280/2009 Sb.

Daňový řád: Komentář

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
xxxxx
xxxxxx xxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
Marie
Žišková
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
autorský zákon 
    zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorxxxx 
    x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxx 
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích
    a o změně některých zákonů (energetický zákon)
exekuční řád 
    zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx 
    x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx 
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxvenční zákon)
jednací řád 
    vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní 
    a krajské soudy
kancelářskx xxx
    
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxký zákon zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxkladních práv a svobod jako součásti, ústavního pořádku České republiky nařízení o nezabavitelných částkách nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxá srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách) notářský řád zákon ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) o. s. řx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxní zákoník s. ř. s. zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní služební zákon zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxkon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) tr. zákon xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxk. o mzdě zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku zák. o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí zákon ČNR čx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxx poradenství a KDP ČR zákon ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky zák. o organizaci a provádění sociálníhx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx o přeměnách obchodních společností a družstev zák. o správě daní a poplatků zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků zák. o stabilizaci veřejných xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx96 Sb., o advokacii zákon o církvích a náboženských společnostech zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženskýcx xxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx., o dani z nemovitostí zákon o DPH zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty zákon o elektronickém podpisu zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém poxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) zákon o elektronických úkonech zákon č. 300/2008 Sb., o xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xprávě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů zákon o místních poplatcích zákon ČNR č. 565/1xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxvách zákon ČNB č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů zákon o rozpočtovém určení daní zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určenx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxn č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) zákon o sociálním zabezpečení zákon č. 10xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxích zákonů zákon o soudních poplatcích zákon ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích zákon o spotřebních daních zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxvní řád) zákon o Státním fondu dopravní infrastruktury zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury a o změně zákona č. 171/1991 Sb., x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxisů zákon o územních finančních orgánech zákon ČNR č. 531/1990 Sb., o územních finančních xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxa a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních) zákoník práce zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce ZKV zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyroxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx
xx xxxxx
xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxtizovaného systému právních informací (ASPI) BA Bulletin advokacie Boh. A nebo F Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu (Bohuslavova sbírka) Bullxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxávní rozhledy R, Rc, Rt rozhodnutí a stanoviska uveřejněná ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu Sb. NSS Sbírka rozhodnutí Nejvyššího spxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxší soud ČSSR v roce 1986 SJS Soudní
judikatura
ve věcech správních SoJ Soudní
judikatura
z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva (P označxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xx xxnačuje civilní rozhodnutí) Výběr judikatury Výběr soudních rozhodnutí a stanovisek www.nsoud.cz
judikatura
převzatá z internetových stránek Nejxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxvyšší správní soud VS Vrchní soud
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
HLAVA I
PŘEDMĚT A ÚČEL ÚPRAVY
(Předmět a účel daňového řádu)
Petr
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xpravu postupu správců daně a úpravu práv a povinností daňových subjektů a třetích osob vznikajících v souvislosti se správou daní. Dále obsahuje úpravx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxsledky porušení platební povinnosti.
Správa daní je pojem, který se používá v nejširším slova smyslu pro správu peněžitých plnění splňujících kritéxxx xxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxý zahrnuje interakci mezi správcem daně a dalšími zúčastněnými subjekty. Tento postup by měl směřovat k naplnění základního cíle správy daní. Tímto cíxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x tomto ohledu cíl správy daní navazuje na smysl samotné existence daní, kterým je zajištění financování veřejných potřeb společnosti, třebaže toto nexx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxrátu a zajištění veřejných služeb. Jde tedy o to realizovat zákonem nebo na základě zákona stanovený příjem veřejného rozpočtu. Dosažení tohoto cíle vxxx xxxx xxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxlizace cíle berní správy veřejný zájem. Cíl správy daní je oproti platné právní úpravě pojat obecněji a vyváženěji, neboť výchozím kritériem nebude poxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxjména ve vedení jednotlivých řízení, především daňového řízení, ve kterém se realizuje daňová povinnost jako zdroj příjmu veřejného rozpočtu, dále v xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxlupůsobení i dalších osob, zejména daňových subjektů, které plněním svých povinností zásadním způsobem ovlivňují úspěšnost výkonu berního práva (pxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xezinárodních ujednání a zvláštních zákonů.
Správa daní je postavena na principu, že daňový subjekt nese břemeno tvrzení ohledně své daňové povinnosxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxn uhradit. Správce daně pak podrobí toto tvrzení revizi, jejímž výsledkem je
akceptace
tvrzené částky a
deklaratorní
stanovení daně nebo změna spočxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxání návrh využívá zkráceného pojmu „řádné daňové tvrzení“ a pro dodatečné daňové přiznání, dodatečné vyúčtování nebo následné hlášení pojem „dodatexxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xSpráva daně]
Daňový řád upravuje postup správců daní, daňových subjektů a třetích osob, jakož i práva a povinnosti, které jim vznikají při správě xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xlíže viz komentář k § 20.
Daňové subjekty a třetí osoby zahrnuje daňový řád do nadřazené kategorie osob zúčastněných na správě daní (§ 5 odst. 3). Daňovxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxé od daňového subjektu, jež mají práva a povinnosti při správě daní nebo jejichž práva jsou správou daní dotčena (§ 22). V podrobnostech srov. komentář k xxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxtků, jako „právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové sxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxní pojmu správy daní pomocí jejího předmětu upouští a charakterizuje jej výlučně pomocí účelu (cíle) jako postup, jehož cílem je správné zjištění a staxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxtnut, neboť účel vypovídá pouze o tom, jaký má určitý institut být, a nikoliv jaký ve skutečnosti je. Jakýkoliv pokus o charakteristiku se proto musí souxxxxxxx xx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx jako postup, který v sobě zahrnuje jednak určitá řízení a jednak další postupy, jež se realizují mimo řízení. Řízení, jež jsou součástí správy daní, jsox xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxotlivá dílčí řízení, a sice řízení nalézací, řízení při placení daní a řízení o mimořádných opravných a dozorčích prostředcích:
-
nalézací řízení zaxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxzení při placení daní se může skládat z těchto dílčích řízení: o posečkání daně a rozložení její úhrady na splátky, o zajištění daně, exekučního, a o řádnxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xízení [§ 108 odst. 1 písm. b)],
-
řízením o dozorčím prostředku je řízení o nařízení obnovy řízení a nařízení přezkoumání rozhodnutí [§ 108 odst. 1 písmx xxxx
x xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxení (§ 79), místní šetření (§ 80 a násl.), daňová kontrola (§ 85 a násl.) a postup k odstranění pochybností (§ 89 a 90).
Zákon o správě daní a poplatků vymexxxxx x x x xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxaží o vyváženější pojetí cíle správy daní, jímž má být správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Ve skutečnosti je však rozdíl mezi xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxkonávat toliko v případech, mezích a způsoby stanovenými zákonem (čl. 2 odst. 2 Listiny). To se také promítalo v § 2 odst. 1 zák. o správě daní a poplatků, xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xéž dbát na zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů a ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení. Z uvedeného je zřejmé, že daň staxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxzení]
Ustanovení § 1 odst. 3 zavádí nové legislativní zkratky - řádné a dodatečné daňové tvrzení:
-
řádným daňovým tvrzením rozumí zákon daňové přixxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xvedené legislativní zkratky nelze považovat za zdařilé, neboť přikládají pojmu tvrzení zcela jiný význam, než ustáleně v procesním právu má. Kromě toxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xa několika místech daňového řádu se kupř. zmiňuje o daňovém přiznání, hlášení nebo vyúčtování, ač by dle svých vlastních neologismů měl hovořit o řádnéx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x § 141 a 142.
Judikatura:
Daní je obecná zátěž, která zavazuje všechny tuzemce podle jejich příjmů, majetku a kupní síly k financování všeobecných úxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x zabezpečení veřejných statků. Podle čl. 11 odst. 5 Listiny je možno daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Toto ustanovení vylučuje, aby daňovxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx pro Parlament k legitimnímu omezení vlastnického práva skrze jím přijatý zákon. Do autonomní sféry jednotlivce, kterou spoludefinuje i vlastnické pxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxnančních prostředků na zabezpečování různých typů veřejných statků.
Legitimita
zdaňování vyplývá mj. z toho, že výsledky zdaňování jsou používány x x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxování ale není jediný; daňový zásah do majetkové a právní sféry jednotlivce nabývá na ospravedlnění právě rovnoměrností rozdělení těchto břemen.
V pxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx státního rozpočtu aprobovaného čl. 11 odst. 5 Listiny, a to za účely spojenými s naplňováním funkcí státu.
Ústavní soud konstatuje, že při zkoumání úxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxproporcionality ve spojení s kritérii, která vyplývají z ústavního principu rovnosti. Právě posouzení věci z hlediska dodržení ústavních kautel akcxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxnání, konání nebo chování osob, neboť tímto svým postupem by se dopustil zjevného, resp. svévolného porušení ústavního principu rovnosti, přičemž je xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx rovnosti je nepřípustné ve dvojím ohledu: může působit jednak jako
akcesorický
princip, který zakazuje diskriminovat osoby při výkonu jejich záklaxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxtých skupin subjektů. Jinými slovy ve druhém případě jde o princip rovnosti před zákonem, který je skrze čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxkce alokační, distribuční a stabilizační (-) náleží do
kompetence
demokraticky zvoleného zákonodárce. Pokud by k němu Ústavní soud přistoupil, vstxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxavidla nepřezkoumává s výhradou těch případů, kdy by neefektivita určité daně založila zřejmou nerovnost v daňovém zatížení jednotlivých tuzemců. Úxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx je nelze považovat za bezdůvodně se příčící principu rovnosti, tj. za svévolné.
Ústavní soud nebude svým úsudkem o vhodnosti veřejných politik nahraxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx řešení nese politickou odpovědnost. Jinými slovy, zákonodárce xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxkého práva v intenzitě tzv. rdousícího efektu, anebo dojde-li k porušení principu rovnosti v jeho akcesorické (zde v návaznosti na další základní právxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxůběhu daňového řízení ocitají mezi veřejným zájmem na stanovení a výběru daní na straně jedné a ochranou autonomní sféry jednotlivce na straně druhé. Txxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxzení o daních tak, že chrání zájmy státu, avšak dbají přitom na zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů a ostatních osob zúčastněnýcx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxnality a minimalizovat zásahy tak, aby se konkrétní procesní postup nestal vůči jednotlivci nepřiměřeným a v důsledku porušujícím právo na informačnx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx, aby jednotlivci poskytly ochranu jeho základnímu právu (čl. 4 Ústavy). Pokud správce daně přikročí k použití tohoto intenzivního zásahu do sféry daxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxé povinnosti jednotlivce.
Postupem správce daně, kterým došlo k omezení autonomní sféry stěžovatele za týmž účelem opakovaně, a navíc byl stěžovatex xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxi, byla narušena shora vymezená proporcionalita mezi zájmem státu na výběru daní na straně jedné a právem na informační sebeurčení na straně druhé. Takxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xx09, sp. zn. II. ÚS 703/06)
Související ustanovení:
§ 2 - předmět správy daní, § 5 odst. 3 - zásada zdrženlivosti a přiměřenosti, § 20 - pojem daňoxx xxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xx x xx x xxstup k odstranění pochybností, § 108 odst. 1 - rozdělení opravných a dozorčích prostředků, § 125 až 131 - registrační řízení, § xxx x xxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxuvisející předpisy:
čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny - vázanost státní moci zákonem; čl. 4 Ústavy
Mezinárodní předpisy:
čl. 26 vyhlášky xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
Předmět správy daní
Alena
Schillerová,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
Jedním ze základních pojmů navrxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxujících různé druhy peněžitých plnění, je nutné pod pojem daň podřadit jednak daň v tradičním slova smyslu (tzn. daň z příjmů, daň z přidané hodnoty, spoxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx plnění, jejichž správa se podle zmocnění zvláštního zákona má řídit podle obecného daňového procesu. Z poplatků jsou zde podřazeny zejména poplatky sxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xojmu poplatek podle prof. JUDr. Viléma Funka (Naše berní právo, Praha 1936), tj. „poplatky jsou dávky, které se vybírají u příležitosti, kde vyvolává sx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxle označovaná již pouze jako daně, musí být zároveň příjmem veřejného rozpočtu, kterým se rozumí státní rozpočet, státní finanční aktiva, rezervní foxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xozpočtu označuje i clo, které je příjmem rozpočtu Evropské unie [čl. 269 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodnutí Rady ze dne 29. září 20xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxaj z příjmové části veřejného rozpočtu (zejména v případě nadměrných odpočtů daně z přidané hodnoty), akceptuje návrh zákona pojem pro takovou platbu x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx
xxx xxxxx xxx xxxx xxo potřeby daňového řádu zařazeny daně ve všech možných formách předvídaných daňovými zákony, označené jako způsoby zdanění. Platí, že daň nemusí být pxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xtráta,
bonus
aj.). Označení daňový odpočet a daňová ztráta jsou v navrhované úpravě pojata obecně, přičemž konkrétní označení stejného významu se můxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxebních daních).
Pojem daň v dalším textu zákona zahrnuje rovněž příslušenství daně, pokud pro jeho správu není výslovně stanoven odchylný režim anebx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxné daně s výjimkou pořádkové pokuty a nákladů řízení. Pokud daňový zákon hovoří o úroku, jedná se jak o úrok, na který má nárok správce daně, tak i o úrok, na xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xorganizované ve formu státu obecně rozumí správa veřejných záležitostí, realizovaná jako projev výkonné moci ve státě, přičemž správu daní od jiných xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xsou obsaženy jednak v daňovém řádu a jednak v jednotlivých daňových zákonech.1
Správa daní v sobě zahrnuje postup správců daně, při kterém vznikají pxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x x x xxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxvé řízení (srov. § 134 a komentář k § 1 a 134).
Z čl. 11 odst. 5 Listiny vyplývá, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. I když pracuje pouze s xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx daní jsou daně. Klíčovým je tedy pojem daň. Tento pojem je nutné chápat
largo sensu
, neboť zahrnuje i poplatky atd. (viz komentář dále).
Daň lze definoxxx
xxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxejného peněžního fondu bez poskytnutí ekvivalentního protiplnění. Také jsou daně definovány jako většinou platby neekvivalentní, za které není posxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxnanční právo. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009)
Daň není v právním řádu České republiky legálně definována a její obsahová náplň ve smyslu legislativní xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxh na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně1) (dále jen ‚daně‘), které jsou příjmem a) státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo rezxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx c) státních fondů nebo Národního fondu (dále jen ‚fond‘).“
Pro potřeby procesních právních předpisů upravujících správu daní tak bylo a je nutné přexxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx ustanovení).
V § 2 je vymezen pojem „daň“ pro účely zákona, plní tedy roli legislativní zkratky. Aby mohlo být na daň nazíráno optikou daňového řádu, mxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x x xxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx se o daň. Např. poplatek spojený se studiem dle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, není daní, neboť je příjmem konkrétní vysoké školy (srov. § 18 xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx x xaň.
Daně, které jsou předmětem správy daní, musí být příjmem veřejného rozpočtu (dále viz komentář k odst. 2) nebo snížením příjmu veřejného rozpočtxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxází, není jednosměrný (nejedná se pouze o příjem, ale může mít i směr opačný - směrem k daňovému subjektu), potom se ovšem nejedná o výdaj příslušného veřxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx Zákon pro toto snížení příjmů zavedl zkrácený pojem vratka formou legislativní zkratky. Tato zkratka může vyvolávat poněkud rozpačité reakce čtenářxx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxn neplynou, ale naopak někdy je výsledkem daňového řízení nárok na výdaj z příjmové části veřejného rozpočtu (zejména v případě nadměrných odpočtů danx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x x50 odst. 2 a v § 154 odst. 1 (srov. komentář k § 150 a 154).
K odst. 2 [Veřejný rozpočet]
Pojem veřejný rozpočet je pro potřeby daňového řádu vymezen rozsáxxxxx xxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxch rozpočtů, pro něž je společné, že jde o rozpočty veřejné. Stávající právní úprava - rozpočtová pravidla - charakteristiku rozpočtové soustavy neobxxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxy. Veřejné rozpočty mají určité společné rysy, kterými jsou zejména společná právní úprava v zásadních otázkách, společná vnitřní struktura určená rxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxtředků, kontrolní dozor z hlediska rozpočtové kázně a povinnost předkládat údaje pro hodnocení výsledků hospodaření.3
Na základě rozpočtových prxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxho rozpočtu, státní finanční aktiva a pasiva, rozpočty organizačních složek státu, rozpočty příspěvkových organizací zřízených organizačními sloxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxočet Pozemkového fondu ČR, rozpočty zdravotních pojišťoven (viz zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxy statutárních měst, rozpočet hlavního města Prahy.4
Odst. 2 § 2 nově vymezuje, co se rozumí „veřejným rozpočtem“, i když jen pro účely daňového řádu. xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxího fondu nebo Národní fond, rozpočet Evropské unie nebo rozpočet, o němž to stanoví zákon.
Státní rozpočet je chápán v nejobecnějším pojetí jako obsxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx či naopak odvodů.5
Další možnou definicí státního rozpočtu je jeho vymezení jako finančního plánu nebo programu státu na určité období, v České repuxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxsp. ústřední peněžní fond státu, určený na úhradu jeho potřeb. Státní rozpočet je schvalován Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky ve forxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxet soustřeďuje rozpočtové příjmy vymezené převážně rozpočtovými pravidly. Státní rozpočet obsahuje očekávané příjmy, jakož i odhadované výdaje stxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
Klíčovým je zákon o rozpočtovém určení daní, který určuje, kam směřuje výnos jednotlivých daní. Tento zákon upravuje systém svěřených daní a daní sdxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxným celkům a některým státním fondům).
Daň z nemovitostí plyne do obecního rozpočtu, daň z příjmů právnických osob, jejímž poplatníkem je obec, plynx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxzi jednotlivé veřejné rozpočty v zákonem stanovených poměrech. Jedná se o daň z přidané hodnoty, daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických oxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxidané hodnoty, daní spotřebních, daní z příjmů, daně z nemovitostí a daně silniční); v ostatních případech (daň dědická, daň darovací, daň z převodu nexxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxní minulých let na základě rozhodnutí Poslanecké sněmovny a další peněžní prostředky, o kterých tak rozhodla vláda nebo Poslanecká sněmovna, nebo penxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxtelem je stát a se kterými není oprávněn hospodařit některý správce kapitoly, pohledávky státu z poskytnutých úvěrů, návratných finančních výpomocí xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx státu, které mu postoupily jiné subjekty, případně jiné pohledávky (§ 36 rozpočtových pravidel).
Organizační složky státu jsou zřízeny buď zákonexx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxávních vztazích. Organizační složky jsou účetní jednotkou.
Rezervní fond organizační složky státu je tvořen prostředky poskytnutými ze zahraničx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxanizační složka státu nabyla darem nebo děděním, u Ministerstva obrany příjmy z prodeje majetku státu, se kterým je příslušné hospodařit toto ministexxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xěsta Prahy a městských částí a městských obvodů. Tyto rozpočty jsou označovány jako rozpočty územních samosprávných celků nebo jako rozpočty místní, xxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xozpočtového hospodaření s finančními prostředky územně samosprávných celků.
Příjmy rozpočtu územního samosprávného celku jsou tvořeny daní z přxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x x xxxxxtátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty, podílem na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob ze závislé činxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxby, podílem na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů fyzických osob vybíraného srážkou podle zvláštní sazby, podílem na 8,92 % z 60 % z celostxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx x xxx xxxxxxx xx xxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxsu daně z příjmů právnických osob (s výjimkou výnosů, kdy poplatníkem je obec nebo kraj).11 Celostátním hrubým výnosem daně se rozumí peněžní prostřexxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxé na pokutách a částky použité na úhradu nákladů daňového řízení.
Státní fondy jsou decentralizované administrativní jednotky podřízené vládě či pxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxují zákonem jako právnické osoby. Právní základ pro vznik státních fondů je dán v rozpočtových pravidlech.
Zdroje státních fondů tvoří zejména
dotaxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xeněžitá plnění, která by bylo lze podřadit pod zákonné vymezení pro účely daňového řádu v § 2 odst. 2 daňového řádu.
Státní fondy mají některé specificxx xxxxxxx xxx xxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxnd životního prostředí (zřízen zákonem č. 388/1991 Sb.), Státní fond dopravní infrastruktury (zřízen zákonem č. 104/2000 Sb.), Státní fond bydlení (xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxředky soustředěné v Národním fondu se používají v souladu s principy rozpočtového výhledu a závazky vyplývajícími pro Českou republiku z práva Evropsxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxské republice k realizaci programů nebo projektů spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie, peněžních prostředků přechodového nástroje (Transixxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxch pravidel).
Národní fond není právnickou osobou ani státním fondem. Ministerstvo financí prostřednictvím Národního fondu koordinuje řízení fixxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xnie vychází z Lisabonské smlouvy, která pozměňuje Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, a v zákoně o rozpočtových pravxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxon - srov. např. zákon č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu (část dvacátá druhá, změna zákona o České nárxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxx
x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx
x xxxxx x xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xčel jako legislativní zkratka. Toto vymezení nelze vztahovat na celý právní řád, ale pouze na tento zákon. Pokud jiný zákon použije termín „daň“, nejedxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxx x xxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxě, což činilo v praxi interpretační obtíže.
Pod písm. a) odst. 3 je pod pojem „daň“ podřazeno peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo pxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
Daně lze klasifikovat podle různých kritérií, z nichž nejzajímavější a nejtypičtější členění je podle dopadu daně, kdy se daně dělí na:
-
daně přímé, xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxí k majetkové situaci poplatníka, který je sám vypočítává a odvádí, zná jejich hodnotu; dělí se na důchodové a majetkové,
-
daně xxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxx.
Dále se mohou daně členit podle objektu na:
-
daně důchodové - zatěžující příjmy poplatníka často včetně příjmů naturálních a požitků,
-
majetxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxstečně důchodovým, zatěžují převod nebo přechod vlastnictví věci,
-
subjektové daně (daně z hlavy) - případ, kdy se daň platí z titulu samotné existexxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx reálných vnějších znaků výdělečné činnosti (např. počet oken, druh podnikání, počet zaměstnanců apod.),
-
obratové daně kaskádovité - uvalené na hxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxcílený u posledního zpracovatele,
-
spotřební daně - zatěžují spotřebu určité komodity.
Podle objektu je možné členit daně rovněž na daně kapitáxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxožství předmětu zdanění za určité sledované období, typicky daně z příjmů).
Zajímavé je také členění podle respektování osobní situace poplatníka xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x
xx xxxxxxxx
xx x xx xxxx xxxxxxové, které důchodovou situaci ignorují (
in rem
).16 Kritéria členění mohou být samozřejmě různá.
Členění dle vybraných kritérií tvoří soustavu daxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
x
xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxxxxxxx
x
x
xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xersonam
,
x
xxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxx
x
x
xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxtková daň
in rem
,
-
daň dědická - přímá majetková (transferová) daň
in rem
,
-
daň darovací - přímá majetková (transferová) daň
in rem
,
-
daň z převodx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx
xx xxx
x
x
xxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxx
x
x
xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx - nepřímá selektivní spotřební daň
in rem
,
-
daň z lihu - nepřímá selektivní spotřební daň
in rem
,
-
daň z piva - nepřímá selektivní spotřební daň
in rex
x
x
xxx x xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxx
x
x
xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxx
x
x
xxx ze zemního plynu a některých dalších plynů - nepřímá selektivní spotřební daň
in rem
(ekologická, resp. energetická daň),
-
daň z pevných paliv - nepxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
x
xxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxx
xxxxxxxxxxx, resp. energetická daň).17
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xe za příjem veřejného rozpočtu označuje i clo, které je příjmem rozpočtu Evropské unie (čl. 269 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodnutx xxxx xx xxx xxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxí přes celní hranici s celně schváleným určením, celním režimem, se kterým je platba cla spojena. I clo je možné klasifikovat podle různých kritérií.
xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxx
x
xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xrčitého zboží z určitých zemí - antidumpingové clo - vyrovnává cenu dováženého zboží, je-li nižší než cena zboží vyráběného v zemi dovozu,
-
odvetné cxx x xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxx xxx x xysoká sazba cla
de facto
znemožňuje dovoz určitého zboží.
Podle směru přechodu zboží přes státní hranici tradičně rozeznáváme:
-
dovozní clo - uxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxovení cla a jeho výše je možné rozlišovat:
-
všeobecné, resp. autonomní clo - je dáno sazbou uvedenou v celním sazebníku příslušného státu nezávisle nx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xižší než všeobecné clo (toto clo nelze zvyšovat bez změny smlouvy). Smluvní clo bývá vázáno na určité maximální množství dovezeného zboží, tzv. dovoznx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxo poplatek. Obdobně jako daň není ani poplatek v právním řádu České xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxnoprávními korporacemi za zákonem stanovené úkony jejich orgánů.20
Poplatky v České republice nejsou upraveny v jednom právním předpise. Jejich rxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxíme na soudní poplatky, správní poplatky a ostatní poplatky. Dále sem patří místní poplatky. Poplatky vybírané soudními, správními popř. jinými opráxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxávané státními orgány ve prospěch účastníků řízení. U státních poplatků a koneckonců i místních poplatků, které mají právo vybírat pouze obce, je sledxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xrgánů nebo jiných pověřených subjektů státem je to, aby náklady na výkon státní správy, uskutečněný v zájmu jedince, nebyli zatěžováni všichni občanéx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxnutí služby, vydání povolení, rozhodnutí soudu v občanskoprávních věcech apod. Poplatky jsou vybírány až na výjimky, např. poplatek ze psů, jednorázxxxx x xx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xákladě zákona. Rozlišujeme čtyři základní skupiny poplatků.
Zaprvé jde o místní poplatky, které jsou regulovány zákonem o místních poplatcích. Spxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxoví.
Zákon o místních poplatcích opravňuje obce k zavedení taxativního výčtu místních poplatků: poplatek ze psů, poplatek za lázeňský nebo rekreačxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxm vozidlem do vybraných míst a částí měst, poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem fxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxvání a odstraňování komunálních odpadů, poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace.
Dáxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxního úřadu24 související s výkonem státní správy. Jednotlivé úkony jsou vymezeny v položkách sazebníku poplatků, a to včetně osvobození od poplatkux xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxatcích. Předmětem soudních xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx a správou soudů uvedené v sazebníku poplatků.
Poslední skupinu poplatků tvoří zvláštní dávky poplatkového charakteru. Jedná se především o poplatxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxkami je regulován zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Podle tohoto zákona zpoplatnění podléhá užívání pozemní komunikace, která je oznxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxti po zpoplatněné pozemní komunikaci - v tomto případě se jedná o mýtné, nebo časového období užívání zpoplatněné pozemní komunikace - tj. jde o časový pxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxd podzemních, poplatky za vypouštění škodlivých látek do ovzduší, poplatky podle zákona o odpadech, odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fonxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xx xxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxx správě postupuje podle daňového řádu. Při vyloučení peněžitých plnění podřazených pod písm. a) a c) ustanovení § 2 bude možné podřadit pod toto písmeno xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxak pod tuto legislativní zkratku byly pouze odvody za porušení rozpočtové kázně, nikoliv penále za porušení rozpočtové kázně.
Dotace
jsou regulovxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xoskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám na stanovený účel. Kontrola za účelem dodržení stanoveného účelu je u příjemce
dotace
prováděna v souladu xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx vyplývá, že správu odvodů za porušení rozpočtové kázně a penále vykonávají územní finanční orgány dle zákona o územních finančních orgánech podle daňxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx Konkrétní výše odvodu za porušení rozpočtové kázně, včetně výše penále za porušení rozpočtové kázně, vyplývá ze zákona o rozpočtových pravidlech.
xxxx xxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxejmé, že pod vymezení pojmu „daň“ je podřaditelný jak odvod za porušení rozpočtové kázně, tak penále za porušení rozpočtové kázně, což je významná změnx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xx xxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxdit přímo z § 1 odst. 4 zák. o správě daní a poplatků. V daňovém řádu je upraveno v § 161 a 162.
V daňovém řádu je rozlišena tzv. dělená správa procesní a dělexx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxho“ zákona a při správě jeho placení se postupuje podle daňového řádu, nicméně obojí je v kompetenci jednoho a téhož správního orgánu.
Mandát
k tomuto pxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxtému plnění přísluší jinému orgánu než správa placení (či pouze vymáhání) tohoto peněžitého plnění (srov. komentář k § 161 a 162, více viz komentář bod 6xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx
x
xxxxx xx xx6/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů,
-
zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů (zákon o ochraně xxxxxxxx xx xx x xxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx
x
xxxxx xx xx/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování (zákon o integrované prevenci),
-
zákon č. 40/1995 xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxx xxxx o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů (zákon o ochraně ovzduší),
-
zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu,
-
zákon č. 289xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxn č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele,
-
zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti,
-
zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republikx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xdpočet (viz zákon o DPH),26 daňová ztráta (viz zák. o daních z příjmů)27 nebo jiný způsob zdanění a příslušenství daně (viz dále k odst. 5). Je tedy nepoxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxonech, neboť součástí legislativní zkratky dle zák. o správě daní a poplatků nebyly.
Na rozdíl od zák. o správě daní a poplatků není pod vymezení pojmu xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x x x xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxí“. Zůstává však otázkou, zda je toto vymezení přesné, vhodnější by bylo ponechání zálohy na daň v rámci vymezení pojmu „daň“.
Zákonem č. 346/2010 Sb.x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxx xx xx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx.“ Z důvodové zprávy k této novele zák. o daních z příjmů vyplývá, že: „Úprava je navržena v souvislosti s přijetím xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx daně z příjmů.“
K odst. 5 [Příslušenství daně]
Příslušenství daně nebylo v zák. o správě daní a poplatků součástí legislativní zkratky „daň“. To je nxxx xxxxxxxxx x xxxxx x x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx a to úrok z prodlení (§ 252 a násl.), úrok z posečkané částky (§ 157 odst. 2), penále (§ 251), dále pokuty, a to pořádkovou pokutu (§ 247 a násl.), pokutu za opxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxx x xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxpř. pokuta uložená za přestupek, a to ani podle ustanovení § 246 daňového řádu upravujícího přestupek za porušení povinnosti mlčenlivosti. Srov. komexxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx nebo k jejímu odepsání, promine se nebo odepíše i související příslušenství daně.
Judikatura:
Pokud jde o stanovení místních poplatků, jejich saxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xmocněny k vydávání obecně závazných vyhlášek upravujících místní poplatky, avšak pouze v případech v tomto zákoně taxativně vypočtených.
(ÚS, nález xx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx pokuta uhrazená na jeho základě se stala od počátku daňovým přeplatkem, který musí úřad pokutovanému soutěžiteli postupem podle § 22 odst. 6 zákona č. xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxm. Zaviněným přeplatkem je přeplatek na platební povinnosti vzniklý (uhrazený ve prospěch veřejného rozpočtu) v důsledku natolik nesprávného rozhoxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxh prostředků v čase, která je daná úrokovou mírou. Jedná se o ekonomickou náhradu, plynoucí z peněžních prostředků, která by jinak přirůstala k mase finxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxí moci zrušujícího rozhodnutí soudu, ale 16. dnem ode dne následujícího po původní lhůtě splatnosti pokuty, eventuálně ode dne následujícího po dni úhxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxvého řízení, § 150 - kreditní a
debetní
strana osobního daňového účtu a zvláštní způsoby evidence, § 154 - nakládání s přeplatkem, § 157 - důsledky poxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxních nákladů, § 247 - uložení pořádkové pokuty, § 250 a násl. - pokuta za opožděné tvrzení daně
Související předpisy:
zákon o rozpočtových pravxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx., o pozemních komunikacích; zákon o územních finančních orgánech; zákon o rozpočtovém určení daní; zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku; č. 11 odstx x xxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů; zákon č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky; zákon č. 388/1991 xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 331/1991 Sb., o osvědčeních na nové způsoby prevence, diagnostiky chorob a léčení lidí; zákon xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx
a kol.
Finanční právo.
5. vyd.
Praha :
C. H. Beck,
2009.
Radvan,
M.
a kol.
Finanční právo a finanční správa - berní správa.
Brno :
Masaxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxx
Sciskalová,
M.
Poplatky a jejich správa.
Ekonomické znalosti pro tržní praxi.
Olomouc :
Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Oloxxxxxx
xxxxx
xx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xx
x xxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxvnické fakulty v Brně č. 355.
Petráčková,
V.;
Kraus,
J.
a kol.
Akademický slovník cizích slov.
Praha :
ACADEMIA,
1998,
s. 223.
xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxxxxxt)
Petr
Lavický,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
Toto ustanovení stanoví, že daňová povinnost vzniká, nastanoxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xdy ne všechny daňové zákony vymezují předmět daně jako určitou skutečnost (příjem, převod, spotřeba atd.). V případě daně z nemovitostí je tak předmětxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxotný pojem daňová povinnost návrh nedefinuje, ale obsah tohoto pojmu je odvoditelný z kontextu celé právní úpravy. V rámci správy daní vzniká daňovým sxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xrávech a povinnostech daňového subjektu spočítat si, přiznat a ve stanovené lhůtě zaplatit daň, popř. strpět její vymožení, nebo za zákonem daných podxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxvou povinností souvisí i mnoho dalších akcesorických povinností při správě daní, které buďto upravují postavení daňového subjektu (rozhodnutí o žádxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxávní úprava přesně zachází s pojmem daň a pojmem daňová povinnost, avšak s vědomím, že některé hmotněprávní zákony pojem daňová povinnost zaměňují a jexxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x x x
xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xastaly skutečnosti, které jsou podle zákona předmětem daně, nebo okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající daňovou povinnost. Daňový řád se omxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxdpise, jenž příslušnou daň upravuje, kterým okamžikem vzniká daňová povinnost. Z tohoto hlediska se zároveň nabízí úvaha, že ustanovení § 3 je nadbytexxx x xxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxvního následku spojen, vyplývá xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx daňová povinnost vzniká k těmto okamžikům:
-
z § 13 a 13b zákona o dani z nemovitostí vyplývá, že daňová povinnost vzniká 1. ledna každého roku tomu, kdo xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxytím dědictví na základě pravomocného usnesení soudu, jímž bylo dědické řízení skončeno, bezúplatným nabytím majetku (věcí či jiného majetkového prxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx x x 8 citovaného zákona),
-
daňová povinnost k dani z příjmů vzniká okamžikem získání příjmu (výnosu), který podle zák. o daních z příjmů podléhá dani. K txxx xxxxx xxxxxxx x x x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xplněny rozhodné skutečnosti uvedené v § 2 odst. 1 tohoto zákona. Rozhodnými skutečnostmi jsou existence vozidla registrovaného a provozovaného v Česxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xříjmy jsou předmětem daně z příjmů u subjektů nezaložených za účelem podnikání. Používání vozidla k podnikání však odpadá jako rozhodná skutečnost u vxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx
x
xxx x x xxxxxx x xxxxxxxxích daních vzniká daňová povinnost výrobou vybraných výrobků na daňovém území Evropského společenství nebo dovozem vybraných výrobků na daňové územx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxého plnění. V podrobnostech viz § 21 a násl. citovaného zákona,
-
ke vzniku daňové povinnosti ohledně daně ze zemního plynu a některých dalších plynů, xxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxjných rozpočtů.
Obsah daňové povinnosti daňový řád nevymezuje. Důvodová zpráva tento obsah charakterizuje jako soubor „povinností spočívajícíxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxh podmínek uplatnit nárok vůči veřejnému rozpočtu“. Je ovšem otázkou, zda je předestřené pojetí udržitelné. Zařazení subjektivního práva pod pojem pxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x zájmu právní jistoty zákon respektovat, a daňové předpisy x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xe lhůtě splatnosti, nebo dokonce povinnost strpět její vymožení, neboť tyto povinnosti vznikají v podstatně jiných časových okamžicích než vlastní hxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx x x xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxk nelze dosáhnout, pokud se pod pojem daňové povinnosti podřadí komplex daňových povinností (případně dokonce práv), které vznikají v různých časovýxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxatit daň; problematika jejího přiznání, splatnosti či vymáhání s tím samozřejmě úzce souvisí, ale je na místě ji od daňové povinnosti odlišovat.
Judxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxi založena pravomocným rozhodnutím o uložení takové povinnosti novému vlastníkovi nemovitosti, nelze po něm požadovat ani uhrazení daňového penálex
xxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxk předchozího vlastníka, ale tím nezbavuje správce daně povinnosti, aby novému majiteli rozhodnutím podle § 32 zák. o správě daní a poplatků také mj. stxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxvodnímu předchozímu poplatníkovi.
(ÚS, nález ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. I. ÚS 469/98)
I. Pokud žalobci nebyla rozhodnutím dosud založena povinnost plaxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxatky na daňovém účtu žalobcova předchůdce.
II. Hradil-li žalobce daň za zdaňovací období (zde roku 1997 a násl.) včas, nemohlo mu vzniknout penále za oxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxk ze dne 8. 12. 2005, čj. 1 Afs 140/2004-55, č. 870/2006 Sb. NSS)
Daňovým poplatníkem se podle ustanovení § 13 a 13b zákona o dani z nemovitostí, ve znění xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxňovacího období, kdy mu teprve vznikne povinnost uhradit případný daňový nedoplatek.
(NSS, rozsudek ze dne 15. 2. 2006, čj. 2 Afs 28/2005-55, č. 871/20xx xxx xxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxosti na základě zvláštního předpisu, tj.
restituce
), přešla s ohledem na § 13b odst. 2 zákona o dani z nemovitostí povinnost uhradit daňový nedoplatek pxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxě, když daný daňový nedoplatek uložil doplatit novému vlastníkovi.
(NSS, rozsudek ze dne 19. 1. 2005, čj. 4 Afs 12/2003-71, č. 703/2005 Sb. NSS)
Poplaxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xx daňové přiznání nepodává) a který je rovněž povinen zaplatit daň ve lhůtách stanovených v § 15 téhož zákona, je vlastník nemovitosti, tj. osoba zapsaná xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xaně z nemovitostí za rok 1999 zpětně (na základě vkladu práva provedeného katastrálním úřadem dne 11. 2. 2000), je povinen podat daňové přiznání a daň zaxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxl poplatníkem daně z nemovitostí, nebyl povinen daň platit, a nebyl tak ani v postavení daňového dlužníka. Nezaplacením daně z nemovitostí za rok 1999 vx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx x xxxxxx xxxxxxxx xe dne 3. 10. 2003, čj. 29 Ca 324/2001-28, č. 139/2004 Sb. NSS)
b) vznik daňové povinnosti dle zák. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitoxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x těchto nemovitostí, přičemž hodnota nemovitostí každého z nich bude odpovídat hodnotě spoluvlastnických podílů, nepodléhá takové zrušení a vypořáxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx x x xxxxx x xxxxx xx x xxx xxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xani z převodu nemovitostí].
(NSS, rozsudek ze dne 9. 11. 2006, čj. 1 Afs 28/2006-77, č. 1082/2007 Sb. NSS)
I. Povinnost platit daň z převodu nemovitostí xxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxčně vlastnické právo k nemovitosti z jedné osoby na druhou. Závěr správce daně o tom, kdo je vlastníkem, proto nemůže být podložen pouze údajem zapsaným x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxně z převodu nemovitostí nebo jeho ručitel [§ 8 odst. 1 písm. a) zák. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí], že k převodu nebo přechoxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xřechodu vlastnického práva došlo, posoudit správce daně sám jako předběžnou otázku (§ 28 zák. o správě daní a poplatků).
(NSS, rozsudek ze dne 3. 2. 2005x xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx
xx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxí u vozidel s největší povolenou hmotností alespoň 12 tun, určených výlučně k přepravě nákladů a registrovaných v České republice, je irelevantní, zda xxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx x dani silniční).
II. Skutečností rozhodnou pro zánik povinnosti k dani silniční (§ 8 odst. 2 zákona o dani silniční) je mj. i „neexistence“ uvedeného vxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxle, rozhodnutím příslušného orgánu z registru silničních vozidel (§ 13 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacícxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx technickou závadu, resp. dočasnou nezpůsobilost k provozu.
(NSS, rozsudek ze dne 31. 7. 2008, čj. 7 Afs 64/2008-52, č. 1894/2009 Sb. NSS)
I. Silniční xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xozidlo bylo, či nebylo ve zdaňovacím období užíváno.
II. Poplatníkem daně je provozovatel registrovaného vozidla zapsaný v technickém průkazu, a to x xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxkona o DPH
Proto lze uzavřít, že dnem uskutečnění zdanitelného plnění u služeb poskytovaných advokáty je den, kdy se advokát dozví o tom, že jeho povinnxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xlatit daň z přidané hodnoty, tak mají povinnost činit po 1. 5. 2004 vždy v režimu zákona o DPH, a nikoli podle předchozích právních předpisů. Je také třeba xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxkonů) se soudními exekutory, kterým předchozí právní úprava nárok na zaplacení částky odpovídající této dani již přiznávala (viz § 87 odst. 1 exekučníxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xx xxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxy, měl nárok, aby mu byla vedle odměny a náhrady hotových výdajů vyplacena i částka odpovídající příslušné dani z přidané hodnoty. Pokud mu tato částka nxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xokud se týká okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění pro účely daně z přidané hodnoty (při splnění tří podmínek podle zák. č. 588/1992 Sb.), považuje xx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxáv lišit. Den uskutečnění zdanitelného plnění není vázán na den nabytí vlastnického práva zboží kupujícím.
(ÚS, nález ze dne 1. 9. 1998, sp. zn. II. ÚS 3xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxxxx xxatební povinnost vůči státnímu rozpočtu je u zdanitelných plnění v tuzemsku vázána na „uskutečnění“ zdanitelného plnění, a nikoliv na okolnost (okamxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxpěšně namítat, že pokud nebyla smluvená cena ve skutečnosti uhrazena, nevznikla prodávajícímu povinnost u sporného zdanitelného plnění přiznat a odxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x x xxxx. 1 písm. f) zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, se uskuteční dnem převzetí a předání díla, případně jeho dílčí části, nebo dnem jeho zaplacxxxx x xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxdání a převzetí díla, případně bezvadnost díla.
Pokud objednatel díla se zhotovitelem díla nesepsali smluvně dohodnutý protokol o předání a převzetx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx díla, které bylo zkolaudováno a objednatelem předáno investorovi stavby k užívání; tato skutečnost není způsobilá ovlivnit vznik daňové povinnosti xxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxx x x xxst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, se při prodeji zboží na základě kupní smlouvy uzavřené podle obch. zák. zdanitelné plxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxutečněné dnem převzetí nebo zaplacení zboží, a to tím dnem, který nastane dříve.
(NSS, rozsudek ze dne 29. 6. 2005, čj. 2 Afs 24/2004-71, č. 742/2006 Sb. xxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxiv na výrok rozhodnutí, neboť daňová povinnost daňového subjektu vzniká v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 písm. a) a § 10 odst. 1 zákona ČNR č. 588/1992 xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxků.
(KS v Brně, rozsudek ze dne 7. 2. 2006, čj. 29 Ca 45/2004-27, č. 1375/2007 Sb. NSS)
Související předpisy:
§ 13 a 13b zákona o dani z nemovitostí x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x x x xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x x xx xxxx x xxxxxx x xxxxxx - vznik daňové povinnosti; § 2 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona o dani silniční - vznik daňové povinnosti; § 8 zákona o spotřebních daních - vznik daňové povinxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xeřejných rozpočtů - vznik daňové povinnosti u daní ze zemního plynu a některých dalších plynů, z pevných paliv a z elektřiny
Mezinárodní předpisyx
xxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx zprávy:
V xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxho řádu pouze v případě, že zvláštní zákon neobsahuje vlastní právní úpravu pro správu daní, která je odlišná od právní úpravy obsažené v daňovém řádu. Jx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxém názvu nesou slovo „daň“, ale veškeré právní normy upravující problematiku peněžitých plnění vymezených v § 2.
K § 4
Daňový řád je obecným univerzáxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x
xxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxprávních či ustanovení vymezujících různé pojmy.
Obecnost daňového řádu v hmotněprávní i procesní rovině však zároveň znamená jeho podpůrné (subsxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxační přednost.
Daňový řád ani jiný právní předpis neobsahují definici pojmu „daňový zákon“ [jen jej bez bližšího vysvětlení sám daňový řád používá v x xxx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxx x x x xxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx, zda obsahují pravidla upravující daňovou problematiku v širším slova smyslu, tedy normy daňového práva hmotného nebo procesního.
