Obsah Dostupné filtry
Předpisy ČR (1)

280/2009 Sb. Daňový řád: Komentář

Hledat v textu dokumentu:
  • Tisk
    Uložit
    Odeslat
  • Velikost písma textu
Viditelnost komentáře:
 
 

 
xxxxx
xxxxxx xxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
Marie
Žišková
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
autorský zákon 
    zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorxxxx 
    x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxx 
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxx
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích
    a o změně některých zákonů (energetický zákon)
exekuční řád 
    zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx 
    x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx 
    xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxvenční zákon)
jednací řád 
    vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní 
    a krajské soudy
kancelářskx xxx
    
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxký zákon zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxkladních práv a svobod jako součásti, ústavního pořádku České republiky nařízení o nezabavitelných částkách nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxá srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách) notářský řád zákon ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) o. s. řx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxní zákoník s. ř. s. zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní služební zákon zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxkon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) tr. zákon xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxk. o mzdě zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku zák. o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí zákon ČNR čx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxx poradenství a KDP ČR zákon ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky zák. o organizaci a provádění sociálníhx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx o přeměnách obchodních společností a družstev zák. o správě daní a poplatků zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků zák. o stabilizaci veřejných xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx96 Sb., o advokacii zákon o církvích a náboženských společnostech zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženskýcx xxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx., o dani z nemovitostí zákon o DPH zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty zákon o elektronickém podpisu zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém poxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) zákon o elektronických úkonech zákon č. 300/2008 Sb., o xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xprávě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů zákon o místních poplatcích zákon ČNR č. 565/1xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxvách zákon ČNB č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů zákon o rozpočtovém určení daní zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určenx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxn č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) zákon o sociálním zabezpečení zákon č. 10xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxích zákonů zákon o soudních poplatcích zákon ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích zákon o spotřebních daních zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxvní řád) zákon o Státním fondu dopravní infrastruktury zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury a o změně zákona č. 171/1991 Sb., x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxisů zákon o územních finančních orgánech zákon ČNR č. 531/1990 Sb., o územních finančních xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxa a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních) zákoník práce zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce ZKV zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyroxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx
xx xxxxx
xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxtizovaného systému právních informací (ASPI) BA Bulletin advokacie Boh. A nebo F Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu (Bohuslavova sbírka) Bullxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxávní rozhledy R, Rc, Rt rozhodnutí a stanoviska uveřejněná ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu Sb. NSS Sbírka rozhodnutí Nejvyššího spxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxší soud ČSSR v roce 1986 SJS Soudní
judikatura
ve věcech správních SoJ Soudní
judikatura
z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva (P označxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xx xxnačuje civilní rozhodnutí) Výběr judikatury Výběr soudních rozhodnutí a stanovisek www.nsoud.cz
judikatura
převzatá z internetových stránek Nejxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxvyšší správní soud VS Vrchní soud
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
HLAVA I
PŘEDMĚT A ÚČEL ÚPRAVY
(Předmět a účel daňového řádu)
Petr
xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x povinností daňových subjektů a třetích osob vznikajících v souvislosti se správou daní. Dále obsahuje úpravu práv a povinností, kterou lze provést spxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxslu pro správu peněžitých plnění splňujících kritéria vymezená v § 2. Navrhovaný zákon vymezuje správu daní ve všech svých ustanoveních a jedná se tedy x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxvat k naplnění základního cíle správy daní. Tímto cílem (zejména pak cílem daňového řízení) je správné zjištění a stanovení daně (v rovině nalézací), axx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxvání veřejných potřeb společnosti, třebaže toto není explicitně stanoveno v zákoně. Jde tedy o zajištění účasti jednotlivce (daňového subjektu) na nxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxý příjem veřejného rozpočtu. Dosažení tohoto cíle však musí být vždy v souladu se zákonem a musí vycházet ze správné aplikace zásad správy daní a zásad říxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxji a vyváženěji, neboť výchozím kritériem nebude pouze eliminace možného zkrácení daně, nýbrž správné zjištění a stanovení daně, jakož i zajištění jexx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxinnost jako zdroj příjmu veřejného rozpočtu, dále v uplatňování procesních postupů upravených navrhovaným zákonem, jako jsou např. místní šetření čx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxůsobem ovlivňují úspěšnost výkonu berního práva (povinnost tvrzení daně, důkazní břemeno). Je třeba zdůraznit, že nedílnou součástí správy daně je i xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxkt nese břemeno tvrzení ohledně své daňové povinnosti. Daňový subjekt tak spolupracuje při stanovení daňové povinnosti se správcem daně zejména tím, xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxstky a
deklaratorní
stanovení daně nebo změna spočívající ve změně tvrzené částky tak, aby výsledná daň odpovídala daňové povinnosti dané zákonem.
xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxčné vyúčtování nebo následné hlášení pojem „dodatečné daňové tvrzení“. Účelem zavedení těchto legislativních zkratek je zvýšení přehlednosti textx x xxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx x xráva a povinnosti, které jim vznikají při správě daní.
xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx komentář k § 20.
Daňové subjekty a třetí osoby zahrnuje daňový řád do nadřazené kategorie osob zúčastněných na správě daní (§ 5 odst. 3). Daňovým subjexxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxvého subjektu, jež mají práva a povinnosti při správě daní nebo jejichž práva jsou správou daní dotčena (§ 22). V podrobnostech srov. komentář k těmto usxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxo „právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjektyx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx správy daní pomocí jejího předmětu upouští a charakterizuje jej výlučně pomocí účelu (cíle) jako postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení dxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxboť účel vypovídá pouze o tom, jaký má určitý institut být, a nikoliv jaký ve skutečnosti je. Jakýkoliv pokus o charakteristiku se proto musí soustředit xx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxtup, který v sobě zahrnuje jednak určitá řízení a jednak další postupy, jež se realizují mimo řízení. Řízení, jež jsou součástí správy daní, jsou registxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xílčí řízení, a sice řízení nalézací, řízení při placení daní a řízení o mimořádných opravných a dozorčích prostředcích:
-
nalézací řízení zahrnuje řxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxx xxx placení daní se může skládat z těchto dílčích řízení: o posečkání daně a rozložení její úhrady na splátky, o zajištění daně, exekučního, a o řádném opravxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx 108 odst. 1 písm. b)],
-
řízením o dozorčím prostředku je řízení o nařízení obnovy řízení a nařízení přezkoumání rozhodnutí [§ 108 odst. 1 písm. c)].
x xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxx xxntrola (§ 85 a násl.) a postup k odstranění pochybností (§ 89 a 90).
Zákon o správě daní a poplatků vymezoval v § 1 odst. 2 cíl daňového řízení jako takové sxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx být správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Ve skutečnosti je však rozdíl mezi oběma úpravami pouze verbální. Ani za předchozí úxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxovenými zákonem (čl. 2 odst. 2 Listiny). To se také promítalo v § 2 odst. 1 zák. o správě daní a poplatků, jenž ukládal správcům daně v daňových řízeních jexxxx x xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxů daňových subjektů a ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení. Z uvedeného je zřejmé, že daň stanovená v jiné než správné (zákonné) výši je v rozpoxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxtivní zkratky - řádné a dodatečné daňové tvrzení:
-
řádným daňovým tvrzením rozumí zákon daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování,
-
dodatečným dxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xdařilé, neboť přikládají pojmu tvrzení zcela jiný význam, než ustáleně v procesním právu má. Kromě toho je sporné, zda je praxe vůbec potřebuje. V každéx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx o daňovém přiznání, hlášení nebo vyúčtování, ač by dle svých vlastních neologismů měl hovořit o řádném daňovém tvrzení (srov. např. § 136 a 137).
K řádxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x x xxx x xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxx xxxxxx která zavazuje všechny tuzemce podle jejich příjmů, majetku a kupní síly k financování všeobecných úkolů státu. Pravomoc státu zdaňovat za určitých, xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx 5 Listiny je možno daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Toto ustanovení vylučuje, aby daňovou povinnost stanovovala
exekutiva
. Naopak v příxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxuje i vlastnické právo, je tak veřejné moci umožněno zasáhnout z důvodu ústavně aprobovaného veřejného zájmu, jehož podstata v případě daní spočívá ve xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxní jsou používány i k ochraně a vytváření podmínek pro rozvoj vlastnictví, přičemž tuto ochranu a vytváření podmínek je nutno samozřejmě z něčeho platixx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xěchto břemen.
V případě daní tudíž půjde o posouzení omezení základního práva na vlastnictví garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny z důvodu veřejného xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx, že při zkoumání ústavnosti napadených ustanovení (-) bude vycházet z modifikované verze zásady proporcionality a bude zkoumat případné porušení záxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxavních kautel akcesorické a neakcesorické rovnosti umožňuje prosadit požadavek, aby zákonodárce nemohl stanovit jako předmět zdanění zcela iracioxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxnosti, přičemž je třeba připomenout, že porušení akcesorické rovnosti se pojmově pojí s porušením dalšího základního práva.
Rozlišování vedoucí k pxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxkonu jejich základních práv, a jednak jako neakcesorický princip zakotvený v čl. 1 Listiny, který spočívá ve vyloučení libovůle zákonodárce při rozlxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xbčanských a politických právech součástí českého ústavního pořádku.
Posuzovat protiústavnost daní z hlediska tří základních funkcí daní a daňovéhx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxd přistoupil, vstupoval by do pole jednotlivých politik, jejichž racionalitu nelze z hlediska ústavnosti dost dobře hodnotit. Efektivitu daní Ústavxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxlivých tuzemců. Ústavnímu soudu přísluší jen přezkoumávat, zda daná daňová opatření nezasahují do ústavně garantovaného majetkového substrátu vlaxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxých politik nahrazovat úsudek demokraticky zvoleného zákonodárce, který má ve sféře veřejných politik široké možnosti uvážení, a také za případný nexxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxí důvod k zásahu Ústavního soudu. Ten zasáhne až tehdy, xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxnosti na další základní práva) nebo neakcesorické podobě.
(ÚS, nález ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 29/08)
Daňové řízení a jednotlivá dílčí oprávněnx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxdnotlivce na straně druhé. Tento ústavněprávní rozměr má ostatně svůj odraz přímo v normách jednoduchého práva, a to v § 2 odst. 1 daňového řádu, podle něxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení. Je přesto povinností správce daně při uplatňování jednotlivých procesních institutů postupovat v soxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxušujícím právo na informační autonomii jednotlivce. Pokud správce daně tyto ústavněprávní a vlastně též zákonné mantinely nerespektuje, je ústavní xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxenzivního zásahu do sféry daňového subjektu, lze od něj požadovat, aby vynaložil veškeré své úsilí k získání všech dokladů a zjištění všech skutečnostx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxovaně, a navíc byl stěžovatel pod hrozbou opakovaného použití již jednou odvolacím orgánem odmítnutých pomůcek nucen předávat další doklady týkajícx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxeurčení na straně druhé. Takovým postupem se správce daně - materiálně vzato - ocitl mimo meze stanovené čl. 2 odst. 2 Listiny, resp. čl. 4 odst. 1 Listixxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxměřenosti, § 20 - pojem daňový subjekt, § 22 - třetí osoby, § 78 - vyhledávací činnost, § 79 - vysvětlení, § 80 a násl. - místní šetření, § 85 a násl. - daxxxx xxxxxxxxx x xx x xx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxní, § 132 a 133 - řízení o závazném xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx x xdst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny - vázanost státní moci zákonem; čl. 4 Ústavy
Mezinárodní předpisy:
čl. 26 vyhlášky č. 120/1976 Sb., o Mezinárodnxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxx
Alena
Schillerová,
Z důvodové zprávy:
Jedním ze základních pojmů navrženého zákona je pojem daň. Vzhledem k tomu, že obecná procesní úprava oxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx jednak daň v tradičním slova smyslu (tzn. daň z příjmů, daň z přidané hodnoty, spotřební daň, daň silniční, daň z nemovitostí, daň dědickou, daň darovacx x xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxdle obecného daňového procesu. Z poplatků jsou zde podřazeny zejména poplatky správní, soudní, místní a další poplatky, kde zákon, který je vymezuje, xxxxxxxxxx xx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x936), tj. „poplatky jsou dávky, které se vybírají u příležitosti, kde vyvolává se osobou soukromou určitý úkon úřední, a slouží jako úplata a náhrada náxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xozpočtu, kterým se rozumí státní rozpočet, státní finanční aktiva, rezervní fond organizační složky státu, rozpočet územního samosprávného celku, xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx9 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodnutí Rady ze dne 29. září 2000 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství (2000/597/ES, xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxňového řízení nárok na výdaj z příjmové části veřejného rozpočtu xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx který používají zcela běžně právní předpisy z oboru rozpočtového práva, tj. pojem vratka.
Pod pojem daň jsou pro potřeby daňového řádu zařazeny daně vx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xýdajem daňového subjektu, ale může být i vratkou veřejného rozpočtu (daňový odpočet) či jiným nárokem (daňová ztráta,
bonus
aj.). Označení daňový odxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxh lišit (např. nadměrný odpočet, vlastní daňová povinnost atp. v zákoně o DPH či vrácení daně podle zákona o spotřebních daních).
Pojem daň v dalším texxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxtatou pro správu příslušenství
obsoletní
. Postup při správě příslušenství daně tedy sleduje stejný osud samotné daně s výjimkou pořádkové pokuty a náxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxbjektu.
K odst. 1 [Předmět správy daní]
Správa daní je jedním z dílů veřejné správy, kterým se ve společnosti zorganizované ve formu státu obecně rozxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xejí předmět, kterým je především „daň“ ve smyslu legislativní zkratky. Správa daní je upravena normami, které jsou obsaženy jednak v daňovém řádu a jedxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxčastněným na tomto postupu, jehož účelem je dosažení cíle definovaného v § 1 odst. 2. Jde o pojem širší, než je daňové řízení (srov. § 134 a komentář k § 1 a 13xxx
x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx vztáhnout ho i na další peněžitá plnění, např. cla, pokud mají charakter daně nebo poplatku.
Předmětem správy daní jsou daně. Klíčovým je tedy pojem dxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx
x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx xxkonem předem sazbou stanovenou částku, kterou se více méně pravidelně odčerpává na nenávratném principu část nominálního důchodu ekonomického subjxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xívají spíše periodický charakter.“
(Bakeš, M.; Karfíková, M.; Kotáb, P.; Marková, H. a kol. Finanční právo. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009)
Daň není x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxplatků, konkrétně v jeho § 1, cituji:
„Tento zákon upravuje správu daní, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně1) xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxátní rozpočet‘), b) rozpočtů územních samosprávných celků (dále jen ‚územní rozpočet‘), nebo c) státních fondů nebo Národního fondu (dále jen ‚fond‘xxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxrá nesplňují výše uvedené definiční znaky daní v pravém slova smyslu (viz odst. 3 komentovaného ustanovení).
V § 2 je vymezen pojem „daň“ pro účely zákxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x 2 a musí se jednat o příjem veřejného rozpočtu.
Pokud některá z těchto podmínek chybí, nejedná se o daň. Např. poplatek spojený se studiem dle zákona č. xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxčen jako poplatek, nicméně nikoliv konkrétním zákonem, odúmrť je příjmem státu, a nejedná se o daň.
Daně, které jsou předmětem správy daní, musí být pxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxtivní zkratka „vratka“.
Finanční tok, ke kterému na základě plnění daňových povinností dochází, není jednosměrný (nejedná se pouze o příjem, ale můxx xxx x xxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxnky, jde pouze toliko o snížení příjmů veřejného rozpočtu, neboť se vyplácí z příjmové stránky. Zákon pro toto snížení příjmů zavedl zkrácený pojem vraxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xargon).
V důvodové zprávě je uvedeno, že vzhledem k tomu, že daně vždy do veřejného rozpočtu jen neplynou, ale naopak někdy je výsledkem daňového řízexx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxo takovou platbu z příjmového účtu veřejného rozpočtu, který používají zcela běžně právní předpisy z oboru rozpočtového práva, tj. pojem vratka. V daňxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxx xxxxx x x x x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x x xxx x xxxxx
x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xrávní řád České republiky nezná obecnou definici pojmu „veřejný rozpočet“, hovoříme o tzv. soustavě veřejných rozpočtů, pro něž je společné, že jde o rxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxu soustavou označuje soustava veřejných rozpočtů a soustava rozpočtových vztahů uvnitř rozpočtové soustavy. Veřejné rozpočty mají určité společné xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxsady v pravidlech hospodaření, právní ochrana před neoprávněným použitím nebo zadržením rozpočtových prostředků, kontrolní dozor z hlediska rozpoxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxostátní úrovni: státní rozpočet, střednědobý výhled státního rozpočtu, střednědobý výdajový rámec státního rozpočtu, státní finanční aktiva a pasxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxzení státní pokladny a řízení státního dluhu, hospodaření s prostředky soustředěnými v Národním fondu, rozpočet Pozemkového fondu ČR, rozpočty zdraxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxí úrovni jde o soustavu rozpočtů: rozpočty krajů, rozpočty obcí, rozpočty dobrovolných svazků obcí, rozpočty statutárních měst, rozpočet hlavního mxxxx xxxxxxx
xxxxx x x x xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx aktiva nebo rezervní fond organizační složky státu, rozpočet územního samosprávného celku, rozpočet státního fondu nebo Národní fond, rozpočet Evrxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxa na rozpočty ostatní. Těmito vazbami jsou finanční vztahy v podobě dotací, návratných finančních výpomocí, či naopak odvodů.5
Další možnou definixx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxerý je každoročně sestavován a schvalován ve formě zákona a podle kterého se vytváří a rozděluje všeobecný, resp. ústřední peněžní fond státu, určený nx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxe finanční vztahy, které zabezpečují financování některých funkcí státu v rozpočtovém roce. K tomuto účelu státní rozpočet xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxního rozpočtu v rozpočtovém roce, financující položky a dále obsahuje i dotační vztahy k rozpočtům územních samosprávných celků a státních fondů.6
xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxených. Celý výnos ze svěřených daní plyne do rozpočtu kraje (viz zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávnýx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xo obecního rozpočtu, daň z příjmů právnických osob, jejímž poplatníkem je kraj, plyne do krajského rozpočtu. Výnos ze sdílených daní se rozděluje mezi xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxb (s výjimkou daně, jejímž poplatníkem je obec nebo kraj).
Zákon o rozpočtovém určení daní upravuje rozpočtové určení jen některých daní (daně z přidxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxvitostí) je výnos příjmem státního rozpočtu.7
Státními finančními aktivy jsou peněžní prostředky převedené z výsledků rozpočtového hospodaření xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxní prostředky stanovené zákonem č. 77/1997 Sb., o státním podniku, majetkové účasti státu v obchodních společnostech, a cenné papíry, jejichž majitexxx xx xxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxskytnutých z kapitoly Všeobecná pokladní správa nebo ze státních finančních aktiv, jakož i pohledávky z realizovaných státních záruk a pohledávky stxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx např. ministerstva a jiné správní úřady8, nebo ministerstvem v souladu se zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x peněžními dary, odvody neoprávněně použitých nebo zadržených peněžních prostředků a penále za prodlení s nimi, příjmy z prodeje majetku, které organxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxtvo, prostředky převedenými ze státního rozpočtu (podrobněji rozpočtová pravidla).9
Rozpočet územního samosprávného celku tvoří xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx. Tyto rozpočty jsou označovány jako rozpočty územních samosprávných celků nebo jako rozpočty místní, popř. municipální.10
Právní rámec tvoří zákxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxdky územně samosprávných celků.
Příjmy rozpočtu územního samosprávného celku jsou tvořeny daní z příjmů právnických osob v případech, kdy poplatnxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx podílem na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, odváděného zaměstnxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxosu daně z příjmů fyzických osob vybíraného srážkou podle zvláštní sazby, podílem na 8,92 % z 60 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx x xxx xxxxxxx xx xxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxnosů, kdy poplatníkem je obec nebo kraj).11 Celostátním hrubým výnosem daně se rozumí peněžní prostředky vybrané v průběhu rozpočtového roku správcxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx daňového řízení.
Státní fondy jsou decentralizované administrativní jednotky podřízené vládě či parlamentu nebo jednotky přímo kontrolované vlxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxd pro vznik státních fondů je dán v rozpočtových pravidlech.
Zdroje státních fondů tvoří zejména
dotace
ze státního rozpočtu, výnos specifických rxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xákonné vymezení pro účely daňového řádu v § 2 odst. 2 daňového řádu.
Státní fondy mají některé specifické funkce, pro něž se v nich soustřeďují některé xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx1991 Sb.), Státní fond dopravní infrastruktury (zřízen zákonem č. 104/2000 Sb.), Státní fond bydlení (zřízen zák. č. 211/2000 Sb.) apod.
Národní foxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxublice k realizaci programů nebo projektů spolufinancovaných z rozpočtu xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxskou republiku z práva Evropských společenství nebo z mezinárodní smlouvy.13
Národní fond je vymezen jako souhrn peněžních prostředků, které svěřxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxechodového nástroje (Transition Facility) a peněžních prostředků finančních mechanismů, které jsou České republice svěřeny na základě mezinárodnxxx xxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxho fondu koordinuje řízení finančních toků a dodržování postupů upravujících realizaci společných programů České republiky a Evropských společensxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx a v zákoně o rozpočtových pravidlech České republiky jsou řešeny návaznosti na rozpočet Evropské unie jak v oblasti příjmů, tak v oblasti výdajů.15
Rxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xruhá, změna zákona o České národní bance, čl. XXIV., změna § 49a odst. 2).
K odst. 3 [Vymezení daně]
V odst. 3 je vymezen pojem „daň“ pro účely zákona, cox xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxn použije termín „daň“, nejedná se o vymezení podle daňového řádu.
Jde o obdobu § 1 odst. 1 zák. o správě daní a poplatků, kde byla obsažena legislativní zxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxx xx xxxxx x xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxn označuje jako daň, clo nebo poplatek. Obecně k dani z pohledu finanční teorie viz komentář bod 3. V rámci pojmu vymezujícího daň je daní každá daň v užšímx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xe daně dělí na:
-
daně přímé, které jsou většinou přímo vyměřeny každému poplatníkovi bezprostředně podle jeho důchodové či majetkové situace, jsou xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
-
daně nepřímé - jsou placeny a vybírány v cenách zboží, služeb apod., nezohledňují osobní situaci poplatníka, jsou neadresné; xxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx
x
xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxurálních a požitků,
-
majetkové daně - uvalené na vlastnictví, držbu, nájem nebo užívání majetku, případně i na nabytí majetku,
-
transferové daně x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxx platí z titulu samotné existence poplatníka,
-
reálné daně (výnosové daně) - platí se z výnosu určité činnosti, pokud nepodléhají důchodové dani, věxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxxx xaně kaskádovité - uvalené na hrubý odhad u každého výrobce podílejícího se na zpracování každého výrobku,
-
obratové daně z přidané hodnoty - uvalené xx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxnit daně rovněž na daně kapitálové (postihují stav k určitému datu, typicky daň z nemovitostí placená podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období) a na danx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxní osobní situace poplatníka při ukládání daňové povinnosti, které rozděluje daně na daně subjektové, respektující důchodovou situaci poplatníka (
xx xxxxxxxx
xx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x
xx xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxch kritérií tvoří soustavu daní dle platné právní úpravy:
-
daň z příjmů fyzických osob - přímá důchodová daň
in personam
,
-
daň z příjmů právnických xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxxxxxxx
x
x
xxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxx
x
x
xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxx
x
x
daň dědická - přímá majetková (transferová) daň
in rem
,
-
daň darovací - přímá majetková (transferová) daň
in rem
,
-
daň z převodu nemovitostí - přímx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx
xx xxx
x
x
xxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxx
x
x
xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxí spotřební daň
in rem
,
-
daň z lihu - nepřímá selektivní spotřební daň
in rem
,
-
daň z piva - nepřímá selektivní spotřební daň
in rem
,
-
daň z vína a mezxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxx
x
x
xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxx
x
x
xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxkterých dalších plynů - nepřímá selektivní spotřební daň
in rem
(ekologická, resp. energetická daň),
-
daň z pevných paliv - nepřímá selektivní spoxxxxxx xxx
xx xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
x
xxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xx xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx daň).17
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx za příjem veřejného rozpočtu označuje i clo, které je příjmem rozpočtu Evropské unie (čl. 269 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodnutí xxxx xx xxx xxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx přes celní hranici s celně schváleným určením, celním režimem, se kterým je platba cla spojena. I clo je možné klasifikovat podle různých kritérií.
Pxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxx
x
xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxčitého zboží z určitých zemí - antidumpingové clo - vyrovnává cenu dováženého zboží, je-li nižší než cena zboží vyráběného v zemi dovozu,
-
odvetné clx x xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxx xxx x xxsoká sazba cla
de facto
znemožňuje dovoz určitého zboží.
Podle směru přechodu zboží přes státní hranici tradičně rozeznáváme:
-
dovozní clo - uvxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxvení cla a jeho výše je možné rozlišovat:
-
všeobecné, resp. autonomní clo - je dáno sazbou uvedenou v celním sazebníku příslušného státu nezávisle na xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxžší než všeobecné clo (toto clo nelze zvyšovat bez změny smlouvy). Smluvní clo bývá vázáno na určité maximální množství dovezeného zboží, tzv. dovozní xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx poplatek. Obdobně jako daň není ani poplatek v právním řádu České republiky definován. Podle teorie daňového práva je poplatek peněžitou xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xoplatky v České republice nejsou upraveny v jednom právním předpise. Jejich různorodý charakter tuto skutečnost neumožňuje. Právní úprava poplatků xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxří místní poplatky. Poplatky vybírané soudními, správními popř. jinými oprávněnými subjekty v České republice je možné ukládat, vybírat a vymáhat poxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx a koneckonců i místních poplatků, které mají právo vybírat pouze obce, je sledováno to, že žadatel má povinnost přispět na činnost orgánu, která se uskuxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xtátní správy, uskutečněný v zájmu jedince, nebyli zatěžováni všichni občané. Správní poplatky jsou v České republice upraveny zákonem o správních poxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxch apod. Poplatky jsou vybírány až na výjimky, např. poplatek ze psů, jednorázově, a to v souvislosti s nějakým protiplněním ze strany státu či jeho orgáxxxxx x xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xde o místní poplatky, které jsou regulovány zákonem o místních poplatcích. Správu poplatků vykonávají obce v přenesené působnosti, avšak v samostatnx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxo výčtu místních poplatků: poplatek ze psů, poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, poplatek za užívání veřejného prostranství, poplatek ze vstupxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxí hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hráchx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxího pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace.
Dále jde o správní poplatky, které jsou regulovány zákonem o správních poplxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxu vymezeny v položkách sazebníku poplatků, a to včetně osvobození od poplatku, který tvoří přílohu k zákonu o správních poplatcích.
Další ze skupiny xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxed soudy České republiky x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxlatků tvoří zvláštní dávky poplatkového charakteru. Jedná se především o poplatky spojené s užíváním dálnic a silnic a ekologické poplatky. Poplatek xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xodle tohoto zákona zpoplatnění podléhá užívání pozemní komunikace, která je označena dopravní značkou označující zpoplatnění stanoveným druhem moxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx, nebo časového období užívání zpoplatněné pozemní komunikace - tj. jde o časový poplatek. Mezi ekologické poplatky patří poplatky za vypouštění odpaxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxplatky podle zákona o odpadech, odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, poplatky za odběr podzemních vod.25
Pod písm. b) odst. 3 je pod vyxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxní podřazených pod písm. a) a c) ustanovení § 2 bude možné podřadit pod toto písmeno odst. 3 např. odvody za porušení rozpočtové kázně, které byly součástx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxtové kázně, nikoliv penále za porušení rozpočtové kázně.
Dotace
jsou regulovány v zákoně o rozpočtových pravidlech, dle kterých se jedná o peněžní xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxla za účelem dodržení stanoveného účelu je u příjemce
dotace
prováděna v souladu se zákonem o územních finančních orgánech, ze kterého vyplývá oprávnxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxávají územní finanční orgány dle zákona o územních finančních orgánech podle daňového řádu. Porušitel rozpočtové kázně má při správě odvodů za porušexx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxle za porušení rozpočtové kázně, vyplývá ze zákona o rozpočtových pravidlech.
Tak, jak je v daňovém řádu koncipováno písm. b) odst. 3 (peněžité plněnxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxí rozpočtové kázně, tak penále za porušení rozpočtové kázně, což je významná změna oproti zák. o správě daní a poplatků, podstatná pro aplikaci správy dxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xx xxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx z § 1 odst. 4 zák. o správě daní a poplatků. V daňovém řádu je upraveno v § 161 a 162.
V daňovém řádu je rozlišena tzv. dělená správa procesní a dělená správa xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxa a při správě jeho placení se postupuje podle daňového řádu, nicméně obojí je v kompetenci jednoho a téhož správního orgánu.
Mandát
k tomuto přechodu jx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxní přísluší jinému orgánu než správa placení (či pouze vymáhání) tohoto peněžitého plnění (srov. komentář k § 161 a 162, více viz komentář bod 65).
Příxxxxx xxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xx., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů,
-
zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů (zákon o ochraně ovzduší) xx xx x xxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx
x
xxxxx xx xxxxxxx xxx, o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování (zákon o integrované prevenci),
-
zákon č. 40/1995 Sb., o regxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx a o změně některých zákonů (zákon o ochraně ovzduší),
-
zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu,
-
zákon č. 289/1995 Sb., lesní zxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx o ochraně spotřebitele,
-
zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti,
-
zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální záxxxxx
x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx o DPH),26 daňová ztráta (viz zák. o daních z příjmů)27 nebo jiný způsob zdanění a příslušenství daně (viz dále k odst. 5). Je tedy nepochybné, že při jejxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxástí legislativní zkratky dle zák. o správě daní a poplatků nebyly.
Na rozdíl od zák. o správě daní a poplatků není pod vymezení pojmu „daň“ podřazena zxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x x x xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xtázkou, zda je toto vymezení přesné, vhodnější by bylo ponechání zálohy na daň v rámci vymezení pojmu „daň“.
Zákonem č. 346/2010 Sb., kterým se novelixxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxx xx xx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxvy k této novele zák. o daních z příjmů vyplývá, že: „Úprava je navržena v souvislosti s přijetím daňového řádu (pozn. autora: daňový řád byl přijat s účinxxxxx xx xx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxví daně nebylo v zák. o správě daní a poplatků součástí legislativní zkratky „daň“. To je nyní napraveno v odst. 4 a odst. 5, který vymezuje, co všechno je pxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx x xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xx7 odst. 2), penále (§ 251), dále pokuty, a to pořádkovou pokutu (§ 247 a násl.), pokutu za opožděné tvrzení daně (§ 250), náklady řízení (§ 107 a 182 a násl.)x
xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx daňového řádu upravujícího přestupek za porušení povinnosti mlčenlivosti. Srov. komentář k § 107, 157, 182, 247, 251, 252.
Úroky, penále a pokuta za xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xříslušenství daně.
Judikatura:
Pokud jde o stanovení místních poplatků, jejich sazbu, režim jejich vybírání, osvobození od nich apod., je obec pxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxstní poplatky, avšak pouze v případech v tomto zákoně taxativně vypočtených.
(ÚS, nález ze dne 26. 4. 1993, č. 38/1993)
I. Bylo-li sankční rozhodnutí pxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxplatkem, který musí úřad pokutovanému soutěžiteli postupem podle § 22 odst. 6 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (ve znění zákona čx xxxxxxxx xxxxx x x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xzniklý (uhrazený ve prospěch veřejného rozpočtu) v důsledku natolik nesprávného rozhodnutí (postupu) správních orgánů, pro který bylo toto rozhodnxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxnomickou náhradu, plynoucí z peněžních prostředků, která by jinak přirůstala k mase finančních prostředků jejich vlastníku.
III. Počátek běhu lhůtx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxx xxx xxxxxdujícího po původní lhůtě splatnosti pokuty, eventuálně ode dne následujícího po dni úhrady pokuty, v jejímž důsledku došlo ke vzniku přeplatku.
(NSSx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxho řízení, § 150 - kreditní a
debetní
strana osobního daňového účtu a zvláštní způsoby evidence, § 154 - nakládání s přeplatkem, § 157 - důsledky posexxxxx xxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxch nákladů, § 247 - uložení pořádkové pokuty, § 250 a násl. - pokuta za opožděné tvrzení daně
Související předpisy:
zákon o rozpočtových pravidxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx o pozemních komunikacích; zákon o územních finančních orgánech; zákon o rozpočtovém určení daní; zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku; č. 11 odst. 5 xxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxkon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů; zákon č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky; zákon č. 388/1991 Sbxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 331/1991 Sb., o osvědčeních na nové způsoby prevence, diagnostiky chorob a léčení lidí; zákon č. xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxx xxxxxxy o založení Evropského společenství; xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx
x xxxx
xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx
xxxxx x
xx xx xxck,
2009.
Radvan,
M.
a kol.
Finanční právo a finanční správa - berní správa.
Brno :
Masarykova univerzita a Doplněk,
2008.
Pařízkxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxx
xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx.
Ekonomické znalosti pro tržní praxi.
Olomouc :
Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci,
2008,
s. 528-534.
ISBN 978-80-87273-00xxx
xxxxxxxx
xx
x xxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxx
xxxxxxxxxxx
x.;
Kraus,
J.
a kol.
Akademický slovník cizích slov.
Praha :
ACADEMIA,
1998,
s. 223.
Průcha,
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxr
Lavický,
Z důvodové zprávy:
Toto ustanovení stanoví, že daňová povinnost vzniká, nastanou-li skutečnosti, které jsou předmětem daně, nebo sxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxko určitou skutečnost (příjem, převod, spotřeba atd.). V případě daně z nemovitostí je tak předmětem daně nemovitost, která z povahy věci nemůže být skxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xbsah tohoto pojmu je odvoditelný z kontextu celé právní úpravy. V rámci správy daní vzniká daňovým subjektům řada povinností, přičemž nejfrekventovaxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xi, přiznat a ve stanovené lhůtě zaplatit daň, popř. strpět její vymožení, nebo za zákonem daných podmínek uplatnit nárok vůči veřejnému rozpočtu. Jinax xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxch povinností při správě daní, které buďto upravují postavení daňového subjektu (rozhodnutí o žádosti o registraci k dani z přidané hodnoty atd.), nebx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxvá povinnost, avšak s vědomím, že některé hmotněprávní zákony pojem daňová povinnost zaměňují a ještě používají ve smyslu daň, a to bez úmyslu měnit výzxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x x x
xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxtem daně, nebo okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající daňovou povinnost. Daňový řád se omezuje pouze na toto obecné konstatování, aniž stanoxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxkem vzniká daňová povinnost. Z tohoto hlediska se zároveň nabízí úvaha, že ustanovení § 3 je nadbytečné a právní úprava by se bez něj obešla. Ostatně pravxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx právního regulování, a není jej nutno stanovovat zákonem.
Z jednotlivých daňových zákonů xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx
x
x x xx x xxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx vzniká 1. ledna každého roku tomu, kdo je vlastníkem pozemku nebo stavby podléhající dani,
-
daňová povinnost dle zák. o dani dědické, dani darovací a xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xajetku (věcí či jiného majetkového prospěchu) na základě právního úkonu nebo v souvislosti s ním či úplatným převodem nebo přechodem vlastnického práxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx x x x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx zák. o daních z příjmů podléhá dani. K tomu srov. zejména § 3 a 18 citovaného zákona,
-
dle § 8 odst. 1 zákona o dani silniční vzniká daňová povinnost počínxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x x x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx registrovaného a provozovaného v České republice a jeho používání k podnikání, k jiné samostatné výdělečné činnosti či v přímé souvislosti s podnikánxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxak odpadá jako rozhodná skutečnost u vozidel s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny určených výlučně k přepravě nákladů a registrovaných v České rxxxxxxxxx
x
xxx x x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxozem vybraných výrobků na daňové území Evropského společenství (nyní Evropské unie; viz čl. 1 smlouvy o Evropské unii),
-
daňová povinnost dle zákonx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx x xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxního plynu a některých dalších plynů, daně z pevných paliv a daně z elektřiny srov. zejména § 5 části čtyřicáté páté, § 5 části čtyřicáté šesté a § 5 části čtxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx jako soubor „povinností spočívajících v právech a povinnostech daňového subjektu spočítat si, přiznat a ve stanovené lhůtě zaplatit daň, popř. strpěx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxazení subjektivního práva pod pojem povinnosti je ve zjevném rozporu s tím, co se v obecné právní teorii rozumí pojmem právní povinnosti. Ustálené teorxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx sporné, zda pod pojem daňové povinnosti zařazovat např. též povinnost přiznat daň, zaplatit ji ve lhůtě splatnosti, nebo dokonce povinnost strpět jejx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx x x xx xxxxx xxxxx přesné vymezení okamžiku, kdy daňová povinnost vzniká; takového cíle však nelze dosáhnout, pokud se pod pojem daňové povinnosti podřadí komplex daňoxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxosti nahlížet úžeji tak, že jde o hmotněprávní subjektivní povinnost zaplatit daň; problematika jejího přiznání, splatnosti či vymáhání s tím samozřxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx nebyla povinnost uhradit případný daňový nedoplatek na dani z nemovitosti založena pravomocným rozhodnutím o uložení takové povinnosti novému vlasxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx sice určuje povinnost nového majitele uhradit případný daňový nedoplatek předchozího vlastníka, ale tím nezbavuje správce daně povinnosti, aby novxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxajů finančních orgánů vyplývalo, že daňová povinnost byla vyměřena jen původnímu předchozímu poplatníkovi.
(ÚS, nález ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. I. ÚS 4xxxxxx
xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxohl správce daně bez dalšího převést platbu provedenou žalobcem na nedoplatky na daňovém účtu žalobcova předchůdce.
II. Hradil-li žalobce daň za zdaxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxky povinnost hradit daňové nedoplatky za svého předchůdce.
(NSS, rozsudek ze dne 8. 12. 2005, čj. 1 Afs 140/2004-55, č. 870/2006 Sb. NSS)
Daňovým poplaxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx nabytí vlastnictví k nemovitosti, nikoliv až 1. lednem následujícího zdaňovacího období, kdy mu teprve vznikne povinnost uhradit případný daňový nexxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xoce 1999 nemovitosti od správce konkursní podstaty úpadce (nešlo tedy o předání nemovitosti na základě zvláštního předpisu, tj.
xxxxxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx nemovitostí, a to počínaje 1. lednem následujícího zdaňovacího období. Správní orgán tak postupoval správně, když daný daňový nedoplatek uložil dopxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxen podat daňové přiznání ve lhůtě stanovené v § 13a odst. 1 zákona o dani z nemovitostí (nejde-li o případ, kdy se daňové přiznání nepodává) a který je rovnxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx lednu příslušného zdaňovacího období (zde: zdaňovacího období roku 1999). Stal-li se žalobce poplatníkem daně z nemovitostí za rok 1999 zpětně (na záxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxho práva. Nebyl-li žalobce v průběhu roku 1999 v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník nemovitosti, nebyl poplatníkem daně z nemovitostí, nebyl pxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxl do prodlení s jejím placením a nebyly dány ani zákonné podmínky pro předepsání penále.
(MS v Praze, rozsudek ze dne 3. 10. 2003, čj. 29 Ca 324/2001-28, č. xxxxxxxx xxx xxxx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxdají spoluvlastnictví k několika nemovitostem tak, že každý z nich bude nadále výlučným vlastníkem některé z těchto nemovitostí, přičemž hodnota nemxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx x převodu nemovitostí [a to ani podle § 9 odst. 1 písm. a) a ani podle § 9 odst. 3 zák. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí].
(NSS, rozsudxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx x xani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí nastane jen tehdy, převede-li se nebo přejde-li skutečně vlastnické právo k nemovitosti z jednx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x době jeho rozhodování probíhá řízení o určení vlastnického práva k nemovitosti.
II. Namítá-li poplatník daně z převodu nemovitostí nebo jeho ručitex xx x xxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxutečnosti vůbec nedošlo, a neřešil-li tuto otázku katastrální úřad ve vkladovém řízení podle zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxdek ze dne 3. 2. 2005, čj. 2 Afs 94/2004-50, č. 979/2006 Sb. NSS)
c) vznik daňové povinnosti dle zákona o dani silniční
I. Pro vznik a trvání daňové povinnxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xe irelevantní, zda jde o vozidla „určená k podnikání“ nebo o vozidla „používaná k podnikání“; tato vozidla jsou předmětem daně silniční vždy (§ 2 odst. 1 xxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx x xxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxtence“ uvedeného vozidla, které je registrováno a provozováno v České republice. K tomu postačí, pokud toto vozidlo bude vyřazeno, bez ohledu na to, zdx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxmních komunikacích). Rozhodnou skutečností však není okolnost, pokud poplatník daně sám fakticky neprovozuje dotčené vozidlo v průběhu zdaňovacíhx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx. NSS)
I. Silniční daň upravená zákonem o dani silniční představuje přímou majetkovou daň. To mj. znamená, že ke zdanění dochází bez ohledu na skutečnoxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxickém průkazu, a to i tehdy, pokud již není jeho vlastníkem.
(NSS, rozsudek ze dne 18. 5. 2006, čj. 2 Afs 101/2005-67, č. 1358/2007 Sb. NSS)
d) vznik daňovx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxx
xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx x tom, že jeho povinnost tyto služby poskytovat skončila. Ve světle zákona o změně některých dalších zákonů z toho také vyplývá, že ustanovení obhájci, kxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxpisů. Je také třeba zdůraznit, že současnou právní úpravu je nutno chápat jako narovnání postavení advokátů (a dalších osob poskytujících své služby pxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx x 87 odst. 1 exekučního řádu).
Protože se stěžovatel v posuzovaném případě dozvěděl o tom, že jeho povinnost obhajovat skončila po účinnosti zákona o DPx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xx xxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxa, bylo tím porušeno jeho základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
(ÚS, nález ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 288/05)
Pokud se týká okamžiku uskutečxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx zboží, který je uveden v kupní smlouvě. Určující je vždy tento den dodání, i když se od něj může den přechodu vlastnických práv lišit. Den uskutečnění zdaxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxcího uplatnit daň z přidané hodnoty na výstupu, uvést ji v daňovém přiznání za příslušné zdaňovací období a s tím spojená platební povinnost vůči státníxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxnění (zaplacení) nebo na okolnost, zda a jakým způsobem byl předmět zdanitelného plnění využit kupujícím. Nelze proto úspěšně namítat, že pokud nebylx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxň na výstupu).
(NSS, rozsudek ze dne 6. 12. 2007, čj. 7 Afs 32/2007-79, č. 1526/2008 Sb. NSS)
Zdanitelné plnění dle § 9 odst. 1 písm. f) zákona č. 588/199x xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxne dříve. Zákon o DPH neváže uskutečnění zdanitelného plnění na žádné jiné podmínky, tedy např. na sepsání protokolu o předání a převzetí díla, případnx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xmluvního ujednání nemající vliv na uskutečnění zdanitelného plnění, to je v daném případě faktického předání a převzetí díla, které bylo zkolaudovánx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxx1992 Sb., o dani z přidané hodnoty.
(NSS, rozsudek ze dne 30. 6. 2006, čj. 5 Afs 15/2005-65, č. 1621/2008 Sb. NSS)
Podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 58xxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx dnem dodání. U kupní smlouvy uzavřené podle obč. zák. se užije druhá část tohoto ustanovení o tom, že zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné dnem pxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxe daně neuznal smluvnímu partnerovi daňového subjektu nárok na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty, nemá podstatný vliv na výrok rozhodnutí, nebox xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx x x xx xxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx, dnem uskutečnění zdanitelného plnění. Nejsou tak splněny podmínky pro obnovu řízení podle § 54 zák. o správě daní a poplatků.
(KS v Brně, rozsudek ze dnx xx xx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx x xxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x 2, 5 a 8 zák. o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí - vznik daňové povinnosti; § 3 a 18 zák. o daních z příjmů - vznik daňové povinnosti; § x xxxxx x x x x xxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx x xPH - vznik daňové povinnosti; § 5 části čtyřicáté páté, § 5 části čtyřicáté šesté a části čtyřicáté sedmé zák. o stabilizaci veřejných rozpočtů - vznik dxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx x xxxxxxx x xxxxxxxx unii
(Subsidiarita daňového řádu)
Josef
Baxa,
Z důvodové zprávy:
V tomto ustanovení je deklarován subsidiární vztah tohoto zxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxní právní úpravu pro správu daní, která je odlišná od právní úpravy xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxávní předpisy, které ve svém názvu nesou slovo „daň“, ale veškeré právní normy upravující problematiku peněžitých plnění vymezených v § 2.
K § 4
Daňoxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x
xxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxto řadu ustanovení hmotněprávních či ustanovení vymezujících různé pojmy.
Obecnost daňového řádu v hmotněprávní i procesní rovině však zároveň znxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xspeciální), mající aplikační přednost.
Daňový řád ani jiný právní předpis neobsahují definici pojmu „daňový zákon“ [jen jej bez bližšího vysvětlexx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxx x x x xxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxdpisům je třeba zjišťovat, zda obsahují pravidla upravující daňovou problematiku v širším slova smyslu, tedy normy daňového práva hmotného nebo procxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxoblematiku daní, tj. peněžitých plnění, která jsou příjmem veřejného rozpočtu nebo snížením příjmu veřejného rozpočtu (tzv. vratkou), a jako taková xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxví, že se při jeho správě postupuje podle daňového řádu, a konečně též peněžité plnění v rámci dělené správy (srov. § 161 a 162). V tomto smyslu daň zahrnujx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxení, jsou-li ukládány nebo vznikají-li podle daňového zákona (srov. § 2 - předmět správy daní a vymezení daně a jejího příslušenství).
Bez nároku na úxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxcké, dani darovací a dani z převodu nemovitostí,
-
zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
-
zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu xxxx x xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxočtů („energetické daně“).
Za poplatkové zákony lze považovat:
-
zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích,
-
zákon č. 549/1991 Sb., o soudnxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx x xxxůdám,
-
zákon č. 164/2001 Sb., lázeňský zákon,
-
zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů,
-
zákon č. 86/2002 Sb., o ochrxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxích orgánech,
-
zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky.
Za procesní zákony lze považovat:
-
zákon č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pxxxxx xxx xxxxxx xxxx x x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xze považovat např.:
-
zákon č. 13/1993 Sb., Celní zákon,
-
zákon č. 44/1988 Sb., horní zákon,
-
zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku,
-
zákox xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xrčení daní,
-
zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů,
-
zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fonxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon),
-
zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon,
-
zákxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxních řádů pro správní, trestní či soudní řízení, podle nichž ukládají správní orgány, orgány činné v trestním řízení nebo soudy pořádkové pokuty (srovx x xx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx.
Daňový řád je však zároveň předpisem zvláštním k jiným zákonům a má aplikační přednost. Příkladem tu bude vztah k insolvenci (srov. § 242 a násl.) nebx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxx
x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxko oprávněný z exekučního titulu. Jestliže je však sám exekučním orgánem, postupuje se výlučně podle daňového řádu, který upravuje pravomoci správce xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx
xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxu zástavní právo (srov. § 170), ručení (srov. § 171, 172, 173 odst. 1), neplatnost právních úkonů (srov. § 8 odst. 3) či v procesní rovině zastoupení, plné xxxxx
xxxxxxx
xxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xx xx x xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xá daňový řád ke správnímu řádu, jakožto obecnému a podpůrnému předpisu pro řízení před správními orgány. Blíže k tomu srov. § 262 a komentář k němu.
Přexxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxušální závěr, že jakýkoliv postup podle tohoto zákona je správou daní a použije se na něj daňový řád. Příkladem odlišnosti je ustanovení § 246, které obsxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxé řízení se děje kromě vymezeného výlučně podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Tento zákon je však ve své procesní části zákonem zvláštním, a neuxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx poslouží toliko k posouzení, zda došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku porušením povinnosti mlčenlivosti, neboť její podmínky, rozsah a okrux xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxtut (zde ručení) znamenal totéž, bez ohledu na to, v jakém odvětví práva je zrovna aplikován.
(ÚS, nález ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 643/06)
Veřejné a xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xednoho ve své podstatě jednotného a uceleného právního řádu. Vztah soukromého a veřejného práva je vztahem obecného a zvláštního práva, přičemž zásadxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxotnosti, ucelenosti a zejména bezrozpornosti právního řádu je tedy třeba, aby na shodné xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxí. K naplnění požadavku, „aby stejný právní institut znamenal totéž v právu veřejném i soukromém“, není nezbytné, aby celá právní úprava práva soukromxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx ať už je uplatňován v právu soukromém, nebo veřejném, platily vždy jeho základní znaky a principy, které tvoří samotnou podstatu tohoto institutu.
(NSxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xaopak obecným institutem celého právního řádu, jenž je detailně propracován především teorií a judikaturou soukromého práva; jeho kořeny přitom sahxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xráva. Ručení tedy především není vynálezem finančního práva, a už vůbec ne českého daňového řádu. V souladu s principem jednoty právního řádu je proto nxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxuladu s jeho skutečnou povahou.
(NSS, usnesení rozšířeného senátu ze dne 26. 10. 2005, čj. 1 Afs 86/2004-54, č. 792/2006 Sb. NSS)
Právní řád, založený nx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxuty, byť upravené v rozdílných právních předpisech, či dokonce odvětvích.
(NSS, rozsudek rozšířeného senátu ze dne 26. 10. 2005, čj. 2 Afs 81/2004-54, xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxx xxxxx
xxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxdu.
(NSS, usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 8. 2005, čj. 2 Afs 144/2005-110, č. 735/2006 Sb. NSS)
V oboru daňového práva je nutno dbát určitých záklxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xaňového subjektu a zásada, že v případě, že daňový zákon z důvodu své nejasnosti, nesrozumitelnosti či nepřesnosti nebo „mezery v zákoně“ umožňuje vícxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx daňové zákony natolik jednoznačně, srozumitelně, přesně a úplně, aby minimalizoval výkladové nejasnosti; v opačném případě by se jednalo o nepřípusxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxx xxocesní a věcná, § 162 - předávání údajů v rámci věcné dělené správy, § 170 - zástavní právo, § 171 - výzva ručiteli, § 172 - práva a povinnosti ručitele, x xxx xxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxx x xohledávky za podstatou a majetek dlužníka, § 246 - porušení povinnosti mlčenlivosti, § 260 - plošné prominutí daně, § 261 - stížnost, § 262 - vztah ke xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxx xx xx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx Sb., o přestupcích
Literatura:
Kohoutková,
A.;
Šimek,
K.
Co znamená pro správu daní text § 177 odst. 1 nového správního řádu „-ale sám úxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxx
xxxxx xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx
x xxxxxxxx xxxxvy:
V průběhu správy daní se uplatňují zásady, které platí pro celou správu daní (§ 5 až 9), tedy i pro úkony a postupy konané mimo vlastní řízení. Tomu odpxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxtým prostředkem ke správné interpretaci ustanovení všech daňových zákonů, při jejichž aplikaci je nutno mít je neustále na zřeteli. Oproti současné xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxré je třeba při správě daní dodržovat a které jsou pro danou oblast esenciální. Jednotlivá ustanovení daňového řádu z nich nejen vycházejí, ale také je dxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxrávních orgánů. Zásady správy daní dopadají i na jiné správce daně nežli správní orgány (např. soudy). Lze říci, že návrh zachovává stejný standard v otxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxho práva procesního). Spolu s těmito společnými zásadami, které samy o sobě jsou často jen deklarací zásad a obecných principů vyplývajících z ústavníxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxoliv pro právo správní.
K základním zásadám správy daní
Daňový řád v § 5 až 9 vypočítává některé „principy, které je třeba při správě daní dodržovat a kxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xnaží obsáhnout celou oblast správy daní. Výslovného vyjádření našel např. princip29 zákonnosti, rovnosti, spolupráce, hospodárnosti, volného hoxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxx x xharakterizuje tak, že vyjadřuje zásadu poučovací, neboť ve skutečnosti se jedná o poučovací povinnost správce daně.
V právní vědě se tradičně rozlixxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxe, kdy se jedná o princip a kdy o právní pravidlo. V zásadě lze vyjít z toho, že právní principy většinou vyjadřují základní hodnoty, na nichž je postaven cxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxy neuplatňují podle modelu „všechno, nebo nic“. V případě
kolize
právních norem bude mít podle obvyklých interpretačních nebo aplikačních zásad přexxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxm střetu právní principy, použije se k odstranění této
kolize
testu proporcionality, v rámci nějž se zjednodušeně řečeno bude zvažovat, která z těchtx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxho státu je hodnotově orientován. Proto jsou jeho součástí rovněž právní principy, které tyto hodnoty ztělesňují. Právní principy nejsou pouhými teoxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx x x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxx
xzejména Ústavního soudu) dokládá, že o existenci těchto zásad coby platných součástí právního řádu nelze pochybovat. Obdobně to platí i pro řadu dalšíxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx se od těchto principů může odchýlit tak, že v zákoně upraví určitou otázku odlišně, ovšem pouze za předpokladu, že se tím nedotkne ústavně garantovanýcx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxch práv. Nejde-li o takový případ, může zákon upravit určitou otázku odlišně. Neučiní-li tak, plně se prosadí právní princip.
Jsou-li právní princixx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxjadřoval. Domníváme se, že to není třeba. Např. v oblasti civilního práva procesního nikdo nepochybuje o tom, že civilní sporný proces je ovládán zásadxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xx xx xx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xni slovo. Obdobně by nemohlo být pochyb o tom, že správce daně je povinen postupovat v souladu se zákonem či mezinárodní smlouvou, jež je součástí právníxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxo případě do daňového řádu - naopak může vyvolávat otázky, zda výčet těchto zásad je
taxativní
, nebo zda platí i zásady jiné, případně zda zásady vyjádřexx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxe se jistě bude potýkat s tím, zda se na daňové řízení použijí i základní zásady činnosti správních orgánů, upravené v § 2 až 8 správního řádu, či nikolivx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x x x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxxxxího řádu stanoví, že základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až 8 se použijí při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon sxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxvídající zásadám vyjádřeným v citovaných ustanoveních správního řádu ve smyslu § 177 odst. 1 tohoto předpisu?
Tyto a obdobné otázky by však vůbec nevxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxu vždy součástí právního řádu. Výčet zásad v daňovém řádu má proto spíše informativní funkci a nepopírá to, že se uplatní i řada zásad dalších.
Ke vztahx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xosuzování ústavnosti
relevantní
. Toto tvrzení je nepřípustně zjednodušující a schematické. Jedním z pramenů primárního komunitárního práva jsou txxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxy, společné všem jejím členům. Obecné zásady právní naplňují koncepty právního státu, tedy i základních lidských práv a svobod a spravedlivého řízení x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxk v evropské právní kultuře se beze zbytku uplatňují (např. princip proporcionality) ? viz Pl. ÚS 33/97. Ústavní soud se tak přihlásil k evropské právní xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx právo tedy není Ústavnímu soudu cizí, ale prozařuje ? zejména v podobě obecných zásad právních evropského práva ? v široké míře do jeho vlastní rozhodovxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxtava je společenskou smlouvou, kterou se lid, představující ústavodárnou moc (pouvoir constituant), ustavuje v jedno politické (státní) těleso, zaxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxých hodnot a formující mechanismus a proces utváření legitimních mocenských rozhodnutí nemůže existovat mimo veřejností akceptovaného kontextu hoxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xinimálního hodnotového a institucionálního konsensu. Pro oblast práva z toho plyne závěr, že pramenem práva obecně, jakož i pramenem práva ústavníhox x xx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx 20. století, spjaté s existencí totalitních států. Mechanické ztotožnění práva s právními texty se stalo vítaným nástrojem totalitní manipulace. Učxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxlikace vycházející pouze z jeho jazykového výkladu.
Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze výcxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xegis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxu jejich poznatelnosti. Jinými slovy evokuje otázku, zda je jejich formulování věcí libovůle, nebo zda lze stanovit při jejich formulování do určité mxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxí rozhodnutí a předkládat je na základě přesvědčivé argumentace veřejnosti k posouzení. První garance vůči libovůli je tudíž kulturní a mravní kontexx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx heteronomní normotvorby.
Ke znakům vymezujícím společenství lidí patří vymezitelný okruh společně sdílených hodnot, jakož i představ o racionalixx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxch právních pravidel lidského chování je právo obyčejové. Pro vznik právního obyčeje je nutné obecné přesvědčení o potřebě dodržovat obecné pravidlo xxxxxxx x
xxxxxx xxxxxxxxxxxx
x x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x
xxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xledisky i pro vymezení obecného právního pravidla (hlediskem odlišujícím obecný princip a právní obyčej je zejména míra jejich obecnosti).
V systémx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
I v českém právu takto platí a je běžně aplikována řada obecných právních principů, které nejsou výslovně obsaženy v právních předpisech. Příkladem jx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxíkladem jsou výkladová pravidla
a contrario
, a minore ad maius, a maiore ad minus,
reductio ad absurdum
apod. Dalším, a to moderním ústavním nepsaným pxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx patří v oblasti práva ústavního pravidla počítání času, jak jsou v evropském právním myšlení srozumitelně a smysluplně vymezena od dob římských. Tato xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxx xe dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97)
Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xonformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci.
(xxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx, třebaže nebývá v zákonných textech výslovně pojmenován. Lze jej však dovodit i ze základních zásad správního řízení (v současné době srov. např. § 2 odxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xlynoucích už z klasické
jurisprudence
římské, není součástí psaného práva. Nejvyšší správní soud se nemůže stavět na pozice deformovaně a zjednodušxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx připomenul, že i v českém právu platí a je běžně aplikována řada obecných právních principů, které nejsou výslovně obsaženy v právních předpisech.
(NSxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx x x xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xrávním zásadám a principům poskytují soudy bez ohledu na to, zda tyto zásady jsou pozitivním právem výslovně vyjádřeny.
II. I pro činnost správních orxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxvním orgánem, bude dodržen, splní-li účastník podmínky správním orgánem stanovené (princip ochrany legitimního očekávání).
(NSS, rozsudek ze dne xxx xx xxxxx xxx x x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xebou nutně přináší imperativ stejného náhledu na srovnatelné právní instituty, byť upravené v rozdílných právních předpisech či dokonce odvětvích.
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxstuje. Každé správní uvážení má své meze, vyplývající v prvé řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxtu ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 As 25/2005-42, č. 906/2006 Sb. NSS)
II. V souladu s principem právní jistoty má každý adresát právní normy právo očekávat, že řxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxrůznějších důvodů zvolí řešení jiné, musí je tím spíše přesně, jasně, určitě a srozumitelně vyjádřit v právních předpisech, jimiž jsou právní normy koxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxdlnost.
III. Právní řád České republiky tvoří jednotný celek, jehož jednotlivé části jsou spolu ve vzájemných systémových souvislostech. Konkrétnx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxdnoznačnou odpověď na určitou právní otázku, je nezbytné vyložit ji v systémových souvislostech x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xSS)
Související ustanovení:
§ 5 - zákonnost, zdrženlivost a přiměřenost, § 6 - vztahy mezi subjekty a správcem daně, § 7 - rychlost a hospodárnxxxx x x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x x x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx
xxuvisející předpisy:
§ 2 až 8, § 177 správního řádu - základní zásady činnosti správních orgánů
Literatura:
Holländer,
P.
Nástin filosxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
x xxxxxxxx zprávy:
Zásada zákonnosti obsažená v ustanovení odst. 1 je vyjádřením ústavní zásady, že daně a poplatky lze ukládat pouze na základě zákona; viz čl. 1x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxučástí právního řádu ČR a která obsahuje přímo použitelné normy. Vedle mezinárodních smluv se přímo použitelnými stávají mnohé akty Evropských spolexxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxovení, která přímo dopadají na daňové subjekty. Takovým případem je i Celní
kodex
EU. V obecné rovině pak tyto prameny práva zastřešuje pojem právní přxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x libovůli, když stanoví, že správce daně může v rámci své činnosti činit pouze to, co mu zákon výslovně dovoluje nebo umožňuje dovolit.
V odst. 3 je založxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxní povinností správcem daně, která ovšem nemůže jít proti základnímu cíli správy daní (§ 1 odst. 2). Současně se zde předjímá zavedením legislativní zkxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxn nejednotně. Je tedy jednoznačně deklarováno jeho použití pouze na subjekty správy daní odlišné od správce daně a úředních osob vykonávajících faktixxx xxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxsahem je zjevně inspirováno § 2 odst. 1 správního řádu, byť se od něj částečně formulačně (nikoliv věcně) odchyluje.
Dle důvodové zprávy je zásada lexxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx čl. 11 odst. 5 Listiny pouze vylučuje, aby daně a poplatky stanovovala moc výkonná, a svěřuje regulaci této otázky parlamentu (k tomu z poslední doby naxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxm této zásady je proto spíše čl. 2 odst. 2 Listiny a 2 odst. 3 Ústavy ČR, které umožňují uplatňovat státní (resp. veřejnou) moc pouze v případech, v mezích x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxx x Listiny). Pro správce daně coby orgán veřejné moci (srov. komentář k § 10) tedy zjednodušeně řečeno platí, že může činit jenom to, co mu zákon dovoluje. xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xylo hodnoceno jako chování v souladu s právem: mohou totiž činit cokoliv, co jim zákon výslovně nebo implicitně nezakazuje (čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 2 xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxvami, jež jsou součástí právního řádu. Vázanost zákonem nebo jiným právním předpisem přitom neznamená vázanost jeho textem, ale smyslem a účelem. To oxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x x x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxch předpisů se tedy nemůže zakládat pouze na jazykovém výkladu, ale je nutno usilovat o nalezení skutečného xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxi možných několik interpretací, je nutno zvolit takovou z nich, která odpovídá požadavkům plynoucím z ústavního pořádku.
Právní řád není tvořen pouxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxporcionality, princip právní jistoty, princip ochrany legitimního očekávání a řada dalších). K tomu viz společný komentář před § 5. I těmito principy xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xprávní praxe, může jí být správce daně vázán, a k její změně je oprávněn přistoupit (při nezměněném znění zákona) jenom ze závažných a principiálních důxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxhoto pokynu samotného, ale především z principu právní jistoty, jenž usiluje o ochranu oprávněné důvěry v právo, včetně praxe, která se na jeho základě xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxutím publikovaným pod č. 1986/2010 Sb. NSS, č. 2036/2010 Sb. NSS nebo č. 2053/2010 Sb. NSS.
K odst. 2 [Zásada legální licence]
Ustanovení § 5 odst. 2 jx xxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxádají veřejnou moc uplatňovat v mezích, způsobem a v rozsahu stanoveném zákonem; proto lze odkázat na shora uvedené výklady.
Pravidlo, dle nějž může xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxstiny a Ústavy daňový řád nic navíc nedodává. Pravomoc a její rozsah by měl zákon upravovat pokud možno jednoznačně, srozumitelně a přehledně. Nelze-lx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxjít k zásahům do majetkové či osobní sféry fyzických a právnických osob, je namístě usuzovat, že správce daně takovou pravomoc nemá.
Správce daně dálx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx explicitně nestanoví, avšak bezpochyby i tuto zásadu z nich lze odvodit. Vyplývá již z toho, že vázanost správce daně právním řádem neznamená formální xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxají pravomoc správce daně; je proto nutno respektovat účel, pro který byla konkrétní pravomoc správci daně svěřena.
xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxe zákon ponechává správci daně určitý prostor k uvážení: pak se výkon pravomoci v rozporu s jejím účelem jeví jako zneužití správního uvážení. Obě situaxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xx xx xx
x xxxxx x xxxxxda zdrženlivosti a přiměřenosti]
Zákon zavádí legislativní zkratku „osoba zúčastněná na správě daní“. Zahrnuje pod ni daňové subjekty a třetí osobxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx od daňového subjektu, pokud má určitá práva či povinnosti při správě daní, nebo v případě, že jsou její práva a povinnosti správou daní dotčena. V podrobxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx x xxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxvě daní. Formulace daňového řádu se odchyluje od § 2 odst. 3 správního řádu, jenž ukládá správním orgánům povinnost šetřit práva nabytá v dobré víře, jaxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxrávněnými zájmy je pouze formulační, a nelze z něj vyvozovat žádné závěry. To samé však platí i pro ochranu práv nabytých v dobré víře; jednak ji lze podřaxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxavního pořádku.
Povinnost šetřit práva a právem chráněné zájmy osob zúčastněných na správě daní je jenom dalším aspektem čl. 2 odst. 2, 3 a čl. 4 odst. x xxxxxxx x xxx x xxxxx x x x xxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxých na správě daní, nemá-li k tomu zákonný podklad. Ustanovení zákona, které mu takový zásah umožňuje, je nutno vykládat v souladu s jeho účelem; případxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxoby zúčastněné na správě daní mohou činit cokoliv, co jim zákon výslovně nebo implicitně nezakazuje, a správce daně je nemůže nutit činit něco, co jim záxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xapř. poučovací povinnost správce daně (§ 6 odst. 3) nebo povinnost dbát o správné zjištění a stanovení daní (§ 1 odst. 2), tzn. o jejich objektivně správnxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx jeho pravomoc směřuje, se někdy staví do protikladu k § 1 odst. 2: „Správce daně, i když si je vědom nezbytnosti dodržování této zásady, nemůže jít proti zxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xíle lze dosáhnout jenom postupem, který stanoví daňový řád, a to při respektování všech ostatních zásad a též požadavků plynoucích z ústavního pořádkux x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xaní, za správně stanovenou. Jinak řečeno, cíl slouží k vytyčení směru, k němuž má daňové řízení směřovat, avšak v žádném případě jej nelze argumentačně xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxci daně volit jenom takové prostředky, které osoby zúčastněné na správě daní co nejméně zatěžují, ale zároveň ještě umožňují dosáhnout cíle správy danxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx zvolit takový způsob, který přinese uspokojení vymáhané pohledávky, avšak zároveň s co nejnižšími náklady, případně dalšími zásahy do majetkové sféxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxo na objektivně provedené dokazování vedoucí k řádně zjištěnému skutkovému stavu. Pokud nebyl v souvislosti se stanovením daňové povinnosti stěžovaxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxaveny, přičemž se jednalo o závažné porušení zásad daňového řízení, došlo k porušení principu spravedlivého procesu.
(ÚS, nález ze dne 28. 5. 2009, sp. xxx xxxx xx xxxxxxxx
xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxátu. Pravomoc státu zdaňovat za určitých, přesně definovaných podmínek, byla institucionalizována právě za účelem shromáždění prostředků k zabezpxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxinnost stanovovala
exekutiva
. Naopak v případě daní jde o prerogativu parlamentu, jenž je obdařen exkluzivní kompetencí zdaňovat. Článek 11 odst. 5 txxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxou spoludefinuje i vlastnické právo, je tak veřejné moci umožněno zasáhnout z důvodu ústavně aprobovaného veřejného zájmu, jehož podstata v případě dxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxledky zdaňování jsou používány i k ochraně a vytváření podmínek pro rozvoj vlastnictví, přičemž tuto ochranu a vytváření podmínek je nutno samozřejmě x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxtí rozdělení těchto břemen.
V případě daní tudíž půjde o posouzení xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx. 11 odst. 5 Listiny, a to za účely spojenými s naplňováním funkcí státu.
Ústavní soud konstatuje, že při zkoumání ústavnosti napadených ustanovení (xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxrii, která vyplývají z ústavního principu rovnosti. Právě posouzení věci z hlediska dodržení ústavních kautel akcesorické a neakcesorické rovnosti xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxoť tímto svým postupem by se dopustil zjevného, resp. svévolného porušení ústavního principu rovnosti, přičemž je třeba připomenout, že porušení akcxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xhledu: může působit jednak jako
akcesorický
princip, který zakazuje diskriminovat osoby při výkonu jejich základních práv, a jednak jako neakcesorxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx ve druhém případě jde o princip rovnosti před zákonem, který je skrze čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech součástí českého úsxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxizační (-) náleží do
kompetence
demokraticky zvoleného zákonodárce. Pokud by k němu Ústavní soud přistoupil, vstupoval by do pole jednotlivých polixxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxch případů, kdy by neefektivita určité daně založila zřejmou nerovnost v daňovém zatížení jednotlivých tuzemců. Ústavnímu soudu přísluší jen přezkoxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx příčící principu rovnosti, tj. za svévolné.
Ústavní soud nebude svým úsudkem o vhodnosti veřejných politik nahrazovat úsudek demokraticky zvolenéxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxt. Jinými slovy, zákonodárce může v daňové oblasti činit i neracionální kroky, což ovšem ještě není důvod k zásahu Ústavního soudu. Ten zasáhne až tehdyx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxaznosti na další základní práva) nebo neakcesorické podobě.
(ÚS, nález ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 29/08)
Dle čl. 11 odst. 5 Listiny lze daně a popxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxezuje dobu, v níž je možné daň vyměřit, a po jejím uplynutí činí takový postup protiprávním. Postupem finančních xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxstože jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci (čl. 4 Ústavy). Svým rozhodnutím tedy zkrátil stěžovatelku v jejích základních právech, xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Do rozhodnutí obecných nebo správních soudů proto může zasáhnout jen tehdy, došlo-li v jejich činnosti k porušení záxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxjvýznamnějších aspektů právního státu, tj. na to, že ke znakům právního státu neoddělitelně patří hodnota právní jistoty, a z ní vyplývající princip oxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxí Ústavního soudu, svazek 3, s. 227 a konstantní
judikatura
). Povaha materiálního právního státu potom vyzařuje rovněž s ním spjatou maximu, podle nížx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxnstantní
judikatura
).
Ochrana jednání učiněného v důvěře v právo předpokládá, že právnická nebo fyzická osoba jedná v důvěře nejen v text relevantníxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxadu práva správními soudy. Takováto konstantní správní praxe a na ni případně navazující rozhodování správních soudů (vyvolá-li ovšem taková správnx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxávní normy, od níž se odvíjí ochrana důvěry adresátů právních norem v právo (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kruslin protx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx interpretovaných právních předpisů, jistě není vyloučeno. Představuje však závažný zásah do právní jistoty a intenzitu tohoto zásahu je nutno posuzxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxklad dané normy změní, za nezměněných právních předpisů, zejména se zřetelem na ustálenost, jednotnost, dlouhodobost a určitost správní praxe, význxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxčenských okolností, které mohou objektivně přispívat k poznání správného výkladu práva (a tedy k poznání práva v materiálním smyslu). V každém případx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxh a principiálních důvodů, směřujících k dosažení určité právem chráněné xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxe, ve kterém bylo namítáno, že jeho odvolání bylo podáno včas, zrušil bez odůvodnění rozhodnutí správce daně prvního stupně o zamítnutí odvolání pro jexx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxní situace je nepřípustné, aby správce daně prvního stupně poté, co o odvolání znovu rozhodoval, je opětovně v rozporu s právním názorem odvolacího daňxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxání pro jeho opožděnost poté, co v mezidobí o tomto odvolání věcně jednal a částečně mu vyhověl. Takový postup je v rozporu se zásadou zákonnosti daňovéhx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxími daňového řádu, a ve svém důsledku také porušením zásady dvojinstančnosti daňového řízení. Finanční úřad tak uvedeným postupem porušil ustanovenx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xÚS, nález ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. I. ÚS 822/06)
Správce daně se nemůže nikterak zprostit své povinnosti jednat při správě daně v daňovém řízení v soulaxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx státu a dbát přitom na zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů a ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení. Povinnosti dbát na zxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxištění příjmů. Při realizaci práva státu na vybírání daní je potřeba toto respektovat, neboli nelze opomíjet nutnost vybírat daň ve výši správně stanoxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xS 48/05)
Za situace, kdy právo umožňuje dvojí výklad, nelze pominout, že na poli veřejného práva mohou státní orgány činit pouze to, co jim zákon výslovxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx
xx xxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxictví, jsou orgány veřejné moci povinny ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny šetřit podstatu a smysl základních práv a svobod ? tedy v případě pochybností posxxxxxxx xxxxxxx x
xx xxxxx xxxxxx
xx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xx xxxxxx xxxení xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx projednána v její přítomnosti a mohla se vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
(ÚS, nález ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 173/01)
Princip „co není výslovxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xoc, naopak platí princip, že mohou činit pouze to, co zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny).
(ÚS, nález ze dne 10. 11. 1998, sp. zn. I. ÚS 229/98)
Ústava Čexxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xdeje vyjadřující základní nedotknutelné hodnoty demokratické společnosti. Ústava akceptuje a respektuje princip legality jako součást celkové koxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxímu smyslu, podmiňuje právo respektováním základních konstitutivních hodnot demokratické společnosti a těmito hodnotami také užití právních norex xxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxonální legitimitu režimu a formální právní stát. Ať jsou zákony státu jakékoliv, ve státě, který se označuje za demokratický a proklamuje princip svrcxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxx xxxx08/EHS o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření, ve znění směrnice Rady 2001/44/ES (dx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x v případě, že české správní orgány poskytují pomoc při vymáhání exekučního titulu vydaného správními orgány členského státu Evropské unie v době před xx xx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxních pohledávek, a zejména jeho § 6 odst. 1, je třeba vykládat ve světle závěrů vyslovených Soudním dvorem Evropské unie
v rozsudku ze dne 14. 1. 2010, Kyxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxci při vymáhání některých finančních pohledávek, český správní orgán, nemají české soudy v zásadě pravomoc k ověření věcné správnosti exekučního titxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxsy.
(NSS, rozsudek ze dne 25. 2. 2010, čj. 5 Afs 48/2007-173, č. 2053/2010 Sb. NSS)
I. Umožňují-li interpretační techniky vyložit určité ustanovení vnxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xomunitárního ustanovení.
II. Povinnost vykládat národní právo v souladu se směrnicí je podmíněna
a priori
tím, že existuje vnitrostátní předpis, kxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx práva nemůže být
contra legem
, může však jít i v neprospěch plátce daně.
(NSS, rozsudek ze dne 1. 2. 2010, čj. 5 Afs 68/2009-113, č. 2036/2010 Sb. NSS)
Sprxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xepochybně činit odpovědným za znalost právních předpisů, šestou směrnici nevyjímaje, a za případnou interpretaci a aplikaci právních předpisů
in coxxxxxx
x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxlučitelné s právem Evropského společenství, nelze dospět k jinému závěru, než že pochybil (vznik přeplatku na dani zavinil).
(NSS, rozsudek ze dne 13. xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxe postup správních orgánů, k němuž jsou tyto zmocněny na základě zákona [v předmětné věci § 115 písm. b) Celního zákona], správní soud přezkoumá postup cxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxtup při manipulaci se vzorky zboží k zajištění jeho totožnosti, určení sazebního zatřídění a ke zjištění jeho vlastností), který není jinak obecně práxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxrávní praxi při manipulaci se vzorky zboží, která je nepochybně a všeobecně dodržována. Správní orgán se pak od této správní praxe nemůže v jednotlivém xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxx7, čj. 7 Afs 45/2007-251, č. 1383/2007 Sb. NSS)
Vytvořila-li se na základě pokynu Ministerstva financí č. D-144 x xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xzavírají v určitých lhůtách, případně ve lhůtách prodloužených podle přesně určených pravidel, vyplývá ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněně nerxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx x/2005-90, č. 605/2005 Sb. NSS)
Lhůty pro vyřizování odvolání uvedené v pokynu Ministerstva financí D-125, o stanovení lhůt pro vyřizování odvolání pxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx případy) zavazují i Ministerstvo financí, jestliže rozhoduje jako odvolací orgán v daňovém řízení.
(MS v Praze, rozsudek ze dne 15. 3. 2007, čj. 10 Ca 10xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxcence, § 6 odst. 3 - zásada poučovací, § 20 - pojem daňový subjekt, § 22 - třetí osoby, § 175 odst. 2 - volba způsobu vymáhání
Související předpisy:
xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxst. 3 Listiny - zásada vše je dovoleno, co není zakázáno; čl. 4 odst. 1 Listiny - ukládání povinností na základě zákona; čl. 11 odst. 5 Listiny - stanovexx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxx x x x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx § 2 odst. 3 správního řádu - povinnost šetřit práva nabytá v dobré víře a oprávněné zájmy dotčených osob
Mezinárodní předpisy:
xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx x
xxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx x
xxxx xxxYGON,
2006.
(Vztahy mezi subjekty a správcem daně)
Petr
Lavický,
Z důvodové zprávy:
Pro správu daní podle odst. 1 je charaktxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx
xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxrávce daně, jejíž základ tvoří zásada součinnosti při správě daní v odst. 2, kde je obecně vyjádřena povinnost správce daně spolupracovat s daňovým subxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxř. pořádková pokuta).
V odst. 3 je zakotvena zásada poučovací, která odpovídá ústavnímu právu na právní pomoc v řízení před orgánem veřejné moci. V dalxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxstenci odkladného účinku apod. Smyslem této zásady je poskytnout poučení zejména o procesních právech a povinnostech, nikoliv zajistit výklad textu xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx daně i jeho úředních osob vůči zúčastněným osobám, který se promítá v jednotlivých instrumentech obsažených v navrhované právní úpravě. Nesplnění téxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxstina garantuje ve svém čl. 1 rovnost v důstojnosti i v právech; srov. též čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 3. Specifické xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxení dle Ústavního soudu vyjadřuje princip zaručující rovná procesní práva a povinnosti konkrétních účastníků konkrétního řízení. Naproti tomu čl. 9x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx pro různé typy řízení lišící se svým předmětem může zákon rozdílně upravit práva a povinnosti účastníků, avšak v řízeních se shodným předmětem musí být xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xx xx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xoby kategorie relativní, a nikoliv absolutní. Z principu rovnosti tak nevyplývá požadavek rovnosti každého s každým, ale pouze požadavek, aby právo jxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxa neakceptovatelná; v tomto smyslu je nepřípustné, aby došlo k dotčení některého ze základních práv a svobod odlišováním subjektů a práv ze strany zákoxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxností osob zúčastněných na správě daní v různých druzích řízení či jiných postupů. Předpokladem však je, že nejde o odlišování libovolné, ale že se bude xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxx xepřijatelné činit rozdíly mezi daňovými subjekty nebo mezi třetími osobami v rámci určitého typu řízení nebo jiného postupu. Porušením principu rovnxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxi k tíži daňového subjektu nebo třetí osoby.
Daňový řád klade požadavek rovných procesních práv osob zúčastněných na správě daní obecně. Těmito osoxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx musí mít daňový subjekt a třetí osoba vždy stejnou míru procesních práv. Takové pojetí je však
absurdní
, neboť přehlíží podstatné rozdíly v procesních xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxoby. Toto schematické rozlišení však nelze absolutizovat, neboť pokud by např. třetím osobám měly být ukládány obdobné povinnosti jako daňovým subjexxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x míře práv a povinností mezi daňovými subjekty a třetími osobami proto nemohou být libovolné; akceptovatelné jsou potud, pokud se opírají o skutečnou a xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxtků v § 2 odst. 9 stanovoval: „Právem i povinností všech daňových subjektů je úzce spolupracovat se správcem daně při správném stanovení a vybrání daně. xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx jinou terminologii; konstatuje, že osoby zúčastněné na správě daní a správce daně vzájemně spolupracují.
Zatímco zák. o správě daní a poplatků vázax xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xroto týká nejen správce daně a daňových subjektů, ale též třetích osob (srov. legislativní zkratku v § 5 odst. 3).
Předešlá úprava konstatovala, že spxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxvání vzájemné spolupráce osob zúčastněných na správě daní a správce daně. Patrně tím nemá dojít k věcné změně; účelem je zřejmě zdůraznit, že povinnost xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxovat, aby s nimi spolupracoval. Správce daně musí tuto povinnost plnit vstřícně (§ 6 odst. 4).
Vzájemná spolupráce se uplatní ve kterékoliv fázi spráxx xxxxx
xx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxx xovinnosti spolupráce přisuzovat samostatný obsah a vyvozovat z ní interpretací další konkrétní povinnosti, které zákon na jiných místech nestanovuxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx svou pravomoc uplatňovat jenom v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon; povinnosti lze ukládat jenom na základě zákona, a to při respektu k xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx x x x, čl. 4 odst. 1 Listiny, čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy). Pravomoc správce daně nelze interpretací rozšiřovat nad rámec toho, co stanoví zákon. Je-li zákon v txxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx dovozovat, že povinnost spolupráce ze strany osob zúčastněných na správě daní nemůže znamenat, že by jim správce daně mohl ukládat nad rámec zákona nějxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxý řád přiznává.32
K odst. 3 [Zásada poučovací]
Správce daně je povinen umožnit osobám zúčastněným na správě daní uplatňovat jejich práva. Tato zásaxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxonu (srov. IV. ÚS 412/04). Důraz je třeba klást na to, aby možnost realizace subjektivních práv nebyla pouze zdánlivá, ale skutečná. Např. stanoví-li sxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxtněná na řízení určitý úkon vadně, je nutno dát jí příležitost vadu odstranit atd.
Správce daně je povinen poučit osoby zúčastněné na správě daní, staxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxst. 6, § 89 odst. 3, § 96 odst. 4, § 102 odst. 1 písm. f), § 112 odst. 2, § 180 odst. 1, § 195 odst. 2 písm. h) nebo v § 208 odst. 3 písm. c). V těchto případech je také zxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxlze předem schematicky stanovit, kdy má správce daně povinnost poučení poskytnout, a kdy nikoliv; základním vodítkem by měla být úvaha, že osoba zúčasxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x x xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx správce daně zúčastnila řízení, právo na náhradu tam uvedených nákladů, přičemž tento nárok musí pod sankcí
prekluze
uplatnit u správce daně a doložix xxx xx xxxx xxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxnci třetí osoba nevěděla, případně proto, že vůbec nevěděla ani o svém právu na náhradu nákladů; je proto povinností správce daně třetí osobu poučit o toxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xeho úřední osoby jsou povinny vyvarovat se nezdvořilostí. Porušení těchto povinností představuje nevhodné chování a lze proti němu brojit stížností xxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxost vycházet vstříc lze zřejmě chápat jako další dotvrzení interpretačního přístupu, plynoucího již z ústavního pořádku, že v případě pochybností je xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xák. o správě daní a poplatků, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 230/2006 Sb., které anulovalo právo daňového ručitele domáhat se ochrany sxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxých, došlo k popření ústavně zaručených základních práv daňového ručitele dle čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny.
Prostřednictvím xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxle na pokojné užívání majetku dle čl. 11 odst. 1 Listiny, a takový instrument proto nelze považovat za „účinný“ ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidskýxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxsponují diametrálně kvalitativně odlišnými prostředky, je tím vyvolávána neodůvodněná nerovnost v rozporu s čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny.
(ÚS, nálxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxsadu rovnosti práv účastníků řízení před soudem. Tento ústavní princip tak garantuje rovné procesní postavení účastníků soudního řízení co do práv, jxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xhápaná v rozměru věcném a funkčním, přičemž taková úprava musí být provedena zákonem.
Je přitom zřejmé, že pro různé typy řízení lišící se svým předmětxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxktován stejný rozsah procesních práv a povinností v řízeních shodujících se stejným předmětem řízení. Je však nepřípustné, aby rozlišovacím kritérixx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx 3 Listiny stanoví, že všichni účastníci jsou si v řízení rovni. Toto ustanovení Listiny je třeba interpretovat tak, že jde o princip zaručující rovná pxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxeré obecně předvídá rovnost účastníků v řízeních se shodným předmětem řízení.
(ÚS, nález ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 19/02)
Ústavní zásadu rovnosxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxí rovnosti, v uvedeném článku zakotvené, jako rovnosti relativní, jak ji mají na mysli všechny demokratické ústavy, požadující pouze odstranění neodxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx také tak, že právní rozlišování v přístupu k určitým právům mezi právními subjekty nesmí být projevem libovůle, neplyne z ní však, že by každému muselo bxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx společnosti. V sociálním procesu plní tyto hodnoty funkci spíše jen ideálně typických kategorií vyjadřujících cílové představy, jež se nemohou zcelx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx se dotýkajícím, principem teprve v cíli společenského a historického vývoje, v rámci tohoto vývoje lze však na její důsledné dodržování apelovat jen v xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx sociální účinky. Každá rovnost ve společenském dění může proto být jen rovností „na pochodu“, vývojovým tvarem, jehož nepřetržité oscilování v oblasxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxou jen v určitých základních datech, jinak vzhledem k tendencím jejího extenzivního a intenzivního nárůstu se úsilí o její etablování může ocitnout na xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xváděna zcela konsekventně do vztahů se svobodou, s níž se vzájemně podmiňuje a ocitá na bázi jak vzájemné podpory, tak i konfliktu. Tak jako krajně egalixxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx do rámce etablování základních lidských práv, jež svou povahou přečnívají nad „politikou každodennosti“. To proto také znamená, že nerovnost v sociáxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxnosti. Tak se zpravidla děje tehdy, je-li s porušením rovnosti spojeno i porušení jiného základního práva, např. práva vlastnit majetek podle čl. 11 Lxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxtiž svoboda je obsahově dána přímo podstatou jednotlivce, vyžaduje rovnost zpravidla „mezičlánky“, relaci k jiné sociální hodnotě.
(ÚS, nález ze dne xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxx xxxxxx xxjetková sféra stejně jako u dlužníka zaplacením daně), musí mít k dispozici též obdobné prostředky k obraně před touto povinností (tedy musí mít rovněž xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxinutí daně nelze v tomto případě zastavit podle § 27 písm. h) zák. o správě daní a poplatků. Požádá-li ručitel o prominutí daně podle § 25 odst. 3 zák. o dani xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xádosti vyhovět.
(NSS, rozsudek ze dne 26. 10. 2005, čj. 1 Afs 86/2004-54, č. 792/2006 Sb. NSS)
k odst. 2:
Za situace, kdy právo xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xlyne, že při ukládání a vymáhání daní dle zákona (čl. 11 odst. 5 Listiny), tedy při
de facto
odnětí části nabytého vlastnictví, jsou orgány veřejné mocx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x
xx xxxxx xxxxus
).
(ÚS, nález ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. IV. ÚS 666/02)
Povinnost i právo daňového subjektu spolupracovat se správcem daně při správném stanovení a vxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxx x xxxxx xxxxxacího řízení nebo při daňové kontrole, ani to, zda je takové právo v ustanovení zvláštní části zákona
expressis verbis
uvedeno. Právo klást svědkům otxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx, rozsudek ze dne 23. 11. 2004, čj. 5 Afs 14/2004-60, č. 1021/2007 Sb. NSS)
Je-li v daňovém řízení v rámci dokazování prováděn výslech svědků a daňový subxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxt. 9 a § 16 odst. 4 písm. e) zák. o správě daní a poplatků].
(KS v Brně, rozsudek ze dne 15. 3. 2004, čj. 30 Ca 324/2001-39, č. 255/2004 Sb. NSS)
k odst. 3:
Ústxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxají při schovávání zvůle a bezpráví za formální fasádu práva. V právním státě tyto praktiky tolerovat nelze.
(ÚS, nález ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. IV. ÚS 4xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx, aby své žádosti formulovali zcela pregnantně a pojmenovávali věci přesnými zákonnými termíny, případně dokonce citovali v žádostech přesná zákonnx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxou výrazy z oblasti běžného jazyka nedostatečné, vzbuzující právní nejasnost z pohledu správního orgánu, musí správní orgán vyzvat žadatele k upřesnxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxu směřuje), nikoliv formálního označení (§ 19 odst. 2 správního xxxx x xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxx x x x x xxxxxxxxx xxdu z roku 2004, odrážejí principy dobré správy, které jsou aplikovatelné jednak v horizontální rovině mezi vykonavateli veřejné správy navzájem, jedxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx, mají se tím samozřejmě na mysli prostředky nejvhodnější pro uživatele veřejné správy, nikoliv pro správní orgán.
(NSS, rozsudek ze dne 11. 9. 2008, čjx x xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxcnosti a slušnosti, § 32 odst. 3 - určení lhůty k provedení úkonu (poučení a odůvodnění), § 74 odst. 2 - vady podání (náležitosti výzvy), § 88 odst. 6 - odxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxci (poučovací povinnost správce daně), § 102 odst. 1 - náležitosti rozhodnutí, § 107 odst. 2 a 3 - náklady třetích osob, uplatnění nároku na náhradu nákxxxxx x xxx xxxxx x x xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxx x xxxxxhu soupisu věcí (další možný obsah protokolu), § 247 - uložení pořádkové pokuty, § 261 - stížnost
Související předpisy:
čl. 2 odst. 3 Ústavy - zxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxt; čl. 2 odst. 2 Listiny - zásada legality; čl. 2 odst. 3 Listiny - zásada vše je dovoleno, co není zakázáno; čl. 4 odst. 1 Listiny - ukládání povinností nx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx x
xxag,
2010.
Vedral,
J.
Správní řád. Komentář.
Praha :
BOVA POLYGON,
2006.
(Rychlost a hospodárnost)
Josef
Baxa,
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxnou ochranu při jejím porušení obsahuje ustanovení o ochraně před nečinností podle navrhovaného § 38.
Odst. 2 zakotvuje zásadu hospodárnosti a procexxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx správy daní hospodárný. Pravidelně dochází ke společnému řízení při daňové kontrole ohledně povinností za několik zdaňovacích období nebo při spolexxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xx xx xxxxx xx xxxxxx to vyžaduje jeho účel. Není jistě možné požadovat, aby všechna řízení trvala stejnou dobu, to by neodpovídalo jejich konkrétním okolnostem, různé mířx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxsními postupy a také v neposlední řadě chování účastníků řízení (zde především daňových subjektů) a dalších osob zúčastněných na řízení. Vyjmenované xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xízení by neměla být ovlivněna nedostatečností na straně správce daně. Jak ostatně opakovaně konstatoval Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x procesní, kritériem je pouze to, aby nikomu nevznikaly při rozhodování o jeho právech a povinnostech zbytečné průtahy. Není přijatelné, aby délku řízxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxy, nedostatečné personální vybavení správce daně, nekvalifikovanost úředních osob, nedostatečná součinnost jiných orgánů veřejné moci, apod. Stexxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxce daně postupovat bez zbytečných průtahů vyjádřená v komentovaném ustanovení je obdobou povinnosti formulované pro všechny správní orgány ve správxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxrmulovaným v „desateru veřejného ochránce práv“ je princip včasnosti, podle něhož úřad vyřídí každé podání osoby v rozumném a přiměřeném čase bez zbytxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xermín, kdy bude podání vyřízeno. Pokud může mít rozhodnutí úřadu vliv na výsledek jiného řízení, snaží se úřad rozhodnout ještě před ukončením tohoto sxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xahájí úřad řízení bezodkladně, jakmile se dozví o důvodu pro jeho zahájení, a dokončí ho v takovém čase, aby bylo dosaženo jeho účelu.
Zásada rychlostx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxamově tomuto pojmu synonymicky odpovídá pojem „v přiměřené lhůtě“ užívaný Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., srov. xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxx
xxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxl. Liknavý postup, nečinnost bez zjevného důvodu, úkony činěné jen formálně a neúčelně, to vše jsou případy, kdy dochází k porušování zmíněné ústavní zxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx jeho nesprávným úředním postupem (srov. § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci).
Délka řízení je konkretizovxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxí rozhodnutí o ukončení účinnosti zajišťovacího příkazu), „neprodleně“ (srov. např. § 77 odst. 2 - oznámení úřední osoby o vlastní podjatosti), „ihnexx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxí výslechu svědka) či „bez zbytečného odkladu“ (srov. např. § 113 odst. 3 - postoupení odvolání odvolacímu orgánu). Častěji zákon stanoví přímo pořádkxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx x x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxslu, ale i na jakékoliv jiné postupy správce daně v tomto řízení i mimo něj (srov. § 91, 134).
Nedodržení lhůt pořádkové povahy sice není zpravidla spojxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxx xxx dne, kdy bylo podáno), ale zakládá zbytečné průtahy spočívající buďto v nečinnosti, nebo v nepřiměřené délce řízení. Osoba zúčastněná na správě daní mxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx x x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxe též po bezvýsledném vyčerpání tohoto prostředku volit cestu soudní ochrany svých veřejných subjektivních práv podáním žaloby na nečinnost ve správxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xesprávný úřední postup (srov. § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci).
K odst. 2 [Zásada hospodárnosti]
Komexxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xevznikaly zbytečné náklady. Užitím pojmu „nikomu“ je vyjádřen požadavek účelných a hospodárných postupů tak, aby náklady nevznikaly zbytečně jak spxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xúčastněným na správě daní tak, aby byly omezeny na svých právech (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 1998, sp. zn. 7 A 157/1995).
Záklaxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx pro různá řízení společně. Limitem účelnosti však zůstává požadavek zákonného postupu v jednotlivých řízeních při respektování jejich odlišného přxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx případně rozhodnutí vydaného na základě takto provedených společných úkonů. Přezkoumatelným způsobem musí být zjistitelné, ke které povinnosti a s xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx x), podle níž má správce daně šetřit práva a právem chráněné zájmy osob zúčastněných na správě daní v souladu s právními předpisy a používat při vyžadovánx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxny pro různá řízení společně. Různá řízení se budou zpravidla týkat téhož daňového subjektu (např. provádění důkazních prostředků v rámci daňové kontxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxt jako výjimku a nahlížet na její používání spíše restriktivním způsobem. Nebylo by proto zřejmě přijatelné, aby společně byl pro různá řízení konán cexx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxvolání proti vydanému rozhodnutí, případně v žalobě ve správním soudnictví.
Judikatura:
Pro posouzení, zda došlo ke stavění lhůty k uzavření vytxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxk, nutno zkoumat nejen nastoupení podmínek formálních (doložení úkonů ve správním spise příslušnými dožádáními, existenci povolení Ministerstva fxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxat k dosažení účelu vytýkacího řízení, tj. zejména směřovat ke zjištění pro věc podstatných skutkových okolností.
(NSS, rozsudek ze dne 20. 8. 2009, čjx x xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx nejpozději do dvanácti měsíců od jeho zahájení, nejde-li o mimořádné případy, kdy může lhůtu prodloužit Ministerstvo financí.
(NSS, rozsudek ze dne 2xx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxm, proti kterému je možno podat žalobu podle § 82 a násl. s. ř. s.
II. Taková žaloba je přípustná pouze poté, kdy žalobce bezvýsledně vyčerpal právní proxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxtků.
III. Lhůta pro podání takové žaloby (§ 84 s. ř. s.) počíná běžet od okamžiku, kdy se daňový subjekt dozvěděl o vyřízení námitek (§ 16 odst. 6 zák. o spxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xe o délce této lhůty
per analogiam
iuris ustanovení § 49 správního řádu.
