280/2009 Sb.

Daňový řád: Komentář

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
xxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx,
Marie
Žišková
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
autorský zákon 
    zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autxxxxxx 
    x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxx 
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích
    a o změně některých zákonů (energetický zákon)
exekuční řád 
    zákon č. 120/2001 Sb., o soudxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx 
    x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx 
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx (insolvenční zákon)
jednací řád 
    vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní 
    a krajské soudy
kancxxxxxxx xxx
    
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx lázeňský zákon zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňskxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxelných částkách nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxx992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) o. s. ř. (též obč. soud. řád) zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád obč. zák. zákon č. 40/1964 Sbxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služebnx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx61 Sb., trestní zákon tr. zákoník zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Ústava ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava zák. o mzdě zákox xx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí zák. o daních z příjmů zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů zák. o daňovém poradenstvx x xxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxní zákon ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zák. o přeměnách obch. spol. a družstev zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnácx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx, o advokacii zákon o církvích a náboženských společnostech zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských spolxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xani z nemovitostí zákon o DPH zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty zákon o elektronickém podpisu zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xomunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) zákon o elektronických úkonech zákon č. 300/2008 Sb., o exxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxrávě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů zákon o místních poplatcích zákon ČNR č. 565/1xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxvách zákon ČNB č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů zákon o rozpočtovém určení daní zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určexx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxkon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) zákon o sociálním zabezpečení zákon čx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxonů zákon o soudních poplatcích zákon ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích zákon o spotřebních daních zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daníxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xád) zákon o Státním fondu dopravní infrastruktury zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o půsxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xákon o územních finančních orgánech zákon ČNR č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech zákon o zbraních zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraxxxx x xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxřelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxk práce zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce ZKV zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání živnostenský zákon zákon č. 455/1991 Sb., o živnostensxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx
xx xxxxx
xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxvokacie Boh. A nebo F Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu (Bohuslavova sbírka) Bulletin VS Bulletin Vrchního soudu v Praze http://nalus.usoud.xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xe Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu Sb. NSS Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Sborník IV Sborník stanovisek, zpráv o rozhodxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxladatelství C. H. Beck Soubor Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu - vydává Nakladatelství C. H. Beck (C označuje civilní rozhodnutí) Výběr judikatury xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxr Evropské unie ESLP Evropský soud pro lidská práva KS Krajský soud MS Městský soud NS Nejvyšší soud NSS Nejvyšší správní soud VS Vrchní soud
ČÁST Pxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx x.1.2010.
Z důvodové zprávy:
Navrhovaný zákon upravuje procesní pravidla při správě daní zahrnující úpravu postupu správců daně a úpravu práv a povixxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxně pro daňové zákony tam, kde se předpokládá minimální počet odůvodněných odchylek v jednotlivých hmotněprávních daňových zákonech z důvodů odlišnoxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xprávu peněžitých plnění splňujících kritéria vymezená v § 2. Navrhovaný zákon vymezuje správu daní ve všech svých ustanoveních a jedná se tedy o postup xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxlnění základního cíle správy daní. Tímto cílem (zejména pak cílem daňového řízení) je správné zjištění a stanovení daně (v rovině nalézací), ale také zxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxejných potřeb společnosti, třebaže toto není explicitně stanoveno v zákoně. Jde tedy o zajištění účasti jednotlivce (daňového subjektu) na nákladecx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx veřejného rozpočtu. Dosažení tohoto cíle však musí být vždy v souladu se zákonem a musí vycházet ze správné aplikace zásad správy daní a zásad řízení. Jex xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxženěji, neboť výchozím kritériem nebude pouze eliminace možného zkrácení daně, nýbrž správné zjištění a stanovení daně, jakož i zajištění její xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxnost jako zdroj příjmu veřejného rozpočtu, dále v uplatňování procesních postupů upravených navrhovaným zákonem, jako jsou např. místní šetření či dxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxobem ovlivňují úspěšnost výkonu berního práva (povinnost tvrzení daně, důkazní břemeno). Je třeba zdůraznit, že nedílnou součástí správy daně je i mexxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx nese břemeno tvrzení ohledně své daňové povinnosti. Daňový subjekt tak spolupracuje při stanovení daňové povinnosti se správcem daně zejména tím, že xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxky a
deklaratorní
stanovení daně nebo změna spočívající ve změně tvrzené částky tak, aby výsledná daň odpovídala daňové povinnosti dané zákonem.
Prx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxé vyúčtování nebo následné hlášení pojem „dodatečné daňové tvrzení“. Účelem zavedení těchto legislativních zkratek je zvýšení přehlednosti textu a xxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxáva a povinnosti, které jim vznikají při správě daní.
Pojem správce daně vymezuje § 20 tak, že správcem daně je orgán veřejné moci, a to v rozsahu, v němž xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx
xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxb zúčastněných na správě daní (§ 5 odst. 3). Daňovým subjektem je ten, koho takto označuje zákon, nebo ten, koho zákon označuje za poplatníka nebo plátce xxxx xx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx dotčena (§ 22). V podrobnostech srov. komentář k těmto ustanovením.
K pojmu daně srov. komentář k § 2.
Správu daní charakterizovala předchozí úpraxxx xxxxxxxx x x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxh povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle tohoto zákona jejich splněxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxhož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Takový přístup k vymezování právních institutů (či dokonce odvětví) však bxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x charakteristiku se proto musí soustředit na
imanentní
vlastnosti právního institutu, nikoliv na jeho účel.
Z nastíněného hlediska lze z daňového xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx, jež jsou součástí správy daní, jsou registrační řízení (§ 125 až 131), řízení o závazném posouzení (§ 132 a 133) a daňové řízení (§ 134 a násl.). V rámci daxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxostředcích:
-
nalézací řízení zahrnuje řízení vyměřovací, doměřovací a řízení o řádném opravném prostředku proti rozhodnutím vydaným ve vyměřovaxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xajištění daně, exekučního, a o řádném opravném prostředku vydaném v rámci těchto dílčích řízení,
-
řízení o mimořádném opravném prostředku se rovná xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxx
x
xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxumání rozhodnutí [§ 108 odst. 1 písm. c)].
K těmto dílčím řízením v podrobnostech srov. zejména komentář k § 134.
Mezi další postupy, které tvoří soxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxxx x xxxxxx x xxxxranění pochybností (§ 89 a 90).
Zákon o správě daní a poplatků vymezoval v § 1 odst. 2 cíl daňového řízení jako takové stanovení a vybrání daně, aby nebyxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx daní a zabezpečení jejich úhrady. Ve skutečnosti je však rozdíl mezi oběma úpravami pouze verbální. Ani za předchozí úpravy nemohl správce daně dbát jexxx x xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxtiny). To se také promítalo v § 2 odst. 1 zák. o správě daní a poplatků, jenž ukládal správcům daně v daňových řízeních jednat v souladu xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxjektů a ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení. Z uvedeného je zřejmé, že daň stanovená v jiné než správné (zákonné) výši je v rozporu nejen s účelxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx - řádné a dodatečné daňové tvrzení:
-
řádným daňovým tvrzením rozumí zákon daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování,
-
dodatečným daňovým tvrzenxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx přikládají pojmu tvrzení zcela jiný význam, než ustáleně v procesním právu má. Kromě toho je sporné, zda je praxe vůbec potřebuje. V každém případě je zřxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxznání, hlášení nebo vyúčtování, ač by dle svých vlastních neologismů měl hovořit o řádném daňovém tvrzení (srov. např. § 136 a 137).
K řádnému daňovémx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x x xxx x xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxje všechny tuzemce podle jejich příjmů, majetku a kupní síly k financování všeobecných úkolů státu. Pravomoc státu zdaňovat za určitých, přesně definxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx možno daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Toto ustanovení vylučuje, aby daňovou povinnost stanovovala
exekutiva
. Naopak v případě daní jde x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxímu omezení vlastnického práva skrze jím přijatý zákon. Do autonomní sféry jednotlivce, kterou spoludefinuje i vlastnické právo, je tak veřejné moci xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xabezpečování různých typů veřejných statků.
Legitimita
zdaňování vyplývá mj. z toho, že výsledky zdaňování jsou používány i k ochraně a vytváření poxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxňový zásah do majetkové a právní sféry jednotlivce nabývá na ospravedlnění právě rovnoměrností rozdělení těchto břemen.
V případě daní tudíž půjde o xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxkcí státu.
Ústavní soud konstatuje, že při zkoumání ústavnosti napadených ustanovení (-) bude vycházet z modifikované verze zásady proporcionalitx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxsouzení věci z hlediska dodržení ústavních kautel akcesorické a neakcesorické rovnosti umožňuje prosadit požadavek, aby zákonodárce nemohl stanovxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxého porušení ústavního principu rovnosti, přičemž je třeba připomenout, že porušení akcesorické rovnosti se pojmově pojí s porušením dalšího základxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx zakazuje diskriminovat osoby při výkonu jejich základních práv, a jednak jako neakcesorický princip zakotvený v čl. 1 Listiny, který spočívá ve vylouxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx skrze čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech součástí českého ústavního pořádku.
Posuzovat protiústavnost daní z hlediska xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxonodárce. Pokud by k němu Ústavní soud přistoupil, vstupoval by do pole jednotlivých politik, jejichž racionalitu nelze z hlediska ústavnosti dost doxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx nerovnost v daňovém zatížení jednotlivých tuzemců. Ústavnímu soudu přísluší jen přezkoumávat, zda daná daňová opatření nezasahují do ústavně garanxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxbude svým úsudkem o vhodnosti veřejných politik nahrazovat úsudek demokraticky zvoleného zákonodárce, který má ve sféře veřejných politik široké moxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxacionální kroky, což ovšem ještě není důvod k zásahu Ústavního soudu. Ten zasáhne až tehdy, dojde-li k omezení vlastnického práva v intenzitě tzv. rdouxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xÚS, nález ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 29/08)
Daňové řízení a jednotlivá dílčí oprávnění svěřená správci daně se v průběhu daňového řízení ocitají mxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxtatně svůj odraz přímo v normách jednoduchého práva, a to v § 2 odst. 1 daňového řádu, podle něhož jednají správci daně v řízení o daních tak, že chrání zájmx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxí správce daně při uplatňování jednotlivých procesních institutů postupovat v souladu s principem proporcionality a minimalizovat zásahy tak, aby sx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx daně tyto ústavněprávní a vlastně též zákonné mantinely nerespektuje, je ústavní povinností správních soudů, aby jednotlivci poskytly ochranu jeho xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxy vynaložil veškeré své úsilí k získání všech dokladů a zjištění všech skutečností nezbytných k ověření daňové povinnosti jednotlivce.
Postupem sprxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxnou odvolacím orgánem odmítnutých pomůcek nucen předávat další doklady týkající se jeho ekonomické činnosti, byla narušena shora vymezená proporcixxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxě vzato - ocitl mimo meze stanovené čl. 2 odst. 2 Listiny, resp. čl. 4 odst. 1 Listiny.
(ÚS, nález ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 703/06)
Související uxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxávací činnost, § 79 - vysvětlení, § 80 a násl. - místní šetření, § 85 a násl. - daňová kontrola, § 89 a 90 - postup k odstranění pochybností, § 108 odst. 1 x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxí, § 135 až 137 - řádné daňové tvrzení, § 141 a 142 - dodatečné daňové tvrzení
Související předpisy:
čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny - vázanoxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx
Předmět správy daní
Alena
Schillerová,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodoxx xxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx širokou škálu hmotněprávních zákonů upravujících různé druhy peněžitých plnění, je nutné pod pojem daň podřadit jednak daň v tradičním slova smyslu (xxxx xxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xak clo nebo poplatek, jakož i další peněžitá plnění, jejichž správa se podle zmocnění zvláštního zákona má řídit podle obecného daňového procesu. Z popxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xodle správního řádu, a které splňují obsah pojmu poplatek podle prof. JUDr. Viléma Funka (Naše berní právo, Praha 1936), tj. „poplatky jsou dávky, kterx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xpůsobeného“.
Zmíněná peněžitá plnění, dále označovaná již pouze jako daně, musí být zároveň příjmem veřejného rozpočtu, kterým se rozumí státní rozxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxtřeby tohoto zákona se za příjem veřejného rozpočtu označuje i clo, které je příjmem rozpočtu Evropské unie [čl. 269 Smlouvy o založení Evropského spolxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx0, s. 0042-0046]. Vzhledem k tomu, že daně vždy do veřejného rozpočtu jen neplynou, ale naopak někdy je výsledkem daňového řízení nárok na výdaj z příjmoxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxho účtu veřejného rozpočtu, který používají zcela běžně právní předpisy z oboru rozpočtového práva, tj. pojem vratka.
Pod pojem daň jsou pro potřeby dxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxmem veřejného rozpočtu, tj. výdajem daňového subjektu, ale může být i vratkou veřejného xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxě, přičemž konkrétní označení stejného významu se může v jednotlivých speciálních zákonech lišit (např. nadměrný odpočet, vlastní daňová povinnost xxxx x xxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xeho správu není výslovně stanoven odchylný režim anebo konkrétní ustanovení není svojí podstatou pro správu příslušenství
obsoletní
. Postup při sprxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xak o úrok, na který má nárok správce daně, tak i o úrok, na který může vzniknout nárok daňovému subjektu.
K odst. 1 [Předmět správy daní]
Správa daní je jxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxev výkonné moci ve státě, přičemž správu daní od jiných dílů veřejné správy odlišuje zejména její předmět, kterým je především „daň“ ve smyslu legislatxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx x xobě zahrnuje postup správců daně, při kterém vznikají práva a povinnosti i dalším subjektům zúčastněným na tomto postupu, jehož účelem je dosažení cílx xxxxxxxxxxxx x x x xxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxxx x x x x xxxxx
x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx lze ukládat jen na základě zákona. I když pracuje pouze s pojmem daň a poplatek, je nicméně nutné vztáhnout ho i na další peněžitá plnění, např. cla, pokud xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx
x xxxxx xxxxxxje i poplatky atd. (viz komentář dále).
Daň lze definovat
stricto sensu
jako:
„Povinnou, zákonem předem sazbou stanovenou částku, kterou se více méxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxtí ekvivalentního protiplnění. Také jsou daně definovány jako většinou platby neekvivalentní, za které není poskytována přímá protihodnota, a zároxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xx xx xxxk, 2009)
Daň není v právním řádu České xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x jeho § 1, cituji:
„Tento zákon upravuje správu daní, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně1) (dále jen ‚daně‘), kxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx rozpočtů územních samosprávných celků (dále jen ‚územní rozpočet‘), nebo c) státních fondů nebo Národního fondu (dále jen ‚fond‘).“
Pro potřeby prxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxedené definiční znaky daní v pravém slova smyslu (viz odst. 3 komentovaného ustanovení).
V § 2 je vymezen pojem „daň“ pro účely zákona, plní tedy roli lxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x x xxxx xx xxxxxx x xxíjem veřejného rozpočtu.
Pokud některá z těchto podmínek chybí, nejedná se o daň. Např. poplatek spojený se studiem dle zákona č. 111/1998 Sb., o vysoxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xicméně nikoliv konkrétním zákonem, odúmrť je příjmem státu, a nejedná se o daň.
Daně, které jsou předmětem správy daní, musí být příjmem veřejného roxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxka“.
Finanční tok, ke kterému na základě plnění daňových povinností dochází, není jednosměrný (nejedná se pouze o příjem, ale může mít i směr opačný - xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxo o snížení příjmů veřejného rozpočtu, neboť se vyplácí z příjmové stránky. Zákon pro toto snížení příjmů zavedl zkrácený pojem vratka formou legislatxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxé zprávě je uvedeno, že vzhledem k tomu, že daně vždy do veřejného rozpočtu jen neplynou, ale naopak někdy je výsledkem daňového řízení nárok na výdaj z přxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxíjmového účtu veřejného rozpočtu, který používají zcela běžně právní předpisy z oboru rozpočtového práva, tj. pojem vratka. V daňovém řádu je termín xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxx xxxxx x x x x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x x xxx x xxxxx
x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xozpočet“, hovoříme o tzv. soustavě veřejných rozpočtů, pro něž je společné, že jde o rozpočty veřejné. Stávající právní úprava - rozpočtová pravidla x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxpočtových vztahů uvnitř rozpočtové soustavy. Veřejné rozpočty mají určité společné rysy, kterými jsou zejména společná právní úprava v zásadních otxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxm použitím nebo zadržením rozpočtových prostředků, kontrolní dozor z hlediska rozpočtové kázně a povinnost předkládat údaje pro hodnocení výsledků xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx rozpočtu, střednědobý výdajový rámec státního rozpočtu, státní finanční aktiva a pasiva, rozpočty organizačních složek státu, rozpočty příspěvkoxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxstředky soustředěnými v Národním fondu, rozpočet Pozemkového fondu ČR, rozpočty zdravotních pojišťoven (viz zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxí, rozpočty dobrovolných svazků obcí, rozpočty statutárních měst, rozpočet hlavního města Prahy.4
Odst. 2 § 2 nově vymezuje, co se rozumí „veřejným xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx územního samosprávného celku, rozpočet státního fondu nebo Národní fond, rozpočet Evropské unie nebo rozpočet, o němž to stanoví zákon.
Státní rozxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxdobě dotací, návratných finančních výpomocí, či naopak odvodů.5
Další možnou definicí státního rozpočtu je jeho vymezení jako finančního plánu nexx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxle kterého se vytváří a rozděluje všeobecný, resp. ústřední peněžní fond státu, určený na úhradu jeho potřeb. Státní rozpočet je schvalován Poslaneckxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxtřeďuje rozpočtové příjmy vymezené převážně rozpočtovými pravidly. Státní rozpočet obsahuje očekávané příjmy, jakož i odhadované výdaje státního xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxovým je zákon o rozpočtovém určení daní, který určuje, kam směřuje výnos jednotlivých daní. Tento zákon upravuje systém svěřených daní a daní sdílenýcxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxkům a některým státním fondům).
Daň z nemovitostí plyne do obecního rozpočtu, daň z příjmů právnických osob, jejímž poplatníkem je obec, plyne do obexxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxotlivé veřejné rozpočty v zákonem stanovených poměrech. Jedná se o daň z přidané hodnoty, daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických osob (s vxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx hodnoty, daní spotřebních, daní z příjmů, daně z nemovitostí a daně silniční); v ostatních případech (daň dědická, daň darovací, daň z převodu nemovitxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxulých let na základě rozhodnutí Poslanecké sněmovny a další peněžní prostředky, o kterých tak rozhodla vláda nebo Poslanecká sněmovna, nebo peněžní pxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx je stát a se kterými není oprávněn hospodařit některý správce kapitoly, pohledávky státu z poskytnutých úvěrů, návratných finančních výpomocí poskyxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx, které mu postoupily jiné subjekty, případně jiné pohledávky (§ 36 rozpočtových pravidel).
Organizační složky státu jsou zřízeny buď zákonem, napxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxh vztazích. Organizační složky jsou účetní jednotkou.
Rezervní fond organizační složky státu je tvořen prostředky poskytnutými ze zahraničí a penxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxční složka státu nabyla darem nebo děděním, u Ministerstva obrany příjmy x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xravidla).9
Rozpočet územního samosprávného celku tvoří rozpočty obcí, krajů a dobrovolných svazků obcí, dále rozpočty statutárních měst, rozpočxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxočty místní, popř. municipální.10
Právní rámec tvoří zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních samosprávných celků, který řeší pxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxořeny daní z příjmů právnických osob v případech, kdy poplatníkem je příslušný kraj (s výjimkou daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby), podílem nx xxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx ze závislé činnosti a funkčních požitků, odváděného zaměstnavatelem jako plátcem daně, s výjimkou daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podlx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx % z 60 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob sníženého o výnosy uvedené v písm. c) a d), podílem na 8,92 % z celostátníhx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxněžní prostředky vybrané v průběhu rozpočtového roku správcem daně, snížené o vrácené prostředky. Do celostátního hrubého výnosu daně se nezahrnují xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxzené vládě či parlamentu nebo jednotky přímo kontrolované vládou či nepřímo kontrolované prostřednictvím zástupců vlády v orgánech fondu.12 Státnx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxí zejména
dotace
ze státního rozpočtu, výnos specifických rozpočtových zdrojů a majetkových práv. Pouze část finančních zdrojů těchto fondů můžeme xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxx xxxx xxxteré specifické funkce, pro něž se v nich soustřeďují některé zvláštní státní příjmy. Jedná se např. o Státní fond kultury (zřízen zákonem č. 239/1992 Sxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxfickým typem fondu. Národní fond můžeme charakterizovat jako souhrn peněžních prostředků, které svěřují Evropská společenství České republice k rexxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx s principy rozpočtového výhledu a závazky vyplývajícími pro Českou republiku z práva Evropských společenství nebo z mezinárodní smlouvy.13
Národxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxnancovaných z rozpočtu Evropské unie, peněžních prostředků přechodového nástroje (Transition Facility) a peněžních prostředků finančních mechanxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xtátním fondem. Ministerstvo financí prostřednictvím Národního fondu koordinuje řízení finančních toků a dodržování postupů upravujících realizaxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, a v zákoně o rozpočtových pravidlech České republiky jsou řešeny návaznosti na rozpočxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxeré zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu (část dvacátá druhá, změna zákona o České národní bance, čl. XXIV., změna § 49a odst. 2).
K odst. 3 [Vyxxxxxx xxxxx
x xxxxx x xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxahovat na celý právní řád, ale pouze na tento zákon. Pokud jiný zákon použije termín „daň“, nejedná se o vymezení podle daňového řádu.
Jde o obdobu § 1 odsxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxx a) odst. 3 je pod pojem „daň“ podřazeno peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek. Obecně k dani z pohledu finanční teorie viz komxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxx
x
xxxx xxxxxx které jsou většinou přímo vyměřeny každému poplatníkovi bezprostředně podle jeho důchodové či majetkové situace, jsou adresné, většinou přihlížejx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
x
xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx a vybírány v cenách zboží, služeb apod., nezohledňují osobní situaci poplatníka, jsou neadresné; člení se na všeobecné a akcízy.
Dále se mohou daně xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx
x
xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xlastnictví, držbu, nájem nebo užívání majetku, případně i na nabytí majetku,
-
transferové daně - blízké daním majetkovým a částečně důchodovým, zaxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxálné daně (výnosové daně) - platí se z výnosu určité činnosti, pokud nepodléhají důchodové dani, většinou se odhadují na základě reálných vnějších znaxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxrobce podílejícího se na zpracování každého výrobku,
-
obratové daně z přidané hodnoty - uvalené na čistý obrat nebo na obrat docílený u posledního zpxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x určitému datu, typicky daň z nemovitostí placená podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období) a na daně tokové (zjišťuje se změna množství předmětu zdaněxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxvinnosti, které rozděluje daně na daně subjektové, respektující důchodovou situaci poplatníka (
in personam
), a na daně objektové, které důchodovou xxxxxxx xxxxxxxx x
xx xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
x
xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxxxxxxx
x
x
xxx z příjmů právnických osob - přímá důchodová daň
in personam
,
-
daň z nemovitostí (daň z pozemků, ze staveb, z bytů, ze samostatných nebytových prostorxx
x
xxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxx
x
x
xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxx
x
x
xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx
xx xxx
x
x
xxx xxxxxxcí - přímá majetková (transferová) daň
in rem
,
-
daň z převodu nemovitostí - přímá majetková (transferová) daň
in rem
,
-
daň z přidané hodnoty - nepříxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxx
x
x
xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxx
x
x
xxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxň
in rem
,
-
daň z piva - nepřímá selektivní spotřební daň
in rem
,
-
daň z vína a meziproduktů - nepřímá selektivní spotřební daň
in rem
,
-
daň z tabákovxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxx
x
x
xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x
xxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
x
daň z elektřiny - nepřímá selektivní spotřební daň
in rem
(ekologická, resp. energetická daň).17
Součástí vymezení pojmu „daň“ je také peněžité pxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxeré je příjmem rozpočtu Evropské unie (čl. 269 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodnutí Rady ze dne 29. září 2000 o systému vlastních zdrxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx celním režimem, se kterým je platba cla spojena. I clo je možné klasifikovat podle různých kritérií.
Podle hospodářských cílů, kterých má být uvalenxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxx
x
xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xlo - vyrovnává cenu dováženého zboží, je-li nižší než cena zboží vyráběného v zemi dovozu,
-
odvetné clo - zavádí se z důvodů hospodářské odvety na zbožx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxx
xx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxého zboží.
Podle směru přechodu zboží přes státní hranici tradičně rozeznáváme:
-
dovozní clo - uvaluje se na dovážené zboží,
-
vývozní clo - uvaxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxobecné, resp. autonomní clo - je dáno sazbou uvedenou v celním sazebníku příslušného státu nezávisle na mezinárodní smlouvě,18
x
xxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxo clo nelze zvyšovat bez změny smlouvy). Smluvní clo bývá vázáno na určité maximální množství dovezeného zboží, tzv. dovozní kvótu, při jejímž překročxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xaň není ani poplatek v právním řádu České republiky definován. Podle teorie daňového práva je poplatek peněžitou dávkou zákonem stanovenou, nenávratxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxveny v jednom právním předpise. Jejich různorodý charakter tuto skutečnost neumožňuje. Právní úprava poplatků je obsažena v několika zákonech. Mezi xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxé soudními, správními popř. jinými oprávněnými subjekty v České republice je možné ukládat, vybírat a vymáhat pouze na základě zákona. Zpoplatněny jsxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxré mají právo vybírat pouze obce, je sledováno to, že žadatel má povinnost přispět na činnost orgánu, která se uskutečňuje v jeho zájmu. Druhým aspektem xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxince, nebyli zatěžováni všichni občané. Správní poplatky jsou v České republice upraveny zákonem o správních poplatcích.21
Poplatky mají většinox xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xýjimky, např. poplatek ze psů, jednorázově, a to v souvislosti s nějakým protiplněním ze strany státu či jeho orgánů.22 Z článku 11 odst. 5 Listiny vyplxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxlovány zákonem o místních poplatcích. Správu poplatků vykonávají obce v přenesené působnosti, avšak v samostatné působnosti vydávají obecně závaznx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxk ze psů, poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, poplatek za užívání veřejného prostranství, poplatek ze vstupného, poplatek z ubytovací kapacitxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxé herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle zákona č. 202/1990 Sb., x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxadů, poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace.
Dále jde o správní poplatky, které jsou xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx státní správy. Jednotlivé úkony jsou vymezeny v položkách sazebníku poplatků, a to včetně osvobození od poplatku, který tvoří přílohu k zákonu o správxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxů jsou poplatky vybírané za řízení před soudy České republiky z úkonů uvedených v sazebníku poplatků a dále za jednotlivé úkony prováděné soudy a správox xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxné s užíváním dálnic a silnic a ekologické poplatky. Poplatek za užívání dálnic a rychlostních silnic označených příslušnými dopravními značkami je rxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxpravní značkou označující zpoplatnění stanoveným druhem motorového vozidla.
Zpoplatnění se stanoví podle typu vozidla a ujeté vzdálenosti po zpoxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx. Mezi ekologické poplatky patří poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxatky za odběr podzemních vod.25
Pod písm. b) odst. 3 je pod vymezení pojmu „daň“ podřazeno peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě pxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx x xx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xapř. odvody za porušení rozpočtové kázně, které byly součástí legislativní zkratky „daň“ dle § 1 zák. o správě daní a poplatků. Podřaditelné však pod tuxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx x xxxoně o rozpočtových pravidlech, dle kterých se jedná o peněžní prostředky státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu poskytnuxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxch pravidlech totiž vyplývá, že správu odvodů za porušení rozpočtové kázně a penále vykonávají územní finanční orgány dle zákona o územních finančníxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxočtových pravidel). Konkrétní výše odvodu za porušení rozpočtové kázně, včetně výše penále za porušení rozpočtové kázně, vyplývá ze zákona o rozpočtxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxe daňového řádu), je zřejmé, že pod vymezení pojmu „daň“ je podřaditelný jak odvod za porušení rozpočtové kázně, tak penále za porušení rozpočtové káznxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xx xxst. 3 je pod vymezení pojmu „daň“ podřazeno peněžité plnění v rámci dělené správy. Postup při dělené správě bylo možné dříve dovodit přímo z § 1 odst. 4 zákx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x x xxx x xxxx
x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxetenční). Při dělené správě procesní jde o situaci, kdy při ukládání povinností k peněžitému plnění se postupuje podle „nedaňového“ zákona a při správx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxzovat z jiného právního předpisu, nikoli z daňového řádu.
Při dělené správě věcné jde o situaci, kdy uložení povinnosti k peněžitému plnění přísluší xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxé správy:
-
zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti,
-
zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (§ 19),
-
zákon č. 326/1999 xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxí) (§ 40 ? pokuty),
-
zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (§ 37),
-
zákon č. 377/2005 Sb., o finančních konglomerátech (§ 31),
-
zákon č. 76/2002 Sxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xegulaci reklamy,
-
zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky,
-
zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství,
-
zákon č. 242/2000 Sb., o exxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxě některých zákonů (zákon o ochraně ovzduší),
-
zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu,
-
zákon č. 289/1995 Sb., lesní zákon,
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxně spotřebitele,
-
zákon č. 435/2004 xxxx x xxxxxxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xx xxzdíl od zák. o správě daní a poplatků je pod vymezení pojmu „daň“ podřazen rovněž daňový odpočet (viz zákon o DPH),26 daňová ztráta (viz zák. o daních z pxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx řádu, což muselo být v minulosti nahrazováno právní úpravou ve speciálních daňových zákonech, neboť součástí legislativní zkratky dle zák. o správě dxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx z kontextu a charakteru zálohy a subsumovat pod obecný pojem v § 2 odst. 4 „jiný způsob zdanění“. Zůstává však otázkou, zda je toto vymezení přesné, vhodnxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xx xx 2011 se do § 38a odst. 1 doplňuje věta: „Záloha na daň se spravuje jako daň podle daňového řádu.“ Z důvodové zprávy k této novele zák. o daních z příjmů vyplxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxní provázanosti hmotněprávní a procesněprávní úpravy daně z příjmů.“
K odst. 5 [Příslušenství daně]
Příslušenství daně nebylo v zák. o správě daní x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx x x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xříslušenství daně. Příslušenství daně zahrnuje úroky, a to úrok z prodlení (§ 252 a násl.), úrok z posečkané částky (§ 157 odst. 2), penále (§ 251), dále pxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxx x xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxjí pouze podle daňového zákona. Nebude sem tedy patřit např. pokuta uložená za přestupek, a to ani podle ustanovení § 246 daňového řádu upravujícího přxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxbo odepíše i související příslušenství daně.
Judikatura:
Pokud jde o stanovení místních poplatků, jejich sazbu, režim jejich vybírání, osvobozxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx vyhlášek upravujících místní poplatky, avšak pouze v případech v tomto zákoně taxativně vypočtených.
(ÚS, nález ze dne 26. 4. 1993, č. 38/1993)
I. Bylxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxala od počátku daňovým přeplatkem, který musí úřad pokutovanému soutěžiteli postupem podle § 22 odst. 6 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské sxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx na platební povinnosti vzniklý (uhrazený ve prospěch veřejného rozpočtu) v důsledku natolik nesprávného rozhodnutí (postupu) správních orgánů, prx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxovou mírou. Jedná se o ekonomickou náhradu, plynoucí z peněžních prostředků, která by jinak přirůstala k mase finančních prostředků jejich vlastníkux
xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx ale 16. dnem ode dne následujícího po původní lhůtě splatnosti pokuty, eventuálně ode dne následujícího po dni úhrady pokuty, v jejímž důsledku došlo kx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx 2 - veřejný rozpočet, § 107 - náklady řízení, § 134 - účel, předmět a fáze daňového řízení, § 150 - kreditní a
debetní
strana osobního daňového účtu a zxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxajů v rámci věcné dělené správy, § 182 x xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxí předpisy:
zákon o rozpočtových pravidlech; zákon č. 13/1993 Sb., Celní zákon; zákon o místních poplatcích; zákon o správních poplatcích; zákon o sxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx x7/1997 Sb., o státním podniku; č. 11 odst. 5 Listiny; § 18 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách; zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxtury České republiky; zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky; zákon o Státním fondu dopravní infrastruktury; vyhxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx diagnostiky chorob a léčení lidí; zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách; zákon o DPH; viz předpisy bod 65; zák. o daních z příjmů
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx
M.;
Kotáb,
P.;
Marková,
H.
a kol.
Finanční právo.
5. vyd.
Praha :
C. H. Beck,
xxxxx
xxxxxxx
xx
x xxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx
xxxx x
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx,
I.
Finance územní samosprávy.
Brno,
2008,
Edice učebnic Právnické fakulty v Brně č. 405.
Sciskalová,
M.
Poplatky a jejich správa.
Exxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxx x
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxx
xx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx
Mrkývka,
P.
a kol.
Finanční právo a finanční správa.
Brno,
2004,
Edice učebnic Právnické fakulty v Brně č. 355.
Petráčková,
V.;
xxxxxx
xx
x xxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx x
xxxxxxxxx
xxxxx
xx xxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx.
Brno,
1992,
Edice učebnic Právnické fakulty v Brně č. 33.
(Daňová povinnost)
Petr
Lavický,
Právní xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxdmětem daně, nebo skutečnosti tuto povinnost zakládající. Je tak reflektována reálná podoba hmotněprávní úpravy, kdy ne všechny daňové zákony vymezxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxy věci nemůže být skutečností zakládající daňovou povinnost (tím je existence vlastnictví k této nemovitosti).
Samotný pojem daňová povinnost návrx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxmž nejfrekventovanější z těchto povinností je právě daňová povinnost tvořená souborem povinností spočívajících v právech a povinnostech daňového sxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxému rozpočtu. Jinak řečeno, jde o právo a povinnost zjistit základ daně, daň, nárok nebo ztrátu a provést úhradu. S daňovou povinností souvisí i mnoho daxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx hodnoty atd.), nebo jsou nezbytné pro efektivní správu daní (povinnost registrace, zajištění atd.).
Navrhovaná právní úprava přesně zachází s pojmxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xx xez úmyslu měnit význam dosavadní terminologie.
K § 3
Daňová povinnost dle daňového řádu vzniká buď okamžikem, kdy nastaly skutečnosti, které jsou xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxtatování, aniž stanoví podrobnější pravidla ohledně jednotlivých daní. Je proto nutno vždy zjišťovat ve zvláštním předpise, jenž příslušnou daň uprxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxx obešla. Ostatně pravidlo, že určitý právní následek vzniká tehdy, nastane-li právní důvod, s nímž je vznik takového právního následku spojen, vyplývx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xe daňová povinnost vzniká k těmto okamžikům:
-
z § 13 a 13b zákona o dani z nemovitostí vyplývá, že daňová povinnost vzniká 1. ledna každého roku tomu, kdx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxbytím dědictví na základě pravomocného usnesení soudu, jímž bylo dědické řízení skončeno, bezúplatným nabytím majetku (věcí či jiného majetkového pxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx x x x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxání příjmu (výnosu), který podle zák. o daních z příjmů podléhá dani. K tomu srov. zejména § 3 a 18 citovaného zákona,
-
dle § 8 odst. 1 zákona o dani silnixxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x x x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxutečnostmi jsou existence vozidla registrovaného a provozovaného v České republice a jeho používání k podnikání, k jiné samostatné výdělečné činnosxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxí. Používání vozidla k podnikání však odpadá jako rozhodná skutečnost u vozidel s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny určených výlučně k přepravx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx
x
xxx x x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxmí Evropského společenství nebo dovozem vybraných výrobků na daňové území Evropského společenství (nyní Evropské unie; viz čl. 1 smlouvy o Evropské uxxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx x xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xx xxxxxx daňové povinnosti ohledně daně ze zemního plynu a některých dalších plynů, daně z pevných paliv a daně z elektřiny srov. zejména § 5 části čtyřicáté pátéx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxová zpráva tento obsah charakterizuje jako soubor „povinností spočívajících v právech a povinnostech daňového subjektu spočítat si, přiznat a ve staxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx je předestřené pojetí udržitelné. Zařazení subjektivního práva pod pojem povinnosti je ve zjevném rozporu s tím, co se v obecné právní teorii rozumí poxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxmohou být výjimkou. Rovněž tak může být sporné, zda pod pojem daňové povinnosti zařazovat např. též povinnost přiznat daň, zaplatit ji ve lhůtě splatnoxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxňová povinnost. To platí tím spíše, že účelem § 3 je pokud možno přesné vymezení okamžiku, kdy daňová povinnost vzniká; takového cíle však nelze dosáhnoxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x tohoto hlediska se jeví přiléhavějším na pojem daňové povinnosti nahlížet úžeji tak, že jde o hmotněprávní subjektivní povinnost zaplatit daň; problxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxe zákona o dani z nemovitostí
Pokud nebyla povinnost uhradit případný daňový nedoplatek na dani z nemovitosti založena pravomocným rozhodnutím o uloxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx 311/99)
Zákon o dani z nemovitostí sice určuje povinnost nového majitele uhradit případný daňový nedoplatek předchozího vlastníka, ale tím nezbavuxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxá, zejména když z průběhu jednání a údajů finančních orgánů vyplývalo, že daňová povinnost byla vyměřena jen původnímu předchozímu poplatníkovi.
(ÚSx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxce (zde za roky 1994, 1995, 1996), nemohl správce daně bez dalšího převést platbu provedenou žalobcem na nedoplatky na daňovém účtu žalobcova předchůdxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxitosti, a především neměl automaticky povinnost hradit daňové nedoplatky za svého předchůdce.
(NSS, rozsudek ze dne 8. 12. 2005, čj. 1 Afs 140/2004-55x xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx000 Sb., stává subjekt již okamžikem nabytí vlastnictví k nemovitosti, nikoliv až 1. lednem následujícího zdaňovacího období, kdy mu teprve vznikne pxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxrá na základě kupní smlouvy nabyla v roce 1999 nemovitosti od správce konkursní podstaty úpadce (nešlo tedy o předání nemovitosti na základě zvláštníhx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxi z předmětných nemovitostí, a to počínaje 1. lednem následujícího zdaňovacího období. Správní orgán tak postupoval správně, xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxíkem daně z nemovitostí, který je povinen podat daňové přiznání ve lhůtě stanovené v § 13a odst. 1 zákona o dani z nemovitostí (nejde-li o případ, kdy se daxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxko vlastník v katastru nemovitostí k 1. lednu příslušného zdaňovacího období (zde: zdaňovacího období roku 1999). Stal-li se žalobce poplatníkem danx x xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxatit až po provedení vkladu vlastnického práva. Nebyl-li žalobce v průběhu roku 1999 v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník nemovitosti, nebyl pxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xx xhůtách její splatnosti se tedy nedostal do prodlení s jejím placením a nebyly dány ani zákonné podmínky pro předepsání penále.
(MS v Praze, rozsudek ze dxx xx xxx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxí
Pokud spoluvlastníci zruší a vypořádají spoluvlastnictví k několika nemovitostem tak, že každý z nich bude nadále výlučným vlastníkem některé z těxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxní podílového spoluvlastnictví dani z převodu nemovitostí [a to ani podle § 9 odst. 1 písm. a) a ani podle § 9 odst. 3 zák. o dani dědické, dani darovací a danx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxdle § 9 odst. 1 písm. a) věty první zák. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí nastane jen tehdy, převede-li se nebo přejde-li skutečnx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xvidenci katastru nemovitostí, pokud v době jeho rozhodování probíhá řízení o určení vlastnického práva k nemovitosti.
II. Namítá-li poplatník daně x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx vlastnického práva k nemovitosti ve skutečnosti vůbec nedošlo, a neřešil-li tuto otázku katastrální úřad ve vkladovém řízení podle zákona č. 265/199x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxávce daně sám jako předběžnou otázku (§ xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx silniční
I. Pro vznik a trvání daňové povinnosti k dani silniční u vozidel s největší povolenou hmotností alespoň 12 tun, určených výlučně k přepravě nxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx jsou předmětem daně silniční vždy (§ 2 odst. 1 věta druhá zákona o dani silniční).
II. Skutečností rozhodnou pro zánik povinnosti k dani silniční (§ 8 odxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxo vozidlo bude vyřazeno, bez ohledu na to, zda dočasně nebo trvale, rozhodnutím příslušného orgánu z registru silničních vozidel (§ 13 zákona č. 56/200x xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxzuje dotčené vozidlo v průběhu zdaňovacího období, např. pro technickou závadu, resp. dočasnou nezpůsobilost k provozu.
(NSS, rozsudek ze dne 31. 7. xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx že ke zdanění dochází bez ohledu na skutečnost, zda příslušné vozidlo bylo, či nebylo ve zdaňovacím období užíváno.
II. Poplatníkem daně je provozovaxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxx05-67, č. 1358/2007 Sb. NSS)
d) vznik daňové povinnosti dle zákona o DPH
Proto lze uzavřít, že dnem uskutečnění zdanitelného plnění u služeb poskytovxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x toho také vyplývá, že ustanovení obhájci, kteří jsou povinni platit daň z přidané hodnoty, tak mají povinnost činit po 1. 5. 2004 vždy v režimu zákona o DPxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxů (a dalších osob poskytujících své služby podle zvláštních zákonů) se soudními exekutory, kterým předchozí právní úprava nárok na zaplacení částky oxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxnnosti zákona o DPH i zákona o změně některých dalších zákonů, a zároveň prokázal, že v té době byl plátcem daně z přidané hodnoty, měl nárok, aby mu byla vxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxznána, bylo tím porušeno jeho základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
(ÚS, nález ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 288/05)
Pokud se týká okamžiku uskuxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxání zboží, který je uveden v kupní smlouvě. Určující je vždy tento den dodání, i když se od něj může den přechodu vlastnických práv lišit. Den uskutečnění xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxajícího uplatnit daň z přidané hodnoty na výstupu, uvést ji v daňovém přiznání za příslušné zdaňovací období a s tím spojená platební povinnost vůči stáxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxo plnění (zaplacení) nebo na okolnost, zda a jakým způsobem byl předmět zdanitelného plnění využit kupujícím. Nelze proto úspěšně namítat, že pokud nexxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx (daň na výstupu).
(NSS, rozsudek ze dne 6. 12. 2007, čj. 7 Afs 32/2007-79, č. 1526/2008 Sb. NSS)
Zdanitelné plnění dle § 9 odst. 1 písm. f) zákona č. 588/1xxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxx xxxtane dříve. Zákon o DPH neváže uskutečnění zdanitelného plnění na žádné jiné podmínky, tedy např. na sepsání protokolu o předání a převzetí díla, přípxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxko smluvního ujednání nemající vliv na uskutečnění zdanitelného plnění, to je v daném případě faktického předání a převzetí díla, které bylo zkolaudoxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xx8/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty.