Normy daňového xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxžitých plnění, která jsou příjmem veřejného rozpočtu nebo snížením příjmu veřejného rozpočtu (tzv. vratkou), a jako taková podléhají správě daní. Paxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxx xxstupuje podle daňového řádu, a konečně též peněžité plnění v rámci dělené správy (srov. § 161 a 162). V tomto smyslu daň zahrnuje rovněž daňový odpočet, dxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxo vznikají-li podle daňového zákona (srov. § 2 - předmět správy daní a vymezení daně a jejího příslušenství).
Bez nároku na úplnost přehledu lze tedy zx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x převodu nemovitostí,
-
zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
-
zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění xxxxxxx xxxx x xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxné hodnoty,
-
zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů („energetické daně“).
Za poplatkové zákony lze považovat:
-
zákon č. 565xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxx1995 Sb., lesní zákon,
-
zákon č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám,
-
zákon č. 164/2001 Sb., lázeňský zákon,
-
zákon č. 185/2001 Sb., o odpadecx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx zákony lze považovat:
-
zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech,
-
zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky.
Za procexxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx x x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
zákon č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek.
Za ostatní zákony obsahující též normy daňového práva xxx xxxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla),
-
zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém xxxxxx xxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxndu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu),
-
zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon o podmínkách podxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx
x
xxkon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a další.
Výše zmíněné charakteristice daňových zákonů v tomto smyslu vyhovují i jednotlivá ustanovení procexxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxv. § 62 správního řádu, § 66 tr. řádu, § 53 o. s. ř.), které jsou rovněž příjmem veřejného rozpočtu a při jejich vymáhání se postupuje jako při správě danxx
xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxx xxxx xrávní nástupnictví (srov. § 239 a 240).
V případě daňové
exekuce
je obecným podpůrným předpisem o. s. ř. a ustanovení daňového řádu jsou předpisem zvxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxo řádu, který upravuje pravomoci správce daně jakožto exekučního orgánu (srov. § 177).
Daňový řád je zvláštním předpisem i v úpravě jinak tradičních xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxx. 3) či v procesní rovině zastoupení, plné moci,
prokura
(srov. § 25 a násl.) apod., kde naopak obecným předpisem jsou zejména obč. zák., obch. zák., o. xx xx x xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxe k tomu srov. § 262 a komentář k němu.
Přestože daňový řád upravuje postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx odlišnosti je ustanovení § 246, které obsahuje skutkovou podstatu přestupku porušení povinnosti mlčenlivosti, sankci za tento přestupek a příslušnxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xx xxé procesní části zákonem zvláštním, a neupravuje-li některou otázku, postupuje se podle obecného a podpůrného předpisu pro řízení před správními orgxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxvosti, neboť její podmínky, rozsah a okruh povinných osob sám upravuje.
Judikatura:
Z příkazu vnitřní souladnosti a nerozpornosti právního řádu xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx x3. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 643/06)
Veřejné a soukromé právo v moderní společnosti nejsou dva světy oddělené čínskou zdí, v nichž by platila zcela a principxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxdně může docházet k podpůrnému použití předpisů soukromého práva při řešení situací veřejným právem výslovně neupravených. Na základě požadavku jedxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx aplikovány v oblasti práva veřejného, nebo soukromého. Tak tomu musí být i v případě ručení. K naplnění požadavku, „aby stejný právní institut znamenax xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxvána na ručení v právu veřejném. Je však bezpochyby třeba, aby pro tentýž právní institut, ať už je uplatňován v právu soukromém, nebo veřejném, platily xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx7 Sb. NSS)
Ručení není institutem, který by se vyskytoval toliko v daňovém řízení, ale je naopak obecným institutem celého právního řádu, jenž je detaixxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxí tradicí, uchopenou a zpracovávanou různými směry a školami v průběhu recepce římského práva. Ručení tedy především není vynálezem finančního právax x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x x jeho interpretaci finančními orgány podléhá, napravovat jeho výkladem a používáním v souladu s jeho skutečnou povahou.
(NSS, usnesení rozšířeného sxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxpornosti, s sebou nutně přináší imperativ stejného náhledu na srovnatelné právní instituty, byť upravené v rozdílných právních předpisech, či dokonxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxení námitek, užije se o délce této lhůty
per analogiam
iuris ustanovení § 49 správního řádu.
(NSS, usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 8. 2005, čj. 2 xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxy a princip předvídatelnosti právní regulace, z nichž plyne zákaz analogie v neprospěch daňového subjektu a zásada, že v případě, že daňový zákon z důvoxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxý z nich, který je vůči daňovému subjektu mírnější, neboť je věcí státu, aby formuloval své daňové zákony natolik jednoznačně, srozumitelně, přesně a úxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx x x xxxxxx xxxxriální pravdy (zásada přednosti obsahu před formou), § 25 a násl. - zástupce, § 161 - dělená správa procesní a věcná, § 162 - předávání údajů v rámci věcxx xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x občanskému soudnímu řádu, § 239 - zánik fyzické osoby, § 240 - zánik právnické osoby, § 242 a násl. - pohledávky za podstatou a majetek dlužníka, § 246 x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxxxxx x xxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx předpisy uvedené v bodech 5 až 9; správní řád; o. s. ř.; tr. řád; obch. zák.; obč. zák.; zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích
Literatura:
Kohoutxxxxx
xxx
xxxxxx
xx
xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
Daňový expert,
č. 2,
2006,
s. 32.
HLAVA II
Základní zásady správy daní
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
V xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xx x xx xxx xxxx x xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx i zpřesnění v označení, které vědomě opouští stávající model zásad daňového řízení. Zásady, jako základní interpretační pravidla, jsou důležitým prxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx úpravě dochází rovněž k rozšíření výčtu jednotlivých zásad tak, aby v úvodních ustanoveních zákona byly v širší míře deklarovány principy, které je třxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxkretizují a rozvádí.
Zásady obsažené v návrhu daňového řádu vycházejí i z komparace s textem správního řádu, který obsahuje zásady činnosti správnícx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx společných pro procesní předpisy veřejného práva (nejde přitom jen o zásady správního práva procesního, ale též o zásady občanského či trestního právx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxdku a právní teorie, však navržený text obsahuje i zásady typické pro daňové právo (např. zásada neveřejnosti, ochrany mlčenlivosti atd.), nikoliv prx xxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxx xxx x x x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxou pro danou oblast esenciální“. Oproti předchozí úpravě, jež vypočítávala principy daňového řízení, je pojetí daňového řádu širší, neboť se snaží obxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxí důkazů atd. Někdy se ve výčtu zásad objevují spíše právní pravidla: např. lze jenom sotva souhlasit s důvodovou zprávou, která obsah § 6 odst. 3 charaktxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxzi právními principy a právními pravidly (normami). Byť ohledně této diferenciace panuje shoda, existují rozdílné koncepční přístupy k otázce, kdy sx xxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxvní řád, popř. určité právní odvětví; v souladu s tím se také vyznačují vysokou mírou obecnosti. Na rozdíl od právních norem se právní zásady nikdy neuplxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xedna nebo druhá z nich (např. podle pravidla
lex specialis derogat legi generali
nebo
lex posterior derogat legi priori
); budou-li ve vzájemném střetx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx se uplatní ve větší míře, avšak zároveň při respektování požadavku minimalizace zásahů do zásady druhé.30
xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx Právní principy nejsou pouhými teoretickými postuláty, ale mají postavení pramene práva, a to i v situaci, kdy nebudou výslovně uvedeny v žádném právnxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xíry, a přesto
judikatura
(zejména Ústavního soudu) dokládá, že o existenci těchto zásad coby platných součástí právního řádu nelze pochybovat. Obdoxxx xx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxylo ani možné. Zákonodárce se od těchto principů může odchýlit tak, že v zákoně upraví určitou otázku odlišně, ovšem pouze za předpokladu, že se tím nedoxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxtivity nebo ochrany nabytých práv. Nejde-li o takový případ, může zákon upravit určitou otázku odlišně. Neučiní-li tak, plně se prosadí právní princixx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxtě, aby je zákon výslovně vyjadřoval. Domníváme se, že to není třeba. Např. v oblasti civilního práva procesního nikdo nepochybuje o tom, že civilní spoxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xx xx xx xx x xěchto zásadách neztratil ani slovo. Obdobně by nemohlo být pochyb o tom, že správce daně je povinen postupovat v souladu se zákonem či mezinárodní smlouxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxrých zásad do zákona - v tomto případě do daňového řádu - naopak může vyvolávat otázky, zda výčet těchto zásad je
taxativní
, nebo zda platí i zásady jiné, pxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xpecifik správy daní.
Praxe se jistě bude potýkat s tím, zda se na daňové řízení použijí i základní zásady činnosti správních orgánů, upravené v § 2 až 8 xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x x x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxti tomu § 177 odst. 1 správního řádu stanoví, že základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až 8 se použijí při výkonu veřejné správy i v přípxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxje; je to však regulace odpovídající zásadám vyjádřeným v citovaných ustanoveních správního řádu ve smyslu § 177 odst. 1 tohoto předpisu?
Tyto a obdoxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xx tom, že právní principy jsou vždy součástí právního řádu. xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxe srov. komentář k § 262.
Judikatura:
Ústavní soud nesdílí tvrzení navrhovatelů, že komunitární právo není pro Ústavní soud České republiky coby sxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxů primárního komunitárního práva jsou totiž i obecné zásady právní, jež excerpuje Evropský soudní dvůr z ústavních tradic členských států Evropské unxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxých práv a svobod a spravedlivého řízení v rámci nich. Rovněž Ústavní soud České republiky opakovaně aplikoval obecné zásady právní, jež nejsou v právnxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxí soud se tak přihlásil k evropské právní kultuře i k jejím ústavním tradicím. Ve světle obecných zásad právních také interpretuje ústavní předpisy, přxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxa ? v široké míře do jeho vlastní rozhodovací činnosti. V této míře je rozhodování Ústavního soudu irelevantní.
(ÚS, nález ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. Pl. xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxje v jedno politické (státní) těleso, zakotvuje vztah individua k celku a soustavu mocenských (státních) institucí. Dokument institucionalizující xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxo veřejností akceptovaného kontextu hodnot, spravedlnostních představ, jakož i představ o smyslu, účelu a způsobu fungování demokratických institxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xbecně, jakož i pramenem práva ústavního, a to i v systému psaného práva, jsou rovněž základní právní principy a zvyklosti.
Tuto tezi potvrzují nejen texxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxným nástrojem totalitní manipulace. Učinilo zejména z justice poslušný a nemyslící nástroj prosazování totalitní moci.
Dalším naprosto neudržitexxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xe k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity.
Akceptace
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxu, zda je jejich formulování věcí libovůle, nebo zda lze stanovit při jejich formulování do určité míry objektivizovatelné postupy.
Demokratický syxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxt odpovědná individuální rozhodnutí a předkládat je na základě přesvědčivé argumentace veřejnosti k posouzení. První garance vůči libovůli je tudíž xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxtonomní, druhou garance heteronomní normotvorby.
Ke znakům vymezujícím společenství lidí patří vymezitelný okruh společně sdílených hodnot, jakxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xymezitelnosti i nepsaných právních pravidel lidského chování je právo obyčejové. Pro vznik právního obyčeje je nutné obecné přesvědčení o potřebě doxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x
xxxxxx xxxxxxxxxxxx
x x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x
xxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxdiska jsou definičními hledisky i pro vymezení obecného právního pravidla (hlediskem odlišujícím obecný princip a právní obyčej je zejména míra jejixx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx právo nestanoví jinak).
I v českém právu takto platí a je běžně aplikována řada obecných právních principů, které nejsou výslovně obsaženy v právních xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xráva trestního. Jiným příkladem jsou výkladová pravidla
a contrario
, a minore ad maius, a maiore ad minus,
reductio ad absurdum
apod. Dalším, a to modexxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xez jakékoli pochybnosti patří v oblasti práva ústavního pravidla počítání času, jak jsou v evropském právním myšlení srozumitelně a smysluplně vymezxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxým způsobem.
(ÚS, nález ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97)
Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a mxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxjí svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx i ze základních zásad správního řízení (v současné době srov. např. § 2 odst. 3 správního řádu z roku 2004 o ochraně dobré víry) a vysoké soudy ostatně v toxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxnoucích už z klasické
jurisprudence
římské, není součástí psaného práva. Nejvyšší správní soud se nemůže stavět na pozice deformovaně a zjednodušenx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxipomenul, že i v českém právu platí a je běžně aplikována řada obecných právních principů, které nejsou výslovně obsaženy v právních předpisech.
(NSS, xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx x x xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxvním zásadám a principům poskytují soudy bez ohledu na to, zda tyto zásady jsou pozitivním právem výslovně vyjádřeny.
II. I pro činnost správních orgáxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxím orgánem, bude dodržen, splní-li účastník podmínky správním orgánem stanovené (princip ochrany legitimního očekávání).
(NSS, rozsudek ze dne 20x xx xxxxx xxx x x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxou nutně přináší imperativ stejného náhledu na srovnatelné právní instituty, byť upravené v rozdílných právních předpisech či dokonce odvětvích.
(Nxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxuje. Každé správní uvážení má své meze, vyplývající v prvé řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkazx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 As 25/2005-42, č. 906/2006 Sb. NSS)
II. V souladu s principem právní jistoty má každý adresát právní normy právo očekávat, že řešxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxznějších důvodů zvolí řešení jiné, musí je tím spíše přesně, jasně, určitě a srozumitelně vyjádřit v právních předpisech, jimiž jsou právní normy komuxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxnost.
III. Právní xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxoto bývá vyjádřeno často nikoliv v jediném předpise, ale v několika předpisech, případně neposkytuje-li jeden právní předpis jednoznačnou odpověď nx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxvězena.
(NSS, rozsudek ze dne 13. 5. 2004, čj. 1 As 9/2003-90, č. 360/2004 Sb. NSS)
Související ustanovení:
§ 5 - zákonnost, zdrženlivost a přiměxxxxxxx x x x xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x x x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x x x xxxxxxxxxxx xxrávy daní a úřední postup správce daně, § 262 - vztah ke správnímu řádu
Související předpisy:
§ 2 až 8, § 177 správního řádu - základní zásady činnxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxxxx
xxxxx
xZákonnost, zdrženlivost a přiměřenost)
Petr
Lavický,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
Zásada zákonnosti obsaxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxosti nejsou daňovým subjektům ukládána jen zákony, ale mohou jim též vyplývat z mezinárodní smlouvy, která se stala součástí právního řádu ČR a která obxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xterá přímo dopadají na daňové subjekty. Takovým případem je i Celní
kodex
EU. V obecné rovině pak tyto prameny práva zastřešuje pojem právní předpis.
xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxřejné moci k libovůli, když stanoví, že správce daně může v rámci své činnosti činit pouze to, co mu zákon výslovně dovoluje nebo umožňuje dovolit.
V odsxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxí a vyžadování povinností správcem daně, která ovšem nemůže jít proti základnímu cíli správy daní (§ 1 odst. 2). Současně se zde předjímá zavedením legixxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxavě používán nejednotně. Je tedy jednoznačně deklarováno jeho použití pouze na subjekty správy daní odlišné od správce daně a úředních osob vykonávajxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xaně. Svým obsahem je zjevně inspirováno § 2 odst. 1 správního řádu, byť se od něj částečně formulačně (nikoliv věcně) odchyluje.
Dle důvodové zprávy xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxesné, neboť čl. 11 odst. 5 Listiny pouze vylučuje, aby daně a poplatky stanovovala moc výkonná, a svěřuje regulaci této otázky parlamentu (k tomu z poslxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxním základem této zásady je proto spíše čl. 2 odst. 2 Listiny a 2 odst. 3 Ústavy ČR, které umožňují uplatňovat státní (resp. veřejnou) moc pouze v případexxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xčl. 4 odst. 1 Listiny). Pro správce daně coby orgán veřejné moci (srov. komentář k § 10) tedy zjednodušeně řečeno platí, že může činit jenom to, co mu zákox xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxch chování bylo hodnoceno jako chování v souladu s právem: mohou totiž činit cokoliv, co jim zákon výslovně nebo implicitně nezakazuje (čl. 2 odst. 3 Lixxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxávním předpisem přitom neznamená vázanost jeho textem, ale smyslem a účelem. To ostatně nepřímo plyne i z § 5 odst. 2, jenž správci daně ukládá uplatňovax xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx nutno usilovat o nalezení skutečného obsahu právní normy za pomoci dalších interpretačních metod, včetně teleologického výkladu. Zvolený výklad přxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx pořádku.
Právní řád není tvořen pouze psanými prameny, ale též prameny nepsanými. Jeho součástí jsou proto i právní principy, byť by nebyly v zákoně vxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxný komentář před § 5. I těmito principy je správce daně vázán coby platným právem.
Právním předpisem nejsou D-pokyny Ministerstva financí. Vytvoří-xx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xenom ze závažných a principiálních důvodů směřujících k dosažení určité právem chráněné hodnoty (viz níže citovaná
judikatura
). Závaznost postupu uxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx včetně praxe, která se na jeho základě vyvinula.
Zásada legality zahrnuje samozřejmě též primární a sekundární právo Evropské unie. K tomu srov. napxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxní licence]
Ustanovení § 5 odst. 2 je obdobou § 2 odst. 2 správního řádu. Stejně jako u prvého odstavce lze i jeho ústavní základy hledat v čl. 2 odst. 2 xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxné výklady.
Pravidlo, dle nějž může správce daně uplatňovat svou pravomoc pouze v rozsahu, v jakém mu byla zákonem svěřena, je v právním státě samozřexxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxě, srozumitelně a přehledně. Nelze-li rozborem zákona dojít k jednoznačnému závěru, zda určitá pravomoc správci daně přísluší, či nikoliv, a jde-li o xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxvou pravomoc nemá.
Správce daně dále nesmí uplatňovat svou pravomoc k jiným účelům, než k nimž mu byla zákonem nebo xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxývá již z toho, že vázanost správce daně právním řádem neznamená formální vázanost textem právního předpisu, ale především jeho smyslem a účelem (viz sxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxkrétní pravomoc správci daně svěřena.
Výkon pravomoci v rozporu s jejím účelem se chápe jako zneužití pravomoci správce daně. To platí nejen pro přípxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxko zneužití správního uvážení. Obě situace jsou důvodem pro zrušení rozhodnutí pro nezákonnost soudem jednajícím a rozhodujícím ve správním soudnicxxx xxx x xx xxxxx x xx xx xx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxhrnuje pod ni daňové subjekty a třetí osoby. Daňovým subjektem je ten, koho takto označuje zákon, případně ten, koho zákon označuje za plátce nebo poplaxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx x xovinnosti správou daní dotčena. V podrobnostech srov. komentář k § 20 a 22.
Správce daně je povinen v souladu s právními předpisy šetřit práva a právem xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxnnost šetřit práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy fyzických a právnických osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxx nabytých v dobré víře; jednak ji lze podřadit pod šíře formulovanou povinnost „šetření“ práv, a jednak princip ochrany nabytých práv, jakož i princip oxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxlším aspektem čl. 2 odst. 2, 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny a čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy a doplňuje se s jinými ustanoveními daňového řádu. Správce daně nemůže zasxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxo vykládat v souladu s jeho účelem; případný výkon pravomoci k jinému účelu by byl zneužitím pravomoci a protiprávním jednáním se všemi důsledky z toho vxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxe daně je nemůže nutit činit něco, co jim zákon neukládá, resp. neumožňuje rozhodnutím uložit. Povinnost šetřit práva a právem chráněné zájmy se ale proxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxovému subjektu.
Povinnost správce daně šetřit práva osob, vůči nimž jeho pravomoc směřuje, se někdy staví do protikladu k § 1 odst. 2: „Správce daně, i xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxení jejich úhrady (§ 1 odst. 2).“31 Takovému pojetí nelze přisvědčit. Cílem správy daní samozřejmě je správné zjištění a stanovení daně a zabezpečení xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxoucích z ústavního pořádku. Z tohoto z hlediska nelze považovat daň, která byla stanovena v rozporu s povinností šetřit práva a právem chráněné zájmy osxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxadě jej nelze argumentačně zneužívat ke zdůvodnění toho, proč byla porušena některá ustanovení zákona, právní principy či ústavní kautely.
Zásada xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxí dosáhnout cíle správy daní, tedy správného zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Např. při volbě způsobu vymáhání nedoplatku dle § 1xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxími zásahy do majetkové sféry dlužníka.
Judikatura:
Při realizaci práva státu na výběr daní je nutno respektovat práva a právem chráněné zájmy daňxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx daňové povinnosti stěžovatele dodržen ze strany správních orgánů zákonný postup, jehož nedostatky nebyly soudy, které se ztotožnily s právními závěxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx nález ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. III. ÚS 2096/07)
Daní je obecná zátěž, která zavazuje všechny tuzemce podle jejich příjmů, majetku a kupní síly k financxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxáždění prostředků k zabezpečení veřejných statků.
Podle čl. 11 odst. 5 Listiny je možno daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Toto ustanovenx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xdaňovat. Článek 11 odst. 5 také vyjadřuje ústavní zmocnění pro parlament k legitimnímu omezení vlastnického práva skrze jím přijatý zákon. Do autonomxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx, jehož podstata v případě daní xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxxxky zdaňování jsou používány i k ochraně a vytváření podmínek pro rozvoj vlastnictví, přičemž tuto ochranu a vytváření podmínek je nutno samozřejmě z něxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xozdělení těchto břemen.
V případě daní tudíž půjde o posouzení omezení základního práva na vlastnictví garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny z důvodu xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxx xonstatuje, že při zkoumání ústavnosti napadených ustanovení (-) bude vycházet z modifikované verze zásady proporcionality a bude zkoumat případné pxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxdržení ústavních kautel akcesorické a neakcesorické rovnosti umožňuje prosadit požadavek, aby zákonodárce nemohl stanovit jako předmět zdanění zcxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxincipu rovnosti, přičemž je třeba připomenout, že porušení akcesorické rovnosti se pojmově pojí s porušením dalšího základního práva.
Rozlišování xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xsoby při výkonu jejich základních práv, a jednak jako neakcesorický princip zakotvený v čl. 1 Listiny, který spočívá ve vyloučení libovůle zákonodárxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxho paktu o občanských a politických právech součástí českého ústavního pořádku.
Posuzovat protiústavnost daní z hlediska tří základních funkcí danx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xstavní soud přistoupil, vstupoval by do pole jednotlivých politik, jejichž racionalitu nelze z hlediska ústavnosti dost dobře hodnotit. Efektivitu xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxení jednotlivých tuzemců. Ústavnímu soudu přísluší jen přezkoumávat, zda daná daňová opatření nezasahují do ústavně garantovaného majetkového subxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxsti veřejných politik nahrazovat úsudek demokraticky zvoleného zákonodárce, který má ve sféře veřejných politik široké možnosti uvážení, a také za pxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxm ještě není důvod k zásahu Ústavního soudu. Ten zasáhne až tehdy, dojde-li k omezení vlastnického práva v intenzitě tzv. rdousícího efektu, anebo dojdxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xx09, sp. xxx xxx xx xxxxxx
xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxladě zákona a v jeho mezích. V daném případě tento zákon omezuje dobu, v níž je možné daň vyměřit, a po jejím uplynutí činí takový postup protiprávním. Posxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx nezohlednil, přestože jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci (čl. 4 Ústavy). Svým rozhodnutím tedy zkrátil stěžovatelku v jejích zákxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Do rozhodnutí obecných nebo správních soudů proto může zasáhnout jen tehdy, došlo-li v jejich činnxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxkázal na jeden z nejvýznamnějších aspektů právního státu, tj. na to, že ke znakům právního státu neoddělitelně patří hodnota právní jistoty, a z ní vyplxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxa nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, s. 227 a konstantní
judikatura
). Povaha materiálního právního státu potom vyzařuje rovněž s ním spjatou xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx IV. ÚS 215/94 a konstantní
judikatura
).
Ochrana jednání učiněného v důvěře v právo předpokládá, že právnická nebo fyzická osoba jedná v důvěře nejen x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxvních úřadů a výkladu práva správními soudy. Takováto konstantní správní praxe a na ni případně navazující rozhodování správních soudů (vyvolá-li ovxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xnterpretované právní normy, od níž se odvíjí ochrana důvěry adresátů právních norem v právo (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xezměněného stavu interpretovaných právních předpisů, jistě není vyloučeno. Představuje však závažný zásah do právní jistoty a intenzitu tohoto zásxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxítat s tím, že se výklad dané normy změní, za nezměněných právních předpisů, xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xrávních předpisů s danou správní praxí souvisejících a eventuální změnu relevantních společenských okolností, které mohou objektivně přispívat k pxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxvní judikatury se, za nezměněného stavu právních předpisů, může stát jen na základě závažných a principiálních důvodů, směřujících k dosažení určité xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxlání stěžovatele, ve kterém bylo namítáno, že jeho odvolání bylo podáno včas, zrušil bez odůvodnění rozhodnutí správce daně prvního stupně o zamítnutx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxm. Za této procesní situace je nepřípustné, aby správce daně prvního stupně poté, co o odvolání znovu rozhodoval, je opětovně v rozporu s právním názorex xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx zamítnutí odvolání pro jeho opožděnost poté, co v mezidobí o tomto odvolání věcně jednal a částečně mu vyhověl. Takový postup je v rozporu se zásadou zákxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxanými ustanoveními daňového řádu, a ve svém důsledku také porušením zásady dvojinstančnosti daňového řízení. Finanční úřad tak uvedeným postupem poxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx zákon stanoví.
(ÚS, nález ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. I. ÚS 822/06)
Správce daně se nemůže nikterak zprostit své povinnosti jednat při správě daně v daňovxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxto chránit zájmy státu a dbát přitom na zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů a ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení. Povxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxtel výdaje na zajištění příjmů. Při realizaci práva státu na vybírání daní je potřeba toto respektovat, neboli nelze opomíjet nutnost vybírat daň ve výxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xx xxx x006, sp. zn. IV. ÚS 48/05)
Za situace, kdy právo umožňuje dvojí výklad, nelze pominout, že na poli veřejného práva mohou státní orgány činit pouze to, co xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx
xx xxxxx
xxxxxx xxxxx nabytého vlastnictví, jsou orgány veřejné moci povinny ve smyslu xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x
xx xxxxx xxxxxx
xx
xxxx xxxxx xx xne 15. 12. 2003, sp. zn. IV. ÚS 666/02)
Ústavní soud v minulosti opakovaně judikoval, že i na daňové řízení lze vztáhnout pravidlo, že finanční orgány jsxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxřit ke všem prováděným důkazům.
(ÚS, nález ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 173/01)
Princip „co není výslovně zákonem zakázáno, je povoleno“ se vztahuje xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx to, co zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny).
(ÚS, nález ze dne 10. 11. 1998, sp. zn. I. ÚS 229/98)
Ústava České republiky není založena na hodnotové neutxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxnoty demokratické společnosti. Ústava akceptuje a respektuje princip legality jako součást celkové koncepce právního státu, neváže však pozitivní xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxkladních konstitutivních hodnot demokratické společnosti a těmito hodnotami také užití právních norem měří. To znamená i při kontinuitě se „starým pxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxát. Ať jsou zákony státu jakékoliv, ve státě, který se označuje za demokratický a proklamuje princip svrchovanosti lidu, nemůže být žádný jiný režim lexxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření, ve znění směrnice Rady 2001/44/ES (do českého právního řádu implementována zákonxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xomoc při vymáhání exekučního titulu vydaného správními orgány členského státu Evropské unie v době před 1. 5. 2004 (tj. přede dnem přistoupení České rexxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x x xxxxx xx xx xřeba vykládat ve světle závěrů vyslovených Soudním dvorem Evropské unie
v rozsudku ze dne 14. 1. 2010, Kyrian (C-233/08).
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxterých finančních pohledávek, český správní orgán, nemají české soudy v zásadě pravomoc k ověření věcné správnosti exekučního titulu. Naproti tomu v xxxxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx je uvedený soud oprávněn ověřit, zda tato opatření byla provedena v souladu s českými právními předpisy.
(NSS, rozsudek ze dne 25. 2. 2010, čj. 5 Afs 48/2xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxvní orgán, jakož i soud povinnost použít ten výklad, který je nejbližší smyslu a cíli odpovídajícího komunitárního ustanovení.
II. Povinnost vykládxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
x xxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx, přitom alespoň jeden z možných výkladů práva je v souladu se směrnicí. Nepřímý účinek komunitárního práva nemůže být
contra legem
, může však jít i v nepxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxsprávnou implementaci šesté směrnice Rady 77/388/EHS do zákona o DPH, lze jej však na druhou stranu nepochybně činit odpovědným za znalost právních pxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx
x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxice. Postupoval-li správce daně podle ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty, které je (bylo) neslučitelné s právem Evropského společenství, nelxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxS)
Není v rozporu se zákonem, pokud za situace, kdy obecně závazný právní předpis výslovně neupravuje postup správních orgánů, k němuž jsou tyto zmocnxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxřním předpisem vydaným generálním ředitelem Generálního ředitelství cel (SPČ 1/2000 - Pracovní postup při manipulaci se vzorky zboží k zajištění jehx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxí předpis upravuje postup, který jinak není regulován obecně závazným pravidlem chování a založil správní praxi při manipulaci se vzorky zboží, která xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxx-251, č. 1383/2007 Sb. NSS)
Vytvořila-li se na základě pokynu Ministerstva financí č. D-144 z roku 1996, o stanovení lhůt pro uzavření vytýkacího řízexx xx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxžených podle přesně určených pravidel, vyplývá ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení (čl. 1 věta první Listiny), že pro správxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxlání uvedené v pokynu Ministerstva financí D-125, o stanovení lhůt pro vyřizování odvolání proti vyměření a dodatečnému vyměření daně, a určené finanxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxoduje jako odvolací orgán v daňovém řízení.
(MS v Praze, rozsudek ze dne 15. 3. 2007, čj. 10 Ca 101/2006-55, č. 1256/2007 Sb. NSS)
Související ustanoxxxxx
x x xxxxx x x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xubjekt, § 22 - třetí osoby, § 175 odst. 2 - volba způsobu vymáhání
Související předpisy:
čl. 2 odst. 3 Ústavy - zásada legality; čl. 2 odst. 4 Ústxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xl. 4 odst. 1 Listiny - ukládání povinností na základě zákona; čl. 11 odst. 5 Listiny - stanovení daní a poplatků zákonem; § 78 odst. 1 s. ř. s. - zrušení roxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxx x x x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx v dobré víře a oprávněné zájmy dotčených osob
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx x
xnag,
2010.
Vedral,
J.
Správní řád. Komentář.
Praha :
BOVA POLYGON,
2006.
(Vztahy mezi subjekty a správcem daně)
Petr
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxje procesní rovnost osob zúčastněných na správě daní.
Pro správu daní je typická spolupráce daňových subjektů a správce daně, jejíž základ tvoří zásaxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxteli, že součinnost je právem i povinností osob zúčastněných na správě daní, přičemž tato může být i vynucována (např. pořádková pokuta).
V odst. 3 je zxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxna v nutnosti opatřit rozhodnutí příslušným poučením o možnosti (či nemožnosti) uplatnit opravný prostředek, existenci odkladného účinku apod. Smyxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxtřícnosti a slušnosti, která by měla provázet správu daní. Správa daně předpokládá tzv. klientský přístup správce daně i jeho úředních osob vůči zúčasxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxvnosti]
Listina garantuje ve svém čl. 1 rovnost v důstojnosti i v právech; srov. též čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 3. Specifické vyjádření zásady rovnostx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxjadřuje princip zaručující rovná procesní práva a povinnosti konkrétních účastníků konkrétního řízení. Naproti tomu čl. 96 odst. 1 Ústavy, podle něxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxcí se svým předmětem může zákon rozdílně upravit práva a povinnosti účastníků, avšak v řízeních se shodným předmětem musí být respektován stejný rozsax xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xx xx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx a nikoliv absolutní. Z principu rovnosti tak nevyplývá požadavek rovnosti každého s každým, ale pouze požadavek, aby právo jedny od druhých nerozlišoxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxto smyslu je nepřípustné, aby došlo k dotčení některého ze základních práv a svobod odlišováním subjektů a práv ze strany zákonodárce.
Pro správu danx x xxxx xxxxxxxx xx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xa správě daní v různých druzích řízení či jiných postupů. Předpokladem však je, že nejde o odlišování libovolné, ale že se bude opírat o důvodné rozdíly, xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxy mezi daňovými subjekty nebo mezi třetími osobami v rámci určitého typu řízení nebo jiného postupu. Porušením principu rovnosti z tohoto hlediska můžx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxu nebo třetí osoby.
Daňový řád klade požadavek rovných procesních práv osob zúčastněných na správě daní obecně. Těmito osobami jsou nejen daňové subxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xřetí osoba vždy stejnou míru procesních práv. Takové pojetí je však
absurdní
, neboť přehlíží podstatné rozdíly v procesních rolích obou kategorií zúčxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxlišení však nelze absolutizovat, neboť pokud by např. třetím osobám měly být ukládány obdobné povinnosti jako daňovým subjektům, bylo by nutno přiznax xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxodněnou rozdílnost procesních rolí těchto kategorií osob zúčastněných na správě daní.
K odst. 2 [Zásada spolupráce]
Zák. o správě daní a poplatků v x x xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxom jsou povinny dodržovat zákony i ostatní obecně závazné právní předpisy.“ Daňový řád je při vymezení zásady spolupráce (součinnosti) stručnější a vxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxků vázal zásadu součinnosti výslovně k daňovým subjektům, daňový řád ji spojuje se širší kategorií osob zúčastněných na správě daní. Vzájemná spoluprxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x x xxxxx xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxa, že spolupráce je právem i povinností všech daňových subjektů. Nově zvolená formulace již nic o právech a povinnostech neříká a omezuje se toliko na koxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxinnost spolupráce zatěžuje nejen osoby zúčastněné na správě daní, ale též správce daně. Osoby zúčastněné na správě daní proto mají právo po správci danx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxzi správy daní.
Je otázkou, kam až může povinnost osob zúčastněných na správě daní spolupracovat se správcem daně sahat, a to především v tom smyslu, zxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxtanovuje, a jejich nesplnění případně sankcionovat ukládáním pořádkových pokut (§ 247). V této souvislosti je nutno vyjít z toho, že správce daně je opxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxpektu k zásadě, že osoby zúčastněné na správě daní mohou činit vše, co jim zákon nezakazuje, a nemohou být nuceny činit to, co jim zákon neukládá (čl. 2 odsxx x x xx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xákon v tomto směru objektivně nejasný, je na místě interpretovat jej ve prospěch osob zúčastněných na správě daní. Z pohledu těchto základních východixxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxona nějaké další povinnosti; obsahuje toliko povinnost těchto osob spolupracovat se správcem daně při realizaci těch oprávnění správce daně, která mx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxjí oporu lze hledat i v judikatuře Ústavního soudu, z níž vyplývá nepřijatelnost odtržení subjektivního práva od možnosti jeho výkonu (srov. IV. ÚS 412xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxu subjektu určitou lhůtu, v níž má něco učinit, musí být lhůta natolik dlouhá, aby v ní měl daňový subjekt reálnou možnost se takto zachovat. Dále např. učxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx na správě daní, stanoví-li to zákon nebo je-li to vzhledem k povaze úkonu nezbytné.
Zákon stanoví poučovací povinnost správce daně např. v § 32 odst. 3x x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxx xxx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xxx x xxxxxx případech je také zpravidla předepsán obsah poučení.
Při úvaze, zda je vzhledem k povaze úkonu poučení nezbytné, je nutno přihlížet k okolnostem konxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxaha, že osoba zúčastněná na správě daní by neměla utrpět újmu na svých právech jenom pro neznalost daňového řádu. Např. podle § 107 odst. 2 a 3 má třetí osobxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx x xxrávce daně a doložit jej do osmi dnů ode dne své účasti. Bylo by v rozporu s poučovací povinností správce daně, pokud by tato lhůta marně uplynula jenom proxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxtí osobu poučit o tomto právu a o způsobu jeho uplatnění.
K odst. 4 [Zásada vstřícnosti a slušnosti]
Správce daně má osobám zúčastněným na správě daní xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxu brojit stížností dle § 261. Nelze však dovozovat, že by kupř. daňová kontrola, při níž se pracovník správce daně choval nezdvořile, byla kontrolou nezxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxadě pochybností je nutno se přiklonit k výkladu právního předpisu, který je příznivý daňovému subjektu.
Judikatura:
k odst. 1:
Ustanovením § 57 oxxxx x xxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx práv proti výzvě k úhradě daňového nedoplatku odvoláním, eventuálně následně správní žalobou, ve všech případech s výjimkou tří výslovně uvedených, xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxi výzvě k úhradě daňového nedoplatku nelze dosáhnout účinné nápravy všech situací porušení základního práva daňového ručitele na pokojné užívání majxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxod.
Pokud má ručitel totožnou povinnost jako dlužník zaplatit daňový nedoplatek, avšak k obraně před totožnou povinností disponují diametrálně kvaxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxx x x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xn. Pl. ÚS 72/06)
Čl. 96 odst. 1 Ústavy zakotvuje jako jednu z klíčových zásad fungování a realizace soudní moci v ČR procesní zásadu rovnosti práv účastxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xypu řízení přiznává právní řád. Z této zásady lze mj. dovodit, že pro určitý typ řízení musí být dána jediná příslušnost soudu, chápaná v rozměru věcném a xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxovit různý rozsah procesních práv a povinností. Jinými slovy rovnost účastníků řízení je třeba vykládat tak, že musí být respektován stejný rozsah proxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xízení účastník sám ? byť např. definovaný svým procesním postavením v jakémkoliv předchozím řízení.
Ustanovení čl. 37 odst. 3 Listiny stanoví, že všxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxti konkrétních účastníků v konkrétním řízení. Tím se toto ustanovení Listiny odlišuje od ustanovení čl. 96 odst. 1 Ústavy, které obecně předvídá rovnxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx v čl. l Listiny, nelze pojímat absolutně a rovnost chápat jako kategorii
abstraktní
. Již Ústavní soud ČSFR vyjádřil své chápání rovnosti, v uvedeném člxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxě rovnosti v právech je proto třeba rozumět také tak, že právní rozlišování v přístupu k určitým právům mezi právními subjekty nesmí být projevem libovůxxx xxxxxxx x xx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxá v čl. 1 Listiny, náleží k těm základním lidským právům, jež svou povahou jsou sociálními hodnotami konstitujícími hodnotový řád společnosti. V socixxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxalitou a lze je dosahovat jen aproximativním způsobem. Rovnost by se tedy mohla stát univerzálním, každého sociálního tvaru a jevu se dotýkajícím, prixxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxexistuje žádný recept na určení, co všechno by mělo být rovné, egalitářský univerzalismus by však nutně vyvolal hluboce nefunkční sociální účinky. Kaxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xezi úsilím o totální rovnost a úsilím o totální nerovnost substituuje vlastní cílovou představu. Rovnost může se tedy krýt s realitou jen v určitých zákxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx překročit jen za cenu porušení např. svobody. Jako jedna ze základních podmínek sociálního a historického procesu je tak rovnost uváděna zcela konsekxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxrožují samu podstatu svobody, děje se tak i opačně. Jako neadekvátní jeví se proto evidence vtěsnat každé úsilí o dosažení rovnosti do rámce etablování xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxli se dotknout základních lidských práv, musí dosáhnout intenzity, zpochybňující, alespoň v určitém směru, již samu podstatu rovnosti. Tak se zpravixxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x politických práv podle čl. 17 a násl. Listiny, práv národnostních a etnických menšin podle čl. 24 a násl. Listiny apod. Zatímco totiž svoboda je obsahxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx. ÚS 4/95)
III. Ručitel, jenž má obdobnou povinnost jako dlužník (tj. povinnost zaplatit daňový nedoplatek, čímž se u něj zmenší majetková sféra stejnx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxinutí daně, má-li tuto možnost i dlužník). Okolnost, že ručitel není daňovým subjektem, je nerozhodná; řízení o jeho žádosti o prominutí daně nelze v toxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxvinno jeho žádosti vyhovět.
(NSS, rozsudek ze dne 26. 10. 2005, čj. 1 Afs 86/2004-54, č. 792/2006 Sb. NSS)
k odst. 2:
Za situace, kdy právo umožňuje dvoxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xkládání a vymáhání daní dle zákona (čl. 11 odst. 5 Listiny), tedy při
de facto
odnětí části nabytého vlastnictví, jsou orgány veřejné moci povinny ve sxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x
xx xxxxx xxxxxx
xx
xxxx xxxez ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. IV. ÚS 666/02)
Povinnost i právo daňového subjektu spolupracovat se správcem daně při správném stanovení a vybrání daně sxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx nebo při daňové kontrole, ani to, zda je takové právo v ustanovení zvláštní části zákona
expressis verbis
uvedeno. Právo klást svědkům otázky při jednxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx dne 23. 11. 2004, čj. 5 Afs 14/2004-60, č. 1021/2007 Sb. NSS)
Je-li v daňovém řízení v rámci dokazování prováděn výslech svědků a daňový subjekt nemá možxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxx x x x xx xxxx. 4 písm. e) zák. o správě daní a poplatků].
(KS v Brně, rozsudek ze dne 15. 3. 2004, čj. 30 Ca 324/2001-39, č. 255/2004 Sb. NSS)
k odst. 3:
Ústavní soud nemxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxávání zvůle a bezpráví za formální fasádu práva. V právním státě tyto praktiky tolerovat nelze.
(ÚS, nález ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. IV. ÚS 412/04)
I. Adxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxsti formulovali zcela pregnantně a pojmenovávali věci přesnými xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx běžného neodborného jazyka ze strany uživatelů veřejné správy. Pokud jsou výrazy z oblasti běžného jazyka nedostatečné, vzbuzující právní nejasnosx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxada, že podání je nutno vždy posuzovat podle jeho skutečného obsahu (k čemu směřuje), nikoliv formálního označení (§ 19 odst. 2 správního řádu z roku 19xxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxx x x x x xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx, odrážejí principy dobré správy, které jsou aplikovatelné jednak v horizontální rovině mezi vykonavateli veřejné správy navzájem, jednak ve vertikxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xamozřejmě na mysli prostředky nejvhodnější pro uživatele veřejné správy, nikoliv pro správní orgán.
(NSS, rozsudek ze dne 11. 9. 2008, čj. 1 As 30/2008xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxnosti, § 32 odst. 3 - určení lhůty k provedení úkonu (poučení a odůvodnění), § 74 odst. 2 - vady podání (náležitosti výzvy), § 88 odst. 6 - odepření podpixx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxí povinnost správce daně), § 102 odst. 1 - náležitosti rozhodnutí, § 107 odst. 2 a 3 - náklady třetích osob, uplatnění nároku na náhradu nákladů, § 112 odxxx x x xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxcí (další možný obsah protokolu), § 247 - uložení pořádkové pokuty, § 261 - stížnost
Související předpisy:
čl. 2 odst. 3 Ústavy - zásada legalixxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxleno, co není zakázáno; čl. 4 odst. 1 Listiny - ukládání povinností na základě zákona; čl. 11 odst. 5 Listiny - stanovení daní a poplatků zákonem; čl. 37 xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxx
xxxxx
Vedral,
J.
Správní řád. Komentář.
Praha :
BOVA POLYGON,
2006.
(Rychlost a hospodárnost)
Josef
Baxa,
Právní stav komexxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xprávce daně, přičemž obecnou ochranu při jejím porušení obsahuje ustanovení o ochraně před nečinností podle navrhovaného § 38.
Odst. 2 zakotvuje zásxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx je tento postup z hlediska správy daní hospodárný. Pravidelně dochází ke společnému řízení při daňové kontrole ohledně povinností za několik zdaňovaxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxat jen po tu dobu, po kterou to vyžaduje jeho účel. Není jistě možné požadovat, aby všechna řízení trvala stejnou dobu, to by neodpovídalo jejich konkrétxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxupy a také v neposlední řadě chování účastníků řízení (zde především daňových subjektů) a dalších osob zúčastněných na řízení. Vyjmenované faktory moxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxměla být ovlivněna nedostatečností na straně správce daně. Jak ostatně opakovaně konstatoval Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva v souvisloxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx kritériem je pouze to, aby nikomu nevznikaly při rozhodování o jeho právech a povinnostech zbytečné průtahy. Není přijatelné, aby délku řízení k tíži oxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxtečné personální vybavení správce daně, nekvalifikovanost úředních osob, nedostatečná součinnost jiných orgánů veřejné moci, apod. Stejně tak nenx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxtupovat bez zbytečných průtahů vyjádřená v komentovaném ustanovení je obdobou povinnosti formulované pro všechny správní orgány ve správním řízení xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxm v „desateru veřejného ochránce práv“ je princip včasnosti, podle něhož úřad vyřídí každé podání osoby v rozumném a přiměřeném čase bez zbytečných průxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx bude podání vyřízeno. Pokud může mít rozhodnutí úřadu vliv na výsledek jiného řízení, snaží se úřad rozhodnout ještě před ukončením tohoto souvisejícxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx řízení bezodkladně, jakmile se dozví o důvodu pro jeho zahájení, a dokončí ho v takovém čase, aby bylo dosaženo jeho účelu.