(NSS, usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 8. 2005, čj. 2 Afs 144/2004-110, čx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xák. x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxe přesně určených pravidel, vyplývá ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení (čl. 1 věta první Listiny), že pro správní orgán je txxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xkutečnostem a navrhovat důkazy v rámci daňové kontroly [zejména § 16 odst. 4 písm. c) a f) zák. o správě daní a poplatků] musí být přiměřená rozsahu prověřxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxtanovení § 2 odst. 1 a 2 ve spojení s § 16 odst. 1 větou druhou zák. o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb., plyne, že správce daně musí přx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxit její pokračování na pozdější dobu a jednotlivé kroky daňové kontroly musí po sobě následovat v přiměřených časových intervalech.
(NSS, rozsudek ze xxx xx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxnosti účinně hájit svá práva. Nelze proto přijmout názor správního orgánu, rozhodujícího o odvolání (rozkladu), že s ohledem na zásadu hospodárnosti xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx. postavení účastníka řízení mu bylo přiznáno teprve vydáním rozhodnutí v prvém stupni.
(VS Praha, rozsudek ze dne 23. 10. 1998, čj. 7 A 157/95-46, č. 534xxxxx xxxx
xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxkat nečinnost či průtahy. Nečinnost by byla dána jen tehdy, pokud by správce daně ve vytýkacím řízení nekonal vůbec, anebo sice konal, ale bezdůvodně.
(xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxx. - lhůty, § 38 - ochrana před nečinností, § 77 odst. 2 - námitka podjatosti, x xx x xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxx, předmět a fáze daňového řízení, § 167 odst. 2 a 3 - obsah zajišťovacího příkazu, lhůta k plnění, § 168 odst. 1 a 3 - neúčinnost zajišťovacího příkazu a ukxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xízení; § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci; § 79 a násl. s. ř. s.
Mezinárodní předpisy:
čl. 6 odst. 1 Úmxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxx xx
xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxí daně.
Daňový expert,
č. 5,
2010,
s. 2.
Jarešová,
J.;
Hýblová,
H.
Daňový řád, část IV.
Lhůta pro stanovení daně a lhůta pro placení daněx
xxxxxx xxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xx
xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxx
xxxxxx
xx
xxxty xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxt proti průtahům ve správním řízení?
Správní právo,
č. 5,
1999,
s. 280.
Svoboda,
P.
Odpovědnost za škodu způsobenou nezákonnou nečinnosxx xx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
x xxvodové zprávy:
Odst. 1 stanoví pro daňový proces zásadu volného hodnocení důkazů. To znamená, že správce daně zvažuje, zda navrhované důkazní prostřxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx správce daně vázán žádnými předem stanovenými pravidly, pokud jde o míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti nebo míru jejich věrohodnoxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxodných případech obdobně. Jde o promítnutí zásady legitimního očekávání. Tato zásada se uplatní především v jednotném metodickém řízení i v rámci sjexxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx
xxxxxxxxní
pro správu daně je výlučně skutečný obsah právního úkonu a že neumožňuje akceptaci prokazatelně zastřeného skutečného stavu stavem formálně-práxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx vedle formálního zastření konkrétního právního úkonu dopadá i na případy, kdy je nutné zkoumat skutečný obsah dané skutečnosti rozhodné pro správu daxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxněprávních xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxných procesních řádech (srov. např. § 2 odst. 6 tr. řádu, § 132 o. s. ř.). Volné hodnocení důkazů znamená, že neexistují žádná pevná pravidla, která by uxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxi). Hodnocení věrohodnosti a pravdivosti důkazů představuje konečnou syntézu, k níž dochází na základě předchozí analýzy poznatků o pramenech důkazxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxtky praxe správce daně v jiných srovnatelných případech.
Hodnocení důkazů je závěrečnou fází dokazování, která nastává poté, co byly provedeny všexxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xro rozhodnutí. Provedené důkazy samy o sobě ještě netvoří skutková zjištění. Úplnost dokazování tvoří jen nezbytný předpoklad pro další myšlenkovou xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxi (věrohodnosti), učinit závěr o úplnosti provedeného dokazování či potřebě dokazování doplnit, a teprve posléze jednotlivě a v souhrnu provedené důxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxkazu pro zjištění skutkového stavu. Vypovídá o tom, do jaké míry konkrétní důkaz vzhledem ke svému obsahu poskytuje přímé nebo alespoň nepřímé poznatkx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxčném případě jde o důkaz nevýznamný, neupotřebitelný.
Zákonnost důkazu znamená zjištění, zda důkaz byl získán z pramene, který stanoví nebo připouxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxocesních práv osob zúčastněných na správě daní. Zjištění nezákonnosti v postupu znamená nepoužitelnost tohoto důkazu bez toho, že by vada byla odstraxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xýslechu, možnosti se jej účastnit a klást svědkovi otázky. Pro použitelnost takového důkazu je třeba výslech za dodržení všech stanovených procesnícx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxutečností. Věrohodností se rozumí míra pravdivosti důkazu, jeho důkazní moc. Často je obtížné stanovit pravdivost jednotlivého důkazu izolovaně, pxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xak učinit závěr o věrohodnosti a pravdivosti.
Je třeba zdůraznit, že hodnocení důkazů xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx prokázána, ale není právně významná. Podobně zákonnost pořízení důkazů, tzn. posouzení zákonného postupu jeho získání (vyhledání, zajištění, provxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxedených zásad jednotlivě a v souhrnu s ostatními), či nikoliv.
Volné hodnocení důkazů je postaveno na vnitřním přesvědčení správce daně, v žádném přxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxnné, hluboké a logické zhodnocení jednotlivých důkazů v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. Při hodnocení dxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxzrozporný, vylučující jiný skutkový stav nebo jinak proběhlý skutkový děj. Neumožňují-li provedené důkazy takový závěr učinit, může to být proto, že xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx či nedosažitelnosti, a zůstanou zde pochybnosti, učiní správce daně závěr z důkazů, které má k dispozici, patrně však nebude moci být podkladem pro sprxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx. Zákon stanoví povinnost „určit“, které skutečnosti považuje za prokázané, a které nikoliv, a na základě kterých důkazních prostředků (důkazů). Obsxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx7 odst. 2 o. s. ř., § 125 odst. 1 tr. řádu, § 68 odst. 3 správního řádu a další). V daňovém řízení rozhodnutí zpravidla odůvodňována až do nedávné doby nebxxx xxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxnejmenším vyhotovit úřední záznam (srov. § 63), pokud se hodnocení důkazů nenachází v jiné písemnosti založené ve spise, což v praxi bude nejčastěji roxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxamená pro správce daně vypořádat se se všemi skutečnostmi (skutkovými okolnostmi) bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch, či neprospěch daňového subxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxo zákonným způsobem znovu provést), jejich hodnocení z hlediska procesní nepoužitelnosti však musí být provedeno a rovněž odůvodněno.
Součástí hoxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxt opatřit a provést. Půjde zpravidla o závěr o nadbytečnosti s přihlédnutím k důkazům opatřeným, provedeným a zhodnoceným nebo o objektivní neprovedixxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxedl, a pak jej teprve jednotlivě a v souhrnu s ostatními zhodnotil.
K dalším podrobnostem o hodnocení důkazů srov. zvlášť § 92 odst. 7 a komentář k němu. x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxávání]
Komentované ustanovení obsahuje zásadu legitimního očekávání. Zákon se zde zjevně inspiroval výslovnou úpravou ve správním řádu (srov. § 2 xxxxx x
xx xxxx
x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxo tak dovozován judikaturou. Souvisí s rovným přístupem k osobám zúčastněným na správě daní, chrání jejich právní jistotu a celkovou důvěru v postupy vxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx, „ustálená rozhodovací praxe“ apod. Legitimní očekávání nepůsobí v horizontálních právních vztazích mezi účastníky, kteří jsou si rovni, nýbrž jakx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxanu. Povaha materiálního právního státu vyzařuje rovněž s ním spjatou maximu, podle níž, jestliže někdo jedná v (oprávněné) důvěře v nějaký zákon (resxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxonným způsobem, nebude jednat svévolně, nýbrž stabilně, předvídatelně a s vědomím, že naplňuje důvěru jednotlivců ve stát a jeho instituce, hodnověrxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x rozumná řešení, chovají se vůči adresátům práv a povinností slušně a vstřícně, přiměřeně a zdrženlivě, jednají bez zbytečných průtahů, své rozhodnutx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxných i soukromých subjektivních práv a v případech jejich porušení rychlé a efektivní znovuobnovení právního stavu.
Ze zásady legitimního očekáváxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x dlouhodobá činnost (případně i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Takovou praxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxy. Požadavek stejného rozhodování ve stejných věcech zakládá legitimní očekávání určitého postupu správce daně vůči osobám zúčastněným na správě daxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxtelnost jednání a rozhodování. Adresáti práv a povinností sice nemají nárok na to, aby o jejich věci bylo rozhodnuto určitým způsobem, či dokonce v jejixx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxe zejména též v důvěře v trvající výklad takovéhoto předpisu ze strany orgánů veřejné moci, včetně praxe správních úřadů a výkladu práva správními soudxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxob ve správním soudnictví) a
interpretace
v nich obsažená tvoří, v materiálním smyslu, součást příslušné interpretované právní normy, od níž se odvíxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx lze změnit, pokud je změna činěna do budoucna, dotčené subjekty mají možnost se s ní seznámit a je řádně odůvodněna závažnými okolnostmi. Jinak řečeno, xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxdstavuje však závažný zásah do právní jistoty, a intenzitu tohoto zásahu je nutno posuzovat vždy v každé individuální situaci.
Legitimita
změny spráxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxna se zřetelem na ustálenost, jednotnost, dlouhodobost a určitost správní praxe, význam daného výkladu práva pro adresáty právní normy, změnu právníxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxí správného výkladu práva (a tedy k poznání práva v materiálním smyslu). V každém případě ovšem platí, že změna dlouhodobé správní praxe nebo správní juxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxm chráněné hodnoty, a v žádném případě se nesmí dít svévolně.
Zákon zakazuje rozdílné rozhodování ve skutkově shodných nebo podobných případech. Kaxxx xxxxxx xx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxství takových případů a mezi nimi lze nalézt mnoho společných rysů. Předvídatelnost tedy znamená, že pokud byla určitá věc rozhodnuta za určitých podmxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxp rovnosti.
Princip legitimního očekávání má značný význam zejména v oblasti správního uvážení, tedy tam, kde správce daně má zákonný prostor pro vlxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxovolené libovůli. Správní uvážení je proto limitováno různými principy, mezi jiným i legitimním očekáváním, které vlastně vytvářejí přesnější kritxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxvním uvážení, překročí jeho meze, nebo je dokonce zneužije, půjde o nezákonné rozhodnutí, a musí být předepsaným způsobem zrušeno, ať už v řízení daňovxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxě, nýbrž vzhledem k hierarchickému xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxcesním rozhodování o opravných a dozorčích prostředcích, ale též činnost sjednocovací, metodická.
Významným zdrojem poznání je tu soudní
judikatxxx
xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxměru právní normu. Změnu či zpřesnění této judikatury pak lze ve funkčním smyslu považovat za novelu právního předpisu s temporálními účinky, které zmxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxušuje principy spravedlivého procesu.
Judikatura
vysokých soudů se úzce dotýká rozhodovací praxe soudů nižších stupňů a správních orgánů, které xx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxučit, že v případě nerespektování této judikatury nižším soudem pak rozhodnutí daného soudu zruší.
Nerespektují-li nižší soudy či správní orgány pxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxy závěry takového rozhodnutí vybočují z ustálené judikatury zcela zásadním a nepředvídatelným způsobem, posuzovat za způsobilý k porušení práva na sxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx
V souvislosti s postupným rozšiřováním právního prostředí o další vrstvy a prostor, z nichž se skládá právní řád, je nutno princip legitimního očekávxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx Soudním dvorem Evropské unie, a to zvlášť v oblastech, které již podlehly silné harmonizaci národních právních řádů (cla, daň z přidané hodnoty).
K odxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxravou (srov. § 2 odst. 7 zák. o správě daní a poplatků). Znamená, že rozhodující je skutečný obsah právního úkonu, který činí osoba zúčastněná na správě dxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxí za situace, kdy neakceptuje úkon činěný osobou zúčastněnou na správě daní a hodlá jej posoudit odlišně od ní.
Úprava právních úkonů má svůj základ v cxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x x x xxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx skutečnosti působící na základě zákona právní následky. Dělí se na právní skutečnosti závislé na lidské vůli a na lidské vůli nezávislé. Prvními jsou pxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx ého rozhodovat o občanskoprávních věcech. Druhými skutečnostmi na lidské vůli nezávislými jsou právně
relevantní
události. Právními skutečnostmx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx způsobení jiných právních následků, které právní předpisy s takovými projevy vůle spojují. Vůli lze projevit konáním (komisivně) nebo opomenutím (oxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xalšího nelze považovat za projev vůle, ale jen tehdy, jestliže je z něj možno vyvodit závěr o projevené vůli určitého konkrétního obsahu (jako v případě xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxstranné úkony, dále dělení na úkony adresované a neadresované, úplatné a bezplatné, mezi živými a pro případ smrti, formální a neformální, pojmenovanx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxi osoby, vůle a jejího projevu a konečně náležitosti předmětu právního úkonu. Náležitostí osoby je způsobilost osoby, která činí úkon, k právním úkonůx xxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxou způsobilost k právním úkonům, ale jedná v duševní poruše, která ji činí k tomuto úkonu nezpůsobilou.
Náležitostí vůle jsou především její svoboda x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxo bezprávnou výhrůžkou. Vážnost vůle znamená, že vůle, která je projevená, je vůlí i vnitřní, skutečnou. Jestliže je projevená vůle jiná než skutečná, xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxtníci právního vztahu vážně předstírají, že jím chtějí způsobit právní následky, ačkoliv tomu tak není. Takový úkon je neplatný. Vedle toho se ovšem vyxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx x xxípadě, kdy účastníci předstírají uzavření kupní smlouvy, ačkoliv jejich pravá vůle směřovala k uzavření smlouvy darovací, jež je zakryta. Kupní smloxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxý, pokud nebudou přítomny jiné důvody způsobující jeho neplatnost. Právní následky se tedy posoudí se zřetelem k projevu skutečné vůle. Zjednodušeně xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx. § 49a obč. zák.). Aby se jednalo o důvod neplatnosti, musí jít o xxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxlem ke všem okolnostem alespoň vědět. Omyl v pohnutce k neplatnosti úkonu nepostačuje.
Tíseň je objektivní stav, který omezuje svobodu rozhodování xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx zároveň (kumulativně) dojít k úkonu za nápadně nevýhodných podmínek (zjevný nepoměr vzájemného plnění).
Náležitostmi projevu jsou srozumitelnoxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxý, absolutně neplatný nebo o úkon jen zdánlivý. Pokud jde o formu, může být stanovena zákonem nebo smluvně. Její nedostatek způsobuje neplatnost právnxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x xx xxxx xxxxxx xxxxxxtí se rozumí možnost plnění, je-li plnění nemožné, jde o právní úkon neplatný, nemožnost plnění však musí existovat od samotného počátku. Nedovolenosx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx zákaz vzniku takového úkonu nebo zákaz plnění takového úkonu, případně rozpor obsahu či účelu úkonu se zákonem. V případě obcházení zákona nejde sice o xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xej neobchází, ale je nežádoucí z hlediska mravních zásad, z nichž společnost vychází.
Obsah právních úkonů lze charakterizovat jako určení práv a poxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xkonu, složky pravidelné, které se vyskytují obvykle, ale pro platnost úkonu nejsou rozhodující, a složky nahodilé, případ od případu. Typickým příklxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx, o níž v době, kdy je úkon činěn, není účastníkům známo, jestli v budoucnu nastane, případně kdy nastane (srov. § 36 obč. zák.). Rozlišují se podmínky odxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxnovení doby (doložka času), které se podobá podmínce, ale čas je jistou skutečností, a příkaz (
modus
) u bezplatných úkonů něco vykonat.
Právní náslexxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx. Absolutní neplatnost právního úkonu nastává bez dalšího přímo ze zákona, není třeba ji žádným rozhodnutím prohlašovat, na úkon se nahlíží jako by nebxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxálením (ratihabicí) ani nemůže konvalidovat dodatečným odpadnutím důvodu neplatnosti. Absolutní neplatnost se nepromlčuje. Naproti tomu relativxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x0a obč. zák.), pak ovšem neplatnost nastává od počátku (
ex tunc
). K relativní neplatnosti se přihlíží jen na návrh, může být zhojena dodatečným schválxxxx x
xxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxého věcného plnění. Od
konvalidace
je třeba odlišovat tzv. konverzi neplatného právního úkonu (srov. § 41a odst. 1 obč. zák.). Neplatný právní úkon txxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx je platný za předpokladu, že je z okolností zřejmé, že taková by byla vůle jednající osoby, kdyby o neplatnosti věděla. Při konverzi tedy původní právní xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxní vymahatelné pohledávky věřitele blíže srov. § 42a obč. zák. Jednostranné odstoupení od smlouvy přichází v úvahu, je-li smlouva uzavřena v tísni za xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxt daňové tvrzení daňového subjektu [srov. § 92 odst. 5 písm. d)]. Jde o skutkové zjištění, k němuž je nutno dospět zpravidla dokazováním, nepostačuje, pxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxové důsledky v podobě např. doměření daně. Provedené důkazy je nutno zhodnotit, vyvodit z nich skutková zjištění a přezkoumatelným způsobem odůvodnixx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxního úkonu nebo jiné skutečnosti.
Od předstírání, zakrývání a obcházení zákona je nutno odlišit zneužití práva. Jde o koncept teoreticky sice dávno xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx kdy někdo vykoná své subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku nedovolenéhox xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxlené; vzhledem k tomu, že ze zásady
lex specialis derogat legi generali
vyplývá, že zákaz zneužití práva je silnější než dovolení dané právem, není takxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxlučně spjato s existencí společnosti, kterou svým regulativním působením významně ovlivňuje. Úkolem práva jako společenského normativního systémx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxch výlučně své vlastní zájmy, potřeby a toliko svůj prospěch, a nerespektujících zájmy, potřeby a prospěch ostatních, resp. celku, musí ve společnostx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xeutrální, ale musí obsahovat, chránit a prosazovat alespoň hodnoty, které umožňují bezporuchové soužití jednoho člověka s lidmi dalšími, tedy život xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxce, které slouží k rozumnému uspořádání společenských vztahů. To je příkaz nejen pro zákonodárce, ale i pro adresáty právních norem a orgány, které tytx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx uspořádání vztahů ve společnosti respektuje.
Výklad, který by - při existenci několika různých interpretačních alternativ - racionalitu uspořádxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxx xůvodu, že se příčí základnímu smyslu práva. Ostatně odedávna platí, že znát zákony neznamená znát jenom jejich text, ale především pochopit jejich smyxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx společnosti, tj. konec konců jejích členů) představuje materiální korektiv formálního pojímání práva, prostřednictvím něhož se do právního řádu vnxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxhou za jeho účinnosti nastat. V důsledku toho se může přihodit, že určité chování formálně vzato - ve skutečnosti ovšem pouze zdánlivě, jak bylo vyloženx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxtými základními hodnotami a s rozumným uspořádáním společenských vztahů působí jiným újmu. Takové chování má potom povahu nikoliv výkonu subjektivnxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxlasti daně z přidané hodnoty byl pojem zásady zneužívání práva jakožto zásady výkladu práva podrobně vyložen v případu Halifax [rozhodnutí Evropskéhx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxelopment Services Ltd, County Wide Property Investments Ltd v. Commissioners of Customs & Excise]. Soud v daném případě konstatoval, že nárok na oxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxlze dovolávat práva tam, kde je toto právo aplikováno podvodně nebo zneužívajícím způsobem a kde zdanitelná plnění nejsou uskutečňována v rámci obvykxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 8. 2006, čj. 2 Afs 178/2005-64, přístup k posuzování zneužití práva v případě vnitrostátního práva týkajícího se xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx shodujících se závěry generálního advokáta (srov. především body 84 až 88 zmíněného stanoviska). Soud především vyslovil, že objektivní analýza zákxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx zakotveny v čl. 1 odst. 1 Ústavy, neboť jsou
imanentní
pojmu materiálního právního státu, nepřímo pak vyplývají i z čl. 2 odst. 2 Listiny), proto daňoxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xPH.
Druhým východiskem je, že daňové subjekty mají právo uspořádat si svoje podnikání tak, aby si snížily svoji daňovou povinnost. Volba daňového suxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx žádná povinnost podnikat takovým způsobem, aby se zvýšil daňový příjem státu. Základní zásadou je vybrat si co nejméně zdanitelný způsob provozování xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxtivní cíl zákazu zneužití v rámci systému DPH je přesně tím faktorem, který definuje oblast volby, které společná pravidla DPH nabízejí plátcům daně. Txxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxy zákazu zneužití pravidel DPH musí být definován tak, aby nebylo zasaženo legitimní podnikání. Tomu lze předejít, je-li zákaz zneužití chápán pouze v xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxání nároku vůči správci daně (
judikát
Halifax tuto podmínku oproti názoru generálního advokáta „zmírňuje“ tím, že hovoří o tom, že „hlavním účelem“ rxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxem příslušných ustanovení zákona o DPH.
Hospodářská činnost splňující současně obě podmínky, i kdyby nebyla protiprávní, by si nezasloužila žádné xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxému jako takového. Generální advokát v citovaném případu k výše uvedeným podmínkám uvedl, že zákaz zneužití by nebylo možné jako výkladovou zásadu aplxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xdepření práva opřeno o zásadu zákazu zneužití takovým rozšířením pravomoci xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxlního advokáta vedlo k neúnosnému stupni právní nejistoty ve vztahu k legitimním volbám činěným daňovými subjekty, a narušilo by to podnikatelské aktxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx
xxxikát
Halifax podmínku neexistence jiného objektivního vysvětlení
relevantní
hospodářské činnosti než získání nároku vůči správci daně oproti stxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxelné - dospěl Nejvyšší správní soud k názoru, že „hlavním účelem“ transakce ve smyslu uvedeném v judikátu Halifax je takový její účel, který ve srovnání x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxuje, takže od nich lze při zkoumání hospodářského smyslu dotyčné transakce odhlédnout.
Zároveň je zapotřebí zdůraznit, že zákaz zneužití práva přexxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx kdy je podle všeho zřejmé, že si činnost subjektů nezaslouží právní ochrany. Představuje
ultima ratio
- nejzazší řešení, které je třeba uplatnit, až kxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxeužití subjektivních práv; tento institut se musí vyznačovat jistou obsahovou pružností, aby mohl reagovat na nekonečné množství životních situacíx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xonkrétnímu posouzení jednotlivého případu v řízení před správcem daně, případně v soudní judikatuře.
Judikatura:
Při realizaci práva státu na vxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxnému skutkovému stavu. Pokud nebyl v souvislosti se stanovením daňové povinnosti stěžovatele dodržen ze strany správních orgánů zákonný postup, jehxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx řízení, došlo k porušení principu spravedlivého procesu.
(ÚS, nález ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. III. ÚS 2096/07)
Je projevem libovůle a porušením práva xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxci, a především uplatněné právní námitky překvapivé.
(ÚS, nález ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 654/03)
Ústavní xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxxx x Listiny. Musí tedy umožnit poplatníkovi, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se poplatník mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Okolxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xe vzájemné souvislosti s ostatními důkazy, měla reálný vliv na zjištění skutečného stavu věci a následně i na správné právní posouzení věci do té míry, žx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xprávněny provádět podle vlastních kritérií předběžnou selekci důkazů a upravovat s jejím využitím důkazní situaci podle vlastní volby, případně z daxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx jeho základní hodnoty patří neoddělitelně princip právní jistoty (čl. 1 odst. l Ústavy), jehož nepominutelným komponentem je nejen předvídatelnosx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxupu orgánů veřejné moci je vyjádřením maximy, na základě níž se lze v demokratickém právním státě spolehnout na to, že ve své důvěře v platné právo nikdo, xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xrávního státu a vylučuje prostor pro případnou svévoli.
(ÚS, nález ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 690/2001)
Ustanovení § 31 odst. 9 zák. o správě daní a xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxava důkazního břemene v daňovém řízení není v rozporu s ustanovením čl. 11 odst. 5 Listiny, ani s jinými ústavně zaručenými právy a svobodami.
(ÚS, nálex xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xi obdobných případech, je nutno chránit víru účastníků, že správní orgán bude také v jejich případě rozhodovat stejným způsobem. Existence možnosti úxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx nezbytnou součástí jednoho ze základních znaků právního státu - právní jistoty.
Zamýšlí-li správní orgán rozhodnout v obdobném či shodném případě jxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxa správního řízení nemá v žádném případě absolutní hodnotu a je např. omezena jinými zásadami, jež je v rámci správního řízení správní orgán povinen resxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx x x x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx nichž může správní orgán prolomit legitimní očekávání účastníků správního řízení, by mohl být např. rozpor rozhodování správního orgánu s právními pxxxxxxxx
xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx x xxx xxxx být změna správní praxe řádně odůvodněna. Jedině takový postup totiž odpovídá nárokům transparentní aplikace práva a právní jistoty.
Jestliže v dobx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxní orgán povinen se těmito správními akty ve svých rozhodnutích zabývat. Zvláště pak, pokud se chtěl od právního názoru v nich vyjádřeného odchýlit, byx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxalit, že je možno ji již označit za ustálenou správní praxi, která ve vztahu k účastníkům správního řízení vyvolává ještě intenzivnější účinky. S tím soxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx důvěry, ať již odvozený ze základních práv či principu právní jistoty, nebyl dotčen, jestliže správní praxe byla změněna s účinky
ex nunc
, adresát byl sx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx požadavek na legalitu výkonu státní správy a ústavně garantovaná sociální práva zaměstnance pak představují imperativ, jenž převáží nad zájmem zaměxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx. 6 Ads 88/2006-159, č. 2059/2010 Sb. NSS)
II. Správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (případně i nxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxěnit, pokud je změna činěna do budoucna, dotčené subjekty mají možnost se s ní seznámit a je řádně odůvodněna závažnými okolnostmi.
(NSS, usnesení rozšxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx daní a poplatků ve vztahu k výdajům zahrnutým do základu daně, nelze považovat tyto výdaje za prokázané, a proto nemohou být pro účely stanovení základu xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxvce daně při stanovení základu daně krátit odpovídajícím způsobem výši zdanitelných příjmů.
(NSS, rozsudek ze dne 16. 7. 2009, čj. 1 Afs 57/2009-83)
Ix xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxném státu formou řádného výslechu, u nějž by byla garantována procesní práva daňového subjektu.
II. Jestliže správce daně provádí ze své iniciativy dxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xůkazu pro hodnocení skutkové stránky věci v neprospěch daňového subjektu. O podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxžití takového důkazu nemohou obstát.
(NSS, rozsudek ze dne 26. 3. 2009, čj. 5 Afs 51/2008-95)
Pokud ze všech okolností uzavření kupní smlouvy na dodání xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xx x x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxého odpočtu (§ 19 odst. 1 citovaného zákona), přitom takové jednání postrádá jakýkoli ekonomický smysl, nelze toto jednání kvalifikovat jinak než jakx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xb. NSS)
I. Zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 2 odst. 3 zák. správě daní a poplatků nelze vykládat tak, že by závěry správce daně o skutkové stxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxní logiky, v jehož rámci bude důkladně posouzen každý z provedených důkazů jednotlivě a zároveň budou veškeré tyto důkazy posouzeny v jejich vzájemné sxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xI. Ani poslední věta § 31 odst. 4 zák. o správě daní a poplatků, podle níž provedené důkazní řízení osvědčí, které z předložených důkazních prostředků se xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxkterým, které si sám zvolí.
(NSS, rozsudek ze dne 28. 7. 2008, čj. 5 Afs 5/2008-75)
Není v rozporu se zákonem, pokud za situace, kdy obecně závazný právní xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx3 Sb., Celního zákona], správní soud přezkoumá postup celních orgánů i z hlediska jeho souladnosti s vnitřním předpisem vydaným generálním ředitelem xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx zjištění jeho vlastností), který není jinak obecně právně závazný.
Podmínkou ovšem je, že tento interní předpis upravuje postup, který jinak není rexxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxrá je v právním státě (čl. 1 odst. 1 Ústavy) nepřípustná.
(NSS, rozsudek ze dne 23. 8. 2007, čj. 7 Afs 45/2007-251, č. 1383/2007 Sb. NSS)
IV. Jestliže čixxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxb zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, a § 12b zákona ČNR č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, a to proti této činnosti (zejména provozxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx x xxuladu se zákonem. Toto jeho oprávněné (legitimní) očekávání je zapotřebí respektovat a chránit i v navazujících řízeních (např. v řízení o dodatečném xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx 1350/2007 Sb. NSS)
Požadavek na předvídatelnost rozhodování se uplatní i v řízení správním; transpozicí tohoto atributu ústavně zaručeného práva nx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxdám neobsahuje, uplatní se i v řízeních vedených v jeho procesním režimu, a to postupem dle § 177 odst. 1 správního řádu z roku 2004.
(NSS, rozsudek ze dnx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx, pokud účastníci předstírají (simulují) určitý právní úkon, ač jej nechtějí, a zastírají tím právní úkon jiný, který ve skutečnosti chtějí, popř. jím xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxcí.
II. Povinností daňových orgánů je uvést nejen zjištěný, formálněprávním úkonem zakrývaný skutečný stav, ale i přezkoumatelným způsobem uvést úxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx a poplatků nemůže dopadat na případy, kdy projev a vůle jsou ve shodě, tedy účastníci mají skutečný zájem učinit právní úkon, činí tak však z důvodu obcháxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xrávo očekávat, že soudy budou v různých případech rozhodovat různě a v obdobných případech obdobně. Tím spíše oprávněně očekává, že krajský soud, kterx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxký soud postupuje v rozporu s jeho právním názorem, porušuje tím princip právní jistoty (pro úplnost se výslovně dodává, že tyto úvahy nevylučují možnoxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xe vázán právním názorem nejen tehdy, vyslovil-li jej Nejvyšší správní soud ve zrušovacím rozhodnutí v konkrétní věci, ale je povinen se jím řídit i při rxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx spolek za tím účelem, aby prostřednictvím darů věnovaných tomuto spolku financovaly sportovní, kulturní a vzdělávací aktivity svých dětí, je nutno s xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxva.
II. O zastřený právní úkon ve smyslu § 2 odst. 7 zák. o správě daní a poplatků se nejedná, pokud žalobce nečinil své právní úkony naoko (nepředstíral jxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xx xxx xxxxxxxxxxci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alexxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxe rovněž v potřebě spravedlivě vymezit práva a povinnosti osob, které daňová povinnost stíhá. Rozsah a obsah podmínek pro stanovení daní je přitom možnx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx nepeněžitý vklad (řádně oceněný ve smyslu § 59 obch. zák.) v souladu s účetními předpisy a následně jej při prodeji zboží uplatnil do daňových nákladů vx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xne 28. 7. 2005, čj. 5 Afs 151/2004-73, č. 701/2005 Sb. NSS)
Vytvořila-li se na základě pokynu Ministerstva financí č. D-144 z roku 1996, o stanovení lhůt xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx, případně ve lhůtách prodloužených podle přesně určených pravidel, vyplývá ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení (čl. 1 větx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxoť takový jeho postup by byl libovůlí, která je v právním státě (viz čl. 1 odst. 1 Ústavy) nepřípustná. Ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněně nerovnéxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxě se od vytvořené určité správní praxe lze odchýlit, avšak zásadně pouze
pro futuro
a z racionálních důvodů. Je totiž zcela v dispozici příslušného orgxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx x. 2005, čj. 2 Ans 1/2005-57, č. 605/2005 Sb. NSS)
Jestliže žalobce svým obchodním partnerům poskytoval na základě smluvního ujednání určitá zařízení xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxízení získával protihodnotu ve formě zajištění exkluzivních podmínek prodeje jeho výrobků a podpory prodeje jím vyráběného zboží, tj. reklamy, je vzxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx. 2008, čj. 9 Ca 168/2004-107)
Dokladu nazvanému „čestné prohlášení“, předloženému v řízení o dodatečném doměření celního dluhu, nelze přisoudit chxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx takovou právní úpravu neobsahuje, nemůže se jednat o náhradu za důkaz a skutečnosti v „čestném prohlášení“ uváděné nelze mít za osvědčené. Jde však o jexxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxní zákonem připuštěné důkazní prostředky celním orgánem hodnocen ve smyslu zásad stanovených v § 2 odst. 3 téhož zákona.
(MS Praha, rozsudek ze dne 18. 1xx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xásl. - vyhledávací činnost, § 85 a násl. - daňová kontrola, § 92 a násl. - dokazování, § 101 a násl. - rozhodnutí
Související předpisy:
§ 34 a náxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx x xx xx xxx x xxx xxxxx xx x xxx xxx xxx xxxx xxxxx x x xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx odst. 2 o. s. ř.; § xxx xxxxx x xxx xxxxx xxx x xxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
2009.
Lichnovský,
O.
Sporné otázky daňového řízení.
Praha :
Wolters Kluwer ČR (dříve ASPI),
2009.
Šretr,
V.
Selekce důkazů proxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxx
xx xxxx
xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxvých.
Právní rozhledy,
č. 4,
2008,
s. 125-130.
Svoboda,
P.
Ústavní základy správního řízení v České republice.
Praha :
Linde Praha, a. xxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxxxxx
Kobík,
J.;
Šperl,
J.
Dokazování v daňovém řízení.
Praha :
ASPI,
xxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xx xxx
xxxxx
xx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxzování v daňovém řízení (1. část).
Daně a právo v praxi,
č. 4,
2002,
s. 33-36.
Problémy dokazování.
Stát a právo 13.
Praha :
Academia, naklxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xdst. 1 zakotvuje zásadu neveřejnosti správy daní, což odpovídá další úpravě, kterou odst. 1 obsahuje, a to je povinnost osob zúčastněných na správě danx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx při správě daní je především důkazní břemeno spočívající na daňovém subjektu, které mu ukládá povinnost seznámit správce daně se vším, co může ovlivnix xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxat, že informace, které získá, nebudou, pokud to nedovolí zákon, využity k jiným účelům. Jedná se tedy o prostředek právní ochrany daňových subjektů prxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxh OECD, a česká berní správa se zavazuje, že zachová mlčenlivost o informacích získaných od zahraniční berní správy na stejné úrovni, jakou jsou chráněxx x xxxx xxxxxxx
x xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxrany daňového subjektu splněny vůbec nebo pokud nebyly tyto splněny řádně. Dále se pro činnost správce daně uplatní zásada vyhledávací, tzn. nutnost sxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xkutečnosti, s níž je spojen vznik daňové povinnosti, xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxá v součinnosti jednotlivých správců daně mezi sebou i s jinými orgány veřejné moci v rozsahu prolomené mlčenlivosti.
Odst. 3 obecně upravuje rozsah oxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxze v zákoně uvádět
taxativní
výčty shromažďovaných informací. Shromažďování informací při správě daní má striktně stanovené hranice, dané využitexxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxně některých předpisů, a postupem podle daňového řádu tak, že daňový řád se pokládá za zvláštní komplexní úpravu této otázky s vysokou mírou vlastní ochxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxva daně je postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady (srov. § 1 odst. 2). Neveřejnost tohoto postupu je jeho trxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx správy daní je nezbytným předpokladem pro její fungování. Daňové subjekty musí být primárně motivovány k vlastnímu dobrovolnému plnění svých daňovýxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xvrzení). To ovšem vyžaduje, aby informace a údaje poskytnuté daňovým subjektem zůstaly skryty před veřejností a byly využity výlučně pro správu daní. xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxými, je tak důležitým faktorem pro jeho právní jistotu a ochranu práv daňových subjektů.
Neveřejnost správy daní neznamená utajenost (srov. zákon čx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx dostaly do dispoziční sféry správce daně. Neveřejnost není výlučností daňového procesu, jako zásada je přítomna i ve správním řízení nebo v přípravnéx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxcného principu otevřenosti veřejné správy, a tedy i širokého přístupu k informacím, získaných při postupu správních orgánů.
Princip neveřejnosti xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx zajistí za všech okolností ochranu získaných informací, zejména osobních údajů o daňových subjektech a třetích osobách, před jejich vyzrazením, tznx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxnovených tímto nebo jiným zákonem povinny zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti se správou daní dozvěděly. To neplatí jen pro daňový subjexxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxzví informace při správě daní o poměrech jiných osob, má ohledně nich povinnost mlčenlivosti. Není přitom rozhodující jeho procesní pozice. Táž osoba xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxe povinnosti mlčenlivosti ohledně skutečností, které se pracovník správce daně, eventuálně jiná osoba, dozví z titulu své účasti při správě daní, je nxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxost mlčenlivosti, je důležité pro právní jistotu daňových subjektů o tom, že informace, které poskytly správci daně zcela otevřeně a podrobně ve věci sxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx Výjimky z této zásady pak budou velmi omezeny na případy nezbytně nutné (srov. § 53 - průlom do povinnosti mlčenlivosti). Ačkoli daňové zákony daňovým sxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxení), jakož i tato tvrzení prokázat (důkazní břemeno), je dobrovolný aspekt v rámci spolupráce se správcem daně velmi důležitý.
Zásada neveřejnostx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xterý není správou daně, tam je neveřejnost zajištěna tím, že orgány rozhodující o tomto přestupku postupují podle správního řádu, kde je povinnost mlčxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx, kterým je zde daňový řád. Kromě toho je všem osobám, které se seznámily s informacemi poskytnutými správcem daně, zakázáno využít je jinak než jen pro zxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxjimky ze zásady neveřejnosti jsou především dány omezeními povinné mlčenlivosti pro účely činnosti jiných orgánů a osob (srov. § 52 odst. 5, § 53). Garaxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxou veřejně známé, nebo jsou veřejnosti přímo dostupné z informačních systémů veřejné správy, na ty se povinnost mlčenlivosti nevztahuje (srov. § 52 odxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xveřejnění informací sice získaných při správě daní, ale upravených do zobecněné podoby, z nichž nevyplývá, jakých osob se týkají (srov. § 52 odst. 4). Vxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx x xájmem na využití těchto údajů v mnoha oblastech veřejné správy, justice apod.
Na neveřejnost správy daní pamatuje i zákon č. 106/1999 Sb., o svobodnéx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx poměrů povinný subjekt neposkytne informace o majetkových poměrech osoby, která není povinným subjektem, získané na základě zákonů o daních, poplatxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxformace. Ustanovení § 8b pojednává o příjemci veřejných prostředků a ukládá povinnému subjektu sdělit základní osobní údaje o osobě, které poskytl vexxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxna především zájmem na transparentnosti poskytování veřejných prostředků a nutností jeho účinné veřejné kontroly.
Zákonodárce tak při střetu ústxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxavení příjemců veřejných prostředků a sdělení některých jejich osobních údajů v souvislosti s tímto připustil. Ochranu zachoval pouze tam, kde na posxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxa a správní orgán nemá prostor k vlastnímu uvážení.
Obecnou definici pojmu „veřejné prostředky“ v českém právním řádu obsahuje pouze § 2 písm. g) zákxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx majetkové hodnoty patřící státu nebo jiné právnické osobě uvedené v písm. a). Z principu jednoty a bezrozpornosti právního řádu ovšem plyne požadavek xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xýznam mít nemají (např. proto, že jsou užity v různých kontextech, nebo proto, že jimi zákonodárce v různých dobách mínil odlišné věci, srov. též nález Úxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxnancí, splatná, ale dosud nezaplacená daň či její příslušenství jsou pak nepochybně součástí majetkových práv státu. Poskytnutím veřejných prostřexxx xx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxě je povinen k žádosti takové informace poskytnout a nemůže se odvolávat na neveřejnost správy daní a povinnost mlčenlivosti (srov. rozsudek rozšířenxxx xxxxxx xxx xx xxx xx xx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xro dodržování povinnosti mlčenlivosti, a to i ohledně přístupu a ochrany údajů uchovávaných v elektronické podobě. Povinnost ve stejném rozsahu nese x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xe mohou využít jen pro zákonem stanovené účely a jsou vázány podobně xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx mlčenlivosti úřední osoby trvá, i když se tato osoba přestane podílet na výkonu pravomoci správce daně (srov. § 55). Zákon dále na více místech rozvádí oxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xsrov. § 68 odst. 3), výslovným připomenutím povinnosti mlčenlivosti ručiteli (srov. § 172 odst. 1), úpravou sankcí za porušení povinnosti mlčenlivosxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxx xx xxx x xxxoslední řadě i úpravou přechodných ustanovení (srov. § 264 odst. 11).
K odst. 2 [zásada oficiality a zásada vyhledávací]
Komentované ustanovení vyxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x
xx xxxxxxx
x
xx xxxx
x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxzení z moci úřední, zejména pokud své povinnosti vedoucí k zahájení řízení neučinil daňový subjekt nebo tak neučinil řádně. Procesní iniciativa je v ruxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x aktivním zjišťování předpokladů pro vznik nebo trvání povinností osob zúčastněných na správě daní. Sekundárně z takového zjištění vyplývající je dáxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxdu charakterizovat procesní iniciativou osob zúčastněných na správě daní a jejich právního zájmu. V jejich rukou je rozhodnutí, zda řízení zahájit urxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxdků. Daňový subjekt má plně ve své dispozici, zda podá odvolání proti rozhodnutí, jak vymezí jeho důvody, zda do doby, než je rozhodnutí o odvolání vydánxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxní přezkoumat, odvolací orgán nemá ani vliv na zmíněné dispozice s odvoláním.
Stanovení povinnosti postupu z moci úřední je zákonem správci daně uloxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxadu (v rovině platební). Cíl správy daní tak navazuje na samotný smysl existence daní ve společnosti, kterým je zabezpečení financování veřejných potxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxeba povinnost uloženou správci daně v rámci zjišťování skutkového stavu. K postupu z moci úřední slouží dále zásada vyhledávací. Ta je provedena zejméxx x x xx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx x xxx xxzán jen návrhy daňových subjektů. Zásady oficiality a vyhledávací je tedy nutno chápat jako povinnost a odpovědnost správce daně nejen za spravedlivý xxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxvci daně, aby v rámci zjišťování daňově významných skutečností postupoval co nejdůsledněji, na straně druhé limitem pro toto pravidlo je důkazní povixxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxvinnost zjistit skutečný skutkový stav, ale měl by vyvinout maximální úsilí, aby se tomuto stavu přiblížil.
Správce daně není vázán dispozicí daňovxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxk může provádět i dokazování iniciované vlastní úvahou. Toto základní vymezení určuje rozsah povinností daňového subjektu a správce daně a jejich vzáxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xčelu zákona. Rozdělení důkazní povinnosti daňového subjektu a důkazní povinnosti správce daně vyplývá z jeho postavení při správě daní; správce nemůxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx zásada vyhledávací tak jako zejména v trestním právu, což odpovídá faktu, že důkazní povinnost ohledně výše daně nenese stát, nýbrž daňový subjekt. Prxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxje možnému kontumačnímu stanovení daně podle pomůcek (srov. § 98).
Zjišťování předpokladů pro vznik nebo trvání povinností provádí správce zejménx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx povinností při správě daní ověřuje úplnost evidence či registrace daňových subjektů, zjišťuje údaje týkající se příjmů, majetkových poměrů a dalšícx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xvedeném v odst. 3, získává informace od jiných orgánů veřejné moci (srov. § 57 až 60), opatřuje nezbytná vysvětlení (srov. § 79), provádí místní šetření xxxxxx x xx x xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xostačuje ještě k tomu, aby správce daně daň vypátral, zjistil, stanovil a poté i přijal (popř. vymohl) její úhradu, korektivem ovšem budou další základxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xřípadu je povinností správce daně šetřit práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a třetích osob v souladu s právními předpisy a používat při vyžxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx prázdnou proklamací, nýbrž výrazem posunutého definování cíle správy daní a změny chování správce daně označované v důvodové zprávě k novému zákonu jxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x vyhledávací k momentu zániku daňové povinnosti, tedy uplynutím lhůty pro stanovení daně (srov. § 148), resp. zánikem práva vybrat a vymáhat nedoplatexx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxktech a třetích osobách. Protože se však jedná o činnost, která je přísně regulována zvláštním zákonem i evropskými unijními předpisy, zdůrazňuje se oxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxránícím údaje o jednotlivých osobách a jejich soukromí je zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, vztahující se na osobní údaje, které zpracovxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxanoví jinak). Dále pak se zákon vztahuje na veškeré zpracovávání osobních údajů, ať k němu dochází automatizovaně, nebo jinými prostředky. Ne na každé xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxmažďování osobních údajů je systematický postup nebo soubor postupů, jehož cílem je získání osobních údajů za účelem jejich dalšího uložení na nosič ixxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxo zpracovatel systematicky provádějí s osobními údaji, a to automatizovaně nebo jinými prostředky. Zpracováním osobních údajů se rozumí zejména shrxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxhovávání, výměna, třídění nebo kombinování, blokování a likvidace.
Osobním údajem je podle citovaného zákona jakákoliv informace týkající se určxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziolo gickou, psychickou, ekoxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxilí či materiálních prostředků. Za osobní údaje jsou považovány ty, které fyzickou osobu určují nebo mohou určit, a to i nepřímo. Zpravidla se jedná o soxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xdaj vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v politických stranách či hnutích nebo odborových čx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxtlivé údaje podléhají speciální ochraně.
Daňový řád má postavení zvláštního zákona (
lex specialis
) k zákonu o ochraně osobních údajů, jeho postavexx xx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx na ochranu osobních údajů pro správce neplatí vůbec. Zákon na ochranu osobních údajů pouze počítá s tím, že některá ustanovení tohoto zákona se nepoužixx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xx x x xxxxx xx x xx x xx xxxovaného zákona).
Nelze informace shromažďovat ve větším nežli nezbytném rozsahu pro dosažení cíle správy daní, tj. musí to vždy vést ke správnému zjxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxnost zákona na ochranu osobních údajů v celém rozsahu (srov. § 13 až 15 citovaného zákona) stejně jako dozorová působnost Úřadu na ochranu osobních údajx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxjektu nelze vztahovat pouze k jedné části daňového řízení ? daňové kontrole. Toto právo musí být daňovému subjektu přiznáno v celém daňovém řízení, tedx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxdovaného ústavně souladného výkladu příslušného procesního předpisu, tj. zák. o správě daní a poplatků, lze dospět k jedinému možnému závěru, podle kxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxena nejen při daňové kontrole, tj. jedné části daňového řízení, ale v celém daňovém řízení podle zák. o správě daní a poplatků.
(ÚS, nález ze dne 12. 5. 200xx xxx xx xx xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxčástí majetkových práv státu. Prominutí daně či příslušenství daně podle § 55a odst. 1 daňového řádu, ať již zaplacené či jen splatné, je proto nutno poxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxě ustanovení § 55a odst. 1 a 2 tohoto zákona a vyhlášky č. 299/1993 Sb. oprávnění daň či její příslušenství prominout, je proto nutno považovat za orgáxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx010 Sb. NSS)
Ačkoli je daňový poradce při zastupování daňového subjektu v daňovém řízení vázán povinností zachovávat mlčenlivost (§ 2 odst. 5 zák. o spxxxx xxxx x xxxxxxxxx x x xxxxx x x x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxx x xprávě daní a poplatků. Pravomoc správce daně uložit pokutu za porušení této povinnosti (§ 25 odst. 1 téhož zákona) se vztahuje xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxou pokutou postižen.
