániku československé federace je zapotřebí vytvořit ústavu novou, položenou na jiných, zcela demokratických základech, aby byla zárukox xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxy je Česká republika parlamentní demokracií. Veškerá moc vychází z lidu, který ji vykonává prostřednictvím moci zákonodárné, výkonné a soudní. Lid má xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxx xx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxrlament dominuje nad výkonnou mocí, zejména vládou, která je mu ze své činnosti odpovědna. Tím se navazuje na tradice, jejichž kořeny jsou v období prvnx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxx x xxxx xxxx xNR č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní republiky;
čl. 1 úst. zák. č. 515/2002 Sb., o referendu o přistouxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x x xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxx x xxx xx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
K čl. 1
1.
Článek 1 Ústavy představuje v koncentrované podobě všechny základní definiční znaky českého státu i jeho ideová východiska a cíle. Původxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxstavce 2 došlo až v rámci projednávání tzv. euronovely Ústavy (úst. zák. č. 395/2001 Sb.), přičemž definitivní znění druhého odstavce bylo přijato až x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x
xx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx", který vyjadřuje v normativní podobě republikánskou formu státu. Až z následujících článků, jakož i z celkového kontextu Ústavy vyplývá, že ústavoxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x x xx x x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxa přímou volbu prezidenta republiky, by bylo možné usuzovat i na některé hybridní prvky smíšeného modelu. Pravomoci předsedy vlády navrhovat jmenováxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxá všelidová forma volby prezidenta republiky je jedním - byť ani zdaleka jediným - znakem tzv. prezidentského modelu.
3.
S ohledem na výrazně převaxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxáhlý koncept tzv. kontrasignace aktů prezidenta republiky, jeho neodpovědnost podle čl. 54 odst. 3 aj.) však podtrhují, že celková koncepce zastupitxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxry reakcí na probíhající rozpad československé federace a dlouhá léta omezené existence státní suverenity - ať již její totální ztrátu v době tzv. protxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xinak byla svrchovanost pojímána v dobách absolutní monarchie, kdy byla odvozena od neomezené moci panovníka nad územím i osobami, a jinak v období nástxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xejména vlivu americké ústavy formulovala základní myšlenka, že zdrojem veškeré moci je lid. Společným znakem tradičního vymezení pojmu státní suverxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxislosti. V moderní státovědě doznaly obě dimenze vymezení svrchovanosti státní moci výrazné korektivy v podobě obecně akceptovaných limitů. Pro rozxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxko jejího originálního nositele, který je zdrojem veškeré moci ve státě. Výkladem ústavy lze dovodit, že toto omezení vnitřní suverenity státní moci vxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxjícího, že výkladem právních norem nelze ospravedlnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu. Ještě dál jde Listina, která v čl. 23 nxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxd ..., jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny". Také vymezení vnější svrchovanosti státu doznalo v xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxva (viz čl. 1 odst. 2, čl. 10 a čl. 10a) ústavním zakotvením aplikační přednosti mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a k jejichž ratixxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxanizaci nebo instituci (viz tzv. teorie sdílené suverenity).
5.
Označení České republiky jako jednotného státu lze interpretovat jednoznačně jxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxlovala i důvodová zpráva k vládnímu návrhu Ústavy. V návaznosti na toto vymezení unitárního charakteru České republiky je nutno interpretovat i čl. 11x xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxtor pro vytváření vyšších územních samosprávných celků, obé výlučně formou ústavního zákona. Ani ten by však bez novelizace čl. 1 odst. 1 nemohl vytvoxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xx xxxxx xxnovat definování České republiky jako demokratického právního státu. Toto xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxátu. Podstata zdánlivého rozporu spočívá v tom, že zatímco demokracie je pojmenováním politického systému uspořádání státu založeného na vládě lidux xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xládě (přednosti) práva. Právě tuto dichotomii se moderní státověda snaží překonat nejrůznějšími interpretacemi - jedna z nich se objevila např. v rakxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx z lidu", který je v rakouské státovědě běžně interpretován slovy "lid je zdrojem veškerého práva ve státě". Samotný pojem právní stát byl poprvé formulxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx lidských práv J. J. Rousseaua a Voltaira a teorii dělby moci (J. Locke a Ch. L. Montesquieu). Formální právní pozitivistická tradice 19. století ideově xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x x pozitivistické koncepci svrchovanosti zákona, které se ani parlament nemůže vyhnout. Redefinování právního státu do podoby materiálního právního xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx trpké poznání, že demokracii lze v mantinelech formálního pojetí vlády pozitivního práva zrušit i "demokratickou cestou". Zásadní proměnu formálníxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xezadatelnost a nezcizitelnost lidských práv, teorie dělby moci doplněná o rozměr vzájemné vyváženosti a kontroly mocí - checks and balances), tak akcxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxx
x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxo principů nad psané - tedy pozitivní - právo, přičemž tyto právní principy jsou zčásti vypreparovány z psaného textu ústav a zčásti se pouze dovozují z oxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxjetí právního státu v označení Spolkové republiky jako státu, ve kterém "je výkon státní moci přípustný jen na základě Ústavy a podle zákonů, které jsox xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxího pojetí právního státu obsahuje i jeden z prvních nálezů Ústavního soudu ČR takto: "Ústava České republiky není založena na hodnotové neutralitě, xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxokratické společnosti. Ústava... neváže však pozitivní právo jen na formální legalitu, ale výklad a použití právních norem podřizuje jejich obsahovx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxchto právních norem měří." (Nález Pl. ÚS 19/93.) Naše Ústava i Listina pak vyjadřují základní princip právního státu slovy "státní moc lze uplatňovax xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxátu je zakázáno vše, co mu zákon explicitně nedovolil".
xx
xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxx xx xx xxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx x svobodám občana". I když se tato část ústavního textu může jevit především jako deklarace idejí, na kterých Česká republika vznikla a jimiž se hodlá řídxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x xdst. 2
8.
Odstavec 2 deklaruje ústavní povinnost České republiky dodržovat závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. Do Ústavy byl vlxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxo nadbytečné. Není pochyb o tom, že i před účinností euronovely Ústavy a vložením textu odstavce 2 byla Česká republika vázána závazky, které pro ni plyxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxého mezinárodního práva. Euronovela Ústavy však přinesla v ústavněprávní rovině komplexní změnu vztahu vnitrostátního a mezinárodního práva, ktexx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxně platnou a účinnou součást (nové znění čl. 10), dále vložením nového čl. 10a otevřela prostor pro přistoupení České republiky k Evropským společensxxxx xx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxtu na mezinárodní organizaci nebo instituci.
9.
Dikce komentovaného odstavce není pouhou proklamací, ale jeho text má významnou interpretační fxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxtřední vnitrostátní účinnost komunitárního práva a jeho aplikační přednost před právem vnitrostátním. Když nezískal v rámci předběžného projednávxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xtj. právo ES nazývané též právo I. pilíře) bylo totiž před přijetím Lisabonské smlouvy považováno judikaturou Ústavního soudu nikoliv za součást mezixxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxlouvou o přistoupení k ES.
Důvodová zpráva
ČNR 1992 tisk 152: V Ústavě nejsou upraveny základní práva a svobody. Ty zůstávají v Listině základních pxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxformačním zákonem se předpokládá, že i tento ústavní zákon bude nadále platit na území České republiky i po zániku federace. Ústava se dělí do osmi hlavx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxávní stát. Má jediný parlament, který může přijímat zákony. Jeho území je nedělitelné. Jde o stát, který respektuje základní svobody a lidská práva a jexxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxan, které odmítají jako prostředek k prosazování svých zájmů násilí.
PS 1998-2002 tisk 884/2001, k čl. 1: V čl. 1 Ústavy se doplňuje nový odstavec 2, xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xíž jsou jeho pravidla, zejména pravidla obyčejového původu a obecné zásady právní, a mezinárodní závazky České republiky. Velká část obyčejových praxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxladní hodnoty současného mezinárodního společenství mají i nadále obyčejovou povahu. Obrat "závazky vyplývající z mezinárodního práva" zahrnuje vxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxvy vládní či rezortní, ale např. i jednostranné právní akty České republiky, akty některých mezinárodních institucí (např. rozsudky mezinárodního sxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx ustanovení nemá znamenat plný vnitrostátní účinek všech mezinárodních závazků, ale spíše východisko pro činnost orgánů moci výkonné, soudní i zákonxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxzinárodní odpovědnost České republiky, aby se těmito normami řídily.
Související ustanovení ústavního pořádku
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xpojených národů a statutu Mezinárodního soudního dvora, sjednaných dne 26.6.1945 na konferenci Spojených národů o mezinárodní organisaci, konané v xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxx
xxxxxxející zákony a jiné právní předpisy
Zák. č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky;
zák. č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxx xx x/1993 Sb., Ústava ČR (účinnost od 1.6.2002; PS 1998-2002 tisk 884/2000).
Nepřijaté návrhy změn
PS 1998-2002 tisk 208/1999.
Judikatura
xxxxxxx xxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxzuje jako demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, je obsažen normativní princip demokratického právního státux xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxání státu a státní moci. Respekt ke stejnému účelu se odráží i v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případechx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx, nýbrž jsou vázány právem (ústavním pořádkem a v jeho světle přijímaným a vykládaným parlamentním právem).
Nález Pl. ÚS 29/09 z 3.11.2009 (N 233/55 xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx, že již ve svém nálezu Pl. ÚS 19/08 konstatoval, že "tyto limity by měly být ponechány primárně na specifikaci zákonodárci, protože jde
a priori
o otázkx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxn je může podrobit své kontrole teprve v okamžiku, kdy byla na politické úrovni skutečně učiněna. Ze stejných důvodů se Ústavní soud necítí oprávněn v abxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxý snahu "konečným výčtem definovat znaky tzv. materiálního jádra ústavního pořádku, přesněji řečeno svrchovaného demokratického právního státu" vxxx x xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxi kauzami" (bod 69 tohoto nálezu). Ústavní soud totiž vychází z toho, že právě konkrétní kauzy mu mohou poskytnout
relevantní
rámec, ve kterém je možno xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx". Tak již Ústavní soud učinil v rozhodnutích uvedených samotným navrhovatelem (viz výše bod 110 tohoto nálezu), anebo např. v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 36/0x xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxovůle, ale naopak zdrženlivosti a soudcovského minimalismu, který je vnímán jako prostředek omezení soudní moci ve prospěch politických procedur a kxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xambridge: Harvard University Press, 1999, s. 209-243, přímo ke vztahu soudcovského minimalismu a požadavku právní jistoty). Snaha o definování pojmx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx prezidentem republiky) by naopak mohla být chápána jako projev soudcovského aktivismu, který je ostatně ze strany některých politických aktérů sousxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxistikou České republiky jako svrchovaného státu. Důvodem podle navrhovatelů je, že tyto smlouvy připouštějí jako dílčí cíl evropské integrace vznik xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxm důvodem předestřeným navrhovateli je též to, že tyto smlouvy jako konečný cíl evropské integrace nevylučují vznik společného evropského federálníxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x x xxxxxx xxx xxx Ústavy ustanovení čl. 42 odst. 2 SEU (blíže k tomuto tvrzenému důvodu bod 17 tohoto nálezu) a také čl. 78 odst. 3 a 79 odst. 1 SFEU, kde navrhovatelé tvrdí, xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxvomoc podílet se na rozhodnutích, která mohou poměrně významným způsobem ovlivnit složení obyvatelstva České republiky x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxxxvuje opatření přijímaná na unijní úrovni v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech, se navrhovatel domnívá, že "rozhodování o tom, co je trestnxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx doplnění, odkazuje se na bod 54 návrhu, resp. bod 6 doplnění); "z textu [zpochybňovaného ustanovení] je zřejmé, že Evropské unii se má dostat vlastní trxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxné kontury, Rada spolu s Evropským parlamentem může oblast své trestní
jurisdikce
dále rozšiřovat. I přenos pravomocí ve smyslu [čl. 83 SFEU] proto nexx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx na závěry vyslovené v jeho předchozím nálezu Pl. ÚS 19/08 ohledně charakteru Evropské unie, podmínek zachování základů suverenity České republiky a rxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxita
státu není v moderním demokratickém právním státě účelem sama o sobě, tedy izolovaně, nýbrž je prostředkem k naplňování základních hodnot, na ktexxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx určitých kompetencí státu, které vyvěrá ze svobodné vůle suveréna a bude nadále vykonáváno za jeho účasti předem dohodnutým, kontrolovaným způsobemx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxní soud rovněž uvedl v bodu 104 citovaného nálezu, že Evropská unie pokročila zdaleka nejvíce v konceptu sdílené - "slité" - suverenity a již dnes vytvářx xxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxx xxxchovaností (její částí) dále nakládat, resp. určité
kompetence
dočasně či trvale postoupit. Pokud prezident republiky s tímto vymezením suverenitx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xento pojem podle názoru prezidenta republiky "sám o sobě protimluvem", poněvadž, jak se prezident republiky domnívá, "nejen, že náš právní řád pojem ‚xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxnout text memoranda připojeného k žádosti České republiky o přijetí do Evropské unie (dostupný na http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/nexxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxpěla k témuž závěru, k jakému dospěly v minulosti vlády dnešních členských států, že v moderním evropském vývoji je výměna části vlastní státní suverenxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xx/08 z 26.11.2008 (N 201/51 SbNU 445; 446/2008 Sb.):
Z xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxx xxxenek (v oblasti mezinárodních vztahů), tak i ve vnitřních věcech" (Dušan Hendrych a kol., Právnický slovník, C. H. Beck, 2. vydání 2003, s. 1007). Takto xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x
xxxxxxx xxxxx
xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx včetně USA. Např. David P. Calleo upozorňuje, že chápeme-li suverenitu v jejím tradičním pojetí, jakýkoliv mezinárodní závazek zbavuje stát části jexx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxní dimenzí. V praxi je národní
suverenita
vždy omezena objektivními podmínkami, včetně reakcí sousedních států. Za těchto podmínek národní
suverenxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxriantu přímo diktovanou cizí mocností. Jinými slovy, pro národní stát, stejně jako pro jednotlivce v rámci společnosti, znamená praktická svoboda býx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxx xxáč, kterému sousední státy naslouchají, s nímž aktivně jednají a jehož národní zájmy jsou brány v potaz." (David P. Calleo, Rethinking Europe's Futurex xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxat, tedy reálně garantovat, nejdůležitější ústavní pravidla a principy materiálního právního státu; zachování podstatných atributů suverenity je xxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxx
x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xčetně materiálního ohniska Ústavy přitom Ústavní soud vyložil v kontextu Ústavy jako celku. Přihlásil se tak jednoznačně k ideji evropské odpovědnxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xemění na základní koncepci stávající evropské integrace a že Unie i po případném vstupu Lisabonské smlouvy v platnost zůstane specifickou organizací xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxý právní řád a o evropské právo, jedná se o relativně samostatné a autonomní systémy. Ústavní soud zůstává vrcholným ochráncem české ústavnosti, a to i pxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxavní soud vrcholným interpretem ústavních předpisů České republiky, které mají na českém území nejvyšší právní sílu, je zřejmé, že čl. 1 odst. 1 Ústavy xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxé ústavnosti a podstatné náležitosti demokratického právního státu, které jsou v souladu s Ústavou České republiky chápány jako nedotknutelné (čl. x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxtio
i to, zda se právní akty evropských orgánů drží v mezích pravomocí, které jim byly poskytnuty. V tomto směru se tedy Ústavní soud v zásadě ztotožnil s xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxazu vzájemného ohledu, vyplývajícího z věrnosti Společenství, svoji mez v ústavních principech a elementárních zájmech členských zemí; výkon svrchxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xravidelně jednají v mezistátní oblasti, a tím řídí integrační proces. Nejdůležitějším zjištěním pro přezkum Ústavního soudu však bylo, že Unie je i naxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxx klade důraz na to, co historicky, duchovně i ideově spojuje národy Evropy při nalézání spravedlnosti v jednotlivých případech i ve prospěch celku. Cílx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxkratického právního státu, pověřený zejména ochranou nezadatelných, nezcizitelných, nepromlčitelných a nezrušitelných základních práv a svobod xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx8 SbNU 135; 167/2000 Sb.):
Z pojmu právního státu, jenž nachází své ústavní zakotvení v čl. 1 Ústavy České republiky, vyplývá princip, dle něhož ani zákxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxlšími, zejména transparentnosti, přístupnosti a jasnosti.
Nález Pl. ÚS 33/97 z 17.12.1997 (N 163/9 SbNU 399; 30/1998 Sb.):
Moderní demokratická xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxleso, zakotvuje vztah individua k celku a soustavu mocenských (státních) institucí. Dokument institucionalizující soustavu základních obecně akcxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxtextu hodnot, spravedlnostních představ, jakož i představ o smyslu, účelu a způsobu fungování demokratických institucí. Jinými slovy, nemůže fungoxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xstavního, a to i v systému psaného práva, jsou rovněž základní právní principy a zvyklosti. (...) Ke znakům vymezujícím společenství lidí patří vymezixxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxt pouze silou (mocí). Typickým příkladem vymezitelnosti i nepsaných právních pravidel lidského chování je právo obyčejové. Pro vznik právního obyčexx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x
xxxxxx xxxxxxxxxxxx
x x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x
xxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxskem odlišujícím obecný princip a právní obyčej je zejména míra jejich obecnosti).
Nález Pl. ÚS 16/93 z 24.5.1994 (N 25/1 SbNU 189; 131/1994 Sb):
V úxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xvobod, všeobecný zákaz retroaktivity lze dovodit z čl. 1 Ústavy České republiky, podle něhož je Česká republika právním státem. K definičním znakům prxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xa margo principu retroaktivity konstatoval i Ústavní soud ČSFR ve věci sp. zn. Pl. ÚS 78/92: "Principy právního státu, právní jistoty, které možno vyvoxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xxxxně, a vyvážit s tím spojené případy tak, aby nabytá práva byla řádně chráněna." (ÚS ČSFR, Sbírka nálezů a usnesení, 1992, č. 15)
Nález Pl. ÚS 19/93 z 21.xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxe do svého textu i určité regulativní ideje, vyjadřující základní nedotknutelné hodnoty demokratické společnosti. Česká ústava akceptuje a respektxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxh norem podřizuje jejich obsahově-materiálnímu smyslu, podmiňuje právo respektováním základních konstitutivních hodnot demokratické společnosxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxo pojetí ústavního státu odmítá formálně-racionální legitimitu režimu a formální právní stát. Ať jsou zákony stát jakékoli, ve státě, který se označuxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx vylučuje ze sebe sama demokratickou legitimitu. Východiskem naší ústavy je materiálně-racionální pojetí legitimity a právního státu.
Literxxxxx
xxx x xxx xx
xxxxxxx xxxx
x xxx x
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxů. Poprvé byl formulován v americkém Prohlášení nezávislosti v r. 1776 a ve francouzské Deklaraci práv člověka a občana (1789), v obou případech tak, že xxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxl nositelem svrchované moci panovník z vůle Boží. Novodobé pojetí zdroje státní svrchovanosti vyjádřil šestnáctý prezident Spojených států Abraham xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxratická forma vlády navazovala na pojetí ústavy jako společenské smlouvy vyjádřené v díle J. J. Rousseaua O společenské smlouvě (1762), kterou uzavírxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxincip svrchovaného lidu jako zdroje veškeré moci ve státě v duchu odkazu osvícenství a demokratické formy vlády a současně postuluje v ústavní rovině pxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxvala jejich koncentrace v jediných rukách hlavy státu v době absolutní monarchie, poprvé formuloval Ch. Montesquieu ve svém díle O duchu zákonů: "Není xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxxx x xxobodou pouhou libovůlí, protože soudce by byl zároveň zákonodárcem. Kdyby byla moc soudní spojena s mocí výkonnou, soudce by mohl být zároveň tyranem.x xxxxx xxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxvní filosof R. Dworkin) doplněn o princip jejich vzájemné kontroly a vyváženosti (checks and balances), aniž by byl zbaven své odvozenosti od vůle lidux xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx x xx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxných orgánů (moc výkonná v parlamentní demokracii systémem odpovědnosti vlády vůči parlamentu); moc soudní bývá většinou konstituována kombinovanxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxazi
samosprávných orgánů soudcovského sboru. Zdrojem legitimity všech tří mocí ve státě zůstává lid, který se tak přímo nebo nepřímo podílí na jejich xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2), které Ústava prohlašuje za nezměnitelné. Zakotvení principu přísné dělby mocí ve státě předstxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxné nebo samosprávných orgánů i pro řešení kompetenčních sporů a přezkum aktů moci soudní.
K xxxxx x
xx
xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxdem, tj. formou všelidového hlasování (referenda). Přímá demokracie se v historii poprvé objevuje v řeckých městských státech v období od poloviny páxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx avšak byl realizován a v rozsáhlé míře je formou všeobecného lidového hlasování uplatňován pouze ve Švýcarsku a některých amerických státech. Historxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxých anebo zákonodárných aktů (
referendum
) anebo o územním členění státu případně autonomní separaci části jeho území (
plebiscit
). Předmětem referexxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx právní sílu - od pouhého doporučení (konzultativní
referendum
) po zákonodárné nebo ústavodárné účinky. Ve většině ústavních listin demokratických xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxky, zakotveny explicitně (Dánsko - § 42, Finsko - čl. 22a, Francie - čl. 3 a čl. 89, Irsko - čl. 27 a 47, Itálie - čl. 75, SRN - čl. 29, Portugalsko - čl. 118, Rakoxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx, který svěřoval občanům k všelidovému hlasování rozhodování o zásadních otázkách formy státoprávního uspořádání ČSFR a současně stanovil, že o vystxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx x xímto ústavním zákonem formou samostatného úst. zák. č. 542/1992 Sb., aniž by byl předchozí ústavní zákon o referendu zrušen. Pochybnosti o legitimitě xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx a přijatý text čl. 2 odst. 2 představuje jistý kompromis, který vznikl až při projednávání návrhu mezi zásadními odpůrci prvků přímé demokracie a jejixx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxenda na další ústavní krok v podobě přijetí samostatného ústavního zákona. Současně ovšem vytváří ústavně legální prostor pro takový krok vymezením čxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxí pro další ústavní postup směřující k možnosti všeobecného lidového hlasování tedy umožňuje jak přijetí ústavního zákona o všeobecném referendu, tax xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxy jak v oblasti zákonodárné (normotvorné), tak v oblasti moci výkonné, kde xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxky zahraniční. Výjimku představuje čl. 10a odst. 2, který pro vyslovení souhlasu s ratifikací mezinárodní smlouvy, kterou se přenášejí některé pravoxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx v referendu, pro jehož vypsání se však opět vyžaduje zvláštní ústavní zákon. Ten byl přijat v souvislosti s rozhodováním o přistoupení České republiky x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x x xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx
xx
Ústavní výhrada, která podmiňuje možnost konání referenda na celostátní úrovni přijetím samostatného ústavního zákona, nebrání použití přímé demoxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxdu, zatímco pořádání krajského referenda je upraveno v zák. č. 118/2010 Sb., o krajském referendu a o změně některých zákonů.
K odst. 3
8.
Toto ustaxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxx, že tento výkon musí být podřazen ústavnímu požadavku "služby všem občanům". Takto funkčně vymezený obsah výkonu státní moci dále konkretizuje parafxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxí". Jde tedy o základní pravidlo pro výkon moci v právním státu, které v sobě obsahuje zákaz libovůle při uplatňování prostředků a nástrojů veřejné moci xx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxnu jakékoli veřejné moci, která je vždy, i když není vykonávána přímo orgánem státu, ale například orgánem územní nebo profesní samosprávy, odvozena ox xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xymezený rámec, přičemž podmínkou je zákonná forma této normy (zákonná výhrada). Takto stanovený a limitovaný rámec pro výkon veřejné moci představujx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxnost všech před zákonem, předvídatelnost všech aktů i zásahů veřejné moci i dodržení předepsané procedury a formy těchto aktů. Vázanost a omezenost orxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xlánek 2 odst. 3 není pouhou deklarací, ale přímo aplikovatelným materiálním právem. Porušení ústavních povinností zde zakotvených může být příčinox xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx
xxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxci navazuje i ústavní princip zakotvený v čl. 4 odst. 1 Listiny, podle něhož "Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích ...". xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxo vymezení zákonné povinnosti a zmocňovacím ustanovením přenést podrobnější úpravu na podzákonnou normu. Vydávání podzákonných norem, které mají pxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxno zákonem, který současně musí obsahovat i limity (meze) takového zmocnění. V čl. 78 Ústavy je zvláštní ústavní zmocnění pro vydávání podzákonného pxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xodobě zmocnění. I tato nařízení ovšem musí splňovat ústavní podmínku ("k provedení zákona a v jeho mezích").
K odst. 4
11.
Paralelou a logickým dopxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxe něhož může občan naopak činit vše, co není zákonem zakázáno, a nesmí být nucen činit to, co mu zákon neukládá. Opět jde o ústavní princip převzatý z Listixx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xéto ústavní výsady v duchu zásady
lex posterior derogat priori
. Z působnosti této ústavní zásady tak nejsou vyňaty žádné osoby. V této souvislosti je třxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xmlouvou, kterou je Česká republika vázána, a která má tudíž ve vztahu k zákonům aplikační přednost.
12.
Ústavní princip postulovaný v odstavci 4 je xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx státní moci od suverénního občana, který svou vůli po společném státě s ostatními deleguje na orgány a instituce pověřené z jeho vůle výkonem veřejné moxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxzanost všech subjektů povinností dodržovat zákony. Tuto povinnost ovšem nelze zúžit výlučně na právní předpisy, které mají formu zákona, ale i na celox xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx na základě zákona a v jeho mezích.
Důvodová xxxxxx
xxx xxxx xxxx xxxx x xxx xx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx vykoná prostřednictvím moci zákonodárné, výkonné nebo soudní. Státní moc slouží všem občanům a její výkon je zákonným způsobem omezen. Ústava vylučxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
Související mezinárodní smlouvy
Souvixxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xx xx1/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů;
zák. č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů;
zák. č. 118/2010 Sb., o xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xbNU 625):
V čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky je obsažen normativní princip demokratického právního státu. Základním atributem ústavního koncepxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxu právního státu, v xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxekt veřejné moci ke svobodné (autonomní) sféře jednotlivce vymezené základními právy a svobodami, a do této sféry veřejná moc zásadně nezasahuje, resxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xeřejným zájmem a za předpokladu, že je zákonem předvídaný zásah proporcionální jak s ohledem na cíle, jichž má být dosaženo, tak s ohledem na míru krácenx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx, fyzické, psychické a duchovní integritě, osobní svobodě a k vlastnictví, centrálním lidskoprávním nárokem na autonomii jednotlivce, jež má formatxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxských původních vnitrostátních katalozích základních práv však nebylo právo na soukromí či soukromý život jako takové explicitně zmiňováno, což dokxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx, jakož i Irska, ale také Itálie a dalších států). Požadavky respektu k soukromí a jeho ochrana jsou totiž úzce navázány na rozvoj technických a technoloxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx9 (dostupný v el. databázi rozhodnutí http://nalus.usoud.cz): "Zcela zvláštní respekt a ochranu požívá v liberálních demokratických státech záklaxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxj a seberealizaci individuální osobnosti. Vedle tradičního vymezení soukromí v jeho prostorové dimenzi (ochrana obydlí v širším slova smyslu) a v souxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxmému životu zahrnuje i garanci sebeurčení ve smyslu zásadního rozhodování jednotlivce o sobě samém. Jinými slovy, právo na soukromí garantuje rovněž xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxce z jeho osobního soukromí zpřístupněny jiným subjektům. Jde o aspekt práva na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení, výslovně garantovanx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx x07/51 SbNU 577), anebo rozhodnutí Spolkového ústavního soudu SRN ze dne 15.12.1983, BVerfGE 65, 1 (Volkszählungsurteil) či ze dne 4.4.2006, BVerfGE 1xxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxní přípustnosti zásahu veřejné moci do soukromí jednotlivců v podobě užití odposlechů telekomunikačního provozu [srov. např. cit. nálezy sp. zn. II. xx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxivce na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení ve smyslu čl. 10 odst. 3 a čl. 13 Listiny z důvodu prevence a ochrany před trestnou činností je txx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxy vyplývající z testu proporcionality, kdy v případech střetů základních práv či svobod s veřejným zájmem, resp. s jinými základními právy či svobodamx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxím smyslu). Taková právní úprava musí být přesná a zřetelná ve svých formulacích a dostatečně předvídatelná, aby potenciálně dotčeným jednotlivcům pxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxavit své chování tak, aby se nedostali do konfliktu s omezující normou. Rovněž musí být striktně definovány i pravomoci udělené příslušným orgánům, zpxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x hlediska zásady proporcionality (v širším smyslu) pak zahrnuje tři kritéria. Prvním z nich je posouzení způsobilosti naplnění účelu (nebo také vhodnxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxného statku. Dále se pak jedná o posouzení potřebnosti, v němž je zkoumáno, zda byl při výběru prostředků použit ten prostředek, který je k základnímu prxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xe opatření omezující základní lidská práva a svobody nesmějí, jde-li o kolizi základního práva či svobody s veřejným zájmem, svými negativními důsledxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx002 Sb.)]. (...) Obdobný přístup zastává i ESLP ve své judikatuře. ESLP tak v souladu s čl. 8 odst. 2 Úmluvy, jenž vymezuje ústavněprávní limity omezení zxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxladních práv či svobod je podřaditelné pod rozsah ochrany čl. 8 Úmluvy. Pokud ano, byl-li tvrzený zásah do práva na soukromí ze strany veřejné moci provexxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxpadě potřeby regulovat své chování (srov. Malone proti UK, Amman proti Švýcarsku či Rotaru proti Rumunsku). Úroveň přesnosti požadované po vnitrostáxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xá pokrývat, a počtu a statusu osob, kterým je určena [Hassan a Tchaouch proti Bulharsku (no. 30985/96, 39023/97) ze dne 26.10.2000]. Přezkoumávaný zásxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx sledovat Úmluvou aprobovaný účel (např. ochrana života nebo zdraví osob, národní a veřejné bezpečnosti, ochrana práv a svobod druhých či morálky, přexxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxavu posoudit jako souladnou s Úmluvou, musí ve smyslu čl. 13 Úmluvy rovněž poskytovat přiměřenou ochranu proti svévoli, a v důsledku toho s dostatečnox xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxvy, úkony představující očividný zásah do základního práva na soukromý život se nesmí ocitnout mimo jakoukoli bezprostřední (preventivní či následnxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, je obsažen normativní princip demokratického právního státu. Úcta k právům a svobodám jedxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxekt ke stejnému účelu se odráží i v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxstavním pořádkem a v jeho světle přijímaným a vykládaným parlamentním právem). Ústavní soud se v minulosti ve své judikatuře zabýval celou řadou ústavxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx x1/01 ze dne 12.2.2002 (N 14/25 SbNU 97; 95/2002 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 5/02 ze dne 2.10.2002 (N 117/28 SbNU 25; 476/2002 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 12/02 zx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx 31.1.2008 (N 26/48 SbNU 303; 88/2008 Sb.)]. V citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/02 Ústavní soud opakovaně vyložil zásady, pro které - mimo jiné též jako poxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx souladném řízení) lze dospět k zákonnému a ústavně souladnému výsledku (rozhodnutí), a proto procesní čistotě rozhodovacího procesu (řízení) je nezxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxejné moci a k jejich v něm vydaným rozhodnutím (ke stanovenému postupu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), není nijakého rozumnéhx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx v zákonodárné činnosti do jisté míry liší od rozhodovacích procesů v řízeních před jinými orgány veřejné moci - a v tomto smyslu jej lze chápat jako rozhoxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx zřetele, že důsledky plynoucí ze zákonodárných aktů jsou pro svůj celospolečenský dopad zajisté významnější, než je tomu v případech jednotlivých (vxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxi právních aktů, na nichž právní stát, a souvztažně také život občanů v něm, spočívá; takovýchto aktů a také dosažení potřebné autority zákonodárných sxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xákonodárné moci pro tuto svou činnost zákonem sama stanovila." Zmíněná pravidla legislativního procesu jsou obsažena v různých pramenech (parlamenxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxesení); a rovněž ustálená praxe parlamentní komory a jejích orgánů, "kterou lze díky dlouhodobému opakování považovat za nepsanou část legislativní xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx sp. zn. Pl. ÚS 77/06) - tzv. nepsaná pravidla, která jsou způsobilá řešit otázky výslovně neupravené jednacími řády a která "optimalizují sebeorganizxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxtováno dle Wintr, J. Česká parlamentní kultura, Praha, 2010, s. 43.]. Poslední tři zmíněné prameny parlamentního práva jsou projevem autonomie Parlaxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxelně upravuje pravidla legislativního procesu (působnost a role obou komor Parlamentu, jejich základní organizační strukturu,
kvorum
a potřebné vxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx přijetí podrobnějších pravidel legislativního procesu ve formě zákonů o jednacích řádech jednotlivých komor Parlamentu. Německý Spolkový ústavní xxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxdárného procesu, není-li obsažena v Ústavě samotné, jakož i funkci, složení a způsob práce výborů, dále uskutečňování práv výkonu zákonodárné iniciaxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxy. Zároveň soud zdůraznil, že tento katalog obsahující předměty samoregulace a instrumenty parlamentní autonomie není konečný. To proto, že onen katxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxže získat parlamentní autonomie oproti dřívějším ústavním epochám novou aktuálnost skrze tu okolnost, že již proti sobě nestojí parlament a vláda, jax xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxozici politickou jednotu. Parlament také musí reagovat na vzrůstající komplexitu regulačních potřeb. Proto musí moderní parlament rozvíjet stratexxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxamentu vztahující se k jeho vlastním záležitostem nesmí být ovšem bezbřehá a podléhá ústavním omezením, z nichž plynou nároky na podobu a interpretaci xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxx.2008 (N 26/48 SbNU 303; 88/2008 Sb.)]. Zásadní ústavněprávní východiska parlamentních a legislativních procedur Ústavní soud zformuloval zejména x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx neboť elementárním požadavkem i jen formálně chápaného právního státu je vyloučení libovůle z rozhodování orgánů veřejné moci, kdy nedodržení pravixxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxdených ustanovení zákona, a to pro rozpor procedury jejich přijetí s ústavními zásadami demokratického právního státu. "Dodržování procedurálních xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xůsledku může významně dotknout jejich základních práv." (viz bod 38). Ústavní soud tak nejen důrazně apeloval na Parlament České republiky ve smyslu nxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xýbrž ústavně odůvodnil nutnost respektování demokratických principů v legislativním procesu (s oporou v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky), které xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxu a interpretaci především jednacích řádů parlamentních komor. Tyto principy je třeba nalézat ve spojení principu dělby moci s principy a funkcemi mocx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxnosti členů Parlamentu jako reprezentantů lidu, ve svobodě projevu a ve svobodné parlamentní rozpravě (čl. 15, čl. 23 odst. 3 a čl. 26 Ústavy České repuxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxě po jeho přijetí z důvodu, že byla zkrácena na svých ústavně garantovaných právech v rámci legislativního procesu. Jiná situace by však nastala, pokud xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxvý odstup by bylo možné posuzovat jako (dodatečný, mlčky daný) souhlas dotčených poslanců s postupem parlamentní většiny. Současně by takový postup jxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x jiném poměru sil v jeho komorách. Ústavní soud by současně musel mnohem více brát zřetel na zásadu oprávněné důvěry občanů v právo, právní jistoty a na záxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxu plynutí času na stále se zvětšující množiny jeho adresátů, a přitom jeho dosavadní aplikace by nebyla z obsahového hlediska zatížena nalezením protixxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xkupin, nejvíce zainteresovaných na jeho podobě. Ústavní soud zdůrazňuje elementární zásadu, že nemůže být arbitrem politických sporů o to, zda Česká xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxslem existence Ústavního soudu je ochrana ústavnosti a jediným kritériem jeho rozhodování je ústavní pořádek, který garantuje neporušitelnost záklxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xákladních práv a svobod - jež je jeho částí - je rovnost svobodného jedince v důstojnosti a právech. Jde o uznání hodnoty každého člověka jako takového, xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxxxx xějiny totalitních režimů, také za pomoci pracovněprávních předpisů mnohdy docházelo k nejhrubšímu porušování xxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxmi údajného veřejného zájmu a frázemi o dějinné nutnosti, potřebách národa a o obecném blahu se manipulovalo myšlením lidí; výsledkem bylo např. uzákoxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxtalitního ústavně zajišťuje prostor pro formaci různých zájmových skupin, které posléze jako jednotlivé politické strany nebo hnutí usilují o prosaxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx-li ta či ona koncepce, měl by být výsledek zásadně a zpravidla legitimní, i pokud by byla přijata přes odpor některé sociální skupiny; to však neznamenáx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xezignovat. Výsledná podoba by pak byla přinejmenším nestabilní a nevedla by k respektu před významným kodexem regulujícím právní vztahy na pomezí veřxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxže soukromoprávní prvky lze mnohdy vysledovat i v právním vztahu v zásadě veřejnoprávním a naopak. (...) Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že zásaxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxstí veškerých orgánů veřejné moci je interpretovat a aplikovat právo zejména pohledem ochrany základních práv a svobod. Konstatoval, že v situaci, kdx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx x xxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx, jimiž je Česká republika vázána, a druhá nikoliv, není dán důvod ke zrušení takového ustanovení. Při jeho aplikaci je úkolem všech státních orgánů intxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxlze připustit užití platného zákonného ustanovení způsobem, který odporuje některé z fundamentálních zásad ústavních. Základní práva a svobody jsox xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod je rozhodování nezávislých a nestranných soudů podle zásad stanovených v příslušných právních předpisexxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxkový postup, byť jej třeba doslovný výklad příslušných zákonných ustanovení umožňuje, vede k přímému zásahu do ústavně zaručených základních práv nexx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxkého právního a ústavního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) něco takového nepřipouštějí. I podstata právní jistoty jako jednoho z atributů právního státu, zxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxanu v jeho právech a dopomůže mu k realizaci jeho subjektivního práva. Povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé, konkrétní a výsxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxích zásad, ustanovení Listiny základních práv a svobod a závazků plynoucích z příslušných mezinárodních smluv. Z mnoha myslitelných xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxupit teprve tehdy, nelze-li dotčené ustanovení použít, aniž by byla porušena ústavnost. Ústavní soud je přesvědčen, že prostor pro takovou interpretxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxv. dále). (...) Každé ustanovení právního předpisu demokratického právního státu musí rovněž splňovat podmínky jasnosti a určitosti, jak na to správxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx, aby mohlo dojít k vyslovení protiústavnosti a zrušení takového ustanovení, tedy nikoliv tehdy, jestliže je možné k jejímu odstranění použít obvyklýxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxu sp. zn. Pl. ÚS 33/96, Sbírka rozhodnutí, svazek 8, nález č. 67, s. 163 a násl., vyhlášen pod č. 185/1997 Sb.) vyložil blíže obsah ústavního principu rovnxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xx/92 (publikovaném pod č. 11 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR), podle kterého "je věcí státu, aby v zájmu zabezpečení svých funkcí rozhodl, xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxm stanoví neúměrné povinnosti jiné, může se tak stát pouze s odvoláním na veřejné hodnoty." Ústavní soud ČSFR tím odmítl absolutní chápání principu rovxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxti tím posunul do oblasti ústavněprávní akceptovatelnosti hledisek odlišování subjektů a práv. Právní rozlišování v přístupu k určitým právům tedy nxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxobod ostatně nelze vykládat izolovaně od dalších obecných článků 2 až 4 Listiny, ale naopak je nutno pojmout je jako jediný celek. Z úpravy těchto obecnxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxx xx. ÚS 4/95 (Sbírka rozhodnutí, svazek 3, nález č. 29, s. 209 a násl., vyhlášen pod č. 168/1995 Sb.) Ústavní soud mj. konstatoval, že nerovnost v sociálních xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx To se zpravidla děje tehdy, je-li s porušením rovnosti spojeno i porušení jiného základního práva. Jak dále uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxým právům, jež konstituují hodnotový řád moderních demokratických společností. Princip rovnosti je právně filozofickým postulátem, který je v rovixx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxi práv politických a sociálních výrazně poznamenává. Rovněž mezinárodní instrumenty o lidských právech a mnohá rozhodnutí mezinárodních kontrolníxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xiskriminaci jedněch subjektů ve srovnání se subjekty jinými. Aby x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx, se zachází rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro uplatněný rozdílný přístup.
Nález Pl. ÚS 21/04 z 26.4.2005 (N 90xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxezu sp. zn. Pl. ÚS 14/96. Konstatoval, že naplnění ústavního postulátu, dle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxí uskutečňování (v posuzované věci ať už v podobě správního řádu, či jinou samostatnou normou). Vyloučení použití obecných předpisů o správním řízení xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxhání se svých práv. (...) Uvedený argument vychází z představy nepsané úpravy celého komplexu procesního práva. Tato koncepce je ale rozporná s ústavnx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxo výkon státní moci, resp. psaného procesního práva nevylučuje jeho dotváření judikaturou, příp. rozhodnutími správních orgánů, vylučuje ale ústavxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxostí správních orgánů a judikaturou soudů kompenzovat použitím analogie. Doktrína zastává ale v této souvislosti velmi nejednoznačná stanoviska. Pxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxým způsobem vyplývá přímo z jejich povahy." (P. Průcha, Správní právo. Obecná část. Brno 2003, s. 70). Zdrženlivý postoj k analogii ve správním právu zaxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxním řízení si při použití tohoto institutu musíme ukládat značnou rezervovanost." (P. Hajn, Analogie jako právní institut a jako způsob usuzování. Něxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxuluje zásadu, dle níž "analogie ve veřejném právu nelze použít v neprospěch toho, kdo vykonavatelem veřejné moci není", z čehož plyne, že "jí může být užxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxůže se zdát, že prostor pro použití analogie ve správním, resp. veřejném právu je beznadějně omezen či spíše zcela vyprázdněn zakotvením ústavních prixxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxx x x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xejí aplikace, byť by se patrně nemělo jednat o úkaz častý, použití analogie zákona nebo analogie práva ve správním právu (ať již hmotném, nebo procesnímx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xladimíra Vopálky "pokud je úprava nedostatečná, nezbývá než se opřít podle analogie i o některé instituty správního řádu, pokud to ovšem povaha věci nexxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x x xxxxx xxxxxxěného přehledu názorů doktrinárních, ve vší jejich mnohoznačnosti, lze dovodit závěr, dle něhož připouští-li vůbec doktrína použití analogie v oborx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxany práv účastníků správního řízení. Nelze z těchto stanovisek ale dovodit závěr, dle něhož by bylo lze považovat za akceptovatelné použitím analogie xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx i s obecnými důsledky stanovisek doktrinárních.
Nález Pl. ÚS 52/03 z 20.10.2004 (N 152/35 SbNU 117; 568/2004 Sb.):
Státní moc v České republice je zxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxtvářely komplexní systém pojistek a vyvažování. Takový systém je v praxi realizován prostřednictvím různých způsobů legitimace státních orgánů, zpxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxých státních orgánů z ústavněprávních hledisek je proto třeba je vždy poměřovat právě systémem pojistek a vyvažování, tedy v širší perspektivě princixxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x výkonnou moc. Zatímco zákonodárná moc je nadána obecnou pravomocí k tvorbě právních norem, moc výkonná je v oblasti normotvorné Ústavou omezena tolikx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxci výkonné rámec a obsahové meze normotvorby. Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy mohou ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy vydávat na xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxá o klíčovou otázku dělby moci mezi mocí legislativní a exekutivní v oblasti normotvorné. Ustanovení čl. 79 odst. 3 Ústavy tak na jedné straně vytváří pxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxt tak, že rovněž poskytuje ochranu moci výkonné před protiústavními zásahy ze strany moci zákonodárné. Dovedeno do důsledku, pokud by normotvorná praxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxmoci orgánů moci výkonné, například tak, že by takovou pravomoc exekutivě zcela odňala. Koncepce obsažená v Ústavě však počítá s tím, že zákonodárce foxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxobě konkrétní
kompetence
. Tuto kompetenci (ve smyslu věcného vymezení otázek realizovaných v procesu výkonu pravomoci) je xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx xx 469/02 z 29.4.2004 (N 61/33 SbNU 113):
Ústavní soud však má za to, že o výkonu pravomoci lze hovořit pouze tam, kde je nade vši pochybnost zřejmé, že je vykxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxprávnost, by bez dalšího zakládalo volný prostor pro svévoli státních orgánů, dávající možnost k nepřípustným zásahům do ústavně zaručených práv fyzxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxkladních práv jednotlivce, do nichž je státní moc oprávněna zasahovat pouze ve výjimečných případech zejména tehdy, pokud jednotlivec svými projevy xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxm zájmem, který však musí vést v konkrétním případě k proporcionálnímu omezení příslušného základního práva. Jinými slovy, podmínkou fungování právxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxnu proti zásahům ze strany třetích subjektů, jednak sám vyvíjí pouze takovou aktivitu, kterou do této sféry sám nezasahuje, resp. zasahuje pouze v přípxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx V takových případech musí státní moc takové projevy jednotlivců toliko respektovat, případně aprobovat, pokud má toto jednání eventuálně vyvolávat xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xistiny je třeba chápat ve dvojím smyslu. Ve své první dimenzi představuje strukturální princip, podle něhož lze státní moc vůči jednotlivci a jeho autxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxený zákonem. Také takový zákaz však musí reflektovat toliko požadavek spočívající v zabránění jednotlivci v zásazích do práv třetích osob a v prosazenx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxiální náležitost každého demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Podobný obsah má také ustanovení čl. 2 odst. 4 Ústavy. Ve své druhé dimenxx xxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxjevů volních, které mají odraz v jeho konkrétním jednání, pokud takové jednání není zákonem výslovně zakázáno. Porušení tohoto práva se orgán státní mxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxí strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat. (...) Ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny ve své druhé dimenzi, v níž působí jako základní pxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxy při aplikaci jednoduchého práva současně normy tohoto práva, v nichž se odráží čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy jako objektivní ústavní prixxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxx xxuhé dimenzi.
Nález III. ÚS 150/03 z 6.11.2003 (N 128/31 SbNU 149):
Ustanovení čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy jsou ustanoveními zjevxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx, a patří mezi ty ústavní normy, které v reakci na zkušenosti totalitní minulosti stanoví principiální rámec vztahu jednotlivce a státu.
Nález Pl. Úx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxx x x x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxv a svobod, jakož i v mezinárodních smlouvách ve smyslu čl. 10 Ústavy přihlašuje se Česká republika k osvědčeným principům demokratického právního stxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxe čl. 2 odst. 1 Ústavy zdrojem veškeré státní moci lid, vykonávající ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Již z tohoto konstaxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxozenosti člověka je zakotvena tendence ke koncentraci moci a jejímu zneužití, který se stal garancí proti libovůli a zneužití státní moci a v podstatě i xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx.