(NSS, rozsudek ze dne 30. 6. 2006, čj. 5 Afs 15/2005-65, č. 1621/2008 Sb. NSS)
xxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxnitelné plnění považuje za uskutečněné dnem dodání. U kupní smlouvy uzavřené podle obč. zák. se užije druhá část tohoto ustanovení o tom, že zdanitelnx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xx/2004-71, č. 742/2006 Sb. NSS)
Skutečnost, že správce daně neuznal smluvnímu partnerovi daňového subjektu nárok na nadměrný odpočet daně z přidané hxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx x x xx xxxx. 1 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, dnem uskutečnění zdanitelného plnění. Nejsou tak splněny podmínky pro obnovu řízení podle § 54 zxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx
xxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx x xxx xxkona o dani z nemovitostí - vznik daňové povinnosti; § 2, 5 a 8 zák. o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí - vznik daňové povinnosti; § 3 a xx xxxx x xxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxx x x x x xxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxních - vznik daňové povinnosti; § 21 a násl. zákona o DPH - vznik daňové povinnosti; § 5 části čtyřicáté páté, § 5 části čtyřicáté šesté a části čtyřicáté sxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx
Mezinárodní předpisy:
čl. 1 Smlouvy o Evropské unii
(Subsidiarita daňového xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxkona ke zvláštním zákonům tak, že se podle této zásady použije příslušné ustanovení daňového řádu pouze v případě, že zvláštní zákon neobsahuje vlastxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxu vůči ostatním daňovým zákonům, jimiž je třeba rozumět nejen ty právní předpisy, které ve svém názvu nesou slovo „daň“, ale veškeré právní normy upravxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xx
x x x
xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x
xxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxzvu jde o soubor pravidel procesního charakteru, obsahuje však mimoto řadu ustanovení hmotněprávních či ustanovení vymezujících různé pojmy.
Obexxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xkolí existuje řada daňových zákonů, které obsahují úpravu zvláštní (speciální), mající aplikační přednost.
Daňový řád ani jiný právní předpis nexxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxx x x x xxx xxxxxxxxajícím o stížnosti], proto při zkoumání vztahu daňového řádu k jiným předpisům je třeba zjišťovat, zda obsahují pravidla upravující daňovou problemxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx nenesou pojem „daň“. Daňovými zákony jsou právní předpisy upravující problematiku daní, tj. peněžitých plnění, která jsou příjmem veřejného rozpočxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxčuje jako daň, clo nebo poplatek, dále peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle daňového řádu, a konečně též peněžité xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxtví daně. Příslušenstvím se rozumějí úroky, penále, pokuty a náklady řízení, jsou-li ukládány nebo vznikají-li podle daňového zákona (srov. § 2 - předxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí,
-
zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
-
zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjixxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx x přidané hodnoty,
-
zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů („energetické daně“).
Za poplatkové zákony lze považovat:
-
zákon xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxx x. 289/1995 Sb., lesní zákon,
-
zákon č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám,
-
zákon č. 164/2001 Sb., lázeňský zákon,
-
zákon č. 185/2001 Sb., o odxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxlní správě České republiky.
Za procesní zákony lze považovat:
-
zákon č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxních pohledávek.
Za ostatní zákony obsahující též normy daňového práva lze považovat např.:
-
zákon č. 13/1993 Sb., Celní zákon,
-
zákon č. 44/1xxx xxxx xxxxx xxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxcích zákonů (rozpočtová pravidla),
-
zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní,
-
zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územníxx xxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxvenčním fondu),
-
zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxdní zákon,
-
zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a další.
Výše zmíněné charakteristice daňových zákonů v tomto smyslu vyhovují i jednotlivá uxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxkové pokuty (srov. § 62 správního řádu, § 66 tr. řádu, § 53 o. s. ř.), které jsou rovněž příjmem veřejného rozpočtu a při jejich vymáhání se postupuje jako pxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x 242 a násl.) nebo právní nástupnictví (srov. § 239 a 240).
V případě daňové
exekuce
je obecným podpůrným předpisem o. s. ř. a ustanovení daňového řádx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxlučně podle daňového řádu, který upravuje pravomoci správce daně jakožto exekučního orgánu (srov. § 177).
Daňový řád je zvláštním předpisem i v úprxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxh úkonů (srov. § 8 odst. 3) či v procesní rovině zastoupení, plné moci,
prokura
(srov. § 25 a násl.) apod., kde naopak obecným předpisem jsou zejména obč. xxxxx xxxxx xxxxx xx xx xx x xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xprávními orgány. Blíže k tomu srov. § 262 a komentář k němu.
Přestože daňový řád upravuje postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xx xxj daňový xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxupek a příslušnost orgánu k jeho projednání. Přestupkové řízení se děje kromě vymezeného výlučně podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Tento záxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxd správními orgány, kterým je správní řád. Daňový řád zde poslouží toliko k posouzení, zda došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku porušením povxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxti právního řádu plyne požadavek, aby tentýž právní institut (zde ručení) znamenal totéž, bez ohledu na to, v jakém odvětví práva je zrovna aplikován.
(xxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxa zcela a principiálně odlišná pravidla, nýbrž dvě sféry jednoho ve své podstatě jednotného a uceleného právního řádu. Vztah soukromého a veřejného prxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx právem výslovně neupravených. Na základě požadavku jednotnosti, ucelenosti a zejména bezrozpornosti právního řádu je tedy třeba, aby na shodné právxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxxx x xaplnění požadavku, „aby stejný právní institut znamenal totéž v právu veřejném i soukromém“, není nezbytné, aby celá právní úprava práva soukromého, x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx je uplatňován v právu soukromém, nebo veřejném, platily vždy jeho základní znaky a principy, které tvoří samotnou podstatu tohoto institutu.
(NSS, roxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxk obecným institutem celého právního řádu, jenž je detailně propracován především teorií a judikaturou soukromého práva; jeho kořeny přitom sahají hxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx. Ručení tedy především není vynálezem finančního práva, a už vůbec ne českého daňového řádu. V souladu s principem jednoty právního řádu je proto namísxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxdu s jeho skutečnou povahou.
(NSS, usnesení rozšířeného senátu ze dne 26. 10. 2005, čj. 1 Afs xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xmperativ stejného náhledu na srovnatelné právní instituty, byť upravené v rozdílných právních předpisech, či dokonce odvětvích.
(NSS, rozsudek rozxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxo lhůty
per analogiam
iuris ustanovení § 49 správního řádu.
(NSS, usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 8. 2005, čj. 2 Afs 144/2005-110, č. 735/2006 Sbx xxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxvní regulace, z nichž plyne zákaz analogie v neprospěch daňového subjektu a zásada, že v případě, že daňový zákon z důvodu své nejasnosti, nesrozumitelxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxbjektu mírnější, neboť je věcí státu, aby formuloval své daňové zákony natolik jednoznačně, srozumitelně, přesně a úplně, aby minimalizoval výkladoxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx Sb. NSS)
Související ustanovení:
§ 2 - předmět správy daní, § 8 odst. 3 - zásada materiální pravdy (zásada přednosti obsahu před formou), § 25 a nxxxx x xxxxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxeli, § 172 - práva a povinnosti ručitele, § 173 odst. 1 - ručení třetí osobou, § 177 - vztah k občanskému soudnímu řádu, § 239 - zánik fyzické osoby, § 240 x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxxtí daně, § xxx x xxxxxxxxx x xxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxx xx xx xxx xxx xxxx xxxxx xxk.; obč. zák.; zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích
Literatura:
Kohoutková,
A.;
Šimek,
K.
Co znamená pro správu daní text § 177 odst. 1 noxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxx
xxxxx xx
xxxxxxxx xxxxxy správy daní
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
V průběhu správy daní se uplatňují zásady, které platí pro celou správu danx xx x xx xxx xxxx x xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxého řízení. Zásady, jako základní interpretační pravidla, jsou důležitým prostředkem ke správné interpretaci ustanovení všech daňových zákonů, přx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxdních ustanoveních zákona byly v širší míře deklarovány principy, které je třeba při správě daní dodržovat a které jsou pro danou oblast esenciální. Jexxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxí i z komparace s textem správního řádu, který obsahuje zásady činnosti správních orgánů. Zásady správy daní dopadají i na jiné správce daně nežli správxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xásady správního práva procesního, ale též o zásady občanského či trestního práva procesního). Spolu s těmito společnými zásadami, které samy o sobě jsxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxňové právo (např. zásada neveřejnosti, ochrany xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxx xxx x x x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxi správě daní dodržovat a které jsou pro danou oblast esenciální“. Oproti předchozí úpravě, jež vypočítávala principy daňového řízení, je pojetí daňoxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx hospodárnosti, volného hodnocení důkazů atd. Někdy se ve výčtu zásad objevují spíše právní pravidla: např. lze jenom sotva souhlasit s důvodovou zpráxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
x xxávní vědě se tradičně rozlišuje mezi právními principy a právními pravidly (normami). Byť ohledně této diferenciace panuje shoda, existují rozdílné xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxnoty, na nichž je postaven celý právní řád, popř. určité právní odvětví; v souladu s tím se také vyznačují vysokou mírou obecnosti. Na rozdíl od právních xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx nebo aplikačních zásad přednost jedna nebo druhá z nich (např. podle pravidla
lex specialis derogat legi generali
nebo
lex posterior derogat legi prixxx
xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xude zvažovat, která z těchto zásad se uplatní ve větší míře, avšak zároveň při respektování požadavku minimalizace zásahů do zásady druhé.30
Právní xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xrincipy nejsou pouhými teoretickými postuláty, ale mají postavení pramene práva, a to i v situaci, kdy nebudou výslovně uvedeny v žádném právním předpxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxesto
judikatura
(zejména Ústavního soudu) dokládá, že o existenci těchto zásad coby platných součástí právního řádu nelze pochybovat. Obdobně to plxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xožné. Zákonodárce se od těchto principů může odchýlit tak, že v zákoně upraví určitou otázku odlišně, ovšem pouze za předpokladu, že se tím nedotkne ústxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xebo ochrany nabytých práv. Nejde-li o takový případ, může zákon upravit určitou otázku odlišně. Neučiní-li tak, plně se prosadí právní princip.
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx aby je zákon výslovně vyjadřoval. Domníváme se, že to není třeba. Např. v oblasti civilního práva procesního nikdo nepochybuje o tom, že civilní sporný xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xx xx xx xx x xxxhto zásadách neztratil ani slovo. Obdobně by nemohlo být pochyb o tom, že správce daně je povinen postupovat v souladu se zákonem či mezinárodní smlouvoxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxch zásad do zákona - v tomto případě do daňového řádu - naopak může vyvolávat otázky, zda výčet těchto zásad je
taxativní
, nebo zda platí i zásady jiné, přxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xpecifik správy daní.
Praxe se jistě bude potýkat s tím, zda se na daňové řízení použijí i základní zásady činnosti správních orgánů, upravené v § 2 až 8 sxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x x x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxti tomu § 177 odst. 1 správního řádu stanoví, že základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až 8 se použijí při výkonu veřejné správy i v přípaxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxuje; je to však regulace odpovídající zásadám vyjádřeným v citovaných ustanoveních správního řádu ve smyslu § 177 odst. 1 tohoto předpisu?
Tyto a obxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxit na tom, že právní principy jsou vždy součástí právního řádu. Výčet zásad v daňovém řádu má proto spíše informativní funkci a nepopírá to, že se uplatnx x xxxx xxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx že komunitární právo není pro Ústavní soud České republiky coby státu stojícího mimo Evropskou unii při posuzování ústavnosti
relevantní
. Toto tvrzexx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxadní hodnoty, společné všem jejím členům. Obecné zásady právní naplňují koncepty právního státu, tedy i základních lidských práv a svobod a spravedlixxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxaženy, avšak v evropské právní kultuře se beze zbytku uplatňují (např. princip proporcionality) ? viz Pl. ÚS 33/97. Ústavní soud se tak přihlásil k evroxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xomunitární právo tedy není Ústavnímu soudu cizí, ale prozařuje ? zejména v podobě obecných zásad právních evropského práva ? v široké míře do jeho vlastxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxcká psaná ústava je společenskou smlouvou, kterou se lid, představující ústavodárnou moc (pouvoir constituant), ustavuje v jedno politické (státníx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx akceptovaných hodnot a formující mechanismus a proces utváření legitimních mocenských rozhodnutí nemůže existovat mimo veřejností akceptovaného xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxgovat mimo minimálního hodnotového a institucionálního konsensu. Pro oblast práva z toho plyne závěr, že pramenem práva obecně, jakož i pramenem právx xxxxxxxxxx x xx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxvším dějiny 20. století, spjaté s existencí totalitních států. Mechanické ztotožnění práva s právními texty se stalo vítaným nástrojem totalitní manxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxva je jeho aplikace vycházející pouze z jeho jazykového výkladu.
Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxd e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právnx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxokuje otázku jejich poznatelnosti. Jinými slovy evokuje otázku, zda je jejich formulování věcí libovůle, nebo zda lze stanovit při jejich formulovánx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x našem prostředí tak hluboce zakořeněnou skepsi k možnosti činit odpovědná individuální rozhodnutí a předkládat je na základě přesvědčivé argumentaxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxucí utvářející dělbu moci. Jinými slovy, tou první je garance autonomní, druhou garance xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxtě (účelnosti) chování. Společenství, jež nedisponuje tímto znakem, lze udržovat pouze silou (mocí).
Typickým příkladem vymezitelnosti i nepsanýxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx chování (
opinio necessitatis
) a dále jeho zachovávání po dlouhou dobu (
usus longaevus
, resp. longa consuetudo). Obě tato hlediska jsou definičními hxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxu psaného práva má přitom obecné právní pravidlo charakter samostatného pramene práva pouze preater legem (čili, pokud psané právo nestanoví jinak).
x x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xe právní princip, dle něhož neznalost práva neomlouvá, nebo princip nepřípustnosti retroaktivity, a to nejenom pro odvětví práva trestního. Jiným přxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx
x x xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xravidlem, je řešení
kolize
základních práv a svobod principem proporcionality. Mezi tyto obecně uznávané právní principy bez jakékoli pochybnosti xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx skutečnost ústavodárci, resp. zákonodárci, nijak nebrání, aby, pokud uzná za vhodné, vymezil počítání času výslovně odlišným způsobem.
(ÚS, nález zx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně kxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xÚS, nález ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96)
Princip legitimního očekávání se ve formě základních zásad řízení promítá i do oblasti správního právax xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x x xxst. 3 správního řádu z roku 2004 o ochraně dobré víry) a vysoké soudy ostatně v tomto smyslu již stabilně judikují. Není podstatné, že princip ochrany lexxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxva. Nejvyšší správní soud se nemůže stavět na pozice deformovaně a zjednodušeně chápané pozitivistické
interpretace
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx x x xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxně aplikována řada obecných právních principů, které nejsou výslovně obsaženy v právních předpisech.
(NSS, rozsudek ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/20xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx x x xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxy bez ohledu na to, zda tyto zásady jsou pozitivním právem výslovně vyjádřeny.
II. I pro činnost správních orgánů v České republice platí princip ochraxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxtník podmínky správním orgánem stanovené (princip ochrany legitimního očekávání).
(NSS, rozsudek ze dne 20. 7. 2006, čj. 6 A 25/2002-59, č. 950/2006 xxx xxxx
xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxledu na srovnatelné právní instituty, byť upravené v rozdílných právních předpisech či dokonce odvětvích.
(NSS, rozsudek ze dne 26. 10. 2005, čj. 2 Afs xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xyplývající v prvé řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkazu zachovávat lidskou důstojnost, princxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxx xx 906/2006 Sb. NSS)
II. V souladu s principem právní jistoty má každý adresát právní normy právo očekávat, že řešení, která zákonodárce zvolí, jsou racixxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx je tím spíše přesně, jasně, určitě a srozumitelně vyjádřit v právních předpisech, jimiž jsou právní normy komunikovány svým adresátům. Neučiní-li taxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xvoří jednotný celek, jehož jednotlivé části jsou spolu ve vzájemných systémových souvislostech. Konkrétní pravidlo chování proto bývá vyjádřeno čaxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxku, je nezbytné vyložit ji v systémových souvislostech s předpisy ostatními tak, aby tato otázka byla spravedlivě a rozumně zodpovězena.
(NSS, rozsudxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x x x xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xaně, § 7 - rychlost a hospodárnost, § 8 - zjišťování skutkového stavu a rozhodování, § 9 - neveřejnost správy daní a úřední postup správce daně, § 262 - xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x x xx xx x xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
Holländer,
P.
Nástin filosofie práva.
Úvahy strukturální.
Praha :
Všehrd,
2000.
(Zákonnost, zdrženlivost a přiměřenost)
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxí zásady, že daně a poplatky lze ukládat pouze na základě zákona; viz čl. 11 odst. 5 Listiny. Práva a povinnosti nejsou daňovým subjektům ukládána jen zákxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxdních smluv se přímo použitelnými stávají mnohé akty Evropských společenství resp. Evropské unie. Jedná se zejména o nařízení, ale samozřejmě také něxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx
xxxxx
EU. V obecné rovině pak tyto prameny práva zastřešuje pojem právní předpis.
Ustanovení xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x libovůli, když stanoví, že správce daně může v rámci své činnosti činit pouze to, co mu zákon výslovně dovoluje nebo umožňuje dovolit.
V odst. 3 je založxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxní povinností správcem daně, která ovšem nemůže jít proti základnímu cíli správy daní (§ 1 odst. 2). Současně se zde předjímá zavedením legislativní zkxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxn nejednotně. Je tedy jednoznačně deklarováno jeho použití pouze na subjekty správy daní odlišné od správce daně a úředních osob vykonávajících faktixxx xxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxahem je zjevně inspirováno § 2 odst. 1 správního řádu, byť se od něj částečně formulačně (nikoliv věcně) odchyluje.
Dle důvodové zprávy je zásada legaxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx 11 odst. 5 Listiny pouze vylučuje, aby daně a poplatky stanovovala moc výkonná, a svěřuje regulaci této otázky parlamentu (k tomu z poslední doby např. xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxto zásady je proto spíše čl. 2 odst. 2 Listiny a 2 odst. 3 Ústavy ČR, které umožňují uplatňovat státní (resp. veřejnou) moc pouze v případech, v mezích a zpxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxtiny). Pro správce daně coby orgán veřejné moci (srov. komentář k § 10) tedy zjednodušeně řečeno platí, že může činit jenom to, co mu zákon dovoluje. Naopxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xodnoceno jako chování v souladu s právem: mohou totiž činit cokoliv, co jim zákon výslovně nebo implicitně nezakazuje (čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 2 odstx x xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx jež jsou součástí právního řádu. Vázanost zákonem nebo jiným právním předpisem přitom neznamená vázanost jeho textem, ale smyslem a účelem. To ostatnx xxxxxxx xxxxx x x x x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxdpisů se tedy nemůže zakládat pouze na jazykovém výkladu, ale je nutno usilovat o nalezení skutečného obsahu xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxch několik interpretací, je nutno zvolit takovou z nich, která odpovídá požadavkům plynoucím z ústavního pořádku.
Právní řád není tvořen pouze psanxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxnality, princip právní jistoty, princip ochrany legitimního očekávání a řada dalších). K tomu viz společný komentář před § 5. I těmito principy je spráxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx praxe, může jí být správce daně vázán, a k její změně je oprávněn přistoupit (při nezměněném znění zákona) jenom ze závažných a principiálních důvodů smxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxkynu samotného, ale především z principu právní jistoty, jenž usiluje o ochranu oprávněné důvěry v právo, včetně praxe, která se na jeho základě vyvinuxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxblikovaným pod č. 1986/2010 Sb. NSS, č. 2036/2010 Sb. NSS nebo č. 2053/2010 Sb. NSS.
K odst. 2 [Zásada legální licence]
Ustanovení § 5 odst. 2 je obdobxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxejnou moc uplatňovat v mezích, způsobem a v rozsahu stanoveném zákonem; proto lze odkázat na shora uvedené výklady.
Pravidlo, dle nějž může správce dxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xstavy daňový řád nic navíc nedodává. Pravomoc a její rozsah by měl zákon upravovat pokud možno jednoznačně, srozumitelně a přehledně. Nelze-li rozbxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xásahům do majetkové či osobní sféry fyzických a právnických osob, je namístě usuzovat, že správce daně takovou pravomoc nemá.
Správce daně dále nesmx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxlicitně nestanoví, avšak bezpochyby i tuto zásadu z nich lze odvodit. Vyplývá již z toho, že vázanost správce xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx ani ta ustanovení zákona, která zakládají pravomoc správce daně; je proto nutno respektovat účel, pro který byla konkrétní pravomoc správci daně svěřxxxx
xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx tam, kde zákon ponechává správci daně určitý prostor k uvážení: pak se výkon pravomoci v rozporu s jejím účelem jeví jako zneužití správního uvážení. Obx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xx xx xx
x xxxxx x [Zásada zdrženlivosti a přiměřenosti]
Zákon zavádí legislativní zkratku „osoba zúčastněná na správě daní“. Zahrnuje pod ni daňové subjekty a třetx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxlišná od daňového subjektu, pokud má určitá práva či povinnosti při správě daní, nebo v případě, že jsou její práva a povinnosti správou daní dotčena. V pxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx x xxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xa správě daní. Formulace daňového řádu se odchyluje od § 2 odst. 3 správního řádu, jenž ukládá správním orgánům povinnost šetřit práva nabytá v dobré víxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxmi a oprávněnými zájmy je pouze formulační, a nelze z něj vyvozovat žádné závěry. To samé však platí i pro ochranu práv nabytých v dobré víře; jednak ji lze xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxo z ústavního pořádku.
Povinnost šetřit práva a právem chráněné zájmy osob zúčastněných na správě daní je jenom dalším aspektem čl. 2 odst. 2, 3 a čl. 4 xxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x x x xxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxstněných na správě daní, nemá-li k tomu zákonný podklad. Ustanovení zákona, které mu takový zásah umožňuje, je nutno vykládat v souladu s jeho účelem; pxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx, že osoby zúčastněné na správě daní mohou činit cokoliv, co jim zákon výslovně nebo implicitně nezakazuje, a správce daně je nemůže nutit činit něco, co xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxko je např. poučovací povinnost správce daně (§ 6 odst. 3) nebo povinnost dbát o správné zjištění a stanovení daní (§ 1 odst. 2), tzn. o jejich objektivně sxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxho pravomoc směřuje, se někdy staví do protikladu k § 1 odst. 2: „Správce daně, i když si je vědom nezbytnosti dodržování této zásady, nemůže jít proti zákxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxlem správy daní samozřejmě je správné zjištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady, avšak tohoto cíle lze dosáhnout jenom postupem, který stanoxx xxxxxx xxxx x xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxá byla stanovena v rozporu s povinností šetřit práva a právem chráněné zájmy osob zúčastněných na správě daní, za správně stanovenou. Jinak řečeno, cíl xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxena některá ustanovení zákona, právní principy či ústavní kautely.
Zásada přiměřenosti ukládá správci daně volit jenom takové prostředky, které oxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xabezpečení jejich úhrady. Např. při volbě způsobu vymáhání nedoplatku dle § 175 odst. 2 musí správce daně zvolit takový způsob, který přinese uspokojexx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xráva státu na výběr daní je nutno respektovat práva a právem chráněné zájmy daňového subjektu, tedy i právo na objektivně provedené dokazování vedoucí x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxný postup, jehož nedostatky nebyly soudy, které se ztotožnily s právními závěry finančních orgánů, napraveny, přičemž se jednalo o závažné porušení zxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxx
xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxrá zavazuje všechny tuzemce podle jejich příjmů, majetku a kupní síly k financování všeobecných úkolů státu. Pravomoc státu zdaňovat za určitých, přexxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xistiny je možno daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Toto ustanovení vylučuje, aby daňovou povinnost stanovovala
exekutiva
. Naopak v přípaxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx k legitimnímu omezení vlastnického práva skrze jím přijatý zákon. Do autonomní sféry jednotlivce, kterou spoludefinuje i vlastnické právo, je tak vexxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxny i k ochraně a vytváření podmínek pro rozvoj vlastnictví, přičemž tuto ochranu a vytváření podmínek je nutno samozřejmě z něčeho platit. Tento účel zdxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
V případě daní tudíž půjde o posouzení omezení základního práva na vlastnictví garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny z důvodu veřejného zájmu na naplněxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx ústavnosti napadených ustanovení (-) bude vycházet z modifikované verze zásady proporcionality a bude zkoumat případné porušení zákazu extrémní dixxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxcesorické a neakcesorické rovnosti umožňuje prosadit požadavek, aby zákonodárce nemohl stanovit jako předmět zdanění zcela iracionálně zvolené jexxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xe třeba připomenout, že porušení akcesorické rovnosti se pojmově pojí s porušením dalšího základního práva.
Rozlišování vedoucí k porušení principx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxadních práv, a jednak jako neakcesorický princip zakotvený v čl. 1 Listiny, který spočívá ve vyloučení libovůle zákonodárce při rozlišování práv určixxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxických právech součástí českého ústavního pořádku.
Posuzovat protiústavnost daní z hlediska tří základních funkcí daní a daňového systému, a to fuxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxtupoval by do pole jednotlivých politik, jejichž racionalitu nelze z hlediska ústavnosti dost dobře hodnotit. Efektivitu daní Ústavní soud rovněž zpxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx Ústavnímu soudu přísluší jen přezkoumávat, zda daná daňová opatření nezasahují do ústavně garantovaného majetkového substrátu vlastníka, resp. zdx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxazovat úsudek demokraticky zvoleného zákonodárce, který má ve sféře veřejných politik široké možnosti uvážení, a také za případný neúspěch zvolenéhx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xstavního soudu. Ten zasáhne až tehdy, dojde-li k omezení vlastnického práva v intenzitě tzv. rdousícího efektu, anebo dojde-li k porušení principu roxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxvinnosti ukládat jen na základě zákona a v jeho mezích. V daném případě tento zákon omezuje dobu, v níž je možné daň vyměřit, a po jejím uplynutí činí takovx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxvní soud sám, tuto okolnost nezohlednil, přestože jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci (čl. 4 Ústavy). Svým rozhodnutím tedy zkrátil xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xx01/08)
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Do rozhodnutí obecných nebo správních soudů proto může zasáhnout jen tehdxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxtavní soud opakovaně poukázal na jeden z nejvýznamnějších aspektů právního státu, tj. na to, že ke znakům právního státu neoddělitelně patří hodnota pxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx. zn. IV. ÚS 215/94, Sb.rka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, s. 227 a konstantní
judikatura
). Povaha materiálního právního státu potom vyzaxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxx xxxxxx xxxamán (viz citovaný nález IV. ÚS 215/94 a konstantní
judikatura
).
Ochrana jednání učiněného v důvěře v právo předpokládá, že právnická nebo fyzická oxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxé moci, včetně praxe správních úřadů a výkladu práva správními soudy. Takováto konstantní správní praxe a na ni případně navazující rozhodování správxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxslu, součást příslušné interpretované právní normy, od níž se odvíjí ochrana důvěry adresátů právních norem v právo (srov. např. rozsudek Evropského xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxích úřadů nebo soudů, za nezměněného stavu interpretovaných právních předpisů, jistě není vyloučeno. Představuje však závažný zásah do právní jistoxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xdresát normy rozumně počítat s tím, že se výklad dané normy změní, za xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xro adresáty právní normy, změnu právních předpisů s danou správní praxí souvisejících a eventuální změnu relevantních společenských okolností, ktexx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxouhodobé správní praxe nebo správní judikatury se, za nezměněného stavu právních předpisů, může stát jen na základě závažných a principiálních důvodxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx
xxxud odvolací orgán na základě odvolání stěžovatele, ve kterém bylo namítáno, že jeho odvolání bylo podáno včas, zrušil bez odůvodnění rozhodnutí správxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx podáno ve lhůtě stanovené zákonem. Za této procesní situace je nepřípustné, aby správce daně prvního stupně poté, co o odvolání znovu rozhodoval, je opxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxo stupně přistoupil k opětovnému zamítnutí odvolání pro jeho opožděnost poté, co v mezidobí o tomto odvolání věcně jednal a částečně mu vyhověl. Takový xxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xostupováno v souladu s výše citovanými ustanoveními daňového řádu, a ve svém důsledku také porušením zásady dvojinstančnosti daňového řízení. Finanxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxch zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
(ÚS, nález ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. I. ÚS 822/06)
Správce daně se nemůže nikterak zprostit své povinnosxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx a poplatků, současně pak při tomto chránit zájmy státu a dbát přitom na zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů a ostatních osob zúčaxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xinančního zisku, jež bere na zřetel výdaje na zajištění příjmů. Při realizaci práva státu na vybírání daní je potřeba toto respektovat, neboli nelze opxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx řídící.
(ÚS, nález ze dne 6. 12. 2006, sp. zn. IV. ÚS 48/05)
Za situace, kdy právo umožňuje dvojí výklad, nelze pominout, že na poli veřejného práva mohou xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx
xx xxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxch práv a svobod ? tedy v případě pochybností postupovat mírněji (
in dubio mitius
).
(ÚS, nález ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. IV. ÚS 666/02)
Ústavní soud v mixxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxtiny. Musí tedy umožnit stěžovatelce, aby věc byla projednána v její přítomnosti a mohla se vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
(ÚS, nález ze dne 7. 1. 2xxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx), pro osoby veřejnoprávní, uplatňující státní moc, naopak platí princip, že mohou činit pouze to, co zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny).
(ÚS, nález zx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx ale včleňuje do svého textu i určité regulativní ideje vyjadřující základní nedotknutelné hodnoty demokratické společnosti. Ústava akceptuje a rexxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxávních norem podřizuje jejich obsahově materiálnímu smyslu, podmiňuje právo respektováním základních konstitutivních hodnot demokratické spolexxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx. Toto pojetí ústavního státu odmítá formálně racionální legitimitu režimu a formální právní stát. Ať jsou zákony státu jakékoliv, ve státě, který se oxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx x2. 1993, sp. zn. Pl. ÚS 19/93)
I. Směrnici Rady 76/308/EHS o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jinýxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xěkterých finančních pohledávek), lze aplikovat i v případě, že české správní orgány poskytují pomoc při vymáhání exekučního titulu vydaného správníxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xx xx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x x xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx vyslovených Soudním dvorem Evropské unie
v rozsudku ze dne 14. 1. 2010, Kyrian (C-233/08).
Z uvedeného rozsudku Soudního dvora plyne, že v případě, žx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxjí české soudy v zásadě pravomoc k ověření věcné správnosti exekučního titulu. Naproti tomu v případě, že je k českému soudu podána žaloba směřující proxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxovedena v souladu s českými právními předpisy.
(NSS, rozsudek ze dne 25. 2. 2010, čj. 5 Afs 48/2007-173, č. 2053/2010 Sb. NSS)
I. Umožňují-li interpretxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx je nejbližší smyslu a cíli odpovídajícího komunitárního ustanovení.
II. Povinnost vykládat národní právo v souladu se směrnicí je podmíněna
a priorx
xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx se směrnicí. Nepřímý účinek komunitárního práva nemůže být
contra legem
, může však jít i v neprospěch plátce daně.
(NSS, rozsudek ze dne 1. 2. 2010, čj. 5 xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xo zákona o DPH, lze jej však na druhou stranu nepochybně činit odpovědným za znalost právních předpisů, šestou směrnici nevyjímaje, a za případnou intexxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx
x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx o dani z přidané hodnoty, které je (bylo) neslučitelné s právem Evropského společenství, nelze dospět k jinému závěru, než že pochybil (vznik přeplatkx xx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx závazný právní předpis výslovně neupravuje postup správních orgánů, k němuž xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxxladnosti s vnitřním předpisem vydaným generálním ředitelem Generálního ředitelství cel (SPČ 1/2000 - Pracovní postup při manipulaci se vzorky zboží x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxx že tento interní předpis upravuje postup, který jinak není regulován obecně závazným pravidlem chování a založil správní praxi při manipulaci se vzorxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxho postup by byl libovůlí, která je v právním státě (čl. 1 odst. 1 Ústavy) nepřípustná.
(NSS, rozsudek ze dne 23. 8. 2007, čj. 7 Afs 45/2007-251, č. 1383/20xx xxx xxxx
xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx x xxxávě daní a poplatků), správní praxe spočívající v tom, že vytýkací řízení se uzavírají v určitých lhůtách, případně ve lhůtách prodloužených podle přexxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxto správní praxe právně závazná.
(NSS, rozsudek ze dne 28. 4. 2005, čj. 2 Ans 1/2005-90, č. 605/2005 Sb. NSS)
Lhůty pro vyřizování odvolání uvedené v pokxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxnčním ředitelstvím (tedy maximálně šest měsíců mimo odůvodněné mimořádné případy) zavazují i Ministerstvo financí, jestliže rozhoduje jako odvolaxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x - předmět a účel daňového řádu (správa daně), § 5 odst. 2 - zásada legální licence, § 6 odst. 3 - zásada poučovací, § 20 - pojem daňový subjekt, § 22 - třxxx xxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xistiny - zásada vše je dovoleno, co není zakázáno; čl. 4 odst. 1 Listiny - ukládání povinností na základě zákona; čl. 11 odst. 5 Listiny - stanovení danx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxx x x x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxt. 3 správního řádu - povinnost šetřit práva nabytá v dobré víře a oprávněné zájmy dotčených osob
Mezinárodní předpisy:
xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx x
xxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxtář.
Praha :
BOVA POLYGON,
2006.
(Vztahy mezi subjekty a správcem daně)
Petr
Lavický,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.20xxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxí.
Pro správu daní je typická spolupráce daňových subjektů a správce daně, jejíž základ tvoří zásada součinnosti při správě daní v odst. 2, kde je obecnx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxucována (např. pořádková pokuta).
V odst. 3 je zakotvena zásada poučovací, která odpovídá ústavnímu právu na právní pomoc v řízení před orgánem veřejxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxstředek, existenci odkladného účinku apod. Smyslem této zásady je poskytnout poučení zejména o procesních právech a povinnostech, nikoliv zajistit xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxstup správce daně i jeho úředních osob vůči zúčastněným osobám, který se promítá v jednotlivých instrumentech obsažených v navrhované právní úpravě. xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxvnosti]
Listina garantuje ve svém čl. 1 rovnost v důstojnosti i v právech; srov. též čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 3. Specifické vyjádření zásady rovnosti xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxadřuje princip zaručující rovná procesní práva a povinnosti konkrétních účastníků konkrétního řízení. Naproti tomu čl. 96 odst. 1 Ústavy, podle nějž xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx se svým předmětem může zákon rozdílně upravit práva a povinnosti účastníků, avšak v řízeních se shodným předmětem musí být respektován stejný rozsah pxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xx xx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xikoliv absolutní. Z principu rovnosti tak nevyplývá požadavek rovnosti každého s každým, ale pouze požadavek, aby právo jedny od druhých nerozlišovaxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx smyslu je nepřípustné, aby došlo k dotčení některého ze základních práv a svobod odlišováním subjektů a práv ze strany zákonodárce.
Pro správu daní z xxxx xxxxxxxx xx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xprávě daní v různých druzích řízení či jiných postupů. Předpokladem však je, že nejde o odlišování libovolné, ale že se bude opírat o důvodné rozdíly, ktxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xezi daňovými subjekty nebo mezi třetími osobami v rámci určitého typu řízení nebo jiného postupu. Porušením principu rovnosti z tohoto hlediska může bxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xebo třetí osoby.
xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx třetí (§ 5 odst. 3). Doslovně vzato by toto pravidlo znamenalo, že v určitém typu řízení nebo jiném postupu musí mít daňový subjekt a třetí osoba vždy stejxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx
xxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx proto spíše usuzovat, že požadavek rovnosti se vztahuje zásadně odděleně na daňové subjekty a na třetí osoby. Toto schematické rozlišení však nelze abxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxostředky obrany; v minulosti byla tato otázka obzvlášť aktuální u ručení (viz právní věty). Ani rozdíly v míře práv a povinností mezi daňovými subjekty x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxto kategorií osob zúčastněných na správě daní.
K odst. 2 [Zásada spolupráce]
Zák. o správě daní a poplatků v § 2 odst. 9 stanovoval: „Právem i povinnosxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxí obecně závazné právní předpisy.“ Daňový řád je při vymezení zásady spolupráce (součinnosti) stručnější a volí též jinou terminologii; konstatujex xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x daňovým subjektům, daňový řád ji spojuje se širší kategorií osob zúčastněných na správě daní. Vzájemná spolupráce se proto týká nejen správce daně a dxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x x xxxxx xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxí všech daňových subjektů. Nově zvolená formulace již nic o právech a povinnostech neříká a omezuje se toliko na konstatování vzájemné spolupráce osob xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxby zúčastněné na správě daní, ale též správce daně. Osoby zúčastněné na správě daní proto mají právo po správci daně požadovat, aby s nimi spolupracovalx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxx xxx xx xxže povinnost osob zúčastněných na správě daní spolupracovat se správcem daně sahat, a to především v tom smyslu, zda lze povinnosti spolupráce přisuzoxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxě sankcionovat ukládáním pořádkových pokut (§ 247). V této souvislosti je nutno vyjít z toho, že správce daně je oprávněn svou pravomoc uplatňovat jenox x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx správě xxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx x x xx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx x x x Ústavy). Pravomoc správce daně nelze interpretací rozšiřovat nad rámec toho, co stanoví zákon. Je-li zákon v tomto směru objektivně nejasný, je na mísxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xtrany osob zúčastněných na správě daní nemůže znamenat, že by jim správce daně mohl ukládat nad rámec zákona nějaké další povinnosti; obsahuje toliko pxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxčovací]
Správce daně je povinen umožnit osobám zúčastněným na správě daní uplatňovat jejich práva. Tato zásada je samozřejmá a její oporu lze hledat x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxa klást na to, aby možnost realizace subjektivních práv nebyla pouze zdánlivá, ale skutečná. Např. stanoví-li správce daně daňovému subjektu určitou xxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxtněná na řízení určitý úkon vadně, je nutno dát jí příležitost vadu odstranit atd.
Správce daně je povinen poučit osoby zúčastněné na správě daní, staxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxst. 6, § 89 odst. 3, § 96 odst. 4, § 102 odst. 1 písm. f), § 112 odst. 2, § 180 odst. 1, § 195 odst. 2 písm. h) nebo v § 208 odst. 3 písm. c). V těchto případech je také zxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxlze předem schematicky stanovit, kdy má správce daně povinnost poučení poskytnout, a kdy nikoliv; základním vodítkem by měla být úvaha, že osoba zúčasxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x x xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx správce daně zúčastnila řízení, právo na náhradu tam uvedených nákladů, přičemž tento nárok musí pod sankcí
prekluze
uplatnit u správce daně a doložix xxx xx xxxx xxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxnci třetí osoba nevěděla, případně proto, že vůbec nevěděla ani o svém právu na náhradu nákladů; je proto povinností správce daně třetí osobu poučit o toxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxostí představuje nevhodné chování a lze proti němu brojit stížností dle § 261. Nelze však dovozovat, že by kupř. daňová kontrola, při níž se pracovník spxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxupu, plynoucího již z ústavního pořádku, že v případě pochybností je nutno se přiklonit k výkladu právního předpisu, který je příznivý daňovému subjekxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx6 Sb., které anulovalo právo daňového ručitele domáhat se ochrany svých práv proti výzvě k úhradě daňového nedoplatku odvoláním, eventuálně následně xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x6 odst. 1 a odst. 2 Listiny.
Prostřednictvím institutu odvolání proti výzvě k úhradě daňového nedoplatku nelze dosáhnout účinné nápravy všech situaxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxnný“ ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Pokud má ručitel totožnou povinnost jako dlužník zaplatit daňový nedoplatekx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxoru s čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny.
(ÚS, nález ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 72/06)
Čl. 96 odst. 1 Ústavy zakotvuje jako jednu z klíčových zásad fungovxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxení účastníků soudního řízení co do práv, jež účastníkům určitého typu řízení přiznává právní řád. Z této zásady lze mj. dovodit, že pro určitý typ řízenx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxx xx xro různé typy řízení lišící se svým předmětem může zákonodárce stanovit různý rozsah procesních práv a povinností. Jinými slovy rovnost účastníků řízxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxak nepřípustné, aby rozlišovacím kritériem byl namísto předmětu řízení účastník sám ? byť např. definovaný svým procesním postavením v jakémkoliv xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxetovat tak, že jde o princip zaručující rovná procesní práva a povinnosti konkrétních účastníků v konkrétním řízení. Tím se toto ustanovení Listiny oxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxx3, sp. zn. Pl. ÚS 19/02)
Ústavní zásadu rovnosti, v právech zakotvenou v čl. l Listiny, nelze pojímat absolutně a rovnost chápat jako kategorii
abstrakxxx
x xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxcké ústavy, požadující pouze odstranění neodůvodněných rozdílů (nález Ústavního soudu ČSFR uveřejněný pod č. 11 Sb.rky usnesení a nálezů ÚS ČSFR). Záxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxovůle, neplyne z ní však, že by každému muselo být přiznáno jakékoliv právo.
(ÚS, nález ze dne 5. 11. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 6/96)
Kategorie rovnosti, zakotxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxciálním procesu plní tyto hodnoty funkci spíše jen ideálně typických kategorií vyjadřujících cílové představy, jež se nemohou zcela krýt se sociální xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xrincipem teprve v cíli společenského a historického vývoje, v rámci tohoto vývoje lze však na její důsledné dodržování apelovat jen v určitých mezích. xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx Každá rovnost ve společenském dění může proto být jen rovností „na pochodu“, vývojovým tvarem, jehož nepřetržité oscilování v oblasti kontinua napětx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xákladních datech, jinak vzhledem k tendencím jejího extenzivního a intenzivního nárůstu se úsilí o její etablování může ocitnout na hranici, kterou lxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxekventně do vztahů se svobodou, s níž se vzájemně podmiňuje a ocitá na bázi jak vzájemné podpory, tak i konfliktu. Tak jako krajně egalitářské požadavky xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxní základních lidských práv, jež svou povahou přečnívají nad „politikou každodennosti“. To proto také znamená, že nerovnost v sociálních vztazích, mxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxvidla děje tehdy, je-li s porušením xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx x xxxl. Listiny, práv národnostních a etnických menšin podle čl. 24 a násl. Listiny apod. Zatímco totiž svoboda je obsahově dána přímo podstatou jednotlivxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxobnou povinnost jako dlužník (tj. povinnost zaplatit daňový nedoplatek, čímž se u něj zmenší majetková sféra stejně jako u dlužníka zaplacením daně), xxxx xxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxžník). Okolnost, že ručitel není daňovým subjektem, je nerozhodná; řízení o jeho žádosti o prominutí daně nelze v tomto případě zastavit podle § 27 písmx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xsou-li splněny podmínky předepsané tímto ustanovením, je finanční ředitelství povinno jeho žádosti vyhovět.
(NSS, rozsudek ze dne 26. 10. 2005, čj. 1 xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
x xxxxx xx
xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xrgány činit pouze to, co jim zákon výslovně umožňuje; z této maximy pak plyne, že při ukládání a vymáhání daní dle zákona (čl. 11 odst. 5 Listiny), tedy při
xx xxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x svobod ? tedy v případě pochybností postupovat mírněji (
in dubio mitius
).
(ÚS, nález ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. IV. ÚS 666/02)
Povinnost i právo daňovéxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx x xxxx x xxrávě daní a poplatků). Není tedy rozhodné, zda se tak děje v rámci vytýkacího řízení nebo při daňové kontrole, ani to, zda je takové právo v ustanovení zvlxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxně náleží i bez výslovného odkazu v § 16 odst. 4 citovaného zákona.
(NSS, rozsudek ze dne 23. 11. 2004, čj. 5 Afs 14/2004-60, č. 1021/2007 xxx xxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxx xxědkům otázky, je taková svědecká výpověď důkazem pořízeným v rozporu se zákonem [§ 2 odst. 9 a § 16 odst. 4 písm. e) zák. o správě daní a poplatků].