Zásada rychlosti má svůj záxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxto pojmu synonymicky odpovídá pojem „v přiměřené lhůtě“ užívaný Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., srov. čl. 6 odst. x xxxxxxxx xxxx
xxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx postup, nečinnost bez zjevného důvodu, úkony činěné jen formálně a neúčelně, to vše jsou případy, kdy dochází k porušování zmíněné ústavní zásady a vznxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxávným úředním postupem (srov. § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci).
Délka řízení je konkretizována na více xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxzu), „neprodleně“ (srov. např. § 77 odst. 2 - oznámení úřední osoby o vlastní podjatosti), „ihned“ (srov. např. § 167 odst. 2 a 3 - úhrada zajišťované daněx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xapř. § 113 odst. 3 - postoupení odvolání odvolacímu orgánu). Častěji zákon stanoví přímo pořádkové lhůty v kalendářních nebo pracovních dnech, v měsícxxx xxxx x x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxa rychlosti se nevztahuje jen na daňové řízení v úzkém slova smyslu, ale i na jakékoliv jiné postupy správce daně v tomto řízení i mimo něj (srov. § 91, 134)x
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxo příkazu, pokud není vydáno rozhodnutí o odvolání do 30 dnů ode dne, kdy bylo podáno), ale zakládá zbytečné průtahy spočívající buďto v nečinnosti, nebx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx proti nečinnosti (srov. § 38 - o ochraně před nečinností). Může též po bezvýsledném vyčerpání tohoto prostředku volit cestu soudní ochrany svých veřexxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx škodu způsobenou orgánem veřejné moci (zde správcem daně) za nesprávný úřední postup (srov. § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při vxxxxx xxxxxxx xxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxstí správce daně je postupovat při správě daní tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady. Užitím pojmu „nikomu“ je vyjádřen požadavek účelných a hosxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxoliv jinému. Postup správce daně však nesmí být na újmu osobám zúčastněným na správě daní tak, aby byly omezeny na svých právech (srov. rozsudek Vrchníhx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx x x xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxnovení. Jako příklad zde umožňuje (fakultativně) konat úkony pro různá řízení společně. Limitem účelnosti však zůstává požadavek zákonného postupu x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxivého procesu. Tomu musí odpovídat i uspořádání a obsah spisu, případně rozhodnutí vydaného na základě takto provedených společných úkonů. Přezkoumxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxplněním zásady zdrženlivosti a přiměřenosti (srov. § 5 odst. 3), xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xlnění jejich povinností jen takové prostředky, které je co nejméně zatěžují a ještě umožňují dosáhnout cíle správy daní.
Zákon umožňuje konat úkony xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxly mající dopad do daně z příjmu i daně z přidané hodnoty), neboť v případě více daňových subjektů by kromě jiného bylo možno jen obtížně dodržet povinnosx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxximku a nahlížet na její používání spíše restriktivním způsobem. Nebylo by proto zřejmě přijatelné, aby společně byl pro různá řízení konán celý proces xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxoti vydanému rozhodnutí, případně v žalobě ve správním soudnictví.
Judikatura:
Pro posouzení, zda došlo ke stavění lhůty k uzavření vytýkacího řxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xkoumat nejen nastoupení podmínek formálních (doložení úkonů ve správním spise příslušnými dožádáními, existenci povolení Ministerstva financí k pxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxení účelu vytýkacího řízení, tj. zejména směřovat ke zjištění pro věc podstatných skutkových okolností.
(NSS, rozsudek ze dne 20. 8. 2009, čj. 7 Ans 2/2xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxji do dvanácti měsíců od jeho zahájení, nejde-li o mimořádné případy, kdy může lhůtu prodloužit Ministerstvo financí.
(NSS, rozsudek ze dne 26. 3. 2008x xxx x xxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xterému je možno podat žalobu podle § 82 a násl. s. ř. s.
II. Taková žaloba je přípustná pouze poté, kdy žalobce bezvýsledně vyčerpal právní prostředek sxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx
xxx. Lhůta pro podání takové žaloby (§ 84 s. ř. s.) počíná běžet od okamžiku, kdy se daňový subjekt dozvěděl o vyřízení námitek (§ 16 odst. 6 zák. o správě daní x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxx xxxxx
xxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxzšířeného senátu ze dne 31. 8. 2005, čj. 2 Afs 144/2004-110, č. 735/2006 Sb. NSS)
Vytvořila-li se na základě pokynu Ministerstva financí č. D-144 z roku xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxají v určitých lhůtách, případně ve lhůtách prodloužených podle přesně určených pravidel, vyplývá ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněně nerovnéhx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxx-57, č. 605/2005 Sb. NSS)
Doba pro využití práva vyjádřit se ke skutečnostem a navrhovat důkazy v rámci daňové kontroly [zejména § 16 odst. 4 písm. c) a f) xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx6 Sb. NSS)
Ze základních zásad daňového řízení, zejména pak z ustanovení § 2 odst. 1 a 2 ve spojení s § 16 odst. 1 větou druhou zák. o správě daní a poplatkxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxtě; provádění daňové kontroly nemůže svévolně přerušit a odložit její pokračování na pozdější dobu a jednotlivé kroky daňové kontroly musí po sobě násxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x§ 3 odst. 2 správního řádu) nesmí být účastník řízení zbaven možnosti účinně hájit svá práva. Nelze proto přijmout názor správního orgánu, rozhodujícxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxník řízení byl na svých právech zásadním způsobem zkrácen, resp. postavení účastníka řízení mu bylo přiznáno teprve vydáním rozhodnutí v prvém stupnix
xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx
xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx řízení žádné lhůty, a z tohoto důvodu tedy nelze žalovanému vytýkat nečinnost či průtahy. Nečinnost by byla dána jen tehdy, pokud by správce daně ve vytýxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxx x xx x xxxxana před nečinností, § 77 odst. 2 - námitka podjatosti, § 91 - zahájení řízení, § 96 odst. 5 - práva daňového subjektu v souvislosti s výslechem svědkax x xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x x x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx, § 168 odst. 1 a 3 - neúčinnost zajišťovacího příkazu a ukončení účinnosti, snížení zajišťované částky
Související předpisy:
čl. 38 odst. 2 Lixxxxxx x x xxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxsl. s. ř. s.
Mezinárodní předpisy:
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
Literatura:
Jarešová,
J.
Daňovx xxxx xxxx xx
xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xx
xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xást IV.
Lhůta pro stanovení daně a lhůta pro placení daně.
Daňový expert,
č. 4,
2010,
s. 2.
Jarešová,
xx
xxxxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxx
xxxxxx
xx
xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xx xx
xxxxx
s. 28-31.
Svoboda,
P.
Fikce právního aktu, devoluce a podobné právní instituty - recept proti průtahům ve správním řízení?
Správní právo,
xx xx
xxxxx
xx xxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx
xx xx
xxxxx
x. 225-226.
(Zjišťování skutkového stavu a rozhodování)
Josef
Baxa,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zpráxxx
xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxují, a které další je třeba použít, aby byl co nejvíce prokázán skutkový stav. Při hodnocení důkazů vzešlých z procesu dokazování (§ 92) není správce danx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxení důkazů by mělo probíhat podle volného uvážení správce daně.
Odst. 2 stanoví správci daně dbát na to, aby bylo rozhodováno ve skutkově shodných přípxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxxx xudikatury v důsledku činnosti Nejvyššího správního soudu.
Odst. x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxeptaci prokazatelně zastřeného skutečného stavu stavem formálně-právním (tzv. disimulaci), pokud je tato okolnost rozhodná pro správu daní. Důkazxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxx je nutné zkoumat skutečný obsah dané skutečnosti rozhodné pro správu daní. Předpokládá se, že ekonomicky odůvodněné chování, ze kterého vyplývají jexxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxkazů]
Zásada volného hodnocení důkazů je formulována obdobným způsobem jako v jiných procesních řádech (srov. např. § 2 odst. 6 tr. řádu, § 132 o. s. xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxečnosti ani váhu či důkazní sílu jednotlivých důkazů (tedy míru jejich věrohodnosti). Hodnocení věrohodnosti a pravdivosti důkazů představuje konexxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxosti a návaznosti na jiné skutečnosti a důkazy a v neposlední řadě též souladu s poznatky praxe správce daně v jiných srovnatelných případech.
Hodnocxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxková zjištění, na něž se použijí příslušné hmotněprávní a procesní normy potřebné pro rozhodnutí. Provedené důkazy samy o sobě ještě netvoří skutková xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx. Je třeba každý z nich prověřit z hlediska jeho závažnosti, zákonnosti a pravdivosti (věrohodnosti), učinit závěr o úplnosti provedeného dokazování xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxané skutečnosti, resp. k předmětu dokazování, jinak vyjádřeno upotřebitelnost důkazu pro zjištění skutkového stavu. Vypovídá o tom, do jaké míry konxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xá význam pro objasnění věci, typicky pro správné stanovení daňové povinnosti, v opačném případě jde o důkaz nevýznamný, neupotřebitelný.
Zákonnosx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx příslušným správcem daně v odpovídajícím stádiu řízení a za plného respektování procesních práv osob zúčastněných na správě daní. Zjištění nezákonnxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxávce daně např. vyslechne svědka, aniž by předem vyrozuměl daňový subjekt o konání výslechu, možnosti se jej účastnit a klást svědkovi otázky. Pro použxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxstí se rozumí míra pravdivosti důkazu, jeho důkazní moc. Často je obtížné stanovit pravdivost jednotlivého důkazu izolovaně, proto součástí volného xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxodnosti a pravdivosti.
Je třeba zdůraznit, že hodnocení důkazů se týká toliko skutkové stránky věci, nikoliv jejího právního posouzení. Může se ukáxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxzení zákonného postupu jeho získání (vyhledání, zajištění, provedení), nemůže být předmětem volného hodnocení důkazů, výsledek slouží toliko k dílxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxazů je postaveno na vnitřním přesvědčení správce daně, v žádném případě však neznamená libovůli v jeho postupu, nýbrž přísný logický postup opřený o znxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxstech, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. Při hodnocení důkazů se v praxi používají především analytické a syntetické metody, často ve spojenx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxují-li provedené důkazy takový závěr učinit, může to být proto, že dokazování zůstalo neúplné, pak je v něm třeba pokračovat. Není-li to možné z důvodu nxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx které má k dispozici, patrně však nebude moci být podkladem pro správné stanovení daně.
Vnitřní přesvědčení ústící do zhodnocení důkazů musí správcx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx nikoliv, a na základě kterých důkazních prostředků (důkazů). Obsahově jde vlastně o odůvodnění, které ve srovnatelných správních i soudních řízenícx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxx x xxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxm řízení rozhodnutí zpravidla odůvodňována až do nedávné doby nebyla (ke změně srov. § 32 odst. 3 zák. o správě daní a poplatků, ve znění novely č. 304/20xx xxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx v jiné písemnosti založené ve spise, což v praxi bude nejčastěji rozhodnutí (srov. § 102 odst. 3, 4) nebo zpráva o daňové kontrole (srov. § 88 odst. 1).
Pxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch, či neprospěch daňového subjektu, a žádné důkazy neopominout, či dokonce xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxdnocení z hlediska procesní nepoužitelnosti však musí být provedeno a rovněž odůvodněno.
Součástí hodnocení důkazů je i závěr a odůvodnění o tom, prxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xadbytečnosti s přihlédnutím k důkazům opatřeným, provedeným a zhodnoceným nebo o objektivní neproveditelnosti navrhovaných důkazů. Nesprávný by bxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx, a pak jej teprve jednotlivě a v souhrnu s ostatními zhodnotil.
K dalším podrobnostem o hodnocení důkazů srov. zvlášť § 92 odst. 7 a komentář k němu. K roxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxní]
Komentované ustanovení obsahuje zásadu legitimního očekávání. Zákon se zde zjevně inspiroval výslovnou úpravou ve správním řádu (srov. § 2 odsxx x
xx xxxx
x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxk dovozován judikaturou. Souvisí s rovným přístupem k osobám zúčastněným na správě daní, chrání jejich právní jistotu a celkovou důvěru v postupy veřexxx xxxxxx x x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxstálená rozhodovací praxe“ apod. Legitimní očekávání nepůsobí v horizontálních právních vztazích mezi účastníky, kteří jsou si rovni, nýbrž jako záxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx. Povaha materiálního právního státu vyzařuje rovněž s ním spjatou maximu, podle níž, jestliže někdo jedná v (oprávněné) důvěře v nějaký zákon (resp. v xxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxým způsobem, nebude jednat svévolně, nýbrž stabilně, předvídatelně a s vědomím, že naplňuje důvěru jednotlivců ve stát a jeho instituce, hodnověrně a xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxumná řešení, chovají se vůči adresátům práv a povinností slušně a vstřícně, přiměřeně a zdrženlivě, jednají bez zbytečných průtahů, své rozhodnutí doxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxh i soukromých subjektivních práv a v případech jejich porušení rychlé a efektivní znovuobnovení právního stavu.
Ze zásady legitimního očekávání jx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxuhodobá činnost (případně i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Takovou praxí je xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxupu správce daně vůči osobám zúčastněným na správě daní, tj. postupu v souladu s jejich ustálenou rozhodovací činností. Vychází tak z principu rovnostx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx x xxxxxx xxxi bylo rozhodnuto určitým způsobem, či dokonce v jejich prospěch, nicméně mají nárok na to, aby bylo rozhodováno způsobem předvídatelným a postup a výsxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx nejen v text relevantního právního předpisu, ale zejména též v důvěře v trvající výklad takovéhoto předpisu ze strany orgánů veřejné moci, včetně praxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx-li ovšem taková správní praxe vůbec potřebu žalob ve správním soudnictví) a
interpretace
v nich obsažená tvoří, v materiálním smyslu, součást příslxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxit, nesmí tak však činit svévolně. Správní praxi lze změnit, pokud je změna činěna do budoucna, dotčené subjekty mají možnost se s ní seznámit a je řádně oxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxých právních předpisů jistě není vyloučeno. Představuje však závažný zásah do právní jistoty, a intenzitu tohoto zásahu je nutno posuzovat vždy v každx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx změní, za nezměněných právních předpisů, zejména se zřetelem na ustálenost, jednotnost, dlouhodobost a určitost správní praxe, význam daného výklaxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxostí, které mohou objektivně přispívat k poznání správného výkladu práva (a tedy k poznání práva v materiálním smyslu). V každém případě ovšem platí, žx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxích důvodů, směřujících k dosažení určité právem chráněné hodnoty, a v žádném případě se nesmí dít svévolně.
Zákon zakazuje rozdílné rozhodování ve xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxstí, nicméně správce daně rozhoduje značné množství takových případů a mezi nimi lze nalézt mnoho společných rysů. Předvídatelnost tedy znamená, že pxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xšech obdobných případech. Tím je naplněn princip rovnosti.
Princip legitimního očekávání má značný význam zejména v oblasti správního uvážení, texx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxlo docházet ke zneužití správního uvážení x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxí kritéria pro rozhodování a nahrazují chybějící určení rozhodovacích hledisek. Pokud se tedy správce daně odchýlí od své obvyklé rozhodovací praxe vx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxxx daňovém, či později v řízení soudním.
Princip legitimního očekávání je nutno vztáhnout nejen na postup konkrétní úřední osoby u jednotlivého správxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xejen přezkumná činnost spočívající v procesním rozhodování o opravných a dozorčích prostředcích, ale též činnost sjednocovací, metodická.
Význaxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xoudů představuje ve svém materiálním rozměru právní normu. Změnu či zpřesnění této judikatury pak lze ve funkčním smyslu považovat za novelu právního xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxáno jako jurisdikční libovůle, která porušuje principy spravedlivého procesu.
Judikatura
vysokých soudů se úzce dotýká rozhodovací praxe soudů xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxci své rozhodovací činnosti, a nelze vyloučit, že v případě nerespektování této judikatury nižším soudem pak rozhodnutí daného soudu zruší.
Nerespxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxdnutí rozvedeny, lze takovýto postup, kdy závěry takového rozhodnutí vybočují z ustálené judikatury zcela zásadním a nepředvídatelným způsobem, poxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxní, právní jistoty a předvídatelnosti.
V souvislosti s postupným rozšiřováním právního prostředí o další vrstvy a prostor, z nichž se skládá právní xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxijního práva jeho orgány, na prvním místě Soudním dvorem Evropské unie, a to zvlášť v oblastech, které již podlehly silné harmonizaci národních právníxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx vyjádřena obsahově shodně s předešlou úpravou (srov. § 2 odst. 7 zák. o správě daní a poplatků). Znamená, že rozhodující je skutečný obsah právního úkonxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxou na správě daní a hodlá jej posoudit odlišně od ní.
Úprava právních úkonů má svůj základ v civilním (soukromém) právu a i v oblasti správy daní je z něj nxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xělí se na právní skutečnosti závislé na lidské vůli a na lidské vůli nezávislé. Prvními jsou právně
relevantní
úkony, vytvoření (vyrobení) věci a vytvxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxskoprávních věcech. Druhými skutečnostmi na lidské vůli nezávislými jsou právně
relevantní
události. Právními skutečnostmi jsou i protiprávní stxxxx
xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxních následků, které právní předpisy s takovými projevy vůle spojují. Vůli lze projevit konáním (komisivně) nebo opomenutím (omisivně). Komisivní úxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxt za projev vůle, ale jen tehdy, jestliže je z něj možno vyvodit závěr o projevené vůli určitého konkrétního obsahu (jako v případě konkludentních úkonůxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxlení na úkony adresované a neadresované, úplatné a bezplatné, mezi živými a pro případ smrti, formální a neformální, pojmenované a nepojmenované apodx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xrojevu a konečně náležitosti předmětu právního úkonu. Náležitostí osoby je způsobilost osoby, která činí úkon, k právním úkonům (srov. § 38 obč. zák.xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxím úkonům, ale jedná v duševní poruše, která ji činí k tomuto úkonu nezpůsobilou.
Náležitostí vůle jsou především její svoboda a vážnost a zároveň nejxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxu. Vážnost vůle znamená, že vůle, která je projevená, je vůlí i vnitřní, skutečnou. Jestliže je projevená vůle jiná než skutečná, jde o právní úkon neplaxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx vážně předstírají, že jím chtějí způsobit právní následky, ačkoliv tomu tak není. Takový úkon je neplatný. Vedle toho se ovšem vyskytují i úkony dissimxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xředstírají uzavření kupní smlouvy, ačkoliv jejich pravá xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxný úkon bude posuzován jako neplatný, zatímco zastřený úkon jako platný, pokud nebudou přítomny jiné důvody způsobující jeho neplatnost. Právní náslxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxkoliv to, co nechtěli a předstírali.
Vůle musí být prosta omylu (srov. § 49a obč. zák.). Aby se jednalo o důvod neplatnosti, musí jít o omyl podstatný, x xx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxostem alespoň vědět. Omyl v pohnutce k neplatnosti úkonu nepostačuje.
Tíseň je objektivní stav, který omezuje svobodu rozhodování toho, kdo činí prxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxtivně) dojít k úkonu za nápadně nevýhodných podmínek (zjevný nepoměr vzájemného plnění).
Náležitostmi projevu jsou srozumitelnost, určitost a v nxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxlatný nebo o úkon jen zdánlivý. Pokud jde o formu, může být stanovena zákonem nebo smluvně. Její nedostatek způsobuje neplatnost právního úkonu (srov. x xx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxost plnění, je-li plnění nemožné, jde o právní úkon neplatný, nemožnost plnění však musí existovat od samotného počátku. Nedovolenost právního úkonu xx xxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxového úkonu nebo zákaz plnění takového úkonu, případně rozpor obsahu či účelu úkonu se zákonem. V případě obcházení zákona nejde sice o porušení výslovxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxe je nežádoucí z hlediska mravních zásad, z nichž společnost vychází.
Obsah právních úkonů lze charakterizovat jako určení práv a povinností, které xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxvidelné, které se vyskytují obvykle, ale pro platnost úkonu nejsou rozhodující, a složky nahodilé, případ od případu. Typickým příkladem nahodilé slxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxx je úkon činěn, není účastníkům známo, jestli v budoucnu nastane, případně kdy nastane (srov. § 36 obč. zák.). Rozlišují se podmínky odkládací (suspenxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxožka xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx x
xxxxx
x x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx úkonů jsou neplatnost (absolutní nebo relativní), odporovatelnost právnímu úkonu a možnost jednostranně odstoupit od smlouvy. Absolutní neplatnoxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxejné moci k absolutní neplatnosti musí přihlížet z moci úřední, plnění, k němuž došlo, zakládá bezdůvodné obohacení. Absolutní neplatnost nemůže být xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xepromlčuje. Naproti tomu relativně neplatný úkon právní následky působí, jako by byl platný. Neplatnost nastává teprve v situaci, kdy se neplatnosti xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x
xx xxxx
xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xůže být zhojena dodatečným schválením (
ratihabice
) nebo může konvalidovat, pokud se neplatnosti nikdo nedovolá. Relativní neplatnost se promlčuje xx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x obč. zák.). Neplatný právní úkon totiž může v sobě obsahovat jiný právní úkon, který má stejný či obdobný hospodářský cíl a u něhož důvody neplatnosti nexxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx. Při konverzi tedy původní právní úkon zůstává neplatným a zjištěný projev vůle bude posouzen jako platný úkon. K odporovatelnosti právních úkonů učixxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx, je-li smlouva uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek (srov. § 49 obč. zák.).
Skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti prokazxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxidla dokazováním, nepostačuje, pokud by správce daně jen oznámil daňovému subjektu, že jím tvrzený obsah právního úkonu považuje za úkon jiný, a bez daxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxezkoumatelným způsobem odůvodnit, proč není možno úkon posuzovat v souladu s tvrzením daňového subjektu, ale jaké skutkové okolnosti nasvědčují závxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xde o koncept teoreticky sice dávno rozpracovaný, ale ve veřejném právu teprve nedávno použitý (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 11. 2005, čj. 1 xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxování, jímž se dosahuje výsledku nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené. O chování toliko zdánlivě dovolené jde z toho důvodu, že objektivní právo nxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxa je silnější než dovolení dané právem, není takové chování výkonem práva, ale protiprávním jednáním34. Výkonu práva, který je vlastně jeho zneužitímx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx svým regulativním působením významně ovlivňuje. Úkolem práva jako společenského normativního systému je zabezpečit reprodukci společnosti, a tedx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx svůj prospěch, a nerespektujících zájmy, potřeby a prospěch ostatních, resp. celku, musí ve společnosti existovat i určitá shoda ohledně základních xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxzovat alespoň hodnoty, které umožňují bezporuchové soužití jednoho člověka s lidmi dalšími, tedy život člověka jako člena společnosti. V tomto svém rxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxčenských vztahů. To je příkaz nejen pro zákonodárce, ale i pro adresáty právních norem a orgány, které tyto právní normy autoritativně interpretují a axxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx.
Výklad, který by - při existenci několika různých interpretačních alternativ - racionalitu uspořádání společnosti pomíjel, nelze považovat za sxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxtatně odedávna platí, že znát zákony neznamená znát jenom jejich text, ale především pochopit jejich smysl a působení; obdobné platí o právu samém. Insxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxedstavuje materiální korektiv formálního pojímání práva, prostřednictvím něhož se do právního řádu vnáší hledisko ekvity (spravedlnosti).
Zákoxx xxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xe může přihodit, že určité chování formálně vzato - ve skutečnosti ovšem pouze zdánlivě, jak bylo vyloženo výše, odpovídá právní normě (či lépe řečeno: xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxdáním společenských vztahů působí jiným újmu. Takové chování má potom povahu nikoliv výkonu subjektivního práva, nýbrž jeho (právem reprobovaného) xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxx6, C-255/02 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce VAT and Duties Tribunal, London) - Halifax plc, Leeds Permanent Development Services Ltd, County Wxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx nevzniká, neboť zákaz zneužití práva je jedním ze základních principů, kterými se řídí celé evropské právo. Proto se nelze dovolávat práva tam, kde je txxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xouze s cílem získat zneužívajícím způsobem daňové výhody.
V souladu s tímto stanoviskem (které se týkalo práva Evropských společenství) vyložil náxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxkajícího se daně z přidané hodnoty, účinného v době bezprostředně předcházející vstupu České republiky do Evropské unie, z následujících východisek xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx analýza zákazu zneužití práva musí být v rovnováze se zásadami právní jistoty a ochrany legitimního očekávání (tyto principy jsou v českém právu na ústxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x x xxx x xxxxx x xxxxxxxx, proto daňový subjekt má právo dopředu vědět, jaká bude jeho daňová situace, a z tohoto důvodu musí mít právo spolehnout se na prostý smysl slov právních xxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx daňového subjektu mezi osvobozenými a zdanitelnými plněními může tedy být založena na řadě faktorů, včetně daňového hlediska ve vztahu k systému DPH. xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xrovozování podnikání, aby se minimalizovaly náklady. Na druhé straně taková svoboda existuje pouze v rozsahu legálních možností stanovených režimex xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxtcům daně. Taková definice musí ovšem brát v úvahu zásadu právní jistoty a ochrany legitimního očekávání daňových subjektů.
Rozsah působnosti výklxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxápán pouze v tom smyslu, že právo nárokované plátcem daně je odepřeno pouze, pokud
relevantní
hospodářská činnost nemá žádné jiné objektivní vysvětlxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x
xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxím účelem“ realizovaných plnění je získání daňového zvýhodnění, viz zejména bod 86 odůvodnění tohoto judikátu) a přiznání práva by bylo v rozporu se smxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxávní jistoty a ochrany legitimního očekávání, jelikož jejím jediným pravděpodobným účelem je podrývat cíle právního systému jako takového. Generálxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxozovaná hospodářská činnost mohla mít i jiný účel než jen pouhé dosažení daňového zvýhodnění. Za této situace by totiž bylo odepření práva opřeno o zásaxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxl být považován za převažující. To by podle generálního advokáta vedlo k neúnosnému stupni právní nejistoty ve vztahu k legitimním volbám činěným daňoxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxnými hospodářskými účely.
Jakkoli samotný
judikát
Halifax podmínku neexistence jiného objektivního vysvětlení
relevantní
hospodářské činnoxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxakce nejsou oba právní názory v posledku neslučitelné - dospěl Nejvyšší správní soud k názoru, že „hlavním účelem“ transakce ve smyslu uvedeném v judikxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxly ve své podstatě zastiňuje a zásadně marginalizuje, takže od nich lze při zkoumání hospodářského smyslu dotyčné transakce odhlédnout.
Zároveň je xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xřípadů jako poslední záchranná brzda - v situaci, kdy je podle všeho zřejmé, že si činnost subjektů nezaslouží právní ochrany. Představuje
ultima ratix
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxpřel smysl a samotná podstata institutu zákazu zneužití subjektivních práv; tento institut se musí vyznačovat jistou obsahovou pružností, aby mohl rxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxsně kodifikovat, nýbrž je zapotřebí je ponechat konkrétnímu posouzení jednotlivého případu v řízení před správcem daně, případně v soudní judikatuřxx
xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxivně provedené dokazování vedoucí k řádně zjištěnému skutkovému stavu. Pokud nebyl v souvislosti se stanovením daňové povinnosti stěžovatele dodržxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxčemž se jednalo o závažné porušení zásad daňového řízení, došlo k porušení principu spravedlivého procesu.
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxníka řízení s ohledem na dosavadní stav řízení, stav dokazování, existující procesní situaci, a především uplatněné právní námitky překvapivé.
(ÚS, xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxgány jsou povinny postupovat v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny. Musí tedy umožnit poplatníkovi, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se poplxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxtníkovi možnost se k němu vyjádřit a nehodnotily jej ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazy, měla reálný vliv na zjištění skutečného stavu věci a náxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxžného výběru důkazů. Příslušné orgány nejsou proto oprávněny provádět podle vlastních kritérií předběžnou selekci důkazů a upravovat s jejím využitxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx sp. zn. II. ÚS 173/01)
Ke znakům právního státu a mezi jeho základní hodnoty patří neoddělitelně princip právní jistoty (čl. 1 odst. l Ústavy), jehož nxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxm stanovenými požadavky. Tato předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci je vyjádřením maximy, na základě níž se lze v demokratickém právním státě sxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxi fungování materiálně chápaného demokratického právního státu a vylučuje prostor pro případnou svévoli.
(ÚS, nález ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xrokázání toho, co tvrdí te nto subjekt sám. Taková úprava důkazního břemene v daňovém řízení není v rozporu s ustanovením čl. 11 odst. 5 Listiny, ani s jixxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xiná jeho rozhodnutí pojednávající o skutkově týchž či obdobných případech, je nutno chránit víru účastníků, že správní orgán bude také v jejich případx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx-li správní orgán rozhodnout v obdobném či shodném případě jiným způsobem, může tak učinit pouze, jak stanoví § 2 odst. 4 správního řádu, pokud je to důvxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxmi, jež je v rámci správního řízení správní orgán povinen respektovat, zejména zásadou legality (§ 2 odst. 1 a 2 správního řádu) či zásadou účelnosti a xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxtimní očekávání účastníků správního řízení, by mohl být např. rozpor rozhodování správního orgánu s právními předpisy.
Avšak i v případě opodstatněxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx x xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxna. Jedině takový postup totiž odpovídá nárokům transparentní aplikace práva a právní jistoty.
Jestliže v době rozhodování správního orgánu existoxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxty ve svých rozhodnutích zabývat. Zvláště pak, pokud se chtěl od právního názoru v nich vyjádřeného odchýlit, byl povinen takovou změnu právního názorx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxenou správní praxi, která ve vztahu k účastníkům správního řízení vyvolává ještě intenzivnější účinky. S tím souvisí rovněž přísnější nároky kladené xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xráv či principu právní jistoty, nebyl dotčen, jestliže správní praxe byla změněna s účinky
ex nunc
, adresát byl se změnou seznámen a k této změně vedla poxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxrávy a ústavně garantovaná sociální práva zaměstnance pak představují imperativ, jenž převáží nad zájmem zaměstnavatele v postavení poplatníka pojxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxS)
II. Správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (případně i nečinnost) orgánů veřejné správy, kterx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx, dotčené subjekty mají možnost se s ní seznámit a je řádně odůvodněna závažnými okolnostmi.
(NSS, usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, čj. 6 Axx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx tyto výdaje za prokázané, a proto nemohou být pro účely stanovení základu daně odečteny od příjmů. Z povinnosti správce daně přihlížet ke všemu, co v řízxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxtelných příjmů.
(NSS, rozsudek ze dne 16. 7. 2009, čj. 1 Afs 57/2009-83)
I. Žádají-li finanční orgány cestou mezinárodní právní pomoci o zprostředkovxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx daňového subjektu.
II. Jestliže správce daně provádí ze své iniciativy důkaz výslechem svědka a přitom nerespektuje procesní práva daňového subjekxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. sxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xfs 51/2008-95)
Pokud ze všech okolností uzavření kupní smlouvy na dodání zboží vyplývá, že jejím jediným účelem a zároveň i výsledkem je - i přes formálxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx jakýkoli ekonomický smysl, nelze toto jednání kvalifikovat jinak než jako zneužití objektivního daňového práva a pro daňové účely k němu nelze přihlíxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxx xxxxxě daní a poplatků nelze vykládat tak, že by závěry správce daně o skutkové stránce věci mohly být výsledkem libovůle. Takové závěry musí naopak vyplynoux x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxdnotlivě a zároveň budou veškeré tyto důkazy posouzeny v jejich vzájemné souvislosti. Tato úvaha musí být v konečném rozhodnutí v daňovém řízení přezkxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxené důkazní řízení osvědčí, které z předložených důkazních prostředků se staly skutečně důkazem, neposkytuje správci daně oprávnění k tomu, aby něktxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxx75)
Není v rozporu se zákonem, pokud za situace, kdy obecně závazný právní předpis výslovně neupravuje postup správních orgánů, x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xelních orgánů i z hlediska jeho souladnosti s vnitřním předpisem vydaným generálním ředitelem Generálního ředitelství cel (SPČ 1/2000 - Pracovní posxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxvně závazný.
Podmínkou ovšem je, že tento interní předpis upravuje postup, který jinak není regulován obecně závazným pravidlem chování a založil spxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx případě odchýlit, neboť takový jeho postup by byl libovůlí, která je v právním státě (čl. 1 odst. 1 Ústavy) nepřípustná.
(NSS, rozsudek ze dne 23. 8. 20xxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx rozhodnutím Ministerstva financí o udělení povolení podle § 45b zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, a § 12b zákona ČNR č. 587/1992 Sb.x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxozovatel prodejny mohl důvodně domnívat, že jeho činnost je v souladu se zákonem. Toto jeho oprávněné (legitimní) očekávání je zapotřebí respektovat x xxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxktů).
(NSS, rozsudek ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS)
Požadavek na předvídatelnost rozhodování se uplatní i v řízení sprxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxože zák. o správě daní a poplatků úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje, uplatní se i v řízeních vedených v jeho procesním režimu, a to postupem dxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xe smyslu § 2 odst. 7 zák. o správě daní a poplatků může jít jen tehdy, pokud účastníci předstírají (simulují) určitý právní úkon, ač jej nechtějí, a zastírxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxů právního vztahu je proto pro použití tohoto ustanovení určující.
II. Povinností daňových orgánů je uvést nejen zjištěný, formálněprávním úkonem zxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xsou ve shodě, tedy účastníci mají skutečný zájem učinit právní úkon, činí tak však z důvodu obcházení zákona.
(NSS, usnesení rozšířeného senátu ze dne 3x xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxdovat různě a v obdobných případech obdobně. Tím spíše oprávněně očekává, že krajský soud, který rozhoduje v obdobné věci, v níž již vyslovil svůj názor xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxzorem, porušuje tím princip právní jistoty (pro úplnost se výslovně dodává, že tyto úvahy nevylučují možnost vývoje právních názorů uvnitř samotného xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxil-li jej Nejvyšší správní soud ve zrušovacím rozhodnutí v konkrétní věci, ale je povinen se jím řídit i při rozhodování v obdobných věcech.
(NSS, rozsuxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xarů věnovaných tomuto spolku financovaly sportovní, kulturní a vzdělávací aktivity svých dětí, je nutno s ohledem na okolnosti případu vždy zvážit, zxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x x xdst. 7 zák. o správě daní a poplatků se nejedná, pokud žalobce nečinil své právní úkony naoko (nepředstíral je) a nesnažil se jimi zastřít právní úkony jixxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxa a povinnosti osob, které daňová povinnost stíhá. Rozsah a obsah podmínek pro stanovení daní je přitom možno definovat jen zákonem, přičemž je třeba zaxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x 59 obch. zák.) v souladu s účetními předpisy a následně jej při prodeji zboží uplatnil do daňových nákladů ve výši odpovídající znaleckému posudku, nexxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx2005 Sb. NSS)
Vytvořila-li se na základě pokynu Ministerstva financí č. D-144 z roku 1996, o stanovení xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxtách, případně ve lhůtách prodloužených podle přesně určených pravidel, vyplývá ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení (čl. 1 xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx, neboť takový jeho postup by byl libovůlí, která je v právním státě (viz čl. 1 odst. 1 Ústavy) nepřípustná. Ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněně nerxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xvážení, pokud se taková praxe vytvořila. [...] Obecně se od vytvořené určité správní praxe lze odchýlit, avšak zásadně pouze
pro futuro
a z racionálníxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxtit vždy pouze do budoucna.
(NSS, rozsudek ze dne 28. 4. 2005, čj. 2 Ans 1/2005-57, č. 605/2005 Sb. NSS)
Jestliže žalobce svým obchodním partnerům poskyxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxvání těchto zařízení, avšak za poskytnutí těchto zařízení získával protihodnotu ve formě zajištění exkluzivních podmínek prodeje jeho výrobků a podxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxoliv jako výpůjčku.
(MS Praha, rozsudek ze dne 24. 10. 2008, čj. 9 Ca 168/2004-107)
Dokladu nazvanému „čestné prohlášení“, předloženému v řízení o doxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxx x xprávním řízení. Jelikož zák. o správě daní a poplatků takovou právní úpravu neobsahuje, nemůže se jednat o náhradu za důkaz a skutečnosti v „čestném proxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxlze bez dalšího odmítnout a musí být stejně jako ostatní zákonem připuštěné důkazní prostředky celním orgánem hodnocen ve smyslu zásad stanovených v § x xxxxx x xxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxx xprávy daní, § 10 - vymezení pojmu správce daně, § 78 a násl. - vyhledávací činnost, § 85 a násl. - daňová kontrola, § 92 a násl. - dokazování, § 101 a násl. x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx x xxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx x xx xx xxx x xxx xxxxx xx x xxx xxx xxx xxxx xxxxx x x xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxního očekávání; § 157 odst. 2 o. s. ř.; § 125 odst. 1 tr. řádu; čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny
Literatura:
Svoboda,
K.
Dokazování.
Prxxx x
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
xxxxx
Šretr,
V.
Selekce důkazů provedená správcem daně.
Daňová a hospodářská kartotéka,
č. 4/2009,
s. 1-5.
Nováková,
P.;
Lichnovskýx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxké republice.
Praha :
Linde Praha, a. s.,
2007.
Šretr,
xx
xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxx
xx
Dokazování v daňovém řízení.
Praha :
ASPI,
2004.
Chmelík,
M.
Dokazování v daňovém řízení.
Právní rozhledy,
č. 12,
2002,
s. 586-593x
xxxxxxxx
xx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx
xxxx x xxxxx x xxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxvání.
Stát a právo 13.
Praha :
Academia, nakladatelství ČSAV,
1967.
(Neveřejnost správy daní a úřední postup správce daně)
Joxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxdá další úpravě, kterou odst. 1 obsahuje, a to je povinnost osob zúčastněných na správě daní a úředních osob zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvisxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xaňovém subjektu, které mu ukládá povinnost seznámit správce daně se vším, co může ovlivnit výši daně. Má-li daňový subjekt na rozdíl od obviněného v trexxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxon, využity k jiným xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx je upravena mlče nlivost i v dalších zemích jak EU, tak v členských zemích OECD, a česká berní správa se zavazuje, že zachová mlčenlivost o informacích zíxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx
x xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xaně povinen zahájit řízení z moci úřední, pokud nebyly povinnosti ze strany daňového subjektu splněny vůbec nebo pokud nebyly tyto splněny řádně. Dále xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxistenci daňové povinnosti. Pokud dojde ke zjištění existence takové skutečnosti, s níž je spojen vznik daňové povinnosti, pak je správce daně povinen xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxch správců daně mezi sebou i s jinými orgány veřejné moci v rozsahu prolomené mlčenlivosti.
Odst. 3 obecně upravuje rozsah oprávnění správce daně ke shxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxí
výčty shromažďovaných informací. Shromažďování informací při správě daní má striktně stanovené hranice, dané využitelností těchto informací přx xxxxxx xxxxx x xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxstupem podle daňového řádu tak, že daňový řád se pokládá za zvláštní komplexní úpravu této otázky s vysokou mírou vlastní ochrany veškerých informací zxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady (srov. § 1 odst. 2). Neveřejnost tohoto postupu je jeho tradičním znakem a nová úpravx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxedpokladem pro její fungování. Daňové subjekty musí být primárně motivovány k vlastnímu dobrovolnému plnění svých daňových povinností, zákon jim naxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx, aby informace a údaje poskytnuté daňovým subjektem zůstaly skryty před veřejností a byly využity výlučně pro správu daní. Zákonná garance, že s inforxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxrem pro jeho právní jistotu a ochranu práv daňových subjektů.
Neveřejnost správy daní neznamená utajenost (srov. zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxy správce daně. Neveřejnost není výlučností daňového procesu, jako zásada je přítomna i ve správním řízení nebo v přípravném řízení trestním, ve srovnxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
Princip neveřejnosti správy daní by nemohl být naplněn bez povinnosti mlčenlivosti. Mlčenlivostí se obecně rozumí zachovávání takových pravidel xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxd jejich vyzrazením, tzn. sdělením neoprávněným osobám. Jakékoliv osoby, které byly jakkoliv zúčastněny na správě daní, jakož i úřední osoby (srov. § xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxlatí jen pro daňový subjekt, pokud jde o informace získané nebo použité při správě jeho daní (srov. § 52 - obsah a limity povinné mlčenlivosti). O svých věxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xaní o poměrech jiných osob, má ohledně nich povinnost mlčenlivosti. Není přitom rozhodující jeho procesní pozice. Táž osoba je daňovým subjektem ve svx xxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxi ohledně skutečností, které se pracovník správce daně, eventuálně jiná osoba, dozví z titulu své účasti při správě daní, je nutnost chránit informacex xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxžité pro právní jistotu daňových subjektů o tom, že informace, které poskytly správci daně zcela otevřeně a podrobně ve věci svých osobních a finančnícx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xudou velmi omezeny na případy nezbytně nutné (srov. § 53 - průlom do povinnosti mlčenlivosti). Ačkoli daňové zákony daňovým subjektům poměrně jasně ukxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx prokázat (důkazní břemeno), je dobrovolný aspekt v rámci spolupráce se správcem daně velmi důležitý.
Zásada neveřejnosti se uplatní v průběhu všecx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxm je neveřejnost zajištěna tím, že orgány rozhodující o tomto přestupku postupují podle správního řádu, kde je povinnost mlčenlivosti rovněž široce uxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx Kromě toho je všem osobám, které se seznámily s informacemi poskytnutými správcem daně, zakázáno využít je jinak než jen pro zákonem stanovené účely, a xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxsti jsou především dány omezeními povinné mlčenlivosti pro účely činnosti jiných orgánů a osob (srov. § 52 odst. 5, § 53). Garance neveřejnosti platí jex x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xlčenlivosti nevztahuje (srov. § 52 odst. 3). Ohledně některých údajů má správce daně informační povinnost jako jiné orgány veřejné moci (srov. § 56). Pxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxch osob se týkají (srov. § 52 odst. 4). Všechny výjimky však musí respektovat rovnováhu mezi zájmem daňových subjektů na ochraně citlivých údajů poskytxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxuje i zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Správce daně je sice povinným subjektem k poskytování informací podle tohoto zákona, alx xxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xovinným subjektem, získané na základě zákonů o daních, poplatcích, penzijním nebo zdravotním pojištění anebo sociálním zabezpečení. Zákon ovšem upxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xubjektu sdělit základní osobní údaje o osobě, které poskytl veřejné prostředky. Rozdílná míra ochrany zakotvená v obou ustanoveních, a v tomto směru pxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xeho účinné veřejné kontroly.
Zákonodárce tak při střetu ústavního práva na informace podle čl. 17 odst. 1 Listiny a ústavního práva na ochranu soukrxxx xxxxx xxx xx xxxxx x x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxlosti s tímto připustil. Ochranu zachoval pouze tam, kde na poskytování informací není dán silný veřejný zájem. Ve výluce se tak ocitla převážně jen nárxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxostředky“ v českém právním řádu obsahuje pouze § 2 písm. g) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ktexx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxxx jednoty a bezrozpornosti právního řádu ovšem plyne požadavek přikládat týmž pojmům obsaženým v různých právních předpisech zásadně stejný význam a oxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxonodárce v různých dobách mínil odlišné věci, srov. též nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06).
Důvody pro odlišný výklad uvedexxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxčástí majetkových práv státu. Poskytnutím veřejných prostředků xx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xx povinen k žádosti takové informace poskytnout a nemůže se odvolávat na neveřejnost správy daní a povinnost mlčenlivosti (srov. rozsudek rozšířeného xxxxxx xxx xx xxx xx xx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xodržování povinnosti mlčenlivosti, a to i ohledně přístupu a ochrany údajů uchovávaných v elektronické podobě. Povinnost ve stejném rozsahu nese i přxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxhou využít jen pro zákonem stanovené účely a jsou vázány podobně jako správce daně povinností mlčenlivosti. Příkladmo jsou uvedeny i situace, které jsxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxci správce daně (srov. § 55). Zákon dále na více místech rozvádí obecnou zásadu neveřejnosti správy daní v souvislosti s nahlížením do spisu (srov. § 66 oxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x 172 odst. 1), úpravou sankcí za porušení povinnosti mlčenlivosti (srov. § 246), možností správce daně seznamovat se s písemnostmi, na něž se vztahuje pxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxx xx xxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxx
x xxxxx x xxxxxxx oficiality a zásada vyhledávací]
Komentované ustanovení vyjadřuje především zásadu oficiality (
ex officio
,
ex offo
- postup z úřední povinnostix x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxový subjekt nebo tak neučinil řádně. Procesní iniciativa je v rukou správce daně, který zahájí řízení a vymezí jeho předmět. Primární povinností správxx xxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xa správě daní. Sekundárně z takového zjištění vyplývající je dále činění nezbytných úkonů vedoucích ke splnění těchto povinností.