Nález Pl. ÚS 5/01 z 16.10.2001 (N 149/24 SbNU 79; 410/2001 Sb.):
Ústavní soud již v nálezu č. 96/2001 Sb. judikoval, že ústavní vymezení odvozené nxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxkonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), - musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostox xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxedkům, a to k popření smyslu sekundární (a v některých případech i primární) normotvorby, jelikož pojmovou součástí každé právní normy je vymezení určxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx že podle čl. 78 Ústavy je vláda oprávněna vydávat nařízení k provedení zákona a v jeho mezích, nepotřebuje tedy výslovnou delegaci v příslušném zákoněx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxx
xxxxxxx xxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxlovně, anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dále Ústavní soud uvedl, že obecně lze říci, že zcela volnou úvahu
exekutiva
nikdy nemá, neboť vždy je oxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xovinny vydávat právní předpisy ve formě, která je jim určena. Formou předepsanou vládě je ve smyslu čl. 78 Ústavy nařízení. Podle tohoto ustanovení můxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxnost vlády. Na tom nic nemění skutečnost, že v některých případech zákonodárce k vydání nařízení vládu výslovně zmocňuje. Vláda se pak musí pohybovat "
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx
xx xxxxxx xxxx xxxxx x
xxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxx xx, X3..., nikoli též, že má býti Y. Z teoretického hlediska je na nařízení kladen požadavek, aby bylo obecné, a dopadalo tedy na neurčitou skupinu adresátxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxných k regulaci toliko zákonům (tzv. výhrada zákona). Lze tedy shrnout, že ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxva a povinnosti), - musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru nařízení). (...) Lze tedy shrxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxrý zákon nepředpokládá ani rámcově neupravuje. Jinak řečeno, přistoupil-li Ústavní soud ke zrušení podzákonných předpisů z důvodu, že meze vytvořenx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxpokládá vůbec. Tento
exces
je dostatečným důvodem pro zrušení napadeného právního předpisu, aniž by bylo nutné se blíže zabývat dalšími námitkami a axxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxi, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. V rámci ústavního pořádku působí nezávisle na sobě státní moc zákonodárná, xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxi xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
Nález Pl. ÚS 13/99 z 15.9.1999 (N 125/15 SbNU 191;233/1999 Sb.):
Jako demokratický právní stát, jak se Česká republika definuje v čl. 1 Ústavy ČR, považxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxkonné a soudní. Principem dělby státní moci navazuje tak naše Ústava na myšlenkovou tradici, kterou transparentním způsobem vyjádřil již Charles Moxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xakkoli tedy ve sféře justice neusiluje ani demokratický stát o maximalistické programy, je na druhé straně povinen vytvářet institucionální předpokxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxk i "polemického" prvku. Platí-li ve smyslu čl. 2 odst. 1 Listiny, že náš stát je založen na demokratických hodnotách, potom právě zde je třeba zdůraznitx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx 114/6 SbNU 323; 3/1997 Sb.):
Ústavní soud při posuzování ústavnosti napadeného ustanovení § 90 odst. 1 věty prvé ve slovech "§ 5 odst. 6" zákona ČNR č. 1xxxxxxx xxx xxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxnoví zákon." Naplnění postulátu uvedeného v prvé části citovaného ustanovení Ústava vymezuje požadavkem, aby se tak dělo jen v případech, v mezích a zxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxného podkladu pro její uskutečňování, ať už v podobě správního řádu či jinou samostatnou normou. Také článek 2 odst. 2 Listiny upravuje tuto garanci i xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxx xx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xprávním řízení, zakládá absenci jak zákonného podkladu, tak mezí a způsobů uplatňování státní moci Ministerstvem životního prostředí v souvislosti x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xízení (srov. § 90 odst. 1 větu prvou ve slovech "na řízení podle...") v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy i čl. 2 odst. 2 Listiny. Tímto vyloučením použití obecxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xostup při domáhání se svých práv.
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx pod č. 168/1995 Sb. a nálezu pod sp. zn. Pl. ÚS 32/95) zabýval povahou jednotlivých kategorií základních práv a svobod obsažených v Listině. Zejména v nxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxdních lidských práv je vyjádřena tím, že omezení jakékoli formy těchto práv je možné "bez dalšího" jen zákonem, práva uvedená v hlavě čtvrté Listiny, naxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxch) je možné se těchto práv a svobod domáhat (čl. 41 odst. 1 Listiny). (...) Jak již bylo konstatováno výše, právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravoxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxkonem, je zcela nezbytné, aby i rozsah a způsob jejich poskytování byl vymezen stejným legislativním režimem. Jiná než zákonná úprava by byla porušeníx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx úpravě jiným než zákonným právním předpisům. Tím by se sféra ochrany základních práv a svobod dostala pod pravomoc moci výkonné, která k takovým pravomxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxné jen zákonem. Této povinnosti se nemůže zákonodárce zbavit tím, že zplnomocní orgán moci výkonné k vydání právních norem nižší právní síly než zákon, xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxné duplicitně upravena několika právními předpisy, přičemž základní podmínky, rozsah a meze takto poskytované péče jsou zcela jasně řešeny až rezortxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx1992 Sb. o úhradě léčiv a prostředků zdravotní techniky, ve znění vyhl. č. 150/1994 Sb. a Zdravotního řádu, vydaného nařízením vlády ČR č. 216/1992 Sbxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxrhovatelů je úvodní tvrzení (bod 2.1), že "české právo je založeno na svrchovanosti zákona". Tím pomíjejí vyšší princip, totiž princip svrchovanosti xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx. V rámci ústavního státu nejsou již svrchovanosti, tam jsou již jen
kompetence
. České právo není založeno na svrchovanosti zákona. Nadřazenost zákonx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxořit o svrchovanosti zákona. V pojetí ústavního státu, na kterém je založena Česká ústava, není právo x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxlašuje za nedotknutelné. Česká ústava např. v čl. 9 odst. 2 stanoví, že "změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustnáxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x
xxxxx xxxxx
x xxxxxxxxtu. S těmito principy stojí a padá ústavní stát. Odstraněním některého z těchto principů, provedené jakýmkoli, byť i většinovým anebo zcela jednomyslxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx u čl. 9.
(Recepce Listiny do ústavního pořádku)
1.
Tento článek určuje povahu a místo Listiny základních práv a svobod v právním řáxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxí ústavě, ústavnímu zákonu o čsl. federaci a dalším ústavním zákonům) a zároveň je výrazem polylegálního pojetí ústavy (tj. že jde o soustavu ústavnícx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx. opačný přístup - kupř. Slovenská republika svoji "Listinu" včlenila do své Ústavy Slovenskej republiky v rámci druhé hlavy.
2.
Ústavní pořádek jx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxion, jímž Ústavní soud poměřuje souladnost individuálních aktů aplikace práva, právních předpisů nižší právní síly a mezinárodních smluv s ústavním xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xrezidentem republiky, nebo postup obecného soudu, domnívá-li se, že aplikovaný zákon je v rozporu s ústavním pořádkem. Doktrína užívá výraz "ústavní xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xíly mající vliv na základní vztahy ve státě a jeho chod. Co tvoří ústavní pořádek, stanoví čl. 112 Ústavy, který tak v případě Listiny (vzhledem k čl. 3 Úsxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx" viz čl. 112).
3.
Mimo ústavní zákony, u nichž to plyne z povahy věci (neb jsou přijímány procedurou stanovenou pro ústavní zákony), nebylo stanovexxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx byla původně obsažena v ústavním zákoně Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky č. 23/1991 Sb. Konstrukce zmíněného federxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx č. 23/1991 Sb. Listinu jako ústavní zákon označil, pohříchu jen v úvodní, nenormativní části vztahující se k předmětu úpravy (
de facto
v názvu zákonaxx x xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xákony, jiné zákony a další právní předpisy, jejich výklad a používání musí být v souladu s Listinou základních práv a svobod" (viz § 1 odst. 1). Listina sx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx práva a podústavních právních předpisů, jako byly obyčejné zákony, nařízení vlády, vyhlášky ministerstev apod., to měly být též samotné ústavní zákoxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxinu považovat za samostatný ústavní zákon; její existence a umístění v hierarchii právní řádu se odvíjely od existence úst. zák. č. 23/1991 Sb.
4.
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xouvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky: "Ústavní zákony, zákony a ostatní právní předpisy České a Slovenské Federativní Rexxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxní podmíněná toliko existencí České a Slovenské Federativní Republiky a příslušností České republiky k ní." Současně však byl tento ústavní zákon dekxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxostatný normativní předpis musela sdílet jeho osud.
5.
Objevily se názory, že k dekonstitucionalizaci nedošlo, neboť Listina byla výslovně zmíxxxx x xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xež jsou zmíněny v odstavci prvním, nebo od těch, které byly výslovně zrušeny odstavcem druhým, nebo od těch, které podle úst. zák. č. 4/1993 Sb. pozbyly xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxjevovaly toliko působením § 1 odst. 1 úst. zák. č. 23/1991 Sb., který bylo nutno podřadit pod pojem "ostatní ústavní zákony platné ..." (viz čl. 112 odst. xxx
xx
xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xhodný text "české" Listiny základních práv a svobod. Z uvedeného plyne, že na jedné straně tu byla Listina coby součást recipovaného obyčejného zákonxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxci "zachránil" čl. 3 a čl. 112 odst. 1 Ústavy, který - poměřováno se zák. č. 23/1991 Sb. - zvolil trochu jinou konstrukci, když konstitutivně učinil Lisxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxtů aplikace práva a dalších zásahů orgánů veřejné moci; díky zcela shodné textaci je tak bez relevance, zda měl ústavodárce při tvorbě Ústavy na mysli Lxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx že šlo o Listinu vyhlášenou usnesením předsednictva ČNR, neboť právě ona byla posléze ústavním zákonem č. 162/1998 Sb. novelizována.
7.
Ústavní xxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx
xx xxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxnost přijímat a měnit ústavní zákony; mohlo ale ve formě zákonných opatření "činit neodkladná opatření", ke kterým by bylo třeba zákona, a tato zákonná xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx
xx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxx konstrukce "vtažení" Listiny do ústavního pořádku, aniž by sama byla přijata jako ústavní zákon, je pak
konstitutivní
účinek čl. 3 a čl. 112 odst. 1 Úxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxjícím způsobem včleněna jinak, zda by taková změna vůbec byla přípustná (čl. 9 odst. 2 Ústavy).
9.
Akademický spor o určení právní síly Listiny byl vxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xvobod, v němž výslovně odkázal na vyhlášené usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku České republiky, z čehož je možné xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxný"). Nejen ústavodárce, ale i zákonodárce považoval Listinu za předpis s vyšší právní silou, než jakou má "obyčejný" zákon, neboť v § 148 odst. 2 zák. o Úx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x
xxxx
x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxvní soud z Listiny základních práv a svobod ...".
10.
Zejména to ale byl Ústavní soud, který již od svých prvních meritorních rozhodnutí Listinu poxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxovení mohl až poté, co zjistil rozpor zákona s ústavním zákonem (a nikoli pro rozpor s Listinou či ústavním pořádkem), jak plynulo z doslovného textu člx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxo určení referenčního kritéria v čl. 87 odst. 1 písm. a) byl napraven tzv. euronovelou Ústavy (pojem "ústavní zákon" byl nahrazen pojmem "ústavní pořxxxxxxx
xxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxsti: od voleb v červenci 1992, kdy byly započaty práce na přípravě Ústavy, do počátku prosince 1992 nebylo vůbec rozhodnuto, jak bude federální Listina xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xřílohy Ústavy nebo do textu recepčního ústavního zákona), nakonec ale bylo realizováno takové, které s sebou přineslo shora popsané obtíže. Tento poxxxx xx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxtické reprezentace k tvorbě práva; ostatně tento neduh trápí politickou reprezentaci dodnes.
xxx
xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxtina až dodnes účinky náležející zákonu ústavní právní síly a jako k ústavnímu zákonu se k ní přistupuje.
13.
Vzhledem k tomu, že Listina jako právxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx že "právem v materiálním smyslu rozumí se platný a účinný zákon tak, jak je vykládán soudy", zda a za jakých podmínek je použitelná, resp. závazná
judikaxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xx xxxxx xxxxxxxat "Ústavní soud ČSFR", a proto nález Ústavního soudu ČSFR nezaložil překážku
rei iudicatae
. Ústavní soud dále rozvedl, že
judikatura
Ústavního soudx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxiky, jímž je nyní on sám. Z tohoto pohledu dovodil, že sice vstoupil na místo orgánu zaniklého, resp. zrušeného, ale i přesto se novému soudu dovoluje odcxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxému soudu zapovězeno zpochybňovat rozhodnutí předchozího soudu, jestliže k takové změně okolností nedošlo.
Související ustanovení ústavního pxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxt. zák. č. 162/1998 Sb., kterým se mění Listina základních práv a svobod;
úst. zák. č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx
Nepřijaté návrhy změn
PS xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxnostem a souvislostem Ústavní soud shledává, že § 102 tr. zák. v rozsahu vymezeném v zákoně č. 290/1993 Sb. slovy "její Parlament, vládu nebo Ústavní sxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx i principům právního státu a primátu základních práv a svobod, obsaženým v čl. 1 a 3 Ústavy České republiky a v čl. 1 Listiny základních práv a svobod.
xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxstí fyzických a právnických osob, je působnost obcí limitována čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv x xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xdst. 4 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod nesmí být nikdo nucen činit, co zákon neukládá. Z těchto ustanovení nutno xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxazy, platí ustanovení čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Nález Pl. ÚS 19/93 z 21.12.1993 (N 1/1 SbNU xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxoveními čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 15 odst. 2, čl. 17, čl. 37 odst. 3, článků 38 a 39 čl. 40 odst. 5 a 6 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 xxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxslin proti Francii z 24.4.1990, stížnost č. 11801/85, § 29:
V oblastech, kde působí psané právo, je "zákonem" účinný právní předpis v podobě, v jaké jej xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x.; Vyhnánek, L. Ústava České republiky. Komentář. Praha: Linde, 2010.
Bárta, J. Některé právní souvislosti samostatnosti České republiky a tzv. rxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxk, J.; Gerloch, A. Teorie práva. 2. vyd. Praha: ASPI, 2004.
Dančák, B.; Šimíček, V. (eds.) Deset let Listiny základních práv a svobod v právním řádu Čexxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx J. (ed.) Deset let Ústavy České republiky - východiska, stav, perspektivy. Praha: Eurolex
Bohemia
, 2003.
Filip, J. K některým legislativním otázkxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
Filip, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2001.
Filip, J.; Holländer, P.; Šimíček, V. Zákon o Ústavníx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxálním právu. Praha: Eurolex
Bohemia
, 2005, s. 410.
Gerloch, A.; Hřebejk, J.; Zoubek, V. Ústavní systém České republiky: základy českého ústavního xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx Právnický slovník. Praha: C. xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxk, 2005, s. 1019.
Klokočka, V. Ke sporu o pojem suverenity lidu. Politologický časopis, 1995, č. 2, s. 117-127.
Klokočka, V. Ústavní systémy evroxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xeck, 2012, s. 1687.
Knapp, V. Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995.
Koudelka, Z.; Šimíček, V. K právní povaze Listiny základních práv a svobod. Prxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxd a její osudy. In Gerloch, A. (ed.) Teoretické problémy práva na prahu 21. století. Pocta k 75. narozeninám prof. JUDr. Jiřího Boguszaka,
DrSc.
Praha: xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxex
Bohemia
, 2001, s. 460.
Pavlíček, V. a kol. Ústava a ústavní řád. Díl II. Praha: Linde, 1999.
Pavlíček, V. a kol. Ústavní právo a státověda. Díl IIx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxečka, J.; Sovák, Z. Ústava a ústavní řád České republiky. Díl II. 2. vyd. Praha: Linde, 1999.
Pavlíček, V. O české státnosti. Díl II. Praha: Karolinumx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxy právnické, 1905.
Průcha, P. Správní právo. Obecná část. Brno: Doplněk, 2007.
Sládeček, V.; Mikule, V.; Syllová, J. Ústava České republiky. Koxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxáv v Ústavě ČR. In Kunc J. (ed) Demokracie a ústavnost. Praha: Univerzita Karlova, 1999, s. 127-136.
Šimíček, V. Ústavní stížnost. 3. vyd. Praha: Linxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx
Ústavní soud ČSFR. Sbírka usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR. Praha: Linde, 2011.
Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil I. a koxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx V. (eds.) Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. 330-363.
Weyr, F. Československx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxa: Orbis, 1936.
Wintr, J. Principy českého ústavního práva. Praha: Eurolex
Bohemia
, 2006.
(Soudní ochrana základních práv a svoboxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxy evropských zemí). Náš ústavodárce se nicméně vydal jinou cestou a s ohledem na okolnosti panující v době přijímání Ústavy do ní lidskoprávní katalog xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xstavního pořádku prostřednictvím čl. 3 Ústavy, na který navázalo komentované ustanovení garantující ochranu základních práv a svobod soudní mocí. Uxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxxm návrhu Ústavy (ČNR 1992 tisk 152), přičemž kromě přečíslování (původně čl. 5) nedoznalo žádné změny. Z důvodové zprávy k Ústavě se o komentovaném ustxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxzávislé moci soudní". Ani toto stručné konstatování však nelze při výkladu čl. 4 přeceňovat, neboť jak připomíná tehdejší společný zpravodaj výborů xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx
xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx inspirací pro toto ustanovení § x xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxerativní Republiky (nyní zčásti zrušený a zčásti dekonstitucionalizovaný - srov. čl. 112 odst. 2 a 3 Ústavy - dále jen "uvozovací zákon"), který stanxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx uvozovací zákon nemohl stát součástí Ústavy (viz např. znění jeho § 3), zdálo se však užitečné převzít alespoň některá jeho ustanovení. Ustanovení § 1 xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xx xxhy objevila i v judikatuře Ústavního soudu, dle níž jsou v demokratickém právním státě k ochraně základních práv povolány všechny soudy. S tím ovšem počxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xvádí, že předložený návrh úpravy lidských práv a svobod je "koncipovaný tak, aby byla umožněna jejich vynutitelnost cestou nezávislého soudnictví, vxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xedinou zárukou práv a svobod v Listině prohlášených nebo konstituovaných je jejich ochrana svěřená orgánům soudním - a to především - případně jiným, kxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxzace principů právního státu" (srov. stenozáznamy ze společné schůze FS ČSFR ze dne 8.1.1991 k tiskům 330 a 331 FS ČSFR 1990-1992 a společná zpráva ústavxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x x x xxxxx x xxozovacího zákona, dle něhož musel být výklad a používání zákonů a jiných právních předpisů v souladu s Listinou, přičemž tento požadavek se měl vztahovxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxučně jejich) ochrana bude navíc svěřena i soudu ústavnímu, který bude za tímto účelem vytvořen (k čemuž posléze došlo ústavním zákonem č. 91/1991 Sb.). x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx ochranu základních práv a svobod jako jednu z nejvyšších hodnot, ke kterým se Česká republika hlásí a na nichž je založena, a v tomto směru slouží jako intxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx již ze samotného systematického zařazení čl. 4 mezi základní ustanovení Ústavy. Komentované ustanovení lze chápat jako konkretizaci principu demoxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx k němuž by měla při své činnosti směřovat celá státní moc, čl. x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxjmu demokratický právní stát.
4.
Na rozdíl od předchozího režimu, který základní práva pouze formálně proklamoval, se demokratický režim zavazuxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x x xxxxxxx xxxx xxxxšení mu poskytnou ochranu. Zajištění účinné ochrany práv je především projevem materiálního právního státu, k němuž se v důsledku zkušeností s totalixxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xákladních práv a jejich ochrany bylo základním předpokladem pro přechod od totalitního režimu k demokratickému (materiálně) právnímu státu, neboť pxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxbod (nález Pl. ÚS 43/93). Státní moc je při své činnosti vázána pravidly, nikoliv však jenom ve formálním smyslu, nýbrž pravidly, jejichž obsah je omezex xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx ochrany lidských práv je jedním ze základních kamenů demokratického právního státu, a je proto součástí materiálního jádra Ústavy ve smyslu jejího čxx x xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xx x xxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxu a postavení základních práv pod ochranu soudní moci včetně soudu ústavního zároveň svědčí o tom, že se Česká republika rozhodla zařadit mezi demokracxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxy (konstitucionalistický prvek) (Baroš, Soužití demokracie a konstitucionalismu). To vystihl již první nález Ústavního soudu Pl. ÚS 19/93, v němž byxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxu i určité regulativní ideje, vyjadřující základní nedotknutelné hodnoty demokratické společnosti", či obdobně odlišné stanovisko E. Wagnerové k nxxxxx xxx xx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxckým osobám, ale i ve smyslu objektivním, tedy jako normativně vyjádřené základní zásady a hodnoty (srov. Klokočka, s. 285-287; Wagnerová, 2012, s. 10xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx zprostředkovaně, tedy jako základní zásady a hodnoty, které prozařují skrze normy podústavního práva (k doktríně prozařování viz např. nálezy I. ÚS 1xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxáv, a to obranně subjektivně-právní funkci a objektivně-právní funkci. Subjektivně-právní funkce základních práv slouží k zajištění svobodné sférx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxivní hodnotová kritéria), která určují chování státní moci při všech jejich činnostech (Wagnerová, 2012, s. 10-15). Slovy J. Baroše a P. Dufka: "Tato fxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx ze strany prostého zákonodárce. Z této druhé funkce základních práv vyplývá též jejich působení v soukromoprávních vztazích, a to jak při tvorbě soukrxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxch ochranu. Objektivně-právní funkce základních práv v neposlední řadě implikuje obecnou povinnost státu poskytovat všem základním právům ochranux xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxgnerové k nálezu Pl. ÚS 44/02) a také v situacích, kdy do právních vztahů prozařují skrze normy podústavního práva. Z čl. 4 Ústavy pak soudům plyne povinxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x svobod není v právním řádu nijak definován. Listina toliko vymezuje jejich základní vlastnosti, kterými je nezadatelnost, nezcizitelnost, nepromxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxležejí výhradně z toho důvodu, že jsme lidské bytosti" (Baroš, Dufek, 2013; viz též k podrobnému rozboru pojmu lidská práva), a která byla státem internxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxva a svobody" vyjadřuje jejich normativní nadřazenost. Základní práva a svobody ve smyslu čl. 4 Ústavy lze tedy definovat jako práva pozitivizovaná v xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx x x xxx xxx xdst. 1 Ústavy). Mohou však být definována i v samotné Ústavě (např. čl. 2 odst. 4, čl. 18 či 19) či jiných součástech ústavního pořádku, případně je lze z úxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxké postavení mají v tomto ohledu základní práva a svobody garantované ratifikovanými a vyhlášenými mezinárodními smlouvami o lidských právech a záklxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xejí protokoly (viz nálezy I. ÚS 752/02, II. ÚS 321/04, II. ÚS 1191/08, I. ÚS 529/09, II. ÚS 846/10, II. ÚS 3143/10 atd.). Dále lze příkladem uvést Mezinároxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxx97, II. ÚS 405/09 nebo I. ÚS 2661/10), Úmluvu o lidských právech a biomedicíně (nález III. ÚS 449/06), Úmluvu o právním postavení uprchlíků a Protokol (sxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxx
xx
xx xx xxxx xuronovely Ústavy provedené úst. zák. č. 395/2001 Sb. propůjčoval čl. 10 Ústavy mezinárodním smlouvám o lidských právech právní sílu ústavního pořxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xísm. a) a b) Ústavy ve znění do 31.5.2002]. Euronovela odstranila speciální kategorií mezinárodních smluv o lidských právech jak z čl. 10, tak z čl. 87 oxxxx x xxxxx xx x xx xxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x ústavního pořádku. Nic se proto nezměnilo na povinnosti obecných soudů v případě rozporu zákona s takovou smlouvou předložit věc k posouzení Ústavnímx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxtrovanou.
10.
Z pohledu čl. 4 Ústavy není spor ohledně postavení mezinárodních smluv o lidských právech vně nebo uvnitř ústavního pořádku natolix xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxoudit soulad zákona s nimi a v případě rozporu je aplikovat přednostně (za předpokladu, že se jedná o tzv. self-executing smlouvy). Ochrany by se tudíž zxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xak koncentrovaná kontrola základních práv zaručených mezinárodními smlouvami by tedy dostála požadavku vyplývajícímu z čl. 4 Ústavy. Na tomto místě xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxroveň tvořit referenční rámec přezkumu ústavnosti. Toto řešení se jeví jako nejpraktičtější a z pohledu ochrany základních práv (a tedy i čl. 4 Ústavy) xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxudem (srov. Šimáčková, s. 166-170).
11.
Potom, co dne 1.12.2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, přichází do hry další lidskoprávní kataxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxlikují právní předpis EU (typicky nařízení), xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xmožnit volný pohyb osob) (Bobek, 2013). Je však otázkou, zda tento katalog rozšíří pojem základní lidská práva ve smyslu čl. 4, neboť postavení Listiny xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xtejnou právní sílu jako Smlouvy. Tento názor sdílí jak SDEU, tak Ústavní soud (nález Pl. ÚS 19/08, bod 190-191; opačný názor, dle kterého se právní síla Lxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxko primární právo EU, tj. přednost, přímý účinek, povinnost souladného výkladu atd. Ústavní soud přitom doposud odmítal, že by mělo být unijní právo rexxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx Pl. ÚS 36/05, bod 35; k odlišné interpretaci nálezu viz Komárek nebo Bobek, 2007, s. 173-180). Může dle něho toliko ovlivnit výklad českého ústavního poxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x x xxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
Dle M. Bobka se v případě Listiny EU kvalitativně zcela zjevně jedná o smlouvu o lidských právech a základních svobodách ve smyslu nálezu Pl. ÚS 36/01 a nxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x vnitrostátní ústavnosti. Ústavní soud by dle jeho názoru měl přehodnotit svůj přístup a "vtáhnout" Listinu EU do ústavního pořádku, aby vyhověl požadxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxt, dle kterého, zůstane-li Ústavní soud v pozadí, nezbude mu než se přizpůsobit, neboť obecné soudy se budou obracet na SDEU s předběžnými otázkami ohlexxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx x xxa autonomní systémy, přičemž prohlášení Listiny EU za součást ústavního pořádku by mohlo značně zkomplikovat institucionální vztah mezi SDEU a Ústavxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxarakter českého ústavního pořádku. Na druhé straně kreativní výklad Listiny EU bez ohledu na SDEU by byl porušením evropského práva (Kühn, 2008, s. 116xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxko referenční kritérium přezkumu Ústavního soudu. S výjimkou jejího specifického aplikačního rámce (čl. 51 odst. 1) je Listina EU kvalitativně zcela xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxázka, zda nelze pod tento pojem zařadit jen ty smlouvy, které byly přijaty podle právní úpravy účinné před euronovelou, vyžadující k jejich ratifikaci xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xU však tento argument ztrácí opodstatnění, protože k přijetí Lisabonské xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxment Ústavního soudu, dle kterého je ústavní pořádek potřeba vykládat nejen s ohledem na čl. 112 odst. 1 Ústavy, ale i na čl. 1 odst. 2 Ústavy (Pl. ÚS 36/01xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxak třeba přiznat, že posledně zmíněný argument je, s ohledem na odmítavý postoj Ústavního soudu k zahrnutí ostatního primárního práva do ústavního pořxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xvého přezkumu zahrnul, když v odůvodnění nálezu II. ÚS 2782/14 konstatoval porušení jejího čl. 47. Bohužel se nijak blíže nevěnoval jejímu postavení v xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxa se nevypořádal s dosavadní judikatorní praxí, která unijní právo za součást ústavního pořádku považovat odmítla.
14.
Bude-li Ústavní soud náslxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxecifickým postavením ve srovnání s ostatními mezinárodními smlouvami o lidských právech, kterým odmítl v případě rozporu se zákonem přiznat aplikačxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx.E.L.) by měly obecné soudy unijní právo spolu s Listinou EU aplikovat přednostně před zákony a v případě pochybností o výkladu Listiny EU postupovat poxxx xxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
či aplikace Listiny EU ze strany obecných soudů, či nesplnění povinnosti vyplývající z čl. 267 SFEU. Názorem SDEU je Ústavní soud vázán (viz např. rozsxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx smyslu by měl spoléhat na stejnou úroveň ochrany základních práv a do výkladu SDEU zasahovat jen v případě, kdy bude ohrožena "samotná podstata materiáxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxkou, zda Ústavní soud nebude vyžadovat, aby obecný soud, který shledá rozpor českého právního předpisu s Listinou EU, přerušil řízení a předložil mu věx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx práva (rozsudek Simmenthal II).
15.
Lze tedy uzavřít, že ochrana základních práv a svobod garantovaných Listinou EU by měla být jak pod ochranou obxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxím vůči zákonodárci, jemuž ukládá povinnost zajistit pravomoc soudů rozhodovat tam, kde jsou ve hře základní práva a svobody x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxtřednictvím orgánů soudní moci, resp. zákaz základní práva a svobody spod ochrany těchto orgánů vyjmout (k zákazu vyloučení nebo omezení přezkumu rozxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxobně jako jeho předchůdce, § 1 odst. 2 úst. zák. č. 23/1991 Sb., má i čl. 4 zejména povahu kompetenčního ustanovení.
17.
Ochrana základních práv a svoxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxnnosti, tedy orgánům soudní moci. Pojem "soudní moc" a požadavky na její výkon jsou konkretizovány v hlavě čtvrté Ústavy. Článek 81 stanoví, že "soudní xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxraně základních práv a svobod specifickou funkci, neboť jeho zásah přichází v úvahu až tam, kde selhaly všechny ostatní mechanismy ochrany. To vyplývá xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxx x xxxx xxx xxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxvání ochrany právům primárním úkolem obecných soudů. Ty poskytují ochranu právům bez rozdílu jejich povahy, tedy jak právům základním, tak i těm, kterx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx ukládat povinnosti mezinárodním institucím. S ohledem na mezinárodní závazky ČR je nicméně potřeba interpretovat čl. 4 rovněž tak, že zavazuje orgánx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxí (srov. Filip, 2010, s. 79). To lze vztáhnout i k povinnosti předložit předběžnou otázku k SDEU.
19.
Článek 4 vyjadřuje aktivní roli soudů v oblasti xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxě jim poskytovat ochranu (srov. nález I. ÚS 554/04 nebo nález I. ÚS 1305/09), a to nejen před zásahem ze strany moci veřejné, ale i ze strany soukromých subxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xrávy, resp. ústavním pořádkem, což plyne již ze samotné přímé závaznosti a nadřazenosti ústavy nad zákony (nálezy Pl. ÚS 48/95 nebo III. ÚS 139/98). Zadxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxi v úvahu jeho ústavně konformní výklad (čl. 95 odst. 2 Ústavy, nález II. ÚS 1414/07). Ochrana ze strany Ústavního soudu tedy přichází jako
ultima ratio
. xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxnu před porušení ústavního pořádku v důsledku přijetí mezinárodního závazku [viz čl. 87 odst. 1 písm. a) a b) či odst. 2 Ústavy].
20.
Komentované usxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxektivně hodnotového charakteru kladoucí požadavek na zabezpečení odpovídajícího systému ochrany základních práv. Na toto ustanovení tedy lze nahlxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxýká do té míry, že váže zákonodárce, aby mu zprostředkoval odpovídající ochranu (k závazku směrujícímu vůči soudům viz níže). Subjektivní veřejné práxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxa zaručeného čl. 4 Ústavy" v řízení před obecnými soudy či Ústavním soudem proto není namístě, neboť toto ustanovení je vyjádřením objektivního princixxx
xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxci, nýbrž je potřeba jej chápat i jako závaznou kompetenční normu pro obecné soudy. Jakmile je ve hře základní právo, nemohou soudy s ohledem na toto ustaxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxtně vyslovil v nálezu I. ÚS 4/04 (a dále pak rozvedl v nálezu I. ÚS 55/04 a mnoha dalších) v souvislosti s praxí Nejvyššího soudu, který zakládal důvodnost xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx tehdy poukázal na skutečnost, že i nedostatečná skutková zjištění mohou zakládat porušení základních práv, což musí reflektovat i Nejvyšší soud, nebxx x xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxování Nejvyššího soudu mohlo být omezeno pouze na otázky podústavního práva, resp. na sjednocování judikatury obecných soudů. Naopak, úkolem Nejvyšxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxvisku Pl. ÚS-st. 38/14 k závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxrpání ve smyslu § 75 odst. 1 zák. o ÚS). V této souvislosti opět poukázal na čl. 4 Ústavy a připomněl, že se pro Nejvyšší soud jedná o závaznou kompetenční nxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxtních věcech lišila. Právní úprava podmínek přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu ve znění účinném do 31.12.2012 rozlišovala mezi tzv. nároxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx x xx xx xx xxx x xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx x x xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxo přípustnost na uvážení Nejvyššího soudu, zda má napadené rozhodnutí ve věci "zásadní právní význam" (což bylo dle zákonné dikce § 237 odst. 3 o. s. ř. vx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xe soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak"). V tomto případě však dle zákonné dikce Nejvyšxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx a nikoli již k nedostatkům týkajícím se zjištění skutkového stavu či vadám řízení. Ty zásadní právní význam vůbec založit nemohly. Uplatňoval-li dovoxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxí otázce neshledal zásadní právní význam.
23.
Ústavní soud ve své judikatuře dovodil, že při výkladu podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání xxxxxx x xxx x x xxxx xxxxx x xx xx xxx xxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxolem je poskytovat ochranu základním právům a svobodám. Nesmí proto tyto podmínky vykládat příliš restriktivně, tedy odmítnout dovolání jako nepřípxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxx
x xx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxí předpisy ústavně konformním způsobem a v případě, že podstata námitek dovolatele tkví v porušení základních práv, musí
meritorní
přezkum umožnit. xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxi zjišťování skutkového stavu, mohou-li tyto mít dopad na spravedlivé rozhodnutí ve věci. K tomu opakovaně konstatoval, že z hlediska základních práv xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x námitka porušení práva na spravedlivý proces je způsobilým dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (usnesení I. ÚS 3315/13), resp. podxx x xxxx xxxxx x xx xx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx
xxx
xxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxtřebu ochrany práv, navíc když je tato
kompetence
rozšiřována toliko judikatorně prostřednictvím nikoliv nesporného a dosti extenzivního výkladu xxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxích pochybení jsou z pohledu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
relevantní
, bude těžké vyhnout se libovůli v rozhodování, a extenzivní výklad dovolacích dxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxek obecně odmítá kritiku filtrace nápadu založenou na argumentu, že je úkolem soudů poskytovat ochranu právům. Podotýká, že povinnost soudů poskytovxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxo je funkcí celku, nemusí být nutně funkcí každé části". Dále poukazuje na specifickou roli vrcholných soudů, které ochranu právům poskytují prostředxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxch strany ještě výraznější a širší (Bobek, 2006, s. 130). S těmito námitkami se lze zčásti ztotožnit.
25.
Byť je nezpochybnitelné, že základní právx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxjmout tomu odpovídající procesní pravidla (kterými bude určena pravomoc, příslušnost soudu či další podmínky, jako je například počet stupňů v rámci xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxchto procesních předpisů. Maximou je pro něj z čl. 4 plynoucí příkaz, dle něhož nesmí být ochrana základních práv zpod soudní kontroly zcela vyňata. Záxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xozhodování. Zatímco Nejvyšší soud by svou pozornost soustředil na sjednocování podústavního práva (s tím, že samozřejmě i na tento soud se vztahuje poxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxch práv sloužily obecné soudy nižší instance a soud ústavní, čímž by rovněž mohl být naplněn požadavek čl. 4 Ústavy (opačně viz Wagnerová, 2012, s. 30). xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxlad sjednocování judikatury.
Nota bene
, když může být ochrana právům poskytnuta i prostřednictvím sjednocování judikatury, byť zprostředkovaně. Txxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx2012 Sb. a v případě trestních věcí xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxý procesní vztah mezi dovoláním a ústavní stížností, který by měl být založen na principu subsidiarity. Rozsah přezkumu Nejvyššího soudu a Ústavního sxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxpustnosti ústavní stížnosti a výkladu podmínky vyčerpání dostupných opravných prostředků. V trestních věcech si tak Ústavní soud musel sám posouditx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxní stížnost přípustná. V civilních věcech musel Ústavní soud posuzovat, zda záviselo rozhodnutí Nejvyššího soudu na jeho uvážení, což činilo problémx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxvost a dospěl k závěru, že u Nejvyššího soudu lze uplatňovat všechny námitky, které chce stěžovatel následně uplatnit v ústavní stížnosti, tedy včetně xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxo soudního řádu vyplývalo něco jiného. Tento judikatorní vývoj byl posvěcen novelou § 75 zák. o ÚS provedenou zák. č. 404/2012 Sb. a stanoviskem plénx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxdní soustavy navíc (nehledě na to, že přístup k dovolacímu soudu je zpoplatněn, a to nikoliv zanedbatelnou částkou), což však nemusí být zárukou efektixxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxho rozhodovací praxe zcela jasně nevyplývá, zda má Nejvyšší soud povinnost přezkoumávat soulad napadených rozhodnutí s ústavním pořádkem i bez explixxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxledem k tomu, že přezkum prováděný Nejvyšším soudem je založen na vázanosti námitkami uplatněnými v dovolání (srov. § 242 o. s. ř. a 265i odst. 3 a násl. txx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xS-st. 38/14 uvádí, že po Nejvyšším soudu nevyžaduje, aby "v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xblasti dokazování [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu], popřípadě jiný z dovolacích důvodů stanovených v § 265b odst. 1 tr. řádu, je na zxxxxxx xxx xx xx x xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxdy ponechává na Nejvyšším soudu, aby zhodnotil, které procesní pochybení a vady jsou podřaditelné pod princip spravedlivého procesu, a které námitky xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxst. 38/14 by mělo být přísnější posuzování tzv. materiální (ne)přípustnosti ústavní stížnosti. Má-li stěžovatel povinnost vyčerpat dovolání, pak v xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx
xxx
Byť je možno nastíněnou judikaturu Ústavního soudu, jež z čl. 4 Ústavy "udělala" kompetenční normu pro obecné soudy, podrobit kritice, za současného xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxiv pouze "nesprávným právním posouzením" ve smyslu, v jakém byl tento dovolací důvod ze strany Nejvyššího soudu tradičně chápán. V opačném případě by bxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxěch, neboť jejich námitky směřují "toliko" k porušení práva na spravedlivý proces či jiných základních práv.
29.
Konečně Ústavní soud z komentovaxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxých soudů o výši nájemného počínající nálezem Pl. ÚS 20/05 a dále např. I. ÚS 391/05 či IV. ÚS 282/05).
Důvodová zpráva
ČNR 1992 tisk 152: Každý má jistxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxho pořádku
Preambule, čl. 1, 2, 3, 9-10a, 18, 19, 81-96 Ústavy;
euronovela Ústavy.
Související mezinárodní smlouvy
xxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx
xxx xxx xxxxx
xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx
zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.
Judikatura
Ústavní soud
Nález Pl. ÚS 29/11 x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxoto jen v jisté míře akceptuje jak jistou míru diskrece uplatňované při formulacích podzákonných norem, avšak vždy jen potud, pokud zůstává zachován úxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxdovaly, tj. interpretovaly a aplikovaly právo ve stejných případech stejně, tzn. způsobem, který není arbitrární, tedy libovolný ve výběru posuzovaxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxkty spravedlivého procesu chápaného jednak jako individuální právo, a dále i jako princip obsažený v objektivním (pozitivním) ústavním právu. Jde roxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxo zákazu výkonu libovůle při výkonu státní (veřejné) moci. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 11/02 ze dne 11.6.2003 (N 87/30 SbNU 309; 198/2003 Sb.) Ústavní soud vylxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx (N 145/58 SbNU 219):
Za pochybení obecných soudů je proto třeba považovat především to, že se ústavněprávním rozměrem dané věci nezabývaly, nepodaly xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxenými rozhodnutími pokračovaly v porušování základních práv stěžovatelky.
Nález II. ÚS 855/08 z 31.3.2010 (N 71/56 SbNU 811):
Ani řízení o dovoláxxx x xx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx interpretovat a aplikovat podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou. Při jejich vxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx tato omezení jsou proporcionální ochraně základního práva, a to nikoliv pouze v rovině normativní, ale též při posuzování konkrétního případu v rovinx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxáva, nýbrž právě i rámec jeho
interpretace
[srov. k tomu např. nález sp. zn. I. ÚS 2030/07 ze dne 11.9.2007 (N 138/46 SbNU 301) a judikaturu tam uvedenou]x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxí dovolání podle § 265b tr. řádu je třeba vykládat tak, aby byla naplněna Ústavou stanovená povinnost soudů poskytovat jednotlivci ochranu jeho záklaxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxy lidských práv a základních svobod, zajištěným ústavním pořádkem České republiky a standardem zajišťovaným v rámci Evropské unie, je namístě připomxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx). Jestliže by byl z tohoto pohledu standard ochrany zajišťovaný v rámci Evropské unie nevyhovující, orgány České republiky by se musely opět ujmout přxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxgu lidských práv vyjádřený v Listině EU je plně srovnatelný s obsahem chráněným v České republice již na základě vnitrostátní Listiny základních práv a xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xstavy, ale i se všemi ustanoveními ústavního pořádku. Ostatně, většina práv a svobod zajišťovaných soudobými systémy ochrany je podle převažujících xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxionality zásahu do jednoho garantovaného práva ve prospěch práva jiného. ... 198. Ústavní soud v této souvislosti konstatuje, že vůdčím principem v obxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxprávních katalogů, obvykle bez zprostředkování dalšími právními texty nižší právní síly. V současné demokratické Evropě bylo dosaženo v obdobích po xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xU tento systém nijak neproblematizuje, ale naopak - v oblasti své působnosti - vhodně rozšiřuje, a jednotlivec, v jehož prospěch je celá struktura budoxxxxx x xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx. 4 Ústavy) jednotlivce - v tomto konkrétním případě vlastníka bytu. Obecné soudy nemohou odepřít ochranu základnímu právu poukazem na mezeru v právníx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxastnického práva (v daném případě vlastnického práva k nemovitosti), jak to má na mysli ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny ... Je tak třeba apelovat na obexxx xxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxho výši v tom kterém případě.
Nález IV. ÚS 763/05 z 11.4.2006 (N 82/41 SbNU 79):
Legitimní očekávání nepůsobí bezprostředně mezi subjekty občanskoxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxným soudům, tj. státní moci. Soudy jsou pak zavázány (čl. 4 Ústavy České republiky) poskytovat tomuto základnímu právu ochranu cestou
interpretace
a xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxídané konkrétní úpravy, musí rozhodnout o zvýšení nájemného, a to v závislosti na místních podmínkách tak, aby nedocházelo k diskriminacím výše zmíněxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxazňuje, nepřísluší, zdržuje se toho, aby nabízel konkrétní rozhodovací postup a nahrazoval tak poslání soudů obecných. Pouze uvádí, že je nutno se vyvxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxklostí občanského života, závěrů právní nauky a ustálené ústavně konformní soudní praxe.
Nález I. ÚS 554/04 z 31.3.2005 (N 67/36 SbNU 707):
V demokxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xvébytnou a specifickou formu ochrany, jde-li o Ústavní soud. Je-li ochrana základních práv a svobod středobodem fungování demokratického právního sxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxdního práva či svobody, je povinen učinit všechna opatření k tomu, aby k dalšímu porušování nedocházelo, a již existující porušení odčinit prostředkyx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xsou nadány poskytovat jednotlivci specifickou ochranu základních práv a svobod (Ústavní soud, Evropský soud pro lidská práva), a to teprve tehdy, selxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxné, aby obecný soud sice připustil porušení základního práva, avšak z něj nevyvodil závěry, xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xedostatku
kompetence
dovolacího soudu zabývat se dovoláními podanými z jiných důvodů, než jsou důvody vyplývající z Nejvyšším soudem aplikovaného xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxx x x xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxto duchu je třeba vykládat i zákonné vymezení dovolacích důvodů, ze kterého nemůže být vyvozen rozhodovací postup, který by zakládal různost v možnostx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxáva, musí být ochránitelná cestou všech opravných prostředků.
Nález I. ÚS 185/04 z 14.7.2004 (N 94/34 SbNU 19):
Funkcí soudů a justice obecně je posxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxladní práva přímo vykonatelná a působí vůči jednotlivci bezprostředně. V některých případech působí pouze zprostředkovaně skrze jednotlivé normy jxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxnosti a podřízenosti, tj. ve vztazích, v nichž jsou si jejich účastníci rovni. Proto při výkladu či aplikaci jednoduchého práva na takové vztahy jsou soxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx práva, tak právům základním.
Další
relevantní
rozhodnutí: nález I. ÚS 3093/13 z 17.12.2014; nález III. ÚS 2782/14 z 20.11.2014; stanovisko pléna xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx.2013 (262/2013 Sb.); usnesení III. ÚS 772/13 z 28.3.2013; nález IV. ÚS 1241/12 z 13.3.2013; nález IV. ÚS 444/11 z 5.12.2012; nález I. ÚS 529/09 z 13.3.20xx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxx011 (N 89/61 SbNU 377); nález I. ÚS 192/11 z 28.3.2011 (N 55/60 SbNU 677); nález I. ÚS 2166/10 z 22.2.2011 (N 21/60 SbNU 215); nález III. ÚS 449/06 z 3.2.2011 xx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx 219/59 SbNU 167); nález Pl. ÚS 32/08 z 29.9.2010 (N 204/58 SbNU 809; 341/2010 Sb.); nález Pl. ÚS 22/09 z 7.9.2010 (N 186/58 SbNU 633; 309/2010 Sb.); nález Ixx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx.); nález Pl. ÚS 18/07 z 15.9.2009 (N 202/54 SbNU 505; 384/2009 Sb.); nález xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxlez Pl. ÚS 12/07 z 20.5.2008 (N 90/49 SbNU 247; 355/2008 Sb.); nález Pl. ÚS 56/05 z 27.3.2008 (N 60/48 SbNU 873; 257/2008 Sb.); nález I. ÚS 391/05 z 17.5.200x xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx z 24.2.2005 (N 33/36 SbNU 367); odlišné stanovisko soudkyně Elišky Wagnerové k nálezu Pl. ÚS 73/04 z 26.1.2005 (N 17/36 SbNU 185; 140/2005 Sb.); odlišné xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx nález I. ÚS 4/04 z 23.3.2004 (N 42/32 SbNU 405); nález Pl. ÚS 36/01 z 25.6.2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.); nález Pl. ÚS 9/2000 z 17.1.2001 (N 8/21 SbNU xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxx x x0.3.1998 (N 35/10 SbNU 229); nález Pl. ÚS 48/95 z 26.3.1996 (N 21/5 SbNU 171; 121/1996 Sb.); nález Pl. ÚS 5/94 z 30.11.1994 (N 59/2 SbNU 155; 8/1995 Sb.); náxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx 1/1 SbNU 1; 14/1994 Sb.).
Nejvyšší správní soud
Rozsudek 2 Afs 180/2004 z 14.9.2005:
Celý vnitrostátní právní řád je založen na principu vnitřnxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxch součástí. Je proto chybný takový náhled na právní řád, který jeho jednotlivé vrstvy vnímá relativně izolovaně, a to z hlediska materiálního i formálxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxstředek komunikace mezi Ústavním soudem na straně jedné a mezi soudy obecnými na straně druhé. Především z něj lze dovodit, že obecné soudy (mezi něž v toxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx.
a minori ad maius
). Právě v tomto kontextu vystupuje do popředí funkce Ústavního soudu, kterou je podle čl. 83 Ústavy ČR ochrana ústavnosti. Ústavní sxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xmperativu ústavně konformní
interpretace
a aplikace právních předpisů jsou všechny subjekty aplikující právo povinny postupovat tak, aby zvolený xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxka v ústavních textech
expressis xxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xdstranit. V tomto kontextu viděno, jestliže Ústavní soud v některém svém rozhodnutí zformuluje ústavně konformní výklad právního předpisu, je nutno xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxkonem podle čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR odmítal respektovat právní názor Ústavního soudu, by představoval logickou chybu, jelikož tato vázanost výkladex xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxedcích vedl k nerovnosti účastníků jednotlivých soudních řízení a k nepředvídatelnosti soudního rozhodování, což samozřejmě představuje pochybenx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x čl. 4 Ústavy, kterým je ochrana základních práv a svobod. Mezi oběma složkami soudní moci tak musí existovat souhra a harmonie, nikoliv animozita. V podxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xx xxxxx zákona zvolil takovou jeho interpretaci, kterou Ústavní soud považuje za protiústavní. Takovýto postup by ostatně odporoval i pravidlům zdravého roxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx soudy při výkladu zákonů přijímají. Skutečnou zkouškou jejich správného použití je tedy to, nakolik se shodují se zdrojem, z něhož jsou odvozeny" (A. Hxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx 183/2011-96 z 28.8.2013; rozsudek 2 Afs 47/2004 z 12.8.2004.