(KS v Brnxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
x xxxxx xx
xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxva od možnosti toto právo vykonávat je oblíbeným trikem totalitních států, který používají při schovávání zvůle a bezpráví za formální fasádu práva. V xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxí v oblasti veřejné správy jsou v převážné většině právní laici, na nichž nelze vyžadovat, aby své žádosti formulovali zcela pregnantně a pojmenovávalx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxptovat užívání běžného neodborného jazyka ze strany uživatelů veřejné správy. Pokud jsou výrazy z oblasti běžného jazyka nedostatečné, vzbuzující pxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx Platí totiž zásada, že podání je nutno vždy posuzovat podle jeho skutečného obsahu (k čemu směřuje), nikoliv formálního označení (§ 19 odst. 2 správníhx xxxx x xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxx x x x x xxxxxxxxx xádu z roku 2004, odrážejí principy dobré správy, které jsou aplikovatelné jednak v horizontální rovině mezi vykonavateli veřejné správy navzájem, jxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxci, mají se tím samozřejmě na mysli prostředky nejvhodnější pro uživatele veřejné správy, nikoliv pro správní orgán.
(NSS, rozsudek ze dne 11. 9. 2008, xxx x xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x 88 odst. 6 - odepření podpisu zprávy o daňové kontrole, § 89 odst. 3 - podmínky postupu k odstranění pochybností (lhůta k odstranění pochybností), § 96 xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx na náhradu nákladů, § 112 odst. 2 - vady odvolání, § 180 odst. 1 - výzva k prohlášení o majetku, § 195 odst. 2 - obsah dražební vyhlášky, § 208 odst. 3 - prxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx x xxxt. 3 Ústavy - zásada legality; čl. 2 odst. 4 Ústavy - zásada vše je dovoleno, co není zakázáno; čl. 96 odst. 1 Ústavy - rovnost účastníků řízení; čl. 1 Lisxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxí povinností na základě zákona; čl. 11 odst. 5 Listiny - stanovení daní a poplatků zákonem; čl. 37 odst. 3 Listiny - rovnost účastníků řízení
Literxxxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx x
xxxx POLYGON,
2006.
xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxhlosti řízení. Povinnost postupovat bez zbytečných průtahů stíhá správce daně, přičemž obecnou ochranu při jejím porušení obsahuje ustanovení o ochxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xprávce daně k provedení úkonů pro různá řízení společně v případě, že je tento postup z hlediska správy daní hospodárný. Pravidelně dochází ke společnéxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx daňových řízení.
K odst. 1 [Zásada rychlosti]
Každé řízení má trvat jen po tu dobu, po kterou to vyžaduje jeho účel. Není jistě možné požadovat, aby všxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxrétních otázek důležitých pro vydání rozhodnutí a možnostem dosáhnout toho dostupnými procesními postupy a také v neposlední řadě chování účastníků xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xízení či postupů při správě daní a odůvodní i jejich nezbytnou délku.
Naproti tomu rychlost řízení by neměla být ovlivněna nedostatečností na straně xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx věcí státu, jak si uspořádá soustavu svých orgánů, její podobu institucionální, personální i procesní, kritériem je pouze to, aby nikomu nevznikaly pxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxlivňovaly takové jevy, jakými jsou složitost a nepřehlednost zákonodárství a jeho časté změny, nedostatečné personální vybavení správce daně, nekvxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxn“ množstvím řešených věcí nebo jaké je jeho materiální a technické zázemí.
Povinnost správce daně postupovat bez zbytečných průtahů vyjádřená v koxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxv. principů dobré správy. Jedním z nich, bezesporu univerzálně platných i při správě daní, formulovaným v „desateru veřejného ochránce práv“ je princxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xež je obvyklé, úřad o tom osobu vždy vyrozumí, xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx se úřad rozhodnout ještě před ukončením tohoto souvisejícího řízení. O svém postupu ve věci uvědomí včas úřady, pro které je výsledek jeho řízení důležxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx aby bylo dosaženo jeho účelu.
Zásada rychlosti má svůj základ v ústavním pořádku. Článek 38 odst. 2 Listiny stanoví, že každý má právo, aby jeho věc byxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxh práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., srov. čl. 6 odst. 1 Úmluvy). Tato
kautela
platí pro všechny orgány veřejné moci a znamená, že řízení má trvax xxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxípady, kdy dochází k porušování zmíněné ústavní zásady a vzniku zbytečných průtahů, jejichž důsledkem může pak být i odpovědnost za vzniklou škodu způxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxonu veřejné moci).
Délka řízení je konkretizována na více místech zákona lhůtami, většinou pořádkové povahy, vyjádřenými neurčitými právními pojxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x xxnámení úřední osoby o vlastní podjatosti), „ihned“ (srov. např. § 167 odst. 2 a 3 - úhrada zajišťované daně, hrozí-li prodlení), „včas“ (srov. např. § 96 xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxcímu orgánu). Častěji zákon stanoví přímo pořádkové lhůty v kalendářních nebo pracovních dnech, v měsících nebo i v letech. K přehledu všech lhůt srov. xxxxxxx xx xxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx v úzkém slova smyslu, ale i na jakékoliv jiné postupy správce daně v tomto řízení i mimo něj (srov. § 91, 134).
Nedodržení lhůt pořádkové povahy sice nenx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxání do 30 dnů ode dne, kdy bylo podáno), ale zakládá zbytečné průtahy spočívající buďto v nečinnosti, nebo v nepřiměřené délce řízení. Osoba zúčastněná xx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx x x xxxxxxx xxxx xxxinností). Může též po bezvýsledném vyčerpání tohoto prostředku volit cestu soudní ochrany svých veřejných subjektivních práv podáním žaloby na nečixxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxcem daně) za nesprávný úřední postup (srov. § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné xxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxně je postupovat při správě daní tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady. Užitím pojmu „nikomu“ je vyjádřen požadavek účelných a hospodárných posxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xostup správce daně však nesmí být na újmu osobám zúčastněným na správě daní tak, aby byly omezeny na svých právech (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx x x xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xříklad zde umožňuje (fakultativně) konat úkony pro různá řízení společně. Limitem účelnosti však zůstává požadavek zákonného postupu v jednotlivýcx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx. Tomu musí odpovídat i uspořádání a obsah spisu, případně rozhodnutí vydaného na základě takto provedených společných úkonů. Přezkoumatelným způsoxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxy zdrženlivosti a přiměřenosti (srov. § 5 odst. 3), podle níž má správce daně šetřit práva a právem chráněné zájmy osob zúčastněných na správě daní v soulxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxout cíle správy daní.
Zákon umožňuje konat úkony pro různá řízení společně. Různá řízení se budou zpravidla týkat téhož daňového subjektu (např. proxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxomě jiného bylo možno jen obtížně dodržet povinnost mlčenlivosti.
Připuštění konání jednotlivých úkonů společně pro více řízení je nutno i při respxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx aby společně byl pro různá řízení konán celý proces dokazování nebo jeho formalizovaná část v podobě daňové kontroly. Případné výhrady ke zvolenému poxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx, zda došlo ke stavění lhůty k uzavření vytýkacího řízení ve smyslu pokynu Ministerstva financí D-144, o stanovení lhůt pro uzavření vytýkacího řízeníx xx x xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxními, existenci povolení Ministerstva financí k prodloužení lhůty apod.), ale též splnění materiálních podmínek. Dožádání samotné i způsob, jakým jx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx x xxxxvě daní a poplatků) je správce daně povinen v souladu s pokynem Ministerstva financí č. D-144 ukončit nejpozději do dvanácti měsíců od jeho zahájení, nexxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx x xxxxxdění daňové kontroly (§ 16 zák. o správě daní a poplatků) může být podle okolností nezákonným zásahem, proti kterému je možno podat žalobu podle § 82 a násxx xx xx xx
xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xx xx ř. s.). Tímto právním prostředkem jsou námitky podle § 16 odst. 4 písm. d) zák. o správě daní a poplatků.
III. Lhůta pro podání takové žaloby (§ 84 s. ř. s.) xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxtí lhůty pro vyřízení námitek.
IV. Nestanoví-li daňový řád lhůtu pro vyřízení námitek, užije se o délce této lhůty
per analogiam
iuris ustanovení § 4x xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xinisterstva financí č. D-144 z roku 1996, o stanovení lhůt pro uzavření vytýkacího řízení (§ 43 zák. o správě daní a poplatků), správní praxe spočívajícx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení (čl. 1 věta první Listiny), že pro správní orgán je takováto správní praxe právně závazná.
(NSS, rozsudex xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxly [zejména § 16 odst. 4 písm. c) a f) zák. o správě daní a poplatků] musí být přiměřená rozsahu prověřovaných skutečností.
(NSS, xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx x x x xx xxxxení s § 16 odst. 1 větou druhou zák. o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb., plyne, že správce daně musí při daňové kontrole postupovat účxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx dobu a jednotlivé kroky daňové kontroly musí po sobě následovat v přiměřených časových intervalech.
(NSS, rozsudek ze dne 9. 12. 2004, čj. 7 Afs 22/2003xxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxze proto přijmout názor správního orgánu, rozhodujícího o odvolání (rozkladu), že s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení není účelné rušit prvostuxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xylo přiznáno teprve vydáním rozhodnutí v prvém stupni.
(VS Praha, rozsudek ze dne 23. 10. 1998, čj. 7 A 157/95-46, č. 534/1999 SJS)
Zák. o správě daní a poxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxost by byla dána jen tehdy, pokud by správce daně ve vytýkacím řízení nekonal vůbec, anebo sice konal, ale bezdůvodně.
(MS Praha, rozsudek ze dne 24. 2. 20xxx xxx x xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxx x xx x xxxxxxx xxxx xxxinností, § 77 odst. 2 - námitka podjatosti, § 91 - zahájení řízení, § 96 odst. 5 - práva daňového subjektu v souvislosti s výslechem svědka, § 113 - posxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x x x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxx xxxxx 1 a 3 - neúčinnost zajišťovacího příkazu a ukončení účinnosti, snížení zajišťované částky
Související předpisy:
čl. xx xxxxx x xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxci; § 79 a násl. s. ř. s.
Literatura:
Jarešová,
Jx
xxxxxx xxxx xxxx xx
xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xx
xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx
xxxový řád, část IV.
Lhůta pro stanovení daně a lhůta pro placení daně.
Daňový expert,
č. 4,
2010,
s. 2.
Jarešová,
J.
Daňový řád, část III.
Lhxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxx
xxxxxx
xx
xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxxxxx
xxxxxxxx
x.
Fikce právního aktu, devoluce a podobné právní instituty - recept proti průtahům ve správním řízení?
Správní právo,
č. 5,
1999,
s. 280.
xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxxxxxxx
xZjišťování skutkového stavu a rozhodování)
Josef
Baxa,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
Odst. 1 stanoví pro daňxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxx xoužít, aby byl co nejvíce prokázán skutkový stav. Při hodnocení důkazů vzešlých z procesu dokazování (§ 92) není správce daně vázán žádnými předem stanxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx podle volného uvážení správce daně.
Odst. 2 stanoví správci daně dbát na to, aby bylo rozhodováno ve skutkově shodných případech obdobně. Jde o promítxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxsti Nejvyššího správního soudu.
Odst. 3 zakotvuje zásadu materiální pravdy v daňovém procesu tím, že
relevantní
pro správu daně je výlučně skutečný xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xkolnost rozhodná pro správu daní. Důkazní břemeno k uplatnění této zásady nese správce daně. Rozsah této zásady vedle formálního zastření konkrétníhx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxodněné chování, ze kterého vyplývají jednotlivé skutečnosti a právní úkony, je definováno v jednotlivých hmotněprávních zákonech jako předmět daněx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxov. např. § 2 odst. 6 tr. řádu, § 132 o. s. ř.). Volné hodnocení důkazů znamená, že neexistují žádná pevná pravidla, která by určovala míru důkazů potřebnýxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x pravdivosti důkazů představuje konečnou syntézu, k níž dochází xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxutečnosti a důkazy a v neposlední řadě též souladu s poznatky praxe správce daně v jiných srovnatelných případech.
Hodnocení důkazů je závěrečnou fáxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxžijí příslušné hmotněprávní a procesní normy potřebné pro rozhodnutí. Provedené důkazy samy o sobě ještě netvoří skutková zjištění. Úplnost dokazovxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxřit z hlediska jeho závažnosti, zákonnosti a pravdivosti (věrohodnosti), učinit závěr o úplnosti provedeného dokazování či potřebě dokazování doplxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxedmětu dokazování, jinak vyjádřeno upotřebitelnost důkazu pro zjištění skutkového stavu. Vypovídá o tom, do jaké míry konkrétní důkaz vzhledem ke svxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx, typicky pro správné stanovení daňové povinnosti, v opačném případě jde o důkaz nevýznamný, neupotřebitelný.
Zákonnost důkazu znamená zjištění, xxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x odpovídajícím stádiu řízení a za plného respektování procesních práv osob zúčastněných na správě daní. Zjištění nezákonnosti v postupu znamená nepoxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xvědka, aniž by předem vyrozuměl daňový subjekt o konání výslechu, možnosti se jej účastnit a klást svědkovi otázky. Pro použitelnost takového důkazu jx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxcí lze považovat za existující a prokázané v souladu se skutečností. Věrohodností se rozumí míra pravdivosti důkazu, jeho důkazní moc. Často je obtížnx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxovnat jejich obsah a vzájemné vazby, a teprve v komplexu pak učinit závěr o věrohodnosti a pravdivosti.
Je třeba zdůraznit, že hodnocení důkazů se týkx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxzána, ale není právně významná. Podobně zákonnost pořízení důkazů, tzn. posouzení zákonného postupu jeho získání (vyhledání, zajištění, provedeníxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxch zásad jednotlivě a v souhrnu s ostatními), či nikoliv.
Volné hodnocení důkazů je postaveno na vnitřním přesvědčení správce daně, v žádném případě xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xkolnostem případu. Při hodnocení důkazů se v praxi používají především analytické a syntetické metody, často ve spojení s indukcí a dedukcí. Závěr sprxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxý závěr učinit, může to být proto, že dokazování zůstalo neúplné, pak je v něm třeba pokračovat. Není-li to možné z důvodu neexistence dalších důkazů nebx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxak nebude moci být podkladem pro správné stanovení daně.
Vnitřní přesvědčení ústící do zhodnocení důkazů musí správce daně přesvědčivě a přezkoumaxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xůkazních prostředků (důkazů). Obsahově jde vlastně o odůvodnění, které ve srovnatelných správních i soudních řízeních je pravidelnou součástí vydáxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxx x xxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxůvodňována až do nedávné doby nebyla (ke změně srov. § 32 odst. 3 zák. o správě daní a poplatků, ve znění novely č. 304/2009 Sb., s účinností od 1. 1. 2010). Nxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxe, což v praxi bude nejčastěji rozhodnutí (srov. § 102 odst. 3, 4) nebo zpráva o daňové kontrole (srov. § 88 odst. 1).
Povinnost přihlédnout ke všemu, co xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxěch, či neprospěch daňového subjektu, a žádné důkazy neopominout, či dokonce vědomě nezatajit. Stranou věcného hodnocení tak zůstanou pouze důkazy nxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxvněž odůvodněno.
Součástí hodnocení důkazů je i závěr a odůvodnění o tom, proč nebyly provedeny důkazy další, jejichž existence vyšla najevo, či dokxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxným nebo o objektivní neproveditelnosti navrhovaných důkazů. Nesprávný by byl ovšem postup správce daně, který by odmítl provést navrhovaný důkaz s oxxxxxxxxxxx xx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx podrobnostem o hodnocení důkazů srov. zvlášť § 92 odst. 7 a komentář k němu. K rozlišení pojmů „dokazování“, „pramen důkazu“, „důkazní prostředek“ a „dxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxx x
xx xxxx
x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx a byl již v předchozí době přes absenci jeho legislativního vyjádření tak jako tak dovozován judikaturou. Souvisí s rovným přístupem k osobám zúčastněxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxé očekávání“, „oprávněná důvěra v právo“, „zákaz překvapivých rozhodnutí“, „ustálená rozhodovací praxe“ apod. Legitimní očekávání nepůsobí v horixxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xráva, jejichž aplikací a interpretací je nutno tomuto právu poskytovat ochranu. Povaha materiálního právního státu vyzařuje rovněž s ním spjatou maxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xx xxvodné očekávat od veřejné moci, že bude postupovat jen na základě zákona a zákonným způsobem, nebude jednat svévolně, nýbrž stabilně, předvídatelně a x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxazné, že orgány veřejné moci postupují spravedlivě a hledají věcně správná a rozumná řešení, chovají se vůči adresátům práv a povinností slušně a vstříxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx, aby garantovala dodržování a prosazení objektivního práva, ochranu veřejných i soukromých subjektivních práv a v případech jejich porušení rychlé x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxaxí. Správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (případně i nečinnost) orgánů veřejné správy, která oxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxx xxxxxxxvání skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Požadavek stejného rozhodování ve stejných věcech zakládá legitimní oxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxí tak z principu rovnosti a zákazu diskriminace, jehož důsledkem je předvídatelnost jednání a rozhodování. Adresáti práv a povinností sice nemají nárxx xx xxx xxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxídatelným a postup a výsledek byly odůvodněny racionálním způsobem.
Ochrana jednání učiněného v důvěře v právo předpokládá, že právnická nebo fyzixxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxřejné moci, včetně praxe správních úřadů a výkladu práva správními soudy. Takováto konstantní správní praxe a na ni případně navazující rozhodování sxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxm smyslu, součást příslušné interpretované právní normy, od níž se odvíjí ochrana důvěry adresátů právních norem v právo.
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxné subjekty mají možnost se s ní seznámit a je řádně odůvodněna závažnými okolnostmi. Jinak řečeno, přehodnocení
interpretace
ze strany správních úřxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxenzitu tohoto zásahu je nutno posuzovat vždy v každé individuální situaci.
Legitimita
změny správní praxe závisí na otázce, do jaké míry mohl adresát xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxbost a určitost správní praxe, význam daného výkladu práva pro adresáty právní normy, změnu právních předpisů s danou správní praxí souvisejících a evxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxx x xxteriálním smyslu). V každém případě ovšem platí, že změna dlouhodobé správní praxe nebo správní judikatury se, za nezměněného stavu právních předpisxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxévolně.
Zákon zakazuje rozdílné rozhodování ve skutkově shodných nebo podobných případech. Každý případ má sice v sobě svou jedinečnost a jeho řešexx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxolečných rysů. Předvídatelnost tedy znamená, že pokud byla určitá věc rozhodnuta za určitých podmínek určitým způsobem, má být při relevantních skutxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxčný význam zejména v oblasti správního uvážení, tedy tam, kde správce daně má zákonný prostor pro vlastní úvahu jak rozhodnout. Jeho úvaha však nemůže bxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxáno různými principy, mezi jiným i legitimním očekáváním, které vlastně vytvářejí přesnější kritéria pro rozhodování a nahrazují chybějící určení rxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxeužije, půjde o nezákonné rozhodnutí, a musí být předepsaným způsobem zrušeno, ať už v řízení daňovém, či později v řízení soudním.
Princip legitimnxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvy daní a jejích orgánů na celou tuto soustavu. Ostatně k postavení nadřízených orgánů patří nejen přezkumná činnost spočívající v procesním rozhodovxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xoudu a správních soudů v čele s Nejvyšším správním soudem. Ustálená
judikatura
vrcholných soudů představuje ve svém materiálním rozměru právní normxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxování ustálené judikatury i soudy samotnými je posuzováno jako jurisdikční libovůle, která porušuje principy spravedlivého procesu.
Judikatura
xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xstálenou judikaturu pak tyto vyšší soudy aplikují v rámci své rozhodovací činnosti, a nelze vyloučit, že v případě nerespektování této judikatury nižxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx, odchylný postup, a tyto důvody byly v odůvodnění rozhodnutí rozvedeny, lze takovýto postup, kdy závěry takového rozhodnutí vybočují z ustálené judixxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xakovýto postup porušuje princip oprávněného očekávání, právní jistoty a předvídatelnosti.
V souvislosti s postupným rozšiřováním právního prosxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxvní a soudní praxi vzniklou aplikací a interpretací unijního práva jeho orgány, na prvním místě Soudním dvorem Evropské unie, a to zvlášť v oblastech, kxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xravdy (opakem je formální pravda) je v daňovém procesu vyjádřena obsahově shodně s předešlou úpravou (srov. § 2 odst. 7 zák. o správě daní a poplatků). Znxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxdně právní skutečnosti rozhodné pro správu daní. K uplatnění této zásady správce daně přistoupí za situace, kdy neakceptuje úkon činěný osobou zúčastxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x x x xxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xěj nutno vycházet. Obecnějším pojmem jsou právní skutečnosti, které lze obecně definovat jako skutečnosti působící na základě zákona právní následkxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xytvoření díla hmotného nebo nehmotného a konečně právotvorné neboli
konstitutivní
rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu oprávněn ého rozhodovat o obxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxí stavy.
Právní úkony jsou definovány jako projevy vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku (zrušení) práv a povinností nebo ke xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxmisivně). Komisivní úkony se dále člení na výslovné (ústní, písemné), konkludentní (posunky, gesta, různá jednání) a mlčky učiněné. Mlčení však bez dxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx konkludentních úkonů).
Dělení právních úkonů lze učinit podle různých kritérií. Nejčastěji se používá dělení na jednostranné, dvoustranné a vícexxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxé a nepojmenované apod.
Náležitosti právních úkonů jsou nutné k tomu, aby úkony působily právní následky. Základními náležitostmi jsou náležitostx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxm (srov. § 38 obč. zák.). Úkon osoby nezletilé, zbavené nebo omezené k právním úkonům činí tento úkon neplatným stejně jako úkon osoby, která má sice plnox xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x vážnost a zároveň nejednání v omylu nebo v tísni. Nedostatkem svobody vůle je především jednání pod nedovoleným nátlakem, a to fyzickým donucením nebo xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xde o právní úkon neplatný (srov. § 37 obč. zák.). V praxi se lze nejčastěji setkat s právními úkony simulovanými (předstíranými), kde jeden či oba účastnxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxytují i úkony dissimulované (zastřené), kdy předstíraným (simulovaným) právním úkonem je zakrýván jiný právní úkon míněný vážně. Tak tomu bude v přípxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxa je úkonem simulovaným a darovací smlouva úkonem dissimulovaným. Předstíraný úkon bude posuzován jako neplatný, zatímco zastřený úkon jako platný, xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxjádřeno má tedy platit to, co účastníci právního vztahu chtěli a zastírali, nikoliv to, co nechtěli a předstírali.
Vůle musí být prosta omylu (srov. § xxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxsí druhý z účastníků vyvolat nebo o něm přinejmenším se zřetelem ke všem okolnostem alespoň vědět. Omyl v pohnutce k neplatnosti úkonu nepostačuje.
Txxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx nebo o něm věděl. Aby šlo o důvod k odstoupení od smlouvy, musí zároveň (kumulativně) dojít k úkonu za nápadně nevýhodných podmínek (zjevný nepoměr vzájxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxle povahy může jít o úkon relativně neplatný, absolutně neplatný nebo o úkon jen zdánlivý. Pokud jde o formu, může být stanovena zákonem nebo smluvně. Jexx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xsrov. § 37 odst. 2, § 39 obč. zák.). Možností se rozumí možnost plnění, je-li plnění nemožné, jde o právní úkon neplatný, nemožnost plnění však musí existxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x x9 obč. zák.). Rozpor se zákonem znamená zákaz vzniku takového úkonu nebo zákaz plnění takového úkonu, případně rozpor obsahu či účelu úkonu se zákonem. x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxrý není v přímém rozporu se zákonem ani jej neobchází, ale je nežádoucí z hlediska mravních zásad, z nichž společnost vychází.
Obsah právních úkonů lzx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx absence způsobí neplatnost právního úkonu, složky pravidelné, které se vyskytují obvykle, ale pro platnost úkonu nejsou rozhodující, a složky nahodxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxu činí závislou na nejisté skutečnosti, o níž v době, kdy je úkon činěn, není účastníkům známo, jestli v budoucnu nastane, případně kdy nastane (srov. § 3x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxtanovení v právním úkonu může být i stanovení doby (doložka času), které se podobá podmínce, ale čas je jistou skutečností, a příkaz (
modus
) u bezplatnýxx xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxst jednostranně odstoupit od smlouvy. Absolutní neplatnost právního úkonu nastává bez dalšího přímo ze zákona, není třeba ji žádným rozhodnutím prohxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxdá bezdůvodné obohacení. Absolutní neplatnost nemůže být nijak zhojena ani dodatečným schválením (ratihabicí) ani nemůže konvalidovat dodatečným xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxý. Neplatnost nastává teprve v situaci, kdy se neplatnosti druhý z účastníků dovolá (srov. § 40a obč. zák.), pak ovšem neplatnost nastává od počátku (
ex xxxx
xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx promlčuje ve třech letech ode dne uskutečněného věcného plnění. Od
konvalidace
je třeba odlišovat tzv. konverzi neplatného právního úkonu (srov. § 4xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxtnosti nejsou dány. Tento druhý právní úkon je platný za předpokladu, že je z okolností zřejmé, že taková by byla vůle jednající osoby, kdyby o neplatnosxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx úkonů učiněných s úmyslem zkrátit uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele blíže srov. § 42a obč. zák. Jednostranné odstoupení od smlouvy přicháxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxi prokazuje správce daně, chce-li vyvrátit daňové tvrzení daňového subjektu [srov. § 92 odst. 5 písm. d)]. Jde o skutkové zjištění, k němuž je nutno dospxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx, a bez dalšího z tohoto tvrzení vyvodil daňové důsledky v podobě např. doměření daně. Provedené důkazy je nutno zhodnotit, vyvodit z nich skutková zjišxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxčují závěru jinému o skutečném obsahu právního úkonu nebo jiné skutečnosti.
Od předstírání, zakrývání a obcházení zákona je nutno odlišit zneužití xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxx x07/2004-48). Zneužitím práva je situace, kdy někdo vykoná své subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chovánxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx chování zároveň dovolené a zároveň nedovolené; vzhledem k tomu, že ze zásady
lex specialis derogat legi generali
vyplývá, že zákaz zneužití práva je sxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxto soud neposkytne ochranu.
Právo je jedním ze společenských normativních systémů; je tedy nerozlučně spjato s existencí společnosti, kterou svým xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx x xxbec její řádné fungování. Aby společnost nebyla pouhým souhrnem autonomních individuí, sledujících výlučně své vlastní zájmy, potřeby a toliko svůj xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx řád nemůže být hodnotově neutrální, ale musí obsahovat, chránit a prosazovat alespoň hodnoty, které umožňují bezporuchové soužití jednoho člověka s xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx chování, tedy takové vzorce, které slouží k rozumnému uspořádání společenských vztahů. To je příkaz nejen pro zákonodárce, ale i pro adresáty právnícx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxho předpisu, který takové uspořádání vztahů ve společnosti respektuje.
Výklad, který by - při existenci několika různých interpretačních alternaxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxstující právo, a to z toho důvodu, že se příčí základnímu smyslu práva. Ostatně odedávna platí, že znát zákony neznamená znát jenom jejich text, ale předxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx k ničím neodůvodněné újmě společnosti, tj. konec konců jejích členů) představuje materiální korektiv formálního pojímání práva, prostřednictvím nxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx životní situace, které mohou za jeho účinnosti nastat. V důsledku toho se může přihodit, že určité chování formálně vzato - ve skutečnosti ovšem pouze zxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxivé, neboť v rozporu s určitými základními hodnotami a s rozumným uspořádáním společenských vztahů působí jiným újmu. Takové chování má potom povahu nxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxo dvora Evropské unie. V oblasti daně z přidané hodnoty byl pojem zásady zneužívání práva jakožto zásady výkladu práva podrobně vyložen v případu Halifxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxax plc, Leeds Permanent Development Services Ltd, County Wide Property Investments Ltd v. Commissioners of Customs & Excise]. Soud v daném případx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx evropské právo. Proto se nelze dovolávat práva tam, kde je toto právo aplikováno podvodně nebo zneužívajícím způsobem a kde zdanitelná plnění nejsou uxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xkteré se týkalo práva Evropských společenství) vyložil následně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 8. 2006, čj. 2 Afs 178/2005-64, přístup k poxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxké republiky do Evropské unie, z následujících východisek xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx analýza zákazu zneužití práva musí být v rovnováze se zásadami právní jistoty a ochrany legitimního očekávání (tyto principy jsou v českém právu na ústxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x x xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xroto daňový subjekt má právo dopředu vědět, jaká bude jeho daňová situace, a z tohoto důvodu musí mít právo spolehnout se na prostý smysl slov právních přxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxňového subjektu mezi osvobozenými a zdanitelnými plněními může tedy být založena na řadě faktorů, včetně daňového hlediska ve vztahu k systému DPH. Nexxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxvozování podnikání, aby se minimalizovaly náklady. Na druhé straně taková svoboda existuje pouze v rozsahu legálních možností stanovených režimem Dxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxům daně. Taková definice musí ovšem brát v úvahu zásadu právní jistoty a ochrany legitimního očekávání daňových subjektů.
Rozsah působnosti výkladxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxán pouze v tom smyslu, že právo nárokované plátcem daně je odepřeno pouze, pokud
relevantní
hospodářská činnost nemá žádné jiné objektivní vysvětlenx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x
xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx účelem“ realizovaných plnění je získání daňového zvýhodnění, viz zejména bod 86 odůvodnění tohoto judikátu) a přiznání práva by bylo v rozporu se smysxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxila žádné ochrany na základě zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, jelikož jejím jediným pravděpodobným účelem je podrývat cíle právxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xásadu aplikovat tehdy, pokud by provozovaná hospodářská činnost mohla mít i jiný účel než jen pouhé dosažení daňového zvýhodnění. Za této situace by toxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxero) účelů příslušné transakce by měl být považován za převažující. To by podle generálního advokáta vedlo k neúnosnému stupni právní nejistoty ve vztxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x určitém rozsahu jsou odůvodněny běžnými hospodářskými účely.
xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxrávci daně oproti stanovisku generálního advokáta „zmírňuje“, jak bylo výše uvedeno, hlediskem „hlavního účelu“ transakce nejsou oba právní názory x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxl, který ve srovnání s případnými jinými dalšími jejími účely je natolik neporovnatelně významnější, že tyto ostatní účely ve své podstatě zastiňuje a xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxz zneužití práva představuje výjimku z pravidla. Zneužití práva se uplatňuje pouze na úzkou skupinu jasně definovaných případů jako poslední záchranxx xxxxx x x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx třeba uplatnit, až když nelze závadnému chování zabránit výkladem právních norem. Stanovením přesných pravidel by se popřel smysl a samotná podstata xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxí životních situací, na něž nemůže právní norma ve své obecnosti předem pamatovat. Proto také není možno toto pravidlo přesně kodifikovat, nýbrž je zapxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxzaci práva státu na výběr daní je nutno respektovat práva a právem chráněné zájmy daňového subjektu, tedy i právo na objektivně provedené dokazování vexxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx zákonný postup, jehož nedostatky nebyly soudy, které se ztotožnily s právními závěry finančních orgánů, napraveny, přičemž se jednalo o závažné poruxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxle a porušením práva na spravedlivý proces situace, kdy je rozhodnutí pro účastníka řízení s ohledem na dosavadní stav řízení, stav dokazování, existuxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxakovaně judikoval, že i na daňové řízení lze vztáhnout pravidlo, že finanční orgány jsou povinny postupovat v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny. Musí tedy xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxgány nezařadily provedený sporný důkaz do spisového materiálu, nedaly poplatníkovi možnost se k němu vyjádřit a nehodnotily jej ve vzájemné xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxx xo ústavního práva na spravedlivý proces. Současná právní úprava nezná institut předběžného výběru důkazů. Příslušné orgány nejsou proto oprávněny pxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxů preferovat ty, které potvrzují zvolenou skutkovou verzi.
(ÚS, nález ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 173/01)
Ke znakům právního státu a mezi jeho záklaxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxrž i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky. Tato předvídatelnost postupu orgánů vxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx či právnická osoba, nebude zklamán. Pouze takto předvídatelné chování naplňuje v praxi fungování materiálně chápaného demokratického právního stáxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xedává správci daně oprávnění vyzvat daňový subjekt k prokázání čehokoliv, ale pouze k prokázání toho, co tvrdí te nto subjekt sám. Taková úprava důkaznxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx x. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 38/95)
Pokud v okamžiku rozhodování správního orgánu existují jiná jeho rozhodnutí pojednávající o skutkově týchž či obdobných xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxzení spolehnout se na to, že jejich věc správní orgán posoudí stejným způsobem, jakým již dříve posoudil skutkově obdobné či stejné věci, je nezbytnou sxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxem, může tak učinit pouze, jak stanoví § 2 odst. 4 správního řádu, pokud je to důvodné. Jinými slovy, zásada legitimního očekávání účastníka správního řxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxjména zásadou legality (§ 2 odst. 1 a 2 správního řádu) či zásadou účelnosti a souladu zvoleného řešení s veřejným zájmem (§ 2 odst. 4 správního řádu). Jexxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxdování správního orgánu s právními předpisy.
Avšak i v případě opodstatněné změny v rozhodovací xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx x xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxup totiž odpovídá nárokům transparentní aplikace práva a právní jistoty.
Jestliže v době rozhodování správního orgánu existovalo stanovisko, respx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxch zabývat. Zvláště pak, pokud se chtěl od právního názoru v nich vyjádřeného odchýlit, byl povinen takovou změnu právního názoru odůvodnit.
Za naplnxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxerá ve vztahu k účastníkům správního řízení vyvolává ještě intenzivnější účinky. S tím souvisí rovněž přísnější nároky kladené na změnu již ustálené sxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx jistoty, nebyl dotčen, jestliže správní praxe byla změněna s účinky
ex nunc
, adresát byl se změnou seznámen a k této změně vedla potřeba zajistit dodržoxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxvaná sociální práva zaměstnance pak představují imperativ, jenž převáží nad zájmem zaměstnavatele v postavení poplatníka pojistného na sociální zaxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxx xxxxxxx xxxxx xakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (případně i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxí možnost se s ní seznámit a je řádně odůvodněna závažnými okolnostmi.
(NSS, usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, čj. 6 Ads 88/2006-132, č. 191xxxxxx xxx xxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx, nelze považovat tyto výdaje za prokázané, a proto nemohou být pro účely stanovení základu daně odečteny od příjmů. Z povinnosti správce daně přihlížex xx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxůsobem výši zdanitelných příjmů.
(NSS, rozsudek ze dne 16. 7. 2009, čj. 1 Afs 57/2009-83)
I. Žádají-li finanční orgány cestou mezinárodní právní pomoxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxcesní práva daňového subjektu, je důsledkem takové vady řízení vždy nepoužitelnost takto získaného důkazu pro hodnocení skutkové stránky věci v neprxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxé [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], se přitom jedná tehdy, pokud skutkové závěry finančních orgánů bez použití takového důkazu nemohou obstát.
(NSS, rozsuxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x výsledkem je - i přes formální dodržení podmínek vyplývajících ze zákona o DPH - pouze získání nadměrného odpočtu (§ 19 odst. 1 citovaného zákona), přixxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxové účely k němu nelze přihlížet.
(NSS, rozsudek ze dne 27. 11. 2008, čj. 5 Afs 61/2008-80, č. 1779/2009 Sb. NSS)
I. Zásadu volného hodnocení důkazů zakoxxxxxx x x x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx závěry musí naopak vyplynout z racionálního myšlenkového procesu odpovídajícího požadavkům formální logiky, v jehož rámci bude důkladně posouzen kxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxdnutí v daňovém řízení přezkoumatelným způsobem vyjádřena a plně podléhá kognici správních soudů.
II. Ani poslední věta § 31 odst. 4 zák. o správě daní x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxně oprávnění k tomu, aby některé předložené důkazy svévolně ze své úvahy vyloučil a přihlížel pouze k některým, které si sám zvolí.
(NSS, rozsudek ze dne xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xrgánů, k němuž jsou tyto zmocněny na základě zákona [v předmětné věci § 115 písm. b) zákona ČNR č. 13/1993 Sb., Celního zákona], správní soud přezkoumá poxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxní postup při manipulaci se vzorky zboží k zajištění jeho totožnosti, určení sazebního zatřídění a ke zjištění jeho vlastností), který není jinak obecxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxžil správní praxi při manipulaci se vzorky zboží, která je nepochybně x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxrá je v právním státě (čl. 1 odst. 1 Ústavy) nepřípustná.
(NSS, rozsudek ze dne 23. 8. 2007, čj. 7 Afs 45/2007-251, č. 1383/2007 Sb. NSS)
IV. Jestliže činxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, a § 12b zákona ČNR č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, a to proti této činnosti (zejména provozováxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxdu se zákonem. Toto jeho oprávněné (legitimní) očekávání je zapotřebí respektovat a chránit i v navazujících řízeních (např. v řízení o dodatečném vymxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxx0/2007 Sb. NSS)
Požadavek na předvídatelnost rozhodování se uplatní i v řízení správním; transpozicí tohoto atributu ústavně zaručeného práva na spxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxm neobsahuje, uplatní se i v řízeních vedených v jeho procesním režimu, a to postupem dle § 177 odst. 1 správního řádu z roku 2004.
(NSS, rozsudek ze dne 2xx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx pokud účastníci předstírají (simulují) určitý právní úkon, ač jej nechtějí, a zastírají tím právní úkon jiný, který ve skutečnosti chtějí, popř. jím zxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxí.
II. Povinností daňových orgánů je uvést nejen zjištěný, formálněprávním úkonem zakrývaný skutečný stav, ale i přezkoumatelným způsobem uvést úvxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x poplatků nemůže dopadat na případy, kdy projev a vůle jsou ve shodě, tedy účastníci mají skutečný zájem učinit právní úkon, činí tak však z důvodu obcháxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxdech obdobně. Tím spíše oprávněně očekává, že krajský soud, který rozhoduje v obdobné věci, v níž již vyslovil svůj názor Nejvyšší správní soud, tuto věx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxávní jistoty (pro úplnost se výslovně dodává, že tyto úvahy nevylučují možnost vývoje právních názorů uvnitř samotného Nejvyššího správního soudu a nxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxd ve zrušovacím rozhodnutí v konkrétní věci, ale je povinen se jím řídit i při rozhodování v obdobných věcech.
(NSS, rozsudek ze dne 16. 8. 2006, čj. 1 Aps 2xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xinancovaly sportovní, kulturní a vzdělávací aktivity svých dětí, je nutno s ohledem na okolnosti případu vždy zvážit, zda odečtení hodnoty takového dxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxtků se nejedná, pokud žalobce nečinil své právní úkony naoko (nepředstíral je) a nesnažil se jimi zastřít právní úkony jiné, ale svými úkony práva zneuxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxtkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit.
II. Veřexxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxová povinnost stíhá. Rozsah a obsah podmínek pro stanovení daní je přitom možno definovat jen zákonem, přičemž je třeba zachovat požadavek právní jistxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxními předpisy a následně jej při prodeji zboží uplatnil do daňových nákladů ve výši odpovídající znaleckému posudku, nelze dospět k závěru, že „krátil xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxxx xx na základě pokynu Ministerstva financí č. D-144 z roku 1996, o stanovení lhůt pro uzavření vytýkacího řízení (§ 43 zák. o správě daní a poplatků), správnx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xibovůle a neodůvodněně nerovného zacházení (čl. 1 věta první Listiny), že pro správní orgán je takováto správní praxe právně závazná. [...] Správní orxxx xx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxná. Ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení (čl. 1 věta první Listiny) vyplývá princip vázanosti správního orgánu vlastní správxx xxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx, avšak zásadně pouze
pro futuro
a z racionálních důvodů. Je totiž zcela v dispozici příslušného orgánu tuto správní praxi [...] změnit anebo nestanovxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxstliže žalobce svým obchodním partnerům poskytoval na základě smluvního ujednání určitá zařízení (zde lednice sloužící ke chlazení prodávaných nápxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxkluzivních podmínek prodeje jeho výrobků a podpory prodeje jím vyráběného zboží, tj. reklamy, je vztah mezi žalobcem a jeho obchodními partnery z daňoxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xčestné prohlášení“, předloženému v řízení o dodatečném doměření celního dluhu, nelze přisoudit charakter a důkazní hodnotu čestného prohlášení účaxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxat o náhradu za důkaz a skutečnosti v „čestném prohlášení“ uváděné nelze mít za osvědčené. Jde však o jeden z řady důkazních prostředků připuštěných § 31 xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx orgánem hodnocen ve smyslu zásad stanovených v § 2 odst. 3 téhož zákona.
(MS Praha, rozsudek ze dne 18. 12. 2006, čj. 5 Ca 151/2005-53, č. 1049/2007 Sb. NSSx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxx kontrola, § 92 a násl. - dokazování, § 101 a násl. - rozhodnutí
Literatura:
Svoboda,
K.
Dokaxxxxxxx
xxxxx x
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxPI),
2009.
Šretr,
V.
Selekce důkazů provedená správcem daně.
Daňová a hospodářská kartotéka,
č. 4/2009,
s. 1-5.
Nováková,
P.;
xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx řízení v České republice.
Praha :
Linde Praha, a. s.,
2007.
xxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxxxxx
xxxxxx
xxx
xperl,
J.
Dokazování v daňovém řízení.
Praha :
ASPI,
2004.
Chmelík,
M.
Dokazování v daňovém řízení.
Právní rozhledy,
č. 12,
2002,
sx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx
xxxx x xxxxx x xxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxxxxx
xxxxxxmy dokazování.
Stát a právo 13.
Praha :
Academia, nakladatelství ČSAV,
1967.
(Neveřejnost správy daní a úřední postup správce danxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xož odpovídá další úpravě, kterou odst. 1 obsahuje, a to je povinnost osob zúčastněných na správě daní a úředních osob zachovávat mlčenlivost o všem, co sx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxající na daňovém subjektu, které mu ukládá povinnost seznámit správce daně se vším, co může ovlivnit výši daně. Má-li daňový subjekt na rozdíl od obviněxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxostředek právní ochrany daňových subjektů proti zneužití poskytnutých informací nepovolanými osobami. Obdobným způsobem je upravena mlče nlivost x x xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxrní správy na stejné úrovni, jakou jsou chráněny v zemi původu.
V odst. 2 se stanoví zásada oficiality, podle které je správce daně povinen zahájit řízexx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxně uplatní zásada vyhledávací, tzn. nutnost soustavně sledovat a zjišťovat možnost splnění zákonných podmínek pro vznik a existenci daňové povinnosxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xprávě daní. K dosažení těchto zásad je nutná zásada spolupráce, která z hlediska správy daní spočívá v součinnosti jednotlivých správců daně mezi sebox x x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxvaných při správě daní, neboť vzhledem k různorodosti daňových povinností a obecnosti procesu nelze v zákoně uvádět
taxativní
výčty shromažďovanýcx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xx xxx x xxzbytném rozsahu. Odkaz ozřejmuje vztah mezi zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých předpisů, a postupem podle daňového řáxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxní.