(NSS, rozsudek ze dne 17. 5. 2007, čj. 1 Afs 107/2006-73, č. 1262/2007 Sb. NSS)
II. Pokud dodatečný platební výměr ukládá plátci odxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxňového subjektu být s nimi seznámen. To nemůže správce daně odmítnout s poukazem na povinnost mlčenlivosti, neboť tu nelze porušit sdělením, za které sxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
§ 1 - předmět a účel daňového řádu, § 2 - předmět správy daní, § 5 - zákonnost, zdrženlivost a přiměřenost, § 6 - vztahy mezi subjektem a správcem daněx x x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxity mlčenlivosti, § 53 - průlom do povinnosti mlčenlivosti, § 54 - podmínky poskytování informací, § 55 - zajištění dodržování mlčenlivosti, § 56 - xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxolních orgánů a správce daně, § 60 - rozsah a obsah protokolu, § 66 - právo nahlížet do spisu, § 68 - zapůjčení spisu, § 78 - vyhledávací činnost, § 79 - vxxxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx pro stanovení daně, § 160 - lhůta pro placení daně, § 172 - práva a povinnosti ručitele, § 246 - porušení povinnosti mlčenlivosti, § 255 - zvláštní ustxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxístupu k informacím; § 3 odst. 6, § 5 odst. 1, § 11 až 13, § 15, 28 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů; zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovanxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxx x x x xxxxxxxx x 2 písm. g) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů
Mezinárodní předpisy:
sdělení č. 115/2001 Sbx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxx05 Sb. m. s.; směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů x x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxe,
č. 5,
2008,
s. 11-12.
Šustr,
A.
Advokát jako třetí osoba v daňovém řízení a povinnost zachovávat mlčenlivost.
Daňová a hospodářská karxxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xx xxx
xxxxx
xx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxlivosti.
Právní rádce,
č. 3,
1998,
s. 15-16.
ČÁST DRUHÁ
OBECNÁ ČÁST O SPRÁVĚ DANÍ
HLAVA I
SPRÁVCE DANĚ A OSOBY ZÚČASTNĚNÉ NA SPRÁVĚ DAxx
xxx x
xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx orgán, případně i jiný orgán, pokud jej zvláštní zákon v příslušném rozsahu zmocňuje k výkonu správy daní. Postavení správce daně tak mohou mít vedle stxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxí nebo jejich placení podle zákona upravujícího správu daní. Nemusí se přitom jednat výlučně o orgány správní (např. soudy v rámci agendy soudních poplxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xádu, vymezuje pojem správní orgán. Nutnost tohoto vymezení vyplývá ze skutečnosti, že v platném správním řádu je tento pojem vymezen toliko jako legisxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxu, neboť přisuzovat tomuto pojmu jiný význam by bylo v rozporu s principem jednoty a vnitřní bezrozpornosti právního řádu.
Výjimku ve vrchnostenském xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxy mu musí být zákonem přiznána procesní způsobilost. V odst. 3 je proto zakotvena aktivní i pasivní legitimace správce daně k podávání návrhů na zahájenx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xe správce daně účastní jako věřitel, xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxi. S ohledem na ústavní kautelu, podle níž lze státní moc uplatňovat „jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“ (srov. čl. 2 odst. 3 Ústavx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxé jsou ke správě daní oprávněny a v jakém rozsahu jim toto oprávnění přísluší, tj. aby byla dostatečně určitě vymezena věcná příslušnost ke správě daní. xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxb oprávněných k výkonu správy daní a § 11 vymezující rozsah kompetencí správce daně při správě daní.
Správcem daně může být ve smyslu daňového řádu jakxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxi přitom rozumí daňový řád správní orgány a jiné státní orgány. Správní orgány daňový řád po vzoru správního řádu definuje jako orgány moci výkonné (orgxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxcké osoby oprávněné k výkonu působnosti v oblasti veřejné správy. Jiné státní orgány daňový řád blíže nedefinuje. Výkladem této tzv. zbytkové
klauzulx
xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxby), kterým je zákonem či na základě zákona svěřena působnost k výkonu správy daní a které zároveň nelze podřadit pod definici správního orgánu.
Slovxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxý z těchto výkladů chápe spojení „na základě zákona“ výhradně jako odkaz na podzákonné právní normy, tedy nařízení vlády, k jejichž vydávání je založenx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx předpisy vydávané územními samosprávnými celky.35 Slabinou tohoto výkladu je skutečnost, že (ač výjimečně) existují též případy, kdy je věcná přísxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxx vydané podzákonné právní normy (srov. komentář k tomuto ustanovení bod 4).
Druhým možným výkladem je, že slovní spojení „na základě zákona“ odkazujx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxna správců daně - fyzických či právnických osob vykonávajících působnost v oblasti veřejné správy, např. lesní stráže či stráže přírody (srov. odst. 2 xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx, atrakci (srov. § 19), dožádání (srov. § 17) či rozhodnutí o sporech o místní příslušnost (srov. § 14 odst. 2), neboť xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx o prvotním založení věcné příslušnosti správce daně jako takové.
Dalším výkladem, k němuž se přiklánějí též autoři, je, že slovní spojení „na základx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
Při určení jednotlivých orgánů veřejné moci oprávněných k výkonu správy daní je třeba vycházet z okruhu peněžitých plnění považovaných pro účely daxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx xx x x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxcími jejich postavení a činnost, popř. zvláštními zákony upravujícími jednotlivé daně.
Ke správě daní v užším pojetí, tj. peněžitých plnění označexxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxgány [srov. § 1 odst. 1 písm. a) zákona o územních finančních orgánech], ale v případě spotřebních daní a daně z přidané hodnoty vybírané při dovozu uskutxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxmentář k § 2 odst. 3) jsou kompetentní orgány veřejné moci, které provádějí zpoplatněné úkony, tj. jednotlivé správní orgány v případě správních poplaxxx xxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x x xxxxxx xxxxxx xxxx x xxlektivním vyjednávání; k aplikaci daňového řádu srov. též komentář k tomu ustanovení, bod 9) a jednotlivé soudy v případě soudních poplatků (srov. § 8 xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxstních poplatků (srov. § 11 a 14 zákona o místních poplatcích),
-
orgány celní správy v případě mýtného a časových poplatků za užívání určených pozemnxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxmní finanční orgány v případě poplatku za využívání zdroje přírodní minerální vody (srov. § 20 lázeňského zákona, a § 2 zákona o územních finančních orgxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxech),
-
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxh osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin,
-
krajské úřady a obecní úřady v případě poplatku za znečišťování ovzduší (zde spolu s celníxx xxxxxx x xxxxx x xx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxdech a o změně některých dalších zákonů),
-
Státní fond životního prostředí v případě poplatků za uvádění obalů nebo baleného zboží na trh či do oběhu (xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx
x
xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x x xxxxx xěkterých dalších zákonů),
-
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský v případě poplatku za trvání ochranných práv k chráněné odrůdě (srov. § 2xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxnětí pozemků plnění funkcí lesa (srov. § 47 a násl. zákona č. 289/1995 Sb., o lesích),
-
správy národních parků v případě poplatku za vjezd a setrvání mxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xřírody a krajiny),
-
Správa úložišť radioaktivních odpadů v případě odvodů vybíraných na základě zákona č. 18/1997 Sb., atomového zákona (srov. § 27 xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x roční výše příspěvku obcím a pravidla jeho poskytování),
-
Ministerstvo životního prostředí a orgány územních samosprávných celků v případě odvodx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xxx xxx xxxxxušný správní poplatek vyměří, vybere (eventuálně i vymáhá) správní orgán provádějící zpoplatněný úkon (srov. § 5 odst. 1 zákona o správních poplatcíxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xádu.
Do oblasti dělené správy spadá též vymáhání peněžitých plnění (s výjimkou správních poplatků), která byla uložena ve správním řízení jinými spxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxních orgánů [srov. § 5 odst. 4 písm. m) zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky]. Komplexně jsou tyto případy označovány jako tzv. věcná dxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxší případy, např. správa poplatků za odebrané množství podzemní vody a za vypouštění odpadních vod, u nichž výši poplatku stanoví rozhodnutím Česká inxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxní těchto poplatků již ale zákon svěřuje obecnému správci daně, v tomto případě celním orgánům, které postupují podle daňového řádu [srov. hlavu X zákoxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxzpočtové kázně [srov. § 1 odst. 1 písm. j) zákona o územních finančních orgánech]. Obdobně by bylo možné najít celou řadu jiných peněžitých plnění spadaxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xůsobnosti v oblasti veřejné správy, které se mohou dostat do postavení správce daně, je v současné době minimum. Zpravidla totiž tyto právnické či fyzixxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xako příklad fyzické osoby vykonávající působnost v oblasti veřejné správy, která je v postavení správce daně, lze uvést různé druhy tzv. stráží působíxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxáštních právních předpisů v blokovém řízení (srov. § 38 a násl. č. 289/1995 Sb., lesního zákona, § 81 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajinxx x xx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxvce daně vymezoval pouze v rámci legislativní zkratky zavedené v § 1 odst. 3 a rozuměl jím „územní finanční orgány a další správní i jiné státní orgány Čexxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx správci daně podle zák. o správě daní a poplatků a které jsou jimi podle daňového řádu, je na první pohled zřejmá. Širší definiční okruh subjektů, které mxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx o správě daní a poplatků do přijetí daňového řádu. Proto ve vymezení správce daně v rámci zák. o správě daní a poplatků nenalezneme např. kraj, neboť v dobx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxkon č. 129/2000 Sb., o krajích.
K odst. 3 [Procesní způsobilost správce daně]
Správce daně není, až na výjimky, samostatnou osobou ve smyslu práva. Zxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxý postavení organizační složky státu přiznává v plném rozsahu pouze Generálnímu finančnímu ředitelství). Přitom ani organizační složky státu nejsox xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxná, že správní orgán a potažmo správce daně nemá právní subjektivitu (srov. též komentář k § 11 odst. 1).
Právní subjektivitu nemá dle ustálené judikaxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx
xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxjící právní subjektivitu účinně vymáhat daňové pohledávky, popř. jiná práva a plnění, související se správou daní v soukromoprávním řízení, a hájit txx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx legitimaci neboli způsobilost jednat před soudem (též procesní způsobilost). Správce daně nicméně nemusí být v soukromoprávních sporech toliko strxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxí legitimaci).
Skutečnost, že se správce daně při výkonu své působnosti v oblasti správy daní nepohybuje vždy pouze v oblasti veřejného práva, ale nexxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxkového přesahu výkonu správy daní do civilního procesu, kterým je vymáhání pohledávek za daňovými subjekty v insolvenci. Dostane-li se daňový dlužníx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xalobě, jsou-li jeho přihlášené pohledávky v rámci přezkumného řízení popřeny co do výše či pravosti, a dále se těchto řízení xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxu pohledávku uspokojit.
Do obdobného procesního postavení se správce daně může dostat též tehdy, pokud např. omylem vyplatí přeplatek na dani na účex xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxmce přeplatku bezdůvodné obohacení, které je ve smyslu § 451 obč. zák. povinen správci daně vydat. Pokud příjemce bezdůvodné obohacení nevydá dobrovxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx učinit opět pouze v rámci civilního procesu (občanského soudního řízení).
Správce daně je samozřejmě nadán též pravomocí domáhat se v rámci soudníhx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx právního úkonu učiněného daňovým dlužníkem dle § 40a obč. zák. atp., je-li to k řádnému výkonu správy daní a zajištění práva státu na výběr daní nezbytnx xx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xvých nároků, které jí vznikly v souvislosti s výkonem správy daní žalovaným správcem daně. Nejčastěji se bude jednat o domáhání se náhrady škody způsobxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx § 5 citovaného zákona sice o odpovědnosti státu za škodu způsobenou rozhodnutími vydanými v řízení prováděném podle daňového řádu explicitně nehovořxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxci považovat za určitý poddruh správního řízení.
Spory o náhradu škody podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci řeší oxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx Obvodní soud pro Prahu 1 v případě územních finančních orgánů či celních orgánů či Obvodní soud pro Prahu 2 v případě soudů, jednají-li jako správci daněxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxocesní způsobilost správce daně zakotvená komentovaným ustanovením daňového řádu je však přísně omezena pouze na věci související se správou daní. V xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxící se zajištěním dennodenního chodu správce daně, jako jsou spory s dodavateli spotřebního materiálu (kancelářské vybavení atp.) či služeb (telekoxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxx xkutečnost, že stranou sporu je přímo Česká republika a za ni jedná příslušná organizační složka státu, např. Generální finanční ředitelství v případě xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx. Procesní způsobilost správce daně pro soukromoprávní řízení je tedy jednou z jeho veřejnoprávních kompetencí (pro výklad pojmu veřejnoprávní
kompxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx kompetenci. Výkon veřejnoprávní
kompetence
nelze delegovat na jiný subjekt, aniž by k tomu byl nositel této
kompetence
zmocněn zákonem. Vzhledem k xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xdvokátem či jinou osobou.
Ministerstvo financí ČR k této otázce dlouhodobě zaujímá zamítavý postoj. Za správce daně podle něj musí v rámci občanskéhx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxa logickým důsledkem základních zásad, jimiž se správa daní řídí. Zastoupením správce daně advokátem či jinou osobou by zejména došlo k prolomení obecxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxi, neboť zastoupením by správci daně nedůvodně vznikaly nedůvodné vícenáklady. Platy úředních osob jsou na rozdíl od nákladů na externisty fixním nákxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxkatura
Nejvyššího správního soudu nicméně dovodila závěr odlišný a možnosti správce daně nechat se v rámci soukromoprávního řízení zastoupit jinou xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xýt závěr a argumentace uvedená v citovaném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sporné, je v praxi nutno přihlédnout ke skutečnosti, že se jedná o rozxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxmu závěru Ústavní soud.
Na rozdíl od dřívější právní úpravy zák. o správě daní a poplatků svědčí správci daně procesní způsobilost podle daňového řádx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxušenství daně pod definiční rámec daně jako takové, a je tedy předmětem správy daní, jejíž cíle má správce daně za úkol sledovat též prostřednictvím své xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xsrov. § 1 odst. 1 a § 58 zák. o správě daní a poplatků).
Judikatura:
I když finanční úřady jako organizační složky státu nemají způsobilost mít práva a xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxhu (ve všech věcech patřících do pravomoci soudů), ale jen v těch věcech, v nichž jde o správu daní. Ve smyslu ustanovení § 19 části věty za středníkem o. sx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxanční úřad, jemuž se podle tzv. žaloby z lepšího práva mělo dostat v souvislosti s vymáháním daňového nedoplatku z výtěžku
exekuce
na úkor žalobce vícex xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxkladem takové žaloby je nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
(NS, usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2489/2003)
Nechá-li se žalovaný správnx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxně založil nerovnost mezi oběma účastníky řízení před soudem. Ochrana informací o osobě žalobce daňového subjektu je přitom plně zajištěna povinnostx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxS)
Je-li předmětem incidenčního řízení věc vyměřování a vybírání cla, daní nebo poplatků, má celní úřad způsobilost být účastníkem soudního řízení (x xx xx xx xxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xtane se rozhodnutí neplatným, neboť v něm chybí jedna ze základních náležitostí rozhodnutí, kterou je označení oprávněného správce daně.
(KS České Buxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx své pohledávky i z majetku dlužníka, který mu ušel odporovatelným právním úkonem. Pro správce daně proto odpůrčí žaloba představuje jeden z právních nxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxh odporovatelnosti právní pohledávky na daních.
Podle § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnostxx xxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xaní a poplatků představuje v tomto ohledu úpravu speciální, které je třeba dát přednost před úpravou obecnou. Jde o klasický případ, kdy je způsobilost xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxx, sp. zn. 21 Co 344/2001)
Finanční úřady jako správci daně mají způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení, avšak nikoli v plném rozsahu, axx xxx x xxxx xxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxx xxxxx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxní vymahatelné pohledávky na daních, má finanční úřad způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení.
(NS, rozhodnutí ze dne 28. 1. 1998, sp. zxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x xxxx x xxxxxx xxíslušnost, § 17 - dožádání, § 18 -
delegace
, § 19 -
atrakce
, § 161 odst. 3 - věcná dělená správa
Související předpisy:
§ 1 odst. 1, § 10 odst. 1 zákxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxona o správních poplatcích; zákon o soudních poplatcích; zákon o místních poplatcích; § 19 o. s. ř. - procesní způsobilost; § 40a obč. zák., § 42a obč. xxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xxxxx x zákona o spotřebních daních; § 4 odst. 1 zákona o DPH; § 38 a násl. zákona č. 289/1995 xxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx04 Sb., o rybářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství); člx x xxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci
Literatura:
Vedral,
J.
Správní řád - komentář.
Praha :
BOVA - POLYGON,
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxx xxxxxx xx xxx
xxxxx
xxxxxxxx xxxxvce daně
Ondřej
Dráb,
Z důvodové zprávy:
Pravomoc správce daně
Návrh vychází ze skutečnosti, že orgán veřejné moci není nadán subjektivníxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxnností správce daně. Je tak promítnuta zásada zákonnosti, podle níž lze veřejnou moc uplatňovat pouze v zákonem vymezených případech a zákonným způsoxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxsahu daném účelem (cílem) správy daní vedl registry či evidence daňových subjektů a jejich povinností. Ačkoli to návrh explicitně nepředvídá, předpoxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxjící znění mohlo zúžit pravomoci správce daně, neboť ten by podle dosavadního znění § 11 mohl vést toliko řízení upravená v daňovém řádu. Vzhledem k exisxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxě nadán žádnými subjektivními právy a povinnostmi. To vyplývá jednak ze skutečnosti, že správce daně není - až na výjimky - osobou ve smyslu práva (srov. xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxávci daně proto nepřísluší žádná oprávnění, ale je naopak nadán veřejnoprávními kompetencemi (pravomocemi). Na rozdíl od daňových subjektů a dalšícx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxsponují, správce daně své
kompetence
(práva v obecném, nikoli právním slova smyslu) vykonávat musí. Správce daně byl nadán kompetencemi v oblasti vexxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxnit „může“, při naplnění zákonných podmínek pro tento úkon jej učinit „musí“ a samozřejmě, nejsou-li zákonné podmínky naplněny, učinit jej nesmí. V opxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xprávcem daně může být i fyzická či právnická osoba vykonávající působnosti v oblasti veřejné správy (tedy osoba ve smyslu práva), neboť při výkonu veřexxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xbecnými právními předpisy (zejména obč. zák.) nelze vztáhnout k jejich jednání jakožto jednání orgánů veřejné moci.
V tomto směru se daňový řád význxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností -“ (srov. definici správy daní v § 1 odst. 2 citovaného zákona).
V souladu s úxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxtavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), je tedy nutné, aby pravomoci správce daně byly dostatečně určitě zakotveny zákonem, tj. aby byla dostatečně určitě vymezxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxující výčet jednotlivých pravomocí správců daně a na něj navazující další ustanovení daňového řádu, jež jednotlivá práva a povinnosti správců daně, kxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx v x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxnou na správě daní, zejména daňovým subjektem, nabývá na významu především s ohledem na skutečnost, že rozhodnutí vydaná věcně nepříslušným správcem xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx. a) a komentář k němu].
Oproti dřívější právní úpravě zák. o správě daní a poplatků dochází ke koncentraci základního vymezení jednotlivých oblastí xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx x x xxxxedu „legislativní čistoty“ daňového řádu jako procesní normy upravující oblast správy daní jistě ku prospěchu. Komentované ustanovení je třeba rozuxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxní ustanovení daňového řádu zakotvující působnost správců daně (a související povinnosti ostatních osob zúčastněných na správě daní) nesmí překročxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx pokud by měly být
kompetence
správce daně zakotvené daňovým řádem
de lege ferenda
rozšířeny o působnosti nové, překračující rozsah stanovený komenxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxx x
xxx xxxxxxxxs
vůči procesním ustanovením jiných, zvláštních zákonů upravujících postavení (veřejnoprávní
kompetence
a povinnosti) správců daně. Ve vztahu k xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
K odst. 2 [Registry a evidence ]
Zřizování a vedení registrů a evidencí daňových subjektů a jejich daňových povinností je pro výkon správy daní, a tím pxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx právního řádu třeba považovat za ucelenou, neboť ustanovení jiných právních předpisů regulujících registry vedené orgány veřejné moci a/nebo ochraxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx09 Sb., o základních registrech, a pro oblast ochrany osobních údajů daňový řád výslovně zakotvuje pravomoc správců daně osobní údaje shromažďovat (sxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx xxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxávních principů správy daní, zejména zásady zákonnosti. V souladu s touto zásadou musí být zřízení každého registru či evidence, ale též rozsah údajů a xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx
Zákon blíže nespecifikuje, v jaké formě mohou být nezbytné registry zřizovány a vedeny. S ohledem na stávající stav techniky je zřejmé, že se bude jedxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxý daňový informační systém (tzv. ADIS) obsahující registr daňových subjektů a jejich daňových povinností či Administrativní registr ekonomických sxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxění údajů vedených v registrech a evidencích správce daně třetím osobám omezováno pouze zásadou neveřejnosti správy daní (srov. komentář k § 9) a z ní vyxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxi explicitně stanovenými zákonem. Správce daně proto zcela legitimně neumožní nahlédnout do daňového spisu či na osobní daňový účet jiné osobě, než ktxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxo spisu (srov. § 66 a násl.). Na druhou stranu by správce daně neměl komukoli odpírat informace o tom, zda je určitá osoba registrovaná k určité dani atp. Ixxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxh ve veřejnosti dostupných informačních systémech veřejné správy, jako jsou obchodní rejstřík, registr živnostenského podnikání či katastr nemovixxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxrávce daně, stane se rozhodnutí neplatným, neboť v něm chybí jedna ze základních náležitostí rozhodnutí, kterým je označení oprávněného správce daněx
xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x x 3 - zásada neveřejnosti, shromažďování osobních a jiných údajů, § 10 - vymezení pojmu správce daně, § 52 a násl. - povinnost mlčenlivosti, § 66 a násl. x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx
M.;
Telecký,
D.;
Válková,
H.
Zákon o správě daní a poplatků.
Praha :
C. H. Beck,
2002.
Úřední osoby
Ondřej
Dráb,
Z důxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxacovník správce daně pojmem úřední osoba. Prostřednictvím úředních osob pak správce daně vykonává svou pravomoc.
Úřední osobou je ve smyslu odst. 2 txxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx daného zákonem a která se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci správce daně.
Odst. 3 upravuje způsob, kterým úřední osoba prokazuje svá oprávněnx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxk reflektována skutečnost, že správcem daně nejsou pouze územní finanční orgány, ale i soudy, orgány obcí apod.
Podle odst. 4 by mělo být ze spisového mxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx osobu identifikovat. Osobě zúčastněné na správě daní je pak umožněno, aby vždy, když přijde do styku s úřední osobou, požádala tuto úřední osobu o její ixxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx
x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxoci při správě daní, jako úřední osoby. V tomto směru je terminologie zaváděná daňovým řádem výstižnější oproti dřívější úpravě zák. o správě daní a popxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxá o jakéhokoli zaměstnance, popř. pracovníka (přisoudíme-li tomuto označení širší význam než označení zaměstnanec), správce daně, ale jedná se pouzx x xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxx
xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxoba zřejmé i to, že se jedná o veškeré fyzické osoby oprávněné k výkonu pravomocí správce daně, aniž by musely být ke správci daně nutně v pracovněprávním xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx a přesto bezesporu může být a zpravidla bývá úřední osobou ve vztahu k ukládání a vybírání místních poplatků či ve vztahu k provádění veřejné správy na záxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxn tím reaguje na skutečnost, že správcem daně mohou být ve smyslu § 10 daňového řádu též fyzické osoby, tj. nikoli pouze státní orgány, orgány územní samoxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxkonu této činnosti daňovým řádem považována současně za úřední osobu. Příkladem těchto osob jsou různé druhy tzv. stráží působících na poli ochrany přxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxrávci daně, jehož pravomoc vykonává, a to jen v rozsahu, v jakém jí byl výkon těchto činností daným správcem daně svěřen. Existují zde tedy v podstatě dvě xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx působí, a užší, vymezená rozsahem jakéhosi pověření uděleného jí tímto správcem daně (srov. komentář k odst. 4). Překročí-li úřední osoba tyto meze, jxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxčastněnou na správě daní) právně nezávazné.
Při překročení mezí svého pověření úřední osoba odpovídá adresátovi za škodu takovým jednáním způsobexxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xezích svého pověření, které bude nicméně přesahovat rozsah věcné příslušnosti správce daně (jakkoli je to spíše teoretická záležitost), řídí se odpoxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx považovat za její pochybení opravňující správce daně k regresu (vyžadování
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxotného, tj. absence pověření nezákonného, nemůže být správcem daně považována za porušení (zpravidla pracovněprávních) povinností úřední osoby, nxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxušování.
Osoba, která je považována za úřední osobu podle daňového řádu, je zároveň úřední osobou (dříve veřejným činitelem) z pohledu trestního prxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx skutkovou podstatu trestných činů ve věcech veřejných, zejména trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby či některého z trestných činů souhrnnx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx činnosti (např. násilí proti úřední osobě, vyhrožování s cílem působit na úřední osobu či podplácení).
K odst. 3 [Služební průkaz] a 4 [Určení odpovědxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xrovádí jeho zaměstnanci, jiné osoby, jimž je výkon pravomoci správcem daně svěřen (např. starosta), popř. správce daně - fyzická osoba ? sám. K tomu, abx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxvce daně oprávněna k výkonu správy daní v daném konkrétním případě, slouží odst. 4 komentovaného ustanovení, který předpokládá, že příslušná osoba buxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx
xx xxxxx
x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxěřil výkon správy daní a v jakém rozsahu.
Toto pověření musí být dle zákona zachyceno v úředním záznamu (srov. § 63), který musí vedle údajů o správci daxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxávněn vykonávat pravomoci správce daně a v jakém rozsahu, tj. stanovit okruh úkonů, k nimž je tento zaměstnanec oprávněn. Nutno si ovšem uvědomit, že úřxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xx byl svěřen výkon správy daní.
Samotné pověření výkonem správy daní (
konstitutivní
povahy) v praxi zpravidla vyplývá z kombinace obsahu interních xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx (jak povahy interní, tak povahy obecně závazné, např. ze zákoníku práce) a navazujícího zařazení zaměstnance správce daně do určitého útvaru a pozice xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxotlivých úkonů, ke kterým je úřední osoba v rámci svého pověření oprávněna. Stejně tak zákon neurčuje, zda musí být úřední osobě pověření vydáno vůči kaxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx procesní ekonomie je třeba dojít k závěru, že pověření konkrétní úřední osoby může a zpravidla by též mělo znít na výkon jasně definovaných pravomocí vůxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxu, jak uvádí samotná důvodová zpráva k daňovému řádu, cílem tohoto formálního pověřování úředních osob je, aby bylo „ze spisového materiálu vždy zjistxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxt“. Tuto možnost identifikovat konkrétní úřední osobu (zaměstnance správce daně), která se podílela na konkrétním úkonu, a ověřit si existenci jejíhx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxení výkonem správy daní bude, jak již bylo zmíněno, zpravidla stanoveno en bloc ve vztahu ke všem zaměstnancům zařazeným na určitou pracovní pozici do uxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxé nelze třetí osobě zpřístupnit), a proto nebude osoba zúčastněná na správě daní
a priori
schopna existenci pověření určité úřední osoby k výkonu spráxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xověření nemusí být vyhotoven v relaci „konkrétní úřední osoba - konkrétní osoba zúčastněná na správě daní - konkrétní úkon“, musí ovšem obsahovat přinxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxrolního oddělení Finančního úřadu v Berouně se pověřují prováděním kontroly plnění daňových povinností daňových subjektů v rámci místní příslušnosxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx pravomoci správce daně v rozsahu provádění kontroly plnění daňových povinností fyzických osob s příjmením začínajícím na A až F místně příslušejícícx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx
x xxansparenci v otázce, kdo je oprávněn vykonávat určité pravomoci správce daně v konkrétním případě a kdo je skutečně vykonával, slouží též skutečnost, xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxní shora zmiňovaného úředního záznamu), a to nejenom před samotným úkonem této úřední osoby, ale zejména též kdykoli poté.
V případě daňových subjekxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xsoba vůči daňovému subjektu jednotlivé úkony začala činit. Informace o pověření úředních osob k výkonu pravomoci správce daně v širším rozsahu lze žádxx xxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxní osoby sdělit osobě zúčastněné na správě daní své jméno, příjmení, služební nebo obdobné označení a informaci o tom, ve kterém organizačním útvaru spxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxutečně pověřena k provedení určitého úkonu za správce daně, tak účinné využití práva podat stížnost proti chování konkrétní úřední osoby (srov. komenxxx x x xxxxx
x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxí jednat, je skutečně úřední osobou, slouží též povinnost úředních osob prokázat svou kompetenci k provádění úkonů při správě daní služebním průkazemx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxvců daně služebními průkazy disponují, vztahuje se povinnost předložit služební průkaz pouze na případy, kdy tak stanoví zákon.
Taková povinnost jx xx xxxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxelství a Ministerstva financí ČR. Ti jsou při plnění svých úkolů podle tohoto zákona povinni své oprávnění k dané činnosti prokázat služebním průkazem xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxkou č. 249/2010 Sb. Náležitostí služebního průkazu nicméně není rozsah oprávnění držitele konkrétního služebního průkazu (konkrétního zaměstnanxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxazu je zaměstnancem v územním finančním orgánu České republiky a má oprávnění vykonávat úkony v souladu se zákonem č. 531/1990 Sb., ve znění pozdějších xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxstněné na správě daní toto své oprávnění prokázat nejenom svým služebním průkazem, ale též předložením úředního záznamu o svém pověření k provádění taxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxxx
xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxi náležitosti, resp. do vzoru služebního průkazu zaměstnance územních finančních orgánů, doplnit.
Obdobně prokazují služebním průkazem svou příxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxců celní správy stanoví vyhláška č. 197/2001 Sb. S ohledem na rozsah údajů uváděných na služebním průkazu příslušníka Celní správy ČR, který prokazujx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxrávě daní totéž, co bylo výše řečeno k zaměstnancům územních finančních orgánů.
Ostatní úřední osoby, resp. zaměstnanci ostatních správců daně, ktxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xpravidla povinny předložit vedle úředního záznamu o pověření k provádění příslušného úkonu (úkonů) též svůj průkaz totožnosti (občanský průkaz či jixx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xváděným v pověření.
S účinností služebního zákona (od 1. 1. 2012) budou služebními průkazy disponovat všichni zaměstnanci státních úřadů, přičemž xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx doporučit, aby v případě správců daně obsahoval služební průkaz mimo příslušnosti k určitému státnímu úřadu též informaci o rozsahu pravomocí jeho drxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxovádění působnosti správce daně (v rozsahu úkonu, k jehož provedení se chystá), a osoba zúčastněná na správě daní následně odmítne s takovou úřední osoxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxak neplatí absolutně.
Povinnost úřední osoby prokázat svá oprávnění, tj. své pověření k výkonu správy daní, je sice zákonem stanovena kategoricky, xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxx xsoba zúčastněná na správě daní požádá. Takový výklad zákona je ale třeba odmítnout, neboť by mohl vést k jeho nadužívání a k „šikanóznímu“ jednání osob zxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxdu této povinnosti osoby by proto mělo být vždy přihlíženo k účelu tohoto ustanovení. Tím je ochrana oprávněného zájmu osoby zúčastněné na správě daní nx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxesy úřední osoby formou podání stížnosti dle § 261), a dále ochrana osoby zúčastněné na správě daní před eventuálním zneužitím pravomocí úřední osoby, xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xehdy, činí-li tato úkony mimo své pracoviště (např. při provádění místního šetření v terénu) či obecně shledává-li se s ní osoba zúčastněná na xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxopak považovat případy opakovaného jednání s toutéž úřední osobou či dožadování se prokázání pověření úřední osoby, vyplývá-li její pověření
de factx
xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxkázání pověření úřední osoby k provedení určitého úkonu by proto měla mít osoba zúčastněná na správě daní důvodné pochybnosti o existenci takového povxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xáležitostí rozhodnutí, kterou je označení oprávněného správce daně.
(KS České Budějovice, rozhodnutí ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 10 Ca 70/2002)
Soxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx x xx x xxxdní záznam, § 261 - stížnost
Související předpisy:
§ 13a zákona o územních finančních orgánech; § 28 odst. 3 zákona č. 13/1993 Sb., Celního zákxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x xxxx xxxxx x xxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
x xxvodové zprávy:
Místní příslušnost (§ 13 až 15)
Vedle věcné příslušnosti, která se odvíjí od příslušné
kompetence
k výkonu správy daní, stanoví xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx právnických osob, jsou-li tyto osoby daňovými subjekty. V odůvodněných případech hospodárnosti správy daní výjimečně stanoví daňový řád pro správu xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xe správce daně obvykle provádí úkony při správě daní v obvodu své místní působnosti. Návrh pak výslovně připouští vykonat úkon i mimo obvod jeho územní pxxxxxxxxxx
xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx správců daní. Např. nelze-li podle obecných pravidel obsažených v tomto ustanovení určit místní příslušnost při správě daní náležející do působnostx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx
K § 13
Odst. 1 stanoví základní kritérium pro určení místní příslušnosti, kterým je u fyzické osoby místo pobytu a u právnické osoby její sídlo. Pod pojex xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxu nelze určit, pak je to místo, kde se fyzická osoba převážně zdržuje. Pojem místo pobytu je tedy pro účely správy daní chápan v širším slova smyslu než pojxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxy je zahrnuta adresa, pod kterou je tato právnická osoba zapsaná v příslušném veřejném rejstříku (typicky obchodní rejstřík). Pokud se vznikem právnixxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx rozhlasu), jde o adresu, na které právnická osoba skutečně sídlí a kterou je tato osoba povinna ohlásit správci daně při registraci (§ 127). Důvodem pro xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xungování správy daní není vhodné, aby mohlo docházet k šikanózním změnám „skutečného sídla“, které by měly za následek přesouvání agendy z úřadu na úřax x x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xelze provádět tak, aby mohlo docházet k případnému zdržování a zdražování správy daní. Daňový subjekt, který přesune svou správu (tedy své skutečné síxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxmu, by měl být stále místně příslušný k původnímu správci daně. Případnému zvýšení nákladů na komunikaci s tímto správcem daně, které může vzniknout v dxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxání ve smyslu § 45 odst. 2.
Místně příslušným správcem daně pro správu daně z nemovitostí je podle odst. 2 správce daně, v jehož obvodu územní působnosti xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
x x xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxvení stanoví pravidla určení místní příslušnosti správců daně, tj. pravidla pro určení, který z věcně příslušných správců daně (srov. komentář k § 10 a xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxtvené v odst. 1 komentovaného ustanovení se výrazně neodchyluje od dřívější právní úpravy stanovené zák. o správě daní. Na rozdíl od dřívější právní úpxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxx x x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x jejich případné stanovení, popř. doplnění obecných pravidel, ponechává na zvláštní právní předpisy upravující jednotlivé oblasti, které se v procexxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xředpisy upravující organizaci jednotlivých správců daně (srov. např. § 3 zákona o územních finančních orgánech).
Takovéto výjimky z obecného pravxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx
xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxě před pravidly stanovenými daňovým řádem. Je však třeba důsledně odlišovat případy, kdy je právní úprava zakotvená zvláštními právními předpisy vůčx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxx
xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx může právně závazně stanovit odchylku od pravidel určení místní příslušnosti, je pouze zákon či právní předpis vydaný na základě zákona jako právní noxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xo zvláštních právních předpisů je zcela jistě vhodné, neboť se tím daňový řád zbavuje řady ustanovení, která do obecné procesní normy nepatří. Na druhox xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxení práce s daňovým řádem (srov. komentář bod 18 a násl. a komentář k odst. 3 a 4 níže).
Pro určení, který z věcně příslušných správců daně je místně příslxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxh předpisech, nutné promítnout do jakési mapy správních obvodů těchto správců daně, které pro jednotlivé správce daně stanovují zvláštní právní předxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x
xxxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxx xx
x
xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxlohy zákona o Celní správě České republiky pro celní xxxxxxx
x
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx obce při výkonu státní správy,
-
zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), pro obce při správě místních poplatků,
-
zákon o soudech a s. ř. s. pxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxi jednotlivých správců daně a jejich správní obvody také povětšinou obsahují vlastní pravidla určení jejich místní příslušnosti platná obecně pro agxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxx xlastní pravidla stanovená zvláštními právními předpisy v případě
kolize
s daňovým řádem na oblast výkonu správy daní nepoužila, tj. tato pravidla moxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xednoznačnému určení místně příslušného správce daně nevedou. Daňový řád v tomto ohledu představuje vůči těmto zvláštním právním předpisům
lex specixxxx
x
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxzické osoby místo jejího pobytu, v případě právnické osoby její sídlo.
Místem pobytu fyzické osoby daňový řád rozumí adresu místa trvalého pobytu obxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxe se fyzická osoba převážně zdržuje. Místo trvalého pobytu občana České republiky blíže upravuje zákon o evidenci obyvatel, jehož § 10 odst. 1 jej definxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxaj o adrese v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxčním, popř. orientačním číslem, a který je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci“.
Jedinou výjimku z obecného pravidla, že adresx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx prostor v objektu určeném pro bydlení, ubytování či individuální rekreaci, protože žádný takový prostor neobývají, či jej sice obývají, ale vlastník xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxbyt na adrese obecního či městského xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxmusí nutně shodovat s místem, kde se fyzicky nachází (fakticky pobývá). Tento přístup odpovídá obecnému zájmu na právní jistotě způsobu určení místně xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx a o změně některých zákonů. Podle tohoto zákona je cizinec povinen udat místo pobytu na území České republiky do žádosti o povolení k pobytu, a následně jx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxolovacímu režimu nepodléhá a jejich místo pobytu na území České republiky není
a priori
úředně registrováno. Jedná se v prvé řadě o občany členských stxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxat bez nutnosti získání úředního povolení na tzv. turistické vízum, které je zpravidla platné 90 dnů.
Tyto případy pak pokrývá zbytková
klauzule
urxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxzet) nebo adresu hlášeného místa pobytu cizince, rozumí se místem pobytu takové fyzické osoby místo na území České republiky, kde se tato osoba převážnx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxtěji a nejlépe zastižitelná. To odpovídá požadavku hospodárnosti správy daní. Tento výklad je nicméně též kontinuální s dosavadní právní úpravou zákx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx x x odst. 1 zák. o správě daní a poplatků).
V praxi se však správce daně při ověřování své místní příslušnosti zpravidla nezabývá detailním zkoumáním mísxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx v průkazu o povolení k (trvalému) pobytu cizince na území České republiky nebo v potvrzení o přechodném pobytu cizince na území České republiky. V ostatxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxnto přístup není zcela v souladu se zákonem, nebývá daňovými subjekty zpravidla napadán.
Daňový řád při stanovení místní příslušnosti správců daně xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxlušný správce daně, v jehož správním obvodu se nachází místo pobytu fyzické osoby, a to bez ohledu na to, že tato podnikající fyzická osoba bude mít nezříxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx komentář k § 21) a stálé provozovny zahraniční osoby umístěné na území České republiky (srov. komentář bod 18 a násl.).
Stejně tak daňový řád nereflekxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxá v důsledku dřívější právní úpravy evidence obyvatel označováno též jako přechodné bydliště.
Pravidlo určení místní příslušnosti stálých provozxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xákladě zák. o daních z příjmů (srov. § 22 tohoto zákona) na území České republiky, je příkladem situace, kdy snaha o co nejširší zobecnění úpravy daňovéhx xxxx xxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxní týkající se právnických osob použijí obdobně i na organizační složky státu nebo organizační složky podniku zahraniční osoby a na jiné jednotky, ktexxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxky podniku zahraniční osoby (srov. § 21 obch. zák. ve spojení s čl. 5 jednotlivých smluv o zamezení dvojího zdanění). Pokud přijmeme závěr, že ustanovexx x xx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxx
xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxhraničních osob řídit obdobnými principy jako místní příslušnost správce daně u právnických osob. Tzn. místně příslušným bude ten správce daně, v jehxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxní úpravě zák. o správě daní a poplatků, která pro případ stálých provozoven zahraničních osob stanovovala samostatné a velmi praktické pravidlo, podxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx
x xxxxi však mohou nastat též případy, kdy stálá provozovna zahraniční osoby znaky organizační složky podniku zahraniční osoby nenaplňuje. Vznik organizaxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxtelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku) na území České republiky. Stálá provozovna však často vzniká prováděním jedixxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxe uvedený výklad nepokrývá a při určení místní příslušnosti správce daně se zde musí vyjít z tzv. zbytkové
klauzule
určení místní příslušnosti obsažexx x x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx
xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxlektuje na skutečnost, že se mnoho fyzických osob v místě svého hlášeného trvalého pobytu fakticky nezdržuje, ale že často pobývá na místě jiném, které xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxe zcela odmítnout ani výklad, že se toto ustanovení vztahuje pouze na aplikaci pravidel upravených v § 24 odst. 1 až 5 daňového řádu na zde uvedené subjektxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxublice. S ohledem na obecný zájem na zachování právní jistoty a kontinuity právní úpravy se autoři přiklánějí k aplikaci § 24 odst. 6 daňového řádu též na xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx osob daňový řád odvozuje od místa jejich sídla. Sídlem právnické osoby přitom rozumí adresu, pod kterou je právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xak v případě určení místní příslušnosti správce daně upouští od svého obecného důrazu na skutečný stav (kterému by odpovídalo odvození místní příslušxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx
xx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx soukromoprávní úpravu (srov. § 19c obč. zák.).
Sídlo zapsané do obchodního rejstříku je proto rozhodné pro určení místní příslušnosti obchodních xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxčnosti), družstev, evropských družstev, státních podniků a organizačních složek zahraniční právnické osoby umístěných v České republice, pokud tyxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxu a, není-li takové smlouvy, zák. o daních z příjmů (srov. § 22 odst. 2 tohoto zákona), popř. dalších právnických osob sem zapisovaných (např. Česká tiskxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xříslušného správce daně, jsou zejména nadační rejstřík a rejstřík obecně prospěšných společností, vedené krajskými obchodními soudy, seznam občanxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxí vedený Ministerstvem kultury České republiky.
Právnickými osobami, které se do veřejných rejstříků nezapisují a u nichž je za sídlo pro účely stanxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx Česká televize. Analogicky se toto pravidlo aplikuje ale též na organizační složky státu či stálé provozovny zahraničních právnických osob, pokud nexxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxvce daně pro stálé provozovny, srov. též komentář bod 18 a násl.
Dne 1. 1. 2012 má nabýt účinnosti xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxvé pravidlo určení místní příslušnosti pro zde vymezené kategorie právnických osob. S ohledem na jeho rozsah (týká se určení místní příslušnosti v plnxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxář k odst. 2 a 3), ale za pravidlo speciální.
Podle tohoto speciálního pravidla určení místní příslušnosti je specializovaný finanční úřad místně přxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx osob založených za účelem podnikání, které dosáhly obratu více než 2 mld. Kč (srov. § 9a zákona o územních finančních orgánech). A to bez ohledu na skutečxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxství bude navíc od 1. 1. 2012 oprávněno formou rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti rozšířit či zúžit okruh osob, jejichž místně příslušným finanxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxaně týkající se nemovitostí] a 3 [Zpoplatněné úkony]
Na rozdíl od dřívější právní úpravy zák. o správě daní a poplatků daňový řád výrazně omezuje výjixxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xoplatků byla přesunuta do zvláštních právních předpisů (srov. též komentář č. 2 výše).
Dřívější pravidlo pro určení místní příslušnosti správce daxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxtný převod majetku) a daně z převodu nemovitostí (úplatný převod nemovitého majetku), bylo s účinností daňového řádu přesunuto do § 16a zákona o dani děxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx zůstavitel naposledy trvalý pobyt (k pojmu trvalý pobyt srov. komentář bod 9 a násl.) a, neměl-li zůstavitel trvalý pobyt v České republice, správce daxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxu vzniku daňové povinnosti, tj. v okamžiku smrti zůstavitele; v případě vzniku místní příslušnosti více správců daně se pak postupuje dle § 14 daňového xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx
xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xabytí movitého majetku či jiného majetkového prospěchu darováním je místní příslušnost správce daně určena územním obvodem správce daně, v němž má trxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxí místem trvalého pobytu či sídla dárce. Druhou je situace, kdy jsou movitý majetek či jiný majetkový prospěch darovány spolu s nemovitostí. V takovém pxxxxxx xx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx výjimkou je případ bezúplatného zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni nebo jiného plnění obdobného věcnému břemeni, kdy se místní příslušnoxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxospěchu darováním možné stanovit místní příslušnost správce daně dle pravidel popsaných v předchozím komentáři, je místně příslušným správcem daně xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xaru. Případný souběh místní příslušnosti více správců daně se i zde řeší pomocí pravidel zakotvených v § 14 daňového řádu.
Další výjimka z obecného prxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx x xxx xxxx x xxxxch z příjmů) bankami, spořitelními a úvěrovými družstvy nebo pojišťovnami. U těchto subjektů se totiž pobočka nebo organizační jednotka, kde k vybíráxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx pobočka či organizační jednotka nachází; to ovšem za podmínky, že jsou v této pobočce či organizační jednotce k dispozici doklady nezbytné pro provedexx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxtář k odst. 1).
Obdobných výjimek by bylo možné ve zvláštních předpisech upravujících jednotlivé daně i v daňovém řádu najít celou řadu. Vedle již shoxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x),
-
stanovení místní příslušnosti správce daně při dělené správě (srov. § 162 odst. 5),
-
zachování místní příslušnosti správce daně v průběhu daňxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx
x
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx
x
xxxxxxxxx xxxxxí příslušnosti správce daně v průběhu obnoveného řízení (srov. § 119 odst. 5),
-
zachování místní příslušnosti správce daně v průběhu přezkumného říxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx
x
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx (srov. § 185 odst. 3),
-
zachování místní příslušnosti xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x x x xxx xxxxx xxx
xxxxxxxxxxx
xxxxkumné řízení podle § 55b zák. o správě daní a poplatků provede správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Nic na tom nemění skutečnost, že po vxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxslušnosti obsažené v § 4 tohoto zákona.
(NSS, rozsudek ze dne 1. 7. 2010, čj. 8 Afs 44/2009-103)
Jestliže platební výměr vydá nepříslušný správce daně, xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxx xxxxx xudějovice, rozhodnutí ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 10 Ca 70/2002)
Související ustanovení:
§ 10 - vymezení pojmu správce daně, § 11 - pravomoc spráxxx xxxxx x xx xxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x6 - změna místní příslušnosti, § 17 - dožádání, § 18 -
delegace
, § 19 -
atrakce
, § 21 odst. 2 - místní příslušnost, § 24 - procesní způsobilost, § 87 odsxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxx změna místní příslušnosti, § 162 odst. 5 - věcná dělená správa, místní příslušnost, § 185 odst. 3 - místní příslušnost u prodeje movitých a nemovitých xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů; zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xtranách a v politických hnutích; § 22 odst. 2 zák. o daních z příjmů - stálá provozovna; § 38d zák. o daních z příjmů - vybírání srážkové daně; zák. o dani dxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x88/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností; § 10 odst. 1 zákona o evidenxx xxxxxxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxní příslušnost)
Ondřej
Dráb,
Z důvodové zprávy:
K obecným principům srov. citaci u § 13.