Soudní dvůr Evropské unie
Rozsudek z 15.1.2013, Jozef Križan C-416/10 (velký senáxxx
x xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxdním řízení vázán výkladem dotčených ustanovení poskytnutým Soudním dvorem a musí případně odmítnout posouzení soudu vyššího stupně, pokud má s ohlexxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxcích bodech je předkládající soud stejně tak vázán, pokud jde o právní názor, který ve věci v původním řízení vyjádřil ústavní soud dotyčného členského xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxnost a účinnost unijního práva (rozsudky ze dne 17. prosince 1970, Internationale Handelsgesellschaft, 11/70, Recueil, s. 1125, bod 3, a ze dne 8. září xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxm a jakýmkoli jiným vnitrostátním soudem (rozsudek ze dne 22. června 2010, Melki a Abdeli, C-188/10 a C-189/10, Sb. rozh. s. I-5667, body 41 až 45). Vnitrxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxádajícímu soudu nemůže zabránit v tom, aby Soudnímu dvoru předložil žádost o rozhodnutí x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx která by se ukázala jako odporující unijnímu právu. Konečně je Najvyšší súd Slovenské republiky jakožto nejvyšší soud dokonce povinen Soudnímu dvoru xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xododstavec článku 267 SFEU. Skutečnost, že je u ústavního soudu dotyčného členského státu možné podat opravný prostředek proti rozhodnutím vnitrostxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxje mít za to, že tento vnitrostátní soud nelze kvalifikovat jako soud, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního prxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx6 ze 7.9.2006; rozsudek Amministrazione delle Finanze dello Stato proti Simmenthal SpA, C 106/77 z 9.3.1978 (Simmenthal II); rozsudek Flaminio Costa xxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxpley, S. (eds.) EU Law afted Lisbon. Oxford: Oxford University Press, 2012, s. 155-179.
Baroš, J. Demokracie, konstitucionalismus a lidská práva. xx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxmu soudnictví. In Smekal, H.; Pospíšil, I. (eds.) Soudcokracie, nebo judicializace politiky? Vztah práva a politika (nejen) v časech krize. Brno: Masxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxokracie jako hodnota a problém II. Liberec: Technická univerzita, 2014, s. 29-39.
Baroš, J.; Dufek, P. Teorie lidských práv. In Holzer, J.; Molek, Px xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxvá, E.; Šimíček, V.; Pospíšil, I. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 32-44.
Bobek, M. Kam až sahá právo EU? K xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxu před Nejvyššími soudy. In Kysela, J. (ed.) Zákon o Ústavním soudu po třinácti letech, vznik, vývoj, problémy a úvahy
de lege ferenda
. Praha: Eurolex
Boxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx ČR: východiska, stav, perspektivy. In Kysela, J. (ed.) Deset let Ústavy České republiky - východiska, stav, perspektivy. Praha: Eurolex
Bohemia
, 200xx xx xxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxské republiky: Komentář. Praha: Linde, 2010, s. 73-92.
Filip, J. Listina deset let poté - úvodní slovo konference. In Dančák, B.; Šimíček, V. (eds.) xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx, J. Role pojmu základního práva a právního státu v judikatuře Ústavního soudu. In Dančák, B.; Šimíček, V. (eds.) Základní lidská práva a právní stát v juxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) TrŘ]. Trestněprávní revue, 2008, č. 1, s. 1-7.
Chrastilová, B.; Mikeš, J. Prezident republiky Václav xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx.
Komárek J. Vztah práva Evropské unie a právního řádu ČR očima tří rozhodnutí Ústavního soudu. Soudní rozhledy, 2008, č. 10, s. 357-366.
Kühn, Z. xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx
xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xalenovský, J. Euronovela Ústavy: "Ústavní inženýrství" ústavodárce nebo Ústavního soudu či obou? In Kysela, J. (ed.) Deset let Ústavy České republikx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xonotace. In Gerloch, A.; Wintr J. Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 291-307.
Šimáčková, K. Tři osobní zamyšlení nxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx, 2013, s. 159-170.
Wagnerová, E. Koncept právního státu. In Pospíšil, I.; Wagnerová, E. (eds.) Vladimír Klokočka LIBER AMICORUM. Plzeň: Aleš Čeněxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 9-17.
Rozhovor autorky s M. Výborným, duben 2014.
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxí mezi základní pravidla fungování státu, jak plyne ze zařazení mezi základní ustanovení v první hlavě Ústavy. Byť ustanovení nemá charakter přesné noxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx pravidla, zejm. v oblastech, ve kterých je obyčejné "podústavní" právo neúplné nebo příliš technické a ryze procesní bez obsahu hmotněprávních kritéxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xři hlubším pokusu o uchopení normativního významu tohoto ustanovení je vhodné si nejprve ujasnit, co Ústava v tomto článku míní pod pojmem "politický xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxo významu, protože v obecném jazyce je mu zpravidla přisuzován stejný a nesporný obecný význam, tedy soustava či souhrn souvisejících prvků sdruženýcx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxspoň vzájemně souvisejících jevů, věcí, procesů a souboru pravidel pro jejich jednání (fungování).
3.
Definice pojmu politický, respektive defxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxým společenským vědám; tedy zpravidla sociologii a nově od sedmdesátých let dvacátého století též politologii.
4.
Moderní právní věda počátku 20x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxve o emancipaci práva a právní vědy od jiných normativních systémů, včetně těch spjatých s politikou (Kelsen, s. 12 a násl., s. 55). Tímto se moderní právxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxž politických vztahů, přičemž právo mělo povahu nástroje či důsledku těchto jevů (Jellinek, s. 13-19).
5.
Pozdější vývoj právní vědy, především px xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxpektive státního práva (Neubauer, s. 129). Obdobný xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxipovaly od právní vědy a dílem od sociologie a které se staly zpětným přínosem pro právní vědu. Na obecnou Bartalanffyho systémovou zmíněnou teorii takxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxcký systém skrze jeho funkce (socializace, výběr kádrů, udržování sociálních hodnot), vstupy (požadavky, podpora), výstupy (rozhodnutí, přerozděxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx pojem politického systému zpravidla tak abstraktně jako politologie a omezuje se na vnímání politického systému konkrétní politické obce (státu) jaxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxikatura
(např. nález Pl. ÚS 50/06). Politický systém je tedy vnímán jako soubor institucí, pravidel, aktérů a vzájemných vztahů, jejichž funkce je upxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx věci dány podobou organické struktury státu, kterou vytváří Ústava a další zákony. Je tedy přirozené a jaksi samo sebou, že právo je nástroj, kterým poxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxm ústavnosti než vyjádřením normy. Je-li ústava ve státě platná a fakticky účinná sama o sobě, tak nemusí obsahovat samostatné ustanovení, dle kterého xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxé se vztahuje na oblast všech vztahů v politickém systému, tedy i těch, které nejsou výslovně upraveny právem. Většina západoevropských ústav nezná poxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxanoví výslovně podřazení všech právem neupravených vztahů několika právním principům složeným do jedné obecné normativní věty.
9.
V empirické rxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxěži politických stran. Dominantní směr politických věd dokonce nepřipouští existenci politického systému zásadně popírajícího politické strany a xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxosti se ovšem jedná o normativní záruku zachování funkčního prvku, který je pro funkci demokratické společnosti nezbytný. V tomto směru jsou taktéž vexxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxokratické principy". V konečném důsledku znamená čl. 5 xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx právo výslovně nepředpokládá.
10.
Z historického hlediska v kontextu československé ústavnosti je tento princip nový, respektive je nová jeho zxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxěmoven, přičemž více či méně svobodnou a otevřenou soutěž politických stran založených na principu dobrovolnosti fakticky zajišťovala (na tehdejší xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxdále sdruženy v Národní frontě Čechů a Slováků. Změna tohoto systému byla snadno provedena pouze na úrovni změny obyčejného práva bez systémové změny úxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxgní ustanovení ústavního dekretu prezidenta republiky č. 47/1945 Sb. II, o Prozatímním Národním shromáždění). Skutečnost, že tato formálně spíše mxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxberální podobě na ústavní úrovni.
11.
Pojem politický systém se přitom poprvé vyskytl v čl. 2 odst. 1 úst. zák. č. 143/1968 Sb., o československé fedxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxdmětem ústavních reforem v letech 1989 až 1992, ale stala se až součástí Ústavy.
12.
V této souvislosti s historickým kontextem a historicky podmínxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx 9 odst. 2 Ústavy. V dostupné judikatuře ani v jiném autoritativním výkladu práva není na tuto otázku odpověď, ale autor tohoto textu se domnívá, že čl. 5 xxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxvy, se jednalo o principy svým významem a funkčním dopadem nepochybně méně významné (např. nálezy Pl. ÚS 43/10, Pl. ÚS 27/09).
13.
Předmětem právní xxxxxxxx xxx x xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxhybovat, že pojem politický systém ve smyslu čl. 5 se nepochybně vztahuje na politický život ve všech typech územních jednotek (stát, kraje, obce a jejxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxolná soutěž) je dominantní podobou politických procesů, která ovšem připouští i jiné funkční prvky politického systému, které tuto dominantní podobx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx xx
xxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx se připouští politická soutěž, které se účastní přímo jednotlivci, kteří nemusí mít podporu politické strany (senátní volby, prezidentské volby, texxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxé zajišťují politickou komunikaci a zprostředkování kolektivních zájmů (média, zájmové skupiny jako odbory nebo zaměstnavatelské a ekonomické svaxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xunkci politických stran nahradit (ústavně by to ani nebylo přípustné), ale mohou v systému plnit důležité komunikační, zprostředkující, expertní a jxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxjadřuje pouze jejich klíčovou roli a podřazuje je dalším normativním kritériím.
15.
Jako ústavně sporné by se nejspíše jevily takové prvky politixxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx, které jsou odvozeny od politické soutěže, které se mohou účastnit politické strany (např. církvemi, odbory nebo ekonomickými zájmovými skupinami)x xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xebo expertních orgánů osobami z tohoto prostředí, pokud je celý ustavující proces pod kontrolou legitimních politických orgánů vzešlých z běžné polixxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxerých veřejných funkcí (soudci Ústavního soudu, členové rad některých veřejnoprávních institucích), protože tento zákaz, který je spíše výjimkou, xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xpecifické druhy veřejné správy, nejsou podřízeny stranickopolitické soutěži (a mnohdy jsou jí uzavřeny). Tyto prvky celkovou povahu systému nemění x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxávy, jež je i v jiných případech oddělena od politických stran a jejich zájmů a podřízena soudní kontrole.
16.
Jednotlivé prvky normativní struktuxx xxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x
xxx
xxxxxxxxxd, že tyto politické strany odmítají násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.
17.
Všechny okruhy normativních prvků pracují s pojmex xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xle jeho materiální význam je pro výklad čl. 5 neméně podstatný.
18.
Politické strany vznikly jako přirozený fenomén rozvíjejícího se politickéhx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxí jev, který nepodléhá právní regulaci (Jellinek, s. 118-120). Tehdejší teorie si rovněž nepřipouštěla, že by politické strany měly veřejnoprávní nexx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx užívala nástroje spíše individualizované represe, popřípadě pořádkové zákroky (proti schůzím, shromážděním apod.). Pojmově byla teorií politickx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx se za určitými státními cíli, a které hledí tyto cíle uskutečniti." (Jellinek, s. 118). Fakticky šlo o trvalé politické
koalice
více osob, které v procxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxlovenská republika, která v Ústavní listině 1920 zakotvila právo na obecné sdružování, jež bylo nadále upraveno i zákonem. Sdružování v politických xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxosti a rozpouštění politických stran (zák. č. 201/1933 Sb. z. a n., o zastavování činnosti a o rozpouštění politických stran). Poválečná dekretální noxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxcké soutěže (nařízení vlády č. 48/1945 Sb., které se opíralo o vágní ustanovení ústavního dekretu prezidenta republiky č. 47/1945 Sb. II).
20.
Anx x xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxonty (od roku 1960). Právní civilní doktrína pak dovozovala, že dle § xxx xx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxní regulace sdružování politických stran pak vnesl až zákon č. 15/1990 Sb., o politických stranách, který byl o více než rok později nahrazen principiáxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxany formálně, stanoví náležitosti jejich registrace, minimální standardy jejich struktury, přiznává jim právní subjektivitu soukromého práva a stxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxzi stranou a jejími členy.
21.
Politické strany tedy jsou v současně době právně definovány jako subjekty registrované podle příslušné právní úprxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xx xxxxxxxx xb.). Formální vymezení politických stran se může tedy lišit od materiální definice a může tedy nastat situace, kdy formálně registrovaná strana není sxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xomplikace (nepřináší-li dokonce určitý mimoprávní přínos v podobě zábavy), tak ve druhém případě je třeba zkoumat, zda formální procesy registrace a xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx politické činnosti. Článek 5 je totiž nepochybně nezbytné interpretovat tak, aby umožňoval volnou politickou soutěž na všech úrovních politické obxxx x xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxe a současně strana nemá dostatek kapacit na překonání formálních požadavků zákona k registraci. Zákon totiž předpokládá k registraci politické straxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxměřenosti účelu.
22.
Zákon o volbách do zastupitelstev obcí nicméně předpokládá existenci tzv. volební strany (§ 20 zák. č. 491/2001 Sb.), která pxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxx
xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx registrovány jako politické strany. Volební strana je nepochybně politickou stranou v materiálním slova smyslu a požívá stejné ochrany garantované xxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxy na krajské (a celostátní) úrovni přijatelné, což platí i o formálních překážkách pro registraci nezávislých kandidátů xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxva vychází z formálního (registračního) pojetí politických stran, nepostrádá i materiální rozměr ochrany fungování politických stran v materiálníx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxan jako subjektů zcela mimo právní regulaci a současně reflexí období 1948 až 1989 je pravidlo oddělení stran od státu, které má oboustranný ochranný výxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xistiny).
24.
Prvním okruhem pravidel politické soutěže je princip dobrovolného a svobodného vzniku těchto stran. Pro účely dalších úvah pod pojex xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxí. Z uvedeného plyne, že každá skupina osob (nejméně tři osoby) má právo založit politickou stranu, přičemž toto právo je omezeno (formálně) proceduráxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx rovněž zákazem určitých programových cílů, které se dle stávající praxe zkoumají formálně (dle předložených stanov). Odepření registrace podléhá sxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx vzniku členství jedné osoby ve více politických stranách ani členství osob mladších 18 let a cizinců. Omezení členství na občany státu nejspíše není z hxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxopské unie právo volit a kandidovat do komunálních voleb (tedy možnost plné komunální politické participace), se jeví minimálně jako problematické z xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxžná určitá pluralita zájmových identit, je v obecné rovině představitelné, že jedna a tatáž osoba bude členem celostátní strany a současně členem lokáxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx ponechat volbu možnosti plurality členství stranám samotným dle jejich stanov (podobně, jak je tomu fakticky např. u církví, kde se důvody pro exkluzixxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxe, není v právním řádu výslovně uveden a praxe většiny stran vychází z toho, že o přijetí rozhoduje (na základě žádosti zájemce o členství) jeden z orgánů xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxdní praxe zná případy, kdy je nezbytné přezkoumat rozhodnutí strany k žalobě jejího člena (popřípadě vyloučeného člena), není xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xx. ÚS 1969/10) konstatuje, že by tato rozhodnutí měla být procesně testovatelná soudem z hlediska zákonnosti, ale praxe na konkrétním případě doposud nxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxitých okolností zcela legitimní, protože strany mají právo určité autonomní správy a prosazování vlastních stanovisek a cílů, stejně jako mají právo xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxch principů. Hmotné právo stanoví pouze ta nejobecnější kritéria (obecné demokratické principy) a stanovy strany je mnohdy neobsahují vůbec, ačkolix xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxenlivé k hodnocení bytostně politických procesů z hlediska nejobecnějších principů, bude hledání optimální hranice legitimity takových postupů nexxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx v případě, že vznikne spor mezi občanem a stranou, tento spor věcně rozsoudit.
28.
Dle autora komentáře se ani nejeví jako příliš vhodné doplňovat zxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxých, které tak mohou učinit ve svých stanovách, protože každá strana může mít v závislosti na vlastní politické kultuře tato kritéria nastavena jinak, xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx a v souladu s principem stranickopolitické autonomie. Pokud tak strana neučiní, je samozřejmě vydána všanc nalezení této hranice soudem. Obdobné úvaxx xxx xxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxho přezkumu jsou problémy spjaté s případnou vnitrostranickou korupcí, popřípadě nekorektním ovládáním najatých formálních členů. Takové postupy xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxpříliš velkém nadšení obecných soudů se touto otázkou zabývat věcně. Odmítavý postoj obecných soudů vyjádřený nejlépe v rozsudku NS 28 Cdo 3373/2009-xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxů, které se mohou v souvislosti se spory mezi členy a stranami vyskytnout, jsou spory o zákonnosti rozhodnutí, kterým je někdo umístěn na kandidátní lisxxxxx xxx xxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xa volební soudnictví, jež je strukturálně od civilního oddělené a svázané lhůtami, domýšlet.
30.
Druhým normativním okruhem soutěže politickýcx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxímco dobrovolný vznik s sebou nese řešení otázek vztahů mezi členy a stranou, popřípadě mezi členy, volná soutěž upravuje (konkurenční) vztahy mezi růxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xyť výslovně nevyřčeným, je rovnost soutěžitelů, což je pojem sice teoreticky nepochybný, ale v praxi obtížně nalezitelný. Politická realita totiž přxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxory a musí nutně přizpůsobit svůj výsledek minimálně té skutečnosti, že mandáty nejsou dělitelné.
31.
Právní spory související s legitimitou a úsxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxé republice, stejně jako v mnoha zemích západoevropské politické kultury, běžnou ústavněprávní agendou. V daných otázkách nelze nalézt nikdy zcela čxxxx xxxxxx x x xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xedná se ovšem o ty otázky, které již testem ústavnosti prošly (např. 5%
klauzule
pro postup do skrutinia v poměrném volebním systému u některých zastupxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxých informací). Hledání optimální varianty je pak ztíženo tím, že i na úrovni ústavního soudnictví existuje nepochybně psychologicky pochopitelná txxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxšem nebyla nikdy v politické ani právní vědě empiricky smysluplným vědeckým procesem ověřena a zůstává tak spíše otázkou přání. O to více je pro judikatxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxezem Pl. ÚS 73/04 rozhodnutí obecného soudu (rozsudek NSS Vol 10/2004-24), který zasáhl do volebních výsledků z důvodu nečestně vedené volební kampanxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxzhodly jak obecný soud (rozsudek NSS Vol 60/2006-36), tak Ústavní soud (nález Pl. ÚS 65/06) o stížnosti strany, která byla znevýhodněna nezákonným zadxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxhodněna nově nastaveným volebním systémem a způsobem přepočítávání hlasů na mandáty tak, že v důsledku malé velikosti volebního obvodu se výrazně zvexxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xolebního zákona pro přílišné potlačení prvků proporcionality na úkor většinových prvků. Nicméně nosná argumentace nálezu se opírala především o ústxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxé soutěže. Výklad pojmu "volná soutěž" se tedy blíží spíše volnosti dané absencí pravidel než volnosti dané rovností v důsledku jejich vynucování. Výjxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxh výsledků, popřípadě dosažením téhož cestou kupování hlasů (nálezy Pl. ÚS 6/11 a Pl. ÚS 57/10).
34.
Třetím normativním okruhem je povinnost stran xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx sadu norem politického chování, které strany musí respektovat, druhé pravidlo definuje normu politického chování zakázanou. První pravidlo předstxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxjšího politického chování. Druhé pravidlo pak představuje nejspíše pouze standard vnějšího chování subjektu.
35.
Otázky vnitřních vztahů by prx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x dobrovolným vznikem stran. Standard demokratického chování pak může sloužit jako základ pro hmotněprávní úvahy o přezkumu zákonnosti rozhodnutí poxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxistence politické strany, která může mít podobu sankčního rozpuštění nebo pozastavení činnosti. Tento zásah je vyhrazen správnímu soudnictví, konkxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxinnost, ale jako podmínka pro ochranu subjektu v rámci soutěže a zachování práva na tuto soutěž. Z uvedeného plyne, že porušení této normy nemůže předstxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxá (třeba trestní, správní).
37.
Případný zásah státu do činnosti politické strany je tedy dílem legitimován tímto principem a dílem má oporu v dalšxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xx x xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x x x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxní ústavy a zákonů a odstraňování demokratických základů státu; b) zákaz nedemokratických stanov a ustanovování vlastních orgánů; c) zákaz směřovánx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx Zásah byl doposud pozitivně i negativně judikatorně testován na jediném případě (tzv. rozsudky NSS Dělnická strana I a II; Pst 1/2008-66 a Pst 1/2009-3xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxtu a představovat reálné ohrožení xx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxranou vede až k uskutečnění akcí pogromistického charakteru, je dostatečným důvodem k zásahu státu, pokud jsou s to současně destabilizovat místní poxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxi a ochrany lidských práv.
38.
Soud v případě zásahu do svobody se stranickopoliticky sdružovat tak nepochybně jako jeden z důvodů seznal ochranu pxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xro rozpuštění politické strany lze dělit do dvou typových skupin: a) útok na organickou strukturu a povahu státnosti (demokracie) a b) útok na práva občxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxdy zmíněné pod bodem b). V programech mnoha politických stran lze nalézt programové cíle, které by neobstály v testu čl. 9 odst. 2 Ústavy (návrat monarcxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxtických idejí je v zásadě mlčky akceptována a stát reaguje v podstatě pouze na takové excesy, které se dotýkají přímo lidských práv a rovnoprávnosti občxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxo podstatných náležitostí, a zasahuje do této soutěže pouze tehdy, pokud jsou reálně ohrožena lidská práva a svobody. Takový výklad nelze než považovax xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx x x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxpochybně pojem mnohem obecnější a zahrnující více možností politického uspořádání než nezměnitelné základy ústavnosti vyjádřené v čl. 9 odst. 2 Ústaxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx, kterou připouští a chrání, nezbytně musí překračovat formálně vymezené hranice tohoto systému.
39.
Na závěr je třeba zdůraznit, že při posuzováxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx subjekty sobě rovnými, o kterých rozhodují soudy. V případě zásahu státu z důvodů vnějších i vnitřních důvodů, které mohou vést k pozastavení činnosti xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxuvy. Takový zásah je vždy zásahem do autonomie strany. Vůle k zásahu je formulována státem (vládou, prezidentem) a nezávislým soudem schválena (nebo zxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxie strany, protože součástí práva na autonomii politických stran není právo na protiprávní postup ani právo na to, aby zákonnost tohoto postupu nebyla xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx aniž by byl původcem xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx své strukturální opodstatnění. V této souvislosti je vhodné zdůraznit i to, že dle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy rozhoduje Ústavní soud nejenom o ústavxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxímco v otázkách vertikálních zásahů státu nelze očekávat zásadní změny v nastaveném výkladu práva, v případě řešení horizontálních sporů lze s ohledex xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxzhodování těchto sporů, který zohlední všechny funkce (socializace, výběr kádrů, udržování sociálních hodnot), jež politické strany v politickém sxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xákladními zásadami jsou svobodný a dobrovolný vznik politických stran a jejich volná soutěž v podmínkách demokratického právního státu. Ústava výsxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xomu, aby mohl být - po neblahých zkušenostech období totalitní moci - někdy znovu nastolen politický systém vlády jedné nebo jen některých politických xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx 12 Listiny práv EU.
Související zákony a jiné právní předpisy
Zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích;
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxrany státu, ale naopak je třeba jej z hlediska nezbytné ústavní garance a ochrany svobodné soutěže politických stran a politických sil a ochrany základxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxtroly a vynucování principů a pravidel vnitrostranické demokracie jsou zcela neefektivní, selhávají či nefungují vůbec. Nicméně ani např. v SRN v zákxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxn) za účelem rozhodování vnitrostranických sporů, včetně otázek dotýkajících se členství (přezkum rozhodnutí o vyloučení člena, či naopak o nepřijexx xx xxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxdem soudního přezkumu je ovšem vyčerpání všech vnitrostranických opravných prostředků a mechanismů kontroly (srov. F. Grawert: Parteiausschluß unx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxsgerichten. Baden-Baden: Nomos Verl.-Ges. 1994). [...] Jak již Ústavní soud výše konstatoval, svobodná soutěž politických stran a obecně politickýxx xxxx x xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx základních předpokladů fungování a hodnot demokratického právního státu a společnosti, a proto musí být závaznou směrnicí i pro moc soudní při aplikaxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x x xxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x zákona o politických stranách prizmatem výše předestřených aspektů ústavního požadavku respektu vnitrostranické demokracie a bez ohledu na úzce a xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx x x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx vnitrostranických orgánů, a to nejen z hlediska jejich souladu se stanovami dané politické strany či zákonem, ale především z hlediska možného zásahu xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxadě rezignovat jen proto, že přezkoumávaná rozhodnutí vnitrostranických orgánů, která ze své povahy a svými důsledky (odvolání zvolených zástupců vxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xákladní práva a svobody jednotlivců (členů politické strany), se netýkají "skutečností vyznačovaných v rejstříku stran a hnutí", neboť z výše uvedenxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxie se zdaleka nevyčerpává výčtem "skutečností vyznačovaných" v rejstříku stran a hnutí vymezených v citovaných ustanoveních § 16a a 9 zákona o politixxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx
x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxího volebního práva do orgánů samosprávy obce, je třeba vzhledem k závažnosti možných dopadů pečlivě zkoumat i skutečnost, zda xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx. Právo na zvolení si trvalého pobytu dle § 10 zákona o evidenci obyvatel je sice subjektivně veřejným právem vymahatelným ve správním soudnictví, ktexx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxo samosprávě podíleli pouze ti, kdo do tohoto společenství skutečně patří. Nelze pominout specifika voleb do zastupitelstev obcí, ve kterých na rozdíx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xřed konáním voleb může dojít k nežádoucímu ovlivňování volebních výsledků. Kromě toho svoboda pohybu a pobytu znamená svobodu se kdekoliv usadit a žít xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xbNU 693):
Volební soudnictví je do značné míry odvětvím specifickým. Ať už na celostátní úrovni či na úrovni redukované na územní samosprávný celek je xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx x x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xochybení v proceduře proto státní moc, reprezentovaná zde volebními soudy, musí zachovávat zdrženlivost ve své ingerenci a vyvarovat se aktivismu. Nxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxcí mohou přinést změnu a nápravu, o niž se postarají sami voliči. Dále nelze pominout, že Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti. Nemůže tedy hodnotxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx ve volbách rozhodla vůle většiny při respektování menšiny a zda nebyla účelovými kroky předem deformována vůle voličů a rovnost jejich hlasů. Konečně xx xxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xa rychlost volebního přezkumu. Formální odraz to nachází ve stanovení velmi krátkých lhůt (byť mají jen pořádkovou povahu) a nastavení soudního přezkxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxe. [...] Pokud jde přímo o otázku rovnosti volebního práva v rámci komunálních voleb, dospěl Ústavní soud k závěru, že princip rovnosti nemá absolutní (
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxvnosti. V určitých případech je dokonce přípustné i určité omezení rovnosti volebního práva (nález sp. zn. Pl. ÚS 25/96, viz výše). Tato specifická rovxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx, volební geometrie a volební aritmetika. V některých případech problémy v realizaci principu rovnosti nevznikají, v jiných je to problematičtější. xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxx
x xxxx xx xxxxxx x xxxxx xřípadě je proto třeba vycházet z toho, co je ještě rozumné a ospravedlnitelné, resp. ústavně přijatelné. Je v souladu s duchem Ústavy xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx různou velikost co do územního rozsahu i počtu oprávněných voličů. Jde tedy v podstatě o ústavní hranice přijatelnosti či přibližné rovnosti v počtu akxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxých ke zvolení člena zastupitelstva. U voleb senátních byla za přijatelnou označena odchylka až 15% s tím, že teorie za ještě rozumnou a ospravedlnitelxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxjící, označen rozptyl v počtu hlasů ve výši 12% [usnesení sp. zn. I. ÚS 360/98 ze dne 8.12.1998 (U 74/12 SbNU 545)]. V posuzovaném případě tato hranice podxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxen
mandát
, je tedy naprosto zjevné, že rozdělení volebního území hlavního města Prahy způsobilo ve volbách nerovnost odevzdaných hlasů v tak dramaticxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxvých voličů jako "přijatelnou odchylku". Ve prospěch tří nejsilnějších volebních stran tak propadlo celých 12 mandátů z celkového počtu 63! Odlišné sxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxx xxxadně rovnou váhu a zásadně rovné šance na úspěch, tedy všichni voliči mají mít odevzdáním hlasu zásadně stejný vliv na výsledek voleb, což se uplatněním xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xe filmu Jeffa Reicherta - Gerrymandering (2010) slovy: "Why bother stuffing ballots when they can just draw districts?"
Nález Pl. ÚS 57/10 z 18.1.20xx xx xxxx xxxx xxxx
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xeobstojí ani v rovině podústavního práva. Argument, že podplácení není na rozdíl od voleb do Parlamentu České republiky volebním zákonem v případě volxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxitelstva není dražba funkcí v obecní samosprávě, ale vyjádření nezávislé vůle voličů při výběru kandidátů. Vůle voliče, který je zkorumpován, není nexxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxislostech především, pokud by vznikly obvody s rozdílným počtem voličů. To však stěžovatel ve svém návrhu nenamítal. K tomu možno podotknout, že ze zjixxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxo soudu, vysloveným v usnesení ze dne 8.12.1998, sp. zn. I. ÚS 360/98 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, usn. č. 74), vycházejícím z náxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxíněné xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxá odchylka je ještě rozumná a ospravedlnitelná. Pro stručnost Ústavní soud stěžovatele na zmíněné usnesení plně odkazuje. Politické spektrum České rxxxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x dosavadních parlamentních volbách vůbec, ale i v prvních volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v r. 1996, značná roztříštěnost pxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxvny klesl počet soutěžících stran a hnutí na 20, z výsledků voleb vyplývá, že při plném respektování proporcionality zastoupení by k sestavení vládní
kxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxny. Avšak ani
koalice
jiného složení a zabarvení by nebyla postavena před menší problémy. Zkušenosti s podobnými koalicemi zejména ve čtvrté Francouxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxe
ve svém souhrnu disproporcí, která by opravňovala pochyby o demokratické povaze politické reprezentace, nezbývá Ústavnímu soudu než námitky D. u. xxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxuli nelze
a limine
odmítnout jako protiústavní omezení rovného volebního práva. Protože při posouzení této otázky se střetá princip diferenciace s pxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxtvoření Poslanecké sněmovny schopné jednat, přijímat svá rozhodnutí a plnit své zákonodárné funkce, jakož i založit většinu, o niž by se vláda mohla poxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxutí: nález Pl. ÚS 43/10 z 13.4.2011 (N 68/61 SbNU 69; 130/2011 Sb.); nález Pl. ÚS 27/09 z 10.9.2009 (N 199/54 SbNU 445; 318/2009 Sb.); usnesení Pl. ÚS 65/06 x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xbNU 185; 140/2005 Sb.); nález Pl. ÚS 42/2000 z 24.1.2001 (N 16/21 SbNU 113; 64/2001 Sb.).
Nejvyšší správní soud
Rozsudek Pst 1/2009-348 ze 17.2.2xxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx a právního pořádku státu ani v kontroverzních a vyhraněných projevech týkajících se různých společenských jevů. O protiprávnost ve smyslu citovanéhx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x násilí. Bezprostřednost rizika ohrožení demokracie jako podmínka pro vyhovění návrhu na rozpuštění politické strany může nastat i tehdy, pokud je stxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xizika může souviset i se schopností politické strany poskytnout organizační platformu jinak roztříštěným extremistickým subjektům a uskutečňovat x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx Vol 60/2006-36 ze 4.7.2006; rozsudek Vol 10/2004-24 z 3.12.2004.Nejvyšší soud Rozsudek 28 Cdo 3373/2009-112 z 1.4.2010 (zrušen nálezem II. ÚS 1969/1xxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxvel Ivanov proti Rusku z 20.2.2007, stížnost č. 35222/04; rozsudek Linkov proti České republice ze 7.12.2006, stížnost č. 10504/03; rozsudek Tsonev pxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxho senátu Refah Partisi (Strana Prosperity), Erbakan, Kazan a Tekdal proti Turecku z 13.2.2003, stížnosti č. 41340/98, 41342/98, 41343/98 a 41344/98x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xx xx x xx xx xxxxx xxxxxxku z 12.10.1989, stížnost č. 12774/87; rozsudek Dudgeon proti Spojenému království z 22.10.1981, stížnost č. 7525/76; rozsudek Engel a spol. proti Nixxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx x39 (1960); 364 U.S. 339 ze 14.11.1960:
Námitky, pokud by byly prokázány, by vedly k závěru, že zákon č. 140 nebyl pouhým opatřením, které překresluje zexxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxatických postupů a demonstrací, vedlo by to k závěru, že legislativní akt byl motivován výhradně segregačním úmyslem. (Pozn.: překlad autor.)
Nexxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxní principů volebního práva uvedených v čl. 38, 71 a 103 Ústavy Ukrajiny a základních principů volebního procesu uvedených v čl. 11 odst. 2 zákona o volbě xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx L. General System theory: Foundations, Development, Applications. New York: George Braziller, 1976.
David, L.; Bílková, J.; Podivínová, M. Přehxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxs of Political Life. Chicago: University of Chicago Press, 1965.
Fiala, P.; Schubert, K. Moderní analýza politiky. Brno:
Barrister
& Principxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx3.
Mlejnek, J. a kol. Smíšené volební systémy a většinové
modifikace
systémů volebních. Praha: Karolinum, 2010.
Neubauer, Z. Státověda a theoxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxmíček, V. (ed.) Volby - svátek demokracie nebo pletich? Brno: Masarykova univerzita, 2012.
(Politická rozhodnutí a ochrana menšin)
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxní mezi základní ustanovení v první hlavě Ústavy. Obecnost (a zdánlivá banalita) tohoto ustanovení, které se spíše než normě podobá v mnohém principu, xxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx článek Ústavy nedoznal od počátku účinnosti Ústavy žádné změny a v odborné ani širší veřejnosti se o jeho změně nijak nediskutuje.
2.
Ústředním pxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxek, s. 20-22), a z hlediska moderní právní vědy ve xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxxx xx xx x xxxxxx x xxxxx
xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxí ovšem nezbytně reflektovala ve své praxi existenci takových otázek (a jim předcházejících rozhodnutí), které generuje politický systém (orgány vexxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxlitických otázek reflektovaných právem jako nedotknutelných má kořeny v ústavním (americkém) soudnictví již v 19. století, kdy Nejvyšší soud Spojenxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxx
xx
xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxho práva a podobnou materii neupravují ani hard law normy mezinárodního práva. Výjimkou jsou
soft law
dokumenty, jako např. tzv. Kodaňská kriteria, dxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xáruk individuálních práv, nelze si nevšimnout, že v definici funkčních obecných standardů politických režimů je nesmírně skoupé. Tato normativní obxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxánů veřejné moci, která jsou provedena v rámci jejich zákonem předpokládané pravomoci, ale volba podoby tohoto rozhodnutí je z hlediska práva neutrálxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxtel nese odpovědnost politickou, která taktéž může být procedurálně upravena právně (nedůvěra vládě, obhájení mandátu ve volbách apod.), ale nikolix xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxkumu. Přezkum hranic pravomoci je pak testem, zda jde politické rozhodnutí v právním slova smyslu.
5.
Politická rozhodnutí bývají jak rozhodnutí x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxonomická, rozhodnutí o přijetí daňových zákonů, strategická rozvojová rozhodnutí, včetně přijímání územních plánů, zásad územního rozvoje apod. Sxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxx xx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxpodléhá právnímu soudu. Zákonodárce je sice omezen mantinely a pokyny ústavodárce, ale v jejich rámci je oprávněn přijímat navýsost politická rozhodxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xozhodnutí je z hlediska práva věcně nepřezkoumatelná, protože kritéria pro jejich vydání jsou ryze politická. Politická rozhodnutí jsou ovšem závazxx x x xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxjmě i politická rozhodnutí, která nemají povahu právního aktu, popřípadě mají povahu pouze majetkové dispozice apod. V zahraniční politice mají polixxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xeřejné správy, která podléhají právnímu soudu, tedy zpravidla individuální právní akty veřejné správy (typicky správní rozhodnutí), a která podléhxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxmi principy posuzování zákonnosti, konkrétně principy rovnosti, předvídatelnosti a přiměřenosti. V oblasti nenárokových rozhodnutí ovšem může poxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxání principu identického dopadu na všechny adresáty pak půjde o politické rozhodnutí, které má vliv na individuální právní akty. Podobně může z politixxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xx
xxxxidlo čl. 6 se nevztahuje na jiná než politická rozhodnutí. Úvahy o vůli většiny jsou tedy zcela bezpředmětné v případě rozhodnutí soudů, individuálníxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx mimo jiné k tomu, že stanovil určitou hranici toho, co je právně přezkoumatelné a co nikoliv a čl. 6 použil mimo jiné jako interpretační pravidlo k omezexx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xbecné legitimační pravidlo smíšené (procedurální i věcné) povahy pro přijímání politických rozhodnutí a dále stanoví samostatné hmotněprávní i proxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxučasně stanoví, že vůle většiny se transformuje do přijatých politických rozhodnutí v procesu svobodného hlasování.
9.
Tento princip je obecným xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xřevládal jiný princip než princip většiny (vláda menšiny proti většině není technicky realizovatelná). Pojem svobodného hlasování se může vztahovax xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxnutí nemusí být přímý a Ústavou použitý pojem "vycházejí" připouští i vytváření složitějších a delších legitimačních řetězců vedoucích od voleb přes xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxformace této vůle, není přípustné, aby tyto řetězce neměly ve svobodném hlasování oporu.
10.
Jako ústavně nepřípustná by se nejspíše jevila praxex xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxlů společenských, akademických nebo církevních institucí). Vzhledem k tomu, že příslušná materie formování národních zastupitelských sborů je uprxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxvy. V dostupné judikatuře ani v jiném autoritativním výkladu práva není na tuto otázku odpověď, ale domnívám se, že čl. 6 pod čl. 9 odst. 2 spadá. K tomutx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xýznamem a funkčním dopadem nepochybně méně významné (např. nálezy Pl. ÚS 43/10, Pl. ÚS 27/09). S ohledem na uvedené je tedy čl. 6 normativní překážkou pxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxvěr platí i o případné zákonné změně formování jiných zastupitelských sborů (popřípadě jiných veřejných funkcí nebo přijímání rozhodnutí).
11.
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxádnutí než těm založeným na většinovém rozhodování. Z důvodové zprávy je obava z toho, že formálně demokratickou procedurou se režim mění do nedemokraxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xopření.
12.
Celá organická struktura Ústavy v zásadě respektuje obecný princip čl. 6. Pojem většina je na více místech definován různě (absolutnx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxny možné. Ústava taktéž stanoví základní podoby hlasování (poměrné a většinové), popřípadě nechává tuto volbu na zákonodárci, přičemž ústavodárce xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxstvím čl. 6 je důraz na hlasování, který lze vykládat i jako nepřípustnost takových forem vlády, ve kterých se demokraticky ustanovený orgán opírá ve sxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx režimů mezi světovými válkami. Důraz na hlasování a vázanost vlastním politickým programem, jenž prošel volební legitimací, je princip, který je proxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx striktní princip vlády na čas, protože čl. x xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx jiného.
14.
Specifickým pravidlem je druhá věta čl. 6, která stanoví, že rozhodování většiny dbá ochrany menšin. Pojmem menšina je zde nepochybně xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxřena menšinou (nebo její částí) národnostní či etnickou, popřípadě jakoukoliv jinou. Dikce čl. 6 navíc používá v téže větě pojem většina v singuláru, xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxbné, že menšin může být více i ve vztahu k jedné otázce, která se dotýká přijatého rozhodnutí.
15.
Pojem menšiny (politické) není rozhodně nijak forxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx může u každé osoby s každou politickou otázkou měnit.
16.
Ustanovení věty druhé čl. 6 zní jako ustanovení hmotněprávní. Z jeho dikce lze dovozovatx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxvní praxe naplňuje toto ustanovení především procesním výkladem. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že právo skupiny senátorů nebo skupiny poslanxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xx xxxxxx) řízeních opakovaně domáhali ochrany svých politických menšinových práv a poukazovali na zkrácení svých procedurálních práv (např. redukcí parlamxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx nález, který by vykládal zájmy menšin dle věcného obsahu napadeného zákona nebo jiného rozhodnutí většiny. Ústavní soud tedy přiznává právo politickx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxné o jiná ustanovení ústavního pořádku k tomu, aby jim Ústavní soud vyhověl, přičemž samostatné věcné porušení práva politické menšiny v důsledku napaxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xelze než konstatovat, že ústavní soudnictví teprve na svůj nález, kterým rozhodne o zcela jinak politické otázce (political question) tak, že rozhodnxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxx
x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxížně představitelná xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx vyšší úrovni a v přesnější podobě, než je
abstraktní
ochrana čl. 6. Politická menšina pak mnohdy hájí i zájmy jiné společenské menšiny. Čistě teoreticxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxlitické menšině, aby v budoucnu, poté, co se stane většinou, mohla takové rozhodnutí svobodně změnit. Politika nevratných kroků je ovšem spíše běžnou xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxduře přijímání norem) posuzoval Ústavní soud vždy spíše restriktivně a k zásahu do výsledku sporného legislativního procesu se uchýlil spíše výjimečxx xxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxhrany menšin posuzoval Ústavní soud v minulosti s různým výsledkem. V případě tzv. přílepků někdy seznal důvod k derogačnímu zásahu (nález Pl. ÚS 77/06xx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx proporcionality, zda je porušení natolik závažné, aby se stalo důvodem pro zrušení zákona. Současně s testem proporcionality aplikuje Ústavní soud dxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxě srozumitelný, nelze se mnohdy ubránit dojmu, že test proporcionality prováděný soudem, popřípadě jednotlivými soudci, jak plyne z disentních stanxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx procedurou. Plejáda různých závěrů posuzující různé procedurální spory odlišnými způsoby neskýtá ve svém celku dojem, že by existovala jasná a předvxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xosouzení procedury podává v mnoha ohledech stejný výsledek jako posouzení věcné otázky. Zatímco v případě věcných otázek je lidsky pochopitelné a práxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxkový závěr poněkud sporný.
21.
Pro odstranění pochybností s tímto fenoménem spjatých by bylo vhodné, aby se posuzování porušení pravidel parlamexxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxý a věcně konvenující zcela jiné orientaci. V tomto směru by byla přínosná jak úplná formalizace výkladu procedury, tak silná materializace, popřípadx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxrých procedurálních otázek a podezření o jejich politické podmíněnosti mohou vést k většímu množství pokusů o využití právních procedur směřujících x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx elit, včetně části novinářské obce, uvažuje v kategorii blíže nespecifikovaného rizika spočívajícího v tom, že stále větší okruh otázek řeší soudy, a xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxek je předkládáno k právnímu posouzení soudům; jde tedy o opačné paradigma "politizace justice", jež má rovněž povahu rizika (především pro justici). xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xystému. Článek 6 Ústavy přitom představuje v Ústavě normativní oporu pro vymezení jasné hranice mezi politickou otázkou a právní otázkou. Z hlediska xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
x x xxxxxxx xxxxxxvání otázek "férovosti" politické soutěže se
interpretace
mnohdy rozcházejí a pro některé je tato otázka ryze politická, stejně jako pro jiné ryze prxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxak nejsou založeny na principu nadřízenosti a podřízenosti. Bylo svého času politickým rozhodnutím formulovat čl. 6, stejně jako bylo politickým rozxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxx xxlitické menšiny. Za každým předložením otázky Ústavnímu soudu stojí taktéž strategické politické rozhodnutí, přičemž soud je povinen o otázkách rozxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxamená, že by na ně neměl adekvátně odpovídat.
24.
Vyšší počet politicky sporných rozhodnutí ze strany politické většiny (jak procedurálních, tak xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxislosti se jeví jako nepochybné, že devadesátá léta 20. století představovala jinou kapitolu
abstraktní
kontroly ústavnosti než počátek století soxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx republiky, jenž byl nepochybně aktivní až aktivistický, ale držel striktně diskusi v rovině ústavního práva.
25.
Nelze zcela pominout skutečnosxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxce 1989. xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxd závorku politického bytí a odvolávalo se na záruky lidských práv vyjádřené Pakty (vyhlášenými pod č. 120/1976 Sb.); toto hnutí se současně definovalx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxtnějšími pravidly - ekvivalentem dnešní ústavnosti - za současného potlačení některých politických nuancí. Skutečnost, že pravidla měla původ v mezxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxevantní
a jiné nikoliv, se z politické kultury nejspíše vytrácí (soudě dle symptomů) a z právní diskuse se rovněž vytrácí vnitřní síla tyto otázky řešixx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxstatné porušení od nepodstatného. Vymezení přesnějších definičních hranic politických rozhodnutí je tedy spíše otázkou budoucnosti.
Důvodová zxxxxx
xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xést k tomu, aby mohl být - po neblahých zkušenostech období totalitní moci - někdy znovu nastolen politický systém vlády jedné nebo jen některých politixxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
Související mezinárodní smlouvy
Čl. 10 SEU.
Související zákony a jiné právní předpisy
xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
zák. č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů;
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxx xxxxx xxxxxxal formální náležitosti podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky a § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxtlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky, podávaný skupinou poslanců či senátorů podle § 64 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xchrany parlamentní menšiny (opozice) proti případné svévoli (či zvůli) v rozhodnutích přijímaných parlamentní většinou v rámci legislativního proxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx x xxmocratic parliament" ze dne 15.11.2010, která právo umožňující parlamentní opozici domáhat se ústavního přezkumu většinou přijatých rozhodnutí (zxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx často poslední možností, jak se parlamentní menšina může případné svévoli (či zvůli) v rozhodování parlamentní většiny bránit, neboť zástupci parlaxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xozhodnutí (vydání normativního právního aktu) v rámci legislativního procesu zvrátit či změnit. Naopak zástupci parlamentní většiny takovými efekxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx rozhodnutí, je nejen jejich právem, ale přímo i povinností je za tímto účelem využívat (viz slib podle čl. 23 odst. 3 Ústavy České republiky). Institut pxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxpadě neslouží jako prostředek, jak získat jakési "dobrozdání" či odborný posudek Ústavního soudu k parlamentní většinou přijatým rozhodnutím, ani jxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx případě nejenže skupina navrhovatelů je složena zejména ze zástupců politických stran, jež se v současnosti podílejí a rovněž v době podání návrhu se pxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxc, a to nemůže Ústavní soud ponechat bez kritické poznámky, se z drtivé většiny svým souhlasným (!) hlasováním v průběhu legislativního procesu na přijxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxných návrhů.
Nález xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxdle něhož nelze ke zrušení zákona přistoupit pouze z důvodů vadné zákonodárné procedury (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 56/05, body 44 a 45). Takto ostře formulxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxjednání návrhu zákona ústavně konformní procedurou vedlo k jinému výsledku (obsahu zákona), než tomu bylo na základě vadné procedury. Jeho úkolem je cxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxxx souvislostem, především vzít v úvahu možné dopady na soukromé osoby z hlediska respektu k principu právní jistoty a dobré víry v platnost práva. Poněvaxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxatnila
relevantní
námitky k průběhu zákonodárné procedury, nic nebránilo tomu, aby Ústavní soud přistoupil ke zrušení zákona, a to pro výše popsané pxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx soud při rozhodování nemohl odhlédnout od skutečnosti, že ta část napadeného zákona, která je projednávána v tomto řízení, je obsahově integrální souxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx Ústavního soudu přistoupit ke kasačnímu rozhodnutí. [... ] Jedná se tedy o zdrženlivost a minimalizaci zásahu, test racionality, resp. soulad napadexx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx vztahu k napadené právní úpravě jako celku, přistoupil Ústavní soud ze shora rozvedených pohnutek k testu rozumnosti. Z odlišného stanoviska soudce Jxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxsti", a že tudíž další ústavněprávní testování (zejména test proporcionality) bylo provedeno jaksi "navíc" a snad by ani nemuselo následovat (analogxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxitickou otázkou", jejíž řešení je ve výhradní dispozici zákonodárce, a nepodléhá tudíž přezkumu ze strany Ústavního soudu. Z odlišného stanoviska soxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxality s akcentem na princip zdrženlivosti a minimalizace zásahů do zákonodárné vůle. Tyto obecné úvahy v odůvodnění nálezu posléze vyúsťují do závěrux xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxouzení ústavnosti napadených ustanovení mu přísluší pouze rozhodnout o základních principech, nikoliv již o konkrétní fakticitě" (viz bod 91). Tato xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxovat a jejichž překročení je důvodem pro jeho derogační zásah. Z odlišného stanoviska soudkyně Elišky Wagnerové: Tvrdí-li nález v bodu 91, že "pokud by xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx
x xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxformním snahám", a to ve spojení s doznáním učiněným v závěru (bod 134), že mezi různými motivy, pro které nebylo možno napadená zákonná ustanovení rušixx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxky na ústavní konformitu napadeného zákona byly měkčí a ustoupily "přece jen trochu" do pozadí. Je namístě se ptát, zda bude-li v budoucnu jakýkoli zákox xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx přístup nenalézá oporu v ústavním pořádku.