K odst. 1 [Zásada neveřejnosti]
Komentované ustanovení zakotvuje zásadu neveřejnosti. Správa daně je postup, jehož cílem je správné zjištění x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxřejnosti z předchozího zákona beze změny (srov. § 2 odst. 4 zák. o správě daní a poplatků). Neveřejnost správy daní je nezbytným předpokladem pro její fuxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxostí, mezi nimiž je zdůrazněna povinnost řádného daňového tvrzení (případně dodatečného daňového tvrzení). To ovšem vyžaduje, aby informace a údaje xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xubjekt poskytne správci daně, bude zacházeno jako s informacemi důvěrnými, zásadně nezveřejnitelnými, je tak důležitým faktorem pro jeho právní jisxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x o bezpečnostní způsobilosti), jde o vyjádření důvěrnosti a diskrétnosti zacházení x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx nebo v přípravném řízení trestním, ve srovnání s nimi jsou její omezení podstatně užší. Neveřejnost správy daně je možno také charakterizovat jako legxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxip neveřejnosti správy daní by nemohl být naplněn bez povinnosti mlčenlivosti. Mlčenlivostí se obecně rozumí zachovávání takových pravidel jednání x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx vyzrazením, tzn. sdělením neoprávněným osobám. Jakékoliv osoby, které byly jakkoliv zúčastněny na správě daní, jakož i úřední osoby (srov. § 12), jsox xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx pro daňový subjekt, pokud jde o informace získané nebo použité při správě jeho daní (srov. § 52 - obsah a limity povinné mlčenlivosti). O svých věcech, údxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxěrech jiných osob, má ohledně nich povinnost mlčenlivosti. Není přitom rozhodující jeho procesní pozice. Táž osoba je daňovým subjektem ve své věci a nxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxě skutečností, které se pracovník správce daně, eventuálně jiná osoba, dozví z titulu své účasti při správě daní, je nutnost chránit informace, které sxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx právní jistotu daňových subjektů o tom, že informace, které poskytly správci daně zcela otevřeně a podrobně ve věci svých osobních a finančních záležixxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxmi omezeny na případy nezbytně nutné (srov. § 53 - průlom do povinnosti mlčenlivosti). Ačkoli daňové zákony daňovým subjektům poměrně jasně ukládají pxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxt (důkazní břemeno), je dobrovolný aspekt v rámci spolupráce se správcem daně velmi důležitý.
Zásada neveřejnosti se uplatní v průběhu všech řízení x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxřejnost zajištěna tím, že orgány rozhodující o tomto přestupku postupují podle správního řádu, kde je povinnost mlčenlivosti rovněž široce upravena xxxxxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxo je všem osobám, které se seznámily s informacemi poskytnutými správcem daně, zakázáno využít je jinak než jen pro zákonem stanovené účely, a ohledně txxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x xxxx xarance neveřejnosti platí jen v rozsahu, který zákon umožňuje; správce daně vytváří svou činností i jiné informace, které buďto není důvod tajit, nebox xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x2 odst. 3). Ohledně některých údajů má správce daně informační povinnost jako jiné orgány veřejné moci (srov. § 56). Porušením povinnosti není kromě toxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x). Všechny výjimky však musí respektovat rovnováhu mezi zájmem daňových subjektů na ochraně citlivých údajů poskytnutých správci daně na straně jednx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxdném přístupu k informacím. Správce daně je sice povinným subjektem k poskytování informací podle tohoto zákona, ale podle jeho § 10 upravujícího ochrxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxladě zákonů o daních, poplatcích, penzijním nebo zdravotním pojištění anebo sociálním zabezpečení. Zákon ovšem upravuje též velmi důležité výjimky xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxaje o osobě, které poskytl veřejné prostředky. Rozdílná míra ochrany zakotvená v obou ustanoveních, a v tomto směru poněkud slabší postavení příjemce xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxkonodárce tak při střetu ústavního práva na informace podle čl. 17 odst. 1 Listiny a ústavního práva na ochranu soukromí podle čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xachoval pouze tam, kde na poskytování informací není dán silný veřejný zájem. Ve výluce se tak ocitla převážně jen nároková plnění z veřejných prostředxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxsahuje pouze § 2 písm. g) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, který za ně označuje veřejné finance, vxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx řádu ovšem plyne požadavek přikládat týmž pojmům obsaženým v různých právních předpisech zásadně stejný význam a obsah, ledaže by existovaly rozumné xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxišné věci, srov. též nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06).
xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxšenství jsou pak nepochybně součástí majetkových práv státu. Poskytnutím veřejných prostředků je tedy mj. i např. prominutí daně podle předešlé i novx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxůže se odvolávat na neveřejnost správy daní a povinnost mlčenlivosti (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 6. 2010, čj. 5 As 64/2008-155).
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xřístupu a ochrany údajů uchovávaných v elektronické podobě. Povinnost ve stejném rozsahu nese i příslušný orgán veřejné moci, který si vyžádal od spráxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxány podobně jako správce daně povinností mlčenlivosti. Příkladmo jsou uvedeny i situace, které jsou považovány za porušení povinnosti mlčenlivostix xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxch rozvádí obecnou zásadu neveřejnosti správy daní v souvislosti s nahlížením do spisu (srov. § 66 odst. 3), včetně nahlížení do zapůjčených spisů u jinxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx mlčenlivosti (srov. § 246), možností správce daně seznamovat se s písemnostmi, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti jiných osob (srov. § 255 odstx xx xxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxtanovení vyjadřuje především zásadu oficiality (
ex officio
,
ex offo
- postup z úřední povinnosti) a zásadu vyhledávací. Správce daně je povinen zaháxxx x xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxativa je v rukou správce daně, který zahájí řízení a vymezí jeho předmět. Primární povinností správce daně je ve smyslu této zásady soustavná činnost spxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxvající je dále činění nezbytných úkonů vedoucích ke splnění těchto povinností.
Protějškem zásady oficiality je zásada dispoziční. Obecně lze dispxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxí zahájit určitým procesním úkonem a jak vymezit jeho předmět. Dispoziční zásada se při správě daní vyskytuje jen omezeně. Typická je pro úpravu opravnxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxolání vydáno, bude podané odvolání měnit, doplňovat nebo je vezme zpět (srov. § 109 a násl.). Bez toho, že by odvolání xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xostupu z moci úřední je zákonem správci daně uloženo proto, aby mohl svou činností (postupem) naplnit cíl správy daní, tedy správně zjistit a stanovit dxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxerým je zabezpečení financování veřejných potřeb. Základem pro správné zjištění a stanovení daně je i nadále sice tvrzení daňového subjektu (srov. § 1 xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx dále zásada vyhledávací. Ta je provedena zejména v § 92 odst. 2, podle něhož správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x odpovědnost správce daně nejen za spravedlivý průběh řízení, ale i za jeho spravedlivý výsledek, a to bez vázanosti na návrhovou aktivitu daňových subxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxzuje správci daně, aby v rámci zjišťování daňově významných skutečností postupoval co nejdůsledněji, na straně druhé limitem pro toto pravidlo je důkxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx daně má povinnost zjistit skutečný skutkový stav, ale měl by vyvinout maximální úsilí, aby se tomuto stavu přiblížil.
Správce daně není vázán dispozxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxe toho však může provádět i dokazování iniciované vlastní úvahou. Toto základní vymezení určuje rozsah povinností daňového subjektu a správce daně a jxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxedmětu a účelu zákona. Rozdělení důkazní povinnosti daňového subjektu a důkazní povinnosti správce daně vyplývá z jeho postavení při správě daní; sprxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxplatňuje zásada vyhledávací tak jako zejména v trestním právu, což odpovídá faktu, že důkazní povinnost ohledně výše daně nenese stát, nýbrž daňový suxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xe vystavuje možnému kontumačnímu stanovení daně podle pomůcek (srov. § 98).
Zjišťování předpokladů pro vznik nebo trvání povinností provádí správxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxní plnění povinností při správě daní ověřuje úplnost evidence či registrace daňových subjektů, zjišťuje údaje týkající se příjmů, majetkových poměrx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x rozsahu uvedeném v odst. 3, získává informace od jiných orgánů veřejné moci (srov. § 57 až 60), opatřuje nezbytná vysvětlení (srov. § 79), provádí místnx xxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxště k tomu, aby správce daně daň vypátral, zjistil, stanovil a poté i přijal (popř. vymohl) její úhradu, korektivem ovšem budou další základní zásady daxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxvinností správce daně šetřit práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a třetích osob v souladu s právními předpisy a používat při vyžadování plnxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxoklamací, nýbrž výrazem posunutého definování cíle správy daní a změny chování správce daně označované v důvodové zprávě k novému zákonu jako tzv. klixxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxí k momentu zániku daňové povinnosti, tedy uplynutím lhůty pro stanovení daně (srov. § 148), resp. zánikem práva vybrat a vymáhat nedoplatek, tedy uplyxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxé údaje o daňových subjektech a třetích osobách. Protože se však jedná o činnost, která je přísně regulována zvláštním zákonem i evropskými unijními přxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
Základním předpisem chránícím údaje o jednotlivých osobách a jejich soukromí je zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, vztahující se na osobxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xebo zvláštní zákon nestanoví jinak). Dále pak se zákon vztahuje na veškeré zpracovávání osobních údajů, ať k němu dochází automatizovaně, nebo jinými xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xystematičnost.
Shromažďování osobních údajů je systematický postup nebo soubor postupů, jehož cílem je získání osobních údajů za účelem jejich daxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxrací, které správce nebo zpracovatel systematicky provádějí s osobními údaji, a to automatizovaně nebo jinými prostředky. Zpracováním osobních údaxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxření, zveřejňování, uchovávání, výměna, třídění nebo kombinování, blokování a likvidace.
Osobním údajem je podle citovaného zákona jakákoliv inxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xíce osobních údajů přímo či xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxickou, kulturní nebo sociální identitu. O osobní údaj se nejedná, pokud je třeba ke zjištění identity subjektu údajů nepřiměřené množství času, úsilí xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxr údajů, může se jednat ale jen o jeden (např. rodné číslo).
Jako zvláštní kategorii osobních údajů definuje zákon údaj citlivý, kterým je osobní údaj xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxměstnaneckých organizacích, náboženství a filozofickém přesvědčení, trestné činnosti, zdravotním stavu a sexuálním životě subjektu údajů. Citlixx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x
xxx xxxxxxxxx
x x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx je dáno tím, že ochrana osobních údajů shromažďovaných při správě daní je řešena v daňovém řádu velmi komplexně díky neveřejnosti správy daní, rozsáhxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxec. Zákon na ochranu osobních údajů pouze počítá s tím, že některá ustanovení tohoto zákona se nepoužijí na zpracování osobních údajů nezbytných pro plxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xx x x xxxxx xx x xx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxt ve větším nežli nezbytném rozsahu pro dosažení cíle správy daní, tj. musí to vždy vést ke správnému zjištění a stanovení daně. Pokud správce daně shromxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxahu (srov. § 13 až 15 citovaného zákona) stejně jako dozorová působnost Úřadu na ochranu osobních údajů na dodržování těchto povinností (srov. § 28 a násxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxo řízení ? daňové kontrole. Toto právo musí být daňovému subjektu přiznáno v celém daňovém řízení, tedy i v řízení odvolacím podle § 50 zák. o správě daní a xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxo procesního předpisu, tj. zák. o správě daní a poplatků, lze dospět k jedinému možnému závěru, podle kterého jsou práva daňového subjektu na veřejné prxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxového řízení, ale v celém daňovém řízení podle zák. o správě daní a poplatků.
(ÚS, nález ze dne 12. 5. 2004, čj. I. ÚS 425/2001)
xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxv státu. Prominutí daně či příslušenství daně podle § 55a odst. 1 daňového řádu, ať již zaplacené či jen splatné, je proto nutno považovat za poskytnutí vxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x a 2 tohoto zákona a vyhlášky č. 299/1993 Sb. oprávnění daň či její příslušenství prominout, je proto nutno považovat za orgány veřejné správy rozhodujxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxx xx xxxxvý poradce při zastupování daňového subjektu v daňovém řízení vázán povinností zachovávat mlčenlivost (§ 2 odst. 5 zák. o správě daní a poplatků, § 6 odsxx x x x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxomoc správce daně uložit pokutu za porušení této povinnosti (§ 25 odst. 1 téhož zákona) se vztahuje jen na pracovníky správce daně a na třetí osoby zúčastxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx, čj. 1 Afs 107/2006-73, č. 1262/2007 Sb. NSS)
II. Pokud dodatečný platební výměr ukládá plátci odvést zajištěnou daň podle § 38e zák. o daních z příjmů x xxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxce daně odmítnout s poukazem na povinnost mlčenlivosti, neboť tu nelze porušit sdělením, za které subjekty je plátce povinen zajištění provést.
(NSS, xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx x x x xxxxxxx xxrávy daní, § 5 - zákonnost, zdrženlivost a přiměřenost, § 6 - vztahy mezi subjektem a správcem daně, § 8 - zjišťování skutkového stavu a rozhodování, § xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxosti, § 56 - informační povinnost správce daně, § 57 - subjekty poskytující informace správci daně, § 58 - způsob poskytování informací, § 59 - součixxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxost, § 79 - vysvětlení, § 80 a násl. - rozsah a dokumentace místního šetření, § 91 - zahájení řízení, § 92 - dokazování, § 98 - pomůcky a sjednání daně, § xxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx x xvláštní ustanovení o ochraně mlčenlivosti uložené poradci, § 259 - řízení o prominutí daně, § 260 - plošné prominutí daně, § 264 odst. 11 - přechodná uxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxst. 6, § 5 odst. 1, § 11 až 13, § 15, 28 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů; zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnosxxx xxxxxxxxxxxxx x x xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxx x x x xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů
Mezinárodní předpisy:
sdělení č. 115/2001 Sb. m. s., x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx x. s.; směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volnxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxxx
xx x,
2008,
s. 11-12.
Šustr,
A.
Advokát jako třetí osoba v daňovém řízení a povinnost zachovávat mlčenlivost.
Daňová a hospodářská kartotékax
xx xx
xxxxx
xx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xx xxx
xxxxx
xx xxx-514.
Taranda,
P.
Povinnost mlčenlivosti.
Právní rádce,
č. 3,
1998,
s. 15-16.
ČÁST DRUHÁ
OBECNÁ ČÁST O SPRÁVĚ DANÍ
HLAVA I
xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx
xxx x
xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxštní zákon v příslušném rozsahu zmocňuje k výkonu správy daní. Postavení správce daně tak mohou mít vedle standardních orgánů, jako jsou územní finančxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxcího správu daní. Nemusí se přitom jednat výlučně o orgány správní (např. soudy v rámci agendy soudních poplatků a tzv. justičních pohledávek v rámci děxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx tohoto vymezení vyplývá ze skutečnosti, že v platném správním řádu je tento pojem vymezen toliko jako legislativní zkratka pro účely daného zákona, txxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxam by bylo v rozporu s principem jednoty a vnitřní bezrozpornosti právního řádu.
Výjimku ve vrchnostenském postavení správce daně tvoří případy, kdy xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxůsobilost. V odst. 3 je proto zakotvena aktivní i pasivní legitimace správce daně k podávání návrhů na zahájení občanského soudního řízení a k účasti nx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xnsolvenční řízení.
K odst. 1 [Správce daně] a 2 [Správní orgán]
Správa daní je jedním z druhů veřejné správy jakožto formy uplatňování státní moci. S xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xl. 2 odst. 2 Listiny), je nutné, aby byly dostatečným způsobem vymezeny nikoli pouze postupy, jakými lze správu daní provádět, ale též orgány, které jsox xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxzením věcné příslušnosti ke správě daní se v daňovém řádu (v obecné rovině) zabývají dvě ustanovení - § 10 definující správce daně jakožto okruh osob opxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx x x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxoli orgán veřejné moci, ovšem pouze v rozsahu, v jakém je mu zákonem nebo na základě zákona svěřena působnost v oblasti správy daní. Orgány veřejné moci pxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx celků (orgány místní samosprávy), jiné orgány (např. orgány moci soudní) a/nebo právnické či fyzické osoby oprávněné k výkonu působnosti v oblasti vexxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xstatní státní orgány (nikoli tedy též orgány samosprávy, fyzické osoby či „nestátní“ právnické osoby), kterým je zákonem či na základě zákona svěřena xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx při vymezení správce daně odkazem na zvláštní kompetenční právní normu připouští více výkladů. Prvý z těchto výkladů chápe spojení „na základě zákonxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxné na základě zmocňovacích ustanovení obsažených v jednotlivých zákonech či obecně závazné právní předpisy vydávané územními samosprávnými celky.xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxm na základě a v mezích zákona, nikoli tedy pouze samotným zákonem či spojením zákona a na jeho základě vydané podzákonné právní normy (srov. komentář k txxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx určena rozhodnutím vydaným na základě zákona. Tímto způsobem je zakládána věcná příslušnost zejména správců daně - fyzických či právnických osob vykxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxx xx). Takovým rozhodnutím naopak nelze rozumět rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti (srov. § 18), atrakci (srov. § 19), dožádání (srov. § 17) či rozhxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxců daně, zatímco ustanovení § 10 odst. 1 daňového řádu pojednává o prvotním založení věcné příslušnosti správce daně jako takové.
Dalším výkladem, x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xormou, tak rozhodnutím jiného (zpravidla správního) orgánu.36
Při určení jednotlivých orgánů veřejné moci oprávněných k výkonu správy daní je třexx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx xx x x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxvých orgánů veřejné moci provedeného zvláštními zákony upravujícími jejich postavení a činnost, popř. zvláštními zákony upravujícími jednotlivé dxxxx
xx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxř k § 2 odst. 3), jsou kompetentní nejenom územní finanční orgány [srov. § 1 odst. 1 písm. a) zákona o územních finančních orgánech], ale v případě spotřebxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x x x odst. 1 písm. r) zákona o DPH].
Ke správě poplatků (srov. komentář k § 2 odst. 3) jsou kompetentní orgány veřejné moci, které provádějí zpoplatněné úkoxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx, o insolvenčních správcích, či § 9 zákona 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání; k aplikaci daňového řádu srov. též komentář k tomu ustanovení, bod 9) x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxda dalších orgánů, zejména:
-
obecní úřady v případě místních poplatků (srov. § 11 a 14 zákona o místních poplatcích),
-
orgány celní správy v přípaxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxmu biopaliv (srov. § 51 zákona o ochraně ovzduší),
-
územní finanční orgány v případě poplatku za využívání zdroje přírodní minerální vody (srov. § 20 xxxxxxxxxx xxxxxxx x x x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxých pracích (srov. § 2 zákona o územních finančních orgánech),
-
Úřad průmyslového vlastnictví v případě poplatků vybíraných podle zákona č. 173/2xxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxx x xxxxxx úřady v případě poplatku za znečišťování ovzduší (zde spolu s celními orgány - srov. § 48 až 51 zákona o ochraně ovzduší) či v případě poplatku za ukládání xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxě poplatků za uvádění obalů nebo baleného zboží na trh či do oběhu (srov. zákon č. 477/2001 xxxx x xxxxxxxxx
x
xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx),
-
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský v případě poplatku za trvání ochranných práv k chráněné odrůdě (srov. § 23a zákona č. 408/2000 Sb.x x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxí lesa (srov. § 47 a násl. zákona č. 289/1995 Sb., o lesích),
-
správy národních parků v případě poplatku za vjezd a setrvání motorovými vozidly na území xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx
x
xxxxxa úložišť radioaktivních odpadů v případě odvodů vybíraných na základě zákona č. 18/1997 Sb., atomového zákona (srov. § 27 atomového zákona a nařízenx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x pravidla jeho poskytování),
-
Ministerstvo životního prostředí a orgány územních samosprávných celků v případě odvodu za trvalé či dočasné odnětí xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxků za zpoplatněné úkony probíhá zpravidla v rámci tzv. procesní dělené správy (srov. komentář k § 161 odst. 1), kdy příslušný správní poplatek vyměří, vxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxího poplatku zpravidla dochází v řízení dle správního řádu, jeho výběr, popř. vymáhání, je již prováděn dle daňového řádu.
Do oblasti dělené správy sxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxem státního rozpočtu, státních fondů nebo rozpočtů územních samosprávných celků, jež jsou svěřena do působnosti celních orgánů [srov. § 5 odst. 4 písmx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx1 odst. 3), která z hlediska předmětu správy daní zahrnuje zejména různé druhy správních sankcí. Spadají sem ale i další případy, např. správa xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxedí či obec (v případě poplatku za vypouštění odpadních vod do vod podzemních) v řízení podle správního řádu, vybírání a vymáhání těchto poplatků již alx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxách a o změně některých zákonů (vodní zákon)].
Územní finanční orgány jsou dále pověřeny výkonem správy odvodů za porušení rozpočtové kázně [srov. § x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxce daně pro účely daňového řádu, která vykonávají další správní orgány.
Právnických či fyzických osob oprávněných k výkonu působnosti v oblasti veřxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxné správy, popř. v rámci jejího výkonu, nevybírají žádné platby, či pokud ano, nejsou tyto platby příjmem veřejných rozpočtů. Jako příklad fyzické osoxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxrody, jako jsou lesní stráž, stráž přírody, rybářská stráž či myslivecká stráž, avšak pouze při výběru pokut ukládaných dle zvláštních právních předpxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xx xxx2004 Sb., o rybářství, § 12 a násl. či zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti).
Definice správce daně obsažená v daňovém řádu se významně liší od vymezenx xxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx 3 a rozuměl jím „územní finanční orgány a další správní i jiné státní orgány České republiky, jakož i orgány obcí v České republice věcně příslušné podle xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxového řádu, je na první pohled zřejmá. Širší definiční okruh subjektů, které mohou být správci daně, v daňovém řádu není důsledkem nějaké koncepční zmxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxávce daně v rámci zák. o správě daní a poplatků nenalezneme např. kraj, neboť v době přípravy a přijímání tohoto zákona bylo krajské zřízení toliko přexxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxce daně není, až na výjimky, samostatnou osobou ve smyslu práva. Zpravidla se jedná o správní orgán, který často ani není organizační složkou státu (sroxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxčnímu ředitelství). Přitom ani organizační složky státu nejsou právnickými osobami (§ 3 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx k § 11 odst. 1).
Právní subjektivitu nemá dle ustálené judikatury ani obecní úřad. Ta svědčí pouze obci jako územnímu samosprávnému celku. Obdobné záxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx
xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xouvisející se správou daní v soukromoprávním řízení, a hájit tak oprávněné zájmy státu, resp. veřejných rozpočtů, přiznává komentované ustanovení sxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx daně nicméně nemusí být v soukromoprávních sporech toliko stranou žalující. Nezřídka může být i stranou žalovanou. Proto mu zákon přiznává též způsobxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxávy daní nepohybuje vždy pouze v oblasti veřejného práva, ale nezřídka musí řešit též problémy spadající do oblasti práva soukromého, lze demonstrovax xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx za daňovými subjekty v insolvenci. Dostane-li se daňový dlužník do úpadku, musí správce daně jako jakýkoli jiný věřitel přihlásit své daňové pohledávxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxe či pravosti, a dále se těchto řízení účastnit. Neučiní-li tak, nezbude mu než čekat, zda dlužníkovi po ukončení insolvenčního řízení zbude nějaký majxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxylem vyplatí přeplatek na dani na účet jiné osoby než daňového subjektu (aniž by tak činil na žádost, resp. na pokyn daňového subjektu). V takovém případx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx bezdůvodné obohacení nevydá dobrovolně, je správce daně oprávněn a - s ohledem na jeho povinnost řádně hájit zájmy státu - povinen domáhat se vydání bezxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxporovatelnosti právních úkonů zakotvené v § 42a obč. zák., neplatnosti právního úkonu učiněného daňovým dlužníkem dle § 40a obč. zák. atp., je-li to k xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxná osoba bude v rámci soukromoprávního sporu domáhat vůči správci daně svých nároků, které jí vznikly v souvislosti s výkonem správy daní žalovaným sprxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Ustanovení § 5 citovaného zákona sice o odpovědnosti státu za škodu způsobenou rozhodnutíxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxe pro účely zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci považovat za určitý poddruh správního řízení.
Spory o náhradu škody podxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx správního úřadu zastřešujícího činnost příslušného správce daně (např. Obvodní soud pro Prahu 1 v případě územních finančních orgánů či celních orgáxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci).
Procesní způsobilost správce daně zakotvená komentovaným ustanovením daňovxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxaci (ani aktivní ani pasivní) nemá; jedná se např. o případné spory související se zajištěním dennodenního chodu správce daně, jako jsou spory s dodavaxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxsahu platí, že správce daně není právnickou osobou, a je nutné respektovat skutečnost, že stranou sporu je přímo Česká republika a za ni jedná příslušná xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxznává procesní způsobilost pro soukromoprávní řízení pouze ve věcech souvisejících se správou daní. Procesní způsobilost správce daně pro soukromoxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxy to znamená, že pokud se správce daně účastní soukromoprávního řízení, vykonává svou veřejnoprávní kompetenci. Výkon veřejnoprávní
kompetence
nexxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxx xxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xízení může nechat zastoupit advokátem či jinou osobou.
Ministerstvo financí ČR k této otázce dlouhodobě zaujímá zamítavý postoj. Za správce daně poxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxm či jinou osobou se zdá být zcela logickým důsledkem základních zásad, jimiž se správa daní řídí. Zastoupením správce daně advokátem či jinou osobou by xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx x narušení zásady hospodárnosti, neboť zastoupením by správci daně nedůvodně vznikaly nedůvodné vícenáklady. Platy úředních osob jsou na rozdíl od náxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxně personálně vybaven.
Judikatura
Nejvyššího správního soudu nicméně dovodila závěr odlišný a možnosti správce daně nechat se v rámci soukromoprxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx komentářem). Přestože mohou být závěr a argumentace uvedená v citovaném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sporné, je v praxi nutno přihlédnout kx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxe by v budoucnu dospěl k odlišnému závěru Ústavní soud.
Na rozdíl od dřívější právní úpravy zák. o správě daní a poplatků svědčí správci daně procesní xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x 2 odst. 4 daňového řádu spadá příslušenství daně pod definiční rámec daně jako takové, a je tedy předmětem správy daní, jejíž cíle má správce daně za úkox xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xegislativní zkratky nezahrnoval (srov. § 1 odst. 1 a § 58 zák. o správě daní a poplatků).
Judikatura:
I když finanční úřady jako organizační složky xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx řízení. Tuto způsobilost však nemají v plném rozsahu (ve všech věcech patřících do pravomoci soudů), ale jen v těch věcech, v nichž jde o správu daní. Ve sxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx x xepšího práva mělo dostat v souvislosti s vymáháním daňového nedoplatku z výtěžku
exekuce
na úkor žalobce více, než mu podle hmotného práva náleželo, mx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xezdůvodného obohacení.
(NS, usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2489/2003)
Nechá-li se žalovaný správní orgán v řízení před soudem zastoupit adxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxky řízení před soudem. Ochrana informací o osobě žalobce daňového subjektu je přitom plně zajištěna povinností advokáta zachovávat mlčenlivost (§ 21 xxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxí věc vyměřování a vybírání cla, daní nebo poplatků, má celní úřad způsobilost být účastníkem soudního řízení (§ 19 o. s. ř.).
(VS Praha, rozsudek ze dne 2xx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx chybí jedna ze základních náležitostí rozhodnutí, kterou je označení oprávněného správce daně.
(KS České Budějovice, rozhodnutí ze dne 24. 7. 2002, sxx xxx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxý mu ušel odporovatelným právním úkonem. Pro správce daně proto odpůrčí žaloba představuje jeden z právních nástrojů k výběru daně. Proto je třeba dovoxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xa daních.
Podle § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. xxxxxxxxxx x x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxlatků představuje v tomto ohledu úpravu speciální, které je třeba dát přednost před úpravou obecnou. Jde o klasický případ, kdy je způsobilost být účasxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx 21 Co 344/2001)
Finanční úřady jako správci daně mají způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení, avšak nikoli v plném rozsahu, ale jen v xxxx xxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxx xxxxx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxhatelné pohledávky na daních, má finanční úřad způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení.
(NS, rozhodnutí ze dne 28. 1. 1998, sp. zn. 2 Cdxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x xxxx x xxxxxx xxxxxxxnost, § 17 - dožádání, § 18 -
delegace
, § 19 -
atrakce
, § 161 odst. 3 - věcná dělená správa
Související předpisy:
§ 1 odst. 1, § 10 odst. 1 zákona o úxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxávních poplatcích; zákon o soudních poplatcích; zákon o místních poplatcích; § 19 o. s. ř. - procesní způsobilost; § 40a obč. zák., § 42a obč. zák. - odpxxxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxotřebních daních; § 4 odst. 1 zákona o DPH; x xx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx § 14 a násl. zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákoxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx zákonů (vodní zákon); zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci
Literatura:
Vedral,
J.
Správní řád - komentář.
Pxxxx x
xxxx x xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxx xxxxxx xx xxx
xxxxx
Pravomoc správce daně
Ondřej
Dráb,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
Pravomoc správce daně
Návrh vychxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx nahrazuje tak pojetí současné právní úpravy ve smyslu práv a povinností správce daně. Je tak promítnuta zásada zákonnosti, podle níž lze veřejnou moc uxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxnoveních.
V odst. 2 je správci daně umožněno, aby v nezbytném rozsahu daném účelem (cílem) správy daní vedl registry či evidence daňových subjektů a jexxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxnická oprava textu, jejímž cílem je předejít jednomu z možných nesprávných výkladů, podle něhož by stávající znění mohlo zúžit pravomoci správce daněx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxnech je toto nechtěné zúžení potřeba odstranit.
K odst. 1 [Výčet pravomocí ]
Správce daně není sám o sobě nadán žádnými subjektivními právy a povinnoxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx x xx xx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx, že správce daně vystupuje při správě daní jako orgán veřejné moci, tj. orgán uplatňující státní moc. Správci daně proto nepřísluší žádná oprávnění, axx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxvněními, a tedy volbou, zda možnosti určitým zákonem předvídaným způsobem jednat využijí, či nikoli, disponují, správce daně své
kompetence
(práva x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxdíž mu není svobodná volba jeho jednání umožněna. Proto stanoví-li zákon, že správce daně určitý úkon učinit „může“, při naplnění zákonných podmínek pxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xlatný zákaz libovůle, a jeho jednání by bylo nezákonné.
Na výše uvedeném nic nemění ani skutečnost, že správcem daně může být i fyzická či právnická osxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxby ve stejném právním postavení jako jiné správní orgány, tzn. rozsah právní subjektivity přiznaný jim obecnými právními předpisy (zejména obč. zák.x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxvě daní a poplatků, která věcnou příslušnost správce daně definovala jako „právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxt jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví“ (srov. čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), je tedy nutné, abx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxánů veřejné moci (správců daně) při výkonu xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxňového řádu, jež jednotlivá práva a povinnosti správců daně, kterými jsou při správě daní nadáni, detailně rozvádějí, a společně tak konkretizují věcxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xoci vykonávajícím správu daní, ale ostatně též osobou zúčastněnou na správě daní, zejména daňovým subjektem, nabývá na významu především s ohledem na xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xicotná se všemi důsledky s tím spojenými [srov. § 105 odst. 2 písm. a) a komentář k němu].
Oproti dřívější právní úpravě zák. o správě daní a poplatků doxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx x xxxxiska právní jistoty osob zúčastněných na správě daní, ale i z pohledu „legislativní čistoty“ daňového řádu jako procesní normy upravující oblast sprxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxxx
vůči dalším ustanovením daňového řádu.
Z toho vyplývá, že ostatní ustanovení daňového řádu zakotvující působnost správců daně (a související povxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxmentovaným ustanovením. Stejně tak z této skutečnosti vyplývá, že pokud by měly být
kompetence
správce daně zakotvené daňovým řádem
de lege ferenda
xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxentované ustanovení daňového řádu.
Nejedná se však o
lex specialis
vůči procesním ustanovením jiných, zvláštních zákonů upravujících postavení xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx vůči těmto předpisům (srov. též komentář k citovanému ustanovení).
K odst. 2 [Registry a evidence ]
Zřizování a vedení registrů a evidencí daňových xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxu je přitom za současného stavu právního řádu třeba považovat za ucelenou, neboť ustanovení jiných právních předpisů regulujících registry vedené oxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxistry ve smyslu zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, a pro oblast ochrany osobních údajů daňový řád výslovně zakotvuje pravomoc správců dxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx xxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xejich daňových povinností je proto třeba hledat za pomoci aplikace základních právních principů správy daní, zejména zásady zákonnosti. V souladu s txxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxnnost správce daně, podrobeno testu nezbytnosti pro dosažení účelu správy daní.
Zákon blíže nespecifikuje, v jaké formě mohou být nezbytné registrx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxr plátců daně z přidané hodnoty, registr plátců spotřebních daní, Automatizovaný daňový informační systém (tzv. ADIS) obsahující registr daňových sxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx mohou být veřejně přístupné, či nikoli. Podle názoru autorů by mělo být zpřístupnění údajů vedených v registrech a evidencích správce daně třetím osobxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx x x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xx xx x5 daňového řádu (srov. též komentář k těmto ustanovením), popř. dalšími omezeními explicitně stanovenými zákonem. Správce daně proto zcela legitimxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x ani této osobě zpravidla neumožní nahlédnout do vyhledávací části jejího daňového spisu (srov. § 66 a násl.). Na druhou stranu by správce daně neměl komxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxpodléhá, neboť se obvykle jedná o informaci, kterou lze dovodit též z údajů vedených ve veřejnosti dostupných informačních systémech veřejné správy, xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx (srov. § 52 odst. 3).
Judikatura:
Jestliže platební výměr vydá nepříslušný správce daně, stane se rozhodnutí neplatným, neboť v něm chybí jedna ze xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x x x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxjů, § 10 - vymezení pojmu správce daně, § 52 a násl. - povinnost mlčenlivosti, § 66 a násl. - právo nahlížet do spisu, § 78 - vyhledávací činnost, § 105 - xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxx/2009 Sb., o základních registrech
Literatura:
Kindl,
M.;
Telecký,
D.;
Válková,
H.
Zákon o správě daní a poplatků.
Praha :
C. H. Becxx
xxxxx
xxxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxx, v souladu se současnou terminologií využívanou např. ve správním řádu, nahrazuje dnes používaný pojem pracovník správce daně pojmem úřední osoba. Pxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxě nebo jinou osobu, která je výkonem pravomocí správce daně pověřena přímo xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxdní osoba prokazuje svá oprávnění k úkonům při správě daně, odlišujíc případy, kdy je dotyčné osobě zákonem předepsána povinnost prokazovat se služebxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxe odst. 4 by mělo být ze spisového materiálu vždy zjistitelné, která úřední osoba se na daném úkonu podílela tak, aby bylo možné v rámci kontroly i pro přípxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xožádala tuto úřední osobu o její identifikaci. Určení konkrétní úřední osoby je nutné např. pro uplatnění stížnosti proti chování jednotlivých úřednxxx xxxx xx xxxxx
x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxm správce daně vykonává své pravomoci při správě daní, jako úřední osoby. V tomto směru je terminologie zaváděná daňovým řádem výstižnější oproti dříxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx úřední osoba dává cítit, že se nejedná o jakéhokoli zaměstnance, popř. pracovníka (přisoudíme-li tomuto označení širší význam než označení zaměstnaxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx daní).
Dále je z označení úřední osoba zřejmé i to, že se jedná o veškeré fyzické osoby oprávněné k výkonu pravomocí správce daně, aniž by musely být ke sxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxx xxxxce neuzavírá pracovněprávní poměr, a přesto bezesporu může být a zpravidla bývá úřední osobou ve vztahu k ukládání a vybírání místních poplatků či ve vzxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxo řádu též správce daně samotný. Zákon tím reaguje na skutečnost, že správcem daně mohou být ve smyslu § 10 daňového řádu též fyzické osoby, tj. nikoli pxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx správce daně sama, je při (fyzickém) výkonu této činnosti daňovým řádem považována současně za úřední osobu. Příkladem těchto osob jsou různé druhy txxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xinností daným správcem daně svěřen. Existují zde tedy v podstatě dvě meze, které by úřední osoba při výkonu své činnosti neměla překročit - širší, vymezxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xaně (srov. komentář k odst. 4). Překročí-li úřední osoba tyto meze, její jednání nelze považovat za jednání úřední osoby, tj. za výkon správy daní. Výslxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx úřední osoba odpovídá adresátovi za škodu takovým jednáním způsobenou sama. Odpovědnost za škodu se v daném případě řídí obecnými ustanoveními obč. zxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxrávce daně (jakkoli je to spíše teoretická záležitost), řídí se odpovědnost za takto způsobenou škodu úpravou zákona o odpovědnosti za škodu způsobenxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxnzace
uhrazené náhrady škody po této úřední osobě). Na druhou stranu platí, že absence výkonu pověření přesahujícího pravomoc správce daně samotnéhxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x zde platí obecná zásada, že každý je povinen dodržovat platné právo, a nemůže být tedy ani při výkonu pracovněprávních povinností nucen k jeho porušováxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxrov. § 127 tr. zákoníku, resp. § 89 odst. 9 tr. zákona). Jako tzv. speciální subjekt proto může úřední osoba svým nezákonným jednáním naplnit též skutkoxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxaných úplatkářství (srov. hlavu X tr. zákona), a naopak se může stát též objektem některého z trestných činů spadajících do této skupiny trestné činnosxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxní osoby]
Pravomoci k výkonu správy daní jsou daňovým řádem svěřeny správcům daně (srov. § 10 a 11). Faktický výkon pravomocí správce daně pak provádx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxx xxx xxxx zjistitelné, zda určitá konkrétní osoba skutečně je úřední osobou, tj. zpravidla zda je zaměstnancem správce daně a zda je jako zaměstnanec správce daxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xozice úřední osoby formálně xxxxxxxxxxx xxxxx xx
xx xxxxx
x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxx xxxsahu.
Toto pověření musí být dle zákona zachyceno v úředním záznamu (srov. § 63), který musí vedle údajů o správci daně, u kterého byl úřední záznam sepxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxe daně a v jakém rozsahu, tj. stanovit okruh úkonů, k nimž je tento zaměstnanec oprávněn. Nutno si ovšem uvědomit, že úřední záznam ze své podstaty nemá a nxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx
xxmotné pověření výkonem správy daní (
konstitutivní
povahy) v praxi zpravidla vyplývá z kombinace obsahu interních předpisů správce daně upravujícíxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxecně závazné, např. ze zákoníku práce) a navazujícího zařazení zaměstnance správce daně do určitého útvaru a pozice na základě s ním uzavřené pracovní xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx jiný postup ani zda musí obsahovat vymezení jednotlivých úkonů, ke kterým je úřední osoba v rámci svého pověření oprávněna. Stejně tak zákon neurčuje, xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxastněných na správě daní. S ohledem na požadavek procesní ekonomie je třeba dojít k závěru, že pověření konkrétní úřední osoby může a zpravidla by též měxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xaní, resp. daňových subjektů.
Na druhou stranu, jak uvádí samotná důvodová zpráva k daňovému řádu, cílem tohoto formálního pověřování úředních osox xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx vyvození odpovědnosti tuto osobu identifikovat“. Tuto možnost identifikovat konkrétní úřední osobu (zaměstnance správce daně), která se podílela xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxvě daně, vůči níž byl úkon činěn.
Samotné pověření výkonem správy daní bude, jak již bylo zmíněno, zpravidla stanoveno en bloc ve vztahu ke všem zaměstxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxcovní smlouvou (obsahující citlivé údaje, které nelze třetí osobě zpřístupnit), a proto nebude osoba zúčastněná na správě daní
a xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxávě zákonem vyžadovaný úřední záznam.
Úřední záznam deklarující pověření nemusí být vyhotoven v relaci „konkrétní úřední osoba - konkrétní osoba zxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxí osobě. Nelze proto sice akceptovat pověření typu „zaměstnanci kontrolního oddělení Finančního úřadu v Berouně se pověřují prováděním kontroly plnxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxn Novák, zaměstnanec Finančního úřadu v Berouně, se pověřuje výkonem pravomoci správce daně v rozsahu provádění kontroly plnění daňových povinností xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxx x xxx xxxxxxejícím, a to pro všechny druhy daní“ ovšem již bude postačující.
K transparenci v otázce, kdo je oprávněn vykonávat určité pravomoci správce daně v koxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx určitého zaměstnance jako úřední osoby informovat (formou předložení shora zmiňovaného úředního záznamu), a to nejenom před samotným úkonem této úřxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx pověřeny ke správě jeho daňových povinností, tj. žádost podanou ještě předtím než tato úřední osoba vůči daňovému subjektu jednotlivé úkony začala čixxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxobodném přístupu k informacím.
Dále odst. 4 komentovaného ustanovení zavádí povinnost úřední osoby sdělit osobě zúčastněné na správě daní své jménxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxby zúčastněné na správě daní má zajistit jak přezkoumatelnost, zda je příslušná úřední osoba skutečně pověřena k provedení určitého úkonu za správce dxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx
x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxém řízení, zejména k možnosti ověřit si zda osoba, se kterou má osoba zúčastněná na daňovém řízení jednat, je skutečně úřední osobou, slouží též povinnoxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxho ustanovení. Vzhledem k tomu, že ne všichni správci daně, resp. zaměstnanci nikoli všech správců daně služebními průkazy disponují, vztahuje se povxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx stanovena zaměstnancům územních finančních orgánů, tj. finančních úřadů, finančních ředitelství a Ministerstva financí ČR. Ti jsou při plnění svýcx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxmních finančních orgánů jsou detailně stanoveny prováděcí vyhláškou č. 249/2010 Sb. Náležitostí služebního průkazu nicméně není rozsah oprávnění xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx obsahuje pouze informaci o tom, že „držitel tohoto služebního průkazu je zaměstnancem v územním finančním orgánu České republiky a má oprávnění vykonxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxokazování své pravomoci k provedení určitého úkonu vůči osobě zúčastněné na správě daní toto své oprávnění prokázat nejenom svým služebním průkazem, xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxxx
xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xyhlášku č. 516/2005 Sb., a rozsah výkonu pravomocí správce daně mezi náležitosti, resp. do vzoru služebního průkazu zaměstnance územních finančních xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xdy nejsou oblečeni ve služebním stejnokroji (srov. § 28 odst. 3 zákona č. 13/1993 Sb., Celního zákona). Náležitosti a vzor služebního průkazu zaměstnaxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxje pouze příslušnost k Celní správě ČR, nikoli rozsah oprávnění jeho držitele, platí ohledně prokázání oprávnění celníků provést konkrétní úkon při sxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xteré služebními průkazy nedisponují, budou za účelem prokázání svého oprávnění k činnosti při správě daní na vyžádání osoby zúčastněné na správě daní xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xiný osobní doklad) tak, aby osoba zúčastněná na správě daní mohla ověřit, že osoba, se kterou jedná, je skutečně zaměstnancem příslušného správce daně xxxxxxxx x xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxmž vzor služebního průkazu (a tedy i jeho náležitosti) stanoví generální ředitel38 služebním předpisem; s ohledem na požadavky daňového řádu lze poxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxo držitele ve smyslu § 12 daňového řádu.
xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxzsahu úkonu, k jehož provedení se chystá), a osoba zúčastněná na správě daní následně odmítne s takovou úřední osobou jednat, nelze takové odmítnutí spxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxední osoby prokázat svá oprávnění, tj. své pověření k výkonu správy daní, je sice zákonem stanovena kategoricky, tj. striktně vzato by úřední osoba mělx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx. Takový výklad zákona je ale třeba odmítnout, neboť by mohl vést k jeho nadužívání a k „šikanóznímu“ jednání osob zúčastněných na správě daní vůči úřednxx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx být vždy přihlíženo k účelu tohoto ustanovení. Tím je ochrana oprávněného zájmu osoby zúčastněné na správě daní na dostatečné identifikaci úřední osoxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxsti dle § 261), a dále ochrana osoby zúčastněné na správě daní před eventuálním zneužitím pravomocí úřední osoby, či dokonce přisvojením si pravomoci úxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxoviště (např. při provádění místního šetření v terénu) či obecně shledává-li se s ní osoba zúčastněná na správě daní poprvé. Za „šikanózní“, a tedy neapxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xoutéž úřední osobou či dožadování se prokázání pověření úřední osoby, vyplývá-li její pověření
de facto
ze samotné situace, v níž se nachází (např. soxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxého úkonu by proto měla mít osoba zúčastněná na správě daní důvodné pochybnosti o existenci takového pověření.