Protějškem zásaxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxvního zájmu. V jejich rukou je rozhodnutí, zda řízení zahájit určitým procesním úkonem a jak vymezit jeho předmět. Dispoziční zásada se při správě daní xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxmezí jeho důvody, zda do doby, než je rozhodnutí o odvolání vydáno, bude podané odvolání měnit, doplňovat nebo je vezme zpět (srov. § 109 a násl.). Bez tohxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxení povinnosti postupu z moci úřední je zákonem správci daně uloženo proto, aby mohl svou činností (postupem) naplnit cíl správy daní, tedy správně zjixxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxancování veřejných potřeb. Základem pro správné zjištění a stanovení daně je i nadále sice tvrzení daňového subjektu (srov. § 1 odst. 3), ale zdůraznit xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxí. Ta je provedena zejména v § 92 odst. 2, podle něhož správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nexxxxxxxxx x xxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxně nejen za spravedlivý průběh řízení, ale i za jeho spravedlivý výsledek, a to bez vázanosti na návrhovou aktivitu daňových subjektů.
Povinnost sprxxxx xxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x rámci zjišťování daňově významných skutečností postupoval co nejdůsledněji, na straně druhé limitem pro toto pravidlo je důkazní povinnost daňovéhx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxit skutečný skutkový stav, ale měl by vyvinout maximální úsilí, aby se tomuto stavu přiblížil.
Správce daně není vázán dispozicí daňového subjektu a xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxt i dokazování iniciované vlastní úvahou. Toto základní vymezení určuje rozsah povinností daňového subjektu a správce daně a jejich vzájemný poměr. Nxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xozdělení důkazní povinnosti daňového subjektu a důkazní povinnosti správce daně vyplývá z jeho postavení při správě daní; správce nemůže rezignovat xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxávací tak jako zejména v trestním právu, což odpovídá faktu, že důkazní povinnost ohledně výše daně nenese stát, nýbrž daňový subjekt. Primární iniciaxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxtumačnímu stanovení daně podle pomůcek (srov. § 98).
Zjišťování předpokladů pro vznik nebo trvání povinností provádí správce zejména prostřednicxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxi správě daní ověřuje úplnost evidence či registrace daňových subjektů, zjišťuje údaje týkající se příjmů, majetkových poměrů a dalších skutečností xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx. 3, získává informace od jiných orgánů veřejné moci (srov. § 57 až 60), opatřuje nezbytná vysvětlení (srov. § 79), provádí místní šetření (srov. § 80 a náxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxě k tomu, aby správce daně daň vypátral, zjistil, stanovil a poté i přijal (popř. vymohl) její úhradu, korektivem ovšem budou další základní zásady daňoxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xráva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a třetích osob v souladu s právními předpisy a používat při vyžadování plnění jejich povinností jen takoxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxutého definování cíle správy daní a změny chování správce daně označované v důvodové zprávě k novému zákonu jako tzv. klientský přístup.
Z hlediska jxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxnosti, tedy uplynutím lhůty pro stanovení daně (srov. § 148), resp. zánikem práva vybrat a vymáhat nedoplatek, tedy uplynutím lhůty pro placení daně (sxxxx x xxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x třetích osobách. Protože se však jedná o činnost, která je přísně regulována zvláštním zákonem i evropskými unijními předpisy, zdůrazňuje se omezení xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxm údaje o jednotlivých osobách a jejich soukromí je zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, vztahující se na osobní údaje, které zpracovávají sxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xinak). Dále pak se zákon vztahuje na veškeré zpracovávání osobních údajů, ať k němu dochází automatizovaně, nebo jinými prostředky. Ne na každé shromaxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxání osobních údajů je systematický postup nebo soubor postupů, jehož cílem je získání osobních údajů za účelem jejich dalšího uložení na nosič informaxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxovatel systematicky provádějí s osobními údaji, a to automatizovaně nebo jinými prostředky. Zpracováním osobních údajů se rozumí zejména shromažďoxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxní, výměna, třídění nebo kombinování, blokování a likvidace.
Osobním údajem je podle citovaného zákona jakákoliv informace týkající se určeného nxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziolo gickou, psychickou, ekonomickxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xateriálních prostředků. Za osobní údaje jsou považovány ty, které fyzickou osobu určují nebo mohou určit, a to i nepřímo. Zpravidla se jedná o soubor xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v politických stranách či hnutích nebo odborových či zamxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxé údaje podléhají speciální ochraně.
Daňový řád má postavení zvláštního zákona (
lex specialis
) k zákonu o ochraně osobních údajů, jeho postavení je xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xtanovené povinnosti mlčenlivosti a velmi omezeným průlomům do ní. Tím nemá být uzavřeno, že zákon na ochranu osobních údajů pro správce neplatí vůbec. xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxí povinností správce údajů stanovených zvláštními zákony (srov. § 3 odst. 6, § 5 odst. 1, § 11 a 12 citovaného zákona).
Nelze informace shromažďovat ve xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxuje i jiné nežli nezbytné údaje pro správu daní, vztahuje se na něj z hlediska jeho povinností působnost zákona na ochranu osobních údajů v celém rozsahu xxxxxx x xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xitovaného zákona).
Judikatura:
Právo na veřejné projednání věci v přítomnosti daňového subjektu nelze vztahovat pouze k jedné části daňového říxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxlatků. Je vždy nezbytné provádět ústavně konformní interpretaci obecného práva. Na základě požadovaného ústavně souladného výkladu příslušného prxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxdnání věci v jeho přítomnosti, v projednávaném případě právo být přítomen výslechu svědka, zaručena nejen při daňové kontrole, tj. jedné části daňovéxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxejných financí, splatná, ale dosud nezaplacená daň či její příslušenství jsou pak nepochybně součástí majetkových práv státu. Prominutí daně či přísxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxu § 8b informačního zákona. Ministerstvo financí, případně finanční úřady, které mají na základě ustanovení § 55a odst. 1 a 2 xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxí o poskytnutí veřejných prostředků.
(NSS, rozsudek rozšířeného senátu ze dne 1. 6. 2010, čj. 5 As 64/2008- 155, č. 2109/2010 Sb. NSS)
Ačkoli je daňový xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x x xxxxx 1 a 8 zák. o daňovém poradenství a KDP ČR), nelze jej považovat za třetí osobu zúčastněnou na řízení ve smyslu § 7 odst. 2 zák o správě daní a poplatků. Pravomxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxné na daňovém řízení; daňový poradce jakožto zástupce daňového subjektu nemůže být proto takovou pokutou postižen.
(NSS, rozsudek ze dne 17. 5. 2007, čxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx x xxné výši, než jak byla zjištěna při daňové kontrole, a to na základě dalších zjištění, je právem daňového subjektu být s nimi seznámen. To nemůže správce dxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxsudek ze dne 17. 1. 2006, čj. 2 Afs 57/2005-48, č. 840/2006 Sb. NSS)
Související ustanovení:
§ 1 - předmět a účel daňového řádu, § 2 - předmět správx xxxxx x x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x x x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xx - vymezení pojmu správce daně, § 12 - úřední osoby, § 20 - pojem daňový subjekt, § 52 - obsah a limity mlčenlivosti, § 53 - průlom do povinnosti mlčenlivxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxx xxxkytující informace správci daně, § 58 - způsob poskytování informací, § 59 - součinnost kontrolních orgánů a správce daně, § 60 - rozsah a obsah protoxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxta pro stanovení daně, § 160 - lhůta pro placení daně, § 172 - práva a povinnosti ručitele, § 246 - porušení povinnosti mlčenlivosti, § 255 - zvláštní uxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxí k následkům porušení povinnosti mlčenlivosti
Související předpisy:
zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím; § 3 odst. 6, § 5 oxxxx xx x xx xx xxx x xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxobilosti; § 2 odst. 4, § 15 odst. 3, § 17 odst. 3, § 38 odst. 6 správního řádu; čl. 17 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny; § 2 písm. g) zákona č. 320/2001 Sb., o xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat, dodatkový protokol k této úmluvě - vyhlášený pod č. 15/2005 Sb. m. s.; směrnice Evropského paxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xiteratura:
Šrotýř,
J.
Řízení o pokutách x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxní a povinnost zachovávat mlčenlivost.
Daňová a hospodářská kartotéka,
č. 2,
2002,
s. 244-246.
Chmelík,
M.
Mlčenlivost v daňovém řízenx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xx xxx
xxxxx
xx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx
xx xx
x998,
s. 15-16.
ČÁST DRUHÁ
OBECNÁ ČÁST O SPRÁVĚ DANÍ
HLAVA I
SPRÁVCE DANĚ A OSOBY ZÚČASTNĚNÉ NA SPRÁVĚ DANÍ
Díl 1
Správce daně
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxx správní orgán, případně i jiný orgán, pokud jej zvláštní zákon v příslušném rozsahu zmocňuje k výkonu správy daní. Postavení správce daně tak mohou mít xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxch plnění nebo jejich placení podle zákona upravujícího správu daní. Nemusí se přitom jednat výlučně o orgány správní (např. soudy v rámci agendy soudnxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxplývá ze skutečnosti, že v platném správním řádu je tento pojem vymezen toliko jako legislativní zkratka pro účely daného zákona, tudíž ji nelze obecně xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxx x principem jednoty a vnitřní bezrozpornosti právního řádu.
Výjimku ve vrchnostenském postavení správce daně tvoří případy, kdy se správce daně účasxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx x xe proto zakotvena aktivní i pasivní legitimace správce daně k podávání návrhů na zahájení občanského soudního řízení a k účasti na tomto řízení za předpxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x odst. 1 [Správce daně] a 2 [Správní orgán]
Správa daní je jedním z druhů veřejné správy jakožto formy uplatňování státní moci. S ohledem na ústavní kauxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxx je nutné, aby byly dostatečným způsobem vymezeny nikoli pouze postupy, jakými lze správu daní provádět, ale též orgány, které jsou ke správě daní oprávxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxosti ke správě daní se v daňovém řádu (v obecné rovině) zabývají dvě ustanovení - § 10 definující správce daně jakožto okruh osob oprávněných k výkonu sprxxx xxxx x x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx ovšem pouze v rozsahu, v jakém je mu zákonem nebo na základě zákona svěřena působnost v oblasti správy daní. Orgány veřejné moci přitom rozumí daňový řád xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxy územních samosprávných celků (orgány místní samosprávy), jiné orgány (např. orgány moci soudní) a/nebo právnické či fyzické osoby oprávněné k výkoxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxru, že se jedná o všechny ostatní státní orgány (nikoli tedy též orgány samosprávy, fyzické osoby či „nestátní“ právnické osoby), kterým je zákonem či nx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxona“ užité daňovým řádem při vymezení správce daně odkazem na zvláštní kompetenční právní normu připouští více výkladů. Prvý z těchto výkladů chápe spxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xx Ústavy, vyhlášky vydávané na základě zmocňovacích ustanovení obsažených v jednotlivých zákonech či obecně závazné právní předpisy vydávané xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxně založena rozhodnutím vydaným na základě a v mezích zákona, nikoli tedy pouze samotným zákonem či spojením zákona a na jeho základě vydané podzákonné xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx kdy je příslušnost správce daně určena rozhodnutím vydaným na základě zákona. Tímto způsobem je zakládána věcná příslušnost zejména správců daně - fyxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxanovení a komentář k němu, bod 12). Takovým rozhodnutím naopak nelze rozumět rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti (srov. § 18), atrakci (srov. § 1xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxt jinak věcně příslušných správců daně, zatímco ustanovení § 10 odst. 1 daňového řádu pojednává o prvotním založení věcné příslušnosti správce daně jaxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxe daně jak podzákonnou právní normou, tak rozhodnutím jiného (zpravidla správního) orgánu.36
Při určení jednotlivých orgánů veřejné moci oprávněxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx xx x x xxxxxxní věcné působnosti jednotlivých orgánů veřejné moci provedeného zvláštními zákony upravujícími jejich postavení a činnost, popř. zvláštními zákoxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxvujícími tyto platby (srov. komentář k § 2 odst. 3), jsou kompetentní nejenom územní finanční orgány [srov. § 1 odst. 1 písm. a) zákona o územních finančnxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxt. 3 zákona o spotřebních daních a § 4 odst. 1 písm. r) zákona o DPH].
Ke správě poplatků (srov. komentář k § 2 odst. 3) jsou kompetentní orgány veřejné mocxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx 1 a § 26 odst. 1 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, či § 9 zákona 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání; k aplikaci daňového řádu srov. xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxatních (nevybíraných za úkony) celá řada dalších orgánů, zejména:
-
xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x
xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx užívání určených pozemních komunikací (srov. § 40 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích) či poplatku z objemu biopaliv (srov. § 51 zákona o oxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x x xxxxxx x územních finančních orgánech) či poplatku za oprávnění provádět ložiskový průzkum vybíraného dle zákona o geologických pracích (srov. § 2 zákona o úzxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxí patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin,
-
krajské úřady a obecní úřady v případě poplatku za znečixxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xx x xásl. zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů),
-
Státní fond životního prostředí v případě poplatků za uvádění obalů nebx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx
x
xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xx 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů),
-
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský v případě poplatku za trvání ochrannýxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxdě poplatku za trvalé či dočasné odnětí pozemků plnění funkcí lesa (srov. § 47 a násl. zákona č. 289/1995 Sb., o lesích),
-
správy národních parků v příxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xx zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny),
-
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxřízení vlády č. 416/2002 Sb., kterým se stanoví výše odvodu a způsob jeho placení původci radioaktivních odpadů na jaderný účet a roční výše příspěvku oxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xdnětí půdy ze zemědělského půdního fondu (srov. § 11 a násl. zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu).
Výkon správy správních xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxměří, vybere (eventuálně i vymáhá) správní orgán provádějící zpoplatněný úkon (srov. § 5 odst. 1 zákona o správních poplatcích), ale zatímco k uloženx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx správy spadá též vymáhání peněžitých plnění (s výjimkou správních poplatků), která byla uložena ve správním řízení jinými správními orgány a která jsxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxt. 4 písm. m) zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky]. Komplexně jsou tyto případy označovány jako tzv. věcná dělená správa (srov. komexxxx x x xxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx poplatků za odebrané množství podzemní vody a za vypouštění odpadních vod, u nichž výši poplatku stanoví rozhodnutím Česká inspekce životního prostřxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxe zákon svěřuje obecnému správci daně, v tomto případě celním orgánům, které postupují podle daňového řádu [srov. hlavu X zákona č. 254/2001 Sb., o vodáxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x odst. 1 písm. j) zákona o územních finančních orgánech]. Obdobně by bylo možné najít celou řadu jiných peněžitých plnění spadajících do okruhu definicx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxjné správy, které se mohou dostat do postavení správce daně, je v současné době minimum. Zpravidla totiž tyto právnické či fyzické osoby za výkon veřejnx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxráží působících na poli ochrany přírody, jako jsou lesní stráž, stráž přírody, rybářská stráž či myslivecká stráž, avšak pouze při výběru pokut ukládaxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxody a krajiny, § 14 a násl. zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství, § 12 a násl. či zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti).
Definice správce daně obsažená v dxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxgislativní zkratky zavedené v § 1 odst. 3 a rozuměl jím „územní finanční orgány a další správní i jiné státní orgány České republiky, jakož i orgány obcí x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxní a poplatků a které jsou jimi podle daňového řádu, je na první pohled zřejmá. Širší definiční okruh subjektů, které mohou být správci daně, v daňovém řáxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx daňového řádu. Proto ve vymezení správce daně v rámci zák. o správě daní a poplatků nenalezneme např. kraj, neboť v době přípravy a přijímání tohoto zákoxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx
x xdst. 3 [Procesní způsobilost správce daně]
Správce daně není, až na výjimky, samostatnou osobou ve smyslu práva. Zpravidla se jedná o správní orgán, xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxátu přiznává v plném rozsahu pouze Generálnímu finančnímu ředitelství). Přitom ani organizační složky státu nejsou právnickými osobami (§ 3 odst. 2 xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxvce daně nemá právní subjektivitu (srov. též komentář k § 11 odst. 1).
Právní subjektivitu nemá dle ustálené judikatury ani obecní úřad. Ta svědčí pouxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx
xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xymáhat daňové pohledávky, popř. jiná práva a plnění, související se správou daní v soukromoprávním řízení, a hájit tak oprávněné zájmy státu, resp. vexxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxanou žalující. Nezřídka může být i stranou žalovanou. Proto mu zákon přiznává též způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení (tzv. pasivnx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxzřídka musí řešit též problémy spadající do oblasti práva soukromého, lze demonstrovat především na nejtypičtějším a v praxi nejčastějším případě taxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxk do úpadku, musí správce daně jako jakýkoli jiný věřitel přihlásit své daňové pohledávky do insolvenčního řízení, popř. zahájit řízení o incidenční žxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx nezbude mu než čekat, zda dlužníkovi po ukončení insolvenčního řízení zbude nějaký majetek, z něhož by správce daně mohl svou pohledávku uspokojit.
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxbjektu (aniž by tak činil na žádost, resp. na pokyn daňového subjektu). V takovém případě vznikne na straně faktického příjemce přeplatku bezdůvodné oxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxněn a - s ohledem na jeho povinnost řádně hájit zájmy státu - povinen domáhat se vydání bezdůvodného obohacení soudně, což lze učinit opět pouze v rámci cixxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxích úkonů učiněných daňovým dlužníkem využitím odporovatelnosti právních úkonů zakotvené v § 42a obč. zák., neplatnosti právního úkonu učiněného dxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxe výjimečně může dojít i k opačné situaci, tj. že se jiná osoba bude v rámci soukromoprávního sporu domáhat vůči správci daně svých nároků, které jí vznikxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxným úředním postupem správce daně na základě zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Ustanovení § 5 citovaného zákona sice o xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xdpovědnost existuje. Řízení dle daňového řádu lze pro účely zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci považovat za určitý poddxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxcný soud místně příslušný podle sídla ústředního správního úřadu zastřešujícího činnost příslušného správce daně (např. Obvodní soud pro Prahu 1 v přxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx (srov. § 6 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci).
Procesní způsobilost správce daně zakotvená komentovaným ustxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxcesní legitimaci (ani aktivní ani pasivní) nemá; jedná se např. o případné spory související se zajištěním dennodenního chodu správce daně, jako jsou xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx Zde v plném rozsahu platí, že správce daně není právnickou osobou, a je nutné respektovat skutečnost, že stranou sporu je přímo Česká republika a za ni jexxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxx xxxávci daně přiznává procesní způsobilost pro soukromoprávní řízení pouze ve věcech souvisejících se správou daní. Procesní způsobilost správce daně xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xx. Jinými slovy to znamená, že pokud se správce daně účastní soukromoprávního řízení, vykonává svou veřejnoprávní kompetenci. Výkon veřejnoprávní
koxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxx xxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xeobsahuje (srov. podmínky pro delegaci v § 18), je sporné, zda se správce daně v tomto řízení může nechat zastoupit advokátem či jinou osobou.
Ministexxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx osoba (srov. § 12). Tento výklad dovozující zákaz zastoupení správce daně advokátem či jinou osobou se zdá být zcela logickým důsledkem základních zásxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxsti správce daně, a tím k porušení principu neveřejnosti správy daní, ale též např. k narušení zásady hospodárnosti, neboť zastoupením by správci daně xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxávající veřejnou moc by měl být k výkonu svých veřejnoprávních kompetencí dostatečně personálně vybaven.
Judikatura
Nejvyššího správního soudu xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxědčila (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, čj. 6 A 76/2001-96, citovaný za komentářem). Přestože mohou být závěr a argumentace uvedená v citoxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxdu, tj. že tento závěr bude v rámci správního soudnictví i nadále respektován, ledaže by v budoucnu dospěl k odlišnému závěru Ústavní soud.
xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxmu soudnímu řízení vedenému za účelem zajištění, resp. vybrání příslušenství daně. Podle § 2 odst. 4 daňového řádu spadá příslušenství daně pod definixxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxm řízení. Zák. o správě daní a poplatků obsahoval úpravu odchylnou a příslušenství daně do legislativní zkratky nezahrnoval (srov. § 1 odst. 1 a § 58 zák. x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxává finančním úřadům jako správcům daně způsobilost být účastníky občanského soudního řízení. Tuto způsobilost však nemají v plném rozsahu (ve všech xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxx xxou finanční úřady v uvedeném rozsahu způsobilými účastníky řízení.
(NS, usnesení ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1049/2008)
Žalovaný finanční úřad, xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxx
xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxe hmotného práva náleželo, má ve smyslu ustanovení § 19 části věty za středníkem o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení o této žalobě. Základem takoxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxení před soudem zastoupit advokátem, neporušuje tím povinnost mlčenlivosti stanovenou v § 24 daňového řádu. Opačný závěr by zcela evidentně založil nxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xachovávat mlčenlivost (§ 21 zákona o advokacii).
(NSS, rozsudek rozšířeného senátu ze dne 22. 7. 2005, čj. 6 A 76/2001-96, č. 479/2005 Sb. NSS)
Je-li přxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xx xx).
(VS Praha, rozsudek ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 13 Cmo 163/2002, č. 34/2003 SoJ)
Jestliže platební výměr vydá nepříslušný správce daně, stane se rozhxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xozhodnutí ze dne 24. 7. 2002, xxx xxx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxrý mu ušel odporovatelným právním úkonem. Pro správce daně proto odpůrčí žaloba představuje jeden z právních nástrojů k výběru daně. Proto je třeba dovxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xa daních.
Podle § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. xxxxxxxxxx x x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xýt účastníkem občanského soudního řízení ve věcech, v nichž jde o správu daní. Zák. o správě daní a poplatků představuje v tomto ohledu úpravu speciálníx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx zákonem (§ 19, věta za středníkem o. s. ř.).
(KS Hradec Králové, rozhodnutí ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. 21 Co 344/2001)
Finanční úřady jako správci daně mxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxx xxxxx
xx xxxxx xxxxmž předmětem je uplatněné právo odporovat právnímu úkonu dlužníka, zkracujícímu uspokojení vymahatelné pohledávky na daních, má finanční úřad způsxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxení:
§ 2 odst. 3 - vymezení daně, § 11 - pravomoc správce daně, § 14 odst. 2 - spor o místní příslušnost, § 17 - dožádání, § 18 -
delegace
, § 19 -
atrakce
x x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x x xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xx5/2004 Sb., o Celní správě České republiky; zákon č. 13/1993 xxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxost; § 40a obč. zák., § 42a obč. zák. - odporovatelnost; § 451 a násl. obč. zák. - bezdůvodné obohacení; insolvenční zákon; zákon č. 13/1997 Sb., o pozexxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxx x xx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxx/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny; § 12 a násl. zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti; § 14 a násl. zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství, výkonu rybářskxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxx x xxxx. 2 Listiny; viz předpisy v bodě 8; hlava X zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon); zákon o odpovědnosti za škodu způsobxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx
xxxxx x
xxxx x xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxx řád, nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami.
Praha :
Linde Praha, a. s.,
2005.
Pravomoc správce daně
Ondřej
Dráb,
Právxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxvními právy a povinnostmi, pročež vymezuje v odst. 1 v obecné rovině okruh jeho pravomocí; nahrazuje tak pojetí současné právní úpravy ve smyslu práv a pxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxůsobem. Jednotlivé pravomoci jsou pak v dalším textu návrhu rozvedeny v příslušných ustanoveních.
V odst. 2 je správci daně umožněno, aby v nezbytném xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxdpokládá se především elektronická podoba těchto registrů.
Z důvodové zprávy k novele:
Navrhuje se technická oprava textu, jejímž cílem je předejíx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxhl vést toliko řízení upravená v daňovém řádu. Vzhledem k existenci speciální procesní úpravy v jiných zákonech je toto nechtěné zúžení potřeba odstraxxxx
x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xprávce daně není - až na výjimky - osobou ve smyslu práva (srov. komentář k § 10 odst. 3), jednak ze skutečnosti, že správce daně vystupuje při správě daní jxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxncemi (pravomocemi). Na rozdíl od daňových subjektů a dalších osob zúčastněných na správě daní, které oprávněními, a tedy volbou, zda možnosti určitýx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxonávat musí. Správce daně byl nadán kompetencemi v oblasti veřejné správy právě proto, aby je vykonával, tudíž mu není svobodná volba jeho jednání umožxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx, nejsou-li zákonné podmínky naplněny, učinit jej nesmí. V opačném případě by správce daně porušil obecně platný zákaz libovůle, a jeho jednání by bylo xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxjné správy (tedy osoba ve smyslu práva), neboť při výkonu veřejné správy jsou i tyto fyzické či právnické osoby ve stejném právním postavení jako jiné spxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xednání orgánů veřejné moci.
V tomto směru se daňový řád významně odchyluje od dřívější úpravy zák. o správě daní a poplatků, která věcnou příslušnost xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxípadech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví“ (srov. čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), je tedy nutné, aby pravoxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxejné moci (správců daně) při výkonu správy daní. K tomu slouží právě komentované ustanovení obsahující výčet jednotlivých pravomocí správců daně a na xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxjí, a společně tak konkretizují věcnou působnost správců daně definovanou v nejobecnější rovině v § 10 odst. 1 daňového řádu.
Správné vyhodnocení věxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvá na významu především s ohledem na skutečnost, že rozhodnutí vydaná věcně nepříslušným správcem daně (lze-li takto jednající orgán veřejné moci vůbxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxx x xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxavě zák. o správě daní a poplatků dochází ke koncentraci základního vymezení jednotlivých oblastí působnosti (pravomocí a povinností) správců daně dx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxesní normy upravující oblast správy daní jistě ku prospěchu. Komentované ustanovení je třeba rozumět jako
taxativní
výčet pravomocí správců daně, a xxxx xxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx správců daně (a související povinnosti ostatních osob zúčastněných na správě daní) nesmí překročit meze, resp. jít nad rámec základního vymezení praxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxé daňovým řádem
de lege ferenda
rozšířeny o působnosti nové, překračující rozsah stanovený komentovaným ustanovením, musí být současně odpovídajíxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxx x
xxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xákonů upravujících postavení (veřejnoprávní
kompetence
a povinnosti) správců daně. Ve vztahu k nim se uplatní ustanovení § 4, které zakotvuje subsixxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx x
xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx pro výkon správy daní, a tím pádem pro výkon pravomocí správců daně, nezbytné. Velmi obecnou úpravu tohoto práva správců daně obsaženou v daňovém řádu jx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxny veřejné moci a/nebo ochranu osobních údajů se na oblast správy daní nevztahují. Registry a evidence vedené správci daně totiž nepředstavují registxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xsobní údaje shromažďovat (srov. komentář k § 9 odst. 3).
Hranice pravomoci správců daně zřizovat a vést registry a evidence daňových subjektů a jejicx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx zásadou musí být zřízení každého registru či evidence, ale též rozsah údajů a informací v nich vedených a použití těchto registrů či evidencí pro činnosx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxzovány a vedeny. S ohledem na stávající stav techniky je zřejmé, že se bude jednat téměř bez výjimky o registry elektronické, jako jsou např. registr pláxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxktů a jejich daňových povinností či Administrativní registr ekonomických subjektů (tzv. ARES).
Stejně tak zákon nestanoví, zda tyto registry mohox xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxezováno pouze zásadou neveřejnosti správy daní (srov. komentář k § 9) a z ní vyplývající povinností mlčenlivosti zakotvené v ustanoveních § 52 až 55 daňxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxmožní nahlédnout do daňového spisu či na osobní daňový účet jiné osobě, než které se tyto evidence týkají (ledaže se jedná o zástupce této osoby), a ani téxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx odpírat informace o tom, zda je určitá osoba registrovaná k určité dani atp. Informace o daňové registraci zpravidla povinnosti mlčenlivosti nepodléxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xsou obchodní rejstřík, registr živnostenského podnikání či katastr nemovitostí, a proto není ani pod ochranou zásady neveřejnosti správy daní (srovx x xx xxxxx xxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxdních náležitostí rozhodnutí, kterým je označení oprávněného správce daně.
(KS xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x x x x xásada neveřejnosti, shromažďování osobních a jiných údajů, § 10 - vymezení pojmu správce daně, § 52 a násl. - povinnost mlčenlivosti, § 66 a násl. - prxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxy:
čl. 2 odst. 3 Ústavy; čl. 2 odst. 2 Listiny; zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech
Literatura:
Kindl,
M.;
Telecký,
D.;
Válxxxxx
xx
xxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx
xxxxx x
xx xx xxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxi 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
Úřední osoby
Návrh zákona, v souladu se současnou terminologií využívanou např. ve správním řádu, nahrazuje dnes poxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xe smyslu odst. 2 třeba rozumět osobu zaměstnance správce daně nebo jinou osobu, která je výkonem pravomocí správce daně pověřena přímo xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxdní osoba prokazuje svá oprávnění k úkonům při správě daně, odlišujíc případy, kdy je dotyčné osobě zákonem předepsána povinnost prokazovat se služebxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxe odst. 4 by mělo být ze spisového materiálu vždy zjistitelné, která úřední osoba se na daném úkonu podílela tak, aby bylo možné v rámci kontroly i pro přípxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xožádala tuto úřední osobu o její identifikaci. Určení konkrétní úřední osoby je nutné např. pro uplatnění stížnosti proti chování jednotlivých úřednxxx xxxx xx xxxxx
x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx správce daně vykonává své pravomoci při správě daní, jako úřední osoby. V tomto směru je terminologie zaváděná daňovým řádem výstižnější oproti dřívěxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxdní osoba dává cítit, že se nejedná o jakéhokoli zaměstnance, popř. pracovníka (přisoudíme-li tomuto označení širší význam než označení zaměstnanecxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxí).
Dále je z označení úřední osoba zřejmé i to, že se jedná o veškeré fyzické osoby oprávněné k výkonu pravomocí správce daně, aniž by musely být ke spráxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xeuzavírá pracovněprávní poměr, a přesto bezesporu může být a zpravidla bývá úřední osobou ve vztahu k ukládání a vybírání místních poplatků či ve vztahx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxdu též správce daně samotný. Zákon tím reaguje na skutečnost, že správcem daně mohou být ve smyslu § 10 daňového řádu též fyzické osoby, tj. nikoli pouze sxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxce daně sama, je při (fyzickém) výkonu této činnosti daňovým řádem považována současně za úřední osobu. Příkladem těchto osob jsou různé druhy tzv. strxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx ve vztahu k činnostem svěřeným správci daně, jehož pravomoc vykonává, a to jen v rozsahu, v jakém jí byl výkon těchto činností daným správcem daně svěřenx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xprávce daně, u něhož úřední osoba xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xejí jednání nelze považovat za jednání úřední osoby, tj. za výkon správy daní. Výsledky takového jednání jsou nezákonné a pro jejich adresáta (osobu zúxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxnou sama. Odpovědnost za škodu se v daném případě řídí obecnými ustanoveními obč. zák. (srov. § 420 obč. zák.).
Bude-li naopak úřední osoba jednat v mxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxvědnost za takto způsobenou škodu úpravou zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Přitom takové jednání úřední osoby nelze xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxu platí, že absence výkonu pověření přesahujícího pravomoc správce daně samotného, tj. absence pověření nezákonného, nemůže být správcem daně považxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx a nemůže být tedy ani při výkonu pracovněprávních povinností nucen k jeho porušování.
Osoba, která je považována za úřední osobu podle daňového řádux xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxciální subjekt proto může úřední osoba svým nezákonným jednáním naplnit též skutkovou podstatu trestných činů ve věcech veřejných, zejména trestnéhx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxx též objektem některého z trestných činů spadajících do této skupiny trestné činnosti (např. násilí proti úřední osobě, vyhrožování s cílem působit na xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxny správcům daně (srov. § 10 a 11). Faktický výkon pravomocí správce daně pak provádí jeho zaměstnanci, jiné osoby, jimž je výkon pravomoci správcem danx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx tj. zpravidla zda je zaměstnancem správce daně a zda je jako zaměstnanec správce daně oprávněna k výkonu správy daní v daném konkrétním případě, slouží xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx
xx xxxxx
x xxxxxx xruh pověření, z něhož musí být patrné, že konkrétní správce daně této osobě svěřil výkon správy daní a v jakém rozsahu.
Toto pověření musí být dle zákonx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxě a v jakém rozsahu, tj. stanovit okruh úkonů, k nimž je tento zaměstnanec oprávněn. Nutno si ovšem uvědomit, že úřední záznam ze své podstaty nemá a nemůžx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxé pověření výkonem správy daní (
konstitutivní
povahy) v praxi zpravidla vyplývá z kombinace obsahu interních předpisů správce daně upravujících vnxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx závazné, např. ze zákoníku práce) a navazujícího zařazení zaměstnance správce daně do určitého útvaru a pozice na základě s ním uzavřené pracovní smloxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxx postup ani zda musí obsahovat vymezení jednotlivých úkonů, ke kterým je úřední osoba v rámci svého pověření oprávněna. Stejně tak zákon neurčuje, zda mxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxěných na správě daní. S ohledem na požadavek procesní ekonomie je třeba dojít k závěru, že pověření konkrétní úřední osoby může a zpravidla by též mělo znxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx resp. daňových subjektů.
Na druhou stranu, jak uvádí samotná důvodová zpráva k daňovému řádu, cílem tohoto formálního pověřování úředních osob je, xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxzení odpovědnosti tuto osobu identifikovat“. Tuto možnost identifikovat konkrétní úřední osobu (zaměstnance správce daně), která se podílela na koxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxně, vůči níž byl úkon činěn.
Samotné pověření výkonem správy daní bude, jak již bylo zmíněno, zpravidla stanoveno en bloc ve vztahu ke všem zaměstnancxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxí smlouvou (obsahující citlivé údaje, které nelze třetí osobě zpřístupnit), a proto nebude osoba zúčastněná na správě daní
a priori
schopna existencx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxední záznam.
Úřední záznam deklarující pověření nemusí být vyhotoven v relaci „konkrétní úřední osoba - konkrétní osoba zúčastněná na správě daní - xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xkceptovat pověření typu „zaměstnanci xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxšnosti tohoto finančního úřadu a ke všem úkonům s tím souvisejícím“, pověření typu „Jan Novák, zaměstnanec Finančního úřadu v Berouně, se pověřuje výkxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xx x xxxxxx xxxxxxxxxících do obvodu územní působnosti tohoto finančního úřadu a ke všem úkonům s tím souvisejícím, a to pro všechny druhy daní“ ovšem již bude postačující.
x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxost, že správce daně je osobu zúčastněnou na správě daní na požádání povinen o pověření určitého zaměstnance jako úřední osoby informovat (formou předxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxbjektů však nelze odmítnou ani jejich žádost o sdělení všech úředních osob, které jsou pověřeny ke správě jeho daňových povinností, tj. žádost podanou xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxce daně v širším rozsahu lze žádat pouze na základě a v mezích zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Dále odst. 4 komentovaného ustxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xx kterém organizačním útvaru správce daně je daná úřední osoba zařazena. Toto právo osoby zúčastněné na správě daní má zajistit jak přezkoumatelnost, zxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxétní úřední osoby (srov. komentář k § 261).
K ochraně práv osob zúčastněných na daňovém řízení, zejména k možnosti ověřit si zda osoba, se kterou má osoxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xprávě daní služebním průkazem, popř. jiným způsobem, zakotvená v odst. 3 komentovaného ustanovení. Vzhledem k tomu, že ne všichni správci daně, resp. xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxví zákon.
Taková povinnost je na základě § 13a zákona o územních finančních orgánech stanovena zaměstnancům územních finančních orgánů, tj. finanxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxi prokázat služebním průkazem vydaným jejich zaměstnavatelem. Náležitosti služebního průkazu zaměstnanců územních finančních orgánů jsou detailxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxůkazu (konkrétního zaměstnance územního finančního orgánu), neboť ve smyslu citované vyhlášky služební průkaz obsahuje pouze informaci o tom, že „dxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxi tedy bude muset zaměstnanec územního finančního orgánu při prokazování své pravomoci k provedení určitého úkonu vůči osobě zúčastněné na správě danx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxe ferenda
by proto bylo vhodné odpovídajícím způsobem změnit vyhlášku č. 516/2005 Sb., a rozsah výkonu pravomocí správce daně mezi náležitosti, respx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxvateli též zaměstnanci celní správy, ti však pouze za situace, kdy nejsou oblečeni ve služebním stejnokroji (srov. § 28 odst. 3 zákona č. 13/1993 Sb., Cxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx na služebním průkazu příslušníka Celní správy ČR, který prokazuje pouze příslušnost k Celní správě ČR, nikoli rozsah oprávnění jeho držitele, platí oxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxtatní úřední osoby, resp. zaměstnanci ostatních správců daně, které služebními průkazy nedisponují, budou za účelem prokázání svého oprávnění k činxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxho úkonu (úkonů) též svůj průkaz totožnosti (občanský průkaz či jiný osobní doklad) tak, aby osoba zúčastněná na správě daní mohla ověřit, že osoba, se kxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx průkazy disponovat všichni zaměstnanci státních úřadů, přičemž vzor služebního průkazu (a tedy i jeho náležitosti) stanoví generální ředitel38 slxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x určitému státnímu úřadu též informaci o rozsahu pravomocí jeho držitele ve smyslu § 12 daňového řádu.
Pokud úřední osoba na žádost osoby zúčastněné nx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxba zúčastněná na správě daní následně odmítne s takovou úřední osobou jednat, nelze takové odmítnutí spolupráce považovat za odmítnutí součinnosti, x xxxxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxření k výkonu správy daní, je sice zákonem stanovena kategoricky, tj. striktně xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxěná na správě daní požádá. Takový výklad zákona je ale třeba odmítnout, neboť by mohl vést k jeho nadužívání a k „šikanóznímu“ jednání osob zúčastněných xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxnosti osoby by proto mělo být vždy přihlíženo k účelu tohoto ustanovení. Tím je ochrana oprávněného zájmu osoby zúčastněné na správě daní na dostatečné xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxoby formou podání stížnosti dle § 261), a dále ochrana osoby zúčastněné na správě daní před eventuálním zneužitím pravomocí úřední osoby, či dokonce přxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxi tato úkony mimo své pracoviště (např. při provádění místního šetření v terénu) či obecně shledává-li se s ní osoba zúčastněná na správě daní poprvé. Za xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxy opakovaného jednání s toutéž úřední osobou či dožadování se prokázání pověření úřední osoby, vyplývá-li její pověření
de facto
ze samotné situace, x xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxí osoby k provedení určitého úkonu by proto měla mít osoba zúčastněná na správě daní důvodné pochybnosti o existenci takového pověření.
Judikatura:
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxí, kterou je označení oprávněného správce daně.
(KS České Budějovice, rozhodnutí ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 10 Ca 70/2002)
Související ustanoveníx
x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxžnost
Související předpisy:
§ 13a zákona o územních finančních orgánech; § 28 odst. 3 zákona č. 13/1993 Sb., Celního zákona; služební zákon; § xx xxxxx xx x xxxx xxxxx x xxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx0.
Z důvodové zprávy:
Místní příslušnost (§ 13 až 15)
Vedle věcné příslušnosti, která se odvíjí od příslušné
kompetence
k výkonu správy daní, stanoxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxem právnických osob, jsou-li tyto osoby daňovými subjekty. V odůvodněných případech hospodárnosti správy daní výjimečně stanoví daňový řád pro spráxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx, že správce daně obvykle provádí úkony při správě daní v obvodu své místní působnosti. Návrh pak výslovně připouští vykonat úkon i mimo obvod jeho územnx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxch správců daní. Např. nelze-li podle obecných pravidel obsažených v tomto ustanovení určit místní příslušnost při správě daní náležející do působnoxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x.
K § 13
Odst. 1 stanoví základní kritérium pro určení místní příslušnosti, kterým je u fyzické osoby místo pobytu a u právnické osoby její sídlo. Pod poxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxytu nelze určit, pak je to místo, kde se fyzická osoba převážně zdržuje. Pojem místo pobytu je tedy pro účely správy daní chápan v širším slova smyslu než pxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxoby je zahrnuta adresa, pod kterou je tato právnická osoba zapsaná v příslušném veřejném rejstříku (typicky obchodní rejstřík). Pokud se vznikem právxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxho rozhlasu), jde o adresu, na které právnická osoba skutečně sídlí a kterou je tato osoba povinna ohlásit správci daně při registraci (§ 127). Důvodem pxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxí fungování správy daní není vhodné, aby mohlo docházet k šikanózním změnám „skutečného sídla“, které xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxx x x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx jistota údaje zapsaného v rejstříku, jehož změnu nelze provádět tak, aby mohlo docházet k případnému zdržování a zdražování správy daní. Daňový subjexxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx rejstříku tato změna neodpovídá stavu zde zapsanému, by měl být stále místně příslušný k původnímu správci daně. Případnému zvýšení nákladů na komunixxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xx xxxxxx x xxx xxpř. použitím institutu zvolené adresy pro doručování ve smyslu § 45 odst. 2.
Místně příslušným správcem daně pro správu daně z nemovitostí je podle odsxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxtků, které zpoplatňují úkon, tj. soudní a správní poplatky. Příslušným k jejich správě je ten orgán veřejné moci, který zpoplatněný úkon provádí.
K § 1x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxě (srov. komentář k § 10 a 11) je kompetentní k provedení určitého úkonu při správě daní vůči určitému konkrétnímu subjektu.
Obecné pravidlo určení míxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxíl od dřívější právní úpravy však daňový řád podstatně omezuje počet výjimek z obecného pravidla (srov. § 4 zák. o správě daní a poplatků s odst. 2 a 3 komenxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xblasti, které se v procesní rovině daňovým řádem řídí (srov. např. § 16a zák. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí či § 38d odst. 12 záxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx výjimky z obecného pravidla určení místní příslušnosti správců daně stanovené zvláštními právními předpisy budou jako
lex specialis
použity při apxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxi právními předpisy vůči úpravě daňového řádu speciální, od případů ostatních (srov. též komentář bod 7).
Pro úplnost je třeba dodat, že zvláštním prxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxdě zákona jako právní normy stejného nebo vyššího stupně právní síly, jako má daňový řád.
Omezení počtu výjimek z obecných pravidel místní příslušnoxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxlze nevšimnout, že celkové zjednodušení pravidel stanovení místní příslušnosti správců daně v některých případech nevede ke zjednodušení práce s daxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx x x x xxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxě konkrétní daně konkrétního daňového subjektu, je pravidla stanovení místní příslušnosti uvedená v daňovém řádu, popř. jiných právních předpisechx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxící jejich zřízení a
kompetence
. Jedná se zejména o:
-
přílohy zákona o územních finančních orgánech pro územní finanční orgány,
-
přílohy zákona o xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xbvodů obcí s rozšířenou působností pro obce při výkonu státní správy,
-
zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), pro obce při správě místních xxxxxxxxx
x
xxxxx x xxxxxxx x xx xx xx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx právní předpisy upravující hierarchii jednotlivých správců daně a jejich správní obvody také povětšinou obsahují vlastní pravidla určení jejich míxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxtanovení daňového řádu by se však tato vlastní pravidla stanovená zvláštními právními předpisy v případě
kolize
s daňovým řádem na oblast výkonu spráxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxch obvodů jednotlivých správců daně k jednoznačnému určení místně příslušného správce daně nevedou. Daňový řád v tomto ohledu představuje vůči těmto xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx
x
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxx správním obvodu se nachází v případě fyzické osoby místo jejího pobytu, v případě právnické osoby její sídlo.
Místem pobytu fyzické osoby daňový řád xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx o evidenci obyvatel, jehož § 10 odst. 1 jej definuje jako „adresu pobytu občana v České republice, která je vedena v registru obyvatel ve formě referenčnx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxdla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právníhx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
Jedinou výjimku z obecného pravidla, že adresa místa trvalého pobytu občana České republiky nemůže být umístěna do tzv. nebytových prostor, tvoří přxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxor neobývají, či jej sice obývají, ale vlastník tohoto prostoru jim neudělil souhlas s nahlášením trvalého pobytu na adresu, kde se tyto prostory nacháxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxana v registru obyvatel.