Nález Pl. ÚS 56/05 z 27.3.2008 (N 60/48 SbNU 873; 257/2008 Sb.):
V této souvislosti třeba připomenout, žx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx ke zdrženlivosti v hodnocení samotného postupu přijímání zákonů. V takovém případě by formální zrušení právní úpravy práva nuceného výkupu jako celkx xxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxeny všechny požadavky zákonodárného procesu. Ústavní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci formální a procedurální aspekty přezkumu ustupují x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxx ÚS 50/06 z 20.11.2007 (N 196/47 SbNU 557; 18/2008 Sb.):
Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování vxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xe jimi napadená právní úprava je nevhodná či vyvolávající negativní důsledky, mohou usilovat o změnu v rámci politické soutěže, nikoliv v rámci soudní xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx věc místo zákonodárce, porušil by nejen citovaná ustanovení Ústavy, ale zejména by učinil zbytečnou soutěž politických stran, jejichž úkolem je mj. pxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxx07 Sb.):
Vybočení z omezeného prostoru vyhrazeného pozměňovacím návrhům může nabýt povahy překročení intenzity daného návrhu anebo povahy extenzixxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxs"), jejichž používání je v USA často a vzrušeně diskutováno, nicméně je považováno sice za nežádoucí, avšak ústavně konformní formu pozměňovacích náxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxérií testu uplatňovaného na základě xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x návrh, pro který se v českém prostředí vžilo označení tzv. "přílepek". V tomto případě se technikou pozměňovacího návrhu k návrhu zákona připojí úpravx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxxxm, byl-li by předkládán k souvisejícímu návrhu zákona (v tomto případě by se ovšem nejednalo o klasický přílepek, nýbrž spíše o pozměňovací návrh vybočxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx není pro debatu tohoto druhu prostor. Tím se jen násobí a rozšiřuje nebezpečí používání přílepkové techniky. Poslanecká sněmovna nerozpoznala, že přxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxměňovací návrhy k projednávanému návrhu zákona, vyžaduje, aby pozměňovací návrh skutečně toliko pozměňoval předkládanou právní úpravu, tzn. v soulxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxvě projednáván, by daný pozměňovací návrh neměl vybočit z omezeného prostoru vyhrazeného pozměňovacím návrhům v podobě extenzivního překročení přexxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx9 z 10.9.2009 (N 199/54 SbNU 445; 318/2009 Sb.).
Nejvyšší správní soud
Rozsudek 6 Ao 6/2010-103 z 2.2.2011 (č. 2552/2012 Sb. NSS):
Obecné rozhodxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu konkrétního územního celku. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákoxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxe na to, že Nejvyšší správní soud se při hodnocení zákonnosti územně plánovací dokumentace řídí zásadou zdrženlivosti (srov. rozsudek Nejvyššího sprxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx přistoupit, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a opatření jako celkxx
xxxxxxxx xxxx xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxickými pravomocemi, které vykonává dle volné úvahy a ze kterých se pro jejich politickou povahu zodpovídá pouze své zemi a svému vlastnímu svědomí. Ku pxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x x xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxví jako nezbytné odmítnout všechny nároky směřující k takovému přezkumu. V tomto případě tedy xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx
xxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxh jednotlivců, a nikoliv o otázkách, jak moc výkonná nebo její představitelé vykonávají pravomoc, k jejímuž výkonu disponují volnou úvahou. Otázky ze xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xokument č. DOC/93/3 ze dne 22.6.1993. Závěry předsednictva ze zasedání v Kodani. Dostupné v anglickém jazyce na http://europa.eu/rapid/press-relexxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx, P. Prezident republiky Václav Havel a jeho vliv na československý a český právní řád. Praha: ASPI, 2003.
Jellinek, G. Všeobecná státověda. Královxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx/40401.
Kelsen, H. Ryzí nauka právní. Metoda a základní pojmy. Praha: Orbis, 1933.
Kolektiv (Havel, V.; Battěk, R.; Benda, V.; Černý, V.; Dienstxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx; Zvěřina, J. O svobodě a moci. Kolín nad Rýnem - Řím: INDEX (nakladatelství) a LISTY (časopis), 1980.
Kühn, Z. Aktivismus ústavních soudů ve střední x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx Státověda a theorie politiky. Praha: Jan Laichter, 1947.
Rychetský, P. Justokracie. Literární noviny, 2003, č. 45.
Venice Commission (Europexx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx. plenárním zasedání, Benátky 15.-16. října 2010. Vydáno Radou Evropy ve Štrasburku dne 15. listopadu 2010, studie č. 497/2008; CDL-AD(2010)025.
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxo ustanovením zavázán dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a k ochraně přírodního bohatství. Zatímco první část ustanovení má xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxinnosti může spočívat i v tom, že tuto povinnost stát uloží subjektům jiným, typicky adresátům práva, popřípadě stanoví takový právní režim a omezení jxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxnost, ale naopak Ústava spíše předpokládá, že stát bude stanovovat obecná pravidla chování závazná pro všechny. Stanovení této povinnosti výhradně xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx prostředí je ovšem možné vnímat jinak než jako pojem přírodních zdrojů nebo přírodního bohatství. Pojem životního prostředí má obecnější význam a vztxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx ochrany, jenž je sociálně nepodmíněn, a jeho existence je dána sama o sobě, a nikoliv vytvářena lidmi či jejich společností.
4.
Zamýšleným adresátxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxu (zpravidla) lidským výtvorem a nepředstavuji v klasické právní vědě subjekt právních závazků a povinností. Tyto hodnoty jako celek nejsou zpravidlx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxpozice. Přírodní bohatství jako celek se vymyká podřazení pod pojem předmětu práva v tradičním pojetí, protože hodnoty jako "biodiverzita" nebo vzájxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxích, závazcích a věcných právech při popisu této normy tedy selhává.
5.
Na tyto definiční otázky navazuje pak strukturální otázka vynutitelnosti xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xkolností oprávněn k právnímu nebo politickému postupu směřujícímu k ochraně tohoto zájmu. Platné podústavní právo zná i situace, kdy se veřejný zájem xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxvního práva podepřeno přípustností zásahu do soukromého vlastnictví z důvodů veřejného zájmu na základě zákonné licence. Situace, kdy účinek normy mx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxých (a jiných) práv v důsledku aktivního procesního přístupu jejich nositelů.
6.
V situaci, kdy je nepochybný benefit normy individuálně nepřiřaxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xomáhat každý, tak opačné krajní řešení, tedy nikdo, přičemž ani jedna z variant se nejeví jako optimální. Jedna vede k nevymahatelnosti práva, kdežto dxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxrojů a ochranou přírodního bohatství, jsou politická rozhodnutí, která se vzpírají právnímu soudu. V úvahu přichází pouze procesní a formální přezkuxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxého práva a tradičních právních vztahů (jak procesních, tak hmotněprávních), tedy legislativní naplnění ústavní normy, souvisí s odlišnými filozofxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xgenerace" lidských práv, reflektuje souběžný filozofický vývoj
interpretace
politična v tomtéž civilizačním prostoru. Je možné vést určité paralxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxíraly o filozofické koncepce osvícenství a následné další generace lidských práv reflektovaly pozdější filozofický vývoj (romantismus, idealismuxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxnalismu i práva kolektivní.
9.
Společným jmenovatelem euroamerického právního myšlení úzce spjatého s vývojem politické filozofie téhož prostxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxgmat, včetně konceptu individuální obrany procesně dobývaných práv. Vývoj politických teorií po 2. světové válce byl i v euroamerickém prostoru poznxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxch myšlenkových konstruktů. V katalogu nových podob politického myšlení se tak objevují enviromentální koncepty, které uvažují o společnosti a spráxx xxxx xxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxx
x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xýkladových postupů referenční odkaz na myšlenkodárce, jenž stál v pozadí formulace myšlenek, které daly základ vykládaným normám či použitým právníx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxcí konzervativní pojetí právní vědy a velmi silnou vzdálenost politického teoretického enviromentalismu od hlavního proudu politické filozofie nexx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxfické (spíše
marginální
) koncepty odůvodňující tuto normu existují. V případě původu tohoto ustanovení v textu Ústavy je vhodné si všimnout toho, že xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx plyne, že bylo vloženo v důsledku projednání ve výborech ČNR, popřípadě v komisi pro přípravu Ústavy ČR při ČNR (srov. ČNR 1992 tisk 154). Z pokladů, ktexx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x. 110) je patrné, že autorem vloženého textu čl. 7 byl V. Havel, jehož návrh si osvojil nejspíše nějaký člen ústavněprávního výboru. Na plénu ČNR byly poxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx zdroj byla v debatě uvedena brazilská ústava. Z těchto skutečností lze dovodit, že zvolené řešení bylo výsledkem kompromisu.
12.
Nelze odhlédnoux xx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xo napříč jejími složkami, včetně antisystémové opozice před rokem 1989. Nelze odhlédnout od toho, že např.
Charta
77 se v jednom ze svých dokumentů (č. xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xřičemž úvahy byly vedeny v rovině práva na informace a v rovině zvažování obecných dopadů tehdy budované jaderné energetiky. V 80. letech pak v opozičníx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxnost zakládaná na podzim roku 1989 nebo Ekologické sdružení nezávislé ekologické iniciativy založené rovněž v roce 1989). Nelze ani odhlédnout od tohxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xět, jehož autorem byl V. Havel, poukazoval na otázky ochrany životního prostředí v jednom ze sedmi bodů, a to vedle bodů povýtce lidskoprávních, respekxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxřů polistopadového vývoje, ovlivnilo nejspíše i politické prostředí formulující českou Ústavu v tomto směru. Následný politický vývoj a vývoj právnx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxx xxpochybně vytrácel jak z politického uvažování, tak z právní diskuse, která se naopak stále více obohacovala zahraničními právními úpravami.
14.
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxní řád České republiky by akceptoval mezinárodněprávní standard, i kdyby neměl k tomuto kroku oporu v čl. 7. V praxi se naprostá většina enviromentální xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xřekročit a rozvinout mezinárodní standardy, popřípadě vytyčit standardy nové, je
judikatura
spíše zdrženlivá.
15.
V praxi je tak ochrana životxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxeré jsou oprávněny rozhodovat o povolení či zakázání určitých činností, které se dotýkají životního prostředí. Tento systém je založen na expertním pxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxranu životního prostředí jako jedny z mnoha (např. stavební řízení), je pak zájem zajištěn v podobě tzv. závazných stanovisek.
16.
Vedle těchto poxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxce plné informovanosti veřejnosti o případných dopadech některých kroků, které mohou mít vliv na životní prostředí. Tento nástroj ochrany není založxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxjnost dostatečně informována o všech jejich případných dopadech.
Judikatura
, především správních soudů, se ustálila na definici takových standardxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxovědnostního vztahu volič-politik nijak nevstupuje. Tento mechanismus šetří skutečnost, že politická rozhodnutí jsou rozhodnutím volené většinyx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxcné posouzení ponecháno politickému soudu.
17.
Za klíčové je třeba považovat skutečnost, že do obou procesů, tedy jak do tradičních správních posxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxejnoprávní
korporace
(obce, kraje, městské části).
18.
Naprostá většina reálných procesů a sporů souvisejících s ochranou životního prostředx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxecné povahy, která nastavila vysoký procedurální standard rozhodovacích procesů, zejm. v oblasti územního plánování. Naopak k věcným xxxxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxávních soudů vůbec) odkazuje poměrně často na normy mezinárodního či evropského práva, stejně jako podává velmi komplexní výklad národních norem, jexx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxo soudu je mnohem chudší, nicméně některé otázky řeší v obecnější rovině. Například nález III. ÚS 70/97 podřazuje pojem životního prostředí do kategorxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xrávnímu pojetí veřejného statku (srov. § 490 obč. zák.), které redukuje tento pojem na věci v právním slova smyslu; podobně rovněž nález IV. ÚS 652/06.
xxx
xxxxxx xxx xx xxxx x xxx xx xxxxx xxx x xxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx pokud příslušné ustanovení zaručující dotčené právo předpokládá, že do tohoto práva bude na základě zákonné licence zasaženo. Článek 7 je tak považoxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xviz též nález IV. ÚS 652/06).
21.
Doposud vstupoval čl. 7 v právních úvahách pouze do vertikálních právních vztahů především veřejného práva, byť xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxné nemovitosti). Otázkou je, zda v právní kultuře České republiky nevznikne tradice řešení environmentálních sporů mezi subjekty soukromého práva cxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxá doposud nevyplněné interpretační pole nových norem, které díky své obecnosti mohou vyzývat k mnoha novým postupům (např. § 2903 odst. 2 obč. zák.).
xxx
xxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxgu práv jiných osob, která jsou chráněna v rámci ochrany osobnosti. Není zvláštní důvod se domnívat, že porušení veřejnoprávních omezení nemůže zakláxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx odhlédnout od toho, že v minulosti takovému postupu Ústavní soud již jednou poměrně radikálně zabránil (nález I. ÚS 451/11).
23.
Největší xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxích zdrojů věcnému přezkumu, tedy zda se někdy vyjádří, zda konkrétní rozhodnutí (či činnosti) neporušují čl. 7, např. v případě zcela zjevně nešetrnéxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxcí ustanovení ústavního pořádku
Preambule Ústavy;
Související mezinárodní smlouvy
Rámcová úmluva Organizace spojených nxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx/1999 Sb.);
Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí uzavřxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxx
xxx xx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx) č. 338/1997, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi;
směrnice Rady 2009/147/ES, o ochraně vxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x
xxxxxx
xxxxxx
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001, o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí;
zák. č. xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů;
zák. č. 17/1992 Sb., o životním prostředí;
zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxení výkonu vlastnických práv a v citovaném ustanovení vodního zákona tak učinil, neboť uložil vlastníkům pozemků sousedících s vodním dílem povinnoxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxdmínka implikuje jednání obou stran, zjevně však nemůže pro všechny případy předpokládat dosažení dohody nejen o způsobu, času, rozsahu a dalších okoxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxa zemědělství nebo vodoprávního úřadu ve smyslu ustanovení § 53 vodního zákona). Z citovaného ustanovení tak v žádném případě nevyplývá, že by vstup na xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx xx xx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx
Nález Pl. ÚS 34/03 z 13.12.2006 (N 226/43 SbNU 541; 49/2007 Sb.):
Na základě shora uvedené argumentace dospěl Ústavní soud k závěru, že úprava myslivxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxná se o omezení vlastníka honebního pozemku, jež při zachování podstaty a smyslu ostatních ústavněprávních garancí plynou z ustanovení čl. 11 odst. 3 Lxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxá se o omezení, která jsou proporcionální z hlediska cíle a účelu, k němuž právo myslivosti směřuje; taková omezení se tedy nacházejí v mezích ústavnostxx
xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxnovisko k rozlišení pojmů základních práv a svobod a veřejných statků, když konstatoval, že veřejným statkem se určitý aspekt lidské existence stává zx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xe, na rozdíl od veřejných statků, typická jejich distributivnost. [...] Při posouzení povahy ochrany životního prostředí z hlediska uvedeného rozlixxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx a Listiny a čl. 7 Ústavy, nevylučuje existenci subjektivního práva na příznivé životní prostředí (čl. 35 odst. 1 Listiny), jakož i práva v zákonem stanxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxí správní soud
Rozsudek 9 Ao 4/2009-111 ze 7.1.2010:
Dle názoru Nejvyššího správního soudu takto formulované stanovisko o závěru zjišťovacího řízxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xovinnosti posouzení dle tohoto zákona, tj. provedení zjišťovacího řízení. Stanovisko k zadání musí obsahovat jasný závěr buď o nutnosti komplexního xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxtní prostředí není požadováno, musí závěr zjišťovacího řízení obsahovat odůvodnění. (...) I pokud by tato povinnost v českém právním řádu zakotvena nxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx.
Další
relevantní
rozhodnutí: rozsudek 6 Ao 6/2010-103 z 2.2.2011 (č. 2552/2012 Sb. NSS).
Literatura
Anotace na Základní informační dxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxx xydávala (jako samizdat) nezávislá redakční skupina signatářů Charty 77; dostupné rovněž na adrese: http://www.vons.cz/data/pdf/infoch/1978/INxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxosti při ochraně lidských práv a veřejných zájmů. Praha: ASPI, 2004.
Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. Praha: C. H. Beck, 2010.
Chxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxx xx x1. listopadu do 5. prosince, s. 1-7, vydávala (jako samizdat) nezávislá redakční skupina signatářů Charty 77: Petr Uhl a Anna Šabatová; dostupné rovněx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx
xxxrta
77: Dokumenty 1977-1989, svazek 1. Ústav pro soudobé dějiny,
v. v.
i., Praha, 2007, s. 183-190; dostupné rovněž na adrese: http://www.vons.cz/dxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxy v sekci Nové nezávislé iniciativy; In Informace o Chartě 77 (INFOCH), 1989, roč. 12, č. 18, uzávěrka 6. října, s. 17, vydávala (jako samizdat) nezávislx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xl. 35. Právo na příznivé životní prostředí. In Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.;
Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komenxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxko jednotný (unitární) stát, což však nevylučuje, aby vedle centrální státní moci působili i jiní nositelé veřejné moci s veřejnoprávními pravomocemxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx Ústava předpokládá a chrání.
2.
Ústava však nechrání samosprávu jako takovou, ale pouze tento typ tzv. územní samosprávy. Samospráva (self-goxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x nadnárodních institucí (Rada Evropy či EU) a jejich podpora decentralizace, regionalismu a koncepce multi-level governance mohou v poslední době doxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxo jednu z forem výkonu veřejné moci, formu, která je subsidiární a doplňková k výkonu státní moci. Je nepochybně nadána celou řadou pozitivních rysů od jxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxápat jako pokrokovější stadium liberální demokracie.
3.
Zatímco v případě rozdělení moci mezi orgány zákonodárné, výkonné a soudní se hovoří o hoxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xtátní moci, ale o situaci, kdy stát (ať už ve formě ústavní, či jiné) přenechává část výkonu moci jiné veřejnoprávní entitě a ponechává si nad jejím výkonxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxprávné moci před mocí státní, podobně jako se v liberální tradici hovoří o prioritě jednotlivce. Samosprávné celky jsou pak chápány jako přirozené entxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxo teorie mám za to, že samospráva je sociálním a právním konstruktem, čemuž odpovídá představa, že je to primárně státní moc, která v případě ČR (podobně xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xa samosprávu je problematická právě potud, že rozostřuje pojetí skutečných přirozených práv jednotlivce. Navíc je třeba mít vždy na paměti, že samospxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxývá dvojí podoby: ústavně zaručeného práva (resp. ústavně zaručené pravomoci) a realizace mocenské a vrchnostenské pravomoci. Zatímco v první dimenxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xalšími nástroji [viz komentář k čl. 87 odst. 1 písm. c) a čl. 101 odst. 4], v druhé dimenzi jsou naopak orgány samosprávy vázány Ústavou a zejména Listinoxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x ČR také další formy samosprávy, a to samospráva profesní (advokátská, notářská, exekutorská či lékařská) a akademická. Obecným znakem jejich existexxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx stanovení "vnější" veřejnoprávní subjektivity samosprávné entity a vymezení samosprávných orgánů a konečně zajištění vlastních finančních zdrojx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxh vztahů vůči decentralizované státní správě: lze rozlišit francouzský model oddělení státní správy a územní samosprávy, dále německý smíšený model x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxé celky nadány jak výkonem samosprávy (samostatné působnosti), tak decentralizované státní správy (přenesené působnosti). To na ústavní úrovni umoxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xbsažena v Ústavě, ale je upravena v zákonech o obcích a krajích.
6.
Při konstrukci územní samosprávy navázal ústavodárce na vymezení místní a územnx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx hovořit počínaje rokem 1848, kdy došlo v důsledku revolučního hnutí k přijetí právní a ústavní úpravy, která výslovně garantovala obecní samosprávu (xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxosti hovoří o české a moravské (zejména obecní) samosprávě jako xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxika, byť na ústavní úrovni nebyla existence územních samosprávných celků nijak garantována (až na autonomii Podkarpatské Rusi) - Ústavní listina 192x xxxxxxxx x x xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xělo stát župní zastupitelstvo volené občany (župní zřízení se však nakonec realizovalo pouze na Slovensku, kde navazovalo na zalitavské uspořádání; xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxskoslezská, Slovenská a Podkarpatskoruská. Vedle samosprávy zemí existovaly též okresy, v nichž bylo zřizováno okresní zastupitelstvo, z části volxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxniku krátce fungující federace (tzv. trializace), avšak současně byla rozpouštěna zastupitelstva existujících územních celků a jejich působnost pxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xytvářené samosprávy cizí. Prvorepublikový systém územní samosprávy byl nahrazen systémem místních, okresních a krajských národních výborů, které xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xyla organizována veřejná moc až do roku 1990, kdy byla ústavním zákonem č. 294/1990 Sb. novelizována hlava sedmá (čl. 86 a 87) socialistické ústavy z roxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxěn až do roku 2000. Jinak řečeno, Ústava ČR přebírala k okamžiku vzniku samostatné České republiky obecní samosprávu obnovenou již za federace v roce 1xxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxající o detailech územní samosprávy. Toto ustanovení tak toliko garantuje existenci územní samosprávy, zatímco další navazující ustanovení je dále xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxeriální jádro ústavy, tj. jde o součást nezrušitelných náležitostí demokratického právního státu podle čl. 9 odst. 2 Ústavy.
10.
Na druhou stranu xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx (srov. explicitně v nálezu Pl. ÚS 34/02 týkajícím se posouzení delimitace zaměstnanců obcí); viz též Langášek, 2007, s. 330.
11.
Ústava xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxu velmi malé. Na první pohled by se mohlo zdát, že Ústava chrání toliko institut územní samosprávy jako takový, avšak další otázky konstituování a fungxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxprávy vypadá tak, že jediným ryze ústavním (a ve smyslu čl. 9 odst. 2 Ústavy i nadústavním) limitem je samotná existence územní samosprávy, tj. jediným xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxejného zákonodárství. Jedná se přitom o otázky samotných podstatných znaků územního samosprávného celku: vymezení jeho území, personálního substrxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxbního systému.
12.
Taková podoba ústavní úpravy není v Evropě ojedinělá, nicméně vzhledem k historické tradici není bez zajímavosti komparace se xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxjmá při srovnání s ústavní úpravou rakouskou, která obsahuje podrobnou úpravu samosprávné působnosti včetně výčtu kompetencí, které samosprávě svěxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxilně stanoveny limity dozoru státu (čl. 119a), včetně dozorové procedury a práv a povinností obce při dozoru (Klokočka, Wagnerová, s. 485). To se týká nxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxuje v závislosti na trvalém pobytu, o němž rozhoduje státní správa, nikoliv samospráva. Jinak řečeno v ČR není vytvořen institut domovského práva, ktexx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx financování. Článek 101 odst. 3 Ústavy sice stanoví, že územní samosprávné celky mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu, avšxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxxx xaní a v jakém rozsahu je příjmem obcí (Klokočka, Wagnerová, s. 272 a násl.).
14.
Ústavodárce tak velmi strohou úpravou územní samosprávy ponechal vxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxně kolísá mezi intenzivnější, a naopak slabší ochranou územní samosprávy. Na jednom xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxsti s ukončením činnosti okresních úřadů, Pl. ÚS 34/02, v němž Ústavní soud akcentoval slabé ústavní vymezení samosprávy a vyšel z toho, že ústavní garaxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxk zákonodárce má široký prostor pro určení záležitostí, jež je podle jeho uvážení lépe spravovat na místní úrovni. Na podobných premisách byla vybudovxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxými a velkými obcemi, pokud jde o směřování výnosu daní. Velmi vysoký práh ústavní ochrany samosprávy Ústavní soud zopakoval i zde, pokud jde o ústavní zxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxkud by příjem územních samosprávních celků klesl pod úroveň znemožňující výkon samosprávy; jinou, přísnější garanci Ústava neobsahuje.
15.
Na xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxené v textu Ústavy. Tak například v nálezu Pl. ÚS 51/06, jenž se týkal zřízení neziskových nemocnic a transformace stávajících nemocnic na tuto formu prxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxěřenost takového zásahu pak v nálezu skutečně zkoumal. Obdobně Ústavní soud přistoupil v nálezu Pl. ÚS 6/13 i k přezkumu novely zákona o loteriích, kterx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx se v poslední době intenzivně zabývají též regionální mezinárodní organizace či nadnárodní instituce. Vedle komentovaného ustanovení je pramenem úxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxých práv dle někdejšího znění čl. 10 Ústavy. Toto její postavení jako lidskoprávní smlouvy a jako součásti ústavního pořádku přirozeně akceptoval ve sxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxikovatelná (nemají povahu self-executing ustanovení); srov. nález Pl. ÚS 34/02. Česká republika navíc Chartu ratifikovala s řadou výhrad, které jsox xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xchotna. Výhrada tak byla učiněna například k pravomoci samosprávy přizpůsobovat vlastní rozsah místní samosprávy tzv. dle místní potřeby, k zajištěxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx snahy vytvořit závaznou mezinárodní smlouvu, která by přinesla podobnou právní úpravu, pokud jde o regionální samosprávu. Příprava Evropské charty xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xodpora samosprávy na této xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxtě pokud je regionalismus podporován také místním nacionalismem (Španělsko, Velká Británie, Slovensko aj.). (Pospíšil, 2005, s. 104)
17.
Existxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxra v podobě politiky
koheze
(soudržnosti) byla cílena pouze na regiony nadané územní samosprávou. Naopak EU, resp. ES si vytvořila vlastní nástroj v pxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx, s. 508). S existencí obecní samosprávy ostatně počítá například i čl. 40 Listiny práv EU, který garantuje občanům EU volební právo v komunálních volbáxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxx x xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxx xx xx7/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně úst. zák. č. 1/1993 Sb., Ústava ČR.
Související mezinárodní smlouvy
Evroxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xx xxxxxxx xxxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxx xx xxxxx000 Sb., o hlavním městě Praze;
Judikatura
Ústavní soud
Nález Pl. ÚS 6/13 z 2.4.2013 (112/2013 Sb.):
33. Z uvedeného tedy pxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xxxxx x x xxx xxx xxxxx x xxxxxx x xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxě závazných vyhlášek regulovat provoz interaktivních videoloterijních terminálů na svém území. K tomu je vhodné zdůraznit, že ústavní rozměr práva nx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxdle něhož byla možnost usměrňovat na svém území provoz interaktivních videoloterijních terminálů obcím svěřena (dána) až přijetím zák. č. 300/2011 Sxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxiv nevýznamnou, vylučuje (suspenduje), jedná se o zásah do ústavně garantovaného práva na samosprávu.
Nález IV. ÚS 1403/09 z 19.4.2010 (N 88/57 SbNx xxxxx
xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxdním z pilířů české ústavnosti. To však neznamená, že je zákonodárci upřeno regulovat zákonem výkon tohoto práva; stanovení racionálních a legitimníxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxtě souhlasit se stěžovatelem, že právo na samosprávu nelze striktně pojit pouze s aktuálně existujícími samosprávnými subjekty; takový výklad by mohx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx soudu je však stanovení racionálních a nediskriminačních podmínek pro vznik nových obcí výsostným právem zákonodárce; napadené ustanovení obecníhx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxx republice většina obcí méně než 1 000 obyvatel. Z toho stěžovatel dovozuje, že zákonodárce bez legitimního důvodu, v rozporu s reálným uspořádáním samxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxě vznikajícími racionální základ; existence malých obcí je podmíněna historicky. Je třeba podotknout, že při nové úpravě postavení obcí po roce 1989 bxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxmě do jisté míry rozhodovaly samy (srov. § 10-12 zákona č. 367/1990). 27. Následné rozhodnutí zákonodárce, kterým byl existující stav obcí částečně zaxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xacionalitu tohoto opatření lze podložit několika argumenty. Období účinnosti zákona č. 367/1990 Sb., v němž byly zakotveny mírnější podmínky pro vznxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
a priori
brojit proti tomu, že se zákonodárce v jistém okamžiku rozhodl umožnit do budoucna pouze vznik obcí, u nichž bude s velkou pravděpodobností zaxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxáva i výkon přenesené působnosti obcemi splňovaly určité standardy.
Nález Pl. ÚS 51/06 z 27.9.2006 (N 171/42 SbNU 471; 483/2006 Sb.):
53. Rovněž Evxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx. května 1998 (publikována ve Sbírce zákonů pod č. 181/1999 Sb.), vychází z toho, že místní společenství jsou jedním z hlavních základů jakéhokoli demoxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxerými mohou v rámci svých pravomocí volně nakládat. Finanční zdroje místních společenství jsou úměrné odpovědnosti stanovené ústavou a zákonem. Finxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxo zdroje budou pokud možno stále odpovídat skutečnému vývoji nákladů na plnění úkolů, které místní společenství mají. S místními společenstvími se vhxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxe územní samosprávy podle Ústavy je lakonická. Vedle rozlišení lokální a regionální úrovně samosprávy (čl. 99) je územní samospráva pojata jako právx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxní subjektivitu územních samosprávných celků a počítá s tím, že samosprávné subjekty mají vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu (čl. 1xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x x x x xxx xxxxx xxxxxx xvšem také předpokládá státní jednotnou úpravu samosprávy v podobě zákonného rámce. Vymezení oné části veřejných záležitostí, již je místní nebo oblaxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxstátního práva vymezoval záležitosti místního významu. S pověřením zákonodárce k vymezení záležitostí územně omezeného významu, které se svěří úzexxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxm vyprázdněno, je však jisté, že zákonodárce má široký prostor pro určení záležitostí, jež je nejlépe spravovat na místní nebo oblastní úrovni bez většxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx České republiky, jmenovitě Charty místní samosprávy sjednané 15.10.1985, jež vstoupila v účinnost pro Českou republiku 1.9.1999, publikované v Radx xxxxxx xxx xx xxx xxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxx
xxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxva. Z toho vyplývají zvláštnosti jejího výkladu a aplikace. Pravidla jí vyjádřená, která tvoří evropský standard místní samosprávy, jsou stěží přímo xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx práv, jež má požívat. Smluvní strany mají povinnost zaručit své územní samosprávě určitý počet takových práv určených Chartou. Práva zaručená Chartox xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxtavuje meze, ve kterých se územní samospráva bude pohybovat. Rozhodně nezaručuje úplnou svobodu územní samosprávy. Ta není evropskou tradicí. Zákonxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxh, které má samospráva za povinnost sledovat, její organizaci včetně podoby a postavení jednotlivých orgánů, určovat rámec pro hospodaření, přiznávxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx
xxxxxx
xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx 51/18 SbNU 7; 107/2000 Sb.):
Ústavní soud konstatuje, že ani vláda, ani příslušné ministerstvo, ani Poslanecká sněmovna a ani příslušný přednosta okxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx x x xxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx zákon č. 1/1993 Sb.). Byl tím především odstraněn jeden ze základů starého ústavního řádu, jímž byl systém národních výborů budovaný podle sovětského xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxnů státní správy a státní moci a Česká národní rada dokonce jako "nejvyšší orgán státní moci" podle čl. 102 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., ve znění dalxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxudní, v němž Parlament České republiky, tvořený Poslaneckou sněmovnou a Senátem, má jen moc zákonodárnou a jakoukoli výkonnou, příp. soudní pravomoc xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxíháním; dále ještě vykonává nezákonodárné funkce spočívající v možnosti zřídit vyšetřovací komisi pro vyšetřování věcí veřejného zájmu a možnosti ixxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxí apod.
Nález Pl. ÚS 1/96 z 3.12.1996 (N 120/6 SbNU 369; 294/1996 Sb.):
Ústavní soud považuje místní samosprávu za nezastupitelnou složku rozvoje dxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxtelstva regulovat a řídit část veřejných záležitostí.
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x. (ed.) Local Government Constitutional and Administrative Law. Second Edition. London: Sweet and Maxwell, 2008.
Balík, S. Komunální politika: oxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
Dočkal, V. (ed.) Regionální politika EU a naplňování principu partnerství. Brno: Masarykova univerzita, 2006.
Fasora, L.; Hanuš, J.; Malíř, J. xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxí. Brno: CDK, 2010.
Grospič, J. K otázkám ústavních základů územní samosprávy. Právník, 1995, č. 5.
Hlavačka, M. Zlatý věk české samosprávy. Samxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxálních demokraciích. Brno: Doplněk, 1998.
Kadečka, S. Právo obcí a krajů v České republice. Praha: C. H. Beck, 2003.
Kadečka, S.; Havlan, P.; Valxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xstavy států Evropské unie. 1. díl. 2. vyd. Praha: Linde, 2004.
Koudelka, Z. Samospráva. Praha: Linde, 2007.
Koudelka, Z. Obecní samospráva. Zákxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx T.; Pospíšil, I. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: ASPI, 2007, s. 316-473.
Mikule, V. K ústavním základům územní samosprávy. In Kysela, J. xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxtegrace: úvodní poznámky k výzkumu. In Fiala, P.;
Strmiska, M. (eds.) Víceúrovňové vládnutí: teorie, přístupy, metody. Brno: CDK, 2005, s. 93-109x
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxx
xxxxxxx xxx Váňa, L.; Břeň, J.; Pšenička, S. Zákon o obcích (obecní zřízení). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008.
Velek, L. Rozvíjení české samosprávy jakx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxva 1848-1948. Brno: CDK, 2006, s. 146-164.
(Změna ústavy)
K čl. 9
1.
Jde o jedno z nejvýznamnějších ustanovení Ústavy, které zavádx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxho demokratických základů ze strany moci zákonodárné, jakož i moci výkonné anebo soudní. Takto vyjádřenému materiálnímu ohnisku (jádru) Ústavy se jxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxými zásahy státní moci. Obsah celého komentovaného ustanovení vyžaduje náročnou interpretaci jak z hlediska použitých pojmů (ústava - podstatné nálxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx
xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxstavce 1 nelze zahrnout pouze úst. zák. č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Česká republika je totiž zemí s tzv. polylegální ústavou, která je tvořenx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx zavádí čl. 112 pojem ústavní pořádek, jenž je celý pod ochranou kautel postulovaných v čl. 9. Ani pojem podstatné náležitosti demokratického právníhx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxanovení o rigiditě Ústavy (rozuměj ústavního pořádku) a principu nezměnitelnosti (věčnosti) jejích základních nedotknutelných hodnot není pouhox xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxx x
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxdle čl. 39 odst. 4 třeba souhlasu kvalifikované třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů. Ústavu, resp. ústavnx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xstavní zákony - obdobně jako některé další zákony vyjmenované v čl. 40 - musí ke své platnosti získat předepsaný počet hlasů v obou komorách Parlamentux xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xětšinu v jednotlivých komorách Parlamentu (všech poslanců - přítomných senátorů) je odůvodněna skutečností, že zatímco v Poslanecké sněmovně v zásaxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x x x xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xandátu senátora se musí konat na jeho místo doplňovací volby, ledaže do konce jeho volebního období zbývá doba kratší než jeden rok (blíže komentář k čl. xxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxadní úpravu. Doplnění Ústavy zase předpokládá připojení doplňujícího ustanovení k dosavadnímu textu. Pro oba případy platí kromě předepsaného způxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxdstatných náležitostí demokratického právního státu (více viz komentář k odst. 2). Vzhledem ke složitější proceduře přijímání ústavních zákonů nejxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxám došlo úst. zák. č. 300/2000 Sb. (v souvislosti s přijetím České republiky do NATO), úst. zák. č. 395/2001 Sb. (tzv. euronovela Ústavy umožňující pxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxtění Poslanecké sněmovny) a úst. zák. č. 71/2012 Sb. (změna způsobu volby prezidenta na přímou volbu).
5.
S ohledem na polylegální povahu ústavníxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxšiřuje a pro který platí tytéž limity. Komentovaný odstavec stanoví pouze výhradu ústavního zákona ve vztahu k ústavním změnám. Není v něm již ale obsažxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xouze na přímé novelizace Ústavy. xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxného ústavního zákona i jen nepřímo, a to tím, že bude ve vztahu k nim působit jako
lex specialis
. V tomto směru lze poukázat kupříkladu na úst. zák. č. 110/xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxného stavu a v čl. 10 možnost prodloužení volebního období. V některých případech Ústava takové legislativní ústavodárné kroky explicitně předpokxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxlků podle čl. 100 odst. 3).
K odst. 2
6.
Vedle zmocnění a procedury přijímání ústavních zákonů Ústava výslovně stanoví také jejich obsahové meze, x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx a částí právní teorie je jim přiznáván nadústavní charakter. Jejich smyslem je ochrana materiálního ohniska (nebo jádra) ústavy, tedy základních prixxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxi a nedotknutelnosti zpravidla vázán na explicitní taxativně vyjmenované části ústavy anebo vymezené ústavní principy. Tak například Základní zákox xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xebo zásad stanovených v článcích 1 a 20 je nepřípustná". Jeho čl. 1 postuluje jako základní hodnotu lidskou důstojnost a čl. 20 vyjmenovává základní ústxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxvy Francie (čl. 89) a Itálie (čl. 139) obsahují výslovný zákaz změny republikánské formy vlády, zatímco ústavy Řecka (čl. 110) a Portugalska (čl. 288) oxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxdy, základní lidská práva a svobody, základní principy demokratického uspořádání a výkonu státní moci, principy územní samosprávy a v případě Portugxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x této změně nemůže dojít fakticky, ale že jí nemůže být přiznána platnost v rámci stávajícího ústavního systému (nemůže být dosažena právní cestou). V pxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xxxm důsledku znamenalo ohrožení jeho zachování. Jejich právní uznání by mohlo mít za následek odstranění Ústavy. Jde o omezení, jehož platnost se (stejnx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxvaný odstavec tedy nemá pouze
deklaratorní
charakter bez přímé bezprostřední účinnosti a vymahatelnosti, nýbrž z něj vyplývá ústavní pokyn zavazujxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxrávnění Parlamentu přijímat ústavní zákony. Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu totiž není možná ani při dodržení všech foxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxý by ústavní zákon jsoucí v rozporu s materiálním jádrem Ústavy neměl přijmout. Pakliže je však ústavní zákon přijat, přichází jako
ultima ratio
v úvaxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxretace
tohoto ústavního zákona, která zamezí jeho porušení (nález Pl. ÚS 36/01), nebo, není-li tato možná, jeho zrušení (nález Pl. ÚS 27/09).
9.
Úxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxdě by totiž "v něm zakotvená nepřípustnost změny podstatných náležitostí demokratického právního státu pozbyla normativní povahy a zůstala toliko pxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xojmu ‚zákon' kategorii zákonů ústavních, tuto skutečnost výslovně zakotvuje [viz čl. 50 odst. 1, čl. 62 písm. h)]" (nález Pl. ÚS 27/09). V odborné literxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxnem ochrany ústavnosti (srov. Šimíček, s. 227). Jinak se ale názory na možnost přezkumu ústavního zákona v řízení před Ústavním soudem liší, přičemž nexxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xejména Mikule, 2010; Pavlíček, 2011; Koudelka, 2010, viz literatura uvedená níže). V dosavadní praxi se Ústavní soud zabýval v řízení o kontrole norem xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxny, jemuž nálezem Pl. ÚS 27/09 vyhověl.
10.
V právní teorii ani v judikatuře Ústavního soudu neexistuje úplný, definitivní a konečný výčet ustanovxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx č. 198/1993 xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx v rámci Ústavy jsou postaveny nad zákonodárnou kompetenci a tím "
ultra vires
" Parlamentu, přičemž odstranění některého z těchto principů, provedenx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxvního státu jako takového." Podle většinových názorů se jeví jako nezpochybnitelné, že mezi
konstitutivní
demokratické principy podřaditelné pod xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xlády práva podle čl. 2, princip volné soutěže politických stran podle čl. 5, princip většinového rozhodování ve svobodném hlasování a ochrany menšin pxxxx xxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x x xxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxobecného, rovného a přímého volebního práva podle čl. 18 (nález Pl. ÚS 42/2000), princip nezávislosti soudnictví podle čl. 81 (nález Pl. ÚS 34/04) a zxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xx xx xxx xxx xxx xx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xovahy věci je za takovýto princip třeba považovat i samotnou nezměnitelnost podstatných náležitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2). Vxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxže být nikdy vyjádřen definitivně a konečně. Ústavodárce zvolenou formulací ponechal otevřený prostor pro jeho zpřesňování nebo vymezování ze stranx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xosavadní ústavní pořádek, jejichž přijetí Ústava nepresumuje formou ústavní výhrady, není neomezený, neboť i na něj se vztahují limity vyjádřené v oxxxxxxxxx x x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxuru jejich přijímání zákony, které mohou být přijaty i přes
veto
Senátu, a zákony, k jejichž přijetí je požadován souhlasný projev vůle obou parlamentxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxem a požadovaným kvorem zákon, který by označily jako ústavní (např. v zájmu posílení jeho rigidity), musel by se
ad xxx
xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx Ústavním soudem úst. zák. č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, avšak především z hlediska limitů podle odstavců 2 x xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxho ústavního zákona by byla vedle
klauzule
nezměnitelnosti i podmínka, že zůstává zachována identita a
kontinuita
Ústavy. Ústavní soud navíc ve zmíxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xakotvení v čl. 1 Ústavy, vyplývá princip, dle něhož ani zákonodárce ani
exekutiva
nemůže s formami práva nakládat libovolně, nýbrž se musí řídit hledixxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxci pramenů práva nutno odvinout v první řadě od obsahu právní normy, jež je vytvářena abstrahováním z rozdílných částí jednoho právního předpisu, respx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxx
x xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx xxx
, který ústavní pořádek nemění ani nedoplňuje, ale pro jeden konkrétní případ suspenduje a nahrazuje specifickou pro takový jeden případ ojedinělou pxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx v tomto nálezu shledal rozpor napadeného úst. zák. č. 159/2009 Sb. s imperativem nezměnitelnosti podstatných náležitostí demokratického právního xxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx znaků zákona, jímž je obecnost. Porušení komentovaného odstavce shledal Ústavní soud i v obcházení jednoho ze základních ústavních principů zákazu rxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx utváření z voleb vzešlých demokratických orgánů veřejné moci, včetně znalosti jejich volebního období. Pokud se jednorázovým ústavním zákonem zkráxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxovil pro tento jediný případ zcela jiný postup, dospěl Ústavní soud k závěru, že šlo o porušení ústavního zákazu zpětné účinnosti právních norem. Ústavxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxosti válečného stavu či přírodní katastrofy.
13.
Pro xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xunkce prezidenta republiky podle čl. 56 odst. 5, aby návrh kandidáta podpořila petice podepsaná nejméně 50 000 občany, nepředstavuje změnu podstatnýxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xodstatných náležitostí demokratického právního státu je i systematicky v odstavci 3 obsažený zákaz výkladu právních norem, který by představoval odxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxudům, avšak jde opět o ustanovení s bezprostřední účinností
erga omnes
, tedy i vůči orgánům normotvorným včetně moci zákonodárné a orgánům územní samoxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxé požívají ochranu v podobě nezměnitelnosti (nedotknutelnosti), avšak zpravidla půjde o obdobný okruh ústavních hodnot, které pro oblast aplikace pxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxává prostor pro uvážení orgánů a institucí aplikace práva.
Související ustanovení ústavního pořádku
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxvrhy změn
PS 1993-1996 tisk 1705/1995.
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxdidátní listiny bylo požadováno doložení 50 000 podpisů, jak ostatně vyžaduje samotná Ústava v čl. 56 odst. 5. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledax xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x souladu s uváděným ustanovením Ústavy považuje z hlediska práva stěžovatele na přístup k volené funkci za přiměřené. Toto množství vychází z úvahy úsxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx. 1 Ústavy) a parlamentní formy vlády, a na tom nic nemění ani zavedení přímé volby prezidenta. Konkrétní počet petentů je pak odrazem úvahy o tom, kde ležx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxl již Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí (odst. 70 a násl. usnesení). Z toho důvodu nelze akceptovat ani námitku stěžovatele týkající se jeho xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxlanců a senátorů, kteří sami byli zvoleni určitým počtem voličů.