Judikatura:
Jestliže platební výmxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxávněného správce daně.
(KS České Budějovice, rozhodnutí ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 10 Ca 70/2002)
Související ustanovení:
§ 6 odst. 2 - zásada spxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx zákon; § 89 odst. 9, § 127, hlava X tr. zákona
Místní příslušnost
(Určení místní příslušnosti)
Ondřej
Dráb,
Právní stav komentxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xx xxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxu správy daní, stanoví návrh současně i místní příslušnost, která se primárně řídí obvodem působnosti příslušného správce daně a místem pobytu fyzickxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxí daňový řád pro správu některých specifických daňových povinností místní příslušnost odchylně od principu umístění daňového subjektu. Obecně jakx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x mimo obvod jeho územní působnosti.
Jedná se o obecná pravidla pro určení místní příslušnosti, která mohou být případně modifi kována v kompetenčních xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx náležející do působnosti územních finančních orgánů, stanoví zákon o územních finančních orgánech místní příslušnost ke správě takových daní Finanxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx
x x xx
xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xsoby její sídlo. Pod pojem místo pobytu fyzické osoby je zahrnuto jednak místo trvalého pobytu občana ČR, jednak místo hlášeného místa pobytu cizince, x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxrším slova smyslu než pojem místo trvalého pobytu tak, aby obecná místní příslušnost správce daně dopadala na všechny kategorie fyzických osob. Pod poxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx vznikem právnické osoby není spojen zápis do podobného rejstříku (např. některé stálé provozovny, organizační složky státu, vysoké školy, České telxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xx7). Důvodem pro odlišné vymezení sídla právnické osoby oproti dikci obč. zák. je specifi cké postavení správy daní a jejího cíle. Pro funkční, hospodáxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxndy z úřadu na úřad a s tím spojené pracné zjišťování skutečného umístění sídla dané právnické osoby. Efektivnější je jistota údaje zapsaného v rejstříxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxy své skutečné sídlo ve smyslu obč. zák.), ale v důsledku případné zdlouhavosti zaznamenání změn v obchodním či jiném rejstříku tato změna neodpovídá sxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xůže vzniknout v důsledku větší vzdálenosti obou subjektů, může být zabráněno uplatněním
delegace
ve smyslu § 18, popř. použitím institutu zvolené adxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxemní působnosti se nemovitost nachází.
Ustanovení odst. 3 obsahuje speciální místní příslušnost při správě poplatků, které zpoplatňují úkon, tj. sxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
x x xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxví pravidla určení místní příslušnosti správců daně, tj. pravidla pro určení, který z věcně příslušných správců daně (srov. komentář k § 10 a 11) je kompxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxt. 1 komentovaného ustanovení se výrazně neodchyluje od dřívější právní úpravy stanovené zák. o správě daní. Na rozdíl od dřívější právní úpravy však dxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxx x x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xřípadné stanovení, popř. doplnění obecných pravidel, ponechává na zvláštní právní předpisy upravující jednotlivé oblasti, které se v procesní rovixx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxy upravující organizaci jednotlivých správců daně (srov. např. § 3 zákona o územních finančních orgánech).
Takovéto výjimky z obecného pravidla urxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx
xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxvým řádem. Je však třeba důsledně odlišovat případy, kdy je právní úprava zakotvená zvláštními právními předpisy vůči úpravě daňového řádu speciálnxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxx
xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxchylku od pravidel určení místní příslušnosti, je pouze zákon či právní předpis vydaný na základě zákona jako právní normy stejného nebo vyššího stupnx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx je zcela jistě vhodné, neboť se tím daňový řád zbavuje řady ustanovení, která do obecné procesní normy nepatří. Na druhou stranu si nelze nevšimnout, žx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxv. komentář bod 18 a násl. a komentář k odst. 3 a 4 níže).
Pro určení, který z věcně příslušných správců daně je místně příslušný ke správě konkrétní daně xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxut do jakési mapy správních obvodů těchto správců daně, které pro jednotlivé správce daně stanovují zvláštní právní předpisy upravující jejich zřízexx x
xxxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxx xx
x
xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxké republiky pro celní orgány,
-
vyhlášku č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xákon o soudech a s. ř. s. pro soudy při správě soudních poplatků.
V této souvislosti je vhodné upozornit též na skutečnost, že zvláštní právní předpixx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxnou úpravu místní příslušnosti obsaženou v komentovaném ustanovení daňového řádu by se však tato vlastní pravidla stanovená zvláštními právními přxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xravidla stanovená daňovým řádem ve spojení s vymezením územních obvodů jednotlivých správců daně k jednoznačnému určení místně příslušného správcx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx
x
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxvidlo stanoví, že místně příslušným správcem daně je ten, v jehož správním obvodu se nachází v případě fyzické osoby místo jejího pobytu, v případě právxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxsta pobytu cizince, a nelze-li takto místo pobytu fyzické osoby určit, místo na území České republiky, kde se fyzická osoba převážně zdržuje. Místo trvxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxce, která je vedena v registru obyvatel ve formě referenční vazby (kódu adresního místa) na referenční údaj o adrese v základním registru územní identixxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxo pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popř. orientačním číslem, a který je určxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxy nemůže být umístěna do tzv. nebytových prostor, tvoří případy občanů, kteří nemají oprávnění k užívání prostor v objektu určeném pro bydlení, ubytovxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxením trvalého pobytu na adresu, kde se tyto prostory nacházejí. V takovém případě bude mít občan trvalý pobyt na adrese obecního či městského úřadu, ktexx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx shodovat s místem, kde se fyzicky nachází (fakticky pobývá). Tento přístup odpovídá obecnému zájmu na právní jistotě způsobu určení místně příslušnéxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxkterých zákonů. Podle tohoto zákona je cizinec povinen udat místo pobytu na území České xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxů na území České republiky však v celé řadě případů povolovacímu režimu nepodléhá a jejich místo pobytu na území České republiky není
a priori
úředně rexxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxý styk, a kteří zde tedy mohou po přechodnou dobu pobývat bez nutnosti získání úředního povolení na tzv. turistické vízum, které je zpravidla platné 90 dxxx
xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxna České republiky (k tomu by však v praxi nemělo docházet) nebo adresu hlášeného místa pobytu cizince, rozumí se místem pobytu takové fyzické osoby mísxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx že se jedná o místo, kde je taková fyzická osoba nejčastěji a nejlépe zastižitelná. To odpovídá požadavku hospodárnosti správy daní. Tento výklad je nixxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxa jako místo, v němž pobývá nejvíce dnů v roce (srov. § 4 odst. 1 zák. o správě daní a poplatků).
V praxi se však správce daně při ověřování své místní příslxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxdených v průkazu totožnosti občana České republiky, v průkazu o povolení k (trvalému) pobytu cizince na území České republiky nebo v potvrzení o přechoxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx osob považován Finanční úřad pro Prahu 1. Přestože tento přístup není zcela v souladu se zákonem, nebývá daňovými subjekty zpravidla napadán.
Daňovx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxinností podnikající fyzické osoby je tedy místně příslušný správce daně, v jehož správním obvodu se nachází místo pobytu fyzické osoby, a to bez ohledu xx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxt, ve správním obvodu jiného správce daně. Výjimky tvoří případy tzv. plátcovy pokladny podnikající fyzické osoby (srov. komentář k § 21) a stálé provoxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxoho fyzických osob v místě svého hlášeného trvalého pobytu fakticky nezdržuje, ale že často pobývá na místě jiném, které bývá v důsledku dřívější právnx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění uzavřené Českou republikou, a není- -li takové smlouvy, na základě zák. o daních z příjmů (srov. § 22 tohoxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xravidlo je totiž nutné dovozovat ze spojení § 13 odst. 1 s § 24 odst. 6 daňového řádu, které říká, že „se ustanovení týkající se právnických osob použijí obxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xsob zúčastněných na správě daní“.
Stálé provozovny zpravidla naplňují definiční znaky organizační složky podniku zahraniční osoby (srov. § 21 obcxx xxxx xx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxko jakási legislativní zkratka
sui generis
), bude se místní příslušnost správce daně u stálých provozoven zahraničních osob řídit obdobnými principx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxsto, z něhož je činnost zahraniční osoby v České republice prováděna. Tento výklad by odpovídal dřívější právní úpravě zák. o správě daní a poplatků, ktxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxšnost řídila místem, kde je stálá provozovna umístěna (srov. § 4 odst. 3 zák. o správě daní a poplatků).
V praxi však mohou nastat též případy, kdy stálá xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxě totiž předpokládá znaky podnikání zahraniční osoby (tj. soustavné činnosti prováděné samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpověxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xez cíle či očekávání jeho opakování, tj. znaky podnikání ve smyslu obch. zák. často nenaplňuje. Takové situace uvedený výklad nepokrývá a při určení mxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxch orgánech, tzn. místně příslušným správcem daně bude Finanční úřad pro Prahu 1.
Stejně tak daňový řád nereflektuje na skutečnost, že se mnoho fyzixxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx evidence obyvatel označováno též jako přechodné bydliště.
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxel upravených v § 24 odst. 1 až 5 daňového řádu na zde uvedené subjekty. V takovém případě by byl Finanční úřad pro Prahu 1 místně příslušným správcem daně xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxravy se autoři přiklánějí k aplikaci § 24 odst. 6 daňového řádu též na případy určování místní příslušnosti správců daně stálých provozoven.
Místní xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxumí adresu, pod kterou je právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo obdobném veřejném rejstříku, nebo adresu, kde právnická osoba sídlí skutxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xůrazu na skutečný stav (kterému by odpovídalo odvození místní příslušnosti od místa skutečného vedení), a naopak se
de facto
odvolává na princip ochrxxx xxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxjstříku je proto rozhodné pro určení místní příslušnosti obchodních společností (akciové společnosti, evropské akciové společnosti, společnosti x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxek zahraniční právnické osoby umístěných v České republice, pokud tyto organizační složky zároveň naplňují znaky stálé provozovny stanovené přísluxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxa), popř. dalších právnických osob sem zapisovaných (např. Česká tisková kancelář).
Dalšími veřejnými rejstříky, do kterých se zapisují právnickx xxxxx x xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxěšných společností, vedené krajskými obchodními soudy, seznam občanských sdružení a seznam politických stran, vedené Ministerstvem vnitra České rxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx se do veřejných rejstříků nezapisují a u nichž je za sídlo pro účely stanovení místní příslušnosti správce daně považována adresa, kde tato právnická oxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxžky státu či stálé provozovny zahraničních právnických osob, pokud nejsou zároveň jako organizační složky podniku zahraniční právnické osoby povinxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxx
xxx xx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxalizovaného finančního úřadu nové pravidlo určení místní příslušnosti pro zde vymezené kategorie právnických osob. S ohledem na jeho rozsah (týká se xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxstní příslušnosti (srov. komentář k odst. 2 a 3), ale za pravidlo speciální.
Podle tohoto speciálního pravidla určení místní příslušnosti je speciaxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxoven a zajišťoven a u právnických osob založených za účelem podnikání, které dosáhly obratu více než 2 mld. Kč (srov. § 9a zákona o územních finančních orxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxt.
Generální finanční ředitelství bude navíc od 1. 1. 2012 oprávněno formou rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti rozšířit či zúžit okruh osob, xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxnančních orgánech).
K odst. 2 [Daně týkající se nemovitostí] a 3 [Zpoplatněné úkony]
Na rozdíl od dřívější právní úpravy zák. o správě daní a poplatkx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxí daňového řádu zák. o správě daní a poplatků byla přesunuta do zvláštních právních předpisů (srov. též komentář č. 2 výše).
Dřívější pravidlo pro uxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxhod majetku), daně darovací (bezúplatný převod majetku) a daně z převodu nemovitostí (úplatný převod nemovitého majetku), bylo s účinností daňového xxxx xxxxxxxxx xx x xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxě, v jehož obvodu územní působnosti měl zůstavitel naposledy trvalý pobyt (k pojmu trvalý pobyt srov. komentář bod 9 a násl.) a, neměl-li zůstavitel trvxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxstavitelův majetek nacházel v okamžiku vzniku daňové povinnosti, tj. v okamžiku smrti zůstavitele; v případě vzniku místní příslušnosti více správcx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx
xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx i na dědění nemovitého majetku.
Při nabytí movitého majetku xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxrovaný. Výjimky z tohoto obecného pravidla jsou tři. První tvoří darování do ciziny, kde se místní příslušnost správce daně řídí místem trvalého pobytx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxxxxx movité věci (popř. jiný majetkový prospěch) místně příslušným správce daně, v jehož územním obvodu se nachází tato nemovitost. Třetí výjimkou je přípxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xídí též územním obvodem, ve kterém se nachází příslušná nemovitost.
Není-li při nabytí movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu darovánxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxním obvodu se tento movitý majetek nebo jiný majetkový prospěch nacházel v okamžiku vzniku daňové povinnosti, tj. v okamžiku předání daru. Případný soxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxstní příslušnosti správce daně vyplývá z § 38d odst. 12 zák. o daních z příjmů pro případ daně vybírané srážkou (srov. § 36 a 38d zák. o daních z příjmů) baxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxně dochází, považuje za plátcovu pokladnu (srov. komentář k § 21), a místně příslušným je tedy správce daně, v jehož územním obvodu se tato pobočka či orgxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxí kontroly. V ostatních případech se i u daně vybírané srážkou určí místní příslušnost správce daně podle obecných pravidel (srov. komentář k odst. 1).
xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx se v daňovém řádu jedná např. o následující případy:
-
stanovení místní příslušnosti správce daně u plátcovy pokladny (srov. § 21 odst. 2),
-
stanoxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx
x
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxy (srov. § 87 odst. 1),
-
zachování místní příslušnosti správce daně v průběhu odvolacího řízení (srov. § 111 odst. 5),
-
zachování místní příslušnoxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx
x
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx
x
xxxxxxxxx xxxxxx xxíslušnosti správce daně v průběhu daňové
exekuce
prodejem movitých věcí nebo prodejem nemovitostí (srov. § 185 odst. 3),
-
zachování místní přísluxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x x x xxx xxxxx xxx
xxxxxxxxxxx
Přezkumné řízení podle § 55b zák. o správě daní a poplatků provede správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Nic na tom nemění skutečnosxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxstní příslušnosti obsažené v § 4 tohoto zákona.
(NSS, rozsudek ze dne 1. 7. 2010, čj. 8 Afs 44/2009-103)
Jestliže platební výměr vydá nepříslušný správxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxS České Budějovice, rozhodnutí ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 10 Ca 70/2002)
Související ustanovení:
§ 10 - vymezení pojmu správce daně, § 11 - pravoxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxosti, § 16 - změna místní příslušnosti, § 17 - dožádání, § 18 -
delegace
, § 19 -
atrakce
, § 21 odst. 2 - místní příslušnost, § 24 - procesní způsobilostx x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx řízení, změna místní příslušnosti, § 162 odst. 5 - věcná xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx příslušnost, § 240 odst. 7 - zánik právnické osoby, místní příslušnost
Související předpisy:
zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území Čxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxvích a náboženských společnostech; zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích; § 22 odst. 2 zák. o daních z příjmx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxk. - sídlo právnické osoby; § 21 obch. zák - podnikání zahraničních osob; vyhláška č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecnxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)
(Řešení sporů o místní příslušnost)
Ondřej
Dráb,
Právní stav komentáře je ke dnx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxx
x x xx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xístně příslušných několik správců daně. Pokud taková situace nastane, je místně příslušným ten správce daně, který zahájil řízení jako první, a to za pxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx daně jim nejblíže nadřízený, v nejvyšším stupni pak rozhodne ministerstvo nebo jiný ústřední správní orgán.
K § 14
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxících výjimky z obecných pravidel stanovení místní příslušnosti měla v jednotlivém konkrétním případě vést k založení místní příslušnosti pouze jedxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxi identifikuje více místně příslušných správců daně. Pro takový případ zákon stanoví pravidlo, že daňové řízení ve věci provede, resp. dokončí ten sprxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxení dokončí některý z těchto ostatních správců daně). Ostatní správci daně řízení nezahájí, a pokud ho již před zjištěním tohoto konfliktu místní přísxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xrovede řízení ve věci, zákon neupravuje. V žádném případě nejde o dohodu v jazykovém slova smyslu, tj. o nějakou smlouvu mezi správci daně. Jakékoli změxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxstněných na správě daní, zejména daňového subjektu (v ústavní rovině nazývaných souhrnně jako právo na spravedlivého soudce). Daňový subjekt by protx x xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx
x priori
obsahuje pravidlo pro řešení konfliktu místní příslušnosti (řízení dokončí ten místně příslušný správce daně, který jej zahájil jako první)x x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxější či jinak pro řádné provedení řízení vhodné či nutné. Dohoda o tom, který z více místně příslušných správců daně dokončí řízení ve věci, by proto měla xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xýt umožněna obrana proti takovému rozhodnutí (formou stížnosti dle § 261 daňového řádu).
Může nastat též situace, kdy je více správců daně přesvědčexxx xx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xim nejblíže společně nadřízen. Není-li takový správce daně, je k určení místní příslušnosti kompetentní ministerstvo (v případě daní v užším slova smxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxx příkladem situace, kdy může vzniknout místní příslušnost více správců daně najednou, je případ, kdy podnikající zahraniční fyzické osobě vznikne víxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxzejících se v různých částech České republiky). Vzhledem k tomu, že tato fyzická osoba bude muset za účelem výkonu svých smluvních závazků opakovaně krxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxh této zahraniční fyzické osobě ze zdrojů v České republice v souvislosti s prováděným stavebním dozorem. Není přitom ani vyloučena situace, že se tato xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxtlivé stavby a na každé se zdrží jeden den).
V takovém případě je namístě, aby se správci daně, kteří zahájili s tímto zahraničním podnikatelem daňové xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxení nejdříve, popř. u kterého z nich bude výkon správy daňové povinnosti tohoto zahraničního podnikatele nejefektivnější. Pokud se nedohodnou, nezbxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xedy stálé provozovny zahraničního podnikatele) umístěny v územním obvodu správců daně spadajících pod různá finanční ředitelství, postoupit otázkx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxuje více správců daně, kteří se své místní příslušnosti dovolávají. V praxi se však mohou objevit též tzv. negativní spory o místní příslušnost, jimiž sx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxoru o místní příslušnost dochází rovnou k aplikaci druhého odstavce komentovaného ustanovení daňového řádu. Správci daně jsou v takovém případě povixxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx, jenž rozhodne, který správce daně bude v dané věci místně příslušný, resp. který správce daně příslušné řízení provede.
Rozhodování o sporech o mísxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxené nadřízeným správním orgánem je tedy pro dotčené správce daně konečné, a tito proti němu nemohou podat žádný opravný prostředek. Nejedná se o klasicxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxto prvky rozhodnutí vykazuje, neboť se přímo dotýká jejích procesních práv. Toto rozhodnutí proto musí být osobě zúčastněné na správě daní, v jejíž věcx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xstanovení řeší pouze
kolize
a spory o místní příslušnost probíhající v rámci věcně příslušných správců daně. Na případné spory o věcnou příslušnost, xxx xxxxx x xxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxou příslušnost, tj. (negativní i pozitivní) spor mezi orgány spadajícími do různých soustav správních orgánů, musí být tento xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xnebo - jedná-li se o soustavy správních orgánů spadajících pod různé ústřední správní orgány - řeší se takový spor podáním tzv. kompetenční žaloby podlx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx rozhoduje se takový spor v závislosti na stranách sporu a jejich postavení ve věci buď dle již citovaného § 97 odst. 1 s. ř. s., či dle zákona č. 131/2002 Sb.x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxučasné právní úpravě pro ně nevzniká prakticky žádný prostor.
Judikatura:
Kompetenční spor ve smyslu § 97 odst. 1 písm. c) s. ř. s. může pojmově vznxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx, o to, kdo má rozhodnout ve věci příspěvku za službu bývalého příslušníka Federální bezpečnostní informační služby, proto není sporem mezi ústřednímx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxávní soud odmítne jako nepřípustnou podle § 47 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(NSS, usnesení ze dne 27. 5. 2003, čj. Komp 1/2003-27, Sb. NSS 1/2003)
Souvisexxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxx x zastavení řízení, § 261 - stížnost
Související předpisy:
§ 97 odst. 1 s. ř. s.; zákon č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních spoxx
xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxx
x x xx
xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxlený pohled na daňové subjekty, jejichž daňovou povinnost spravuje. K tomuto účelu může provést potřebný úkon i mimo obvod své územní působnosti. Této xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxsledku prodlení.
K § 15
Stanovení a výběr daní je jedním z mála právem aprobovaných zásahů do jinak nedotknutelného a ústavně zaručeného práva na vlaxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xx xajistit řádný výkon tohoto práva státu na odnětí části vlastnictví subjektů podléhajících jeho jurisdikci. Jedná se o výkon státní moci, tj. o činnostx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xsrov. komentář k § 7).
Za účelem naplnění předpokladů legitimity správy daní (srov. komentář k § 1 a 5) je pravomoc k jejímu výkonu v maximální možné mířx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxtu, jejichž správou je pověřen. Místně příslušný správce daně je tak na základě komentovaného ustanovení oprávněn a povinen daňový subjekt, správou jxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxe daně tedy není při výkonu správy daňových povinností jemu zákonem svěřených daňových subjektů omezen obvodem své územní působnosti, a naopak může přx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
těchto správců daně či porušoval obecná pravidla určení místní příslušnosti ke správě daní.
Právo místně příslušného správce daně provádět jednoxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxrov. komentář k § 17). Nejedná se však o instituty shodné, které by bylo možné využívat alternativně. Důvodem není ani tak skutečnost, že při porovnání txxxx x xx x xx xxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxvo správce daně operovat při správě daňových povinností subjektů, pro něž je místně příslušným, i mimo obvod své územní působnosti se vztahuje pouze na xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xroku, jejichž společným jmenovatelem je rychlost a hospodárnost řízení (k jednotlivým podmínkám dožádání srov. komentář k § 17 odst. 1).
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx jehož daňových povinností je místně příslušný. Bližším vymezením rozsahu takového úkonu se zákon nezabývá. Jak již bylo zmíněno, jazykovým výkladem xx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxstup či dílčí řízení. Tento výklad je založen na tvrzení, že pokud by měl zákonodárce v úmyslu vykládat pojem úkon pro účely aplikace § 15 šíře, vymezil by xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxžnosti dožádat provedení úkonů nebo dílčích řízení nebo jiných postupů). Tento výklad je nicméně třeba odmítnout jako nepřiměřeně formalistický.
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xude ve vztahu ke správě daní tohoto daňového subjektu účelnější (rychlejší anebo hospodárnější), aby určitou její část provedl i mimo obvod své územní xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx též text ustanovení § 17 odst. 1, které dává místně příslušnému správci daně možnost dožádat provedení úkonu, dílčího řízení či procesního postupu sprxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx koexistence institutu dožádání a pravidla zachování místní příslušnosti správce daně pro správu daní „jeho“ daňových subjektů popřel a zároveň by výxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxlušnému určitému daňovému subjektu mohla být provedena výlučně formou dožádání (správce daně místně příslušný daňovému subjektu, jehož daňových poxxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxc provést). Pokud by takový výklad byl zákonodárcem při schvalování daňového řádu zamýšlen, lze očekávat, že by ve vztahu k dožádání provedení dílčícx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xperovat v zákonem daných případech i mimo obvod své územní působnosti, kterými jsou rychlost a hospodárnost řízení, by ji proto správci daně měli využíxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxušného správce daně lehce dostupné, v případech, kdy se jedná o úkon, při jehož provedení jiným správcem daně na základě dožádání by s ohledem na časovou xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx x xxxxxmo zmaření účelu daného úkonu, či v případech, kdy místně příslušný správce daně při své činnosti soustředil množství natolik specifických informací xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxdaným správcem daně neefektivním a nehospodárným.
xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xa správě daní (k institutu výpovědi srov. komentář k 96). V těchto případech je naopak vhodné v široké míře využívat oprávnění operovat v územním obvodu xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxně na informace, které se při výpovědi dozví, což může vést k nutnosti zajistit dodatečnou výpověď, či dokonce k nedostatečnému zjištění skutečností rxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxádět správu „svých“ daňových subjektů i mimo obvod své územní působnosti často namístě při provádění místního šetření (srov. § 80 a násl.), postupu k odxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxly je naopak velmi diskutabilní, neboť u těchto postupů nebude (s ohledem na jejich délku a rozsah) podmínka účelnosti zpravidla naplněna.
V souvislxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx daní daňových subjektů, pro něž je místně příslušným, i za hranicemi svého správního obvodu, je vhodné zmínit též opačnou pravomoc správců daně provádxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxu místně příslušní, a které tedy ze své úřední činnosti zpravidla vůbec neznají (srov. § 78 odst. 4).
Související ustanovení:
§ 1 odst. 2, § 5 - zákonxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x x x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxání, § 78 odst. 4 - místní příslušnost, § 79 - podání vysvětlení, § 80 a násl. - místní šetření, § 89 - podmínky postupu k odstranění pochybností, § 90 - xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxi
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxnost správce daně. Postoupení spisu novému správci daně, s připojeným výpisem z osobního daňového účtu daňového subjektu, provede dosavadní správce xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxcip kontinuity fungování veřejné správy. Změna místní příslušnosti u registrovaných daňových subjektů se řídí ustanovením § 131 odst. 3 a 4. Dalším spxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxt. 1 a § 119 odst. 5.
K odst. 1 [Postup při změně místní příslušnosti]
Komentované ustanovení upravuje postup správce daně v případě změny místní přísxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx změna příslušnosti speciálního finančního úřadu, která nastává se změnou obratu podnikající právnické osoby - překročení částky 2 mld. Kč, či naopak xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxti správců daně či zrušení některých správců daně a související přerozdělení jejich obvodů územní působnosti na jiné správce daně.
Změna místa pobyxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxnutí. V tomto okamžiku nastává změna místní příslušnosti. U právnických osob jde obecně o okamžik právní moci zápisu změny sídla do příslušného veřejnxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xrávnických osob nezapisovaných do veřejných rejstříků a fyzických osob bez hlášeného místa pobytu v České republice je pro změnu místní příslušnosti xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxžuje.
Uvedené pravidlo se nicméně v plném rozsahu aplikuje pouze u daňových subjektů, u nichž nevzniká registrační povinnost (srov. § 126). V případx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xnem uvedeným v rozhodnutí původního správce daně vydaném podle § 131 odst. 3 daňového řádu (srov. též komentář bod 6). K dalším výjimkám srov. komentář xx x xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx že příslušné orgány vedoucí jednotlivé veřejné rejstříky, v nichž se evidují sídla právnických osob, matriční úřady spravující registry obyvatel anx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxx xxěřených registrech. Správce daně se proto o změně sídla právnické osoby či místa pobytu fyzické osoby dozví zpravidla až z oznámení změny registračnícx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxxx
xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxně místní příslušnosti správce daně
ex lege
k okamžiku změny sídla či místa pobytu daňových subjektů, otevírala by právní úprava prostor ke zpochybňoxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx x xxxx xxěně dozvěděl, jako úkonů provedených místně nepříslušným správcem daně, a to dokonce bez možnosti uložení jakékoli sankce (pořádková pokuta upravenx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxovůli a zneužívání ze strany osob zúčastěných na správě daní.
Poté, co se správce daně dozví o skutečnostech zakládajících změnu místní příslušnostx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxx x xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxktu stanovit datum, ke kterému přechází místní příslušnost na nově místně příslušného správce daně (srov. též komentář k § 131). Současně je na základě xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x vymáhat (k jednotlivým případům překážek stanovení, vybrání či vymáhání daně viz komentář k § 148 a 160), spolu s výpisem z osobního daňového účtu daňovxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxx xxx
xx xxcméně neznamená, že by správce daně při své činnosti nebyl povinen zkoumat podmínky místní příslušnosti a jejich změny z úřední povinnosti. Pokud při sxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxx
x xxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx oznamovací povinnosti daňového subjektu provést příslušné kroky a předat správu daní dotčeného daňového subjektu bezodkladně nově místně příslušnxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xegistrační povinnosti sice podléhají, nicméně ji nesplnily, takový postup z podstaty věci nepřichází v úvahu. Takový daňový subjekt bude nejprve (prxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxí se u něj proto v reálné rovině vůbec neprojeví a zůstane pouze teoretickou právní kategorií (vyplývající ze skutečnosti, že místní příslušnost správxx xxxx xx
xx xxxx
xxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x
xx xxxx
xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxu dalších výjimek, na jejichž základě místní příslušnost xx xxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxé pro změnu místní příslušnosti (u daňových subjektů nepodléhajících registrační povinnosti), eventuálně den uvedený v rozhodnutí správce daně o zmxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx institutů. Jedná se o následující případy:
-
delegaci místní příslušnosti (srov. § 18), u níž s ohledem na odkladný účinek rozhodnutí o delegaci nemůxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxe daně a
-
v případě některých řízení a procesních postupů (srov. § 87 odst. 1 - daňová kontrola, § 111 odst. 5 - odvolací řízení, § 119 odst. 5 - obnova řízexxx x xxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxx xxxx. 7 - zánik právnické osoby), ve vztahu k nimž místní příslušnost nepřechází.
K odst. 2 [Úkony před postoupením spisu]
Do postoupení části spisu novx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxového subjektu. Tím je naplněn požadavek na kontinuitu správy daní jakožto výkonu veřejné správy.
Zákon neomezuje rozsah úkonů, které je původně míxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxu dikce komentovaného ustanovení oproti dřívější právní úpravě provedené zák. o správě daní a poplatků (která po změně místní příslušnosti umožňovaxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x x xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxdně místně příslušný správce daně je do okamžiku postoupení spisu novému místně příslušnému správci daně oprávněn provádět správu daní tohoto daňovéxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxvodně místně příslušného správce daně je nicméně dáno časovým požadavkem postoupit spis nově místně příslušnému správci daně bezodkladně. Termínem xxxxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxh dokončení nově místně příslušným správcem daně nebylo účelné či hospodárné (např. dokončení postupu k odstranění pochybností ohledně obsahu podanxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxhována, uvedený v komentáři k tomuto ustanovení bod 9). V tomto ohledu se daňový řád významně liší od citované úpravy přechodu kompetencí na nově místnx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxsově omezeného zachování kompetencí původně místně příslušného správce daně v plném rozsahu) se bez ohledu na systematické zařazení tohoto ustanovexx xx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxhajících registrační povinnosti) a podle § 18 (změna místní příslušnosti v důsledku její
delegace
).
Související ustanovení:
§ 6 - vztahy mezi suxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x
xxxxxxxx
x x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxa místní příslušnosti po zahájení daňové kontroly, § 111 odst. 5 - odvolací řízení, změna místní příslušnosti, § 119 odst. 5 - změna místní příslušnosxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx § 131 - registrace z moci úřední, změny a zrušení registrace, § 148 - lhůta pro stanovení daně, § 160 - lhůta pro placení daně, § 185 odst. 3 - místní přísxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxslušnost
Související předpisy:
§ 9a odst. 6 zákona o územních finančních orgánech
Dožádání
Ondřej
Dráb,
Právní stav koxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxí části). Dožádání je instrument, který je uplatnitelný výlučně z moci úřední a příslušné dožádání lze učinit jak u správce daně stejného stupně, tak i sxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xroblematické se může jevit, jaký časový prostor má dožádaný správce daně k dispozici pro vyřízení dožádání. Dožádaný správce daně nemá povinnost upřexxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxtovat. O případných sporech vzniklých při dožádání rozhoduje instančně vyšší správce daně.
K odst. 1 [Podmínky dožádání]
Institut dožádání tvoří xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xeho územní obvod působnosti (srov. § 15). Zásadními požadavky kladenými na správu daní je její efektivita, hospodárnost a rychlost. Za účelem naplněnx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxho obvod územní působnosti, provede sám, či zda bude efektivnější, aby o jeho provedení požádal správce daně, v jehož obvodu územní působnosti má být texxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxíslušný úkon, postup či dílčí řízení provést sám jen s obtížemi nebo s vynaložením neúčelných nákladů, anebo je nemůže provést vůbec. Přitom postačujex xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxdním správcem daně, a to místně příslušným ve vztahu k projednávané věci, jemuž k tomu také dává § 15 pravomoc operovat i mimo obvod své územní působnostix xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxmentář k § 15.
Prostřednictvím dožádání lze řešit provedení úkonu, dílčího řízení (srov. komentář k § 134) či jiného postupu, tedy např. výslechu svěxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxx dožádání obsažená v daňovém řádu širší než dřívější úprava zák. o správě daní a poplatků, který umožňoval dožádat pouze provedení jednotlivých úkonů xxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxx xístně příslušný ke správě daní určitého daňového subjektu dožádal provedení celého daňového řízení, tj. překročil by meze aplikovatelnosti instituxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx
xx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxaje) lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (srov. čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny)x xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx
xx xxxxx
xx xxxxxxxx xxovedení jednotlivých úkonů či procesních postupů. K dožádání dílčích řízení by s ohledem na jejich definiční vymezení (srov. § 134 odst. 3) takřka neměxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xi dílčího řízení smí správce daně pouze jiného věcně příslušného správce daně téhož či nižšího stupně. Nemůže tedy dojít např. k situaci, kdy by finančnx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxěřit, kolik má tato budova nadzemních podlaží, ale ani k situaci, kdy by finanční úřad dožádal provedení místního šetření finanční ředitelství s odůvoxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxjícími na finančním ředitelství hospodárnější.
Dožádání správce daně nižšího stupně musí splňovat nejen podmínky účelnosti, ale zároveň nesmí býx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x tomto směru obsahuje § 115 odst. 1.
Speciálním případem je dožádání z důvodu vyloučení všech úředních osob místně příslušného správce daně z provedexx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxnna požádat nadřízeného správce daně, aby provedení daných úkonů dožádal od jiného správce daně, ledaže je nadřízený správce daně provede sám.
Dožáxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxšího stupně (zpravidla správce daně téhož stupně, v jehož obvodu územní působnosti má být dožádaný úkon, dílčí řízení či procesní postup proveden). Tíx xx xxxxxxxx xxxx xx
xxxxxxxx
x x xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x § 18).
Skutečnost, že místně příslušný správce daně dožádal provedení úkonu, dílčího řízení či procesního postupu jiným místně nepříslušným správxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxé místní příslušnosti zcela nezbavuje, pouze její výkon částečně svěřuje dožádanému správci daně. Účinky úkonů a podání daňového subjektu učiněných xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx x xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xi jiný úkon související s dožádaným úkonem, dílčím řízením či procesním postupem vůči svému místně příslušnému správci daně (nikoli dožádanému správxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxx
xxxxxx xád nestanoví formu, jakou má být dožádání provedeno. S ohledem na skutečnost, že daňový řád na rozdíl od jiných procesních předpisů (zejména správníxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxkoli prokazatelným způsobem (zpravidla formou tzv. přípisu, přestože jeho forma zákonem upravena rovněž není).
Dožádání by mělo obsahovat dostatxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx vymezení není právem stanovena a je předmětem rozdílných názorů i v odborné literatuře publikované ke správnímu řádu (k němuž se lze při nejasnostech xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxžadavek přesného vymezení všech jednotlivých úkonů, které jsou dožadovány, přičemž provedení jakéhokoli dalšího úkonu (byť s nimi souvisejícího) jx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxý orgán je z logiky věci oprávněn provést i všechny úkony s dožádaným úkonem související a k jeho provedení nutné.40
Přestože autoři připouštějí možnxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxst
taxativní
výčet dožadovaných úkonů, od něhož by se dožádaný správce daně nesměl nikterak odchýlit. Dožádanému správci daně je samozřejmě nutné přxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xroto bude dožádaný správce daně samozřejmě oprávněn stanovit lhůtu k předložení důkazních prostředků k odstranění vzniklých pochybností, v případě xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx svědek bez dostatečného důvodu dobrovolně, informovat o výslechu daňový subjekt, jehož daňového řízení se výslech týká atp. Na druhou stranu ale nesmx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxxu cíli dožádání vedly lépe než úkony skutečně dožádané.
K odst. 2 [Postup dožádaného správce daně]
Dožádaný správce daně je povinen dožádané úkony pxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxmozřejmě je ale ani nelze odsunout do pozadí a provést je až poté, co vyřídí veškerou vlastní agendu a „bude mít na provedení dožádaných úkonů čas“.
Z poxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxení dožádaných úkonů určit v relaci k jejich závažnosti a neodkladnosti, tj. v podstatě je postavit na roveň úkonům prováděným v rámci své vlastní agendxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxh úkonů, že nebude schopen dožádané úkony provést včas, aniž by hrozilo nebezpečí z prodlení v případě jeho vlastních úkonů. Při řešení takové situace bx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx
xxxxx xšak nastat i situace, kdy dožádaný správce daně sice má časový prostor k provedení dožádaných úkonů, avšak jejich provedení není objektivně schopen (nxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxsí dožádaný správce daně provedení dožádaného úkonu odmítnout, resp. vyrozumět dožadujícího správce daně o nemožnosti provedení dožádaného úkonu a xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxo správce daně o nemožnosti a důvodech nemožnosti provést dožádané úkony je dožadovaný správce daně povinen přikročit bezodkladně poté, co se dozví o oxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxní spory, je k jejich rozhodnutí příslušný správce daně, který je nejbližším společně nadřízeným dožádanému i dožadujícímu správci daně. Úprava vyřixxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx podle § 5 odst. 1 zák. o správě daní a poplatků a pověření dle § 10 odst. 3 zákona o územních finančních orgánech nejsou rozhodnutími ani ve smyslu § 32 odstx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxx x xx xx xx
xxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxladě již existujících, reálných a objektivních důvodů. Na sdělení těchto důvodů má daňový subjekt právo, a to v době přiměřené provádění svěřeného úkoxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x x5 - výjimka z místní příslušnosti, § 18 -
delegace
, § 27 odst. 3 - účinnost plné moci vůči jiným správcům daně, § 77 odst. 4 - rozhodnutí o vyloučení úředxx xxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx
Literatura:
Kolman,
P.
Dožádání v (novém) správním řízení.
Právní rádce,
č. 7.
2007,
Vedral,
J.
Správní řád - komentxxx
xxxxx x
xxxx x xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxx xxxxxx xx xxx
xxxxx
Delegace
Ondřej
Dráb,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxstavuje možnost přenesení místní příslušnosti ke správě daní na jiného věcně příslušného správce daně. K jeho využití může dojít na žádost daňového suxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxní tehdy, shledá-li důvody takového návrhu účelnými z hlediska naplnění základních zásad správy daní, zejména z pohledu odbornosti, hospodárnosti a xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxivňuje jeho vztahy s místně příslušným správcem daně. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti znamená výrazný zásah do práv a povxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxh pravidel daných zákonem pro stanovení místní příslušnosti, a proto, dojde-li ke změně zákonných podmínek, je nutno v souladu s odst. 2 znovu prověřitx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxí delegaci zrušit či potvrdit, popř. provést delegaci na jiného správce daně, zejména pokud zjistí, že nastaly nové podmínky, které nebyly při původní xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxx xxstní příslušnosti. Delegací místní příslušnosti dochází k přenosu kompetencí ke správě daňových povinností určitého daňového subjektu v plném rozsxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xsrov. komentář k § 17). Ani delegací ani dožádáním ale nemůže dojít k přenosu kompetencí k provedení určitého daňového řízení či ke správě pouze jedné daxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxi spravovat daň z příjmů konkrétního daňového subjektu (např. z důvodu, že se jedná o daňový subjekt se specifickou činností vedoucí k potřebě správy a zxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxjektu, k níž je na základě základních kritérií stanovení místní příslušnosti (srov. § 13) místně příslušný.
Výsledkem
delegace
je situace, kdy určxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x xxxodu územní působnosti jiného správce daně, xxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxvce daně na jiného věcně příslušného správce daně, tj. delegací nelze přesouvat věcnou příslušnost mezi jednotlivými správními orgány. To je v souladx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxotného správního orgánu.
K delegaci místní příslušnosti může dojít jak z podnětu správce daně, tak na žádost daňového subjektu. Třetí osoby sice mohxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx
x xxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxx xxxnětu vést řízení (na rozdíl od žádosti o delegaci podané daňovým subjektem, kde správce daně takovou povinnost má).
O delegaci místní příslušnosti rxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxí příslušnost přitom může být delegací přenesena nejenom mezi správci daně téhož stupně či na správce daně nižšího stupně, jak je tomu v případě dožádánxx xxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxancí České republiky tak může být např. místní příslušnost finančního úřadu přenesena na finanční ředitelství.
Místní příslušnost může být delegoxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xak nelze en bloc řešit koncentraci správy daní určitého předem neomezeného okruhu daňových subjektů ke správci daně, který má na správu daní takových sxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx jisté míry vyřešena od 1. 1. 2012 zřízením speciálního finančního úřadu, který bude provádět správu daní v užším pojetí pro banky, pojišťovny a zajišťoxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx též místní příslušnost ke správě daní vybraných dalších subjektů, ovšem již na individuální bázi (srov. § 9a odst. 7 zákona o územních finančních orgánxxx x xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxx xxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xokud je to účelné nebo jsou-li pro výkon správy daní potřebné mimořádné odborné znalosti; postačuje přitom naplnění jedné z uvedených podmínek. Důvodx
xxxxxxxx
xx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xapř. v situaci, kdy má podnikající fyzická osoba trvalý pobyt v územním obvodu působnosti jiného správce daně než svou provozovnu, v níž fakticky vykonxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxvce daně, v jehož obvodu územní působnosti se nachází provozovna této fyzické osoby, neboť zde budou k dispozici všechny dokumenty a jiné podklady slouxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx týkající se daňových povinností tohoto daňového subjektu (srov. § 80 odst. 1 a § 85 odst. 2). Obdobně je namístě postupovat v případě, kdy se sídlo právnixxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxonává svou činnost, z něhož je skutečně řízena (srov. komentář k § 13 bod 17 a násl.). Výkon správy daní takových daňových subjektů místně příslušným sprxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxx xxxxxx xxxxxktivní a nehospodárný.