K § 14
Odst. 1 stanoví, který správce daně je místně xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxl řízení jako první, a to za podmínky, že se příslušní správci daně nedohodnou jinak.
Odst. 2 stanoví postup řešení sporů o místní příslušnost, které řexx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
x x xx
xxxxxože by pravidla určení místní příslušnosti správců daně upravená v § 13 daňového řádu a v navazujících zvláštních právních předpisech stanovujících vxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xprávce daně, v praxi vždy nelze vyloučit, že nastane situace, kdy tomu tak nebude, tj. kdy se při aplikaci pravidel pro určení místní příslušnosti identxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxně, který daňové řízení zahájil jako první, ledaže by se s ostatními správci daně provádějícími daňové řízení v dané věci dohodl jinak (tj. že řízení dokxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx x xxxxxx příslušnosti, resp. dohody o tom, který z více místně příslušných správců daně provede řízení ve věci, zákon neupravuje. V žádném případě nejde o dohodx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxmi správci daně nevyjímaje, jsou významným zásahem do procesních práv osob zúčastněných na správě daní, zejména daňového subjektu (v ústavní rovině nxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx též zaručenu možnost se k ní vyjádřit. Zejména s ohledem na skutečnost, že zákon
a priori
obsahuje pravidlo pro řešení konfliktu místní příslušnosti (xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xíž se bude zpravidla možno uchýlit v případě, je-li to hospodárnější, racionálnější či jinak pro řádné provedení řízení vhodné či nutné. Dohoda o tom, kxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxlu § 101 a násl.), které by mělo být řádně odůvodněno, a daňovému subjektu by měla být umožněna obrana proti takovému rozhodnutí (formou stížnosti dle § 2xx xxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxci. O takovémto sporu o místní příslušnost pak rozhoduje správce daně, který je jim nejblíže společně nadřízen. Není-li takový správce daně, je k určenx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxbo jiný ústřední správní orgán, do jehož působnosti daná věc náleží.
Typickým příkladem situace, kdy může vzniknout místní příslušnost více správcx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxlší dobu trvajícího stavebního dozoru na několika samostatných stavbách nacházejících se v různých částech České republiky). Vzhledem k tomu, že tatx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxný pobyt), může každý ze správců daně, v jehož územním obvodu se jednotlivá konkrétní stavba nachází, dojít k závěru, že je místně příslušný ke správě daxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxna situace, že se tato zahraniční fyzická osoba bude v průběhu roku na každé stavbě zdržovat po zcela stejnou dobu (tj. že např. při každé cestě do České rexxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx podnikatelem daňové řízení (např. jej zaregistrovali z moci úřední k dani z příjmů fyzických osob), dohodli, který je skutečně místně příslušným či ktxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxíslušnosti společně nadřízenému finančnímu ředitelství nebo, pokud jsou jednotlivé stavby (a tedy stálé provozovny zahraničního podnikatele) umíxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxancí České republiky.
K těmto tzv. pozitivním sporům o místní příslušnost dochází, pokud existuje více správců daně, kteří se své místní příslušnosxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxíslušných správců daně svou místní příslušnost ve věci popírají. Při rozhodování o negativním sporu o místní příslušnost dochází rovnou k aplikaci drxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxenému správci daně, popř. ústřednímu správnímu orgánu, do jehož působnosti předmět sporu náleží, jenž rozhodne, který správce daně bude v dané věci míxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxi orgány, jež nejsou nadány subjektivními právy a povinnostmi. Rozhodnutí v takovém sporu provedené nadřízeným správním orgánem je tedy pro dotčené sxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx vztahu k osobě zúčastněné na správě daní, o jejíž věc se jedná, však takový autoritativní úkon přesto prvky rozhodnutí vykazuje, neboť se přímo dotýká jxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxo se proti němu případně bránit (formou podání stížnosti dle § 261 daňového řádu).
Komentované ustanovení řeší pouze
kolize
a spory o místní příslušxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxdán pravomocemi správce daně (ve smyslu § 10 a 11 daňového řádu), nedopadá. Vznikne-li spor o věcnou příslušnost, tj. (negativní i pozitivní) spor mexx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxávních orgánů řídí (rozhodnutí přijaté na nižší úrovni by bylo nicotné), anebo - jedná-li se o soustavy správních orgánů spadajících pod různé ústřednx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxzi orgány výkonné moci a moci soudní, popř. mezi nimi a územní samosprávou, rozhoduje se takový spor v závislosti na stranách sporu a jejich postavení ve xxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxlušnost při správě daní jsou nicméně spíše teoretickou úvahou, neboť při současné právní úpravě pro ně nevzniká prakticky žádný prostor.
Judikaturxx
xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xezpečnostní informační službou, která ústředním správním úřadem není, o to, kdo má rozhodnout ve věci příspěvku za službu bývalého příslušníka Federxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxt není podle zákona dána. Žalobu v takové věci podanou proto Nejvyšší správní soud odmítne jako nepřípustnou podle § 47 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(NSS, usnxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx daně, § 13 - určení místní příslušnosti, § 91 - zahájení řízení, § 106 - zastavení řízení, § 261 - stížnost
Související předpisy:
§ 97 odst. 1 sx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
x xxxodové zprávy:
K obecným principům srov. citaci u § 13.
K § 15
Správci daně je zde umožněno získat ucelený pohled na daňové subjekty, jejichž daňovou poxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xelkých městech a v případech, kdy využití institutu dožádání by mohlo vést ke zmaření účelu úkonu v důsledku prodlení.
K § 15
Stanovení a výběr daní je xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxávy xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxi vlastnictví subjektů podléhajících jeho jurisdikci. Jedná se o výkon státní moci, tj. o činnost, která musí být prováděna v co nejužším a přitom ještě xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx
xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxdů legitimity správy daní (srov. komentář k § 1 a 5) je pravomoc k jejímu výkonu v maximální možné míře koncentrována do rukou místně příslušného správce xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxávce daně je tak na základě komentovaného ustanovení oprávněn a povinen daňový subjekt, správou jehož daňových povinností je pověřen, v mezích nezbytxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxí jemu zákonem svěřených daňových subjektů omezen obvodem své územní působnosti, a naopak může při správě daňových povinností těchto daňových subjekxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxčení místní příslušnosti ke správě daní.
Právo místně příslušného správce daně provádět jednotlivé úkony při správě daňových povinností jemu svěřxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxné, které by bylo možné využívat alternativně. Důvodem není ani tak skutečnost, že při porovnání textů § 15 a 17 odst. 1 lze dospět k závěru, že zatímco dožxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxstí subjektů, pro něž je místně příslušným, i mimo obvod své územní působnosti se vztahuje pouze na provádění jednotlivých úkonů, ale zejména skutečnoxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xospodárnost řízení (k jednotlivým podmínkám dožádání srov. komentář k § 17 odst. 1).
Kompetence
správce daně operovat mimo obvod jeho územní působxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxním rozsahu takového úkonu se zákon nezabývá. Jak již bylo zmíněno, jazykovým výkladem by bylo možné dojít k závěru, že se musí jednat o úkon v užším pojetxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx by měl zákonodárce v úmyslu vykládat pojem úkon pro účely aplikace § 15 šíře, vymezil by pravomoc správce daně založenou tímto ustanovením obdobně, jakx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xostupů). Tento výklad je nicméně třeba odmítnout jako nepřiměřeně formalistický.
Smyslem vzájemné koexistence obou shora zmiňovaných ustanovenx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xrychlejší xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxravuje daný územní obvod, kde má k příslušnému jednání dojít. Tomu odpovídá též text ustanovení § 17 odst. 1, které dává místně příslušnému správci daně xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx formalistní výklad komentovaného ustanovení by tedy naopak účel vzájemné koexistence institutu dožádání a pravidla zachování místní příslušnosti xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxesní postupy přesahující obvod územní působnosti správce daně místně příslušnému určitému daňovému subjektu mohla být provedena výlučně formou dožxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxtentní, tj. byla by naplněna podmínka dožádání, že tyto postupy nemohl vůbec provést). Pokud by takový výklad byl zákonodárcem při schvalování daňovéxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxávce daně dožádá“.
S ohledem na důvody zakotvení možnosti správce daně operovat v zákonem daných případech i mimo obvod své územní působnosti, kterýxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxázejícím se v územním obvodu jiného správce daně, které je pro místně příslušného správce daně lehce dostupné, v případech, kdy se jedná o úkon, při jehox xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxpečí z prodlení (k otázce nebezpečí z prodlení srov. komentář k § 96) a potažmo zmaření účelu daného úkonu, či v případech, kdy místně příslušný správce dxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx, že by jejich předání dožádanému správci daně činilo provedení úkonů dožádaným správcem daně neefektivním a nehospodárným.
Obecně např. nelze, s vxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxutu výpovědi srov. komentář k 96). V těchto případech je naopak vhodné v široké míře využívat oprávnění operovat v územním obvodu jiného správce daně zaxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx se při výpovědi dozví, což může vést k nutnosti zajistit dodatečnou výpověď, či dokonce k nedostatečnému zjištění skutečností rozhodných pro řádné zjxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxňových subjektů i mimo obvod své územní působnosti často namístě při provádění místního šetření (srov. § 80 a násl.), postupu k odstranění pochybností xxxxxx x xx x xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxutabilní, neboť u těchto postupů nebude (s ohledem na jejich délku a rozsah) podmínka účelnosti zpravidla naplněna.
x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxch správy daní daňových subjektů, pro něž je místně příslušným, i za hranicemi svého správního obvodu, je vhodné zmínit též opačnou pravomoc správců daxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxnak nejsou místně příslušní, a které tedy ze své úřední činnosti zpravidla vůbec neznají (srov. § 78 odst. 4).
Související ustanovení:
§ 1 odst. 2, § x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x x x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x7 - dožádání, § 78 odst. 4 - místní příslušnost, § 79 - podání vysvětlení, § 80 a násl. - místní šetření, § 89 - podmínky postupu k odstranění pochybnosxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxíslušnosti
Ondřej
Dráb,
Z důvodové zprávy:
Toto ustanovení stanoví postup pro případ, že se změní místní příslušnost správce daně. Postouxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxhů a v co nejkratším čase. Do doby postoupení vykonává dosavadní správce daně příslušnou agendu dál tak, aby byl zajištěn princip kontinuity fungování xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxého posouzení okamžiku, kdy přechází oprávnění ke správě daní na nově příslušného správce daně, obsahují ustanovení § 87 odst. 1 a § 119 odst. 5.
K odst. x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxkládající změnu místní příslušnosti bývá nejčastěji změna místa pobytu xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxvnické osoby - překročení částky 2 mld. Kč, či naopak pokles obratu pod tuto částku (srov. § 9a odst. 6 zákona o územních finančních orgánech). Může jí ale xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx působnosti na jiné správce daně.
Změna místa pobytu fyzické osoby či sídla právnické osoby je pro účely změny místní příslušnosti správce daně
relevxxxxx
xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xrávní moci zápisu změny sídla do příslušného veřejného rejstříku, u fyzických osob o okamžik právní moci změny místa trvalého pobytu občana České repuxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxu v České republice je pro změnu místní příslušnosti správce daně rozhodný okamžik faktického přemístění sídla právnické osoby, resp. místa na území Čxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxzniká registrační povinnost (srov. § 126). V případě daňových subjektů, které registrační povinnosti podléhají, zákon stanoví výjimku, podle níž u nxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxž komentář bod 6). K dalším výjimkám srov. komentář č. 9 níže.
Citované nastavení právní úpravy změny místní příslušnosti u registrovaných daňových xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxb, matriční úřady spravující registry obyvatel ani cizinecká policie evidující hlášená místa pobytu cizinců nejsou na základě právních předpisů uprxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xsob v jim svěřených registrech. Správce daně se proto o změně sídla právnické osoby či místa pobytu fyzické osoby dozví zpravidla až z oznámení změny regxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxxx
xxxxx xx xxxx xxxxxzelo ke změně místní příslušnosti správce daně
ex lege
k okamžiku změny sídla či místa pobytu daňových subjektů, otevírala by právní úprava prostor ke xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx se o této změně dozvěděl, jako úkonů provedených místně nepříslušným správcem daně, a to dokonce bez možnosti uložení jakékoli sankce (pořádková pokuxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx x xxxxdoucí libovůli a zneužívání ze strany osob zúčastěných na správě daní.
Poté, co se správce daně dozví o skutečnostech zakládajících změnu místní příxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxx x xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxušného správce daně (srov. též komentář k § 131). Současně je na základě komentovaného ustanovení povinen postoupit nově příslušnému správci daně bezxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xiz komentář k § 148 a 160), spolu s výpisem z osobního daňového účtu daňového subjektu týkajícím se těchto daní a vyrozumět o postoupení spisu bezodkladnx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxx xxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxnky místní příslušnosti a jejich změny z úřední povinnosti. Pokud při své úřední činnosti změnu místní příslušnosti, resp. podmínky ji zakládající zjxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxx
x xxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxvu daní dotčeného daňového subjektu bezodkladně nově místně příslušnému správci daně.
Tímto způsobem ovšem správce daně jedná pouze ve vztahu ke skxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxdstaty věci nepřichází v úvahu. Takový daňový subjekt bude nejprve (prvním) místně příslušným správcem daně, který se o jeho existenci dozví, z úřední xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxí kategorií (vyplývající ze skutečnosti, že místní příslušnost správce daně je
ex lege
dána již k, resp. od okamžiku, kdy se dostanou do postavení daňoxxxx xxxxxxxx x
xx xxxx
xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx x xxxxxxém rozsahu) přechází na nově místně příslušného správce daně k pozdějšímu okamžiku, než je den, kdy nastaly skutečnosti rozhodné pro změnu místní přísxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxti (u daňových subjektů podléhajících registrační povinnosti), či nepřechází vůbec, stanoví zákon u jednotlivých procesních institutů. Jedná se o nxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxlušnosti dojít před nabytím právní moci takového rozhodnutí zachování místní příslušnosti původně místně příslušného správce daně a
-
v případě něxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxum rozhodnutí, § 185 odst. 3 - daňová
exekuce
prodejem movitých věcí či nemovitostí, § 239 odst. 7 - zánik fyzické osoby a § 240 odst. 7 - zánik právnické osxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx vykonávat správu daní příslušného daňového subjektu. Tím je naplněn požadavek na kontinuitu správy daní jakožto výkonu veřejné správy.
Zákon neomxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxrávci daně) provádět. S ohledem na změnu dikce komentovaného ustanovení oproti dřívější právní úpravě provedené zák. o správě daní a poplatků (která px xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x x xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xoplatků) se však lze domnívat, že původně místně příslušný správce daně je do okamžiku postoupení spisu novému místně příslušnému správci daně oprávnxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxentář k § 131.
Omezení kompetencí původně místně příslušného správce daně je nicméně dáno časovým požadavkem postoupit spis nově místně příslušnémx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxčí úkony jím započaté, u nichž by jejich dokončení nově místně příslušným správcem daně nebylo účelné či hospodárné (např. dokončení postupu k odstranxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxí, kdy zůstává místní příslušnost zachována, uvedený v komentáři k tomuto ustanovení bod 9). V tomto ohledu se daňový řád významně liší od citované úpraxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxvovala.
Požadavek na bezodkladné postoupení spisu nově místně příslušnému správci daně (za současného časově omezeného zachování kompetencí půvxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxy místní příslušnosti, tj. i na postup podle § 131 odst. 3 (změna místní příslušnosti u daňových subjektů podléhajících registrační povinnosti) a podlx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx xxxxní příslušnosti, § 18 -
delegace
, § 30 - společné zastupování, § 78 - vyhledávací činnost, § 87 odst. 1 - změna místní příslušnosti po zahájení daňové xxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxí, změny a zrušení registrace, § 148 - lhůta pro stanovení daně, § 160 - lhůta pro placení daně, § 185 odst. 3 - místní příslušnost u prodeje movitých a nexxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxdpisy:
§ 9a odst. 6 zákona o územních finančních orgánech
Dožádání
Ondřej
Dráb,
Z důvodové zprávy:
Institut dožádání umožxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxovedení
exekuce
nebo její části). Dožádání je instrument, který je uplatnitelný výlučně z moci úřední a příslušné dožádání lze učinit jak u správce daxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxhlosti správy daní. Jako problematické se může jevit, jaký časový prostor má dožádaný správce daně k dispozici pro vyřízení dožádání. Dožádaný správcx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxný orgán by měl toto respektovat. O případných sporech vzniklých při dožádání rozhoduje instančně vyšší správce daně.
K odst. 1 [Podmínky dožádání]
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxch subjektů bez ohledu na jeho územní obvod působnosti (srov. § 15). Zásadními požadavky kladenými na správu daní je její efektivita, hospodárnost a ryxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxé lze provést pouze mimo jeho obvod územní působnosti, provede sám, či zda bude efektivnější, aby o jeho provedení požádal správce daně, v jehož obvodu úxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxušný xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxc. Přitom postačuje, bude-li naplněna jedna z uvedených podmínek. Ve všech ostatních případech zákon klade do popředí zájem na tom, aby byla správa danx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxé územní působnosti. Ke vzájemné koexistenci pravomoci správce daně operovat i mimo obvod své územní působnosti a institutu dožádání a k příkladům jejxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx
xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxy např. výslechu svědka, zajištění podání vysvětlení, provedení místního šetření, ale též např. daňové kontroly včetně následného doměření daně. V txxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xednotlivých úkonů (srov. § 5 odst. 1 zák. o správě daní a poplatků). Ani podle daňového řádu však nelze dožádat provedení celého daňového řízení.
Pokux xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxtelnosti institutu dožádání, a dožádaný správce daně by byl povinen provedení dožádání odmítnout. Uvedený postup by
de facto
představoval částečnox xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (srov. čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), tedy není ani přípustxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx
xx xxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx úkonů či procesních postupů. K dožádání dílčích řízení by s ohledem na jejich definiční vymezení (srov. § 134 odst. 3) takřka nemělo docházet, neboť napxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxrávce daně pouze jiného věcně příslušného správce daně téhož či nižšího stupně. Nemůže tedy dojít např. k situaci, kdy by finanční úřad požádal obecní úxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxova nadzemních podlaží, ale ani k situaci, kdy by finanční úřad dožádal provedení místního šetření finanční ředitelství s odůvodněním, že sídlí poblíx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxditelství hospodárnější.
Dožádání správce daně nižšího stupně musí splňovat nejen podmínky účelnosti, ale zároveň nesmí být v rozporu se zákonem pxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx x 115 odst. 1.
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xodjatost ve smyslu § 77 odst. 4. V takovém případě je úřední osoba stojící v čele místně příslušného správce daně povinna požádat nadřízeného správce daxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xístní příslušnosti ke správě daní určitého daňového subjektu na jiného věcně příslušného správce daně téhož či nižšího stupně (zpravidla správce danx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xx
xxxxxxxx
x x xxxci níž dochází k přenosu místní příslušnosti ke správě daní určitého daňového subjektu en bloc (srov. též komentář k § 18).
Skutečnost, že místně přísxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxní působnosti), nemá vliv na samotné úkony a podání daňového subjektu, neboť místně příslušný správce daně se tím své místní příslušnosti zcela nezbavxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxvci daně proto zůstávají nadále zachovány (včetně účinků udělené plné moci vůči dožádanému správci daně - srov. § 27 odst. 3). Navíc učiní-li daňový subxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xnikoli dožádanému správci daně), nelze na něj nahlížet jako na úkon či podání podané místně nepříslušnému správci daně, což je důležité zejména s ohledxx xx xxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxpisů (zejména správního řádu, jehož úprava dožádání je daňovému řádu nejbližší) nezná usnesení jako formu rozhodnutí správního orgánu, může být dožáxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xx xělo obsahovat dostatečně určité vymezení úkonů, dílčích řízení či procesních postupů, které místně příslušný správce požaduje provést. Rozsah, resxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xze při nejasnostech ohledně výkladu dožádání dle daňového řádu pro téměř totožnost úpravy uchýlit). Tyto
interpretace
lze rozdělit v podstatě na dva xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxi souvisejícího) je nepřípustné.39 Druhý vychází více z podstaty, resp. cíle dožádání, a připouští tedy dostatečné vyjádření toliko dožádaného úkoxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxi připouštějí možnou aplikaci obou citovaných přístupů též xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx od něhož by se dožádaný správce daně nesměl nikterak odchýlit. Dožádanému správci daně je samozřejmě nutné přiznat pravomoc provést i další úkony, bez xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxmě oprávněn stanovit lhůtu k předložení důkazních prostředků k odstranění vzniklých pochybností, v případě dožádání výslechu svědka bude dožádaný sxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxně, informovat o výslechu daňový subjekt, jehož daňového řízení se výslech týká atp. Na druhou stranu ale nesmí ze strany dožádaného správce daně docháxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxčně dožádané.
K odst. 2 [Postup dožádaného správce daně]
Dožádaný správce daně je povinen dožádané úkony provést bezodkladně. Z tohoto požadavku vxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxd svou vlastní agendou. Samozřejmě je ale ani nelze odsunout do pozadí a provést je až poté, co vyřídí veškerou vlastní agendu a „bude mít na provedení dožxxxxxxx xxxxx xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxe daně měl okamžik provedení dožádaných úkonů určit v relaci k jejich závažnosti a neodkladnosti, tj. v podstatě je postavit na roveň úkonům prováděným x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxvé množství neodkladných úkonů, že nebude schopen dožádané úkony provést včas, aniž by hrozilo nebezpečí z prodlení v případě jeho vlastních úkonů. Přx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxt nemůže a proč.
Mohou však nastat i situace, kdy dožádaný správce daně sice má časový prostor k provedení dožádaných úkonů, avšak jejich provedení nexx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x v takovém případě tedy musí dožádaný správce daně provedení dožádaného úkonu odmítnout, resp. vyrozumět dožadujícího správce daně o nemožnosti provxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
x vyrozumění dožadujícího správce daně o nemožnosti a důvodech nemožnosti provést dožádané úkony je dožadovaný správce daně povinen přikročit bezodkxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxou-li o provedení dožádání spory, je k jejich rozhodnutí příslušný správce daně, který je nejbližším společně nadřízeným dožádanému i dožadujícímu sxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxx x x xxxx. 1 zák. o správě daní a poplatků a pověření dle § 10 odst. 3 zákona o územních finančních orgánech nejsou rozhodnutími ani ve smyslu § 32 odst. 1 zák. o spxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxx x xx xx xx
xxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxistujících, reálných a objektivních důvodů. Na sdělení těchto důvodů má daňový subjekt právo, a to v době přiměřené provádění svěřeného úkonu.
(NSS, xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxtní příslušnosti, § 14 - řešení sporů o místní příslušnost, § 15 - výjimka z místní příslušnosti, § 18 -
delegace
, § 27 odst. 3 - účinnost plné moci vůči xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx
Související předpisy:
Literatura:
Kolman,
P.
Dožádání v (novém) správním řízení.
Práxxx xxxxxx
xx xx
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx
xxxxx x
xxxx x xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxx xxxxxx xx xxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx
Dráb,
Z důvodové zprávy:
Odst. 1 připouští možnost
delegace
místní příslušnosti na základě zákona, tj. rozhodnutím správce daně. Institut
dexxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxt daňového subjektu nebo z podnětu příslušného správce daně. Správce daně vyššího stupně, nadřízený oběma správcům daně, deleguje místní příslušnosx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxpodárnosti a šetření práv dotčených osob. Za opodstatněnou může být považována např.
delegace
na žádost daňového poradce s odůvodněním, že výkon jehx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxh do práv a povinností dotčeného daňového subjektu, je odvolání proti tomuto rozhodnutí přiznán odkladný účinek.
Delegace
představuje odchylnou zxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx x xxovu prověřit, zda i nadále existují důvody z hlediska zásad správy daně pro stanovení místní příslušnosti odlišně od zákona. Nadřízený správce daně pax xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxy při původní delegaci zohledněny, popř. tyto podmínky dříve neexistovaly.
K odst. 1 [Přenesení místní příslušnosti]
Institut
delegace
slouží k xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxu v plném rozsahu, nikoli pouze k provedení určitých úkonů, postupů či dílčích řízení jako v případě dožádání. Tím se institut
delegace
liší od instituxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxitý daňový subjekt podroben. Výsledkem
delegace
proto nemůže být situace, kdy jeden správce daně bude na základě rozhodnutí o delegaci spravovat daň x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxy jeho daňových povinností specializovaným správcem daně) a druhý správce daně bude provádět správu ostatních daní téhož daňového subjektu, k níž je nx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxě spravuje všechny daňové záležitosti, tj. provádí správu daní určitého daňového subjektu, jehož místo pobytu či sídlo se nachází v obvodu územní půsoxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxnoho věcně příslušného správce daně na jiného věcně příslušného správce daně, tj. delegací nelze přesouvat věcnou příslušnost mezi jednotlivými sprxxxxxx xxxxxxx xx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxona, nikoli rozhodnutím samotného správního orgánu.
K delegaci místní příslušnosti může dojít jak z podnětu správce daně, tak na žádost daňového suxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx
x xriori
povinen o takovém podnětu vést řízení (na rozdíl od žádosti o delegaci podané daňovým subjektem, kde správce daně takovou povinnost má).
O delxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxslušnost delegována. Místní příslušnost přitom může být delegací přenesena nejenom mezi správci daně téhož stupně či na správce daně nižšího stupně, xxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxzhodnutím Ministerstva financí České republiky tak může být např. místní příslušnost finančního úřadu přenesena na finanční ředitelství.
Místní xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxegací místní příslušnosti tak nelze en bloc řešit koncentraci správy daní určitého předem neomezeného okruhu daňových subjektů ke správci daně, kterx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxlství). Tato situace bude do jisté míry vyřešena od 1. 1. 2012 zřízením speciálního finančního úřadu, který bude provádět správu daní v užším pojetí pro xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxkona o územních finančních orgánech a komentář k § 13 odst. 1 bod 27).
K přenesení místní příslušnosti na jiného správce daně lze dle komentovaného ustxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xedné z uvedených podmínek. Důvody
delegace
se tak výrazně liší od úpravy tohoto institutu v rámci správního řízení (srov. § 131 správního řádu).
Krxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxu provozovnu, v níž fakticky vykonává své podnikatelské aktivity. V takovém případě bude s ohledem na zásady hospodárnosti, efektivity a šetrnosti daxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxvna této fyzické osoby, neboť zde budou k dispozici všechny dokumenty a jiné podklady sloužící k prokazování skutečností tvrzených daňovým subjektem x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxrov. § 80 odst. 1 a § 85 odst. 2). Obdobně je namístě postupovat v případě, kdy se sídlo právnické osoby zapsané v příslušném veřejném rejstříku liší od mísxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxř k § 13 bod 17 a násl.). Výkon správy daní takových daňových subjektů místně příslušným správcem daně na základě jeho
kompetence
operovat při správě „sxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxorných znalostí bude naplněno např. v situaci, kdy je správce daně místně příslušný ke správě daňových povinností daňového subjektu, který je s ohledex xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxídka tak bývá v případě, kdy se v územním obvodu správce daně nachází jediná nadnárodní společnost čerpající investiční pobídky. V takových případech xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxávě daní tohoto subjektu např. na sousedního správce daně, který má ve svém územním obvodu působnosti více takových subjektů, či na finanční ředitelstxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxž nutno poznamenat, že v praxi v takových případech zpravidla nedochází k delegaci místní příslušnosti, ale spíše k dožádání provedení jednotlivých úxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxvě daní těchto daňových subjektů na speciální finanční úřad (srov. § 9a odst. 7 zákona o územních finančních orgánech).
K podání žádosti o delegaci míxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx xx xx xxmají dostatek odborných znalostí ke správě jeho daňových povinností či v již zmiňovaném případě provozovny podnikající fyzické osoby umístěné v obvoxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx místní příslušnosti významně zasahuje do práv a povinností daňových subjektů, nemůže rozhodovací proces probíhat bez vědomí dotčeného daňového subxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxstní příslušnosti a podklady pro rozhodnutí a umožnit mu vyjádřit se k nim. Následné rozhodnutí o delegaci musí být daňovému subjektu formálně doručenx xxxxxx x xx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxušnosti je vykonatelné (místní příslušnost přenesena) až v okamžiku rozhodnutí o odvolání, které proti němu bylo podáno. Ve smyslu judikatury Nejvyšxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xx
x xxst. 2 [Změna okolností]
Rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti správce daně nepůsobí navždy. Přestože zpravidla není jeho účinnost časově omezxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxo případy jsou změna okolností, za kterých bylo rozhodnutí vydáno, či změna okolností rozhodných pro určení místní příslušnosti.
Změnou okolnostíx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx, jehož místní příslušnost byla přenesena na jiného, odborně lépe vybaveného správce daně např. vyčerpal investiční pobídky a uplynula též lhůta, ve kxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxí, z nichž správce daně při rozhodování o delegaci místní příslušnosti vycházel. Nemusí se vždy jednat pouze o okolnosti objektivního charakteru (napxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx místní příslušnosti zjistí, že informace předložené daňovým subjektem při projednávání jeho žádosti o delegaci byly nepravdivé či zkreslené a že k roxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx místní příslušnosti nabyde dostatečných odborných znalostí a zkušeností pro to, aby správu daní daňového subjektu mohl vykonávat sám, a že tedy další xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xení v souladu se zásadou hospodárnosti a efektivity daňového řízení.
Změnou okolností rozhodných pro určení místní příslušnosti je třeba rozumět zxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxobí po vydání rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti byl zřízen xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxuhem činnosti) na úrovni místně příslušného finančního ředitelství, a není tedy již důvod, aby byla místní příslušnost ke správě daňových povinností xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxektu.
Změnou okolností vedoucí k přezkoumání původního rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti může být též změna územních obvodů působnosti spxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxutí vydal. Výjimku tvoří případ, kdy by změna rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti vedla k přenosu místní příslušnosti mimo obvod územní působnoxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxhodovat. V takovém případě rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti přezkoumá a rozhodne o jeho dalším trvání správce daně nejblíže společně nadřízxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxhodnutí o delegaci místní příslušnosti je nové rozhodnutí, které původní rozhodnutí potvrdí, změní či zruší.
Ačkoli z dikce komentovaného odstavcx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx jehož se toto rozhodnutí týká, je tuto možnost (právo daňového subjektu požádat o přezkum rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti) třeba dovodit ze xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx
delegace
samotná, přičemž k iniciaci řízení o (prvotní) delegaci daňový subjekt oprávněn je.
O průběhu řízení o přezkoumání původního rozhodnutí x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxl.). Daňový subjekt pak má možnost podat proti takovému rozhodnutí odvolání, které má odkladný účinek, tj. vykonatelnost rozhodnutí o změně
delegace
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu lze navíc rozhodnutí o přezkoumání původního rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti přezkoumat v rámci správního soudnictví (viz část
Judikatuxx
xx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx x xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xe rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 xx xx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x toho vyplývá povinnost správce daně seznámit daňový subjekt s došlým podnětem správce daně k delegaci místní příslušnosti a podklady pro rozhodnutí a xxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx jakými úvahami a na základě jakých podkladů správce daně shledal důvody návrhu na delegaci opodstatněnými. Uplatněním další zásady uvedené v § 2 odst. xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xaňové příjmy, tedy cíle daňového řízení v nejširším smyslu vůbec. -
Proto Nejvyšší správní soud rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti považuje zx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxsudek ze dne 16. 1. 2008, čj. 5 Afs 31/2007-49)
Související ustanovení:
§ 12 - úřední osoby, § 13 - určení místní příslušnosti, § 14 - řešení sporx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxt. 2 - místo provádění kontroly, § 109 a násl. - odvolací řízení
Související předpisy:
zákon o územních finančních orgánech; § 131 správního řxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx xxxxxuje nadřízenému správci daně převzít (vztáhnout si na sebe ? xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxi případného odvolacího řízení musí zůstat zachován
devolutivní účinek
odvolání spočívající v tom, že rozhodne orgán nadřízený tomu, kdo rozhodovax x xxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x
xxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxosti z hlediska naplnění zásad správy daní. Nadřízenému správci daně (nemusí se nutně jednat o nejblíže nadřízeného) je tak umožněno věc převzít z důvoxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxxxx x xůvodů, pro které je možné docílit převzetí věci a s tím související změny příslušnosti, je možný dopad do dalších řízení, zejména v případě, kdy má dojít x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx v jiných řízeních.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí, kterým nadřízený správce daně danou věc převezme, znamená zásah do práv a povinností dotčeného daňxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxst. 2 odkladný účinek. Odvolání pak není možné v případě
atrakce
z důvodu nečinnosti, neboť se jedná o změnu iniciovanou příslušným podnětem osoby zúčxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxx
x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxným správcem daně, tj. shora. Nejedná se o přesun místní příslušnosti jako takové, neboť atrakcí si nadřízený (instančně vyšší) správní orgán přisvojxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx atrahuje, bude stále jednat v obvodu své územní působnosti. Tím se
atrakce
zásadně liší od
delegace
, jejíž podstatou je přenos místní příslušnosti (sxxxx xxxxxxxx x x xx x xxxx
xxxxxxx
xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxního orgánu nadřízeným, též věcně příslušným správním orgánem. Z tohoto pohledu je proto atrakci třeba chápat jako přisvojení si pravomoci v přenesenxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxkcí nelze ani přesouvat věcnou příslušnost mezi jednotlivými správními orgány. Opačný postup by odporoval zásadě zákonnosti a požadavku, že věcná přxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxo územní finanční orgány a celní orgány jej bylo možno dovodit z vymezení jejich kompetencí [srov. § 9 písm. g) a § 11 písm. d) zákona o územních finančníxx xxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx, tento předpis jej však zařazuje mezi formy změny místní příslušnosti (srov. § 131 odst. 1 správního řádu). Daňový řád je proto výjimečný nejenom tím, xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxitut pojmenovává jako atrakci, tj. názvem dosud užívaným pouze právní teorií.
Zákon blíže neřeší, zda impuls k atrakci musí vzejít vždy pouze od spráxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxán též správcem daně, kterému je atrakcí projednání určité věci odebíráno, či samotným daňovým subjektem nebo jinou osobou, popř. subjektem, který na xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx x xxxxančnímu posunu správní agendy (pracovního úkolu). Zákon nikterak neomezuje, zda může pravomoci k projednání věci atrahovat pouze správce daně bezprxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxšího stupně. Ačkoli k tomu v praxi zpravidla nebude docházet, je třeba uzavřít, že atrakci správcem daně vyššího stupně (nikoli pouze bezprostředně naxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxd výslovně umožňuje atrakci pouze bezprostředně nadřízeným správcem daně (srov. § 38).
Atrakci lze provést pouze ve vztahu k projednání určité konkxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx samotného vymezení tohoto institutu, které mluví o projednání věci, nikoli oblasti či okruhu případů. Věcí je přitom třeba rozumět jak jednotlivý úkoxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx, z nichž lze k převzetí místní příslušnosti přikročit, stanoví zákon taxativně a jedná se o případy, kdy jsou pro správu daní potřebné mimořádné odbornx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxtí podřízeného správce daně (k ochraně před nečinností srov. komentář k § 38), a případy, kdy je třeba rozhodnout ve věci, která bude mít zásadní dopad i dx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx
xxxakce
xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx, do budoucna, a naplnit tak zásadu jednotného přístupu, resp. legitimního očekávání (srov. komentář k § 8 odst. 2).
Na rozdíl od
delegace
zákon nestxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx. Ostatně požadavek hospodárnosti a efektivity správy daní je jedním z jejích základních principů (srov. komentář k § 7), který se správou daní prolíná xxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx která bude mít zásadní dopad i do řízení s jinými daňovými subjekty, proto bude muset správce daně pečlivě zvažovat, zda není s ohledem na všechny
relevaxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxř. formou v praxi využívaných pokynů řady DS).
S ohledem na shora uvedené proto bude k využívání institutu
atrakce
v praxi přistupováno pouze ojedinxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx
xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxčeno (srov. § 39 a násl.) daňovému subjektu, jehož daňových povinností se převzetí pravomoci k projednání věci týká. Zároveň tomuto daňovému subjektu xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxi se domnívají, že rozhodnutí o atrakci je navíc přezkoumatelné v rámci správního soudnictví, a to s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu k xxxxxxxxx
xxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxo pravidla představuje
atrakce
, k níž správce daně přistoupil v souvislosti s řízením o ochraně před nečinností správce daně. Zde odvolání odkladný účxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xprávě daní, jíž se tvrzená nečinnost správce daně týká, a
atrakce
rozhodování v dané věci jako výsledek podnětu osoby zúčastněné na správě daní je
de faxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x x xxxxx x x xxxxxa legitimního xxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx x xx x
xxxxxxxx
x x xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxcí řízení
Související předpisy:
§ 9 písm. g) a § 11 písm. d) zákona o územních finančních orgánech; § 4 odst. 4 zákona č. 185/2004 Sb., o Celní sprxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx
xxx x
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xubjekt)
Ondřej
Dráb,
Z důvodové zprávy:
Návrh vychází z předpokladu, že vymezení daňového subjektu musí být upraveno v jednotlivých hmotnxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxí, resp. využije ustálené označení poplatník (obvykle osoba, jejíž příjmy jsou přímo podrobeny zdanění) nebo plátce daně (obvykle osoba, která pod osxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxlatníkem nebo plátcem daně, tedy daňovým subjektem, jsou vymezeny ve zvláštních daňových zákonech. Je tomu tak proto, že teprve podle konkrétního druxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxečný pojem „daňový subjekt“ používat v případech, kdy se stanoví povinnosti nebo přiznávají práva oběma typům subjektů povinných k dani. Rovněž právnx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxho řádu, které je ve smyslu ustanovení § 2 považováno v dalším textu navrhovaného zákona za daň (tzv. dělená správa), má osoba povinná k tomuto peněžitémx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx, i když přestal splňovat kritéria vymezení tohoto pojmu v jednotlivých zákonech, zůstává xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
Odst. 3 reaguje na skutečnost, že správy daní se mohou namísto daňového subjektu účastnit i osoby, které disponují stejnými procesními právy, přičemž xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxého procesu je na tuto osobu pohlíženo jako na daňový subjekt, pokud zákon nestanoví zúžení tohoto postavení. V praxi půjde zejména o správce dědictví a xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxeba rozumět nositele daňových povinností. Daňové povinnosti zakládají příslušné hmotněprávní předpisy upravující jednotlivé druhy daní v širším sxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x x x xxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxání daní a formu kontroly plnění těchto platebních povinností jejich nositeli (daňovými subjekty) formou správy daní (srov. § 1 odst. 2). Z těchto důvoxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx předpisy, které upravují vznik daňové povinnosti a zároveň též označují jejich nositele.
Nositelé daňových povinností jsou právní teorií označovxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxmo podrobeny dani (daňové povinnosti). Plátcem pak osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností od poplatníků daň vybírá či jim ji sráží, a následxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxprávní předpisy, a proto daňový řád tyto pojmy (na rozdíl od dřívější právní úpravy obsažené v zák. o správě daní a poplatků - srov. § 6 citovaného zákona) xxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxmotněprávní) předpisy, by tak mohly nastat pouze výjimečně, při použití čistě jazykového výkladu některých zákonů. Příkladem může být zákon o místníxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx výslovně za jejich poplatníky či plátce (na rozdíl od zákona o správních poplatcích či zákona o soudních poplatcích). K dovození postavení těchto osob xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xbecných ustanoveních pojmy plátce a poplatník používá, a z kontextu zákona jako normy tak lze jejich spojení s osobami povinnými hradit jednotlivé popxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxní na přímé a nepřímé srov. komentář k § 2). Toto dělení však není bezvýjimečné. Hned první výjimku z tohoto pravidla představuje daň z příjmů. Tato daň je xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx ze zdrojů v České republice vyplácených zahraničním daňovým rezidentům (srov. § 22 ve spojení s § 36 zák. o daních z příjmů), jejichž účelem je zajištěníx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxů fyzických osob ze závislé činnosti či některých druhů příjmů z kapitálového majetku) je totiž celý systém zdanění těchto příjmů založen na jejich vybxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxx xinnosti svých zaměstnanců ve správné výši či ji sice srazí, ale neodvede, či ji odvede opožděně, je to právě on, komu bude uložena sankce ve formě úroku z pxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxedu právní teorie v pozici poplatníků. Jako příklad lze uvést situaci, kdy je plátce daně z přidané hodnoty povinen odvést daň z přidané hodnoty z použitx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x xx xxxxxx x xxxxx
Z hmotněprávního vymezení daňového subjektu vyplývá, že daňový subjekt nemusí být vždy též účastníkem daňového řízení. Specifikem daňového práva pxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxtá osoba může stát ještě předtím, než je s ní zahájeno daňové řízení, či jím může být i poté, co je určité daňové řízení, které s ní bylo vedeno, ukončeno. Tax xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxí daňová povinnost, která není uhrazena, a správce daně ještě nepřikročil k vymáhání této daňové povinnosti (srov. též komentář bod 9).
Daňovým subjxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxuh osob než jen plátce této daně. To je dáno specifiky úpravy daně z přidané hodnoty, která v některých případech stanoví povinnost přiznat a odvést daň txx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxktů (srov. § 108 odst. 3 zákona o DPH). Obdobně zákon o DPH přisuzuje postavení daňových subjektů též osobám žádajícím o vrácení daně z přidané hodnoty zaxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xormou přenosu tohoto postavení na jediného člena skupiny osob, které samy o sobě naplňují znaky plátcovství (srov. úpravu tzv. skupinové registrace v x xx x xxxxx xxxxxx x xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xle s ohledem na aplikaci daňového řádu pro řízení založená těmito zákony jim přiznává postavení daňového subjektu. Jedná se např. o porušitele rozpočtxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxpisy; i když se každý daňový subjekt při správě své daňové povinnosti musí účastníkem řízení nutně někdy stát. To vyplývá jednak ze skutečnosti, že postxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxsti - srov. § 3), tj. ještě předtím než je zahájeno příslušné daňové řízení, a jednak ze skutečnosti, že na základě příslušných hmotněprávních předpisů xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x komentovaného ustanovení daňového řádu navíc zakotvuje pravidlo, že dostane-li se určitá osoba jednou do postavení daňového subjektu, zůstávají jí xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxména u daňových povinností, které vznikají jednorázově (daň dědická, daň darovací či daň z převodu nemovitostí). Tyto povinnosti (a práva) zůstávají xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxnutí doby, ve které lze placení daňového nedoplatku požadovat.
K odst. 3 [Osoby v postavení daňového subjektu]
Daňový řád pamatuje též na situace, kxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxx xástupce daňového subjektu. Tak je tomu v případě insolvenčního správce, který ve smyslu § 40 odst. 1 insolvenčního zákona jedná na účet dlužníka a naklxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx x xxxxx xxxx zák. až do rozhodnutí soudu o dědictví pozůstalost, ale např. též v případě likvidátora (srov. § 71 odst. 5 a § 72 obch. zák.).
S ohledem na rozsah pravxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx tyto osoby v rámci správy daní
de facto
nastupují do postavení daňového subjektu, tj. jednají za daňový subjekt, jako by jím samy byly. Ve všech podánícx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx protokol či úřední záznam z jednání s touto osobou bude znít, jako by bylo jednáno s daňovým subjektem jednajícím touto osobou (obdobně jako když právnixxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxo takového, jsou autoři názoru, že se na jednání takové osoby neuplatní pravidlo, podle něhož má jednání samotného daňového subjektu vždy přednost (srxxx x xx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxici plátce, který pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň vybranou od poplatníků nebo sraženou poplatníkům, nejedná se o jeho daňxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xedoplatku, a naopak přebytek nemůže způsobit vznik daňového přeplatku.
(KS Hradec Králové, rozhodnutí ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 30 Ca 83/2001)
Sxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x x x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx x x x x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx - třetí osoby, § 25 - zástupce, § 28 - udělení zmocnění, § 148 - lhůta pro stanovení daně, § 160 - lhůta pro placení daně, § 239 odst. 4 - správce dědictvíx x xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx x xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx; § 40 odst. 1 insolvenčního zákona - postavení insolvenčního správce; § 480a a násl. obč. zák - správce dědictví; § 22 a 36 zák. o daních z příjmů; § 5a a xxxxxx x xxx xxx xxx x xxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx x xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxx x xx vymezuje pojem plátcovy pokladny a stanoví rozhodné skutečnosti, po xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxosti se tento procesní instrument použije. Klíčový je v tomto ohledu projev vůle daňového subjektu (plátce daně), kterým je plátcova pokladna zřízenax xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxosti je umístěna plátcova pokladna, neboť to odpovídá zásadě hospodárnosti a procesní ekonomie.
Procesní postavení plátcovy pokladny je konkretizxxxxx x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xe vztahu k jeho pokladně zůstává nedotčena. Pro případ
kolize
mezi jednáním plátce daně a jeho plátcovy pokladny je explicitně upřednostněno jednání xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxí na základě dožádání správce daně příslušný daňovému subjektu, který plátcovu pokladnu zřídil, neboť se jedná o výkon vůči jeho majetku. Již historicxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxvinností plátce daně z příjmů ohledně srážkové daně a daně ze závislé činnosti. Vzhledem k předmětu úpravy se konkretizace daně, při jejíž správě se pouxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxí jednotka plátce daně, v níž dochází k naplňování povinností plátce daně stanovených mu zákonem (zejména vybírání, srážení anebo zajišťování daně) a x xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxo subjektu se správcem daně a zejména výkon správy daní v případech, kdy je její centralizace na úrovni daňového subjektu neúčelná.
Organizační jednxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx či provozovna fyzické osoby (srov. § 7 obch. zák. a § 17 a násl. živnostenského zákona), ale jakékoli pracoviště naplňující znaky plátcovy pokladny po xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxlušná organizační jednotka stává
ex lege
. Plátce daně může vznik plátcovy pokladny ovlivnit pouze v tom směru, že v případech, kdy zákon vznik plátcovy xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxkteré ze svých organizačních jednotek svěří srážení a odvádění daně, včetně úschovy k tomu potřebných podkladů, či pokud naopak vybírání daně a úschovx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxna např. nemůže za stávající právní xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxvy pokladny se v současné době uplatňuje pouze u daně z příjmů ze závislé činnosti (srov. § 38h a násl. zák. o daních z příjmů) a u daně z příjmů vybírané srážxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxící daně v širším slova smyslu s institutem plátcovy pokladny nepracují.
K odst. 2 [Místní příslušnost] a 3 [Úkony plátcovy pokladny]
Účelem institxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx pravidlo pro určení místní příslušnosti správce daně pro plátcovy pokladny. Tím je správce daně, v jehož obvodu územní působnosti je plátcova pokladnx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xaní vybíraných plátcem za poplatníka, nikoli u daní vybíraných správcem daně od poplatníka přímo.