Nález Pl. ÚS 27/09 z 10.9.2009 (N 199/54 SbNU 445; 318/2009 Sb.):
Ústavní soud ve svx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxuistickou metodou jeho strukturu, jakož i skutečnost, že důsledky z něj plynoucí dopadají nejen na demokratického zákonodárce, nýbrž i na Ústavní soux xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxeriálním ohniskem Ústavy (čl. 9 odst. 2), postupoval pak metodou
interpretace
konformní s kautelami plynoucími z čl. 9 odst. 2 (čili analogií se zásaxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xe dne 24.6.2003 (N 98/30 SbNU 417; 210/2003 Sb.) a nález sp. zn. I. ÚS 752/02 ze dne 15.4.2003 (N 54/30 SbNU 65)]. (...) Artikuluje-li Ústavní soud nezbytnxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx x to s případnými derogačními důsledky, činí tak v návaznosti na svoji judikaturu počínající klíčovým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 19/93 a činí tak v souladu s hoxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxtných náležitostí demokratického právního státu xxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxlistů ukázal, že "prostředníkem mezi lidem a zákonodárným sborem mají být soudy, aby mimo jiné udržovaly zákonodárství v mezích jeho pověření". Bez uvxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx náležitostí demokratického právního státu pozbyla normativní povahy a zůstala toliko politickou, příp. morální výzvou. Toliko podpůrně v této souvxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxečnost výslovně zakotvuje [viz čl. 50 odst. 1, čl. 62 písm. h) Ústavy]. (...) Intence přijetí ústavního zákona č. 195/2009 Sb. je vyjádřena v důvodové zxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xřemyslem Rabasem (sněmovní tisk 796): "S ohledem na současné rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně, ve které se nově jmenovaná vláda musí poxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xx xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx voleb může dojít až v případě, kdy by tři po sobě jmenované vlády nezískaly v Poslanecké sněmovně důvěru [čl. 35 odst. 1 písm. a) Ústavy], hrozí České repuxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxých mohou občané vyjádřit nově svou vůli a ze kterých může vzejít nová Poslanecká sněmovna schopná vytvořit vládě i České republice politické zázemí nexxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xtoletí zvolil Parlament za účelem konání předčasných voleb do Poslanecké sněmovny v roce 1998. Rovněž tehdejší politická reprezentace (vláda i obě koxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xoslanecké sněmovny, která je naší ústavní praxi již známa. Navržený ústavní zákon přitom neodporuje podstatným náležitostem demokratického právníxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxby musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem." Při parlamentním projednání předlohy uvedeného ústavního zxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x6. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 28. dubna 2009, senátorů Tomáše Töpfera, Petra Pitharta a Soni Paukrtové na 7. schůzi Senátu xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xx. května 2009, k návrhu ústavního zákona o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny (senátní tisk 75) jednomyslně přijala stanovisko, v nxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xx, nedoplňuje xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxu k nim - systémovou a ústavně konformní na jedné straně, potažmo
ad hoc
na straně druhé. Proto není odvolání se na právo lidu rozhodnout o tom, kdo mu bude xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxybí moment překvapení, neboť problém je znám a řešení navrhována. Měla-li by se cesta přijímání
ad hoc
ústavních zákonů stát běžnou, Ústava se nikdy nxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx'. Současně se každá politická krize přemění v krizi ústavní, neboť bude řešena ústavním zákonem. ... S předmětným návrhem zákona jsou spojovány pochyxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxnce
(
ultra vires
) ústavodárce přijatých ústavních zákonů, jsou-li v rozporu s podstatnými náležitostmi demokratického právního státu, jejichž zmxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxavní zákon míří proti smyslu Ústavy jako řádu obecných a předem známých pravidel vládnutí, zasahuje do vztahů mezi poslanci a občany, jakož i do kompetxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxnu Ústavy. Nikoliv však ve prospěch její stability, ale s rizikem
ad hoc
obcházení." Z obsahu návrhu na zrušení ústavního zákona č. 195/2009 Sb., z vyjáxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxadní otázky: Jaké definiční, pojmové znaky vymezují dle Ústavy kategorii ústavních zákonů? Je bez dalšího ústavním zákonem zákon, jenž je takto Parlxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx) dle čl. 9 odst. 1 Ústavy anebo dle jiného výslovného ústavního zmocnění (čl. 2 odst. 2, čl. 10a odst. 2, čl. 11, čl. xxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxdelným prolamováním ústavy cestou speciálních ústavních zákonů, a to i pro jedinečný případ (což vedlo k nepřehlednosti ústavy a k její labilitě). O přxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx (hodnotově) orientovanými konstitucionalisty (C. Schmitt, G. Leibholz, C. Bilfinger). V evropské konstitucionalistice se od této doby prolomením xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx xbecné platnosti pro ostatní - učiněno odchylující se nařízení. ... Takováto prolomení jsou svou povahou opatřeními, a nikoli normami, pročež nejsou zxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx prolamovat; otázka se týká nikoli zákonodárství, nýbrž suverenity." (C. Schmitt, Verfassungslehre. [1928], 8. Aufl., Berlin 1993, s. 103-105, 109-xxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xarlament k vydání ústavních zákonů upravujících přesně vymezenou materii (čl. 2 odst. 2, čl. 10a odst. 2, čl. 11, čl. 100 odst. 3). Pro posouzení ústavnoxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xx xxx
xxxx xxxxxxxxx xxípad) podřadit pod rámec přípustných ústavních změn dle čl. 9 odst. 1 Ústavy. Ústavní zákon
ad hoc
(pro jedinečný případ) není ani doplněním, ani změnox xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xýjimku z obecné platnosti ústavní úpravy. Doplnění Ústavy lze charakterizovat tím, že se u něj doplňované ústavní ustanovení nemění, přičemž doplňoxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxli nutně) zakotvení ustanovení nového. Prolomením Ústavy se Ústava neruší, přičemž prolomené (v posuzovaném případě suspendované) ustanovení a uxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxhem. Obsahem je individuálním právním aktem týkajícím se nikoli obecně vymezeného okruhu adresátů a situací, nýbrž xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxdobí dnem voleb, jež se mají konat do 15. října 2009, a zkrácení lhůt dle zákona o volbách do Parlamentu České republiky a dle soudního řádu správního pouxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxů provedenou ústavním zákonem!), obsahujícím u úpravy zkrácení uvedených lhůt výslovně formulaci "pro tento případ". Je-li nucen Ústavní soud odpovxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xrestních rozsudků vůči konkrétním osobám za konkrétní skutek, k vydávání správních rozhodnutí o vyvlastnění, ke zkrácení funkčního období konkrétnxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxčností vyslovil i v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/99 ze dne 23.5.2000 (N 73/18 SbNU 135; 167/2000 Sb.): "Z pojmu právního státu, jenž nachází své ústavní zakotvxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx musí řídit hledisky ústavodárce, jakož i hledisky dalšími, zejména transparentnosti, přístupnosti a jasnosti. ... Dle přesvědčení pléna Ústavního xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xdentifikujících ústavní systém České republiky postavil na stejnou úroveň princip demokratický a princip právního státu. Jak plyne z judikatury Ústxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxtí aktu aplikace práva ve formě zákona (kupř. zákona o státním rozpočtu), dále případy výslovného zmocnění k vydání zákona
ad hoc
(kupř. ústavních zákxxx xxxxxxxx xxx xxx xx x xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx
xx xxx
x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxionality (kupř. "výčtové" restituční zákony). Při absenci ústavního zmocnění k vydání ústavních zákonů
ad hoc
by ústavní konformita ústavního zákoxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxy. Jinými slovy vyjádřeno, xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxx
xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxou např. okolnosti válečného stavu či přírodní katastrofy, jejichž řešení neumožňuje ani Ústava, ani ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti Česxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx..) Z takto vyložených důvodů Ústavní soud nenalezl argumenty vypovídající ve prospěch nedodržení rámce zmocnění pro přijímání ústavních zákonů, jax xx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxých náležitostí právního státu. Připomíná, že obecnost není účelem o sobě, jejím účelem je zajistit oddělení zákonodárné, výkonné a soudní moci, rovnxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx na soudní ochranu. Smyslem a účelem obecnosti ústavního zákona, jako pojmového znaku kategorie právního státu, je proto ochrana svobody. Ve prospěch xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxno, nýbrž zkráceno volební období Poslanecké sněmovny, pročež nedošlo k omezení volebního práva občanů ani k zásahu do legitimity Parlamentu.
Relevaxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxé sněmovny v roce 1998: "Nebezpečnost navrhovaného zákona spočívá především v tom, že vytváří
precedens
nejvyšší právní síly,
precedens
, který říkáx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx by mohl Parlament suspendovat pravomoc Ústavního soudu, pokud rozhodnutí Ústavního soudu odporují momentální politické vůli, ze stejných důvodů by xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx práv a svobod, pokud je překážkou naplnění politických cílů. Zpochybnění základních právních jistot z politických důvodů je zpochybněním demokracix x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxn, nic takového v úmyslu, a svým návrhem chtějí jen zajistit konání předčasných voleb. Politická logika se na úmysly neohlíží a ti, kdo půjdou příště cesxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxežitosti právního demokratického státu je nepřípustné." (Viz vystoupení Michaela Žantovského dne 15. března 1998.) Obdobně, jak tomu bylo v roce 199xx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxo prospěch odezněly
relevantní
xxxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xepřípustnosti konat volby ve lhůtách přesahujících volební období čl. 21 odst. 2 Listiny zakotvuje i princip pravidelnosti volebních období (pravixxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xx xxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxru, pouze pro jeden případ, a nikoli obecně pro budoucnost, stanoví z ustanovení čl. 16 odst. 1 Ústavy výjimku. Ústavní soud uzavírá: Ani ústavodárce nxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xakových aktů Ústavním soudem by jeho roli ochránce ústavnosti (čl. 83 Ústavy) zcela eliminovalo. (...) Takto vyložená východiska představují základ xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxurální dle čl. 39 odst. 4 Ústavy i podmínku
kompetence
(zmocnění) dle čl. 9 odst. 1 Ústavy anebo dle jiného výslovného ústavního zmocnění (čl. 2 odst. xx xxx xxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxt ústavního zákona dána naplněním všech tří uvedených podmínek: podmínky procedurální, podmínky kompetenční (zmocňovací) a podmínky materiální (sxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxtivní povaze ústavního zákona č. 195/2009 Sb., k závěru o porušení čl. 9 odst. 1 Ústavy, čl. 21 odst. 2 Listiny ve spojení s čl. 16 odst. 1 Ústavy a čl. 1 odsxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxx xxx xxx xxxxxní soud vyslovil výše, v rámci aplikovaného referenčního hlediska, jímž je ústavní pořádek České republiky, jsou to stejně podstatné náležitosti demxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxý obsah těchto podstatných náležitostí demokratického právního státu, které mají obvykle povahu obecných principů, je v konkrétních případech právx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxva není založena na xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx je chápán nikoliv jako formální právní stát, ale jako právní stát materiální. Vůdčím principem je nepochybně zásada nezadatelných, nezcizitelných, xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxcí se o zásady demokracie, svrchovanosti lidu, dělby moci, respektující zejména zmíněné materiální pojetí právního státu. Tyto zásady nejsou dotknuxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxtovatelem, ale může a musí je - jako ústavní stát - pouze zaručovat a chránit. Ačkoliv Ústavní soud již mnohokrát - po svém již zmíněném prvním nálezu v tomxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxtavním ustanovení ani v nálezech Ústavního soudu uveden. Ani v tomto řízení však nemá Ústavní soud ambici podobný výčtový
judikát
nebo katalog vytvářxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxřován není určitý omezený problém, ale obsáhlý soubor novelizovaného primárního práva EU, a bylo by nutno tedy přesněji identifikovat, s čím konkrétnx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxho řízení vzal Ústavní soud v úvahu celý systém českého ústavního pořádku, byť především jeho nedotknutelné materiální ohnisko, a to konkrétně ty jeho xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxu, referenčním hlediskem přípustnosti přenesení pravomocí z České republiky na mezinárodní organizaci je zvláště respektování materiálního ohnisxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxbod, v (evropské) Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, v dalších mezinárodních smlouvách z této oblasti a v ustálené judikatuře Ústavníxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xmlouvy, respektive Listiny základních práv Evropské unie v konkrétních případech, jež mohou napadnout Ústavnímu soudu České republiky cestou indivxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxx je ještě řeč na jiném místě tohoto nálezu.
Nález Pl. ÚS 34/04 z 14.7.2005 (N 138/38 SbNU 31; 355/2005 Sb.):
Princip nezávislého soudnictví je jednou x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxdců jako garance spravedlivého, nestranného a objektivního soudního řízení a ze zajištění práv a svobod jednotlivců soudcem odčleněným od politické xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxnutelnost), dále zárukami organizační a funkční nezávislosti xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxsady inkompatibility). Z hlediska obsahového je pak soudcovská nezávislost zajištěna vázaností soudců toliko zákonem, tj. vyloučením jakýchkoli pxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxvy neplynou konsekvence toliko pro ústavodárce, nýbrž i pro Ústavní soud. V nepřípustnosti změny podstatných náležitostí demokratického právního xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxažené procedurální úrovně ochrany základních práv a svobod. Z uvedeného východiska nutno posuzovat změny, jež přinesla novela Ústavy provedená ústxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xx x xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxx xx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx všeobecné inkorporační normy, a tím překonání dualistické koncepce vztahu práva mezinárodního a práva vnitrostátního, nelze interpretovat ve smysxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxtrostátního práva Ústavním soudem, a to s derogačními důsledky. Proto rozsah pojmu ústavního pořádku nelze vyložit toliko s ohledem na ustanovení § 11x xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx právech a základních svobodách.
Nález Pl. ÚS 33/97 ze 17.12.1997 (N 163/9 SbNU 339; 30/1998 Sb.):
Moderní demokratická psaná ústava je společenskxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxvidua k celku a soustavu mocenských (státních) institucí. Dokument institucionalizující soustavu základních obecně akceptovaných hodnot a formujxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxtních představ, jakož i představ o smyslu, účelu a způsobu fungování demokratických institucí. Jinými slovy nemůže fungovat mimo minimální hodnotovx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx x x xxxxxxx xxxxxxx xráva, jsou rovněž základní právní principy a zvyklosti.
Nález III. ÚS 31/97 z 29.5.1997 (N 66/8 SbNU 149):
Pojem demokratického státu dle čl. 9 odstx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxtatoval zároveň, že pojem demokratického právního státu je tvořen "konstitutivními principy demokratické společnosti", přičemž "odstranění něktxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxární k podstatným náležitostem demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 a 3 Ústavy patří "především svrchovanost lidu a principy obsažexx x xxx x x x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxček, J. Hřebejk, Ústava a ústavní řád České republiky, Sv. I., Ústava České republiky, Praha 1994, s. 55), resp. vyjádřeno jinak jsou tyto náležitosti xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xx x xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxbek, Ústavní systém České republiky. Základy ústavního práva, 2. vydání, Praha 1996, s. 84). Z hlediska komparativního lze zmínit čl. 79 odst. 3 Základxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxativy, exekutivy a justice těmito právy, dále principy demokratického a sociálního státu, suverenity lidu, zastupitelské demokracie, ústavnosti a xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxkladů státu, jeho parlamentní formy, jakož i řady výslovně uvedených základních práv a svobod. Rozsáhlým kazuistickým způsobem vymezuje Ústava Portxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxánskou formu, oddělení státu a církve, práva, svobody občanů a jejich garance, politický
pluralismus
, dělbu moci, ochranu ústavnosti, nezávislost sxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx jen
kompetence
. České právo není založeno na svrchovanosti zákona. Nadřazenost zákonů nižším právním normám neznamená ještě jejich svrchovanost. Dxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxm je založena česká ústava, není právo a spravedlnost předmětem volné dispozice zákonodárce a tím ani zákona, protože zákonodárce je vázán určitými záxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxckého právního státu je nepřípustná". Tím jsou
konstitutivní
principy demokratické společnosti v rámci této ústavy xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x
xxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxcipů, provedené jakýmkoli, byť i většinovým, anebo zcela jednomyslným rozhodnutím parlamentu, by nemohlo být interpretováno jinak než jako odstranxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxyšší správní soud
Usnesení Vol 11/2012 z 13.12.2012 (č. 2795/2013 Sb. NSS):
70. Hodnotil-li navrhovatel množství potřebných podpisů jako excesivxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxěn navrhovat každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany České republiky oprávxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx x/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Uvedený ústavní zákon zavedl přímou volbu prezidenta republiky. Navrhovatxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxisů spatřuje přímo v Ústavě, kterou označuje za diskriminační ve vztahu ke kandidátům nominovaným poslanci nebo senátory. Současně argumentuje, že hxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx v zásadě zpochybnit ústavnost ústavy. 71. Soud si je vědom toho, že Ústavní soud ve své judikatuře vychází z imperativu nezměnitelnosti materiálního jxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xolby prezidenta republiky a stanovení minimálního počtu podporovatelů občanských kandidátů na prezidenta republiky bylo plně v uvážení ústavodárcxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxce "občanské" kandidáty vůbec nepřipustil (tak je tomu například ve Francii nebo v Irsku).
Literatura
Adamus, V. O změně ústavy. Správní práxxx xxxxx xxxx xxx xx x x xx xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxlligram, 2009.
Bahýľová, L.; Filip, J; Molek, xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xx Srovnávací ústavní právo. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011.
Boguszak, J.; Čapek, J.; Gerloch, A. Teorie práva. Druhé přepracované vydání. Praha: ASxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx
xxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xx x. 3-15.
Brejchová Lapčáková, M. Ústava a ústavné zákony. Bratislava: Kalligram, 2013.
Deset let Ústavy ČR: východiska, stav, perspektivy. Praxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxkova univerzita a Jan Šabata, nakladatelství Doplněk, 2003.
Filip, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2xxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.
Gözler, K. Judicial Review of Constitutional Amendments: A Comparative Study. Bursa: Ekxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxx. Právo a dobro v ústavní demokracii. Praha: SLON, 2011.
Holländer, P. Filosofie práva. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012.
Holländerx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx Linde, 2003.
Holländer, P. Základy všeobecné státovědy. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012.
Chrastilová, B.; Mikeš, P. Prezident republiky Václax xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx G. Všeobecná státověda. Praha: Jan Laichter, 1906.
Jičínský, Z. Sporný institut referenda. In Liber amicorum. Praha: Linde, 2009.
Jičínský, Zx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx x xxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx k Ústavě a Listině. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007.
Klokočka, V.; Wagnerová, E. Ústavy států Evropské unie. Díl I. Praha: Linde, 2004.
Klokočka, xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx x x xx xx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx. Praha: Linde, 1996.
Komárek, J. Vztah práva Evropské unie a právního řádu ČR očima tří rozhodnutí Ústavního soudu. Soudní rozhledy, 2008, roč. 14, xx xxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxx xx xxxxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxtavou vždy to, co Ústavní soud řekne, že Ústava je? Časopis pro právní vědu a praxi, 2002, roč. 10, č. 3, s. 199-214.
Kysela, J. Předpoklady soudní kontxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxx xx xx xx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xraha: Leges, 2014.
Leoni, B. Právo a svoboda. Praha: Liberální institut, 1991.
Malenovský, J. Komentovaný návrh článků Ústavy České republiky xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxrudence
, 2010, roč. 19, č. 1, s. 18-23.
Molek, P. "Hluboce inspirující" nález Pl. ÚS 27/09 a utržené ucho materiálního jádra Ústavy. Soudní rozhledyx xxxxx xxxx xxx xx xxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx. 1. úplné vyd. Praha: Leges, 2011.
Pavlíček, V.; Hřebejk, J. Ústava a ústavní řád České republiky, komentář, 1. díl - Ústavní systém. Praha: Linde, 1xxxx
xxxxxxxxx xx xxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx
xxxxxx xx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxnu Musilovi k sedmdesátým narozeninám. Praha: C. H. Beck, 2011.
Procházka, R. Ľud a sudcovia v konštitučnej demokracii. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011.
xxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxdeček, V; Mikule, V.; Syllová, J. Ústava České republiky - komentář. Praha: C. H. Beck, 2007.
Šamalík, F. Občanská společnost v moderním státě. Brnox xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxx4, roč. 2, č. 2 s. 82-90.
Šamalík, F. Ústava sevřená v protikladech restaurace. Praha: Masarykova dělnická akademie, 2009.
Šimíček, V. Materiálxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxer Amicorum.
In memoriam
emeritního soudce Ústavního soudu. Praha: Linde, 2009, s. 217-234.
Wintr, J. Desáté září českého ústavního systému.
Jurxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxx xx xx xx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxody. Praha:
Academia
, 2004.
(Mezinárodní smlouvy)
K čl. 10
1.
Ústavním zákonem č. 395/2001 Sb., kterým byla změněna Ústava, nebxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxtrostátním právním řádu ČR. Právní úprava obsažená v mezinárodněprávních článcích Ústavy se stala z komparatistického hlediska plně srovnatelnou x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxké unie.
2.
V rovině mezinárodněprávních aspektů přinesla euronovela Ústavy xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xostavení mezinárodních smluv prezidentského typu v českém právním řádu; c) úpravy možnosti přenést výkon některých pravomocí ČR na mezinárodní orgaxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxrodních smluv uplatňován dualistický přístup a pouze k úzké skupině mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách se přistupovalo moxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xákladních svobodách, které jako zvláštní kategorii zavedl úst. zák. č. 23/1991 Sb. a kdy Ústava tuto konstrukci v prosinci 1992 převzala, a ostatnímx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xplněny čtyři základní podmínky stanovené v hypotéze nového znění čl. 10.
4.
V konečné verzi euronovely Ústavy se již neobjevilo vládou původně naxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxcích novely. Euronovela Ústavy proto působí nepravě retroaktivně. Počínaje 1.6.2002 se čl. 10 vztahuje na všechny mezinárodní smlouvy, které byly xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xda se tyto smlouvy pro ČR staly závaznými před účinností této novely nebo až po ní, resp. zda byly před či po ní vyhlášeny. Článek 10 v tomto ohledu k mezináxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxx xxxx xxxxxx x x xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxích svobodách. Z uvedených podmínek je zřejmé, že do budoucna bude ke všem takovým smlouvám přistupováno monisticky, součástí právního řádu se stanou xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxce. Takové legislativní řešení bezesporu přispívá ke snazší orientaci v mezinárodních smlouvách a veškerá odkazovací ustanovení, obsažená dosti nexxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxí znaky mezinárodní smlouvy, které stanoví samotný čl. 10. Z tohoto důvodu by již v nově přijímaných zákonech odkazovací ustanovení obsažena být nemělxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xtyř podmínek. Součástí právního řádu se tak stanou i mezinárodní smlouvy, které Parlament provedl zákonem nebo jejichž provedení zákonem je nezbytné x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxho řádu, způsobilá k přímému použití, tedy vždy závisí na orgánu aplikujícím právo v konkrétní věci (zejm. soudu), který se přitom bude řídit materiálnxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxkže i zde lze v otázce aplikační přednosti mezinárodní smlouvy hovořit o faktickém požadavku přímé použitelnosti ustanovení mezinárodní smlouvy podxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxho řádu, avšak aplikační přednost před zákonem ve smyslu čl. 10
in fine
může mít pouze tehdy, obrací-li se na subjekty vnitrostátního práva, přičemž jxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxládat interpretační význam a pracovat v souladu s tím, že představují mezinárodněprávní závazek ČR ve smyslu čl. 1 odst. 2 Ústavy.
7.
Článek 10 nesxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxm". Oproti dřívějším úpravám se jedná o úpravu obratnější, která je použita v celé řadě jiných států. Při poměřování podmínek pro aplikaci mezinárodní xxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx x
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx
x xxxxxxxxdní smlouva, která je ve smyslu čl. 10 součástí právního řádu, se použije pouze tehdy, stanoví-li něco jiného než zákon, Ústava jí pro tyto případy přixxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxch smluv nedojde a bude se postupovat podle zákonů (
argumentum a contrario
). Nepoužití zákona se nijak nedotýká jeho platnosti nebo účinnosti. Porušexxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx
xx
xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxy Ústavy a plně v souladu s textem nové úpravy dovozoval, že podle Ústavy po euronovele už neexistuje možnost použít mezinárodní smlouvu z hlediska
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxpokládal zachování možnosti kontroly norem Ústavním soudem skrze referenční kritérium "ustanovení o lidských právech a základních svobodách v mezixxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xo ve vztahu k "bývalé" kategorii mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách. Ústavní úprava po euronovele Ústavy již nepočítá s toxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxrie mezinárodních smluv z právního řádu po euronovele Ústavy zcela vymizela. I když odhlédneme od již zmíněného nálezu Ústavního soudu, ani pak se pojxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx mezinárodních smluv podle čl. 10 stanoví v čl. 95 odst. 1, že soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právníhx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxu je Česká republika vázána. Soudce přitom je, jak rovněž stanovuje čl. 95 odst. 1 Ústavy
in fine
, oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxit tento jiný, tedy podzákonný právní předpis, a to ani pro vrcholné orgány soudní moci. Jiný právní předpis, u něhož by byl shledán rozpor se zákonem nebx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xmlouvou, která je součástí právního řádu, by takový závěr a maiore ad minus vyplýval též z čl. 10
in fine
. Právě podle čl. 10
in fine
soudce může, a to opěx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx právního řádu, před zákonem. V uvedených případech by soud rozhodl zcela autonomně a bez přerušení řízení a předložení věci k posouzení Ústavnímu soudxx
xxx
xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxilo postavení mezinárodních smluv, které se pro ČR staly závaznými ještě před přijetím euronovely Ústavy, v českém právním řádu. Velmi záhy byla tato sxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxré bylo posléze doporučeno k vypuštění ústavněprávním výborem Poslanecké sněmovny jako nadbytečné. Rozhodnutí Poslanecké sněmovny nezakotvit v ráxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxdnotně upraveny v různých zákonech.
11.
Kamenem úrazu se podle V. Pavlíčka stává výraz "Parlament" obsažený v čl. 10. Velmi důležitou skutečnost zxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxnodárný sbor, "Parlament" s velkým "P" představuje konkrétní českou ústavní instituci. Přitom název "Parlament" se jako oficiální označení zákonodxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx
xxx
xx xxxxxxx xxxxxxxely Ústavy se zdálo, že se zvláštní kategorie mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách stala z hlediska platného ústavního textx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxny některé pravomoci orgánů ČR na mezinárodní organizaci nebo instituci, pak lze konstatovat, že Ústava po materiální ani procesní stránce nečiní žáxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx nerozlišuje mezi lidskoprávními a ostatními mezinárodními smlouvami.
13.
Tento právní názor ovšem nezaujal Ústavní soud ve svém nálezu Pl. ÚS 36xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxm řádu "vrátil zpět do hry", a to v souvislosti s reinterpretací a extenzí pojmu ústavní pořádek. Až do roku 2002 se v odborné literatuře nikde neobjevil nxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxy lze bez větších problémů dovodit, že ani vláda neměla pochybnost, že mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách nejsou součástí xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxí zakotvení všeobecné inkorporační normy, a tím překonání dualistické koncepce vztahu práva mezinárodního a práva vnitrostátního, nelze interpretxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxuzování vnitrostátního práva Ústavním soudem, a to s derogačními účinky. Proto rozsah xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xx xxxx xámce zahrnout i ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách."
15.
Ústavní soud jednoznačně vyjádřilx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx 112 odst. 1 Ústavy, včetně Listiny základních práv svobod, ale rovněž mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, inkorporované dx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxého je změna podstatných náležitostí demokratického právního státu nepřípustná. Ústavní soud v této souvislosti uvádí: "V nepřípustnosti změny podxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xmyslu, že by jejím důsledkem bylo omezení již dosažené procedurální úrovně ochrany základních práv a svobod."
16.
Podle Ústavního soudu nemohou oxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx právech a základních svobodách, vyjít z úpravy aplikační přednosti a věc posoudit a rozhodnout samy. Ústavní soud předpokládá, že obecné soudy budou pxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxx
xxxxx xxxxnárodních smluv
17.
Článek 10 sice představuje generální recepční ustanovení, přesto se nevztahuje na všechny mezinárodní smlouvy, jimž je ČR váxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; b) stanoví-xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx kumulativně splněny čtyři pojmové znaky. Musí se jednat o mezinárodní smlouvu: 1) k jejíž ratifikaci dal souhlas Parlament, 2) která byla Českou repubxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx smlouva, která vyhoví těmto požadavkům, se může stát součástí právního řádu ČR. Vedle nich se někdy hovoří o pátém požadavku bezprostřední xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxdní smlouvy ve smyslu čl. 10
in fine
. Mezinárodní smlouva, která vykazuje všechny znaky, aby se ve smyslu čl. 10 stala součástí právního řádu a jež je svxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxného než taková mezinárodní smlouva. Mezinárodní smlouvy, které ve smyslu čl. 10 před středníkem nejsou součástí právního řádu, nemohou naopak mít axx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxdnávání mezinárodní smlouvy, který
largo sensu
zahrnuje samotné dojednání vzniku mezinárodněprávního závazku v konkrétní podobě a jeho vnitrostáxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xx x xx xysloví souhlas Parlament. K tomu je nezbytně nutné, aby vznik mezinárodní smlouvy, popř. přistoupení ke smlouvě, bylo řádným způsobem sjednáno. Samoxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxně sjednány a z nichž vyplyne mezinárodněprávní závazek ČR, získají aplikační přednost před zákonem.
21.
Režimu vnitrostátního projednávání poxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxjí jako smíšené smlouvy. EU a její členské státy stojí vedle sebe a společně tvoří jednu smluvní stranu. Podle jejich obsahu může být, a v praxi to ve vazbě xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxskými státy je v případě smíšených smluv nezbytný, protože EU nemá ve zvolené právní oblasti dostatek pravomocí smlouvu sjednat samostatně ani ji náslxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxodních smluv
22.
Ústava svěřuje v oblasti mezinárodněprávních otázek výsadní postavení prezidentovi republiky. Podle Ústavy prezident repubxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxuhlasem na její jednotlivé členy. Pokud Ústava prezidentovi republiky svěřuje oprávnění sjednávat a ratifikovat xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xodle všech dosavadních ústav.
23.
Oprávnění ke sjednávání mezinárodních smluv, nikoli však k jejich ratifikaci, může prezident republiky v soulxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxdnutím ze dne 28.4.1993 o sjednávání mezinárodních smluv o přenesení sjednávání a schvalování některých mezinárodních smluv na vládu, resp. na její jxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxo k přenesení: a) sjednávání a schvalování mezinárodních smluv dvoustranných a mezinárodních smluv mnohostranných, které nevyžadují souhlas Parlaxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx, které svým významem nepřesahují rámec působnosti ústředních orgánů státní správy, přístup k nim a jejich přijetí, na člena vlády pověřeného řízením xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xe týká pouze těch mezinárodních smluv, které k ratifikaci nevyžadují souhlas obou komor Parlamentu ve smyslu čl. 49 Ústavy, a které se tedy podle čl. 10 xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxnárodních smluv na vládu, bývají mezinárodní smlouvy označovány jako smlouvy vládní. Mezinárodní smlouvy sjednávané a schvalované z rozhodnutí prexxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxy jako smlouvy rezortní, resp. ministerské. Rozhodnutí prezidenta republiky o sjednávání mezinárodních smluv navazuje na tradici podobných rozhodxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xx xxxxxxxx xxxinárodní smlouvy je všeobecně považováno učinění všech kroků k tomu, aby mezinárodní smlouva platně vznikla. Sjednání mezinárodní smlouvy v sobě nezxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xlynoucí ze smlouvy vznikl i jinak než na základě
ratifikace
. Východiskem je především čl. 49 Ústavy, popř. text samotné mezinárodní smlouvy. Tam, kde bx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxhuje režim čl. 10, je možné, a to i z ústavněprávního hlediska, aby se smlouva stala pro ČR závaznou i bez
ratifikace
, tedy aby konečný projev vůle ČR být mexxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxmnou roli při rozhodování, zda se určitá mezinárodní smlouva stane součástí právního řádu, hraje moc zákonodárná. V případech mezinárodních smluv vyxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxou být ratifikovány proti vůli byť jen jedné z komor Parlamentu, což značí, že význam zákonodárného sboru je v této oblasti nepominutelný.
27.
Z Ústxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxě Ústavy oprávněn provést prezident republiky, to však samo o sobě ještě nestačí, neboť čl. 10 současně vyžaduje, že k takové ratifikaci musí dát souhxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxnt souhlas s ratifikací vyslovil, avšak prezident republiky by posléze z jakéhokoliv důvodu mezinárodní smlouvu neratifikoval.
28.
Úprava vyslxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxtatní mezinárodněprávní závazky dualistickým pohledem, aniž by obsahoval obecné inkorporační pravidlo pro mezinárodní smlouvy a další mezinárodnxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x x maximou právního státu být vázán vlastním právem. Typicky bývá souhlas zákonodárného sboru s ratifikací mezinárodní smlouvy vyžadován u mezinárodnxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx Parlamentu zajišťuje, že moc výkonná neomezí rozhodovací parlamentní proces a jeho suverenitu tím, že by sama, bez parlamentní součinnosti, přijala xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxx
xxxxxx xxanoví, že k ratifikaci těchto smluv je bezpodmínečně nutný souhlas obou komor Parlamentu, tedy Poslanecké sněmovny i Senátu. Souhlas obou komor Parlaxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx
xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxmínky, že svým obsahem budou spadat do režimu čl. 49 Ústavy, budou vyslovení souhlasu Parlamentu vyžadovat také smíšené mezinárodní smlouvy, které vexxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxat jako určité zobecnění, neboť vymezení kategorií mezinárodních smluv, které ke své ratifikaci vyžadují souhlas zákonodárného sboru, se může lišitx x xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx Parlamentu. Obě komory jsou v tomto schvalovacím procesu zrovnoprávněny, a proto se ústavodárce rozhodl při euronovele Ústavy opustit koncepci, že xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xyslovení souhlasu s ratifikací mezinárodních smluv je obsažena v zákoně o JŘPS a v zákoně o JŘS. Zatímco úprava jednání o mezinárodních smlouvách obsaxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxx
xxxxxx xxxxxxx kdo by měl být předkladatelem mezinárodních smluv k jejich projednání v komorách Parlamentu. Z povahy věci a z ústavního vymezení kompetencí sjednávax xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxrodních smluv Ústava svěřuje výlučně orgánům moci výkonné. Z Ústavy, podle které právo sjednávat mezinárodní smlouvy přísluší primárně prezidentoxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxpovídal vymezení vztahů mezi Parlamentem a mocí výkonnou, kdy prezidentovi republiky nepřísluší zákonodárná iniciativa, jeho role je vesměs reprezxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxé sněmovně. Třebaže chybí výslovná úprava, lze usoudit, že mezinárodní smlouvu může Parlamentu předložit ke schválení pouze vláda, i když to Ústava axx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxouvy zpravidla předkládá současně oběma komorám Parlamentu, což koresponduje s tím, že Ústava již nepředpokládá obdobné schvalování jako v případě xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxnávání smlouvy v obou komorách časově nepřekrývalo.
33.
Této situaci se ostatně v roce 2008 přiblížil postup vlády při projednávání vládního návrxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx x x xí související Dohody mezi ČR a USA o xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxtatě současně dne 30.9.2008, resp. 1.10.2008, a Senát k jejich ratifikaci vyslovil souhlas dne 27.11.2008, avšak projednávání dohod v Poslanecké sněxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xohodami. S největší pravděpodobností tak vláda předešla tomu, aby Poslanecká sněmovna souhlas k ratifikaci dohod nevyslovila. Nastala tedy situacex xxx xxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxl využila práva na zpětvzetí návrhu.
34.
V této souvislosti je otázkou, zda by takové usnesení komory zůstalo platné i pro její další volební obdobíx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxmaticky pozbýt platnosti v důsledku voleb nebo při podstatné změně složení komory. Případné opětovné předložení věci k posouzení komoře Parlamentu v xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxh sil, zůstává nadále v platnosti. Nelze však vyloučit ani situaci, kdy by komora Parlamentu, třeba i z vlastní iniciativy předtím, než mezinárodní smlxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
Ústava řeší vyslovování souhlasu Parlamentu s mezinárodními smlouvami pouze v pozitivním smyslu, tedy jako souhlas s ratifikací mezinárodní smlouxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxx
xx utváření mezinárodněprávních závazků v negativním smyslu, tedy v otázkách odstoupení od mezinárodní smlouvy, Ústava mlčí. Plně v duchu ústavní úprxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxx xxxtoupeno od smlouvy, k jejíž ratifikaci dal dříve Parlament souhlas. Je to logické, neboť odstoupením od smlouvy přestává být smlouva součástí právníhx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxu rozhodovala pouze
exekutiva
bez součinnosti zákonodárné moci. Komory Parlamentu se budou vždy zabývat odstoupením od smlouvy, s jejíž ratifikací x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx x x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx
xxx
xxxxxx xxx xxxxxx x xxx, že souhlas Parlamentu, ať už k ratifikaci, anebo k odstoupení od mezinárodní smlouvy, musí být vždy určitý a jednoznačný a musí být dán ke konkrétní, přxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxady, xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxstoupením ČR k EU, k němuž došlo od 1.5.2004. Dne 24.1.2003 předložila vláda Poslanecké sněmovně k vyslovení souhlasu dokument s názvem Návrh postupu pxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxutečnost, že se ČR v souvislosti s nadcházejícím přistoupením k ES a členstvím v EU musí vyvázat z určitých mezinárodněprávních závazků, které se dotýkxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxzinárodní smlouvy byly v dokumentu přesně identifikovány. Poslanecká sněmovna souhlas s odstoupením od těchto mezinárodních smluv vyslovila a pozdxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna. Přispívá k tomu i nejasná úprava v Ústavě, podle které platí, že v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xeboť Ústava stanoví, že zákonná opatření Senátu jsou přijímána jen tehdy, dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, a jejich přijímání přísluší Sexxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx zákona ve vztahu k mezinárodním smlouvám podle čl. 10, které, jsou-li samy svým obsahem self-executing, mají aplikační přednost před zákonem, a mohou xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxit o "věci, která by jinak vyžadovala přijetí zákona", neboť vyslovování souhlasu s ratifikací mezinárodní smlouvy se neděje ve formě zákona, nýbrž prxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxtěna, jednal o souhlasu s ratifikací mezinárodní smlouvy, která tak jako tak nevyžaduje přijetí zákona, takže ani v době rozpuštění Poslanecké sněmovxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxení Ústavy
obsoletní
.
38.
Senát, jakkoli jistě může i v době rozpuštění Poslanecké sněmovny jednat o mezinárodních smlouvách a vyslovovat souhlxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx x xxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxifikací mezinárodní smlouvy. Nadále totiž platí, že k ratifikaci mezinárodních smluv uvedených v čl. 49 Ústavy je třeba souhlasu obou komor Parlamenxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxní předpoklad pro to, aby z projednávané mezinárodní smlouvy vznikl mezinárodněprávní závazek ČR. Podle Ústavy ratifikuje mezinárodní smlouvy prexxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxní orgán nebo ústavního činitele. Pouze v případě, uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil sxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxní ratifikovat jménem ČR mezinárodní smlouvy předsedovi vlády.
40.
Bez ohledu na výše uvedené však i v případě, kdy úřad prezidenta je řádně obsazex x xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxkové rozhodnutí bylo spolupodepsáno předsedou vlády nebo jím pověřeným členem vlády, a odpovědnost za takové rozhodnutí nese nikoli prezident repubxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
x1.
Doposud veškeré ústavní předpisy od vzniku Československa, které byly platné na území ČR a výslovně upravovaly oprávnění k ratifikaci mezinárodnxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx z. a n., oprávnění ratifikovat mezinárodní smlouvy neobsahovala a v rovině mezinárodněprávní pouze stanovila oprávnění prezidenta republiky zastuxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxá z ústavních úprav neobsahovala bližší vymezení, co se ratifikací mezinárodní smlouvy rozumí. Je ale třeba dodat, že taková legální definice není ani xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxkládat ve dvojím významu, a to podle toho, jaký význam je pojmu
ratifikace
přikládán vnitrostátním právem a jaký mezinárodním právem.
43.
V prvém xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxcedura schvalování mezinárodní smlouvy proběhla náležitě a že smlouva byla schválena všemi příslušnými ústavními orgány. V takovém případě probíhá
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xím pověřeného člena vlády, aniž by z toho nutně vyvstávaly právní účinky navenek, neboť zde není dán požadavek, aby
ratifikace
mezinárodní smlouvy byxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx
xxx
xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxe
přikládá mezinárodní právo, je
ratifikace
definitivním vyjádřením souhlasu státu navenek být smlouvou vázán, mající za následek vstup této smloxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xspekty spočívající ve vydání platného rozhodnutí prezidenta republiky o ratifikaci mezinárodní smlouvy.
45.
Ratifikací mezinárodní smlouvy vx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xezinárodněprávní závazek.
46.
Specifickou a dosud nevyjasněnou otázku představuje spor o to, nakolik je prezident republiky při ratifikaci mezxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xéto smlouvy souhlas, smlouva byla řádně sjednána a neprobíhá o ní preventivně přezkumné řízení před Ústavním soudem. Ani doktrinální názory na tento pxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxtného prezidenta republiky, proti jehož případnému rozhodnutí neratifikovat mezinárodní smlouvu neexistují v právním řádu žádné opravné či donucoxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx nástroje, jimiž lze prezidenta republiky k ratifikaci mezinárodní smlouvy donutit, a to ani v případě, kdy s ratifikací smlouvy vyslovil souhlas Parlxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx že by neratifikováním mezinárodní smlouvy bylo vůbec možné naplnit skutkovou podstatu velezrady. Jestliže se velezradou rozumí jednání prezidenta xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xdy by zachování svrchovanosti, celistvosti či demokratického řádu ČR záviselo na ratifikování mezinárodní smlouvy, tedy na přijetí mezinárodněpráxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x proto také Ústava stanoví jasné podmínky, které musí být k ratifikaci mezinárodní smlouvy splněny, včetně souhlasu Parlamentu a možnosti preventivxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxovení o velezradě. Uvedený problém prezidentova oprávnění ratifikovat mezinárodní smlouvy má však teoretickoprávní rozměr, zejm. z hlediska teorix xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xistě zasluhuje odpovídající pozornost.
47.
Ústavní realitu lze demonstrovat na příkladu Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě zaklxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxuvou, vyslovily souhlas obě komory Parlamentu, a to dne 21.5.2003 (Poslanecká sněmovna), resp. dne 11.9.2003 (Senát). Prezident republiky však Dodaxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxpubliky zdůvodněna, že "je-li po hlasování Parlamentu zřejmé, že nějaká mezinárodní smlouva je předmětem odporu sice menšinové, ale nikoliv nevýznaxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xento úsudek přísluší prezidentu republiky, jenž současně není vázán žádnou lhůtou, v níž by měl mezinárodní smlouvu ratifikovat. Z uvedeného je proto xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx takže ani souhlas obou komor Parlamentu, daný na základě ústavní procedury, jej k ratifikaci mezinárodní smlouvy nezavazuje. Podobný postoj bylo u prxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxezident při ratifikaci mezinárodní smlouvy zcela autonomním suverénem, který se sám může rozhodnout, zda mezinárodní smlouvu odsouhlasenou Parlamxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx, či nemá stát součástí právního řádu, a Parlament k vyslovení své vůle přistupuje až poté, co se textem předložené mezinárodní smlouvy podrobně zabývax x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxemž možnost pozměnit text projednávaného dokumentu je z tohoto hlediska nepodstatná. Navíc je posílena ochrana menšinových názorů, neboť k vyslovenx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxvnou - je na rozdíl od přijímání zákonů vyloučeno. Ústavní úprava tedy zaručuje vyšší váhu parlamentního souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy, nxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxnkrétní mezinárodní smlouva stala součástí právního řádu. Prezidentu republiky nepřísluší tuto vůli parlamentních většin ignorovat. Nepřípadným xx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxěno. Navíc platí, že prezident republiky vrací zákon, jehož přípravy se neúčastnil, a nemohl tak ovlivnit jeho obsah. Proto žádný právní předpis nestaxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxlo především jako preventivní institut společného postupu prezidenta republiky a vlády v neuvážené parlamentní normotvorbě či k nechtěným změnám ve xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxní pořádek tak v kontextu uvedených skutečností dává prezidentu republiky buď možnost v přiměřené lhůtě ratifikovat mezinárodní smlouvu, anebo podax xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxubliky v mezinárodněprávních vztazích a v zastupování státu navenek, jakož i skutečnosti, že prezident republiky není ani orgánem moci zákonodárné, xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx podléhá kontrasignaci. Ústava dává prezidentu republiky jedinou možnost, kdy může po přiměřenou dobu neratifikovat mezinárodní smlouvu, a to v příxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxtí, že prezident republiky by měl smlouvu ratifikovat, pokud v přiměřené době sám nepodá návrh Ústavnímu soudu.
51.
I kdyby převážil názor, že prezxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x to ve lhůtách přiměřených povaze věci. To znamená, že prezident republiky by neměl "napínat" nejenom veřejnost a ústavní orgány, ale ani ostatní stranx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx svého postoje. Spočívá-li pochybnost prezidenta republiky v obavách z možného rozporu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, měl by prezident repxxxxxxx x xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xýrok Ústavního soudu, který je ex constitutione závazný pro všechny orgány a osoby, respektovat. Jakákoliv nedůvodná nečinnost prezidenta republikx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx státu (Pl. ÚS 29/09).
52.
Vázanost mezinárodní smlouvou představuje institut, který je
relevantní
jak z hlediska práva vnitrostátního, tak mezxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxitrostátního práva, nýbrž od práva mezinárodního, neboť vázanost státu mezinárodní smlouvou představuje právní skutečnost mezinárodněprávní.
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxrava obsažená přímo ve smlouvě je v praxi pravidlem. Stát jakožto smluvní strana tedy může okamžik, kdy se pro něj mezinárodní smlouva stane závaznou, nxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx dohoda smluvních stran, vstupuje smlouva v platnost tehdy, jakmile souhlas být vázán smlouvou byl vyjádřen všemi státy, které se zúčastnily jednání.
xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx mezinárodní smlouvu, a to v dobré víře a v souladu se zásadou
pacta sunt servanda
. ČR je z tohoto hlediska vázána mezinárodními smlouvami, které pro ni vsxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxvazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy s ohledem na zásadu svrchované rovnosti nezbytným předpokladem, samo o sobě to ale nestačí. Musejí být splnxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xe rozhodný pro počátek působení zásady
pacta sunt servanda
, přičemž právě od tohoto okamžiku se předpokládá a vyžaduje plnění smlouvy nebo závazků vypxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxx
U mnohostranných mezinárodních smluv je třeba rozlišovat ještě mezi platností objektivní a subjektivní, kdy subjektivní platností se rozumí platnxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxdní smlouvy jako takové. Objektivní platnost smlouvy je podmínkou pro to, aby smlouva mohla působit jako platná i subjektivně, tedy vůči konkrétnímu sxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx okamžikem vstoupí mezinárodní smlouva v platnost a stane se objektivně platnou. Přitom platí, že státy, které již smlouvu ratifikovaly, nesmějí činix xxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xx xxx xxxxxxxxx xxxxxnky vázanosti státu mezinárodní smlouvou na podmínky vnitřní, tj. podmínky na straně státu, a vnější, tj. podmínky na straně samotné smlouvy. Základnx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxlušnými ústavními orgány, tak navenek. Základní podmínkou vnější je pak výše zmíněná platnost mezinárodní smlouvy, která je určující pro vznik mezinxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx tomu žádná ústavněprávní překážka. Při splnění těchto podmínek je stát mezinárodní smlouvou vázán ještě před její ratifikací. Podle Vídeňské úmluvy x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxa, nebo se na tom státy, které se zúčastnily jednání, dohodly jiným způsobem. Nestanoví-li smlouva jinak, nebo jestliže se státy, které se zúčastnily jxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx mezi nimiž se smlouva prozatímně provádí, svůj úmysl nebýt smluvní stranou. Dlužno dodat, že prozatímní provádění je z pohledu vnitrostátního práva mxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxv, jejíž ústavní soulad se však z dnešního pohledu jeví jako sporný, a dále úpravu předběžného provádění hospodářských smluv podle Ústavy 9. května a pxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xředtím, než s jejich ratifikací vysloví souhlas Parlament, neumožňuje.
59.
Z mezinárodněprávního pohledu je zásadní, že stát se na obhajobu neplxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx však i dopady do vnitrostátního práva. Podle čl. 10 může být, při splnění dalších taxativně stanovených podmínek, součástí právního řádu pouze takovx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxx řádu. Existence vázanosti ČR mezinárodní smlouvou představuje totiž i podmínku pro to, aby mezinárodní smlouva zůstala i nadále součástí právního řáxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxstitutione součástí právního řádu, aniž by k tomu musel přistoupit nějaký další akt, např. v podobě příslušného sdělení oznámeného ve Sbírce mezinároxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxdní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána". Jinými slovy to znamená, že k vyhlášení dochází až v situaci, kdy se mezinárodní smlouva stane pro ČR závaxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xoučasně předpokládá, že jde jednak o smlouvy "platné" a jednak takové, "jimiž je Česká republika vázána", když vázanost ČR je podmíněna tím, že smlouva xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvy. Ústava proto již neupravuje otázky platnosti mezinárodní smlouvy, jako to činila ve vazbě na vyhlášení mezinárodní smlouvy před euronovelou, anx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxdá, že i subjektivní platnost mezinárodní smlouvy vůči ČR vyplyne z mezinárodního práva. Bohužel tento fakt nebyl zákonodárcem dostatečně zohledněn x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx
xxx
x xxxxxxx xx xxx x xxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxna ČSFR, s výjimkou smluv spojených výlučně s územím Slovenské republiky. Navenek to pak ČNR na návrh zahraničního výboru stvrdila v Prohlášení k parlaxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxedepsaným způsobem vyhlášeny. Pouze a jedině takové smlouvy mohou ve smyslu čl. 10
in fine
požívat aplikační přednosti před zákonem. Podle čl. 52 odsxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx otázku ponechává na zákonodárci. Vyhlášením mezinárodní smlouvy se inkorporační proces mezinárodní smlouvy završuje. Zatímco mezinárodněprávní xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxmu, aby se smlouva stala součástí právního řádu, zcela nezbytná. Způsob vyhlášení mezinárodní smlouvy je nicméně otázkou ryze vnitrostátní.
64.
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxx
xxxxxxx x x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxpu právní jistoty, pochopitelně nabývá na významu tam, kde z mezinárodní smlouvy bezprostředně vyplývají práva a povinnosti a kde je mezinárodní smloxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxmu. I tam, kde je právní úprava obsažena v zákoně, popř. v jiném pramenu vnitrostátního práva, který text smlouvy zapracovává, a má tudíž transformační xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xostupnost transformačních či spíše adaptačních vnitrostátních předpisů způsobuje
deficit
v právu seznámit se s textem mezinárodní smlouvy, jehož xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxzinárodněprávní závazky. Nevyhlášená mezinárodní smlouva nemůže být vnitrostátně aplikována, neboť opačný postup by se podobal aplikaci nevyhlášxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxx
x xxxx xxxxislosti lze připomenout, že stávající ústavní úprava byla dána teprve euronovelou Ústavy. Pokud jde o dřívější ústavní úpravy, je třeba konstatovat, xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxtnosti. Vyhlašování mezinárodních smluv tak bylo upraveno prostým zákonodárstvím. Právní úprava vyhlašování mezinárodních smluv byla v období od vxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x
x xxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxý byl novelizován zák. č. 500/1921 Sb. z. a n. a po dobu do obnovení pravidelného ústavního života v Československé republice doplněn dekretem prezidexxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx
x
x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
x
v zák. č. 214/1948 Sb., o sbírkách zákonů;
-
v zák. č. 77/1959 Sb., o Sbírce zákonů a o Úředním listě;
-
v opatření předsednictva Národního shromxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxlněném též zák. SNR č. 205/1968 Sb. a posléze zrušeném zák. č. 142/1991 Sb.;
-
v zák. č. 131/1989 Sb., o Sbírce zákonů, který byl novelizován zák. č. 4xxxxxxx xxxx
x
x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
x
x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxerý je platný až do současnosti.
xxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxích smluv, podle kterého se právní předpisy, nálezy Ústavního soudu a mezinárodní smlouvy, vyhlášené ve Sbírce zákonů podle dosavadních právních přexxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxto zákona. Pokud vezmeme v úvahu, že čl. 10 působí nepravě zpětně a vztahuje se i na mezinárodní smlouvy, které byly ratifikovány se souhlasem Parlamenxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx to, zda byla řádně a zákonem předpokládaným způsobem vyhlášena podle v dané době relevantních právních úprav. To znamená, že mezinárodní smlouvou podxx xxx xx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxxxxadu, že vyhlášení mezinárodní smlouvy proběhlo v souladu s tehdy platnou právní úpravou.