Kritérium potřeby mimořádných odborných znalostí bude naplněno např. v situaci, kdy je správce daně místně příslušný ke sprxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xpravovanými tímto správcem daně ojedinělý, výjimečný. Nezřídka tak bývá v případě, kdy se v územním obvodu správce daně nachází jediná nadnárodní spoxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx, ale je namístě požádat o delegaci místní příslušnosti ke správě daní tohoto subjektu např. na sousedního správce daně, který má ve svém územním obvodu xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxat specializovaný tým dobře proškolených zaměstnanců. I když nutno poznamenat, že v praxi v takových případech zpravidla nedochází k delegaci místní xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxvých případech namístě delegovat místní příslušnost ke správě daní těchto daňových subjektů na speciální finanční úřad (srov. § 9a odst. 7 zákona o úzexxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xaňový subjekt podezření, že jsou vůči němu úřední osoby vykonávající činnost jeho místně příslušného správce daně podjaté (srov. též komentář k § 77) čx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx v obvodu územní působnosti jiného správce daně, než je správce daně místně příslušný dle místa pobytu této osoby.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o delxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxho subjektu. Správce daně je proto povinen daňový subjekt (není-li to právě on, kdo delegaci inicioval) seznámit s došlým podnětem správce daně k delegxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxručeno (srov. § 39 a násl.), a daňový subjekt má právo se proti tomuto rozhodnutí odvolat. Odvolání má odkladný účinek, tj. rozhodnutí o delegaci místní xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxtní příslušnosti podrobit přezkumu v rámci správního soudnictví (viz část
Judikatura
).
K odst. 2 [Změna okolností]
Rozhodnutí o delegaci místní pxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxdnost a účelnost dříve vydaného rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti přezkoumat. Těmito případy jsou změna okolností, za kterých bylo rozhodnuxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxnu (zpravidla odpadnutí) důvodů, které k delegaci místní příslušnosti vedly - daňový subjekt, jehož místní příslušnost byla přenesena na jiného, odbxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxa na dani z titulu investičních pobídek čerpána. Jedná se tedy o změnu podkladových skutečností, z nichž správce daně při rozhodování o delegaci místní xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x okolnosti charakteru ryze subjektivního - správce daně např. po vydání rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti zjistí, že informace předložené daxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx nebyl důvod, či původně místně příslušný správce daně v období po vydání rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti nabyde dostatečných odborných znaxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxdla s obvodem územní působnosti, v němž se nenachází místo pobytu či sídlo daňového subjektu) není v souladu se zásadou hospodárnosti a efektivity daňoxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxě, jemuž byla místní příslušnost delegována. K tomu může dojít např. v důsledku toho, že v mezidobí po vydání rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x určitým druhem činnosti) na úrovni místně příslušného finančního ředitelství, a není tedy již důvod, aby byla místní příslušnost ke správě daňových pxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxového subjektu.
Změnou okolností vedoucí k přezkoumání původního rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti může být též změna územních obvodů půsxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxní rozhodnutí vydal. Výjimku tvoří případ, kdy by změna rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti vedla k přenosu místní příslušnosti mimo obvod územxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxím trvání správce daně nejblíže společně nadřízený správci daně, který o delegaci původně rozhodoval, a správci daně, jemuž by měla být místní příslušxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xi zruší.
Ačkoli z dikce komentovaného odstavce výslovně nevyplývá, že by řízení o přezkumu původního rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti bylx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x delegaci místní příslušnosti) třeba dovodit ze skutečnosti, že úprava rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti představuje neméně intenzivní zásxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx
x xxxběhu řízení o přezkoumání původního rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti musí být daňový subjekt informován a výsledek řízení mu musí být sdělen xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx, tj. vykonatelnost rozhodnutí o změně
delegace
místní příslušnosti se odsouvá až do okamžiku rozhodnutí o odvolání, které proti němu bylo podáno. S oxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx v rámci správního soudnictví (viz část
Judikatura
).
Judikatura:
Rozhodnutí správce daně vyššího stupně o delegaci místní příslušnosti ke správx xxxx xx x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx usnesení ze dne 17. 7. 2008, čj. 7 Afs 13/2007-54, č. 1720/2008 Sb. NSS)
Pro rozhodování o delegaci z toho vyplývá povinnost správce daně seznámit daňovx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxvému subjektu rozhodnutí o delegaci včetně odůvodnění.
Z odůvodnění rozhodnutí musí být patrné, jakými úvahami a na základě jakých podkladů správce xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x x x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx je tak vždy, kdy tento krok umožní lépe dosáhnout stanovení a vybrání daní tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy, tedy cíle daňového řízení v nejširším xxxxxx xxxxxx x
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xakovéto rozhodnutí nepodléhá žádné výluce ze soudního přezkumu.
(NSS, rozsudek ze dne 16. 1. 2008, čj. 5 Afs 31/2007-49)
Související ustanovení:
x xx x xxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x 77 - vyloučení úřední osoby, § 80 odst. 1 - rozsah místního šetření, § 85 odst. 2 - místo provádění kontroly, § 109 a násl. - odvolací řízení
Souvisxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxí stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
Návrh v obecné rovině upravuje možnost
atrakce
, která umožňuje nadřízenému správci daně převxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx zachována, přičemž v rámci případného odvolacího řízení musí zůstat zachován
devolutivní účinek
odvolání spočívající v tom, že rozhodne orgán nadřxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x
xxxxxxxx
xx xxxxx sledovat kritérium účelnosti z hlediska naplnění zásad správy daní. Nadřízenému správci daně (nemusí se nutně jednat o nejblíže nadřízeného) je tak uxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x x xxx xxxxxxxxící změny příslušnosti, je možný dopad do dalších řízení, zejména v případě, kdy má dojít k posouzení zásadní otázky, která dosud nebyla řešena a jejíž zxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxřízený správce daně danou věc převezme, znamená zásah do práv a povinností dotčeného daňového subjektu (změna instance na vyšší může znamenat omezení xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxx
xxxxxxe
z důvodu nečinnosti, neboť se jedná o změnu iniciovanou příslušným podnětem osoby zúčastněné na správě daní ve smyslu § 38.
K odst. 1 [Převzetí pravoxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxšnosti jako takové, neboť atrakcí si nadřízený (instančně vyšší) správní orgán přisvojuje pravomoc k projednání věci jinak spadající do pravomoci jexx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxm se
atrakce
zásadně liší od
delegace
, jejíž podstatou je přenos místní příslušnosti (srov. komentář k § 17 a 18).
Atrakce
není ani přisvojením si věxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxm. Z tohoto pohledu je proto atrakci třeba chápat jako přisvojení si pravomoci v přeneseném slova smyslu, tj. jako přisvojení si projednání určitého úkxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx správními orgány. Opačný postup by odporoval zásadě zákonnosti a požadavku, že věcná příslušnost správce daně může být založena toliko zákonem či na zxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xěci, resp. převzetí jejího vyřízení nadřízeným orgánem neznal. Pro územní finanční orgány a celní orgány jej bylo možno dovodit z vymezení jejich kompxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xx x x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxy]. Správním řádem sice postup přisvojení si pravomoci upraven je, tento předpis jej však zařazuje mezi formy změny místní příslušnosti (srov. § 131 oxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx atrakci, tj. názvem dosud užívaným pouze právní teorií.
Zákon blíže neřeší, zda impuls k atrakci musí vzejít vždy pouze od správce daně, který o ní rozxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xterému je atrakcí projednání určité věci odebíráno, či samotným daňovým subjektem nebo jinou osobou, popř. subjektem, který na atrakci osvědčí právnx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxí agendy (pracovního úkolu). Zákon nikterak neomezuje, zda může pravomoci k projednání věci atrahovat pouze správce daně bezprostředně nadřízený spxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xomu v praxi zpravidla nebude docházet, je třeba uzavřít, že atrakci správcem daně vyššího stupně (nikoli pouze bezprostředně nadřízeným správcem danxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xtrakci pouze bezprostředně nadřízeným správcem daně (srov. § 38).
Atrakci lze provést pouze ve vztahu k projednání určité konkrétní věci týkající sx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xohoto institutu, které mluví o projednání věci, nikoli oblasti či okruhu případů. Věcí je přitom třeba rozumět jak jednotlivý úkon, tak dílčí postup či xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxxí místní příslušnosti přikročit, stanoví zákon taxativně a jedná se o případy, kdy jsou pro správu daní potřebné mimořádné odborné znalosti (k potřebě xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxce daně (k ochraně před nečinností srov. komentář k § 38), a případy, kdy je třeba rozhodnout ve věci, která bude mít zásadní dopad i do řízení s jinými daňoxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx
xxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxjednání určité věci vedena záměrem sjednotit výklad zákona či postup správců daně v určité oblasti, o které doposud nebylo rozhodováno, do budoucna, a xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx xxx
xx xxxxxx xx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxstatný důvod pro atrakci účelnost. To však neznamená, že by při využití institutu
atrakce
nemělo být kritérium účelnosti bráno v úvahu. Ostatně požadxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxu. Zejména v případě rozhodování, zda k atrakci přistoupit z důvodu rozhodování ve věci, která bude mít zásadní dopad i do řízení s jinými daňovými subjexxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxednocující výklad či jednotný postup podřízených správců daně interním předpisem (např. formou v praxi využívaných pokynů řady DS).
S ohledem na shxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx
xxxxxxx
zasahuje do práv a povinností daňového subjektu, musí být rozhodnutí o ní formálně doručeno (srov. § 39 a násl.) daňovému subjektu, jehož daňových povxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xčas podanému odvolání proti rozhodnutí o atrakci zákon přiznává odkladný účinek. Autoři se domnívají, že rozhodnutí o atrakci je navíc přezkoumatelnx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxx daňových subjektů obdobná (srov. Judikaturu k § 18).
Jedinou výjimku z tohoto obecného pravidla představuje
atrakce
, k níž správce daně přistoupil x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxy před nečinností dochází právě z podnětu daňového subjektu, resp. osoby zúčastněné na správě daní, jíž se tvrzená nečinnost správce daně týká, a
atrakxx
xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx
xx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxář k § 38).
Související ustanovení:
§ 7 - rychlost a hospodárnost, § 8 odst. 2 - zásada legitimního očekávání, § 12 - úřední osoby, § 17 - dožádání, x xx x
xxxxxxxx
x x xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x x xxxxx xx x x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxho řádu
Díl 2
Osoby zúčastněné na správě daní a zastoupení
Daňový subjekt
(Pojem daňový subjekt)
Ondřej
Dráb,
Právní stav xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxprávních daňových zákonech. Pro potřeby procesního předpisu je tak podle odst. 1 za daňový subjekt považována osoba, kterou takto daňový zákon označíx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxbní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň vybranou od poplatníků). Podmínky, za nichž se konkrétní fyzická nebo právnická osoba stává poplxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxu daně vzniká různým subjektům toto postavení spolu s určením, jakým způsobem budou plnit své povinnosti při správě daní. Daňové zákony pak mohou spolexxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx nástupce, který vstupuje do práv svého předchůdce, se tak stává daňovým subjektem. V případě osob, kterým bylo uloženo peněžité plnění podle správníhx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx plnění rovněž postavení daňového subjektu, resp. poplatníka, a to i bez výslovného označení zákonem (viz k § 161).
Odst. 2 stanoví, že daňový subjekt, x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xráv při správě daní, pokud je ještě možno o jeho daňové povinnosti vést příslušná řízení.
Odst. 3 reaguje na skutečnost, že správy daní se mohou namísto xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx osobou zakládá a upravuje jiný zákon a na jeho základě vydané rozhodnutí. Z hlediska daňového procesu je na tuto osobu pohlíženo jako na daňový subjekt, xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xubjekt]
Daňovým subjektem je obecně třeba rozumět nositele daňových povinností. Daňové povinnosti zakládají příslušné hmotněprávní předpisy upxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x x x xxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx již pouze upravuje způsob stanovení a vybírání daní a formu kontroly plnění těchto platebních povinností jejich nositeli (daňovými subjekty) formou xxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxzuje na jednotlivé zvláštní (hmotněprávní) předpisy, které upravují vznik daňové povinnosti a zároveň též označují jejich nositele.
Nositelé daňxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani (daňové povinnosti). Plátcem pak osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností od pxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxtší či menší přesností též jednotlivé hmotněprávní předpisy, a proto daňový řád tyto pojmy (na rozdíl od dřívější právní úpravy obsažené v zák. o správx xxxx x xxxxxxxx x xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxkty, poplatníky či plátce označují zvláštní (hmotněprávní) předpisy, by tak mohly nastat pouze výjimečně, při použití čistě jazykového výkladu něktxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxinny, aniž by je však ve většině případů označil výslovně za jejich poplatníky či plátce (na rozdíl od zákona o správních poplatcích či zákona o soudních xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxtického (zákon o místních poplatcích ve svých obecných ustanoveních pojmy plátce a poplatník používá, a z kontextu zákona jako normy tak lze jejich spxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx a plátci s oblastí daní nepřímých (k rozdělení daní na přímé a nepřímé srov. komentář k § 2). Toto dělení však není bezvýjimečné. Hned první výjimku z tohoxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxy je daň z příjmů vybírána a odváděna správci daně prostřednictvím plátce. Nejedná se přitom pouze o případy vybírání daně srážkou z některých příjmů ze xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxxx x x xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxičí bude právo České republiky na zdanění skutečně realizováno. V případě některých druhů příjmů (např. příjmů fyzických osob ze závislé činnosti či nxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxoto příjmu a pod jeho majetkovou odpovědností. Pokud tedy např. zaměstnavatel nesrazí daň z příjmů ze závislé činnosti svých zaměstnanců ve správné výxx xx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxjem je předmětem zdanění.
Obdobně též úprava nepřímých daní často označuje za plátce osoby, které jsou z pohledu právní teorie v pozici poplatníků. Jxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx na vstupu, pro účely nesouvisející s uskutečňováním jeho ekonomických činností (srov. § 13 a 14 zákona o DPH).
Z hmotněprávního vymezení daňového sxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxx procesních úprav, že se správa daní neodehrává vždy pouze v rámci daňového řízení. Daňovým subjektem se tak určitá osoba může stát ještě předtím, než je x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxx x xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxnnosti, která nemá
status
daňového řízení, či v okamžiku, kdy je daňovému subjektu pravomocně uložena platební daňová povinnost, která není uhrazenxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxtník či plátce daně. Tak je tomu např. v případě zákona o DPH, jehož vymezení daňových subjektů zahrnuje širší okruh osob než jen plátce této daně. To je dáxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xmyslu § 94 tohoto zákona nejsou, zcela logicky však těmto osobám v procesní rovině dává postavení daňových subjektů (srov. § 108 odst. 3 zákona o DPH). Obxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x1 zákona o DPH). Dalším specifikem úpravy daně z přidané hodnoty je vynětí některých osob z postavení plátce daně formou přenosu tohoto postavení na jedxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx x xxxxx xxxxxx x xxxxx
xxxxxxxxxou skupinou daňových subjektů jsou osoby, které zvláštní zákon neoznačuje ani jako poplatníky ani jako plátce, ale s ohledem na aplikaci daňového řádu xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxch pravidlech).
K odst. 2 [Trvání práv a povinností daňového subjektu]
Jak již bylo zmíněno v komentáři v bodě 6, osobu daňového subjektu nelze ztotoxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxtníkem řízení nutně někdy stát. To vyplývá jednak ze skutečnosti, že postavení daňového subjektu je založeno okamžikem, kdy nastanou právní skutečnoxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxdnak ze skutečnosti, že na základě příslušných hmotněprávních předpisů zůstává zpravidla určitá osoba v postavení daňového subjektu (nejčastěji poxxxxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxne-li se určitá osoba jednou do postavení daňového subjektu, zůstávají jí povinnosti (a práva) daňového subjektu i poté, co již znaky daňového subjektx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxrovací či daň z převodu nemovitostí). Tyto povinnosti (a práva) zůstávají osobě, která se jednou stala daňovým subjektem, až do uplynutí lhůty pro stanxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxoby v postavení daňového subjektu]
Daňový řád pamatuje též na situace, kdy zvláštní právní předpisy přenáší způsobilost k jednání za daňový subjekxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxerý ve smyslu § 40 odst. 1 insolvenčního zákona jedná na účet dlužníka a nakládá po prohlášení úpadku namísto úpadce s jeho majetkem, či v případě správcx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx x xxxxx xxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxx xikvidátora (srov. § 71 odst. 5 a § 72 obch. zák.).
S ohledem na rozsah pravomocí svěřených těmto osobám zvláštními zákony jim daňový řád přiznává stexxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx
xx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxjektu, tj. jednají za daňový subjekt, jako by jím samy byly. Ve všech podáních učiněných těmito osobami (včetně daňových tvrzení) jsou tak tyto osoby poxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxnáno s daňovým subjektem jednajícím touto osobou (obdobně jako když právnická osoba jedná svým statutárním xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xe se na jednání takové osoby neuplatní pravidlo, podle něhož má jednání samotného daňového subjektu vždy přednost (srov. § 28 odst. 6), ani možnost spráxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx řešena samostatným ustanovením (srov. komentář k § 21).
Judikatura:
Pokud se daňový subjekt nachází v pozici plátce, který pod vlastní majetkovox xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxba nemůže být evidována na jeho daňovém účtu. Absence takové platby tedy nemůže mít za následek vznik daňového nedoplatku, a naopak přebytek nemůže způxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x x - správa daně, daňové tvrzení, § 2 odst. 3 a 4 - vymezení daně, další vymezení daně, § 21 - plátcova pokladna, § 22 - třetí osoby, § 25 - zástupce, § 28 - uděxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxí daně podle pomůcek v insolvenci
Související předpisy:
§ 70 a násl. obch. zák. - likvidace společnosti; § 40 odst. 1 insolvenčního zákona - posxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xx x xxxxxx x xxx xxx xxx x xxx xxxxx xx xxx xx xxkona o DPH
(Plátcova xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxy a stanoví rozhodné skutečnosti, po jejichž splnění lze organizační jednotku plátce daně považovat za plátcovu pokladnu, přičemž zvláštní daňový záxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx kterým je plátcova pokladna zřízena, nejčastěji se jedná o vnitřní organizační normu.
Plátcově pokladně je podle odst. 2 místně příslušným ten správxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxvení plátcovy pokladny je konkretizováno v odst. 3 tak, že plátcova pokladna vykonává při správě daní práva a povinnosti, které má plátce daně, přičemž xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xe explicitně upřednostněno jednání plátce daně, který je hlavním nositelem povinností při správě daní. Dojde-li k vymáhání nedoplatku evidovaného k xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xýkon vůči jeho majetku. Již historicky je plátcova pokladna využívána zejména z důvodu oboustranného zjednodušení komunikace, a tím i lepší efektivnxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxetizace daně, při jejíž správě se použije daný procesní institut, ponechává na příslušném hmotněprávním daňovém zákonu.
K odst. 1 [Vymezení pojmu]
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxí, srážení anebo zajišťování daně) a v níž jsou soustředěny doklady sloužící ke kontrole naplňování těchto povinností. Plátcova pokladna je institutxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxjektu neúčelná.
Organizační jednotkou, která může naplnit znaky plátcovy pokladny, nelze rozumět pouze formalizované jednotky plátce, jako jsou xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxx x x xx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxplňující znaky plátcovy pokladny po obsahové stránce (svěření úkolů k vybírání, srážení či zajišťování daně a zároveň úschova podkladů k tomu potřebnxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xx xxxx
x xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxační strukturu tak, aby podmínky pro vznik plátcovy pokladny byly, či nebyly naplněny. K tomu dojde, pokud některé ze svých organizačních jednotek svěxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
Plátce daně nemůže vytvořit plátcovu pokladnu tam (u té daně), kde to zákon předem neumožní; plátcova pokladna např. nemůže za stávající právní úpravy xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxadny se v současné době uplatňuje pouze u daně z příjmů ze závislé činnosti (srov. § 38h a násl. zák. o daních z příjmů) a u daně z příjmů vybírané srážkou banxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxě v širším slova smyslu s institutem plátcovy pokladny nepracují.
K odst. 2 [Místní příslušnost] a 3 [Úkony plátcovy pokladny]
Účelem institutu pláxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxdlo pro určení místní příslušnosti správce daně pro plátcovy pokladny. Tím je správce daně, v jehož obvodu územní působnosti je plátcova pokladna umísxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxbíraných plátcem za poplatníka, nikoli u daní vybíraných správcem daně od poplatníka přímo.
Daňový řád svěřuje plátcově pokladně výkon práv a povixxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxdnu oprávněna jednat, ale odkazuje se v tomto ohledu na přiměřené použití ustanovení o jednání právnických osob (srov. § 24 odst. 6). S ohledem na to, že pxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxh norem upravujících jednání osob v oblasti soukromého práva. Tím jsou zejména § 15 obch. zák. pro plátcovy pokladny podnikatelů a § 20 odst. 2 obč. zák. xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxí svěřeno vnitřním předpisem plátce nebo která k tomu byla při provozování činnosti plátce jinak pověřena, popř. osoba, u níž s ohledem na její postavenx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxat o vedoucího pracovníka organizační jednotky, která tvoří plátcovu pokladnu. Aby nevznikaly pochybnosti, kdo je za plátcovu pokladnu oprávněn jedxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xusí být správci daně oznámena.
Jednání osoby oprávněné jednat za plátcovu pokladnu je jednáním plátce daně jako takového, nikoli jednáním jeho zástxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxených jednotlivými (zpravidla soukromoprávními) předpisy upravujícími jednání osob. Ve smyslu tohoto ustanovení má totiž jednání plátce samotnéhx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xednat za plátcovu pokladnu je tak pro účely správy daní
relevantní
pouze za předpokladu, že v téže věci nejednal též plátce daně sám, popř. že plátce danx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxní pověřené osoby (srov. § 24 odst. 3) než jednání
quasi
statutárního orgánu plátce daně.
Tato speciální úprava přednosti jednání plátce daně před jxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxxxho řádu, která se od soukromoprávní úpravy jednání osob do značné míry odchyluje (srov. též komentář k § 24).
Související ustanovení:
§ 13 - určení xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxch. zák. - organizační složka podniku; § 15 obch. zák. - jednání při provozování podniku; § 20 obč. zák. - jednání za právnickou osobu; § 38d zák. o danxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxb,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxnnosti při správě daní nebo jejichž práva a povinnosti jsou správou daní dotčena v rozsahu a způsobem stanoveným zákonem. Návrh je označuje tradičním nxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx postavením od daňového subjektu. Do této skupiny lze zahrnout svědka, odborného konzultanta, znalce, tlumočníka, jakož i další osoby mající povinnoxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx
x x xx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxich dodržování jsou cílem správy daní (srov. § 1 odst. 2), a správci daně, kteří správu a kontrolu dodržování daňových povinností daňových subjektů proxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxáva jsou tak při správě daní dotčena. Přestože se tyto osoby jen zřídka stávají účastníky daňového řízení, daňový řád jim stanoví řadu práv a zejména poxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xitovaného zákona), daňový řád je definuje negativním vymezením vůči daňovému subjektu, když říká, že se třetími osobami rozumějí osoby jiné než daňoxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxické či právnické osoby, ale v širším slova smyslu též orgány veřejné moci, včetně správců daně. Orgány veřejné moci však jako třetí osoby nevystupují zx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxí doklady či které mají informace a znalosti
relevantní
pro daňové řízení, procesní postup či úkon vedený jiným orgánem veřejné moci.
Třetími osobaxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx
xxlevantní
pro správu daní jednotlivých daňových subjektů (srov. § 93 a násl.), ale též zástupci daňových subjektů (srov. § 25 a násl.). Těmito osobami nxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxování daňového subjektu v daňovém řízení vázán povinností zachovávat mlčenlivost (§ 2 odst. 5 zák. o správě daní a poplatků, § 6 odst. 1 a odst. 8 zák. o daňxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxní této povinnosti (§ 25 odst. 1 téhož zákona) se vztahuje jen na pracovníky správce daně a na třetí osoby zúčastněné na daňovém řízení; daňový poradce jaxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
Související ustanovení:
§ 1 odst. 1 - účel daňového řádu, § 20 odst. 3 - osoby v postavení daňového subjektu, § 25 a násl. - zástupce, § 31 - odborxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xndřej
Dráb,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
Osoby zúčastněné na správě daní musí podle odst. 1 prokázat svoji totožnxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxo průkazu či cestovního pasu i jiné průkazné doklady jako např. řidičský průkaz.
Odst. 2 stanoví, že zjištění totožnosti osoby zúčastněné na správě daxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxx
K odst. 1 [Povinnost prokázat totožnost]
Osoba zúčastněná na správě daní (daňový subjekt či třetí osoba) je povinna prokázat na vyzvání úřední osobx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxastněnou na správě daní osobně nezná, a proto musí mít možnost ověřit, že jedná se správnou osobou. Jednání s jinou osobou by totiž nemuselo vždy pouze ztxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxv. § 52 a násl.).
Tento důsledek by např. mělo jednání se zaměstnancem daňového subjektu, který není oprávněn jednat jménem daňového subjektu (srov. xxxxxxxx x x xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxmi získanými od daňového subjektu a je sporné, zda by takto mohly být považovány za podané vysvětlení (srov. § 79), když správce daně příslušným úkonem pxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xedy nezákonným způsobem, jejíž obsah nemůže být v dané věci osvědčen za důkaz (srov. komentář k § 96 odst. 5).
Možnost vyžádat si prokázání totožnosti xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxě účastnící se jednání osobně známa, nemusí této pravomoci využít. Prokázání totožnosti proto zpravidla nebude vyžadováno u opakovaných jednání s toxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx může být vyžadováno pouze úřední osobou (potažmo tedy správcem daně). Speciální případ povinnosti prokázat totožnost upravuje ustanovení § 43 odst. x xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x to na výzvu toho, kdo písemnost doručuje nebo jehož prostřednictvím se písemnost doručuje, tedy nejenom na výzvu úřední osoby, ale zejména též poštovnx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxázat na požádání úředním průkazem či jiným způsobem své oprávnění jednat v dané věci jako úřední osoba (srov. komentář k § 12 odst. 3 a 4).
Daňový řád blxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxo průkazu či cestovního pasu), ale i jakýmkoli jiným způsobem. Důvodová zpráva zde uvádí jako příklad řidičský průkaz. Lze však usoudit, že jsou přípusxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx, ale i prohlášením jiných (zpravidla též úředních) osob, že se jedná o tu osobu, se kterou má příslušná úřední osoba zato, že s ní jedná; posledně zmiňovaxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx x xxx xxední osobu samotnou (srov. komentář bod 1), lze správci daně, resp. jednotlivým úředním osobám jen doporučit prokazování totožnosti osob zúčastněnýxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxle.
K odst. 2 [Postup při neprokázání totožnosti]
Neprokáže-li osoba zúčastněná na správě daní na vyzvání svou totožnost, xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xsob, jsou Policie České republiky (srov. § 63 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky), Celní správa České republiky (srov. § 31 zákona č. 13/1xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxké republiky). Ke zjištění totožnosti ve smyslu komentovaného ustanovení daňového řádu naopak není oprávněna např. obecní policie (srov. § 12 zákonx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxšníku celní správy, je tento oprávněn osobu zúčastněnou na správě daní za účelem ověření totožnosti předvést na služebnu. Délka zadržení při předvedexx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxn, celní správě na to zákon poskytuje pouhých šest hodin.
K tomuto kroku však nebude při správě daní zpravidla přistupováno, resp. bude využíván pouzx x xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xýt např. v případě potřeby vyslechnutí určité osoby zúčastněné na správě daní jako svědka, není-li možné její svědeckou výpověď nahradit jinými důkazxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxo osoby zúčastněné na správě daní, jejíž totožnost se nedaří ověřit, správce daně přikročí k řešení dané situace tím, že tuto osobu k provedení daného úkxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxní její totožnosti. Formulaci zákona, že správce daně „může“ osobu zúčastněnou na správě daní k úkonu nepřipustit, je v daném případě třeba vykládat skxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x x xxxx
Správce daně může stejně tak ověřit totožnost dané osoby zúčastněné na správě daní jiným spolehlivým způsobem. Pokud tak ovšem neučiní, a tuto osobu k xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxsobem proto bude správce daně zpravidla ověřovat totožnost osob, jejichž účast při správě daní vyšla z iniciativy správce daně samotného či která má prxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xřipustit, či nikoli, by měl správce daně v každém případě ctít cíle správy daní (povinnost zjistit, stanovit a vybrat daň ve správné výši - srov. § 1 odst. xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x xxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx § 43 odst. 2 - povinnosti adresáta, § 52 a násl. - povinnost mlčenlivosti, § 79 - vysvětlení, § 96 - svědci
Související předpisy:
§ 63 zákona č. 2xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx republiky; § 12 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii
Procesní způsobilost
Ondřej
Dráb,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2xxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxlost vlastními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti, tj. způsobilost k právním úkonům (viz ustanovení § 8 až 10 obč. zák.). Pojem jednání zahrnuxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxání se správcem daně je upravena v odst. 2. Jde o standardní vymezení jednání jménem právnické osoby obvyklé v jiných procesních řádech. Primární úlohu xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxvněn jednat jménem právnické osoby.
Odst. 3 reflektuje tu skutečnost, že jménem právnické osoby jedná převážně odborník, kterého právnická osoba (txx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xohou jménem právnické osoby jednat při správě daní na základě písemného pověření a v jeho rozsahu. Toto pověření může vyplývat i z vnitřních předpisů poxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxti xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxí, je nutné odlišit jednání na základě udělené plné moci (§ 27 a násl.).
Se správcem daně by měla jednat pouze osoba způsobilá k příslušnému jednání. V odxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxm rozporuplným úkonům činěným v rámci daňového řízení. Výjimku tvoří případy, kdy je k jednání za právnickou osobu zapotřebí společný úkon dvou či více xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxvnických osob může nastat i u podnikajících fyzických osob, za něž mohou v určitých situacích jednat jiné fyzické osoby, aniž by k tomu byla vyžadována exxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx osobu ke všem úkonům při činnosti, ke které obvykle dochází při provozování podniku. Pro tyto případy odst. 5 umožňuje využít ustanovení předchozích oxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxektu přiznána daňovým zákonem procesní způsobilost k jednání při správě daní, a to i když takový subjekt nemá právní subjektivitu v pravém slova smyslux xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxiční právnické osoby jde o věc v procesních předpisech obvyklou, specifikem správy daní je to, že zde samostatně jednají i jiné složky, kterým to daňový xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxní prokuristy pro účely daňového procesu. Původní text jej z hlediska procesního postavení při správě daní zařazuje do kategorie zástupců (§ 25), což bx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxl způsobit vážné komplikace při doručování podnikajícím fyzickým a právnickým osobám, které mají zřízenu prokuru, a fakticky by eliminoval použitelxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxé osoby) přímo. Má tedy obdobnou pozici jako osoba pověřená statutárním orgánem jednat jménem právnické osoby. To se ovšem týká pouze prokuristy, kterx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xx xx xx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxch. zák.
K odst. 1 [Rozsah procesní způsobilosti]
Fyzické a právnické osoby mohou při správě daní jednat v rozsahu daném jejich procesní způsobilosxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxy, včetně možnosti nechat se při jednání zastoupit xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxx vymezení rozsahu procesní způsobilosti osob zúčastněných na správě daní daňový řád standardním způsobem odkazuje na rozsah způsobilosti konkrétnx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxi právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. Způsobilost k právním úkonům (tj. k aktivnímu zavazování se v právní rovině) je třeba odlišit od xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx osob zúčastněných na správě daní.
V případě fyzických osob je nabývání způsobilosti k právním úkonům a jejího rozsahu postupné a odvíjí se od mentálnx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx, že fyzická osoba nabývá plné způsobilosti k právním úkonům dosažením zletilosti. Zletilou se fyzická osoba stává dovršením osmnáctého roku věku, poxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxnou, v rozsahu potřebném k provedení takových právních úkonů, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věkux x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxů ze závislé činnosti, kterou vykonává (neboť pokud pracovněprávní předpisy uznávají určitou fyzickou osobu dostatečně mentálně vyspělou k uzavřenx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xohoto právního vztahu vzešlých). S ohledem na skutečnost, že tato osoba nemá způsobilost plnou, zastupuje ji při správě daní
a priori
její zákonný zásxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx x xxxxý za ni činí úkony, k nimž tato osoba sama způsobilá není, a obecně chrání její práva při správě daní; za tímto účelem správce daně bude též doručovat písemxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx
xxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx návykových látkách trvale či dlouhodobě nezpůsobilá k odpovědnému provádění právních úkonů, přestože již zletilosti dosáhla. V takovém případě můžx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxx x xxxxxxxit jí zákonného zástupce-opatrovníka (srov. též komentář k § 25 odst. 1). V případě pouhého omezení způsobilosti k právním úkonům platí pro jednání fyzxxxx xxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx
x xxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxxx xx xx xxxx xxxxx úkony, k nimž není způsobilá, a zároveň bude obecně garantem ochrany jejích práv, což se promítá zejména do oblasti doručování, kdy písemnosti při spráxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxikem (zpravidla zápisem do příslušného veřejného rejstříku či seznamu), a tato jejich způsobilost trvá až do jejich zániku. Omezení způsobilosti k prxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxvinností, a to pouze zákonem.
K odst. 2 [Jednání právnické osoby]
Právnická osoba je osobou neživou, nehmatatelnou, identifikovatelnou pouze v prxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxu,44tj. subjekt se schopností být nositelem práv a povinností a se schopností svými vlastními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti (srov. též kxxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx které jednají namísto právnické osoby, jejím jménem a na její účet, tj. které
de facto
vytvářejí vůli této právnické osoby.
Vymezení osob oprávněnýxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx obecnou úpravu v § 20 obč. zák. a ze zvláštní úpravy např. § 13 a násl. obch. zák.). Okruh osob oprávněných jednat jménem právnických osob však bývá, zejmxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx zakotvena v odst. 2 až 4 komentovaného ustanovení.
Podle této úpravy je za právnickou osobu oprávněn při správě daní jednat v prvé řadě její statutárnx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxob zvláštní právní předpis upravující právní režim dané právnické osoby (srov. § 85, 101, 133, 191 a 243 obch. zák., § 12 zákona č. 77/1977 Sb., o státním xxxxxxxx xx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xeupravuje (např. občanská sdružení, odborové organizace a další subjekty zřízené dle zákona č. 83/1990 xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxentech (zakladatelském dokumentu, stanovách atp.).
Konkrétní osoba vykonávající funkci statutárního orgánu je volena, jmenována či jinak určovxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxické osoby (společenská smlouva, stanovy atp.). Jméno této fyzické osoby, resp. těchto fyzických osob, lze za stávající právní úpravy z veřejných rejxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxdních společností a družstev. Přestože zápis jmen osob vykonávajících v příslušné obchodní společnosti či družstvu funkci statutárního orgánu má poxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx správce daně při výkonu správy daní jednat s osobou, která je jako statutární orgán daňového subjektu zapsána v obchodním rejstříku, nemůže daňový subxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx daně o zániku funkce věděl.
Pokud by však správce daně měl důvodné pochybnosti o oprávnění osoby zapsané jako statutární orgán či jeho člen v obchodníx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxe správce daně bude povinen požadovat, aby tato osoba své oprávnění jednat jako statutární orgán prokázala. K této situaci může dojít v případě, kdy sprxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xebude vědět v jakém rozsahu a zápis v obchodním rejstříku nedoznal změny.
Složitější situace nastává v případě právnických osob nezapisovaných do oxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xprávnění tohoto orgánu skutečně má. V takových případech je tedy namístě, aby správce daně tuto osobu vyzval k prokázání této skutečnosti ve smyslu komxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxcké osobě povinnost doložit, která fyzická osoba je jako statutární orgán oprávněna jednat jejím jménem. Přestože tedy půjde o neformální vyzvání sprxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxx oprávnění jednat jako statutární orgán příslušné právnické osoby bude v případě osob zapsaných do obchodního rejstříku postačovat prokázání totožnxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxu v obchodním rejstříku, který je veřejně dostupný). U osob do obchodního rejstříku nezapisovaných bude zpravidla třeba vedle prokázání totožnosti fxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxony osoba nezapsaná v obchodním rejstříku jako statutární orgán obchodní společnosti či družstva, avšak vydávající se za její statutární orgán (zpraxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxtává při vstupu právnické osoby do likvidace. V rámci úpravy likvidace obchodních společností a družstev obch. zák. výslovně stanoví, že okamžikem jxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x 70 odst. 3 obch. zák.). Od tohoto okamžiku statutární orgán pozbývá svých oprávnění jednat jménem právnické osoby, a tato oprávnění přecházejí na likvxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxidaci dalších forem právnických osob (srov. např. § 12 zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, či § 23 zákona o církvích a náboženskxxx xxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxobem uvedeným v § 23, je-li likvidátor již zapsán do obchodního rejstříku. Není-li tomu tak, bude muset správci daně doložit též rozhodnutí o svém jmenoxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxuh jejich statutárních orgánů. Ve smyslu soukromoprávní úpravy upravující jednání za právnické osoby totiž mohou za právnickou osobu jednat též její xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxx xx x xx xxxh. zák.). Nejedná se přitom o jednání z pozice zmocněnce, ale o jednání právnické osoby samotné. Ačkoli by se z dikce odst. 2 komentovaného ustanovení daxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxanoví, že „- jménem právnické osoby je oprávněn při správě daní jednat (...) ten, kdo prokáže, že je oprávněn jejím jménem podle jiného právního předpisx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxovení, poznámku pod čarou č. 3 a text důvodové zprávy odmítnout. Odst. 3 komentovaného ustanovení totiž výslovně stanoví, že právnická osoba může pověxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxhu tohoto pověření.
Na základě novely zákonem č. 30/2011 Sb. byl okruh pověřených osob rozšířen též o prokuristu, je-li xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxě zcela pochopitelný (do účinnosti této novely, tj. do 1. 3. 2011, byl prokurista po vzoru soukromoprávní úpravy zahrnut do okruhu zástupců daňového suxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxního rejstříku. Prokurou podnikatel zmocňuje fyzickou osobu k provádění všech právních úkonů, k nimž dochází při provozu podniku, i když se k nim jinak xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxy není účinné vůči třetím osobám (má vliv pouze na vzájemné vztahy mezi podnikatelem a jím jmenovaným prokuristou).
Prokura
je proto soukromoprávní dxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxristy srov. § 14 obch. zák.
Již ze samotného vymezení obsahu prokury je tedy zřejmé, že zachování soukromoprávních účinků, resp. povahy prokury též pxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xx xx xxxxx xx xxx xx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xe správce daně byl při existenci prokuristy povinen doručovat písemnosti při správě daní pouze tomuto prokuristovi jako zástupci (srov. § 41). Přitom xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxrávce daně musel ověřovat v okamžiku vydávání jakéhokoli rozhodnutí či jiné písemnosti doručované daňovému subjektu přímo z obchodního rejstříku. Pxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx Statutární orgán právnické osoby či podnikatel-fyzická osoba, který prokuru udělil, tak byl z komunikace se správcem daně
de facto
vyloučen. Pokud pxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx vypověděl prokuru (omezení prokury možné není). Tyto důsledky samozřejmě nejsou cílem udělení prokury, citovaná úprava novely č. 30/2011 Sb. je proxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxkuristy za podnikatele, tj. zda mohou za podnikatele jednat všichni prokuristé samostatně či pouze více z nich, eventuálně všichni současně. Toto souxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxasti správy daní na roveň pověřené osobě, omezuje zároveň pravidlo, že prokurista je pověřenou osobou, na případy, kdy jsou prokuristé oprávněni jednxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx
xxxxxxx
ze svého obecného, soukromoprávního vymezení představuje plnou moc). Výkladem komentovaného ustanovení ve spojení s § 29 daňového řádu lze dospět k xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx by mu podnikatel udělil (vedle prokury) ještě samostatnou plnou moc.
Jednání pověřené osoby, popř. prokuristy, jenž má při správě daní postavení obxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx daně „sama za sebe“. Jednání jakékoli jiné osoby za právnickou osobu může být při správě daní vůči správci daně právně
relevantní
pouze tehdy, bude-li xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx x xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx). Jednání pověřené osoby bude mít navíc přednost před jednáním zmocněnce, neboť jde o jednání přímé, tj. jednání právnické osoby samotné (srov. judikxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxentovaného ustanovení může být pověření jednat za právnickou osobu vůči správci daně uděleno pouze statutárním orgánem právnické osoby. Formu pověřxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxči pověřené osobě, vymezení oprávnění jednat za právnickou osobu v rámci jejích interních předpisů, pracovní či jiné smlouvy s pověřenou osobou, ale txx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxné pověření.
K účinnosti pověření určité fyzické osoby jednáním za právnickou osobu vůči správci daně není třeba, na rozdíl od účinků plné moci, aby txxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxinným registračním údajem, jehož změnu by měl daňový subjekt správci daně oznamovat. Správce daně ale na druhou stranu má pravomoc, a tedy je povinen, nxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx x xedy oprávnění k jednání za právnickou osobu prokázala, a v případě neprokázání tuto osobu k jednání jménem právnické osoby nepřipustit.
Pověřená osxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxní toto své oprávnění a povinnost převést formou plné moci na další osobu, ledaže by jí pověření udělení plné moci k zastupování právnické osoby výslovnx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx osoby je x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx pro ni činnost mimo pracovní poměr, ale též třetí osoby vykonávající činnost právnické osoby na základě tzv. outsourcingu. Vzhledem k tomu, že pověřenx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxení oproti osobám právnickým vykonávajícím obsahově stejnou činnost.
Tato disproporce nabývá na významu, vezmeme-li v úvahu úpravu § 29 odst. 2 daňxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxt - právnická osoba - využívat služeb externí účetní - fyzické osoby - a pověří tuto účetní k jednání vůči správci daně ve smyslu komentovaného ustanovenxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxe atp.). Pokud by ovšem touto externí účetní byla právnická osoba odlišná od daňového poradce či advokáta, bude moci za daňový subjekt - právnickou osobx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxx za právnickou osobu lze podle názoru autorů též člena kolektivního statutárního orgánu či jednoho z jednočlenných statutárních orgánů, pokud jinak vxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx omezeným) či více členů kolektivního statutárního orgánu (např. více členů představenstva akciové společnosti).
V rovině odpovědnosti příslušnx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxsti pověřené osoby za způsobenou škodu vůči právnické osobě platí stejné principy jako u odpovědnosti za škodu způsobenou jednáním na základě plné mocxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxt různými způsoby odvislými od způsobu jeho vzniku. Vzniklo-li tedy např. pověření na základě interního předpisu právnické osoby, zanikne změnou tohxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxkud bylo pověření založeno pracovní či jinou smlouvou s pověřenou osobou, bude k jeho zániku třeba tuto smlouvu vypovědět, ukončit dohodou smluvních sxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxí, se nevztahují na jednání právnické osoby vykonávající daňové poradenství či společnosti vykonávající advokacii, resp. se na ni vztahují pouze v rexxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxajících advokacii jako pověřených osob je pojmově vyloučeno, neboť pověřenou osobou může být pouze fyzická osoba. Na případy jednání právnických osox xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxorových zákonů, tj. zák. o daňovém poradenství a KDP ČR a zákona o advokacii, které mají jako
lex specialis
aplikační přednost před daňovým řádem.
Záxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxti v obchodním rejstříku, mohou vykonávat daňové poradenství prostřednictvím daňových poradců (tj. fyzických osob zapsaných jako daňoví poradci v sxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxjící poskytování daňového poradenství daňovými poradci (fyzickými osobami) a stanovy Komory daňových poradců ČR (srov. § 3 odst. 6 zákona o daňovém poxxxxxxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx daňového poradenství navenek (vůči klientovi daňového poradce či jeho zastupování při jednání se třetími osobami, zejména správci daně) může vykonáxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxlivých úkonech svým zaměstnancem (ledaže
klient
se substitučním zastoupením vyjádří nesouhlas).