Místo trvalého pobytu občana České republiky se tedy nemusí nutně shodovat s místem, kde se fyzicky nachází (fakticky pobývxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxu cizinců upravuje zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Podle tohoto zákona je cizinec povinen udxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxckou policií.
Pobyt cizinců na území České republiky však v celé řadě případů povolovacímu režimu nepodléhá a jejich místo pobytu na území České repuxxxxx xxxx
x xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxublika zaveden tzv. bezvízový styk, a kteří zde tedy mohou po přechodnou dobu pobývat bez nutnosti získání úředního povolení na tzv. turistické vízum, xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx
xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxit místo trvalého pobytu občana České republiky (k tomu by však v praxi nemělo docházet) nebo adresu hlášeného místa pobytu cizince, rozumí se místem poxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx. Výkladem lze dojít k závěru, že se jedná o místo, kde je taková fyzická osoba nejčastěji a nejlépe zastižitelná. To odpovídá požadavku hospodárnosti sxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx zdržuje, výslovně definovala jako xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxti zpravidla nezabývá detailním zkoumáním místa pobytu daňového subjektu a vychází z údajů uvedených v přihlášce k registraci, popř. z údajů uvedenýcx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xobytu cizince na území České republiky. V ostatních případech bývá při správě daní v užším slova smyslu za místně příslušného správce daně těchto osob pxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxx xři stanovení místní příslušnosti správců daně nerozlišuje mezi podnikajícími a nepodnikajícími fyzickými osobami. I pro správu daňových povinnostx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xe tato podnikající fyzická osoba bude mít nezřídka místo podnikání či svou provozovnu, v níž ve skutečnosti provádí svou podnikatelskou činnost, ve spxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xahraniční osoby umístěné na území České republiky (srov. komentář bod 18 a násl.).
Stejně tak daňový řád nereflektuje na skutečnost, že se mnoho fyzixxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx evidence obyvatel označováno též jako přechodné bydliště.
Pravidlo určení místní příslušnosti stálých provozoven zahraničních osob vzniklých nx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx § 22 tohoto zákona) na území České republiky, je příkladem situace, kdy snaha o co nejširší zobecnění úpravy daňového řádu vede až k její nepřehlednostix xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxžijí obdobně i na organizační složky státu nebo organizační složky podniku zahraniční osoby a na jiné jednotky, kterým zákon svěřuje výkon práv a povinxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx § 21 obch. zák. ve spojení s čl. 5 jednotlivých smluv o zamezení dvojího zdanění). Pokud přijmeme závěr, že ustanovení § 24 odst. 6 platí pro celý daňový řxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxx
xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxincipy jako místní příslušnost správce daně u právnických osob. Tzn. místně příslušným bude ten správce daně, v jehož obvodu územní působnosti se nachxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxků, která pro případ stálých provozoven zahraničních osob stanovovala samostatné a velmi praktické pravidlo, podle nějž se v takovém případě místní pxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx zahraniční osoby nenaplňuje. Vznik organizační složky podniku zahraniční osoby v sobě totiž předpokládá znaky podnikání zahraniční osoby (tj. sousxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx provozovna však často vzniká prováděním jediného kontraktu na území České republiky bez cíle či očekávání jeho opakování, tj. znaky podnikání ve smysxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx
klauzule
určení místní příslušnosti obsažené v § 3 odst. 2 zákona o územních finančních orgánech, tzn. místně příslušným správcem daně bude Finanční xxxx xxx xxxxx xx
xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxžuje, ale že často pobývá na místě jiném, které bývá v důsledku dřívější právní úpravy evidence obyvatel označováno též jako přechodné bydliště.
Díkx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxravených v § 24 odst. 1 až 5 daňového řádu na zde uvedené subjekty. V takovém případě by byl Finanční úřad pro Prahu 1 místně příslušným správcem daně všech xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xe autoři přiklánějí k aplikaci § 24 odst. 6 daňového řádu též na případy určování místní příslušnosti správců daně stálých provozoven.
Místní přísluxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxsu, pod kterou je právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo obdobném veřejném rejstříku, nebo adresu, kde právnická osoba sídlí skutečně, poxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xkutečný stav (kterému by odpovídalo odvození místní příslušnosti od místa skutečného vedení), a naopak se
de facto
odvolává na princip ochrany dobré xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx je proto rozhodné pro určení místní příslušnosti obchodních společností (akciové společnosti, evropské akciové společnosti, společnosti s ručeníx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxniční právnické osoby umístěných v České republice, pokud tyto organizační složky zároveň naplňují znaky stálé provozovny stanovené příslušnou smlxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx dalších právnických osob sem zapisovaných (např. Česká tisková kancelář).
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxce daně, jsou zejména nadační rejstřík a rejstřík obecně prospěšných společností, vedené krajskými obchodními soudy, seznam občanských sdružení a sxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxstvem kultury České republiky.
Právnickými osobami, které se do veřejných rejstříků nezapisují a u nichž je za sídlo pro účely stanovení místní přísxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xnalogicky se toto pravidlo aplikuje ale též na organizační složky státu či stálé provozovny zahraničních právnických osob, pokud nejsou zároveň jako xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx provozovny, srov. též komentář bod 18 a násl.
Dne 1. 1. 2012 má nabýt účinnosti část novely zákona o územních finančních orgánech č. 199/2010 Sb. Tato xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxnických osob. S ohledem na jeho rozsah (týká se určení místní příslušnosti v plném rozsahu, nikoli pouze pro určitý druh daně) ho proto nelze považovat zx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x x xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xravidla určení místní příslušnosti je specializovaný finanční úřad místně příslušným správcem daně pro celou oblast správy daní, k níž jsou věcně příxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxx. Kč (srov. § 9a zákona o územních finančních orgánech). A to bez ohledu na skutečnost, kde se nachází sídlo těchto právnických osob; specializovaný finxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxní příslušnosti rozšířit či zúžit okruh osob, jejichž místně příslušným finančním úřadem je specializovaný finanční úřad, o další právnické či fyzicxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxx xx xxxxější právní úpravy zák. o správě daní a poplatků daňový řád výrazně omezuje výjimky z obecného pravidla určení místní příslušnosti správce daně. Převáxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxntář č. 2 výše).
Dřívější pravidlo pro určení místní příslušnosti správce daně v případě převodu, přechodu či nabytí majetku, tj. pro určení místní pxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxtého majetku), bylo s účinností daňového řádu přesunuto do § 16a zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitosti. Ke xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxbyt srov. komentář bod 9 a násl.) a, neměl-li zůstavitel trvalý pobyt v České republice, správce daně, v jehož obvodu územní působnosti se nachází zůstaxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxavitele; v případě vzniku místní příslušnosti více správců daně se pak postupuje dle § 14 daňového řádu. Uvedené pravidlo určení místní příslušnosti kx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx
xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxchu darováním je místní příslušnost správce daně určena územním obvodem správce daně, v němž má trvalý pobyt či sídlo obdarovaný. Výjimky z tohoto obecxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxuace, kdy jsou movitý majetek či jiný majetkový prospěch darovány spolu s nemovitostí. V takovém případě je i pro darované movité věci (popř. jiný majetxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxa odpovídajícího věcnému břemeni nebo jiného plnění obdobného věcnému břemeni, kdy se místní příslušnost správce daně řídí též územním obvodem, ve ktxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxlušnost správce daně dle pravidel popsaných v předchozím komentáři, je místně příslušným správcem daně ten, v jehož územním obvodu se tento movitý majxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxe správců daně se i zde řeší pomocí pravidel zakotvených v § 14 daňového řádu.
Další výjimka z obecného pravidla určení místní příslušnosti správce daxx xxxxxxx x x xxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx x xxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxi družstvy nebo pojišťovnami. U těchto subjektů se totiž pobočka nebo organizační jednotka, kde k vybírání srážkové daně dochází, považuje za plátcovx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xvšem za podmínky, že jsou v této pobočce či organizační jednotce k dispozici doklady nezbytné pro provedení srážky a její kontroly. V ostatních případexx xx x x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxné ve zvláštních předpisech upravujících jednotlivé daně i v daňovém řádu najít celou řadu. Vedle již shora zmíněných se v daňovém řádu jedná např. o násxxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx
x
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx daně při dělené správě (srov. § 162 odst. 5),
-
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx
x
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxvolacího řízení (srov. § 111 odst. 5),
-
zachování místní příslušnosti správce daně v průběhu obnoveného řízení (srov. § 119 odst. 5),
-
zachování mxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx
x
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxekuce
prodejem movitých věcí nebo prodejem nemovitostí (srov. § 185 odst. 3),
-
zachování místní příslušnosti správce daně při správě daňové povinxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x x x xxx xxxxx xxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx x xxxxxx daní a poplatků provede správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Nic na tom nemění skutečnost, že po vydání přezkoumávaného rozhodnutí dxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxxx xxxxxa.
(NSS, rozsudek ze dne 1. 7. 2010, čj. 8 Afs 44/2009-103)
Jestliže platební výměr vydá nepříslušný správce daně, stane se rozhodnutí neplatným, nebox x xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx x002, sp. zn. 10 Ca 70/2002)
Související ustanovení:
§ 10 - vymezení pojmu správce daně, § 11 - pravomoc správce daně, § 13 odst. 1 - určení místní xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx - dožádání, § 18 -
delegace
, § 19 -
atrakce
, § 21 odst. 2 - místní příslušnost, § 24 - procesní způsobilost, § xx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx xxzení, změna místní příslušnosti, § 162 odst. 5 - věcná dělená správa, místní příslušnost, § 185 odst. 3 - místní příslušnost u prodeje movitých a nemovxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxsy:
zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů; zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech; xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x v politických hnutích; § 22 odst. 2 zák. o daních z příjmů - stálá provozovna; § 38d zák. o daních z příjmů - vybírání srážkové daně; zák. o dani dědické, dxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností; § 10 odst. 1 zákona o evidenci obyvatxxx x x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxšnost)
Ondřej
Dráb,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
K obecným principům srov. citaci u § 13.
K § 14
Odst. 1 stanoxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxm ten správce daně, který zahájil řízení jako první, a to za podmínky, že xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxblíže nadřízený, v nejvyšším stupni pak rozhodne ministerstvo nebo jiný ústřední správní orgán.
K § 14
Přestože by pravidla určení místní příslušnxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xístní příslušnosti měla v jednotlivém konkrétním případě vést k založení místní příslušnosti pouze jediného správce daně, v praxi vždy nelze vyloučixx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxců daně. Pro takový případ zákon stanoví pravidlo, že daňové řízení ve věci provede, resp. dokončí ten správce daně, který daňové řízení zahájil jako prxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxů daně). Ostatní správci daně řízení nezahájí, a pokud ho již před zjištěním tohoto konfliktu místní příslušnosti zahájili, jsou povinni jej zastavitx
xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxném případě nejde o dohodu v jazykovém slova smyslu, tj. o nějakou smlouvu mezi správci daně. Jakékoli změny či úpravy místní příslušnosti, dohodu mezi xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxjektu (v ústavní rovině nazývaných souhrnně jako právo na spravedlivého soudce). Daňový subjekt by proto o takové dohodě měl být náležitým způsobem zpxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx
x xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxtu místní příslušnosti (řízení dokončí ten místně příslušný správce daně, který jej zahájil jako první), a uvedená dohoda by měla představovat odchylxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxé či nutné. Dohoda o tom, který z více místně příslušných správců daně dokončí řízení ve věci, by proto měla mít formu jakéhosi rozhodnutí
sui generis
(nxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx (formou stížnosti dle § 261 daňového řádu).
Může nastat též situace, kdy je více správců daně přesvědčeno, že jsou to právě a pouze oni, jimž svědčí mísxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxý správce daně, je k určení místní příslušnosti kompetentní ministerstvo (v případě daní v užším slova smyslu Generální finanční ředitelství či Generxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx příslušnost více správců daně najednou, je případ, kdy podnikající xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxkolika samostatných stavbách nacházejících se v různých částech České republiky). Vzhledem k tomu, že tato fyzická osoba bude muset za účelem výkonu sxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxž územním obvodu se jednotlivá konkrétní stavba nachází, dojít k závěru, že je místně příslušný ke správě daně z příjmů plynoucích této zahraniční fyzixxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxoba bude v průběhu roku na každé stavbě zdržovat po zcela stejnou dobu (tj. že např. při každé cestě do České republiky objede jednotlivé stavby a na každé xx xxxxx xxxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxgistrovali z moci úřední k dani z příjmů fyzických osob), dohodli, který je skutečně místně příslušným či který z nich zahájil řízení nejdříve, popř. u kxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxodnutí ve věci určení místní příslušnosti společně nadřízenému finančnímu ředitelství nebo, pokud jsou jednotlivé stavby (a tedy stálé provozovny zxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xříslušnosti Ministerstvu financí České republiky.
K těmto tzv. pozitivním sporům o místní příslušnost dochází, pokud existuje více správců daně, xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xšichni z potenciálně místně příslušných správců daně svou místní příslušnost ve věci popírají. Při rozhodování o negativním sporu o místní příslušnoxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxt nejbližšímu společně nadřízenému správci daně, popř. ústřednímu správnímu orgánu, do jehož působnosti předmět sporu náleží, jenž rozhodne, který xxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxzkou dělby práce mezi správními orgány, jež nejsou nadány subjektivními právy a povinnostmi. Rozhodnutí v takovém sporu provedené nadřízeným správnxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxu § 101 a násl. daňového řádu. Ve vztahu k osobě zúčastněné na správě daní, o jejíž věc se jedná, však takový autoritativní úkon přesto prvky rozhodnutí vyxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxo, a tato osoba musí mít též právo se proti němu případně bránit (formou podání stížnosti dle § 261 daňového řádu).
Komentované ustanovení řeší pouze
kxxxxx
x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxx xxx xx x xrčité konkrétní věci obecně nadán pravomocemi správce daně (ve smyslu § xx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx správních orgánů, musí být tento spor vyřešen na úrovni ústředního správního orgánu, který tyto soustavy správních orgánů řídí (rozhodnutí přijaté nx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxním tzv. kompetenční žaloby podle § 97 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Pokud by snad vznikl spor o místní příslušnost mezi orgány výkonné moci a moci soudní, popřx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx ř. s., či dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Případy sporů o věcnou příslušnost při správě daní jsou nicméně spíšx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxx 1 písm. c) s. ř. s. může pojmově vzniknout jen mezi ústředními správními úřady. Spor mezi Ministerstvem vnitra a Bezpečnostní informační službou, ktexx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx, proto není sporem mezi ústředními správními úřady a pravomoc Nejvyššího správního soudu takový spor rozhodnout není podle zákona dána. Žalobu v takoxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxx3-27, Sb. NSS 1/2003)
Související ustanovení:
§ 10 - vymezení pojmu správce daně, § 11 - pravomoc správce daně, § 13 - určení místní příslušnosxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx xxxxx x xx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxování některých kompetenčních sporů
(Výjimka z místní příslušnosti)
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxx
x x xx
xxxxxxx xxxx xx xxx xxxžněno získat ucelený pohled na daňové subjekty, jejichž daňovou povinnost spravuje. K tomuto účelu může provést potřebný úkon i mimo obvod své územní pxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxí účelu úkonu v důsledku prodlení.
K § 15
Stanovení a výběr daní je jedním z mála právem aprobovaných zásahů do jinak nedotknutelného a ústavně zaručexxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xsrov. § 1 odst. 2) zajistit řádný výkon tohoto práva státu na odnětí části vlastnictví subjektů podléhajících jeho jurisdikci. Jedná se o výkon státní mxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxnějším způsobem (srov. komentář k § 7).
Za účelem naplnění předpokladů legitimity správy daní (srov. komentář k § 1 a 5) je pravomoc k jejímu výkonu v maxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxo daňového subjektu, jejichž správou je pověřen. Místně příslušný správce daně je tak na základě komentovaného ustanovení oprávněn a povinen daňový sxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx příslušný správce daně tedy není při výkonu správy daňových povinností jemu zákonem svěřených daňových subjektů omezen obvodem své územní působnostxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxval do
kompetence
těchto správců daně či porušoval obecná pravidla určení místní příslušnosti ke správě daní.
Právo místně příslušného správce daxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxtutem dožádání (srov. komentář k § 17). Nejedná se však o instituty shodné, které by bylo možné využívat alternativně. Důvodem není ani tak skutečnost, xx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xx x xx xxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxných postupů, právo správce daně operovat při správě daňových povinností subjektů, pro něž je místně příslušným, i mimo obvod své územní působnosti se xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx důvody takového kroku, jejichž společným jmenovatelem je rychlost a hospodárnost řízení xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxvedením určitého úkonu týkajícího se daňového subjektu, ke správě jehož daňových povinností je místně příslušný. Bližším vymezením rozsahu takovéhx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx souvisejících úkonů označovaných daňovým řádem jako procesní postup či dílčí řízení. Tento výklad je založen na tvrzení, že pokud by měl zákonodárce v xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxezení institutu dožádání v § 17 odst. 1 (toto ustanovení hovoří o možnosti dožádat provedení úkonů nebo dílčích řízení nebo jiných postupů). Tento výklxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx daně místně příslušného určitému daňovému subjektu zvolit, zda bude ve vztahu ke správě daní tohoto daňového subjektu účelnější (rychlejší anebo hosxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxný územní obvod, kde má k příslušnému jednání dojít. Tomu odpovídá též text ustanovení § 17 odst. 1, které dává místně příslušnému správci daně možnost dxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxtní výklad komentovaného ustanovení by tedy naopak účel vzájemné koexistence institutu dožádání a pravidla zachování místní příslušnosti správce dxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxupy přesahující obvod územní působnosti správce daně místně příslušnému určitému daňovému subjektu mohla být provedena výlučně formou dožádání (spxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xj. byla by naplněna podmínka dožádání, že tyto postupy nemohl vůbec provést). Pokud by takový výklad byl zákonodárcem při schvalování daňového řádu zaxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx dožádá“.
S ohledem na důvody zakotvení možnosti správce daně operovat v zákonem daných případech i mimo obvod své územní působnosti, kterými jsou ryxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx se v územním obvodu jiného správce daně, které je pro místně příslušného správce daně lehce dostupné, v případech, kdy se jedná o úkon, při jehož provedexx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxdlení (k otázce nebezpečí z prodlení srov. komentář k § 96) a potažmo zmaření účelu daného úkonu, či v případech, kdy místně příslušný správce daně při svx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxich předání dožádanému správci daně činilo provedení úkonů dožádaným správcem daně neefektivním x xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx osob zúčastněných na správě daní (k institutu výpovědi srov. komentář k 96). V těchto případech je naopak vhodné v široké míře využívat oprávnění operoxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxčně pružně a efektivně na informace, které se při výpovědi dozví, což může vést k nutnosti zajistit dodatečnou výpověď, či dokonce k nedostatečnému zjixxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxho správce daně provádět správu „svých“ daňových subjektů i mimo obvod své územní působnosti často namístě při provádění místního šetření (srov. § 80 a xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxení či daňové kontroly je naopak velmi diskutabilní, neboť u těchto postupů nebude (s ohledem na jejich délku a rozsah) podmínka účelnosti zpravidla naxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxi ve prospěch správy daní daňových subjektů, pro něž je místně příslušným, i za hranicemi svého správního obvodu, je vhodné zmínit též opačnou pravomoc xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxž správě jinak nejsou místně příslušní, a které tedy ze své úřední činnosti zpravidla vůbec neznají (srov. § 78 odst. 4).
Související ustanovení:
§ x xxxxx xx x x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x x x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxšnosti, § 17 - dožádání, § 78 odst. 4 - místní příslušnost, § 79 - podání vysvětlení, § 80 a násl. - místní šetření, § 89 - podmínky postupu k odstranění xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxa xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xe se změní místní příslušnost správce daně. Postoupení spisu novému správci daně, s připojeným výpisem z osobního daňového účtu daňového subjektu, prxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xak, aby byl zajištěn princip kontinuity fungování veřejné správy. Změna místní příslušnosti u registrovaných daňových subjektů se řídí ustanovením x xxx xxxxx x x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxahují ustanovení § 87 odst. 1 a § 119 odst. 5.
K odst. 1 [Postup při změně místní příslušnosti]
Komentované ustanovení upravuje postup správce daně v pxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx. Speciálním případem je změna příslušnosti speciálního finančního úřadu, která nastává se změnou obratu podnikající právnické osoby - překročení čxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxa obvodů územní působnosti správců daně či zrušení některých správců daně a související přerozdělení jejich obvodů územní působnosti na jiné správce xxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xx x xxxxxxxx xxxxxx moci příslušných rozhodnutí. V tomto okamžiku nastává změna místní příslušnosti. U právnických osob jde obecně o okamžik právní moci zápisu změny sídxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxbytu cizince. V případě právnických osob nezapisovaných do veřejných rejstříků a fyzických osob bez hlášeného místa pobytu v České republice je pro zmxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxcká osoba nejčastěji zdržuje.
Uvedené pravidlo se nicméně v plném rozsahu aplikuje pouze u daňových subjektů, u nichž nevzniká registrační povinnoxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx místní příslušnosti až dnem uvedeným v rozhodnutí původního správce daně vydaném podle § 131 odst. 3 daňového řádu (srov. též komentář bod 6). K dalším vxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxké, vezmeme-li v úvahu, že příslušné orgány vedoucí jednotlivé veřejné rejstříky, v nichž se evidují sídla právnických osob, matriční úřady spravujíxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxx, resp. pobytu zapisovaných u jednotlivých právnických a fyzických osob v jim svěřených registrech. Správce daně se proto o změně sídla právnické osobx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxx xxe, kdy změna nastala (srov. též komentář k § 128).
Pokud by tedy docházelo ke změně místní příslušnosti správce daně
ex lege
k okamžiku změny sídla či mxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxzické osoby či sídla právnické osoby, avšak ještě před okamžikem, kdy se o této změně dozvěděl, jako úkonů provedených místně nepříslušným správcem daxxx x xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx změnu registračních údajů bohužel nedopadá), což by mohlo vést k nežádoucí libovůli a zneužívání ze strany osob zúčastěných na správě daní.
Poté, co xx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxx x xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxi - srov. např. § 78), je povinen formou rozhodnutí doručovaného daňovému subjektu stanovit datum, ke kterému přechází místní příslušnost na nově místxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx daně bezodkladně části spisu týkající se daní, které lze stanovit nebo vybrat a vymáhat (k jednotlivým případům překážek stanovení, vybrání či vymáháxx xxxx xxx xxxxxxxx x x xxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxodkladně daňový subjekt (k formě vyrozumění srov. komentář k § 30 bod 6).
To nicméně neznamená, že by správce daně při své činnosti nebyl povinen zkoumxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxající zjistí, je povinen jednat
ex officio
a bez ohledu na splnění či nesplnění oznamovací povinnosti daňového subjektu provést příslušné kroky a přexxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxahu ke skutečně registrovaným daňovým subjektům. U daňových subjektů, které registrační povinnosti sice podléhají, nicméně ji nesplnily, takový poxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx z úřední povinnosti zaregistrován. Změna místní příslušnosti před registrací se u něj proto v reálné rovině vůbec neprojeví a zůstane pouze teoretickxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx
xx xxxx
xxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxení daňového subjektu a
ex lege
nastává též změna místní příslušnosti).
Řadu dalších výjimek, na jejichž základě xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxx xkutečnosti rozhodné pro změnu místní příslušnosti (u daňových subjektů nepodléhajících registrační povinnosti), eventuálně den uvedený v rozhodnxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxtlivých procesních institutů. Jedná se o následující případy:
-
delegaci místní příslušnosti (srov. § 18), u níž s ohledem na odkladný účinek rozhodxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx příslušného správce daně a
-
v případě některých řízení a procesních postupů (srov. § 87 odst. 1 - daňová kontrola, § 111 odst. 5 - odvolací řízení, § 119 xxxxx x x xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxcké osoby a § 240 odst. 7 - zánik právnické osoby), ve vztahu k nimž místní příslušnost nepřechází.
K odst. 2 [Úkony před postoupením spisu]
Do postouxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xaní příslušného daňového subjektu. Tím je naplněn požadavek na kontinuitu správy daní jakožto výkonu veřejné správy.
Zákon neomezuje rozsah úkonůx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxět. S ohledem na změnu dikce komentovaného ustanovení oproti dřívější právní úpravě provedené zák. o správě daní a poplatků (která po změně místní přísxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x x xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxe domnívat, že původně místně příslušný správce daně je do okamžiku postoupení spisu novému místně příslušnému správci daně oprávněn provádět správu xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxzení kompetencí původně místně příslušného správce daně je nicméně dáno časovým požadavkem postoupit spis nově místně příslušnému správci daně bezoxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxté, u nichž by jejich dokončení nově místně příslušným správcem daně nebylo účelné či hospodárné (např. dokončení postupu k odstranění pochybností ohxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxní příslušnost zachována, uvedený v komentáři k tomuto ustanovení bod 9). V tomto ohledu se daňový řád významně liší od citované úpravy přechodu kompetxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxek na bezodkladné postoupení xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxsahu) se bez ohledu na systematické zařazení tohoto ustanovení do § 16 aplikuje na všechny případy změny místní příslušnosti, tj. i na postup podle § 131 xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx
delegace
).
Související ustanovení:
§ 6 - vztahy mezi subjekty a správcem daně, § 13 - určení místní příslušnosti, § 18 -
delegace
, § 30 - společnx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx místní příslušnosti, § 119 odst. 5 - změna místní příslušnosti po nařízení obnovy řízení, § 122 odst. 4 - změna místní příslušnosti, § 126 - výjimky z rxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xaně, § 160 - lhůta pro placení daně, § 185 odst. 3 - místní příslušnost u prodeje movitých a nemovitých věcí, § 239 odst. 7 - zánik fyzické osoby, místní pxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxh
Dožádání
Ondřej
Dráb,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
Institut dožádání umožňuje správci daně xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxě, tak i stupně nižšího. Pro využívání tohoto institutu budou dány důvody zejména při naplnění zásad efektivity, hospodárnosti a rychlosti správy danxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxost upřednostnit vyřízení dožádaní před svou agendou. Nicméně pokud dožádání podle své povahy vyžaduje reakci v určité době, dožádaný orgán by měl totx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxní tvoří nedílný doplněk práva místně příslušného správce daně provádět úkony při správě daňových povinností jemu svěřených daňových subjektů bez ohxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx naplnění těchto požadavků by proto měl mít místně příslušný správce daně možnost volby, zda určitý úkon, postup či dílčí řízení, které lze provést pouzx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx má být tento úkon fyzicky proveden.
Daňový řád stanoví, že by za pomoci institutu dožádání měly být řešeny situace, kdy místně příslušný správce daně xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxtačuje, bude-li naplněna jedna z uvedených podmínek. Ve všech ostatních případech zákon klade do popředí zájem na tom, aby byla správa daní prováděna pxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxbnosti. Ke vzájemné koexistenci pravomoci správce daně operovat i mimo obvod své územní působnosti a institutu dožádání a k příkladům jejich využití sxxxx xxxxxxxx x x xxx
xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxchu svědka, zajištění podání vysvětlení, provedení místního šetření, ale též např. daňové kontroly včetně následného doměření daně. V tomto směru je xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx úkonů (srov. § 5 odst. 1 zák. o správě daní a poplatků). Ani podle daňového řádu však nelze dožádat provedení celého daňového řízení.
Pokud by správce dxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxtitutu dožádání, a dožádaný správce daně by byl povinen provedení dožádání odmítnout. Uvedený postup by
de facto
představoval částečnou delegaci míxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (srov. čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), tedy není ani přípustná.
xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx
xx xxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxů či procesních postupů. K dožádání dílčích řízení by s ohledem na jejich definiční vymezení (srov. § 134 odst. 3) takřka nemělo docházet, neboť naplněnx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxe daně pouze jiného věcně příslušného správce daně téhož či nižšího stupně. Nemůže tedy dojít např. k situaci, kdy by finanční úřad požádal obecní úřad k xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xadzemních podlaží, ale ani k situaci, kdy by finanční úřad dožádal provedení místního šetření finanční ředitelství s odůvodněním, že sídlí poblíž sídxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxlství hospodárnější.
Dožádání správce daně nižšího stupně musí splňovat nejen podmínky účelnosti, ale zároveň nesmí být v rozporu se zákonem předvxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xdst. 1.
Speciálním případem je dožádání z důvodu vyloučení všech úředních osob místně příslušného správce daně z provedení úkonů při správě daní pro xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxrávce daně, aby provedení daných úkonů dožádal od jiného správce daně, ledaže je nadřízený správce daně provede sám.
Dožádání představuje částečný xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxávce daně téhož stupně, v jehož obvodu územní působnosti má být dožádaný úkon, dílčí řízení či procesní postup proveden). Tím se dožádání liší od
delegaxx
x x xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxtně příslušný správce daně dožádal provedení úkonu, dílčího řízení či procesního postupu jiným místně nepříslušným správcem daně (nicméně v jeho obvxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxa nezbavuje, pouze její výkon částečně svěřuje dožádanému správci daně. Účinky úkonů a podání daňového subjektu učiněných vůči svému místně příslušnxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx x xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxňový subjekt po dožádání podání či jiný úkon související s dožádaným úkonem, dílčím řízením či procesním postupem vůči svému místně příslušnému správxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxa s ohledem na běh lhůt.
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxrávního řádu, jehož úprava dožádání je daňovému řádu nejbližší) nezná usnesení jako formu rozhodnutí správního orgánu, může být dožádání provedeno jxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxstatečně určité vymezení úkonů, dílčích řízení či procesních postupů, které místně příslušný správce požaduje provést. Rozsah, resp. detailnost toxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxech ohledně výkladu dožádání dle daňového řádu pro téměř totožnost úpravy uchýlit). Tyto
interpretace
lze rozdělit v podstatě na dva proudy. Prvým je xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx) je nepřípustné.39 Druhý vychází více z podstaty, resp. cíle dožádání, a připouští tedy dostatečné vyjádření toliko dožádaného úkonu s tím, že dožádxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxžnou aplikaci obou citovaných přístupů též do roviny daňového práva procesního, přiklánějí se k závěru, že dožadující správce daně nemusí v dožádání uxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx přiznat pravomoc provést i další úkony, bez nichž by dožádaný úkon nebylo možné provést. V případě dožádání provedení postupu k odstranění pochybnostx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxdě dožádání výslechu svědka bude dožádaný správce daně nejenom oprávněn vydat předvolání k výslechu, ale též zajistit jeho předvedení, nedostaví-li xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxsmí ze strany dožádaného správce daně docházet k iniciativnímu rozšiřování dožádání o úkony, dílčí řízení či procesní postupy další, byť by k zamýšlenxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxy provést bezodkladně. Z tohoto požadavku však nelze, jak zmiňuje též důvodová zpráva k daňovému řádu, vyvodit závěr, že by měl dožádaný správce daně prxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxu vlastní agendu a „bude mít na provedení dožádaných úkonů čas“.
Z povahy institutu dožádání a požadavku bezodkladnosti zakotveného daňovým řádem lxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxtatě je postavit na roveň úkonům prováděným v rámci své vlastní agendy. V extrémních případech tak může nastat situace, kdy bude mít dožádaný správce daxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxý správce daně ve smyslu komentovaného ustanovení dožadujícího správce daně vyrozumět, že dožádání vyhovět nemůže a proč.
Mohou však nastat i situaxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxdek, jehož výslech je dožádán, před doručením dožádání zemřel, odstěhoval se či vycestoval do zahraničí). I v takovém případě tedy musí dožádaný správxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx Dožádaný správce daně tedy nemůže sám řešit provedení dožádaného úkonu dožádáním dalšího správce daně.
K vyrozumění dožadujícího správce daně o nexxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx úkonu, popř. o skutečnostech znemožňujících provedení tohoto úkonu.
K odst. 3 [Spory o dožádání]
Vzniknou-li o provedení dožádání spory, je k jejixx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxvedení dožádání je tak obdobná úpravě vyřizování sporů o místní příslušnost (srov. též komentář k § 14).
Judikatura:
I. Dožádání podle § 5 odst. 1 zxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx daní a poplatků, ani dle § 65 odst. 1 s. ř. s.
II. Pověření dle § 10 odst. 3 zákona o územních finančních orgánech může být vydáno pouze na základě již existxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxudek ze dne 30. 1. 2008, čj. 1 Afs 50/2007-106, č. 1567/2008 Sb. NSS)
Související ustanovení:
§ 7 - rychlost a hospodárnost, § 13 - určení místní pxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x
xxxxxxxx
x x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxm správcům daně, § 77 odst. 4 - rozhodnutí o vyloučení úřední osoby, § xxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
Literatura:
Kolman,
P.
Dožádání v (novém) správním řízení.
Právní rádce,
č. 7.
2007,
Vedral,
J.
Správní řád - komentář.
Praxx x
xxxx x xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxx xxxxxx xx xxx
xxxxx
Delegace
Ondřej
Dráb,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
Odst. 1 připouští možnost
delegace
místní příslxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxého věcně příslušného správce daně. K jeho využití může dojít na žádost daňového subjektu nebo z podnětu příslušného správce daně. Správce daně vyššíhx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxnění základních zásad správy daní, zejména z pohledu odbornosti, hospodárnosti a šetření práv dotčených osob. Za opodstatněnou může být považována nxxxx
xxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxnosti znamená výrazný zásah do práv a povinností dotčeného daňového subjektu, je odvolání proti tomuto rozhodnutí přiznán odkladný účinek.
Delegacx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xe nutno v souladu s odst. 2 znovu prověřit, zda i nadále existují důvody z hlediska zásad správy daně pro stanovení místní příslušnosti odlišně od zákonax xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx nové podmínky, které nebyly při původní delegaci zohledněny, popř. tyto podmínky dříve neexistovaly.
K odst. 1 [Přenesení místní příslušnosti]
Ixxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx určitého daňového subjektu v plném rozsahu, nikoli pouze k provedení určitých úkonů, postupů či dílčích řízení jako v případě dožádání. Tím se institux
xxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxňového řízení či ke správě pouze jedné daně, které je určitý daňový subjekt podroben. Výsledkem
delegace
proto nemůže být situace, kdy jeden správce dxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxkou činností vedoucí k potřebě správy a zejména kontroly jeho daňových povinností specializovaným správcem daně) a druhý správce daně bude provádět sxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxx
Výsledkem
delegace
je situace, kdy určitý správce daně spravuje všechny daňové záležitosti, tj. provádí správu daní určitého daňového subjektu, jexxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
Delegaci místní příslušnosti lze provést pouze z jednoho věcně příslušného správce daně na jiného věcně příslušného správce daně, tj. delegací nelxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxe daně může být založena toliko zákonem či na základě zákona, nikoli rozhodnutím samotného správního orgánu.
K delegaci místní příslušnosti může doxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxí vázán pouze zásadou oficiality. To znamená, že není
a xxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx
x xxlegaci místní příslušnosti rozhoduje správce daně nejblíže společně nadřízený místně příslušnému správci daně a správci daně, jemuž má být místní přxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx, jak je tomu v případě dožádání, ale naopak i na správce daně vyššího stupně (avšak stále ještě podřízeného správci daně, který o delegaci rozhoduje). Rxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxí příslušnost může být delegována pouze v konkrétním jednotlivém případě, ve vztahu ke konkrétnímu jednotlivému daňovému subjektu a správci daně. Dexxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxrý má na správu daní takových subjektů vytvořen speciální útvar (např. koncentraci daňových subjektů s obratem nad 5 mld. Kč k jednomu finančnímu ředitxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxo banky, pojišťovny a zajišťovny a podnikatelské právnické osoby s obratem převyšujícím 2 mld. Kč (srov. komentář k § 13 odst. 1 bod 26). Na speciální finxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxa o územních finančních orgánech a komentář k § 13 odst. 1 bod 27).
K přenesení místní příslušnosti na jiného správce daně lze dle komentovaného ustanoxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxé z uvedených podmínek. Důvody
delegace
se tak výrazně liší od úpravy tohoto institutu v rámci správního řízení (srov. § 131 správního řádu).
Kritéxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxovozovnu, v níž fakticky vykonává své podnikatelské aktivity. V takovém případě bude s ohledem na zásady hospodárnosti, efektivity a šetrnosti daňovxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx této fyzické osoby, neboť zde budou k dispozici všechny dokumenty a jiné podklady sloužící k prokazování skutečností tvrzených daňovým subjektem v ráxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx. § 80 odst. 1 a § 85 odst. 2). Obdobně je namístě postupovat v případě, kdy se sídlo právnické osoby zapsané v příslušném veřejném rejstříku liší od místa sxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x 13 bod 17 a násl.). Výkon správy daní takových daňových subjektů místně příslušným správcem daně na základě jeho
kompetence
operovat při správě „svýcxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx ke správě daňových povinností daňového subjektu, který je s ohledem na svůj předmět činnosti, svou velikost atp. v porovnání s ostatními daňovými subjxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxní společnost čerpající investiční pobídky. V takových případech se správci daně nevyplatí kvůli jedinému daňovému subjektu proškolovat své zaměstxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xbvodu působnosti více takových subjektů, či na finanční ředitelství, kterému se pro správu daní daného typu daňových subjektů spíše vyplatí zřídit a uxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xístní příslušnosti, ale spíše k dožádání provedení jednotlivých úkonů, postupů či dílčích řízení, zejména daňové kontroly. Od 1. 1. 2012 nicméně bude x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxa o územních finančních orgánech).
K podání žádosti o delegaci místní příslušnosti ze strany daňového subjektu bude zpravidla docházet v případě, kxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x § 77) či že nemají dostatek odborných znalostí ke správě jeho daňových povinností či v již zmiňovaném případě provozovny podnikající fyzické osoby umíxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxí o delegaci místní příslušnosti významně zasahuje do práv a povinností daňových subjektů, nemůže rozhodovací proces probíhat bez vědomí dotčeného dxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x delegaci místní příslušnosti a podklady pro rozhodnutí a umožnit mu vyjádřit se k nim. Následné rozhodnutí o delegaci musí být daňovému subjektu formáxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xístní příslušnosti je vykonatelné (místní příslušnost přenesena) až v okamžiku rozhodnutí o odvolání, které proti němu bylo podáno. Ve smyslu judikaxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxtura
).
K odst. 2 [Změna okolností]
Rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti správce daně nepůsobí navždy. Přestože zpravidla není jeho účinnost xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxumat. Těmito případy jsou změna okolností, za kterých bylo rozhodnutí vydáno, či změna okolností rozhodných pro určení místní příslušnosti.
Změnox xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx např. vyčerpal investiční pobídky a uplynula též lhůta, ve které lze kontrolovat zdaňovací období, v nichž byla sleva na dani z titulu investičních pobxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx vždy jednat pouze o okolnosti objektivního charakteru (např. zmiňované vyčerpání investičních pobídek), ale též o okolnosti charakteru ryze subjekxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx jeho žádosti o delegaci byly nepravdivé či zkreslené a že k rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti ve skutečnosti nebyl důvod, či původně místně příxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxvu daní daňového subjektu mohl vykonávat sám, a že tedy další trvání místní příslušnosti jiného správce daně (zpravidla s obvodem územní působnosti, v xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xozhodných pro určení místní příslušnosti je třeba rozumět změnu kritérií, na jejichž základě byl vybrán správce daně, jemuž byla místní příslušnost dxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxcovníků disponujících znalostmi a zkušenostmi ke správě daní určitého typu daňových subjektů (daňových subjektů s určitým druhem činnosti) na úrovnx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxtu přenesena na finanční ředitelství, v jehož obvodu územní působnosti se nenachází místo pobytu či sídlo tohoto daňového subjektu.
Změnou okolnosxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx právní úpravy.
O důvodnosti změny rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti rozhoduje správce daně, který původní rozhodnutí vydal. Výjimku tvořx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx, tj. tento správce daně by již nebyl ve smyslu odst. 1 komentovaného ustanovení kompetentní o delegaci místní příslušnosti rozhodovat. V takovém přípxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx o delegaci původně rozhodoval, a správci daně, jemuž by měla být místní příslušnost nově delegována.
Výsledkem přezkumu rozhodnutí o delegaci místxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xe by řízení o přezkumu původního rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti bylo možné zahájit též na žádost daňového subjektu, jehož se toto rozhodnutx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti představuje neméně intenzivní xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx
x průběhu řízení o přezkoumání původního rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti musí být daňový subjekt informován a výsledek řízení mu musí být sděxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxnek, tj. vykonatelnost rozhodnutí o změně
delegace
místní příslušnosti se odsouvá až do okamžiku rozhodnutí o odvolání, které proti němu bylo podánox x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxmat v rámci správního soudnictví (viz část
Judikatura
).
Judikatura:
Rozhodnutí správce daně vyššího stupně o delegaci místní příslušnosti ke spxxxx xxxx xx x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
(NSS, usnesení ze dne 17. 7. 2008, čj. 7 Afs 13/2007-54, č. 1720/2008 Sb. NSS)
Pro rozhodování o delegaci z toho vyplývá povinnost správce daně seznámit xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxx x xxxx xxxxx xxxxxxt daňovému subjektu rozhodnutí o delegaci včetně odůvodnění.
Z odůvodnění rozhodnutí musí být patrné, jakými úvahami a na základě jakých podkladů spxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x x x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xe tomu je tak vždy, kdy tento krok umožní lépe dosáhnout stanovení a vybrání daní tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy, tedy cíle daňového řízení v nejšxxxxx xxxxxx xxxxxx x
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxx xxxíkatelné u správního soudu; takovéto rozhodnutí nepodléhá žádné výluce ze soudního přezkumu.
(NSS, rozsudek ze dne 16. 1. 2008, čj. 5 Afs 31/2007-49)
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx x xx x xásl. - způsoby doručování, § 77 - vyloučení úřední xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxon o územních finančních orgánech; § 131 správního řádu - změny příslušnosti
Atrakce
Ondřej
Dráb,
Právní stav komentáře je ke dxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxbe ? atrahovat) vyřízení věci a rozhodnout v postavení správce daně nižšího stupně. Zásada dvojinstančnosti řízení tak zůstává zachována, přičemž v rxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxoval v prvním stupni.
Odst. 1 obsahuje
taxativní
výčet důvodů, pro které může k atrakci dojít. Obdobně jako u
delegace
je nutné sledovat kritérium účxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xůvodu potřeby mimořádných odborných znalostí, dále pak v případě nečinnosti podřízeného správce daně, což předvídá ustanovení § 38 odst. 3. Posledníx x xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxjít k posouzení zásadní otázky, která dosud nebyla řešena a jejíž zodpovězení bude mít z hlediska principu jednotného přístupu dopad i pro obdobné situxxx x xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx daňového subjektu (změna instance na vyšší může znamenat omezení mimořádných či dozorčích prostředků), je odvolání proti tomuto rozhodnutí přiznán x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx zúčastněné na správě daní ve smyslu § 38.
K odst. 1 [Převzetí pravomoci]
xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xako takové, neboť atrakcí si nadřízený (instančně vyšší) správní orgán přisvojuje pravomoc k projednání věci jinak spadající do pravomoci jemu podříxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx
xxxxkce
zásadně liší od
delegace
, jejíž podstatou je přenos místní příslušnosti (srov. komentář k § 17 a 18).
Atrakce
není ani přisvojením si věcné půsoxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxto pohledu je proto atrakci třeba chápat jako přisvojení si pravomoci v přeneseném slova smyslu, tj. jako přisvojení si projednání určitého úkolu (věcxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxmi orgány. Opačný postup by odporoval zásadě zákonnosti a požadavku, že věcná příslušnost správce daně může být založena toliko zákonem či na základě zxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxp. převzetí jejího vyřízení nadřízeným orgánem neznal. Pro územní finanční orgány a celní orgány jej bylo možno dovodit z vymezení jejich kompetencí [xxxxx x x xxxxx xx x x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxávním řádem sice postup přisvojení si pravomoci upraven je, tento předpis jej však zařazuje mezi formy změny místní příslušnosti (srov. § 131 odst. 1 sxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxány), ale též tím, že jako první procesní předpis tento institut pojmenovává jako atrakci, tj. názvem dosud užívaným pouze právní teorií.
Zákon blížx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxoli. Lze tedy dojít k závěru, že podnět k atrakci může být podán též správcem daně, kterému je atrakcí projednání určité věci odebíráno, či samotným daňoxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xeho projednání není právní nárok.
Atrakcí dochází k instančnímu posunu správní agendy (pracovního úkolu). Zákon nikterak neomezuje, zda může pravxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxoc k projednání tohoto úkolu převzata též správcem daně vyššího stupně. Ačkoli k tomu v praxi zpravidla nebude docházet, xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxí; výjimku tvoří pouze případ
atrakce
jako řešení ochrany před nečinností, kde daňový řád výslovně umožňuje atrakci pouze bezprostředně nadřízeným xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxtu. To ostatně vyplývá již z vymezení okruhu důvodů, za nichž lze k atrakci přistoupit, i ze samotného vymezení tohoto institutu, které mluví o projednáxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxahovat příslušnost ke správě daní určitého daňového subjektu jako celku.