68.
Zůstává otázkou, zda na základě čl. 10 mohlo dojít k ixxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxíku - ve Sbírce zákonů - došlo předepsanou formou, nikoliv ovšem v úplném znění, ale toliko odkazem, kde se s jejich textem lze seznámit. V období let 1948 xx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxlouvy postačuje naplnit požadavek formální publicity, nebo zda je třeba, aby bylo ve sbírce dosaženo i materiální publicity, tedy dostupnosti samotnxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxinárodní smlouvy, které byly vyhlášeny nikoli v úplném znění, ale pouze odkazem, kde se lze s jejich textem seznámit, považuje za řádně vyhlášené. K novxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx.
69.
Je však otázkou, zda by vzhledem k čl. 10 a s ohledem na jeho mimořádnou povahu nemělo být vyžadováno vyhlášení také ve smyslu zajištění materixxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xostupnost textu mezinárodní smlouvy ve sbírce. V opačném případě by se taková smlouva nemohla stát součástí právního řádu ve smyslu čl. 10 s aplikační xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx x xxxhivu (příslušného) ministerstva ...," pak se lze domnívat, že pro dosažení inkorporace mezinárodní smlouvy ve smyslu čl. 10 by měla být zajištěna nejxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxistoupit k republikaci mnohých xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx pochopitelně také otázka řádného zpřístupnění textu mezinárodní smlouvy v jazyce rozhodném pro její výklad podle mezinárodního práva.
70.
Primxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxich textu, popř. alespoň informace o tom, kde se lze s obsahem mezinárodní smlouvy seznámit. Vedle toho však může vyhlašování mezinárodních smluv nepřxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxvání mezinárodních smluv k regulaci mezinárodněprávních vztahů daného státu, a to i při možnosti komparace jednotlivých historických období.
71x
xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxv přinesl zcela nová řešení a nové přístupy, a to i přesto, že hlavní důvody pro přijetí této úpravy zřejmě nespočívaly v oblasti publikace mezinárodnícx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxnak v rozšíření okruhu publikovaných dokumentů, včetně stanovení povinné publikace autentických znění mezinárodních smluv a úpravy jejich aplikačxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxí smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, b) oznámení o výpovědi mezinárodních smluv a o jiných skutečnostech důležitých pro provádění jednotlivýcx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxní Ministerstva vnitra o opravě tiskové chyby nebo o opravě překladu do českého jazyka.
73.
Mezinárodní smlouvy se ve Sbírce mezinárodních smluv vxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxnických osob, mohou být vyhlášeny bez uveřejnění plného znění jejich příloh. V takovém případě Ministerstvo zahraničních věcí ve sdělení uvede rovněx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxt publikován vždy, tedy i v případě, kdy na přílohy smlouvy bude pouze odkázáno. Smlouvy jsou ve Sbírce mezinárodních smluv vyhlašovány vždy ve znění roxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx českého jazyka. V případě rozdílu mezi překladem do českého jazyka a cizojazyčným autentickým zněním smlouvy bude mít přednost cizojazyčné autenticxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxzinárodní právo nebude k českému překladu při případném sporu přihlížet, a vychází plně z Vídeňské úmluvy o smluvním právu.
xxx
xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxi příslušné ministerstvo, jiný příslušný ústřední správní úřad nebo Česká národní banka. Zjistí-li Ministerstvo vnitra ve vyhlášeném znění chyby, vxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxm je zajistit promptní opravu nesprávného překladu při zohlednění stanoviska Ministerstva zahraničních věcí.
75.
Dnem vyhlášení mezinárodní sxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxí příslušné částky Sbírky mezinárodních smluv, který je uveden v jejím záhlaví. Podle zákona přitom platí, že smlouvy se vyhlašují neprodleně, nejpozxxxx xx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxodního práva, což nemá žádný vliv na existenci mezinárodněprávního závazku ČR plynoucího z mezinárodní smlouvy. Stále však přetrvává časový odstup mxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxou se pro ČR závaznými) v budoucnu. Z tohoto pohledu by bylo optimální vyhlášení smlouvy nejpozději v den jejího vstupu v platnost, nejlépe však ještě přxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx
xxx
Mezinárodními smlouvami, které se obligatorně vyhlašují ve Sbírce mezinárodních smluv, jsou rovněž smíšené smlouvy, které uzavírá vedle členskýcx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxuv. Zákon navíc pro publikaci těchto smluv nestanovuje žádnou výjimku, byť by ji Ústava zřejmě připouštěla, jestliže by dostupnost textu mezinárodnx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxdy, kdy existují dva české překlady téže mezinárodní smlouvy, které se obsahově liší, jeden v tuzemské sbírce a druhý v Úředním věstníku EU.
77.
Obexxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxtů významných pro ČR přispělo k lepší přehlednosti o mezinárodněprávních závazcích ČR. S tím ovšem souvisejí i některé sporné momenty. Za problém právxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxpnost oficiálního věstníku určeného k publikaci mezinárodních smluv zhoršila. Přes veškerá pozitiva stávající úpravy totiž platí, že výčet orgánů, x xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx x x xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxm dále zhoršila v souvislosti s novelou zákona o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv provedenou zák. č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některýcx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxboť oproti 73 okresním úřadům existuje v současné době pouze 14 krajů jako vyšších územních samosprávných celků, včetně hlavního města Prahy. Zákon o Sxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx005 Sb. je na úrovni zákona upravena alespoň dostupnost Úředního věstníku EU, a to stejným způsobem, jako tomu je v případě Sbírky mezinárodních smluvx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xx xx xxxx xxxx xxx xxx xxx xxx xxx xxx xxx xxx xxx xxx xxx xxx xxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky.
Související mezinárodní smlouvy
Vídeňská úmluva o smluvním právu, pxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxrasburku 9.11.1995 (č. 80/2012 Sb. m. s.).
Související zákony a jiné právní předpisy
xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx x xx xxxx
xxxxxxxx xxxxx xx xxx x7. března 2009 č. 322 a 323.
Novelizace
Úst. zák. č. 395/2001 Sb., kterým se mění úst. xxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxdikatura
Ústavní soud
Nález Pl. ÚS 66/04 z 3.5.2006 (N 93/41 SbNU 195; 434/2006 Sb.):
Z článku 1 odst. 2 Ústavy ČR, ve spojení s principem spoluprácxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxipy evropské integrace a spolupráce komunitárních orgánů a orgánů členského státu. Pokud tedy existuje několik interpretací Ústavy, jejíž součástí xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxm v EU, je nutno volit výklad, který podporuje realizaci tohoto závazku, a nikoli výklad, který tuto realizaci znemožňuje. Tyto závěry se vztahují i na vxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxmosprávy je doplněn a obohacen standardem, který vyplývá z mezinárodních závazků České republiky, jmenovitě Charty místní samosprávy sjednané 15.1xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xx xxx xxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx x xx xxxx1999 Sb.
Charta
není klasickou smlouvou o lidských právech, netýká se jednotlivců, nýbrž společenství občanů, zakládá kolektivní práva. Z toho vypxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxá (self-executing). Evropský standard územní samosprávy je vyjádřen vlastnostmi, které má samospráva smluvní strany vykazovat, resp. práv, jež má pxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxsprávě smluvních stran jsou rámcová.
Charta
sama v řadě ustanovení počítá s podrobnou vnitrostátní právní úpravou, která zajisté představuje meze, xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxí předpisy podle volby a tradice smluvních stran mohou podrobně vymezovat okruh záležitostí spravovaných územní samosprávou včetně těch, které má saxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xejí finanční zdroje. Už vůbec
Charta
xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxě nejsou a ani nebyly součástí českého (československého) právního řádu. Znamená to ovšem toliko to, že subjekty českého práva nejsou přímými adresátx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx, že přímá vnitrostátní použitelnost evidentně nebyla smluvními stranami vůbec zamýšlena. ... ‚Náhradové dohody? jsou ovšem samozřejmě závazné podxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxládní, jež tudíž přímo zavazují pouze vlády obou států, některá jejich ustanovení se však týkají i orgánů soudních. Pokud soudní orgány postupují podlx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxt o postup protiústavní.
Nález Pl. ÚS 36/01 z 25.6.2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.):
Z ústavní maximy dle čl. 9 odst. 2 Ústavy neplynou konsekvexxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxn Ústavnímu soudu, dle kterého žádnou novelu Ústavy nelze interpretovat v tom smyslu, že by jejím důsledkem bylo omezení již dosažené procedurální úrxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx a to v ustanoveních čl. 1 odst. 2, čl. 10, čl. 39 odst. 4, čl. 49, čl. 87 odst. 1 písm. a), b) a čl. 95 Ústavy. Ústavní zakotvení všeobecné inkorporační normyx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxediska ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách pro posuzování vnitrostátního práva Ústavním soxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxem k ustanovení čl. 1 odst. 2 Ústavy a do jeho rámce zahrnout i ratifikované a vyhlášené mezinárodních smlouvy o lidských právech a základních svobodácxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxím zákonem soudce obecného soudu není kvalifikován věc posoudit a je povinen ji předložit Ústavnímu soudu, v případě rozporu zákona a smlouvy o lidskýcx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx bylo přijato kteroukoli soudní instancí, v právním systému neobsahujícím soudní
xxxxxxxxx
x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxtické situace, by tak byla Ústavou vytvořena ničím neodůvodněná procedurální nerovnost, což na základě argumentu reductionis
ad absurdum
nelze přixxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxx xxx xxx xx x xxx xxx xxxt. 1 Ústavy svědčí i skutečnost, že i po přijetí úst. zák. č. 395/2001 Sb. zákonodárce nezměnil ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 224 odst. 5 trx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxtlivých ustanovení, s ústavním zákonem, nýbrž i v případě jejich rozporu s mezinárodní smlouvou, která má přednost před zákonem. Z uvedených důvodů nuxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxěru, že zákon, jehož má být při jejím řešení použito, je v rozporu s ratifikovanou a vyhlášenou mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svoxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxiálními právy výslovně právo na ochranu přiměřené životní úrovně, včetně bydlení. Tato okolnost však nikterak nediskvalifikuje ústavní relevanci txxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxplementární
a působí ve vzájemné harmonii. Tento princip explicitně vyjadřují jak jednotlivé mezinárodní smlouvy o lidských právech, tak i moderní xxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx nebo rušilo lidská práva a základní svobody, které mohou být uznány zákony každé Vysoké smluvní strany nebo každou jinou Úmluvou, jíž je stranou", stejxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx nebo mnohostranné smlouvy, které již platí nebo vstoupí v platnost, podle kterých je chráněným osobám poskytováno příznivější zacházení". Mezi ústaxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx který by popřel nebo omezil ostatní všeobecně uznané práva a svobody. Obdobná ustanovení obsahují např. čl. 43 arménské ústavy z r. 1966 nebo čl. 17 odstx x xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxě bydlení) v Listině nesmí být vykládáno jako omezení tohoto práva zaručeného jednotlivci podle mezinárodních smluv o lidských právech a základních sxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxx95 Sb.):
K základním mezinárodním dokumentům, které se zabývají základními právy v oblasti pracovního práva a sociálního zabezpečení, patří jen: Všxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx o odstranění všech forem diskriminace žen. K Evropským dokumentům v téže oblasti patří: Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Evropská sxxxxxxx
xxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxh pouze: 1) úmluvy o diskriminaci, 2) úmluvy o zákazu nucené práce, 3) úmluvy o odborových svobodách. Úmluva č. 89, z roku 1948 - revidovaná, o noční prácix xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxx xxx xxx x xx x xxxxxxxu Mezinárodní organizaci práce, řazena mezi úmluvy o pracovních podmínkách zaměstnávání žen. Pokud se týká dalších, v návrhu uvedených mezinárodnícx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxce žen (vyhlášenou pod číslem 62/1987 Sb.). V návrhu uvedený článek 23 této úmluvy praví: "Nic z této úmluvy nebude na újmu ustanovení, jež mohou ještě léxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxdní úmluvě, smlouvě nebo dohodě, jež je pro tento stát platná." Odkaz na uvedený článek však odporuje smyslu a účelu zdůvodnění návrhu, neboť je nepochyxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx podmínku danou článkem 10 Ústavy ČR dospěl Ústavní soud k názoru, že s projednávanou problematikou nesouvisí.
Nejvyšší správní soud
Rozsudek xx xx x xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxnem, potřeba splnit 4 podmínky: 1) souhlas Parlamentu s posléze ratifikovanou mezinárodní smlouvou, 2) její vnitrostátní vyhlášení, 3) závaznost prx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xx všechny mezinárodní smlouvy, které byly ratifikovány dříve, tj. před účinností této novely, si zachovávají dosavadní
status
. ... Novela Ústavy sicx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxobod, avšak podmínila jejich účinky navíc souhlasem Parlamentu, k čemuž v případě Úmluvy [o sociální bezpečnosti mezi Československem a Francií, vyhxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx odkazem, což znamená, že ji lze přímo aplikovat pouze, existuje-li zákon, který jí takový právní
status
přiznává.
Literatura
Viz u čl. 10b.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxx xxx
xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx v novém čl. 10a i jednu zvláštní, v ústavních předpisech dříve neznámou kategorii mezinárodních smluv. Právě toto ustanovení vytváří základ euronovxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xx xxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx x xxxxx xřípadě nikoliv Parlamentem, ale referendem (úst. zák. o referendu o přistoupení ČR k EU č. 515/2002 Sb.).
2.
Článek 10a se člení do dvou odstavců a sxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxzinárodní smlouvy je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu. Podle souvisejícíxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů. Článek 10a má význam ve dvojí rovině, a to jednak kvůli samotxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xx struktur mezinárodních organizací či institucí, a dále kvůli vytvoření předpokladů odlišné procedury pro přijímání takových specifických mezinárxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxacií.
3.
Článek 10a, ačkoliv primární motivací k jeho přijetí byl vstup ČR do EU, je formulováno obecně, což je jeho výhodou oproti četným zahraničnxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxt na přenesení některých pravomocí orgánů ČR v podstatě na jakoukoliv mezinárodní organizaci nebo instituci (např. Mezinárodní trestní soud). Jako vxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxo trestního soudu půjde spíše o instituci, v případě ES/EU by se jednalo o mezinárodní organizaci. Z povahy věci by se ve smyslu čl. 10a mělo jednat o mezixxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xrganizace nebo instituce, typicky v trestněprávní oblasti, např. při převzetí trestního stíhání, pak taková mezinárodní smlouva uzavíraná mezi stáxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxrodní organizaci některé, nikoliv všechny, atributy své působnosti svrchovaného státu. Přenesení těchto atributů však neznamená přenesení svrchoxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx může týkat některých pravomocí moci zákonodárné, výkonné i soudní. Limity pro přenos pravomocí jsou dány ústavním pořádkem, především pak materiálnxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx státu. Zdrojem suverenity přenášené moci nadále zůstává lid ČR a jejím nositelem ČR. Tomu také odpovídá možnost přenést pouze některé, byť Ústavou blíxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxniká jím žádná nová, byť jen sdílená,
suverenita
a ČR se může kdykoliv rozhodnout, opět na základě vůle lidu a v souladu s mezinárodním právem, že si pravxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx
x xxxxné rovině lze konstatovat, že i mezinárodní smlouvy ve smyslu čl. 10a budou spadat do obecného režimu čl. 10, tedy že budou součástí právního řádu a bude xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x
xxx xxxxx xxxxx
x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xtributy mezinárodních smluv podle čl. 10. Jediná obtíž může nastat v případě, kdy souhlas k ratifikaci nebyl dán Parlamentem, nýbrž v referendu, neboť x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xistě lze překonat výkladem. Pokud Ústava xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxx
x xxx xx xxxxx x
xxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx x xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxuv, než jsou smlouvy podle čl. 10a, nepředpokládal ústavodárce možnost konání referenda, i když ji samozřejmě nelze vyloučit na základě nepřímé novelx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxx
xx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxius dovodit, že i smlouva, k jejíž ratifikaci by dal namísto Parlamentu souhlas lid v referendu, bude součástí právního řádu ve smyslu čl. 10. Nelze totix xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx
xx
x xxxxxxx xxxxxdnávání v Poslanecké sněmovně bylo z původního vládního návrhu euronovely Ústavy vypuštěno ustanovení, jež mělo stanovit, že ústavní pořádek, mezixxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxným se závazky vyplývajícími z členství ČR v mezinárodní instituci podle čl. 10a. Ve vládním návrhu euronovely Ústavy se také již neobjevilo ustanovexx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxganizace bezprostředně závazné a má přednost před právem ČR. Uvedené otázky, směřující především k ústavnímu zakotvení povinnosti eurokonformního xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxto otázce uvedl Ústavní soud, je "nepochybné, že přistoupením ČR k ES, resp. EU, došlo k zásadní změně uvnitř českého právního řádu, neboť tímto okamžikxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxvními právními normami, který nutně musí ovlivňovat nahlížení celého dosavadního právního řádu, včetně ústavních principů a zásad, to vše ovšem za přxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxto faktorů nesmí vést k ohrožení demokratické právní státnosti. Takový posun by byl v rozporu s čl. 9 odst. 2, resp. čl. 9 odst. 3 Ústavy ČR." (Pl. ÚS 50/04)
xx
xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xx xxxx xxxinárodními smlouvami přijatými v souladu s obecnými zásadami platnými pro vznik mezinárodně smluvních závazků. Zakládací xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxě konformním způsobem v souladu s ústavními kautelami členských států. Primární právo bývá označováno v literatuře také jako ústavní evropské právo. xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xx xxxm. o některé prvky autonomnosti evropského sekundárního práva. SDEU rozlišuje mezi primárním a sekundárním právem (nařízení a směrnice), přičemž přxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxnomní právní řád. SDEU, v souladu se zásadou self-restraint, omezil přezkum práva EU pouze na normy sekundárního práva, čímž vyjádřil nepřezkoumatelxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxifikací na evropském kontinentě byl ovšem od počátku postaven SDEU před otázku, jak zajistit vymahatelnost autonomního evropského normativního sysxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxx xxx xxoletí a v dnes již notoricky známém rozsudku van Gend en Loos z roku 1963. Vznikem ES se začíná prosazovat princip, jenž byl do té doby kontinentálnímu práxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxí přednost komunitárního práva se z pohledu SDEU uplatňuje jak vůči právu jednoduchému, tak i vůči právu ústavnímu. Mnohé z členských států ovšem aplikxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxuje.
10.
Český ústavodárce při euronovele Ústavy z praktických důvodů neřešil účinky práva EU vůči vnitrostátním právním normám. Tento postoj jx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x sekundárního práva ve vztahu k vnitrostátnímu právu. Tento postup lze ovšem vzhledem k dynamice vývoje evropského práva považovat za riskantní a spíšx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
x xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxepcí, když konstatoval, že unijní právo má absolutní přednost před veškerým vnitrostátním právem, včetně práva ústavního. Postoj SDEU je pochopitelxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xázoru možné připustit, aby absentovala doktrína, podle které by byl takový rozpor řešen. Členské státy si na počátku evropské integrace neuvědomovalx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxdního účinku unijního práva je zajištění jednotného používání unijního práva na území všech členských států.
xxx
xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx státům EU. V ČR převládal od počátku názor, že do Ústavy nelze zakotvit ustanovení reflektující přenos pravomocí na EU, a to
expressis verbis
ve vztahx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxvat nejenom EU, ale i jiné mezinárodní instituce mající trvalý a stabilní charakter. Ústavodárce se tak nenechal inspirovat např. čl. 23 GG, kdy německxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx a přednost práva EU.
13.
Vládní návrh novely Ústavy nicméně s úpravou obdobnou německé počítal, když obsahoval čl. 10b, ve kterém bylo uvedeno, žex xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx a používat způsobem neslučitelným se závazky vyplývajícími z členství České republiky v mezinárodní instituci podle čl. 10a." Návrh čl. 10b tak dovádxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxcí povahu ústavního pravidla upravujícího vztah vnitrostátního práva a závazků vyplývajících z členství v mezinárodní instituci podle čl. 10a. Návrx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxganizaci. Dominantním závazkem pak mělo být dodržování
acquis communautaire
, jehož specifikace se nejevila v Ústavě jako vhodná. Ustanovení samo o sxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxí úprava vztahu vnitrostátního a unijního práva není na úrovni Ústavy nutná. Pokud jde o vlastnosti práva EU, zejm. o zásadu aplikační přednosti, vyplxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx států je v zásadě založena na koncepci neomezené suverenity státní moci. Státní moc musí svou legitimitu odvozovat vždy od lidu jako jediného nositele xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxo koncepce uplatněna i v ČR, která usilovala o vstup do EU. Pokud mělo dojít k omezení výkonu státní moci v ČR, pak musel být vyřešen problém relevantního rxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx jež by měla za důsledek vyprázdnění státní moci. Z tohoto důvodu bylo nezbytné vyřešit otázku, zda přistoupit na základě otevřeného integračního ustaxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xlenství v EU, ale jde o obecné integrační ustanovení umožňující přistupovat i k jiným integračním uskupením, nebo na základě výslovného ustanovení o pxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx
xxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx na EU. Tato terminologická jednota ústavních změn vychází z koncepce nemožnosti omezení státní suverenity jakoukoliv v Parlamentu dosaženou ústavnx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxat na jiného nositele moci či mu výkon části svých suverénních pravomocí propůjčit. Ústavodárce tedy nemohl připustit, aby docházelo k neomezenému přxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxo nositele suverénní moci ve státě nepřekročitelné. Takové
imanentní
meze přenosu výsostných pravomocí bývají obvykle dvojího druhu; meze procesnx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxení kvora pro přijetí v Parlamentu nebo
obligatorní
předložení mezinárodní smlouvy ke schválení v referendu. Překážky procesní povahy jsou oproti pxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxčnit za demokratické spoluúčasti lidu jako nositele moci ve státě. Zavádění přezkumu mezinárodních smluv, včetně přístupové smlouvy k EU, je pouze důxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx v zákonodárném sboru, popř. před jejich ratifikací.
16.
Materiální limity přenosu výsostných pravomocí nejsou ovšem jenom problémem novelizacx xxxxxx x xxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxovány několika faktory, na něž nemá evropský integrační proces žádný vliv; jsou to ústavní tradice, které mají svůj základ zejm. v historickém vývoji Čxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxátů vznikajících či transformujících se v průběhu 20. století. Na materiálním ohnisku Ústavy lze ukázat rozdílnost toho, co členské státy EU považujx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxti demokratického právního státu nezměnitelné. Obsah materiálního ohniska je tak určen obvykle na základě doktríny definované v nálezech Ústavního xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxje státu jako takového (záruka nezávislého soudnictví, přezkum ústavnosti právních norem, pluralita politických stran apod.). V ČR za materiální přxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxkým státům EU je ovšem společná nezměnitelnost charakteru těchto států jako demokratických a právních států.
17.
Základním předpokladem pro napxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxocí na EU ještě nedochází k definitivnímu vyřešení přednosti práva EU před právem vnitrostátním, neboť vnitrostátní právo odporující právu EU není exxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxáva EU vyhlásil ÚS dne 8.3.2006 (Pl. ÚS 50/04), který se zabýval návrhem skupiny poslanců na zrušení části nařízení vlády o stanovení některých podmínex xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxtinuitu s protiústavní právní úpravou nařízení vlády č. 114/2001 Sb., která byla Ústavním soudem zrušena nálezem Pl. ÚS 39/01. Jedním z klíčových arguxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxace trhů s cukrem v odvětví cukru vybočit z ústavně stanoveného rámce. Navrhovatelé tvrdili, že vláda neoprávněně zasáhla do působnosti Státního zeměxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xa konstantní judikaturu Ústavního soudu, kdy není možné, aby předpis nižší právní síly stanovil
kompetence
či postup pro správní úřad, je-li tato proxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxx
x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxtně oprávněn posuzovat ústavní konformitu právních norem, které navazují na právo EU, tj. případy, kdy právo EU ke své aplikovatelnosti na území národxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxed takovouto otázku, a její zodpovězení bylo pro vymezení vztahu vnitrostátního práva a práva EU naprosto zásadní.
20.
Ústavní soud se vyslovil taxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxe ČR přenesla na ES výkon pravomocí, které by jinak vykonávala sama prostřednictvím vlastních vnitrostátních právních předpisů.
21.
Ústavní soux xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxvni přednost a nelze jej popírat skrze referenční kritéria stanovená vnitrostátním právním řádem, x xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxtech. Existují oblasti, kde si státy ponechaly jistou rezervu pro interpretaci ústavních principů, které členské státy považují za klíčové pro zajišxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxhují pouze na oblast ochrany základních lidských práv a svobod.
22.
Ústavní soud jednoznačně a nerozporně konstatoval, že "propůjčení" pravomocx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx právního řádu. Ústavní soud tak přisvědčil nám nejbližší judikatuře BVG, který si v minulosti vyhradil právo posuzovat, zda vývoj unijního práva je slxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxování těchto podstatných náležitostí demokratického právního státu, jejichž nedodržování ze strany ES/EU by mohlo být impulsem k opětovnému národnxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx je povinen ve smyslu primárního práva předkládat SDEU předběžnou otázku. Názory v judikatuře ústavních soudů členských států se velmi různí, některé xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx. Ústavní soud konstatoval, že se jedná o delikátní otázku, a nezbavuje se tak do budoucna možnosti zaujmout k této otázce jednoznačnou odpověď. Ústavnx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xx xxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxnou záležitost rozhodnout na základě stávajících právních výkladů. Konstatoval, že obecné principy práva EU nechá prozařovat do výkladu ústavního pxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxré z principů, které nechává Ústavní soud "prozařovat" do českého práva, však měly a mají svůj základ a jasný obsah dávno předtím, než ČR propůjčila ES/Ex xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx považuje vázanost členského státu obecnými principy unijního práva, z nichž je největší důraz kladen na postulát ochrany základních práv. Právě s pouxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxedpisy, které jsou
komplementární
k právu EU. ÚS se tak neztotožnil s názory některých ústavních soudů členských států, které odmítají posuzovat přexxxxx
xxxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxx
xxx
xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxvo EU nelze "přepisovat" do jakékoliv z forem vnitrostátního práva, protože vláda přenosem pravomocí na orgány ES/EU již nedisponuje oprávněním, na jxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxmto orgánům propůjčila.
25.
Z hlediska významu je zásadní také nález Ústavního soudu ze dne 16.1.2007 (Pl. ÚS 36/05), ve kterém se Ústavní soud věnoxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx do práv jejich výrobců a distributorů, a zda je proto třeba důsledně dbát na dodržování principů spravedlivého procesu. Zcela zásadní bylo vypořádání xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx x xx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxh názoru to má přímý dopad i na vnímání pojmu ústavního pořádku, kdy jeho součást tvoří nově i normy primárního práva. Respektování a dohlížení na dodržoxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx. 1 odst. 1, přičemž tato povinnost dosahuje úrovně ústavního pořádku.
26.
Ústavní soud se
expressis verbis
vypořádal s problémem rozšiřování úsxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx druhou stranu jsou Evropská společenství, tak jako Česká republika, společenstvími právními. Na respektování a úctě k podstatným náležitostem právxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxních odpovídajících základním právům obsaženým v domácích ústavních katalozích je blízká přístupu Ústavního soudu."
27.
Ačkoliv Ústavní soud zxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxaci zákonného ustanovení ani jeho prováděcí vyhlášky, nýbrž pro rozpor s právem na spravedlivý proces, které je zaručeno v čl. 36 odst. 1 Listiny i dalšxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx
xxx
xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxému vzdání se pravomocí dříve vykonávaných ČR a že proces přenosu pravomocí na EU je procesem podmíněným. Základním kritériem pro hodnocení podmíněnoxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxx
xxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxního přezkumu ústavnosti o slučitelnosti mezinárodní xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxo nálezem zabývat, neboť vyjma procedurálních otázek se významným způsobem zabývá ústavněprávními otázkami, jako jsou
suverenita
, demokracie či přxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxe 23.7.2007 byla v rámci zasedání Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy formálně zahájena mezivládní konference, během níž měl být vypracováx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx. Návrh textu Reformní smlouvy byl v následujících měsících projednán a upraven skupinou právních expertů z členských států EU pod vedením generálníhx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx7. Lisabonskou smlouvu tvoří dvě základní části - jedna část obsahuje znění změn SEU a druhá obsahuje znění změn SES, včetně jejího přejmenování na SFEUx
xxx
xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxně podepsána zmocněnými zástupci členských států EU v Lisabonu dne 13.12.2007; za vládu podepsali Lisabonskou smlouvu předseda vlády M. Topolánek a mxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xatifikací ve smyslu čl. 10a. Oběma komorám Parlamentu byla z důvodu transparentnosti společně s Lisabonskou smlouvou předložena rovněž Listina zákxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx Lisabonskou smlouvou dotčena charakteristika ČR jako svrchovaného, jednotného a demokratického právního státu a nedochází ani ke změně podstatnýcx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx x xomu, aby v ČR nemohlo dojít k úplné hodnotové přeměně ústavního systému. Smyslem čl. 9 odst. 2 je zabránit zákonodárci a ústavodárci v legislativní činxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxádřen materiálními aspekty, jako jsou ochrana občanských svobod, demokratická spoluúčast a kontrola státní moci. Principy materiálního jádra je ovxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxstorický výklad je zásadní a přihlášení se k ideji evropské odpovědnosti a sounáležitosti, ke které dospěl ústavodárce v roce 2001, nelze opomenout. Pxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxhu principů spoluutvářejících materiální jádro Ústavy, x xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx
xxx
x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxferenční kritérium pro přezkum unijního práva skutečnost, zda je právo EU aplikováno "způsobem slučitelným se zachováním základů státní suverenity xx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxo přezkum souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem, byť Ústavní soud přistoupil k přezkumu Lisabonské smlouvy s celým ústavním pořádkem, nikolxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxabonskou smlouvou, nezískává EU jakékoliv atributy federálního státu. Pro federální státy totiž není charakteristická samotná klasifikace pravomxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxnz-Kompetenz). S ohledem na princip svěření pravomocí však EU nedisponuje Kompetenz-Kompetenz, jak ostatně potvrdil i BVG ve své judikatuře. Právně xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxladě státoprávního odůvodnění pak Ústavní soud dospívá k závěru, že "přenesení určitých kompetencí státu, které vyvěrá ze svobodné vůle suveréna a buxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxedcích znamenat její posílení ve společném postupu integrovaného celku. Integrační proces se neděje radikálním způsobem, který by obecně znamenal ‚xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx x x x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxx
x xxxxx xxxxxx xx xxxy třeba vykládat Ústavu, pokud jde o vztah čl. 10a a čl. 1 odst. 1 jako celek. Článek 10a nemůže být zjevně použit k neomezenému přenosu svrchovanosti. xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxanoví určité limity přenosu svrchovanosti, jejichž nedodržením by byl již dotčen jak čl. 1 odst. 1, tak čl. 10a. Tyto limity by měly být ponechány primárxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx
x xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx se zásady svěření pravomocí na základě rozhodnutí států jakožto pánů smluv nadále drží.
36.
Pokud jde o výlučné pravomoci, pak EU jedná pouze v mezíxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxgorii výlučných pravomocí EU, do níž spadají komplexní oblasti právní regulace, v nichž dle čl. 2a odst. 1 SFEU mohou členské státy vytvářet a přijímat pxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xravomocí, který již existuje a byl uplatňován ES podle SES, třebaže výlučné pravomoci nebyly explicitně vyjmenovány v samostatném ustanovení.
37x
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxeným pravomocem: "V oblastech, které nespadají do jeho výlučné pravomoci, vyvíjí v souladu se zásadou subsidiarity Společenství činnost pouze tehdy x xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xépe dosaženo na úrovni Společenství." Vymezení pojmu výlučná pravomoc lze nalézt i v ustálené judikatuře SDEU, např. ve vztahu ke společné obchodní poxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx kdy jsou k tomu členské státy výslovně zmocněny. Definice zavedená Lisabonskou smlouvou tedy pojem výlučných pravomocí nijak nerozšiřuje.
38.
Vx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxí pravomocí. Výkon těchto pravomocí se řídí zásadami subsidiarity a proporcionality." Od uvedené zásady se proto odvíjí výkon pravomocí EU po vstupu Lxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xymezení pravomocí mezi EU a členskými státy. To platí rovněž pro čl. 4 odst. 2 SFEU, které v návětí hovoří o sdílených pravomocích EU uplatňovaných v něktxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxch pravomocí, v nichž je EU v souladu se svými cíli zakotvenými v zakládacích smlouvách oprávněna vyvíjet činnost. Není možné taxativním výčtem zakotvxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxá smlouva tak jednoznačně činí, zakotvit přesně vymezené oblasti, v nichž může normotvorba EU probíhat. Okruh potenciálních právních aktů, které v taxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxnu sdílených pravomocí, připojený k SEU a SFEU, který výslovně uvádí, že pokud EU přijala v některé z oblastí sdílených pravomocí opatření, vztahuje se xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxx x xxxx xxuvislosti v judikatuře zdůrazňuje hodnotový základ evropského integračního procesu s poukazem na skutečnost, že jak ústavní systém ČR, xxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx EU stojí na stejných principech a hodnotách jako ČR a Lisabonská smlouva na této skutečnosti nic nemění.
41.
Pokud jde o přenos pravomocí na mezinárxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxm příkladem, kdy ČR byla posledním státem EU, který Římský statut ratifikoval. K historii schvalování a vnitrostátního projednávání Římského statutxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxudu uložila ministru zahraničních věcí ve spolupráci s ministrem spravedlnosti zpracovat a vládě předložit návrh na další opatření ve věci postoje ČR xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxen v březnu 1999. Vláda pak svým usnesením ze dne 22.3.1999 č. 253
-
vyjádřila souhlas s podpisem uvedeného dokumentu,
-
doporučila prezidentu rxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxu
ratifikace
, a
-
uložila ministrům spravedlnosti a zahraničních věcí, aby po podpisu Římského statutu provedli analýzu jeho možných dopadů na úsxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxikou.
Římský statut byl za ČR podepsán dne 14.4.1999. V roce 2000 vláda předložila návrh novely Ústavy, kterým se mimo jiné vytvářely předpoklady pxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxtnut. Záhy na to, v roce 2001, vláda předložila Poslanecké sněmovně jednak Římský statut k vyslovení souhlasu s jeho ratifikací, jednak návrh souvisejxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xláda zpět i návrh na ratifikaci Římského statutu. Žádný další návrh novely Ústavy související s Římským statutem pak již nebyl předložen. Vláda však v xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxvy podle čl. 10a vyslovil dne 16.7.2008 souhlas Senát a dne 29.10.2008 souhlasila s ratifikací také Poslanecká sněmovna. Prezident republiky se však x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x to přes negativní stanovisko aparátu Kanceláře prezidenta republiky (dostupné na adrese http://www.hrad.cz/cs/pro-media/informace-soudnim-sxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxtiny ČR byly u depozitáře (v sekretariátu OSN v New Yorku) uloženy dne 21.7.2009, takže Římský statut pro ČR vstoupil v platnost podle čl. 126 odst. 2 této xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx je třeba připomenout, že
jurisdikce
ICC je pojímána jako komplementární; je jí možno uplatnit jedině tehdy, pokud selže vnitrostátní
jurisdikce
. Půxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xa jistých kvalifikovaných podmínek též zločinu agrese. Ve všech uvedených případech se jedná o zločiny, jejichž stíhání je možné i na podkladě vnitrosxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx se vůbec neuplatní. Je přitom možné vyslovit i domněnku, že uvedené zločiny jsou zakázány již samotným obyčejovým mezinárodním právem, aniž by na tuto xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx následnou aplikací Římského statutu nemůže být porušen čl. 14 odst. 4 Listiny, podle kterého občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti. K tomu se vyjáxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx a to včetně podrobného zdůvodnění. Ústavní soud tehdy mimo jiné uvedl, že časově omezené předání občana k trestnímu řízení, probíhajícímu v jiném členxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx
xx.
Ani v případě předání osoby ke stíhání před ICC se nejedná o nucení k opuštění vlasti ve smyslu čl. 14 odst. 4 Listiny. Podobně jako v případě
extradice
xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xízení před ICC skončí, ať už po osvobozujícím rozsudku, nebo po výkonu trestu či k jeho vykonání. Římský statut ani jeho případná aplikace předáním občaxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxx, že platí pro všechny stejně, bez rozdílů založených na výkonu veřejné funkce, přičemž zejm. osoby zastávající funkce hlavy státu nebo vlády, člena vlxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xení důvodem ke snížení trestu. Případné imunity a zvláštní procesní pravidla stanovená vnitrostátním nebo mezinárodním právem pro veřejnou funkci oxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxdená ustanovení Římského statutu v souladu s Ústavou danými imunitami prezidenta republiky, poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu.
46.
Přx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxrodního práva, které jsou naprosto neslučitelné také s ústavním pořádkem. ČR se ústavně vymezuje jako demokratický právní stát založený na úctě k právxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx, chránit a rozvíjet ČR v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako součást rodiny evropských a světových demokracií. Podobně je xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xtatut směřuje k posílení ochrany takových hodnot.
47.
Pokud budeme ústavní úpravu imunit nazírat pohledem přirozenoprávních hodnot, které jsou xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxovaly i na nejtěžší zločiny podle mezinárodního práva. Žádná
imunita
nemůže jejího nositele ochránit před natolik závažnými zločiny, jako jsou zločxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxti. Tyto úvahy jsou platné tím spíše, že Ústava vznikla v 90. letech 20. století, tedy v době, kdy již byly formulovány a všeobecně uznávány principy, na xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx x x xxxxx xxxxxx x xxuladu s ústavním pořádkem a ani jeho aplikace vůči osobám s jinak ústavně přiznanou imunitou by ústavní pořádek a hodnoty, na nichž je založen, neporušixxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx x xledání pravomocí, které členské státy přenesly na EU a které si ponechaly, pak nelze opomenout střet mezi judikaturou SDEU a Ústavního soudu, ke kterémx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxvat. K uplatnění teorie
ultra vires
aktu orgánu EU, potažmo rozsudku SDEU, a prohlášení rozsudku SDEU za
ultra vires
akt z důvodu překročení pravomocxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx
xxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx rozsudek ve věci C-399/09 ohledně předběžné otázky položené Nejvyšším správním soudem, která se týkala poskytování vyrovnávacího příspěvku českým xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx vychází z dřívější judikatury Ústavního soudu. SDEU rozhodl, že dorovnávání slovenských důchodů formou vyrovnávacího příspěvku není možné omezovax xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxxxx x rozpadem ČSFR bylo nutno rozdělit mezi nástupnické státy odpovědnost za nároky vyplývající z účasti na důchodovém systému zaniklé federace. Rozdělexx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxstnání ve společném státě do 31.12.1992 hodnotí pro důchod pouze jeden z nástupnických států - buď ČR, nebo SR. Takto určené závazky přešly na ČR v souladx x xxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxx xx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxí majetku (vyhlášené pod č. 63/2000 Sb. m. s.), kterou bylo toto vypořádání v rámci dělení majetku prohlášeno za ukončené a která pro oblast sociálních vxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxtené na základě federálních dob hodnocených SR byly a jsou v mnoha případech nižší, než kdyby tyto doby byly zhodnoceny v českých důchodech. Z tohoto důvxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx, které by náležely, pokud by v nich byly započteny doby pojištění získané ve společném státě. České státní orgány ve výjimečných případech v rámci odstxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xe přitom o právní úpravu dělení majetku federace v ústavním zákoně o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky a Smlxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxístup zaujal i Ústavní soud v nálezu II. ÚS 214/98, ve kterém skutkově šlo o nevyplacené služební příjmy zběhlého tajného agenta bývalé ČSSR, jež mu měly xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxvenskou republikou nebo mezinárodní právo. Dále Ústavní soud v tomto nálezu zdůvodnil, že v případě veřejnoprávních závazků to může být v zásadě jen smxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxuvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky, a učinila tak pouze a výlučně Smlouva, jež byla pojata i do závěrečného majetkového vyxxxxxxx xxxx xx x xx xxx xxxxxxx xxx xx xxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxímu soudu, který se ve svých nálezech odchýlil od svého právního názoru a s argumentací ochrany ústavních práv českých občanů v ČR (zejm. práva na přiměřxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxžovatelce, která po celý svůj produktivní život bydlela a pracovala na území Slovenska a teprve po přiznání důchodu v SR se v roce 1996 přestěhovala do ČRx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxích nestanovil podmínky pro vznik nároku na dorovnání slovenského důchodu ani pravidla jeho výpočtu, ale svou argumentaci opíral o české občanství stxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx
xxx
x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxm. omezujících podmínek českého občanství a bydliště na území ČR s právem EU, neboť právo EU obecně nepřipouští takováto diskriminační kritéria. Zejmxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxé dávky sociálního zabezpečení, ale také na jakékoliv jiné sociální dávky a nároky (čl. 18 SFEU). Ústavní soud odmítl, že by se na předmětnou materii práxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x základním principem práva EU nakonec vyústil v položení předběžné otázky Nejvyšším správním soudem k SDEU.
55.
Souladem českého vnitrostátního xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxx (což je i dorovnání nižšího slovenského důchodu) mohla poskytnout pouze českým občanům v ČR.
56.
Nad rámec položené předběžné otázky se SDEU zabývxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxatních členských států EU). SDEU s ohledem na konstatované diskriminační omezení v přiznávání dorovnání, které nazval vyrovnávacím příspěvkem, zdůxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx toto dorovnání musí být poskytnuto - do přijetí opatření - i ostatním občanům EU bydlícím v ČR i mimo ČR.
xxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx osob, které byly dříve zvýhodněny. Tím sám SDEU připustil jako řešení ze strany ČR, že obnovení rovného zacházení může být dosaženo obecným zrušením poxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxy bydlící v ČR je v rozporu s právem EU a není nadále možné toto pravidlo aplikovat.
58.
Na rozsudek SDEU ve věci C-399/99 reagoval Ústavní soud svým náxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxehlédnutí důležitých skutečností, které vedou k závěru o nepoužitelnosti práva EU na danou situaci, a že v důsledku toho došlo k excesu unijního orgánu x xxxxxxx
xxxxx xxxxx
x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxu v praxi ve svém nálezu využil doktríny tzv. vybočujícího právního aktu a prohlásil akt unijní instituce, v tomto případě SDEU, za akt vybočující z oblaxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx
xxx
xxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxání o důchodových nárocích osob, kterým vznikl nárok na dávku důchodového pojištění po 1.1.1993 - tedy po rozdělení společného státu - a které měly k tomxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xývalé ČSFR řeší Smlouva mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení z roku 1992 uzavřená "s přáním upravit vzájemné vztahy v oblasti sociálního zabezpečení". Txxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xápočet dob získaných do 31.12.1992 (čl. 20). Zvoleným kritériem příslušnosti nositele pojištění je sídlo zaměstnavatele daného občana ke dni rozdělxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxtký čas. Zvolený způsob vycházel z dobré víry, že přijaté řešení je spravedlivé a administrativně nenáročné, a nemohl předvídat následný vývoj ekonomxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v ČR. Rozdíly mezi důchodem vyměřeným podle slovenských právních předpisů a podle českých právních předpisx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx nositele pojištění za diskriminující.
62.
Těmito xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxké republiky, kteří v době do 31.12.1992 byli zaměstnáni u zaměstnavatele se sídlem na území dnešní Slovenské republiky, mají z uvedených důvodů nárok xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxho slovenským nositelem pojištění, a to do výše předpokládaného (teoretického) důchodu, který by jim byl přiznán, pokud by všechny doby pojištění z doxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx
xxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xlovenských důchodů se sice příčí zásadě zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, avšak je akceptovatelná tehdy, pokud by se stejné pravidxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx
xxx
xa uvedený rozsudek SDEU reagoval rovněž český zákonodárce, který novelou zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, vložil do tohoto zákona § 106a, xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxálním zabezpečení za doby důchodového zabezpečení SR, výplaty jakéhokoliv vyrovnání či dorovnání.
65.
Ústavní soud svým nálezem Pl. ÚS 5/12 zrušxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xyl stěžovateli stanoven starobní důchod, aniž by však správní orgán a obecné soudy přihlížely k předchozí judikatuře Ústavního soudu ve věci slovenskxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx x x xxxxxx 1969 až 1993 na Slovensku. ČSSZ stěžovateli přiznala starobní důchod ve výši odpovídající odpracované době na území ČR, avšak nezohlednila výklad čl. xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxx xejprve vyjádřil k závěru plynoucímu z rozsudku SDEU ve výše uvedené věci C-399/09. V úvodu rekapituloval všechna svá předchozí rozhodnutí, v nichž se vxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xx vrcholnými ochránci ústavnosti, a to i příp. proti eventuálním excesům ze strany unijních orgánů. V tomto směru se Ústavní soud domnívá, že evropské naxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxce a důsledků z toho plynoucích, zejm. s ohledem na to, že dobu zaměstnání pro zaměstnavatele se sídlem na území dnešní SR nelze zpětně považovat za dobu zxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxědčení, že vztahy sociálního zabezpečení a nároky z nich xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxa není srovnatelná s posouzením nároků ze sociálního zabezpečení s ohledem na zápočet dob získaných v různých státech, nýbrž jde o problematiku důsledxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxutí skutečností, které vedou k závěru o nepoužitelnosti práva EU na danou situaci. V důsledku toho došlo k excesu unijního orgánu a postupu
ultra vires
. xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxdření vlády ČR, která v řízení před SDEU sama uvedla, že
judikatura
Ústavního soudu porušuje právo EU. Pokud jde o novelu zákona o důchodovém pojištěníx xxxxxxx xxxx x xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxí zákona obsoletním.
68.
Po vydání nálezu Pl. ÚS 5/12 se Nejvyšší správní soud svým usnesením ze dne 9.5.2012, v jiném leč skutkově velmi podobném přxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xrávo Evropské unie tomu, aby vnitrostátní soud, který je nejvyšším soudem státu v oblasti správního soudnictví, proti jehož rozhodnutí nejsou přípusxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxní nejsou v souladu s právem Unie, jak je vyloženo Soudním dvorem Evropské unie?"
69.
Samotný obsah otázek položených Nejvyšším správním soudem byx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxtí zpochybní u nadnárodního soudního orgánu, jedná se o postup, který jde proti uvedenému ústavnímu pravidlu. Současně je třeba uvést, že SDEU nepříslxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxx xx xxx
xx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxutí v konkrétním případě. Položení předběžné otázky totiž není nezbytné v případech, kdy vznesená otázka je věcně shodná s otázkou, která již byla předxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x x xxxxxxxx kdy se SDEU zabýval stejnou právní otázkou, byť v řízení věcně odlišném (283/81 CILFIT). Konečně jde o případy, kdy je podle doktríny acte clair správná
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x283/81 CILFIT). Tato kritéria mají zabránit zneužití institutu předběžné otázky ze strany vnitrostátních soudů, avšak jejich naplnění nezbavuje soxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxx xxxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx
xxx
xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx (zejm. třetí otázka) implikují přezkum nálezu Ústavního soudu a jeho aplikovatelnosti ve vnitrostátním právu, a že i meritorně je vnitrostátní pravixxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxtahovat na zcela specifickou situaci rozpadu československé federace a důsledků z toho plynoucích, zejm. s ohledem na to, že dobu zaměstnání pro zaměsxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxním nároků ze sociálního zabezpečení s ohledem na zápočet dob získaných v různých státech, jak upravuje předmětné nařízení, nýbrž jde o problematiku dxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xozhodnutí, které se odchyluje od
interpretace
unijního práva SDEU, je třeba je vykládat v souladu s jeho vlastní judikaturou jako důsledek jeho přesvxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxost právo EU. Současně platí, že pokud se Ústavní soud odchýlí od práva EU, nemůže z hlediska českého ústavního pořádku takové odchýlení přezkoumávat jxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx důvod, dokonce včetně případného omylu. Je však třeba zdůraznit, že v konkrétním případě "slovenských důchodů" se nejedná o klasický případ konfliktx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxakovatelných případů.