Vzhledem k aplikaci těchto principů i na právnixxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxenta v rámci správy daní musí tyto právnické osoby jednat daňovými poradci-fyzickými osobami (bez ohledu na to, zda se jedná o společníky, statutární oxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xa základě substitučního zmocnění. Jednání v rámci zastupování klienta při správě daní zaměstnanci této právnické osoby, kteří nejsou daňovými poradxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx x x x xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxkytující daňové poradenství má při správě daní procesní postavení jako daňový poradce; toto ustanovení má význam pouze pro bližší vymezení legislatixxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx (srov. § 15 a 16 a násl. citovaného zákona).
Shora uvedené se aplikuje obdobně též na způsob jednání zaměstnanců daňových poradců a advokátů-fyzickýxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
Pro zamezení případné
kolize
v jednání jménem právnické osoby, a tím i zajištění právní jistoty osob zúčastněných na správě daní daňový řád omezuje xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxb najednou, je správce daně povinen právnickou osobu vyzvat k tomu, aby určila pouze jednu fyzickou osobu, která bude jejím jménem jednat, a neučiní-li xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxní více fyzických osob jménem jedné právnické osoby v jednom okamžiku. Neznamená to, že by se téhož úkonu, procesního postupu či řízení směla za právnicxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxání plné moci do protokolu) může učinit pouze jedna fyzická osoba. To je nezbytné a namístě zejména v případech již zmiňované
kolize
jednání více fyzicxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxo, která z těchto fyzických osob jedná jménem právnické osoby (projevuje její vůli), zatímco zbylé fyzické osoby budou v dané chvíli považovány za tzv. xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxké osoby doplňovalo. Tím se pravidla současného jednání více fyzických osob jménem právnické osoby liší od na první pohled obdobné úpravy zákazu ustanxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxečenská smlouva, stanovy atp.) právnické osoby stanoví, že se k jednání za právnickou osobu vyžaduje společné jednání více statutárních orgánů či vícx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxkon umožňuje nahlížení více osob současně (srov. komentář k citovanému ustanovení).
K odst. 5 [Jednání podnikající fyzické osoby] a 6 [Jednání organxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx. komentář bod 3) a omezení počtu osob, které mohou při správě daní jednat za právnickou osobu současně (srov. komentář k odst. 4), použije též pro jednánx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xrávních oborů stejné či velmi obdobné postavení podnikajících právnických osob.
I toto pravidlo má však své limity vyplývající z odlišné podstaty fxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx x xxxxxxxxxx ve kterém se nachází podnikající fyzická osoba, mohla při správě daní ocitnout též právnická osoba. Pokud tedy půjde o jednání vyžadující osobní účast xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxci ocitnout v pozici svědka.
Z důvodů shodného právního xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxek státu, organizačních složek podniku zahraniční osoby a jiných jednotek, které jsou dle zákona nositeli a vykonavateli práv a povinností osob zúčasxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx
xx xxxxx
x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxanovení na mysli, je třeba rozumět zejména stálé provozovny zahraničních daňových rezidentů (srov. § 22 odst. 2 zák. o daních z příjmů) či plátcovy poklxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx
xxx xxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xokladny je do značné míry specifické, např. za ni nejedná její statutární orgán, ale vždy pouze pověřená osoba (srov. též komentář k § 21).
Judikaturax
xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxační složky.
II. Vedoucí organizační složky podniku není oprávněn zmocnit k jednání dalšího zástupce. I kdyby však k této situaci došlo, další zástupxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxnosti, že jménem společnosti musí jednat společně nejméně dva její členové, není přípustné, aby dva členové představenstva udělili generální plnou mxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxzsudek ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 29 Odo 1082/2005, č. 17/2008 Sb. NS)
V tomto směru je pak irelevantní námitka žalované, že Ing. V. K. nebyl zmocněn k podpxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx K. v jeho postavení ředitele má z důvodu zákonného zmocnění přednost.
(NS, rozsudek ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 1455/2005)
Pro posouzení platnostx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxí smlouvy či učinění jiného právního úkonu, což může vyplývat i ze zveřejněného zápisu v obchodním rejstříku k uvedenému dni.
(NS, rozsudek ze dne 31. 5. xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx. Znalost takového omezení druhou stranou smlouvy proto nezpůsobuje neplatnost právního úkonu, kterým jednající osoba vnitřní omezení použila.
(NSx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxstavenstva, jestliže tím byl představenstvem písemně pověřen, uplatní se ve vztahu ke třetím osobám ustanovení § 27 odst. 2 obch. zák., že proti tomu, kxx xxxxx x xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xx x003, sp. zn. 29 Odo 430/2002, č. 6/2003 Sb. NS)
Jednatel je statutární orgán jednající jménem společnosti s ručením omezeným, zatímco prokurista je záxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxstříku zapisuje způsob, jakým jedná jménem společnosti, zatímco u prokuristy se zapisuje pouze způsob jeho podepisování za společnost (způsob, jakýx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxy tedy nelze považovat údaj o tom, že podepisuje společně se statutárním orgánem.
(VS Praha, rozhodnutí ze dne 28. 2. 2000, sp. zn. 7 Cmo 55/99, č. 6/2000 Sxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxny týkající se organizační složky, je třeba dovodit, že je též oprávněn v tomto rozsahu udělit jménem podnikatele (zahraniční právnické osoby) plnou mxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxx je nutno nejen vycházet z věku právní úkon uzavřivšího nezletilce, který signalizuje stupeň jeho rozumové a volní vyspělosti, a v tomto směru je nutno uxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxrušují sociální či majetkový
status
tohoto nezletilce. Z hlediska ustanovení § 9 obč. zák. je tedy nutno při uzavření právního úkonu majetkového chaxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxuty, to vše ve vazbě na stupeň rozumové a volní vyspělosti nezletilce, jeho majetkové xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x jakém rozsahu s majetkem, nebo zda se teprve připravuje pro budoucí výkon povolání a objektivně nemá možnost splnit jím přijatý peněžitý závazek anebo xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxx xxx xxxxm, rozhodnutí ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. 10 Cdo 354/2002)
Související ustanovení:
§ 20 - pojem daňový subjekt, § 20 odst. 3 - osoby v postavení daňxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x x x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx § 41 - doručování zástupci, § 69 - daňová informační schránka
Související předpisy:
§ 8 obč. zák. - způsobilost fyzické osoby k právním úkonůxx x xx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxx x jednání právnické osoby; § 30 obč. zák.; § 13 a násl. obch. zák. - jednání podnikatele; § 14 obch. zák. - prokura; § 15 obch. zák. - jednání při provozováxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx společnosti; § 133 obch. zák. - vymezení statutárních orgánů společnosti s ručením omezeným; § 191 obch. zák. - vymezení statutárních orgánů akciovx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxa č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech; § 12 zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích; § 23 zákona o církvích a náboženskýcx xxxxxxxxxxxxxx x x xxxxx x x xx x x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx x xx x xx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxpení s tím, že jednotlivá specifika jednotlivých forem zastupování jsou upravena v následujících ustanoveních. Pro označení zástupce, jehož postavxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxkuru. Je tedy umožněno podnikající fyzické nebo právnické osobě zapsané do obchodního rejstříku, aby v rozsahu udělené prokury jednal v jejím zastoupxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxo její postavení se zapisuje do obchodního rejstříku, čímž se stává
relevantní
pro další právní vztahy. Prokurista je tak oprávněn jednat ve věcech těxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxmá povahu postavení zmocněnce působícího na základě udělené plné moci s důsledky z toho vyplývajícími (např. možnost prokuristy zvolit si dalšího zmoxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxkům jejího zápisu do obchodního rejstříku, nebude zapotřebí správci daně dokazovat. Postačí, když dotyčná osoba prokázáním své totožnosti potvrdí sxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xo principu zastoupení je však striktně vázán na případy, kdy je osobní účast zastoupeného nezbytná a účelná. Z povahy věci vyplývá, že k této situaci dojxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xby určitým způsobem konal. O takových úkonech správce daně směrem k daňovému subjektu, který je zastoupen, musí neprodleně vyrozumět zástupce daňovéxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xrocesního postavení při správě daní zařazuje do kategorie zástupců (§ 25), což by ovšem způsobilo nechtěný efekt, že by se prokuristovi ve smyslu § 41 doxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxávnickým osobám, které mají zřízenu prokuru, a fakticky by eliminoval použitelnost datových xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx. Má tedy obdobnou pozici jako osoba pověřená statutárním orgánem jednat jménem právnické osoby. To se ovšem týká pouze prokuristy, který může podle udxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xx xx xx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxx
x xxst. 1 [Formy zastoupení]
Osoba zúčastněná na správě daní nemusí se správcem daně jednat přímo. Stejně jako ve většině ostatních právních oborů i daňoxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxx xsoby zúčastněné na správě daní, zpravidla daňového subjektu. Zástupci proto přísluší veškerá práva, která zákon přiznává samotné osobě zúčastněné nx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxí (nikoli jejímu zástupci).
Komentované ustanovení obsahuje úplný výčet forem zastoupení přípustných pro oblast správy daní. Pokud by
de lege ferexxx
xxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx dojít též k rozšíření dikce komentovaného ustanovení.
Komentované ustanovení připouští pro oblast správy daní zastoupení vzniklé všemi právní texxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxcněnce), na základě zákona (jednání zákonného zástupce) i na základě rozhodnutí příslušného orgánu (jednání ustanoveného zástupce či společného záxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxisy, bez potřeby specifické úpravy pro oblast správy daní, daňový řád se jejich bližším obsahovým vymezením záměrně nezabývá, a přebírá tak pro oblasx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxípadě osob zúčastněných na správě daní, které ještě nedosáhly zletilosti, a proto nejsou plně právně způsobilé, či v případě osob zúčastněných na spráxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxy či jim byla omezena (k rozsahu způsobilosti k právním úkonům srov. též komentář k § 24 odst. 1).
Zákonnými zástupci nezletilých osob mohou být jejich xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xesou oba rodiče společně. Pokud se tedy jedná x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxlatní nejenom v soukromoprávní oblasti, ale též v oblasti práva veřejného včetně správy daní.
Poručníka nezletilého ustanoví soud v případě, že rodxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxvním úkonům v plném rozsahu. Při výběru poručníka soud přihlíží k zájmům dítěte a zpravidla jím ustanoví některého z příbuzných nezletilého. Právem a pxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxilého při správě daní. Poručník se tak stává jakýmsi náhradním rodičem nezletilého. Pro bližší úpravu ustanovení a jednání poručníka srov. § 78 až 82 záxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxnímu úkonu zaručit, že jeho jednání za nezletilého bude zcela v zájmu nezletilého. Tak je tomu při střetu zájmů zákonných zástupců a nezletilého, střetx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxých zájmů nezletilého, omezení rodičovské zodpovědnosti rodičů a v dalších případech, kdy je to v zájmu nezletilého třeba. Rozsah práv a povinností opxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xstanovení a jednání opatrovníka srov. § 83 a 84 zákona o rodině. S ohledem na zákonné podmínky pro ustanovení opatrovníka lze dovodit, že případy jednáxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxká zodpovědnost rodičů nezletilého.
Opatrovníka soud ustanoví též zletilé osobě, jejíž způsobilost k právním úkonům byla omezena či která byla způxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxeného. V rozhodnutí o ustanovení opatrovníkem stanoví soud rozsah zákonného zmocnění opatrovníka k zastupování osoby, kterou zastupuje. Vzhledem k xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx bližší úpravu ustanovení a jednání opatrovníka zletilé osoby srov. § 26 a násl. obč. zák.
Obecnou právní úpravu ostatních forem zastoupení považovax xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxto daňový řád obsahuje speciální úpravu, která obecné principy těchto forem zastoupení pro oblast správy daní značně pozměňuje, či jejich aplikaci dxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xx xxxx
x xxxxxx xx xx xxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xraktické problémy s tím spojené však byl prokurista novelou zákonem č. 30/2011 xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xprávě daní zástupce pro jednání se správcem daně, neznamená, že by vůči správci daně nemohla jednat přímo, samostatně. Její osobní jednání činěné v mezxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xprávě daní neznamená, že by si správce daně nemohl vyžádat přímé jednání s ní a musel jednat vždy pouze s jejím zástupcem.
Daňový řád naopak výslovně sxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxího státní moc) a musí s ní správce daně jednat přímo či ji vyzvat k tomu, aby některé úkony vykonala sama, nikoli prostřednictvím svého zástupce. K využixx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxí. Zpravidla k tomuto kroku bude moci správce daně přistoupit za situace, kdy bude osoba zúčastněná na správě daní v pozici svědka, popř. osoby podávajíxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xeho vlastní daňové povinnosti - srov. § 79 a komentář k němu), nebo za situace, kdy z jednání ve věci prostřednictvím zástupce vzniká nebezpečí z prodlenx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxupenou osobou zúčastněnou na správě daní využije, je povinen o jednání osoby zúčastněné na správě daní či o vydání výzvy k tomu, aby osoba zúčastněná na sxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxx xxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xy mělo docházet zásadně před jednáním se zastoupeným samotným. Jedinou výjimku, kdy může být zmocněnec vyrozuměn o jednání se zmocněncem až
ex post
, přxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xěco osobně písemnou výzvou, uplatní se speciální pravidlo zakotvené v § 41 odst. 2, tj. správce daně musí tuto výzvu formálně doručit jak zastoupené osoxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxrých zákonem předvídaných případech srov. též komentář k § 27.
Judikatura:
V případech, kdy jeden z rodičů zastupuje dítě v běžných věcech, není nuxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xx. 5 Cz 119/67, č. 2-3/1968 Sb. NS)
Je-li třeba doručovat písemnost (rozhodnutí) v daňovém řízení současně příjemci i jeho zástupci, je okamžikem jejíhx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xřípadem“ podle § 10 odst. 4 zák. o správě daní a poplatků, v němž může správce daně požadovat po daňovém subjektu osobní aktivitu, nemůže nikdy být sama o sxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxy vhodnosti a hospodárnosti - se takový způsob zjištění rozhodných skutkových otázek jeví být účelný.
(NSS, rozsudek ze dne 25. 2. 2010, čj. 7 Aps 2/201xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxvě daní a poplatků, nelze zpochybňovat existenci zastoupení v daňovém řízení.
(NSS, rozsudek ze dne 27. 1. 2010, čj. 9 Afs 119/2009-47)
Souvisejíxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxání, § 41 odst. 2 - doručování zástupci i zastoupenému, § 79 - vysvětlení
Související předpisy:
xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxx umožněno, aby v určitých případech ustanovil daňovému subjektu zástupce z moci úřední. To bude možné pouze při naplnění některého z taxativně vymezenxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxení opatrovníka soudem odůvodňují. Existence důvodů pro ustanovení zástupce musí být prokazatelná.
Ustanovení zástupce je podle odst. 2 možné pouzx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxdě lze ve spolupráci s Komorou daňových poradců ČR ustanovit zástupce z řad daňových poradců tak, aby byla zajištěna garance profesionality. Současně xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx v tomto případě ceny odpovídající tarifu advokátů, což je druhá největší skupina zmocněnců v daňovém řízení.
Odst. 3 stanoví základní podmínku, kterx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxe, že jde o osobu, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy zastoupeného.
V odst. 4 je upraven zánik zastoupení v případě, že zástupce je nezpůsobilý k právnxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
Zastupování ustanoveným zástupcem by mělo být opatřením na přechodnou dobu a výlučně jen pro účely a potřeby správy daní. V odst. 5 je proto upravena možxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxeré správce daně shledá jako závažné. Zrušit zastoupení může správce daně i z moci úřední. Ke zrušení zastoupení správce daně přistoupí i v případech, kxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxpcem ruší, není možné odvolání, na rozdíl od rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno návrhu na zrušení zastoupení. Po dobu odvolacího řízení je proto nutné x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxní rozhodnutím správce daně je velmi významný zásah do práv této osoby. K tomuto kroku lze proto přistoupit pouze za podmínek taxativně vymezených v komxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxm řádem je při rozhodování o ustanovení zástupce nepřípustné. Přitom existence důvodů pro ustanovení zástupce musí být, jak příkladně uvádí důvodovx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxkají
de facto
pouze daňových subjektů samých.
Vymezení situací, kdy lze k ustanovení zástupce přikročit, je dostatečně určité a nevyžaduje zevrubxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxatečným způsobem vymezeno a odůvodněno.
Písm. a) komentovaného ustanovení míří na případy, kdy fyzická osoba zúčastněná na správě daní nemá plnou zxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxx x xxxx xxxx xxxxxpovat nemůže. Přestože daňový řád přiznává fyzickým osobám procesní způsobilost (způsobilost k jednání při správě daní) ve stejném rozsahu, v jakém xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxx xajištěno jednání při úkonech, ve vztahu k nimž se jim způsobilosti nedostává. Proto daňový řád stanoví, že nemá-li určitá fyzická osoba způsobilost k xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxpce ustanovit.
S ohledem na požadavek efektivity a rychlosti správy daní na straně jedné a na nutnost šetřit při správě daní co nejvíce práva osob zúčaxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxípadě, kdy tato osoba sice zákonného zástupce má, ten ji však v dané věci nemůže zastupovat. Do takové situace se fyzická osoba s omezenou procesní způsoxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxmy zákonného zástupce kolidují či mohou
kolidovat
se zájmy zastoupené fyzické osoby. Toto oprávnění správce daně je pochopitelné, neboť pokud by jej xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxocesní postup či dané řízení, což by správu daní neúměrně prodlužovalo.
Písm. b) dává správci daně povinnost ustanovit zástupce právnické osobě zúčxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx měla ocitat v situaci, kdy nemá osobu, která by za ni byla způsobilá jednat, velmi zřídka (i když praxe správců daně nasvědčuje opaku). Dojde k tomu zejméxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxp.), a nemá-li daná právnická xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxávnické osoby nevykonávající činnost. Správce daně by proto měl dle situace vedle ustanovení zástupce zvážit též podání návrhu na zrušení takové právxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx osob a není zřejmé, které svědčí právo k jednání v určité konkrétní věci. Na tyto situace se neaplikuje postup stanovený v komentovaném ustanovení, ale xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xá v dané věci jednat, a neobdrží-li na tuto výzvu uspokojující odpověď, může právnické osobě ustanovit zástupce (srov. též komentář k § 24 odst. 4). S ohlxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xituaci má správce daně možnost volby, zda zástupce ustanoví, či nikoli (a bude jednat přímo se statutárním orgánem dané právnické osoby); i když v praxi xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx
xx xxxxx
xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxou osobou upustit.
Povinnost správce daně ustanovit zástupce osobě neznámého pobytu či sídla uvedená pod písm. c) komentovaného ustanovení je logixxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxto osobám daň, a naopak k možnosti vyhýbat se tímto způsobem daňovým povinnostem. Nejedná se však o případy, kdy osoba zúčastněná na správě daní správci xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxtanovení zástupce), neboť zákon postup takového jednání dostatečným způsobem upravuje (srov. např. úpravu fiktivního doručení písemnosti ve smyslx x xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxbě zúčastněné na správě daní stižené přechodnou duševní poruchou, která jí brání samostatně jednat při správě daní. Toto ustanovení odráží potřebu prxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xž v okamžiku, kdy je duševní porucha této osoby dlouhodobá (srov. komentář k § 24 odst. 1), při správě daní je k obdobnému kroku třeba přistoupit neprodlexxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxi správce daně (konstatování přechodné duševní poruchy správcem daně by mohlo být velmi subjektivní a těžko rozporovatelné), stanoví daňový řád navxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx a potvrzena v odborném lékařském posudku. Navíc lze tento krok využít pouze tehdy, je-li duševní porucha takového rázu, že osobě zúčastněné na správě dxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxce z důvodu přechodné duševní poruchy osoby zúčastněné na správě daní povinen prokázat v rámci odůvodnění rozhodnutí o ustanovení zástupce, a důkazy txxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxovedení lékařského posudku. S ohledem na chybějící pravomoc správce daně přikročit k tomuto kroku lze proto usuzovat, že by se správce daně měl v dané sixxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xx provedení lékařského posudku ponese ve smyslu § 107 správce daně.
Písm. e) komentovaného ustanovení představuje určitou sběrnou klauzuli, na záklxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxx xx xxxx provedení tohoto kroku žádá. S ohledem na to, že se jedná o sběrnou klauzuli a že ustanovení zástupce je velmi závažným zásahem do práv daňového subjektux xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxě daní, tj. v případech, kdy by bez ustanovení zástupce hrozil osobě zúčastněné na správě daní vznik újmy (propadnutí lhůty k provedení určitého úkonu axxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xroto zde také daňový řád dává přednost ustanovení zmocněnce jakožto zástupce zvoleného samotnou osobou zúčastněnou na správě daní, tj. na základě jexx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxdy ustanovení zástupce uvedené pod písm. e) týkají zejména osob ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody.
K odst. 2 [Podmínky pro ustanovení] a 3 [Osoxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxpce. Stejně jako v občanskoprávní rovině soud, i správce daně by měl primárně volit z okruhu osob blízkých zastoupenému. Obdobně daňový řád stanoví poxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxstupce ustanoven (k tomu by mohlo dojít např. tehdy, pokud by zástupcem měla být osoba, která je ve stejné věci ručitelem za daň). Zástupcem proto již z poxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxasu osoby předpokládaného zástupce ani rozsah a dobu platnosti takového souhlasu. V případě zástupců, kteří nejsou poradci, bude souhlas zpravidla zxxxxxxxxx
xx xxx
x x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxt zajištěn i neformálním způsobem (telefonicky, ústní dohodou atp.); v každém případě by však o udělení předchozího souhlasu měl existovat přinejmenxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx
xx xxxx
x x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx obrátit se s žádostí o výběr osoby zástupce na Komoru daňových poradců České republiky jakožto profesní komoru sdružující osoby zaměřené na poskytováxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xástupce
ex offo
, není v tomto případě vyžadován její souhlas (předchozí ani následný) s ustanovením do pozice zástupce osoby zúčastněné na správě daníx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxrý komora za tímto účelem vede a na nějž jsou zapisováni daňoví poradci, kteří se zastupováním
ex offo
souhlasí. Přestože může být diskutabilní, zda poxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxž bude kromě dalších náležitostí (srov. § 102) uvedena zejména osoba zastoupeného, osoba zástupce a v odůvodnění specifikovány důvody opravňující spxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxený, přičemž jak zástupce, tak zastoupený se mohou proti tomuto rozhodnutí odvolat (nepřipuštění tohoto práva by bylo v rozporu s explicitně upravenox xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xemá odkladný účinek, a proto je účinné okamžikem jeho doručení adresátům, tj. zástupci a zastoupenému (srov. § 109 odst. 4 a 5).
Zástupci náleží ve smyxxx x xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxci účelně vykonal. Tímto zvláštním přepisem je vyhláška č. 382/2010 Sb. Je-li zástupcem daňový poradce
ex offo
, náleží mu za dobu výkonu této funkce náxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx sazbou a náhrada účelně vynaložených výdajů (srov. § 6 odst. 5 zák. o daňovém poradenství a Komoře KDP ČR). Výše hodinové sazby je omezena stavovským přexxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx
x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxniká okamžikem nabytí účinnosti tohoto rozhodnutí, tj. v důsledku formalizovaného právního úkonu správce daně (srov. komentář bod 18). Naproti tomu x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx
xx xxxx
x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxo ustanovení zástupcem bezpodmínečně nutné, tj. pozbude-li zcela či částečně způsobilosti k právním úkonům (bylo by proti smyslu právní úpravy, pokux xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxerá též nemá neomezenou způsobilost k právním úkonům) či, v případě zástupce ustanoveného z řad členů Komory daňových poradců České republiky, pozbudxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxí nějak osvědčovat, dochází k němu automaticky v okamžiku, kdy na straně zástupce nastanou rozhodné právní skutečnosti. Správce daně je následně povixxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxcí, při nichž je správce daně povinen z vlastního podnětu nebo na návrh ustanoveného zástupce či samotného zastoupeného zastoupení rozhodnutím zrušixx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxysl přibrání konkrétní osoby jako zástupce do řízení (rozpor zájmů zástupce se zájmy zastoupeného, nečinnost zástupce, pominutí důvodů ustanovení zxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx
xxxxzule
obsažené v písm. d) odst. 5 komentovaného ustanovení.
Zatímco proti rozhodnutí o ustanovení zástupce je odvolání přípustné (srov. komentář bxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxí zástupce do značné míry omezuje práva osoby zúčastněné na správě daní (byť ustanovení zástupce musí vždy směřovat k ochraně zájmů a právního postavenx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxo opatrovnice soudní úřednice, která je zaměstnána u téhož soudu, pak tento postup správným shledat nelze. Jak bylo v dřívějších rozhodnutích Ústavníx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxt práva a oprávněné zájmy účastníka, kterého zastupuje. Při ustanovení opatrovníka je proto třeba přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx a rozhodnutí soudu, a to i kdyby byl evidentně vadný.
(ÚS, nález ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 303/05)
Omezení xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxsahů do základních práv omezovaného, garantovaných především čl. 5 a čl. 10 odst. 1, 2 Listiny, vyložených v rozsahu, který omezuje lidskou důstojnosxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxch osob anebo za účelem ochrany veřejného zájmu, který je v podobě principu či hodnoty obsažen v ústavním pořádku.
(ÚS, nález ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. IVx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx § 72 odst. 1 s. ř. s. až okamžik, kdy je doručena poslednímu z nich.
(NSS, rozsudek ze dne 17. 6. 2010, čj. 7 Afs 48/2010-65)
Výrokem rozhodčího nálezu ve xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxupení v daňovém řízení.
(NSS, rozsudek ze dne 27. 1. 2010, čj. 9 Afs 119/2009-47)
I. K použití institutu ustanovení zástupce právnické osobě podle § 10 oxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxovení presumované, tj. pokud vzniknou pochybnosti o tom, kdo je oprávněn za právnickou osobu jednat. Správce daně zde nemá prostor pro volnou úvahu, co xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxx5-50, č. 10/2007 Sb. NSS)
Podle ustanovení daňového řádu může správce daně ustanovit zástupce právnické osobě, pokud vzniknou pochybnosti o tom, kdx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxS Ústí nad Labem, rozhodnutí ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 15 Ca 28/2003)
Související ustanovení:
§ 24 - procesní způsobilost, § 25 odst. 1 - formy zaxxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x x x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxinku, § 238 odst. 4 - oznámení o neaktivních daňových subjektech
Zmocněnec
(Volba zmocněnce a účinnost plné moci)
Ondřej
Dráb,
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxstněných na správě daní, popř. jejich zákonného či rozhodnutím soudu nebo rozhodnutím správce daně ustanoveného zástupce. Jde o jejich možnost nechax xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx
x xxxxx x xx xxxxxxxxxx že účinky plné moci vůči danému správci daně nastanou v momentě, kdy se s ní správce daně má možnost seznámit (plná moc je vůči němu uplatněna). Novou podmxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxx
xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxenlivosti a doručování, které posléze probíhá vůči zmocněnci (§ 41). Z povahy věci pak vyplývá, že podmínka
akceptace
ze strany zmocněnce není nutná pxx xxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxo určení) je účinná i po změně místní příslušnosti vůči novému správci daně, jakož i vůči správci daně, který provádí dožádané úkony. Stejně tak je účinnx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxa odchýlit a připustit zmocněnce pouze k jednání před správcem daně prvního stupně, bylo by zapotřebí toto explicitně vyjádřit v udělené plné moci.
Z dxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xovinnosti. Dojde tak k návratu ke stávající koncepci, která je shodná i s pojetím v jiných procesních řádech.
K odst. 1 [Volba zmocněnce]
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxení, k jehož vzniku může dojít pouze na základě svobodného a souhlasného projevu vůle zastoupeného a zástupce. Z jednání za jinou osobu bez plné moci (jexxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxno, tato osoba není povinna k činění jakýchkoli úkonů za osobu, která jí zmocnění udělila, resp. nemůže být hnána k odpovědnosti za neučinění úkonů za tuxx xxxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx, která může mít dle postavení účastníků formu mandátní smlouvy (srov. § 566 a násl. obch. zák.) či smlouvy příkazní (srov. § 724 a násl. obč. zák.). Samotxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxle (osoby, jež zmocnění udělila). Vzhledem k tomu, že dohoda o zastoupení zpravidla nebývá uzavřena písemně, bývá její obsah zachycen v písemné plné moxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxmená, že by bylo možné mezi dohodu o zastoupení a plnou moc klást rovnítko. Plná moc je jednostranným právním úkonem zmocnitele, kterým zmocnitel potvrxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx.
Toto právně teoretické rozlišení plné moci a dohody o zastoupení důsledně dodržuje správní řád, který výslovně stanoví, že se zmocnění k zastoupenx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxolně zaměňuje. Vzhledem k tomu, že podmínění účinnosti plné moci vůči správci daně doložením jejího přijetí zmocněncem (což odporuje povaze plné moci xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxo, nečiní již ostatní případy zaměňování citovaných titulů větší výkladové potíže (ve vztahu ke zmocnění uplatňovanému vůči správci daně do dne účinnxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xx xxxx xx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxsemné dohody o zastoupení).
Z logiky věci je ale samozřejmě doložení uzavření dohody o zastoupení, tj. přijetí zmocnění, vůči správci daně nutné. Jexx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxdnání za zmocnitele při správě daně připuštěn. Doložením přijetí zmocnění není pouze - v praxi obvyklé - připodepsání plné moci zmocněncem (čímž se plnx xxx xxxxx
xx xxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxnání jednotlivého úkonu (převzetí písemnosti správce daně, nahlédnutí do spisu atp.), tak k jednání v rámci celého daňového řízení (k pojmu daňového řxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx správě daňových záležitostí určité osoby zúčastněné na správě daní. Právní teorie v tomto směru rozlišuje mezi plnou mocí neomezenou a omezenou, genexxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxé moci - srov. komentář k § 29 odst. 2), a to - na rozdíl od dřívější úpravy zák. o správě daní a poplatků - ani v oblasti doručování (srov. komentář k § 4145). xx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxk nemá při správě daní praktický význam.
Smluvní zastoupení není, jak by se mohlo zdát, alternativou k ostatním druhům zastoupení (zákonnému zastouxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxenom osoba zúčastněná na správě daní, o jejíž vlastní věc se při správě daně jedná (zejména tedy poplatník či plátce daně), ale též osoba, která je za ni opxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx x 25).
Pokud zákon či správce daně na základě zákona uloží zastoupené osobě zúčastněné na správě daní povinnost provést v rámci správy daní nějaký úkon xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxy je osobní jednání osoby zúčastněné na správě daní nevyhnutelné, resp. jednání zástupce je neslučitelné s povahou takového úkonu (např. daňový subjexx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx je-li tato osoba předvolána ke svědecké výpovědi). Tímto omezením jednání zmocněnce zákon pouze doplňuje obecné pravidlo, podle nějž může správce daxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx
x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxiku vztahu zastoupení mezi zmocnitelem a zmocněncem dochází již okamžikem uzavření dohody o zastoupení (přijetí nabídky k zastupování zmocněncem), xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xrozsahem zmocnění). Až v tomto okamžiku je plná moc, resp. zmocnění vůči správci daně účinné. Bez znalosti těchto skutečností správce daně zmocněnce k xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xýsledků takového jednání pro správu daní v daném případě, ale zároveň by takové jednání zpravidla vedlo k porušení povinnosti mlčenlivosti správce daxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxatněna u správce daně místně nepříslušného pro provádění správy daní v záležitostech, jichž se daná plná moc týká, je tento povinen plnou moc postoupit xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxtnost uplatnění plné moci k zastupování ve věcech daně z nemovitostí vůči všem správcům daně, v jejichž územním obvodu se nacházejí nemovitosti vlastnxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xi zmocnitelem, který je plátcem spotřebních daní (k jejichž správě jsou věcně příslušné celní úřady, nikoli územní finanční orgány), je třeba tuto plnxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxu nebo datovou zprávou, která je opatřena uznávaným elektronickým podpisem nebo která je odeslána prostřednictvím datové schránky. Prostřednictvíx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxxxvenou původně v tzv. materiální podobě (listinné plné moci) a do elektronické podoby převedenou následně. Převod do elektronické podoby je však nutné xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxx xxlatnění nutné ve smyslu § 71 odst. 3 do pěti dnů doplnit předložením originálu této plné moci.
Do účinnosti novely daňového řádu č. 30/2011 Sb., tj. do xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx původní právní úpravy srov. komentář k odst. 1.
K odst. 3 [Účinky plné moci vůči jiným správcům daně]
Při změně místní příslušnosti zůstávají účinky xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxy uplatnění plné moci zachovány i vůči správci daně dožádanému k provedení určitých úkonů, dílčích řízení nebo jiných postupů místně příslušným správxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxěna vůči místně příslušnému správci daně. Jedná se např. o případy
atrakce
či
delegace
místní příslušnosti (srov. komentář k § 18 a 19), ale též o řízenx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxného správce daně, který má úkony v dané věci provádět. Tento účinek jednou udělené plné moci nastává
ex lege
, ledaže by jej zmocnitel v rámci plné moci výxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxní prováděné odvolacím orgánem).
x xxxxx xx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xůvodů změny místní příslušnosti na základě zákona či rozhodnutí správce daně nebo z důvodu instančního postupu. Bude-li tedy např. plná moc znít na zasxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx výslechu svědka Finanční úřad ve Vlašimi, v případě, kdy bude místní příslušnost pro podjatost ředitele Finančního úřadu v Berouně delegována na Finaxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxtelstvím v Praze. Pokud však bude podáno odvolání proti platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem v Berouně, a toto nebude rozhodnuto v rámci autorexxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxáděného Finančním ředitelstvím v Praze.
Judikatura:
Je-li třeba doručovat písemnost (rozhodnutí) v daňovém řízení současně příjemci i jeho zásxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xfs 48/2010-65)
„Nutným případem“ podle § 10 odst. 4 zák. o správě daní a poplatků, v němž může správce daně požadovat po daňovém subjektu osobní aktivitxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxe, a že - nahlíženo hledisky vhodnosti a hospodárnosti - se takový způsob zjištění rozhodných skutkových otázek jeví být účelný.
(NSS, rozsudek ze dne 2xx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx dle § 10 odst. 3 zák. o správě daní a poplatků nelze zpochybňovat existenci zastoupení v daňovém řízení.
(NSS, rozsudek ze dne 27. 1. 2010, čj. 9 Afs 119/xxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xrganizační složky.
II. Vedoucí organizační složky podniku není oprávněn zmocnit k jednání dalšího zástupce. I kdyby však k této situaci došlo, další xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxnerální plnou moc jen jednomu z nich. Takový postup by byl v rozporu s právní úpravou jednání statutárních orgánů společnosti v zákoně a stanovách spolexxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxbjekt byl v řízení před daňovými orgány zastoupen (§ 10 zák. o správě daní a poplatků), avšak příslušná plná moc nebyla součástí správních spisů, nelze txxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxx-li nadto žalobce dostačujícím způsobem meze a rozsah přezkumné činnosti soudu, bylo na soudu, aby se věcí zabýval meritorně. Odmítnutí žaloby pro opoxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xx xxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxní právnické osoby ze zákona (§ 13 odst. 3 obch. zák.) oprávněn činit za podnikatele veškeré právní úkony týkající se organizační složky, je třeba dovodxxx xx xx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxx xxzsudek ze dne 24. 11. 2006, čj. 5 Ca 25/2005-83, č. 6/2007 Sb. NSS)
Související ustanovení:
§ 13 a násl. - místní příslušnost, § 18 -
delegace
, § 19 x
xxxxxxx
x x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxční zmocnění, § 41 - doručování zástupci, § 52 - obsah a limity mlčenlivosti, § 70 a násl. - podání, § 134 - účel, předmět a fáze daňového řízení
Soxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxx x xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxňového subjektu na základě plné moci a nový daňový řád.
Daně a finance,
č. 7.
2010,
(Udělení zmocnění)
Ondřej
Dráb,
Právní sxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxm v plné moci. Na zmocniteli proto je, aby tento rozsah vymezil dostatečně konkrétně, aby nemohlo dojít k nejasnostem. Zmocnění proto může být uděleno kx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxní), pro určitý postup (daňová kontrola, postup k odstranění pochybností atd.) nebo pro více řízení předem určených či neurčených. Lze učinit i zmocněxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxzsah zmocnění vymezen nebo není-li vymezen přesně (nelze jednoznačně identifi kovat projev vůle zmocnitele) a plná moc splňuje podmínky kladené na jexx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx Účinky plné moci, tedy i faktické připuštění zmocněnce k jednání za daňový subjekt, však mohou nastat až po odstranění vytýkaných vad a nejasností. Návxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xožadavek jednoznačného projevu vůle zastoupeného.
Zvolit nového zástupce lze podle odst. 3 pouze tehdy, pokud dosud platná plná moc řádně zanikla, txxx x xxxxxxx x x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx povinnost zmocněnce, který nemá sídlo nebo bydliště na území členského státu Evropské unie, jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském pxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx předejít případnému ztěžování průběhu správy daní tím, že si daná osoba zvolí zmocněnce, kterému lze obtížně doručovat, aby tak mařila proces doručovxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx
x xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxdnání odporuje. V takovém případě je pro správce daně účinné jednání zmocnitele, tj. originární projev jeho vůle.
Z důvodové zprávy k novele:
Důvodex xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxá moc udělená pro tutéž věc konzumuje plnou moc dosavadní, aniž by musela být výslovně vypovězena zmocněncem nebo zmocnitelem, jak předvídá úprava v obxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxu zůstává platná původní plná moc. Tato změna vedle vyjasnění možných výkladových problémů navíc přinese odstranění zbytečné administrativní zátěžx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxx x případných vadách při vymezení rozsahu plné moci byl vhodným způsobem vyrozuměn i zmocněnec (postačí tedy i neformální upozornění). To by mělo přispěx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx kterým je v kontaktu (např. při cestě zmocnitele do zahraničí). Původní věta druhá se přesune do nově vkládaného odst. 3 (viz níže).
K odst. 3
Navrhuje xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxní vytýkaných vad, by měla být součástí samostatného odstavce, neboť neřeší pouze vady zmíněné v odst. 2, ale i jiné vady plné moci (např. nedostatek podxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xlné moci až od odstranění vytýkaných vad je legitimní požadavek v případě, že správce daně posuzuje, např. zda může zmocněnce, o němž si není jist, zda jexxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxěnec činí (půjde především o podání daňových přiznání, kdy navíc existence zmocnění uděleného daňovému poradci či advokátu hraje rozhodnou roli pro uxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxx x xxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxcem akceptována, a to ani tehdy, když by se po odstranění vad plné moci ukázalo, že byla učiněna v souladu s tím, co zamýšlel zmocnitel. Dle nově doplněné vxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxanění vad) budou zpětně uznány za účinné.
K odst. 1 [Povinnost vymezit rozsah zmocnění], 2 [Nedostatky xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xe dvojstranným právním úkonem. Aby tento právní úkon mohl být účinný vůči třetím stranám, správce daně nevyjímaje, musí být jeho obsah dostatečně srozxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxá je naopak jednostranným právním úkonem, tedy musí obsahovat nejenom dostatečně určité vymezení osoby zmocněnce, osoby zmocnitele a povahy zamýšlexxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx, aby z plné moci bylo zřejmé, k jakým úkonům, řízením nebo jiným postupům se plná moc vztahuje.
Dostatečné vymezení rozsahu zmocnění není samoúčelnéx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx vymezen, nemůže si být správce daně jistý, s jakou osobou může či má v určité konkrétní věci jednat. Za takové situace hrozí riziko porušení práv zastoupxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxx v dané věci vybrala. Správce daně je navíc vystaven riziku, že bude-li jednat s osobou jinou, k zastupování nezmocněnou, nebudou výsledky takového jedxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxotvenou v § 52 a násl. daňového řádu. Pro zamezení takovému riziku by pak správce daně nemohl zmocněnce, jehož rozsah zmocnění není dostatečně určitý, k xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxahu zmocnění důsledek neúčinnosti tohoto zmocnění vůči správci daně spojený s pozastavením účinků jednání zmocněnce do doby, než budou odstraněny vaxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xak zmocněnce. Zatímco ve vztahu ke zmocněnci bude postačovat jeho neformální vyrozumění (ke způsobu vyrozumění srov. komentář k § 30 bod 6), zmocnitelx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxstranění a lhůtu, ve které tak má zmocnitel učinit a která nesmí být kratší než 8 dní (srov. § 32 odst. 2). Budou-li vady plné moci řádně a včas (ve správcem dxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx zůstávají zachovány. Na rozdíl od obecné úpravy odstranění vad podání však v případě vadné plné moci neplatí, že by tato plná moc byla po odstranění vad
dx xxxx
xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xx xxxx. 3). Ve smyslu odst. 3 komentovaného ustanovení je naopak plná moc a potažmo zmocnění vůči správci účinné až od okamžiku odstranění vad této plné moci.
xx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxvolání platné a správce daně bude povinen se jím meritorně zabývat i tehdy, pokud budou vady plné moci k podání odvolání zmocnitelem odstraněny až po uplxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xe zpracování a podání řádného daňového tvrzení, tato plná moc způsobí prodloužení lhůty pro jeho podání (srov. § 136 odst. 2) pouze tehdy, budou-li její xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xezvadná. V případě odstranění vad plné moci až po uplynutí uvedené lhůty nastávají dle odst. 3 komentovaného ustanovení též její účinky vůči správci daxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxx
xx xxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxocněnci (jednání se zmocněncem) před odstraněním vad plné moci představují jednání s neoprávněnou osobou se všemi důsledky s tím spojenými. V praxi se x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxi, že veškeré informace získané správcem daně od zmocněnce před odstraněním vad plné moci nelze považovat za informace získané od zastoupené osoby (lexxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx doručení osobě zúčastněné na správě daní, jež zmocnění udělila. Doručí-li např. správce daně (byť postupem dle § 39 a násl.) zmocněnci před odstraněníx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxx xx xxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx právním úkonem zmocnitele, který pouze deklaruje existenci a rozsah zmocnění založeného dohodou o zastoupení (dvojstranným právním úkonem), plně pxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxce. Proces odstraňování vad se totiž vztahuje pouze na odstraňování vad plné moci jako jednostranného právního úkonu zmocnitele, nikoli na odstraňovxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx sjednaného zmocnění. Pokud by při odstraňování vad plné moci mělo být modifikováno původní zmocnění, dochází fakticky k udělení nového zmocnění. Účixxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxm před uplatněním takto modifikované plné moci vůči správci daně jsou neplatné, tj. tyto úkony nemohou být upravenou plnou mocí konvalidovány. Tento dxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx moc původně uplatněná vůči správci daně prokazovala. Nutno ovšem dodat, že dohoda o zastoupení bývá velmi často uzavřena pouze ústně, a písemné zachycxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx, zda původní (ústně sjednaná dohoda o zastoupení) byla, či nebyla obsahově širší než na jejím xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxu rozšíření rozsahu zmocnění.
Pokud ve stanovené lhůtě k odstranění vad udělené plné moci nedojde, stává se plná moc jejím uplynutím vůči správci danx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx k odstranění vad plné moci se řídí přiměřeně úpravou odstranění vad podání, proto srov. též komentář k § 74.
Zvláštní úpravu odstranění vad plné moci oxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xx xx xxx1 (srov. komentář k § 264 odst. 2).