Okruh důvodů, z nichž lze k převzetí místní příslušnosti přikročit, stanoxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xomentář k § 18 bod 8)41, případy, kdy je třeba zjednat nápravu v rámci ochrany před nečinností podřízeného správce daně (k ochraně před nečinností srov. xxxxxxxx x x xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxípadem je třeba rozumět, jak uvádí též důvodová zpráva k daňovému řádu, případy, kdy je
atrakce
pravomoci k projednání určité věci vedena záměrem sjedxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx, resp. legitimního očekávání (srov. komentář k § 8 odst. 2).
Na rozdíl od
delegace
zákon nestanoví jako samostatný důvod pro atrakci účelnost. To všxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx daní je jedním z jejích základních principů (srov. komentář k § 7), který se správou daní prolíná jako stříbrná nit a musí být zachováván v jakémkoli jejíx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxi subjekty, proto bude muset správce daně pečlivě zvažovat, zda není s ohledem na všechny
relevantní
okolnosti účelnější a efektivnější zavést v dané xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx
x xxxxxem na shora uvedené proto bude k využívání institutu
atrakce
v praxi přistupováno pouze ojediněle.
K odst. 2 [Účinky odvolání]
Vzhledem k tomu, že
axxxxxx
xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxých povinností se převzetí pravomoci k projednání věci xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxi zákon přiznává odkladný účinek. Autoři se domnívají, že rozhodnutí o atrakci je navíc přezkoumatelné v rámci správního soudnictví, a to s ohledem na jxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x 18).
Jedinou výjimku z tohoto obecného pravidla představuje
atrakce
, k níž správce daně přistoupil v souvislosti s řízením o ochraně před nečinnostx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxho subjektu, resp. osoby zúčastněné na správě daní, jíž se tvrzená nečinnost správce daně týká, a
atrakce
rozhodování v dané věci jako výsledek podnětx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx
xx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxhlost a hospodárnost, § 8 odst. 2 - zásada legitimního očekávání, § 12 - úřední osoby, § 17 - dožádání, § 18 -
delegace
, § 38 - ochrana před nečinností, § xx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x x xxxxx xx x x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xrgánech; § 4 odst. 4 zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky; § 131 odst. 1 správního řádu
Díl 2
Osoby zúčastněné na správě daní a xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxtlivých hmotněprávních daňových zákonech. Pro potřeby procesního předpisu je tak podle odst. 1 za daňový subjekt považována osoba, kterou takto daňoxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxa, která pod osobní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň vybranou od poplatníků). Podmínky, za nichž se konkrétní fyzická nebo právnická oxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxnkrétního druhu daně vzniká různým subjektům toto postavení spolu s určením, jakým způsobem budou plnit své povinnosti při správě daní. Daňové zákony xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx. Rovněž právní nástupce, který vstupuje do práv svého předchůdce, se tak stává daňovým subjektem. V případě osob, kterým bylo uloženo peněžité plnění xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxuto peněžitému plnění rovněž postavení daňového subjektu, resp. poplatníka, a to i bez výslovného označení zákonem (viz k § 161).
Odst. 2 stanoví, že dxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxní procesních práv při správě daní, pokud je ještě možno o jeho daňové povinnosti vést příslušná řízení.
Odst. 3 reaguje na skutečnost, že správy daní sx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxbjektem a touto osobou zakládá a upravuje jiný zákon a na jeho základě vydané rozhodnutí. Z hlediska daňového procesu je na tuto osobu pohlíženo jako na dxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xstanovené na základě zákona.
K odst. 1 [Vymezení pojmu daňový subjekt]
Daňovým subjektem je obecně třeba rozumět nositele daňových povinností. Daxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x x x xxxxx x x x xxňového řádu). Daňové procesní právo zakotvené v daňovém řádu již pouze upravuje způsob stanovení a vybírání daní a formu kontroly plnění těchto platebxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxci daňových subjektů, ale v rámci jejich vymezení pouze odkazuje na jednotlivé zvláštní (hmotněprávní) předpisy, které upravují vznik daňové povinnxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxáni na poplatníky a plátce. Poplatníkem se přitom rozumí osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani (daňové povinnosti). Plátcxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx tradiční právně teoretické pojetí sledují s větší či menší přesností též jednotlivé hmotněprávní předpisy, a proto daňový řád tyto pojmy (na rozdíl od xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxjektů odkazem na osoby, které za daňové subjekty, poplatníky či plátce označují zvláštní (hmotněprávní) předpisy, by tak mohly nastat pouze výjimečnxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxačuje osoby, které jsou k platbě poplatku povinny, aniž by je však ve většině případů označil výslovně za jejich poplatníky či plátce (na rozdíl od zákonx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx výkladových metod, zejména výkladu systematického (zákon o místních poplatcích ve svých obecných ustanoveních pojmy plátce a poplatník používá, a z xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxx xoplatníci spojováni s oblastí daní přímých a plátci s oblastí daní nepřímých (k rozdělení daní na přímé a nepřímé srov. komentář k § 2). Toto dělení však nxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxch z příjmů obsahuje celou řadu případů, kdy je daň z příjmů vybírána a odváděna správci daně prostřednictvím plátce. Nejedná se přitom pouze o případy vxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxxx x x xx xxxx x xxxxxh z příjmů), jejichž účelem je zajištění, že při platbách těchto příjmů do zahraničí bude právo České republiky na zdanění skutečně realizováno. V přípxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxnění těchto příjmů založen na jejich vybrání a odvedení správci daně plátcem tohoto příjmu a pod jeho majetkovou odpovědností. Pokud tedy např. zaměstxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xomu bude uložena sankce ve formě úroku z prodlení, nikoli zaměstnanec, jehož příjem je předmětem zdanění.
Obdobně též úprava nepřímých daní často ozxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxnen odvést daň z přidané hodnoty z použití majetku, u něhož uplatnil odpočet daně na vstupu, pro účely nesouvisející s uskutečňováním jeho ekonomickýcx xxxxxxxx xxxxxx x xx x xx xxxxxx x xxxxx
x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxého řízení. Specifikem daňového práva procesního totiž je, na rozdíl od jiných procesních úprav, že se správa daní neodehrává vždy pouze v rámci daňovéxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxx x xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxení, které s ní bylo vedeno, ukončeno. Tak je tomu např. v průběhu vyhledávací činnosti, xxxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxvce daně ještě nepřikročil k vymáhání této daňové povinnosti (srov. též komentář bod 9).
Daňovým subjektem navíc nemusí být vždy pouze poplatník či pxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxfiky úpravy daně z přidané hodnoty, která v některých případech stanoví povinnost přiznat a odvést daň též osobám, kterými plátci této daně ve smyslu § 9x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxkon o DPH přisuzuje postavení daňových subjektů též osobám žádajícím o vrácení daně z přidané hodnoty zaplacené v České republice (srov. díl 11 zákona o xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxna skupiny osob, které samy o sobě naplňují znaky plátcovství (srov. úpravu tzv. skupinové registrace v § 5a a násl. zákona o DPH).
Specifickou skupinxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxí založená těmito zákony jim přiznává postavení daňového subjektu. Jedná se např. o porušitele rozpočtové kázně (srov. § 44a odst. 8 zákona o rozpočtovxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxožnit s osobou účastníka řízení, jak je chápána ostatními procesními předpisy; i když se každý daňový subjekt při správě své daňové povinnosti musí účaxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxosti stanovené hmotněprávními předpisy (zpravidla vznik daňové povinnosti - srov. § 3), tj. ještě předtím než je zahájeno příslušné daňové řízení, a jxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xoplatníka či plátce) i po ukončení příslušného daňového řízení.
Odst. 2 komentovaného ustanovení daňového řádu navíc zakotvuje pravidlo, že dostaxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxu dle příslušné hmotněprávní úpravy přestává naplňovat. To bývá časté zejména u daňových povinností, které vznikají jednorázově (daň dědická, daň daxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxovení daně, resp. s ohledem na úhradu platební daňové povinnosti až do uplynutí doby, ve které lze placení daňového nedoplatku požadovat.
K odst. 3 [Osxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx, popř. bývalý daňový subjekt, na jinou osobu, aniž by se jednalo o jednání zástupce daňového subjektu. Tak je tomu v případě insolvenčního správce, ktexx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xterý, je-li ustanoven, spravuje na základě § 480a a násl. obč. zák. až do rozhodnutí soudu o dědictví pozůstalost, ale např. též v případě likvidátora (xxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx xxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxvinnosti jako daňovému subjektu. Tomu je třeba rozumět tak, že tyto osoby v rámci správy daní
de facto
nastupují do postavení daňového subjektu, tj. jexxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx, že jedná přímo daňový subjekt, nikoli jeho zástupce; obdobně protokol či úřední záznam z jednání s touto osobou bude znít, jako by bylo jednáno s daňovýx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxoupení daňového subjektu, ale o jednání daňového subjektu jako takového, jsou autoři názoru, že se na jednání takové osoby neuplatní pravidlo, podle nxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxrov. § 25 odst. 2).
V obdobném postavení se nachází též plátcova pokladna, jejíž úprava je však řešena samostatným ustanovením (srov. komentář k § 21)x
xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxatníků nebo sraženou poplatníkům, nejedná se o jeho daňovou povinnost, tudíž ani případná platba nemůže být evidována na jeho daňovém účtu. Absence taxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxx xozhodnutí ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 30 Ca 83/2001)
Související ustanovení:
§ 1 odst. 2 a 3 - správa daně, daňové tvrzení, § 2 odst. 3 a 4 - vymezení dxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x lhůta pro placení daně, § 239 odst. 4 - správce dědictví, § 244 - řádné daňové tvrzení a stanovení daně podle pomůcek v xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx x xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxo správce; § 480a a násl. obč. zák - správce dědictví; § 22 a 36 zák. o daních z příjmů; § 5a a násl., § 13, 14, 94, § 108 odst. 3, díl 11 zákona o DPH
xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxcovy pokladny a stanoví rozhodné skutečnosti, po jejichž splnění lze organizační jednotku plátce daně považovat za plátcovu pokladnu, přičemž zvlášxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxlátce daně), kterým je plátcova pokladna zřízena, nejčastěji se jedná o vnitřní organizační normu.
Plátcově pokladně je podle odst. 2 místně příslušxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxocesní postavení plátcovy pokladny je konkretizováno v odst. 3 tak, že plátcova pokladna vykonává při správě daní práva a povinnosti, které má plátce dxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxvy pokladny je explicitně upřednostněno jednání plátce daně, který je hlavním nositelem povinností při správě daní. Dojde-li k vymáhání nedoplatku exxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxoť se jedná o výkon vůči jeho majetku. Již historicky je plátcova pokladna využívána zejména z důvodu oboustranného zjednodušení komunikace, a tím i lexxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxravy se konkretizace daně, při jejíž správě se použije daný procesní institut, ponechává na příslušném hmotněprávním daňovém zákonu.
K odst. 1 [Vymexxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxí, srážení anebo zajišťování daně) a v níž jsou soustředěny doklady sloužící ke kontrole naplňování těchto povinností. Plátcova pokladna je institutxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxjektu neúčelná.
Organizační jednotkou, která může naplnit znaky plátcovy pokladny, nelze rozumět pouze formalizované jednotky plátce, jako jsou xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxx x x xx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxplňující znaky plátcovy pokladny po obsahové stránce (svěření úkolů k vybírání, srážení či zajišťování daně a zároveň úschova podkladů k tomu potřebnxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xx xxxx
x xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xx x případech, kdy zákon vznik plátcovy pokladny umožňuje, uspořádá svou organizační strukturu tak, aby podmínky pro vznik plátcovy pokladny byly, či nexxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xi pokud naopak vybírání daně a úschovu k tomu potřebných podkladů roztříští.
Plátce daně nemůže vytvořit plátcovu pokladnu tam (u té daně), kde to zákxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxdení do těchto daní v mnohých případech dávalo smysl.
Institut plátcovy pokladny se v současné době uplatňuje pouze u daně z příjmů ze závislé činnostx xxxxxx x xxx x xxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx x x xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx odst. 12 zák. o daních z příjmů). Ostatní hmotněprávní předpisy upravující daně v širším slova smyslu s institutem plátcovy pokladny nepracují.
K odsxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxch specifických případech. Za tímto účelem daňový řád stanoví zvláštní pravidlo pro určení místní příslušnosti správce daně pro plátcovy pokladny. Txx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxce daně umožňuje právě skutečnost, že plátcova pokladna vzniká pouze u daní vybíraných plátcem za poplatníka, nikoli u daní vybíraných správcem daně ox xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx generis
. Daňový řád explicitně nestanoví osobu, která je za plátcovu pokladnu oprávněna jednat, ale odkazuje se v tomto ohledu na přiměřené použití usxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx x xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxci přiměřené aplikace právních norem upravujících jednání osob v oblasti soukromého práva. Tím jsou zejména § 15 obch. zák. pro plátcovy pokladny podxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxa osoba, jíž bylo toto oprávnění svěřeno vnitřním předpisem plátce nebo která k tomu byla při provozování činnosti plátce jinak pověřena, popř. osoba, x xxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxvuje. Obvykle se tedy bude jednat o vedoucího pracovníka organizační jednotky, která tvoří plátcovu pokladnu. Aby nevznikaly pochybnosti, kdo je za pxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxx xx x xxxxnný registrační údaj, a proto pozdější změna osoby oprávněné jednat za plátcovu pokladnu musí být správci daně oznámena.
Jednání osoby oprávněné jexxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxého ustanovení za středníkem speciální úpravu odchylující se od obecných pravidel zakotvených jednotlivými (zpravidla soukromoprávními) předpisx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx xxxxnost před jednáním osoby oprávněné jednat za plátcovu pokladnu. Jednání osoby oprávněné jednat za plátcovu pokladnu je tak pro účely správy daní
relevxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xlátcovu pokladnu. Postavení této osoby vůči plátci se tedy při správě daní blíží více jednání pověřené osoby (srov. § 24 odst. 3) než jednání
quasi
statxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xdráží specifika daňového práva a úpravu jednání daňových subjektů zakotvenou v § 24 daňového řádu, která se od soukromoprávní úpravy jednání osob do znxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxcesní způsobilost
Související předpisy:
§ 17 a násl. živnostenského zákona; § 7 obch. zák. - organizační složka podniku; § 15 obch. zák. - jedxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxx
Ondřej
Dráb,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
Dalším okruhem osob, které se na řízení mohou podílet, jsou s výjimkxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxahu a způsobem stanoveným zákonem. Návrh je označuje tradičním názvem třetí osoby, přičemž nutnost odlišit tyto osoby, které jsou v rámci správy daní pxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxultanta, znalce, tlumočníka, jakož i další osoby mající povinnost součinnosti při správě daní.
K § 22
Na procesu správy daní se neúčastní pouze daňoxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x kontrolu dodržování daňových povinností daňových subjektů provádějí, ale též osoby další, jejichž znalosti, zkušenosti či dokumenty, které mají v dxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxky daňového řízení, daňový řád jim stanoví řadu práv a zejména povinností.
Zatímco předchozí právní úprava zák. o správě daní a poplatků třetí osoby dxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx, když říká, že se třetími osobami rozumějí osoby jiné než daňový subjekt, které mají práva a povinnosti při správě daní nebo jejichž práva a povinnosti jxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx daně. Orgány veřejné moci však jako třetí osoby nevystupují ze své mocenské pozice (nemohou jako třetí osoby vést řízení, ukládat jiným subjektům právx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxup či úkon vedený jiným orgánem veřejné moci.
Třetími osobami jsou typicky svědci (srov. § 96), odborní konzultanti (srov. § 31), znalci (srov. § 95), xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx § 25 a násl.). Těmito osobami naopak nejsou správce dědictví, insolvenční správce či likvidátor (srov. komentář k § 20 odst. 3).
Judikatura:
Ačkolx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxů, § 6 odst. 1 a odst. 8 zák. o daňovém poradenství a KDP ČR)42, nelze jej považovat za třetí osobu zúčastněnou na řízení ve smyslu § 7 odst. 2 zák. o správě danx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xřetí osoby zúčastněné na daňovém řízení; daňový poradce jakožto zástupce daňového subjektu nemůže být proto takovou pokutou postižen.
(NSS, rozsudex xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxení daňového subjektu, § 25 a násl. - zástupce, § 31 - odborný konzultant, § 76 - jednací jazyk, § 93 a násl. - důkazní prostředky, § 95 - znalecký posudxxx x xx x xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxněné na správě daní musí podle odst. 1 prokázat svoji totožnost na požádání úřední osoby. Navrhovaná právní úprava záměrně v tomto ustanovení nekonkrexxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxnoví, že zjištění totožnosti osoby zúčastněné na správě daní si může správce daně vynutit prostřednictvím příslušného bezpečnostního sboru, kterým xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxx
x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xe zcela logický požadavek daňového řádu, neboť úřední osoba vykonávající správu daně velmi často osobu zúčastněnou na správě daní osobně nezná, a protx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxby požadované informace či doklady (protože je nemá), ale naopak by za určitých okolností mohlo vyústit v získání důkazních prostředků v rozporu se zákxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx jednání se zaměstnancem daňového subjektu, který není oprávněn jednat jménem daňového subjektu (srov. komentář k § 24), v mylném přesvědčení, že se jexxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx zda by takto mohly být považovány za podané vysvětlení (srov. § 79), když správce daně příslušným úkonem podání vysvětlení nesledoval, či zda by se naopxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xýt v dané věci osvědčen za důkaz (srov. komentář k § 96 odst. 5).
Možnost vyžádat si prokázání totožnosti osoby zúčastněné na správě daní je pravomocí úxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxto pravomoci využít. Prokázání totožnosti proto zpravidla nebude vyžadováno u opakovaných jednání s toutéž osobou zúčastněnou na správě daní.
Povxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxžmo tedy správcem daně). Speciální případ povinnosti prokázat totožnost upravuje ustanovení § 43 odst. 2 pro doručování v rámci správy daní. Podle tohxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xehož prostřednictvím se písemnost doručuje, tedy nejenom na výzvu úřední osoby, ale zejména též poštovní doručovatelky.
Pravomoci úřední osoby poxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxsobem své oprávnění jednat v dané věci jako úřední osoba (srov. komentář k § 12 odst. 3 a 4).
Daňový řád blíže nestanoví způsob prokázání totožnosti osoxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xiným způsobem. Důvodová zpráva zde uvádí jako příklad řidičský průkaz. Lze však usoudit, že jsou přípustné i další způsoby, které bude úřední osoba povxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxích) osob, že se jedná o tu osobu, se kterou má příslušná úřední osoba zato, že s ní jedná; posledně zmiňovaný způsob prokázání totožnosti však bude v praxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx správě daní průkazem vydaným orgánem veřejné moci obsahujícím přinejmenším jméno a příjmení, bydliště, datum narození a fotografi i jeho držitele.
x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxištění její totožnosti příslušný bezpečnostní sbor. Bezpečnostními sbory, které jsou oprávněny zjišťovat totožnost osob, jsou Policie České repubxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xři doručování písemností soudu též justiční stráž (srov. § 22 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky). Ke zjištěnx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx policii).
Neprokáže-li osoba zúčastněná na správě daní svou totožnost ani příslušníku Policie České republiky či příslušníku celní správy, je tenxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxžnosti se u jednotlivých orgánů liší. Zatímco Policie České republiky má k provedení, resp. dokončení takového úkonu 24 hodin, celní správě na to zákon xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx
x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxdení úkonu osobou zúčastněnou na správě daní, jejíž totožnost se nedaří ověřit, správce daně eminentní zájem. Tak tomu může být např. v případě potřeby xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxě, kdy se příslušný úkon provádí na podnět a je v zájmu daňového subjektu, který úkon (např. důkaz výpovědí) navrhl, popř. přímo osoby zúčastněné na spráxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxoc správce daně nepřipustit osobu zúčastněnou na správě daní k provedení příslušného úkonu je logickým důsledkem neprokázání její totožnosti. Formuxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxní správce daně, zda tak učiní, či nikoli (na rozdíl od řady jiných případů, kdy „může“ znamená „musí“ - srov. komentář k § 11).
Správce daně může stejně xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx mu to být kladeno k tíži, tj. zejména toto rozhodnutí nemůže být napadáno daňovým subjektem, jehož věci se úkon týká. Jiným způsobem proto bude správce dxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxvce daně. Při rozhodování, zda osobu, která odmítá prokázat svou totožnost, k úkonu při správě daní v konkrétním případě připustit, či nikoli, by měl spxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx x x xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxména zásadu zákonnosti, ale též zásadu hospodárnosti a efektivity správy daní.
Související ustanovení:
§ 1 odst. 2 - správa daně, § 11 - pravomoc xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x násl. - povinnost mlčenlivosti, § 79 - vysvětlení, § 96 - svědci
Související předpisy:
§ 63 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republikyx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xb., o obecní policii
Procesní způsobilost
Ondřej
Dráb,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
Odst. 1 upxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx a brát na sebe povinnosti, tj. způsobilost k právním úkonům (viz ustanovení § 8 až 10 obč. zák.). Pojem jednání zahrnuje nejen ústní interakci s pracovnxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xdst. 2. Jde o standardní xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xrávnické osoby, které tento orgán nemají a u nichž zvláštní právní úprava stanoví, kdo je oprávněn jednat jménem právnické osoby.
Odst. 3 reflektuje tx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx z řad zaměstnanců nebo z jiných osob, které činnosti právnické osoby vykonávají. Tyto osoby mohou jménem právnické osoby jednat při správě daní na záklxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxvěřeného zaměstnance, člena či jinou osobu, která na základě smlouvy o výkonu některé činnosti zajišťuje vnitřní provoz právnické osoby (např. exterxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx (§ 27 a násl.).
Se správcem daně by měla jednat pouze osoba způsobilá k příslušnému jednání. V odst. 4 je proto právnické osobě uložena povinnost určit jxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx Výjimku tvoří případy, kdy je k jednání za právnickou osobu zapotřebí společný úkon dvou či více osob. Pokud ani na výzvu nedojde k určení příslušné osobxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xsob, za něž mohou v určitých situacích jednat jiné fyzické osoby, aniž by k tomu byla vyžadována existence plné moci, resp. dohody o plné moci. Příkladem xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxhází při provozování podniku. Pro tyto případy odst. 5 umožňuje využít ustanovení předchozích odstavců týkajících se jednání jménem právnických osoxx
xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x jednání při správě daní, a to i když takový subjekt nemá právní subjektivitu v pravém slova smyslu, bude s ním procesně jednáno podle pravidel pro správu xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx obvyklou, specifikem správy daní je to, že zde samostatně jednají i jiné složky, kterým to daňový zákon umožňuje (např. stálá provozovna, s jistými výjxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxt jej z hlediska procesního postavení při správě daní zařazuje do kategorie zástupců (§ 25), což by ovšem způsobilo nechtěný efekt, že by se prokuristovx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxícím fyzickým a právnickým osobám, které mají zřízenu prokuru, a fakticky by eliminoval použitelnost datových xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxo. Má tedy obdobnou pozici jako osoba pověřená statutárním orgánem jednat jménem právnické osoby. To se ovšem týká pouze prokuristy, který může podle uxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xx xx xx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxx
x xdst. 1 [Rozsah procesní způsobilosti]
Fyzické a právnické osoby mohou při správě daní jednat v rozsahu daném jejich procesní způsobilostí. Jednáníx xx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxžnosti nechat se při jednání zastoupit zástupcem na základě plné moci (zmocněncem - srov. § 25 a násl.). Jednání při správě daní tak může být přímé (osobnxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxzuje na rozsah způsobilosti konkrétní osoby k právním úkonům. Způsobilost k právním úkonům, dříve nazývaná též svéprávností, představuje právem uznxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx se v právní rovině) je třeba odlišit od způsobilosti nabývat práva a povinnosti (tj. pasivního přijímání práv a povinností), která je pro oblast správy xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xozsahu postupné a odvíjí se od mentální vyspělosti osoby. Přitom může být fyzická osoba způsobilosti k právním úkonům zbavena či jí může být rozsah této xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxvá dovršením osmnáctého roku věku, popř. uzavřením manželství před dovršením osmnáctého roku věku43 (srov. § 8 obč. zák.). Nezletilé osoby mají způxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxí vyspělosti odpovídající jejich věku. I nezletilá fyzická osoba proto je v obecné rovině způsobilá k řadě úkonů při správě daní, např. ke svědecké výpoxxxx xx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xostatečně mentálně vyspělou k uzavření pracovněprávního vztahu a jeho výkonu, bude tato osoba stejně tak dostatečně mentálně vyspělá k jednání se sprxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxi správě daní
a priori
její zákonný zástupce, kterým může být rodič či pěstoun (srov. též komentář k § 25 odst. 1), popř. zástupce ustanovený správcem daxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx x xxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx
xxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxická osoba bude kvůli svému duševnímu stavu či kvůli své závislosti na návykových látkách trvale či dlouhodobě nezpůsobilá k odpovědnému provádění prxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxbilost v odpovídajícím rozsahu omezit (srov. § 10 obč. zák.) a ustanovit jí zákonného zástupce-opatrovníka (srov. též komentář k § 25 odst. 1). V přípaxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx
x xxxxxx
xxxxxxxx x xxxxnen jednat její zákonný zástupce, popř. zástupce ustanovený správcem daně (srov. komentář k § 26 odst. 1), který za ni bude činit úkony, k nimž není způsoxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxy přímo zástupci (srov. § 41).
Právnické osoby na rozdíl od osob fyzických nabývají způsobilosti k právním úkonům již svým vznikem (zpravidla zápisex xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxckých osob nepředpokládá, neboť ve smyslu § 19a obč. zák. může být omezena pouze způsobilost právnických osob nabývat práv a povinností, a to pouze zákxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxou se zpravidla jedná o svého druhu účelové sdružení majetku či osob, kterému zákon přiznává
status
osoby v právním slova smyslu,44tj. subjekt se schoxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxx rovině právnická osoba není schopna projevovat svou vůli, a proto musí být úkony právnické osoby prováděny osobami fyzickými, které jednají namísto pxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxx xxx xxxxx
xx xxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxcké osoby se věnují jednak jednotlivé hmotněprávní předpisy upravující právní
status
jednotlivých právnických osob (srov. obecnou úpravu v § 20 obxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx subjektů, velmi široký, a proto jednotlivé procesní předpisy často obsahují svou vlastní úpravu. Pro oblast správy daní je tato zakotvena v odst. 2 až 4 xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxy. Kdo je statutárním orgánem, stanoví u většiny právnických osob zvláštní právní předpis upravující právní režim dané právnické osoby (srov. § 85, 10xx xxxx xxx x xxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxž právnické osoby, u nichž zákon pojmenování statutárního orgánu neupravuje (např. občanská sdružení, odborové organizace a další subjekty zřízené xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxkladatelských dokumentech (zakladatelském dokumentu, stanovách atp.).
Konkrétní osoba vykonávající funkci statutárního orgánu je volena, jmexxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxřní poměry dané právnické osoby (společenská smlouva, stanovy atp.). Jméno této fyzické osoby, resp. těchto fyzických osob, lze za stávající právní úxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx rejstříku, tj. obchodních společností a družstev. Přestože zápis jmen osob vykonávajících v příslušné obchodní společnosti či družstvu funkci statxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx x xx xxxh. zák.). Tzn. bude-li správce daně při výkonu správy daní jednat s osobou, která je jako statutární orgán daňového subjektu zapsána v obchodním rejstřxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxt prokázal, že správce daně o zániku funkce věděl.
Pokud by však správce daně měl důvodné pochybnosti o oprávnění osoby zapsané jako statutární orgán xx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxchodním rejstříku, ale správce daně bude povinen požadovat, aby tato osoba své oprávnění jednat jako statutární orgán prokázala. K této situaci může dxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxní, správce daně však nebude vědět v jakém rozsahu a zápis v obchodním rejstříku nedoznal změny.
Složitější situace nastává v případě právnických osxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx za statutární orgán, oprávnění tohoto orgánu skutečně má. V takových případech je tedy namístě, aby správce daně xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxsního rozhodnutí správce daně ukládajícího dotčené právnické osobě povinnost doložit, která fyzická osoba je jako statutární orgán oprávněna jednax xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxoby k jednání jménem dotčené právnické osoby.
K prokázání oprávnění jednat jako statutární orgán příslušné právnické osoby bude v případě osob zapsxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xkutečně je statutárním orgánem, lze ověřit kontrolou zápisu v obchodním rejstříku, který je veřejně dostupný). U osob do obchodního rejstříku nezapixxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x jejím ustavení do funkce (rozhodnutí o jmenování, volbě atp. do funkce statutárního orgánu); obdobně bude správce daně postupovat v případě, kdy bude xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxtární orgán (zpravidla v případě, kdy došlo k obměně osob ve funkci statutárního orgánu, která ještě nebyla zapsána do obchodního rejstříku).
Specixxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxí, že okamžikem jmenování likvidátora na něj přechází působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti v rozsahu směřujícím k likvidaci spolxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xřecházejí na likvidátora. Zápis osoby likvidátora do obchodního rejstříku má tedy pouze
deklaratorní
charakter. Analogicky se úprava obch. zák. poxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xx xxxxxx x xxxkvích a náboženských společnostech).
K doložení oprávnění likvidátora jednat jménem právnické osoby bude postačovat prokázání totožnosti osoby xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxdnutí o svém jmenování do funkce likvidátora.
K odst. 3 [Pověřenec a prokurista]
Okruh osob oprávněných jednat jménem právnické osoby může být dalexx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxbu jednat též její zaměstnanci či členové, a to v rozsahu stanoveném vnitřním předpisem či v rozsahu obvyklém pro jejich pracovní zařazení (srov. § 20 oxxx xxxx xx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxného ustanovení daňového řádu mohlo zdát, že tento soukromoprávní xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxi správě daní jednat (...) ten, kdo prokáže, že je oprávněn jejím jménem podle jiného právního předpisu (poznámka autora: např. tedy podle § 15 obch. záxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx x x xxxx xxxxxxxx xxxávy odmítnout. Odst. 3 komentovaného ustanovení totiž výslovně stanoví, že právnická osoba může pověřit svého zaměstnance nebo jinou fyzickou osobux xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx č. 30/2011 Sb. byl okruh pověřených osob rozšířen též o prokuristu, je-li podle udělené prokury oprávněn jednat samostatně. Tím sice daňový řád prolaxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxta po vzoru soukromoprávní úpravy zahrnut do okruhu zástupců daňového subjektu, to však s sebou neslo na poli správy daní nemalé problémy - srov. níže).
xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxch právních úkonů, k nimž dochází při provozu podniku, i když se k nim jinak vyžaduje zvláštní plná moc.
Prokura
nabývá účinků zápisem prokuristy do obcxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxtelem a jím jmenovaným prokuristou).
Prokura
je proto soukromoprávní doktrínou považována za zvláštní druh generální plné moci a jednání prokuristx xx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxx
xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx zřejmé, že zachování soukromoprávních účinků, resp. povahy prokury též pro oblast správy daní, ke kterému došlo v období od 1. 1. 2011, do 28. 2. 2011 s sexxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxi správě daní pouze tomuto prokuristovi jako zástupci (srov. § 41). Přitom informace o existenci prokury nikdy nebyla součástí informační povinnosti xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx písemnosti doručované daňovému subjektu přímo z obchodního rejstříku. Pokud tak neučinil a doručil statutárnímu orgánu právnické osoby či podnikatxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxru udělil, tak byl z komunikace se správcem daně
de facto
vyloučen. Pokud prokurista nebyl daňovým poradcem či advokátem, nemohl navíc podnikatel ani xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xejsou cílem xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxdního rejstříku obsahovat též informaci o způsobu jednání prokuristy za podnikatele, tj. zda mohou za podnikatele jednat všichni prokuristé samostaxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx x xx xdst. 1). Vzhledem k tomu, že zákonodárce staví prokuristu v oblasti správy daní na roveň pověřené osobě, omezuje zároveň pravidlo, že prokurista je povxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxeno jejich oprávnění k samostatnému jednání, se proto komentované ustanovení nevztahuje. Je otázkou, jaké postavení takoví prokuristé v oblasti sprxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx
xxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxení ve spojení s § 29 daňového řádu lze dospět k závěru, že není-li v případě více prokuristů každý oprávněn jednat samostatně, nemůže za podnikatele v obxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxkuristy, jenž má při správě daní postavení obdobné pověřené osobě, je, vedle jednání statutárního orgánu, jediným dalším způsobem, kterým může právnxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xaně právně
relevantní
pouze tehdy, bude-li uskutečněno v rámci zastoupení (srov. komentář k § 25 a násl.) či ve specifických případech upravených v § xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xx. jednání právnické osoby samotné (srov. judikaturu k jednání za podnikatele ve smyslu § 15 obch. zák., která je v tomto ohledu použitelná též na jednánx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxatutárním orgánem právnické osoby. Formu pověření daňový řád neupravuje. Může k němu tedy dojít jakýmkoli prokazatelným způsobem - zejména půjde o saxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxacovní či jiné smlouvy s pověřenou osobou, ale též např. pověření udělené ústně do protokolu sepsaného správcem daně. Z praktického hlediska lze doporxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxě není třeba, na rozdíl od účinků plné moci, aby toto pověření bylo vůči správci daně předem formálně uplatněno. Na tom nic nemění ani skutečnost, že oznáxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xůči němu domáhá jednání za právnickou osobu, aby své pověření, a tedy oprávnění k jednání za právnickou osobu prokázala, a v případě neprokázání tuto osxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx lze dovodit, že pověřená osoba je oprávněna v mezích svého pověření toto své oprávnění a povinnost převést formou plné moci na další osobu, ledaže by jí pxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx vzít v úvahu.
Fyzickou osobou vykonávající činnost právnické osoby je s ohledem na úmysl zákonodárce formulovaný v důvodové zprávě k daňovému řádu txxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxávnické osoby na základě tzv. outsourcingu. Vzhledem k tomu, že pověření k jednání vůči správci daně lze udělit pouze fyzické osobě, dostávají se tak fyxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxx disproporce nabývá na významu, vezmeme-li v úvahu úpravu § 29 odst. 2 daňového řádu, podle kterého si zmocněnec, s výjimkou daňového poradce a advokátax xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxto účetní k jednání vůči správci daně ve smyslu komentovaného ustanovení, bude mít tato možnost svá oprávnění k jednání za tuto právnickou osobu kdykolx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxového poradce či advokáta, bude moci za daňový subjekt - právnickou osobu - vůči správci daně jednat pouze jako zástupce na základě zmocnění, a toto své zxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxho orgánu či jednoho z jednočlenných statutárních orgánů, pokud jinak vnitřní předpisy právnické osoby vyžadují k jednání za právnickou osobu jednánx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxedstavenstva akciové společnosti).
V rovině odpovědnosti příslušné fyzické osoby pověřené jednáním za právnickou osobu vůči správci daně za náslxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxipy jako u odpovědnosti za škodu způsobenou jednáním na základě plné moci.
Zákon neupravuje zánik pověření. S ohledem na chybějící explicitní úpravx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxření na základě interního předpisu právnické osoby, zanikne změnou tohoto předpisu či ukončením právního vztahu pověřené osoby k dané právnické osobxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxentuálně změnit její obsah v části zakládající pověření atp.
Shora popsané principy jednání za právnickou osobu, zejména institut pověření, se nevxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxdnání při správě jejích vlastních daňových povinností. Jednání právnických osob vykonávajících daňové poradenství či společností vykonávajících xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxvajících daňové poradenství či společností vykonávajících advokacii jako (smluvních či ustanovených) zástupců osob zúčastněných na správě daní je xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxí a KDP ČR a zákona o advokacii, které mají jako
lex specialis
aplikační přednost před daňovým řádem.
Zák. o daňovém poradenství a KDP ČR stanoví, že obxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxové poradenství prostřednictvím daňových poradců (tj. fyzických osob zapsaných jako daňoví poradci v seznamu vedeném Komorou daňových poradců ČR), xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxými poradci (fyzickými osobami) a stanovy Komory daňových poradců ČR (srov. § 3 odst. 6 zákona o daňovém poradenství a KDP ČR). Ze „základních zásad“ posxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxi daňového poradce či jeho zastupování při jednání se třetími osobami, zejména správci daně) může vykonávat daňový poradce pouze osobně, popř. se může xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxent
se substitučním zastoupením vyjádří nesouhlas).
Vzhledem k aplikaci těchto principů i na právnické osoby vykonávající daňové poradenství je xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxoby jednat daňovými poradci-fyzickými osobami (bez ohledu na to, zda se jedná o společníky, statutární orgány či zaměstnance takové právnické osoby)x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xámci zastupování klienta při správě daní zaměstnanci této právnické osoby, kteří nejsou daňovými poradci, na základě pověření možné není. Opačný závxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx x x x xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxí procesní postavení jako daňový poradce; toto ustanovení má význam pouze pro bližší vymezení legislativní zkratky poradce upravené v § 29 odst. 2 daňoxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxora uvedené se aplikuje xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xamostatní podnikatelé).
K odst. 4 [Zákaz souběhu jednání jménem jedné osoby]
Pro zamezení případné
kolize
v jednání jménem právnické osoby, a tím x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xprávci jednat současně, na jednu. Pokud by jménem právnické osoby jednalo, resp. chtělo jednat více osob najednou, je správce daně povinen právnickou xxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xstanoví jí správce daně zástupce (srov. komentář k § 26).
Spojením „v téže věci“ je třeba rozumět jednání více fyzických osob jménem jedné právnické oxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xouze jedna fyzická osoba, ale že projev vůle právnické osoby (např. označení osoby zmocněnce při udělování plné moci do protokolu) může učinit pouze jexxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx osoby. Např. bude-li každá z nich v rámci ústního jednání tvrdit něco jiného, musí být jednoznačně určeno, která z těchto fyzických osob jedná jménem prxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xby se více fyzických osob oprávněných jednat jménem právnické osoby při formulaci projevu vůle právnické osoby doplňovalo. Tím se pravidla současnéhx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxř k § 29 odst. 1).
Výjimku z uvedeného pravidla tvoří zcela logicky případy, kdy vnitřní předpisy (společenská smlouva, stanovy atp.) právnické osobx xxxxxxxx xx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xo jisté míry odchylnou úpravu stanoví § 69 pro případ nahlížení do daňové identifi kační schránky, kdy zákon umožňuje nahlížení více osob současně (sroxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxrava týkající se jednání pověřené fyzické osoby a prokuristy za právnickou osobu při správě daní (srov. komentář bod 3) a omezení počtu osob, které mohox xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxtnou reflexi skutečnosti, že postavení podnikajících fyzických osob je v reálném životě i ve většině právních oborů stejné či velmi obdobné postavení xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxidla zakotveného x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xaní ocitnout též právnická osoba. Pokud tedy půjde o jednání vyžadující osobní účast fyzické osoby, jako je svědecká výpověď, nebude možné, aby za ni jexxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxní v obecné právní rovině se použije úprava jednání za právnické osoby (srov. komentář k odst. 2 až 4) obdobně též pro jednání organizačních složek státux xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx na správě daní.
Jinými jednotkami, které jsou dle zákona
de facto
v postavení osoby zúčastněné na správě daní, a které tak má komentované ustanovení xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xřípadě jednání plátcovy pokladny je však třeba na úpravu komentovaného ustanovení nahlížet jako na
lex generalis
, neboť postavení plátcovy pokladny xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxxxxxx
xx xxocnění vedoucího organizační složky podniku je zákonným zmocněním, které je nepřenosné, neboť se vztahuje výlučně k osobě vedoucího organizační sloxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxávnění v rozsahu uvedeném v § 13 odst. 3 obch. zák. nenabyl.
(NS, rozsudek ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 32 Odo 1428/2006)
Určují-li stanovy společnosti, žx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxdnomu z nich. Takový postup by byl v rozporu s právní úpravou jednání statutárních orgánů společnosti v zákoně a stanovách společnosti.
(NS, rozsudek zx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx
x xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxuvy podle stanov společnosti, když k uzavření smlouvy byl oprávněn ze zákona, přičemž lze i konstatovat, že podepsání obchodní smlouvy Ing. V. K. v jeho xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxí obchodní společnosti (zde akciové společnosti) je vždy rozhodující rozsah a způsob jednání statutárního orgánu xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx.
(NS, rozsudek ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 32 Odo 1224/2004)
Ustanovení § 133 odst. 2 obch. zák. neváže neúčinnost vnitřního omezení jednatelského oprxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xkonu, kterým jednající osoba vnitřní omezení použila.
(NS, rozsudek ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 34/2004)
Jestliže je do obchodního rejstříku zaxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxím osobám ustanovení § 27 odst. 2 obch. zák., že proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxem společnosti s ručením omezeným, zatímco prokurista je zástupcem společnosti jednajícím za společnost (v rámci úkonů týkajících se podniku).
U jexxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx pouze způsob jeho podepisování za společnost (způsob, jakým činí svůj podpis), a pouze je-li prokuristů více, zapisuje se určení, zda jde o prokuru samxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxx, rozhodnutí ze dne 28. 2. 2000, sp. zn. 7 Cmo 55/99, č. 6/2000 SoRo)
Je-li vedoucí organizační složky zahraniční právnické osoby ze zákona (§ 13 odst. 3 xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxlit jménem podnikatele (zahraniční právnické osoby) plnou moc k zastupování ve správním řízení.
(MS Praha, rozsudek ze dne 24. 11. 2006, čj. 5 Ca 25/200xxxxx xx xxxxxx xxx xxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxpeň jeho rozumové a volní vyspělosti, a v tomto směru je nutno uvedený stupeň vyspělosti poměřovat k povaze učiněného právního úkonu, ale je třeba též poxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xák. je tedy nutno při uzavření právního úkonu majetkového xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx pokuty, to vše ve vazbě na stupeň rozumové a volní vyspělosti nezletilce, jeho majetkové poměry (zda již pracuje, a má tak objektivní možnost v rámci závxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxoucí výkon povolání a objektivně nemá možnost splnit jím přijatý peněžitý závazek anebo hypoteticky nastanuvší další platební povinnosti např. v souxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
xxuvisející ustanovení:
§ 20 - pojem daňový subjekt, § 20 odst. 3 - osoby v postavení daňového subjektu, § 21 - plátcova pokladna, § 25 - zástupce, § 26 x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x x x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxa
Související předpisy:
§ 8 obč. zák. - způsobilost fyzické osoby k právním úkonům; § 10 obč. zák. - omezení způsobilosti fyzické osoby k právníx xxxxxxx x xxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxxx xxx. - jednání podnikatele; § 14 obch. zák. - prokura; § 15 obch. zák. - jednání při provozování podniku; § 85 obch. zák. - vymezení statutárních orgánů vexxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxů společnosti s ručením omezeným; § 191 obch. zák. - vymezení statutárních orgánů akciové společnosti; § 243 obch. zák. - vymezení statutárních orgáxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxna č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích; § 23 zákona o církvích x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x x xxxxx x x xx x x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx x xx x xx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx
xxáb,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
V odst. 1 je obsažen obecný výčet forem zastoupení s tím, že jednotlivá specifika jxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxi, je používáno tradiční označení - zmocněnec. Za specifický typ zastoupení je v tomto ohledu nutné považovat i prokuru. Je tedy umožněno podnikající fxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxé prokury. Prokurista je osoba, které byla udělena
prokura
podle příslušných ustanovení obch. zák., přičemž toto její postavení se zapisuje do obchoxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx mají vztah k podnikání, kterého se
prokura
týká. Vychází se z principu, že postavení prokuristy při správě daní nemá povahu postavení zmocněnce působxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxho správce daně více osob), jde tedy o zastoupení
sui generis
. Existenci prokury, vzhledem ke konstitutivním účinkům jejího zápisu do obchodního rejsxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xxravuje oprávnění správce daně jednat s daňovým subjektem přímo bez ohledu na existenci zastoupení. Tento průlom do principu zastoupení je však striktxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xa základě plné moci. Stejně tak je správce daně oprávněn v některých případech vyzvat přímo daňový subjekt k tomu, aby určitým způsobem konal. O takovýcx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx x xxxele:
Navrhuje se změna procesního postavení prokuristy pro účely daňového procesu. Původní text jej z hlediska procesního postavení při správě daní xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx stav by mohl způsobit vážné komplikace při doručování podnikajícím fyzickým a právnickým osobám, které mají zřízenu prokuru, a fakticky by eliminovax xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxjící fyzické osoby) přímo. Má tedy obdobnou pozici jako osoba pověřená statutárním orgánem jednat jménem právnické osoby. To se ovšem týká pouze prokuxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xx xx xx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xprava § 14 obch. zák..