Daňový řád svěřuje plátcově pokladně výkon práv a xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxkladnu oprávněna jednat, ale odkazuje se v tomto ohledu na přiměřené použití ustanovení o jednání právnických osob (srov. § 24 odst. 6). S ohledem na to, xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxních norem upravujících jednání osob v oblasti soukromého práva. Tím jsou zejména § 15 obch. zák. pro plátcovy pokladny podnikatelů a § 20 odst. 2 obč. xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxnění svěřeno vnitřním předpisem plátce nebo která k tomu byla při provozování činnosti plátce jinak pověřena, popř. osoba, u níž s ohledem na její postaxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xednat o vedoucího pracovníka organizační jednotky, která tvoří plátcovu pokladnu. Aby nevznikaly pochybnosti, kdo je za plátcovu pokladnu oprávněn xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxto pozdější změna osoby oprávněné jednat za plátcovu pokladnu musí být správci daně oznámena.
Jednání osoby oprávněné jednat za plátcovu pokladnu jx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxem speciální úpravu odchylující se od obecných pravidel zakotvených jednotlivými (zpravidla soukromoprávními) předpisy upravujícími jednání osoxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxrávněné jednat za plátcovu pokladnu. Jednání osoby oprávněné jednat za plátcovu pokladnu je tak pro účely správy daní
relevantní
xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxu pokladnu. Postavení této osoby vůči plátci se tedy při správě daní blíží více jednání pověřené osoby (srov. § 24 odst. 3) než jednání
quasi
statutárníxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xpecifika daňového práva a úpravu jednání daňových subjektů zakotvenou v § 24 daňového řádu, která se od soukromoprávní úpravy jednání osob do značné míxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xpůsobilost
Související předpisy:
§ 17 a násl. živnostenského zákona; § 7 obch. zák. - organizační složka podniku; § 15 obch. zák. - jednání přx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx x xxbírání daně z příjmů ze závislé činnosti
Třetí osoby
Ondřej
Dráb,
Z důvodové zprávy:
Dalším okruhem osob, které se na řízení mxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx správou daní dotčena v rozsahu a způsobem stanoveným zákonem. Návrh je označuje tradičním názvem třetí osoby, přičemž nutnost odlišit tyto osoby, ktexx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxout svědka, odborného konzultanta, znalce, tlumočníka, jakož i další osoby mající povinnost součinnosti při správě daní.
K § 22
Na procesu správy dxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxx xxx x xprávci daně, kteří správu a kontrolu dodržování xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxcký výkon správy daní nezbytné, a jejichž práva jsou tak při správě daní dotčena. Přestože se tyto osoby jen zřídka stávají účastníky daňového řízení, dxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx xacto
uzavřeným výčtem (srov. § 7 odst. 2 citovaného zákona), daňový řád je definuje negativním vymezením vůči daňovému subjektu, když říká, že se třetxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxena.
Třetími osobami mohou být jak fyzické či právnické osoby, ale v širším slova smyslu též orgány veřejné moci, včetně správců daně. Orgány veřejné xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx ale pouze jako subjekty, které u sebe mají doklady či které mají informace a znalosti
relevantní
pro daňové řízení, procesní postup či úkon vedený jinýx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x6) a osoby, které mají u sebe dokumenty
relevantní
pro správu daní jednotlivých daňových subjektů (srov. § 93 a násl.), ale též zástupci daňových subjexxx xxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
xxxxxxxxxa:
Ačkoli je daňový poradce při zastupování daňového subjektu v daňovém řízení vázán povinností zachovávat mlčenlivost (§ 2 odst. 5 zák. o správě danx x xxxxxxxxx x x xxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxx x správě daní a poplatků. Pravomoc správce daně uložit pokutu za porušení této povinnosti (§ 25 odst. 1 téhož zákona) se vztahuje jen na pracovníky správcx xxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxS, rozsudek ze dne 17. 5. 2007, čj. 1 Afs 107/2006, č. 1262/2007 Sb. NSS)
Související ustanovení:
§ 1 odst. 1 - účel daňového řádu, § 20 odst. 3 - osoxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxstněné na správě daní musí podle odst. 1 prokázat svoji totožnost na požádání úřední osoby. Navrhovaná právní úprava záměrně v tomto ustanovení nekonkxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xtanoví, že zjištění totožnosti osoby zúčastněné na správě daní si může správce daně vynutit prostřednictvím příslušného bezpečnostního sboru, kterxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxx
x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxekt či třetí osoba) je povinna prokázat na vyzvání úřední osoby (srov. komentář k § 12) svou totožnost. To je zcela logický požadavek daňového řádu, nebox xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx osobou. Jednání s jinou osobou by totiž nemuselo vždy pouze ztroskotat na nemožnosti získat od takové osoby požadované informace či doklady (protože jx xxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxím zpravidla porušil obecnou povinnost mlčenlivosti (srov. § 52 a násl.).
Tento důsledek by např. mělo jednání se zaměstnancem daňového subjektu, kxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxonuje. Informace získané od této osoby by nebyly informacemi získanými od daňového subjektu a je sporné, zda by takto mohly být považovány za podané vysxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxšem bez možnosti účasti daňového subjektu při výpovědi, a tedy nezákonným způsobem, jejíž obsah nemůže být v dané věci osvědčen za důkaz (srov. komentáx x x xx xxxxx xxx
xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx bude osoba zúčastněná na správě daní příslušné úřední osobě účastnící se jednání osobně známa, nemusí této pravomoci využít. Prokázání totožnosti prxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xe týká pouze osob zúčastněných xx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxravuje ustanovení § 43 odst. 2 pro doručování v rámci správy daní. Podle tohoto ustanovení je povinen prokázat svou totožnost adresát nebo ten, kdo písexxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxoby, ale zejména též poštovní doručovatelky.
Pravomoci úřední osoby požadovat od osoby zúčastněné na správě daní prokázání její totožnosti odpovíxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx odst. 3 a 4).
Daňový řád blíže nestanoví způsob prokázání totožnosti osoby zúčastněné na správě daní. Může k tomu tedy dojít nejenom předložením průkxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xšak usoudit, že jsou přípustné i další způsoby, které bude úřední osoba považovat za dostatečně věrohodné, např. průkazem daňového poradce či identifxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx x ní jedná; posledně zmiňovaný způsob prokázání totožnosti však bude v praxi využíván velmi zřídka. S ohledem na důsledky jednání s neoprávněnou osobou xxx xxxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xotožnosti osob zúčastněných na správě daní průkazem vydaným orgánem veřejné moci obsahujícím přinejmenším jméno a příjmení, bydliště, datum narozexx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxt, může úřední osoba požádat o zjištění její totožnosti příslušný bezpečnostní sbor. Bezpečnostními sbory, které jsou oprávněny zjišťovat totožnosx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xx 13/1993 Sb., Celního zákona) a při doručování písemností soudu též justiční stráž (srov. § 22 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii).
Neprokáže-li osoba zúčastněná na správě daní svou totožnost ani příslušníku Policie České republiky či pxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxdvedení za účelem zjištění totožnosti se u jednotlivých orgánů liší. Zatímco Policie České republiky má k provedení, resp. dokončení takového úkonu 2x xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx
x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx správě daní, jejíž totožnost se nedaří ověřit, správce daně eminentní zájem. Tak tomu může být např. v případě potřeby vyslechnutí určité osoby zúčastxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xa podnět a je v zájmu daňového subjektu, který úkon (např. důkaz výpovědí) navrhl, popř. přímo osoby zúčastněné na správě daní, jejíž totožnost se nedařx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxu zúčastněnou na správě daní k provedení příslušného úkonu je logickým důsledkem neprokázání její totožnosti. Formulaci zákona, že správce daně „můžxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xx nikoli (na rozdíl od řady jiných případů, kdy „může“ znamená „musí“ - srov. komentář k § 11).
Správce daně může stejně tak ověřit totožnost dané osoby zxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxna toto rozhodnutí nemůže být napadáno daňovým subjektem, jehož věci se úkon týká. Jiným způsobem proto bude správce daně zpravidla ověřovat totožnosx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxa osobu, která odmítá prokázat svou totožnost, k úkonu při správě daní v konkrétním případě připustit, či nikoli, by měl správce daně v každém případě ctxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx x x xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xéž zásadu hospodárnosti a efektivity správy daní.
Související ustanovení:
§ 1 odst. 2 - správa daně, § 11 - pravomoc správce daně, § 12 - úřední osxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxsti, § 79 - vysvětlení, § 96 - svědci
Související předpisy:
§ 63 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky; § 31 zákona č. 13/1993 Sb., Cxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxst fyzických osob k jednání při správě daní. Fyzická osoba může jednat v rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práva a brát na sebe povixxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x x xx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx ale též možnost činit při správě daní příslušné právní úkony.
Způsobilost právnických osob k jednání se správcem daně je upravena v odst. 2. Jde o standxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxo i na právnické osoby, které tento orgán nemají a u nichž zvláštní právní úprava stanoví, kdo je oprávněn jednat jménem právnické osoby.
Odst. 3 reflekxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x) určí z řad zaměstnanců nebo z jiných osob, které činnosti právnické osoby vykonávají. Tyto osoby mohou jménem právnické osoby jednat při správě daní nx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxna o pověřeného zaměstnance, člena či jinou osobu, která na základě smlouvy o výkonu některé činnosti zajišťuje vnitřní provoz právnické osoby (např. xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxé moci (§ 27 a násl.).
Se správcem daně by měla jednat pouze osoba způsobilá k příslušnému jednání. V odst. 4 je proto právnické osobě uložena povinnost uxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxzení. Výjimku tvoří případy, kdy je k jednání za právnickou osobu zapotřebí společný úkon dvou či více osob. Pokud ani na výzvu nedojde k určení příslušnx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxkých osob, za něž mohou v určitých situacích jednat jiné fyzické osoby, aniž by k tomu byla vyžadována existence plné moci, resp. dohody o plné moci. Příkxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxle dochází při provozování podniku. Pro tyto případy odst. 5 umožňuje využít ustanovení předchozích xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxjektu přiznána daňovým zákonem procesní způsobilost k jednání při správě daní, a to i když takový subjekt nemá právní subjektivitu v pravém slova smyslxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxniční právnické osoby jde o věc v procesních předpisech obvyklou, specifikem správy daní je to, že zde samostatně jednají i jiné složky, kterým to daňovx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxení prokuristy pro účely daňového procesu. Původní text jej z hlediska procesního postavení při správě daní zařazuje do kategorie zástupců (§ 25), což xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xohl způsobit vážné komplikace při doručování podnikajícím fyzickým a právnickým osobám, které mají zřízenu prokuru, a fakticky by eliminoval použitxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxické osoby) přímo. Má tedy obdobnou pozici jako osoba pověřená statutárním orgánem jednat jménem právnické osoby. To se ovšem týká pouze prokuristy, kxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xx xx xx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x x4 obch. zák.
K odst. 1 [Rozsah procesní způsobilosti]
Fyzické a právnické osoby mohou při správě daní jednat v rozsahu daném jejich procesní způsobxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx úkony, včetně možnosti nechat se při jednání zastoupit zástupcem na základě plné moci (zmocněncem - srov. § 25 a násl.). Jednání při správě daní tak může xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxím způsobem odkazuje na rozsah způsobilosti konkrétní osoby k právním úkonům. Způsobilost k právním úkonům, dříve nazývaná též svéprávností, předstxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxnímu zavazování se v právní rovině) je třeba odlišit od způsobilosti nabývat práva a povinnosti (tj. pasivního přijímání práv a povinností), která je pxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx úkonům a jejího rozsahu postupné a odvíjí se od mentální vyspělosti osoby. Přitom může být fyzická osoba způsobilosti k právním úkonům zbavena či jí můžx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx roku věku, popř. uzavřením manželství před dovršením osmnáctého roku věku43 (srov. § 8 obč. zák.). Nezletilé osoby mají způsobilost k právním úkonůx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxcí jejich věku. I nezletilá fyzická osoba proto je v obecné rovině způsobilá k řadě úkonů při správě daní, např. ke svědecké výpovědi či k jednání při spráxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxělou k uzavření pracovněprávního vztahu a jeho výkonu, bude tato osoba stejně tak dostatečně mentálně vyspělá k jednání se správcem daně v otázkách zdaxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx
x xxxxxx
xxjí zákonný zástupce, kterým může být rodič či pěstoun (srov. též komentář k § 25 odst. 1), popř. zástupce ustanovený správcem daně (srov. komentář k § 26 oxxxx xxx x xxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxručovat písemnosti při správě daní přímo zástupci (srov. § 41).
Může se též stát, že určitá fyzická osoba bude kvůli svému duševnímu stavu či kvůli své xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxém případě může soud tuto fyzickou osobu způsobilosti k právním úkonům zbavit či tuto její způsobilost v odpovídajícím rozsahu omezit (srov. § 10 obč. xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx pro jednání fyzické osoby i zde, že za takovou osobu bude při správě daní
a priori
oprávněn a povinen jednat její zákonný zástupce, popř. zástupce ustanxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxv, což se promítá zejména do oblasti doručování, kdy písemnosti při správě daní budou doručovány přímo zástupci (srov. § 41).
Právnické osoby na rozdxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxo jejich způsobilost trvá až do jejich zániku. Omezení způsobilosti k právním úkonům se u právnických osob nepředpokládá, neboť ve smyslu § 19a obč. záxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx osoba je osobou neživou, nehmatatelnou, identifikovatelnou pouze v právní rovině. Svou povahou se zpravidla jedná o svého druhu účelové sdružení majxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xebe povinnosti (srov. též komentář bod 1). V reálné rovině právnická osoba není schopna projevovat svou vůli, a proto musí být úkony právnické osoby proxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxx xxx xxxxx
xx xxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
Vymezení osob oprávněných jednat jménem právnické osoby se věnují jednak jednotlivé hmotněprávní předpisy upravující právní
status
jednotlivýxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xx xxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxnických osob však bývá, zejména u podnikatelských subjektů, velmi široký, a proto jednotlivé procesní předpisy často obsahují svou vlastní úpravu. Pxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxat v prvé řadě její statutární orgán nebo ten, kdo prokáže zákonné oprávnění jednat jménem příslušné právnické osoby. Kdo je statutárním orgánem, stanxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxx xxx x xxx xxxxx xxxxx x xx xákona č. 77/1977 Sb., o státním podniku, či § 10 zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech). Jsou však též právnické osoby, u nichž zákon pojxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxání občanů). V takovém případě musí být orgán, který je oprávněn jednat za tuto právnickou osobu, označen v jejích zakladatelských dokumentech (zaklaxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xtanoveným zvláštním zákonem upravujícím právní
status
příslušné právnické osoby a dokumenty upravujícími vnitřní poměry dané právnické osoby (spxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxmů, do kterých se jednotlivé právnické osoby zapisují, seznat pouze u právnických osob zapisovaných do obchodního rejstříku, tj. obchodních společnxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxrní
účinky, lze se v případě nesouladu zápisu se skutečným stavem dovolat ochrany dobré víry v zápis (srov. § xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx rejstříku, nemůže daňový subjekt napadat právní účinky takového jednání z důvodu, že této osobě funkce statutárního orgánu zanikla, ledaže by daňový xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxí orgán či jeho člen v obchodním rejstříku, nelze se podle názoru autorů s ohledem na cíle správy daní spokojit s využitím principu ochrany dobré víry v záxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxi může dojít v případě, kdy správci daně bude z jeho činnosti známo, že u daňového subjektu uplynulo funkční období statutárních orgánů či že došlo k obměxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxkých osob nezapisovaných do obchodního rejstříku. Zde si správce daně zpravidla nemůže z jemu dostupných zdrojů jednoduše ověřit, zda osoba, která se xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xéto skutečnosti ve smyslu komentovaného ustanovení. Ve smyslu platné úpravy se však nebude jednat o výzvu ve formě procesního rozhodnutí správce daně xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xůjde o neformální vyzvání správce daně, bude nevyhovění takovému vyzvání spojeno s nepřipuštěním příslušné fyzické osoby k jednání jménem dotčené prxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx postačovat prokázání totožnosti fyzické osoby vydávající se za statutární orgán této právnické osoby (zda tato osoba skutečně je statutárním orgánexx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx vedle prokázání totožnosti fyzické osoby vydávající se za statutární orgán této právnické osoby předložit též doklad o jejím ustavení do funkce (rozhxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxapsaná v obchodním rejstříku jako statutární orgán obchodní společnosti či družstva, avšak vydávající se za její statutární orgán (zpravidla v přípaxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxpu právnické osoby do likvidace. V rámci úpravy likvidace obchodních společností a družstev obch. zák. výslovně stanoví, že okamžikem jmenování likvxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxh. zák.). Od tohoto okamžiku statutární orgán pozbývá svých oprávnění jednat jménem právnické osoby, a tato oprávnění přecházejí na likvidátora. Zápxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx forem právnických xxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxní oprávnění likvidátora jednat jménem právnické osoby bude postačovat prokázání totožnosti osoby likvidátora způsobem uvedeným v § 23, je-li likvixxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xdst. 3 [Pověřenec a prokurista]
Okruh osob oprávněných jednat jménem právnické osoby může být daleko širší než je okruh jejich statutárních orgánů. xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xx x xxzsahu stanoveném vnitřním předpisem či v rozsahu obvyklém pro jejich pracovní zařazení (srov. § 20 obč. zák. či § 15 obch. zák.). Nejedná se přitom o jexxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxo soukromoprávní princip je v plném rozsahu aplikovatelný i pro oblast správy daní [odst. 2 komentovaného paragrafu stanoví, že „- jménem právnické osxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xodle § 15 obch. zák.) jednat.“], je podle názoru autorů tento výklad třeba s ohledem na dikci odst. 3 komentovaného ustanovení, poznámku pod čarou č. 3 a xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxou fyzickou osobu, která vykonává činnost této právnické osoby, aby jednala jejím jménem před správcem daně, a to v rozsahu tohoto pověření.
Na záklaxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxe daňový řád prolamuje soukromoprávní doktrínu, pro účely správy daní je tento krok nicméně zcela pochopitelný (do účinnosti této novely, tj. do 1. 3. 2xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxémy - srov. níže).
Zastoupení na základě prokury se týká podnikatelů zapsaných do obchodního rejstříku. Prokurou podnikatel zmocňuje fyzickou osoxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxx prokuristy do obchodního rejstříku. Prokuru nelze omezit, resp. případné omezení prokury není účinné vůči třetím osobám (má vliv pouze na vzájemné vzxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xednání prokuristy za zastoupení
sui generis
. Pro bližší úpravu ustanovení a jednání prokuristy srov. § xx xxxxx xxxx
xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxrávy daní, ke kterému došlo v období od 1. 1. 2011, do 28. 2. 2011 s sebou neslo nemalé procesní problémy spočívající zejména ve skutečnosti, že správce daxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x existenci prokury nikdy nebyla součástí informační povinnosti daňového subjektu, kterou má vůči správci daně. Existenci prokury tedy správce daně mxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxčinil a doručil statutárnímu orgánu právnické osoby či podnikateli-fyzické osobě, který prokuru udělil, jednalo se o doručení neúčinné. Statutární xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx
xx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xebyl daňovým poradcem či advokátem, nemohl navíc podnikatel ani udělit plnou moc k zastupování při správě daní komukoli jinému, aniž dříve vypověděl pxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxístě.
Je-li
prokura
udělena více osobám, musí návrh na její zápis do obchodního rejstříku obsahovat též informaci o způsobu jednání prokuristy za pxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxí ustanovení je v rozporu se zákazem mít více zmocněnců v téže věci (srov. § 29 odst. 1). Vzhledem k tomu, že zákonodárce staví prokuristu v oblasti správy xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxně. Na případy udělení prokury více prokuristům současně, aniž by bylo vymezeno jejich oprávnění k samostatnému jednání, se proto komentované ustanoxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx
xxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxprávního vymezení představuje plnou moc). Výkladem komentovaného ustanovení ve spojení s § 29 daňového řádu lze dospět k závěru, že není-li v případě vxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxe prokury) ještě samostatnou plnou moc.
Jednání pověřené osoby, popř. prokuristy, jenž má při správě daní postavení obdobné pověřené osobě, je, vedxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xakékoli jiné osoby za právnickou osobu může být při správě daní vůči správci daně právně
relevantní
pouze tehdy, bude-li uskutečněno v rámci zastoupexx xxxxxx xxxxxxxx x x xx x xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xude xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx ve smyslu § 15 obch. zák., která je v tomto ohledu použitelná též na jednání pověřené osoby).
Vzhledem k dikci odst. 2 komentovaného ustanovení může bxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxže k němu tedy dojít jakýmkoli prokazatelným způsobem - zejména půjde o samostatný písemný úkon (pověření) směřovaný vůči pověřené osobě, vymezení opxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxě do protokolu sepsaného správcem daně. Z praktického hlediska lze doporučit zejména první formu, tj. samostatné písemné pověření.
K účinnosti povxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx daně předem formálně uplatněno. Na tom nic nemění ani skutečnost, že oznámení pověřené osoby je ve smyslu § 127 odst. 2 povinným registračním údajem, jexxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x jeho dřívější činnosti známa, požádat osobu, která se vůči němu domáhá jednání za právnickou osobu, aby své pověření, a tedy oprávnění k jednání za právxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxby, která ji k jednání vůči správci daně pověřila. Z toho lze dovodit, že pověřená osoba je oprávněna v mezích svého pověření toto své oprávnění a povinnoxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx je třeba při udělení pověření k jednání se správcem daně vzít v úvahu.
Fyzickou osobou vykonávající činnost právnické osoby je s ohledem na úmysl zákoxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxovní poměr, ale též třetí osoby vykonávající činnost právnické osoby na základě tzv. outsourcingu. Vzhledem k tomu, že pověření k jednání vůči správci xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxickým vykonávajícím obsahově stejnou činnost.
Tato disproporce nabývá na významu, vezmeme-li v úvahu úpravu § 29 odst. 2 daňového řádu, podle kteréxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxžívat služeb externí účetní - fyzické osoby - a pověří tuto účetní k jednání vůči správci daně ve smyslu komentovaného ustanovení, bude mít tato možnost xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xouto externí účetní byla právnická osoba odlišná od daňového poradce či advokáta, bude moci za daňový subjekt - právnickou osobu - vůči správci daně jedxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxgánů, pokud jinak vnitřní předpisy právnické osoby vyžadují k jednání za právnickou osobu jednání více statutárních orgánů (např. více jednatelů spoxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxvědnosti příslušné fyzické osoby pověřené jednáním za právnickou osobu vůči správci daně za následky svého jednání jsou autoři názoru, že na podmínky x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx na základě plné moci.
Zákon neupravuje zánik pověření. S ohledem na chybějící explicitní úpravu formy pověření (srov. komentář bod 22) proto bude k jxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx zanikne změnou tohoto předpisu či ukončením právního vztahu pověřené osoby k dané právnické osobě, z něhož vyplývala aplikace interního předpisu na pxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xohodou smluvních stran, eventuálně změnit její obsah v části zakládající pověření atp.
Shora popsané principy jednání za právnickou osobu, zejménx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xx vztahují pouze v relaci k jednání při správě jejích vlastních daňových povinností. Jednání právnických osob vykonávajících daňové poradenství či spxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxní právnických osob vykonávajících daňové poradenství či společností vykonávajících advokacii jako (smluvních či ustanovených) zástupců osob zúčxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx. zák. o daňovém poradenství a KDP ČR a zákona o advokacii, které mají jako
lex specialis
aplikační přednost před daňovým řádem.
Zák. o daňovém poradexxxxx x xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxtříku, mohou vykonávat daňové poradenství prostřednictvím daňových poradců (tj. fyzických osob zapsaných jako daňoví poradci v seznamu vedeném Komxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xaňového poradenství daňovými poradci (fyzickými osobami) a stanovy Komory daňových poradců ČR (srov. § 3 odst. 6 zákona o daňovém poradenství a KDP ČR)x xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxtví navenek (vůči klientovi daňového poradce či jeho zastupování při jednání se třetími osobami, zejména správci daně) může vykonávat daňový poradce xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxm zaměstnancem (ledaže
klient
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxo třeba uzavříD280/2009_Sb.t, že při poskytování daňového poradenství, resp. při zastupování klienta v rámci správy daní musí tyto právnické osoby jxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxntuálně jinými daňovými poradci-fyzickými osobami či svými zaměstnanci-neporadci, avšak pouze na základě substitučního zmocnění. Jednání v rámci xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxmůže být dovozen ani z § 3 odst. 7 zák. o daňovém poradenství a KDP ČR, který říká, že právnická osoba poskytující daňové poradenství má při správě daní proxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxx řádu. Pro právnické osoby vykonávající advokacii lze obdobné závěry dovodit ze zákona o advokacii (srov. § 15 a 16 a násl. citovaného zákona).
Shora uxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xdpovědnost (jako samostatní podnikatelé).
K odst. 4 [Zákaz souběhu jednání jménem jedné osoby]
Pro zamezení případné
kolize
v jednání jménem práxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxnickou osobu vůči správci jednat současně, na jednu. Pokud by jménem právnické osoby jednalo, resp. chtělo jednat více osob najednou, je správce daně pxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxzvě správce daně, ustanoví jí správce daně zástupce (srov. komentář k § 26).
Spojením „v téže věci“ je třeba rozumět jednání více fyzických osob jménex xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxdnat jejím jménem pouze jedna fyzická osoba, ale že projev vůle právnické osoby (např. označení osoby zmocněnce při udělování plné moci do protokolu) mxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxt jménem právnické osoby. Např. bude-li každá z nich v rámci ústního jednání tvrdit něco jiného, musí být jednoznačně určeno, která z těchto fyzických oxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxu nelze vyloučit, aby se více fyzických osob oprávněných jednat jménem právnické osoby při formulaci projevu vůle právnické osoby doplňovalo. Tím se pxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xěci (srov. komentář k § 29 odst. 1).
Výjimku z uvedeného pravidla tvoří zcela logicky případy, kdy vnitřní předpisy (společenská smlouva, stanovy atxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxx xxxx xxxhylnou úpravu stanoví § 69 pro případ nahlížení do daňové identifi kační schránky, kdy zákon umožňuje nahlížení více osob současně (srov. komentář k cixxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xe jednání pověřené fyzické osoby a prokuristy za právnickou osobu při správě daní (srov. komentář bod 3) a omezení počtu osob, které mohou při správě danx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxutečnosti, že postavení podnikajících fyzických osob je v reálném životě i ve většině právních oborů stejné či velmi obdobné postavení podnikajících xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxho v komentovaném ustanovení je proto třeba si zodpovědět otázku, zda by se v postavení, ve kterém se nachází podnikající fyzická osoba, mohla při správx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xx jednala pověřená osoba či prokurista, neboť ani právnická osoba se nemůže z podstaty věci ocitnout v pozici svědka.
Z důvodů shodného právního postaxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxtu, organizačních složek podniku zahraniční osoby a jiných jednotek, které jsou dle zákona nositeli a vykonavateli práv a povinností osob zúčastněnýxx xx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx
xx xxxxx
x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxní na mysli, je třeba rozumět zejména stálé provozovny zahraničních daňových rezidentů (srov. § 22 odst. 2 zák. o daních z příjmů) či plátcovy pokladny; x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx
xxx xxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxny je do značné míry specifické, např. za ni nejedná její statutární orgán, ale vždy pouze pověřená osoba (srov. též komentář k § 21).
Judikatura:
I. xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xložky.
II. Vedoucí organizační složky podniku není oprávněn zmocnit k jednání dalšího zástupce. I kdyby však k této situaci došlo, další zástupce by oxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxdstavenstva udělili generální plnou moc jen jednomu z nich. Takový postup by byl v rozporu s právní úpravou jednání statutárních orgánů společnosti v zxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx
x xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxované, že Ing. V. K. nebyl zmocněn k podpisu smlouvy podle stanov společnosti, když k uzavření smlouvy byl oprávněn ze zákona, přičemž lze i konstatovatx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xdo 1455/2005)
Pro posouzení platnosti jednání obchodní společnosti (zde akciové společnosti) je vždy rozhodující rozsah a způsob jednání statutárxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxedenému dni.
(NS, rozsudek ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 32 Odo 1224/2004)
Ustanovení § 133 odst. 2 obch. zák. neváže neúčinnost vnitřního omezení jednatxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxt právního úkonu, kterým jednající osoba vnitřní omezení použila.
(NS, rozsudek ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 34/2004)
Jestliže je do obchodního rxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxtahu ke třetím osobám ustanovení § 27 odst. 2 obch. zák., že proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, nemůže ten, jehož se zápis týkxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxnající jménem společnosti s ručením omezeným, zatímco prokurista je zástupcem společnosti jednajícím za společnost (v rámci úkonů týkajících se podxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx se zapisuje pouze způsob jeho podepisování za společnost (způsob, jakým činí svůj podpis), a pouze je-li prokuristů více, zapisuje se určení, zda jde o xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxm.
(VS Praha, rozhodnutí ze dne 28. 2. 2000, sp. zn. 7 Cmo 55/99, č. 6/2000 SoRo)
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxkající se organizační složky, je třeba dovodit, že je též oprávněn v tomto rozsahu udělit jménem podnikatele (zahraniční právnické osoby) plnou moc k zxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxx xx xxtno nejen vycházet z věku právní úkon uzavřivšího nezletilce, který signalizuje stupeň jeho rozumové a volní vyspělosti, a v tomto směru je nutno uvedexx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxjí sociální či majetkový
status
tohoto nezletilce. Z hlediska ustanovení § 9 obč. zák. je tedy nutno při uzavření právního úkonu majetkového charaktxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx to vše ve vazbě na stupeň rozumové a volní vyspělosti nezletilce, jeho majetkové poměry (zda již pracuje, a má tak objektivní možnost v rámci závislé či jxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxon povolání a objektivně nemá možnost splnit jím přijatý peněžitý závazek anebo hypoteticky nastanuvší další platební povinnosti např. v souvislostx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxcí ustanovení:
§ 20 - pojem daňový subjekt, § 20 odst. 3 - osoby v postavení daňového subjektu, § 21 - plátcova pokladna, § 25 - zástupce, § 26 - ustanxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x x x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxuvisející předpisy:
§ 8 obč. zák. - způsobilost fyzické osoby k právním úkonům; § 10 obč. zák. - omezení způsobilosti fyzické osoby k právním úkonůmx x xxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxní podnikatele; § xx xxxxx xxxx x xxxxxxxx x xx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxti; § 101 obch. zák. - vymezení statutárních orgánů komanditní společnosti; § 133 obch. zák. - vymezení statutárních orgánů společnosti s ručením omxxxxxxx x xxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx z příjmů; § 12 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku; § 10 zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech; § 12 zákona č. 341/2005 Sb., o veřejxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x x xxxxx x x xx x x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx x xx x xx xxxxna o advokacii
Zástupce
Ondřej
Dráb,
Z důvodové zprávy:
V odst. 1 je obsažen obecný výčet forem zastoupení s tím, že jednotlivá xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxené plné moci, je používáno tradiční označení - zmocněnec. Za specifický typ zastoupení je v tomto ohledu nutné považovat i prokuru. Je tedy umožněno poxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxsahu udělené prokury. Prokurista je osoba, které byla udělena
prokura
podle příslušných ustanovení obch. zák., přičemž toto její postavení se zapisxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx daní, které mají vztah k podnikání, kterého se
prokura
týká. Vychází se z principu, že postavení prokuristy při správě daní nemá povahu postavení zmocxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxovat u jednoho správce daně více osob), jde tedy o zastoupení
sui generis
. Existenci prokury, vzhledem ke konstitutivním účinkům jejího xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxní.
Ustanovení odst. 2 upravuje oprávnění správce daně jednat s daňovým subjektem přímo bez ohledu na existenci zastoupení. Tento průlom do principu xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxěji v případě zastoupení na základě plné moci. Stejně tak je správce daně oprávněn v některých případech vyzvat přímo daňový subjekt k tomu, aby určitým xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxu.
Z důvodové zprávy k novele:
Navrhuje se změna procesního postavení prokuristy pro účely daňového procesu. Původní text jej z hlediska procesního xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx písemnosti namísto podnikatele, jehož jménem jedná. Tento stav by mohl způsobit vážné komplikace při doručování podnikajícím fyzickým a právnickým xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx § 24 mezi osoby jednající jménem právnické osoby (a podnikající fyzické osoby) přímo. Má tedy obdobnou pozici jako osoba pověřená statutárním orgánex xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x § 21 o. s. ř. Z hlediska určení rozsahu prokury platí obecná úprava § 14 obch. zák..
K odst. 1 [Formy zastoupení]
Osoba zúčastněná na správě daní nemuxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxvě daní vůči správci daně jednal její zástupce. Ten pak bude jednat svým jménem a na účet osoby zúčastněné na správě daní, zpravidla daňového subjektu. Zxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxvně nestanoví, že určité oprávnění přísluší toliko dané osobě zúčastněné na správě daní (nikoli jejímu zástupci).
Komentované ustanovení obsahujx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx
xx xxxx xxxxxxx
xxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxení osob rozšířeny o novou, muselo by k připuštění této formy pro jednání při správě daní dojít též k rozšíření dikce komentovaného ustanovení.
Komenxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxle smluvního vztahu mezi zastoupeným a zástupcem (jednání zmocněnce či společného zmocněnce), na základě xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxm k tomu, že některé z komentovaným ustanovením zmiňovaných forem zastoupení jsou dostatečně vymezeny zvláštními právními předpisy, bez potřeby spexxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xěchto zvláštních právních předpisů. Konkrétně se jedná o právní úpravu zákonného zmocnění.
Zákonné zastoupení nastupuje v případě osob zúčastněnxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxž zletilosti dosáhly, ale s ohledem na jejich duševní stav či požívání návykových látek byly způsobilosti k právním úkonům zbaveny či jim byla omezena (x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxí, či adoptivní, poručník a opatrovník (srov. § 27 obč. zák.). Pro rodičovskou odpovědnost je charakteristické, že ji zpravidla nesou oba rodiče spolxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xento princip se přitom uplatní nejenom v soukromoprávní oblasti, ale též v oblasti práva veřejného včetně správy daní.
Poručníka nezletilého ustanxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Při výběru poručníka soud přihlíží k zájmům dítěte a zpravidla jím ustanoví některého z příbuznýcx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxčníka zastupovat nezletilého při správě daní. Poručník se tak stává jakýmsi náhradním rodičem nezletilého. Pro bližší úpravu ustanovení a jednání poxxxxxxx xxxxx x xx xx xx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xx xztahu k určitému konkrétnímu úkonu zaručit, že jeho jednání za nezletilého bude zcela v zájmu nezletilého. Tak je tomu při střetu zájmů zákonných zástuxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx jiném ohrožení majetkových zájmů nezletilého, omezení rodičovské zodpovědnosti rodičů a v dalších případech, kdy je to v zájmu nezletilého třeba. Roxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxtěna. Pro bližší úpravu ustanovení a jednání opatrovníka srov. § 83 a 84 zákona o rodině. S ohledem na zákonné podmínky pro ustanovení opatrovníka lze doxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx kdy je omezena rodičovská zodpovědnost rodičů nezletilého.
Opatrovníka soud ustanoví též zletilé osobě, jejíž způsobilost k právním úkonům byla oxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxzhodnutí o ustanovení opatrovníkem stanoví soud rozsah zákonného zmocnění opatrovníka k zastupování osoby, kterou zastupuje. Vzhledem k tomu, že zpxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxavu ustanovení a jednání opatrovníka zletilé osoby srov. § 26 a násl. obč. zák.
Obecnou právní úpravu ostatních forem zastoupení považoval zákonodxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx řád obsahuje speciální úpravu, která obecné principy těchto forem zastoupení pro oblast správy daní značně pozměňuje, či jejich aplikaci dokonce nepxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xx xxxx
x xxxxxx xx xx xxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xroblémy s tím spojené však byl prokurista novelou zákonem č. 30/2011 Sb. postaven na roveň tzv. pověřenců (srov. komentář k § 24 odst. 3).
K odst. 2 [Příxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxě nemohla jednat přímo, samostatně. Její osobní jednání činěné v mezích její způsobilosti k právním úkonům (srov. komentář k § 24 odst. 1) bude mít naopax xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx x xxxxx jednat vždy pouze s jejím zástupcem.
Daňový řád naopak výslovně stanoví, že v případech, kdy je nezbytná osobní účast zastoupené osoby zúčastněné na xxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxony vykonala sama, nikoli prostřednictvím svého zástupce. K využití tohoto práva smí správce daně přistoupit pouze v odůvodněných případech, a tohotx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxoba zúčastněná na správě daní v pozici svědka, popř. osoby podávající vysvětlení (tj. za situace, kdy bude správce daně zjišťovat informace o dění, jehxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx x xxdnání ve věci prostřednictvím zástupce vzniká nebezpečí z prodlení (hrozí zánik důkazních prostředků, které má k dispozici osoba zúčastněná na správx xxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxněné na správě daní či o vydání výzvy k tomu, aby osoba zúčastněná na správě daní vykonala nějaký úkon sama, bezodkladně vyrozumět jejího zástupce (k forxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxx xxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx
xx xxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xude-li správce daně ukládat osobě zúčastněné na správě daní povinnost učinit něco osobně písemnou výzvou, uplatní se speciální pravidlo zakotvené v § xx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxtačuje.
V souvislosti s nutností osobního jednání daňového subjektu v některých zákonem předvídaných případech srov. též komentář k § 27.
Judikaxxxxx
x xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xotázat druhého rodiče, zda s projevem zastupujícího rodiče souhlasí. Pokud by druhý rodič vyslovil nesouhlas, byly by dány podmínky pro postup podle § xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxdnutí) v daňovém řízení současně příjemci i jeho zástupci, je okamžikem jejího oznámení ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. až okamžik, kdy je doručena posledxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxe daně požadovat po daňovém subjektu osobní aktivitu, nemůže nikdy být sama o sobě okolnost, že správce daně chce či považuje za potřebné, vhodné nebo roxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxových otázek jeví být účelný.
(NSS, rozsudek ze dne 25. 2. 2010, čj. 7 Aps 2/2010-51, Sb. NSS 2086/2010)
Výrokem rozhodčího nálezu ve věcech majetkovýxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxzení.
(NSS, rozsudek ze dne 27. 1. 2010, čj. 9 Afs 119/2009-47)
Související ustanovení:
§ 20 - pojem daňový subjekt, § 21 - plátcova pokladna, § xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx x xxxl. obč. zák. - zákonný zástupce fyzické osoby; § 78 až 82, § 83 a 84 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině; zák. o daňovém poradenství a KDP ČR; zákon o advokacii
xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxtanovil daňovému subjektu zástupce z moci úřední. To bude možné pouze při naplnění některého z taxativně vymezených důvodů, např. v případě, kdy nedošxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxistence důvodů pro ustanovení zástupce musí být prokazatelná.
Ustanovení zástupce je podle odst. 2 možné pouze tehdy, pokud se zastupováním existuxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxh poradců ČR ustanovit zástupce z řad daňových poradců tak, aby byla zajištěna garance profesionality. Současně přijímaná změna zák. o daňovém poradexxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxifu advokátů, což je druhá největší skupina zmocněnců v daňovém řízení.
Odst. 3 stanoví základní podmínku, která musí být při ustanovení zástupce resxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xozporu se zájmy zastoupeného.
V odst. 4 je upraven zánik zastoupení v případě, že zástupce je nezpůsobilý k právním úkonům, resp. k výkonu zastupování x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xy mělo být opatřením na přechodnou dobu a výlučně jen pro účely a potřeby správy daní. V odst. 5 je proto upravena možnost pro ustanoveného xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxá jako závažné. Zrušit zastoupení může správce daně i z moci úřední. Ke zrušení zastoupení správce daně přistoupí i v případech, kdy je soudem ustanoven xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xdvolání, na rozdíl od rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno návrhu na zrušení zastoupení. Po dobu odvolacího řízení je proto nutné k dotyčnému přistupovxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxe daně je velmi významný zásah do práv této osoby. K tomuto kroku lze proto přistoupit pouze za podmínek taxativně vymezených v komentovaném ustanoveníx x xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxým řádem je při rozhodování o ustanovení zástupce nepřípustné. Přitom existence důvodů pro ustanovení zástupce musí být, jak příkladně uvádí důvodovx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxkají
de facto
pouze daňových subjektů samých.
Vymezení situací, kdy lze k ustanovení zástupce přikročit, je dostatečně určité a nevyžaduje zevrubxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxatečným způsobem vymezeno a odůvodněno.
Písm. a) komentovaného ustanovení míří na případy, kdy fyzická osoba zúčastněná na správě daní nemá plnou zxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxx x xxxx xxxx xxxxxpovat nemůže. Přestože daňový řád přiznává fyzickým osobám procesní způsobilost (způsobilost k jednání při správě daní) ve stejném rozsahu, v jakém jxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxx xxjištěno jednání při úkonech, ve vztahu k nimž se jim způsobilosti nedostává. Proto daňový řád stanoví, že nemá-li určitá fyzická osoba způsobilost k prxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxe ustanovit.
S ohledem na požadavek efektivity a rychlosti správy daní na straně jedné a na nutnost šetřit při správě daní co nejvíce práva osob zúčastxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxdě, kdy tato osoba sice zákonného zástupce má, ten ji však v dané věci nemůže zastupovat. Do takové situace se fyzická osoba s omezenou procesní způsobilxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xákonného zástupce kolidují či mohou
kolidovat
se zájmy zastoupené fyzické osoby. Toto oprávnění správce daně je pochopitelné, neboť pokud by jej sprxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxx xxxxxxi daně povinnost ustanovit zástupce právnické osobě zúčastněné na správě daní, která nemá osobu způsobilou jednat jejím jménem, popř. je-li sporné, kxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx praxe správců daně nasvědčuje opaku). Dojde k tomu zejména tehdy, pokud dojde k zániku funkce jejího statutárního orgánu bez náhrady (smrtí, skončeníx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxen jednat jejím jménem při správě daní (srov. komentář k § 24 odst. 3). Zpravidla jde o právnické osoby nevykonávající činnost. Správce daně by proto měl xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxuace, kdy je k jednání jménem právnické osoby při správě daní oprávněno více fyzických osob a není zřejmé, které svědčí právo k jednání v určité konkrétnx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx daně nejprve povinen vyzvat právnickou osobu k určení, která z oprávněných osob za ni má v dané věci jednat, a neobdrží-li na tuto výzvu uspokojující odpxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxstupce) a § 26 odst. 1 daňového řádu (ustanoví zástupce) jsou autoři názoru, že v této situaci má správce daně možnost volby, zda zástupce ustanoví, či nixxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxt, neboť pokud by zástupce neustanovil, musel by
de facto
od jednání s touto právnickou osobou upustit.
Povinnost správce daně ustanovit zástupce oxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxvých subjektů. Absence takového ustanovení by totiž vedla k nemožnosti stanovit těmto osobám daň, a naopak k možnosti vyhýbat se tímto způsobem daňovýx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxy nezdržuje. V těchto případech správce daně jedná nadále přímo s danou osobou (bez ustanovení zástupce), neboť zákon postup takového jednání dostatexxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx d) komentovaného ustanovení stanoví povinnost správce daně ustanovit zástupce osobě zúčastněné na správě daní stižené přechodnou duševní poruchoux xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxnskoprávní úprava předvídá u osob stižených duševní poruchou ustanovení zástupce až v okamžiku, kdy je duševní porucha této osoby dlouhodobá (srov. kxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxvovat zástupce, kdykoli u ní sezná náznak xxxxxxx xxxxxxxx
xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxo rozporovatelné), stanoví daňový řád navíc podmínku, že k ustanovení zástupce z důvodu přechodné duševní poruchy lze přikročit pouze tehdy, je-li přxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxového rázu, že osobě zúčastněné na správě daní brání samostatně jednat. V žádném případě se tedy nemůže jednat o chvilkové či velmi krátkodobé stavy.
xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xrokázat v rámci odůvodnění rozhodnutí o ustanovení zástupce, a důkazy toto tvrzení prokazující bude správce daně povinen uložit do daňového spisu.
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxočit k tomuto kroku lze proto usuzovat, že by se správce daně měl v dané situaci obrátit na soud, aby provedení lékařského posudku zajistil. V praxi proto xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxentovaného ustanovení představuje určitou sběrnou klauzuli, na základě které může správce daně ustanovit osobě zúčastněné na správě daní zástupce v xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxtanovení zástupce je velmi závažným zásahem do práv daňového subjektu, lze toto ustanovení podle názoru autorů využít pouze v případech, kdy je ustanoxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xa správě daní vznik újmy (propadnutí lhůty k provedení určitého úkonu atp.). To je správce daně povinen prokázat.
V daném případě se bude jednat o ustaxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxoleného samotnou osobou zúčastněnou na správě daní, tj. na základě její svobodné vůle, zatímco v ostatních případech uvedených pod písm. a) až d) nemá exxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xx xxxxnu trestu odnětí svobody.
K odst. 2 [Podmínky pro ustanovení] a 3 [Osoby vyloučené ze zastupování]
Ustanovení odst. 2 a 3 komentovaného paragrafu urxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxt z okruhu osob blízkých zastoupenému. Obdobně daňový řád stanoví podmínku, že zástupcem nelze ustanovit osobu, která by mohla mít odlišný zájem na výsxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxba, která je ve stejné věci ručitelem za daň). xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xormu předchozího souhlasu osoby předpokládaného zástupce ani rozsah a dobu platnosti takového souhlasu. V případě zástupců, kteří nejsou poradci, bxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxx
x x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx k závěru, že souhlas zástupce může být zajištěn i neformálním způsobem (telefonicky, ústní dohodou atp.); v každém případě by však o udělení předchozíxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx
xx xxxx
x x xxxxxxx xxípadě je totiž správce daně povinen obrátit se s žádostí o výběr osoby zástupce na Komoru daňových poradců České republiky jakožto profesní komoru sdruxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxů z řad svých členů bude jednat jako zástupce
ex offo
, není v tomto případě vyžadován její souhlas (předchozí ani následný) s ustanovením do pozice zástuxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxxo
ze seznamu daňových poradců, který komora za tímto účelem vede a na nějž jsou zapisováni daňoví poradci, kteří se zastupováním
ex offo
souhlasí. Přexxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx provedeno formou rozhodnutí, v němž bude kromě dalších náležitostí (srov. § 102) uvedena zejména osoba zastoupeného, osoba zástupce a v odůvodnění spxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxodnutí je jak zástupce, tak zastoupený, přičemž jak zástupce, tak zastoupený se mohou proti tomuto rozhodnutí odvolat (nepřipuštění tohoto práva by bxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx Rozhodnutí o ustanovení zástupce nemá odkladný účinek, a proto je účinné okamžikem jeho doručení adresátům, tj. zástupci a zastoupenému (srov. § 109 oxxxx x x xxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxsu za úkony, které jako zástupce ve věci účelně vykonal. Tímto zvláštním přepisem je vyhláška č. 382/2010 Sb. Je-li zástupcem daňový poradce
ex offo
, nxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxxvém poradenství a Komoře KDP ČR). Výše hodinové sazby je omezena stavovským předpisem vydaným Komorou daňových poradců ČR.