K odst. 4 [Zánik zmocnění, změna zmocněnce]
Vzhledem k tomu, že stávající znění daňového řádu neobsahuje explicixxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxcnění zakotvené v § 33b obč. zák.46 Podle tohoto ustanovení plná moc zaniká provedením úkonu, na který byla omezena, odvoláním ze strany zmocnitele, vxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxtná plná moc ovšem může stanovit, že zmocnění smrtí zmocnitele nezaniká). Zánikem plné moci se přitom rozumí zánik zmocnění ve smyslu vztahu zastoupenxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxy plná moc stále trvala. Toho se však nemůže dovolávat ten, kdo o odvolání plné moci věděl nebo musel vědět. Obdobně platí, že pokud zmocnitel oznámil třexx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxvolání před jednáním zmocněnce nebo pokud tato osoba v době jednání zmocněnce o tomto odvolání (prokazatelně) věděla.
V praxi dochází při odvolávánx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxávci daně namísto zmocněnci. Přestože tento úkon není formálně právně správný, správce daně je při jeho posuzování povinen postupovat ve smyslu zásadx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxní plné moci a od okamžiku doručení takovéto „výpovědi plné moci“ považovat jednání zmocněnce za jednání osoby, která nedisponuje platným zmocněním, x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx rozhodnutí, jímž správce daně vyslovuje nedostatek účinků zamýšlených úkonem učiněným (bývalým) zmocněncem, zpravidla z odůvodnění rozhodnutí o zxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxné moci nadále činil úkony jménem zmocněnce), je oprávněn od zmocnitele v rámci soukromoprávního řízení žádat její náhradu.
Zemře-li zmocnitel nebx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxu na svých právech. Takto učiněné právní úkony jsou přitom stejně závazné jako právní úkony učiněné před smrtí zmocnitele, resp. před výpovědí plné mocxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx oznámit správci daně.
Též výpovědi plných mocí, resp. dohod o zastoupení ze strany zmocněnců, nebývají v praxi často prováděny správným způsobem, kxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx x xxxxnitel se může účinně domáhat náhrady škody vzniklé nečinností zmocněnce. Případná náhrada škody je opět předmětem občanskoprávního, nikoli daňovéhx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx
xx xxge
zaniká. Zmocněnec je však povinen pokračovat v obstarávání záležitostí zmocněnce v rozsahu udělené plné moci až do doby, než se jejich obstarávání xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx existujícího zmocnění zmocněním novým daňový řád obsahuje pravidlo, podle nějž pozdější plná moc, resp. v ní formulované zmocnění, nahrazuje
ex legx
xxxxx xxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxé veřejnosti dovozován již za účinnosti zák. o správě daní a poplatků, většina správců daně jej v praxi odmítala aplikovat. V tomto směru tedy přináší daxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx
xx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxministrativně ulehčí jak daňovým subjektům, které byly v takových případech doposud nuceny se spolu s udělením nové plné moci dřívější plné moci (v plnxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxností či se jiným způsobem pokoušeli tuto kolizi ve spolupráci s daňovým subjektem odstranit. Daňový řád tím navíc přejímá úpravu obdobnou dalším proxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxxx
xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxmatického zrušení účinků dřívějšího zmocnění zmocněním novým (pozdějším) velmi úzce souvisí se zásadou, že v téže věci lze mít platně zvoleného pouze xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xednání. V praxi bývá nicméně velmi často podceňované, resp. nebývá dodržované.
K odst. 5 [Zahraniční zmocněnec]
Zmocněncem může být zvolena nejenxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxářského prostoru a Švýcarska probíhá na základě zákona o mezinárodní pomoci při správě daní (srov. § 10a citovaného zákona) a zákona o mezinárodní pomoxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxlice, a je tak tedy zajištěno, že by písemnosti správce daně do členských zemí těchto seskupení měly být doručeny řádně a bez průtahů, při doručování osoxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxi zmocněncem zvolena osoba, která nemá sídlo nebo bydliště na území státu Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru či Švýcarska, je si tento zxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x § 13).
Neučiní-li tak, nebude se správce daně ani pokoušet o doručování písemností takovému zmocněnci a bude ve smyslu daňového řádu písemnosti jemx xxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxucím příslušného oddělení správce daně), v případě ostatních písemností správce daně pak samotným dnem jejich vyhotovení.
Správce daně pro ukládáxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxláštní spis ani obdobu poste restante či poštovních boxů, ale doručované písemnosti se ukládají do daňového spisu daňového subjektu, jehož tento zmocxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxnotlivých daňových subjektů, které tento zmocněnec zastupuje.
Povinnost zmocněnců se sídlem mimo státy Evropské unie, Evropského hospodářského xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxněnců, kteří nejsou daňovými poradci či advokáty, udělovat v rozsahu svého zmocnění substituční plné moci (srov. § 29 odst. 2).
K odst. 6 [Přednost jedxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxx x xxxuvní zastoupení uzavřené osobou zúčastněnou na správě daní, která je způsobilá k právním úkonům, může zmocnitel vůči správci daně jednat kdykoli sám, x xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxh případech z jednání zmocněnce vyloučit (srov. komentář k § 27 odst. 1). Smluvní zastoupení má tedy z pohledu zastoupeného toliko pomocný charakter, txx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xe by v příslušné věci jednali současně zmocněnec i zmocnitel, daňový řád stanoví pravidlo, že
relevantní
je jednání zmocnitele. Tento princip je zcexx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxo zmocnitele.
Judikatura:
viz část
Judikatura
k § 27
Související ustanovení:
§ 8 odst. 3 - zásada materiální pravdy, § 13 - určení místní pxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxčení lhůty k provedení úkonu, § 39 a násl. - doručování, § 47 - účinky doručení, § 52 a násl. - povinnost mlčenlivosti, § 74 - vady podání, § 101 odst. 2 - xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxx xxxx xxk. - zánik plné moci; § 37 obč. zák. - základní náležitosti právních úkonů; § 28 odst. 3 o. s. ř. - derogační účinky pozdějšího zmocnění; § 252 insolvenxxxxx xxxxxxx x x x xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xnstitut zmocnění. Jde především o tradiční podmínku zakotvenou v odst. 1, že v téže věci, zejména o téže dani, může jednat pouze jeden zmocněnec tak, aby xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxály“, kteří podle současné úpravy mohli zastupovat u jednoho správce daně pouze jeden daňový subjekt.
Odst. 2 zakazuje zmocněnci delegovat své zmocnxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxzu představuje možnost zvolit si zástupce pro doručování (§ 28 odst. 4).
Při porušení zákonem stanovených podmínek pro zastupování odst. 3 předpokláxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxvolání v 15denní lhůtě, které má odkladné účinky. Do doby právní moci rozhodnutí o vyloučení zmocněnce ze zastupování je k němu nutno přistupovat jako k xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxx poslaneckého pozměňovacího návrhu, kterým byl do ustanovení, na něž je odkazováno, doplněn další odstavec.
Navrhuje se zrušit daná ustanovení pro nxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxde k udělení plné moci v rozporu se zákonem, tj. situace, kdy je zvolen druhý zmocněnec v téže věci, kdy se zmocněnec neoprávněně nechá zastupovat dalším xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx v § 28 odst. 4 neměla nastat, neboť novější plná moc bude automaticky nahrazovat tu původní, tudíž nemůže dojít k jejich souběhu. V ostatních případech, xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxektování tohoto pravidla pak není koho ze zastupování vylučovat, a odst. 3 a 4 jsou tedy nadbytečné. Pokud by však byla připuštěna opačná koncepce, kterx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxru se zákonem. Takováto situace je citlivá s ohledem na zásadu mlčenlivosti v daňových věcech i s ohledem na právní jistotu všech zúčastněných osob, nebxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx
x x xx
xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxasně (odst. 1 komentovaného ustanovení) a zákaz řetězení plných mocí, resp. omezení možnosti udělování substitučních plných mocí pouze na daňové porxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx více než jednu osobu, pokud je zmocněncem osoba odlišná od daňového poradce či advokáta, která byla zakotvena v dosavadní právní úpravě (srov. § 11 odstx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxí omezení zastupování „laiky“ je přitom všeobecné, tj. vztahuje se jak na zastupování rodinných příslušníků či jiných osob blízkých zástupci, ale též xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xiná osoba zúčastněná na správě daní se tedy může nechat při správě daní libovolně zastupovat např. osobou poskytující jí účetní a poradenské služby na zxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxné upozornit na skutečnost, že způsobí- li mu zmocněnec, který není daňovým poradcem či advokátem, při výkonu zastoupení škodu, bude se její náhrada říxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx x násl. obč. zák.). Objektivní odpovědnost stanovená zák. o daňovém poradenství a KDP ČR (srov. § 6 odst. 8 citovaného zákona) a zákonem o advokacii (sroxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxm z pojištění odpovědnosti z výkonu činnosti zástupce (samozřejmě v závislosti na pojistných podmínkách), neboť zástupce v daném případě jednal nad rxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxm (srov. § 1 a 2 zák. o daňovém poradenství a KDP ČR a § 1 a 2 zákona o advokacii).
K odst. 1 [Zákaz souběhu zmocnění]
Cílem zákazu zastupování v téže věci vxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx při doručování písemností. Má-li osoba zúčastněná na správě daní, které se písemnost doručuje, zástupce, doručuje se tato písemnost v rozsahu oprávnxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xy bylo na jedné straně nehospodárné a na straně druhé by to s ohledem na okamžik doručení písemnosti, resp. běhu lhůt v dané písemnosti xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx by bylo k zastupování jedné osoby zúčastněné na správě daní zmocněno více osob na základě jedné plné moci či více plných mocí udělených v jeden okamžik (v xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxí pravidlo, podle kterého později udělená plná moc, resp. zmocnění, nahrazuje plnou moc dřívější, a to v rozsahu, v jakém se tyto plné moci překrývají (sxxxx x xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxe dříve, než zanikla předchozí plná moc udělená pro jednání v téže věci.
Spojením „v téže věci“ je třeba v dané souvislosti rozumět ve stejném rozsahu zxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
x tomto směru se tedy daňový řád významně odchyluje od obecné občanskoprávní úpravy zastoupení na základě plné moci, podle níž plnou moc několika zmocnxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xdst. 3 obč. zák.). Neliší se však od ostatních procesních předpisů, které obsahují obdobnou úpravu (srov. § 33 odst. 1 správního řádu, § 35 odst. 7 s. ř. s. xx x xx xxxxx x xx xx xxxx
xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxov. § 69 odst. 6 a komentář k němu).
K odst. 2 [Substituční zmocnění]
Komentované ustanovení upravuje institut substitučního zmocnění, tj. možnost xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxně stanoví, že v oblasti správy daní si může substitučního zástupce zvolit pouze poradce, jímž daňový řád ve smyslu legislativní zkratky rozumí daňovxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxávnická osoba či pokud je ustanovení substituta v plné moci výslovně připuštěno (srov. § 33a obč. zák.), ale pravidla zák. o daňovém poradenství a KDP ČR x xxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxx xxxx x x xxxxx x xx xxxx xxxxat zastoupit pouze jiným daňovým poradcem či, to však pouze pro jednotlivé úkony, svým zaměstnancem. Zmocnitel navíc může substituční zastoupení při xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxntovi za škodu, kterou mu substitut způsobil; tzn. z pohledu rizik vyplývajících z jednání zmocněnce zůstává pozice zmocnitele udělením substituční xxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxpování při správě daní nevyjímaje) nechat dále zastoupit jiným advokátem a při jednotlivých úkonech též svým zaměstnancem či advokátním koncipientexx x xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxacii).
Pro úpravu jednání daňového poradce a advokáta při správě daní, zejména pak právnických osob vykonávajících daňové poradenství a právnickýxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xx
xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxnce, kteří nejsou daňovými poradci či advokáty, představuje povinné zmocnění pro doručování písemností správce daně v případě zmocněnců se sídlem či xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
x xxxxx x xxxxxxxENÍ ZMOCNĚNCE] a 4 [ODVOLÁNÍ PROTI VYLOUČENÍ ZMOCNĚNCE] (zrušeny novelou č. 30/2011 Sb.)
Původní znění daňového řádu obsahovalo až do přijetí novexx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxu novelou s účinností od 1. března 2011 zrušena. Skutečnosti, pro něž měl správce daně podle původní úpravy daňového řádu vyloučit zmocněnce ze zastouxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxování zmocnitele při správě daní. V opačném případě se správce daně nejenom vystavuje riziku, že bude jednat s osobou, jež k tomu není oprávněna, a výslexxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxcími (srov. § 52 a násl.). Proto níže připojujeme podrobnější výklad k důvodům, které podle původního znění daňového řádu vedly k vyloučení zmocněnce xx xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xmocněnce k jednání za zmocnitele při správě daní, nikoli o důvody pro jeho formalizované vyloučení ze zastupování.
Prvním důvodem nepřipuštění zmoxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xylučuje. Touto situací je udělení plné moci pro jednání, resp. úkony, které může osoba udělující plnou moc vykonat xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxkovém případě je zastoupení již ze své podstaty vyloučeno a uzavřená dohoda o zastoupení, jejíž existenci deklaruje udělení plné moci, je od svého počáxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xmocněnce do jednání při správě daní nepřipustit a před 1. březnem 2011 jej byl povinen ze zastupování rozhodnutím vyloučit.
Druhým důvodem nepřipušxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx x komentovaného ustanovení, tj. případ substitučního zmocněnce zmocněného jinou osobou než daňovým poradcem či advokátem, popř. sice zmocněného daňxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx popř. je v rozporu se zákazem substitučního zmocnění vyjádřeným zmocnitelem (srov. též komentář bod 4 až 6). I tuto situaci lze považovat za zmocnění udxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxvinen vyloučit zmocněnce ze zastupování, byla situace, kdy osoba zúčastněná na správě daní udělila plnou moc k zastupování v téže věci současně více osxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxnce vyplýval z úpravy § 28 odst. 4 daňového řádu před jeho novelizací, podle níž nebylo v téže věci možné platně zvolit nového zmocněnce, pokud nezaniklx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx novelizovaného znění citovaného ustanovení později udělená plná moc
ex lege
nahrazuje plnou moc dřívější v rozsahu, v jakém se překrývají. Současná xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xx xx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxí zmocněnce ze zastupování bylo do účinnosti novely č. 30/2011 Sb., tj. od 1. ledna 2011 do 28. února 2011, spojeno s možností se proti tomuto rozhodnutí oxxxxxxx x xx xx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxí rozhodnutí o odvolání třeba nahlížet jako na zmocněnce řádně ustanoveného. Plná moc, jejíž platnost správce daně napadl rozhodnutím o vyloučení zmoxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx, kdy se zmocnitel proti rozhodnutí o vyloučení zmocněnce ze zastupování neodvolal, byl tímto dnem poslední den odvolací lhůty či den, kdy se zmocnitel xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxx xxxx
xxxxxxxxxx
x x xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx xxxxx x x x x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxx 1 - volba zmocněnce, § 28 odst. 4 - zánik zmocnění, změna zmocněnce, § 28 odst. 5 - zahraniční zmocněnec, § 37 - navrácení lhůty v předešlý stav, § 41 - dxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x3a obč. zák. - substituční zmocnění; § 37 odst. 2 obč. zák. - základní náležitosti právních úkonů; § 420 a násl. obč. zák. - odpovědnost za škodu; § 24 odxxx x xx x xxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxt. 7 s. ř. s. - souběh zmocnění; § 105 odst. 2 s. ř. s. - povinné zastoupení advokátem; § 33 odst. 1 správního řádu - souběh zmocnění; § 1, 2 a § 6 odst. 8 zákx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx x xx xx xx x xx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
Odst. 1 vymezuje povinnost daňových subjektů, kterým vznikla jedna společná daňová povinnost, zvolit si jednoho sxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxou řídit obecná procesní pravidla týkající se způsobu a podmínek ustanovení zástupce, jakož i zániku či zrušení ustanovení zástupce. Dojde-li k přenexxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxě (§ 107).
Odst. 2 zohledňuje zásadu hospodárnosti a procesní ekonomie při zajištění informovanosti dotčených osob. Rozhodnutí o ustanovení společxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxjekty, které jsou na základě tohoto rozhodnutí zastoupeny, správce daně pouze vyrozumí (méně formální akt), přičemž možnost daňových subjektů brojix xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxcněnce platí stejná omezení jako pro zmocněnce běžného, která jsou stanovena v § 27 až 29.
K § 30
Institut společného zmocněnce se uplatní v případě, kxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x x xxxxx x x x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxu daňovou povinnost. Daňový řád blíže neurčuje, co se společnou daňovou povinností rozumí. S ohledem na podstatu daňové povinnosti, kterou lze dovodxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxbjektů k téže dani (daňové povinnosti), tj. taková platební daňová povinnost, k jejíž úhradě je na základě zákona povinno společně a nerozdílně více daxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxvinny zvolit společného zmocněnce, tedy jednu osobu, která je bude všechny při správě dané daňové povinnosti společně zastupovat. Pro ustanovení spoxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xhodné se zmocněncem daňového subjektu s individuální daňovou povinností (srov. komentář k § 27 až 29).
Pokud daňové subjekty svou povinnost zvolit sx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxně povinen je k volbě společného zástupce vyzvat. Lhůta k tomu stanovená nesmí být kratší 8 dnů (srov. § 32 odst. 2). Nebude-li společný zmocněnec zvolen xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxpce jakémukoli jinému daňovému subjektu, jemuž vzniká daňová povinnost individuálně.
K ustanovení společného zástupce dochází stejně jako u zástxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxbjektů. S ohledem na vznik xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxážit, zda je osobu společného zástupce možné vybrat z řad osob, kterým je tento zástupce ustanovován. Pokud je výběr společného zástupce z řad zastupovxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x ximi atp.), měl by se správce daně obrátit na Komoru daňových poradců ČR, aby osobu společného zástupce navrhla z řad svých členů. Jiný postup, tj. výběr oxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxých subjektů.
Zatímco při ustanovení společného zástupce z řad zastupovaných osob má tato osoba možnost ustanovení zástupcem odmítnout (rozhodnoxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx zástupce z řad členů Komory daňových poradců ČR se souhlas zástupce nevyžaduje.
Rozhodnutí o ustanovení společného zástupce se formálně doručuje pxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xít formu, zákon ponechává na úvaze správce daně. Lze proto uvažovat nejenom o písemném vyrozumění (dopisem, e-mailem atp.), ale též o vyrozumění ústníxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxa úřední záznam, a tento založila do daňového spisu (srov. též komentář k § 63), v případě vyrozumění o ustanovení společného zástupce při osobním jednáxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxnovení společného zástupce vyrozumět písemnou formou - datovou zprávou, dopisem nedoručovaným do vlastních rukou či e-mailem.
Jak je z výše uvedenxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxého zástupce nadále zasahovat. Tomu odpovídá též skutečnost, že se proti rozhodnutí o ustanovení společným zástupcem může odvolat pouze ustanovený zxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxení, resp. neměly možnost společného zástupce ze zastupování vyloučit. Jejich dispozice s řízením je ovšem velmi omezená. Vyloučení společného zástxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxodu, že pominuly důvody pro jeho ustanovení - srov. § 26 odst. 5 písm. c)], či na základě námitky, že ustanovený zástupce nedbá dostatečným způsobem ochrxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxbem daňové subjekty zastoupené společným zástupcem s řízením či postupem v určité věci disponovat nemohou. Institut společného zástupce, který fungxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx subjektů, xxxxx xxx
xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxudou-li se společným zástupcem samy aktivně komunikovat, nemusí být s postupem v dané věci vůbec srozuměny, dokud jim společný zástupce nedoručí platxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx dispozice řízením omezuje fakticky pouze na jmenování a odvolání společného zmocněnce.
Je však otázkou, do jaké míry najde institut společného zmoxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxvinnost, a tedy povinnost zvolit si společného zmocněnce, pouze ve velmi úzkém okruhu případů. Jedním z nich je skupinové zdanění u daně z přidané hodnoxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xšak odpovídají všichni členové skupiny společně a nerozdílně (srov. § 5b zákona o DPH).
Další případ společné daňové povinnosti v rovině daňového prxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xsrov. § 13a odst. 5 zákona o dani z nemovitostí).
S určitými výjimkami vzniká společná daňová povinnost a institut společného zastoupení se aplikuje xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxdlo, že „má-li ke stavbě, bytu nebo samostatnému nebytovému prostoru více subjektů vlastnické právo, právo nájmu nebo právo trvalého užívání se u těchxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxů, jsou tyto subjekty povinny platit daň společně a nerozdílně“ (srov. § 8 odst. 5 zákona o dani z nemovitostí); obdobné platí pro daň z pozemků (srov. § 3 oxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xoplatníků majících vlastnická nebo jiná práva k téže nemovitosti (rozuměj za celou nemovitost), považuje se tento poplatník za jejich společného zásxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxluvlastníkovi, který se na základě této
právní fikce
stává společným zástupcem, vzniká nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů zastoupení. Úhxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxe daně, ale na základě
právní fikce
, nevztahuje se na něj ustanovení § 107 odst. 4 daňového řádu.
Zákon o dani z nemovitostí zároveň stanoví výjimku z
prxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xouze za svůj spoluvlastnický podíl na nemovitosti (pozemku, na stavbě, bytu nebo samostatném nebytovém prostoru). Za takové situace mají podle zákonx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxo povinnost, tj. nepodají-li v takovém případě ostatní spoluvlastníci samostatná daňová přiznání za své spoluvlastnické podíly na nemovitosti, je sxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxňového práva procesního se lze s aplikací institutu společného zastoupení setkat u povinnosti dědiců podat daňové tvrzení a uhradit daň za zůstavitelx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxn v případech vzniku společné poplatkové povinnosti, a to ještě ve velmi omezené míře.
Od společné daňové povinnosti je třeba odlišit zajištění daně xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx
xx xxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxtcem daně), ale pouze subjektem platební povinnosti ve vztahu k dani vyměřené, resp. daňové povinnosti vzniklé jinému (poplatníkovi či plátci). Tato xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxko daňovému subjektu přiznává (srov. § 172 odst. 1 a komentář k němu).
Související ustanovení:
§ 2 odst. 3 a 4 - vymezení daně, § 3 - daňová povinnostx x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxci, § 60 - rozsah a obsah protokolu, § 63 - úřední záznam, § 167 a násl. - zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň, § 107 - náklady řízxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx xxxxxx x xxxx x xx odst. 5, § 13a odst. 4 zákona o dani z nemovitostí
xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxní postavení daňového subjektu zaveden institut odborného konzultanta jako nového typu osoby zúčastněné na správě daní, která má zajistit pomoc daňoxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xotyčný svou odbornost nemusel zvlášť prokazovat. Důležitou skutečností je, že odborný konzultant není zástupcem daňového subjektu (nejedná na jeho xxxx x xxx x xxxx xxxx
xxxxxx
xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxahu mezi daňovým subjektem a odborným konzultantem správce daně nikterak nezasahuje. Odbornému konzultantovi kromě práva účasti návrh nepřiznává žxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxnzultant, není na překážku tomu, aby dotyčný byl vyslechnut jako svědek, pokud se ukáže, že jeho výpověď může přinést
relevantní
důkaz. Návrh explicixxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxtí práva (účelové povolání většího množství konzultantů) i základní provozní pravidla pro prostory, kde správce daně vykonává svoji činnost.
Pokud xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxnzultanta vyloučit, a to v případě, že nelze dosáhnout nápravy prostřednictvím udělené pořádkové pokuty. Pokud by nastaly důvody pro vyloučení konzuxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxalizuje jinými instituty odlišnými od institutu odborného konzultanta.
K odst. 1 [Právo přibrat si odborného konzultanta]
Odborný konzultant jaxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xoplatků neznala. Ačkoli tak zákon (s výjimkou pojmenování této osoby) výslovně nestanoví, bude se zpravidla jednat o osobu, která má odborné znalostx x xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxstupci, účinně konzumovat jeho právo na právní pomoc, které dřívější právní úprava prakticky nerespektovala, když účast odborníka při správě xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx) daňového subjektu či jeho zástupce. Odborný konzultant nejedná za daňový subjekt či jeho zástupce, ale jeho role je daňový subjekt či jeho zástupce poxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xxznamená, že by byl správce daně v důsledku přítomnosti odborného konzultanta při jednání zproštěn své poučovací povinnosti (kde ji zákon stanoví), a tx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxborného konzultanta nejsou nicméně daňovým řádem výslovně vyžadovány - byť se, jak název tohoto institutu napovídá, očekávají - a odborný konzultanx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxrným konzultantem může být kdokoli, koho si daňový subjekt za konzultanta zvolí.
Daňový řád nikterak neomezuje počet odborných konzultantů, kterx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxním neúměrného množství konzultantů. S tímto závěrem však nelze souhlasit. Jediným korektivem účasti odborných konzultantů na jednání osoby zúčastxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxo odborného konzultanta na jednání maří jednání (srov. komentář bod 9).
Odborný konzultant je sice osobou zúčastněnou na správě daní, s ohledem na jexx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxání odborného konzultanta k jednání se správcem daně je toliko volbou (právem) daňového subjektu či jeho zástupce. Je tedy sporné, zda v takovém případx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxektu či jeho zástupce odborného konzultanta k takovému jednání přibrat, který sám o sobě nelze za právo odborného konzultanta považovat.
Odbornému xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxal, sám) a ani daňovému subjektu či jeho zástupci nepřísluší právo na jmenování odborného konzultanta na náklady správce daně, byť jejich znalosti v obxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx
x xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxci, která je předmětem jednání se správcem daně, resp. správy daní v dané věci, nebrání zákon tomu, aby byl odborný konzultant správcem daně též vyslechxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx se výpověď týká, svědčí práva a povinnosti zakotvené pro postavení svědka, resp. pro provádění svědecké výpovědi (srov. komentář k § 96), včetně práva xx xxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxdnání se správcem daně, tj. jeho činnost má být ku prospěchu řízení. Zákon proto zcela logicky přináší pravomoc správce daně, resp. příslušné úřední osxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx vést ani uložení pořádkové pokuty (srov. § 247 a násl.). To znamená, že správce daně nemůže odborného konzultanta z jednání vyloučit, aniž by se o nápravx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx či jeho zástupce, který si konzultanta přizval, ke krokům, jejichž účelem je oddálit či zastavit jednání, eventuálně řízení ve věci. Poskytování takoxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xdborného konzultanta pro takové jednání by proto bylo porušením práva osoby zúčastněné na správě daní na právní pomoc.
Mařením jednání však může být xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxvně pod vlivem návykových látek či výrazně zapáchá, ale i přizvání neúměrně vysokého počtu odborných konzultantů, kdy je
a priori
zřejmé, že provozní xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxtví odborných konzultantů není s ohledem na obsah jednání nutné a účelné. Jedná se tedy o případy přizvání odborného konzultanta nikoli za účelem poskyxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxu. Zároveň jsou tyto situace typickými případy, kdy k ukončení maření jednání může vést pouze vyloučení odborného konzultanta, nikoli nápravné opatřxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xoučástí protokolu o tomto jednání (srov. § 61). S ohledem na to, že konzultant nemá při správě daní žádná práva, může odvolání proti jeho vyloučení podat xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxxxxx xyhlášení při jednání, § 96 - svědci, § 247 a násl. - pořádková pokuta
HLAVA II
LHŮTY
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Ke lhůtám
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxi správy daní slouží ke konkretizaci obecné zásady rychlosti tím, že konkrétním číselným vyjádřením dochází ke stanovení jasného a předem známého časxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxel na urychlení splnění určité povinnosti, či naopak garanci dostatečného časového prostoru pro možnost činit nějaké úkony. Jde o navození jistoty a sxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxmenat rigiditu systému, která ve výsledku může jít proti smyslu zásady rychlosti. Praktická zkušenost dokazuje, že zavedení konkrétní lhůty vyvolá exxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxnodárce efektivnější regulovat chování dotyčného pomocí slov „bezodkladně“ (srov. § 16 odst. 1, § 17 odst. 2, § 25 odst. 2, § 38 odst. 1 a 3, § 83 odst. 4, § 12x xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx x x x xxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x xxx x xx xxxxx xx x xxx xxxxx x a § 188 odst. 2), která lépe vyjadřují to, že k danému úkonu by mělo dojít v nejbližším možném čase a zachovávají potřebnou flexibilitu umožňující reagovxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxeré je nutno při správě daní ctít (např. zásadu řádného projednání věci), zejména pak se základním cílem správy daní, kterým je správné zjištění a stanoxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xýznam z hlediska možnosti či nemožnosti uplatnění navazujících instrumentů, jako jsou např. prodloužení lhůty či navrácení lhůty v předešlý stav. Lzx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxě též lhůty původní a lhůty o původní lhůtu se opírající. Dále je lhůty možné rozdělovat podle toho, jaká časová jednotka (den, týden, měsíc, rok) byla zvxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx
xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xřeba rozumět lhůtu k provedení určitého procesního úkonu, ať už správcem daně, nebo osobou zúčastněnou na správě daní. Tyto lhůty jsou stanoveny pouze x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xi vzniku sekundární (sankční) povinnosti nebo se jedná pouze o lhůty pořádkové.49 Typickým znakem procesních lhůt je, že může dojít k navrácení jejicx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxy.
Hmotněprávní lhůtou je pak třeba rozumět lhůtu, v níž musí dojít k xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xrávních norem a její konec je absolutní a lhůtu nelze navracet v předešlý stav.
Praktický rozdíl mezi procesními a hmotněprávními lhůtami je patrný v xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxí u provozovatele poštovních služeb atd. (např. podání odvolání), zatímco u hmotněprávní lhůty musí být příslušná písemnost ve lhůtě doručena (např. xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xřijímáno ani dodržováno jednoznačně. Daňový řád s takovýmto dělením nepočítá. Lhůta je v tomto pojetí časový interval, v němž musí být něco vykonáno, xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxho významu. Nestane-li se tak, lhůta uplyne marně, tj. bude zmeškána. Dobou se naopak rozumí časový interval, s jehož uplynutím spojuje právo určitý náxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxk určitého práva či povinnosti. K zániku práva tak musí být splněny současně dva předpoklady: jednak uplynutí zákonem stanovené doby a jednak neuplatnxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxřejné moci přihlédnout z úřední povinnosti. V textu daňového řádu je možné se setkat s propadnými lhůtami hmotněprávního charakteru (např. § 147 ? lhůxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx lhůtu lze navrátit v předešlý stav podle § 37.
Uplynutím promlčecí lhůty dochází k oslabení možnosti právo vykonat ? resp. uplatnit před příslušným oxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xromlčení (obvykle dlužník), existenci promlčení namítne. Pak dochází k zániku vymahatelnosti takového práva. Pokud však dlužník plní dobrovolně po xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxá nárok na vrácení takového plnění, ani kdyby se snažil námitku promlčení uplatnit po tomto plnění. Vzhledem k tomu, že námitka promlčení je v dispozici xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xypické pro právo soukromé. Lze se s ním setkat i v právu veřejném (např. § 34 a 94 tr. zákona), byť v poněkud modifikovaném významu. V oblasti daní byla promxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxcepci nahradil zavedením propadné lhůty (srov. komentář k § 160).
Nedodržení lhůty může mít různé následky. xxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx
(např. marným uplynutím úložní doby pro převzetí doručované písemnosti podle § 47 odst. 2) nebo vznik sekundární (sankční) povinnosti, jako je např. xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxelného přeplatku (§ 155 odst. 5), atd.
Judikatura:
Institut
prekluze
využívají prakticky všechna odvětví právního řádu. Lze se s ním setkat v práxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxapř. zánik nároku na vrácení, popř. náhradu částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši, než náležely podle § 118a odst. 3 zák. o organizaci a prováděxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxužívají prekluzivní lhůty za účelem zavedení určitých prvků koncentrace řízení). Ze širokého zastoupení
prekluze
v různých právních odvětvích vypxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxi ně lze v prvé řadě počítat konstrukci
prekluze
, založenou na dvou právních skutečnostech: na uplynutí doby a na neuplatnění práva v této době. Důsledkxx
xxxxxxxx
xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx x xxx xx x xx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxžet z úřední povinnosti; tento požadavek je logickým důsledkem závažnosti následků, které jsou s prekluzí spojeny. Účelem jakéhokoliv procesu nikdy xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xx je nutno k ní přihlížet z úřední povinnosti před jakýmkoliv orgánem veřejné moci, tedy rovněž v řízení soudním. Tomu nebrání ani přezkumná povaha řízenxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích (což hraje zejména důležitou roli z hlediska dokazování v přípaxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxně druhé, pokud je uplatnění určitého práva, resp. pravomoci, časově omezeno, je nezbytné zohlednit určité skutečnosti (překážky) xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxí právo, resp. pravomoc, v daném časovém limitu uplatnit. Za tím účelem právní myšlení, opět již v dobách římských, vytvořilo myšlenkové konstrukce,
fxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
§ 7 odst. 1 - zásada rychlosti, § 16 odst. 1 - postup při změně místní příslušnosti, § 17 odst. 2 - postup dožádaného správce daně, § 25 odst. 2 - přímé jexxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxx x xx x xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxužení lhůty, § 37 - navrácení lhůty v předešlý stav, § 38 - ochrana před nečinností, § 47 odst. 2 a 4 - marné uplynutí úložní doby, informační povinnost pxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxí, § 148 - lhůta pro stanovení daně, § 157 odst. 3 - předpis úroku z posečkané částky, § 160 - lhůta pro placení daně, § 168 odst. 3 - ukončení účinnosti, sxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxosti, § 247 a násl. - pořádková pokuta, § 250 - pokuta za opožděné tvrzení daně, § 251 - penále, § 252 a násl. - úrok z prodlení, § 261 odst. 5 - opatření k nxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx xx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx xx xx xx xx xx x xxxxxx x xxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx xx xx s. - lhůty; § xx x xx xxx xxxx x xxxxxx x xx x xx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxx
Určení lhůty k provedení úkonu
Karel
Šimek,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
Pro určitý právní úkxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx x x xxmci své diskreční pravomoci přiměřenou lhůtu rozhodnutím, popř. ji určí v rámci protokolovaného jednání. Zároveň upozorní osobu zúčastněnou na spráxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxce daně v obvyklých případech dodržovat. Použití lhůty kratší než osm dnů by mělo být výjimečné. Dále je v tomto ustanovení upraveno, že lhůtu kratší než xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxlního stanovení lhůty je třeba odlišit situace, kdy správce daně v rámci určitého postupu (např. daňová kontrola či místní šetření) nebo v rámci probíhxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx
x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx na jím stanovenou lhůtu, musí být podle odst. 3 tato lhůta vždy součástí tohoto rozhodnutí. Pokud jde o lhůtu kratší osmi dnů, která by ve smyslu odst. 2 měxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxnovení lhůty]
Lhůty uplatňované při správě daní lze rozlišovat na ty, které obligatorně stanoví zákon (lhůty zákonné), a lhůty, které může fakultatxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxx xákonem a měnit je lze pouze tehdy, připouští-li to explicitně zákon. xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xstanovení. Ohledně možnosti změny správcovské lhůty je nutno dodržet rovněž zákonná pravidla, která jsou však z povahy věci mírnější ? je zde dán větší xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxmituje dvěma omezeními. Správcovskou lhůtu nelze stanovit v případě, že pro provedení úkonu je již stanovena lhůta zákonná, čímž je vyjádřen subsidiáxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xlovy „pokud je toho třeba“. Jde tedy o velmi obecné kritérium, které je nutno vykládat především v souladu se základními zásadami správy daní (§ 5 a násl.xx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xx xx xztahu k jeho adresátovi omezující charakter, bude nutné dbát souladu zejména se zásadou co nejmenšího zatěžování osob zúčastněných na správě daní. Soxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxkonem), ale správce daně by měl v praxi vždy zvážit kritérium potřebnosti takového postupu tak, aby nedocházelo k zbytečné formalizaci správy daní a poxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxtněnou osobou. Při tomto vymezení je nutno dodržovat určité mantinely stejně jako při posouzení, zda lhůtu stanovit, či nikoli. Lhůta stanovená správxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxx xxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxout zúčastněné osobě, od které žádá splnění nějaké povinnosti (vykonání úkonu), vždy takovou lhůtu, aby v ní mohla požadovaný úkon skutečně (při dobré xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxná lhůta může být proto posouzena jako vada řízení.
Z textu zákona vyplývá, že správce daně lhůtu „stanoví“. Z toho lze dovodit, že tak bude muset učinix xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxo ustanovení), může být stanovení lhůty součástí rozhodnutí, kterým je určitá povinnost ukládána. V praxi to bude nejčastěji výzva, kterou je nutno v sxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xx zvolit méně formální podobu ? tzv. protokolární rozhodnutí.
Z textu zákona nevyplývá zcela jednoznačně odpověď na otázku, zda lze stanovit správcoxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxišit situace, kdy správce daně v rámci určitého postupu (např. daňová kontrola či místní šetření) nebo v rámci probíhajícího jednání svými pokyny orgaxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxp, podle nějž lze práva a povinnosti xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxvě daní, bude forma rozhodnutí (nejčastěji ve formě výzvy) nezbytná. V případech, kdy půjde pouze o orientační časové vymezení, které nemá pro dotčené xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxastněné na správě daní lhůtu stanovil. Jedná se o tyto případy:
-
lhůta pro odstranění vad podání (§ 74 odst. 1),
-
lhůta ve výzvě k zahájení daňové konxxxxx xx xx xxxxx xxx
x
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx
x
xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx
x
xxxxx xxx xahájení řízení před jiným orgánem veřejné moci v souvislosti s předběžnou otázkou (§ 99 odst. 1),
-
lhůta ostatním příjemcům rozhodnutí pro vyjádřenx xx x xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx
x
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx
x
xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xdst. 1),
-
lhůta k vyjádření se k nově zjištěným důkazům a skutečnostem v rámci odvolacího řízení (§ 115 odst. 2),
-
lhůta k doplnění přihlášky k regisxxxxx xx xxx xxxxx xxx
x
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x x xxx
x
xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxo tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení (§ 145),
-
lhůta pro identifikaci nejasné platby (§ 164 odst. 2),
-
lhůta k úhradě nedoplatku ručitelem xx xxx xxxxx xxx
x
xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxx
x
xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xx,
-
(sjednaná) lhůta pro úhradu nabídky na odkup kulturních aj. předmětů v rámci daňové
xxxxxxx
xx xxx xxxxx xxx
x
xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxx
x
xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxx
Pokud je správcovská lhůta jednou stanovena, lze ji měnit jen při splnění zákonných podmínek. Zákon neumožňuje zkracovat či prodlužovat lhůtu v přípaxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxmu, aby mohla být lhůta změněna, je zapotřebí zohlednit speciální úpravu týkající se možnosti prodloužení lhůty (§ 36), která stanoví zákonná kritérixx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxrávcovské (ani jiné) lhůty zákon explicitně neumožňuje, tudíž správce daně nemá pravomoc k takovému jednání. Další možnost, jak lhůtu „změnit“, je jexxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxnovené správcem daně je nutno dodržovat zásadu přiměřenosti (srov. komentář k odst. 1), zákon explicitně stanoví další omezení limitující diskreci sxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxavé. Požadavek jednoduchosti a naléhavosti úkonu musí být splněn kumulativně.
Vzhledem k obavám před tím, že by správce daně mohl stanovovat i lhůty xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxcházely zejména ze skutečnosti, že daňový řád stanoví pravidla pro počítání lhůt kratších než jeden den (a tedy i možnost využití těchto lhůt při správx xxxxx x x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxx dnů, ale za současného splnění podmínky předchozího souhlasu osoby, které má být takováto lhůta stanovena.
Zákon nestanoví formu, kterou je nutné sxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xaznamenán (zejména v protokolu), aby se v případě sporu bylo možné na takovýto záznam odvolat. Z povahy věci pak vyplývá, že souhlas nemůže být na dotyčnxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxtě kratší než jeden den, a tato osoba požadovaný úkon bez námitek učiní, ačkoliv je zjevné (např. z protokolu), že byla poučena o možnosti souhlas odepříx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx xx xxx xe tento explicitně vyžadován).
Praktické využití lhůt počítaných na hodiny (či minuty) xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx správce daně.
K odst. 3 [Poučení a odůvodnění]
Toto ustanovení rozšiřuje obecná pravidla pro náležitosti rozhodnutí (srov. § 102) v případě, že je sxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xádného opravného prostředku (odvolání či rozklad) a na případný odkladný účinek odvolání rovněž právní důsledek nedodržení správcovské lhůty.
Poxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x x xxxxxdech, že rozhodnutí se jinak neodůvodňuje. Správce daně by se v odůvodnění měl vypořádat zejména s tím, zda došlo k naplnění podmínek jednoduchosti a naxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx úkon zák. o správě daní a poplatků. K tomu zaujal Městský soud v Praze názor, podle nějž se jednalo o jednoduchý a zvláště naléhavý úkon, pro jehož splnění xxxx xxx xxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxčívala v tom, že účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví po celou dobu své existence či po dobu, po kterou provozují podnikatelskou nebo jinou výděxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxučasně šlo o zvlášť naléhavý úkon, neboť zaúčtování jednotlivých dokladů má souvislost s uplatněním nároku na odpočet daně a rozhodné okolnosti byly pxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxhledal v jeho závěru žádné pochybení. Městský soud v Praze se ve svém rozhodnutí vypořádal rovněž s námitkou porušení § 2 odst. 2 zák. o správě daní a poplaxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx stěžovatel o dokladech, na základě kterých uplatňoval nárok na odpočet, účtoval tak, jak mu ukládá zákon, pak by požadované účetnictví mohl ve lhůtě stxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxmitka žalobce se vztahuje nikoli k řízení o dani z přidané hodnoty, ale k řízení o dani z příjmu.
(ÚS, usnesení ze dne 5. 3. 2001, sp. zn. I. ÚS 433/99)
Soxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxx x předešlý stav, § 38 - ochrana před nečinností, § 47 odst. 2 a 4 - marné uplynutí úložní doby, informační povinnost provozovatele poštovních služeb, § 6x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxx x xx odst. 3 - náležitosti výzvy, § 88 odst. 3 - lhůta k vyjádření k výsledkům kontrolního zjištění, § 101 odst. 1 - povinnost vydat rozhodnutí, § 102 - nálexxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxx xxxxxxxx, § 115 odst. 1 a 2 - rozsah dokazování, seznámení se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, § 129 odst. 1 - postup k odstranění pochybností v registrovaných xxxxxxxx x xxx xxxxx x x x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxého tvrzení, § 147 - rozhodnutí o stanovení daně, § 155 odst. 5 - úrok z vratitelného přeplatku, § 162 odst. 3 - součinnost předávajícího orgánu, § 164 oxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x x xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxní částka u některého plátce mzdy, § 195 odst. 2 - obsah dražební vyhlášky, § 213 odst. 3 - prodej v dražbě, § 217 odst. 2 - výzva k vyzvednutí si věcí, § 227 xxxxx x x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xx xx x xxxxx
xxxxxxxura:
Jarešová,
J.
xxxxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxx
xxxxxxxx xxxx
xxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
Ustanovení odst. 1 vymezuje pro potřeby správy daní počátek běhu i konec běhu lhůt určených podle týdnů, měsíců a let. Odxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxužití lhůt kratších než jeden den, nicméně technika stanovení takové lhůty je standardním ustanovením procesních předpisů.
Odst. 4 konkretizuje koxxx xxxx xxxxx x xx x xxx xxxxxxxx xxx x