K odst. 1 [Formy zastoupení]
Osoba zúčastněná na správě daní nemusí se správcem daně jednat přímo. Stejně jako ve většině ostaxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xednat svým jménem a na účet osoby zúčastněné na správě daní, zpravidla daňového subjektu. Zástupci proto přísluší veškerá práva, která zákon přiznává xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxbě zúčastněné na správě daní (nikoli jejímu zástupci).
Komentované ustanovení obsahuje úplný výčet forem zastoupení přípustných pro oblast správx xxxxx xxxxx xx
xx xxxx xxxxxxx
xxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx pro jednání při správě daní dojít též k rozšíření dikce komentovaného ustanovení.
Komentované ustanovení připouští pro oblast správy daní zastoupxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xmocněnce či společného zmocněnce), na základě zákona (jednání zákonného zástupce) i na základě rozhodnutí příslušného orgánu (jednání ustanovenéhx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx zvláštními právními předpisy, bez potřeby specifické úpravy pro oblast správy daní, daňový řád se jejich bližším obsahovým vymezením záměrně nezabýxxx x xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx zastoupení nastupuje v případě osob zúčastněných na správě daní, které ještě nedosáhly zletilosti, a proto nejsou plně právně způsobilé, či v případě xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxti k právním úkonům zbaveny či jim byla omezena (k rozsahu způsobilosti k právním úkonům srov. též komentář k § 24 odst. 1).
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxkou odpovědnost je charakteristické, že ji zpravidla nesou oba rodiče společně. Pokud se tedy jedná o závažnější úkon, při kterém mají nahradit vůli jíx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xblasti práva veřejného včetně správy daní.
Poručníka nezletilého ustanoví soud v případě, že rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpoxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xoud přihlíží k zájmům dítěte a zpravidla jím ustanoví některého z příbuzných nezletilého. Právem a povinností poručníka je vedle výchovy nezletilého xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxi náhradním rodičem nezletilého. Pro bližší úpravu ustanovení a jednání poručníka srov. § 78 až 82 zákona o rodině.
Opatrovník je nezletilému ustanoxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx bude zcela v zájmu nezletilého. Tak je tomu při střetu zájmů zákonných zástupců a nezletilého, střetu zájmu mezi nezletilými dětmi týchž rodičů (ale téx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxědnosti rodičů a v dalších případech, kdy je to v zájmu nezletilého třeba. Rozsah práv a povinností opatrovníka vymezí soud z hlediska účelu, pro který bxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx x xx xxxxna o rodině. S ohledem na zákonné podmínky pro ustanovení opatrovníka lze dovodit, že případy jednání opatrovníka jako zákonného zástupce nezletiléhx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxa soud ustanoví též zletilé osobě, jejíž způsobilost k právním úkonům byla omezena či která byla způsobilosti k právním úkonům zbavena zcela. S ohledem xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxoví soud rozsah zákonného zmocnění opatrovníka k zastupování osoby, kterou zastupuje. Vzhledem k tomu, že zpravidla půjde též o správu majetku zastouxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxtilé osoby srov. § 26 a násl. obč. zák.
Obecnou právní úpravu ostatních forem zastoupení považoval zákonodárce za nutnou pro oblast správy daní modexxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxcné principy těchto forem zastoupení pro oblast správy daní značně pozměňuje, či jejich aplikaci dokonce nepřímo vylučuje (srov. komentář k § 27 až 30)x
x xxxxxx xx xx xxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
x odst. 2 [Přímé jednání se zastoupeným]
Skutečnost, že má osoba zúčastněná na správě daní zástupce pro jednání se správcem daně, neznamená, že by vůči xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xx xxde mít naopak vždy přednost. Stejně tak existence zástupce osoby zúčastněné na správě daní neznamená, že by si správce daně nemohl vyžádat přímé jednánx x xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxčastněné na správě daní, může (a s ohledem správce daně jako orgánu vykonávajícího státní moc) a musí s ní správce daně jednat přímo či ji vyzvat k tomu, abx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxech, a tohoto práva nelze nadužívat s cílem obejít účast zástupce při správě daní. Zpravidla k tomuto kroku bude moci správce daně přistoupit za situacex xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxe o dění, jehož se daňový subjekt účastnil, a které jsou
relevantní
pro správu jeho vlastní daňové povinnosti - srov. § 79 a komentář k němu), nebo za situxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxěná na správě daní atp.).
Pokud správce daně své právo k jednání přímo se zastoupenou osobou zúčastněnou na správě daní využije, je povinen o jednání oxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxtupce (k formě vyrozumění srov. komentář k § 30 bod 6).
K vyrozumění zástupce by mělo docházet zásadně před jednáním se zastoupeným samotným. Jedinou xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx
xx xxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xude-li správce daně ukládat osobě zúčastněné na správě daní povinnost učinit něco osobně písemnou výzvou, uplatní se speciální pravidlo zakotvené v § xx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxtačuje.
V souvislosti s nutností osobního jednání daňového subjektu v některých zákonem předvídaných případech srov. též komentář k § 27.
Judikaxxxxx
x xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xotázat xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xx xxxona č. 94/1963 Sb., o rodině.
(NS, rozhodnutí ze dne 30. 11. 1967, sp. zn. 5 Cz 119/67, č. 2-3/1968 Sb. NS)
Je-li třeba doručovat písemnost (rozhodnutí) x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xich.
(NSS, rozsudek ze dne 17. 6. 2010, čj. 7 Afs 48/2010-65)
„Nutným případem“ podle § 10 odst. 4 zák. o správě daní a poplatků, v němž může správce daně pxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx aby mu daňový subjekt sdělil nějaké informace, a že - nahlíženo hledisky vhodnosti a hospodárnosti - se takový způsob zjištění rozhodných skutkových oxxxxx xxxx xxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxlatnosti plné moci udělené daňovým subjektem dle § 10 odst. 3 zák. o správě daní a poplatků, nelze zpochybňovat existenci zastoupení v daňovém řízení.
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxocesní způsobilost, § 27 a násl. - zmocněnec, § 30 - společné zastupování, § 41 odst. 2 - doručování zástupci i zastoupenému, § 79 - vysvětlení
Soxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx x xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xx xxx x xx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxnství a KDP ČR; zákon o advokacii
xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxěno, aby v určitých případech ustanovil daňovému subjektu zástupce z moci úřední. To bude možné pouze při naplnění některého z taxativně vymezených důxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxatrovníka soudem odůvodňují. Existence důvodů pro ustanovení zástupce musí být prokazatelná.
Ustanovení zástupce je podle odst. 2 možné pouze tehdxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx ve spolupráci s Komorou daňových poradců ČR ustanovit zástupce z řad daňových poradců tak, aby byla zajištěna garance profesionality. Současně přijíxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxo případě ceny odpovídající tarifu advokátů, což je druhá největší skupina zmocněnců v daňovém řízení.
Odst. 3 stanoví základní podmínku, která musí xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xde o osobu, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy zastoupeného.
V odst. 4 je upraven zánik zastoupení v případě, že zástupce je nezpůsobilý k právním úkoxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxpování ustanoveným zástupcem by mělo být opatřením na přechodnou dobu a výlučně jen pro účely a potřeby správy daní. V odst. 5 je proto upravena možnost pxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxrávce daně shledá jako závažné. Zrušit zastoupení může správce daně i z moci úřední. Ke zrušení zastoupení správce daně přistoupí i v případech, kdy je sxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xuší, není možné odvolání, na rozdíl od rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno návrhu na zrušení zastoupení. Po dobu odvolacího řízení je proto nutné k dotyxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxhodnutím správce daně je velmi významný zásah do práv této osoby. K tomuto kroku lze proto přistoupit pouze za podmínek taxativně vymezených v komentovxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxy upravené daňovým řádem je při rozhodování o ustanovení xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxá. Z těchto důvodů jsou případy ustanovení zástupce v praxi velmi řídké a z osob zúčastněných na správě daní se týkají
de facto
pouze daňových subjektů sxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxňujících a povinujících správce daně k ustanovení zástupce přitom musí být v rozhodnutí o jeho ustanovení dostatečným způsobem vymezeno a odůvodněnox
xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxroveň nemá zákonného zástupce, který by za ni jednal, či sice zákonného zástupce má, ten ji však v dané věci zastupovat nemůže. Přestože daňový řád přiznxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxm podle obecných právních předpisů, tj. v rozsahu jejich duševní vyspělosti (srov. komentář k § 24), musí být zajištěno jednání při úkonech, ve vztahu k xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xprávy daní zástupce. Pokud nemá zákonného zástupce (srov. komentář k § 25 odst. 1), musí jí správce daně zástupce ustanovit.
S ohledem na požadavek efxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxový řád zakotvuje pravomoc správce daně ustanovit fyzické osobě zúčastněné na správě daní zástupce též v případě, kdy tato osoba sice zákonného zástupxx xxx xxx xx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xákonný zástupce dlouhodobě nemocný nebo se dlouhodobě nachází v zahraničí, ale např. též v případě, kdy zájmy zákonného zástupce kolidují či mohou
kolxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxacích vždy žádat soud, aby této osobě zúčastněné na správě daní ustanovil zástupce nového, pro daný úkon, procesní postup či dané řízení, což by správu dxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxsobilou jednat jejím jménem, popř. je-li sporné, kdo je jejím jménem oprávněn jednat. Právnická osoba by se měla ocitat v situaci, kdy nemá osobu, která xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx statutárního orgánu bez náhrady (smrtí, skončením funkčního období či odstoupením bez zvolení náhrady atp.), a nemá-li daná právnická osoba zmocněnxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx nevykonávající činnost. Správce daně by proto měl dle situace vedle ustanovení zástupce zvážit též podání návrhu na zrušení takové právnické osoby (sxxxx xxxxxxxx x x xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x jednání v určité konkrétní věci. Na tyto situace se neaplikuje postup stanovený v komentovaném ustanovení, ale postup dle § 24 odst. 4 daňového řádu. V txxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xx x xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxto výzvu uspokojující odpověď, může právnické osobě ustanovit zástupce (srov. též komentář k § 24 odst. 4). S ohledem na rozdílnou dikci ustanovení § 24 xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxa zástupce ustanoví, či nikoli (a bude jednat přímo se statutárním orgánem dané právnické osoby); i když v praxi nebude mít správce daně ani při postupu dxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx
xx xxxxx
xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx daně ustanovit zástupce osobě neznámého pobytu či sídla uvedená pod písm. c) komentovaného ustanovení je logickým důsledkem zájmu státu na výběru danx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxt se tímto způsobem daňovým povinnostem. Nejedná se však o případy, kdy osoba zúčastněná na správě daní správci daně udala fiktivní adresu (zpravidla sxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx takového jednání dostatečným způsobem upravuje (srov. např. úpravu fiktivního doručení písemnosti ve smyslu § 47 odst. 5, úpravu stanovení daně podlx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxchodnou duševní poruchou, která jí brání samostatně jednat při správě daní. Toto ustanovení odráží potřebu pružného a efektivního jednání při správě xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx osoby dlouhodobá (srov. komentář k § 24 odst. 1), při správě daní je k obdobnému kroku třeba přistoupit neprodleně. To však neznamená, že by správce daně xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx duševní poruchy správcem daně by mohlo být velmi subjektivní a těžko rozporovatelné), stanoví daňový řád navíc podmínku, že k ustanovení zástupce z důxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx. Navíc lze tento krok využít pouze tehdy, je-li duševní porucha takového rázu, že osobě zúčastněné na správě daní brání samostatně jednat. V žádném příxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xřechodné duševní poruchy osoby zúčastněné na správě daní povinen prokázat v rámci odůvodnění rozhodnutí o ustanovení zástupce, a důkazy toto tvrzení xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx kroku lze proto usuzovat, že by se správce daně měl v dané situaci obrátit na soud, aby provedení lékařského posudku zajistil. V praxi proto bude komentoxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xstanovení představuje určitou sběrnou klauzuli, na základě které může správce daně ustanovit osobě zúčastněné na správě daní zástupce v případech, kxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxtupce je velmi závažným zásahem do práv daňového subjektu, lze toto ustanovení podle názoru autorů využít pouze v případech, kdy je ustanovení zástupcx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx vznik újmy (propadnutí lhůty k provedení určitého úkonu atp.). To je správce daně povinen prokázat.
V daném případě se bude jednat o ustanovení zástuxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxtnou osobou zúčastněnou na správě daní, tj. na základě její svobodné vůle, zatímco v ostatních případech uvedených pod písm. a) až d) nemá existence zmoxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxětí svobody.
K odst. 2 [Podmínky pro ustanovení] a 3 [Osoby vyloučené ze zastupování]
Ustanovení odst. 2 a 3 komentovaného paragrafu určují pravidlxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxb blízkých zastoupenému. Obdobně daňový řád stanoví podmínku, že zástupcem nelze ustanovit osobu, která by mohla mít odlišný zájem na výsledku řízení xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xe stejné věci ručitelem za daň). Zástupcem proto již z podstaty věci nemůže být zaměstnanec správce daně. Zástupcem zároveň nelze ustanovit osobu protx xxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxstupců, kteří nejsou poradci, bude souhlas zpravidla zajišťován
ad hoc
. S ohledem na právo zástupce podat proti svému ustanovení zástupcem odvolání (xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxpadě by však o udělení předchozího souhlasu měl existovat přinejmenším úřední záznam.
Není-li možné osobu zástupce vybrat, zakládá daňový řád nově xxxxxxxxxx
xx xxxx
x x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xrofesní komoru sdružující osoby zaměřené na poskytování právní pomoci v daňových záležitostech. Vzhledem k tomu, že osoba vybraná jako zástupce Komoxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx
xx xxxx
x xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxením do pozice zástupce osoby zúčastněné na správě daní. V praxi nicméně souhlas s ustanoveným zástupcem udělen bude, neboť Komora daňových poradců vyxxxx xxxxxxxx
xx xxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xx offo
souhlasí. Přestože může být diskutabilní, zda postup Komory daňových poradců je v souladu se zákonem, nebude zřejmě v praxi napadán.
Ustanovexx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxpce a v odůvodnění specifikovány důvody opravňující správce daně k ustanovení zástupce (srov. odst. 1) a důvody výběru dané osoby zástupce (srov. odstx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxění tohoto práva by bylo v rozporu s explicitně upravenou nemožností odvolat se proti rozhodnutí o zrušení ustanovení zástupce - srov. odst. 5 komentovxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxpenému (srov. § 109 odst. 4 a 5).
Zástupci náleží ve smyslu § 107 odst. 5 náhrada účelně vynaložených výdajů a ušlého výdělku nebo odměna podle zvláštnxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxvý poradce
ex offo
, náleží mu za dobu výkonu této funkce náhrada ušlého výdělku odpovídající násobku prokazatelně vynaložených hodin a obvyklé ceny slxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxře KDP ČR). Výše hodinové sazby je omezena stavovským předpisem vydaným Komorou daňových poradců ČR.
K odst. 4 [Zánik zastoupení] a 5 [Zrušení zastoupxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx úkonu správce daně (srov. komentář bod 18). Naproti tomu k zániku zastoupení může dojít jak rozhodnutím správce daně, tak
ex lege
, bez přičinění správcx xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xj. pozbude-li zcela či částečně způsobilosti k právním úkonům (bylo by proti smyslu právní úpravy, xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxa, která též nemá neomezenou způsobilost k právním úkonům) či, v případě zástupce ustanoveného z řad členů Komory daňových poradců České republiky, poxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxupení nějak osvědčovat, dochází k němu automaticky v okamžiku, kdy na straně zástupce nastanou rozhodné právní skutečnosti. Správce daně je následně xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxtuací, při nichž je správce daně povinen z vlastního podnětu nebo na návrh ustanoveného zástupce či samotného zastoupeného zastoupení rozhodnutím zrxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxí smysl přibrání konkrétní osoby jako zástupce do řízení (rozpor zájmů zástupce se zájmy zastoupeného, nečinnost zástupce, pominutí důvodů ustanovexx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx
xlauzule
obsažené v písm. d) odst. 5 komentovaného ustanovení.
Zatímco proti rozhodnutí o ustanovení zástupce je odvolání přípustné (srov. komentxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxení zástupce do značné míry omezuje práva osoby zúčastněné na správě daní (byť ustanovení zástupce musí vždy směřovat k ochraně zájmů a právního postavxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xako opatrovnice soudní úřednice, která je zaměstnána u téhož soudu, pak tento postup správným shledat nelze. Jak bylo v dřívějších rozhodnutích Ústavxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxjit práva a oprávněné zájmy účastníka, kterého zastupuje. Při ustanovení opatrovníka je proto třeba přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupcx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxpu a rozhodnutí soudu, a to i kdyby byl evidentně vadný.
(ÚS, nález ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 303/05)
Omezení způsobilosti k právním úkonům je vždy xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx garantovaných především čl. 5 a čl. 10 odst. 1, 2 Listiny, vyložených v rozsahu, který omezuje lidskou důstojnost. Protože tato práva Listina garantxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxovat písemnost (rozhodnutí) v daňovém řízení současně příjemci i jeho zástupci, je okamžikem jejího oznámení ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. až okamžik, xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxsti plné moci udělené daňovým subjektem dle § 10 odst. 3 zák. o správě daní a poplatků, nelze zpochybňovat existenci zastoupení v daňovém řízení.
(NSS, rxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx
xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxtků, přistoupí správce daně nikoli svévolně, bude-li to považovat za vhodné, ale vždy, když dojde k situaci v tomto ustanovení presumované, tj. pokud vxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxho postupu, ale pouze co se týče volby osoby, kterou zástupcem ustanoví.
(NSS, rozsudek ze dne 19. 6. 2006, čj. 5 Afs 86/2005-50, č. 10/2007 Sb. NSS)
Podlx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxm. Ze zastoupení přitom nevznikají práva a povinnosti zástupci daňového subjektu, nýbrž pouze přímo zastoupenému.
(KS Ústí nad Labem, rozhodnutí ze dxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxec, § 47 odst. 5 - vhození do schránky, § 101 a násl. - rozhodnutí, § 107 - náklady řízení, § 109 odst. 4 a 5 - lhůta k podání odvolání, vyloučení odkladnéhx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxní zastoupení daňového subjektu a dalších osob zúčastněných na správě daní, popř. jejich zákonného či rozhodnutím soudu nebo rozhodnutím správce danx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxitelem udělenou plnou mocí.
V odst. 2 je stanoveno, že účinky plné moci vůči danému správci daně nastanou v momentě, kdy se s ní správce daně má možnost sexxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxx
xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxta všech zúčastněných stran, zejména z hlediska mlčenlivosti a doručování, které posléze probíhá vůči zmocněnci (§ 41). Z povahy věci pak vyplývá, že pxxxxxxx
xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxrétním správcem daně nebo zda byla udělena bez tohoto určení) je účinná i po změně místní příslušnosti vůči novému správci daně, jakož i vůči správci danxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxkud by se zmocnitel chtěl od tohoto obecného pravidla odchýlit a připustit zmocněnce pouze k jednání před správcem daně prvního stupně, bylo by zapotřexx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxí plné moci zmocněncem, se navrhuje vypuštění této povinnosti. Dojde tak k návratu ke stávající koncepci, která je shodná i s pojetím v jiných procesnícx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxi správy daní. Jedná se o smluvní zastoupení, k jehož vzniku může dojít pouze na základě svobodného a souhlasného projevu vůle zastoupeného a zástupce. x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxo zmocnění osobou, jíž je zmocnění udíleno, tato osoba není povinna k činění jakýchkoli úkonů za osobu, která jí zmocnění udělila, resp. nemůže být hnánx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxocnění je založeno dohodou o zastoupení, která může mít dle postavení účastníků formu mandátní smlouvy (srov. § xxx x xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx. úpravu vzájemných práv a povinností zmocněnce (smluvního zástupce) a zmocnitele (osoby, jež zmocnění udělila). Vzhledem k tomu, že dohoda o zastoupxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxe a kterou zmocněnec prokazuje svá oprávnění vůči třetím osobám. To nicméně neznamená, že by bylo možné mezi dohodu o zastoupení a plnou moc klást rovnítxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx samotná tedy nezakládá smluvní vztah zastoupení a má pouze
deklaratorní
povahu.
Toto právně teoretické rozlišení plné moci a dohody o zastoupení dxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxvý řád naopak dohodu o zastoupení s plnou mocí, ale též se samotným zmocněním libovolně zaměňuje. Vzhledem k tomu, že podmínění účinnosti plné moci vůči xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx novelou přijatou zákonem č. 30/2011 Sb. s účinností od 1. března 2011 odstraněno, nečiní již ostatní případy zaměňování citovaných titulů větší výklxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xx xxxx xx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xx xxxon fakticky vyžadoval prokázání zmocnění nikoli plnou mocí, ale předložením písemné dohody o zastoupení).
Z logiky věci je ale samozřejmě doložení xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx na jednání zmocněnce, resp. na skutečnost, zda bude zmocněnec správcem daně k jednání za zmocnitele při správě daně připuštěn. Doložením přijetí zmocxxxx xxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxx
xx xxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxktického výkonu zmocnění (jednání zmocněnce na základě plné moci, na jehož počátku bude správce daně z podstaty věci vyžadovat doložení zmocnění plnox xxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx atp.), tak k jednání v rámci celého daňového řízení (k pojmu daňového řízení srov. komentář k § 134), jiného postupu (např. k zastupování v rámci daňové kxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxie v tomto směru rozlišuje mezi plnou mocí neomezenou a omezenou, generální a speciální a plnou mocí substituční. Daňový řád s tímto právně teoretickým xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx x xx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx daní a poplatků - ani v oblasti doručování (srov. komentář k § 4145). To neznamená, že by plné moci udělené pro zastupování při správě daní nebylo možné poxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxx xxxx, alternativou k ostatním druhům zastoupení (zákonnému zastoupení a zastoupení založenému rozhodnutím správce daně), ale naopak tyto ostatní druhy xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxna tedy poplatník či plátce daně), ale též osoba, která je za ni oprávněna jednat (např. prokurista či pověřená osoba), její zákonný zástupce, či dokoncx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx x xxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx na správě daní povinnost provést v rámci správy daní nějaký úkon osobně, nemůže se tato osoba pro daný úkon nechat zastoupit, resp. udělená plná moc je prx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxce je neslučitelné s povahou takového úkonu (např. daňový subjekt má informovat o skutečnostech, které osobně prožil, či se jedná o jednání osoby zúčasxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xákon pouze doplňuje obecné pravidlo, podle nějž může správce daně v odůvodněných případech jednat s osobou zúčastněnou na správě daní přímo (srov. též xxxxxxxx x x xxxx
x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxhody o zastoupení (přijetí nabídky k zastupování zmocněncem), vůči správci daně je tuto dohodu (vztah zastoupení) třeba nejprve uplatnit, tj. seznámxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxinné. Bez znalosti těchto skutečností správce daně zmocněnce k jednání za zmocnitele oprávněně nepřipustí, neboť by se vystavoval riziku jednání s nexxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx zpravidla vedlo k porušení povinnosti mlčenlivosti správce daně při správě daní (srov. § 52 a násl.).
Správcem daně, u něhož bude třeba plnou moc uplaxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx provádění správy daní v záležitostech, jichž se daná plná moc týká, je tento povinen plnou moc postoupit správci daně místně příslušnému, přičemž místxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxch daně z nemovitostí vůči všem správcům daně, v jejichž územním obvodu se nacházejí nemovitosti vlastněné zmocnitelem; obdobně též v případě udělení xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxní (k jejichž správě jsou věcně příslušné celní úřady, nikoli územní finanční orgány), je třeba tuto plnou moc uplatnit vůči všem správcům všech daní, u xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxeslat nejenom plnou moc vystavenou v elektronické podobě (opatřenou uznávaným elektronickým podpisem), ale i plnou moc vystavenou původně v tzv. matxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxované
konverze
dokumentu (srov. § 22 zákona o elektronických úkonech). Při pouhém naskenování takové plné moci by bylo její uplatnění nutné ve smyslu x xx xxxxx x xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxnost plné moci vůči správci daně podmíněna též doložením jejího přijetí ze strany zmocněnce. K důvodům novelizace a důsledkům původní právní úpravy srxxx xxxxxxxx x xxxxx xx
x xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxovány i vůči nově místně příslušnému správci daně; plná moc bude postoupena spolu s daňovým spisem. Stejně tak zůstávají účinky uplatnění plné moci zacxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxž plná moc byla uplatněna, jakož i vůči dalším správcům daně, kteří vedou řízení ve věci, ve které již byla plná moc jednou uplatněna vůči místně příslušnxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx x xxxx xxx xxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx opravných prostředcích. V těchto případech je správce daně, u něhož byla plná moc uplatněna, povinen o zmocnění informovat jiného správce daně, který xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx
xx xxxx
x xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xy udělil plnou moc k zastupování toliko před prvostupňovým správcem daně (ta by se pochopitelně nevztahovala na odvolací řízení prováděné odvolacím oxxxxxxxx
x xxxxx xx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxě dochází z důvodů změny místní příslušnosti na základě zákona či rozhodnutí správce daně nebo z důvodu instančního postupu. Bude-li tedy např. plná mox xxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxá provedení výslechu svědka Finanční úřad ve Vlašimi, v případě, kdy bude místní příslušnost pro podjatost ředitele Finančního úřadu v Berouně delegoxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxančním ředitelstvím v Praze. Pokud však bude podáno odvolání proti platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem v Berouně, a toto nebude rozhodnuto v rxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx řízení prováděného Finančním ředitelstvím v Praze.
Judikatura:
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x s. ř. s. až okamžik, kdy je doručena poslednímu z nich.
(NSS, rozsudek ze dne 17. 6. 2010, čj. 7 Afs 48/2010-65)
„Nutným případem“ podle § 10 odst. 4 zák. o xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxce či považuje za potřebné, vhodné nebo rozumné, aby mu daňový subjekt sdělil nějaké informace, a že - nahlíženo hledisky vhodnosti a hospodárnosti - se xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxm rozhodčího nálezu ve věcech majetkových o neplatnosti plné moci udělené daňovým subjektem dle § 10 odst. 3 zák. o správě daní a poplatků nelze zpochybňxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxku je zákonným zmocněním, které je nepřenosné, neboť se vztahuje výlučně k osobě vedoucího organizační složky.
II. Vedoucí organizační složky podnixx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx. zák. nenabyl.
(NS, rozsudek ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 32 Odo 1428/2006)
Určují-li stanovy společnosti, že jménem společnosti musí jednat společně xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx s právní úpravou jednání statutárních orgánů společnosti v zákoně a stanovách společnosti.
(NS, rozsudek ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 29 Odo 1082/2005)
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx x xxxxvě daní a poplatků), avšak příslušná plná moc nebyla součástí správních spisů, nelze takovou skutečnost přičíst k tíži daňového subjektu (zde: při počxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxé činnosti soudu, bylo na soudu, aby se věcí zabýval meritorně. Odmítnutí žaloby pro opožděnost [§ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] tu nemá místa.
(NSS, rozsuxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxkající se organizační složky, je třeba dovodit, že je též oprávněn v tomto rozsahu udělit jménem podnikatele (zahraniční právnické osoby) plnou moc k zxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxx. - místní příslušnost, § 18 -
delegace
, § 19 -
atrakce
, § 20 - pojem daňový subjekt, § 21 - plátcova pokladna, § 22 - třetí osoby, § 25 odst. 2 - přímé jexxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxx x xxx - účel, předmět a fáze daňového řízení
Související předpisy:
§ 724 a násl. obč. zák. - příkazní smlouva; § 566 a násl. obch. zák. - mandátní smlouxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx x xový daňový řád.
Daně a finance,
č. 7.
2010,
(Udělení zmocnění)
Ondřej
Dráb,
Právní xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxým v plné moci. Na zmocniteli proto je, aby tento rozsah vymezil dostatečně konkrétně, aby nemohlo dojít k nejasnostem. Zmocnění proto může být uděleno xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxení), pro určitý postup (daňová kontrola, postup k odstranění pochybností atd.) nebo pro více řízení předem určených či neurčených. Lze učinit i zmocnxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xozsah zmocnění vymezen nebo není-li vymezen přesně (nelze jednoznačně identifi kovat projev vůle zmocnitele) a plná moc splňuje podmínky kladené na jxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx. Účinky plné moci, tedy i faktické připuštění zmocněnce k jednání za daňový subjekt, však mohou nastat až po odstranění vytýkaných vad a nejasností. Náxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx požadavek jednoznačného projevu vůle zastoupeného.
Zvolit nového zástupce lze podle odst. 3 pouze tehdy, pokud dosud platná plná moc řádně zanikla, xxxx x xxxxxxx x x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxje povinnost zmocněnce, který nemá sídlo nebo bydliště na území členského státu Evropské unie, jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářskéx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxdky nesplnění této zmocněncovy povinnosti. Důvodem je snaha předejít případnému ztěžování průběhu správy daní tím, že si daná osoba zvolí zmocněnce, xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx
x xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxnitele a zmocněnce se správcem daně pro případ, že si jejich jednání odporuje. V takovém případě je pro správce daně účinné jednání zmocnitele, tj. origxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxa za platnou. Podle navrhované úpravy bude zřejmé, že nová plná moc udělená pro tutéž věc konzumuje plnou moc dosavadní, aniž by musela být výslovně vypoxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxí vztahu mezi zmocnitelem a dosavadním zmocněncem. Ve zbytku zůstává platná původní plná moc. Tato změna vedle vyjasnění možných výkladových problémx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxvacího xxxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxtačí tedy i neformální upozornění). To by mělo přispět k zvýšení šance, že zmocnitel bude moci zareagovat na výzvu k odstranění vad, neboť bude o existenxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxvě vkládaného odst. 3 (viz níže).
K odst. 3
Navrhuje se vytvoření nového odstavce, který bude obsahovat větu přesunutou z předchozího odstavce. Tato xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xdst. 2, ale i jiné vady plné moci (např. nedostatek podpisu zmocněnce či zmocnitele smyslu § 27). Další věta nově navrženého odstavce má za cíl odstranit xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxe, např. zda může zmocněnce, o němž si není jist, zda jedná v souladu s nejasně formulovaným zmocněním, připustit k jednání. Jiná situace však nastane v pxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxňovému poradci či advokátu hraje rozhodnou roli pro určení délky lhůty pro podání - viz § 136 odst. 2). Pokud by byla aplikována původní úprava (věta prvnx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxladu s tím, co zamýšlel zmocnitel. Dle nově doplněné věty druhé by tato tvrdost byla vyřešena ve prospěch právní jistoty zmocnitele i zmocněnce, a to takx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxtatky vymezení rozsahu zmocnění] a 3 [Odstranění vad zmocnění]
Dohoda o zastoupení, z níž plyne oprávnění zmocněnce jednat za zastoupeného (zmocněxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxě srozumitelný a určitý (srov. též § 37 odst. 1 obč. zák.). Plná moc deklarující oprávnění zmocněnce (zástupce) k jednání za zmocnitele (zastoupenéhoxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xamýšleného právního úkonu (udělení plné moci), ale též dostatečné vymezení rozsahu zmocnění. Daňový řád proto v odst. 1 komentovaného ustanovení požxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxčelné, ale slouží zejména k ochraně práv osoby zúčastněné na správě daní, která plnou moc udělila a má být zastupována. Nebude-li rozsah zmocnění dostaxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxstoupené osoby zúčastněné na správě daní tím, že by správce daně mohl jednat s jinou osobou než s tou, kterou si osoba zúčastněná na správě daní k jednání zx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxm zpravidla poruší též obecnou povinnost mlčenlivosti zakotvenou v § 52 a násl. daňového řádu. Pro zamezení takovému riziku by pak správce daně nemohl zxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx. Proto daňový řád spojuje s nedostatečným vymezením rozsahu zmocnění důsledek neúčinnosti tohoto zmocnění vůči správci daně spojený s pozastavením xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxx moci je správce daně povinen informovat jak zmocnitele, tak zmocněnce. Zatímco ve vztahu ke zmocněnci bude postačovat jeho neformální vyrozumění (ke xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxahovat dostatečně určité označení vad, pokyny k jejich odstranění a lhůtu, ve které tak má zmocnitel učinit a která nesmí být kratší než 8 dní (srov. § 32 oxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxněných zmocněncem na jejím základě před odstraněním vad zůstávají zachovány. Na rozdíl od obecné úpravy odstranění vad podání však v případě vadné plnx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxx
xx xxxx
xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxí správci daně (srov. obecnou úpravu vad podání v § 74 odst. 3). Ve smyslu odst. 3 komentovaného ustanovení je naopak plná moc a potažmo zmocnění vůči spráxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx
xx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxé moci včas odvolání proti platebnímu výměru, bude toto odvolání platné a správce daně bude povinen se jím meritorně zabývat i tehdy, pokud budou vady plxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx.
Naopak ale platí, že bude-li poradci udělena plná moc ke zpracování a podání řádného daňového tvrzení, tato plná moc způsobí prodloužení lhůty pro jxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx v této lhůtě musí být vůči správci daně uplatněna plná moc bezvadná. V případě odstranění vad plné moci až po uplynutí uvedené lhůty nastávají dle odst. 3 xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxx
xx xxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxě tak platí, že případné úkony správce daně učiněné vůči zmocněnci (jednání se zmocněncem) před odstraněním vad plné moci představují jednání s neopráxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxšení mlčenlivosti správce daně. Je však třeba mít na paměti, že veškeré informace získané správcem daně od zmocněnce před odstraněním vad plné moci nelxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx daně zmocněnci xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx dle § 39 a násl.) zmocněnci před odstraněním vad plné moci platební výměr na doměření daně zmocniteli, platí, že tento platební výměr doručen nebyl.
S xxxxxxx xx xxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxení (dvojstranným právním úkonem), plně postačuje, pokud budou nedostatky plné moci odstraněny (plná moc změněna) jednáním zmocnitele bez spoluúčaxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxího úkonu zmocnitele, nikoli na odstraňování vad zmocnění samého (jako dvojstranného právního úkonu).
S tím souvisí též nemožnost v rámci odstraňoxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxzí fakticky k udělení nového zmocnění. Účinky takto modifikovaného zmocnění pro správu daní nastávají až uplatněním upravené (a bezvadné) plné moci vxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxravenou plnou mocí konvalidovány. Tento důsledek má nicméně, jak již bylo zmíněno, pouze situace, kdy by v rámci odstraňování vad plné moci došlo ke změxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxsto uzavřena pouze ústně, a písemné zachycení rozsahu zmocnění tak bývá uvedeno pouze ve formě udělení, resp. vyhotovení plné moci, a proto bude v těchtx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxá plná moc. Zpravidla proto bude v praxi za udělení nové plné moci považována situace, kdy v rámci odstraňování plné moci dojde k výraznému rozšíření rozxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxnou provždy. Správce daně o tomto důsledku neodstranění vad plné moci pořídí úřední záznam a současně o něm vyrozumí zmocnitele. Postup k odstranění vax xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxdná ustanovení pro případ nedostatečného vymezení rozsahu zmocnění v plné moci uplatněné před účinností daňového řádu, tj. do 1. 1. 2011 (srov. komentxx x x xxx xxxxx xxx
x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxích úkonů a skutečností zakládajících zánik smluvního zmocnění, je v těchto otázkách třeba vycházet z obecné právní úpravy zániku zmocnění zakotvené x x xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxny zmocněnce, smrtí zmocněnce, zánikem zmocnitele bez právního nástupce (tj. s likvidací) či smrtí zmocnitele (zvláštní zákon či samotná plná moc ovšxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xe dokud odvolání plné moci není zmocněnci známé, mají jeho právní úkony účinky, jako kdyby plná moc stále trvala. Toho se však nemůže dovolávat ten, kdo o xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxže se vůči této třetí osobě dovolávat účinků odvolání plné moci, jen oznámil-li jí toto odvolání před jednáním zmocněnce nebo pokud tato osoba v době jedxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xasto k chybnému postupu, když tyto osoby adresují úkon nazvaný jako výpověď plné moci správci daně namísto zmocněnci. Přestože tento úkon není formálnx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxsp. obsah tohoto úkonu seznatelný, je správce daně povinen kvalifikovat jej jako odvolání plné moci a od okamžiku doručení takovéto „výpovědi plné mocxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xe zmocněnec může o odvolání plné moci učiněném vůči správci daně dozvědět až z odůvodnění rozhodnutí, jímž správce daně vyslovuje nedostatek účinků zaxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xterá k tomu není oprávněna [srov. komentář k § 106 odst. 1 písm. b)].
Vznikne-li takovým procesně nesprávným postupem zmocněnci škoda (např. z důvodux xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxkromoprávního řízení žádat její náhradu.
Zemře-li zmocnitel nebo vypoví-li zmocněnec plnou moc, je zmocněnec povinen učinit ještě neodkladné úkoxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxní úkony učiněné před smrtí zmocnitele, resp. před výpovědí plné moci, ledaže by byly v rozporu s pokyny zmocnitele či jeho právních nástupců. Stejně jaxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxny zmocněnců, nebývají v praxi často prováděny správným způsobem, když zmocněnci výpověď nezřídka adresují (pouze) správci daně. Takto učiněná výpoxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxá náhrada škody je opět předmětem občanskoprávního, nikoli daňového řízení.
Speciálním případem zániku zmocnění je prohlášení konkursu na majetex xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx
xx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxěnce v rozsahu udělené plné moci až do doby, než se jejich obstarávání ujme insolvenční správce; to vše ovšem s omezením na úkony, u nichž hrozí nebezpečí x xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx. v ní formulované zmocnění, nahrazuje
ex lege
plnou moc dřívější, a to v rozsahu, v němž se tyto plné moci, resp. zmocnění překrývají. Ačkoli tento prinxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxtala aplikovat. V tomto směru tedy přináší daňový řád do oblasti smluvního zastoupení při správě daní
de facto
převratnou novinku, která značně zjednxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxením nové plné moci dřívější plné moci (v plném rozsahu či částečně) odvolávat, tak správcům daně, kteří v případě překrývání se nové plné moci s plnou moxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxm navíc přejímá úpravu obdobnou dalším procesním předpisům (srov. § 28 odst. 3 o. s. ř.).
Tento princip byl nicméně do daňového řádu doplněn až novelox xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxikla původní plná moc.
Pravidlo automatického zrušení účinků dřívějšího zmocnění zmocněním novým (pozdějším) velmi úzce souvisí se zásadou, že v txxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxučasně by mohlo dojít ke kolizi jejich jednání. V praxi bývá nicméně velmi často podceňované, resp. nebývá dodržované.
K odst. 5 [Zahraniční zmocněnexx
xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xámci Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska probíhá na základě zákona o mezinárodní pomoci při správě daní (srov. § 10a citovanxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxřejné správy obdobně jako v České republice, a je tak tedy zajištěno, že by písemnosti správce daně do členských zemí těchto seskupení měly být doručeny xxxxx x xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xaňový řád stanoví podmínku, že bude-li zmocněncem zvolena osoba, která nemá sídlo nebo bydliště na území státu Evropské unie, Evropského hospodářskéxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxů sídlo a místo pobytu srov. komentář k § 13).
Neučiní-li tak, nebude se správce daně ani pokoušet o doručování písemností takovému zmocněnci a bude ve xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxo oddělení správce daně), v případě ostatních písemností správce daně pak samotným dnem jejich vyhotovení.
Správce daně pro ukládání písemností doxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xbdobu poste restante či poštovních boxů, ale doručované písemnosti se ukládají do daňového spisu daňového subjektu, jehož tento zmocněnec zastupujex x xxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxých subjektů, které tento zmocněnec zastupuje.
Povinnost zmocněnců se sídlem mimo státy Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru či Švýcxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxsou daňovými poradci či advokáty, udělovat v rozsahu svého zmocnění substituční plné moci (srov. § 29 odst. 2).
K odst. 6 [Přednost jednání zmocnitelex
xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xaopak, vzhledem k tomu, že se jedná o smluvní zastoupení uzavřené osobou zúčastněnou na správě daní, která je způsobilá k právním úkonům, může zmocnitex xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xx může správce daně naopak v odůvodněných případech z jednání zmocněnce vyloučit (srov. komentář k § 27 odst. 1). Smluvní zastoupení má tedy z pohledu zasxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxání nechá na zmocněnci.
Pro případ, že by v příslušné věci jednali současně zmocněnec i zmocnitel, daňový řád stanoví pravidlo, že
relevantní
je jedxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxdnání zmocněnce nad jednání samotného zmocnitele.
Judikatura:
viz část
Judikatura
k § 27
Související ustanovení:
§ 8 odst. 3 - zásada matxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxxxx § 30 - společné zastupování, § 32 x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxx xxxxxxx x xxx xxxxx 2 - okamžik vydání rozhodnutí, § 106 odst. 1 - důvody zastavení řízení, § 136 odst. 2 - zákonné prodloužení lhůty
Související předpisy
§ 33b obxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxx x xx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxvenčního zákona; § 4 a 10a zákona č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek
Omezení zmocněnx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxevším o tradiční podmínku zakotvenou v odst. 1, že v téže věci, zejména o téže dani, může jednat pouze jeden zmocněnec tak, aby nemohlo dojít ke kolizi mezx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx úpravy mohli zastupovat u jednoho správce daně pouze jeden daňový subjekt.
Odst. 2 zakazuje zmocněnci delegovat své zmocnění na další subjekty, pokux xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxlit si zástupce pro doručování (§ 28 odst. 4).
Při porušení zákonem stanovených podmínek pro zastupování odst. 3 předpokládá možnost rozhodnutím příxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxré má odkladné účinky. Do doby právní moci rozhodnutí o vyloučení zmocněnce ze zastupování je k němu nutno přistupovat jako k řádnému zástupci pro správx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxazováno, doplněn další odstavec.
Navrhuje se zrušit daná ustanovení pro nadbytečnost a zmatečnost. Rušená ustanovení upravují postup pro vyloučenx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xmocněnec v téže věci, kdy se zmocněnec neoprávněně nechá zastupovat dalším zmocněncem nebo kdy je zmocnění uděleno pro úkony nezastupitelné (např. svxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxvat tu původní, tudíž nemůže dojít k jejich souběhu. V ostatních případech, kdy nastane zmíněná situace, by dotyčná osoba nikdy neměla nabýt postavení xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x x 4 jsou tedy nadbytečné. Pokud by však byla připuštěna opačná koncepce, které odpovídá původní text, znamenalo by to, že k zastupování by byla po určitou xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx v daňových věcech i s ohledem na právní jistotu všech zúčastněných osob, neboť správce daně by byl postaven do situace, kdy nebude jisté, komu má doručovxx xxxxxx x xxxx
x x xx
xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxčasně (odst. 1 komentovaného ustanovení) a zákaz řetězení plných mocí, resp. omezení možnosti udělování substitučních plných mocí pouze na daňové poxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx více než jednu osobu, pokud je zmocněncem osoba odlišná od daňového poradce či advokáta, která byla zakotvena v dosavadní právní úpravě (srov. § 11 odstx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxí omezení zastupování „laiky“ je přitom všeobecné, tj. vztahuje se jak na zastupování rodinných příslušníků či jiných osob blízkých zástupci, ale též xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xiná osoba zúčastněná na správě daní se tedy může nechat při správě daní libovolně zastupovat např. osobou poskytující jí účetní a poradenské služby na zxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxné upozornit na skutečnost, že způsobí- li mu zmocněnec, který není daňovým poradcem či advokátem, při výkonu zastoupení škodu, bude se její náhrada říxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx a násl. obč. zák.). Objektivní odpovědnost stanovená zák. o daňovém poradenství a KDP ČR (srov. § 6 odst. 8 citovaného zákona) a zákonem o advokacii (sroxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxm z pojištění xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxvnostenského oprávnění, když
de facto
poskytoval daňové poradenství, jehož výkon je zákonem svěřen toliko daňovým poradcům a advokátům (srov. § 1 a 2 xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx x x x x x xxxxxx x xxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx současně je zamezit riziku, že si bude souběžné jednání více zmocněnců v téže věci vzájemně odporovat, a zároveň zajistit právní jistotu při doručovánx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x zastupování pouze tomuto zástupci (srov. § 41 odst. 1). Pokud by tedy bylo v téže věci zástupců více, musel by správce doručovat všem, což by bylo na jedné xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxktivnímu jednání osoby zúčastněné na správě daní a jejích zástupců.
Komentované ustanovení se dotýká situace, kdy by bylo k zastupování jedné osoby xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx zmocnění nemůže k současné existenci více zmocněnců v téže věci dojít, neboť pro takové případy zákon výslovně stanoví pravidlo, podle kterého pozdějx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxijatou zákonem č. 30/2011 Sb. (od 1. ledna 2011 do 28. února 2011) pak nebylo v určité věci možné zvolit nového zmocněnce dříve, než zanikla předchozí plxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxx xmocněnců současně liší od zákazu jednání více osob současně jménem právnické osoby (srov. komentář k § 24 odst. 4).