K odst. 4 [Zánik zastoupenxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxalizovaného právního úkonu správce daně (srov. komentář bod 18). Naproti tomu k zániku zastoupení může dojít jak rozhodnutím správce daně, tak
ex lege
x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xezpodmínečně nutné, tj. pozbude-li zcela či částečně způsobilosti k právním úkonům (bylo by proti smyslu právní úpravy, pokud by osobu, která nedispoxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xpůsobilost k právním úkonům) či, v případě zástupce ustanoveného z řad členů Komory daňových poradců České republiky, pozbude-li tento zástupce profxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxází k němu automaticky v okamžiku, kdy na straně zástupce nastanou rozhodné právní skutečnosti. Správce daně je následně povinen ustanovit zástupce nxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxně povinen z vlastního podnětu nebo na návrh ustanoveného zástupce či samotného zastoupeného zastoupení rozhodnutím zrušit. Jedná se vesměs o důvodyx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxoby jako zástupce do řízení (rozpor zájmů zástupce se zájmy zastoupeného, nečinnost zástupce, pominutí důvodů ustanovení zástupce). Zájem na důsledxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xdst. 5 komentovaného ustanovení.
Zatímco proti rozhodnutí o ustanovení zástupce je odvolání přípustné (srov. komentář bod 18), proti rozhodnutí o xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxezuje práva osoby zúčastněné na správě daní (byť ustanovení zástupce musí vždy směřovat k ochraně zájmů a právního postavení zastoupené osoby), zatímxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxice, která je zaměstnána u téhož soudu, pak tento postup správným shledat nelze. Jak bylo v dřívějších rozhodnutích Ústavním soudem dovozeno, bylo přexxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxlizi zájmů zástupce a zastoupeného. Nelze očekávat, že podřízený pracovník soudu jako opatrovník účastníka řízení ve věci řešené tímtéž soudem, bude xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxvním úkonům je vždy závažným zásahem do osobnostní integrity omezovaného. Takový zásah je třeba zkoumat z pohledu potenciálních zásahů do základních xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x x xxx xx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxáva Listina garantuje jako tzv. základní práva absolutní, lze k jejich omezení přikročit jen za účelem ochrany základních práv jiných osob anebo za účexxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxxx třeba doručovat písemnost (rozhodnutí) v daňovém řízení současně příjemci i jeho zástupci, je okamžikem jejího oznámení ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxh o neplatnosti plné moci udělené daňovým subjektem dle § 10 odst. 3 zák. o správě daní a poplatků, nelze zpochybňovat existenci zastoupení v daňovém řízxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx
xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx daní a poplatků, přistoupí správce daně nikoli svévolně, bude-li to považovat za vhodné, ale vždy, když dojde k situaci v tomto ustanovení presumovanéx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxho procesního postupu, ale pouze co se týče volby osoby, kterou zástupcem ustanoví.
(NSS, rozsudek ze dne 19. 6. 2006, čj. 5 Afs 86/2005-50, č. 10/2007 Sbx xxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx jejím jménem. Ze zastoupení přitom nevznikají práva a povinnosti zástupci daňového subjektu, nýbrž pouze přímo zastoupenému.
(KS Ústí nad Labem, rozxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxxxx x xx7 - náklady řízení, § 109 odst. 4 a 5 - lhůta k podání odvolání, vyloučení odkladného účinku, § 238 odst. 4 - oznámení o neaktivních daňových subjektech
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxoupení daňového subjektu a dalších osob zúčastněných na správě daní, popř. jejich zákonného či rozhodnutím soudu nebo rozhodnutím správce daně ustanxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx udělenou plnou mocí.
V odst. 2 je stanoveno, že účinky plné moci vůči danému správci daně nastanou v momentě, kdy se s ní správce daně má možnost seznámit xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxx
xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxh zúčastněných stran, zejména z hlediska mlčenlivosti a doručování, které posléze probíhá vůči zmocněnci (§ 41). Z povahy věci pak vyplývá, že podmínkx
xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx správcem daně nebo zda byla udělena bez tohoto určení) je účinná i po změně místní příslušnosti vůči novému správci daně, jakož i vůči správci daně, kterx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xe zmocnitel chtěl od tohoto obecného pravidla odchýlit a připustit zmocněnce pouze k jednání před správcem daně prvního stupně, bylo by zapotřebí toto xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xoci zmocněncem, se navrhuje vypuštění této povinnosti. Dojde tak k návratu ke stávající koncepci, která je shodná i s pojetím v jiných procesních řádecxx
x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xaní. Jedná se o smluvní zastoupení, k jehož vzniku může dojít pouze na základě svobodného a souhlasného projevu vůle zastoupeného a zástupce. Z jednání xx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxí osobou, jíž je zmocnění udíleno, tato osoba není povinna k činění jakýchkoli úkonů za osobu, která jí zmocnění udělila, resp. nemůže být hnána k odpověxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx založeno dohodou o zastoupení, která může mít dle postavení účastníků formu mandátní smlouvy (srov. § 566 a násl. obch. zák.) či smlouvy příkazní (sroxx x xxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx (smluvního zástupce) a zmocnitele (osoby, jež zmocnění udělila). Vzhledem k tomu, že dohoda o zastoupení zpravidla nebývá uzavřena písemně, bývá jejx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxi třetím osobám. To nicméně neznamená, že by bylo možné mezi dohodu o zastoupení a plnou moc klást rovnítko. Plná moc je jednostranným právním úkonem zmoxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxí a má pouze
deklaratorní
povahu.
Toto právně teoretické rozlišení plné moci a dohody o zastoupení důsledně dodržuje správní řád, který výslovně stxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxe též se samotným zmocněním libovolně zaměňuje. Vzhledem k tomu, že podmínění účinnosti plné moci vůči správci daně doložením jejího přijetí zmocněncxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxostí od 1. března 2011 odstraněno, nečiní již ostatní případy zaměňování citovaných titulů větší výkladové potíže (ve vztahu ke zmocnění uplatňovanéxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xx xxxx xx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxi plnou mocí, ale předložením písemné dohody o zastoupení).
Z logiky věci je ale samozřejmě doložení uzavření dohody o zastoupení, tj. přijetí zmocnxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xude zmocněnec správcem daně k jednání za zmocnitele při správě daně připuštěn. Doložením přijetí zmocnění není pouze - v praxi obvyklé - připodepsání pxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxx
xx xxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx základě plné moci, na jehož xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xednotlivého úkonu (převzetí písemnosti správce daně, nahlédnutí do spisu atp.), tak k jednání v rámci celého daňového řízení (k pojmu daňového řízení xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxě daňových záležitostí určité osoby zúčastněné na správě daní. Právní teorie v tomto směru rozlišuje mezi plnou mocí neomezenou a omezenou, generální x xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x srov. komentář k § 29 odst. 2), a to - na rozdíl od dřívější úpravy zák. o správě daní a poplatků - ani v oblasti doručování (srov. komentář k § 4145). To neznaxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxi správě daní praktický význam.
Smluvní zastoupení není, jak by se mohlo zdát, alternativou k ostatním druhům zastoupení (zákonnému zastoupení a zaxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxba zúčastněná na správě daní, o jejíž vlastní věc se při správě daně jedná (zejména tedy poplatník či plátce daně), ale též osoba, která je za ni oprávněna xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx x xxxx
xokud zákon či správce daně na základě zákona uloží zastoupené osobě zúčastněné na správě daní povinnost provést v rámci správy daní nějaký úkon osobně, xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxní jednání osoby zúčastněné na správě daní nevyhnutelné, resp. jednání zástupce je neslučitelné s povahou takového úkonu (např. daňový subjekt má infxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxto osoba předvolána ke svědecké výpovědi). Tímto omezením jednání zmocněnce zákon pouze doplňuje obecné pravidlo, podle nějž může správce daně v odůvxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx
x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxhu zastoupení mezi zmocnitelem a zmocněncem dochází již okamžikem uzavření dohody o zastoupení (přijetí nabídky k zastupování zmocněncem), vůči sprxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxm zmocnění). Až v tomto okamžiku je plná moc, resp. zmocnění vůči správci daně účinné. Bez znalosti těchto skutečností správce daně zmocněnce k jednání xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx takového jednání pro správu daní v daném případě, ale zároveň by takové jednání zpravidla vedlo k porušení povinnosti mlčenlivosti správce daně při spxxxx xxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxo pro provádění správy daní v záležitostech, jichž se daná plná moc týká, je tento povinen plnou moc postoupit správci daně místně příslušnému, přičemž xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx věcech daně z nemovitostí vůči všem správcům daně, v jejichž územním obvodu se nacházejí nemovitosti vlastněné zmocnitelem; obdobně též v případě uděxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxch daní (k jejichž správě jsou věcně příslušné celní úřady, nikoli územní finanční orgány), je třeba tuto plnou moc uplatnit vůči všem správcům všech daxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xznávaným elektronickým podpisem nebo která je odeslána prostřednictvím datové schránky. Prostřednictvím datové schránky lze odeslat nejenom plnox xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxstinné plné moci) a do elektronické podoby převedenou následně. Převod do elektronické podoby je však nutné provést formou autorizované
konverze
doxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx xxxx xnů doplnit předložením originálu této plné moci.
Do účinnosti novely daňového řádu č. 30/2011 Sb., tj. do 1. března 2011, byla účinnost plné moci vůči xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx. 1.
K odst. 3 [Účinky plné moci vůči jiným správcům daně]
Při změně místní příslušnosti zůstávají účinky uplatnění plné moci zachovány i vůči nově míxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxci daně dožádanému k provedení určitých úkonů, dílčích řízení nebo jiných postupů místně příslušným správcem daně, vůči kterému již plná moc byla uplaxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xedná se např. o případy
atrakce
či
delegace
místní příslušnosti (srov. komentář k § 18 a 19), ale též o řízení o řádných a mimořádných opravných prostřexxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxx provádět. Tento účinek jednou udělené plné moci nastává
ex lege
, ledaže by jej zmocnitel v rámci plné moci výslovně vyloučil, např. by udělil plnou moc k xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx je u takto úzce formulovaných plných mocí nutné důsledně rozlišovat, zda k xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxo z důvodu instančního postupu. Bude-li tedy např. plná moc znít na zastupování při správě daní před Finančním úřadem v Berouně, budou účinky této plné mxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx pro podjatost ředitele Finančního úřadu v Berouně delegována na Finanční úřad v Hořovicích, ale též v případě, kdy bude dokončení daňové kontroly z důvxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxmu Finančním úřadem v Berouně, a toto nebude rozhodnuto v rámci autoremedury (tj. tímto finančním úřadem), nebude již zmocněnec na základě této plné moxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx písemnost (rozhodnutí) v daňovém řízení současně příjemci i jeho zástupci, je okamžikem jejího oznámení ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. až okamžik, kdy jx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx v němž může správce daně požadovat po daňovém subjektu osobní aktivitu, nemůže nikdy být sama o sobě okolnost, že správce daně chce či považuje za potřebxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx rozhodných skutkových otázek jeví být účelný.
(NSS, rozsudek ze dne 25. 2. 2010, čj. 7 Aps 2/2010-51, Sb. NSS 2086/2010)
Výrokem rozhodčího nálezu ve vxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxení v daňovém řízení.
(NSS, rozsudek ze dne 27. 1. 2010, čj. 9 Afs 119/2009-47)
I. Zmocnění vedoucího organizační složky podniku je zákonným zmocněníxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxt k jednání dalšího zástupce. I kdyby však k této situaci došlo, další zástupce by oprávnění v rozsahu uvedeném v § 13 odst. 3 obch. zák. nenabyl.
(NS, roxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxé, není přípustné, aby dva členové představenstva udělili generální plnou moc jen jednomu z nich. Takový postup by byl v rozporu s právní úpravou jednánx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx v řízení před daňovými orgány zastoupen (§ 10 zák. o správě daní a poplatků), avšak příslušná plná moc nebyla součástí správních spisů, nelze takovou sxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxto žalobce dostačujícím způsobem meze a rozsah přezkumné činnosti soudu, bylo na soudu, aby se věcí zabýval meritorně. Odmítnutí žaloby pro opožděnosx xx xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xx xxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxvnické osoby ze zákona (§ 13 odst. 3 obch. zák.) oprávněn činit za podnikatele veškeré právní úkony týkající se organizační složky, je třeba dovodit, žx xx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxek ze dne 24. 11. 2006, čj. 5 Ca 25/2005-83, č. 6/2007 Sb. NSS)
Související ustanovení:
§ 13 a násl. - místní příslušnost, § 18 -
delegace
, § 19 -
atxxxxx
x x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxxxx xmocnění, § 41 - doručování zástupci, § 52 - obsah a limity mlčenlivosti, § 70 a násl. - podání, § 134 - účel, předmět a fáze daňového řízení
Souvisxxxxx xxxxxxxxx
x xxx x xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxx xxokazování
Literatura:
xxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxx
xxxx x xxxxxxxx
xx xx
xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx
Ondřej
Dráb,
Z důvodové zprávy:
Odst. 1 vychází z toho, že zmocněnec je při svém jednání za daňový subjekt vázán rozsahem vymezeným v plné mocxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxímu úkonu, více úkonům, pro určité řízení (ať už dílčí - jako je např. odvolací řízení, nebo celý komplex, který představuje pojem daňové řízení), pro urxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxní (neomezené), které zmocněnci umožní činit za daňový subjekt všechny potřebné úkony u správce daně, kde je plná moc uplatněna.
Není-li rozsah zmocnxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xplatnění, vyzve správce daně podle odst. 2 zmocnitele, aby tyto vady ve stanovené lhůtě odstranil způsobem pro odstranění vad podání (§ 74). Účinky plnx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxští stávající konstrukci, podle níž nejasně vymezený rozsah zmocnění zakládal fikci neomezené (generální) plné moci. Je tak apelováno na požadavek jxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxdu s § 33b obč. zák., neboť tento zánik nenastává automaticky přijetím novější plné moci, která by starší úkon konzumovala.
Odst. 4 upravuje povinnosx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xebo Švýcarské konfederace, ke zmocnění zástupce pro doručování se sídlem nebo místem pobytu v České republice; rovněž jsou upraveny následky nesplněxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx obtížně doručovat, aby tak mařila proces doručování a zvyšovala náklady správy daní.
V odst. 5 je řešena účinnost souběžného jednání zmocnitele a zmoxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx vůle.
Z důvodové zprávy k novele:
Důvodem navrhované změny je obava, že vzniknou pochybnosti o tom, která plná moc má být považována za platnou. Podle xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx nebo zmocnitelem, jak předvídá úprava v obč. zák. Pokud nová plná moc tu dosavadní překrývá pouze v určité části, dojde pouze ke zúžení vztahu mezi zmocnxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxtranění zbytečné administrativní zátěže spojené s odvoláním či změnou původních plných mocí.
Z odůvodnění poslaneckého pozměňovacího návrhu:
K oxxxx x
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xeformální upozornění). To by mělo přispět k zvýšení šance, že zmocnitel bude moci zareagovat na výzvu k odstranění vad, neboť bude o existenci problemaxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxho odst. 3 (viz níže).
K odst. 3
Navrhuje se vytvoření nového odstavce, který bude obsahovat větu přesunutou z předchozího odstavce. Tato věta, podle xxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxx x jiné vady plné moci (např. nedostatek podpisu zmocněnce či zmocnitele smyslu § 27). Další věta nově navrženého odstavce má za cíl odstranit zbytečnou txxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx může zmocněnce, o němž si není jist, zda jedná v souladu s nejasně formulovaným zmocněním, připustit k jednání. Jiná situace však nastane v případě podáxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxdci či advokátu hraje rozhodnou roli pro určení délky lhůty pro podání - viz § 136 odst. 2). Pokud by byla aplikována původní úprava (věta první bez dalšíhxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xo zamýšlel zmocnitel. Dle nově doplněné věty druhé by tato tvrdost byla vyřešena ve prospěch právní jistoty zmocnitele i zmocněnce, a to tak, že úkony učxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxení rozsahu zmocnění] a 3 [Odstranění vad zmocnění]
Dohoda o zastoupení, z níž plyne oprávnění zmocněnce jednat za zastoupeného (zmocnění), je dvojxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxlný a určitý (srov. též § 37 odst. 1 obč. zák.). Plná moc deklarující oprávnění zmocněnce (zástupce) k jednání za zmocnitele xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxitele a povahy zamýšleného právního úkonu (udělení plné moci), ale též dostatečné vymezení rozsahu zmocnění. Daňový řád proto v odst. 1 komentovaného xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxnění není samoúčelné, ale slouží zejména k ochraně práv osoby zúčastněné na správě daní, která plnou moc udělila a má být zastupována. Nebude-li rozsah xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xorušení práv zastoupené osoby zúčastněné na správě daní tím, že by správce daně mohl jednat s jinou osobou než s tou, kterou si osoba zúčastněná na správě xxxx x xxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xýsledky takového jednání přičitatelné zmocniteli, a proto budou ve věci nepoužitelné, přičemž takovým jednáním zpravidla poruší též obecnou povinnxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx dostatečně určitý, k jednání v rámci řízení, úkonu či jiného postupu připustit i bez obdobného ustanovení zákona. Proto daňový řád spojuje s nedostatexxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx budou odstraněny vady zmocnění spočívající právě v nedostatečném vymezení jeho rozsahu.
O nedostatcích plné moci je správce daně povinen informovxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x 30 bod 6), zmocnitele musí správce daně formálně vyzvat k odstranění vad plné moci. Výzva k odstranění vad musí obsahovat dostatečně určité označení vaxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx x xxx xxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx a včas (ve správcem daně stanovené lhůtě) odstraněny, stanoví daňový řád právní fikci, že právní účinky úkonů učiněných zmocněncem na jejím základě přxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxx xxxx po odstranění vad
de iure
bezvadná od samého počátku, tj. již v okamžiku jejího prvního uplatnění, resp. doručení správci daně (srov. obecnou úpravu vxx xxxxxx x x xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xad této plné moci.
To má vliv zejména na zachování lhůt. Podá-li např. zmocněnec ustanovený na základě vadné plné moci včas odvolání proti platebnímu xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx odstraněny až po uplynutí odvolací lhůty (ale stále ještě v rámci lhůty k odstranění vad stanovené správcem daně).
Naopak ale platí, že bude-li poradxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxx xehdy, budou-li její případné vady odstraněny do konce nezkrácené lhůty pro xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xx xxxxxxtí uvedené lhůty nastávají dle odst. 3 komentovaného ustanovení též její účinky vůči správci daně až po uplynutí zákonem stanovené lhůty, tj. plná moc bxxx
xx xxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xlné moci představují jednání s neoprávněnou osobou se všemi důsledky s tím spojenými. V praxi se v takové situaci zpravidla nebude zastoupená osoba zúčxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxnce před odstraněním vad plné moci nelze považovat za informace získané od zastoupené osoby (ledaže by se jednalo o podání zmocněnce ve smyslu § 70), a zexxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx udělila. Doručí-li např. správce daně (byť postupem dle § 39 a násl.) zmocněnci před odstraněním vad plné moci platební výměr na doměření daně zmocnitexxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxx xx xxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxtenci a rozsah zmocnění založeného dohodou o zastoupení (dvojstranným právním úkonem), plně postačuje, pokud budou nedostatky plné moci odstraněny xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xdstraňování vad plné moci jako jednostranného právního úkonu zmocnitele, nikoli na odstraňování vad zmocnění samého (jako dvojstranného právního úxxxxxx
x xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxé moci mělo být modifikováno původní zmocnění, dochází fakticky k udělení nového zmocnění. Účinky takto modifikovaného zmocnění pro správu daní nastxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxávci daně jsou neplatné, tj. tyto úkony nemohou být upravenou plnou mocí konvalidovány. Tento důsledek má nicméně, jak již bylo zmíněno, pouze situacex xxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xutno ovšem dodat, že dohoda o zastoupení bývá velmi často uzavřena pouze ústně, a písemné zachycení rozsahu zmocnění tak bývá uvedeno pouze ve formě uděxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx, či nebyla obsahově širší než na jejím základě udělená plná moc. Zpravidla proto bude v praxi za udělení nové plné moci považována situace, kdy v rámci odxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxá moc jejím uplynutím vůči správci daně neúčinnou jednou provždy. Správce daně o tomto důsledku neodstranění vad plné moci pořídí úřední záznam a součaxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxed účinností daňového řádu, tj. do 1. 1. 2011 (srov. komentář k § 264 odst. 2).
K odst. 4 [Zánik zmocnění, změna zmocněnce]
Vzhledem k tomu, že stávajícx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xycházet z obecné právní úpravy zániku zmocnění zakotvené v § 33b obč. zák.46 Podle tohoto ustanovení plná moc zaniká provedením úkonu, na který byla oxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xi smrtí zmocnitele (zvláštní zákon či samotná plná moc ovšem může stanovit, že zmocnění smrtí zmocnitele nezaniká). Zánikem plné moci se přitom rozumí xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxé, mají jeho právní úkony účinky, jako kdyby plná moc stále trvala. Toho se však nemůže dovolávat ten, kdo o odvolání plné moci věděl nebo musel vědět. Obdxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxvolání plné moci, jen oznámil-li jí toto odvolání před jednáním zmocněnce nebo pokud tato osoba v době jednání zmocněnce o tomto odvolání (prokazatelnxx xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxují úkon nazvaný jako výpověď plné moci správci daně namísto zmocněnci. Přestože tento úkon není formálně právně správný, správce daně je při jeho posuxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx daně povinen kvalifikovat jej jako odvolání plné moci a od okamžiku doručení takovéto „výpovědi plné moci“ považovat jednání zmocněnce za jednání osoxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx vůči správci daně dozvědět až z odůvodnění rozhodnutí, jímž správce daně vyslovuje nedostatek účinků zamýšlených úkonem učiněným (bývalým) zmocněnxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x x06 odst. 1 písm. b)].
Vznikne-li takovým procesně nesprávným postupem zmocněnci škoda (např. z důvodu, že zmocněnec po formálně nesprávném a jemu nexxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx
xemře-li zmocnitel nebo vypoví-li zmocněnec plnou moc, je zmocněnec povinen učinit ještě neodkladné úkony nutné k tomu, aby zmocnitel nebo jeho právní xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx před výpovědí plné moci, ledaže by byly v rozporu s pokyny zmocnitele či jeho právních nástupců. Stejně jako v případě odvolání plné moci je výpověď plné xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xezřídka adresují (pouze) správci daně. Takto učiněná výpověď není vůči zmocniteli účinná do okamžiku, než je mu doručena a zmocnitel se může účinně domxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx případem zániku zmocnění je prohlášení konkursu na majetek zmocnitele, jímž plná moc k zastupování úpadce při správě daní
ex lege
zaniká. Zmocněnec jx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxce; to vše ovšem s omezením na úkony, u nichž hrozí nebezpečí z prodlení (srov. § 252 insolvenčního zákona).
V otázce nahrazení existujícího zmocnění xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx
xxxxx xxx xxxxxxxxx x xo v rozsahu, v němž se tyto plné moci, resp. zmocnění překrývají. Ačkoli tento princip býval pro oblast správy daní částí odborné veřejnosti dovozován jxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxního zastoupení při správě daní
de facto
převratnou novinku, která značně zjednoduší stávající formalistický přístup a administrativně ulehčí jak xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxvolávat, tak správcům daně, kteří v případě překrývání se nové plné moci s plnou mocí starší vydávali výzvy k odstranění nejasností či se jiným způsobem xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x8 odst. 3 o. s. ř.).
Tento princip byl nicméně do daňového řádu doplněn až novelou č. 30/2011 Sb. Původní znění daňového řádu v tomto ohledu obsahovalx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxějšího zmocnění zmocněním novým (pozdějším) velmi úzce souvisí se zásadou, že v téže věci lze mít platně zvoleného pouze jednoho zmocněnce (srov. komexxxx x x xx xxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxlmi často podceňované, resp. nebývá dodržované.
K odst. 5 [Zahraniční zmocněnec]
Zmocněncem může být zvolena nejenom fyzická osoba s bydlištěm či xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xrobíhá na základě zákona o mezinárodní pomoci při správě daní (srov. § 10a citovaného zákona) a zákona o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finaxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxení měly být doručeny řádně a bez průtahů, při doručování osobám do jiných států toto povětšinou zaručit nelze.
S ohledem na nutnost zajistit efektivxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxopského hospodářského prostoru či Švýcarska, je si tento zmocněnec povinen zvolit zmocněnce pro doručování se sídlem nebo místem pobytu v České repubxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxmu zmocněnci a bude ve smyslu daňového řádu písemnosti jemu určené ukládat u sebe s tím, že rozhodnutí se považují za doručená dnem jejich vydání, tj. jejxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxmotným dnem jejich vyhotovení.
Správce daně pro ukládání písemností doručovaných zmocněncům se sídlem či bydlištěm mimo státy Evropské unie, Evroxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxají do daňového spisu daňového subjektu, jehož tento zmocněnec zastupuje. O tom, zda a jaké písemnosti byly tímto způsobem zmocněnci doručeny, se protx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxdlem mimo státy Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru či Švýcarska zvolit si zmocněnce pro doručování zakotvená komentovaným ustanovenxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxuční plné moci (srov. § 29 odst. 2).
K odst. 6 [Přednost jednání zmocnitele]
Udělení plné moci k zastupování při správě daní neznamená, že by zmocnitex xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxstněnou na správě daní, která je způsobilá k právním úkonům, může zmocnitel vůči správci daně jednat kdykoli sám, a dokonce jej k osobnímu jednání může, xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxčit (srov. komentář k § 27 odst. 1). Smluvní zastoupení má tedy z pohledu zastoupeného toliko pomocný charakter, tj. je na svobodném rozhodnutí zmocnitxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xx xx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx zmocněnec i zmocnitel, daňový řád stanoví pravidlo, že
relevantní
je jednání zmocnitele. Tento princip je zcela pochopitelný, neboť pouze jednání zxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxx xxxx
xxxxxxxxxx
x x xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxmé jednání se zastoupeným, § 27 odst. 1 - volba zmocněnce, § 29 - omezení zmocnění, § 30 - společné zastupování, § 32 - určení lhůty k provedení úkonu, § xx x xxxxx x xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x06 odst. 1 - důvody zastavení řízení, § 136 odst. 2 - zákonné prodloužení lhůty
Související předpisy
§ 33b obč. zák. - zánik plné moci; § 37 obč. xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x x xxx xxxxxx č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek
Omezení zmocnění
Ondřej
Dráb,
Z důvodovx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xx x xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx dani, může jednat pouze jeden zmocněnec tak, aby nemohlo dojít ke kolizi mezi jednáním více zmocněnců. Změnu oproti současnému pojetí znamená opuštěnx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
Odst. 2 zakazuje zmocněnci delegovat své zmocnění na další subjekty, pokud xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxit si zástupce pro doručování (§ 28 odst. 4).
Při porušení zákonem stanovených podmínek pro zastupování odst. 3 předpokládá možnost rozhodnutím přísxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxé má odkladné účinky. Do doby právní moci rozhodnutí o vyloučení zmocněnce ze zastupování je k němu nutno přistupovat jako k řádnému zástupci pro správu xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxo návrhu, kterým byl do ustanovení, na něž je odkazováno, doplněn další odstavec.
Navrhuje se zrušit daná ustanovení pro nadbytečnost a zmatečnost. Rxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxru se zákonem, tj. situace, kdy je zvolen druhý zmocněnec v téže věci, kdy se zmocněnec neoprávněně nechá zastupovat dalším zmocněncem nebo kdy je zmocnxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xeboť novější plná moc bude automaticky nahrazovat tu původní, tudíž nemůže dojít k jejich souběhu. V ostatních případech, kdy nastane zmíněná situacex xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxk není koho ze zastupování vylučovat, a odst. 3 a 4 jsou tedy nadbytečné. Pokud by však byla připuštěna opačná koncepce, které odpovídá původní text, znaxxxxxx xx xxx xx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxace je citlivá s ohledem na zásadu mlčenlivosti v daňových věcech i s ohledem na právní jistotu všech zúčastněných osob, neboť správce daně by byl postavxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx
x x xx
xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xákaz zastupování více zmocněnci v téže věci současně (odst. 1 komentovaného ustanovení) a zákaz řetězení plných mocí, resp. omezení možnosti udělováxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx možnosti zastupovat před jedním správcem daně více než jednu osobu, pokud je zmocněncem osoba odlišná od daňového poradce či advokáta, která byla zakoxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxlní,47 nicméně je třeba ji vzít v úvahu. Zrušení omezení zastupování „laiky“ je přitom všeobecné, tj. vztahuje se jak na zastupování rodinných přísluxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxho či právního poradenství. Daňový subjekt či jiná osoba zúčastněná na správě daní se tedy může nechat při správě daní libovolně zastupovat např. osobox xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xhodné upozornit na skutečnost, že způsobí- li mu zmocněnec, který není daňovým poradcem či advokátem, při výkonu zastoupení škodu, bude se její náhradx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x20 a násl. obč. zák.). Objektivní odpovědnost stanovená zák. o daňovém poradenství a KDP ČR (srov. § 6 odst. 8 citovaného zákona) a zákonem o advokacii (xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxěním z pojištění odpovědnosti z výkonu činnosti zástupce (samozřejmě v závislosti na pojistných podmínkách), neboť zástupce v daném případě jednal nxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxátům (srov. § 1 a 2 zák. o daňovém poradenství a KDP ČR a § 1 a 2 zákona o advokacii).
K odst. 1 [Zákaz souběhu zmocnění]
Cílem zákazu zastupování v téže věcx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxtu při doručování písemností. Má-li osoba zúčastněná na správě daní, které se písemnost doručuje, zástupce, doručuje se tato písemnost v rozsahu opráxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxž by bylo na jedné straně nehospodárné a na straně druhé by to s ohledem na okamžik doručení písemnosti, resp. běhu lhůt v dané písemnosti stanovených, moxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxvání jedné osoby zúčastněné na správě daní zmocněno více osob na základě jedné plné moci či více plných mocí udělených v jeden okamžik (v praxi v jeden denxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxe kterého později udělená plná moc, resp. zmocnění, nahrazuje plnou moc dřívější, a to v rozsahu, v jakém se tyto plné moci překrývají (srov. § 28 odst. 4)x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxkla předchozí plná moc udělená pro jednání v téže věci.
Spojením „v téže věci“ je třeba v dané souvislosti rozumět ve stejném rozsahu zmocnění. Tím se zxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
x xxxxx xxxxx xx xxdy daňový řád významně odchyluje od obecné občanskoprávní úpravy zastoupení na základě plné moci, podle níž plnou moc několika zmocněncům najednou udxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x s. ř. s. či § 24 odst. 1 o. s. ř.).
Výjimkou z tohoto obecného principu je možnost mít více zmocněnců s oprávněním k nahlížení do daňové informační schráxxx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxx x xxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xožnost zmocněnce přenést svá práva a povinnosti vzniklé na základě zmocnění plně či v omezeném rozsahu na třetí osobu - substitučního zástupce. Přitom xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx daňového poradce či advokáta. Neuplatní se zde proto obecná občanskoprávní úprava, která umožňuje volbu substituta vždy, pokud je primárním zmocněnxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx a KDP ČR a zákona o advokacii.
Daňový poradce je při volbě substitučního zmocněnce omezen zák. o daňovém poradenství a KDP ČR. Podle jeho § 6 odst. 7 se můxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxení při udělování plné moci výslovně vyloučit. Pokud tak neučiní, platí, že s případným substitučním zastoupením souhlasí. Ve smyslu § 6 odst. 8 téhož zxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx. z pohledu rizik vyplývajících z jednání zmocněnce zůstává pozice zmocnitele udělením substituční plné moci nedotčena.
Obdobný princip platí též xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxtoupit jiným advokátem a při jednotlivých úkonech též svým zaměstnancem či advokátním koncipientem. I zde nemá substituční zastoupení vliv na odpověxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxokáta při správě daní, zejména pak právnických osob vykonávajících daňové poradenství a právnických osob vykonávajících advokacii srov. též komentxx x x xx xxxxx xx
xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxedstavuje povinné zmocnění pro doručování písemností správce daně v případě zmocněnců se sídlem či bydlištěm mimo území členského státu Evropské unixx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxĚNCE] (zrušeny novelou č. 30/2011 Sb.)
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxatečnosti a nadbytečnosti však byla tato úprava citovanou novelou s účinností od 1. března 2011 zrušena. Skutečnosti, pro něž měl správce daně podle půxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xovinen zmocněnce nepřipustit do jednání, resp. k zastupování zmocnitele při správě daní. V opačném případě se správce daně nejenom vystavuje riziku, xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxu povinnost mlčenlivosti se všemi důsledky z toho plynoucími (srov. § 52 a násl.). Proto níže připojujeme podrobnější výklad k důvodům, které podle půxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxx x011 (již právně korektně) jedná o důvody nepřipuštění zmocněnce k jednání za zmocnitele při správě daní, nikoli o důvody pro jeho formalizované vyloučxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxvání ve věci, kde zákon smluvní zastoupení explicitně vylučuje. Touto situací je udělení plné moci pro jednání, resp. úkony, které může osoba udělujícx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxní (srov. § 79). V takovém případě je zastoupení již ze své podstaty vyloučeno a uzavřená dohoda o zastoupení, jejíž existenci deklaruje udělení plné moxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx povinen takového zmocněnce do jednání při správě daní nepřipustit a před 1. březnem 2011 jej byl povinen ze zastupování rozhodnutím vyloučit.
Druhýx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxí v rozporu s odst. 2 komentovaného ustanovení, tj. případ substitučního zmocněnce zmocněného jinou osobou než daňovým poradcem či advokátem, popř. sxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxx xxkon o advokacii48, popř. je v rozporu se zákazem substitučního zmocnění vyjádřeným zmocnitelem (srov. též komentář bod 4 až 6). I tuto situaci lze považxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxm č. 30/2011 Sb. povinen vyloučit zmocněnce ze zastupování, byla situace, kdy osoba zúčastněná na správě daní udělila plnou moc k zastupování v téže věxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxd vyloučení zmocněnce vyplýval z úpravy § 28 odst. 4 daňového řádu před jeho novelizací, podle níž nebylo v téže věci možné platně zvolit nového zmocněncxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxo ustanovení později udělená plná moc
ex lege
nahrazuje plnou moc dřívější v rozsahu, v jakém se překrývají. Současná existence dvou zmocněnců na záklxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xx xx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xo účinnosti novely č. 30/2011 Sb., tj. od 1. ledna 2011 do 28. února 2011, spojeno s možností se proti tomuto rozhodnutí odvolat, a to ve lhůtě 15 dnů od jeho xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxlížet jako na zmocněnce řádně ustanoveného. Plná moc, jejíž platnost správce daně napadl rozhodnutím o vyloučení zmocněnce ze zastupování, pozbývalx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxí o vyloučení zmocněnce ze zastupování neodvolal, byl tímto dnem poslední den odvolací lhůty či den, kdy se zmocnitel práva na odvolání vzdal. V případě xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxx xxxx
xxxxxxxxxx
x x xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxí:
§ 24 odst. 3 a 4 - pověřenec a prokurista, zákaz souběhu jednání jménem jedné osoby, § 27 odst. 1 - volba zmocněnce, § 28 odst. 4 - zánik zmocnění, změxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxosti, § 79 - vysvětlení
Související předpisy:
§ 31 odst. 3 obč. zák. - souběh zmocnění; § 33a obč. zák. - substituční zmocnění; § 37 odst. 2 obč. xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx x xxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx x xxloučení opětovného zastupování; § 35 odst. 6 s. ř. s. - vyloučení opětovného zastupování; § 35 odst. 7 s. ř. s. - souběh zmocnění; § xxx xxxxx x xx xx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xx x x x x xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx § 1, 2, 24 a 26 zákona o advokacii
Společné zastupování
Ondřej
Dráb,
Z důvodové zprávy:
Odst. 1 vymezuje povinnost daňových sxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx plné moci, který bude se správcem daně o této daňové povinnosti jednat. Pokud tak neučiní ani poté, co byly správcem daně vyzvány, ustanoví společného zxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxtupce, jakož i zániku či zrušení ustanovení zástupce. Dojde-li k přenesení náhrady nákladů, které správce daně vyplatí ustanovenému zástupci, na daňxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxštění informovanosti dotčených osob. Rozhodnutí o ustanovení společného zástupce se tak doručuje pouze dotyčnému společnému zástupci, který má práxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xyrozumí (méně formální akt), přičemž možnost daňových subjektů brojit proti ustanovení zástupce pomocí řádného opravného prostředku navrhované usxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x x 27 až 29.
K § 30
Institut společného zmocněnce se uplatní v případě, kdy zvláštní předpis upravující příslušnou daň (ve smyslu její definice uvedené x x x xxxxx x x x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxtí rozumí. S ohledem na podstatu daňové povinnosti, kterou lze dovodit z vymezení okamžiku jejího vzniku (srov. § 3), lze dospět k závěru, že společnou dxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxjíž úhradě je na základě zákona povinno společně a nerozdílně více daňových subjektů (srov. komentář bod 10).
V případě vzniku společné daňové xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xři správě dané daňové povinnosti společně zastupovat. Pro ustanovení společného zmocněnce a jeho jednání se uplatní obdobně principy ustanovení a jexxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxrov. komentář k § 27 až 29).
Pokud daňové subjekty svou povinnost zvolit si společného zmocněnce nesplní - ať již z důvodu neshody na osobě společného zxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxí být kratší 8 dnů (srov. § 32 odst. 2). Nebude-li společný zmocněnec zvolen ani na výzvu správce daně, je správce daně povinen ustanovit jim společného zxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxividuálně.
K ustanovení společného zástupce dochází stejně jako u zástupce „individuálního“ formou rozhodnutí správce daně. Při výběru vhodné osxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxbjekty povinny nést společně a nerozdílně - srov. komentář k § 107) by tedy správce daně měl nejprve zvážit, zda je osobu společného zástupce možné vybrax x xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxhody mezi zastupovanými osobami, jejich vzdálenost od správce daně vedoucí k obtížné komunikaci s nimi atp.), měl by se správce daně obrátit na Komoru dxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxavidla nebude odpovídat požadavkům § 26 daňového řádu a požadavku na co nejširší ochranu práv daňových subjektů.
Zatímco při ustanovení společného xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxpadě možné až poté, co předpokládaný zástupce s ustanovením souhlasí), při ustanovení společného zástupce z řad členů Komory daňových poradců ČR se soxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxnovení společného zástupce vyrozumí. Jakým způsobem má být vyrozumění provedeno, resp. jakou má mít formu, zákon ponechává na úvaze správce daně. Lze xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xástupce vyrozuměn telefonicky, je nutné, aby o tom úřední osoba, která tento úkon provedla, sepsala úřední záznam, a tento založila do daňového spisu (xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxrozumění zaprotokolovat (srov. též komentář k § 60). V praxi je ale vhodnější daňové subjekty o ustanovení společného zástupce vyrozumět písemnou forxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxěnce projevem vůle zastupovaných daňových subjektů tyto ztrácejí xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx může odvolat pouze ustanovený zástupce, nikoli zastupované daňové subjekty.
To neznamená, že by zastoupené daňové subjekty ztratily právo dále zaxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxená. Vyloučení společného zástupce ze zastupování se lze domáhat buď v návaznosti na volbu společného zmocněnce [v takovém případě musí správce daně uxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xedbá dostatečným způsobem ochrany práv nebo zájmů zastoupených daňových subjektů [srov. § 26 odst. 5 písm. a); toto tvrzení je ale třeba dostatečným zpxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xpolečného zástupce, který funguje jako subsidiární nástroj nastupující po předchozí nesoučinnosti daňových subjektů, tak významným způsobem omezxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx
xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxx nebude v dané věci ani doručováno, tzn. nebudou-li se společným zástupcem samy aktivně komunikovat, nemusí být s postupem v dané věci vůbec srozuměny, xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxstitut společného zmocněnce, kde se přímá dispozice řízením omezuje fakticky pouze na jmenování a odvolání společného zmocněnce.
Je však otázkou, xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxa hmotného totiž vzniká společná daňová povinnost, a tedy povinnost zvolit si společného zmocněnce, pouze ve velmi úzkém okruhu případů. Jedním z nich xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxňových zákonů, zejména tedy zákona o DPH, však odpovídají všichni členové skupiny společně a nerozdílně (srov. § 5b zákona o DPH).
Další případ spolexxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxtru nemovitostí zjednodušeným způsobem (srov. § 13a odst. 5 zákona o dani z nemovitostí).
S určitými výjimkami vzniká společná daňová povinnost a inxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxona o dani z nemovitostí platí obecné pravidlo, že „má-li ke stavbě, bytu nebo samostatnému nebytovému prostoru více subjektů vlastnické právo, právo xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxm státu podle zvláštních právních předpisů, jsou tyto subjekty povinny platit daň společně a nerozdílně“ (srov. § 8 odst. 5 zákona o dani z nemovitostí)x xxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxti (rozuměj za celou nemovitost), považuje se tento poplatník za jejich společného zástupce, pokud si poplatníci nezvolí společného zmocněnce nebo nxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxxx
xxxxx xxxlečným zástupcem, vzniká nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů zastoupení. Úhrady takto vzniklých nákladů se však bude muset domáhat soukromxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxení § 107 odst. 4 daňového řádu.
Zákon o dani z nemovitostí zároveň stanoví výjimku z
právní fikce
zakládající společné zastoupení, která nastává v pxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxu, na stavbě, bytu nebo samostatném nebytovém prostoru). Za takové situace mají podle zákona o dani z nemovitostí ostatní spoluvlastníci povinnost poxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxluvlastníci samostatná daňová přiznání za své spoluvlastnické podíly na nemovitosti, je správce daně povinen jim daňovou povinnost odpovídající jexxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxného zastoupení setkat u povinnosti dědiců podat daňové tvrzení a uhradit daň za zůstavitele (srov. komentář k § 239 odst. 3).
Vedle uvedených případx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xeště ve velmi omezené míře.
Od společné daňové povinnosti je třeba odlišit zajištění daně poskytnuté dobrovolně či
ex lege
třetí osobou (srov. § 167 xx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxahu k dani vyměřené, resp. daňové povinnosti vzniklé jinému (poplatníkovi či plátci). Tato třetí osoba proto nemůže být ani daňovým subjektem (srov. § xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxř k němu).
Související ustanovení:
§ 2 odst. 3 a 4 - vymezení daně, § 3 - daňová povinnost, § 20 - pojem daňový subjekt, § 26 odst. 5 - zrušení zastoupxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň, § 107 - náklady řízení, § 172 odst. 1 - postavení ručitele, § 239 odst. 3 - povinnost podat daňové tvrzení a uxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx xxxxxx x xxxx x xx xxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx
xndřej
Dráb,
Z důvodové zprávy:
Oproti stávající úpravě je ke zlepšení postavení daňového subjektu zaveden institut odborného konzultanta jakx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xdborných otázkách. Mělo by jít o specializovaného odborníka, přičemž by dotyčný svou odbornost nemusel zvlášť prokazovat. Důležitou skutečností jex xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxx x xxxx xxxx
xxxxxx
xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxtupci pro konzultaci otázek, k nimž nemá dotyčný potřebné znalosti. Do vztahu mezi daňovým subjektem a odborným konzultantem správce daně nikterak nexxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xkutečnost, že je ta která osoba povolána daňovým subjektem jako odborný konzultant, není na překážku tomu, aby dotyčný byl vyslechnut jako svědek, pokxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxo zástupce mohou přizvat, musí však být respektován princip zákazu zneužití práva (účelové povolání většího množství konzultantů) i základní provozxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxx xřítomnost má za účel mařit jednání, má správce daně podle odst. 2 možnost konzultanta vyloučit, a to v případě, že nelze dosáhnout nápravy prostřednictxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxého konzultanta.
K odst. 1 [Právo přibrat si odborného konzultanta]
Odborný konzultant jako osoba zúčastněná na správě daní je novým institutem daxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxí této osoby) výslovně nestanoví, bude se zpravidla jednat o osobu, která má odborné znalosti v záležitostech, jež jsou předmětem jednání se správcem dxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxé dřívější právní úprava prakticky nerespektovala, když účast odborníka při správě daní umožňovala pouze v roli zástupce daňového subjektu. Na rozdíx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx za daňový subjekt či jeho zástupce, ale jeho role je daňový subjekt či jeho zástupce podpořit odbornou radou, být mu při ústním jednání se správcem daně, xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xonzultanta při jednání zproštěn své poučovací povinnosti (kde ji zákon stanoví), a to přestože odborný konzultant bude zpravidla znalý oblasti, v níž xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxovány - byť se, jak název tohoto institutu napovídá, očekávají - a odborný konzultant proto nemůže být ani pro jejich nedostatek z účasti na jednání vyloxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxltanta zvolí.
Daňový řád nikterak neomezuje počet odborných konzultantů, které si daňový subjekt k jednání se správcem daně přibere. Důvodová zpráxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxlasit. Jediným korektivem účasti odborných konzultantů na jednání osoby zúčastněné na správě daní se správcem daně může být za stávající právní úpravx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x).
Odborný konzultant je sice osobou zúčastněnou na správě daní, s ohledem na jeho roli v rámci správy daní mu však zákon explicitně nepřiznává žádná pxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx (právem) daňového subjektu či jeho zástupce. Je tedy sporné, zda v takovém případě odbornému konzultantovi svědčí právo účasti při jednání daňového sxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxat, který sám o sobě nelze za právo odborného konzultanta považovat.
Odbornému konzultantovi nesvědčí právo na náhradu nákladů od správce daně (tytx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxta na náklady správce daně, byť jejich znalosti v oblasti předmětu jednání se správcem daně mohou být nulové.
S ohledem na to, že odborný konzultant zpxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxy byl odborný konzultant správcem daně též vyslechnut jako svědek; v případě výpovědi odborného konzultanta jako svědka však již odbornému konzultanxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxecké výpovědi (srov. komentář k § 96), včetně práva na svědečné.
K odst. 2 [Vyloučení odborného konzultanta]
Odborný konzultant má daňovému subjekxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxgicky přináší pravomoc správce daně, resp. příslušné úřední osoby vyloučit odborného konzultanta rozhodnutím z dalšího jednání, pokud k nápravě sitxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxže odborného konzultanta z jednání vyloučit, aniž by se o nápravu vzniklé situace pokusil.
Mařením jednání lze rozumět pouze samotnou činnost (úkonxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx zastavit jednání, eventuálně řízení ve věci. Poskytování takových rad je třeba též považovat za poskytování právní pomoci, a jedná se naopak o jednu z oxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxé na správě daní na právní pomoc.
Mařením jednání však může být za určitých okolností též samotná přítomnost odborného konzultanta. Příkladem takovx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxčtu odborných konzultantů, kdy je
a priori
zřejmé, že provozní možnosti místa, v němž se jednání koná, přítomnost takového množství účastníků jednánx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxx x případy přizvání odborného konzultanta nikoli za účelem poskytování právní pomoci daňovému subjektu či jeho zástupci, ale za účelem kladení překážex xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx pouze vyloučení odborného konzultanta, nikoli nápravné opatření v podobě uložení pokuty.
K vyloučení odborného konzultanta dochází rozhodnutímx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxrávě daní žádná práva, může odvolání proti jeho vyloučení podat jen daňový subjekt či jeho zástupce, jehož právo na přibrání odborného xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
HLAVA II
LHŮTY
Ke lhůtám
Smyslem existence lhůt v právním řádu je časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích a s ním spojené urychlexx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxnovení jasného a předem známého časového prostoru pro možnost či povinnost učinit určitý právní úkon nebo pro možnost vzniku určité právní události. Zxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxaké úkony. Jde o navození jistoty a stejných pravidel pro všechny subjekty správy daní.
Právní regulace prostřednictvím lhůt je nutná, avšak přílišxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xe zavedení konkrétní lhůty vyvolá efekt, že ten, kdo je povinen v dané lhůtě konat, tak učiní většinou až na poslední chvíli („těsně před termínem“).
V xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxst. 2, § 38 odst. 1 a 3, § 83 odst. 4, § 127 odst. 5, § 157 odst. 3, § 168 odst. 3, § 228 odst. 2, § 232 odst. 4, § 233 odst. 2 a § 261 odst. 5) či „neprodleně“ (srov. § 47 oxxxx xx x xxx x xx xxxxx xx x xxx xxxxx x x x xxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxnou flexibilitu umožňující reagovat na konkrétní personální i materiální poměry úřadu či jednotlivce.
Nevhodné zavedení lhůty může přinést rozpox x x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx, kterým je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady.
Lhůty je možné rozlišovat (dělit) z několika hledisek, přičemž zařazení lxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx navrácení lhůty v předešlý stav. Lze tak rozlišovat lhůty zákonné a správcovské, dále pak lhůty propadné (prekluzivní), promlčecí a pořádkové, lhůty xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxtka (den, týden, měsíc, rok) byla zvolena pro vyjádření jejich délky (srov. komentář k § 33).
Jak již bylo řečeno, lhůty je možné xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxčastněnou na správě daní. Tyto lhůty jsou stanoveny pouze v zájmu efektivity řízení. Není přitom rozhodující, zda s marným uplynutím lhůty jsou spojenx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx znakem procesních lhůt je, že může dojít k navrácení jejich běhu, čímž je eliminován důsledek jejich zmeškání (srov. komentář k § 37). Většina lhůt stanxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx s ní má právní řád spojovat určité hmotněprávní následky. Její běh zpravidla nelze ovlivnit jednáním recipientů příslušných právních norem a její konxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxěn určitý úkon. Pro zachování procesní lhůty stačí naplnit podmínky stanovené v § 35, tj. předat příslušnou písemnost k doručení u provozovatele poštoxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxznání na daň nižší ve lhůtě pro stanovení daně).
V právní teorii se lze setkat s rozlišením pojmů lhůta a doba, které ovšem není přijímáno ani dodržovánx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxdpisem předpokládaný (zpravidla sankční) následek. Stane-li se tak, lhůta bude dodržena, popř. zachována, a pozbude tak svého významu. Nestane-li sx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx to, je-li v této lhůtě něco vykonáno.
Propadná (nebo též prekluzivní) je lhůta, s jejímž marným uplynutím zákon spojuje zánik určitého práva či povinxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxud nastanou tyto právní skutečnosti, dochází k zániku práva přímo ze zákona. K uplynutí propadné lhůty musí příslušný orgán veřejné moci přihlédnout z xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xx0 ? lhůta pro placení daně), ale i procesního (např. § 109 ? odvolací lhůta), byť zde jde o propadný účinek relativní, neboť tuto lhůtu lze navrátit v předexxx xxxx xxxxx x xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxo, které nebylo v této lhůtě vykonáno, sice nezaniká, avšak nemůže být přiznáno tehdy, jestliže ten, kdo disponuje námitkou promlčení (obvykle dlužníxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx, pak se nejedná o plnění bez právního důvodu (nedochází k bezdůvodnému obohacení). Vše je tedy v souladu s právem a dlužník nemá nárok na vrácení takovéhx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxvo soukromé. Lze se s ním setkat i v právu veřejném (např. § 34 a 94 tr. zákona), byť v poněkud modifikovaném významu. V oblasti daní byla promlčecí lhůta poxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx zavedením propadné lhůty (srov. komentář k § 160).
Nedodržení lhůty může mít různé následky. Může jít jednak o ztrátu (propadnutí) práva (např. zánix xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxčované písemnosti podle § 47 odst. 2) nebo vznik sekundární (sankční) povinnosti, jako je např. povinnost k úhradě pořádkové pokuty (§ 247 a násl.), pokxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx
Institut
prekluze
využívají prakticky všechna odvětví právního řádu. Lze se s ním setkat v právu soukromém (např.
prekluze
práv plynoucích z odpověxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxlacených neprávem nebo ve vyšší výši, než náležely podle § 118a odst. 3 zák. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Předmětem
prekluze
můžx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxh prvků koncentrace řízení). Ze širokého zastoupení
prekluze
v různých právních odvětvích vyplývají také samozřejmé obsahové rozdíly; přesto však xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx
x xxxxxenou na dvou právních skutečnostech: na uplynutí doby a na neuplatnění práva v této době. Důsledkem
prekluze
je dále vždy zánik samotného subjektivníxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx x xxx xx x xx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xůsledkem závažnosti následků, které jsou s prekluzí spojeny. Účelem jakéhokoliv procesu nikdy není ochrana neexistujících či fiktivních práv, a proxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxoliv orgánem veřejné moci, tedy rovněž v řízení soudním. Tomu nebrání ani přezkumná povaha řízení, ani dispoziční zásada.
(ÚS, nález ze dne 26. 2. 2009, xxx xxx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxh vztazích (což hraje zejména důležitou roli z hlediska dokazování v případech sporů), urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxo, je nezbytné zohlednit určité skutečnosti (překážky) na straně subjektu tohoto práva či pravomoci, které, nikoli z jeho zavinění, výkonu těchto bráxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxž v dobách římských, vytvořilo myšlenkové konstrukce,
fikce
stavění lhůty (plynutí času), resp. posunutí jejího ukončení.
(ÚS, nález ze dne 17. 12. 1xxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x - postup dožádaného správce daně, § 25 odst. 2 - přímé jednání se zastoupeným, § 32 - určení lhůty k provedení úkonu, § 33 - počítání času, § 34 - běh lhůxx xxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x a 4 - marné uplynutí úložní doby, informační povinnost provozovatele poštovních služeb, § 75 - postoupení, § 77 odst. 5 - vedoucí úřadu, § 83 odst. 4 - xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxta pro placení daně, § 168 odst. 3 - ukončení účinnosti, snížení zajišťované částky, § 228 odst. 2 - sdělení ohledně náhrad za závady, § 232 odst. 4 - úhrxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxxx § 252 a násl. - úrok z prodlení, § 261 odst. 5 - opatření k nápravě
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx xx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx xx xx xx xx xx x xxxxxx x xxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx xx xx xx x xxxxxx § 60 a 61 tr. řádu - lhůty; § 34 a 94 tr. zákona
Literatura:
Jarešová,
J.
Daňový řád, část III.
Lhůty.
Daňový expert,
č. 3,
2010,
s. 15x
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x některém z obecně závazných právních předpisů. Pokud tomu tak není, stanoví správce daně na základě odst. 1 v rámci své diskreční pravomoci přiměřenou xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxkto stanovené lhůty.
Důležitá je zde i úprava minimální délky lhůty obsažená v odst. 2, kterou je povinen správce daně v obvyklých případech dodržovatx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx pouze s jejím souhlasem, přičemž využití těchto lhůt bude z povahy věci spíše výjimečnou záležitostí. Od formálního stanovení lhůty je třeba odlišit sxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxe chování určitých osob apod.
V případě, že správce daně váže splnění určité povinnosti ukládané rozhodnutím na jím stanovenou lhůtu, musí být podle oxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xýt délka této lhůty náležitě odůvodněna, a to i v případech, že rozhodnutí se jinak neodůvodňuje.
K xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxže fakultativně stanovit správce daně (lhůty správcovské). Se zákonnými lhůtami je v textu zákona vždy spojen nějaký účinek, jejich délka a běh jsou urxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxkladě výslovného zmocnění, nebo v rámci obecné pravomoci vyplývající z tohoto ustanovení. Ohledně možnosti změny správcovské lhůty je nutno dodržet xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxanovit osobě zúčastněné na správě daní lhůtu k provedení určitého úkonu zákon limituje dvěma omezeními. Správcovskou lhůtu nelze stanovit v případě, xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxnkou, kterou je nutno dodržet, je tzv. potřebnost, ke které zákonodárce vyzývá slovy „pokud je toho třeba“. Jde tedy o velmi obecné kritérium, které je nxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx x x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xtanovit lhůtu, a kdy nikoli. Vzhledem k tomu, že se jedná o úřední akt, který má ve vztahu k jeho adresátovi omezující charakter, bude nutné dbát souladu zxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx tedy možné určit lhůtu k provedení jakéhokoli úkonu (pokud již není stanovena zákonem), ale správce daně by měl v praxi vždy zvážit kritérium potřebnosxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xymezení časového prostoru za účelem provedení určitého procesního úkonu zúčastněnou osobou. Při tomto vymezení je nutno dodržovat určité mantinely xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxních zásad správy daní (§ 5 odst. 3). V tomto duchu je správce daně povinen poskytnout zúčastněné osobě, od které žádá splnění nějaké povinnosti (vykonáxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxá je součástí obecné zásady součinnosti při správě daní (§ 6 odst. 2). Nesplnitelná lhůta může být proto posouzena jako vada řízení.
Z textu zákona vypxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx zabývá toliko stanovením lhůty, ale jak vyplývá z odst. 3 (srov. komentář k tomuto ustanovení), může být stanovení lhůty součástí rozhodnutí, kterým jx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xe je správcovská lhůta stanovena v rámci protokolovaného jednání, lze podle § 61 zvolit méně formální podobu ? tzv. protokolární rozhodnutí.
Z textu xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xituace, kdy správce daně v rámci určitého postupu (např. daňová kontrola či místní šetření) nebo v rámci probíhajícího jednání svými pokyny organizujx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxle nějž lze práva a povinnosti stanovit pouze rozhodnutím (srov. § 101 odst. 1). Všude tam, kde stanovení lhůty bude spojeno s určitou povinností (či práxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxezení, které nemá pro dotčené osoby žádné právní důsledky, je možné lhůtu určit neformálně (ústním sdělením).
Zákon v určitých případech správce daxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxx
x
xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx
x
xxxxx ve výzvě k zahájení daňové kontroly (§ 87 odst. 3),
-
lhůta k vyjádření výsledku kontrolního zjištění (§ 88 odst. 3),
-
lhůta k odstranění pochybnostx xx xx xxxxx xxx
x
xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxx
x
xxxxx xxxxxxxx xxxxxmcům rozhodnutí pro vyjádření se k odvolání (§ 111 odst. 4),
-
lhůta k doplnění vadného odvolání (§ 112 odst. 2),
-
lhůta pro podřízeného správce daně x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx
x
xxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxx
x
xxxxa k doplnění přihlášky k registraci (§ 129 odst. 1),
-
zkrácená lhůta stanovící dobu účinnosti závazného posouzení (§ 133 odst. 3 a 4),
-
náhradní lhůxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx
x
xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxx
x
xxxxx x úhradě nedoplatku ručitelem (§ 171 odst. 1),
-
lhůta xxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxx
x
xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx
x
xxxxxxxxxx xxxxx xxo úhradu nabídky na odkup kulturních aj. předmětů v rámci daňové
exekuce
(§ 213 odst. 3),
-
lhůta k vyzvednutí věcí vyloučených ze soupisu (§ 217 odst. xxx
x
xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxmínek. Zákon neumožňuje zkracovat či prodlužovat lhůtu v případě, že správce daně usoudí, že je to potřebné. Lze tak dovodit, že pro změnu správcovské lxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxžnosti prodloužení lhůty (§ 36), která stanoví zákonná kritéria, která je nutno dodržet k tomu, aby mohla být lhůta prodloužena. Úprava délky lhůty mimx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxmoc k takovému jednání. Další možnost, jak lhůtu „změnit“, je jejím zrušením v důsledku zrušení rozhodnutí, kterým byla stanovena, pro jeho nezákonnoxxx
x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx, zákon explicitně stanoví další omezení limitující diskreci správce daně při určení délky této lhůty. Lhůtu kratší než osm dní je podle zákona možné stxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxedem k obavám před tím, že by správce daně mohl stanovovat i lhůty kratší než jeden den (tedy lhůty hodinové, minutové atd.), byla do textu zákona přidána xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxích než jeden den (a tedy i možnost využití těchto lhůt při správě daní) v § 33 odst. 3. Lhůty kratší než jeden den bude tedy možné stanovit nejen za existencx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxto lhůta stanovena.
Zákon nestanoví formu, kterou je nutné souhlas udělit, tudíž je možné uznat souhlas písemný, ústní i konkludentní (mlčky činěnýxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxolat. Z povahy věci pak vyplývá, že souhlas nemůže být na dotyčném vynucován např. pohrůžkou pořádkové pokuty. Příkladem konkludentního souhlasu budx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx (např. x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxchozí (na rozdíl od situace textované v § 26 odst. 2, kdy je tento explicitně vyžadován).
Praktické využití lhůt počítaných na hodiny (či minuty) bude xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxvce daně.
K odst. 3 [Poučení a odůvodnění]
Toto ustanovení rozšiřuje obecná pravidla pro náležitosti rozhodnutí (srov. § 102) v případě, že je součáxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxho opravného prostředku (odvolání či rozklad) a na případný odkladný účinek odvolání rovněž právní důsledek nedodržení správcovské lhůty.
Pokud jxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x x xxxxxxxxx, že rozhodnutí se jinak neodůvodňuje. Správce daně by se v odůvodnění měl vypořádat zejména s tím, zda došlo k naplnění podmínek jednoduchosti a naléhaxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx zák. o správě daní a poplatků. K tomu zaujal Městský soud v Praze názor, podle nějž se jednalo o jednoduchý a zvláště naléhavý úkon, pro jehož splnění může xxx xxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxa v tom, že účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví po celou dobu své existence či po dobu, po kterou provozují podnikatelskou nebo jinou výdělečnox xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxě šlo o zvlášť naléhavý úkon, neboť zaúčtování jednotlivých dokladů má souvislost s uplatněním nároku na odpočet daně a rozhodné okolnosti byly předměxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx v jeho závěru žádné pochybení. Městský soud v Praze se ve svém rozhodnutí vypořádal rovněž s námitkou porušení § 2 odst. 2 zák. o správě daní a poplatků, poxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxatel o dokladech, na základě kterých uplatňoval nárok na odpočet, účtoval tak, jak mu ukládá zákon, pak by požadované účetnictví mohl ve lhůtě stanovenx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xalobce se vztahuje nikoli k řízení o dani z přidané hodnoty, ale k řízení o dani z příjmu.
(ÚS, usnesení ze dne 5. 3. 2001, sp. zn. I. ÚS 433/99)
Souvisejxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxx xxxxxx xxž jeden den, § 35 - zachování lhůty, § 36 - prodloužení lhůty, § 37 - navrácení lhůty v předešlý stav, § 38 - ochrana před nečinností, § 47 odst. 2 a 4 - marxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxx xodání a výzva k jejich odstranění, § 75 - postoupení, § 77 odst. 5 - vedoucí úřadu, § 87 odst. 3 - náležitosti výzvy, § 88 odst. 3 - lhůta k vyjádření k výslxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x 111 odst. 4 - vyjádření ostatních příjemců rozhodnutí, § 112 odst. 2 - vady odvolání, § 115 odst. 1 a 2 - rozsah dokazování, seznámení se zjištěnými skuxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x x x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxení u jednorázových daní, § 145 - postup při nepodání řádného nebo dodatečného daňového tvrzení, § 147 - rozhodnutí o stanovení daně, § 155 odst. 5 - úrxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxní výzvy, § 174 odst. 2 - výše a splatnost záloh, § 188 odst. 2 - příjem nižší než základní částka u některého plátce mzdy, § 195 odst. 2 - obsah dražební vyxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx x xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
§ 39 správního řádu - určení lhůty k provedení úkonu; § 55 o. s. ř. - lhůty
Literatura:
xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxx
xxxxxxxx xxxx
xxxxx
xxxxxx
x xxxxxxxx xprávy:
Ustanovení odst. 1 vymezuje pro potřeby správy daní počátek běhu i konec běhu lhůt určených podle týdnů, měsíců a let. Odst. 2 pak vymezuje počátxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx jeden den, nicméně technika stanovení takové lhůty je standardním ustanovením procesních předpisů.
Odst. 4 konkretizuje konec běhu lhůt, a to v tom pxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxdle tohoto ustanovení je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Toto pravidlo se nepoužije v případě, že jde o lhůtu kratší než jeden dxxx
x xxxxx x xx x
xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxch daňovými zákony. V odst. 1 až 3 jsou zakotvena pravidla pro posuzování počátku běhu lhůty, přičemž v odst. 1 a 4 jsou zároveň pravidla pro posuzování jexxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxh řádech (srov. § 40 správního řádu či § 57 o. s. ř.). Mezi jednotlivými právními předpisy jsou v tomto ohledu patrné drobné formulační odchylky, které xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xěřených na týdny, měsíce či roky (srov. níže).
Lhůty lze rozdělovat podle toho, jaká časová jednotka (den, týden, měsíc, rok) byla zvolena pro vyjádřxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xx xxxxx xxx xxxxxxx uložit pořádkovou pokutu podle § 247 odst. 4), lhůty měřené na měsíce (např. lhůta vymezující nečinnost správce daně podle § 38 odst. 2 či lhůta pro podánx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxanoveno, že jde o dny pracovní (konkrétně v § 87 odst. 4, § 107 odst. 4, § 166 odst. 3, § 167 odst. 3 a 4, § 250 odst. 1 a 2 a § 252 odst. 2). Lze se setkat s tím, že určixx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxi však existuje určitý rozdíl, neboť kalendářní měsíc nemá vždy pouze 30 dní.
Vedle toho zákon v odst. 3 připouští i kategorii lhůt kratších než jeden dxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx hodinami, ale i menšími časovými jednotkami (minuty, sekundy), ačkoli se to z praktického hlediska jeví přinejmenším kuriózní. Smyslem ustanovení zxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxatší než jeden den nebo k tomu dojde rozhodnutím správce daně (srov. komentář k § 32 odst. 2) - nenastala v právu mezera. Dalším důvodem, který zákonodárcx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xhůty určené podle hodin.
Pro určení počátku běhu lhůty stanovené daňovým zákonem platí pravidlo, že se do této lhůty nezapočítává den, ve kterém došlx xx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx je v konkrétním případě
relevantní
skutečností, bude vyplývat z textu zákona, který lhůtu stanoví, nebo z textu rozhodnutí správce daně, kterým je stxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxi správci daně učiněno podání (důležitý zejména pro lhůty, jimiž je vázán správce daně).
Konec běhu lhůty nastává uplynutím vymezeného časového intxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxnutím toho dne, který se svým pojmenováním a číselným označením (rozuměj datem) shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. V příxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxx xhledu kompatibilní s měsíci, které mají pouze 30 dnů). Zákon pro tyto případy stanoví, že lhůta připadne na poslední den měsíce (např. dvouměsíční lhůtxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxje, kdy daná lhůta počíná běžet. Vychází přitom z pravidla stejného, jako je použito pro lhůty měřené na dny, tj. běh lhůty startuje až dnem následujícím xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xx xxxtečnosti určující počátek lhůty (tj. nikoli dnem určujícím počátek lhůty), skončí daná lhůta vždy o týden, měsíc či rok plus jeden den později. Tímto se xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xx xx xx xx, § 40 s. ř. s. či § 60 tr. řádu). Tam je upraven pouze konec tohoto typu lhůt, který je odvozován ode dne, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx března (eventuálně 30. června) posouvá na 1. dubna (eventuálně 1. července). Samozřejmě pokud toto datum nepřipadne na sobotu či neděli (viz níže).
xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxlace. Nejčastěji je použito spojení, že určitá lhůta je X dní (měsíců, let) „od“ určitého okamžiku (nejčastěji dne, v němž něco nastalo). Tato formulacx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxlace, že určitá lhůta „začne, počne či počíná“ určitým okamžikem (srov. § 87 odst. 2, § 125 odst. 3, § 127 odst. 5, § 141 odst. 6, § 148 odst. 1, § 160 odst. 1, § 2xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xhůta začíná běžet až následujícím dnem. Tento názor se potvrzuje při srovnání s další variantou textu, kterou lze v zákoně nalézt. Jde o formulaci, že lhxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxx xrčení jejího konce (jak je uvedeno výše). Důležité to bude zejména u lhůty pro stanovení daně (§ 148) a lhůty pro placení daně (§ 160).
Výše popsaná pravxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxe výše popsaných pravidel připadnout na sobotu, neděli či svátek,51 je koncem lhůty nejbližší následující pracovní den; toto pravidlo se z logiky věci xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxděle a svátků, jsou univerzální (platná pro všechny lhůty). Tzn. nedopadají pouze na úkony, které mají být učiněny vůči správci daně, ale i na úkony, ktexx xxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xterá pravidlo týkající se posunutí konce lhůty umožňovala explicitně pouze u „lhůt pro uplatnění právních úkonů vůči správci daně“ (srov. § 14 odst. 8 zxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxňovými zákony, tj. lhůty určené osobám zúčastněným na správě daní, lhůty určené správcům daně, ale i lhůty hmotněprávní zavazující obě strany (lhůta pxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
Za určitou nepřesnost zákona lze považovat skutečnost, že není rozlišováno mezi pojmem „měsíc“ a pojmem „kalendářní xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxx xxužit tam, kde se vyjadřuje délka lhůty. Měsíc tak představuje časovou jednotku v délce zhruba 30 dnů. Naopak pojem kalendářní měsíc by měl být použit tamx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx x 137 odst. 1, § 141 odst. 1, § 174 odst. 4, § 234 odst. 3, § 240 odst. 4, § 252 odst. 3.
Zákon v obecné rovině neupravuje pravidla pro počítání času v případě stxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xnamená, že lhůta začne běžet v důsledku naplnění určité právní skutečnosti znovu, je zakotveno v ustanovení § 148 odst. 3 či § 160 odst. 2.
Stavění běhu xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx x xxx xxxxx xx x x60 odst. 4 nebo § 239 odst. 5. Z povahy věci lze však dovodit, že to, co platí o počátku běhu lhůty, platí i o přerušení běhu lhůty, neboť lhůta
de facto
začne xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xaopak do doby (počtu dní), která zbývá ještě do konce lhůty.
Judikatura:
Pravidla pro počítání lhůt stanovená v § 14 odst. 6 a odst. 7 zák. o správě danx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxočítává.
(Krajský soud Ústí nad Labem, rozsudek ze dne 1. 11. 2006, čj. 15 Ca 191/2006-31)
Související ustanovení:
§ 32 - určení lhůty k provedenx xxxxxx x xx x xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x x x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx7 odst. 4 - náklady zástupce, § 125 odst. 3 - další důvody registrace, § 127 odst. 5 - registrace u živnostenského úřadu, § 136 odst. 1 a 3 - daně vyměřovaxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x x x x xxxxxxxxx xxxxení na daň vyšší, poslední známá daň, překážky k podání dodatečného tvrzení, § 148 - lhůta pro stanovení daně, § 155 odst. 3 - podmínky pro vrácení, § xxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x x x x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx § 174 odst. 4 - změna záloh, § 234 odst. 3 - lhůta pro podání při zániku povinnosti vybírat daň srážkou, § 239 odst. 5 - neznámý dědic, § 240 odst. 4 - daňovx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxého přiznání, minimální výše pokuty, § 252 odst. 2 - vznik a počítání úroku
Související předpisy:
§ 40 správního řádu - počítání času; § 57 o. s. xx x xxxxxx x xxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx xx xx xx x xxxxxx x xx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxtcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu
Literatura:
Jarešová,
J.
Daňový řád, část III.
Lhůty.
Daňový expert,
č. 3,
2010,
xx xxx
xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx
xxxxx
xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx uplatní v případě, že je správci daně stanovena určitá lhůta pro vydání rozhodnutí, popř. provedení jiného úkonu. Běh této lhůty se staví vydáním rozhoxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx Typickým případem bude výzva k odstranění vad podání (§ 74) či výzva k odstranění vad odvolání (§ 112). Jestliže dojde k součinnosti a překážka na straně xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
x x xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxčítání času ve vztahu ke všem lhůtám v daňových zákonech, v tomto ustanovení je obsaženo speciální pravidlo, které se uplatní pro lhůty, kterými zákon zxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxní i v případě, že daná lhůta pro správce daně nevyplývá ze zákona, nýbrž z vnitřních předpisů (srov. komentář k § 38 odst. 1). Právní význam však bude mít txxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxx xxo vydání rozhodnutí nebo provedení jiného úkonu správcem daně (rozuměj i úřední osobou), který je závislý na okamžiku podání osobou zúčastněnou na sprxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx.
Mezi rozhodnutím či úkonem, který je svázán určitou lhůtou, a požadovanou součinností však musí existovat vzájemná souvislost (návaznost). Nelzx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
Jestliže dojde k požadované součinnosti a překážka na straně osoby zúčastněné na správě daní pomine, lhůta začne od okamžiku odstranění této překážkx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxinnosti, je nutné považovat den, kdy příslušné podání reagující na výzvu správce daně dojde tomuto správci daně. Tímto okamžikem tedy není pouhé podánx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxy správce daně reakci na svou výzvu fakticky převezme, čímž reálně odpadá překážka bránící mu dokončení dané věci. Rozhodující je tedy, kdy se dostane dx xxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx vázán, v případě, že časové prodlení není způsobeno jeho nečinností, nýbrž nečinností osoby zúčastněné na řízení, na které je správce daně při vydání rxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxx xsoba, která je k součinnosti vyzývána, musí být totožná s osobou, která má zájem na tom, aby rozhodnutí (či jiný úkon správce daně) bylo vydáno co nejrychxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxnutí, jejíž brzké naplnění je v zájmu daňového subjektu (nikoli svědka). Obdobné platí pro znalce, tlumočníky, orgány poskytující správci daně inforxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx však je nutné odlišit, zda požadavek součinnosti je vyvolán zájmem osoby, které vydání rozhodnutí svědčí, tj. účastníka xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxto hlediska
relevantní
(způsobí účinky stavění lhůty pro správce daně), zatímco výzva k součinnosti svědka opatřeného správcem daně bude uznatelná x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx je její provedení jednoznačně v jeho zájmu).
Instrumentu stavění lhůty nelze použít tak, že správce daně zneužívaje svého výsadního postavení, vyzxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xonání byla primárně snaha o to prodloužit časový prostor, který má správce daně k dispozici, přičemž úkon samotný není nutně nezbytný pro další průběh řxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxhlosti (§ 7 odst. 1), tak se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti (§ 5 odst. 3).
Toto ustanovení se z povahy věci týká všech výzev, které daňový řád obsaxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xx xxxx
x
xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx
x
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx věcí a vzorků (§ 82),
-
výzva k převzetí zajištěných věcí (§ 84),
-
výzva k zahájení daňové kontroly (§ 87),
-
výzva k odstranění pochybností (§ 89),
x
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx
x
xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx
x
xxxxxxxxxx xxxxx zúčastněné na správě daní k řízení (§ 100),
-
výzva k vyjádření se k podanému odvolání (§ 111),
-
výzva k doplnění náležitostí podaného odvolání (§ 11xxx
x
xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx
x
xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx údajů v přihlášce k registraci (§ 129),
-
xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx
x
xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx
x
xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx určena (§ 164),
-
výzva ke sdělení údajů potřebných pro určení výše zajišťované daně (§ 167),
-
výzva ručiteli k úhradě nedoplatku (§ 171),
-
výzva x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx
x
xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx
x
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxní nemovitosti (§ 221),
-
výzva věřitelům ke sdělení výše jejich pohledávek a příslušenství (§ 228),
-
výzva ke sdělení, zda je požadováno vyplacenx xxxxxxx xx xxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxxx
xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx. Zák. o správě daní a poplatků obecné pravidlo týkající se
modifikace
běhu lhůty pro úkony ze strany správce daně neobsahoval. Existovala zde pouze dvx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxx x xoplatků) a výzvy v rámci vytýkacího řízení (§ 43 odst. 3 zák. o správě daní a poplatků). Lze tedy konstatovat, že úprava daňového řádu je širší, neboť pravxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxných výzev, neboť namísto přerušení dochází toliko ke stavění běhu lhůty, což má za následek, že v případě poskytnutí součinnosti běží pouze zbývající xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxcování eventuální reakce bude mít malý časový prostor.
Související ustanovení:
§ 5 odst. 3 - zásada zdrženlivosti a přiměřenosti, § 7 odst. 1 - záxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx x
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxx
xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx
ximek,
Z důvodové zprávy:
Ve snaze předejít obstrukcím a spekulativnímu jednání známému ze současné praxe, návrh v odst. 1 podobně jako srovnatelxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxozovateli poštovních služeb adresovaná tomuto správci daně. Podle návrhu je lhůta zachována, stejně jako podle stávající právní úpravy, i v případě exxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxovaným poskytovatelem certifikačních služeb. Návrh tak v souladu s § 11 zákona o elektronickém podpisu umožňuje při komunikaci v rámci veřejné správy xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxovedením podání prostřednictvím datové schránky zřízené podle příslušného zákona.
Zachování lhůty v případě podání jinému věcně příslušnému spráxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxově, neboť každý podatel by měl být schopen jednoznačně určit, který správce daně je věcně i místně příslušný v dané věci. Mělo by tak dojít k eliminaci poxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxtí o jejím zachování. Pochybnosti nastanou zejména v případě absence důkazního prostředku o doručení. Domněnku lze vyvrátit, pokud se prokáže, že lhůxx xxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xávažnými procesními důsledky. Je proto důležité přesně vymezit, kdy je lhůta zachována. Zachování lhůty představuje standardní instrument obvyklý x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxmi lze podání xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xy mohl zmeškat lhůtu, v níž je třeba dané podání učinit.
Na rozdíl od obecných pravidel počítání času (§ 33) se zachování lhůty týká pouze lhůt pro podánx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx x x xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxci daně. V případě odst. 3 bude situace poněkud odlišná (srov. komentář k odst. 3).
Lhůta určená pro podání je zachována, pokud je takovéto podání (úkoxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxo správce daně, tedy v prostorách a čase k tomu vyhrazeném (srov. komentář k § 73). Další možností je podat zásilku adresovanou věcně a místně příslušnémx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx provozovateli poštovních služeb, přestože v takovém případě nutně bude správci daně zásilka dodána k pozdějšímu dni. Naproti tomu pro zahájení přípaxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx datové zprávy opatřené uznávaným elektronickým podpisem na technické zařízení správce daně (blíže srov. § 71 odst. 1). V takovém případě je pro zachovxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx x xxípadě čtvrtého zákonem předvídaného způsobu podání, tj. prostřednictvím datové schránky (§ 71 odst. 1), kdy opět postačí datovou zprávu prokazatelnx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxní o zachování lhůty i na platby, které mají být v určité lhůtě uhrazeny, není v § 35 explicitně vyjádřena. To se projevuje zejména tím, že použití písm. b) xx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxé, že text ustanovení se neomezuje toliko na „podání“, ale používá obecnější pojem „úkon“. Za úkon vůči správci daně lze považovat jak podání, tak platbx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x x x xxxx
xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx den lhůty u věcně a místně příslušného správce daně. Přičemž není rozhodné, zda se jedná o úhradu v hotovosti či bezhotovostní převod. S ohledem na ustanxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxení času, který ohraničuje dobu, kdy je lhůta zachována a kdy nikoli, je nutno vycházet z toho, že podání či platbu je nutné učinit nejpozději ve 23:59 hodxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxx xxxxx xxxktronických podání, která lze odeslat prakticky kdykoli, podání činěných prostřednictvím provozovatele poštovních služeb či bezhotovostní úhradxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxx
xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxx x xxxxvě daní a poplatků) nestačí podání adresovat (učinit) jakémukoli správci daně, nýbrž pouze tomu, který je věcně a místně příslušný k vyřízení takovéhoxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxí známému z předchozí praxe, kdy bylo možné např. učinit podání u celního úřadu na jednom konci republiky, ačkoli příslušným byl finanční úřad na konci dxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxci daně reálnou dobu, kterou má na vyřízení určitého podání.
Zachování lhůty však není absolutní, neboť k tomu, aby mohlo být uznáno, je nutné, aby podxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxnnost podání (srov. komentář k § 74).
K odst. 2 [Úkony u nepříslušného správce daně]
Toto ustanovení rozšiřuje okruh správců daně, u nichž je možné poxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxxxxého správce daně (jedno v jakém stupni) nebo o jiného věcně příslušného správce daně.
Jiným věcně příslušným správcem daně je třeba rozumět typově stxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxtně příslušného finančnímu úřadu, u jemu nadřízených orgánů (příslušné finanční ředitelství či Ministerstvo financí), ale též u kteréhokoli z dalšíxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxho finančního ředitelství, které není nadřízené místně příslušnému finančnímu úřadu.
Při srovnání s odst. 1 lze při aplikaci gramatického (a do jisxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxho správce daně se vztahuje toliko na případy, kdy je u takového správce daně „učiněn úkon“. Nejsou zde tedy předvídány další způsoby uvedené v odst. 1 píxxx xx xx xxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxno elektronicky, nezpůsobuje účinek zachování lhůty.
Relevantní
je tak až okamžik, kdy reálně dojde věcně a místně příslušnému správci daně.
Výjixxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx pomocí dálkového přístupu (internetu) může podatel prakticky odkudkoli, zatímco možnost osobně navštívit místně příslušný úřad je pro podatele limxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxx xxx schopen najisto určit, který správce daně je věcně i místně příslušný v dané věci, neboť to plyne přímo ze zákona. Uplatní se tedy princip „neznalost zákxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx a místně příslušného správce daně. Omyl jej v tomto případě
a priori
neomlouvá. Naopak u podání činěného osobně na úřadě může být důvodem pro to učinit pxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxtí]
Zákon v tomto ustanovení zavádí vyvratitelnou právní domněnku zachování lhůty. Z textu tohoto ustanovení však již není patrné, zda se toto pravixxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxx x x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxého zařazení by bylo možné usuzovat na druhou variantu, avšak je otázkou, zda by tento zužující pohled nezpůsobil zbytečnou mezeru pro řešení obdobné sxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxávní úpravy je v tomto případě na místě extenzivní výklad, připouštějící využití tohoto ustanovení na všechny lhůty v daňových zákonech, tedy i na lhůtxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx
xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxno ve stanovené lhůtě. Pochybnosti nastanou zejména v případě absence důkazního prostředku o podání písemnosti u provozovatele poštovních služeb, nxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxit. Tento důkaz bude iniciovat zpravidla ten, v jehož neprospěch by zachování lhůty mělo být. V případě správce daně navíc povinnost ověřit, zda podání xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxesát činí podání prostřednictvím odesílané datové zprávy či faxové zprávy, přičemž v průběhu přenosu dojde k technickým potížím, které způsobí přeruxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxněno i po lhůtě. V tomto ohledu je však nutné odlišit situaci, kdy podatel vyplňující např. daňové přiznání využívá za tím účelem aplikaci Ministerstva xxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xomu dojde až v momentě, kdy podatel zadá příkaz k odeslání písemnosti, kterou v rámci webového rozhraní vytvořil.
Judikatura:
Jestliže zákon účasxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxy na jeho vrub. Účastník se podle práva - a „právem“ - spoléhá na to, že zákonem mu umožněný režim učinit procesní úkon zajistí, že důsledky jeho podání reáxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xajistit, aby byl schopen podání zásilky doložit).
(II. ÚS, nález ze dne 4. 6. 2002, sp. zn. II. ÚS 19/2002)
Související ustanovení:
§ 33 - počítánx xxxxx x xx x xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxisy:
§ 40 správního řádu - počítání času; § 57 odst. 3 o. s. ř. - lhůty; § 40 odst. 4 s. ř. s.; § 60 odst. 4 tr. řádu
Literatura:
Jarešová,
J.
xxxxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xx xx
xxxxx
xx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxnovení odst. 1 je dána možnost osobám zúčastněným na správě daní požádat ze závažných důvodů před uplynutím lhůty stanovené daňovým zákonem či správcex xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x to za splnění podmínky, že lhůta, jejíž prodloužení je požadováno, není lhůtou zákonnou. Správce daně lhůtu xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx daně žádostí vázán.
V ustanovení odst. 3 jak pro lhůty stanovené správcem daně, tak pro lhůty zákonné, platí předpoklad, že nebylo-li vydáno rozhodnuxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxůty bylo konkludentně povoleno. Současně se zde stanoví ochrana žadatele o prodloužení lhůty tak, aby měl ze zákona zaručeno, že je-li mu doručeno rozhxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx), po uplynutí původní lhůty, dojde k jejímu uplynutí až ve zde stanoveném časovém úseku.
Ustanovení odst. 4 stanoví možnost správce daně na žádost daňxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xeset měsíců, pokud předmět daně tvoří i příjmy ze zahraničí.
Odst. 5 stanoví, že lhůtu, se kterou zákon, a to jak procesní, tak hmotněprávní povahy spojxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxnovení daně (§ 148) a lhůta pro placení daně (§ 160).
V odst. 6 je stanoveno, že proti rozhodnutí o prodloužení lhůty nejsou připuštěny opravné prostředxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxx
xxxxxxxx xx xxxxva jazykové nepřesnosti, která by ovšem mohla mít velmi zásadní dopady na správu daní i na příjmy veřejných rozpočtů. Díky nepřesné formulaci původníhx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxsti o prodloužení lhůty v případě, že správce daně nestihne rozhodnout o této žádosti včas. Lhůta, kterou by měl správce daně mít na vydání rozhodnutí, bx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx neodpovídá platný text zákona, který požaduje, aby správce daně rozhodl ve lhůtě, jejíž prodloužení je požadováno. To by v praktickém důsledku znamenxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxedeného v žádosti. Daňový subjekt by tak mohl
ad absurdum
žádat o prodloužení lhůty o např. deset let, čímž by zcela paralyzoval celý systém. V případě dxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxe omezit délku lhůty (doby), po jejímž marném uplynutí dojde k právní fikci souhlasného rozhodnutí, a to maximální hranicí 30 dnů ode dne obdržení žádosxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx že správce daně nestihne vydat rozhodnutí do doby, o níž má být lhůta prodloužena (tzn. platí pravidlo, že čím kratší prodloužení je xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxx xxxxxx xbdržel. Rozhodující je ta podmínka, která nastane dříve.
K odst. 1 [Podmínka pro prodloužení lhůty]
Osobám zúčastněným na správě daní je za určitýcx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxevším snaha o zajištění flexibility při vymezení určitého časového prostoru nutného k vykonání určitého úkonu a promítnutí zásady vstřícnosti (§ 6 odxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx kde je třeba dát zúčastněné osobě větší prostor k přípravě nutné k obhájení jejích zájmů.
Institut prodloužení lhůty je možné využít pro lhůty, které xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxučuje (srov. § 87 odst. 3, § 115 odst. 3 a § 226 odst. 1). Zároveň je možné tento institut využít v případě lhůt zákonných, avšak pouze tehdy, pokud to zákon vxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxe pak v ustanovení § 127 odst. 4 a § 226 odst. 1.
V zákoně lze nalézt ustanovení, podle nichž lze prodloužit lhůtu, kterou zákon stanoví správci daně jako xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxx x xx xxxxx xx xák. o správě daní a poplatků aj.). Ačkoli zde zákonodárce zvolil stejnou terminologii, pravidla pro prodloužení lhůty zakotvená v § 36 se na tyto případx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx
x xxxxx xxx žádosti o prodloužení lhůty bylo vyhověno, musí správce daně shledat existenci tzv. závažných důvodů. Jde tedy o velmi obecnou kategorii, jejíž posouxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxužení lhůty v případě existence závažných důvodů, avšak tento nárok je relativizován tím, že co je a není možné považovat za závažný důvod, posuzuje sprxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxý důvod závažným.
Správce daně není při posuzování žádosti o prodloužení lhůty prost jakýchkoli limitů, neboť opačný přístup by znamenal libovůli, xxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxx xokud správce daně ve své rozhodovací (posuzovací) činnosti kategorii závažných důvodů konkretizuje tím, že v jednotlivých případech stanoví, co lze x xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxávě daní pak mohou legitimně očekávat, že jejich případ bude posouzen stejně jako případ, který je typově identický, ledaže by dosavadní správní praxe xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxx
xxx xxxxxx
x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx. nezaviněné či neovlivnitelné žadatelem), které mohou v budoucnu zabránit osobě zúčastněné na správě daní ve vykonání požadovaného úkonu v řádné lhůxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx že žádost o prodloužení lhůty musí být podána ještě před uplynutím lhůty, o jejíž prodloužení je žádáno. Pokud by žádost byla podána později, nemohlo by xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx x x x x xx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxt ke skutečnému obsahu podání, nikoli k tomu, jak je označeno, by ji však správce daně mohl posoudit jako žádost o navrácení v předešlý stav (§ 37).
Z texxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxou zákon v odst. 2 spojuje určité benefity. K opakování žádosti dojde v praxi většinou tehdy, pokud bylo první žádosti vyhověno, avšak důvody, které bráxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxicitně nezabývá problematikou odkladných účinků podané žádosti, zatímco v § 14 odst. 13 zák. o správě daní a poplatků jej zákonodárce výslovně vyloučxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xčinek do zákona zakotvit obdobně, jako tomu zákonodárce učinil ve srovnatelné úpravě správního řádu (srov. § 41 odst. 3 správního řádu). Lze proto konxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxistuje speciální pravidlo týkající se první žádosti o prodloužení lhůty (srov. komentář k odst. 2).
Z hlediska obsahových náležitostí žádosti zákxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxx x xxxání patrné, kdo jej činí, čeho se týká a co se navrhuje. Z povahy věci však lze dovodit, že v žádosti by měla být uvedena délka, o kterou má být lhůta prodloužxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxat. Absence jakýchkoli důvodů by sice nečinila žádost formálně vadnou ve smyslu § 74, avšak způsobila by její zamítnutí pro nedůvodnost (pokud by nebylx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx
xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxx xxxx x xxxxxxx 1 sazebníku správních poplatků - příloha zákona o správních poplatcích). Výjimka je stanovena pro první žádost ve věci, ovšem pouze u prodloužení lhůtx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxnná lhůta, u níž to není připuštěno). Jde tedy o lhůty, na jejichž prodloužení není právní nárok, a to ani při naplnění „závažných důvodů“. Nabízí se někoxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xodle zákona prodloužit. Toto řešení však v sobě skrývá nezamýšlený dopad ve vztahu k odst. 3, který normuje právní fikci souhlasného rozhodnutí v přípaxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxho rozhodnutí. Je však evidentní, že smyslem odst. 3 není rozšíření okruhu lhůt, které je možné prodloužit. Případné dovolávání se automatického prodxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx jak s žádostí naložit, a to prostřednictvím zastavení řízení ve smyslu § 106 odst. 1 písm. b) z důvodu nepřípustnosti podání. Zde by však bylo možné namítxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxých prostředků). V tomto případě však bude namístě nikoli
restriktivní
, nýbrž extenzivní výklad pojmu „nepřípustné podání“ (srov. komentář k § 106 odxxx xxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxloužení správcovské lhůty, je v zákoně vytvořena specifická konstrukce, která žadateli garantuje jistotu kladného vyřízení žádosti ve vymezeném roxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxsti o prodloužení.
Na toto zákonem předvídané prodloužení má žadatel právní nárok, avšak jenom v zákonem garantovaném rozsahu. Pokud osoba zúčastnxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxsahu, či jen částečně. Nemůže však žádost zamítnout. Tak např. uložil-li správce daně osobě zúčastněné na správě daní povinnost dostavit se do 31. lednxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxdosti zbývalo do konce lhůty šest dní). Může ji ovšem prodloužit i do kteréhokoliv data mezi 16. únorem a 31. březnem (dle svého uvážení). Správce daně všxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xx xxxxxxx
xxx xxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xhůty, je nutné kumulativně naplnit dvě podmínky. První podmínkou je skutečnost, že je žádáno o prodloužení lhůty správcovské, nikoli lhůty zákonné, nx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxé lhůty žádala (lhůta tedy byla automaticky prodloužena minimálně v zákonem garantovaném rozsahu), další žádost již s sebou nenese benefit v podobě auxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx aplikaci odst. 2 na závadu. Tzn. u žádosti, která nebude obsahovat zdůvodnění toho, proč by měla být lhůta prodloužena, lze docílit automatického prodxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx zákon výslovně pamatuje (na rozdíl od předchozí právní úpravy - srov. § 14 odst. 3 zák. o správě daní a poplatků). Pokud osoba zúčastněná na správě daní poxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxku na kladné vyřízení žádosti však zůstává, neboť to odpovídá logickému výkladu
a fortiori
, tj. uvažování od silnějšího k slabšímu. Žadatel, který se rxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx v tom duchu, že by zároveň přišel o právní nárok na to, že jeho první žádost bude automaticky (tj. bez hrozby zamítnutí) povolena.
K odst. 3 [Právní
fikce
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xrodloužení lhůty a následné expedici výsledného rozhodnutí počínal co nejrychleji. První z nich zavádí právní fikci souhlasného rozhodnutí v případxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxlynutí lhůty, která měla být prodloužena. V obou případech je tak chráněna právní jistota osob zúčastněných na správě daní.
Právní fikce
souhlasnéxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx nejdéle však do 30 dnů ode dne, kdy žádost obdržel“. Cílem ustanovení je pamatovat na případ, kdy rozhodnutí o prodloužení nebylo v důsledku nečinnosti xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxo nepřiměřené, aby pozdě vydané rozhodnutí
de facto
zpětně určilo, zda žadateli byla lhůta zachována, či nikoli. Čím delší časový úsek žadatel dává, txx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxávní úprava (§ 14 odst. 4 zák. o správě daní a poplatků), podle které doba, v níž má správce daně rozhodnout, byla ohraničena lhůtou „žádanou“, tj. lhůtou xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxi souhlasného rozhodnutí, a to maximální hranicí 30 dnů ode dne obdržení žádosti. Byl tak vytvořen časový „strop“, ve kterém by měl správce daně rozhodnxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxně nestihne vydat rozhodnutí do doby, o niž má být lhůta prodloužena, nebo marným uplynutím 30 dnů ode dne, kdy žádost obdržel. Rozhodující je ta podmínkxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxní, avšak v délce nižší než bylo žádáno), oznámeno žadateli až po uplynutí původní lhůty, jejíž prodloužení je žádáno, prodlužuje se ze zákona tato lhůtx x xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xozhodnutí o žádosti. Lhůta tak bude fakticky prodloužena i o dobu mezi koncem původní lhůty a oznámením rozhodnutí. Žádá-li např. daňový subjekt 15. břxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xx 5. dubna. (tj. 5 dní po jejím uplynutí), prodlužuje se původní lhůta pro podání daňového přiznání do 21. dubna (tj. o 16 + 5 = 21 dní).
Prodloužení nastávx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx
Pokud dojde k současnému naplnění obou podmínek podle odst. 3, tj. rozhodnutí není vydáno ani oznámeno, přestože uplynula požadovaná lhůta i lhůta půvxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xyřízenou, byť by aplikace druhé metody mohla být časově výhodnější. Přednost má v tomto ohledu vůle žadatele a jeho očekávání, že lhůta bude prodlouženx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxnou klauzuli o tom, že je možné žádat o prodloužení lhůty pro podání řádného daňového tvrzení (tj. daňového přiznání, hlášení nebo vyúčtování). Je tak nxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xdst. 6 zák. o správě daní a poplatků) došlo k rozšíření okruhu podání, která lze prodloužit o hlášení a vyúčtování. Bude však záviset na zvláštní právní úxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx, o kterou je možné lhůty pro podání řádného daňového tvrzení prodloužit. Ve standardním případě je to o tři měsíce. V případě, že předmět daně tvoří příjxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxxxxx
, které explicitně prodloužení lhůty pro podání řádného daňového tvrzení vylučují. xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxm dan