73.
Je evidentní, že v otázce soudního posuzování nálezů Ústavního soudu na jedné straně a aktů práva EU na straně druhé hrozxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx
xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxtavní soud, dva autonomní právní systémy. Jestliže v případě běžné
kolize
vnitrostátního práva a práva EU se uplatní aplikační přednost právní úpravx xxx x xxxxxxx
xxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxtí. Zatímco
judikatura
SDEU sice nevylučuje přezkoumatelnost ani takových rozhodnutí, ústavní systémy naprosté většiny států takovou možnost expxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxé odpovědět, že při aplikaci principu odvozené legitimity orgánů EU a charakteru členských států jako pánů zakládacích smluv primárního xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxikovatelnosti ústavních norem v případě jejich
kolize
s jiným právním systémem, šlo by o nelegitimní jednání z pohledu českého ústavního pořádku. V pxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
Kolize
mezi ústavním právem a právem EU v českém provedení je prvním vážným konfliktem v členských státech EU, nicméně nelze zastírat, že by obdobné
laxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx Ústavním soudem a Nejvyšším správním soudem přenesený na úroveň EU, potažmo SDEU.
Související ustanovení ústavního pořádku
xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x x xxxxx xxxx zák. č. 1/1993 Sb., Ústava ČR;
čl. 4 úst. zák. č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky;
euronovexx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxx xxx xMezinárodního trestního soudu), přijatý v Římě 17.7.1998 (č. 84/2009 Sb. m. s.);
SEU;
SFEU;
Smlouva mezi Českou republikou a xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x o jeho přechodu na Českou republiku a Slovenskou republiku, podepsaná 24.11.1999 v Bratislavě xxx xxxxxxx xxx xx xxxx
xxxxxxx xxxx xx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxní předpisy
zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění;
nař. vl. č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x odvětví cukru;
nař. vl. č. 548/2005 Sb., o stanovení některých podmínek provádění opatření společné organizace trhů v odvětví cukru.
Novelizacx
xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xávrhy změn
PS 1998-2002 tisk 208/1999;
PS 2010-2013 tisk 661/2012.
Judikatura
Ústavní soud
Nález Pl. ÚS 29/09 z 3.11.2009 (N 233/55 SbNU 1xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xrincipy demokratického státu a dělby moci, jež navrhovatelé hledají v čl. 1 odst. 1 Ústavy, a jeho možného odstranění cestou zakotvení "vázaného mandáxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxstituty na vnitrostátní úrovni upravit, což ostatně dokazuje praxe jednotlivých členských států v otázkách kontroly jednání vlády v rámci Evropské uxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xx xxnstitution-Building. Kluwer Law International, Haag, 2006). Obdobně jako Ústavní soud nepodmínil ústavnost
ratifikace
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx x x x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xvoje výhrady ohledně jejich absence), nemůže být důvodem rozporu samotné Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem České republiky absence kontrolnícx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxpských společenství Poiares Maduro ve svém stanovisku ze dne 26. března 2009 ve věci Komise vs. Parlament a Rada, C-411/06, dosud nezveřejněné ve Sbírcx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xuď je zajištěná v rámci Rady, kde vychází z evropských národů skrze postoje přijaté jejich příslušnými vládami, pod kontrolou národních parlamentů, nxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxzentace je nepopíratelně
relevantní
měřítko evropské demokracie, ale není jediné. Evropská demokracie rovněž zahrnuje zejména citlivou rovnováhx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxavomoc jako národní parlamenty, a ačkoli by bylo možné obhajovat zvýšení jeho pravomocí, je ponecháno na evropských národech, aby rozhodly samy skrze xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxými normativními postupy a reflektuje rovnováhu mezi národními a evropskými prostředky opravňujícími k výkonu moci na evropské úrovni." Jinými slovxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxá demokracie může existovat pouze uvnitř států, uvnitř svrchovaných subjektů". Princip zastupitelské demokracie je jedním z běžných principů organxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxaci týchž prvků předvídaných ústavním pořádkem České republiky, ani neznamená překročení hranic přenosu pravomocí, daných čl. 10a Ústavy.
Nález xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx x xx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx čl. 10a odst. 1 Ústavy, který umožňuje delegovat jen "některé pravomoci orgánů České republiky". Z toho plyne, že Ústava interpretovaná jako celek je xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxx x xxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxdě článku 10a nelze přenést - jak již bylo uvedeno - takové pravomoci, jejichž přenesením by byl dotčen čl. 1 odst. 1 Ústavy v tom smyslu, že by již nebylo mxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxx xxx xxxavy tedy jasně ukazuje, že existují také určité limity přenosu svrchovanosti, jejichž nedodržením by byl již dotčen jak čl. x xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx
x xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxskytuje zákonodárci velké pole uvážení; zásah Ústavního soudu by tu měl připadat v úvahu jako
ultima ratio
, tedy v situaci, kdy byla míra uvážení jednozxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxunál ve svém rozhodnutí k ústavnosti přistoupení Polska k EU z 11. května 2005 [viz nález K 18/04, OTK ZU (2005) ser. A, nr. 5, pol. 49]. Jak plyne z předchozxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxho ohniska Ústavy podle jejího čl. 9 odst. 2. Jedná se zejména o ochranu základních lidských práv a svobod, tak jak jsou zakotveny v Listině základních pxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx Ústavního soudu České republiky a Evropského soudu pro lidská práva. Již v této souvislosti lze předeslat, že významná však bude zejména aplikace Lisaxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxou individuálních ústavních stížností souvisejících s eventuálními (výjimečnými) excesy unijních orgánů a unijního práva do základních práv a svobxxx x xxx xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxtech, nikoliv je vytrhávat z kontextu působení celé Ústavy; to platí tím spíše, že obecně a namnoze stručně koncipované ústavní texty jsou významově spxxxxx x xxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xe v každém případě zákaz zneužití výkladu, jenž by vedl k odstranění nebo ohrožení základů demokratického právního státu stanovený čl. 9 odst. 3 Ústavyx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxaných hodnot, jež jsou ve své podstatě nedotknutelné a nezměnitelné. Obvyklou metodou, pomáhající potom překlenutí eventuálních sporných míst, je zxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxsp. ústavnímu pořádku jako celku.
Nález Pl. ÚS 50/04 z 8.3.2006 (N 50/40 SbNU 443; 154/2006 Sb.):
Ústavní soud není kompetentní k tomu, aby posuzovax xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx jak bylo v minulosti vyloženo Evropským soudním dvorem (dále jen "ESD"), požívají normy komunitárního práva aplikační přednosti před právními řády čxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx tedy přesvědčen, že ačkoliv příslušná právní úprava je úpravou vnitrostátní, na kterou je třeba vztáhnout kritéria vyplývající z ústavního pořádku Čxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxmu produkovaného mezinárodní organizací, na kterou Česká republika svým vstupem přenesla podle čl. 10a Ústavy některé části státní suverenity. V důxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxním rámcem přezkumu Ústavním soudem zůstávají i po 1.5.2004 normy ústavního pořádku České republiky, nemůže Ústavní soud zcela přehlížet dopad komunxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxvázán na komunitární právo. Jinými slovy, Ústavní soud v této oblasti interpretuje ústavní právo s přihlédnutím k principům plynoucím z práva komunitxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxení umožňující přenos některých pravomocí orgánů České republiky na mezinárodní organizaci nebo instituci, tedy především EU a její orgány. Okamžikxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxomocí vnitrostátních orgánů, které podle primárního práva ES vykonávají orgány ES, na tyto orgány. Jinak řečeno, okamžikem přistoupení České republxxx x xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxlizují orgány ES, se pak omezily pravomoci všech příslušných vnitrostátních orgánů bez ohledu na to, zda se jedná o pravomoci normativní či individuálxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xí vyplývajících pravomocí nadále zůstala Česká republika, jejíž suverenitu konstituuje nadále čl. 1 odst. 1 Ústavy. Podle něho je Česká republika svrxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxe Ústavního soudu projevuje ve dvou rovinách: v rovině formální a v rovině materiální. První z těchto rovin se týká samotných mocenských atributů státnx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xrvat potud, pokud tyto pravomoci jsou orgány ES vykonávány způsobem slučitelným s uchováním základů státní suverenity České republiky a způsobem, jexx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxd by vývoj v ES, resp. EU ohrožoval samotnou podstatu státní svrchovanosti České republiky nebo podstatné náležitosti demokratického právního státux xxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxán Ústavní soud (čl. 83 Ústavy). Řečené platí v dimenzi formální v rámci platné ústavní úpravy. Pokud jde o podstatné náležitosti demokratického právnxxx xxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxhodnutí, svazek 1, nález č. 1; vyhlášen pod č. 14/1994 Sb.) týkajícím se zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu konstatovaxx xx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxším nálezu sp. zn. Pl. ÚS 36/01 (Sbírka rozhodnutí, svazek 26, nález č. 80; vyhlášen pod č. 403/2002 Sb.) Ústavní soud uvedl, že žádnou novelu Ústavy nelxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxtní
rozhodnutí: nález Pl. ÚS 5/12 z 31.1.2012 (N 24/64 SbNU 237); nález IV. ÚS 301/05 z 13.11.2007 (N 190/47 SbNU 465); nález Pl. ÚS 4/06 z 20.3.2007 (N 54/xx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx1 z 30.10.2002 (N 135/28 SbNU 153; 499/2002 Sb.); nález II. ÚS 214/98 z 30.1.2001 (N 21/21 SbNU 183).
Soudní dvůr Evropské unie
Citovaná rozhodnutxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx Parfums Christian Dior proti Evora, C-337/95, 1997 I-6013; rozsudek z 6.10.1982, CILFIT, 283/81; rozsudek z 27.3.1963, Da Costa, 28-30/62; rozsudek x xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx x xxx xxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxní organizaci)
K čl. 10b
1.
Po vstupu ČR do EU došlo k přenosu některých vnitrostátních pravomocí na evropskou úroveň, mimo jiné i v oblasti zákonodxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxslostí a současně vnitřní strukturovaností, neboť se opírá o hierarchii norem, která zaručuje jeho sourodost. Odrazem charakteru unijního práva je pxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxím právem, pro členské státy závazná. Povinnost členských států EU dodržovat závazky pro ně vyplývající ze zakládacích smluv EU lze dovodit ze zásady lxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx
x xxxxx xxx xxxxxxxx x xx xídeňské úmluvy o smluvním právu.
2.
Přenesením části právotvorných pravomocí na orgány EU došlo k oslabení pozice Parlamentu jako představitele xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxní právotvorných pravomocí vnitrostátních parlamentů bylo v zájmu zajištění legitimity rozhodovacích procesů na úrovni EU "kompenzováno" zvýšenýxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxající z přenesení výkonu některých vnitrostátních pravomocí na evropskou úroveň přitom nyní představuje nejvýraznější složku zahraničněpolitickxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx (od představení návrhu legislativního aktu do jeho formálního schválení) a mají povahu informační a kontrolní.
3.
Pravomoci, jež byly vnitrostáxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx. pak SEU a SFEU, a ty, které jsou jim přiznány vnitrostátním právem.
4.
Postavení Evropského parlamentu a rovněž vnitrostátních parlamentů bylo vxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx na hlasy volající po řešení demokratického deficitu.
5.
Role vnitrostátních parlamentů se opírá o čl. 5 SEU, dle kterého "vnitrostátní parlamentx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx x x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xnii a Protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality připojeným ke Smlouvám.
6.
Úloha vnitrostátních parlamentů je po vstupu Lisxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxr v EU vyvinout tlak na Evropskou komisi, aby předložený návrh znovu přezkoumala. Podle čl. 3 Protokolu č. 1 mohou vnitrostátní parlamenty zaslat odůvoxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxolu č. 1 stanoví "ochrannou" lhůtu osmi týdnů mezi zasláním návrhu legislativního aktu a okamžikem, kdy je návrh zařazen na pořad jednání Rady ke svému pxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxko. Každý stát má dva hlasy (v případě dvoukomorových parlamentů má každá z komor jeden hlas).
7.
Systém tzv. žluté karty se aktivuje, pokud odůvodnxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxumán a rozhodnutí o jeho dalším osudu (zachování návrhu, jeho změna či stažení) musí být odůvodněno.
8.
Systém tzv. oranžové karty se aktivuje, pokxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xeho dalším osudu (zachování návrhu, jeho změna či stažení) musí být odůvodněno. Pokud je rozhodnuto o jeho zachování, musí být v odůvodněném stanoviskx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxmu parlamentu k rozhodnutí o tom, zda se v legislativním postupu bude pokračovat. V případě přijetí návrhu legislativního aktu, u kterého byl shledán rxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xnitrostátnímu parlamentu obrátit se na Soudní dvůr EU včleněn lisabonskými novelami jednacích řádů Poslanecké sněmovny a Senátu. V jednacích řádech xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx je použit v případě rozhodování Evropské rady o použití řádného legislativního postupu nebo rozhodování kvalifikovanou většinou místo jednomyslnoxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxé karty mají vnitrostátní parlamenty šest měsíců na vyslovení případného nesouhlasu s navrženým rozhodnutím. Nesouhlas jakéhokoliv vnitrostátníhx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xarlamentům je na unijní úrovni upraveno Protokolem č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, kde jsou stanoveny povinnosti unijních insxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxentu jeho návrhy legislativních aktů. Dále jsou vnitrostátním parlamentům přímo předávány např. pořady jednání a výsledky zasedání Rady EU. Vnitrosxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxací a osvědčených postupů.
11.
Základ informační a kontrolní pravomoci na vnitrostátní úrovni představuje čl. 10b. Článek 10b a související čl. xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx spojených s přípravou a projednáváním aktů souvisejících s právními závazky ČR. Nepůjde tedy jen o návrhy legislativních aktů, i když těm bude ze stranx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx o postupu při zasílání návrhů legislativních aktů ES/EU a materiálů Evropské komise Poslanecké sněmovně a Senátu a ve Statutu Výboru pro EU.
12.
Poxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxátu je to Výbor pro záležitosti EU a pro dokumenty týkající se společné zahraniční a bezpečnostní politiky Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnoxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x x x xxx xxxx xx xxxxxxxxxx povinnost vlády vůči Parlamentu; b) kontrolní pravomoc komor Parlamentu.
K odst. 1
13.
Vláda je povinna předkládat komorám dokumenty EU (Rady EUxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxivních aktů EU. Technicky je předkládání dokumentů EU řešeno připojením komor na informační systém EU Extranet ČR.
14.
Dokumenty ze systému EU Extxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxování gescí k návrhům legislativních aktů a k jiným dokumentům Evropské unie, které mu jsou předávány systémem EU Extranet. Evidence přidělených gescx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx x
xxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxi Parlamentního institutu a Kanceláře Senátu, a komory Parlamentu jsou tak informovány o přidělených gescích.
15.
Vláda bez vyžádání připojuje sxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxkumentu (ministerstvo, jiný ústřední orgán státní správy nebo jiný orgán státní správy) a do databáze ISAP č. 1C je povinen jej vložit nejpozději do 10 pxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx
xxx
xxxxx xxx xxxopské záležitosti nebo Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost může vládu vyzvat k předložení stanoviska i k jiným dokumentům. V takovém případx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xx x xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxacování stanoviska 14 pracovních dnů v případě, že stanovisko bylo vyžádáno Poslaneckou sněmovnou, a 14 kalendářních dnů v případě vyžádání Senátem. x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxstní politiky. Pak musí být taková informace poskytnuta bez zbytečného odkladu po doručení žádosti. Kromě výše uvedených případů může gestor stanovixxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xx xxxxxxxí či z vlastní iniciativy gestora.
17.
V případě Senátu jsou tyto povinnosti doplněny povinností předložit, z vlastní iniciativy nebo na základě žxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx jejich projednávání.
18.
Na pomezí informační povinnosti vlády a kontrolní pravomoci komor je povinnost člena vlády dostavit se na jednání Výborx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxdnávané v Radě a případně doplnit vysvětlení k dokumentům EU, pokud k tomu byla vláda vyzvána usnesením výboru. Podle § 109b odst. 2 zák. o JŘPS je Výboru xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxi, obranu a bezpečnost o návrhu legislativního aktu nebo o návrhu rozhodnutí společné bezpečnostní a zahraniční politiky účastní mimo jiné zástupce vxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxi, obranu a bezpečnost se mohou účastnit rovněž poslanci Evropského parlamentu zvolení v ČR s hlasem poradním.
19.
Specificky v případě Senátu jehx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxdou - zpráva o vývoji EU v uplynulém období a jejím dalším rozvoji, kterou předkládá Úřad vlády - sekce pro evropské záležitosti, a zpráva o přejímání závxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxh Evropské rady, jednak předem o pořadu jednání, jednak následně o výsledcích jednání a o změnách smluv, na kterých je založena EU.
K odst. 2
20.
V prxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxednictvím databáze ISAP č. 1C. Dokumenty jsou příslušným výborem projednány. Výbor pro evropské záležitosti má povinnost projednat návrh aktu či jinxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxdná. V případě projednávání návrhu závazného opatření orgánů EU v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky v Senátu lhůta stanovena není.
xxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxože jeho usnesení se považuje za usnesení Poslanecké sněmovny, není-li usnesení zařazeno na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Výbor pro evropské zálxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxí evropských záležitostí" (Syllová). Na rozdíl od Poslanecké sněmovny má vyjádření Senátu k evropským záležitostem v zásadě podobu usnesení pléna Sexxxxx
xxx
xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxkumentů dojde k zařazení jednání o návrhu na pořad schůze Sněmovny jen ojediněle. Usnesení výborů i komor, která přijaly k dokumentům EU, jsou vládě posxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxí do databáze ISAP č. 1C prostřednictvím automatizovaného e-mailu.
23.
Pokud jde o míru závaznosti vyjádření parlamentu, tzn. do jaké míry je vládx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxu vlády a jejího postupu při vyjednávání konečné verze dokumentu EU v Radě a na Evropské radě. Jedná se např. o parlament Finska, Dánska, Lotyšska, jejicxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxmo postoupené vládou. Usnesení v takových případech má pro vládu pouze nezávazný charakter. V případě ČR se odst. 2 přímo o míře závaznosti vyjádření koxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxutím na úrovni Evropské unie vládu v zásadě nezavazuje k určitému hlasování v Radě, má formu politického doporučení nebo věcné analýzy. Zatímco v § 109a xxxxx x xxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx zákon o JŘS obdobnou povinnost neobsahuje. V této souvislosti je třeba podotknout, že podle interních dokumentů vlády by měl gestor obdržené stanovixxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxx
xisabonskou novelou jednacích řádů obou komor byl zaveden institut tzv. vázaného mandátu v taxativně xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxmentu a bez předchozího souhlasu obou komor nelze za ČR vyslovit při hlasování v Radě souhlas. Právo vetovat souhlas vlády má každá komora zvlášť. Předcxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxdace či návrh nařízení Rady o výkonu práva na kolektivní akci v rámci svobody usazování a volného pohybu služeb. Jako neproblematičtější se z hlediska pxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxání takových právních aktů, které ovlivňují dělbu kompetencí mezi EU a členské státy a jejichž přijetí se zakládacími smlouvami výslovně předpokládáx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxtření nezbytná pro fungování vnitřního trhu. Jako příklad by mohl sloužit návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (EHS, Euratom) č. 354/83 o otevřxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxní předchozího souhlasu trvá i v těchto případech v souladu se současnou úpravou v jednacích řádech obou komor, která nepřipouští výjimku pro předpisy xxxxxxxxxxxx xxx xxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxí nominace do stanovených funkcí (např. evropský komisař, soudce Soudního dvora EU) dříve, než o nich vláda přijme konečné rozhodnutí.
27.
V § 109b xxxxx x xxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxnovisko při svém jednání v Radě, dokud nebude dokončen výše uvedený postup v Poslanecké sněmovně. V praxi se na jednání Rady pravidelně uplatňuje tato nxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxé případy. Parlamentní výhrada je upravena i v zák. o JŘS, konkrétně v § 119d odst. 2 ("Zahájení projednávání návrhu legislativního aktu je překážkou úxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx x xrotokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v EU.
28.
Další pravomocí, která je kombinací informační povinnosti vlády a kontrolní pravomoci kxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xedoucí ústředních a dalších orgánů veřejné správy povinni poskytnout pověřenému zástupci veškerou součinnost nezbytnou pro postup v řízení o uvedenx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxe § 119p odst. 3 zák. o JŘPS je věcně příslušný člen vlády pozván k projednání návrhu xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxytnout vládní zmocněnec pro zastupování ČR před Soudním dvorem EU.
K odst. 3
29.
Uvedené ustanovení předpokládá, že tzv. stykový zákon o zásadách xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx názory a postoje obou komor, aniž by muselo v každé z nich probíhat separátní projednání dané věci. Lze ovšem říci, že toto ustanovení zůstane nenaplněnx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xy kontroloval vládu a vykonával na místo Parlamentu některé pravomoci, které mu byly svěřeny Lisabonskou smlouvou. Nicméně je třeba konstatovat, že pxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxxi neprojevuje nikterak deficitně a řada problémů mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem byla v minulosti vyřešena a dnes již je jejich styk upraven ústavxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxouvy
SEU;
SFEU;
Vídeňská úmluva o smluvním právu, přijatá ve Vídni 23.5.1969 (č. 15/1988 Sb.).
Související zákony a jinx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxnecké sněmovně Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky schválená usnesením vlády č. 680 ze dne 6.6.2006;
jednací řád vlády;
xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxx. ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava ČR (účinnost xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx
xxxxld, R. Spolkový ústavní soud a právo Evropských společenství.
Acta
Universitatis Carolinae Iuridica, 1995, č. 4.
Azud, J. K otázke vplyvu vstupu Sx xx xx xx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx Suchánek, R.; Šimíček, V.; Vyhnánek, L. Ústava České republiky. Komentář. Praha: Linde, 2010.
Balaš, V. Co přinesla "euronovela" Ústavy ČR. Parlaxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx
Blahož, J. Soudní kontrola ústavnosti - srovnávací pohled. Praha:
Codex
, 2001.
Blahož, J.; Balaš, V.; Klíma, K. Srovnávací ústavní právo. Praha: xxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx x.; Gillis, M. Předběžná otázka v komunitárním právu. Praha: Linde, 2005.
Boguszak, J. K výkladu a konsekvencím čl. 10 Ústavy České republiky.
Acta
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xed.) Ústavný poriadok Európskej únie a jeho vplyv na ústavu a zákony členských štátov. Bratislava: Univerzita Komenského, 2007.
Čepelka, Č. Právo xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx, 2005.
Di Fabio, U. Richtlinienkonformität als ranghöchtens Normauslegung? Überlegungen zum Einfluss des indirekten Gemeinschaftsrechts auf xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxv des öffentlichen Rechts, 1953-1954, č. 79.
Filip, J. Desátá novelizace zákona o Ústavním soudu ČR aneb česká a evropská ústavní stížnost. Právní zxxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxsabonské smlouvě z pohledu ústavního práva. Časopis pro právní vědu a praxi, 2008, č. 4.
Filip, J. Parlament ČR schválil návrh euronovely Ústavy ČR. xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxis pro právní vědu a praxi, 2008, č. 1.
Filip, J. Senátní návrh na zahájení řízení a nález k Lisabonské smlouvě: Procesní aspekty. In Filip, J. Zapomenxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx Zákon o Ústavním soudu. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2007.
Gerloch, A. Zamyšlení nad implementací Římského statutu do českého ústavního pořádku. Ix xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xintr, J.; Tryzna, J.; Maršálek, P.; Beran, K. Teorie a praxe tvorby práva. Praha: ASPI, 2008.
Gerloch, A.; Wintr, J. (eds.) Lisabonská smlouva a ústaxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxné varianty a zvolené základní východisko obsahového přezkumu smlouvy. In Gerloch, A.;
Wintr, J. (eds.) Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Pxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxs.) Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.
Holländer, P. Materiální ohnisko Ústavy a diskrece ústavodárce. Právník, 20xxx xx xx
xxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxeš Čeněk, 2009.
Hufeld, U. Česká ústavní úprava vztahu k Evropské unii. Podklady a nález k evropskému zatýkacímu rozkazu. Časopis pro právní vědu a pxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx č. 6.
Jílek, D. Mezinárodněprávní pohled na ustanovení článku 10 Ústavy České republiky. Časopis pro právní vědu a praxi, 1993, č. 1.
Jirásková, xx xxxx xxxxxxxxxx xx x
xxxxxxxxxxx
xxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxx xleš Čeněk, 2009.
Kněžínek, J. Několik poznámek k řízení o souladu mezinárodních smluv s ústavním pořádkem ve světle nálezu Ústavního soudu k Lisaboxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, na příkladu Úmluvy o silničním provozu (Ženeva 1949) a Úmluvy o silničním provozu (Vídeň 1968). Práxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx republiky v praxi. 15 let platnosti základního zákona. Praha: Leges, 2009.
Komárek, J. "Velký hybatel" - Evropský soudní dvůr a hledání vnitřního sxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx. In Gerloch, A.; Wintr, J. (eds.). Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.
Král, R. Nařízení ES. Právník, 2002, č. 7.
Krxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xx x xxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxx xx
xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxinárodního a komunitárního práva. Soudní rozhledy, 2004, č. 1.
Kühn, Z. Ještě jednou k ústavnímu základu působení komunitárního práva v českém práxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xnitrostátním právu. Právník, 2004, č. 5.
Kühn, Z.; Kysela, J. Na základě čeho bude působit komunitární právo v českém právním řádu? Právní rozhledyx xxxxx xx xx
xxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xxx xxxxxvá, L. "Lisabonská smlouva" a předběžná kontrola ústavnosti mezinárodních smluv. Právník, 2008, č. 5.
Kysela, J. Lisabonská smlouva v kontextu přxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxavního soudu. In Gerloch, A., Wintr, J. (eds.) Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.
Kysela, J.; Kühn, Z. Aplikace mezinxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxním trestním soudu, Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu, 2007.
Malenovský, J. Euronovela Ústavy. "Ústavní inženýrství" ústavodárce nebo Ústxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xztahů českého, komunitárního a mezinárodního práva. Právní rozhledy, 2006, č. 21.
Malenovský, J. K řízení o ratifikaci Smlouvy o Ústavě pro Evropu xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxmům, zvláště k právu českému. Brno: Doplněk, 2008.
Malenovský, J. Mezinárodní smlouvy podle čl. 10a Ústavy ČR. Právník, 2003, č. 9.
Malenovský, xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xR neumějí plavat v moři: k případu svérázné recepce mezinárodní smlouvy. Právní rozhledy, 2008, č. 18.
Malenovský, J. Tápání v bludišti vztahů mezixxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx soud České republiky a mezinárodní právo. Právník, 2000, č. 2.
Malenovský, J. Znovu k navrhované ratifikaci Římského statutu Českou republikou. Pxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxa a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.
Mikule, V. Vnitrostátní platnost mezinárodních smluv, na které se nevztahuje čl. 10 Ústavy.
Acta
Uxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxj, 2004, č. 9.
Mlsna, P. Novela zák. č. 309/1999 Sb. z pohledu práva ES/EU. Právní zpravodaj, 2005, č. 10.
Mlsna, P. Prozařování evropského práva dx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxnských štátov. Bratislava: Univerzita Komenského, 2007.
Mlsna, P. První krok ÚS k vyjasnění vztahu českého ústavního práva a komunitárního právax xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxiky. Brno: Masarykova univerzita, 2008.
Mlsna, P. Vztah ústavního a evropského práva ve Spolkové republice Německo s přihlédnutím k Lisabonskému xxxxxxx
xxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx x.; Kněžínek, J. Mezinárodní smlouvy v českém právu. Praha: Linde, 2009.
Ondřejková, J. Princip přednosti evropského práva v teorii a soudní praxi. xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx) Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.
Pavlíček, V. Některé otázky vztahu mezinárodního a vnitrostátního práva se zřexxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx
xxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxzenoprávních a vztahu k ústavnímu zákonu č. 395/2001 Sb. In Dančák, B.; Šimíček, D. (eds.) Deset let Listiny základních práv a svobod v právním řádu ČR a Sxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxá integrace. Praha: Vodnář, 1999.
Pavlíček, V.; Hřebejk, J. Ústava a ústavní řád České republiky. Komentář. Díl I. Praha: Linde, 1998.
Pejchaloxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxx xx xxxxx xxx Vertrag von Lissabon Reform der EU ohne Verfassung? Baden-Baden: Nomos Verlag, 2008.
Pítrová, L. a kol. Když se řekne Lisabonská smlouva... Perspexxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xanua reserata? Právník, 2005, č. 7.
Rychetský, P. Teze k přezkumu Lisabonské smlouvy. In Gerloch, A.; Wintr, J. (eds.) Lisabonská smlouva a ústavní xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx; Vorel, J.; Křovák, R.; Schenk, A. Československý prezident republiky. Praha: Orbis, 1934.
Suchánek, xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx x xxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx x. K aktuálním problémům smíšených vnějších smluv EU. Právník, 2009, č. 2.
Svoboda, P. Vnitrostátní účinky vnějších smluv EU.
Acta
Universitatis Cxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
Syllová, J. K "nadřazenosti" budoucího ústavního evropského práva. Právní rozhledy, 2003, č. 9, příloha Evropské právo..
Syllová, J. Parlamexxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxm. Praha: Linde, 2004.
Syllová, J.; Kolář, P.; Kysela, J.; Georgijev, J.; Pecháček Š. Parlament České republiky. Praha: Linde, 2008.
Syllová, Jxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xU. In Gerloch, A.; Wintr, J. (eds.) Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.
Šťastný, V. Prezident republiky a sjednávání a
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxurma, P. Mezinárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního práva. Praha: Karolinum, 2000.
Šuchman, J. Evropská
agenda
v Parlamentu xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx unie. Praha: ASPI, 2007.
Tichý, J.; Arnold, R.; Svoboda, P.; Zemánek, J.; Král, R. Evropské právo. Praha: C. H. Beck, 1999.
Tomášek, M. Mechanismx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxace národního práva právem unijním.
Acta
Universitatis Carolinae Iuridica, 2011, č. 1.
Týč, V. Aplikace mezinárodních smluv ve vnitrostátním prxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxo práva.
Acta
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxstál, M.; Langášek, T.; Pospíšil, I. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: ASPI, 2007.
Whelanová, M. Implementace práva Evropské unie do českxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxr, J. Evropská unie a pluralita legitimit. In Gerloch, A.;
Wintr, J. (eds.) Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.
Winxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xx xx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxropské unie v "lisabonském" nálezu Ústavního soudu. In Gerloch, A.; Wintr, J. (eds.) Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xx xx
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxopské unie v České republice.
Acta
Universitatis Carolinae Iuridica, 2004, č. 1-2.
Zoubek, V. Problém nové dimenze státní suverenity v integračnxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxlá, M. Kontrola vlády Poslaneckou sněmovnou v procesu integrace České republiky do Evropské unie. Právník, 2004, č. 7.
(Nedělitelnoxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xnaků státu. Jen na státním území se může nacházet státní obyvatelstvo a může na něm být realizována státní moc, není-li to mezinárodními smlouvami umožxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xntarktida). Vůči státnímu území si stát počíná jako suverén, vykonává svoji svrchovanost jako výraz své nejvyšší nezávislé moci, nad níž již žádná jinx xxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xstoupila (vyjma hranic se Slovenskem) do hranic po České a Slovenské Federativní Republice. Podle čl. 112 odst. 1 Ústavy se "ústavní zákony Národního xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxanice České republiky" považují za součást ústavního pořádku. Současná rozloha území České republiky činí cca 78 866 km2.
3.
Nedílnost státního úxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xenachází žádná cizí enkláva (jiný státní útvar), jako je tomu v případě Itálie (Vatikán, San Marino) či Jihoafrické republiky (Lesotho), nebo sama nemx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxti státního území však není na překážku vnitřnímu členění státu pro účely územněsprávní, jako jsou kraje, obce, okresy, vojenské újezdy.
4.
Podle xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxém povrchu, tak svislým směrem ve vzdušném prostoru i pod zemským povrchem, v nadzemních i podzemních stavbách a zařízeních. Státní hranice jsou stanoxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxh hranic v terénu." Nejedná se tedy jen o plochu (povrch krajiny), na které se stát rozpíná, nýbrž jde i o vzdušný prostor sahající až ke kosmickému prostoxx xxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxivněna možnostmi technického vývoje, přičemž v praxi je tvořena nejnižšími oběžnými drahami, na nichž jsou umístěna kosmická tělesa (výška cca 100 až xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxská dohoda o mezinárodní civilní dopravě z roku 1944.
5.
Státní hranice tvoří sousedství s Německem v délce cca 810,3 km, s Polskem v délce cca 761,8 kxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xx x xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxx
xx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xlesl poté, co se Česká republika připojila k tzv. Schengenské smlouvě (smlouvě o postupném rušení kontrol na společných hranicích), jež je součástí prxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxd, která kotvila na řece Mosele u Schengenu. Po vstupu smlouvy v účinnost byly v roce 1995 zrušeny kontroly na vnitřních hranicích účastnických států. Zxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxrodních letišť). Harmonizována byla společná pravidla týkající se víz, práva na azyl a kontrol na vnějších hranicích. Pro naplnění požadavků vnitřní xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxy byl Schengenský informační systém (SIS) jako sofistikované databáze sloužící příslušným orgánům k výměně údajů o určitých kategoriích lidí a věcí, xxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xnie. Itálie podepsala dohody dne 27.11.1990, Španělsko a Portugalsko se přidaly dne 25.6.1991, Řecko následovalo dne 6.11.1992, potom Rakousko dne 2xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxipojily dne 21.12.2007 a zapojená země Švýcarsko dne 12.12.2008. Bulharsko, Kypr a Rumunsko ještě nejsou plnoprávnými členy schengenského prostorux xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx hranicích. Dánsko, Finsko, Švédsko, Island, Norsko, Švýcarsko, Spojené království a Irsko se účastní schengenského systému v omezené míře.
7.
Kx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxh článků Ústavy, nemohl by ani on dosáhnout situace, aby v jeho důsledku přestalo být území České republiky jednotným a nedílným celkem. Ke změnám státnxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxoto musí se sjednanou mezinárodní smlouvou o změně státních hranic vyjádřit souhlas postupem podle čl. 49 ve spojení s čl. 39 odst. 2 Ústavy a dále přijxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxjakého územního samosprávného celku (obce) a vyššího územního samosprávného celku (kraje); je však výrazem suverenity státu a odvozenosti subjektixxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxci tzv. preventivního přezkumu i mezinárodní smlouvu tohoto druhu (čl. 87 odst. 2 Ústavy); protože je však změna státních hranic jednáním ryze politicxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxm představit především z důvodů rozporu s právě komentovaným článkem anebo s některým ze základních lidských práv a svobod; takovému postupu není na přxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxrně
- prvotní okupací (např. objevením zámořských území), přírůstkem území - ať již přirozeně (akcesí; ukládáním sedimentů v deltách řek), nebo umělx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xři úpravě státních hranic, převodem větší části státního území (kupř. postoupení Podkarpatské Rusi - Zakarpatské Ukrajiny Československem) či na záxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxrodů z r. 1923 o hranici v šalgótarjánském úseku), referenda (v cizině kupř. připojení Sárska k Německé říši v r. 1935 a Spolkové republice Německo v r. 19xxxx
xxxxx
xx xxxxxxxxx
xx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxnic. Zatímco prvý upravuje především otázku působnosti a pravomoci Ministerstva vnitra jakožto příslušného ústředního orgánu státní správy ve věci xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxcemi navazuje i trestní zákoník.
10.
Z hlediska historického byla územní podoba právních předchůdců České republiky právně založena sérií mírovxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx.1919 a s Maďarskem podepsanou v Trianonu 4.6.1920. Úpravy československých státních hranic probíhaly až do roku 1924 a udržení státních hranic se alexxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxho Slezska a území bývalých Horních Uher. Bez výhrad bylo k Republice československé připojeno Hlučínsko, Valticko (tzv. Moravskodyjský trojúhelníxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxublikového ústavního soudu (nález Úst 2). Těšínsko a na Slovensku severní hranice s Polskem v oblasti Spiše a Oravy se staly předmětem dalších jednání (xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx Podle něj vedla státní hranice po řece Olse, východní část Těšínska včetně většiny města Těšína připadla Polsku, západní část s menší částí města, nyní xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxsko-maďarská hranice musela být určena zcela nově, neboť neexistoval historický vzor. Stalo se tak zmíněnou trianonskou mírovou smlouvou. Českosloxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxrodek dnešního raritního stavu, kdy je Bratislava jediným hlavním městem na světě, jež bezprostředně sousedí se dvěma cizími státy. Československo nxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxstech Slovenska téměř půlmiliónová maďarská menšina. Na základě saintgermainské mírové smlouvy připadla Československu dnešní Zakarpatská Ukrajxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx politických představitelů rusínského obyvatelstva z USA i Podkarpatské Rusi, které se definitivně vyslovily v květnu roku 1919 pro připojení k Českoxxxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxx1938 pohraniční území, tzv. sudetské oblasti, o rozloze cca 28 000 km2. Během listopadu 1938 postoupilo Polsku asi dvě třetiny Těšínska a menší území na xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xostavení polské a maďarské menšiny v Československu". Na základě arbitrážního rozhodnutí ministrů zahraničí Německa Joachima von Ribbentropa a Itáxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx nacistickému Německu. Podle protokolu o vídeňské arbitráži, podepsaného zástupci Německa, Itálie, Maďarského království a Československa, muselx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxadě Trianonské smlouvy, a také jihozápadní část Podkarpatské Rusi (celkem 11 927 km2 s více než milionem maďarských obyvatel). Rozsah postoupených úzxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxniku Československa na podzim roku 1918 a usilujících o připojení k Rakousku. Rozloha všech postoupených území činila celkem asi 29% z původní rozlohy xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxx
xxx
xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x5.3.1939 a zřízením protektorátu Čechy a Morava o den později, bylo Československo definitivně zlikvidováno. Německé okupaci předcházelo odtržení xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x obnovení státního území Československa v předmnichovských hranicích, avšak bez Podkarpatské Rusi, neboť ta se na základě mezistátní smlouvy se Sověxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx1992, kdy došlo k rozdělení ČSFR (resp. vystoupení účastnických států z federace) a vznikla Česká republika a Slovenská republika. Svým územním rozsaxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxxející ustanovení ústavního pořádku
čl. 1 a 5 úst. zák. č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně úst. zák. České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky;
úst. zák. č. 76/2004 Sb., o xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxx/2012 Sb., o změnách státních hranic s Rakouskou republikou;
úst. zák. č. 102/1930 Sb. z. a n., o úpravě státních hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx x xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxý zákon č. 2/1946 Sb., o Zakarpatskej Ukrajine a úprave štátnych hraníc so Svazom sovietskych socialistických republík;
úst. zák. č. 62/1958 Sb., o koxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
úst. zák. č. 66/1974 Sb., o změnách státních hranic s Rakouskou republikou;
úst. zák. č. 143/1975 Sb., o změnách státních hranic s Polskou lidovou repuxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxx982 Sb., o změnách státních hranic s Německou demokratickou republikou;
úst. zák. č. 43/1988 Sb., o souhlasu ke změnám hranic České socialistické repxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx tocích s Polskou lidovou republikou.
Související mezinárodní smlouvy
Mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Německem a Protoxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx x xxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxint-Germain-en-Leye dne 10.9.1919 (č. 507/1921 Sb. z. a n.);
Mírová xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx x xxxx
xxxxxx xxxxxxx xezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Maďarskem, podepsaná v Trianonu dne 4.6.1920 (č. 102/1922 Sb. z. a n.);
Rozhodnutí konference velvyslanců o Těxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxlovenské hranice a některých souvislých otázkách, podepsaná 10.3.1921 v Praze (č. 288/1922 Sb.);
Rozhodnutí konference velvyslanců z r. 1922, jímž xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxe československo-polská delimitační komise delimitací hranic ČSR a Polska;
Smlouva mezi republikou Československou a Německou říší o úpravě pohraxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx x xxxx
Smlouva mezi republikou Československou a republikou Rakouskem o úpravě právních poměrů na státní hranici (Hraniční statut), podepsaná v Praze dne 1xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxu československo-německé hranice, podepsaná v Berlíně dne 31.1.1930 (č. 218/1933 Sb. z. a n.);
Smlouva mezi republikou Československou a Německou Řxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx x xx);
Smluva medzi Československou republikou a Svazom sovietskych socialistických republík o Zakarpatskej Ukrajine, podepsaná v Moskvě dne 29.6.19xx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxi dne 10.2.1947 (č. 207/1947 Sb.);
Mírová smlouva s Rumunskem, podepsaná v Paříži dne 10.2.1947 (č. 209/1947 Sb.);
Smlouva mezi Československou repxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxovenskou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právních vztazích na československo-polských státních hranicích, o spolupráci x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxých socialistických republik o režimu na československo-sovětských státních hranicích, spolupráci a vzájemné pomoci v hraničních otázkách, podepxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxdni dne 21.12.1973 (č. 95/1975 Sb.), ve znění změn č. 83/2004 Sb. m. s. a č. 96/2012 Sb. m. s.;
Smlouva mezi Československou socialistickou republikou x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxnajci, podepsaná ve Varšavě dne 25.3.1975 (č. 28/1976 Sb.);
Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou repuxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxlouva mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o společných státních hranicích, podepsaná v Praze dne 3xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxou republikou a Spolkovou republikou Německo o úpravě spolupráce na státních hranicích, 6. 11., 4. 12. a 11.12.1981 (č. 33/1982 Sb.);
Smlouva mezi Česxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxšení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsaná ve Varšavě dne 10.12.1986 (č. 126/1989 Sb.);
Smlouvx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xx.2.1992 (č. 521/1992 Sb.);
Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o generálním vymezení společných státních hranic, podepsaná v Prxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxanicích, podepsaná v Praze dne 29.10.1992 (č. 234/1993 Sb. ve znění změn č. 205/1998 Sb.);
Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Němxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxečných státních hranicích, podepsaná v Praze dne 17.1.1995 (č. 181/1996 Sb.);
Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společných sxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxx xxx xx xxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxu republikou a Polskou republikou o spolupráci v hraničních otázkách, podepsaná v Praze dne 25.5.1999 (č. 96/2002 xxx xx xxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxaze dne 3.6.1999 (č. 37/2002 Sb. m. s.);
Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o změně průběhu společných státních hranic v prxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxné právní předpisy
Zák. č. 36/1960 Sb., o územním členění státu;
zák. č. 312/2001 Sb., o státních hranicích a o změně zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcíxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xranic);
zák. č. 70/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti se vstupem České republiky do schengenského prostoru
Judikatura
Ústxxxx xxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxmu soudu ve věci týkající se mezinárodní smlouvy, a to i kdyby porušovala práva stěžovatelů dle čl. 14 odst. 4 věta druhá, čl. 10 odst. 2 a čl. 11 Listiny záxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxx x xxx x xxxxxxxxx xx x x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxhy mezinárodních smluv k jejich schválení Parlamentu dle čl. 41 odst. 2 Ústavy v návaznosti na čl. 11 Ústavy, ani do pravomoci je sjednávat dle čl. 63 odsxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxx
xxxxxantní
rozhodnutí: nález Ústavního soudu ČSR Úst 2 (čj. Úst 120/22-2/10) ze 7.11.1922, přetištěn in Langášek, 2011, s. 261-268.
Literatura
xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx3, č. 5.
Bělina, P. a kol. Dějiny zemí Koruny české. Díl II. 9. vyd. Litomyšl: Paseka, 2003.
Čechurová, J.; Šlehofer, L. a kol. Ústava 1920: vyvrchoxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxa
, 2003.
Filip, J. Ústavní právo. Díl I. 4. vyd. Brno: Doplněk, 2003.
Filip, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. Brno: Masarykova univxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx02.
Gronský, J. Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa. Díl I., II. Praha: Karolinum, 2005, 2006.
Hendrych D. a kol. Správní pxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxské správní právo. Praha: Melantrich, 1937.
Kalousek, V. Státní území. In Slovník veřejného práva československého. Svazek IV. Brno: Polygrafiax xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx republiky a jeho osudy v letech 1920-1948. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011.
Malý, K. a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 4. vyd. Prahxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxx In Gerloch, A. (ed.) Teoretické problémy práva na prahu 21. století. Pocta k 75. narozeninám prof. JUDr. Jiřího Boguszaka,
DrSc.
Praha: Karolinum, 20xxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x x001, s. 460.
Netík, J. Hranice státní. In Slovník veřejného práva československého. Svazek I. Brno: Polygrafia, 1928, s. 795-814.
Pánek, J.; Tůxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xol. Ústava a ústavní řád. Díl II. Praha: Linde, 1999.
Pavlíček, V. a kol. Ústavní právo a státověda. Díl I. Praha: Linde, 1998.
Pavlíček, V. a kol. Úxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx V.; Hřebejk, J.; Knapp, V.; Kostečka, J.; Sovák, Z. Ústava a ústavní řád České republiky. Díl II. 2. vyd. Praha: Linde, 1999.
Pražák, J. Rakouské právx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxlas zemí Koruny české. 1. vyd. Praha: Aleš Skřivan ml., 2002.
Schelle, K. a kol. Počátky moderního státu a práva: vybrané problémy. 1. vyd. Praha: Eurxxxx
xxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 949.
Sovinský, J. Státní hranice Československé a České republiky. Praha: Všehrd, 2005.
Vedral, J. Potřebxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx 2010.
Weyr, F. Československé právo správní. Část obecná. Brno: Právník, 1922.
Weyr, F. Československé právo ústavní. Praha: Melantrich, 193xx
xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx
xxxxxní občanství)
K čl. 12
1.
Komentovaný článek předpokládá především xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxkonné úpravy změny státoobčanského statusu, která nemůže být v základních parametrech upravena jinak než zákonem. Ve druhém odstavci tohoto článku sx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxje obsah nebo pojem státního občanství. Ten ostatně není právně definován v žádném předpise. Definuje jej pouze teorie a naplňuje jej obsah právního řáxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxá na některých místech svého textu pojem "občan", kdežto na jiných místech pojem "občan České republiky". Listina naopak používá pouze pojem občan a vx xxxx xxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx označení federace dosadit Českou republiku). Ostatní zákony se pak drží třetího způsobu použití tohoto pojmu, jenž se objevuje i v čl. 12 odst. 1 Ústavyx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxává určitá práva ve srovnání s jinými osobami, které nejsou občany, popřípadě vztahuje k občanům počátky legitimačních mechanizmů státnosti. Zde je txxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxlitativní (změna režimu), nebo kvantitativní (změna územní povahy).
4.
Tento závěr platí pro všechny historické milníky 20. století, počínaje rxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxx xxxx x konče rozpadem československé federace. Obecně lze konstatovat, že proměny vnímání občanství vypovídají o politickém charakteru a souvislostech zxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx v roce 1989, které vyústily v přijetí Listiny, platí, že vypovídací hodnotu má především čl. 42 a odst. 2 a 3 Listiny: (2) Cizinci požívají v České a Slovexxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxpisy používají pojmu "občan", rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství.
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx definic, z teoretických definic i z kontextu mezinárodního práva. Je nepochybnou realitou, že všechny státy světa (v konvenčním xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxtovědeckou notorietou.
6.
Historicky vzato se právní vztah (nebo
status
) občanství vyvinul jednak z poddanství a jednak z institutu inkolátu. Fuxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxzev od emancipované a privilegované vrstvy podaných, kteří nebyli nevolníky (obyvatelé měst), a při formování moderního státu postupně přibíralo něxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxsátem mocenské regulace, emancipace statusu měšťanů a
inkolát
obsahovaly naopak i možnost účasti na formování veřejné moci.
7.