V tomto směru se tedy daňový řád výzxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxž není-li v takové plné moci určen způsob jednání při zastoupení, musí jednat všichni zmocněnci společně (srov. § 31 odst. 3 obč. zák.). Neliší se však ox xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xx x xx xxxxx x xx xx xxxx
xxxxmkou z tohoto obecného principu je možnost mít více zmocněnců s oprávněním k nahlížení do daňové informační schránky (srov. § 69 odst. 6 a komentář k němuxx
x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxstupce. Přitom výslovně stanoví, že v oblasti správy daní si může substitučního zástupce zvolit pouze poradce, jímž daňový řád ve smyslu legislativní xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxmárním zmocněncem právnická osoba či pokud je ustanovení substituta v plné moci výslovně připuštěno (srov. § 33a obč. zák.), ale pravidla zák. o daňovxx xxxxxxxxxxx x xxx xx x xxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxx xxxo § 6 odst. 7 se může nechat zastoupit pouze jiným daňovým poradcem či, to však pouze pro jednotlivé úkony, svým zaměstnancem. Zmocnitel navíc může substxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x 6 odst. 8 téhož zákona platí, že zvolí-li si daňový poradce pro jednání při správě daní substituta, odpovídá vůči klientovi za škodu, kterou mu substitux xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxincip platí též pro advokáty, kteří se mohou ve smyslu § 26 zákona o advokacii při poskytování právních služeb (zastupování při správě daní nevyjímaje) xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxí vliv na odpovědnost advokáta jako zmocněnce za škodu způsobenou při zastupování klienta (srov. § 24 zákona o advokacii).
Pro úpravu jednání daňovéxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xrov. též komentář k § 24 odst. 3.
Výjimku z obecného zákazu tzv. řetězení plných mocí postihujícího všechny zmocněnce, kteří nejsou daňovými poradci xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxtu Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru či Švýcarska (srov. komentář k § 28 odst. 5).
K odst. 3 [VYLOUČENÍ ZMOCNĚNCE] a 4 [ODVOLÁNÍ PROTI Vxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxavu důvodů a procesu vyloučení zmocněnce. Vzhledem ke zmatečnosti a nadbytečnosti však byla tato úprava citovanou novelou s účinností od 1. března 201x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx, neboť se vesměs jedná o situace, v nichž je správce daně povinen zmocněnce nepřipustit do jednání, resp. k zastupování zmocnitele při správě daní. V opxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxo další řízení použitelné, ale zároveň tím poruší obecnou povinnost mlčenlivosti se všemi důsledky z toho plynoucími (srov. § xx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxní, s tím, že se ve smyslu dikce daňového řádu po novele č. 30/2011 Sb. od 1. března 2011 (již právně korektně) jedná o důvody nepřipuštění zmocněnce k jedxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxpování je situace, kdy osoba zúčastněná na správě daní udělila plnou moc k zastupování ve věci, kde zákon smluvní zastoupení explicitně vylučuje. Toutx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xoci pro svědeckou výpověď (srov. též komentář k § 27 odst. 1) či pro podání vysvětlení (srov. § 79). V takovém případě je zastoupení již ze své podstaty vylxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xplnění je nemožné (srov. 37 odst. 2 obč. zák.). Z tohoto důvodu je také správce daně povinen takového zmocněnce do jednání při správě daní nepřipustit a pxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xx11 vyloučení zmocněnce ze zastupování, je případ udělení substitučního zmocnění v rozporu s odst. 2 komentovaného ustanovení, tj. případ substitučnxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxhž substituční zmocnění nepřipouští zák. o daňovém poradenství a KDP ČR, resp. zákon o advokacii48, popř. je v rozporu se zákazem substitučního zmocněxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xx xxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxtné.
Třetím okruhem případů, kdy byl správce daně před novelou přijatou zákonem č. 30/2011 Sb. povinen vyloučit zmocněnce ze zastupování, byla sitxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxloučit ze zastupování zmocněnce, jemuž byla plná moc udělena později. Tento důvod vyloučení zmocněnce vyplýval z úpravy § 28 odst. 4 daňového řádu před xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxace § 28 odst. 4 (srov. též komentář k tomuto ustanovení) již tato situace nemůže nastat, neboť podle novelizovaného znění citovaného ustanovení pozděxx xxxxxxx xxxx xxx
xx xxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx stojících samostatných plných mocí je tedy od 1. března 2011 ze své podstaty vyloučena.
Vyloučení zmocněnce ze zastupování bylo do účinnosti novely xx xxxxxxx xxxx xxx xx xx xxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxané odvolání proti vyloučení ze zmocnění mělo odkladný účinek. Na zmocněnce xxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxdnutím o vyloučení zmocněnce ze zastupování, pozbývala dle znění daňového řádu před novelou (zákon č. 30/2001 Sb.) účinnosti dnem právní moci tohoto rxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx den, kdy se zmocnitel práva na odvolání vzdal. V případě podání odvolání byl tímto dnem den doručení rozhodnutí o odvolání zmocniteli.
Judikatura:
xxx xxxx
xxxxxxxxxx
x x xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx xxxxx x x x x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxx. 1 - volba zmocněnce, § 28 odst. 4 - zánik zmocnění, změna zmocněnce, § 28 odst. 5 - zahraniční zmocněnec, § 37 - navrácení lhůty v předešlý stav, § 41 - xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x 33a obč. zák. - substituční zmocnění; § 37 odst. 2 obč. zák. - základní náležitosti právních úkonů; § 420 a násl. obč. zák. - odpovědnost za škodu; § 24 oxxxx x xx x xxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xdst. 7 s. ř. s. - souběh zmocnění; § 105 odst. 2 s. ř. s. - povinné zastoupení advokátem; § 33 odst. 1 správního řádu - souběh zmocnění; § 1, 2 a § 6 odst. 8 zxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx x xx xx xx x xx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxjektů, kterým vznikla jedna společná daňová povinnost, zvolit si jednoho společného zmocněnce pro účely daňového řízení, tedy zástupce na základě plxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxtupce správce daně za podmínek § 26. Citovaným ustanovením se pak budou řídit obecná procesní pravidla týkající se způsobu a podmínek ustanovení zástuxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxé subjekty, nesou tyto daňové subjekty náhradu společně a nerozdílně (§ 107).
Odst. 2 zohledňuje zásadu hospodárnosti a procesní ekonomie při zajištxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx podat proti tomuto rozhodnutí řádný opravný prostředek. Daňové subjekty, které jsou na základě tohoto rozhodnutí zastoupeny, správce daně pouze vyrxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxnovení explicitně vylučuje.
Odst. 3 stanoví, že pro společného zmocněnce platí stejná omezení jako pro zmocněnce běžného, která jsou stanovena v § 27 xx xxx
x x xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x 2 odst. 3 a 4 daňového řádu) stanoví více daňovým subjektům společnou daňovou povinnost. Daňový řád blíže neurčuje, co se společnou daňovou povinností xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxovou povinností je solidární úhradová povinnost více daňových subjektů k téže dani (daňové povinnosti), tj. taková platební daňová povinnost, k jejíx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxsti jsou si daňové subjekty, které tato daňová povinnost stíhá, povinny zvolit společného zmocněnce, tedy jednu osobu, která je bude všechny při správx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxocněnce „individuálního“, tj. společný zmocněnec má postavení shodné se zmocněncem daňového subjektu s individuální daňovou povinností (srov. komxxxxx x x xx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxe, neznalosti zákona či jeho vědomého nedodržování - je správce daně povinen xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxu správce daně, je správce daně povinen ustanovit jim společného zástupce. Přitom správce daně postupuje obdobně jako při ustanovení zástupce jakémuxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxviduálního“ formou rozhodnutí správce daně. Při výběru vhodné osoby společného zástupce správce daně dbá zájmů zastupovaných daňových subjektů. S oxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxě měl nejprve zvážit, zda je osobu společného zástupce možné vybrat z řad osob, kterým je tento zástupce ustanovován. Pokud je výběr společného zástupcx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxé komunikaci s nimi atp.), měl by se správce daně obrátit na Komoru daňových poradců ČR, aby osobu společného zástupce navrhla z řad svých členů. Jiný posxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxanu práv daňových subjektů.
Zatímco při ustanovení společného zástupce z řad zastupovaných osob má tato osoba možnost ustanovení zástupcem odmítnxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxní společného zástupce z řad členů Komory daňových poradců ČR se souhlas zástupce nevyžaduje.
Rozhodnutí o ustanovení společného zástupce se formáxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xesp. jakou má mít formu, zákon ponechává na úvaze správce daně. Lze proto uvažovat nejenom o písemném vyrozumění (dopisem, e-mailem atp.), ale též o vyrxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxvedla, sepsala úřední záznam, a tento založila do daňového spisu (srov. též komentář k § 63), v případě vyrozumění o ustanovení společného zástupce při xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xubjekty o ustanovení společného zástupce vyrozumět písemnou formou - datovou zprávou, dopisem nedoručovaným do vlastních rukou či e-mailem.
Jak jx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xýběru společného zástupce nadále zasahovat. Tomu odpovídá též skutečnost, že se proti rozhodnutí o ustanovení společným zástupcem může odvolat pouzx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxu daňového řízení, resp. neměly možnost společného zástupce ze zastupování vyloučit. Jejich dispozice s řízením je ovšem velmi omezená. Vyloučení spxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxce zrušit z důvodu, že pominuly důvody pro jeho ustanovení - srov. x xx xxxxx x xxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxů [srov. § 26 odst. 5 písm. a); toto tvrzení je ale třeba dostatečným způsobem doložit].
Jiným způsobem daňové subjekty zastoupené společným zástupcxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxhozí nesoučinnosti daňových subjektů, tak významným způsobem omezuje subjektivní práva daňových subjektů, neboť jim
de facto
omezuje jejich právnx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxivně komunikovat, nemusí být s postupem v dané věci vůbec srozuměny, dokud jim společný zástupce nedoručí platební výměr s určením, kolik má který ze zaxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxze na jmenování a odvolání společného zmocněnce.
Je však otázkou, do jaké míry najde institut společného zmocněnce, resp. společného zástupce za soxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxečného zmocněnce, pouze ve velmi úzkém okruhu případů. Jedním z nich je skupinové zdanění u daně z přidané hodnoty, kdy sice za skupinu jedná vůči správcx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx společně a nerozdílně (srov. § 5b zákona o DPH).
Další případ společné daňové povinnosti v rovině daňového práva hmotného vzniká u daně z nemovitostíx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxxxostí).
S určitými výjimkami vzniká společná daňová povinnost a institut společného zastoupení se aplikuje při zdaňování nemovitostí ve spoluvlasxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxtatnému nebytovému prostoru více subjektů vlastnické právo, právo nájmu nebo právo trvalého užívání se u těchto subjektů změnilo na výpůjčku podle zvxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx společně a nerozdílně“ (srov. § 8 odst. 5 zákona o dani z nemovitostí); obdobné platí pro daň z pozemků (srov. § 3 odst. 5 zákona o dani z nemovitostí). Zároxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxá práva k téže nemovitosti (rozuměj za celou nemovitost), považuje se tento poplatník za jejich společného zástupce, pokud si poplatníci nezvolí spolxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxx
právní fikce
stává společným zástupcem, vzniká nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů zastoupení. Úhrady takto vzniklých nákladů se však budx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx x xxx odst. 4 daňového řádu.
Zákon o dani z nemovitostí zároveň stanoví výjimku z
právní fikce
zakládající společné zastoupení, která nastává v případě, xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxvbě, bytu nebo samostatném nebytovém prostoru). Za takové situace mají podle zákona o dani z nemovitostí ostatní spoluvlastníci povinnost podat daňoxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxníci samostatná daňová přiznání za své spoluvlastnické podíly na nemovitosti, je správce daně povinen jim daňovou povinnost odpovídající jejich spoxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxtoupení setkat u povinnosti dědiců podat daňové tvrzení a uhradit daň za zůstavitele (srov. komentář k § 239 odst. 3).
Vedle uvedených případů se instxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xelmi omezené míře.
Od společné daňové povinnosti je třeba odlišit zajištění daně poskytnuté dobrovolně či
ex lege
třetí osobou (srov. § 167 až 174), xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxi vyměřené, resp. daňové povinnosti vzniklé jinému (poplatníkovi či plátci). Tato třetí osoba proto nemůže být ani daňovým subjektem (srov. § 20). Určxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxx x xxxxx.
Související ustanovení:
§ 2 odst. 3 a 4 - vymezení daně, § 3 - daňová povinnost, § 20 - pojem daňový subjekt, § 26 odst. 5 - zrušení zastoupení, § 27 x xxxxx x xxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxx. - zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň, § 107 - náklady řízení, § 172 odst. 1 - postavení ručitele, § 239 odst. 3 - povinnost poxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx xxxxxx x xxxx x xx xxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
Oproti stávající úpravě je ke zlepšení postavení daňového subjektu zaveden institut oxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx správcem daně, zejména o odborných otázkách. Mělo by jít o specializovaného odborníka, přičemž by dotyčný svou odbornost nemusel zvlášť prokazovat. xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxx x xxxx xxxx
xxxxxx
xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxovému subjektu či jeho zástupci pro konzultaci otázek, k nimž nemá dotyčný potřebné znalosti. Do vztahu mezi daňovým subjektem a odborným konzultantex xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxbjektu či jeho zástupci. Skutečnost, že je ta která osoba povolána daňovým subjektem jako odborný konzultant, není na překážku tomu, aby dotyčný byl vyxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx si daňový subjekt nebo jeho zástupce mohou přizvat, musí však být respektován princip zákazu zneužití práva (účelové povolání většího množství konzuxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxbo pokud se ukáže, že jeho přítomnost má za účel mařit jednání, má správce daně podle odst. 2 možnost konzultanta vyloučit, a to v případě, že nelze dosáhnxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxážkou dalšího jednání. Tímto by nebyl narušen princip na odbornou, resp. právní pomoc, neboť ta se realizuje jinými instituty odlišnými od institutu oxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxtem daňového práva procesního, který zavádí daňový řád a který dřívější úprava zák. o správě daní a poplatků neznala. Ačkoli tak zákon (s výjimkou pojmexxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxzumovat jeho právo na právní pomoc, které dřívější právní úprava prakticky nerespektovala, když účast odborníka při správě daní umožňovala pouze v roxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxo zástupce. Odborný konzultant nejedná za daňový subjekt či jeho zástupce, ale jeho role je daňový subjekt či jeho zástupce podpořit odbornou radou, býx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx daně v důsledku přítomnosti odborného konzultanta při jednání zproštěn své poučovací povinnosti (kde ji zákon stanoví), a to přestože odborný konzulxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxou nicméně daňovým řádem výslovně vyžadovány - byť se, jak název tohoto institutu napovídá, očekávají - a odborný konzultant proto nemůže být ani pro jexxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx kdokoli, koho si daňový subjekt za konzultanta zvolí.
Daňový řád nikterak neomezuje počet odborných konzultantů, které si daňový subjekt k jednání xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxultantů. S tímto závěrem však nelze souhlasit. Jediným korektivem účasti odborných konzultantů na jednání osoby zúčastněné na správě daní se správcex xxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxdnání maří jednání (srov. komentář bod 9).
Odborný konzultant je sice osobou zúčastněnou na správě daní, s ohledem na jeho roli v rámci správy daní mu vxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xednání se správcem daně je toliko volbou (právem) daňového subjektu či jeho zástupce. Je tedy sporné, zda v takovém případě odbornému konzultantovi svxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxho konzultanta k takovému jednání přibrat, který sám o sobě nelze za právo odborného konzultanta považovat.
Odbornému konzultantovi nesvědčí právx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxtu či jeho zástupci nepřísluší právo na jmenování odborného konzultanta na náklady správce daně, byť jejich znalosti v oblasti předmětu jednání se sprxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx
x xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxí se správcem daně, resp. správy daní v dané věci, nebrání zákon tomu, aby byl odborný konzultant správcem daně též vyslechnut jako svědek; v případě výpxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xsrov. komentář k § 96), včetně práva na svědečné.
K odst. 2 [Vyloučení odborného konzultanta]
Odborný konzultant má daňovému subjektu či jeho zástuxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xravomoc správce daně, resp. příslušné úřední osoby vyloučit odborného konzultanta rozhodnutím z dalšího jednání, pokud k nápravě situace (ukončení xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxnzultanta z jednání vyloučit, aniž by se o nápravu vzniklé situace pokusil.
Mařením jednání lze rozumět pouze samotnou činnost (úkony) konzultanta xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxní, eventuálně řízení ve věci. Poskytování takových rad je třeba též považovat za poskytování právní pomoci, a jedná se naopak o jednu z obsahových náplxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx na právní pomoc.
Mařením jednání však může být za určitých okolností též samotná přítomnost odborného konzultanta. Příkladem takové situace je přixxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xonzultantů, kdy je
a priori
zřejmé, že provozní možnosti místa, v němž se jednání koná, přítomnost takového množství účastníků jednání neumožňují, jxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxní odborného konzultanta nikoli za účelem poskytování právní pomoci daňovému subjektu či jeho zástupci, ale za účelem kladení překážek dalšímu jednáxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxí odborného konzultanta, nikoli nápravné opatření v podobě uložení pokuty.
K vyloučení odborného konzultanta dochází rozhodnutím, které bude zprxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx práva, může odvolání proti jeho vyloučení podat jen daňový subjekt či jeho zástupce, jehož právo na přibrání odborného konzultanta je tímto dotčeno.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxch a s ním spojené urychlení procesních postupů. Lhůty v rámci správy daní slouží ke konkretizaci obecné zásady rychlosti tím, že konkrétním číselným vxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xrčité právní události. Zavedení konkrétní lhůty znamená apel na urychlení splnění určité povinnosti, či naopak garanci dostatečného časového prostxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxůt je nutná, avšak přílišná kvantita zákonných lhůt může znamenat rigiditu systému, která ve výsledku může jít proti smyslu zásady rychlosti. Prakticxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxsně před termínem“).
V tomto ohledu je proto někdy pro zákonodárce efektivnější regulovat chování dotyčného pomocí slov „bezodkladně“ (srov. § 16 oxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x x xx x xx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx x x x xxx xxxxx xx xx xneprodleně“ (srov. § 47 odst. 4, § 75, § 77 odst. 5, § 162 odst. 3 a § 188 odst. 2), která lépe vyjadřují to, že k danému úkonu by mělo dojít v nejbližším možném čxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx lhůty může přinést rozpor i s dalšími zásadami a principy, které je nutno při správě daní ctít (např. zásadu řádného projednání věci), zejména pak se zákxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxisek, přičemž zařazení lhůty do té které kategorie bude mít význam z hlediska možnosti či nemožnosti uplatnění navazujících instrumentů, jako jsou naxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxlčecí a pořádkové, lhůty procesní či hmotněprávní, případně též lhůty původní a lhůty o původní lhůtu se opírající. Dále je lhůty možné rozdělovat podlx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx
xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxné dělit na procesní nebo hmotněprávní. Procesní lhůtou je třeba rozumět lhůtu k provedení určitého procesního úkonu, ať už správcem daně, nebo osobou xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxeny určité právní účinky spočívající např. ve ztrátě práva či vzniku sekundární (sankční) povinnosti nebo se jedná pouze o lhůty pořádkové.49 Typickxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxx xxanovených x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xx xxávní řád spojovat určité hmotněprávní následky. Její běh zpravidla nelze ovlivnit jednáním recipientů příslušných právních norem a její konec je absxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxý úkon. Pro zachování procesní lhůty stačí naplnit podmínky stanovené v § 35, tj. předat příslušnou písemnost k doručení u provozovatele poštovních slxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx daň nižší ve lhůtě pro stanovení daně).
V právní teorii se lze setkat s rozlišením pojmů lhůta a doba, které ovšem není přijímáno ani dodržováno jednozxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xředpokládaný (zpravidla sankční) následek. Stane-li se tak, lhůta bude dodržena, popř. zachována, a pozbude tak svého významu. Nestane-li se tak, lhxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxxxi v této lhůtě něco vykonáno.
Propadná (nebo též prekluzivní) je lhůta, s jejímž marným uplynutím zákon spojuje zánik určitého práva či povinnosti. K xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxnou tyto právní skutečnosti, dochází k zániku práva přímo ze zákona. K uplynutí propadné lhůty musí příslušný orgán veřejné moci přihlédnout z úřední pxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx pro placení daně), ale i procesního (např. § 109 ? odvolací lhůta), byť zde jde o propadný účinek relativní, neboť tuto lhůtu lze navrátit v předešlý stav xxxxx x xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx nebylo v této lhůtě vykonáno, sice nezaniká, avšak nemůže být přiznáno tehdy, jestliže ten, kdo disponuje námitkou promlčení (obvykle dlužník), exisxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xejedná o plnění bez právního důvodu (nedochází k bezdůvodnému obohacení). Vše je tedy v souladu s právem a dlužník nemá nárok na vrácení takového plněníx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxutí promlčecí lhůty se nepřihlíží z úřední povinnosti. Institut promlčení a s tím související promlčecí lhůty jsou typické pro právo soukromé. Lze se s xxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x xx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxti s vybíráním a vymáháním daňového nedoplatku (srov. § 70 zák. o správě daní a poplatků), přičemž daňový řád tuto koncepci nahradil zavedením propadné xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx, uplatnění
právní fikce
(např. marným uplynutím úložní doby pro převzetí doručované písemnosti podle § 47 odst. 2) nebo vznik sekundární (sankční) pxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xx x52 a násl.), úrok z vratitelného přeplatku (§ 155 odst. 5), atd.
Judikatura:
Institut
prekluze
využívají prakticky všechna odvětví právního řádxx xxx xx x xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxx ale též v právu veřejném (např. zánik nároku na vrácení, popř. náhradu částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši, než náležely podle § 118a odst. 3 zxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxn (v této souvislosti se používají prekluzivní lhůty za účelem zavedení určitých prvků koncentrace řízení). Ze širokého zastoupení
prekluze
v různýxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx x xxekluzi vůbec hovořit. Mezi ně lze v prvé řadě počítat konstrukci
prekluze
, založenou na dvou právních skutečnostech: na uplynutí doby a na neuplatnění xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx x xxx xx x xx xx orgán veřejné moci přihlížet z úřední povinnosti; tento požadavek je logickým důsledkem závažnosti následků, které jsou s prekluzí spojeny. Účelem jxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxjmu
prekluze
vyplývá, že je nutno k ní přihlížet z úřední povinnosti před jakýmkoliv orgánem veřejné moci, tedy rovněž v řízení soudním. Tomu nebrání axx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxropie (neurčitosti) při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích (což hraje zejména důležitou roli z hlxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxž před tisíci lety. Na straně druhé, pokud je uplatnění určitého práva, resp. pravomoci, časově omezeno, je nezbytné zohlednit určité skutečnosti (přxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxsovém limitu uplatnit. Za tím účelem právní myšlení, opět již v dobách římských, vytvořilo myšlenkové konstrukce,
fikce
stavění lhůty (plynutí časuxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx x x6 odst. 1 - postup při změně místní příslušnosti, § 17 odst. 2 - postup dožádaného správce daně, § 25 odst. 2 - přímé jednání se zastoupeným, § 32 - určenx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxx x xx x xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxy v předešlý stav, § 38 - ochrana před nečinností, § 47 odst. 2 a 4 - marné uplynutí úložní doby, informační povinnost provozovatele poštovních služeb, x xx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx, § 157 odst. 3 - předpis úroku z posečkané částky, § 160 - lhůta pro placení daně, § 168 odst. 3 - ukončení účinnosti, snížení zajišťované částky, § 228 oxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxuta, § 250 - pokuta za opožděné tvrzení daně, § 251 - penále, § 252 a násl. - úrok z prodlení, § 261 odst. 5 - opatření k nápravě
Související předpisyx
x xx xx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx xx xx xx xx xx x xxxxxx x xxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx xx xx xx x xxxxxx x xx x xx xxx xxxx x xxxxxx x xx x xx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxx
Určení lhůty k provedení úkonu
Karel
Šimek,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
Pro určitý právní úkxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx x x xxmci své diskreční pravomoci přiměřenou lhůtu rozhodnutím, popř. ji určí v rámci protokolovaného jednání. Zároveň upozorní osobu zúčastněnou na spráxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxce daně v obvyklých případech dodržovat. Použití lhůty kratší než osm dnů by mělo být výjimečné. Dále je v tomto ustanovení upraveno, že lhůtu kratší než xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxlního stanovení lhůty je třeba odlišit situace, kdy správce daně v rámci určitého postupu (např. daňová kontrola či místní šetření) nebo v rámci probíhxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx
x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx na jím stanovenou lhůtu, musí být podle odst. 3 tato lhůta vždy součástí tohoto rozhodnutí. Pokud jde o lhůtu kratší osmi dnů, která by ve smyslu odst. 2 měxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxnovení lhůty]
Lhůty uplatňované při správě daní lze rozlišovat na ty, které obligatorně stanoví zákon (lhůty zákonné), a lhůty, které může fakultatxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxx xákonem a měnit je lze pouze tehdy, připouští-li to explicitně zákon. xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xstanovení. Ohledně možnosti změny správcovské lhůty je nutno dodržet rovněž zákonná pravidla, která jsou však z povahy věci mírnější ? je zde dán větší xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxmituje dvěma omezeními. Správcovskou lhůtu nelze stanovit v případě, že pro provedení úkonu je již stanovena lhůta zákonná, čímž je vyjádřen subsidiáxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xlovy „pokud je toho třeba“. Jde tedy o velmi obecné kritérium, které je nutno vykládat především v souladu se základními zásadami správy daní (§ 5 a násl.xx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xx xx xztahu k jeho adresátovi omezující charakter, bude nutné dbát souladu zejména se zásadou co nejmenšího zatěžování osob zúčastněných na správě daní. Soxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxkonem), ale správce daně by měl v praxi vždy zvážit kritérium potřebnosti takového postupu tak, aby nedocházelo k zbytečné formalizaci správy daní a poxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxtněnou osobou. Při tomto vymezení je nutno dodržovat určité mantinely stejně jako při posouzení, zda lhůtu stanovit, či nikoli. Lhůta stanovená správxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxx xxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxout zúčastněné osobě, od které žádá splnění nějaké povinnosti (vykonání úkonu), vždy takovou lhůtu, aby v ní mohla požadovaný úkon skutečně (při dobré xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxná lhůta může být proto posouzena jako vada řízení.
Z textu zákona vyplývá, že správce daně lhůtu „stanoví“. Z toho lze dovodit, že tak bude muset učinix xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxo ustanovení), může být stanovení lhůty součástí rozhodnutí, kterým je určitá povinnost ukládána. V praxi to bude nejčastěji výzva, kterou je nutno v sxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xx zvolit méně formální podobu ? tzv. protokolární rozhodnutí.
Z textu zákona nevyplývá zcela jednoznačně odpověď na otázku, zda lze stanovit správcoxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxišit situace, kdy správce daně v rámci určitého postupu (např. daňová kontrola či místní šetření) nebo v rámci probíhajícího jednání svými pokyny orgaxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxp, podle nějž lze práva a povinnosti xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxvě daní, bude forma rozhodnutí (nejčastěji ve formě výzvy) nezbytná. V případech, kdy půjde pouze o orientační časové vymezení, které nemá pro dotčené xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxastněné na správě daní lhůtu stanovil. Jedná se o tyto případy:
-
lhůta pro odstranění vad podání (§ 74 odst. 1),
-
lhůta ve výzvě k zahájení daňové konxxxxx xx xx xxxxx xxx
x
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx
x
xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx
x
xxxxx xxx xahájení řízení před jiným orgánem veřejné moci v souvislosti s předběžnou otázkou (§ 99 odst. 1),
-
lhůta ostatním příjemcům rozhodnutí pro vyjádřenx xx x xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx
x
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx
x
xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xdst. 1),
-
lhůta k vyjádření se k nově zjištěným důkazům a skutečnostem v rámci odvolacího řízení (§ 115 odst. 2),
-
lhůta k doplnění přihlášky k regisxxxxx xx xxx xxxxx xxx
x
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x x xxx
x
xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxo tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení (§ 145),
-
lhůta pro identifikaci nejasné platby (§ 164 odst. 2),
-
lhůta k úhradě nedoplatku ručitelem xx xxx xxxxx xxx
x
xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxx
x
xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xx,
-
(sjednaná) lhůta pro úhradu nabídky na odkup kulturních aj. předmětů v rámci daňové
xxxxxxx
xx xxx xxxxx xxx
x
xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxx
x
xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxx
Pokud je správcovská lhůta jednou stanovena, lze ji měnit jen při splnění zákonných podmínek. Zákon neumožňuje zkracovat či prodlužovat lhůtu v přípaxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxmu, aby mohla být lhůta změněna, je zapotřebí zohlednit speciální úpravu týkající se možnosti prodloužení lhůty (§ 36), která stanoví zákonná kritérixx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxrávcovské (ani jiné) lhůty zákon explicitně neumožňuje, tudíž správce daně nemá pravomoc k takovému jednání. Další možnost, jak lhůtu „změnit“, je jexxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxnovené správcem daně je nutno dodržovat zásadu přiměřenosti (srov. komentář k odst. 1), zákon explicitně stanoví další omezení limitující diskreci sxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxavé. Požadavek jednoduchosti a naléhavosti úkonu musí být splněn kumulativně.
Vzhledem k obavám před tím, že by správce daně mohl stanovovat i lhůty xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxcházely zejména ze skutečnosti, že daňový řád stanoví pravidla pro počítání lhůt kratších než jeden den (a tedy i možnost využití těchto lhůt při správě xxxxx x x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xnů, ale za současného splnění podmínky předchozího souhlasu osoby, které má být takováto lhůta stanovena.
Zákon nestanoví formu, kterou je nutné soxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxznamenán (zejména v protokolu), aby se v případě sporu bylo možné na takovýto záznam odvolat. Z povahy věci pak vyplývá, že souhlas nemůže být na dotyčnéx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxě kratší než jeden den, a tato osoba požadovaný úkon bez námitek učiní, ačkoliv je zjevné (např. z protokolu), že byla poučena o možnosti souhlas odepřít xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx xx xxx xx tento explicitně vyžadován).
Praktické využití lhůt počítaných na hodiny (či minuty) bude fakticky nulové, a toto ustanovení lze vnímat spíše xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxx xxtanovení rozšiřuje obecná pravidla pro náležitosti rozhodnutí (srov. § 102) v případě, že je součástí rozhodnutí povinnost limitovaná lhůtou stanovxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xx xřípadný odkladný účinek odvolání rovněž právní důsledek nedodržení správcovské lhůty.
Pokud jde o lhůtu kratší osmi dnů, která by ve smyslu odst. 2 mxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx by se v odůvodnění měl vypořádat zejména s tím, zda došlo k naplnění podmínek jednoduchosti a naléhavosti úkonu.
Judikatura:
Stěžovatel namítá, žx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xoud v Praze názor, podle nějž se jednalo o jednoduchý a zvláště naléhavý úkon, pro jehož splnění může být dle § 14 odst. 1 zák. o správě daní a poplatků stanoxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxtví po celou dobu své existence či po dobu, po kterou provozují podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činnost. Jinými slovy, správce daně nepožadoval px xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxtlivých dokladů má souvislost s uplatněním nároku na odpočet daně a rozhodné okolnosti byly předmětem prováděné kontroly. Tento výklad obecného soudx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xe ve svém rozhodnutí vypořádal rovněž s námitkou porušení § 2 odst. 2 zák. o správě daní a poplatků, podle něhož správce daně volí jen takové prostředky, kxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxok na odpočet, účtoval tak, jak mu ukládá zákon, pak by požadované účetnictví mohl ve lhůtě stanovené mu správcem daně předložit. Ani namítané porušení xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxdnoty, ale k řízení o dani z příjmu.
(ÚS, usnesení ze dne 5. 3. 2001, sp. zn. I. ÚS 433/99)
Související ustanovení:
§ 5 a násl. - zákonnost, zdrženlixxxx x xxxxxxxxxxxx x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx x xx x xxxxxxxxx xxxty, § xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx povinnost provozovatele poštovních služeb, § 61 - rozhodnutí vyhlášená při jednání, § 74 odst. 1 - vymezení vad podání a výzva k jejich odstranění, § 7x x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxst. 1 - povinnost vydat rozhodnutí, § 102 - náležitosti a obsah rozhodnutí, § 109 odst. 2 - odvolání proti výzvě, § 111 odst. 4 - vyjádření ostatních přxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x x x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxstup k odstranění pochybností v registrovaných údajích, § 133 odst. 3 a 4 - časové omezení rozhodnutí, časové omezení u jednorázových daní, § 145 - posxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxst. 3 - součinnost předávajícího orgánu, § 164 odst. 2 - nedostatečné označení daně, § 171 odst. 1 - podmínky vydání výzvy, § 174 odst. 2 - výše a splatnxxx xxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx x xxxxxě, § 217 odst. 2 - výzva k vyzvednutí si věcí, § 227 odst. 2 - rozhodnutí o výši náhrady
Související předpisy:
§ 39 správního řádu - určení lhůty k pxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xx xx x xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxx
xxxxxxxx xxxx
xxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xro potřeby správy daní počátek běhu i konec běhu lhůt určených podle týdnů, měsíců a let. Odst. 2 pak vymezuje počátek běhu lhůty stanovené podle dní a odsxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxí takové lhůty je standardním ustanovením procesních předpisů.
Odst. 4 konkretizuje konec běhu lhůt, a to v tom případě, kdy poslední den lhůty připadx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxem lhůty nejblíže následující pracovní den. Toto pravidlo se nepoužije v případě, že jde o lhůtu kratší než jeden den.
K odst. 1 až 4
Ustanovení § 33 uprxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xx x xxxx xakotvena pravidla pro posuzování počátku běhu lhůty, přičemž v odst. 1 a 4 jsou zároveň pravidla pro posuzování jejího konce.
Zde obsažená pravidla sxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx xx § 57 o. s. ř.). Mezi jednotlivými právními předpisy jsou v tomto ohledu patrné drobné formulační odchylky, které ovšem nic nemění na ustáleném smyslu txxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx. níže).
Lhůty lze rozdělovat podle toho, jaká časová jednotka (den, týden, měsíc, rok) byla zvolena pro vyjádření jejich délky. Rozeznáváme tak lhůxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xdst. 4), lhůty měřené na měsíce (např. lhůta vymezující nečinnost správce daně podle § 38 odst. 2 či lhůta pro podání daňového přiznání podle § 136 odst. 1x x xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxo nejsou označeny; to neplatí, je-li explicitně stanoveno, že jde o dny pracovní (konkrétně v § 87 odst. 4, § 107 odst. 4, § 166 odst. 3, § 167 odst. x x xx x xxx xxxxx x x x x x xxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxout stanovením na měsíce (dva měsíce). Mezi oběma variantami však existuje určitý rozdíl, neboť kalendářní měsíc nemá vždy pouze 30 dní.
Vedle toho zxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx, „neprodleně“ či „ihned“). Může se tak jednat o lhůty určené hodinami, ale i menšími časovými jednotkami (minuty, sekundy), ačkoli se to z praktického xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xudoucnu - např. když zvláštní právní úprava stanoví lhůtu kratší než jeden den nebo k tomu dojde rozhodnutím správce daně (srov. komentář k § 32 odst. 2) - xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxe nalézt i v jiných procesních řádech, které předpokládají lhůty určené podle hodin.
Pro určení počátku běhu lhůty stanovené daňovým zákonem platí pxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx den, u níž je počátkem přímo tato
relevantní
skutečnost. Co je v konkrétním případě
relevantní
skutečností, bude vyplývat z textu zákona, který lhůtx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx (klíčový např. pro běh odvolací lhůty) nebo den, kdy bylo vůči správci daně učiněno podání (důležitý zejména pro lhůty, jimiž je vázán správce daně).
xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xěsíců či let zákon stanovil pravidlo, že běh lhůty končí uplynutím toho dne, který se svým pojmenováním a číselným označením (rozuměj datem) shoduje se xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx číselné označení (měsíce, které mají 31 dnů, nejsou v tomto ohledu kompatibilní s měsíci, které mají pouze 30 dnů). Zákon pro tyto případy stanoví, že lhxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxle týdnů, měsíců a let zákon možná poněkud nesystémově normuje, kdy daná lhůta počíná běžet. Vychází přitom z pravidla stejného, jako je použito pro lhůxx xxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxováním a číselným označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (tj. nikoli dnem určujícím počátek lhůty), skončí daná lhxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxst. 7 zák. o správě daní a poplatků), ale též od koncepce obvyklé v jiných procesních řádech (srov. § 40 odst. 1 správního řádu, § 57 o. xx xxx x xx xx xx xx xx x xx xxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxůty. Důsledek tohoto posunu se z hlediska vnímání uživatelů projeví zejména v případě lhůty pro podání přiznání podle § 136 odst. 1, kdy se tradiční datux xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx).
Poněkud matoucí pro uživatele může být i skutečnost, že zákon při stanovení rozhodného dne (tj. dne, od něhož se odvíjí počítání času), volí různé fxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxulace při použití jazykového výkladu plně koresponduje s pravidlem, že počátek běhu lhůty startuje až dnem následujícím. Jinak tomu bude při použití fxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx 1, § 252 odst. 2). Tyto případy je zřejmě nutné posuzovat jako speciální úpravu pro stanovení počátku běhu lhůty, tzn. neuplatní se obecné pravidlo o tomx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx že lhůta „počíná (začne) běžet ode dne následujícího po-“ (srov. § 125 odst. 1, § 155 odst. 3). Posouzení toho, kdy lhůta začíná běžet, má klíčový význam i xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx
xxxx xxxxxxx pravidla týkající se konce běhu lhůty však nejsou absolutní, neboť odst. 4 představuje vůči odst. 1 speciální úpravu. Pokud by tedy konec běhu lhůty měl xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx věci nepoužije v případě, že jde o lhůtu kratší než jeden den.
Pravidla pro počítání času, zejména pak pravidlo o odsunutí konce lhůty v důsledku sobotxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx, které mají být v určité lhůtě učiněny ze strany správce daně. Zákon v tomto ohledu tyto dvě kategorie nerozlišuje, čímž se liší od předchozí právní úpraxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxt. 8 zák. o správě daní a poplatků). Pravidla týkající se počítání času, včetně ustanovení o konci běhu lhůty, je nutné aplikovat na veškeré lhůty upravexx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxůta pro stanovení daně podle § 148 či lhůta pro placení daně podle § 160). V opačném případě by totiž pro určitou skupinu lhůt absentovala jakákoli pravidxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxálně používá prvý z uvedených pojmů, což může být v určitých případech zkreslující. Obecně platí, že pojem měsíc by měl být použit tam, kde se vyjadřuje dxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx x, § 141 odst. 1, § 174 odst. 4, § 234 odst. 3, § 240 odst. 4, § 252 odst. 3.
Zákon v obecné rovině neupravuje pravidla pro počítání času v případě stavění běhu xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx lhůta začne běžet v důsledku naplnění určité právní skutečnosti znovu, je zakotveno v ustanovení § 148 odst. 3 či § 160 odst. 2.
Stavění běhu lhůty, ktexx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx x xebo § 239 odst. 5. Z povahy věci lze však dovodit, že to, co platí o počátku běhu lhůty, platí i o přerušení běhu lhůty, neboť lhůta
de facto
začne běžet znovxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xx xxby (počtu dní), která zbývá ještě do konce lhůty.
Judikatura:
Pravidla pro počítání lhůt stanovená v § 14 odst. 6 a odst. 7 zák. o správě daní a poplatkx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xKrajský soud Ústí nad Labem, rozsudek ze dne 1. 11. 2006, čj. 15 Ca 191/2006-31)
Související ustanovení:
§ 32 - určení lhůty k provedení úkonu, § 3x x xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x x x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x x náklady zástupce, § 125 odst. 3 - další důvody registrace, § 127 odst. 5 - registrace u živnostenského úřadu, § 136 odst. 1 a 3 - daně vyměřované za nejméxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x x x x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xyšší, poslední známá daň, překážky k podání dodatečného tvrzení, § 148 - lhůta pro stanovení daně, § 155 odst. 3 - podmínky pro vrácení, § 160 - lhůta prx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x x x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx tvrzení při zániku bez likvidace, § 247 odst. 4 - zánik práva uložit pokutu za ztěžování či maření správy daně, § 250 odst. 1 až 3 - včasné nepodání daňovéxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx xx xx x. - lhůty; § 122 obč. zák. - počítání času; § 40 s. ř. s. - lhůty; § 60 tr. řádu - počítání lhůt; zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xx xx
xxxxx
s. 15.
Běh lhůty pro správce daně
Karel
Šimek,
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2010.
Z důvodové zprávy:
V tomto ustanovenx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxnu. Běh této lhůty se staví vydáním rozhodnutí k součinnosti (obvykle označováno jako výzva) v případě, že počátek běhu lhůty pro správce daně je závislx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx dojde k součinnosti a překážka na straně podatele pomine, lhůta začne od okamžiku odstranění této překážky dále běžet v délce, která zbývala do jejího uxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
x x xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx které se uplatní pro lhůty, kterými zákon zavazuje správce daně k vydání rozhodnutí či provedení jiného úkonu (např. zaslání platby). Z povahy věci je pxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx k § 38 odst. 1). Právní význam však bude mít toto ustanovení pouze pro lhůty propadné, nikoli lhůty pořádkové, s jejichž marným uplynutím není spojen žádxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx okamžiku podání osobou zúčastněnou na správě daní, se staví (blíže k účinkům stavění lhůty srov. komentář k § 33) vydáním rozhodnutí (výzvy), kterým je xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxat vzájemná souvislost (návaznost). Nelze proto docílit účinku stavění běhu lhůty požadavkem součinnosti, který s vydáním daného rozhodnutí nebo vyxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx začne od okamžiku odstranění této překážky dále běžet v délce, která zbývala do jejího uplynutí v okamžiku zastavení jejího běhu. Za okamžik odstraněnx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xaně. Tímto okamžikem tedy není pouhé podání k poštovní přepravě, které samo o sobě stačí pro zachování lhůty určené osobě zúčastněné na správě daní (sroxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx věci. Rozhodující je tedy, kdy se dostane do sféry správce daně.
Smyslem daného ustanovení je především vytvoření dostatečného prostoru pro to, aby xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xízení, na které je správce daně při vydání rozhodnutí či vykonání úkonu závislý. Zároveň je tímto ustanovením vytvořen apel na to, aby k součinnosti došxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxý úkon správce daně) bylo vydáno co nejrychleji. Jinými slovy, zda např. výzva určená svědkovi k tomu, aby se dostavil k podání svědecké výpovědi, může zxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxky, orgány poskytující správci daně informace atd. S přihlédnutím ke gramatickému výkladu52 lze konstatovat, že se nemusí nutně jednat pouze o účastxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xj. účastníka řízení (nejčastěji půjde o daňový subjekt), nebo je iniciován z moci úřední. Např. výzva k součinnosti svědka navrženého daňovým subjektxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxh (např. nutnost výpovědi je vyvolána nesoučinností daňového subjektu nebo je její provedení jednoznačně v jeho zájmu).
Instrumentu stavění lhůty xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxžovat si lhůtu, kterou je vázán. Pokud by bylo prokázáno, že účelem takového konání byla primárně snaha o to prodloužit časový prostor, který má správce xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxty podle tohoto ustanovení. Takovýto výklad koresponduje jak se zásadou rychlosti (§ 7 odst. 1), tak se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti (§ 5 odst. xxx
xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xx xxxx
-
výzva k odstranění vad podání (§ 74),
-
výzva k zapůjčení dokladů, jiných věcí a vzorků (§ 82),
-
výzva k převzetí zajištěných věcí (§ 84),
-
výzva x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx
x
xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx
x
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x§ 92),
-
výzva k předložení znaleckého posudku (§ 95),
-
předvolání osoby zúčastněné na správě daní k řízení (§ 100),
-
výzva k vyjádření se k podanéxx xxxxxxxx xx xxxxx
x
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx
x
xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xízení (§ 115),
-
výzva k vysvětlení, doložení, popř. doplnění nebo změnění údajů v přihlášce k registraci (§ 129),
-
výzva k podání řádného daňového xxxxxxx xx xxxxx
x
xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx
x
xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx
x
xxxxx xxčiteli k úhradě nedoplatku (§ 171),
-
výzva k podání prohlášení o majetku (§ 180),
-
výzva k vyzvednutí věcí vyloučených ze soupisu (§ 217),
-
výzva x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x