Tradiční státovxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxvala moderní občanství, tedy kombinaci podřízení se této moci a současný podíl na jejím formování se. Moderní teorie pak definuje občanství jako trvalx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx na tom, zda občan pobývá na území svého státu, či nikoliv. Strukturálně lze na občanství nahlížet současně jako na vztah (tedy obligačně) a současně jakx xx
xxxxxx
x
xx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxtoupení či získání území, na kterém žije obyvatelstvo. V ostatních otázkách byla otázka, koho stát uzná jako svého občana a koho nikoliv, tradičně vždy xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xřed státem jiným, včetně případného přímého vstupu do takto vzniklých právních vztahů. Na toto zvykové právo navazuje pak konzulární právo, které bylx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxnat občanství jiného státu, pokud neexistuje skutečné pouto (tzv. genuine link) mezi státem a občanem (viz rozsudek MSD ve věci Nottebohm z r. 1955). Taxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xtátoobčanský
status
. Soud současně výslovně uznal nadále právo státu si upravit svůj státoobčanský režim. Právní závěr rozsudku Nottebohm tedy pouzx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxdána jako argument pro dovozování nároku či zesíleného práva nabýt státní občanství, pokud zde reálně existuje skutečné pouto mezi osobou a státem (Vaxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxanem a státem, který je trvalý, místně neomezený, bezprostřední a efektivní, jenž je založen na rovnosti občanů a současně na exkluzivitě ve srovnání s xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxaxi nijak na závadu. Reálný obsah státního občanství je totiž určen fakticky právním řádem jako celkem, včetně předpisů ústavního pořádku. Jednotlivx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxinecké právo, které stanoví základní obecné zákazy cizincům (pobyt, pohyb a práce na území státu) a současně stanoví povolování výjimek z tohoto režimxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxtví.
12.
Některá práva na ústavní úrovni jsou výslovně přiznána pouze občanům. Příkladem jsou některá politická práva, sociální práva a právo na pxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxdává svědectví, že mnozí nositelé odporu (pokud odpor vedli ze zahraničí) byli svého občanství zbaveni. Pojem občané je zde třeba vykládat nepochybně xx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx xx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxech členských států. Unie nepřiznává unijní občanství nikomu jinému a současně nijak nezasahuje do národních režimů nabývání a pozbývání občanství čxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xředevším v oblasti pobytového a pracovního práva.
14.
Nezávisle na právu Evropské unie zasahuje do vnitrostátního režimu právní úpravy státního xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxí občanství, je nejvýznamnějším pramenem mezinárodního práva Evropská úmluva o státním občanství sjednaná na půdě Rady Evropy (vyhlášená v ČR pod č. 7xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxx xxely tohoto komentáře zcela opomíjíme právní institut občanství kraje a obce, byť se jedná o právní vztahy (či statusy) příbuzné a státním občanstvím poxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxu vůle obce či kraje.
K odst. 1
16.
Článek 12 odst. 1 na první pohled nestanoví žádný věcný standard státoobčanské úpravy, ale pouze výhradu této úpxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxtá rozumnost právní normy, lze ze samotného faktu výhrady zákonné úpravy dovozovat i určité minimální věcné standardy státoobčanské úpravy. Jakkolix xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxval ponejvíce Nejvyšší správní soud.
17.
V současnosti upravuje nabývání a pozbývání státního občanství zák. č. 186/2013 Sb., o státním občanstvx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxdil zák. č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, který byl normou, jejíž půdorys byl kolbištěm několika věcných, poxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xyl příznačný pro státnost, ke které se vztahoval. V zásadě lze tyto otázky určit takto: a) otázka definice okruhu občanů nového státu, b) otázka práva
opxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxství, a d) otázka, do jaké míry je při nabývání státního občanství na žádost orgán veřejné moci svázán nějakými pravidly či jde o čistou nepřezkoumatelnxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xim vyjadřovaly. Vedle nich existovala ještě jedna otázka, která byla předmětem ryze politické diskuse s ústavněprávním dopadem, a to otázka, do jaké mxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxých důvodů pozbyly.
19.
Otázka definice okruhu občanů nového státu je vždy spornou otázkou v případě, že nový stát vzniká pouze na území části původxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xd vzniku federace od počátku roku 1969. Kritéria jeho určení tkvěla především v událostech, které se odehrály do roku 1954 (místo narození), kdežto určxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxpochybně problematický, nebylo asi prakticky možné zvolit jiný. Tato otázka nebyla předmětem samostatné diskuse, ale pouze v kombinaci s otázkou, koxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxky, měli čistý trestní rejstřík a vyvázali se z původního svazku se Slovenskem. Toto opatření se stalo předmětem právního sporu v několika rovinách. Věxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xx xxxlnou sociální vazbu, přičemž platí, že tyto osoby mnohdy i volily (nebo mohly volit) zákonodárný sbor, jenž jim později právo na občanství upřel. K věci xx x xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxtice dvou disentujících soudců.
21.
K tomu je třeba dodat, že takový způsob počátečního vymezení státoobčanského korpusu s
restriktivní
možnosxx
xxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxávních organizací v České republice. V mezinárodním komparativním hledisku pak přístup České republiky komplikoval řešení obdobných problémů v jinxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxčetně ČR) pak
restriktivní
možnost
opce
vedla ke vzniku více či méně segregovaných sociálních či etnických menšin, což pak vedlo k položení dlouhodoxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxy této právní úpravy odstranil sám zákonodárce v roce 1999 novelou zákona o státním občanství provedenou zák. č. 194/1999 Sb. V této normě zákonodárce xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx, kterých se restrikce týkala.
23.
Třetí otázkou byla otázka přípustnosti plurality státních občanství. Zatímco právní úprava do roku 1992 v zásaxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xůvodního a rovněž při nabytí cizího občanství samovolně nastane pozbytí českého občanství (s výjimkou sňatků a narození). I tento princip byl napaden x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxl, jenž nabyl volbou slovenské státní občanství, učinil právně sporným pozbytí svého českého občanství ve své stížnosti a navazujícím návrhu.
24.
xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxství v důsledku nabytí občanství jiného státu obstál (bez disentu). Soud návrh stěžovatele zamítl nálezem Pl. ÚS 5/95. V následné kmenové (opakované z xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxtím na žádost (s disentem jednoho člena senátu). K tomu je třeba dodat, že v předchozí ústavní stížnosti v téže věci, které soud vyhověl z ryze procesních xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxství není pro bývalého československého občana "cizí". Nález po opakované ústavní stížnosti již tento argument nepřevzal.
25.
I tuto spornou kapxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxského občanství v minulosti nezakládalo (a do budoucna nebude zakládat) právní důvod pozbytí českého občanství, přičemž tuto výjimku omezil na bývalx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxní právní úpravy v roce 2013, která je účinná od 1.1.2014, odstranil zákonodárce sám na základě vlastní politické úvahy ze zákona jakýkoli nástroj zamexxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxbyly nepodobné původní kritice principu výlučného občanství, která zaznívala ze strany kritiků právní úpravy po roce 1993.
27.
Poslední judiciáxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxal, nebyla založena na přesně definovaných kritériích pro udělení a správní orgán vycházel zpravidla z toho, že pokud může státní občanství udělit, roxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxecnými soudy rozhodujícími o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů v civilním řízení do konce roku 2002 (např. rozsudek VS v Praze 6 A 77/99-8), txx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxvat především rozsudek NSS 2 As 31/2005-78, dle kterého naopak musí být řízení o udělení státního občanství ovládáno principy přiměřenosti, přezkoumxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
28.
Do řešení této otázky nijak zásadně nevstupoval zákonodárce a poměrně dlouhý vývoj právní diskuse mezi mocí výkonnou a soudní ponechával přiroxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxí výluky, dle které nejsou soudem přezkoumatelná taková rozhodnutí o neudělení státního občanství, která xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxhybná.
29.
V obecné rovině se jeví jako nepřijatelné a v rozporu se všemi dosavadními dosaženými standardy právní jistoty, že postup státu, kterým xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx x podstatě snaží o legalizaci úplné svévole. Za nepřijatelné je třeba považovat především to, že jakékoliv zneužití této procedury je soudem neidentifxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxb je zjevně nepřiměřený s ohledem na dosažený účel. Platné procesní právo zná nástroje, jak uchránit tyto informace před účastníky soudního řízení, a tx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xzávěrky toho komentáře doposud s ohledem na její krátké trvání nevyjádřily.
30.
Poslední okruh otázek spjatých se státoobčanskou právní úpravou xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxně k možnostem opětovného nabývání občanství emigranty z Československa bez ohledu na dobu a způsob emigrace. Česká republika sice převzala českosloxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxítavě. Postoj zákonodárce se změnil v roce 1999, kdy byla přijata specifická právní úprava, jež umožňovala státoobčanskou restituci prakticky celé pxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxosti nabytí státního občanství bývalým československých občanů ještě rozšiřuje a vylučuje z nich pouze ty osoby, které pozbyly státní občanství v důsxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x vývoji, který byl výsostnou úvahou zákonodárce, a to bez judiciálních nástrojů.
31.
Je pak otázkou budoucí a ryze politické úvahy, zda Česká repubxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xekretů prezidenta republiky z roku 1945.
32.
V ostatních otázkách lze státoobčanské právo charakterizovat jako kontextuálně obvyklé a v zásadě sxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxením), popřípadě udělením. Orgánem rozhodujícím o udělení je Ministerstvo vnitra a zákon předpokládá trestní, správní a fiskální bezúhonnost a pětixxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxzí právní úprava. Nově taktéž obsahuje věcný předpoklad udělení státního občanství, konkrétně integraci do společnosti. Pozbytí státního občanstvx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxě žije v zahraničí.
33.
Ze standardních otázek, které upravuje státoobčanské právo, lze považovat z hlediska ústavního práva za sporný odlišný rexxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x čl. 32 odst. 3 Listiny. Jakkoliv se autoru komentáře jeví ustanovení zákona jako nepochybně diskriminační, dají odpověď na jeho ústavnost závazně až sxxxxx
x xxxxx x
xxx
xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxvodárce bylo nepochybně předejít praxi, která zde existovala dle práva platného do listopadu 1989. Československé úřady mohly československého občxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x zahraničí nebo pokud nezákonně opustil území Československa. Československé právo neznalo možnost (na rozdíl od Sovětského svazu) zbavení státníhx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxěhováním.
35.
Polistopadová veřejná správa nikdy netíhla k podobným pokusům o zbavování státního občanství osob, které jimi nepochybně byly, stxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xo zda stát může na skutečnost, že jeho občan nabude cizí státní občanství, reagovat tak, že s touto skutečností spojí pozbytí českého státního občanstvxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxan stal občanem jiného státu. Kritici konceptu exkluzivního občanství vedle obecné politické kritiky adresované zákonodárci postavili tuto kritikx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx vůli k pozbytí občanství českého.
37.
Tento spor byl i veden právně v rámci konkrétní kontroly ústavnosti (viz nález Pl. ÚS 9/94) a Ústavní soud ústaxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxěkud paradoxně pak v tomto konkrétním xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxpad, na kterém byl ústavně testován. Ústavní soud vyšel z takového výkladu zákona, dle kterého volba nebyla žádostí, takže řešení toto otázky se vyhnulx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxho občanství po rozpadu státu, byla právě vůle předejít vzniku dvojího občanství ve vztahu ke Slovensku.
38.
Otázka, zda je princip exkluzivity stxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xikdy testována v soudním procesu, protože stát všem osobám, které byly tímto postupem dotčeny, otevřel možnost nabýt české občanství zpět a současně ox xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxního občanství stát již nevyžaduje, aby se žadatel vyvázal ze svého původního svazku. Tento postup zákonodárce je dokladem toho, že i zákonodárce může xx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x9.
Normativní dopad čl. 12 odst. 2 se může projevit taktéž v případech, kdy je spor o výklad zákona a osoba se domnívá, že je státním občanem, kdežto orgáxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxů by znamenal zbavení dle čl. 12 odst. 2 Ústavy. Dosavadní praxe ústavního soudnictví takový druh sporu nezná s výjimkou situace, kdy se státní občanstvx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxh existenci občanství se k věci vyjadřoval zatím jen Nejvyšší správní soud, který porušení čl. 12 odst. 2 neseznal (rozsudek 7 As 33/2012-36).
Souvxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx občanství, sjednaná ve Štrasburku 6.11.1997 (č. 76/2004 Sb. m. s.).
Související zákony a jiné právní xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
zák. č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství;
zák. č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx x xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxora 1991, který zněl: "Každý československý státní občan je zároveň občanem České socialistické republiky nebo Slovenské socialistické republiky.xx
xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky);
zák. č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státnxxx xxxxxxx
xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxx, kterým se mění zák. č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky.
Nepřijaté návrhy změn
PS 1993-1996 tisk 1705/19xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxho statusu jednotlivce, jeho nabytí, trvání a pozbytí považuje za natolik důležitou, že jí věnuje ve své judikatuře zvýšenou pozornost, a to s ohledem nx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xnoha desítkami let, za účinnosti odlišné právní úpravy, avšak přenášejí právní důsledky do současnosti. Významnou otázkou, kterou se pak Ústavní soux xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx postavením stěžovatelky před mocí výkonnou, jež ji dosud za českou státní občanku formálně považuje, a před mocí soudní v tomto konkrétním případě, ktxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxátního občanství stěžovatelky měla být i do budoucna odlišně posuzována různými orgány veřejné moci. Není však úkolem Ústavního soudu doporučovat soxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xutno alespoň konstatovat, že pokud nedojde k vývoji soudní a správní praxe a budou trvat faktické rozpory mezi různými orgány veřejné moci při akceptacx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx
xstavní soud tedy uzavírá, že Česká republika ve svém právním řádu stanovila podmínky pro vznik státoobčanského vztahu způsobem, který z hlediska ústaxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx xxxx
x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxx x xxxxxxx xtěžovatelky), má stát nezadatelné právo rozhodnout, zda určité osobě občanství udělí, a pokud tak neučiní, neporušuje tím žádné právo zaručené Ústavxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxx xx xxto argumentace by byla zcela namístě a bylo by ji nejen možno, ale také nutno akceptovat vzhledem k již uvedeným závěrům pléna Ústavního soudu ve věci sp. xxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxí § 17 citovaného zákona. V této souvislosti však, podle názoru Ústavního soudu, nelze pominout, že zákon ČNR č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xádost předpokládá konsenzus druhé strany. Jakkoli tedy na jedné straně o obsahovém významu pojmu volba lze mít stěží pochybnosti, jsou na druhé straně xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx.
Nález Pl. ÚS 5/95 z 8.11.1995 (N 74/4 SbNU 205; 6/1996 Sb.). Kauza [Petr] Uhl:
Ústavní soud považuje za podstatné - a na to je třeba klást důraz -, že k nxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxe je ztráta státního občanství České republiky. Ustanovení zákona č. 40/1993 Sb. byla řádně publikována ve Sbírce zákonů a vešla v obecnou známost. Kaxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxinit ten či onen právní úkon. Jestliže tedy občan projevil (projeví) vůli nabýt na vlastní žádost cizí státní občanství, musel (musí) si být vzhledem k jxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx
xx xxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx České republiky, jakmile získá státní občanství cizího státu. Pokud vzdor tomu takový úkon učinil (učiní), je povinen snášet právní následky, které x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xx x0/2 SbNU 7; 207/1994 Sb.):
Naopak nutno zdůraznit, že dnem vzniku samostatných států, a to České a Slovenské republiky, se státní občané jednoho státu xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxzávisle na právní úpravě jiného státu (Slovenské republiky). [...] Tvrzení navrhovatele, že jestliže nebylo bezúhonností podmíněno trvání duálníhx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxti, které nastaly před nabytím účinnosti nového zákona, ale ke dni jeho účinnosti a dále do budoucna. Z odlišného stanoviska soudců Vladimíra Čermáka a xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxou československé státnosti. Tato státnost pak není pouhou abstrakcí, ale její obsah je a byl naplňován konkrétními subjekty, tedy především občany txxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxnství ČR, ale který také obsahuje zvláštní ustanovení v souvislosti se zánikem ČSFR, bude výše zmíněné principy a ideová východiska vůči bývalým občanxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x ve své preambuli společnou československou státnost opomíjející, je realizována zákonem, který osobám, které byly k 31.12.1992 státními občany ČSFxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxávní soud
Rozsudek 2 As 31/2005-78 ze 4.5.2006:
Žalovaný tak musí žádost o udělení státního občanství posoudit nejen pohledem jediného ustanovení xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxadované podmínky, ale pohledem celého komplexu omezení, jež na sebe uložil stát, jehož je tento orgán součástí. Žalovaný tak zejména nesmí z textu ustaxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxna neuvedené, jak by vyplývalo z absolutizace významu slovesa "lze". Takové volné rozšiřování podmínek udělení státního občanství úvahou správního xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxek za pouze demonstrativní, umožňující jejich rozšíření na základě volné úvahy žalovaného; naopak se jedná o výčet
taxativní
, rozšiřitelný jedině na xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x x0 odst. 3 předmětného zákona. Opak, tedy volné rozšiřování tohoto výčtu podmínek úvahou správního orgánu, by byl v daném případě o to nevhodnější, že jx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx x x xxxxx x xxxxx xx x x x xx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx x udělení státního občanství cizinci je rozhodováno o subjektivním veřejném právu žadatele, jakkoli není právní nárok na vyhovění této žádosti, a tomuxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxo správního rozhodování je rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Kasační stížnost založená na takovém tvrzení je proto důvodná, neboť Městský soud v xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdu nezbývá, než je ke kasační stížnosti stěžovatelky zrušit a věc vrátit městskému soudu k novému řízení. V něm bude městský soud, jsa vázán právním názoxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxávaném správním řízení nedošlo k porušení procesních práv stěžovatelky a zda se žalovaný nedopustil libovůle, ať už by byla způsobena tím, že libovolnx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxá zákon; nebo tím, že chybně a v rozporu s principem proporcionality posoudil splnění těch podmínek, jež v § 7 odst. 1 zákona č. 40/1993 Sb. obsaženy jsoux xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxhní soud v Praze
Usnesení 6 A 77/99-8 z 29.12.1997:
Udělení státního občanství (přijetí do svazku státu) podle § 7 zákona ČNR č. 40/1993 Sb., o nabývánx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xolného uvážení. Rozhodnutí o tom je jako nenárokové vyloučeno z přezkoumání soudem podle ustanovení § 250d odst. 2 písm. i) o. s. ř.
Mezinárodní souxxx xxxx x xxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx
x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx, s jejich rozhodovací činností a rozhodnutími jejich soudů a dále v souladu s teorií práva je občanství právní svazek založený na sociální vazbě, na skuxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx dovolávat se možnosti [konzulární] ochrany vůči jinému státu pouze tehdy, pokud je toto udělení právním vyjádřením skutečných individuálních vazeb xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx for Europe, Switzerland, Geneva 1996.
Černý, J.; Valášek, M. České státní občanství. Praha: Linde, 1996.
Český helsinský výbor. Zpráva o stavu xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxort des experts du Conseil de l'Europe sur les lois de la République tcheque et de la Slovaquie relatives a la citoyenneté et leur mise en ouvre et réponses xxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx občanství. Komentář. Praha: Linde, 2006.
Zoonová, I. Zpráva o zákonu o českém občanství. Důsledky zákona o občanství pro českou romskou komunitu. xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxně velmi obsažným. Zaprvé je nutné soudit, že existuje civilizační útvar, který se jmenuje Praha. Takových útvarů je vícero, jeden z nich na státním úzexx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxnec, Slovensko).
2.
Vzhledem k čl. 11 Ústavy může být hlavním městem České republiky jen útvar na jejím území (srov. výklad k exklávě).
3.
Zadrxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx v průběhu času historicky oddělila od vesnic (obcí) nejen proto, že šlo již o "velké vesnice", ale hlavně proto, že šlo o bezpečná útočiště, zdroj bohatsxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx své městské území hradbami či opevněním od nebezpečí vně takového území - ať už původem přírodního, nebo lidského. Historicky vznikala města buď jako kxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxčasné době se městem může dle zákona o obcích stát taková obec, která má alespoň 3 000 obyvatel, pokud tak stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxuje však režim odebírání statusu města.
4.
Čtvrtým poznatkem je, že Praha je hlavním městem právě a jen České republiky (jednoho státu). Nebylo tomx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxliky, tak České socialistické republiky.
5.
Zapáté je nutné zmínit, že Praha je stálým a jediným hlavním městem; Česká republika se tak neřadí mezi xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxojené království Libye: Tripolis a Benghází). Praha je přirozeně vzniklým centrem státu, není uměle ("na příkaz") vybudovaným správním střediskem (xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx
xx
Významnou událostí ve vývoji města Prahy byl 12. 2. 1784; tehdy došlo dvorským dekretem Josefa II. ke spojení čtyř dosud samostatných pražských měst: xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxkého (založeného roku 1348 císařem Karlem IV.). Královské hlavní město Praha mělo tehdy čtyři čtvrtě, pražské obvody (číslované římsky): Staré Město xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx0 byl k hlavnímu městu připojen Josefov (Praha V, původně Židovské město), roku 1883 Vyšehrad (Praha VI), roku 1884 Holešovice a Bubny (Praha VII), roku xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx n. a z., o vytvoření tzv. Velké Prahy, a k němu vydaná prováděcí nařízení). Další připojování okolních obcí se konalo ke dni 11.4.1960 (zák. č. 36/1960 Sbxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xx
xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx, s nejsnazší dostupností zboží, služeb, kapitálu a pracovních příležitostí. Z tohoto pohledu je svou přirozeností sídlem čelným, vůdčím, hlavním. Jxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xohou očekávat sídla nejdůležitějších orgánů České republiky. Měl-li by být termínu "hlavní město" přikládán vůbec nějaký právní význam, pak snad jakx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxd se však zdá být neúnosně extenzivní. Ani z hlediska mezinárodního práva veřejného nemá hlavní město nějaký význam (typicky, že by okupace či
anexe
hlxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xpojení má přikládat nějaký zvláštní význam.
8.
Ústavní listina 1920 v § 5 odst. 1 upravila, že Praha je hlavním městem republiky Československé, sxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxatice přistoupila Ústava 1948 (srov. § 39 odst. 1, § 67 odst. 2 a § 80 odst. 3, § 168). Tzv. socialistická Ústava 1960 se Praze jako sídelnímu městu nejdůxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxní rada měla sídlit v Bratislavě. Ústavní zákon o čsl. federaci prohlásil Prahu za hlavní město Československé socialistické republiky i České socialxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x x xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxt mezi Prahou jako "sídelním" městem a Prahou jako "hlavním" městem, praktický dopad to však nemá žádný. Protože se v zahraničí osvědčila metoda rozmísxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x jako další sídelní města vybral kupř. Brno, Jihlavu či Opavu. Zatímco v případě posledních dvou jmenovaných jde spíš o jednotlivost (Energetický reguxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxpříklad Úřad na ochranu hospodářské soutěže v Českých Budějovicích, veřejný ochránce práv sídlit v Plzni nebo Nejvyšší státní zastupitelství v Karloxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxavení: je městem se zvláštním statusem, neboť je městem hlavním (z Ústavy); je i v postavení obce (na základě zákona o hlavním městě Praze) a je vyšším úzexxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx postavení jako obce platí to, co pro každou jinou obec: jde o základní samosprávné společenství občanů spjaté s částí území a s právem na samosprávu. Obex xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxtní jmění a v právních jednáních vystupovat vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Nelze xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx členům, což však (paradoxně) není (dosud nebylo shledáno) v rozporu s postulátem garantovaným v čl. 11 odst. 1 větě druhé Listiny základních práv a svobxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xelky jsou sice právnickými osobami s vlastním majetkem, nicméně jejich veřejnoprávní charakter vede k omezením volnosti v dispozicích s majetkem v záxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxran majetku sluší se upozornit, že městské části mohou nabývat věci (přijetím daru, koupí, směnou, na základě smlouvy o dílo atd.) pouze do vlastnictví xxx xx xxxxx x xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xtran postavení Prahy jako kraje postačí odkázat na zmíněný zákon o hlavním městě Praze. Je nutné zdůraznit, že jak obecní zřízení (§ 150), tak krajské zxxxxxx xx xxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xe samostatnou územní jednotkou a ke změně jejích hranic může dojít jen zákonem (čl. 2 úst. zák. o vytvoření vyšších územních samosprávných celků). Pro úxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx. m. Prahy. Praha se též dělí na 10 obvodů (dle zák. č. 36/1960 Sb.); novými správními obvody, zaváděnými postupně od roku 1995 (celkem 22), vznikl i zmatex x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx příslušnost apod. Obyvatelé ztratili přehled, jestli bydlí například v Praze 10, nebo v Praze 15. Ušetřeny "výjimečností" nezůstaly ani věci volebníx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xdstranění, a to přímo ve své příčině: sjednocením přístupu ku Praze jako kraji a městským částem jako obcím (tj. na úrovni komunální), provázeného přísxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xxx
xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxčanského - podle rozsudků Nejvyššího soudu městské části hlavního města Prahy nejsou subjekty vlastnického práva k věci (nejsou vlastníky), ale mají xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xastupitelstva obce, jímž byl schválen k prodeji pozemek ve vlastnictví obce, a dovodil, že nejde o rozhodnutí, které by bylo možné napadnout žalobou ve xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by muselx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxelně vynaložené (např. nálezy II. ÚS 2396/09, III. ÚS 2984/09, I. ÚS 4229/12).
Důvodová zpráva
PS 1996-1998 tisk 218/1997: Vyšší územní samosprávxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx vyšší územní samosprávný celek bude vymezen územím hl. m. Prahy tak, jak vyplývá ze zákona ČNR č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze.
xxxxisející mezinárodní smlouvy
Evropská
charta
místní samosprávy.
Související zákony a jiné právní předpisy
xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx hl. m. Prahy, kterou se vydává Statut hlavního města Prahy.
Judikatura
Ústavní soud
Nález I. ÚS 4229/12 z 6.6.2013:
Ústavní soud se domnívá, xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxit právní záležitosti týkající se jeho činnosti včetně jeho zastupování před soudem v těchto záležitostech.
Nález II. ÚS 2396/09 z 13.8.2012 (N 137xxx xxxx xxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxa schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat v řízení před obecnými soudy právní pomoci advokátů. Nebude-li jixx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xx xxxxxxx x 23.11.2010 (N 232/59 SbNU 365):
Z ustanovení § 38 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, plyne obci přímá povxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxhány obci na volné úvaze, jako je tomu u jiných vlastníků. Kvalifikovaná starost o majetek obce je naplněním jednoho z veřejných zájmů, k jehož zabezpečxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxho) majetku.
Nejvyšší správní soud
Rozsudek 3 Ans 9/2005-114 z 13.12.2006 (č. 1075/2007 Sb. NSS):
Při nakládání s vlastním majetkem a hospodařxxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxaze). Usnesení zastupitelstva obce, jímž byl schválen k prodeji pozemek ve vlastnictví obce, není rozhodnutím, jímž by obec autoritativně rozhodovaxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxítne podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nedostatek podmínek řízení.
Nejvyšší soud
Rozsudek 33 Cdo 128/2009 z 31.8.2011:
I smlouva o smlouvě bxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxmu v souvislosti s výstavbou nových bytových jednotek byl dán veřejnosti na vědomí. Uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí bez předchozího zveřejnění záxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx § 36 odst. 1 in fine uvedeného zákona.
Rozsudek 28 Cdo 2056/2009 z 11.11.2009:
Bezdůvodné obohacení spočívající v užívání zastavěného pozemku vznxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xx.8.2008:
Hlavní město Praha odpovídá za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti místní komunikace nebo průjezdného úseku silnice i v případě, kdy vlaxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxovení § 8 odst. 2 zákona [č. 418/1990 Sb., nyní § 19 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze] nehovoří o vlastnickém právu městských částí hlxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxstnického práva k věci.
Literatura
Bahýľová, L.; Filip, J.; Molek, P.; Podhrázký, M.; Suchánek, R.; Šimíček, V.; Vyhnánek, L. Ústava České rxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxhy. Díl II. 1. vyd. Praha - Litomyšl: Paseka, 1998.
Bělina, P. a kol. Dějiny zemí Koruny české. Díl II. 9. vyd. Litomyšl: Paseka, 2003.
Bobková, L.; xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxství politické literatury, 1964.
Čepelka, Č.; Šturma P. Mezinárodní právo veřejné. Praha: Eurolex
Bohemia
, 2003.
Český statistický úřad. Zdrxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Filip, J. Ústavní právo. Díl I. 4. vyd. Brno: Doplněk, 2003.
Filip, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2xxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xronský, J. Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa. Díl I., II. Praha: Karolinum, 2005, 2006.
Hendrych, D. a kol. Právnický slovnxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxávní právo. Praha: Melantrich, 1937.
Horák, J. Kniha o staré Praze. 4. vyd. Praha: Dokořán, 2008.
Janáček, xx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xotto, 2012.
Kalousek, V. Státní území. In Slovník veřejného práva československého. Svazek IV. Brno: Polygrafia, 1938, s. 645-659.
Kárník, Z. xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxx Praha: Leges, 2010.
Merkl, A. Obecné právo správní. Díl I. Praha - Brno: Orbis, 1932.
Mikule, V.; Sládeček, V. Zákon o Ústavním soudu, komentář a
jxxxxxxxxx
x xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx xx xxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxy, 2001.
Pánek, J.; Tůma O. a kol. Dějiny českých zemí. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008.
Pavlíček, V. a kol. Ústavní právo a státověda. Díl I. Praha: xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxde, 2004.
Pavlíček, V. a kol. Ústavní právo a státověda. Díl II. 2. vyd. Praha: Linde, 2008.
Pavlíček, V.; Hřebejk, J.; Knapp, V.; Kostečka, J.; Soxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxeček, V.; Mikule, V.; Syllová, J. Ústava České republiky. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 949.
Sládeček, V. Obecné správní právo. Prahax xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xelantrich, 1937.
(Státní symboly)
K čl. 14
1.
Každá ideologie, kultura, entita má své symboly, aby se odlišila od jiných. Symbolx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx
xxx xxxxxxx
xxxx x xxxxx xměru výjimkou. O tom, jak důležité symboly jsou, svědčí fakt, že symboly (kupř. hojnosti, plodnosti, moci a síly, zla a zkázy, nebo víry či přesvědčení) xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx-li být v čase zachován, musejí být tyto zkušenosti (cíleně) předávány. Moderní doba je plná symbolů; symboly a ceremonie nejsou vlastní jen státům, užxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xx xx xxxxxxx stávají obchodní značky, loga). Z hlediska subjektů mezinárodního práva je používají i mezinárodní organizace, včetně těch, které mají ambici stát sx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxly staly pouhým znamením, obrazem, nicneříkajícím artefaktem.
2.
Ústava může být považována za výraz shody ohraničené skupiny lidí na určitých xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxivo hodnot a významů. Občané mohou ve státních symbolech nalézat odkaz na vzájemnou pospolitost a soudržnost, na území, které je jejich vlastí, otčinoxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xtátní symboly jsou v myslích lidí spjaty se státností, s uznanou a respektovanou suverenitou moci jak vůči tuzemským subjektům či státnímu území, tak sxxxxx xx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxolem svého druhu mohou být zvláštní listiny či jiné předměty (např. korunovační klenoty), popěvek (pokřik), heslo, hymna, v jistém smyslu i měna atp. Sxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxy jsou za "státní" objektivním právem označeny a jím definovány a většinou je též upraveno (regulováno) jejich užívání. Za státní symboly nelze považoxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxátní zřízení klade za vzor.
4.
Se zánikem státního symbolu (např. unikátního předmětu) nebo jeho změnou není spojen zánik státu či omezení jeho svrxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxno "obyčejnému zákonu" (viz příloha k zák. č. 3/1993 Sb.), Ústava se omezuje jen na jejich výčet, což není obvyklé, neboť státní symboly (včetně popisu x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx jednotlivých zemí. Vznik a používání těchto symbolů upravují především příslušné zákony (obecní či krajské zřízení).
K odst. 1
7.
Ústava jednoxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxi. Nejdůležitějšími symboly jsou bezpochyby velký a malý státní znak (umisťují se na sídlech orgánů státu, v úředních místnostech, používají se na úřexxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxenta republiky a státní pečeť (obojí užíváno prezidentem republiky) a na posledním místě by měly být státní barvy.
8.
Podoba státního znaku je výslxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx x xerveném poli náhradou za dosavadní znak s orlicí; šlo tak o nový přemyslovský dynastický erb, zatímco zemským symbolem měla zůstat nadále tzv. svatováxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxetrvalo až do roku 1918. Vzniknuvší československý stát potřeboval takový výsostný státní znak, který by vystihl nejen změnu státoprávních poměrů, axx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxovství Českého (viz nařízení vlády č. 300/1919 Sb. z. a n., jímž se stanoví státní znak). Další změny přinesl zák. č. 252/1920 Sb. z. a n., kterým se vydávaxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxovská Česko-Slovenská republika pak z této trojice státních znaků používala pouze střední státní znak. Za existence protektorátu Čechy a Morava byly xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxx xxxx xx xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxx xx x xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xstanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti). S osvobozením Československa roku 1945 byl do praxe uveden již jen malý státní znak a prezxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx znění však nebyl vydán. Teprve zák. č. 163/1960 Sb., o státním znaku a o státní vlajce, ustanovil nový státní znak ČSSR.
9.
Změna charakteru státníhx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xásad, kontinuitu historického vývoje, nýbrž i vystihnout federativní xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxtivní Republiky, zaveden státní znak České a Slovenské Federativní Republiky; tomuto aktu předcházelo schválení státních znaků republik národními xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxý podle návrhů Jiřího Loudy. Slovenská národní rada o podobě slovenského státního znaku rozhodla již dne 1.3.1990 zákonem č. 50/1990 Sb., o názve, štátxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxnem č. 3/1993 Sb. ze dne 17.12.1992 převzala oba státní znaky České republiky jako státní znaky samostatné České republiky (s malou změnou u malého znaxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xněmovny v roce 1992, kdy jej vytvořil na základě výhry v soutěži. V roce 1993 byl uschováván v prostorách Poslanecké sněmovny, posléze však měl být zapůjxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxo Jiří Louda požádán, aby státní symboly (velký a malý státní znak, jakož i prezidentskou vlajku) namaloval znovu. Tyto "nové" originály (s poznámkou rxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxně tomu bylo (byť v méně komplikované podobě) i se státní vlajkou. Původním zemským (královským) výsostným symbolem byl bíločervený prapor, který po kxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxle štítu, dolní bílý pruh byl symbolem stříbrného českého lva. I z důvodu podobnosti s výsostnými symboly Polska a Rakouska byl tento původní český zemsxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxrveného a vrchního pole bílého, mezi něž byl vsunut modrý klín od žerdi do středu vlajky, přičemž poměr vlajkové šířky k její délce byl dán 2: 3 a délka klínx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xirokými pruhy v pořadí bílá, červená a modrá barva. Po druhé světové válce byla do praxe opět uvedena původní československá státní vlajka, jejíž podobx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxiky. V reakci na změnu unitárního státu (ČSSR) ve federaci (ČSFR), která převzala podobu vlajky, zavedly obě národní rady (příslušnými zákony: ČNR zákx xx xxxxxxx xxx x xxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxa tak zavedla státní vlajku složenou ze dvou stejně širokých pruhů, spodního červeného a vrchního bílého, při poměru šířky vlajky k délce 2: 3 (tj. bez moxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx x xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxx
x xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxak možné převzít dosavadní vlajku České republiky, neboť byla shodná s vlajkou Polska (vlajka Slovenské republiky zase byla podobná vlajce Ruské fedexxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx se změnily poměry použití blankytně modrého klínu sahajícího do jedné třetiny délky vlajky, čímž by tato vlajka navazovala na historickou tradici vlaxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxxxx xxxerace s odůvodněním, že zánikem ČSFR přestává existovat i její vlajka, kterou je tak možno považovat za uprázdněnou a Česká republika má možnost ji znovx xxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxk dnešní podobu státní vlajky schválila dne 17.12.1992 v rámci zák. č. 3/1993 Sb.
13.
Vlajka prezidenta republiky byla od počátku novodobého českoxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxhu i sousloví "PRAVDA VÍTĚZÍ" (zjednodušení původního husitského hesla "Pravda Páně vítězí", z něhož bylo zřejmé "čí pravda" tedy nakonec zvítězí). I xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxx xxxx xx xxxxxxxx xb., úst. zák. č. 102/1990 Sb., zák. č. 3/1993 Sb.), tak co do zmíněného sousloví, které se v době federativního státu ustálilo v jazykově neutrální podobx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xrezidentskou vlajku z předválečného Československa, na níž se nacházel veliký znak republiky Československé, v jehož druhém poli zadního štítu byl zxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xx xtarověku, kdy míval každý vládce (vysoký státní úředník) svoji vlastní pečeť, jíž stvrzoval významné dokumenty. Pečeť tvoří velký státní znak podložxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxzident republiky, který ji používá při plnění některých pravomocí s dopadem zejména směrem do zahraničí, jako je stvrzování mezinárodních smluv nebo xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xákon sice stanoví barvy a jejich pořadí, ale chybí stanovení jejich odstínu, resp. zákonné vyobrazení, není upraven ani způsob jejich užití. Takto defxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
Státní hymna je tvořena první slokou písně Františka Škroupa (hudba) se slovy Josefa Kajetána Tyla "Kde domov můj". Píseň napsal Josef Kajetán Tyl pro hxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxičemž tento termín sloužil též k označení ševcovské pouti v pražských Nuslích, pro niž byl tento nástroj symbolem. Jediná (ke dni vydání tohoto komentáxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxu) v podobě jedné z variant písně (upravenou Janem Seidelem na počátku čtyřicátých let dvacátého století s kytarovým "univerzálním" doprovodem, kterx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxého ale původní zákonná podoba měla další nedostatky: v melodii a frázování byly tři odlišnosti od správného znění hymny, nesprávně byl uveden kytarovx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxovosledu. Nutno doplnit, že v době účinnosti zák. č. 3/1993 Sb. ve znění do 27.7.1998 byla hymna právě tím, co zákon za státní hymnu prohlašoval. Není tax xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxmny" (opačně Bahýľová); v takových případech jen nebyla hrána státní hymna.
K odst. 2
17.
Ústavodárce ponechal na zákonodárci, aby státní symbolx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxrých zákonů, kterým byl nahrazen původní zák. č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku, státní vlajky a ostatních státních symbolů České republiky.
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xdo smí užívat jaký státní symbol, jak mají být užívány, a též, kde se jich smí užívat. U některých symbolů se stanoví možnost jejich užití kdykoliv (státnx xxxxxxxx xxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxjného způsobu" užití. Jde-li o mezinárodní styk, používání státního znaku a státní vlajky upravují též mezinárodní smlouvy - Vídeňská úmluva o diplomxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xx xalézt v celé řadě dalších vesměs nesourodých právních předpisů, jako je v zákoně o obcích (č. 128/2000 Sb.), o vysokých školách (č. 111/1998 Sb.), o volbxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxné zákony a prováděcí předpisy k nim vydané, jako např. zákon o námořní plavbě, zákon o ozbrojených silách České republiky atd.
20.
Zákon č. 352/200x xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxl České republiky; pak jí lze uložit pokutu až do výše 10 000 Kč. Protože však jde o přestupek, k jeho spáchání musejí být naplněny nejen znaky formální, ktxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxkcionovat osobu, která se na výraz sympatie s národním mužstvem při mezinárodních kláních pomaluje státními barvami, resp. na způsob státní vlajky, bxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxsou přestupky, ale zvláštní skupinou protiprávních činů, a proto k jejich uložení může dojít kupř. i jen za chybné vyvěšení státní vlajky nebo nesplněnx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxko protiprávní, však může být v kontextu konkrétní situace výrazem názoru, protestu či podobného projevu, který by byl chráněn zákonem nejvyšší právnx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxje na ochranu státních symbolů ani prostřednictvím trestního práva, činí tak ovšem pro případy výjimečné, a to za stavu ohrožení státu, za válečného stxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxx x xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx na dodržování norem mezinárodního práva válečného; obdobně se chrání i označení Červeného kříže nebo Organizace spojených národů anebo vlajky nebo sxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxx xx xxx xxxxxx xxxem státu na řádné činnosti státních orgánů a důvěra v pravost a pravdivost veřejných listin, proto hrozí sankce tomu, kdo neoprávněně vyrobí, sobě nebo xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxinnou součástí veřejných listin, anebo předmět způsobilý plnit jejich funkci. V ostatních případech v době míru však není trestněprávní ochrana poskxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx benevolentní a velkorysá, čemuž není nutné nic vytýkat (opačně Bahýľová).
Související ustanovení ústavního pořádku
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
čl. 29 Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích, sjednané 24.4.1963 ve Vídni (č. 32/1969 Sb.).
Související zákony a jiné právní předpisy
Úst. zákx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxx x užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů;
zák. č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě;
vyhl. č. 277/2000 Sb., o způsobu a důvodu vxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx);
zák. č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky;
vyhl. č. 387/2010 Sb., o zobrazení vojenského znaku a národního rozlišovacího znaku, xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxch odznaků a jejich nošení a označování vojenské techniky národním rozlišovacím znakem nebo státním symbolem anebo znakem Hradní stráže (o vojenskýcx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xalších zákonů (zákon o vysokých školách);
zák. č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xx xxxxxx996 tisk 1705/1995 (nový čl. 14a);
PS 2002-2006 tisk 485/2003 (nový čl. 14a).
Literatura
Adler, xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx Filip, J.; Molek, P.; Podhrázký, M.; Suchánek, R.; Šimíček, V.; Vyhnánek, L. Ústava České republiky. Komentář. Praha: Linde, 2010.
Brožek, A. Lexixxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxost, 1948, s. 182-184.
Čepelka, Č.; Šturma, P. Mezinárodní právo veřejné. Praha: Eurolex
Bohemia
, 2003.
Filip, J. Ústavní právo. Díl I. 4. vyd. Bxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx, V. Ústavní systém České republiky. Základy českého ústavního práva. 4. vyd. Praha: Prospektrum, 2002.
Gronský, J. Komentované dokumenty k ústavxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx x. Československé správní právo. Praha: Melantrich, 1937.
Merkl, A. Obecné právo správní. Díl I. Praha: Orbis, 1932.
Novák, J. Štátne znaky v Čecxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx x. a kol. Ústavní právo a státověda. Díl I. Praha: Linde, 1998.
Pavlíček, V. a kol. Ústavní právo a státověda. Díl II. Praha: Linde, 2004.
Pavlíček, xx x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx řád České republiky. Díl II. 2. vyd. Praha: Linde, 1999.
Průcha, P. Správní právo. Obecná část. Brno: Doplněk, 2007.
Sládeček, V. Obecné správní xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx x. Československé právo ústavní. Praha: Melantrich, 1937.
http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/historie-statnixxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx
xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xR. Zákonodárná moc je svěřena Parlamentu, který je tvořen dvěma komorami - Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Nepopiratelnou inspirací při tvorbě bikaxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxedaly, byla svěřena zákonodárná moc tzv. stálému výboru Národního shromáždění. Instituce stálého výboru Národního shromáždění nebyla do Ústavy přxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxmovny oprávněn přijímat zákonná opatření, která podléhají schválení Poslaneckou sněmovnou. V tomto ohledu je zákonodárná moc v Ústavě oproti Ústavnx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx koncentrovala moc. Jednalo se o Národní shromáždění, jemuž byla na základě Prozatímní ústavy 1918 svěřena zákonodárná moc. Vzhledem k tomu, že tento pxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx nemyslitelná, je vhodné se o Národním shromáždění zřízeném Prozatímní ústavou zmínit podrobněji.
3.
Národní shromáždění vzniklo jako jednokomxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxenů. Historické země byly zastoupeny 216 členy, zatímco Slovensko bylo původně reprezentováno 40 poslanci. V Národním shromáždění, které se poprvé sxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxění vykonávalo zákonodárnou moc pro území celého státu. Současně mu byla přiznána pravomoc dozorčí nad mocí výkonnou. Národnímu shromáždění příslušxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xtmosféře bouřlivého nadšení aklamací zvolen prezidentem T. G. Masaryk. Národnímu shromáždění původně náleželo rovněž oprávnění volit předsedu vláxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx8. Poměrně záhy byl uvedený postup opuštěn, neboť novela Prozatímní ústavy č. 271/1919 xxx xx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxatilo Národní shromáždění také právo odvolat vládu, neboť od 31.5.1919 byl uvedený institut nahrazen tradičním vyslovením nedůvěry vlády parlamentxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xa vyslovení nedůvěry vládě musel být signován nejméně stem poslanců. Vláda ke stejnému datu získala oprávnění požádat Národní shromáždění o vyslovenx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxmi, podobně jako tuto otázku neřešila ani ve vztahu k jiným ústavním orgánům, s výjimkou obecné prezidentovy pravomoci zastupovat stát navenek. Výjimxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxsouhlasení Národnímu shromáždění. Prozatímní ústava ve svém původním znění však výslovně žádné mezinárodní smlouvy neuváděla, a nevymezovala tudíx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxzatímní ústavy v zákoně č. 271/1919 Sb. z. a n. V jejím důsledku byl ke schválení mezinárodní smlouvy stanoven požadavek na souhlas kvalifikované dvouxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx, dále smluv, ze kterých pro stát nebo občany plynula jakákoli břemena majetková nebo osobní (včetně vojenských), a konečně smluv týkajících se státníxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx shromáždění v sobě koncentrovalo všechny typické pravomoci jsoucí v dnešní době vyhrazené moderním parlamentům, s výjimkou jmenování a odvolávání vxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxvyšším orgánem moci. Výkonná i soudní moc mají stejné rovnovážné místo v dělbě moci jako moc zákonodárná. Parlament je vybudován jako zastupitelský orxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxx
x xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxx xxxx xxxe být ohnisko normotvorby pro určité typy právních předpisů přeneseno mimo něj (nařízení vlády, vyhlášky). Poslanecká sněmovna je rozpustitelnou koxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxdárnou a výkonnou mocí není důsledná, což znamená, že člen vlády může být členem kterékoliv z komor Parlamentu, ale nemůže participovat na činnosti orgxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxx xxxxoupeny politické strany, politická hnutí nebo nezávislí kandidáti, což odráží různé politické i ideové proudy zastoupené ve společnosti.
7.
ČR jx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxádání ČR nevyžadovalo zavedení dvoukomorového parlamentu. Velmi pregnantně se k této otázce vyjádřil v roce 1992 V. Havel: "Já osobně jsem bezvýhradnx xx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxě rychle přijmout stovky zákonů a vybudovat prakticky celý nový právní řád, je druhá komora velký luxus. Senát u nás navíc - na rozdíl od jiných demokracix x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxich odkladiště." Senát si neustále hledá své místo v ústavním systému, což je ovlivněno nejenom jeho omezenými pravomoci v Ústavě, ale také dominantní xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx zákona navzdory Senátu, s výjimkou ústavních zákonů a zákonů podle čl. 40. Pojetí českého bikameralismu neodpovídá zahraničním vzorům, kde se obvyklx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxyšlená koncepce převzetí prvorepublikového modelu je seznatelná v případě úpravy zákonodárné moci, kdy od přijetí Ústavy byla zřetelná nechuť k vytxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xx xxxxx xxerého měl ústavní zákon stanovit, jakým způsobem bude ustaven Prozatímní Senát do doby zvolení Senátu podle Ústavy. Flagrantní nenaplnění ústavodárxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxjedinou komorou Parlamentu. Nenaplnění Ústavy v tomto ohledu je vlastně paradoxní, neboť se jednalo o téhož ústavodárce, který v prosinci 1992 přijax xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxkon ústavodárné moci (např. čl. 9 odst. 1 - změna nebo doplnění Ústavy pouze na základě ústavního zákona a výslovnou změnou Ústavy; čl. 11 - změna státxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxé demokracie). Ústavodárná moc se od zákonodárné moci odlišuje procedurálními pravidly (3/5 většina všech poslanců; 3/5 většina všech přítomných sexxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxatického právního státu nepřípustná.
Imanentní
meze nezměnitelnosti Ústavy xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxvních zásad, které mohou podléhat evolučnímu vývoji. Ústava neobsahuje
taxativní
výčet nezměnitelných částí (opačně viz čl. 79 odst. 3 německého Gxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxožena na hodnotové neutralitě, není jen pouhým vymezením institucí a procesů, ale včleňuje do svého textu i určité regulativní ideje vyjadřující záklxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx